:0 yijHJxiTeFcjníFvai
100
HS>
:CO'
iiiiíiiiiáiiiíwi^
na
HMHá^^ÉUUMMÍMáB
UM\ERS1TV OF TORONTO LIBRARY
W ILLIAM
H.
DO.WER
COLLECTIOX purchased jrom a gift hy
THE DONNER CAXADIAX FOUNDATION
3iZ
LUMÍR R
EVU E PRO
UMNÍ A SPOLENOST.
LITERATURU,
ORGAN literárního ODBORU UMBLBCKB BESEDY.
roník
XLVUl.
REDAKTOI
VIKTOR DYK
HANUŠ
A D r.
v PRAZE
NAKLADATELSTVÍ
J.
JELÍNEK.
1921.
OTTO SPOL.
S R. O.
VEŠKERA PRAVÁ VYHRAZENA.
-1 //. >S
DE'J
6
Tiskem „UNIE"
bob
v Praze
OBSAH. BÁSNÉ. Strana
Atsebešová
—
To
—
Moesta
L,;
203
Stžstí
mi zdálo Baudelaire Charles: Krása
— —
—
se
260
•
et
113
errabunda
113
Ten. který straší
114
Na
115
prokletý hrob
Propast
115
—
Víno vrahovo .... Dante: Božská komedie: Peklo (Zpv
Dyk Viktor: Peložil
Dm
115
228
I.)
bez zrcadla
57
básn Baudelairovy
Haasz Jaroslav:
113 a násl.
Peložil Danteho Peklo
zpv
228
1
Hanuš Stanislav: Mor Holý Josef: Dona Juana Hrúáa J. Svítání
125
tragika kosmická
27
268
:
Jirko Miloá: Rok
37
- Léto
38
— —
Podzim Zima Keats John: Oda na slavíka — Podzimu
Knap
Josef: Podivné
jitro
.
.
.
38
•
39
248
.
.
•
•
—
Smírný naveer: K raek Frant. Dr.: Peložil Keatsovf básn
.
250 237
.
238
...
248 a násl.
III
Strana
Mahen Jií:
Tvoje podobizna
•
— Démantová hora
— —
....
15 15
•
arovná noc tvá
184
Lidaká
184
—
Moi
185
—
Sentimentální
186
Medek Rudolf: Kraj .... Opolský Jan: Mrtvina Rnavský T. Návrat .
.
.
94 .
68
•
84
:
—
Ktorej
mna
neviem
Sova Antonín:
193
vždycky jiný byl
Kraji, jenž
l
— Koist umni — My a dti
2
•
•
.
3
Vaniek Oldich: Houpaka
138
— —
139
Oucmanice
139
•
Bez názvu
Wojkowi cz Jan Nejhlubší pání Wolker Jií Nemocná milá
29
:
218
•
:
KRÁSNÁ PROSA. apek Karel: Surovec apkové brati Ze života :
Dyk Viktor:
Ulice 2S.
3
hmyzu
226
íjna
133
Knoesl Bohuslav: Bublina Mixa Vojtch: Reformátor Skácclík
Fr.:
27 .
.
186. 238
Doktor Jubal
Sokol E.: Tábor mrtvých Tils chová Anna Marie: V
117
85 atelieru
.
64
.
LÁNKY. Amfitatro v Vladimír: Alexandr Blok Dyk Viktor: Poátek a konec epopeje
—
Dokument z podzimu roku 1916 Dyk Viktor a Jelínek Hanuš: Slovo k tenám Glúcklich Julius: Zahraniní píiny porážky na Bílé hoe
IV
232
T
31 •
...
261
49 195
Str«na
Heidler Jan: Rieger
Kika
a
Gambetta
60
Petr: Peložil ílánek V. Amfitatrova
Novák Arne:
Krajináský
Sezima Karel: Romány — Román o pátelství
—
Knihj
—
Z
z
pírody
a
živel
232
v poesii Otakara Beziny
127
trpných koncepci
17
139
spolenosti
204
pvodní tvorby novelistické Urbánek Rudolf: Historický román Jiráskv Vaorný Otmar: Homérský klid
39,
Vyskoil Albert:
95, 147
Genius Sartora Resarta
251
I7u 69
FEUILLETON. Dyk Viktor:
— -
Literární
echoslovák
107
Literární kapitola
154
Hrst reflexí k jubileu Havlíkovu
272
Jelínek Hanuš: Feuilleton divadelní
Knoesl Bohuslav: Dvojí Novák Arne: Dante
55
svtci
219 269
LITERATURA. Dyk Viktor: Charles Baudelaire Novák Arne: Bélohorské motivy. Uspoádal
—
J.
Chaloupka: Vzplanuti
155
Jaroslav Werstadt
...
50 51
Zd Schmoranz: Jitní vyzvání
52
—
Bohuš
—
Bohuslav Rcynek: Žízné
ilO
Zdenka Hašková: Cestou Richard Broj: Podivné jitro
lil
— — —
— — — — — —
L. N. P.
Stejskal:
Trýznéné mládí
lil
Zvéina: Plavbou k ostrovu radosti
M. Haškovec: Proudy
112
156
Némec: Zelené demonstrace Kolman: Cassiovy listy Hilan Fuík: Jak léty zpíval lovék'ech
Frant. Jar.
Emanuel Leáehrad: lovék
53
a
Jan Hanský: Stesky a touhy
zemé
157
158 221
222 223
Strana
— —
Jií Wolker: Host do
domu
274
.
Karel Pittich: Napiatá ttiva
275
Pátá Josef: Nekrolog Ivana Vazová
Sezima Karel: Helena Malíova: A
277
srdce
nemá
stání
...
17
—
Jan Vrba: Boží mlýny
—
K. Schcinpflug: Pouta soužití
— —
Ivan Olbracht: Podivné pátelství herce Jesenia
139
Seveané
159
—
Jos.
—
Marie Majerová
21 .
Jan Vrba: Kniha z pírody
—
y
—
„
—
Thomayer: Píroda a :
Z
luh
a
204
hor
Loské
„
Ze Slovenska
— —
Vojtech Mixa: Dívky
— —
„
..
Medvéd
2r8
209
jaro
Ameriky „ „ Marie Pujmanová'Haunerová: Povídky Vybrané spisy Jana Nerudy. Uspoádal
—
207
lidé
,,
Dojmy
210
212
z
malomstského sadu A. Novák
z
.
.
.213 .
— — —
219 251
a
tanenice
apek: Trapné povídky Otomar Scháfer: Vtlení Pampylasovo Karel Babánek: Pízraky Jaromír John: Tátovy povídaky Karel Chvoj: Bubilovy vzpomínky
253
254
Karel
—
24
256
258 258
...
259
DIVADLO. Jelínek Hanuš: Feuilleton divadelní — Poznámky divadelní — Píklad moskevských
162
— — —
Divadelní situace
278
Ruský Hamlet
278
Pvodní novinky
279
55
223
ZPRÁVY. Dyk Viktor: Nad hrobem Denisovým
— VI
Melancholická vzpomínka
53
280
Strana
Jelínek Hanuš: Francouzští hosté (DuhamcI
—
a Vildrac)
i66 167
—
Zahraniní propaganda kulturní Gcorgc Sand v Praze
—
Jubileum Aloise Jiráska
280
Ti bal
Andr:
K pátému
kvétnti 1921
168
16v^
VII
±V± X ±V 1^ LUMÍR LJ
R. XLVIII.
ÍSLO
ANTONÍN SOVA:
KRAJI,
JENŽ VŽDYCKY JINÝ BYL.
Tisíckrát jsem si pedstavil kraj svj a vždycky jiný byl.
Lesy s vyhátou silicí, na lukách ženy bílící košil i rubášú plátna, den, jenž
ervánky
zlátna
selskou vli táh' radlicí po brázdách.
Nejtmavší noci a záivé dny s nejpalivéjšími poledny, sklizn tch nejúrodnjších rok, ženy tch nejpyšnjších bok, muže slov strohých, zrajících iny, pevných jak rána široiny, dti, k nimž Panna v oi by modro jim Tisíckrát jsem
kraj
si
se shýbala, vlíbala.
pedstavil
svj a vždycky jiný byl. Dávné dny hladu a pohb a moru vojnou vyzáblých stín a tvor,
lán rytí cizích
ticetileté vyssátí
od škadron
žebrák malomoc na zblené trosky po
Boue vtry
a
pán,
trzích,
tvrzích.
jsem vídal v
nm
nejniivjší
smršt
nejfiivjší. Hladové roky jak krysami hlodaly statky a sýpkami. a
K hbitovm plnily se stezky. Tžké já náhrobní vidl jsem desky, Lumír XLVni. 1-2.
I. '2.
Tisíckrát jsem
kraj
si
pedstavil
svj
a vždycky jiný byl. Než mne blesk boží rozdrtí, vrátím se v kraj svj ped smrti.
Poslední rád tu podniknu cestu. Abych byl blíže rodnému méstu.
Ke
vsi, již nejradéji
erven když Dlouho
ml, kukaky
jsem
záil, hlas
znl.
zraku neobjevila, vzduchu ves má tu byla: Od smrk vyhátých prýštící silicí ženy z luk uslyším, rubáš mi bílící, se
ale již ve
z jejích žit zavoní chleba mi, z
potoka dýchne
—
t
rybami,
docela v hlubin pod lesy a te, ves, jak když veer ji smutkem ovší
.
Takto ji uzím: pochýlena k zemi jak padla by na kolena v nesmírném zahloubání zbožnosti jako do vna, do nesmrtelné volnosti
^
KOIST
UMÉNf.
dlouho bdíval jsem jak lovec schystán k rán, když po umní toužil jsem jak po koisti. Ji položit jsem k nohám chtl, ji v srdce zran, obepísti. v zrak zhaslý zít, snem Neb každou láskou, jíž se touha vyžije, se srdce vykoupí neb zabije.
Já
vna
ní
A
asto, asto koist se mi objevila, však milosrdn navždy odcizena; už nikdy po druhé se nevrátila, neb zmizela jak smutná, píliš hrdá žena, když okouzlí, rozjití k závrati a nikdy v žití již se nevrátí. Než, vášní chvl jsem se, jak ekající lovec, když chybí jelena, jenž s dupotem se ítí s parohy zdviženými, v doubí, za jalovec se vzdaluje, až zmizí, v prázdné mýti zda bdím, i sním? . a v bezvdomí zanechá vždy užaslého slavným zjevením , . .
.
.
MY
A DETL
Jsme stáda rozpadlá, ohoelé stny, domovy v nenávist se mnící. Za híchy otc dti jako pny, jsou jako stromky z pdy vyvráceny,
koínky v
suché prsti klíící.
Svým biem
nezkrotí nesvorná stáda zbrocený krví rudý apoštol, as lásky pijde, v cestu již se vkrádá kvt krve, na dlažb již družn zvadá
z tl utracených, které hnijí kol.
Pak vstane láska. Znepátelená zas spojí rozbhlá stáda. Pastýova hl jí v ruce v jae neoschne a v znoji jak stíbrný tón vel když v slunci stojí, tak magnificat zpívat bude vrch i dl.
A pak
... ty drobné, moudré naše dti odpustí a v krásném souzvuku je uslyšíme družné zpvy pti, až bratrsky si budou rozumti v svtovém kole držíce se za ruku .
nám
.
KAREL APEK:
SUROVEC. Útárna
záící dvaceti žárovkami jako operaní sál drnela a otá' lomozem továrny; ale že už táhlo na šestou, úedníci
sala se
Tu
zachrel domácí telefon; lietní zvedl sluchátko a slyšel jediné slovo Bliss. Zavsiv sluchátko mrkl na mladého muže, který open o pokladnu, svit zlatými plombami žvanil se dvma písakami. Mladý muž ukázal všechny zuby, zahodil vstávali a
umývali
si
ruce.
:
cigaretu a odešel.
Bera skokem ti schody vybhl do prvního patra. V pedsíni nikdo. Bliss pešlapoval, zakašlal a pak pronikl dvojitými dvemi do pracovny Pelikánovy. Vidl editele továrny stát u Pelikánova stolu, jako stojí voják u raportu. „Pardon," zavrel honem a stáhl se nazpt. „Zstat," letlo za ním. editel v keovitém tiku mžikal polovikou oblieje, rozilen samou pozorností; Pelikán psal a kou"
do doutníku mluvil pi tom trhan a koutkem. Najednou hodil perem a ekl: „Zítra ohlásíte výluku." „To znamená stávku," poznamenal editel zasmušile. saje
Pelikán pokril rameny. editel vzrušené mžikal tváí; ml patrné mnoho na srdci. Zatím Bliss diskrétn koukal do okna, aby njak dal najevo, že tu vlastn jde; už rok sledoval veliký Pelikánv zápas dobe, není. o život. Nmecká soutž vraždila den po dni tuto ohromnou voucí továrnu, která snad zítra utichne nadobro. Dlej co dlej, Nmci
Vdl
o
Je tomu rok, co Pelikán rozšíil továrnu a investoval bláznivé peníze do nových stroj, aby zlevnil výrobu; koupil nové patenty a poítal, že výroba stoupne o po*bylo cítit odpor dlník. Tu vrhl se lovinu. Nestoupla vbec Pelikán na nového nepítele, brutalisoval dvrníky a vyhnal je tím vyvolal dv zbytené stávky, nakonec zvýšil mzdy z práce a hledl si koupit práci prémiemi. Náklad rostl nesmysln a práce ješt ubylo; tiché nepátelství mezi dlníky a fabrikantem pro^ pukalo v otevený souboj. Ped týdnem zavolal Pelikán dvrníky a nabídl dlnictvu podíl ze zisku; dusil se pi tom záštím, ale mluvil náramn krásn zvyšte výrobu, mjte trochu dobré vle a továrna bude napolo vaše. Dvrníci odmítli. Tedy výluka, dobrá. Bliss vdl, že tím chce Pelikán jen nabrat dechu. Ze se
byli o ticet procent lacinjší.
;
;
:
necítí poražen.
„To znamená stávku," pokoušel se editel zaít ješt jednou. „Bliss," kikl Pelikán, jako se volá na milého psa, a dal se do psaní. býti ješt zaeditel se porouel, váhaje jako ten, kdo by zpátky; Pelikán neslyšel. ale volán Bliss opel se tiše o skí a ekal; usmíval se na své lesklé boty, na své nehty, na vzorec koberce Jeho sladké židovské oi se mhouily jako u blažené koky, napolo uspané teplem a šustním pera po papíe. „Pojedete do Nmecka," ozval se Pelikán nepestávaje psát. „Kam?" usmíval se Bliss. „Ke konkurencí. Podívat se Vy víte na." Bliss se polichocen usmál. Byl to prmyslový špion a rozený vyzvda. Kdyby se byl našel státník, který by ho použil s jeho mkkou elegancí, úžasnou drzostí a dívíma oima, byl by sloužil kterékoliv politice nebo zrad takto však brousil po všech zemích, vpíjeje do svých pimhouených, usmvavých oí tajemství pr' myslových organisací, výroby, patent a trh, aby je prodával kon-
ml
.
.
;
.
.
.
.
vdností oddán Pelikánovi, který ho byl v ubohé bídé polského uteence a postavil na nohy. Nyní chápal, že jde o to zahrát špatný kousek nmecké soutži; bylo to poprvé, že ho Pelikán sám požádal o takovou službu. „Do Nmecka," opakoval Bliss s úsmvem plným zlata. „Dál nic ?** „Budete^li mít píležitost, pro ne," žvýkal Pelikán mezi zuby. „Ale vrate se brzo." Byla chvíle ticha. Bliss neslyšnými kroky pešel k oknu a díval se ven. Továrna, už umlklá, svítila velikými okny jako sklenný kurcnci. Byl s podivnou objevil
ustavin psal. „Vidl jsem dnes ráno vaši bezúsmvným a stísnným.
palác. Pelikán
paní," ozvalo se
od okna hlasem
„Tak," vypustil Pelikán nehýbaje se; ale šustní pera náhle pestalo jako v oekávání. „Jela do Stromovky," mluvil Bliss neobraceje se. „Tam vystou" ." pila a nechala se pevézt do Troje. V zámeku ji ekal „Kdo," ozval se Pelikán po chvíli. „Docent Ježek. Šli po navigaci Paní plakala. U pívozu se .
.
.
.
.
zase rozlouili."
„O
em
mluvili,"
On
„Nevím. takhle
'
.On
jí
-"
ekl Pelikán
ekl:
Ona
,
Musíš
jaksi bez otázky.
rozhodnout,
už
nelze,
nelze
plakala."
Pak ješt ekl:
„Tykal.
se
,
Zítra
na shledanou.* Bylo to v
je^
denáct ráno."
„Dkuju." Péro znovu zašustilo po papíe. Bliss
venýma oima
jako díve.
zuby, „ocelárny
tam mají nco nového."
„Šastnou bylo zejmo,
cestu,"
„Podívám
odpovdl
se
se obrátil; usmíval se pi^ do Švédska," povídal cen
Pelikán a podal
mu šek;
a protože
že chce ješt pracovat, Bliss se potichu vytratil.
Avšak
v pracovn, jako by Pelikán zkamenl; dole pod okny dupá ekající, zkehlý chauffeur; njaké hlasy mrznou na dvoe. Píjemným zvonkem bije v kovových hodinách sedm. Pe-' likán zavírá stl, chápe se telefonu a volá íslo svého bytu.
nyní
je
ticho
doma?"
„Je paní
„Ano," odpovídá telefon. „Mám ji zavolat?" „Ne," a povsiv telefon usedl. Tedy dnes ráno, opakoval si utkvle. Proto byla Lucy tak za^ ražená, tak ví Když pišel v poledne dom, hrála na klavír; poslouchal ve vedlejším pokoji, a nikdy dosud mu nepi' .
.
.
bh
.
.
.
svt
vci tak hrozné, rozryvné, uchvácené, její hudb. K obdu pišla bledá, oima paliv rozžatýma, a skoro nejedla; nemluvili mnoho,
padlo, že by byly na
jaké slyšel jásati a vzlykati v s
vbec v poslední dob neml jí co íci, píliš zaujat továrním zápasem, o kterém ona ani nevdla. Po opt hrála, neslyš sela ho pijít ani odejít. Jakou strašnou sílu, jaké zoufalé a vznosné odhodlání, jaký tajemný pokyn chtla nalézti v tom burácejícím pívalu tón, anebo ím se to opíjela, anebo s ím tak hovoila^ planoucí a vytržená? Pokorn sklonil hlavu; jeho tvrdé elo bylo zabednno hluchotou zvyku, jeho mozek nauil se klidn pracovat jako
obd
v inení parních kladiv
soustruh drtících že z oteveného klavíru, byl mu jako cizí e, již by se marn snažil dešifrovati. ekal, že dohraje a vstane byl by ji k sob zavolal na pohovku a ekl jí,
lezo
;
tento
kik nhy
a
pronikavém
a bolesti, který se
vytí
inul
;
je nad síly lovka; ani si ne^ neobtžoval. Avšak nevdla o nm, pohlédl konené na hodinky a odešel
že je unaven, že to, co nyní dlá, zapálil doutník,
ponoena do
aby
jí
kou
jiného svta;
po špikách, aby
jel
i
do továrny.
Pelikán svíral elisti, jako by nco vší silou pekusoval. Tak tedy Ježek, jeho pítel z mládí Vzpomnl si, jak uvedl kdysi do salonu své paní, vlasatého, vousatého, schýleného v ra^ Ježka mnou, uence trochu smšného a rozpaitého s užasle dtským pohledem za brýlemi; uvedl ho skoro mocí, s dobrosrdenou pe.
.
.
vahou, jako njakou novou a komickou hraku. Ježek picházel zídka, stydl se jaksi a mimo to se brzo na smrt zamiloval do mladé paní; Pelikán si toho všiml s potšením vlastníka, nebo byl pyšný na svou vzrušenou, záící ženu, plnou prudkého a svrchovaného ducha. Naléhal na pítele, aby jen chodil astji; Ježek plaše uhýbal, zardíval se rozpaky a trýzní, radji by se už nikdy neukázal; nicmén vracel se po ase, zmuenjší, zamlklejší, rozechvlejší, bez míry šasten a rozryt, když ho domácí paní vylovila z ostatních host a zatáhla ke klavíru, kde preludujíc bílýma rukama mluvila, mluvila, mluvila se záícíma, trochu výsmšnýma oima, upenýma na jcžatou hlavu nešastného docenta. Tehdy, ano, tehdy Pelikán necítil nejmenší soustrasti s trápeným lovkem; bavil se královsky na úet svého pítele, cít se životn píliš mocný, než aby ho napadlo Silné, pežvykující elisti se zachvly. Vždy se to nedalo jen doma, pipomíná si Pelikán teprve nyní. Málokdy provázel svou ženu do koncertu; tu pak sedl, rád, že je vedle ní, a myslil na své vci. A hle, tu vždycky se našel, open o stnu s hlavou po.
.
.
bh
ví co ta hudba znamená, ale v nchýlenou, docent Ježek; kterých chv]h'ch se Lucy zachvívá a pobledne vzrušením, a tu zvedne Ježek hlavu a utkví na ní z dálky strašným, planoucím pohledem, jako by všechna ta hudba se inula z jeho srdce. I Lucy ho vyhledá
oima nebo
je
nmé komplicit
zavírá v
hovoí spolu nadlidskými
rozumjí
;
si
jaksi
zaplavují prostor;
tóny, jež
na dálku, cestou
a
dom
pak Lucy nepromluví, neodpovídá, zakrývá si ústa i oi kožišinami, jako by se vší mocí nechtla vzdáti jakési veliké chvíle, rytvoené hudbou a bh ví ím ješt. .
.
.
Pelikánpoložil hlavu do dlaní a zasténal útrapou. Vždy sám jesnad
tím vinen, že to došlo tak daleko! Poslední msíce opravdu Lucy zanedbával, opravdu sám se obestavl mlením; ale bylo tolik práce, tolik ukrutného boje! Musil sedt v továrn, v bance, v deseti správních radách; je teba penz a továrna nestaí; je teba penz pedevším pro Lucy. Lucy spotebuje píliš mnoho; nikdy jí to neekl, ale u erta, stojí ho to všechen jeho as, aby jí bylo možno tak žít. Všechen as, všechny dny. Ah, v tch posledních msících chvílemi postehoval, že se nco dje, že se už nco stalo; pro byla Lucy smutná a vyhýbavá, pro pobledla zamyšlením, zhubenla jaksi a uzavírala se ped ním? Vidl to dobe a s pronikavou starostí, ale odsunul ji skoro násilím. Bylo teba myslet na jiné, Najednou mu vytanula s muivou jasností ponaléhavjší vci slední návštva Ježkova. Pišel pozd, rozcuchaný a vyjevený; sedl Mladá paní, blednouc trochu, si stranou a s nikým nemluvil. blížila tu Ježek vstal a jako s chvjícím se úsmvem se k by ji ped sebou tlail oima, nutil ji ustupovat do okenního výklenku; ekl jí šeptem nkolik slov, Lucy sklonila hlavu jakýmsi truchlivým „ano" a obrátila se k ostatním. Tehdy si Pelikán s nevolností pedtuchy umínil, že dá pozor. Bylo však tolik práce! tolik okamžitých starostí! Lahodný zvonek tloukl osm. Na kamenné hrázi u Troje stojí dva lidé. Krásná paní pláe, pikládá ke rtm šáteek; a k ní se naklání vousatá tvá muže „Musíš, musíš se se zuby obnaženými bolestí a vášní, a mluví Ten obraz trýznil Pelikána rozhodnout, už nelze takhle..." s celou svou ukrutnou zetelností. Tak daleko to s nimi došlo, ekl si zdrcen; ale bože, co s tím mám dlat? Mám promluvit s Lucy nebo s ním? A co udlám, cknou'li: ano, milujeme se? A pro to chtít slyšet, když už je to tak dalece jasno Jeho tžké ruce se svíraly na desce stolu. Cekal, že ho popadne bsný záchvat vzteku; ale zatím to byla jen nekonená chabost, která ho .
.
.
.
nmu
;
.
.
.
—
.
.
.
.
.
.
.
8 dusila.
U tohohle
stolu už rozhodl tolikerý zápas; odtud rozkazoral
vcem
tady zachycoval a zasazoval rány se strašnou, nyní s hrzou a jakýmsi dobrého boxera. na sebe sama pocioval, že není schopen odpo'
lidem a
okamžitou
;
A
rychlostí
temným hnvem
ímkoliv na tento úder. Ve své slabosti mil velikost své Nco se musí stát, nco udlám, opakoval si zaryt; ale tu hned zas vidl Lucy u klavíru s oima paliv zachmuenýma, Lucy bledou a couvající, krásnou paní na vltavské hrázi, a zase ho
vdt
porážky.
zaplavila nesnesitelná
Konen
muka
bezmoci.
zmohl na to, že vstal a sestoupil do vozu. Auto^ mobil klouzal tiše do stedu Prahy; tu zalily se najednou Pelikánovi oi krví a on poal kiet na idie: rychleji! rychleji Tžce supl závalem náhlé zuivosti; ml potebu vlett jako projektil do lidí, drtit je, narazit s hrozným teskem na njakou pekážku. Rychleji! rychleji! blbe u volantu, pro se vyhýbáš? Vyjevený idi pustil vz plnou rychlostí; houkaka vala bez ustání, bylo slyšet kik lidí; byli by skoro pejeli lovka. se
I
Dom
pišel na pohled klidný. Veee byla zamlklá a uhýbavá; Lucy nemluvila, ímsi sklíené zabrána, a sotva sndla nkolik soust, chtla odejít. „Pokej," ekl a pistoupil k ní s hoícím doutníkem, aby se jí podíval do oí. Lucy zvedla k oi náhle plné odporu a hrzy. „Ncch mnc.„ prosila a pedstírala kašel, jako by ji kou dusil. „Kašleš, Lucy," ekl nespouštje s ní oí. „Musíš jet odtud.**
nmu
„Kam," šeptala zdšen. „Do Itálie, k moi, kamkoliv. Musíš do lázní. Kdy pojedeš?" „Nepojedu," vykikla prudce. „Já nikam nechci! Vždy
mn
nic není!"
pokraoval s neodchýleným pohledem pátrání. Musíš se dva, ti roky léit." „Nikam, nikam, nikam nepjdu," vyhrkla strašn vzrušena. „Prosím t, co Nepjdu," vykikla hlasem plným slz a vybhla „Jsi
bledá,"
„Neslouží
ti
to tady.
.
.
.
z pokoje, aby nepropukla v plá.
Pelikán s rameny sklonnými odešel do své pracovny. Tu noc ekal starý sluha v pedsíni pánovy ložnice, aby mu pipravil veerní koupel. Byla plnoc, a pán nešel. Sluha se pi' blížil po špikách ke dveím pracovny a naslouchal; slyšel pravi' dlné, tžké kroky od stny ke stn, sem tam, bez konce. Vrátil se tedy do své lokajské lenošky, usínal chvílemi a probouzel se chladem. O pl tvrté vyskoil z tvrdého spánku; vidl pána, jak si
obléká kožich,
i
jal
se drkotat tisíc
omluv, že usnul.
„Musím
„Mám
odejet," perušil
zavolat
vz?"
ho Pelikán. „Vrátím
se veer."
ptal se sluha.
„Není teba." Pešky šel Pelikán k nejbližšímu nádraží. Slab mrzlo, ulice byly prázdné jako ve snu a pusté samotou smrti; na nádraží nkolik lidí spalo na lavikách a jiní tiše, trplivé mrzli, stoeni jako zvíata. Pelikán si vybral na tabuli odjezd první vlak kamkoliv a jal se pecházet po dlouhém koridoru. Zapomnl zatím na svj vlak, vyhlédl si jiný a konen ujíždl v prázdném kupé, nevda ani kam. Byla ješt noc, i stáhl lampu a vtiskl se do kouta.
Vše se mu rozplynulo v únavu bez konce. Každým úderem vlaku jako by se valila nová a nová vlna slabosti; bylo mu smrteln teskno a pi tom jaksi nesmírné pohodlno, jako by po prvé po letech odpoíval trpné a hluboce. Nebránit se, po prvé v život pijmout ránu; cítit s podivno jakým zadostuinním, jak proniká na smrt hluboko. Ujel, pímo utekl z domova, aby byl po celý den sám a mohl jasné, bezohledn uvážit, co s Lucy, co udlat, jak rozhodnout ten hrozný pomr; ale nyní nemohl a snad ani nechtl nic než nechat se trpn unášet vlastní bolestí. Hle, tam venku se zažíhají první svtélka nového dne; lidé se vzbouzejí, opouštjíce s lítostí teplé bezvdomí. Ted, ted Lucy ješt spí: vidl její široký polštá, rusé vlasy má zmuchlané pod likem; jsou snad ješt provlhlé pláem, který se do nich inul, dtským pláem, kterým se unavila. Je bledá a krásná, ah, Lucy! vždy tahle slabost není nic jiného než láska! Cože, jaké to rozhodnutí jsem chtl nalézt? Vždy pec je rozhodnuto, že t miluji!
Udlat! udlat! udlati skandují energicky údery koL Ne, ne, ne, jaké dlání! Vždy se nemže jiného udlat, než zase láska! Ale je4i Lucy nešastná, pak se musí nco udlat, aby nebyla! Udlat! udlat! Pokej, Lucy, jen pokej, ukážu ti, co je láska; musíš být šastna, i kdybych .. Cože, jaké rozhodnutí? Miluješ^i je dost veliká, abys ji pinesl? ji, tedy to dokaž; která .
ob
Nad zemí poalo
svítat.
neseno velikou bolestí tlue srdce mužovo. Lucy, jdi za svou láskou a bud šastna. I tuhle svobodu; Lucy, vracím ti jdi, Lucy, a bud šastnjší. pinesu; jsi slabá a krásná Krajina ubíhá za krajinou; tvrdé, urputné elo se opírá o mrazivé sklo, aby pemohlo opojení bolesti; avšak srdce jakoby širokou, zející ranou už pijímá mír rozhodnutí. eknu jí to dnes veer, pemýšh' Pelikán, eknu, že se rozvádíme; Lucy to po krátkém poplachu pijme. Za pl roku bude šastna: Lumir XLVIII. 1.-2. 2
Pokojn,
ob
silné,
—
10
Ježek
bude
bude nosit na rukou, bude
ji .
jí
rozumt
lépe než já; a
Lucy
.
Pelikán vyskoil jako udeen. Copak mže být Lucy šastna v nuzot? Lucy, jež je sám luxus, sám nákladný rozmar; Lucy, kterou uvedl do svého bohatství z pepychu velkého obchodního domu jejího otce pravé ped koneným krachem; Lucy, jež z n^ jakého pudu, z vášn, z poteby, z naivnosti nebo já nevím pro Vždy všechno, co Ježek musí, musí vyhazovat bláznivé peníze jediné její šaty! Ale co na tom, namítal si; vydélá, nestaí na v pípad rozvodu jí budu pec já platit alimenta, a já jí dám I
—
tolik
.
.
.
Ale jaká pak alimenta, vzpomnl si najednou vždy ona se za To je nemožné, Ježka vdá a pak pirozen jim nemohu platit aby si Ježka vzala! Musí zstat svobodná, aby brala z mé ruky Ale co z ní pak bude? Pomr s Ježkem pjde nutné svou cestou; veejný kon' nevezmou li se, bude z toho více mén veejný které vytídí ve žila, to dá cítit, ji a poníží; kubinát. Spolenost, jí a ona sama, pyšná a prudká Lucy, bude nejhroznji trpt sama nad sebou; vyrostla prosté v uritých názorech... To nesmí být! rozvede^li se, a si vezme Ježka a nauí se žít v chudob, mžc^li; Tu se sám a já, myslil Pelikán, nabídnu obas Ježkovi peníze zastydl: to pece by Ježek nemohl pijmout! Pln zmatku vyskoil na nejbližší stanici z vlaku; nevdl vbec, kde je. Nevydržel už sedt, chtlo se mu utíkat pes erná pole a pruhy tvrdého snhu, aby se vzpamatoval. Svítalo šed a vlhce; sotva byl Pelikán za stanicí, sedl na patník u silnice a pemýšlel. Mohl bych jí snad íci: odcházím od tebe, ale dám ti takové jakési vno, rozumíš? abys byla živa z úrok. A pak a se vdá! V rychlosti poítal, mnoho-li by mohl likvidovat; nebylo to nic. Žil vlastn ode dne ke dni. Nic plátno, Lucy, musíš se uskromnit; budeš sama píchat pro sebe šateky, budeš stát u plotny, budeš veer co veer v starostech poítat, kolik jsi vydala ;
.
.
.
—
.
.
.
—
.
.
i vstal a šel nazdabh silnicí. Lucy, tebou udlat? Vždy t nemohu pustit do takové bídy hled, není to pro tebe, ach, dít, nevíš, jak všední a únavná rozum, Lucy; uvaž jen, co všechno jsi zvyklá je chudoba! Pemýšlel usilovn, rozehát rychlou chzí. Ani ne*" mít vdl sám, jak to pišlo, ale zaal ve velkém konstruovat nový
Poal
Lucy, co
se tásti chladem,
mám
s
!
