Základní škola a Mateřská škola Nová Bystřice, Hradecká 390, 378 33 Nová Bystřice
Absolventská práce
Starověký Egypt
Zpracovala :
Michaela Hošková, 9. B
Vedoucí práce :
Mgr. Jitka Zíková Školní rok : 2010 / 2011
Starověký Egypt
Prohlášení autora : Prohlašuji, ţe předloţená absolventská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichţ jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury, V Nové Bystřici dne : 19. 3. 2010
Jméno autorky : Michaela Hošková
Starověký Egypt
Poděkování : Chtěla bych poděkovat paní učitelce Jitce Zíkové za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.
Starověký Egypt
Anotace : Tato práce s názvem Starověký Egypt byla zpracována jako absolventská práce při ukončení základního vzdělávání na ZŠ a MŠ Nová Bystřice. Práce je zaměřena na dva nejznámější vládce ve starověkém Egyptě, z informací na internetu a z mé četby knih. Má práce pojednává o jejich narození, dětství, vládě a smrti.
Starověký Egypt
Obsah 1. Úvod
-5-
2. Tutanchamon 2.1. Ţivot
-6-
2.2. Hrobka
-8-
3. Kleopatra 3.1. Ţivot
- 11 -
4. Závěr
- 18 -
5. Seznam literatury 6. Seznam příloh
Starověký Egypt
Úvod Absolventskou práci s názvem Starověký Egypt jsem si zvolila proto, ţe mě tato země vţdy velice zajímala. Hodiny dějepisu, kdy jsme tuto látku probírali, jsem hltala všemi smysly. Stále a stále jsem se chtěla dozvídat víc a víc.Čím víc jsem věděla, tím víc fascinovaná jsem byla. Ve volném čase jsem hledala informace na internetu o všem egyptském:o vládcích, pyramidách,kultuře,způsobu jejich ţivota... Filmy, které se zmiňovaly, třeba jen vzdáleně, o této problematice, jako jsou Asterix a Obelix – Mise Kleopatra, Mumie a spousta dokumentárních filmů, u kterých si bohuţel nepamatuji název, jsem vidět prostě musela. A pokud to šlo, klidně i několikrát. Jako téma své absolventské práce jsem si zvolila dva nejznámější vládce Starověkého Egypta. Prvním z nich je faraón Tutanchamon, momentálně nejspíše nejznámější faraón. Stal se jím díky objevu své hrobky, která byla téměř neporušena. Mnoţství pokladů, které zde byli nalezeny, pouţili jako exponáty v muzeích po celém světě. Vybrala jsem si jej, protoţe o tomto faraonovi toho vím nejvíce. znám jej nejdéle a lze o něm nalézt četné informace, coţ je u dalších egyptských faraónů dost těţké. Druhým významným panovníkem je v tomto případě panovnice Kleopatra. Slávu jí vynesla nejen její vláda, ale také četné zpracování ve filmech. Ve své době milovaná či proklínaná panovnice, matka, milenkou dvou nejvýznamnějších muţu Říma a moţná i manţelka jednoho z nich – Julia Caesara. Vybrala jsem si ji, protoţe mě jako panovnice velmi udivuje a já sama jsem se toho o ni chtěla dozvědět víc.
-5-
Starověký Egypt
Tutanchamon Ţivot Vládce Tutanchamon byl krátkodobě faraónem ve Starém Egyptě. Doba jeho vlády není přesně známa, avšak většina vědců se shoduje přibliţně na roky 1333 – 1323 př. n. l. Jeho hrobka byla objevena roku 1922 vědcem Howardem Carterem, avšak jeho mumii objevili aţ o tři roky později. To znamená, ţe tajemství této hrobky bylo před očima lidstva skryto neuvěřitelných 3 245 let. Díky objevu této hrobky je Tutanchamon jedním z nejznámějších faraónů. Paradoxem ovšem zůstává, ţe jeho hrobka a on sám je pro vědce jedním z nejméně významných faraónů. Bohuţel spoustu informací o něm stále ještě neznáme, buďto je to způsobeno jeho příliš krátkou vládou, nebo jeho slavnějšími následovníky, kteří zastínili tohoto vládce. Jeho původní jméno bylo Tutanchaton. Jeho původ je velmi sloţitý a zapeklitý, kvůli malému počtu informací je o něm více teorií. Avšak díky nejnovějším technologiím, především kvůli testům DNA, se však zjistila teorie nejvíce pravděpodobná. Tato teorie označuje za Tutanchamonova otce významného vládce Achnatona. Za jeho matku je povaţována otcova vlastní sestra a jeho vedlejší manţelka, coţ nejvíce sedí na Satamon, která však byla po Tutanchamonově narození násilně odstraněna z