Mj
ohromnou prmyslovou kampa, která by mu vrhla do rukou nové miliony. Rázem vidl nutné akce a podrobnosti, chvla ne^ poítal, lámal budoucí odpor; pi tom všem se v plán, jakousi
nm
II
snad Lucy všechno jinak rozmyslí, zahrne4i bohatstvím. Zarazil se udýchán na temeni kopce, který stekl v jediném rozbhu. Nyní nebylo vidt silnici ani tra; dokola vlnily se rezavé jihoeské pahorky mezi ernými
smyslná myšlenka, že ji
novým
a
ješt
lesíky. Pustil se
Konen
si
vtším
napí pes
zmražen
pole,
bezmezn umdlen.
a
našel vesnici a padl do první hospody.
Byl sám v nízké šenkovné, obsluhován krtinatým výrostkem. Dali mu rudý aj s rumem, který páchl šupavým tabákem. Pil dychtiv tu horkou ohavnost a roztával pomalu k životu. Ne, Lucy nebude strádat; jsem tu já, Lucy, abych tomu zabránil. Snad se ted práv probouzí; vstává už, podobna malému dítti, a rozpomíná se na verejší bolest. Byl tak unaven, že se cítil stár, jako by byl jejím otcem. Nepjdeš do bídy, Lucy; nic, nic se nesmí stát, ani vím. Zij ve slovem, ani pohledem nedám na jevo, že o svém pepychovém snu, miluj, dlej co chceš: jsem beztoho celý den pry z domova a nemohu ti dát nic než bohatství. Mj si, Lucy, mj si co chceš, a bud šastna; tvé hrdé srdce t uchrání ped poklesnutím píliš tžkým Výrostek se vracel chvílemi z chodby s nepívtivou pozorností. Co tu chce tuhle ten veliký pán v kožiše, který sedí v kout, otáí prázdnou sklenicí v prstech a jaksi se usmívá? Pro neplatí a nejde po svém? Vždy je to nemožno, zdsil se Pelikán. Lucy už dnes trpí svým pomrem, dnes, kdy je mezi nimi sotva nco víc než marné ei! Už dnes pede mnou prchá s hrzou provinilé a pláe ukrutnou citlivostí! Co by si poala zítra nebo pozítí, až dojdou vci dále? i žpro^ Copak Lucy, horoucí a pyšná Lucy by mohla snést i i nevru? Udusila by se ponížením, rozryla by se dsem a hanbou až do hlubin srdce! Mohu ji takhle nechat? ptal se Pelikán s úzkostí.
nem
.
.
— —
Což nemohu niím
zabránit
.
.
„Nechcete platit?" ptal se výrostek zamraené. Pelikán vytrhl hodinky. Bylo jedenáct. „Kdy jede první vlak
do Prahy?"
„O pl
dvanácté."
daleko na nádraží?" „Hodinu."
„Jak
je
„Mohl bych
dostat
vz?"
„Ne." Jedenáct hodin, se
vzpomnl
si
Pelikán.
Ted,
práv
ted se mají
u Troje. Vidl dlouhou kamennou hráz, Lucy odvrací k šedé vod a pláe do kapesníku. Snad se ted práv
setkat na navigaci
12 rozhodují, šílení, bez rozumu, snad ted nesmyslná Lucy volí
osud, zatím co
já
—
tady
svj
Vyskoil beze smysl: „Musíte mi sehnat vz!" Mladík odešel brue. Pelikán stál ped hospodou se srdcem tlukoucím, hodinky v ruce. Bože, což nikdo nepijede? Zuil netrplivostí, deset minut uteklo nadarmo. Konen pihrela selská košatinka, tažená bílým
kie: „Rychle Dostanete co chcete, stihnete^li vlak!" „No dy," odpovídal dda koí a mírn pobídl kon. Po silnici nahoru dol drkotá košatinka. „Rychleji," kií Pelikán, koníkem. Pelikán
se do ní vrhl
I
dda
pokaždé vlídn potrhne otžemi a bílá kobylka plete rychleji. Tu zvedne se za ddou mohutné tlo, vy^ trhne mu oprat, bi švihne kon a švihá, švihá, švihá po hlav, Ubohý koník vyrazil a hnal se po silnicí, po nohách, po hbet biován do krve. Tam už je tra; ale na ohybu silnice narazilo zadní kolo na milník, kámen se vypáil a vz se porouel na bok: zadní kolo se ulomilo jako hraka. Tu vykikl Pelikán vztekem, uhodil kon pstí po hub a jak byl, v kožiše, bžel šíleným tryskem k nádraží. Vlak práv vjíždl do stanice. „Udlat, udlat, udlat," skandují údery kol. Pelikán v pepl-' nném vagón, pokryt valícím se potem, dupe a zatíná psti v bsném záchvatu netrplivosti. Jak je to pomalé, pomalé, pomalé proti lidské vli Staniky se šinou nazad, odvíjí se stromoadí, mstek, les, vc za vcí, telegrafní tye Pelikán vytrhl okno a tu
nohami trochu
.
.
.
!
pímo pod
a díval se
kola vlaku: zde
aspo nekonený
pás štrku
zuivou, slepou rychlostí jako v horeném snu. Praha. Pelikán vybhl z nádraží a jel pímo k Ježkovi. Bez dechu zazvonil u jeho dveí. „Pan profesor není doma," hlásila bytná, „ale pijde brzo od obda, asi o pl tetí..." „Pokám," zahuel Pelikán a sedl v Ježkov pokoji. Ti dávno odbily a táhla tvrtá; Ježek se nevracel. V pokoji se zaalo stmívat. Pelikán supl, jako by ho nkdo honil. Snad už pijel pozd. Konen dlouho po tvrté se rozletly dvee a Ježek stanul na prahu; poznal Pelikána a ustrnul. „Ty ... tu ekáš," vypravil ze sebe ímsi, co bylo stží hlasem.
a
pražc
se ítí opilou,
„Vždys
odejel!"
Pelikánovi se rázem vrátila rozvaha. „Jak to
víš, že
jsem odejel?"
zeptal se chladn.
Ježek pochopil, že se ale
neekl
peekl
;
zrudl a jeho
elo
se zrosilo lízkostí,
ani slova.
„Vrátil jsem se už," zaal Pelikán po chvilce, „a chci ted dát
nco
do poádku. Dovol, abych
si
zapálil."
13
Ježek mlel; jeho srdce bouchalo tak, že snad to musí být slyšet po stole, aby to pehlušil. Plamínek sirky jasn ožehl tvrdou masku Pelikánovu s pimhouenýma oima a surovými elistmi. a bubnoval tesoucími se prsty
„Zkrátka," ozval se Pelikán, „musí
s
tím být konce, rozumíš?
Požádáš o peložení." Ježek stále ješt mlel.
„Má žena musí mít pokoj," mluvil Pelikán. „Doufám, že se neopovážíš jí psát ... ze svého píštího psobišt.*
„Nepjdu si
odtud," ozval se Ježek chvjícím se hlasem. „Dlej nepjdu. Já vím, že se na to díváš Ty nevíš,
co chceš, ale já
.
Ty vbec
co to je!
.
.
nechápeš..."
„Nic nechápu," ekl Pelikán, „jen to, že musí být konec. Nic, nic ... z toho nekouká. Musíš jít odtud." Ježek vyskoil.
„Vra
z té své zlaté klece!
love, je
svobodu", drtil vášniv, „pus, pus ji t pro sebe; ale mj slitování sní
jí
Neprosím
jednou v život
zoufalá vedle tebe?
mj
Pro
srdce! Necítíš, že
chceš vázat?
ji
spolenou, ani jediný zájem! Povz, máš bys jí dal víc než... peníze?"
jí
ona
t
nesnese, že
Ani myšlenku nemáte
vbec
co íci, máš, co
Nemám," ozvalo se ze tmy. ona ví, že ji snad máš svým zp" „Vra jí svobodu! Já vím A vbec poslední msíce sobem rád, ale to není to Jste si „.
.
.
.
.
tak
cizí!
„A
.
Hled, kdybys svolil
.
.
.
.
.
.
k rozvodu!"
požádá sama."
„Ah, copak to nechápeš? Nemá odvahy, nemže ti sama íci k ní tak štdrý! Ty jí nerozumíš, nevíš, jak je citlivá; spíš závislá! ume, než aby ti ekla ... Je tak nesmírn jemná a Vidíš, kdybys jí ekl sám, že ji propouštíš! Jde Nedovede sama Pelikáne, já vím, ty nejsi zvyklý na ei o lásce; tu o její štstí. pro tebe to jsou snad fráze a vbec ... ty nemžeš takové žen .
.
Jsi
.
.
.
.
.
.
.
rozumt! Vždy ani ty nejsi šasten! Povz, co z ti je? Jenom ji muíš svou pozorností... Copak
ní
máš?
K emu
necítíš, jak je to
hrozné?"
„Ty by sis ji potom vzal, ne?" ozval se Pelikán. „Ani nevím — bože, jak rád," vyhrkl Ježek s nesmírnou úlevou nadje. „Kdyby jen svolila! Na nic bych nemyslil než na její Kdybys vdl, jak si rozumíme! Jen kdyby se odhodlala," štstí .
.
.
mluvil skoro už pláe radostí, „všechno bych pro ni udlal
.
.
.
14
Vždy
jsem jako blázen, dýchám pro ni
Nemel jsem
tušení, že je
možno
.
.
.
love,
ty nevíš
.
.
.
tak milovat!"
„Kolik máš?" „Cože?" ptal se Ježek zmaten. „Kolik máš pijmu?"
„Což o to," drtil Ježek rozpaité, „to víš, není to mnoho Ale ona by se uskromnila, mluvili jsme už o tom Kdybys vdl, jak nám nezáleží na pen2Ích! Tomu ty nerozumíš, Pelikáne, tady jsou jiné a vtší vci. .. Jí jsou peníze tak jedno! Vidíš, ani nechce o tom mluvit, jak to bude potom. Vždy ona pímo pohrdá penzi!" .
.
.
„Ale jak
si
to
.
.
.
.
.
.
ty pedstavuješ?"
„Já? Vidíš, ty jsi z jiné rasy než my, ty dovedeš myslet jen na ty hmotné vci Lucy je tolik nad tebou! Ani špendlík by si od tebe neodnesla, kdybys ji pustil. Hlavn já to nechci, ." rozumíš ? Byl by to pro ni docela nový život .
.
Rudý uhlík doutníku se zvedal do výše. „Škoda," „rád bych té poslouchal dál; ale musím do továrny.
ekl Pelikán, Tak poslyš,
Ježku."
„Vždy
to tvé bohatství
ji
svazuje!**
„Ano. Tedy ty požádáš o peložení. Servus, Ježku. A pijdeš'Ii ješt k nám, nechám t vyhodit. Pokud budeš v Praze, nediv se, že t bude nkdo sledovat. A nechod po navigaci, aby té nkdo neshodil do eky. S mou ženou už mluvit nebudeš." Ježek tžce oddychoval.
„Pak pjde ona. Chceš^li
„Nepjdu z Prahy!" Ale to k tomu dohnat .
.
.
mou
ženou
pdy,
našla
s
se už nesetkáš. Servus."
Když pak po chvíli šla domovnice toho na schodech sedt pána v kožiše. „Není vám dobe?"
ptala se
mi
„Prosím
vás,
když tžce vstupoval do vozu, zdálo se jí, koímu adresu svého bytu, ale za zaklepal na záda: Obrate, jedu do továrny.
že je snad opilý.
mu
se probouzel.
drožku.**
Letla pro drožku, chvíli
s
úastn.
„Ano... ne..." ekl pán, jako by paní, zavolejte
domu
a
Pelikán dal
15 JIRI
MAHEN;
TVOJE PODOBIZNA. (1916.)
Jednou jsem skítka vidl pod
ní,
lampikou jak si svítil na t,.. S lampikou šel pak k mojí tvái a usmíval se jedovat...
Neboj
Jednou
se:
mám t
rád!
si
moucha
sedla na ni,
sletla, štípla, odletla,
man
sotva jsem rukou pohnul a trochu vlasy shrnul s ela... Neboj se: Mám t rád !
Jednou jsem rže zatkl za ni, do rána všechny povadly mi — jako by byl už konec všemu a nebyla má slova Tvými: Neboj se — mám t rád!
Vera jsem zas ho vidl pod ní... Tenoukým hláskem — myš tak piští zpíval si, mou že nesmíš býti a já že padnu na bojišti... rád! Neboj se:
mám t
DÉMANTOVÁ HORA. —
To vera bylo v polospánku zas vyhoupla se nad obzor. Sklem zablyštla nade hvozdy ta nejdivnjší ze Všech hor,
jak v pohádkách jsme kdys ji zeli krásná je, a jak v nás kde z báje pták jen hnízdil smlý a vzlétal rovnou do ráje.
vn —
Rukou skoro Jak byla nízká jsi mohl sáhnout na tém a pece rázem vztyila se vysoko všechny nad zem... Ta divná hora démantová v obzoru širém, dalekém si
!
—
njak dtsky potuteln
vždy zahrávala
s
lovkem!
i6
Te
jsem pod ni. Moci béhem nahoru a opojit se jednou pro vždy písnmi dn a prostor! ztratil jsem ji... Což tu vskutku pede mnou vlastn nestála? na samém konci svta náhle se na mne tvrdé dívala.
po
stál
jejích bocích
Te
Zde mohlo jenom pomoc' kouzlo. promnit se v zajíce i v pavouka a šplhat po ní
Mám
nkam
k srpu msíce? až Ach, ekni, horo démantová, jak dostati se na tebe? Mám vranou vzlett nad tvj vrchol a velou potom do nebe? Hoj, nyní jsem ji hmatal zrovna však jakým ohnm pálila!
Ted
celá
obrem zachvla
—
—
se
a náhle blesky chrlila mstít se chtla a jak by na za lidský život zbablý, mne srážela zas do propastí,
mn
kde haldy mrtvých
To divný
ležely...
boj byl... Stokrát znova
jsem vracel se k ni oklikou a poád jak by zabíjela velikou, tu touhu ve
mn
jíž
pes
utéci
má
jist také ve snu;
všemu na
chvíli
a omoit si pracku v láv, z niž všichni jsme se zrodili!
Smích sprost divý znl tou horou, plá teskn tichý nad ní znl... já niemu a všemu náhle jsem kolem sebe rozuml — a jedno zvláš jsem chápal jasn v
té
že
smysl
divné závrati:
moje mládí uletlo
a nic že
mn
je
nevrátí
17
KAREL SEZIMA:
ROMÁNY TRPNÝCH KONCEPCÍ. románu Heleny Malí' stání" (nákl. A. Hynka) pokraováním pedešlé autor^
samostatné svazky dvoudílného Obaové, nazvané „A srdce nemá a „Vítzství" (nákl. iny románové skladby
píbhové, sporn však
vnéjši
i
jest
jí
svou
týmž), jsou
„Popel".
vnitn,
osnovnou
Nebo
sice
tak,
že
pímou
by
práce
tato
exposicí.
Ne-'
dvrnými
šenostmi, na nichž založeno nazvati
Ne
historií byla jeiich
citovými a morálními zku^ z nichž vytženo, co lze s výhradou
a
myšlenkou
po stránce ideové
teným ovením, uritjším
obou
jejích
nových knih.
ob zeim a
nechtly být než dodá' konkrétnjším zdvodnním hlc'
díve zaujatého: onoho, na nmž autorka stanula pi svého rozbíhav tekoucího lyricko^epického vyprávní dobrodružstvích Boženy z „Popelu", která jako du' osudech a o
diska,
samém
již
ústí
ševní sestra Milady Záhoové ze „Srdce" i „Vítzství" také se vypravila do Srbska nabídnout své ošetovatelské služby ranným v nemocnici. Míním stanovisko altruistní. které v Boženin pojetí bylo láskou, obrácenou k abstraktnímu bližnímu, ke „všem lidem", když její srdce bylo ztratilo své nejbližší. J,ž v rozboru „Popelu" vyslovil jsem na tchto místech pc chybnost,
by spoinutí v
že
pojmu navždy
odtažité všelásce,
v širokém jejím
stailo bytosti, tak žízniv pissáté k bezprostední
skutenosti a tak neukojit2lné znovu a znovu si žádající nejkon' kretnéjšího blaha nejen srdce, ale i oí, pleti, nervu, smysl i vší krve. Oba nové svazky dávají tuším za pravdu tehdejšímu mému poznatku, že altruism spisovateliných reky nebude než opt touhou, oddati se jedinému lovku uritému, bez výhrad a cele, by sotva as na dlouho, naopak, spíš jenom stídav a peletavé, podle prchavého opojeni nálady a chvíle. Jejich srdce práv „nemá stáni", jako v oné srbské milostné písni, jeiíž verš stal se pízna' ným motivem prvé ásti celé skladby. Je mu teskno na široké stepi altruistní, hledá, kolem koho by se popínav ovinulo, koho by oblažilo svými kvty, jež nemohou vont pro všecky dohrO' mady a pro nikoho zvláš. Proto i onen vítzný oblouk od tkavé nestálosti k triumfajicímu míru zdá se v druhém svazku sklenut jaksi píliš snadno a nakvap irou kasuistikou sentimentální lásky, ne'li pouhé zamilovanosti, stále dychtivé a lehko vzncované. Takový je též všechen základ Miladina soucitu, živoišný, sensu' :
Lumír XLVUl.
1.-2.
3
i8 ální, milostný; není než trpným vyžitím hrdininých schopností smyslných. Odtud také její výklad tolstojovského „nehraniti zlému" a její myšlenka, že žena musí nkoho milovat a proto že vše dO' vede omluvit, se vším se smíit a srovnat, pro vše najít dvod k odpustkm. Hrdinka „Vítzství" skuten odpouští všem kížem krážem a nejvíce sob. Odpouští nakonec i svému prvnímu muži po všech svodech, jimž po rozchodu s ním byla vydána a v nž pokaždé všecka se vpletla svými dobrodružnými, siln rea^ gujícími nervy a žíznivými smysly. Odpouští tomuto požitká' skému slabochu, který ji tak tžce zradil s mladikou píbuznou a po doasném sblížení ji opt odpudil frivolním potšením nad potratem plodu, jenž osvžit a vzkísit jejich odumelé man" želství. A to hlavn, jak patrno, pro svou neutuchající fysickou náklonnost k nmu. Není to však v jistém smyslu také ona „spokojenost málem, prokletá spokojenost málem", proti níž aU' torka krásn horlila v jedné z nejlepších svých starších prací? Nebude to štstí, v nmž se bude chudnout duševn? Dnešní rekyn H. Malíové nezdá se mi již nésti v sob své neiiprosné sebevdomé míry; nezdá se mít oné celosti a rozhodnosti bez rozpak, jež byla píznaná nkterým ženám jejích starších, drobnjších kus povídkových. Pohešuje jejich nepoddajné divokosti a tsné souvislosti s pírodou, milujících život pedevším v jeho zdravém ruchu a rázovitých projevech; jejich neúmorné, bezohledné a nevypoitatelné vervy, jež byla s to, aby do všeho smle vrhala ilejší kvas vývojový a stávala se podpalem touhy k lepšímu. A kterou bylo lze proto vítat již jako protiklad k odpudiv jednO" strannému intelektualismu ženského hnutí též u nás, i když ne^ bylo jí teba pokládati za vrcholnou metu názorové pouti spiso^ vatcliny, za konenou stanici jejích pontí o vcech tohoto svta. Ani Milada nedovede toho, emu Božena v „Popelu" bolestn se podivovala u svého protinožce Beneše, „ublížit svému srdci a smyslm, aby zachránila ducha." Ale zhostivši se pedsudk, staví nicmén na kompromisech. Couvá ped zákony svta a spolenosti, nebojuje proti nim a neopravuje jich: smiuje se a smlouvá se s nimi. Poutána disposicemi své krve a svých iv, pizpso^ buje se jim;" nadána kouzly zvlášt výmluvnými, nesnaží se dáti je do služeb smyslové i mravní obrody a rstu. Je mén paní sebe a mén dárkyní vznt, než jejich nevolnicí. Jinak dlužno uznati, že v otázkách erotických autorka vede si velmi upímn a bez falešného zastírání, odvažujíc se v nejedné podrobnosti dále/ než
—
ml
—
—
kterákoli z našich píšících žen.
19
Obmýšlené
nábhm H. Malíova komposiní stavby obou díl.
své ideologii a thematickým
snažila se býti práva také založením
A skuten
nelze popíti, že ukáznnji a zámérnji, než kdy ped tím ve svých vtších skladbách, dovedla s htavní osnovou sepnouti pásma poboná. Jsou dv. Pedevším píbh sestry Miladiny, pa-* ížsky vychované Renné Fernandové, s níž hrdinka neoekávané se sejde v záložní blehradské nemocnici rovnž jako s ošetova-' telkou, která však nesmiuje se tak snadno s rozarováním jako Milada. Malé pomry balkánské, konservativní názory a mravy v rodin srbského lékae Nikotie, za nímž pišla, seznámivši se s ním v Paíži, pudí ji k rozchodu s tímto jejím snoubencem. Milada stane se pak Nikotiovi ochotnou utšitelkou; ano, nebýt jeho smrti v srbskobulharské vojn, byla by mu sama podala i ruku. Potom druhá velká episoda s Miladiným strýcem Jeábkem, který zavinil smrt matky hrdininy a sám nakonec se objeví pravdpodobným jejím otcem historie znan romantické chuti, ale nenásiln trakto^ váná až na to, že na strýce je naneseno píliš mnoho démonických rysv, aby stailo je vyhladit nco mdlých rt na konci „Vítzství", jimiž sám se vysvtluje tenái i snadno odpouštjící Milad. Spisovatelka v povahokresb šastné se dobírá objektivní psycho^ logické perspektivy. Figury její vzájemn se odhalují a osvtlují ve svých motivech a charakterovém jáde. Slabji, žel, psobí na sebe jako sporné síly, jako partnei, pouující se ve smyslu mrav^ ním i básnickém a vychovávající se, a k dobrému i zlému. Tak jak byly dány na poátk djstva, zstávají hotové a nemnné i v celém postupu dvousvazkové práce. Objektivita povahokresby, založená na názorném zpsobu, ob' rážeti postavy v zrcadlech srdcí a mozk ostatních spoluherc, není v román Heleny Malíové dsledn dodržena obdobným odstupem v podání djových složek aniž limrn docclována v malb prostedí a všeho svta vnjšího. Naprosto ovšem nehoruji pro falešn pojímanou objektivnost epickou, jež ztotožujíc se s proti' umleckým popením tvrí personality, staví se do stínu urité jediné figury a pro bludný pelud dslednosti zíká se vyššího hodnocení obraženého svta jak básnickým soudem, tak zejména umleckým výrazem, osobitou stylisací. Naopak chybí mi tady povýšený bod jedinené optiky, na nmž umlec pes sebe dvrnjší vniknutí a vcítní se do zpodobených jev dovede si za^ chovati volnost disposice všemi ástmi díla jako složitého svta svézáfconného. Základní výpravná kivka obou samostatných svazk románových, která nejednou stoupá a vzdouvá se prudkými drama^ :
—
20
ustavin je porušována a tíštna deníkovým prodléváním na podružnostech, laskáním se s nimi a rozptylo' váním se v nich. Zmírané duševní pochody pasivní hrdinky v tom sice nacházejí povtšin i píznané tempo podání, zato citeln tím trpí ústední epický^ zájem, který asto se nezdá poskytovati spiso" vatelce než vítanou záminku k rozpomínkám a rtám antobiogra" fíckým. Komposinímu zámru, který lze sledovat v úhrnném vnéiším obrysu „Srdce" a „Vítzství", ubírá to úelnjšího vnit" ního lenní podle uvdomle jednotícího zákona pomrového, Helen Malíové je nejvolnji, kde mže dát zahovoiti dobrO" družnému básnickému srdci a jeho vzpomínkovému okouzlení z reality, smysly pojatelné, makavé; kde mtjže vbec vstoupit v živý a pímý, nejsubjektivnjší vztah k této skutenosti, bez jaké^ hokoli konstruktivního pedsudku a apriorního plánu myšlenko' vého. Slovem, kde mže spíš pasivn reprodukovat své pekypující dojmy a pímé podnty ze života, než inn zpracovávat, po^ ádat a utváet tento umlecký ma tcr i ál a stavivo k vlastnímu dílu. A tak nové toto dvoudílné vypravování pes znatelný kom^ posiní pokrok proti dívjším obsáhlejším skladbám autoriným zstává pevahou zase jen záivou mosaikou episod, tebaže za^ asté velmi dobe a úinné zasazených. (Píkladem uvádím onu s tragickou matkou z dramatu Vojnoviova „Lazarovo vzkíšení", která pišla se podívat do divadla též na oslavu svého syna, když byla vidla jeho muednickou smrt.) Má adu náruživých moment, vznícených charakteristicky pro lyrism básniin hlavn zpvem a hudbou, jakož vbec celý první díl založen na motivu hudebním. V nejlepších partiích však je to pl román a pl cestopis na tickými vlnami,
—
ovšem
sváten
povrchní píležitostná causcrie tui' stická, nýbrž pronikav nazírající a hezky pod povrch zabírající dokumentární studie, jež zblízka a poutav ukazuje prostedí, po nejzajímavjších stránkách dosud nám málem temnjší než špa' nlská vesnice. Podává cenné píspvky k intimnímu poznání po^ srbských. Rodinnými a národními obyeji, jak se o nich spi^ sovatelka pouila v Blehrad i po srbském venkov, prokresluje románový píbh tak hust, že jej tato drobná výpl chvílemi štstí
nikoli
mr
perstá, sama se rozlévajíc v širokou malbu spoleenskou a mravolinou. Neulpívá však jen na barvitém líci vcí; hledí vy^ stihnouti práv také srbskou psychu ve všemožných odstínech a modulacích. Z nejrznjších vrstev a stav od dvorských a vo^ jenských kruh k proletariátu, od šlechty po drobné sedláky a cikány, loví a okresluje postaviky, na nichž jako na rázovitých
až
mnohostranné ozejmit se snaží srbský národní Rušné scény a kmitavé obrazy pohání ped zrakem jako v bžícím filmu; bystrým sluchem chytá hovory na ulici i v rO" dinách, debaty a spory o thematech kulturních, sociálních, nábo' ženských i aktuáln politických; nepohrdne ani drobným béle^ hradským klepem, který tak výborné karakterisuje propukající naptí mezi starou patriarchální vrstvou konservativn vlasteneckou a mladším pokolením, v nejednom smru orientovaným již svétO' obansky. Znamenité tak zobrazuje jadrný kmen, až na již nahlodaný vlivy západnické vzdlanosti, ale s tuhou nepoddajností se vzpírající asimilovat, co by ohrozilo samy koeny jeho svérázu a podstaty. Odhaluje též rzné pelidské pohnutky, jimiž urován je heroismus jednotlivc i hromad; neváhá piznati svou desilusi z mnohých zkušeností, neváhá tu a tam silné nanésti i stín. A pedstavitelích typ.
de
pece
zase
s
dvrou
neúmornou
se vrací
k
pedmtm
své
po-
nevyerpatelnou sympatií, s hmotnou, krevní, pímo tlovou píchylností, která zklamána a zchlazena jedním, utíká se k druhému, hledá, bloudí a tká od bližního k bližnímu, stále se vzncujíc celou bytostí. A mjte si námitky sebe podstatnjší proti kaleidoskopinosti její methody a skladby románové, sotva odoláte odrazu tohoto vného roztoužení v mkkém, vláném toku jejího pednesu, v melodické frázi jazyka bez okolkujicí preciosity, v nezkalené zpvné a plynné lyrické intonaci ve vší intuitivní bezprostednosti a vonné svžesti podání, jež dovede spájet i pathos píliš nadnesený s akcenty melodramatitjšími, než bylo nezbytno, a hebkou, pružnou vlnou se penášet pes komposiní nepomry a pes slabiny motivace stejn lehce jako pes morální skrupule. Cosi svévolné ptaího a radostné šveholivého v tom je: mnoho z onoho nezod^ povdného ženství, které bude lákat, pohoršovat a svádt na vzdory všem spravedliv pohoršeným karatelúm. Zárove s pedmtnou plností, v níž zjistiti lze nco specifického neiiterárního kouzla obou knih, v úhrnu psobí i to nedokonalosti, jako v málokteré jiné skladb u nás. zornosti:
s
;
vn
.
.
.
pvabem
Mnoho
s poátku, zabírají lidopisná pozorování v román Jana Vrby „Boží mlýny" (nákl. K. Beníška, Plze). Vztahují se na rodinné, náboženské, mravní a hospodáské pomry v chodském kraji a snaží se vbec vystihnouti všechen duševní i hmotný byt lidu chodského, jak se jevil ješt ped válkou: dnes, po morálních spoustách, jež vojna i tam na-
a
záznamy
plochy, zvlášt též
22
hrnula, doítáme se, že spisovatel nové informován vidí vše už nesrovnatelné ernji Své poznatky zaznamenává, kdykoli v románe nachází k tomu píležitost: nkdy hledá ji až okat. Ale snesl tak do svého díla rovnou ze skutenosti celé bohatství svžích a syrových jednotlivostí, zvláš zajímavých a pouných, kde bží o studium názor a zvyklostí právních. Srv. na píklad místo, kde vykládá živé vdomí sounáležitosti Chod jako pozstatek nkdejší vojenské organisacc strážného lidu, takže také pátelské rokování o nekalých inech nkterého z nich má ráz výslechu obvinného; .
.
.
anebo poznámku o potajmém odmocování smrtelné boží písahy písahou pekelnou, pi níž prsty levice tsn pi tle natažené uzpsobují se jako prsty pravice, jenže k peklu a mínní autorovo, že zrovna úsilí soudc zabrániti, aby nebyl takto obcházen zákon, úskonou povru jen utvrzuje.
—
smrem
Pomalý a rovnovážn klidný, chvílemi až vleklý zpsob, jakým podávány zejména vcné znalosti a pvodní drobné zkušenosti hospodáské, nejednou by svdil spíš o zamýšlené koncepci idy lické, v široké ploše pracující hlavn gcnrovou drobnomalbou.
Román
však má látku, pímo volající po zpracování sevenjším a sráznji dramaticky vystupovaném. Soused upe dluh sousedu tvrd, že jej už splatil jeho nebožtíku otci ale peníze, poskvrnné též kivou písahou ped soudem, nenesou požehnání, nýbrž stanou se zrnem, jež mlýny boží semclou na chléb spravedlivé odplaty: jísti jej pak musí nejen kivopísežník, nýbrž i rod jeho a kdož s ním pijdou v krevní styk. Hlavn oba synové a manželka mladšího, která zcizoloží se starším. Žárlivost i vkoenná lakota vedou až k bratrovražd a posléz ke zkáze statku ohnm, jejž v zoufalství založí kivopísežný otec výmnká. Hích pojí se k híchu, vina vlee se za vinou; trestající boží vle vše peduruje, s železnou nutností lánek ke lánku kujíc etz neúchylných dsledk a zadrhujíc jej na zkázu celého domu. Dlužno uznati, že hustá folkloristická drobnomalba a tíš rea' listických pozorování nedovedla hrub ztlumit mocného úinu ady scén napiatých a rušných, z nichž nkteré jsou siln pojaty i vrženy. Zardoušení Matje Vondrou na píklad anebo chvíle, kdy starému Záhoovi pipadá, že Kristus na kíži spativ ho, nachmuil elo zoufale a pomalouku zavel oi, a kdy se kivopísežník o a „aby tera pesvduje: „Dyk ty vidíš, já to vím, že vidíš i*^ vidíl," v podstcší zažehne neblahé peníze a s nimi i stavení sob nad hlavou Také se zdailo autoru nad rozlehlou plošnou základnou románovou s její mosaikovou výplní vytyit nejednu ;
—
.
.
.
nm
23
postavu a skupinu ke skulpturální plastinosti a lapidárnosti pímo pomníkové a dobrati se nesporné monumentality i tam, kde vy stihuje tvrdý tžký rár kraje nkdejších Psohlavc, ^vždy zamra** ených muž, ploužídch se lesem s cákanou v ruce a zpod širák vyhlížejících z rozervaného hebene horského pásma
nedviv
do západních dálek".