vlády. Její mumifikované tělo bylo nalezeno v hrobce její matky Teje, Tutanchamonovi babičky. Byl vychováván Kijou, která byla jednou z mnoha Achnatonových manţelek, avšak po smrti Satamon se stala jeho nejoblíbenější druţkou, proto se předpokládá, ţe vychovávala děti od všech jeho manţelek, i kdyţ nebyla jejich genetickou matkou. Současně s Kijou jej dále vychovávala jeho babička, která se ho stejně jako Kija snaţila vést k nezávislému myšlení. Nejspíše proto neuctíval svého otce jako boha, coţ v té době bylo naprosto neobvyklé. Z jeho dětství bohuţel není příliš informací známo, neboť se ví, ţe ţil v ústraní a jen velmi málo dokumentů zmiňuje jeho jméno. Na trůn nastoupil v neuvěřitelných 9-ti letech jako dítě. Jelikoţ v tomto věku neměl s vládnutím ţádné zkušenosti, většinu rozhodnutí za něj dělali jeho rádci,nebo zástupce. Brzy po udělení moci se Tutanchamon také oţenil. Jeho věk není přesně -6–
Starověký Egypt známý, ví se však, ţe v té době byl stále ještě dítětem stejně jako jeho manţelka. V době svatby jí bylo pouhých 14 let. Další zajímavostí tohoto sňatku je jejich příbuzenský vztah. Byli nevlastní sourozenci díky otci, kterého měli společného, pouze matku měli kaţdý jinou. Ancheseneamonina matka byla jednou z dalších velmi známých vládkyň, královna Nefertity. Tutanchatonovým prvním významným krokem po nástupu k moci, se stalo zrušení dřívějšího náboţenství a následné vyhlášení náboţenské svobody, díky němuţ se většina obyvatel Egypta, včetně jeho, vrátila k uctívání tradičních egyptských bohů. Hned po tomto kroku se on a jeho manţelka Achesenpaaton rozhodli přijmout nová jména, pod kterými je známe dodnes – Tutanchamon a Anchesenpaamon. Tutanchamon se ve většině případů nechal zvěčňovat klasicky jako faraón, který poráţí své nepřátele. Skutečnost však byla opačná. Pokud je známo, nikdy se nezúčastnil ţádného vojenského taţení, proto se za jeho vlády hranice království moc nezměnily. Pokud však byl napaden Egypt jiným státem, válku za něj vţdy řešil jeho zástupce, nebo rádci. Smrt čeká kaţdého z nás a v případě Tutanchamona jej zasáhla příliš brzy. Zemřel na začátku svého ţivota, v pouhých 19-ti letech. Místo jeho věčného odpočinku mu vybral jeho následník Aje II., sám si přivlastnil jeho nedokončenou hrobku v Údolí opic. Dělníci měli 70 dnů na to, aby hrobku připravili. V těchto dnech v zemi zavládlo období smutku. Ţádné radovánky nepřicházely v úvahu, muţi blízcí zemřelému faraonovi se dokonce do jeho pohřbu nesměli holit. Stráţci, střeţící faraonovo mrtvé tělo, se po hodině střídali aţ do dne pohřbu. V den pohřbu však vypukly radovánky. Egypťané brali smrt jako přechod do zaslíbené země, kde mrtvé čekají jen dobré věci. Radovánky vypukly po celé zemi, lidé oslavovali, pili a záviděli faraonovi. Jedinými smutnícími lidmi v tento den byla královská rodina. Ta i přes tento rozšířený mýtus pociťovala spíše smutek z věčného odloučení neţ radost. Ta však netrvalo dlouho, neboť nedlouho po Tutanchomoně smrti se jeho manţelka provdala za nového následníka trůnu. Příčina brzkého skonu panovníka však dlouhou dobu nebyla známá. Aţ nedávné testy dokázaly, ţe Tutanchamon zemřel nejspíše na malárii nebo na gangrénu po zlomenině stehenní kosti, kterou si způsobil nejspíše pádem z vozu. Testy také vyvrátili další -7–
Starověký Egypt doměnku týkající se jeho smrti. Bylo prokázáno, ţe jeho smrt nebyla způsobena cizím zaviněním, jak si někteří vědci mysleli. Nejčastěji se přemýšlelo nad otravou jedem. Testy však přinesli mnoho dalších objevů. Bylo zjištěno, ţe faraón měl malý rozštěp rtu a levou nohu kratší neţ pravou, díky čemuţ viditelně kulhal a byl nucen se při chůzi opírat o dřevěnné hůlky. Kromě těchto vad měl spoustu dalších zdravotních problémů, které zapříčinila genetika. Jelikoţ byla jeho matka o otec sourozenci, dalo se předpokládat, ţe malý faraón bude mít spoustu problémů, které mu po celý jeho ţivot působily velkou bolest.
Hrobka Nyní se budeme více zabývat objevením jeho hrobky, neţ ţivotem panovníka. Po celém světe je velmi rozšířené tvrzení, ţe faraónova hrobka byla nalezena nevykradena. To je ovšem omyl. Je vědecky dokázené, ţe ve středověku hrobku navštívili vykradači, ti si však z hrobky neodnesli téměř nic kromě pár maličkostí. Důkazem jejich vstupu byli i předměty poničené lidskou rukou. Proč si lupiči vzali tak málo věcí, kdyţ bohatství které tato hrobka ukrývala jim mohla zajistit doţivotní komfort? To se uţ nejspíše nikdy nedozvíme. Co však víme je, proč byla hrobka objevena tak pozdě. Kdyţ se začala stavět hrobka pro jednoho z jeho následníků, faraóna Ramesse VI., sutiny, které při hloubení do skály vznikly, zahrabaly vstup do této hrobky a znemoţnily vstup všem dalším návštěvníkům aţ do roku 1922. Tento rok se stal pro hrobku významým, neboť po několika tisíciletích do ní vkročila lidská noha, přesněji noha Howarda Cartera, mladého archeologa, kterému tento objev přinesl neuvěřitelnou slávu a úctu archeologů po celém světě. První místností, kterou Carter zpřístupnil, byla předsíň vedoucí do pohřební komory. Podle egyptských tradicí byla tato místnost přeplněná poklady. Cenností bylo 650 a byli navršeny na sebe do výšky aţ 4 metrů. Takové bohatství si neumím představit, avšak v té době, to bylo normální. Uţ jen tohle svědčí o bohatství Egypta. Tato země musela být jednou z nejbohatších na světě, kdyţ si mohla dovolit kaţdému zemřelému faraónovi dát takové mnoţství darů. V této místnosti se našli vozy, vykládaná lehátka, sochy v ţivotní velikosti a nádherným trůnem pro mrtvého vládce. V předsíni bylo nalezeno nesčetné mnoţství dalších předmětů, všechny z nich musel Carter a jeho lidé opatrně vyjmout, -8-
Starověký Egypt očistit a připravit na export do muzeí. Mezi všemi těmito poklady byli však nalezeny i památky, které i po tolika letech dojímají a vypráví o dětství vládce. Mezi tyto věci lze počítat hry, pera, vějíře, ţidličky a stoličky, které byli nalezeny uschované ve velkých truhlách, na nichţ byl vyrytý nápis : " Truhla pro jeho veličenstvo, kdyţ bylo ještě téměř dítě. " 17. února 1923 Carter konečně vstoupil do pohřební komory. Hned první věcí, která ho okouzlila bylo něco, vypadající jako zlatá stěna. Ve skutečnosti však šlo o pozlacený plášť velikánské skříně. Po jejím otevření zde byli nalezeny 3 menší sarkofágy a jeden velký kamenný sarkofág. Uvnitř sarkofágu nalezl Carter tři rakve, vytvarované do podoby mrtvého krále. První dvě vnější byly ze dřeva a pokrýval je zlatý plech. Třetí byla z čistého, dvaadvacetikarátového zlata a svou krásou vzala Carterovi dech. Po odklopení posledního víka zde Carter nalezl mumifikované tělo mrtvého krále. Jeho obličej překrývala maska ze zlata, pokryta spoustou drahých kamenů. Kolem krku měl faraon věnec z lotosů, lilií a chrp – nejspíše poslední dar od jeho manţelky. V této místnosti bylo nalezeno všechno, co by mohl faraón potřebovat ke svému ţivotu v záhrobí - léky, psací potřeby, suroviny k přípravě jídla a repliky tisíců nástrojů pouţívaných v řemeslech známých ve starém Egyptě. Mimo spousty pokladů, které v jeho hrobce byli nalezeny, našli se také dvě malá mumifikovaná těla. Vědci odhadují, ţe se nejspíše jednalo o jeho 2 předčasně narozené dcery, které zemřeli jiţ před jeho smrtí. Osobně si myslím, ţe děvčátka zemřela nejspíše kvůli mládí obou rodičů a také kvůli špatným genům, která dostala především od svého otce. V několika příštích letech, následujícíh po odkrytí Tutanchamonova hrobu zemřelo násilnou nebo neobvyklou smrtí několik lidí, jiţ se na této práci nějakým způsobem podíleli. Jeden byl zavraţděn, několik jich spáchalo sebevraţdu. další zemřel na zápal plic poté, co nastydl během výkopových prací. Byly to snad důkazy kletby, která měla hrobku střeţit? Říká se, ţe kdyţ se Carter prolamoval do předsíně, venku se náhle spustila písečná bouře a na obloze byl spatřen sokol, královský symbol starého Egypta - na znamení pomsty mrtvého panovníka. Jedním z lidí, kteří jakoukoli moţnost prokletí popírali, byl sám Howard Carter. Zemřel přirozenou smrtí ve věku šedesáti čtyř let. Jeden věštec uvedl, ţe Carter objevil kletbu vyrytou v hieroglyfech na kameni u vchodu do hrobky. Potom údajně
-9-