Mén
zdaile než popisné a statitjší živly v nové skladb dopadlo vystižení rozvojových pochod dušcslovných a tím také intuitivní vyešení vlastního mravního problému, otázky viny a jejího odpykání. Ne, že by celý ten psychologický morálka jím dokumentovaná nebyly objektivn pesvdivé; i naopak, vše je krok za krokem velmi peliv a logicky, ba nejednou až píliš logicky motivováno. Autorovo mravní stanovisko je píkladn jasné, pedagogicky okázalé. Ale píliš asto projevováno
Vrbov
prbh
pímým
okrajovými poznámkami, i kde nebží nýbrž kde se zpítomnéný dj rozvíjí dramatickým spádem výjev, postoj a gest. I tu autor co chvíle pi otevené scén zahovoí k obecenstvu, glosujc živá djstva a vnitní procesy, jakož vbec jen výjimkou motivuje pouhým bezprostedním sledem skuteností. Psychologickou nit zídka pede nctržit z nitra osob, a iní^li ío pece, zbyten zas pospíchá, aby ji pestihl resumující úvahou a navázal na ni odta-žitou zevšeobecující dedukci. Tím však nijak nezceluje psychycké atmosféry, naopak rozptyluje její temnosvit a zestízlivujc mystc^ rium duševního dní; odmocuje utajenou dynaminost vnitních pochod a ruší též bezdkou pekvapivost obrat a zvrat fabu" laních. Slovem, ochuzuje svá vnitní i vnjší djstva o básnickou jedinenost. — Ješt nejlépe svdila tato generalisace procesm je
výkladem
a
o zkratkový a sumární
referát,
ie
je
fysiologickým, jako
poátení híšn zdravá nechut Nánina
smyslné kolísání mezi obma bratry: tedy jako osobnost, pochodm, na nichž úasten jest lidský jedinec než jako determinovaná bytost rodová a jako zpola neodpovdný
k muži
a
potomní
její
mí
živoich. Spisovatel odchýlil se v tomto smru od nejintuitivnjších ísel své „Sázavy," pimykaje se zas ke své starší „Dolin," románu,
nímž mají jeho „Boží mlýny" ostatn i jiný rys spolený v jisté kompromisnosti závru stj co stj „kladného" pes trpn deter^ ministickou koncepci celku. Míním onu radostnou perspektivu, rozevenou v poslední kapitole ped zraky mladého Podestáta, jemuž starý Zaho na poátku románu upel dluh a jenž ted s
v
trestající
boží spravedlnosti,
tak tžce dopadlé na viníka,
vidí
24
zárove pojištní pízn nebes a záruku božího požehnání pro sebe, protože na jeho statku nelpí hích, jako na zboží pubhkána Zahoe.
Pes momenty
odtažitého schcmatisování podal Jan Vrba v „Bo^ mlýnech" nkolik ukázek výborné konkrétní karakteristiky. Pedevším v postav starého kivopísežníka, nechtéjícího ani s Pánem Bohem jednat estn a zpíma, nýbrž stále, i když osudem drcen umiu)e si dáti se na pokání, podsít si napomáhajícího dialektickými tkami a postranním chytraením. Mluva „Božích mlýn", pokud místy nezabedla v tón ponkud suše reportérský, je šavnatá a hutná; s výbrem a vkusem využívá žích
mluvy krajové, dobe zasazených spisovným kontextem.
zvláštností se
a organicky shtých
Karla Scheinpfluga rozsáhlý dvoudílný román, uveejo-' váný ped lety ve „Kvtech" s piléhavjším titulem „Symbiosa", temperovaný nyní, zdá se mi, v leckteré drsnosti proti vydání pvodnímu a knižn vydaný jako „Pouta soužití" (nákl. J, R. Vilímkovým), je pedevším poctivý kus solidní práce naturalistické. Svdí o tom již pepelivé studium prostedí, a malomst^ skcho i pražského. Jeho výtžky jsou tu zhutnny, by ne vždy podružných výjev, episodických též pimené zhuštny v píbéhv a událostí, podobizen a typických postav studentských, dívích a mšanských, rázovitých zjev z ulice, ze školy, z bohém> ských hospdek, chantant, rozšafných domácností buržoasních a úednických; v celou galerii obrázk a interieur ostré a pímo lepkavé lokální barvy. Ale i v ilý petes otázek a spor^ ných themat, pízraných myšlenkovému ruchu a kulturnímu ovzduší doby, v níž román hraje. To vše nejen tvoí vedle psycho^ logické drobnomalby živou a kmitnou výpl mezi pevn vedenými rysy vlastního plánu románového, ale zvláš názorn též determi" nuje všechen vnjší pohyb i vnitní procesn dní v „Poutech
ad
vn
soužití".
—
a nej" Nebo u Scheinpfluga jako u pravého naturalisty lidé jsou produktem ústedí, jsou zetelnji zrovna jeho osoby vii jím urovány a podmínny ve svých koncch a projevech, takže jim marno se vzpírat jeho porobnému vJivu. Cítí svou slabost a snaží se proto instinktivn pivinout, pissát se druh ke druhu, aby semknuti snáze nesli a vzáiemn si ulehovali osudný tlak zvení. V pírod živoišné a rostlinné takové spo)ení k úzkému ochrannému soužití vede ke zjevu, že ústrojenci, též rznorodí.
—
25
takka v jediný útvar organický ovšem skon jednoho je pak píinou i smrti druhovy. Základním námtem románu Scheinpflugova je zužití tohoto
srstají ve fysiologickou jednotku,
—
a
fysiologického jevu pírodopisného na lidské vztahy: soužití"
jsou
velikou
metaforou,
celá
rozvedenou zpsobem,
„Pouta který
nepostrádá širého rysu. Po pvodním nálezu
spisovatelov takovým tvorem, o njž podle zákona symbiosy ope se jiný živoich, vlastní „hrdina" románu, Antonín Dvoák, jest staropanenská teta, jež po smrti scstmé stane se svému chránnci druhou matkou. Nikoli tedy milenka a potomní žena jeho, bezcitná a nenasytné i rafinovan smyslná Magda, spisovatelem podrobné a s novými reálnými pod^ robnostmi malovaná buržoasní polopanna. Tou naopak vtrhuje do ochranného životního svazku synovcova s tetou nejosudnjší z živl, pracujících k jeho rozrušení a ke zhoub Dvoákov. On sám ostatn nepilnul k tet hlubším citem a spíš cizopasnicky využíval výhod její lásky, krok za krokem se jí vzdaluje. Odci" zoval se jí školou, etbou, stykem s kamarády na studiích i s dv-' aty, chvilkovými milenkami a celým úpadkovým okolím, v nž posléze zabedl: nebo ani v reformátorské nálad a volnosti zor, k níž se probírala jeho generace, neshledával než dvody, aby se sml bezvoln oddávat záhy vzbouené své pohlavnosti. sám snad nedodržen všude až do krajních dsledk; avšak požadovati takového naprostého látkového paralelismu od básníka, bylo by jen umlecky neplodnou pedanterií a Iživdeckou krátkozrakostí. Pro slovesnou cenu práce je tuším hlavní otázkou,
n
Pímr
k jakému
zámru
básnické ideace zužito hmotného
poznatku vdeckého, jakou mrou a s jakým zdarem od^ hmotnn a produševnn k symbolu a podobenství svta duchovního. Slovem,
jak pestal být básníku omezující formulí
mu za odrazný mstek tvrí inspirace a odvahy. V tom smru však pes opané výtky, autorovi leckde inné,
a jak posloužil
bylo by si bývalo páti, aby se byl román jeho energitji osvobodil od pirodn:cké hypothesy; aby nebyl zejména vlastního trpného reka fabulc pojímal tak úzze jako pouhý demonstraní obiekt pírodních zákon a nadal ho i kusem vnitní expansivnosti a patr^ néjší pružinou zápasné vle ke vzdoru, by zlomenému a marnému proti nim. Byl by mu tak získal i hlubší zájem etický, nežli jaký budit pathologický zjev hereditou pedureného a podrTÍnkami prostedí bezvoln neseného syna tuberkulosní matky a zalkoholi" sovaného otce, který sám od mládí trpí plícní chorobou a pemírou Lumir XLVm. 1 -2. 4
mže
26
záhy probuzené smyslnosti; lytického hloubala,
lovka
chabé
jehož duševní obzor
vle
je dosti
a zzenilého ana-
omezený
a jenž
bez uvédomélého vnitního vzepení a sebekázn v degeneraních vlivech a materialistickém determinismu hledá jen svou omluvu a ospravedlnní. Autor nebyl by se tím nezbytné prohešil proti vlastnímu mužnému bezilusivnému pesimismu; aspo nikoli více, než když unikaje píliš obecným konklusím svého píbhu, proti zevrubn probadané figue Dvoákov vytyil, žel, jenom v matných nebo kolísavých obrysech, postavy jiných mladých (stízlivého a energického Havla a obchodnického praktika Kramcra), jimiž zejm ukázat chtl na existenci také silných a zdravých jedinc. Mocnji proto, než sám mužský hrdina skladby, jímá ženský živel symbiosy. Teta jeho, tak heroická ve svém adoptivním mateství a obtavém sebezapení, zoufale se vrhá v nerovný a pedem prohraný zápas se soupekou rovn bezohlednou jako sebejistou, aby získala zpt svého chránnce, jemuž obtovala svou práci chudé švadleny, skrovné jmníko, osamlý klid staré panny a hyne sebevraždou, když jeho nenávratnou ztrátou pozbyla všecka její existence smyslu. Autor, uvarovav se akcent píliš melodramatických, prochvl pesto a provinil její píbh stídmým, nesentimentálním soucitem, jehož písvit chvílemi trhá mraky
muž
—
hvzdným paprskem diferencuje nakupenou še. V román vyhrazeno této postav mnohem mén podrobnjší pozornosti, než mužskému lenu symbiosy, ímž nesporn poru" sena je rovnováha formová. To je nedslednost v umleckém a
smyslu tuším závažnjší, než ten onen prohešek proti naprosté fabulaní obdob s vdeckým poznatkm pírodnickým. Nebo pojali je tento správn jako symbol, nespoutává ovšem básnic kého ani ideového oduševnní, tím písnji si však žádá, aby tva" rová rovnomocnina již od intuiního zrodu úmrná myšlenkové koncepci, i vším rstem díla se s ní rozvíjela soubžn. Naproti tomu mnoho komposiního taktu a umlecké distance projevil spisovatel, že v román, po nejedné stránce generaním, neupadl v chybu jiných pstitel téže románové odrdy a že události a lidi, jimiž nechtl, nežli vyznait ráz doby, nepovyšuje na hlavní pásmo osnovné, aniž jim už na tak krátký odstup pi*kláda pepiaté váhy a dležitosti historické. Ze je, slovem, pojímá jen jako kuHsu a ilustraní prostedek k vystižení prostedí, nikoli jako samy dje ústední. Není divu, že i tak mnohý detail pevážil plán hlavní a vyšinul osu tohoto románového svta; autorovi bylo zejm nesnadno píliš písn vybírat a hlavn píliš mnoho od"
27
tkvlo v jeho vzpomínkách a vlast" ovšem dodává pak jeho líení dokladovosti když není okat vysunována. Tím spíše však
mítati z toho, co nejastji as
nich zkušenostech a co
pro djepisce, i dlužno uznat objektivnost spisovatelovu, které pohotov slouží podivuhodná pružnost snadnost a rozmanitost jeho prostedk technických. Jimi staten zdolává svj úkol, nadlehuje bezútšného smutku a drtivé logiky fakt, neutíkaje se ke „kladm," pro nž tady chybí daných a reálných pedpoklad. Etický a spolc'
bím
není ostatn již kladem umleckým a zamovati je stejný blud a chcete-li stejné chytráctví, jako stranit kterékoli jiné neústrojné vpiaté tendenci, jíž se nejradéji kryje tvárná neschopnost. Zái— listopad 1919.
enský klad napoád je
JOSEF HOLÝ:
DONA JUANA TRAGIKA KOSMICKÁ. ervená a bílá, kropenatá vábila jak úsvit zory boží, stemchou zavonla, svdn vzpiatá ladnou vlnou na mechovém loži, zabila
m
krása jedovatá.
syn snil jsem v slavném vzchodu, znl, v jejím hlase zpv mých v oku záícím se obrážel celý píští život mého rodu.
Sen svých
vk
Svdnila a smilnila, zlo okídlené, zkáza zemitému lovku. zrada poušt v nesmírnost mé hvzdy snné. Zalila
zabila
m moem m morem
mužemorka
krásy žena, do
vk,
zatracená.
BOHUSLAV KNOESL:
BUBLINA. rozhodné a slavnostní okamžiky, kdy cítíme, že se v naší bezprostední blízkosti ocitá veliká, osudná moc, vyzý^ vající nás, bychom se jí dotkli a spojili se s ní tímto dotknutím, akoliv nám pi tom neprozrazuje nic o podstat své povahy, nic
Znáte ony
28
o tom, fluida,
dobrou i zlou?
je'!i
v život
a jevila se
nco
mému
Pocítil
jsem
ji
ve své blízkosti nkolikrát
vnitnímu zraku jako velká koule záícího
jako kulový blesk, o
nmž
se vznáší vzduchem, piblížítcli se
mu
jste
snad
nkdy
etli, jak
však, jak náhle vybuchuje
ohnm
sršící kivky, zasahující a zdrcující vše ve svém pak opt jen zazáí bud jako tichá hrozba nebo jako slib neznámých možností a rázem vznese se do výše, kde zmizí vašemu zraku. Jednou vidl jsem ji zvlášt intensivn tanouti ped svým zrakem jako velkou bublinu, nabitou oslniv bílým svtlem, a pohlížeje na ni vdl jsem, že prasknC'li bublina tato, rozloží se bílý ten jas ve všechny barvy sluneního vidma a rozleje se v udá' odtrhnou od hlíny, do níž tak hluboce losti a píhody, které zapustily koeny naše konservativní pudy, ale já váhal. Váhal jsem dotknouti se svým prstem stny té osudné bubliny, jež slibovala
v
klikaté,
okoh',
nkdy
m
hrzami, ale nebyl to strach, co mi naptí dotknutím svého prstu. Uvažte, jsem že bublina hrála kouzelnými barvami splnní všeho, po kdy zatoužil! Chovali jste kdy tajná pání, závratné touhy a rouhav smlé koncepce štstí v svém srdci? Stáli^Ii jste kdy tváí v tvá okamžiku, který vám sliboval splniti a uskuteniti rázem všechna tajná pání vašeho srdce, zda jste neváhali a nezachvli se až do dna svojí bytosti, tak jako by vám nkdo sahal na koen vašeho žití? Pravíte, že ano a já se k vám hlásím co k svému rodnému tolik rozkoše a hrozila tolika
bránilo uspíšit krisi tohoto
em
nebo vím stejn jako vy, jak slabá jest nadje, že poznáme v splnných vcech svj pedchozí sen a jak silná jest jistota, že splnná pání se stanou naším osudem pro vnost a my sami že se jimi staneme podobnými vlaku ítícímu se po kolejích, z nichž
bratru,
nelze ven.
A byla to krásná, oslující bublina prasknuvší bez mého vlas' ního piinní a rozplynuvší se v nic, z nhož povstala! Byl jsem hluboce zarmoucen nad jejím prasknutím, ale dti, které ji vyfoukly ze
slamného
stébla, tleskaly radostí nechápajíce zázrak, že z trochy
mýdlové špíny rozteskniti srdce
mže
povstati tolik
skvlých pelud, schopných
lovka, jemuž vždy nco pekáží, aby mohl smle
sáhnouti po tom, co sz
mu
zdá býti jeho štstím.
29
JAN
WOJKOWICZ:
Z
PÁNÍ
NEJHLUBŠÍ knihy „Život
z
Musí-li zajíti, musí'li zmaeno býti zhynouti vše, co v má-Ii v jeho tvary a rysy a posuny a gesta:
yždj
mé
nm
nm
složitjší,
vždy více a vždy
vždy jemnjší, vždy
úeln
více
a Dílo*'.
télo,
kdy vytvoil
život neb duie,
vítézn^innž odpovídající žitého života stopám i ránám. zhntené, zvládnuté paní svou, duši — víc
ó kéž co nejpomaleji, ó kéž co nejznenáhleji zákonm Hmoty s€ vzdává, ztrácejíc tvar svých plastický sklad a osobní výraz, hloubíc se, zduujíc. mníc se v beztvarou, bezcennou massu ó kéž co nejpomaleji, ó kéž co nejvíce pozdn zhroutí se v popel a prach
—
I
Není hroznjšího,
nenif absurdnjšího pomyšlení naše známé, tak známé a naše tak tlo, tak pozorované, tak ošetované, tak citlivé na každý
než
to. že to
i
to
by barvu a objem, formu
že
a
vzhled, hustotu,
podnt
z
vnjSka
z nitra:
skupenství
zmnit
kdy mlo — tak: prozelenalé. odulé, propadlé, amorfní, mazlavé, výšklebn hrzné (živým jen obtíž a hnus a hrza, takže je zavírají v truhly a pro navždy hluboko skrývají pod zem!) páchnout a rozpadat se, až zchudnout na blavý hnát a hrzn se cenící leb a v posled nicotný troud
—
pro dobro Celku ne víc, co troska živé kdys hmoty, než tlo zdechlého psa ....
Nebo dokonce: Není absurdnjšího, není hroznjšího pomyšlení než totéž se pohybující, mluvící tlo. že by se za chvíli úinkem strašného žáru surové pece promnit v dým, který na všechny vesmíru strany pro vždy se rozptyluje, v popele hrstku, již možno nositi v urn .
.
.
Husí'Ii pro vždy se rozbít, pro vždy se sesout
dlouhé
a obtížné dílo
i
nástroj
mé
mé
tlo.
duše,
její i pavuina setkaná z tajemné jednoty nezajde v troskách, není s ním rozvanuta
chrám-pibytek ó kéž
s
ním
mlo:
její
—
Duše sama
n
Kéž byla v tle jen proto, by jím a skrze vzrostla, Histrem kéž bylo jí výuním kusem pi zkoušce ped
Vným
I
Kéž tvoivý, duchový Princip vesmírem nad smrtí, nad hmotou vládne. Vle, co pohybu, zmny vlastní, duchovní smysl, v kadlubu Spravedlnosti, duše to rovnováhy; kéž veškero vnjší kosmické dní, veškery vnjší a fysické jevy jsou jenom obdobou, druhotn odvozenou,
30
ienom nutným, zákonným rubem, ve vzoru chudším a hrubším, ústedních, projev podstatnjších v mravním, duchovním Kosmu!
jsou
zákon
Kéž duše, kéž
vdomý
subjekt
je
povždy a všude tím,
ím
nám
se
tle zde
v žijícím
jeví:
a nezmarná innost, sám životodárce, sám život! Kéž touha je vn, jež vznáší se k výšinám Nebes! Kéž vle je silou, jež stoupá!
tvrí
Kéž duše
má po
smrti
žije,
kéž duše
má
po smrti stoupá!
Kéž Tvoivá Vle, rukama Spravedlnosti mne po smrti* nahého ducha, uchopí otcovsky mne istí a utvauje: studí a pálí a svírá a tahá a bije
bych
hoe
a
vypauje
se a
mocn
a
písn,
— heje a objímá, hladí,
rozpouštje a tuhna
— pevn
a
jemn
a heje,
bych trp i jednaje, touže i spluje na cestách asu pijal svj patiný údl, vykonal správn svj úkol.
—
dosahuje
Pokud jsem pozemský píliš, hrubotvárný a tžký, sférou pozemskou zajat bludn v ní kolem se toím, pozemský vdechuje vzduch, kašlaje, duse se v koui zemských kol zjev se svíjím, na zemské poslouchám zvuky, v svtské se zaplétám spory, svtskými starostmi trpím,
a
v životy rostlin se mísím, neinný, vegetativní, strašidlo šeré v podveer vystupující
peludné
kamen
zdí, nad vodou chvje se parou, bizarním dýmem, v píbytcích groteskním stínem, za noci v pokojích ztichlých v nábytku lupám a praskám, na dvorech neviditelný, k vytí psí enichy dráždím.
z
nad
mezních a
ohnm
ím nyní již jsem nebo ím stanu se jednou, duch istý a volný, vysoký touhou a vlí, Ale
zárove éthern
lehký,
zárove duchov
silný:
Kéž výš se vznáším, kéž stoupám!
ím
víc se vzdaluje zem, Jak balon výše se vznesši, tím, pozdravem volného srdce, vždy víc k ní pítže pouští, jak pták, jenž ím výše stoupá, tím, opojen sluneným vzduchem, víc srdce zpvem si šíí a rozpíná kídla a kidly vítzn mává kéž výš se vznáším, kéž stoupám!
—
Kéž zem mi zstane nazpt jak mi, s nímž možno si hráti, a pohled za ní i a jejími tvary a dji a není mi více, než vzdálená vzpomínka na trud, který jsme zažili v dtství a který v dosplé tváí úsmv jen laskavý vzbudí.
a
svit
31
Trp
tak, plíce jak trpí,
když do
sfér stoupají idších,
než smysly i mysl víc stále cvie a isté v lázni sfér vyšších a istších. napjatá'rozpjatá kídla, hnán, vzncován touhou a vlí vždy výš kéž stále stoupám a stoupám!
—
Tlo vždy
éthernjší, z jemnjších setkané látek a v jemnjší utkané tvary, v záící sláv zbrojí vždy vítznjší, tak vyzbrojen v bojarské tváe sluncí vždy ohnivjších pohlížet bez oslnní, junácky smle a pímo, vždy více jasný a klidný, vždy více šastný a dobrý — kéž stále stoupám a stoupám! svítící
Bratr vždy bytostem vyšším, uitel, pomocník, rádce všemu, co pode mnou trpí, všemu co pode mnou touží, by mohlo, volnjší stále, ze sebe na sob stavt, by mohlo, silnjší stále, pro dobro Vesmíru tvoit kéž stále stoupám a stoupám!
—
VIKTOR DYK:
POÁTEK
A KONEC EPOPEJE.
H
našeho osvobození není dosud napsána a nebude dlouho ješt napsána. Objektivní pravda bude dlouho ješt zápasiti se subjektivismem, který zvelií iny a zásluhy tch, aby iny a zásluhy onch snížil. Bude také ješt míti dlouhou a tuhou práci s legendami. Snad bude vbec nemožno dojíti k naprosto objekt tivní pravd: nedostává se autentických doklad z nejzajímavjšího období a zbývá spoléhati na pamét, jež ovšem také neiiphi a jednO" strann zachycuje minulost. Zatím, než bude eeno poslední slovo historie, musíme býti vdni za každý pokus, pispti k objasnní sporných a nejasných stránek naší historie. 'istorie
v
Nejslavnjším listem nedávných djin našich je epopeje, kterou „Moje Pamti"*) nazývá generál R. Gajda „eskoslovenskou
díle
pokusem o nco více než o pouhou anabasi. Skvlý in improvisované armády v nejkrititjší fási svtové války provedený dal událostem obrat neekaný ml rozhodný vliv na vývoj a pi nejmenším — nepoítáme'li se stavem nervové vyer" panosti, který r. 1918 mohl vésti k vojenskému rozvratu všude a tu*díž automaticky k plné záchran mocí centrálních — mohl vést aspo anabasí", ale jež byla
;
*)
Generál ruských
a vydavatelská
legií R.
spolenost
Gajda: Moje pamti. „Vesmír", Nakladatelská
s r. o., Karlín.
31
k prodloužení války
eeno
s
výsledky nevýpoítatelnými.
vše; bylo na dosah možnosti
smr.
V
i
Ale tím není
jinak dáti vývoji
svtovému
kdy pouhé zasažení vladivo" stocké skupiny eskoslovenských vojsk mohlo pinést rozhodný obrat ve prospch demokratického, lístavního Ruska proti Rusku jiný
roce 1918 bylo období,
teroristickému, proti diktatue Lenina a Trockého.
lapidárními vtami,
píznanými
pro
muže
Prostými, ale
akce, ukazuje generál
Gajda, jak pouze na krok bylo bolševictví tehdy vzdáleno propasti; krok tento neuinn, kniha Gajdova nám vysvtluje pro. Byl to neblahý dsledek hesla „nevmšovati se do ruských pomru", jež zanechal po svém odchodu jako direktivu- prof. Masaryk za zcela jiné situace a kterou pozdji odboka N. R., zvlášt její místo^ pedseda prof. Maxa opt za zcela jiné situace do nemožná hájili. Zdá se mi, že za svtové války nebyla možná neutralita Ruska Rusku; mohlo býti bud pítelem neb nepítelem. Nevm^ a šování mohlo míti smysl pouze takticky. K omluv našich sloužiž, Pamti Gajdovy pinášejí že ani zástupcm mocí dohodových
vi
o tom zajímavé doklady
—
—
situace nebyla jasná.
Tžko
íci, co
vývoji po té stránce více uškodilo: zda nevmšování se v urité fási i málo šastné vmšování se ve fási pozdjší.
V Pamtech
Gajdových trochu lakonicky pechází se pes fási, bude pravdpodobn také s velikou pozorností historiky zkou" mana: je to tvrtletní interval mezi první, nezdaenou a druhou, zdailou revolucí bolševickou. Mohlo se tehdy zasáhnouti do vývoje vcí a jaký dsledek bylo by mlo tehdy zasažení.^ Sil eských, i pozdji vlastn nepatrných, bylo tím mén bezprostedné po ztrátách zborovských. Naproti tomu lze namítnouti, že byl úspch i netispch bolševik na váhách, kde mohla nepatrnosí rozhodnouti o osudech. Nestalo se. Tohoto období Gajdova kniha se nedotýká. Ovšem nutno souhlasiti, míní^li generál Gajda, že po vítzství bolševickém rozkaz nevmšovati se do ruských zachránil naše vojsko od zbytených ztrát. Tehdy vnitních jež
pomr
jisté
ano.
pevzalo bolševické Rusko závazky, jež elily pímo proti životním zájmm nepátel pangermanismu. Dsledky toho ohrožovaly krajn echoslováky na ruské pd. Dva zájmy hrály tu roli zájem hrabte Mirbacha i zájem lidových komisa, aby odjezd našich vojsk do Francie byl znemožnn, nebo aspo zpoždn. Hrab Mirbach jako zástupce nmecké íše chtl zamezit píchod eskoslovenských vojsk na bojišt západní, aby nezasáhla; držitelé moci v bolševickém Rusku mínili pak získati v našich
Po míru
brestlitevském
;
33
Za tchto okolností chápeme až píliš ned^ vru našeho vojska v loyalitu bolševickou, chápeme ji mnohem lidech rudé gardisty.
spíše, nežli
dvru
politického vedení.
A
nelze se diviti, že došlo
ke konfliktu mezi vojenským sjezdem v Celjabinsku a odbokou SNR. Tolik možno naopak íci, že poslechnutí disposicí odboky*) mohlo míti dsledky osudné. Anebo ješt pesnji, že neuposlechnutí dalo eskoslovensku svobodu. Teprve tímto ne-odboky uposlechnutím ukázal se význam eskoslovenských vojsk a jejich hodnota; apolitické dsledky konfliktu, který se rozvinul, nebyly už místního, ale svtového významu. I pipustíme'li, že by bolše^ vici dodrželi své sliby, nikdy by naše vojska nebyla došla na bo" jist západní vas. Rozhodnutí zástupc vojska na sjezdu v Celjabinsku nebylo nikterak lehké. „Dstojníci francouzského a ruského generálního štábu prohlásili za nemožno probíti se na východ k Viadivostoku," píše o tom Gajda. Sibiská epopej osmnáctého roku uinila ne^ možné možným. Ukázala podivuhodnou ofensivní schopnost es^ kého vojáka a eského dstojníka. A ukázala snad ješt více pe" kvapující organisaci, talent a „obdivuhodné výkony technického oddílu", jak praví Gajda na str. 46. Nezapomeme, kolik iniciativy bylo nutno prokázati, jak nacházeti cestu, probíjcti se a rozhodo^ váti na svj vrub Nezapomeme, že jak ukazují tolikeré stránky Gajdových vzpomínek, musila si tato armáda ze zem .vydupati vše. Soud Gajdv o boji u Doc (10.3. 18.) zní: „Mél všechny obvyklé vlastnosti boje dobrovoleckeho vojska: ohnivý vzmach v nástupu, prudkost v úderu, heroické poínání si vtšiny jednot" livc, s druhé strany nefungování spojení, citlivost situaci z nenadání nepízniv se zmnivší, pi tom pokles útoného ducha, nekáze, nedostatek autority dstojnictva a neodbornost jeho zlom*
SNR
!
tém
vi
po mnohé stránce i pO" zdji bylo možno užíti. Na str. 45 teme o bojích u Nižn-'Udinska zajímavou parafrási: „Bylo zejmo, že obranu nemžeme vydržeti Tato a proto jsem se rozhodl pejíti k ofensiv"*). psychologie eskoslovenského vojska vysvtluje poátek epopeje; iní nám však také vysvtlitelným, pro duch armády poklesl pozdji.
ku**.
Nepochybno, že
této charakteristiky
*) v analogické situaci, po zdržení, jež pivodilo vyhození východní ásti tunelu . 39 do povtí bolševiky po boji u Kultuku, je nucen generál Gajda uiniti opatení podobné. „Bych povzbudil kleslou náladu ruských vojsk, která se nepízniv obrážela i v sl, vojsku, pinucenému k neinnosti, rozhodl jsem se ješt ped zakonením opravy tunelu za*
saditi nepíteli Lumír XLVIII.
novou ránu. 1.-2.
(Str. 53.)
5
34 Kvalita vojsk bolševických v prvním období zápasu ncdostiho^ vála
—
i
když jsme
konstatovaných
—
si
vdomi
ani z daleka
nedostatk, generálem Gajdou eskoslovenských vojsk.
jakosti
Mla povahu dobrovolník z donucení. To vysvtluje veliké úspchy dosažené hrstkou voják, operujících v cizin, s poátku vbec nevyzbrojených a vlastn ízených spíše správným instinktem nežli pevným plánem. Byla chvíle, kdy nebyly armády bolševické vzdá'leny dokonalého zhroucení. Není ani teba citovati denní rozkazy velitel armád bolševických, sama fakta dokazují to velmi názorn.
A
tu nelze upíti opodstatnnost
na
str. 68.
„A nmu
vzpomínek:
trpkému soudu generála Gajdy pro lenové OCSNR ve
lze vysvtliti,
(sovtu) nevystoupili tak dlouho, jest proto byly i vtší ztráty na drahých životech bratí. Kdyby byla vladivostocká skupina vystoupila soU' asn s námi neb aspo po prvých našich úspšných bojích, byla by lehko dobyla Vladivostoku, probíjela by se mnohem leheji na západ a byla by nám mohla pijíti na pomoc aspo do Irkutska. Spojení s ní mohlo býti získáno dobe o celých 6 nedl díve, Vladivostoku proti jisto, že to náš úkol
ztížilo a že
potom by bývala po vasném pevezení vojsk na Ural docela jiná a výhodnjší situace na front generála a
Syrového.
Krom
toho byly by se octly v našich rukou všechny rbranc, které bolševici odváželi kvapem z Vladivostoku ped oima naší tamní skupiny a kterých užívali proti nám. Vasným vystou" pním vladivostocké skupiny byli by bolševici bývali tak rozdrobeni na mnoho front, že by nebyli mli asu ke koncentraci a formo^ vání nových sil. Zaátení neinnost vladivostocké skupiny zaplatili jsme velice tžce: má skupina bojem na Bajkale a ztrátou hlavn drahocenného asu po zboení tunelu . 39, a skupina na Urálc a Povolží velikými obtmi a ztrátou iniciativy. Další dsledky lze
Kdyby byla vladivostocká skupina vas si domysliti. pevezena na Ural, byli bychom bývali jist bolševiky zniili tím osvobodili od jejich útoku celou Rus a to by pro nás snad znamenalo i rychlý a vítzný návrat do Cech." Generál Gajda sám dodává: „To ovšem jsou jen dohady, ale myslím, ne bezpodstatné." Ale rozvrat v adách bolševických byl tak znaný, že velmi drazn mluví pro podstatnost tchto dohad. Že vmísení se do vnit'^ nich záležitostí ruských dalo se se souhlasem valné vtšiny oby vatelstva, o tom teme v knize mnoho doklad*). Je snad také a
*) str. 27. „Zárove telegram za telegramem picházel z Tomska, aby alespo ást echoslovák se mnou pijela do Tomska, nebo lid prý chce pivítati osvoboditele." Str. 40, „V Samae byly naše voje slavnostn a s na^
35
pro práv vojska eskoslovenská mohla poítati velejším a sympatitjším pijetím, nežli kterákoli jiná inter-vnující armáda. V jejich intervenci nikdo nevidl nebezpeí ani pro státní celistvost Rusi a egoistické, zištné snahy, ani možné ohrození demokratinosti a svobody lidu ruského. Všechny ostatní armády, bojující pozdji proti bolševikm, právem i neprávem pokládány za reakcionáské. pochopitelno, s
Bylo by však
opt
nespravedlivo opominout,
co
mluví na
OSNR
omluvu ve Vladivostoku. O direktiv dané profesorem Masarykem právem ovšem soudí Gajda, že byla prost pedstižena událostmi. Ale
odboka mla právo domnívati
se, že jedná v zájmu pání, pracuje^li k pevezení vojsk eskosloven" ských na bojišt západní. Sám generál Gajda v úvod mluví o nemožném (dle mínní štábních dstojník spojenc) probití se na východ k Vladivostoku. Na str. 66. praví „Pamti" o tom: „Vdli (v Odboce vladivostocké) sice urit, že na západ cd Irkutsku se již bojuje, avšak jsouce naprosto o nemožnosti našeho vítzství a kladouce nejvtší draz na direktivy profesora Masaryka, nemíchati se do ruských vcí, zadržovali své vystoupení a snažili se všemožn zprostedkovati mezi bolševiky a námi smír." A jak odsuzovati Odboku, když to byli v Irkutsku dne 26. a 27. kvtna zástupci mocí dohodových, americký konsul Harris, francouzský generální konsul pan Bourgeois a commandant Vergé, kteí nemohouce s poátku pochopiti situaci pimli echoslováky vydat zbran, jak plyne z prohlášení kapitána Hoblíka ze dne 12. IX. 1918 a vylíení píhody historikem pi štábu eskoslovenského vojska drem Steidlerem, který uzavírá:
spojenc
a
na
jejich
pesvdeni
po
„konflikt byl
takovým zpsobem
shodou okolností zachránný,
osudnou pak centrem bolševických sil
lokalisován, a Irkutsk,
stal se
dšením uvítány." Str. 42. „Ainžtí pijali nás též s pipravenými ovacemi." Str. 49. „Nelíené nadšení, s jakým nás obyvatelstvo (v Irkutsku) uvítalo dalo možnost doufati v jeho plnou podporu." Zatím, co obyvatelstvo sibi' ské vítalo osvoboditele, stálo politické vedení ješt na stanovisku opá* ném. Profesor Masa telegrafoval vojskm, by perušila ihned boj proti bolševikm, naizuje, aby hlavní vinníci byli vydáni bolševickým k potrestání. Generálovi Gajdovi oznámil, že bude postaven ped polní soud. Podivné pochopení situace, která pece propuklým konfliktem o radikáln se zmnila. bylo zbytené píti se, byl'li nutný Snad bylo možno chápati, že kdo v loyální chování bolše^ vik do konfliktu prese vše, co se politicky dlo; ale byio jasno, že bolševici nikdy neodpustí tžkou ránu, která byla v kritickém okamžiku zasazena
úadm —
—
nmž
dvoval
jejich prestyži.