Starověký Egypt přečetl: "Ať zhyne ruka vztaţená proti mé podobě! Ať jsou zničeni ti, kdo napadnou mé jméno, můj základ, mé sochy a mé podobizny". Carnarvon, který celou akci platil a tím z velké části patří dík jemu za objevení hrobky, má hned dvě teorie na jeho smrt. Při měl dopravní nehodu a od té doby byl oslabený, dále byl také vyčerpán okolnostmi týkajícími se objevení Tutanchamónovy hrobky. Náhodou se při holení řízl do štípance od moskyta, rána se mu zanítila a dostal vysokou horečku. V tomto ještě více zeslabeném stavu padl za oběť zápalu plic. Některé noviny uváděly moţnost, ţe se Carnarvon píchl v hrobce o ostrý předmět otrávený jedem tak silným, ţe byl účinný i po 3000 letech. Jiné články v tisku uváděly, ţe Carnarvon byl infikován smrtelným mikroorganismem, který byl po tisíciletí nečinný.Zvěsti se šířily jako nekontrovatelný oheň. Druhá z nich zní jinak. Carnarvon krátce po svém vstupu do hrobky údajně dostal horečku a trpěl těţkými zimnicemi. Podle této teorie byl údajně odvezen do káhirské hotelu, kde měl údajně upadnout do kómatu a začít blouznit. Z bolestí a horeček údajně vykřikoval stále jednu a tu samou větu : " Pták mi drásá obličej," coţ je nejspíše na této teorii nejpozoruhodnější. Tato slova naprosto přesně odpovídají staroegyptské formuli, která vypráví, ţe supice Nechbet, ochránkyně mrtvých králů a faraónů, rozdrásá obličej kaţdému, kdo vstoupí a znesvětí hrobku mrtvých vládců. Ani to však nebyl konec pozoruhodných událostí předcházejících jeho nečekanému skonu. Při posledním vydechnutí slavného lorda v celé Káhiře na celých 5 minut vypadla elektřina. Světla záhadně zhasla a po uplynulé době se opět sama od sebe rozsvítila. Do dnes se neví, proč k tomuto výpadku došlo. Zároveň ve stejnou dobu, kdy měl lord zemřít, v tisíce kilometrů vzdálené Anglie, měla jeho milovaná fena Susan naposledy zavýt a zemřít tak jako její majitel. Pak se začalo psát o jiných úmrtích. Ţelezniční magnát George Jay Goulda, který navštívil hrobku, ale onemocněl a opustil Egypt, o smrti mimořádného kurátota Britského muzea, který označoval etiketami předměty z hrobky, o smrti francouzského egyptologa Georga Bénédita, který zemřel na následky pádu kdyţ vyšel ven po návštěve hrobky. Lidé, nevěřící záhadám, se ohánějí ruznými argumenty, například tím, ţe větu o - 10 -
Starověký Egypt ptákovi roztrhávajícímu obličej, mohl slyšet od svého přítele Cartera a jeho pomatená mysl, neschopná v horečkách třídit informace jej prostě nutila tuto větu vykřikovat. Ano, i takto by se dala vysvětlit smrt lorda Carnarvona. Ale lidé věřící v nadpřirozeno přijdou s jinými argumenty. A co ta další nevysvětlitelná úmrtí? Jako příklad jich můţeme uvést hned několik – brzké úmrtí dvou káhirských archeologů, dalšího amerického archeologa, britského rentgenologa, miliardáře, který hrobku pouze navštívil, coţ mu přineslo pouze horečky a náhlou smrt, úmrtí Carterova tajemníka, kterému údajně selhal krevní oběh, profesora Whita, který si v záchvatu tropického šílenství a halucinací ustřelil ruku. Avšak i tato úmrtí lze vědecky vysvětlit. Zemědělské akademie tvrdí, ţe vrahem není kletba, ale naprosto miniaturní plíseň, která se v hrobkách nachází. Je smrtelně jedovatá a způsobuje halucinace, horečky a bohuţel i náhlé a velmi rychlé umrtí. Myslíte si, ţe lidé věřící v nadpřirozeno nemají nyní čím argumentovat? Omyl! Jsou další úmrtí, která nelze přiřknout ţádné nemoci. Jako příklad zde uvedu několik z nich – egyptolog Aaron, který uhořel při poţáru, vzniklém z neznámých příčin, smrt stráţce muzea nalezeného mrtvého před vitrínou, kde měla být umístina podoba jedné z kněţek, preparátor Morrise, jehoţ zabila obyčejná pálená taška, která svým pádem z budovy přímo na profesora zapříčinila jeho smrt, tři další osoby otrávil škorpión či jiný jedovatý hmyz a nejzajímavějším důkazem nadpřirozena jsou jiná umrtí. Několik desítek lidí, jenţe navštívili, nebo se nějak podíleli na objevu Tutanchamonovi hrobky zahynuli při autonehodách při nichţ jejich spolujezdec pokaţdé přeţil. Je tu také další nadpřirozené vyprávění tentokráte o ostatcích jiného panovníka. Jeho hrob měl být vykraden a poté prodán na černém trhu, kde si pár sošek, váz a mumií koupil skotský velkostatkář Alexandr Seton. Ovšem nedlouho poté, co si tyto vzácné věci dovezl domů, jeho domem se začal šířit strach a panika. Na jeho zámku vypuklo několik poţárů, u kterých nebyla nalezena příčina. Jeho rodinu i sluţebnictvo potkali horečky, nevolnosti a u některých se objevilo dokonce i bezvědomí. Skříňka, kde měla být mumie uloţena se z nevysvětlitelných důvodů neustále převracela, při čemţ ostatky vypadly. Snaţil se snad mrtvý neboţtík utéct ze svého vězení? Po hradu se však začala šířit jiná historka. Několik sluţebníků i členů rodiny spatřilo na chodbách postavu, zářící jako - 11 -
Starověký Egypt měsíční svit. Seton nevydrţel tíhu těchto událostí a rozhodl se poklady vrátit zpět do Egypta. Po navrácení ostatků na zámku z ničeho nic zavládl klid. Společně s mumií měl Seton odvézt i zlé duchy a nadpřirozené výjevy. Byli to všechno náhody, nebo důkaz síly mocné kletby? V této otázce se kaţdý z nás můţe přiklonit k jiné straně. Někteří z nás se začnou bát a věřit, ţe se v hrobce mohlo odehrát opravdu něco nadpţirozeného, jiní nad tím však jen mávnou rukou, řeknou, ţe něco takového není moţné a půjdou dál. Já osobně se nepřikláním ani k jedné z těchto moţností. Věřím, ţe v této době museli kněţí a dělnící připravující hrob, nastraţit nějaké nástrahy, které by zničily ţivot případným lupičům. Zněsvěcení hrobky v té době byl ohromný zločin, za který mohla následovat i veřejná poprava. Ale myslím si, ţe čáry a kouzla zde neměli velkou roli, a ţe jen proto, ţe před tisíci lety někdo vyřkl nějaká slova jako modlitbu, nezahynuli lidé o několik tisíciletí později. Co však nemůţu popřít, je, ţe při čtení těchto událostí se ve mně probouzí mírný strach a citím, jak mi běhá mráz po zádech. Ať uţ je to jakkoliv, já osobně, bych si s těmito věcmi nerada zahrávala.
Kleopatra Ţivot Celé jméno této panovnice je Kleopatra VII. Filopátor. Avšak ve všech pramenech je uváděna pouze jako Kleopatra. Ţila v období 69 – 30 př. n. l. Největší slávu jí přinesl nejspíše románek s největším římským panovníkem Caesarem a následně další s dalším významným muţem Říma – Marcem Antoniem. Kleopatra byla známá jako po všech stránkách velmi vzdělaná Řekyně, hovořila plynule několika jazyky, včetně afrických. Jako první z Ptolemaiovců hovořiila egyptsky! Měla zásluhu na vzniku několika nádherných staveb – např. proslulý maják na ostrově Faru- a všeobecném rozkvětu Egypta. - 12 -
Starověký Egypt O dětství této panovnice nevíme téměř vůbec nic. Jejím otcem byl Ptolemaia XII. Kdo byla její matka se nám aţ dodnes nedaří zjistit, je však velmi pravděpodobné a po celém světě velmi uznávané tvrzení, ţe to byla sestra jejího otce. Jméno bohuţel není v ţádných pramenech uváděno. Její otec ji v jejích 17 letech jmenoval svou spoluvladařkou. Podle egyptského zákona jiţ v tomto věku byla plnoletá. Z toho je jasné, ţe uţ od mládí byla vedená k myšlence, ţe bude vládnout, ať uţ s ,nebo bez muţe po svém boku. Spoluvláda však neměla dlouhého trvání. Trvala pouze pár měsíců, v květnu téhoţ roku, kdy byla jmenována, otec zemřel. Podle jeho závěti se Kleopatra stala novou vládkyní, avšak nebyla sama. V závěti však také stálo, ţe jejím spoluvládcem bude její bratr Ptolemaios XIII. To však nebylo vše. V té době spoluvláda znamenala sňatek. Jelikoţ král byl nezletilý (v době otcovi smrti mu bylo 10 let ) vznikl triumvirát, který vytvořil poručnickou radu a převzal moc v Egyptě. S tímto stavem se však Kleopatra nesmířila a docílila zrušení poručnictví nad sebou, avšak ne nad svým bratrem, nad ním poručnictví trvalo ještě několik let. Vládě se však její rozhodnutí nelíbilo. Vztahy se vyhrotily přibliţně roku 51 př. n. l. Od této doby vládla Kleopatra sama, na všech listinách je podepisovaná pouze ona. Proč se nekonala vzpoura? Hlavním důvodem byly nejspíše dobré vztahy, které si Kleopatra vytvořila s Římskou říší. Avšak její nadvláda neměla dlouhé trvání. Podle tradice její rodiny měl vládnout král, připočítejme k tomuto stavu ještě neúrodu, kterou způsobilo nedostatečné zaplavování Nilu a vzpoura je na světě. Jelikoţ v Římě vypukla občanská válka, Kleopatra se nemohla spolehnout ani na římské vojáky, proto byla roku 49 př. n. l. donucena utéct z Egypta. Kleopatře se podařilo bez úhony uniknout z Egypta, avšak kam uprchla není známo. Avšak víme, ţe si s sebou vzala tolik zlata, aby mohla dál přemýšlet o návratu a hlavně – o pokusu o znovuzískání své moci. Nejpravděpodobnější je, ţe s Egypta utekla do Arábie, kde získala podporu a poté pokračovala do Sýrie. Zde postavila armádu, se kterou chtěla obsadit Egypt. Proti její armádě vytáhl Achillás s králem. Avšak osud tomu takto nechtěl. Dříve, neţ se mohli armády střetnout, Pompeius uprchl do Egypta. Poručnická rada nevěděla co dělat, jakékoliv jejich rozhodnutí by mělo špatný následek, proto se rozhodla - 13 -