36
východní Sibie, jednou z nejvtších pekážek našeho spojení se skupinou vladivostockou" (str. i58,) Tyto všechny vysvtlivky ovšem nevyvracejí správnost úsudku Gajdova, že vyslání mírové delegace vladivostocké skupiny mohlo snad býti osudné, kdyby duch vojska tenkráte nebyl býval jednotný. Zachraovat situaci vyjednáváním nebylo možno ve chvíli, která nutila k inm. Válený stav, který vypukl mezi bolševiky a ostatní eskoslovenskou ar" mádou, nemohl posléze nezastihnouti také skupinu vladivostockou. Také tato pikroila k vojenským operacím a v dohod se spo" jenci. Ale pizpsobila se znan pozd. Situace se utvoila dík tomuto zpoždní na poátku podzimu 1918 tak, že osvobozena ovšem Sibi, ale nebsvobozeno Rusko. Po heroické obran vyer^ pany oddíl, který vedl plukovník Švec, opouští 10. záí i9i8Kaza. 12. záí opuštno msto Simbirsk. Na jihu povolžské fronty 13. záí vydán Volsk. Dne 2. íjna vyklizeno msto Syzra. Ani na Ale-xandrovském mostu nelze zastavit postup bolševik, kteí v letních msících dosáhli oddechu, nutného k rcorganisaci a zesílení rudé armády. Tlak bolševický rostl, nkolik rudých pluk zatlaovalo vojsko eskoslovenské od Nikolajevska na severovýchod. Jejich sily byly tak veliké, že postupovali pes tžké ztráty. Ponvadž byla zejmá jejich snaha, odíznouti samaské skupin ústup do' bytím stanice Kynel, byla 7. íjna opuštna i Samara. Dva dny ped tím byl vyklizen Stavropol. Hledime^li k obsáhlému území, obsazenému echoslováky, ne^ mohlo býti toto místní zatlaení niím zvlášt významným. Kdyby se bylo podailo zkonsolidovati pomry sibiské a kdyby pomoc spojenc byla dostatená a k Rusku opravdu loyální, byla by partie bolševik stejn prohrána. V obou smrech byla na poátku 1918 nadje. Idea sjednocení, dávno echoslováky podporovaná, vedla
k státním poradám v Uf,
jejichž
resultátem bylo, že se spojily
ob vlády, zatímní vláda sibiská, zvolená oblastnou dumou v Omsku v lednu 1918, ská,
jíž
vytvoená
z
se
podídila vláda stcdn'Urálská a vláda samar^ všeruského ústavodárného shromáždní,
ad len
rozehnaného bolševiky. Z obou vlád utvoena vláda „Direktoria" s heslem: „Pes sibiské ústavodárné shromáždní ke všeruskému ústavodárnému shromáždní". První in této vlády byl pokus o utvoeni silné armády mobilisací mladých roník. Pokud se spojenc týe, nebylo pílišné nadje na vydatnou vojenskou pomoc a zvlášt na pomoc nezištnou. Je pravda, že význam fronty protibolševické byl konen chápán mnohem lépe, nežli na sklonu jara; mnohem však léps by bylo, kdyby krom
37
problému vojenského správn ocenn byl také problém politický. Nebezpeí, hrozící Evrop a svtu celému požárem bolševickým,
nedocenno krátkozrakou
politikou. Gajda charakterisuje politiku nebyla to pouze anglická) významnými slovy: „Záleželo jim (Anglianm) sice na tom, aby nebezpeí bolševictví již vzhledem k jejich koloniím bylo zažehnáno, avšak píliš silné Rusko nebylo jim též vhod." Jc^li heslem bojovati, abychom nezvítzili píliš, Nebylo-li vhod silné Rusko, je obava, že vbec nezvítzíme udrželo se silné bolševictví ke škod ne pouze ruského národa a ruských zájm. Egoismus stát jest pirozený zjev; neštstí
anglickou
(a
.
poíná chytrý,
.
.
teprve tam, kde se stává krátkozrakým.
he
než kdyby hlupák byl.
A
pemudruje'li
Bolševici získali
as
a ten
n
tém vše. znamenal pro Rok 1918 znamenal vyvrcholení epopeje armády eskoslovenské na Rusi v dvojím smru. Vojensky dosáhla svého vrcholu v letních msících. Politicky v nejzávažnjší dob svtové války ukázala národ náš jako faktora významného. Vykonala, co bylo nutno pro naše osvobození, a vykonala mnoho pro osvobození Ruska. Nepodailo^li se jí potíti bolševictví, dala aspo možnost ke kon' solidaci Sibie. Výsledek porad v Ufé právem mohl býti považován za její aktivum. A nebylo naší chybou, selhalyli nadje v Direk" torium.
Pece však zízením Direktoria ustupuje ponkud do pozadí naše eskoslovenská armáda s „eskoslovenskou frontou" z roku rozsoudí, bylo-li nutné. 1918. Bylo to sebeobtování; historik Na stránce 97. „Pamtí" objevuje se na scén Kolak"^). Tím na^
a
stupuje místo eskoslovenské epopeje
kolakovská
tragedie.
Ale
a
práv tato tragedie kolakovská už je samostatná kapitola, pivodila heroický konec heroické epopeje eskoslovenské.
to
mén
MILOŠ JIRKO
ROK. JARO. Odchází ledy do jižních moí smutkem, stáím, nevrou. Omládlé zTikj zase se noí do istých dálek s dvrou.
se
*)
Tehdy jeSt byl Kolakovi Gajda jediným
mužem schopným
diktatury.
38 Naslouchám, tiskna srdce k zemi. Nad nalitými haluzemi stíbrný zpívá hlas: Utichne
vítr,
vyšumí pna,
hladová srdce jsou otevena: Si)
na
vinici
Páni
!
LÉTO.
je
Tento den slavn rozprosten
od jihu k severu, od nebe k zemi mne a pro tebe se všemi tmi, kdož moude rozumí božímu hlasu, nezemdlí z dnešního jasu, pro
postaví základy domu, jistot píštího dne,
modlí
se
k tomu,
co neusne.
PODZIM. Po
strništích si vítr, ruce v kapsách, píská,
íjnové kvty nevoní. Snad, že se zemi po spánku stýská, jenž se
k ní vlídn nakloní.
Stromy však ješt plnou náru mají;
nemjte
strach, že nerozdají,
vám
jako tuláku.
Hle, tamo v bezinách kozonoh a — pošetilec — nyje. V pivených oích úsmv, v snách
usedl
tesklivé, táhlé
melodie
z rákosu loudí.
Snad bloudí ve vzpomínkách na jednu jarní noc za novoluní a v nich se sluní.
39 Jen ješt dnes nám. Pane, odpus naše viny, že. milosrdné, rudé jeabiny. pokrme zkehlých, zbloudilých ptákl Slunce dá všechno zlato unavených zrak, baldachýn jasný azurové nebe my jenom, dkujíce, sebe a svoji lidskou touhu.
—
ZIMA. Odlétli ptáci
U
dol
v
jih.
našich cest jen led a sníh
zrozené stromy hostí.
V
lednou noc svtlo Betléma prý hoí. Steskem choí za hlasem v duši zbožn jdeme, po srdce v snhu putujeme. Nic nenesem' a tak jsme mdlí! Však touha naše nezemdlí, svou víru pece doneseme. Pane,
kéž dobrá
hvzda
naší pouti vzplane!
OTMAR VAORNY:
HOMERSKÝ Ubohý louce
Homéros!
Dobe
jeho smrti bylo a dosud jeho dílem!
ješt, že duše jeho chodí v
bezvdomí
asfodelové v
je
KLID,
pácháno
a s
podsvtí po
nemá ani potuchy, co po jeho jménem a básnickým
—
Býval veleben jako nejvtší genius básnický ale nebylo málo tch, kteí tvrdili, že nikdy nežil; od jednch byly jeho básn vydávány za vrchol umní a krásy ale jiní nalézali v nich samé vady a tvrdili, že to jsou slátaniny neobratn slepené od bezhla^ vých padlatclú. Málo je míst v jeho básních, která by nebyla natahována na skipec kritiky. Ale výsledky všech tch kritik jsou dosud velmi skrovné. Nkteré ásti neb verše jsou od kritikti pokládány za špatné a básníka nehodné, kdežto jiní vychvalují
—
tytéž verše jako dokonalé.
40
Byly doby, kdy Ilias i Odysscia byly považovány ža snšku vybraných písní národních, které mezi lidem kolovaly, jiní zas dokazovali, že básn ty byly složeny od básníka umlce, ale že byly pvodn mnohem menší, a že teprv pozdji k tomuto jádru byly od pozdjších básník pidávány nové a nové ásti, až ko" ncn prý vybudovány velké ty básn v nynjší podob.
Tak vznikaly a ovšem i zanikaly jiné a jiné teorie. Nynjší badatelé vracejí se k pvodnímu výkladu starovkému, že Ilias a Odysseía jsou básn umlé a pocházejí od geniálního básníka. Jen v tom není dosud shody, zda ob básn jsou složeny od jednoho a téhož básníka, i každá z nich má tvrce jiného. Náš lánek nebude luštit tchto otázek, nýbrž má být jen pí^ spvkem k porozumní velkolepých básní Homérových. Má být návodem vzdlanému obecenstvu nefílologickému, jak máme íst Homéra, chápat jeho krásy a rozumt jeho povaze, která se na^ mnoze tolik liší od básní moderních. Jaká škoda by byla, kdyby též arcimistr Homéros byl nepo-'
nm
soudilo, že sice je ctihodný zjev, ale chopen, a kdyby se o i- on patí do starého haraburdí, které se do moderní doby již nehodí. že
A pece
je
Homéros pln
krásy,
hloubky
a ušlechtilosti, a každý
bez ostychu potvrdí, že básn Homérovy jsou krásné, z nejvelkolepjších výtvor lidského ducha, že jsou živé, nikdy nevadnoucí. znalec literatury
vn
vn
Není ovšem možno, abych v tomto krátkém lánku celé dílo
Homérovo
velká kniha!
nejmén
bylo
všecky
jeho krásy.
zde poukázat jen na
Homérovy. Vybral jsem gickém
Byla by toho nkteré stránky poesie kterým dosud ve tenástvu nefílolo"
a vyložil
Mohu
rozbíral
ty,
porozumno.
Promluvíme nejdív o a obšírnosti a jejich vztahu
objektivnosti,
pak o epickém klidu
k napínavosti.
Básník ustupuje do pozadí, nedávaje se nikde strhnout k hlu-' nikde citu, jak to iní básníci lyrití, ani nevnucuje svého citu, nálad a mravního pesvdení. Osoby samy jako v dramaté. psobí na nás pímo svými skutky a Na první pohled se zdá, jako by se básník pranic nestaral o duševní stav a city osob, které v básni pedvádí. Jako by s nimi necítil. tená bývá svádn k domnní, že básník je k jejich du' šcvnímu stavu lhostejný. Nikoliv. Básník sice neprojevuje svého
tenám
ným projevm
emi
41
po zpsobu lyrických básníkv, ale sestavuje dj tak, že du^ je zejmý. Málokdy svj cit projevuje zejm. Když se Odysseus po dvacíti letech vrátil do vlasti, zašel ne}^ prve k pastýi Eumaiovi. Ovšem nebyl od nho poznán, ponvadž byl od bohyn Athény promnn ve starého žebráka. Za krátko vkroil do dveí jeho syn Télemachos, který se práv vrátil se své cesty do Pylu a Sparty. I vyskoil pekvapen pastý, rázem nádoby z rukou mu vypadly, ve kterých práv citu
ševní stav osob
—
pak naproti pánovi biel, na hlavé zulibal jej i na obou spanilých oích, jakož i na obou rukou, a slzy mu v;tryskly proudem. Jako když vítá otec. pln nžnosti, vlastního syna, který v desátý rok mu ze zem daleké pijde jediný, miláek srdce, s nímž mnohé vytrpl strastí, práv tak Télemacha ten vzorný posluha vítal, — jako by smrti byl ušel — jej objal a celého zlíbal, radostí hlasit stkal a pravil perutná slova: „Písel jsi, sladké ty svtlo, synáku — já jsem už myslil, že t již nespatím víc, když odplus do Pylu s lodí. však už do chýše vstup, mé dít, bych pookál v srdci, opt na tebe pate, kdy z ciziny práv ses vrátil, nebo stává se zídka, bys k pastým na venek pišel, nýbrž v jsi radš, neb tak se ti zlíbilo v srdcí na ten protivný dav se dívat ženich zpupných.*' Rozumný Télemachs mu na to dal odpov tuto: „Bude tak, tatíku, bude. Jen tob sem picházím kvli, spatit t na vlastní oi, a uslyšet od tebe zprávu, mísil jiskrné víno
mj
Te
mst
matka-li v paláci jiný z
muž
již
mém
jest
—
i si ji nkdo chot hnusných pavuin plna." dosud
vzal, a postel jejího
nemajíc ložního prádla,
je
Jak bylo Odysseovi u srdce ? Po dvacíti letech pišel do vlasti, poprvé spatil syna, kterého jako novorozen byl opustil! A nC" hlásit, aby se Eumaiovi neprozradil! Naopak sml se k musíl potlait boui v prsou a otcovský cit a tváit se jako cizinec, kterého se nic netýká to, eho byl svdkem Co by se tu moderní básník nalíil hnutí srdce Odysscova! Homéros však ani slovem se toho nedotkl. Pedvedl jen tuto krásnou scénu a ponechal te nái, aby procítil s Odysseem hnutí jeho srdce. Ale na nkterých místech je pece jasné vidt, že básník vele cítí s osudem svých hrdin. Když Achilleus uvázal padlého Hektora vzadu ke svému vozu a vláel jej prachem roviny trojské, praví básník ve zpvu 24 v. a
nmu
!
400
— 404:
Lumix XLVIII.
1.-2.
6
42 vleen byl
ckolo z hlavy hlava mu v prachu dív tak krásná, neb tehdáž odprcm jeho v jeho vlastní otcovské zemi. hyzditi Zeus
Prach, jak
tmavé, kadee vlály, a ležela,
dal
jej
Kdo by který
ml
a ješt
ped
—
tu necítil
nou? Oko
rek, se pozvedal;
celá
jeho
s padlým hlubokým soucitem provázelo
velého básníkova liastenství
jako by
s
hrdi^ reka,
o záchranu svého rodného msta nejvtší chvilkou zápasil na život a na smrt s nejvtším hrdí'nou achajským. Když Odysseus po tolikaletém utrpení byl vezen spící na lodi faiécké za noci do své vlasti, básník provází jej tmito slovy ve
zpvu XVII
zásluhy,
v.
86
Bezpen letla lo a trvale, krouživý sokol, nade vše rychlý pták, by nebyl v letu jí stail. Kvapem
letla
vped
a
moské
brázdila vlny,
nesouc hrdinu muže, jenž moudrostí roven byl bohm, který bez potu bd byl vytrpl, trud se v duši, zápasy svádje s muži a brod se hrzami moe te však pokojn spal a zapomnl na vše, co zkusil.
—
I zde básník dává na jcvo svou sympatii s vracejícím se hrdi^ nou, i zde jej provází tmito krásnými verši. Co se ubohý nana" máhal, co zápas podstoupil, aby se dostal marn! boha Poseidona. Ted však z vle Nebylo mu možno odolat moci nejvyššího boha Dia bez práce a ve spánku se vrací
dom —
—
Hrznou
smrt svých
obludná Skyllé, popsal Zatím soudruh lodi, co
šesti soudruh, tmito verši:
šest
rukama svýma
mi i
které
mu
z lodi uchvátila
Skyllé vyrvala z duté pedili vždycky.
silou
lo a na druhy pohlédl vrné, svých jen nohy a nad nimi ruce zahlédl, nesených vzhru, — ti ubozí kiíce hlasn jménem volali mne — již naposled, zoufalí v srdci. Jako s výbžku skály, když rybá pedlouhým prutem vnadidlo házeje rybám, drobným, v nástrahu lstivou, do moe vrhá rourku, jež z rohu je polního býka, potom však polap jednu ji vytáhne tepoucí sebou, tak sebou tepali oni. když ke skalám zdviháni byli. Zela je v otvoru sluje, a druhové, kiíce hrozné, v dsném zápase smrti své ruce vzpínali ke mn. To bylo nejbolnéjší, co shlédl jsem na vlastní oi ze všeho, co jsem kdy zažil, když moské dráhy jsem zkoumal. Když pak jsem na rychlou
již
jsem
soudruh
tm
Je
možno, aby tyto verše psal básník, který by
obtmi
necítil?
s
nešastnými
43
Amfinomos, jeden a vlídné
jej
Zdráv štésti
z
z
ženich, pipil Odysscovi ze
zlaté
íše
oslovil:
—
bu, tatíku ovšem
že
hoste, kéž
te
jsi
nabudeš pro
svírán
mnohými
píšt aspo
strastmi.
Odysseus dojat vlídností moudrého jinocha, radil mu, aby odešel Odysseova, dokud je as, a ekl mu mimo jiné i tato
domu
slova
zem
kehího nic, než lovka, neživí ze všeho tvorstva, jež na zemi dýše a chodí, nemyslí nikdy, že pozdj hoe ho stihne, pán a údy jsou pružné. dokud mu zdar jest od jednou dopustí bidu, Když však blažení bozi
Zajisté
vbec nebo
boh
na
potom snáší i tu, by s nechutí, statený v srdci. Takový zajisté duch je všechnch pozemských lidí,
bohv
jaký sešle jim den všech
otec
i
král.
Soucitn a vele mluvil Amfínomos, soucitn a vele odpovdl Odysseus básník. Dojímavé je, jak Odysseus dává za piklad sebe: I já jsem býval požehnán statky, ale spáchal jsem mnohou zpupnost, a ted se na mne podívej, jaký bídný, ubohý jsem dnes žebrák. Ale tak^to bývá s lidmi: Dokud jim bohové dávají zdar, nikdy nemyslí -a, to, že by je mohlo stihnout neštstí. Vidím, jak i tito ženiši pášou zde zpupné skutky ... ty však odejdi odsud, aby t nestihla pomsta Odysseova. Nebo vstoupí''li jednou pod .
.
.
tuto stechu, sotva se rozejdou bez
proud
Amfínomos
Odysseovými,
hlavou,
hluboce dojat slovy
ale — neodešel.
sešel smrtí
—
krve
tito zálctníci a on.
kývá
Nechtla Athéna, aby nkterý nikdo se nevyhne osudu svému.
zamyšlen z
ženichv
Toto místo je zejmým svdectvím velého srdce Odysseova, vlastn básníkova a jeho soucitu s osudem lidským. Verše ty jsou pravý básnický skvost, jakých málo najdeme v poesii svtové. *
Klid
a
obšírnost! Pednaše nesml
píliš pospíchat,
nesml
peskakovat s vci na vc, ani vyprávt píliš strun a zhuštn. ChtMi, aby mu posluchai dobe rozumli a obsah básn poádn zažili, musil pednášet klidn a pomalu. Všude v Homérovi nalézáme tuto obšírnost a dstojný klid, kterému i tená bezdky se poddává. Ale i této vlastnosti básní Homérových bývá špatn rozumno jako by básníkovi šlo jen o lhostejné vyprávní událostí beze
—
všeho jiného úelu.
44 Studujeme'Ií však bedliv povahu a ráz básnické tvorby Horné'pesvdíme se o tom, zz tak zvaný epický klid a obšírnost mají nkdy svj úel, t. j. bývají umleckými prostedky aby bylo rovy,
buzeno
a
udržováno naptí.
Nezkušený tená si snad ani nevšimne, jak Homéros používá všech možných prostedk, aby tenáe neb posluchae napínal.
Dje
seskupuje a líí tak,
aby
co nejvíc napínaly, a iní to
v"
dom a úmysln. Všude je vidt, že básník napínat chce a že také chce naptí udržet. Úmysl tento provádí s neobyejnou do' vedností, a mžeme smle íci, že Homéros je po této stránce mistrem. Nepopiratelná snaha básníkova po napínavém seskupení a líení dj je karakteristickým znakem poesie Homérovy. Této snahy básníkovy všimneme si obšírnji, nežli se pokusíme vyložit úel epického klidu a obšírnosti. Nahlédnme ponkud do Odysseia
je
král ithacký
20 lety odešel
války trojské. vracel se
a bloudil
duševní dílny básníkovy!
veliká báse, ale
Po
její
dj
Odysseus
je
s
nadmíru
prostý.
Ped
lodstvem a vojskem do
loletých bojích byla Trója vyvrácena, a Odysseus
dom.
Ale bouí moskou byl zahnán daleko od vlasti potom nových lo let po vzdálených krajinách. Nepít
tomnosti královy použili mladí šlechtici ze zemí Odysseových a nutili královna k novému satku. Když nechtla, vpadli do domu králova a vyjídali jeho jmní. Drzost jejich dostoupila takového stupn, že chtli zabít jediného syna Odysseova, Télcmacha, ba chystali se usmrtit i samého Odyssea, když by se vrátil. V 20. roce Odysseus se vrátil a pobil všechny ženichy. Jak vidt, je báse událostmi chudá. Mimo to dje jdou za sebou ráz na ráz, a všecko se odbylo jakoby letem: pobil Odysseus ženichy hned druhý den po svém píchodu do svého domu. A pece báse obsahuje více než 12000 verš. K vylíení všech událostí od Odysseova píchodu na Ithaku až do pobití ženich poteboval básník 10 (13—22) o 4978 verších, události od chvíle, kdy Odysseus vkroil do svého domu až do skonení pomsty nad ženichy, byly vylíeny 2644 verši. tená jist se táže s podivením „Jakpak je možno, aby struný a chudý ten dj byl tak obšírn líen a pi tom nebyl nudný a rozvleklý? Kterých prostedk básník použil, aby líení bylo živé, poutavé a napínavé?" Zvlášt když každému posluchai básníkovu byl výsledek znám jednak z báje, jednak z básn samé. Básníkovo umní zakládá se v tom, že vymýšlí napínavé scény, odhaluje vždy jen nejbližší dj, bud tak tenáovu zvdavost,
—
zpv
:
—
45 oddaluje hlavní rozhodnutí, hromadí
dležitou událost jen napoví,
ale
na oi kontrast, úinkuje tragickou
Naptí netýká
pekážky
ironií,
odstrauje, jinému, staví
a zas je
hned pejde k
déji
zkrátka
zpsobem
pro^
—
co se stane to je tenái známo, nýbrž jak a kdy se dj provede. Všech tchto prostedk používal básník, aby budil a udržoval naptí a oekávání. Uvážíme nkteré píklady toho, jak básník budil naptí. Odysseus vrátil se dvacátého roku "do vlasti sám jediný, bez lodí a druh. Mla^li se podait pomsta nad ženichy, nesml být Odys' seus od nikoho poznán, ani od manželky. Dostoupila drzost ženich takového stupn, že chtli zabít nejen syna Télemacha, nýbrž chystali se i usmrtit Odyssea samého. Nebyl by ušel jisté smrti, kdyby byl býval poznán. Proto také Athéna jej promnila vedení.
se tedy toho,
ve starého žebráka.
Ale básník uvádí Odyssea do situací tak choulostivých, jižjiž myslí, že hrdina bude prozrazen. Uvedeme nkteré píklady: Hned když Odysseus vcházel s pastýem Eumaiem do vlastního domu v podob vetchého, ošklivého žebráka, nikým nepoznán, uveden byl v nebezpeenství, že bude prozrazen. Na hnoji ve dvoe ležel pes Argos, kdysi miláek Odyssev, ted však zestárlý, zane' dbaný a zesláblý. Ten jediný ze všech poznal svého pána, když tenái na tomto míst uslyšel jeho hlas. I vztyil hlavu a uši. zatají se dech: Ted pes povstane a bude se lísat k Odysseovi a vše bude prozrazeno Básník však toto nebezpeí odvrátil. Zvíe bylo tak slabé, že nemohlo povstat. Pes jen zavrtl ohonem a spustil uši. Neodolal Odysseus, vida vrné zvíe na hnojiští, plné klíšti, a pohnutím uronil slzu. Hned však obrátil obliej stranou, setel slzu a dojem svj hledl ukrýti eí na oko lhostejnou. Pro vymyslil a popsal básník tuto scénu, která k postupu dje niím nepispívá, niím ho nevysvtluje, naopak djový proud jen zdržuje? Jaký je úel její? Ji^t není vložena do básn jen tak, zbyten! Pro uvedl básník Odyssea do nebezpeí, že bude po^ znán? Soudíme'li dle jiných podobných míst, tedy jist proto, aby budil naptí. Ješt ve vtším nebezpeenství ocitl se Odysseus, když mu
že
tená
—
—
!
pítomnosti jeho man" chvou Odysseovou a ovšem vdla, že Odysseus má na noze velikou jizvu od rány, kterou mu zasadil na lov kanec. Odysseus tušil nebezpeí, a proto se obrátil od krbu k pítmí. Stalo se, jak se obával. Eurykleia
staiká služka Euryklea umývala nohy
za
želky Pénelopcie. Eurykleia bývala kdysi
46
nahmatala jizvu a pustila pekvapením pánovu nohu, která do" zpt na umyvadlo a zvrátila je. Kovová nádoba zainela a voda se vylila na zem. Staenu naplnila radost a zárove žalost, slzy jí vytryskly z oí a hlas jí uvázl v hrdle. Když se vzpamatO' vála, dotkla se pánovy brady a ekla: padla
synáku mj, má dla
„Najisto,
jsi
t
neznala, dokud
Pak
se ohlédla
že milý manžel
je
na Pénelopeiu, doma.
Nebezpeí bylo svrchované, se
podailo
zabránit,
za hrdlo, pitáhl
ji
Odysseus! — Já jsem t díve nemohla ohmatat ádn."
a jen
jí
oznámit radostnou zvst,
duchapítomnosti Odysscov
nebyl prozrazen. Rychle chopil staenku
že
k sob
„Matiko, pro
chtíc
m
a pravil: zniiti chceš, ty sama's
m pece
chovala na tchto adrech!
Te mnohé konen Když
ml!
zem
v dvacátý rok se do však's to poznala již, a
—a
vytrpv
strasti,
otcovské vracím.
bh
ti
to do srdce vštípil,
vbec nikdo se o tom nedoví v dom, nebo tohle ti eknu a také to splnno bude: Jestliže pobije
potom,
a
chva
bh mou jsi
pravicí ženichy statné,
t
má,
jiné až ženštiny služky v
dokonce nebudu
svém
šetit,
paláci pobíjet budu."
dala zas odpov tuto: vyklouzla z ohrady zub, duch jest pevný a ústupu nezná: víš pec, jaký pevná jak tvrdý kámen neb tuhé železo budu."
Moudrá Eurykleia
„Jaká, dít, to
e
mu
ti
mj
Scéna tato
je
až vzrušující
myslil a zbásnil, aby vzbudil
— tená se
!
Každý
vidí, že
naptí. To
se
mu
jí
básník proto
plnou
mrou
vy--
podá-*
pímo chvje o Odyssea. Ale zašel píliš daleko! Není pece pravdpodobno, aby Pénelopeia, která sedla vedle, nebyla slyšela inkot pevrženého umyvadla a Odyssev hovor
ilo
s
Euryklciou.
Básník byl si této pravdnepodobnosti vdom a odstranil nebezpeí jen zakroením bohyn Athény, která odvrátila ducha Ale nechtl se zíci této skvostné scény a Pénelopina jinam. radji pipustil znanou pravdnepodobnost.
—
pedešlé (pes Argos) tu pednost, že dj pokroil. Do tajemství, že Odysseus je doma, zasvcena byla Eurykleia, která pak byla vydatnou pomocnicí Odysseovou pi pobití ženich; zdržela všecky služky v ženské komnat, ímž bylo za" mezeno, aby se tato událost nerozkikla po mst.
Naše scéna
má
proti
47 Již tyto dva píklady jsou jasným svdectvím básm'kovy snahy po napíná vosti. Takových scén je víc. Básník však uvádí Odyssea nkdy do tak trapné situace, že by nebylo divu, kdyby zapomnl na své inkognito a prozradil se: Když kráel s Eumaiem k mstu, dohonil je nevrný pastý
koz, Melantheus.
stoudn
Sotva spatil žebráka^-Odyssea,
poal jim
ne'
lát: Aj, te náramný lunip jest lumpovi na cest vdcem, vždy rovného k rovnému vede! jakož zajisté Kampak špinavce toho, ty útratný pastucho, .vedeš, žebráka obtížného, jenž darmo jen kazí hody?
bh
Pak piskoil
a kopl Odyssea do kyle. zvdav, co Odysseus udlá. Král byl od vlastního sluhy, otroka nízce potupeni Snese to? A vskutku jen stží se Odysseus ovládl. Již byl na rozpacích, má^li se na rozehnat a holí ho zabít, i jej za nohy zvednout a hlavu mu rozdrtit
tená
je
—
o zem. Zdržel se však a potlail
Podobnou zkoušku
—
hnv.
podstoupil, když
vdce ženichv Antinoos
udeil jej ve vlastním jeho dome podnožkou. Pedstavme si postavení Odysseovo!
Kdyby
mu
tená po
kterýkoli
dome
vlastním jeho
—
letech
jak ve
se vrátil a shledal,
se roztahují cizinci, mrhají jeho
jmní
a chtjí
A
Odysseus musil dlat, jako by drzých nezvaných hýil praští domácího pána — svého krále podnožkou! A on musí drzouna na míst potrestat. Ješt týž to snést, nesmí vyskoit a podnožkou druhý vdce ženichv, Eurymachos, den hodil po a píštího dne zbohatlý surovec Ktésippos volským hnátem. Kdo se
zabít
ho
syna
co
to netýkalo.
by íkal!
A
tu jeden z tchto
—
nm
zná vznétlivost jižních lidi, pochopí, jakého sebeovládání, jaké síly bylo poteba, by se Odysseus ovládl. Nejtžší zkoušku pestál Odysseus v rozmluv s manželkou Pénclopeií.
Ped 20 lety ntem u prsou.
opustil mladou,
Deset
let
válil
pekrásnou manželku
ped
Trojí,
s
nemluv^ po
deset let bloudil
nejvzdálenjších krajinách a neustále toužil po své manželce. Ani krásná, ji
nžná
a
vn mladá Kalypsó nemohla ho pemluvit, aby
pojal za cho, akoli
mu
slibovala nesmrtelnost a
vnou
mladost.
Uražená bohyn vytýkala mu, že dává pednost žen smrtelné, ale Odysseus odpovdl jí dvorné sic, ale bez ostychu se piznal, že touží po svém domové:
48
Nera jito tuto Sám to pedobe
véc se hnvat, vznešená nymfo!
o
vím, moudrá Pénelopeia krásou poiadu jest i velkostí naproti tob — vždy jen smrtelná jest. tys nesmrtná, na vky mladá Ale i tak chci pec a toužím po všechny asy spatit návratu svého den a opt pijíti dom.
A
nyní, když po 20 letech se vrátil a vidl, jak
nm
neustále po
touží, jak pro
nj pláe
milované choti do náruí, nýbrž musil dlat cizího žebráka.
— tu
i
nesml
se stavt, jako
Pénelopeia se
by
vrhnout
jí
neznal,
ml
Který
tená by
nebyl dojat?
Kdo by
nebyl napiat oekáváním,
zda Odysseus bude mít tolik síly, aby v tžké této zkoušce obstál. Ale ekala ho ješt téžší zkouška. Pénelopeia, chtíc se ho zeptat, zdali nkde vidl jejího manžela, pozvala si ho na veer k rozmluv. Vyprávl, jak Odyssea i jeho soudruhy pohostil na Kreté. Královna, slyšíc o milovaném manželovi, tiše plakala:
Jako se rozplývá sníh, jejž po horách vysokostrmých Zefyros rozsype všude, a pak jej rozpustí Euros: eky tu tajícím snhem se plní a valí se proudem práv tak jí se smáela tvá, když ronila slzy Tu Odysseus ovšem nad mužem svým. jenž pítorr en byl. soucit v hlubinách srdce, se svou plaící chotí pec však oi jak roh neb železo ztuha mu stály nehnut v oních vikách, neb z chytrosti ukrýval slzy.
—
—
ml
To
byla
petžká zkouška ubohého
zvolá hluboce pohnut:
srdcem
To
pespíliš!
manžela, a jisté že tená krutá hra s lidským
To
I
Promnou Odysseovou
básník možnost luštní. Ovšem vytkl si
v žebráka zjednal
si
nejnapínavjších scén, zápletek a jejich tím likol petžký, kterému jen geniální jeho hlava mohla dostát. Homéros byl duchaplný psycholog a bystrý pozorovatel, jemuž nebylo nesnadno luštit i nejtžší rásady lidské duše. Žasneme, s jakou lehkostí pekonával pekážky, které si sám postavil do cesty.
Promna Odysseova
a jeho inkognito je vlastní základ celého Odyseic. druhého Jen jí bylo možno to provedení djti, jak je máme ped sebou. Jen promna Odysseova poskytla básníkovi hojn píležitosti k napínavým výjevijim. Odysseus i Télemachos, který byl do plánu otcova zasvcen, musili se stále mít na pozoru, dílu
49
než došlo k rozhodnému dnu, musili se petvaovat a chovat co nejopatrnji. Otec byl od ženich
aby se neprozradili.
Po
celý as,
tupen a týrán, a Télemachos nesml se ho zastat, nýbrž naopak Když byl otec od Antiuoa musil se stavt, jako by ho neznal. rann podnožkou, tu
—
vladav
otec že
mlky
syn mél velký zármutek v srdci, však slza mu nepadla s víek, jen zakýval hlavou a v srdci jim záhubu strojil.
porann
byl,
Jiný prostedek, jímž básník budil naptí,
provádl svj básnický
prbh
plán. Básník
je
zpsob, kterým
nikde neprozradí celý
dje
až do konce, nýbrž poví vždy jen nutnjší, aby nejbližší krok byl možný.
Tím udržuje tenáe
v
neustálém naptí
to,
a
co
je nej'
v nejistot
o tom, co se bude dít dále. Ze se Odysseus vrátí a nad ženichy
pomstí, vdl každý z báje a z nic o tom, jak pomstu provede.
SLOVO
K
básn samé,
ale
nevdl
ovšem
cDokon«m.)
TENÁM.
pestávce, zavinné jednak krisi, postihnuvší dnes knihu i asO' jednak zaneprázdnním obou redaktor, vychází „Lumír'* opt. etné, peetné hlasy našich pátel ujistily nás, že úloha „Lumíra*' není dosud dohrána. Mohli bychom je považovati za projevy píliš pátelské, kdyby vlastní pozorování naše nepotvrzovalo tohoto soudu. V chaosu dneška více než kdy jindy je zapotebí listu, který by nekolísav a bez zetele na módu dne a rozmary chvíle dovedl spojiti tradici národní s hle' dáním umleckých cest a jasných výhled do budoucna. Zlo je práv v tom. že období, jež klidn a usilovn pracovalo k organickému vývoji, perušeno válkou, jež zmátla hlavy a zubožila srdce. Udály se za války veliké pevraty a ohromné zmny v politickém ži' vot národ. Ale na popud vnjší neuskutcuje se také mravní a kulturní perod. A snad všechny vady pítomného stavu lze vysvtliti, že ohromný vývoj politický kontrastuje žalostn s vývojem v mravním a kulturním smru, nelze'li pímo mluviti o krnní. Povrchovost, plytkost, dennost dobových dnešních efemér tísní. Válená hrza se smrtí ped oima vypstovala náladu pohodlného hedonismu: užít chvíle stj co stj. V umní však marno zmocniti se chvíle, nezmocníme'li se jí vnosti. Všem velikým. kterékoli byly jejich um' mrtvým prkopníkm naší literatury, lecké bludy, nutno- piznati jedno: tžko a krvav probíjeli se k svému umleckému a duševnímu osvobození, k osobitosti. V díle a život kaidého z nich setkáte se s dramatickým zápasem. Tžce vykoupili své vítzstv?', eskost svého díla.
Po
delší
pisectvo,
a
Lumir
XLVm.
1.-2.
7
50
Pozbyvši tradic, ztrácejíc souvislost se svým a národním verejškem, zpohodlnla a uchýlila se v množnou bezpenost davu znaná ást tch, kteí mluví jménem dneška, ale kteí zítka se nedožijí.
DoSlo se až tam, že individualita umlecká jeví se híchem a nahrazuje kolektivy, k nimž by bylo nutno nejprve se probojovati a dozráti. Je to reakce, která zase jen vyvolá reakci, ponvadž znamená se
všemožnými
veliký blud. Veliká kolektiva nemohou existovat bez individualit a demo^ znamenat znivelisování. Pouze tehdy znamená jednotlivec nco pro národ a národ pro lidstvo, jsou^li sví. Šablona je hrob umní a
kracie nesmí
práce mluví. Jsou i díla jí hesla; pouze vykonaná úmyslu tvrcov: je'li v kom svdomí umlcovo nebo poctivost vdcova, žehná asto, kde vyšel proklínat, a prokleje nkdy, emu vyšel blahoeit. Nevezmeme tudíž zetel k niemu jinému, než k vnitní hodnot a poctivosti díla. Nechceme býti orgánem kliky ani jen beletristickým listem. Jak už díve, také nyní oteveme sloupce každému, kdo má co vážného íci o velikých soudobých problémech života našeho; jak už díve, oteveme sloupce „L." všem, kdož usilovat budou estn a poctiv o nové umlecké cesty a mety. S radostí vítáme své dávné druhy, kteí pišli nebo pijdou pracovat na spoleném díle; srden podáváme ruku tm, s kterými jsme se sešli za války. A s upímnou radostí oteveme sloupce listu tm, jichž ústy promluví vždy bojovné a vždy hledájící mládí. Víme, že dnešní umlecký chaos není posledním slovem výkultury.
vykonaná
Nezachrání proti
Víme, že mnohem mén
mnohdy rozpory generací jsou s hlediska vnosti dobe vykonané. A víme posléze, že jako v umní pes hesla a módy dne je jediná estná solidarita, solidarita umlecké zdatnosti proti umlecké neschopnosti, tak ve všech širých oblavoje.
bludné
nežli jediná dílo,
duchovního je jedin estná solidarita: solidarita myšlenky myšlenkou proti bezmyšlenkovitosti a frázi, a je jakkoli natena. Viktor Dyk. Hanuš Jelínek.
stech života s
%^
Ih
1P>
BLOHORSKÉ
LITERATURA. MOTIVY.
Jubilejní
antologie z eské poesie. Uspoádal a úvodní slovo napsal Jaroslav Werstadt. Nákl. AI. Srdce v. Praze 1920. Str. 106.
Antologie, jež vznikly z vnitní po-
teby a osobní nutnosti poadatelovy, a jejichž pvod je tedy nikoliv mechanický, nýbrž krystalický, jsou u nás doposud vzácností; vytváejí je pouze milovnici poesie, kteí s básniky trvale žijí a u nich hledají odpovdi k naléhavým svým probléTouto organickou metodou sestavoval svou knihu ..Blohorských motiv" Jaroslav Werstadt, v historické technice žák Pekav, v politic-
mm.
4 ^
^
cítní následovník Dykv: u eských básník, jako u pravých mluvích národního ducha, hledal po léta odpovdí k hamletovské otázce našich djin, zda smíme spoléhati na schopnost svého bytí, tím že pocítíme sílu odiniti osmý listopad, i zda Bílá hora navždy rozhodla o našem politickém nebytí nepestával shromažovati svých básnických dokument ani pak, když 28. íjen 1918 odpovdl s jednoznanou kladností úpln v dua nadjí, chu jeho vlastních Jako školený djezpytec, jenž umí jasn rozeznávati mezi doklady dležitými a podružnými, i jako muž umleckého vkusu zastavoval se výhradn
kém
;
dvr
51
u básní, jimiž mluví opravdová literární osobnost nevšedního ducha, a
eské poblohorské
proto v ant ologii prodléváme skoro jen na vrcholech naši moderní sIovesnosti, nebo zastoupeni jsou tito poetové: Fric, Hálek, Neruda, Mayer,
poesie; i Machazkrvavlý a zjizvený „Monolog" s divokým svým sarkasmem dávno pozbude psobivosti — ostatn již dnes znan oslabené — až budou s trvalým podivem ítány mohutné
Heyduk, ech, Sládek, Vrchlic'
patetické sloky „Václava z Michalo-
Šolc,
Zeyer,
ký,
Machar, Sova,
Karásek,
rv
úchvatné patosem až monumenSvj výbr doprovodil Jar. Werstadt výmluvným úvodním slovem výkladu i soudu, z nhož vane pravý duch Denisv. A. N.
vic",
Dyk, Neumann. Velmi pípadn pipojeno jest doslovem tvero básní vzniklých v hodin osvobozuji' ciho pevratu, neb vštících jeho nedaleké píští. Kniha, urená pedevším pro pobožnost srdcí národn zanícených, bude vítanou pomckou historikovi, jenž bude pátrati po peri-
tálním.
uvdomní esképo jeho djinných pedpokla-
Str. 36.
bu
petiích politického
ho
a
jako publikace literární si zachová svou cenu. Lze se z ní pouiti na p., kterak Nerudovo pokolení úporn a namáhav hledalo výraz pro svou politickou myšlenku a jak zápasilo s abstrakcí velmi tuhou i s fraseologií znan neobratnou Hálkovy zkroucené a násilné sloky z „Ddic Bílé hory" jsou pro to dokladem zvlášt výmluvným. Nad akademickou rétorikou asových znlek Jar. Vrchlického uvdomujeme si totéž, co bylo zejmo již z Vobornikova výboru jeho husitských motiv, že totiž jeho vztah k našim djirmým problémm byl velmi vlažný, což jej sama nutilo, aby si eskou realitu pekládal zpravidla do evropsky povšechných konvencí. dech, ale
.
.
i
.
Nyvý plá, linoucí se z vybroušených a místy pebroušených slok Karáskových, nedovede odvésti naší pozornosti od toho,
abychom neuzname-
myšlenka tratí pod odvozeného symbolismu. Není sporu, že nejvíce z blohorské tragiky uzaveno jest v básních echových a Macharových^ ale v tom dlužno dáti Jar. Wernali, jak se lyrická
sytou
dekorací
tohoto
stadtovi za pravdu, že „Václav z Mi-
chalovic"
znamená
vbec
vrchol
Josef Chaloupka: VZPLANUTÍ. Nákl. Vydavatelského
Verše.
stva Mor.-slezské revue v
Brn
druž1920.
Výprava mal. Podešvy.
Autor lyrické prvotiny „Vzplanutí" umlcem, míníme-li tím bezpeného mistra, jenž pevnou formou dovede sevíti niterný obsah ješt není
domáhající
Snad
jest
se
slovesného
výrazu.
dokonce pravým opakem
podivn pokivené a pitvorné komolené sloky bez melodie a bez ústední jednoty vzpírají se doposud diktátu jeho vle, rozbíhají se do
toho:
prázdna, kupí se v peplnné shluky, takže celkový dojem všech básní jest zcela roztíštný, a leckdo bude naklonn odsouditi Chaloupkovy verše jako pouhý literární omyl. Nedozrál-li však tento pekypující debutant doposud zdaleka na umlce, prozrazuje již adou podstatných rys opravdového a to velice osobitého a výrazov
výbojného básníka, jenž s keovitým naptím a s tuhou vážností usiluje o to, aby útokem vzdorných smysl dobyl nového svta, v niem epigonského a tradiního. Ten zjevuje se jeho tázavému a hledajícímu pohledu ve dvojí rzné podob: za divoké, zoufalé a výsmšné noci bez Boha a bez útchy a v milostiplné zái svítivého a vlnícího se dne; ondy vede zamraená duše dusnou samomluvu, tuto odevzdává se pokorné a hebké srdce družnému hovoru s vcmi.
52 Celkovou intonaci náladovou dovede Chaloupka vtšinou postihnouti, a tak vznikají chopinovská notturna Jos.
jako „Báze", „Zpv plnoní", „Kra^ jiná", barbarské variace na theerov ské motivy „Modlitba", „Snímání s kíže", „Nemocnice", nebo vroucí
chvaloei svta vykoupeného
smu
a odíkáním „Trh", „Návrat z hor", „Muž s holí" a zvlášt dli' kátní symfonie vody, oblak a žen' ství „Zrcadlená chvíle", ale ani jedna z tchto skladeb, peplnných pouta' vými a originálními jednotlivostmi, není bez kaz. Zato Chaloupkovy detaily! Za jejich smyslovou naléhá'
kem
názorovou originalitu a obry sovou plnost dal bych rád nkolik uhlazených knížek konvenních ly
vost,
rilj.
Nemohu
si
odepíti, abych ne'
citoval nkolik takových posteh a obrat, jež Josefa Chaloupku legiti'
mují jako rozeného poetu. Z oblasti noci, hrzy a zbožnosti: „Jsou ne' besa mode vyalounný harém. O kíndžale msíní!" „Na hrotech
boro'
hvzd." „Hloubka k hloubce zpívala a ticho plo tichu." „Spí zem pod krutou nhou nebe." „Zem mrtvolami studí, na vlnách mrtví jak ryby nmí." A z konin pozemského, vdného úsmvu: „Bílé dvorce jak v ústech šastných smí'
víc se jiskil chorál
chem
blýskající chrup."
meloun
„V plném
hrdosti tvé (širá zem) dech." „Den jak haluz tžká, petížena smíchem sklání se mdle nad vodou." „Vzpome bílé lodiky, té útlé krasavice!" „Hl flétna had,
tvaru
je
cest." Tyto bohaté motivy prudké vitálnosti zasloužily by vru, aby se tvoivým úsilím básníkovým promnily ve skutené lyrické orga' A. N. nismy.
flétna
Zdenk Schmoranz: JITNÍ VYZVÁNI.
Verše. Nákl. B. M. Kliky v Praze 1920. Str. 64. V úprav AI.
Moravce.
optimism v mladém
Vitalistický
básnní eském
stává se
již
nebez'
peenstvím. Vdnou a úsmvnou chválou života se pohodln maskuje nejprmrnjší vzrušení smysl vpu' neprovází ani citová kul' tura ani myšlenkové úsilí. Všedn nasládlá a šosácky blažená erotika natásá se v pochlebném sebezrca lení, a protože naped zavela oi ped složitou a rozbouenou skute' ností tak problematického dneška, še'
berte, jichž
potá,
koketn
je žíti!"
se zajíkajíc: „Sladko Se samolibou tváí objevitel
pedvádjí nám
veršující
šastlivci
selankovité úseky z venkova, spásají tam ve velkém kvty a mladé snítky, povalujíce se od rána do veera travou, nutí své milenky, podivn ovnené,
aby zaujímaly na mezích a lukách více mén malebné postoje a dekla' mují pi tom o dobrot a istot pí' rody. Podobné verše byly psány vždycky a dobe sloužívaly soukro'
mým potebám nžné galanlnosti —
kdo by jim v starobném škarohlí ství upíral právo k životu? Ale když kniha za knihou peplnna jest ta' kovouto prázdnou, duševn ochuzu' jící a kulturn neplodnou lyrikou, jež
dlá
nouze ctnost; když mladí
z
veršovci
pod záminkou pragmatic'
kého pitakání života oslavují vý'
hradn
kvetoucí malichernost svého milování, promíjejíce si povinnost, proniknouti pod povrch vcí, vznt a dojm; když jakákoliv idea jest
vyhoštna
z
a zahradních
bývati
s
utšené poesie luních nadšenc, nelze již od-
pouhou shovívavostí
epidemii.
„Jitní
vyzvání"
tuto
Zdeka
Schmoranze jest pípadem zvlášt názorným. První oddíl „Písn pro mou milou" mohl by snad leckoho svésti k píznivjšímu úsudku o na' dání mladého improvisátora, jemuž ovšem doposud chybí jistota tvaru, ale pozor!
Zde mládí a láska, jaro a
slunce, ptáci a
kvty
vzývají se
onou
53 prostou pudovou mluvou, která vf' padá jako poesie, a k níž autor nC' dovedl pidati jediného osobitého rysu. Za to v druhé ásti sbírky „Veerní nálady", kde již šlo o uritý stupe objektivisace, na ráz odha
neme naprostou nemohoucnost
ly-
rického debutanta, který do svých hluše a pouze gramaticky rýmová'
ných a nemelodických verš neumí ani lidskou tvá, ani po-
zachytiti
dobu
krajiny,
lyrickou situaci.
ani
Zdenk Schmoranz
pipsal své veršíky Ržen Svobodové. Lze snadno uhodnouti, jak by zesnulá umlkyn byla tuto ochrannou dedikaci pijala. její dvrník vypráví: .,Neráda mladých lidí, pinášejících beletristické pokusy, jež byly zpo-
Zasvcený
mla jí
vdí nebo autobiografii nebo jinak lyricky obdivn obíraly se velectným,
nároným
dležitostn nadutým
a
Já svého pvodce. ií" a smávala se: celý jako
26,
íkala: „ko-
tam umorousaná koka.'" A. N. ...olizuje se
Stejskal: TRÝZNNÉ Aventinum sv.
Bohuš MLÁDÍ.
Tm
Verše. Edice
Nákl. Ot. Štorcha'Mariena v Praze
1920, str. 40.
Verše, jež
Moravan silného
citu
posud
front a ze slastných chvil návratu, jsou
domovem po
opojeni
spíše
básnickou látkou než
dotvoenými básnmi; patí k
té
typické lyrice dneška, v níž na sensuální, ideji sensitivní bytost ne-
I'
% %
dovede zvládnouti, uNení tu posud mnohem více než záznamy, obas velmi bezprostední a svží, o zevním svtu, kterému neodpovídá rušný život vnitní; melodie srdce ješt nezní, a o kontrapunktickém rozvedeni a ulenní základních lya
zmatená,
a
vdec,jehožpsobnost doma nevyboila z rámce innosti vdecké, ješt k tomu jsouc málo pístupna
zvláštní:
svým oborem, hluboce zasáhne do djin aživotanárodalcizího. Je pravda,
je
úmrn
rických motiv nemá Bohš Stejskal ani z daleka potuchy. Má však odvahu vidti svt pestrého pohybu a zpnné touhy vlastníma oima, nehasni podle módních recept, a což
dnes zejmým kladem, nezužuje svého zorného úhlu bžným optimismem samolibých pitakatel života. Hlavn v jeho erotice, ne práv vášnivé a dramatické, se vzpíná a nyjc to, co titul knížky píznan jmenuje „trýzní mládí"; po tolika mechanických slokách díkuvzdání za prosté jsoucno ženy a touhy po ní slyšíme konen zase disharmonický nápvek pravdivého jinošství, které jest
neví
kam
s
pebytkem
své
síly,
nhy
smutku. Pro tento pravdivý tón
knížeka Stejskalova milá a vzbuzuje zájem: pod rozmarným rejem barevných skvrn a dmyslnou dissymetrií kresebné linie jest tu cosi žitého vyšším orgánem než jsou pokožka a ivy; necha v píští sbírce Stejskalov promluví umlecká intejest
ligence, která dovede promniti tuto lyrickou surovinu v organism básA. N. nický.
ZPRÁVY.
NAP HROBEM DENISOVÝM. Pípad Denisv je mimoádný
básníka kaskadicky se
tíditi. organisovati.
a
krajového a prudký milovník vznt hudebních, jevištních a cirkusových, homo novua Bohuš Stejskal, pinesl z jižních
uvdomlého
hrnou dojmy, poitky,' vznty, aniž osobnost, sama v sob rozkolísaná
^
41
^
že u málokterého národa tvoila minulost budoucnost jako u nás a tudíž
u málokterého národa byla tak pipravena pda innosti historikov. Pes to zstane zjevem podivuhodný francouzský profesor, pomrn vzdálený politice, jehož význam pro nás
54
mže
býti srovnáván a významem Palackého a jehož odchodu želí nej^ širší lidové vrstvy národa našeho stejn jako odborník. Denis má leccos spoleného s Pa^ lackým; má mravní jeho opravdo'
vost a
pravotnost
a
má pi tom
neúchylnost a písnost soudce, který nezaváhá ped nejtžším ortelem, jeví'li se mu spravedlivým. Má leccos spoleného také v method historické práce. A zstává'li Palacký vždy echem a Denis vždycky Francouzem, je pes to pochopitelno, že se stali spolupracovníky stejného díla. Palackému jako Slovanu a Denisovi jako Francouz vnutilo se totéž pe" svdení, k nmuž došli oba po ce^ stách iodlišných:
pesvdení
o vý' v svtových dji' nach pedurena Slovanstvu. Denis pracuje pro nás a pro Slovanstvo, pracoval také pro zajištní budoucnosti Francie, Neumenšuje to jeho zásluhy o nás a láska jeho k nám neprýštila pouze z tohoto vdomí totožných zájm a cíl. Patrn i bez kteréhokoli poli' tického zetele byl by upoutal histO' rika i psychologa zjev národa, který vedle nejskvlejších pedností ukázal nedostatky nejpovážlivjší a dovedl v malém období djinném dosáhnouti povsti svtové i dospti k tragic
znamné
roli, jež je
vdom
kému úpadku. Námitky historik pochopení uritých epoch a uritých detail historických butež si závažné; imponuje, jak len ná' roda zpravidla pítele i nepítele tak málo znajícího, dovedl vniknout do ducha našich djin a pochopiti ná' rodní naši povahu. Vedle partií, kde provedena bude nutná korektura, najdou se v jeho díle charakteristiky proti
a portréty tak výstižné, že nový stží cos zmní na jejich
teriál
ma'
po
statných rysech. Ale tento pedstavitel Francie pra* co vité a to v nejkrásnjším slova
smyslu dorostl za války je mnohem snadnjší nalézti správná slova o ob' :
dobí vzdáleném, nežli o nezpraco' váné dosud, nejasné a chaotické pí' tomnosti. A nevím, emu více se pO' diviti: jeho rychlé orientaci o pO' tebách chvíle a smru, v nmž nutno napnout síly i nezlomné, zdálo se, síle kmetov, pekonávající vk i trud a schopné naptí sil do úmoru. Zde se rozvinula celá Denisova osobnost: ne pouze veliký historik, ale také velkorysý politik, vidoucí do bU' doucna, teba anebo práv proto, že emeslem jeho nebyla politika. „LU' mír" pinesl svého asu výtah z jeho posledního váleného díla „Nmecko a mír". Nezapomenutelný je jeho va' rovný výkik v ní: nedejme se U' spáti pošetilým optimismem, který by nám pišel draho, Nmecko uví je pouze v násilí a jediný jeho moc. Nenávidí nás divokým záštím, které jeho porážka vystupuje v pa' roxysm. Žádná bezpenost pro nás, dokud nebude uinno bezmocným. Nebyl to chauvinistický výkik za' slepence; kmet, který jej pronesl, byl dalek omezeností plemenné, jeho ideál mravní byla spravedlnost, jeho
bh
ideál
vdecký pravda.
mecka
Srdce
N'
nezmnilo, to
pravda, k níž dospl v citované knize, kterou bychom nikoli bez užitku si mli pipomenouti práv dnes. Pracovní energie a duchovní vzlet, neumenšený, ba stupovaný, svedly
se
nás ktomu, že pozapomnli jsme na zákony pírody; louíce se s velikým a vzácným pítelem, vili jsme s ním že nelouíme se naposledy. Bylo tomu pes to tak; nadje, které jsme chO' valí, že jeho dílo není ješt ukoneno, byly zmaeny! Ernest Denis zemel takoka mezi prací, jež vypl' nila život, jenž nebyl marný. Ne'
zapomeme mrtvého
pítele a neza' píliš živých! Viktor Dyk.
pomeme jeho výstrah,
55
> ¥ %
FEUILLETON DIVADELNL Sedmimsíni pestávka ve vychá'
Lumíra spadá v jedno s kri' tíckým obdobím v djinách Naro ního Divadla, a ponvadž s osudy prvního národního ústavu jsou nC' rozlun spiaty i osudy ostatních pražských divadel, lze íci, v djinách eského Divadla vbec. Dnes, kdy stojíme ponkud dále od událostí, možno je klidn pehlédnouti a ze' zení
tém
po celá Jaroslav Kvapil, jenž dv desítiletí ídil inohru ního divadla, rozlouil se s ním, volán politikou, nevychovav si nástupce režiséra, který by jeho kaz udržel na scén a v duchu jeho díla pracoval. Tím a úmrtím Vo' Janovým bylo ztraceno nejcennjší z toho, co Kvapil na Národním Divadle vytvoil: jeho shakespearské režie. Tradice byla pervána
Naro
o o
poala
odumírat.
Nedostatek
pevné, jednotící ruky poal se prO' jevovati ve vnitním život slO' organismu divadelního a žitého konciliantnost editelova ani ani úsilí dramaturgovo nestaily, aby zastavily hrozící rozklad. Jistá ást kritiky, snad v dobré snaze
mkká
o nápravu, formulovala svoje výtky tak oste, že místo zlepšení docílila, opaného výsledku: v hercích, už
samou povahou nedtklivých citlivlých, rostlo pesvdení, o soustavnou
svého eventuelního ná' hotová fakta, ekal na jmenování nové zemské správní ko-
postaviti
ped
stupce
To bylo
mise.
dvod rovou
z vnitropolitických stranických vládou Tusa-
stále
odkládáno. Msíce ubí' kde nikdo
haly, bezvládí v divadle,
nevdl,
bude
co
zítra, rostlo, vyví-
pomalu
diktatura jednotlivých tles, která vedle oprávnných požadavk hmotných inila si náse
jela
roky na vliv na samé vedení divadla,
kapitulovati.
a
^ ^ 4
FEUILLETON.
kampa
a
pe-
že jde
proti divadlu,
dirigovanou z konkurenní scény Uražené sebevdomí vinohradské. nkterých ctižádostivých jednotlivc lilo oleje do ohn a v divadle vyvi' nul se pomalu stav hromadné psychosy. Intendant K. St. Sokol cítil jasn nutnost reorganisace divadla, ale nechtje z takínosti na sklonku období, na které byl jmenován, sáhnouti k radikálním opatením, a
nesluitelný discipliny.
s
nezbytností
umlecké
Konen, koncem
ervna,
bylo rozhodnuto o jmenování nové zemské správní komise. K. St. Sokol, muž znané literární kultury, na-
sociálním demokratem p. Ackermannem. jenž nedostatek odborných znalostí sliboval nahraditi dobrou vlí a energií. Bhem prázdnin vynoil se projekt, slouiti Ná-
hrazen
s Mstským Divadlem vinohradským pod správu Dra Hi-
rodní Divadlo lara.
Jednání intendantovo vešlo ve
veejnou známost díve, než mohlo nabýti uritých forem a zvíilo zna-
n
divadelní
i
literární
veejnost.
Ale vtšina novináských projev uspoádaná Nár. Listy vyi anketa znla v rozhodný odpor proti slouení obou divadel, které by nás vrhlo o deset let nazpt, zavedlo nebezpený monopol, potlailo zdravýprincip konkurence, jemuž práv divadlo vinohradské dkovalo v první za svj rozvoj. Projev Dramatického
ad
svazu,
nešastn stylisovaný, pobouil
ješt více podráždné kruhy herecké a
zmatek vyvrcholil trapnou schzí
žofínskou. Pi tom všem nepiblížili jsme se nikterak k rozešení otázky druhé scény pro Národní Divadlo, níž všechny pokusy |o reformusily vyznít na piano, nebo byld jasno, že Národní Divadlo nemže dospti k plnému rozvoji a
bez
mu
56
k finanní prosperit, dokud se ob tlesa dusí nedostatkem místa. Vyjednávání o karlínské Varieté bylo sice zahájeno á bylo na dobré cest, ale pišly listopadové nepo^ koje a zabrání Stavovského Divadla, které sice na as poskytnouti jisté uvolnní, ale není ani zdaleka
mže
definitivním
rozešením
kritického
nedostatku místa pro budoucí roz' voj Nár. Divadla. Nkoltkanedlní provisorium, bhem nhož ídili di' vadlo Stavovské herci sami, odhalilo všechny slabé stránky t. zv. herecké samosprávy a nedalo se dlouho udr' žeti. Zvýšilo jen povážlivý rozklad umlecké discipliny v ního Divadla, takže intendance byla nucena zasáhnouti se vší energii. Úmrtí Karla Kovaovice, jímž opera byla zbavena svého vdce, nutilo rovnž k rychlému rozhodnutí a tak zemská správní komise na návrh in' tendantv povolala k umleckému vedení divadla dra K. H. Hilara a Otokara Ostrila, kteí se poátkem roku ujali svých funkcí, ponechávajíc zárove editele i dramaturga na dosavadních místech. Energie, ne-
ln Naro
úmorná
pracovitost a literární roz'
dra Hilara mohou mnoho pro ozdravní
hled
vykonati v Ná'
pomr
rodním Divadle. Doufám, že prozí' ravost a inteligence nového šéfa ino' hry dovede nalézti správnou cestu mezi nezbytným respektem k tradi' cím a stejn nutným hledáním nových cest, že dovede se vyhnouti lite* rárnímu snobismu, k nmuž jej asem svádívala na Mstském Divadle po' chopitelná snaha konkurenní a CX' perimentální ráz scény.
Jsem pesvden, že Dr. Hilar obrátí
svj zetel pedevším ke vnitních „Lartiír" po S K.
pomr
konsolidaci v divadle samém,
k uklidnéni myslí,
které
je
první
podmínkou zdárné umlecké práce. V divadle musí být umlecký prospch prvního^národního ústavu jediným kriteriem, jemuž musí ustou' piti všechny osobní ambice jedno livc, maskované dobovými hesly a falešnými pojmy o autonomii, o vlivu jednotlivých tles na správu. Soci' alistická ideologie a ruské píklady
nemají
s
umním
nic
spoleného:
ochran sociáln slabých nelze nieho namítati, ale penášeti princip proti
majority do ízení divadla známenalo by dokonalý rozklad a trvalé
ochromení umleckého rozvoje. Zbývá nyní rozešiti otázku vedení divadla vinohradského. Doufejme, že i tato dležitá vc bude vyízena bez tžkých otes a že i zde bude zachována stabilita pomr, zajišU' jící další zdárný a vzestupný vývoj inoherního tlesa, které dosplo pod Hilarovým vedením k pozoruhodné výši.
A konené luštiti
dlužno definitivn roz' trapnou otázku divadla Varieté.
Konec konc dospje každý, kdo se vcí vážn zabývá, k pesvdení, že jediné
koup
budovy vadlu pomoci této
a
dkladná .adaptace Národnímu Di'
mže
z tísn, v níž zabrání starého, nepraktického Stavovského
Divadla
mže
býti jen
pechodnou
nouzovou výpomocí. Družstvo, jemuž bylo divadlo topieno, nemá dnes prost prostedk, uvésti v ži' vot novou operu a nemá také záruky, že by byl podnik finann schopen života. Za tchto okolností a
nezbývá, než aby intendance v doroz' umní s vládou budovu koupily a adaptovaly. Jinak se druhého vel' kého domu pro Národní Divadlo vbec nedokáme. H. Jelínek.
bude vycházeti v
—
Patisk
Majetnik
a
r. 1921 každý druhý rasic mimo ervenec a sípen v dvojíslech prací se vyhrazuje. — Dopisy administraci „Lumíra" butež Lumír", Praha, Karlovo nám. . 34. — Listy pijímáme jen frankované. — Rukopis nevracíme.
pvodních
adresovány: asopis
,,
Za redakci odpovídá Dr. H. Jelínek. vyáavatel nakladatelství J. Otto, sp. s r. o, — Tiskem „Unie" v Praze.
islo toto vydáno dne
30.
ledna 1921.
R.
LUMÍR
XLVIIL
VIKTOR DYK:
ÍSLO
3.'4.
DM BEZ ZRCADEL.