Starověký Egypt Pompeie popravit. Dva dny po Pompeiově příjezdu dorazil do Egypta i Julius Caesar, který ho pronásledoval a Ptolemaios mu jako dar předloţil Pompeiovu hlavu a doufal, ţe si tím získá jeho přízeň, to se však nestalo . Caesara to rozzlobilo a prohlásil, ţe zavraţdili římského konzula a jeho zetě a ţe tato smrt je potupou Říma. Vzniklé situace ovšem vyuţil ve svůj prospěch a s jednou polovinou vojáků, s níţ do Egypta přišel, zůstal a začal situaci v Egyptě řešit – tím, ţe dosadil Kleopatru na trůn. Do této situace se velmi rychle podařilo vloţit Kleopatře. V zásadě existují dvě verze, jak se tam Kleopatra ocitla. Podle první z nich si ji nechal Caesar předvolat, podle druhé mu nabídla setkání. Plútarchos uvádí literárně nejoblíbenější verzi, totiţ ţe se do paláce dostala zabalená v koberci. Za této situace se Caesar rozhodl uznat Kleopatřin nárok na trůn a jako spoluvládce určil Ptolemaia XIII. Toto rozhodnutí bývá často připisováno Kleopatřině kráse, ale ačkoliv Caesar měl slabost pro ţeny, tímto rozhodnutím pouze naplnil vůli Ptolemaia XII. Můţeme se proto pouze dohadovat, co zapříčinilo jeho rozhodnutí. Proti tomu se však vzbouřili Egypťané, Ptolemaios XIII. odmítl rozpustit své vojsko a Achillás zaútočil na římské vojsko. Za této situace se Kleopatřina mladší sestra Arsinoé přidala na stranu povstalců a prohlásila se královnou. Brzy na to se na stranu povstalců přidal i král Ptolemaios XIII. Přestoţe měl Caesar o mnoho méně vojáku neţ Ptolemaios XIII., dokázal bránit královský palác aţ do příjezdu posil. Poté uţ neměl ţádný problém s potlačením vzpoury. Ve vítězné bitvě se Ptolemaios XIII. utopil a Arsinoé byla zajata. Po tomto vítězství uţ Kleopatřině cestě ke trůnu nic nebránilo, proto byla nedlouho poté Caesarem prohlášena za právoplatnou královnu Egypta. Protoţe Ptolemaios XIII. zahynul, přidělil jí jako spoluvládce jejího ještě mladšího bratra Ptolemaia XIV., kterému bylo při jmenování deset let, stejně jako přecházejícímu vládci. Vliv Ptolemaia XIV. na vládu byl však nepatrný. Po všech úspěších Caesar pozval Kleopatru k plavbě po Nilu. Tato cesta po Egyptě trvala dva měsíce a někdy bývá v literatuře označována jako svatební. Přestoţe nejsou ţádné dokumenty dokazující sňatek, můţeme říci, ţe fakticky byli něco jako - 14 -
Starověký Egypt manţelé. Podle egyptských zvyklostí byla Kleopatra povaţována také za manţelku Ptolemaia XIV. Po této cestě musel Caesar opustit Egypt, ale zanechal v něm spoustu svých vojáků, kteří měli Kleopatře pomoci udrţet občany na její straně. Krátce po Caesarově odjezdu se Kleopatře narodil syn, za jehoţ otce označila Caesara. Ten toto tvrzení nikdy nepopřel a historici se shodují v názoru, ţe skutečně šlo o Caesarova syna. Tento syn sice dostal jméno Ptolemaios (XV.) Filopatór Filométór (milující otce a matku), ale je známější pod přezdívkou Kaisarión nebo Caesarion, coţ znamená malý Caesar. Potom, co Caesar opustil Egypt, moc svírala ve svých rukou Kleopatra a neočekávaly se ţádné další vzpoury. V červnu roku 46 př. n. l. se Kleopatra rozhodla odjet do Říma, na tuto cestu vzala svého syna i bratra spoluvládce Ptolemaia XIV. Oficiálním důvodem k návštěvě bylo uzavření stálé spojenecké smlouvy mezi Římem a Egyptem. Po celém městě se ale šířily řeči, ţe je to jen záminka k setkání milenců, coţ byla nejspíše pravda. Avšak v Římě si Kleopatra moc sympatií nezískala, zvlášť těţkým soustem pro ně bylo, kdyţ Caesar její sochu nechal vystavit ve Venušině chrámu, čímţ ji prakticky vyzvedl na úroveň bohů. Společně s Caesarem prý začala Kleopatra vymýšlet velmi ambiciózní plány na vybudování velkého světového impéria, moţná aţ příliš ambiciózní. Jejich sny a představy se však zhroutily 15. března 44 př. n. l., kdy byl Caesar zavraţděn. Nikdo nám jiţ nejspíše neřekne jak smrt milence a nejspíše i manţela Kleopatra nesla. Kaţdopádně zůstala v Římě do přečtení závěti J. Caesara, krátce po jeho zavraţdění. V této závěti však její syn nebyl ustanoven Caesarovým dědicem. Jelikoţ si během svého pobytu udělala v Římě řadu nepřátel a na mnoho významných osobností zapůsobila vyloţeně nepříznivě, rozhodla se raději pro návrat do Egypta. Z její politiky je patrné, ţe si uvědomovala, ţe v Římě dojde k občanské válce, proto se snaţila nepřiklánět se ani na jednu stranu, aby ochránila Egypt od velkého strašáka v podobě války. Krátce po návratu z Říma zemřel její bratr, spoluvládce a manţel Ptolemaios XIV. Podle mnoha dobových autorů ho nechala otrávit, coţ není nepravděpodobné, ale - 15 -
Starověký Egypt důkazy pro toto tvrzení nejsou. Místo Ptolemaia XIV. dosadila na trůn jako spoluvládce svého syna s Caesarem – Caesariona. V této době vypukla v Římě jiţ očekávaná občanská válka, jejímiţ hlavními aktéry byli Marcus Antonius a Octavianus. Kleopatra se ze všech sil snaţila nezatahovat Egypt do této války, to však bylo téměř nemoţné. Jelikoţ kvůli občanské válce byli římští vojáci stáhnuti z Egypta, Kleopatra byla nucena hledat podporu u Egypťanů. Jiţ v roce 44 př. n. l. poskytla římské egyptské jednotky k dispozici Dolabelovi, ten však byl velmi brzy poraţen, stejnou pomoc pak odmítla poskytnout jeho přemoţiteli, čímţ se nuceně dostala na stranu Octaviana. V roce 43 př. n. l. byla v Egyptě opět neúroda a Kleopatra poskytla zdarma příděly mouky chudým, tím získala značnou popularitu, kterou ještě posílila podporou obnovy chrámů. Těmito kroky si zajistila podporu prakticky všech skupin obyvatelstva, coţ byl v této nejisté době velmi rozumný krok. Po bitvě u Filipp byl jedním z vítězů Marcus Antonius, proto byl také pověřen, aby urovnal spory v Římské říši. Avšak v této době uţ byla Kleopatra zručnou panovnicí naprosto nezávislou na Římu. Antonius se toto její postavení rozhodl akceptovat a dále se rozhodl k usktečnění schůzky s Kleopatrou, která byla zcela v její reţii. V této nejisté době se tak vystavil ohromnému riziku, naštěstí pro něj, měl štěstí. Kleopatra se do něj hned zamilovala a on do ní nejspíše také. Zdálo se, ţe jejich vztahu nemá co zabránit, to však byl omyl. Antonius jiţ ţenatý byl. To ho však nezastavilo, rozhodl se pro rozchod a svatbu s Kleopatrou. Společně měli několik dětí, a to dvojčata - dceru Kleopatru Seléné a syna Alexandra Hélia a poté ještě syna Ptolemaia Filadelfa. Avšak Egypt neměl moc šancí na další trvání. Konec Egypta i její se nenapravitelně blíţil. Po námořní bitvě u Actia, v níţ Antonius podlehl Octavianovu loďstvu, Kleopatra věděla , ţe je s Egyptem konec. Antonius, nemaje kam prchnout, spáchal sebevraţdu, probodl se mečem v mylné domněnce, ţe Kleopatra jiţ spáchala rovněţ sebevraţdu. Kdyţ se dověděl, ţe Kleopatra je stále naţivu, přátelé jej přenesli do Kleopatřiny svatyně, kde se skrývala, a Antonius zemřel v jejím náručí. Romantická, avšak moţná i zbytečná smrt. Kleopatra teprve několik týdnů po jeho smrti spáchala sebevraţdu a nechala se po - 16 -
Starověký Egypt egyptském způsobu uštknout hadem. Byla poslední panovnicí starověkého Egypta, po její smrti připojil Octavianus drţavy Ptolemaiovců k římské říši. Podle některých názorů je skoro nemoţné, aby byla tak rychle otrávena – není vyloučeno, ţe ji zabil Octavianus a postaral se, aby se to nikdo nedozvěděl. Společně s Kleopatrou však umírá i samostatnost Egypta. Co se týče Kleopatřiných dětí o jejich budoucnost se postaral právě Octavianus.Caesarova syna Ptolemaia-Caesariona nechal popravit, na rozdíl od dětí ze vztahu s Marcem Antoniem, které svěřil do opatrování své sestře, Antoniově první manţelce Octavii. Tak skončila velká láska a velký a pestrý ţivot panovnice, která si zaslouţila ještě několik dalších let. Moţná kdyby je získala, mohli jsme o ní nyní slýchat více, mohla hodně věcí změnit, vybudovaty napravit. Avšak k tomu nedostala příleţitost. Smrt si zvolila sama a to dobrovolně. Mě osobně udivuje, jak se mohla matka tolika dětí zabít a nemyslet na ně. Čekala snad, ţe jim bude odpuštěno? Nebo na ně nemyslela vůbec? Odpověd na své otázky se nejspíš nikdy nedozvím. Avšak i přesto pro mě zůstává jednou z nejvýznamnějších panovnic starověkého Egypta.