„Povst obdaila mrtvou jménem, které dávají vzdychající
ctitelé
živým:
znal: tehdy byla spíše milosti plná než krutá. Válka o ddictví odvedla mne za hranice. Pravili mi, když jsem se vrátil, že pO' avši tak nepatrn stárnout, že nepostehly by toho cizí oi, pouze v noci
krutá.
Já
ji
milence své pijímala, tvrdíc, že chce dáti i pijati slepou lásku. Pravili mi také, že tžce pykali, kdož se dokali ranního úsvitu na jejím loži. Pravili, že leckdo vešel do zámku, kobo už nikdy nikdo nevidl vyjíti. To vše mi íkali o té, která, pamli mne neklame, tak málo pipomínala Isabellu Bavorskou. Povst snadno se rodí a roste; tolik pouze dotvrdili mi také lidé nejmén povídá ví, že na konci života, pedasn pervaného událostí krvavou a brutální, nenávidla zrcadlo tik, jak je v prvé pli milovávala. Staré
memoáry.
I.
Smála
se, plakala, vždy rychle rozhodnutá, bez srdce dobrá jsouc a beze zloby zlá. Co milovala? Lesklá zrcadla. Kdož dvoili se, vzdychávali „krutá"!
A ped
zrcadlem snní kouzelná jsou; v nich možno vidt úsvit krásy, rst, zít kouzlo oí, pvab svžích úst.
To
zrcadlo
ji
ujistilo
krásou.
Království nhy byla královna. Života celý opojivý pepych byl v jejích formách delikátních, lepých.
V
den podzimní,
pi prvém jíní padlém ped zrcadlem,
tak promluvila kdysi jež
íkalo:
jsi
dosud
arovná:
11.
„as
zastavím a
vn budu
svží.
Mé srdce velé je, má touha nevychladla. Svj obraz v srdci mám, tam navky a leží.
A Lumír XLVra.
3.-4.
nepodívám
se
už do zrcadla.
58
a
je v stepy! úkol provedlo a nyní Nic tolik nemní, jak vidt vlastní zmny, Svj obraz ponesu dál hrdý, nezmnný. A srdce horké je a prudké jeho tepy.
Svj
dny jdou, jdou msíce, jdou léta. jsem, do zimy jaro vzkvétá. stárnout nemohu, když srdcem mlada jsem.
Co po tom,
že
Do konce mlada
A
Mé
velé
srdce
A jasn
je,
má
zní smích v
Jsem kouzelnici
dál,
touha nevychladla.
dom jsem
bez zrcadla. stále
úžasem.
III.
Jsou krásná jezera, než já se nenakláním nad jejich istou, zrádnou hladinu. Tof také zrcadla! A ece též se bráním. To také zrcadlo a tož je pominu.
obraz svtem nesu. do dálek dravost vod. A svtlo denní'li, já ped kroky se tesu. Jak eky hladina je zrádný lidský rod. Já
obávám
se vod.
Mohla by urvat
Svj
jej
Své nese zrcadlo, kam lovk nohou vkroí. Já lidí bojím se, já obávám se oí.
To
také zrcadlo a nejhorší
je
všech.
velé však a v srdci nha nh. volám, irou tmu. V ní kráím skvlá, zmladlá. Pak náru otevru v svém dom bez zrcadla.
Mé
srdce
Tmu
IV.
Chraplaví papoušci a pestí kolibíci a hbitý párek píliš smšných by suggeroval ve dne slunce trop. A jejich kik, co chtl by as ti íci?
op
Le
noc je, noc, a ne noc žhavých pásem. ticho kol, ne hluný pokik ptáat. Tma, v které sen vždy nejlépe je zaat.
A
A tmu
tu, chceš'li,
Po tch
se neptej,
uiním
ti
jasem.
kteí pišlí díve. za mnou bude jichž už nenajdeš.
Tma pede mnou, tma Po tch
se neptej,
Ne, neptej se. Zde vbec nebylo jich. Pro sever v cest rozhodli se, pro jih. A zraky mli píliš zádumivé.
též.
59
O
prchni, mžeš'li, a krásný sen
si
odnes,
ví.
krev že chci. A vetchý staec, vzpomínaje, rci: Té jedné noci pamatuji podnes.
neb mýlí
se,
kdo
O prchni, mžeš'Ii, až únava mne zmže, Jak ten se odkra, kdo své štéstí tímá. Snad dveí nahmatáš rukama tápavýma.
A
teba tmavá
noc,
a
vidíš
rže, rže.
Jsou oteveny dvee. Nezdrží nikdo u vrat. Nerušený jdeš, jak ten, kdo almužnu svou obdrží.
t
O
prchni. mžeš'Ii; je stokráte to jinde dostaneš.
lip.
Almužnu ješt
A
jiných záclon odhrne se cíp. VI.
Než úsvili se neekan pikra, o bdný Romeo, kde není Julie, skivan'li zazpívá,
Paprsek slunce zlý
t zabije. t zhubí. Bda
tikrát
1
Zklamání nechci vidt ve tvých oích, jež mluví výmluvn, když slova neíká. Rozbiji zrcadlo, zabiji bidníka, jeni bílé vlasy našel ve vrkoích. je, jakmile ohe zchladne, noci minulé vyítá krut za dne. Oh, oí zrcadlo upímné, pec však zrádné.
Neb láska propast
ar
O bda,
všeteko, že vidl
jsi
mou
bda, všeteko, neb kráíš sirrti kdo vrásky moje zel, už neuvidí
o
líc
vstíc, nic.
VIL Kéž zapomenout mohla bych, navždy stíny marné.
zaplašit
Neb vzpomínkami
se tak stárne.
Kéž zapomenout mohla bych!
A když jsou dávno rozbita zrcadla, milá minulosti, kéž
zniím
to.
v
nmž
do
vnosti
zrcadlí chvíle zažitá.
plnoní se vítr zdvih' a že jsem sama, v loži zebe,
Hle,
mám
vstanouc
hrzu
z
krok
svých.
:
6o Ten, kdo
je
mrtev, mrtvými? se. Milost, nebe.
Chvím osykou Víc než já
je,
mne
zabili."
VIII.
Zpus zámek už a zdi jsou sesuté. A zarstá je bujnjší vždy tráva. A vítr, jenž ji echrá, našeptává nám ironická slova o kruté.
O
srdci, jež se
marn
ohluší,
o zrcadle, jež nerozbiješ, chceš-li o žebráku, jenž draho platí grešlí. A vítr. jenž vlas echrá, ohluší.
Chceš pomnít marné heroiny, vte? kteroukoli nový život sete, než tragiku má teba marný vzdor.
Smr
A nerozruší, v letní nocli padá rychle a krásn meteor, jak touha stáí, jež je dosud mladá!
Kochanov
1920.
—
Praha WŽO-Zl.
JAN HEIDLER
RIEGER A GAMBETTA. Život
veejný, politický,
obanské než
vášn
veejný
nm nm bojují
ctnosti v
ostatní v
krutý a nemilosrdný. Více než zápasí lidské vášn. A snad ješt více jest
ješitnosti.
pedevším válkou
Nkdy
se zdá, jako
by
Nejsprávnjší a vy-* nikající myšlenka má hned povážlivé vady, proneseni ji soupe díve. Nejvtší práce ztratí na cen, vykoná^li ji druhý. Zvlášt osob'' útoná pocítí záhy všechny nost silná a ve svém zápalu zbran slabších, kteí zídka viditelné a zídka rovn namíené se rychle spojí. Umlí jeho podnty, oerní jeho úmysly, vykopou podkopy jeho zámrm. Veejný život nezná spravedlnosti. Tu na^ lézati a dávati jest jeden z estných úkol djepisectví, Leon Gambetta, Jihofrancouz po matce a pl Vlacha po otci, byl takovou silnou osobností, jíž teprve djiny daly spravedlnost. Pod záminkami, že jest demagog, že se žene za diktaturou a že by strhl Francii do nové války s Nmeckem, odpírali tomuto za^* chránci vtší poloviny Francie za nešastné války 1870—71 po léta všechno nadání a k níž ho opravovalo vdcovství moc, k níž život byl
pím
ml
ješitností.
—
—
6i
nejvtší a ustavin rostoucí strany, tvoící posléze dv tetiny parlamentu. Když si ji konené vynutil, odepeli mu souinnost pátelé, druzí pedáci téže strany, a když utvoil ministerstvo bez nich, porazili ho v necelých dvou msících. Brzo vlastní politití
potom Gambetta zemel, mlád ješt, v nejplnjší síle muže. Po jeho smrti vítzila jeho pravda, dostavovala se spravedlnost. Po jeho smrti smla si Francie uvdomiti, že jí ten dvaaticetiletý muž svou nezdolnou energií a organisátorskou schopností zachrá^ nil polovinu vlasti ped vpádem bezohledného nepítele. Smla seznati, že, a byl demagog užívající i velmi ostrých prostedk agitaních, byl vždy nejušlechtilejší, nejryzejší vlastenec, jehož srdce
váše opravdu jen lásku k Francii a touhu po obnov, po návratu Alsaska^Lotrinska k mateské zemi. Smla
znalo jako nejvtší její
uprosted korupce a bursovních spekulací se situací a on zstal vždy netknut a cist, vždy nezámožný. R, 1920 dala mu už Francie úplnou spravedlnost krásným symbo-' lickým inem do Pantheonu bylo pevezeno jeho srdce. Tento veliký vlastenec francouzský zasáhl významn i do na^ šich djin a to práv za oné nešastné války 1870—71. Tehdy, jeho zásluhou hlavn, mezi Francií, Nmeckem zdeptanou, a echami, Nmeckem ohroženými, došlo k sblížení tak opravdovému, že až do svtové války zstalo jedineným. Stalo se to jist pod hlubo' kým dojmem osudu, který se po vítzství nepítele, od té chvíle spoleného, jevil temn obma národm. Není zde místo, abych vypravoval, jak došlo k tomu sblížení. Mám psáti jen o Gambettovi a Riegrovi. Gambetta vdl o Riegrovi mnohem díve, než se s ním osobn seznámil. Jejich známost na dálku zaala se za války 1870 71. Kdy došlo k seznámení osobnímu, nemohu íci pesn. Rieger byl v Paíži po válce nmeckO'francouzské nejprve r. 1875 a tenkráte jist s Gambettou mluvil. Setkal se s ním u Picota, nkdejšího konsula francouzského v Temešváru, který za války 1870 71 hrál vážnou úlohu v Rakousku a v Cechách. Není však vyloueno, že se Rieger s Gambettou osobn seznali již díve, již r. 1872. Po nešastné válce Gambetta usiloval o novou zahraniní orien^ taci. Žhavé vlastenectví jeho pudilo jej živeln za cílem vrácení Alsaska^Lotrinska Francii. Proto chtl navázati styky s Evropou protinémeckou, s Evropou Nmeckem ohrožovanou, s Evropou východní. Chtl ji nejprve lépe poznati, než ji znal díve on sám a než ji znali státníci a politikové francouzští ped válkou i po válce. Od r. 1871 cestuje po Evrop každoron. Hned r. 1872 oceniti, že
politikou národa
:
—
—
62 chystá se na velikou cestu do Caihradu,
Ruska a do zemí pol" ských a obrací se dvrn, osobním prostednictvím Picotovým, k Riegrovi o informaci. Ricger mu posílá celý itinerá a informuje jej o pomrech ruských, o Katkovovi zvlášt, i o Polácích. Bohu' žel, dnes ješt nemohu íci, byla'li cesta uskutenna a došlo^Ii
—
k setkání obou muž. R. 1875 po setkání u
Picota byl Rieger pozván ke Gambettovi Les Jardics na 30. íjna. Nevím, o jednali, Rieger psal jen v narážkách. Ale z korespondence Gambettovy, uveejnné nové loni jeho životopiscem Paulem De" schanelem, víme, co Gambettu tehdy pedevším zajímalo. Gambetta celé desítiletí od války v zahraniní politice tápal. Hledal cestu k znovunabytí Alsaska^Lotrinska všude. Myslil na spolek latinsko-^slovanský, myslil na spojení s Ruskem, myslil na Velké Rumunsko, ale zvlášt mnoho myslil na vybavení Rakou*ska z pruského vleku. Tato myšlenka zdála se mu nejreálnjší a proto se k ní asto vracel. R. 1875 napadne mu myšlenka stejn odvážná jako chimérická: dostat Alsasko^Lotrinsko zpt od Nmecka výmnou za kolonie! Vždy znovu však poznává bezmocnost Francie, o jejíž spojenectví nikdo nestojí, ponvadž jest uvnit rozháraná a vojensky slabá. R. 1876 ví už o nebezpeí sblížení mezi Uhrami a Berlínem. A tehdy nadobro opouští myšlenku spojení s Rakouskem. Vidí, že je Bis-' marek stále více vtahuje do své sít. Vrací se k myšlence spolku s Ruskem a odvažuje se už mysliti i na spolek s Ruskem a s Anglií. Ale ;Rusko jest ve Francii neoblíbeno a Anglie zstává chladna, Gambettovi znovu napadne dohodnouti se s Bismarckem po dobrém. Chce se s ním dokonce sejíti. Na štstí k tomu nedojde. Gambet^
do jeho prostého
em
sídla
dom
tovi jest
ušeteno trpké zklamání.
Nevíme bezpen,
o
em
mluvili Gambetta
s
Riegrem
r.
1875.
dom
opatrné nepsal. Ale víme, že Rieger mluvil mnoho o vlivu Nmecka na Rakousko«'Uhersko. Nelze pochybovati, ze také s Gambtíttou mluvili o rakouské zahraniní politice a z na-*
Rieger to
rážek v listech Riegrových lze souditi, že Rieger usiloval o to, aby Francie psobila ve Vídni a zvlášt v otázce balkánské, o niž tehdy
práv
šlo, ve smyslu protinmcckém a pro Rusko. R. 1877 v beznu, ped samým poátkem rusko^-turecké války, pijel Rieger opt do Paíže. Navštívil Gambettu 7. bezna a mli dlouhou rozmluvu. Rieger byl s ní velmi spokojen, Gambetta hned po odchodu Fiegrov sedl k psacímu stolu a napsal Tru^ becké, která tuto návštvu sjednala, list plný neobyejné chvály.
knžn
63 a zejm chvály upímné. Z listu jest patrno, že mluvili o rakousko^ uherské monarchii a o Francii a že se Rieger nedal svésti k žádné illusi a že to Gambettovi imponovalo. Také skutené Gambetta se od té doby ve své korespondenci, pokud ji známe, již nikdy nc' zabýval myšlenkou získati Rakousko^Uhersko.
R. i878 byl Rieger znovu v Paíži na výstav. Nemáme jeho z té cesty, nebo jeho paní byla s ním. Nevíme, o mluvil tenkráte s Gambettou, ani, mluviMi s ním, je to velmi
em
dopis
a
podobno pravd. MluviMi s ním, bylo to asi naposled. R. 1879 vstou^ pili Staroeši na íšskou radu a stali se vládní stranou. Riegrovy cesty do ciziny musily pestati. František Josef by toho byl ne" snesl. Zahraniní politiku v jeho monarchii nesml dlati nikdo jiný než on sám, císa. To byla doména jeho, do níž nesml nikdo, naprosto nikdo, sáhnouti.
Riegrovy bohaté styky s vynikajícími osobnostmi paížskými pestaly práv v dob, kdy byly už upevnny a kdy se mohly státi velmi užitenými. Ale Rieger tžký výbr: bud jiti na íšskou radu a nechati vlastní zahraniní politiky, nebo setrvati dále v trpném odporu a moci ji dále pstovati. Pomry ho do-nutily rozhodnouti se pro první. U jiných národ íše, Madar a Polák, byly úlohy rozdleny. Vládní strana byla loyální k císai a nedlala zahraniní politiku; tu dlala oposice za tichých sympatií vládní strany. U nás k této dlb nikdy nedošlo, snad hlavn proto, že v oposici nebylo nikoho, kdo by byl chápal nutnost vlastní za^ hraniní politiky národa, který chce znovu dosíci ztraceného práva státního. Myslím, že ani Dr. Julius Grégr se tak daleko nepropra" coval. Jist však vadil také nedostatek prostedk hmotných. Rieger jen s velikými starostmi mohl si dovoliti nákladné cesty do Francie a delší pobyty v Paíži, spojené se spoleenskými povinnostmi vzá' jemnými. A šlechta nebyla ani tak národní ani tak odvážná, aby si nco takového dovolila proti císai. Byli jsme pece jen chudý
ml
národ.
Akoliv se Rieger s Gambettou po r 1878 jist už nikdy ne^ osobn, jejich dívjší styky nezstaly tuším, bez vlivu na
setkali
Gambettv
další vývoj. Události souvisící s
berlínským kongresem
pomr Rakouska bude stále více v jeho vleku a vyléily Gam^ bettu trvale z jeho nkdejšího sklonu k habsburské monarchii. R. 1881 Gambetta formuluje už svj definitivní a bezpený prO" gram zahraniní politiky: dokud nemáme mocné armády, ne^ (r.
k
1878) daly za pravdu Riegrovu nazírání na
Nmecku
—
že
—
64
nalezneme spojence; musíme
déme
usilovati o spolek
s
ji
tedy vybudovati
Ruskem
a
pak bu^
a Anglií.
došel veliký vlastenec francouzský na své neúnavné cest za odinním kivdy z let 1870—71 krátce ped svou smrtí k té orientaci zahraniní, jež se potom skuten stala orientací celého
Tak
národa francouzského a pivedla jej pipravený posléze k svtové krisi, v niž Gambetta nikdy nepestal viti, i k slavnému odi^ není kivdy. Mže býti krásnjší pomyšlení než to, že jsme ke vzniku té orientace pispli též my, národ tehdy takka nevidný? Lid eský, nevdl o Gambettov zasáhnutí do našich djin v I. 1870—71 a o stycích Riegrových s Gambettou, tehdejších a pozdjších, jako by to byl pece tušil, vzdal mu po jeho náhlé a pekvapující smrti na konci r. 1882 tolik cti a tak okázale, že byli ve Vídni znepokojeni. Vrný ministr Františka Josefa, eský mi' nistr krajan Dr. Pražák psal, z vyššího rozkazu patrn, Riegrovi, že si ani nedovedeme pedstaviti, jak ty demonstrativní projevy
a
naší
vci škodí
.
.
.
ANNA MARIA TILSCHOVÁ:
V ATELIERU. (Z románu.)
Franta sedl skren na zemi ped
železnými kamínky a íhal, Polínka se rozpraskala, a on, založiv ruce v košilových rukávech, jal se pecházeti vysokou až vyrazí rudé
draí jazýky.
okny nahlížely jen komíny a jásající kobalt oblohy. Odkopl zlostn starý rám a mil z prostedka své obrazy zlýma
místností, jejíž a planoucíma
rameno
oima
—
všecky se
mu
vysmívaly, všecky
na
pes
harémové krasavice na plesnivého starce. Rozhrábl ohe a zaal hned zas svou netrplivou pou mezi obrazy, prázdnými rámy, skínmi, barvami, starými kabáty, jablky, štaflemi, jako ubohý tulák Ahasver, uzavený se svým štvavým neklidem bez spoinutí, jen do této jedinké tísnivé pro^ story, jen do tohoto vzení svého emesla i uméní. Ukroutiv si cigaretu, postavil se zamyšlen k oknu. Hluboko dole spoívala letenská ulice, ovroubena devným plotem a za latmi ubíhala širá plá k nebeskému modru, líbajíc je štíhlými vžemi. Jak se mu jindy tásla ruka nedokav Ulice, hndá plá, pohlížely,
jako
líné
I
65
pokrytá tajícími snhy, klubko détí, lidské hemžení za dešt na lesklém chodníku anebo osamlý oblak, všecko to uchvacovalo horkým a dráždivým neklidem. Stával asto zde, jako rozvášnný lakomec ped hromadou zlata a netrplivá ruka se mu tásávala pekotem a žádostí, jen již malovat a všeho se zmocnit do poslední kapky a nervu. Tato horká touha nedala se rovnat s niím, než, když tiskl svou vzpouzející a stále hloub milovanou Máí s vášni' vou žádostí muže, míti ji celou a celou, nejen s tím krásným
tesaným tlem, ale i s každým vzdorným záchvvem. Zato dnes: všecky vci byly lhostejný, hluchý a šedivý, jako za prvm'ho roze^ dmVání, žádná ho k sob nevolala a on také nebyl dychtiv rozbh' nouti se k žádné, maje jen jedinký hrozný pocit, že má uatu pravou ruku. Držel v ní cigaretu, vidl ji s jejími pti hmotnými prsty i s nehty, zažloutlými od tabáku, a pece se nezbavil ponižu^ jícího i zdrcujícího vdomí pro zdravého muže, že je jen znetvo'
ený mrzák
bez ruky.
Natáhl se na trám pro boroviku a usedl na holou bedniku proti plátnu, na nmž nebylo jedinké árky. Mrtvá hlad pískové barvy se zaala zdvíhat, lesknout, eit a hrát, vyskoila bílými hebeny, jako rozhozenými hívami splašeného kostva a rozbláznil se pekelný vír. A až na samém dn v hloubce uzel Franta mkký a milostný veer, ztajený pod erven kvetoucími kaštany, za nimiž se již svítilo a žluté lesky na písku pod okny slibovaly kouzelný veer, slibovaly vášnivé laskání za staženou záclonou. „Francouzi" zasmál se s tžkou a hrubou závistí své zoufalosti. „Francouz, a tak to dovede 1" Voda se zavela a šedivé plátno zelo zase jen holou a strašidelnou prázdnotou mrtvé tišiny. Nešly ani hodiny, a malí se až otásl, jak cítil všemi nervy onu topornou a neplodnou mrtvost i v pokoji i v sob. Ale náhle, jako když
—
nkdo pepadne, ze zadu uhodí do hlavy tžkou paUcí a za^ tyicet! Podepel si huláká surov: tyicet! checheche zdrcen hlavu a zíraje omámen jen na onu zející a zoufalou prázd^ notu velikého plátna, ptal se sám sebe malomysln: tyicet? kde je tvj „werk".^ Ale to je již jen deset do padesáti! A Franto Snad má každý lovk v duši tajné bolavé místo, jemuž se sám vyhýbá a jež sám ped sebou zahrabává, jako suchým listím mrtvoly. dv: onu strašidelnou mátohu velikého díla, jež se Franta každou chvíU hrozivé ped ním vztyila s rukama zamáchanýma od krve, a druhou, hdskou, tžce zodpovdnou hrzu z toho, kdyby dnes umel, tak tu stojí Marina s dtmi, jako žena každého eského malíe všanc bíd. Dosavadní obrazy považoval za pouhá nic O Lumír XLVIII. 3-4.
ho
—
—
ml
—
66
onomu velikému ^wcrku", který jednou namaluje. Vidél je všecky jen jako uprášené kapliky u silnice, než dojde na namá^ havé pouti k zázranému kostelíku v lese, který se otevírá jen jednou za sto let. Již po pt let ho muila stále palivji žíze po proti
stžejním díle, na nž by se mohl postavit proti všem, jako by potom, až živoucí vc tu již bude, on si mohl docela jinak a svo' bodnji žít s rodinou, s lidmi i sám se sebou v dobrém pokoji. Doma, v Jindichov Hradci, na krásných a travnatých bezích Nežárky, pepadával ho tináctiletého chlapce náhle uprosted hry, šílený strach ped smrtí. A vidl, jako vždycky, všecko v sil^ ných a sytých obrazech, zít v zemi odpornou a páchnoucí jámu s hnijícím masem, do níž zapadne a pranic, ani mizerný prášek po nezbude. A ona erná nicota trýznívala chlapce tak, že toužíval s veškerou svou vášnivostí po sláv, jako po hoící po^ chodni ve tm. A žíze chlapcova po sláv se zmnila v cosi docela jiného u zralého muže, kterého uznávala krom nkolika krajních skupin dnes veškerá kritika. Záhadný a tajemný to cit! Zdálo se,
—
—
nm
mu
nepatí, on jen pokorn slouží Neviditelcizích službách je povinen odevzdat do rukou Tajemnému Pánu dobré dílo, v bude všecka jeho krev. Podivný pocit stále nezaplaceného, stále vzrstajícího a stále hrozícího dluhu! Hejhola tyicet! jemu to znlo, jako když prvodí inká dvíky, hvízdá píšalkou a volá nazad: Hotovo!
mu,
že vlastní život
nému Pánu
a
v tchto
nmž
—
A
—
—
tyicet! Jedeme! tyiceti Umeš neudláš! a- cos ml již tyicet umeš! Poslední zvonní! Sedl zdrcen proti plátnu prázdnému a širému jako Sahara, a vidl uprosted jen dv ervené, nabubelé a surové tyicítky, své dva krvavé dluhy vi životu. Byl naplnn hnusem k sob až do samého dna, že by byl nejradji se vším praštil a utekl
—
mezi opice do pralesa. Naplivat na sebe jako na olezlého, praši" vého psa, anebo ješt lépe stelit se. Franta se napil se vztekem, a jal se jako by stj co stj musil ze sebe nco vynutit jal se márat obrys stromu nejistou, trhanou a již zase skoro opilou
—
—
—
rukou.
Tu se dvee rozletly do široka ped Marinou a z chodby za^ znl jasn a pln hlahol poledních zvon. Mramor její pleti zr^ žovl od kuchyského ohn a jak tam mladá žena stála po do" máku v záste a s hlavou ovázanou pestrým šátkem, byla to krásná a pyšná selka ze zápraží svého domu. Nic naplat, že vy-* chodila pražskou školu
vzdorovitý postoj
a
i
že
žila
v Praze od prvního provdání,
neusmíené odhodlání písné tváe nezapely
67 ani
na okamžik, že pochází z eského jihu, kde lidé na vysokých tžce pemýšlejí a touží vzhru k bohu.
pláních, ošleháni vtry,
„Malovals?" „Chjo! Pod psa a pro koku!" Malí zahodil uhel do kouta, až se roztískl na tisíc kousk. A mladá žena stála v šedivém zkíženém svtle s rukama za' strenýma do kapes u zástry s horkým posmškem a se smutnou vírou svého nezviklaného pesvdení. „To je už tak, táto! Kdo pracuje po hospodách cele noci nemá zase ve dne ani síly, ani moci!" A v tom tkvla veliká záhada jejich manželství, boulivého jako hrozná noc na moi, že ona smla všecko íci svému muži,
—
—
ženu tak krajn prav'Neskrývala se prvnímu muži s niím, pijímajíc jeho smrtelnou nemoc jako osvobození z doživotního žaláe a novou lásku jako spravedlivou a pirozenou odmnu za všecka zklamání sedmnáctileté holky, která vila v zázrak svého štstí, vila, že si bere velikého umlce, ale zatím našla hned první noc v svatebním loži taslavého sou^ chotináského smyslníka, poznala sobeckého churavce a výdélkáe,
známému buii.
Svedl
ji
sice
ml
k neve,
umínnosti
divou, že tu zabíhala až do
ji,
a krutosti.
Každá ne' muž, který ji sám chvjící a milovanou strhl do cizoložné nárue — zbude z ní hoká ssedlina na dn erveného poháru vášn. A proto bylo divem tohoto manželství, které zaalo nevrou, že vášnivý a nevypoitatelný Franta, který se bouil každou chvíli proti jinému názoru a horlil proti jinému lovku, pohlížel k ní, k své žen, pro její nebojácný selský rozum a hlavn pro její mravní sílu, pohlížel k ní vzhru, který véra
je
jen ústa plná krásných slov o milosti boží.
pohanním
ženy,
skoro jako k svaté* „Mamko, pojd dál a
„Na? „A „A
msto
Jídlo
mám
jen pojd!
—
nezapomene na
zavi!"
vaené
—
Co
co? když je s konšely!"
ni nikdy
a
dti tu jsou
ze školy!"
nás potebuje slyšet celá bouda!" nás poslouchá teba celé to tak pravda
— a
pece krokem neochotným, stále neusmíeným k malískému stojanu. On hodil nervósn na stojan nezarámovaný obraz, dosud obrácený barvou ke stn a naklonil k ní temné brunátný obliej s oním podivuhodn bezbranným úsmvem ských rozpak. Ruka se mu tásla a veliká úzkost také pedevším, Pikývala
se
d
když se ptal, jako žák mistra, vid?" „Máí, svinstvo
—
s
tak nesmírnou pokorou:
68 Šlehla z koutka oka
závojem podzimní
pohledem po nábeží, zasteném teskným
plískanice a nadzvedla zlehka prstem
uvolnné
plátno. A modré oi, jež zraívaly vždycky jasnou myšlenku, stáhly zornici ve dv teky s tajemnou ostrostí, jež jako by pronikala klamnou slupkou povrchu a míila dýkou do samotného srdce. „Ký na sirkovou škatulku?" ptal se poznovu s bázní, jako po posledním a neodvolatelném soudu. tuze šikovné ruce I" usmála se pohrdlivé se svou „Což o to naprostou a tvrdou jistotou královny, již druhého atelieru.
—
—
Ted Franta udlal
zase
neekl
nic,
chytl kapesní
veliký kíž, a pestré plátno se rozšklebilo
nž, a ryc a ryc, senou ranou.
A jeho njž
za
lova.
ruku jsem
A
žena tu stála vedle stojanu beze slova, když niil obraz, by byl stržil sta a sta, stála tam jako socha s mostu Kar^ ona kamenná postava nepohnula ani prstem, aby niivou
zadržela, již
ti
a
v
dom
„Dlej si, co vci" Hovoily
nebylo penz.
chceš, já
—
jen jasné
své ekla, a ostatní
je
tvá
zastrené vzdorovit do kapes. „Nejsi chlapeek! Po" nechávám ti tvou mužskou svobodu a jen ty sám jsi zodpovdn za svj i náš život!" A práv tžké a zaryté mlení doznávalo, jak hluboce je zasažena malíova žena verejškem, jako by jediná noc, plná horených pedstav, divokých sn a zoufalých myšlenek, ji byla pipravila o veliké a slavné nadje. Také malív obliej potemnl zachmueným výrazem, jako
oi
a ruce,
závojem. Franta sebral dýmku z višového deva a mlky odcházeli z atelieru do bytu na chodb oba se milující manželé, ted dva cizí nepátelé.
erným
JAN OPOLSKY: Ves dímá v
MRTVINA.
slunci sladká, tichá,
sad jabloový nezavzdychá, by vzdychat ve slasti, jak tvj k žití vztah, jenž pozbyl ceny,
ml
jak skelet
kdes
leží
dávnem vyblený, na
dn
tvá
bezmoc
žije
jen a blasfemie,
v nicot se vybila, kol všecko leží v strašném spaní, tvj žhoucí sen se tichem zraní
jež
jak
kehké tlo
motýla.
holá! být.
Sad nezašumí ani voda, jen prázdno jest, ve slunce bodá a
propasti.
Jak obec mrtvých, v které
Vy mrtví vstate! Žijte, Kdo života se nedovolá, práv není ješt mrtvým
ím
jest život zneužit.
Tvj je
jež
kroej v poli nedá echa, firmament jen dusná stecha, nepropustí žaloby;
jest cela žití slepá, šedá,
kdo hledá východ, marn hledá, jen zmatek duši psobí.
69 Ni
mráek dýmu nmý, skoupý
Ni voda irá nemá ryby, kyv živoucí i vlnám chybí jak tžké vrstv oleje;
dnes nad chatami nevystoupí jak závoj k výhni oblohy, tma zeje z krb, u nichž sedí bez otázek i odpovdí ne lidé, jenom mátohy.
zv tráví
v norách. Nevíš, spí^li^ ovzduší bez vzdorné síly, bez tragiky i nadje. je
ev dobytete slyšet není, pád cep hluchá nepromní na oživené vteiny, a nad prázdnem, jež vje poli jak ohlas z
muk
žití
A
všecky kvty v plané kráse jak nyní zdá se, jsou bez již v hojném dechu skrývají, jen jeden výpar dusný, sytý bez odlišnosti, intensity jak vody Lethe opájí.
vn,
nešveholí
touhy skivan jediný.
Dnes ani oblak, brigga sirá po mrtvém moi všehomíra
sem nezabloudí
ve zvli,
neb není oí, ruky, ela, jež, pokud v snech by nezmizela, by z behu za ní kynuly.
OTMAR VANORNY:
HOMERSKÝ
KLID.
(Konec.)
Vizme, jak si básník poíná. Faiétí plavci pivezli Odyssea spícího na beh ithacký. Tam se mu zjevila Athéna a vybídla jej, aby uvažoval, jak by vztáhl ruce na ncstoudné ženichy. Avšak Odysseus žádá Athény, aby sama vymyslila plán a byla mu pomocná. Athéna slíbila mu pomoc, promnila jej ve starého ošklivého žebráka a kázala mu, by odešel do salaše pastýe Eumaia a ekal tam na syna. Dále mu neekla nic. Ani od básníka tená nic nezvdl, a tak jsou oba, Odysseus i tená, v nejistot, nevdouce, jak to dopadne. U Eumaia poznal se s Télemachem a ekl mu, že pišel, aby spolu ujednali smrt ženich. Ale zase neujednali celý plán pomsty, nýbrž Odysseus vyzval Télemacha, by ráno odešel do msta a pidružil se k ženichm jako jindy, jeho, Odyssea, že tam pivede Eumaios. Dále mu radil, aby vše trpliv snášel, i kdyby ženichové jej, Odyssea, týrali, hlavn však aby nikomu neprozrazoval, že je otec
doma.