- 17 -
Starověký Egypt
Závěr Na závěr mé absolventské práce, bych chtěla říct, ţe bych za ni moţná měla poděkovat. Sama od sebe bych se asi nikdy nerozhodla pídit se po osudech dávno mrtvých lidí. Absolventská práce mě vlastně donutila se o to zajímat a já jsme za to ráda. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Sice sama nevím, jestli je někdy vyuţiju, ale jako znalosti navíc je určitě uplatním, protoţe jsem se jistá, ţe kvůli času který jsem do tohoto projektu investovala mi nedovolí zapomenout veškeré informace. V průběhu zpracovávání této práce, jsem se sama sebe ptala, jaká situace musela v té době být? Jaké by to bylo zaţít jejich ţivot? Jaké měli pocity, kdyţ se vdávali / ţenili, jak se cítili, kdyţ umírali? Jak by oni sami ohodnotili svůj ţivot? Zdál se jim naplněný, nebo prázdný? Chtěli být takto slavní, nebo by raději ţili v ústranní kdyby jim to etika dovolovala? Milovali své partnery? Moc dobře vím, ţe nikdy nedostanu šanci poznat odpovědi na tyto otázky. Moţná za několik sto let, aţ lidé vynaleznou cestování časem, se dozvíme to co nyní nevíme. Třeba si jednou budou moct popovídat s Kleopatrou o dětech, situaci v Egyptě, či jejím milostném ţivotě, nebo mluvit s Tutanchamonem o jeho ţivotě, bolestech. Moţná se za několik set let dovíme, jestli své děti hubovali za skvrny na koberci, zda je museli nutit do úkolů jako naše rodiče nás. Moţná, moţná.. jité však je, ţe ani já, se toho nejspíše nedoţiji. Ale kdybych měla někam cestovat v čase, cestovala bych tam. Chtěla byh vědět, jestli pyramidy opravdu postavili Egypťané, či to byl váţně zásah mimozemšťanů? Nejspíše by se mi, ale nakonec rozklepala kolena a já bych byla schopná jen zírat. Avšak i to by mi stačilo. Prohlédnout si je, vědět jací byli. Co my víme, třeba byli stejní jako my.
- 18 -
Starověký Egypt
Seznam literatury Knihy :
Vandenberg,P. ,B. Zapomenutý faraón. 1. vydání. Praha Vyšehrad, 1987
2:
Bauer,J. - Frais,J. - Volná,K. - Volný,Z. , Toulky minulostí
světa. 1. vydání. Praha : Baronet, Via
Facti, 1999 Internetové stránky :
http://www.egyptia-d-
m.estranky.cz/stranka/tutanchamon-
a-kletba-faraonu
http://www.egyptminulost.estranky.cz/clanky/tutanchamon http://www.panovnici.cz/tutanchamon http://egyptske-hieroglyfy.blog.cz/rubrika/tutanchamon http://cs.wikipedia.org/wiki/Tutanchamon http://cs.wikipedia.org/wiki/Kleopatra_VII. http://cs.wikipedia.org/wiki/Marcus_Antonius http://www.panovnici.cz/kleopatra-VII
Starověký Egypt
Seznam příloh I. Tutanchamonův trůn Posmrtný náhrdelník
II. III.
Schránka na vnitřnosti
IV.
Naušnice
V.
Vyobrazení vládce Tutanchamona
VI.
Sošky Tutanchamona
VII.
Rakev Tutanchamona
VIII.
Zdobená truhlice
Příloha číslo I.
Příloha číslo II.
Příloha číslo III.
Příloha číslo IV.
Příloha číslo V.
Příloha číslo VI.
Příloha číslo VII.
Příloha číslo VIII.