Tedy
zase žádný
nutnjší krok.
prhled do budoucnosti,
jen nejbližší a nej"
:
70
Odysscus pozoroval vše, co se doma dje, ale sám nevdl, co udlá. Ani když Pénelopeia ustanovila zápas v lukostclb, nevdl, co si má poít. Poslední noc ped rozhodnou ranou trnul úzkostmi a pochybami o zdaru svého díla, až pišla Athéna, posílila jej ale zase neekla nic o tom, co a jak se stane. Teprv a uspala když vidl, že nikdo z ženich nemže luk napnout, a také ne^ plán pomsty, dohodl se s obma pastýi a napne, uzrál v požádal o luk. Tedy až v poslední chvíli. I pak je líení plno napínavosti, ale to patí do jiného odstavce.
—
nm
Takto básník napíná, napíná posluchae
své básn. i hrdinu rozhodnutí se blíží, ale tená neví nic, Odysseus neví nic, a pec každý tuší, že rozhodující rána padne, musí pad^ nout, ale nikdo neví do poslední chvíle, jak dopadne. Konen se doká. Rozhodnutí dlouho oekávané se dostaví, ale jinak než oekával. Pekvapí tenáe a snad i zúastnného hrdinu.
Dj
stoupá,
Tímto umním není Homeros za žádným umlcem spisová^ tlem, a jest jisto, že mistrnji by sotva kdo jiný dovedl budit a udržovat naptí.
Básník však
má
ješt jiný prostedek napínavosti, t. j. retar^ a to v celku i v jed"
dai, úmyslné oddalování hlavního dje notlivostech.
Básník už v prvním díle Odysseie nkolikrát napovdl, že budou ženichové od Odyssea pobiti, ale došlo k tomu teprve ve XXII. zpvu, tedy tém na konci básn. Básník poád a poád
poínal si s velikým umním a docílil eká, eká, mnohdy s jistotou se domnívá, že nastane rozhodnutí, ale básník opt mu uklouzne a rozhodnutí oddálí. Bohužel, nelze v tak krátkém lánku vc tu rozebrat podrobn, místo za místem. Oddalování jeví se i v jednotlivostech. Uvedeme nkteré dO' oddaloval rozhodnutí
a
neobyejného úinku.
tená
klady
V
Alkinoa objevil se veer náhle cizinec, na sob roucho utkané od samé královny. To ji na^ nejvýš pekvapilo a vzbudilo její zvdavost. Proto se ptala cizince, kdo a odkud je a od koho má to roucho. Mohla se právem nadít, že cizinec, který se uchází o pohostinné pijetí, poví pece své jméno a rodišt. To jeho povinnost! Má''li hostitel pijmout cizího lovka za hosta, má pece právo, aby zvdl, kdo neznámý který
paláci faiéckého krále
ml
71
povdl
odkud pichází, roucho že má od královniny dcery, princezny Nausikay ale jména svého nepo" vdl. Královští manželé nemohli nepozorovat, že cizinec jména
Než
tc!
cizinec
svého íci nechce. léhali, za
hosta
jej
To
jen,
—
budilo tím vtší jejich zvdavost, ale ncna^
velikomysln
pijali.
asn
ráno uvedl král cizince na námstí, aby jej lidu pedstavil. Zatím bohyn Athéna v podob králova herolda svolávala lid na snm, že prý pišel cizinec postavou rovný
bohm.
Tím ovšem
vzbudila
znanou zvdavost
na námstí. Sama zatím zvtšila
kde kdo se dostavil Odysseovu postavu:
lidu, a
a zušlechtila
božský mu rozlila vdk kol hlavy a okolo plecí, vtší na pohled vzrst a plnost tla mu davši.
Proto Faiékové s podivem hledli na statného cizince. Ale jist vzbudilo veliké podivení v lidu faiéckém, když král prohlásil, že neví,
kdo
Když pak pvec s
cizinec je a
odkud
pišel.
— Tím zvdavost
byla ješt napiatjší.
jejich
faiécký zpíval o sváru,
Achilleem v Trójsku,
který Odysseus
ml
cizinec plakal:
To tedy peslavný pvec tam pl, však Odysseus chopil velký nachový pláš*) a rukama silnýma okraj shry si pes hlavu stáhl a krásný obliej zastel, nebo se Faiék stydl, že s víek slzy mu kanou. Kdykoliv božský pvec se na chvilku zastavil v písni, honem si utel slzu a roucho s hlavy si stáhl, chopil dvounohou íš a uléval ncsmrtným bohm; když zas poínal pt a k zpvu ho pobídli opt Faiék šlechtici pední, jež vábila pvcova slova, opt tu Odysseus lkal a pláštm zakryl si hlavu.
Nikdo
jiný nepozoroval hostova pláe, než jen král sám, který
sedl vedle nho.
—
To
jej naplnilo nejvtším podivením. Jaký to podivný host? pláe, když pvec pje? Potom byly hry a závody. Králv syn, chtje cizince poctít, vyzval jej, aby se tíastnil her. Ale Odysseus, který práv pestál strašnou boui moskou a dva dni a dv noci ploval rozbouenými vlnami, byl dosud tak zemdlen, že si netroufal úastnit se závod. Proto odepel. Tu jeden z Faiék, Euryalos, prohlásil, že cizinec nezná her, že je nejspíš njaký kupík, který slídí po zboží a shání hrabivý
Pro
Tím mu dal na jevo, že ho neuznává za šlechtice. Uražený Odysseus vyskoil, chopil nejvtší diskos, mrštil jím, že až vzduchem
zisk.
*)
ve který byl
odn.
!
72 zasvištl a Faiéci se skrili k zemi. Diskos Odyssev doletl nejdále. Pak vybízel všecky k zápasu. Mezi Faiéky nastalo mrtvé ticho
—
a nikdo se nepihlásil. Úžas jejich neznal mezí: To není obyejný lovk, to hrdina! Osoba jeho byla zahalena v tajemství, podiv ale kdo jest, nevdl dosud nikdo. a píze Faiék vzrostla Z jeho ei zvdli jen, že bojoval proti Trojanm, a že je tedy
—
Achaj.
Ale nejen
Když
král dal
sílu,
i
jemný spoleenský
ped ním
provést
umlé
takt
tance,
všemi prohlásit, že Faiékové jsou misti v .získal si jejich
píze
nadobro. Král
zejm
osvdil Odysseus. neváhal králi pede
umlém
tanci.
Tím
potšen jeho pochvalou,
aby cizince hojn obdarovali, a rozkázal Euryalovi, aby Odyssea odprosil. Obé se stalo. Vážnost Odysseova stoupla nesmírn. Král s ním jednal jako
vyzval
se
šlechtice,
sob rovným. Když pak pi veerní hostin Odysseus
vyzval pvce, aby zpíval
koni a o pádu Troje, a opt pi jeho zpvu o trojském plakal, tu král Alkinoos neodolal déle zvdavosti a drazné vy-* zval podivného hosta, by udal své jméno. Tu teprv cizinec povdl, že jest Odysseus, onen Odysseus, o nmž práv dnes faiécký pvec dvakrát zpíval.
devném
Jaký byl úžas králv a všech shromáždných Faiék! Odysseus je ten podivný host, Odysseus, jehožto sláva letla svtem Jak mistrovsky vede si básník Z ubohého cizince, který nemá ani vlastního roucha, sedá do prachu u krbu a doprošuje se po' hostinského pijetí, vyrstá ponenáhlu král a hrdina v celém svt
tedy
!
opvovaný.
A tento nádherný vzestup dje, tak nedostižn provedený mistrným šttcem básníka malíe, byl možný prostým umleckým prostedkem, retardací, byl možný jen tím, že básník neprozradil jména svého hrdiny hned na zaátku, když se Odyssea ptala královna, nýbrž tím, že oddálil projev jeho jména až na konec dje. tedy na tomto míst dokázal básník vysplé své umní a zárove zejmý, nepopiratelný úmysl budit naptí. Retardace daila se básníkovi hlavn tam, kde vymýšlel a hromadil pekážky, které zase odstraoval. Za píklad uvádíme scénu, ve které se Odysseus dožadoval Jestliže kde,
a šíp, kterými potom postílel vtšinu ženich. Každý vrstevník Homérv vdl z báje, že Odysseus postílel ženichy lukem a šípy — a že se jich tedy musil njak zmocnit.
luku
73 a pece básník více než ve loo verších posluchae napíná, nežli zvdí, že hrdina luk dostal.
Vizme, jak
si
básník poíná!
Již ve zpvu XIX. prohlásila Pénelopeia za své rozpravy s Odys" scem^-žebrákem, že vezme si za manžela toho, kdo napne luk Odyssev a prostelí otvory 12 sekyr, zabodených adou do
podlahy. Cíz!neC'manžel souhlasil je v XXI. zpvu.
s
tímto úmyslem.
Zápas líen
Když ani jedinému ženichu nepodailo se luk napnout, a sám Antinoos navrhl, aby zápas byl pro dnešek skonen, tu Odysseus, jako by nic nezamýšlel, požádal tónem docela nevinným, aby mu luk pjili, že prý se chce pesvdit, má^li dosud sílu, jakou kdysi míval. Tón, kterým žádost byla pronesena, jakož i okolnost, že byly závody toho dne již ukoneny a na píští den odloženy, pipouštly možnost, že mu ženichové luk pjí. Alespo zvdavost a naptí básníkových poslucha byly najisto vzbuzeny. Ale tu básník položil do cesty první pekážku, dobe volenou a psychologicky odvodnnou: Žádost otrhaného žebráka zdála se ženichm nanejvýš drzou a nestydatou. Potulný žebrák opovažuje s urozenými šlechtici! Mimo to je pojal se chtít s nimi závodit strach: vidli jeho svaly a mohutné údy, když bojoval s írem. — Té hanby! Žádný z nich nemohl luk napnout a takový tulák by to snad dovedl!! Toho urození šlechtici nemohli pipustit.
—
—
Bylo tedy
jisto,
že cizinec
luku nedostane. Šlechtická pýcha a
—
hanby byla ncodstranitelncu pekážkou. A pece každý vdl, že Odysseus luk dostal. Co udlá básník, aby odstranil pekážku? Zvdavost poslucha byla velmi napiata. Vizme! strach z
—
Nejprve zakroila sama královna. Ptala se posmšn ženich, konkurence toho žebravého ddka. „Snad si nemyslíte,* pravila, „že bych si tohoto žebráka vzala, kdyby se mu po^ dailo luk napnout. Té nadje nemá jist ani on sám. Eurymachos upozoroval na to, jaká by to byla ženichm hanba, když by se podailo roztrhanému tulákovi, eho nemohli dokázat oni, výkvt ithacké šlechty. Pénelopeia mu odvtila kousav: „Aj, aj! Vyjídat se nestydíte, a tohle pokládáte za hanbu?" A dodává cizí posmchem: „I jen mu dejte luk! Pohlete, jaký je silný, a íká, s že je z dobrého rodu chceme to vidt!" Vtšího posmchu ze ženských úst nemohlo se jim dostat. zdali se bojí
dm
—
Ale zakroení královnino nebylo nic plátno. Bylo tedy jisto, že Odysseus luku nedostane. Lumír
XLVm.
3-4.
IQ
74
Tu zakroil Télcmachos. Prohlásil, že on je pánem v doiné» luk že pati jemu a si s ním dlat, co chce, teba jej né<
komu
dát
—
mže
i
tomu starému
žebrákovi.
Zakroení pána domu bylo velmi rázné, a posluchai mohli se právem do:"nnívat, že spor je rozhodnut a že Odysseus luk dostane. Ale básník položil v cestu novou pekážku: Když pastý Eu'
na
luk Odysseovi, ženichové oboili se s ohromným mu smrtí, jestliže luk donese. Polekaný pastý položil luk na podlahu. již hotová krise! Ani královna ani pán domu nic nevy^ mohli A pec každý vdl, že Odysseus luk dostal! Co udlá básník? Naptí dostupuje vrcholu a jist i moderní, setlý a zkušený tená je zvdav, jak básník zápletku rozváže. — A rozvázal ji výborn! Pomohl si známým zjevem psychologickým, že od váž^ ného k smšnému je jen krok.
maios nesl
kikem
již
a pohrozili
To I
—
Télemachos
totiž se rozlítil a kázal s
nejvtším
hnvem
pastý-
ovi, aby luk donesl, sice že ho kamením vyžene na venkov. Pi tom vyslovil pání, aby silou vynikal nade všechny ženichy
—
by je z paláce šeredn vyhnal. Pi tom se tak hroziv tváil dlal tak zuivé posunky oima, tváí, rukama i celým tlem, že
že a
mladí, bezstarostní ženichové
vypukli v hluný smích. Pi-
padal jim nadmíru komický. Tento dvacetiletý hoch, na kterého se dívali jako na nedosplé dít, jim vyhrožuje, že je všecky vyvyhrožovali už hází! Kdo by se nesmál? Ncbáli se Télemacha
—
—
dív, a nikdy svých hrozeb neuskutenil nemohl, neml síly ani možnosti Blahodárný smích, který neodolateln sám sebou propukl, ukonejšil hnv. Veselá nálada rozhostila se po celé síni, a ženichové nemyslili už na hanbu a strach, a nikdo už nebránil, když Eumaios dal luk do rukou Odysseových. Takto básník sám si hromadí pekážky, které zas odstrauje, událostí tím zaplétá, konec dje oddaluje a napíná tak nemén než novomysl posluchaovu s ncvystihlou mistrností
—
prbh
—
dobý spisovatel nejistotou konce. A tak si vede dále. tená by myslil, že Odysseus, jakmile dostane luk do rukou, vyskoí a pone do ženich stílet. Ale nestalo Než to sem už nepatí. se básník napíná posluchae dál. Tento jediný píklad postaí.
—
—
:
75
Nkdy básník napíná mysl posluchaovu i tenáovu tím, že naznaí dležitou událost, ale pak nedopoví, jak to dopadlo, a pejde na jinou událost. Tak na konci IV. zpvu praví, že Achajci íhali v záloze na Télemacha. Ale hned pak básník pešel k osudm Odysseovým od zpvu V.— XIV. Teprv potom se vrátil k Télemachovi a jeho návratu. Ale ani tam (ve zp. XV. v. 300) nevyslovil se urit, nýbrž pravil, že plul v úzkostech jsa, zda stihne ho smrt, i unikne smrti až pak ve v. 495 teme, že Télemachos piplul na Ithaku.
—
Jsou ješt jiné prostedky, jimiž lze budit naptí. Zmíníme se aspo o nkterých. Básník postaví eí a skutky v kontrast se skuteností, která je tenái známa. K pastýi Eumaiovi pišel starý sešlý žebrák. Pastý ho pi' vítal vlídn, nemaje ovšem ani potuchy, že vítá vlastního pána. Za ei pešel na Odyssea, želel jeho smrti a pravil:
m
hostil s péí a ještž Ten by zhynul však už, (XIV. 62 a 68)
Eumaios mluvil tu
ním
s žalostí
majetek pidá! ....
i
o smrti svého pána, který
— ped
Eumaios
k poct
sedl.
O nco
zpvu
dále v témže
hostov ptiletého vepe se ve
svj
dm
a
(v.
424)^
pi obti
chytrý Odysseus vrátil
již
porazil
—
a
bohm,
aby Odysscus sedl
modlil
se
vedle.
Ve zpvu XVII.
vypráví básník, jak Eumaios do
msta uvádl pána
v podob sežlého kmeta a žebráka plného bídy a vetchý šat mu pokr/val tlo. v pravici húl
—
—
Eumaios však nevdl, že vede do vede cizího žebráka (v, 201 3).
V
msta pána;
myslil,
že
—
XVI. zpvu
v.
148 praví Télemachos
Eumaiovi
za
pitom^
nosti svého otce, kterého dotud neznal:
„Kdybychom mohli my
Když ve zpvu XXI. Odysseus
bouliv
pání všecko milému otci."
lidé dle
nejprv návratu den bych volil
si volit,
žádal za luk, a ženichové se
opeli, ekla Pénelopeia k Antinoovi
„Cožpak mníá, že tento zde host
mužv že by
veliký luk,
m
odvedl v
svým
dm
dve
a uinil
—
i
rukám
kdyby snad napial a síle.
manželkou
svojí?!!''
tomu
76 pravila Pénclopcia, nemajíc ani potuchy, že cizinec jest
To
manžel — kdežto
tená
to védél
— védl
také, že cizinec
scus luk napne, sekyry prostelí a své manželky znova
Kontrast
velkém
je
v Odyssei proveden
i
si
dobude.
oddílech
ve velikých
její
— Odys' —
ve
:
Pénelopeia, nemohouc odolati tlaku okolností, odhodlala se k novému satku. Ženichové mrhali jmcni Odysseovo, Télemachos neíkal sice nic, ale bylo vidt, jak ho to mrzí. Matku netroufal si nutit k novému satku, ani ji poslat k jejím rodim, ale byl by rád vidl, kdyby uinila pítrž ádní ženich. Také rodie ji nutili k satku. Ostatn — vždy proti Odysseovi se neproheší.
Sám
jí
naídil, když odcházel do války, aby setrvala v
dom,
do-'
pak aby se vdala, za koho chce. Dvacet rok ekala, všecky nabídky k satku zamítala, ale ted už nezbývá A ženichové? nežli si vzít nkoho z tch protivných ženich. Konen se dokali toho, po em tak dlouho prahli: Královna odhodlala se k satku a nkoho si zvolí. Již mli jistotu, byli u cíle. pravý to opak skuteTakový byl duševní stav obou stran
kud syn nedospje,
ale
—
—
nosti,
kterou
tená dobe
zná.
Pénelopeia už zoufala, již myslila, že navždy ztratila milova" a ten byl už doma, už také s ní mluvil. Ustanoného manžela která ji pak mla navždy odlouit od Odyslukostelb, v vila zápas oplakala a Odysseus byl zde a jeho hoce sea, kterého tak
—
—
napažená k smrtící rán proti tm, kteí se pokládali za vítze. Lukostelba mla být hranicí mezi šastným manželstvím s Odysseem a protivným satkem s nkterým z ženich — a práv tato lukostelba jí Odyssea vrátila a ženichy zhubila. Manželem jejím ml se stát ten, kdo by luk napial a promstící pravice byla
—
a sekyr zabodených adou do podlahy oplakaný hoce ztracený a prostelil sekery napial a luk hle Odysseus, který si takto znova manželky dobyl proti všem žestelil otvory dvanácti
nichm.
Opan bylo s ženichy.
Pokládali za v jeho bezohledn ádiii se už nevrátí,
jistojisté, že
dom
—
Odysseus nikdy
a rozpustile se smáli,
Odysseus díval pomstychtivost. svou se na jejich poínání a živil jejich ádním Chvíle, kterou pokládali za cíl svých snah, pinesla jim smrt.
nebo
se
již
vidli u
Tak mistrné
cíle
svých snah
vykreslil básník
a zatím
kontrast mezi duševním stavem
a skutky osob v básni vystupujících a mezi skuteností.
77
Jak vysplé bylo básnické umní Homérovo K tak jemnému úinlivému umní je zapotebí neobyejného nadáni a dokonalé techniky básnické. Není to jen tak Básník pece musí všecky ty situace vymyslit, rozestavit, musí volit píhodná slova i verše a iát je na místa, kde by co nejvíc úinkovala. K tomu je poteba Tclmi jemného taktu umleckého, mohutné invence, hloubky psychologické a mistrnosti tvorby. Teprve srovnáním s jinými !
a
!
velikými spisovateli
svtovými
všech
vkv
objeví se pravá bás'
Homérova. „Odysseia patí k nejvý" znanjším díltim básnickým všech asv a národ co do invence a provedení." Úkol básníkv byl tím tžší, že v III. díle Odysseie je málo, pramálo událostí, takže tém všecko musil básník sám nícká cena, velikost a
síla
rymysliti a sestaviti.
Sem
zvaná tragická ironie: Básník úmyslné úst ei neb slova, jimž ony samy rozumjí než posluchai zasvcení do situace.
patí
též tak
svým osobám do
klade jinak,
Když Odysseus ve zpvu XXI. prohlížel luk, kterého se zmocnil po takových pekážkách, zkoumaje, není'li rozežrán od erv, tu se
mu
ženichové posmívali:
zkouma luk — jak poouchlý — z nho se vyloup! Že on v domov svém má také takový ležet! — — i by snad podobný chtl si zhotovit? — — Kterak jej v rukou obraci v právo i v levo — ten pobhlik znalý však spád!!" Jiný takto zas dl z tch mládc zpupnosti plných: „Bodejž štstí a zdar tak jist ho v život potká — jako as on, ten tulák, kdy takové luišt napne!" „Jaký to
—
—
posmšná
slova netušíce, jakou pravdu takový luk ve svém domov ležet! Syým páním se mu posmívají, jsouce naprosto pesvdeni, že ten starý žebrák luku nenapne, a že ho tedy nemže potkat štstí
Ženichové pronášejí tato
vyslovují.
Ano, Odysseus
ml
a zdar.
A
posluchai vdli, že za malou chvilku budou posmvákové a že tedy Odysseus bude míti zdar. odesláni na onen svt Když Télemachos poslal žebrákovi (Odysseovi) po pastýi Eunaiovi chléb a maso, pál mu žebrák tmito slovy:
—
Zéve, af Télemachos
nech
se
mu
je
vyplní vše,
na
svt
eho
požehnán
ve své mysli
statky, si
žádá!
Ale nejvroucnjším páním Télemachovým 'byla pomsta nad Než ani ženichové ani Eumaios nemli tušení, co tím Odysseus míní, ponvadž nevdli, že neznámý žebrák je Odysseus. Avšak posluchai tomu dobe rozumli.
ženichy.
:
78
Podobn
zpvu XXI
ve
p.
v
134.
Télemachos, když se mu nc^ aby se o to pO"
podailo napnout luk, vybízel ostatní ženichy, kusili Ale te vy, kdo nade mne z vás zkusit hlete ten luk, af ke konci
je
pednjší
pivedena
silou,
zápas!
Koho tím míní Télemachos? Kdo má ukonit zápas? Ženichové dohromady, ale posluchai vdli, že básník Télemacha, kteí ukonili zápas smrtí ženich.
myslili, že oni, všichni
míní Odyssea a
Látka není ješt
ani
zdaleka
vyerpána,
ale
píklady tyto
tená
nabyl pesvdení, že našemu básníkovi nešlo jen o prosté vypravování pouhých událostí, nýbrž napínavost že bylo pední jeho snahou budit a udržovat naptí, je hlavním úelem a význaným znakem a mžeme íci podstatou básní Homérových. K tomuto úelu volil všecky možné prostedky, z nichž nkteré jsme v tomto lánku práv probrali.
bohdá postaí, aby každý
—
Vrame se k epickému
klidu a obšírnosti. Tyto vlastnosti opravdu
mají Ilias i Odysseia, jako všecky velké eposy. Jimi práv liší se od epických písní, jak dokázal A. Hausler ve svém spise „Lied und Epos in germanischer Sagcndichtung 1905."
Básník velkého eposu líí události klidné, krok za krokem, dj za djem, pohodln a beze spchu. Má asu dost a prodlí též u vcí vedlejších, které by básník písní najisto pominul. tenái nkdy pipadá, jako by ani dležitý dj, ani nejrozhodnjší okamžik na básníka neúinkoval. Leckdy bychom oekávali rychlého postupu myšlenek, a najednou vidíme, že básník se zastaví u vci, které k vývoji dje niím nepispívají, a nic na nich v daném okamžiku nezáleží.
Aby
si
tenái
tento cpický klid a obšírnost
mohh
pedstavit,
uvádíme píklad z 12. zpézvi Iliady (verš 440.— 466.). Hcktór útoí na zed, kterou si Achaiové byli postavili ke své ochran. Achaiové byli
poraženi a
kdyby
se
ustoupili za zcd.
Nebezpeí bylo
Hektorovi podailo tuto zzd
proraziti,
veliké,
nebo
Achaiové byli by
ztraceni.
Chvíle jak
si
je
nadmíru dležitá, boj
je
prudký, rozhodující. Vizme,
básník vede:
Hektór pronikav vzkikl na Trojany „Vzhru, Trojane kon' krotní, prolomte hradbu achajskou a vrhnte do lodí planoucí ohe!'* :
:
79
Trojane ho poslechli a valem vystupovali na hradbu, majíce v rukou ostré oštpy. Hektór uchopil balvan a nesl jej ted by tená oekával, že básník ekne: „a mrštil jím do hradební brány." Ale ne, básník tak nespchá, má dost asu, aby poslucham povdl, že balvan ležel ped hranou, dole byl tlustý, nahoe ostrý, dále dokládá, že by dva muži, nejsilnjší z Hdu, stží jej se zem zvedli a na takoví prý jsou nyní lidé! On však jím mával vz naložili
—
—
snadno sám
jediný.
Aspo
ted bychom ekali, že Hektór tím kamenem vrhne .... — básník pirovnává Hektóra k pastýi, pi emž má ne Ale zase dost asu, aby popsal bránu. Vizme líení básníkovo Jako prý pastý lehko nese vinu z berana, jednou rukou ji zvednuv a málo ho váha její tíží, tak lehko Hektór zvedl balvan a
nesl
jej
proti
prknm,
která chránila bránu,
pevn,
pepevn
pilehlou, dvoukídlou, vysekou. Uvnit ji držely dv závory, které s opaných stran vybíhaly a jedinou skobou procházely. Ted konen dostal se básník k hodu kamene. Hektór postavil se zcela nablízku brány, rozpáhl se a udeil do stedu vrat, zširoka Vyrazil oboje tepj, a balvan rozkroiv, aby rána nebjía mdlá. vletl svou vahou dovnit, vrata hlasit zavrzla, a ani ob závory jich nezadržely. Prkna se rozletla sem tam pod úderem balvanu, a Hektór vskoil dovnit, jsa tváí podoben rychlé noci. Záil ko" odno dv kopí. vovým brnním, v tlo, a v rukou Nikdo by ho nebyl zadržel, kdo by se byl s ním srazil, krom plály. boh samých, jak do brány vskoil a oi ma V druhém zpvu Iliady básník líí, kterak neprozetelným vy" zvaním krále Agamemnona lid byl stržen k útku. Odysscus na vybídnutí bohyn Athény rozbhl se. aby lid zadržel. Ale odhodil
—
ml
nmž
ml
ohnm
aby mu nepekážel. tená v duchu spchá s Odysseem, zvdav, jak se mu podnik podaí. Ale básník jej zadrží a obrátí jeho pozornost na ten pláš a oznamuje, že prý jej zvedl ithacký pláš, jsa
herold Eurybatés. Pustil se v
béh a odhodil pláš;
hlasatel Eurybatés,
muž
ithacký,
i
zvedl
jej
prvodce
za
ním
jeho.
mohli bychom nimi u Homéra napoád potkáváme. Homérský klid je všude znám a pímo píslovený. Nkdy na tenáe psobí mile a k sob ho strhuje, jindy však se neubráníme dojmu, jako by to byla zbytená a nemístná povídavost beze všeho úelu.
Uvádíme pro pouení
jen tyto dva píklady, ale
jich podati veliké množství,
ponvadž
se
s
8o
je
To ]t zjev zarážející. Je pravd podobno, aby básník, u vše tak úelné, tak místné, tak výborn promyšleno a
nhož
tém
naped vypoteno, tak psychologicky odvodnno — aby tento psychologický umlec dlal nco bez úelu, a to v tak rozsáhlé míe? Shledali jsme,
udržovat stedky.
naptí, a
že že
pední snahou našeho básníka je budit a k tomuto úelu volil všecky možné pro-
Prozkoumejte nkterá místa známá epickým klidem úmysln tak složena, aby budila naptí.
a
obšír-
ností, nejsou'li
Na
píklad vezmeme si scénu díve již uvedenou, kde Eury kleia Odysseovi umývala nohy. Zmínili jsme se, že scéna tato je nanejvýš napínavá, ponvadž Odysseovi hrozilo nebezpeí, že bude prozrazen. Ale básník zvtšil napínavost ješt tím, že do svého vypravování vložil obšírnou episodu o tom, jak byl Odysseus do nohy rann od divokého kance. Tato vložka by nebyla sama sebou nic divného, ponvadž u Homéra jsou takové episody vloženy
rzným úelem, ale významné
kam
básník vložil. Abychom pochopili úmysl jeho, uvedeme zde básníkovo líení toho, jak Eurykleia pišla k Odysseovi, který sedl u krbu, a jak mu za
omývala nohy (XIX. 386
.
.
je,
ji
.)
Pravil, i chopila misku, jež jasným záila leskem, Te které mývala nohy, a vlila tam studené vody hojné, pak pilila horké. Však slavný Odysseus sedl ponkud od krbu dál a rychle se obrátil v pítmí, tušení zlé jej pojalo, až se ho dotkne,
nebo
že pozná ránu, a všecko že najevo vyjde — Pišla k pánovi svému a myla jej — poznala ihned ránu, jež bílým klem mu divý zasadil kanec, tenkrát když na Parnésos se odebral k strýcm a ddu, statnému matinu otci, jenž pedil nad jiné všecky písahou, všelikou lstí a sám jej nauil tomu Hermes, vždy Autolykos mu pálil z jehat a kzlat libé stehenní maso, a on pak ho ochotné chránil. j
ist
—
—
Ted
vložil básník obšírnou episodu od verše 393—466, tedy 74 v níž vypisuje celou historii Odysseovy rány. Pak zas pokrauje: Ránu tu stará služka, když od shora chopila nohu,
verše,
poznala hned, jak dotkla se
ji.
1
pustila
nohu
—
na misku dopadlo lýtko, a kov se hlasité ozval; zvrhla se na druhou stranu, a voda se vylila na zem.
8i
Zárove
radost
staen
i
žal
ji
naplnil, slzami
rázem
uvázl v hrdle. Pánovy brady se dotkla a témito pravila slovy:
zalil se
.,Najisto,
neznala,
zrak, a hlas
synáku mj,
jsi
dokud má dla
jí
— Já jsem t divé nemohla ohmatat ádn!'' atd.
Odysseus!
t
Celé toto homérské místo, umývání nohou, je výjimené krásné neobyejné napínavé, a každá vetší episoda by mohla pirozený spád myšlenek jen porušit. Jestliže básník pece tam vložil dlouhou episodu, je vidét, že spád myšlenek porušit chtél a že na mysli njaký liel. — Jest pak místo, kam by se episodické vypravování o rán Odysseov dalo dobe umístit, t. j. za, veršem 391. Tam by byla vhodn umštna. Spojení bylo by pirozené Odysscus se obával, že Eurykleia pozná ránu, kterou mu kdysi na lovu zasadil kanec, atd. Teprv po této episodé by pak básník líil, jak a
ml
:
Eurykleia poznala jizvu, a co nastalo.
tém
Episoda byla by na poátku naší partie, dokud dj se ješt vyvíjel. Nebezpeí prozrazení ješt pímo nehrozilo: Odysseus se teprv obával, že by mohl být prozrazen, a proto se obrátil
k pítmí. Byl0'li které místo vhodné,
kam by
naše
episoda mohla být
vložena, bylo to jist za veršem 391.
—
již
tam jí básník nevložil, nýbrž až za verš 392, kdy Ale ne Eurykleia jizvu poznala, a poslucha byl práv svrchovan
napiat
oekáváním,
co se stane.
Mla^li se pomsta na ženichy podaiti, nesml být Odysseus poznán. — Ale Odysseus byl práv poznán, Pénelopeia sedla vedle, miska zainela a voda se vylila. Básník nemohl naptí výše
—
vypnouti.
A práv v tu chvíli, když naptí vyvrcholilo, básník pctrbuje své vypravování a vkládá svou historii Odysseova poranní.
Mže nkterý tená pochybovat, že to básník udlal límysln ? Mže být nkde patrnjší tíel, za kterým to udlal? ekli jsme v tomto lánku, jimiii
že jedním 2 umleckých prostedk, básník budil naptí, byla retardace. Té žde bylo použito.
—
totiž naptí dostoupilo vrcholu, básník udržuje tenáe v tomto naptí vloženou historií o rán, kterou Odysseovi 2asadil divoký kanec. Teprve, když všecko pohodln vypovdl,
Když
úmysln vrátil se
k opuštnému
dji.
V
tomto píklad básník zvtšuje naptí cpisodou. Obšírn si vede baník také lam, kde chce líit njakou dležitou tidálost. Obšírnost ta jako by byla pipravena upozornním. Lnisir
XLVni.
3.-4.
H
82
-
Nejdležitjší událostí celé Odysseic byla pomsta nad ženichy.
To byl vrchol básn, k nmuž všecko smovalo. Jak již nahoe povdno, Pénelopeia prohlásila, že si vezme za manžela toho, kdo napne Odysscúv luk a prostelí otvory dvanácti sekyr. Když nikdo z ženich nemohl luku napnout, vyžádal si ho žebrák Odysseus, luk napial, sekyry prostelil a pak pobil ženichy. Básnické provedení tchto myšlenek zabralo dva zpvy, XXI. a XXII. Pípravy k pobití ženich zabraly celý" zpv XXI o 434 verších, který vlastn byl celý vnován luku, ze kterého potom Odysseus postílel ženichy.
Obšírné bylo líeno, jak Pénelopeia šla pro luk do komory, pvod luku i zápasy samy. S jakými pekážkami bylo spojeno, než Odysseus dostal luk do rukou, povdli jsme nahoe. Ale i potom, když Odysseus luku se zmocnil, dlouho
obšírn vypsán
—
a pak teprv, konen prohlížel, není^li rozežrán od mol pak se vzchopil k strašnému dílu. Krásný píklad je ve tvrtém zpvu Iliady. V první den bitvy podstoupil král Menelaos souboj s únoscem své ženy, Paridem. Podmínkou souboje bylo, aby vítz dostal ímž by válka byla skonena. Smlouva Helenu a její poklady byla potvrzena obapolnou písahou. Zvítzil Menelaos. Ale bohyn Héra nenávidla Trojanv a chtla, by Trója byla zniena. Proto vymohla v rad boh, aby ve válce bylo pokraováno. Šlo o vc velmi vážnou, o porušení písahy a optné rozpoutání jej
—
války, která
Napiatost
)iz
10 let soužila
poslucha
byla
ob
strany.
tedy veliká:
Oekávali rychlého
spádu událostí. Ale místo toho shledáváme klidný a pohodlný chod myšlenek, jako by šlo o vc docela všední. Však vizme básníka
samého!
Když Athéna pemlouvala Pandara, by stelil po Menelaovi, Pandaros ihned vytahoval z pouzdra hlazený luk z roh mrštného kozorožce, divokého, kterého kdysi sám stelil do prsou, stoje na íhané pod skalou, z níž kozorožec vystoupil. Ranné zvíe padlo naznak. Na hlav ml rohy zdéli 12 pstí. Umlec soustružník
dovedn upravil a spojil a krásn všecko uhladiv, pipojil zlatý háek k napínání ttivy. Pandaros luk napial, opev jej o zemi, druhové pak zakryli je
jej
štíty,
aby ho Achaiové nevidli
by zastelil Meneláa. Potom otvíral víko
peím
s
toulce a
a neuinili
vyal
z
nho
na šíp,
opatený, pvodce erných bolestí; potom
útok dív, než
neupotebcný, kladl na ttivu
83
trpký
šíp, sliboval
Apollónovi svétlorodému, slavnému lukostcld,
mu
dá slavnou hekatombu jehnat prvátck, až se navrátí do msta svaté Zeleic, pak uchopil zíiez šípu i se strunou toenou z býího steva, táhl ji, až ji pibhzil k prsm a železný hrot šípu ic
k luku. Ale když veLký luk do kruhu zazní stela siln, vymrskne se šipka
napial,
binkne
ostrohrotá,
tu luk.
toužíc
do
zástupu zahnout.*' Kdo by tu nevidl úmyslu básníkova ? Jako jinde, tak i zde ob' šírn líil pípravy k dležité události za úelem nahoe vypsaným. Jak obšírn jsou líeny pípravy k Patroklovu válenému výpadu T XVI. zpvu Ilíaiy, jak podrobné popsáno je hotovení zbroje Achil' leovy ped jeho strašlivým útokem na Trojany (ve zp. XVIII.). A hledíme-'li s tohoto stanoviska na Hektorv útok na ochrannou zed achajskou, jak jsme jej svrchu vypsali, jist se nám jinak ob^ jeví, než pouhým klidným, bezúelným vyprávní. I tam má jisté úel budit naptí. *
*
Zkoumali jsme povahu poesie Homérovy a shledali jsme, že hlavní básníkovou snahou jest budit a udržovat naptí, a vyšeto' rali jsme, kterých
prostedk k tomuto úelu
—
použil.
Celý tetí díl Odysseie (zp. XIII. XIV.) není vlastn nic jiného než dovedné seskupování napínavých situací a scén, koaflikt, pekážek, retardací a kontrast. Je to obratná hra s lidskými city, bojišt duševních zápas, ale dje tam je málo pramálo. K tmto prostedkm sluší piíst též epický klid a obšírnost. Není možná probírat zde všecky pípady a ukazovat na nich vlastní jejich úel. Musí nám postait jen tyto nkteré pípady. Ale tená najisto nabyl pesvdení, že epický klid a obšírnost nejsou u Homéra bezúelné, nejsou jen pouhou bezvýznamnou „vlastností" cpické poesie, jakousi bezduchou^ naivní povídavostí, nýbrž že i epický kh'd a obšírnost bývají Homérovi básnickým a umleckým prO'
—
stedkem, aby budil
a
udržoval naptí.
*) Sro7nej podobnou obšírnost v úryvku ruské písn citované od F. Miklosiche v díle Die Darstellung im slavischen Volksepos z r. 1890 na str. 7: Vyjme Potok z pochvy tuhy luk. z toulce vyjímal kalenou stelu i bere tuhý luk do ruky levé, kalenou stelu do pravé, a klade ji na strunu hedvábnou, táhl tuhý luk za ucho, kalenou stelu sedmi tvrtí, zaskíply pláty ocelové, zazvuely rohy u tuhého luku. a i slyšet bylo spustit kalenou stelu.
—
i
.
.
!
.
.
84 T.
ftNAVSKÝ: Po
NAVRA.
letoch prišiel
som domov. Zrak borkaf chcel stromy,
ccst7, ktoré
do
diali
sply
ma
vita,
nadšených šFapajov starých dní chcel vypožia mladistvých ohov.
— Po
som domov
letoch prišiel
—
Cudzinec kedysi odís musel
.
sílu
.
vrátil sa cudzí.
som ukryl a prenášal sváté, duševné odlitky, stvoené veriacou láskou tvary tie bojazlivo sa chvly ped svojím vzorem, sa tak v prelestnú, slnenú povode noril (duša mi chorlavá pišla s prérií noci) — Tvary, ktoré v duši
—
—
o
piesami
spieval a jásal aj bleskotne ihral,
picsami, ktorým už nemožem porozumá lebo som pridlho mlal, a ke spieval som predsa, bol to len bolestný, mollový nesúzvuk tuhy! .
.
.
.
.
pivítal piesami, ktoré ma bodly do hlbky chorého, exilom zmlklého srdca, piesami Tahkého poskoku taneného rytmu!
Domov ma
Vnútri pak nizukej, rodinnej izby srdce netrp ... oj, netrp, že zbylo si samo žena jasná moja, kypiaca, zdravá aj smavá
—
kolembá synka a smje sa — toko Otecko starý — už nad hrobom —
smje
—
sa taktiež,
i
ma
zdá
sa, že
sa
I
— —
smje!
zmladla
pak sa do jasu šialene nútirri, tie, ktorý zablúdil po cestách zšerelcj nocí. potom milostná moja uspává diea piesami, ktoré mi cudzie sú tónom aj slovy, boles zlá, hrdúsna prepuká zatichlým stenem — Vtedy sa lúbezná moja pýtala úsmvným hlasom: „o je ti. prco že pláeš?" Ja
Ke
.
Po letoch
prišiel
.
.
som domov. Zrak bozka chcel svoje,
po ktorých tuha za
morom
nariekala mrtvo,
blúznivé srdce chcelo sa bez medzí
Nebolo nikoho, kto by ho
—
da
bojazlivé
.
.
— doviedol
vzia
—
šiel so mnou, Jediný pes náš — starý pes svcju tragickú archu vliekol som do noci nazpát, srdce na nový útek dalo sa zbité vo chvíli návratu, kedy sa tužilo spoinú v teple
ke
ke
.
.
85 E.
SOKOL:
TÁBOR MRTVÝCH. Milá
m amiko!
Jsem mrtev, i píši Ti s bohem. Píši Ti, abys mne mohla vzpo-' mínati urité- Vidélas mne rst a sílit a zrát. vidélas mé zmužném a pólo ses tšila, pólo ses bála, že uvidíš také, kam mne ponese jeho zboulivélý proud. Znalas všecky mé dny až do toho, kdy mne vzali na vojnu a vyhnali sem. Vše ostatní, co jsem prožil, a ím jsem se mnil, ti ukradli. Snad bys mne ani již nepoznala lovk strašné rychle zraje v plamenech. Ale nechci odejít, abys ješt blott' aeznala aspo tch mých dn, kdy jsem již mrtev, dím nepohben, i píši Ti naposled, mamiko milá.
—
a
Nebudu vyprávt, co pedcházelo, bylo to píliš podobno zku^ šenostem ostatních. Kasárna, výcvik, odjezd na frontu a pak útok a útk a zase útok a útk v dešti a slunci, v blát a v prachu, T hladu a únav, až s nás padaly hadry, až jsme zchátralí a vyer^ paní, zavšivení a zniení byli odvezeni jako mdlý dobytek sem do Madárie, abychom se zotavili. Hrst lidské veteše se válela ve va^ gonsch, slabostí spíc. Druhého dne jsme však již zvedali hlavy, tetího dne jsme usedali a vidli míjet širé roviny, msta a vsi, až nás zde vyvrhli a vyvedli do barákového tábora za mstem.
To vovat.
bylo hezké, nebo jsme vdli, že se tu budeme nás bylo potšilo kdekoli na svt.
msíc
zota^
To by
Zbavili nás vší, vykoupali, ostíhali, oblékli a usadili po bará'
dch. Nebyli jsme první ani poslední, bylo tu již veselo a živo ped námi, a denn pibývalo života. Vdli jsme, že je to jen pestávka ve válené otroin, ze nás jednoho dne zase naloží a vyvezou na jatky jako osvžený dobytek, a mohlo nás to mrzet aie, ma^ micko milá, nejsme píliš daleci dobytka, jenž zapomíná a nemyslí, sotva se mu naplní žlab a uvolní jho. Byli jsme veselí.
—
Pibývalo mi sil a pružnosti, a nevíš, jak tší takové z mrtvých Umíval jsem se vždycky potšit, když se jiným zdávalo, že není ím, ale to jsem byl jako kluk: Toulal jsem se táborem a chut jsem se smál a dovádl, kde se nahodilo; zpíval jsem a tanil ardáš pi harmonice, a když jsme putovali pro menáž, vesele jsem vstání.
se strkal v
ad,
naslouchaje
nám všem pepodivn celý
vtipm
obrážely v tváích.
tábor labužnicky protáhl,
dychování,
ej,
a polykaje laskominy, jež se
mén
jak jsem se natáhl
i
se
já s
Když
se
pak po
obd
v jediné požitkáské cigaretou v zubech!
o
86
Blaze
nám
bylo. Zejména, když se
nám konen
tábor otevel
na nkolik hodin ven. Nastalo nepetržité prou" k nám. Oni k nám nesmli do^ dní našich do msta a vnit, jen k plotu z ostnatého drátu, takže jsme se jim asi zdáli dravou zví za mížemi, ale smáli jsme se, protože ne my, ale oni a propustil nás
mšák
byli tou
míží
kroceni.
Bylo nám tehdy dobe, i smál jsem se šastn, nebo smích byl souástkou zotavování, a má všecka bytost toužila být tak silnou a svží, jak bývala doma. Když jsem nkdy vzpomnl na domov, bylo to jako v ržových mlhách nadje. Pešlo jedno zlo, pro by ncpelétlo i ostatní? íkal jsem si a pro bych se nevrátil k Tob, aby mi bylo pak navždy, nadosmrti tak šastn krásn?
—
—
—
A tyi
pak jsme jednoho dne náhle zemeli. Všichni. Celý tábor. tisíce mladých, krásných, šastných lidí. í já, mamiko, blou^* dím od tch as mrtev táborem a vracím životu za sebe jen tyto ádky. Tob, milá.
To
bylo tak.
Jednoho dne zemel kdos mezi námi skvrnivkou. Tábor se za^ vel a nesmli jsme toho dne do msta. Nebylo to strašné, naopak, smáli jme se vtšinou, nevdouce ani, pro jsme dostali kasárníka. Druhého dne však padlo asi deset lidí, a ne v jednom baráku, než v nkolika r2no ležících. Odvezli je kvapn. A na nás padlo ticho takové pozorné, tžké mlení, jaké bývalo v zákopech, když jsme ekali útok a hledali, odkud se vynoí. Vdli jsme, že vešla smrt mezi nás, ale neznali jsme ješt její síly. Pisné zmlkly, lismvy se ;
zkivily.
Nikdo nebyl v baráku,
všichni vyšli, ale zástupy byly pO'
nedviv po sob a prchaod tch, kdo zavrávorali, zachváceni morem. Padali. A zstáváli ležet; nikdo k nim nešel, a z venku již pro nepijíždli. Venku bylo mrtvo jako uvnit. Ani živá duše se neobjevila, a koho vedla cesta mimo, vyhnul se daleko. Zavlál nad námi neviditelný, ale strašn vnímaný erný prapor. nuré, povstávali jsme, posedali, hledíce
jíce
n
Té
noci jsme slyšeli nejen chroptní umírajících, ale
rachot venku, nevysvtlitelný,
pokud
i
zbrojný
pak jsme vidli. že jsme obklopeni etzem stráží. Strojní pušky byly obráceny k nám ve výhružném kruhu kol a kol. Strašný výkik vzbouil tábor, strašné prokletí. Vrhli jsme se k bránám, ale nemilosrdné nesvitlo; a
„zpátky!" nás zastavilo. Byli odhodláni stílet, byli to Maai; ale by nebyli bývali hroziví, nebo ne nás, ale smrti
mén
ani jiní
mezi námi
se báli.
A my
jsme nemli než holé psti. Pochopili
87
jsme zcela. Nenávistné nadávky, zoufalé kletby na rtech obrátili jsme se kam který; bylo jedno, kam, všude byla smrt. ádila. Kdo poítal její obti? Nikdo. Ležely po barácích i venku, stenající i studené již. Mor kosil v plném, hustém poli. Kam jsme mli obrátit oi? K nebi? Bylo isté a oslnivé, ale zíralo si na zelené a zrající lány, široko vkol ležící, a co mu byla erná, pach' noucí skvrna našeho tábora? Nebylo kol nás slitování, nebylo pO' moci, byla jen nenávist, a ta pešla v nás. Celého svta záští se v nás slilo a rozdlilo nás od svta i od sebe navzájem. Svt jsme mohli proklínat, ale sebe? Kdybychom byli vdli, koho se již dotkl prst smrti, kdo je znamenán a živí již zkaženou krví nosie jejího rozkazu, byli
bychom
se
na
vrhli, zadávili jej a
vyhodili za
Nevdli
jsme však, i nenávidli se navzájem a štítili se sebe a odstupovali od sebe, morem odsouzení. Mamiko milá, to bylo strašné; strašnjší nad samu smrt, nad nenávist k válce, k zákopm a zbraním, nebo to vše ještc pi' pouští, aby se aspo nkteí lidé milovaii a láskou oseli úhor umí" ráni, zdt však nebylo nieho než vražedné záští všech proti všem. A nmá smrt mezi námi. Neumdlévala, nezahálela. Desítka za desítkou padala, sta se již válela po zemi a po prynách, nkteí již v poínajícím rozkladu, kteí hrozili, že k jedné smrti pibude ješt nová. Co jsme mli dlat, když nikdo nepijíždl? B>Io nám konen lhostejno, jak zememe v táboe smrti, odkud nebylo úniku. Byli jsme mrtvi dív než jsme zemeli, mrtvi s plným a jasným vdomím, mocni svých smysl, jež nám pelivé zaznamenávaly všecky podrobnosti našeho umírání. Bylo to sice lhostejno, ale stávalo se strašnjším, že se smrt nešaíila do masky lidskosti a pijímala tvá tak krut hnusnou. Teprve když mrtvolný puch poal otravovat stráže, dovezli nám motyky, rýe a lopaty, abychom prý vykopali jámy a pohbívali se sami. Pl dne ležela ta hromada netknuta, pak se mlky pi" blížili ti a oni, rozebrali ji a dali se v kout do práce. Široká, hlu" boka jáma se tam záhy otevela, ale k mrtvým nikdo nepistU" poval. Nevím, koho to napadlo, jak to zaídit, ale pojednou se na nás vrhl zástup, ozbrojený rýi a motykami, krompái, oddlil a uzavel nás asi ticet a hrozbou smrti nás donutil, abychom brali mrtvé a odvlékli je k jám. Byl jsem mrtev a pohbíval jsem mrtvjší, mamiko. Bez vý" béru, každého, kdo ležel a nemohl nám utéci. I vrstvila se v jám plot.
téla zpola rozložená,
chladná
i
nedomelá; nkteí
se ješt zvedali,
!
88
po stnách, strhovali na sebe hhnu a padali, byli pi' máknuti jinými a drali se ven za šíleného evu. Nevyšli. Síly je opustily a oni vyjíce -a skuíce svíjeli se jen, volali matky i boha — vzpínali se
aby ješt za chvíli zhloubi, pólo udušeni zaúpli k nám, svým mrtvým hrobníkm. Vi^ di jsem je a slyšel, a když volali po matce, vzpomínal jsem na Tebe a plakal; nicmén jsem je pomáhal zasypávat hlinou, když se nachýlil veer, aby jejich chropot neuinil z noci peklo. ostatním. Já jsem nespal; uši jsem si ucpával, a pece jsem slyšel jejich úpní. Plakal jsem a prosil, abych byl postižen morem a ze^ mel, ale zstal jsem živ a pohbíval jsem dále. Ti druzí kopali ani v noci z rukou a podávali je silnjSím jen jámy. Nedali z davu, jestliže padl i nkterý z nich. Pohbíval jsem a otupl kO" nen únavou. Padal jsem polomrtev nevyspáním a nepoítal již ani dní ani mrtvých. Jen asem jsem se rozhlédl po zbylých a hadoval, jak dlouho mne ješt budou muit. Oh, nebyly jich již zástupy, ani nebyli veseli a krásní; byly to tlupy bledých vyteštncú, uválené, otrhané, zamazané tlupy, které civly vtšinu dne do prázdna, ekajíce. eho? V tom jsme si byli podobni, my^ jejich mrtví hrobníci, a oni, naše živé mrtvoly. Cekali jsme všichni. Zbylo nás již jen nkolik set. Smrt se zdála uvažovat; umírání ustávalo. )en nkolik denn padlo, ne již hekatomby. I usedali jsme také a civli do prázdna. Již jsem nemyslil, necítil. Nitro bylo prázdné, a myšlenky v umíraly, sotva se narodily, nedokrevné, bezhlasé. Ani na Tebe, mamiko, jsem tenkrát nemohl jinak myslit. Tak umírá nkdy a umlkali v mdlobách, zaprosili, zakleli a
Tm
rý
o —
nm
duše dív než tlo.
asem nkdo procitl z tuposti; pak se ozval bud šílený smích nebo kletba, plá, co v kom mlo blíže k povrchu. A nkdo kikl na stráže, jež nám vozily stravu, aby poslali mrtvým vína nebo koalky, že i odsouzencm bývá popáno ped smrtí. Vyhovli a dostali jsme nkolik sud. Nepil jsem, hnusilo se mi žít, ale bor se opil a hlaholil pak zase jednou po dlouhém ase výskáním a evem a dunl tancem do veera, kdy se mnila napilost v nesmyslné opilství a jásot, v iení pustjší a pustjší, až se stal jen zvíecím hýkáním a nelidským blekotem. Tma to zakrývala, pokud nerozžali kol tábora obvyklé ohn, jež nás pomáhaly hlídat.
t
Krvavý vnec
Ohe vnukl nkolika opilým i krvavou myšlenku, že ti z nejvtšího prostedního baráku jsou nositeli nákazy. Nedbajíce nieho, vehnali a natlaili tam ranami a násilím, kdo jim pišel pod ruku,
89 a zapálili i
zamený
zapraskal
ohe
barák.
vesele,
Byl celý
plameny
k nebi jako prapory ve vichici
devný, nadehtovaný
olízly steny a
ze
zem
a suchý,
stechu a vyšlehly
ženoucí. Svíjely se a
vy
tryskovaly, praskaly a svištly a pehlušovaly ryk zavených. Kdo z nich se pokusil ujít oknem, byl zabit. Nkolik jich tak viselo,
—
lebky roztíštny, jejich šat hoel, maso se škvailo a syelo a opilý dav vyl mstivou radostí, tane kol hoící boudy. Stráže obklopily tábor, opustivše své ohn. Pojala je hrza jako nás nkolik, kteí jsme stízliví, bolesti mrskáni stáli opodál. I pi^ vlekly strojní pušky a jaly se stílet do šíleného zástupu. Roze^ hnaly jej. Kdo nepadl kulkou, padl opilý a barák hoel, hoel, dohoíval. Noc konen zastela všecko. Ráno bylo kalné v hlavách i v ovzduší. Puch spáleništ* se táhl s dýmem po zemi a otravoval. Kdo procitl z opilství, díval se krva^ výma oima na spoustu, hledaje její píinu, a pochopil''li, odvrátil se s provinilým hnusem a odvlékl se co nejdál. Ranní a mrtví, postílení i morem zachvácení zstali tentokrát ležet nikdo se ne^ chopil motyk, nikdo neorganisoval pohbívání. Nkolik jich zato vzpomnlo vína a koalky, a ti se stahovali k opuštným sudm hledat zbytk. Chvl jsem se, že se vrátí šílenství. Tehdy však vystoupil on. Neznal jsem ho, ale mél jsem ho rád, sotva se objevil. erný, hrdý, ohnivý vyskoil na sud, zavolal všichni I" hlasn na celý tábor mrtvých: „Ke mn! Sem ke
— —
;
—
mn
tebaže nkteí zdráhav. Vzpomínal jsem, hled na, pro jsem ho posud nepoznal, a vzpomnl jsem, že jsem jej pece již vidl. Stál tentokrát sám a sám u plotu, chmurný a odpudlivý, takže jsem se mu bezdky vyhnul, a jsem již ke všemu otupl, a vlekl jsem svého mrtvého radji oklikou. Ba, pipadala mi dokonce i tehdejší myšlenka, jak že se každý hledí sobecky zachránit, jak nejlíp dovede, aby umel o chvilku pozdji. Ješt jednou jsem si ho pak všiml. To sedl na tomtéž míst, ml kol sebe vyhrabaný žlábek, na vnitním obvodu pelivé ohraniený hrázkou jemného, sypkého písku. „Jak nízká a zapomnl. Byl jsem ušklíbl jsem se hradba proti smrti!" otuplý. Te však, když jsem si to pipomnl a uvidl jej uprosted morového zástupu, pochopil jsem, jak bezpen jej mohla chránit hrázka proti vším, jestliže jich nezískal pi obdech. Patrné i tomu dovedl eliti. I podivil jsem se jeho píchodu a pro vášnivou sílu, která mu zírala z oí a znla z hlasu; ml jsem jej rázem rád a na okamžik jsem ml i bláhovou nadji, že snad našel záchranu Poslechli,
—
—
pro nás všecky. Lumír XLVIII. 3
-4.
12
90
Ne, nechtl nás chránit ped smrtí, ale ped zhovadním. Ne^ chtl nám vrátit život, ale lidskost aspo v umírání. O tom mluvil, když se shromáždili odsouzenci. Nedovedu jeho ei opakovat, mamiko, škoda. Snad bych Ti byl mohl v jeho slovech poslat
nco útchy
a síly, která v nich *byla.
Mluvil vzrušen a prudce, mluvil tak, že
i v nejtupjších oích vykesal jiskru oduševnní, i nejpokleslejší ramena zvedl. Neza^ stíral, že musíme umít, neurvale odkopnuti jako prašiví psi; ne^ omlouval sobectví, jež nás tu zavelo; byl to nejsnazší prostedek, jak omezit nebezpeí; tvrdil, že byly sice i prostedky, aby aspo pl tábora bylo zachránno, ale že jim asi nestálo za to pemýšlet o záchran dvou tisíc, které by pak museli poslat na frontu. Nc^ stálo jim za to zachránit tisícm lidí kus lidskosti, i nadlali z nás cosi neistého a odporného, co se vztekle a tup válí v smrdutém blát nízkosti.
-
„Bratí!
—
pravil
—
jedno
smrt, jejich sobectví však
je jisto;
naše ponížení
horší než vražda.
Z nho
je
horší než
náš mor. Jen ze sobectví je zlo, od prvého hnutí váleného poínaje až po dnešní smrt. I já jsem byl sobecky opodál. Vymyslil jsem si, jak se zachránit, ale když jsem vidl vás, bratí, pochopil jsem, že by mi nebylo možno žít s vaším obrazem v duši. I šel jsem mezi vás. Chci zemít s vámi, ale jako muž s muži. Nesmjí po nás plivat tam ti venku. Padneme^li, a musíme pece umít, všichni to víte, padneme jako lidé, ne jako voli na jatkách. A ani smrt nesmí po nás plivat, i jí se budem bránit, tebaže víme, že je silnjší, protože je zákená." Mrueli nespokojen. Nechtli slyšet o smrti, a jeden dokonce vyskoil proti nmu, že máme4i pojit, bylo by lépe kdyby nás pO" stíleli všecky, najednou a nemuili vykáváním.
Pisvdil mu
a
je
okamžit
se zrodil
zavolal stráže. Prosil velitele o rychlou
smrt, a celý tábor pizvukoval,
ale
ten
mlky
pokril rameny a
odešel.
„Sami jsme!" pochytil Jií výkik nenávisti, který se již již „sami si musíme pomoci!" v táboe rodil Strhl zástup za sebou. Rozdlil nás na ety, rozdlil tábor na pole, dal vykopat stružky kol všech a napouštt stále vodou, aby neoschly, a vysvtlil „Je^lí která eta bez nákazy, snad se zachrám'.
—
:
Já budu pohbívat Sel jsem
s
ním
a nosit jídlo, a
vodu opatovat."
zstal jsem od
té chvíle s
ním.
Ml jsem
rád jako Tebe, mamiko milá, jako boha. Sal se uposti a udlal mne lovkem, umírajícím snad, ale pece
jej
mne hrzu
lovkem
:
91 jenž nabyl tolik dél. Píši
Myslil jsem nost,
sil,
že Ti
denn kousek
Ti
i
mže psát,
aniž by se za
na památku.
svj konec sty
—
v pozlcdních slovech pece ješt na njakou mož^ je nesmrtelná. Ale dnes vím, že dní mých valem
nebo nadje
obývá; dnu našich píši radji, jsme nyní všichni jedno. Píliš se rozmohla nákaza a je jí asi všecka pda poseta, takže není pomoci. Vše, co Jií podniká, dlá, jen aby zamstnal mysl a nedal znovu poklesnout. Získal ješt nkolik hoch pro hrobnickc jí práce, pevádí hlouky zbylých s pole na pole a všichni se mu podizují, akoli nadje nedává; a jeho práce se rodí sama. U etzu stráží se poali zase objevovat lidé, zvdaví, jak vypadá náš oživený hbitov. Jsou nám lhostejní, jsou mimo náš svt. Jednou jsme se však pece zahledli v ten cizí svt: jakási erná žena prošla strážemi a blížila se s dvma hlídai. ]iii ustal v práci již
—
a zaclonil si oi.
„í
—
matka?" myslil nahlas. A náhle zbledl, zachvl „Moje." k plotu a vykikl: „Mami!'' Vztáhla k ruce:
to asi
je
se a zašeptal:
Vybhl
—
nmu
Mj
Jií!" „Jií! Zadrželi ji. Chtla se vyrvat, chtla za ním, žádajíc, aby
sním, jí
že s
nebili,
ním
aby
ji
chce zemít; byli však hrubí, cloumali
jí
ji
a
zaveli divže
vzdálili.
zaval, trhaje dráty, jež mu zraovaly ruce do krve. Namíili na revolverem. Mne mrtvého chceš stílet? Pro jsi nestílel, když jsme t pro— smál se zuiv sili, hlupáku Matka ztrnulá a vidouc, jak mu chlípí krev s rukou, zaprosila „Nechod ke mn, Jií, aspo minutku nechod, a ješt uslyším tvj nasnila, tolik po hlas. Tolik jsem se o natoužila, a oni
„Necht
ji I"
!
nm
by Ti
nm
v hrdle." Spustil ruce, sklopil hlavu a pokorn ekl: „Ano, mami." Byli oba silm', oba potlaili své zoufalství a bolestnou touhu, stáli dvacet krok od sebe, jeden ve svt a druhý v pekle a hovoili spolu. Nevím, o em; neslyšel jsem, protože jsem té chvíle myslil na Tebe a mluvil s Tebou, mamiko milá. Pál jsem si vidt, jak on vidl ji, ale když jsem pak postehl, jak se jí chvjí ruce, za nž ji drželi, prosil jsem boha, abys nepicházela a ekala doma na moje slova. Tehdy jsem vdl, že Ti musím psát, i prosil jsem stráže, aby Ti poslali mé papíry, až bude konec. Jsem rád, že smím aspo to, i že smím jen to. Nevydržel bych tcd Tvé blízkosti, myslím. Byli jsme již tak mrtvi, tak mimo vše, že jsme
T
jej
zarazili
:
92
vili: svt je mátoha a smr je svtlo, k nmuž jdem. Ale její p/chod otásl naší jistotou, a zítila se. Myslil jsem na Tebe, hled na ni, a plakal jsem bezdky. Ne Jií, já jsem zalomil rukama a zakryl si oi, když utichli, povdvše si to nejsrdenjší, co bylo íci, a když ona pojednou klesla na kolena a zavzlykala, nemohouc zdolati touhy. Vlekli ji pry. Plakal jsem s ní, lámaje si prsty, abych se bolestí vzpamatoval. On stál a volal za ní sladkým hla^ sem: „Nepla, mami, vždy jsem živ a zdráv, a uvidíš, že pežiji všecko. Pak se vrátím k tob, ekej mne, mami!" Volal tak, pratože se ješt ohlížela. Teprve když zašla za stráže a splynula s lidmi, padl na zem a rval krvavými dlanmi trávu, stenaje.
Nás tábor to vidl. Náš tábor mlel s ním. Když jsem mu zvedl hlavu, chtje ho utšit, odmítl. I nechal jsem jej do veera, až
sám
vstal, vzal
kdo dnes
„Kdo
rý
a šel
shrben pomoci
nám
zaházct tla tch,
skonali.
— —
nás bude poslední?" ekl. Pohlédli jsme na sebe i na nj a páli jsme si, aby byl on. tom byla jistota, že budem pohbeni. Tak k nám promluvil svt naposledy láskou a zase zmizel za etz stráží a noních A nás ubývalo, až nás zbylo jen dvacet. Dvacet poustevník hbitovních, rozptýlených mlky po prostransví, abychom druh druhu nepodali smrti. Jií nás svolal a zavolal si stráže. Ukázal na hlouek a ekl Jsme poslední, a je nás hrstka. Vyvedte nás, vykoupejte nás a dejte do karantény, snad bude pece nkdo zachránn." Slíbili, že se zeptají, ale pinesli zamítnutí. Byl tedy konec. Neodvratný. Nerozešli jsme se již; na se vzdalovat a osamocovat, když nelze ujít než na nkolik krok a dní? A Jií vyprávl. O rodném kraji, o svých horách, ekách a rovinách, z jejichž pomezí pocházel, o ms" z
V
oh.
tch
o jednom po druhém, jako bychom je vyvstával ped námi a zrcadlil souastn i náš kraj vlastní. Poslouchali jsme, snili a usmívali se a nedali jsme se již vzrušit, když smrt nkoho v kruhu položila, sousedé jej odnesli a vrátivše se poslouchali dál. Když umlkl, lehli jsme na^ znak a dívali se do modra. Jako z propasti jsem se díval, nevida než kousek oblohy, zcela maliký kousíek, ale ten nebyl zdejší. Nepekicnoval nekonenou rovinu, jež byla jako ernými stnami oddlena od mého svta. Moje modré nebe, bylo naše nebe, mamiko, a bylo jako jezero, v domov. Tys tam byla i otec a sestry. se zrcadlil a
ddinách, o
lidech,
všichni znali. Celý kraj
nmž
mj
93
na niž jsem nkdy myslíval, když jsem byl odTeden, a všichni jste byli tak dobí. Domov, domov byl nade mnou. A chtlo se mi umít, abych tak zemel doma, pod svým nebem, i
lyiarica
tam
byla,
blízko všech vás.
Pozdravuj je všecky, a nejen tyto, ale i ostatní, vždy je mám dnes všecky, všecky rád a jsem vden, že se pišli se mnou rozlouit a zkrášlili mi konec. Zbyla nás polovice, pak pt, až jsme zbyli konené sami dva s Jiím. Pro práv my dva? Nevím, ale zbyli jsme jako poslední mrtví v mrtvém táboe. Pohlédli jsme na sebe a byla v tom otázka: ekatP^Za vrtl hlavou a ekl: „Nco podniknout.'' Sel k brán a otázal se znovu, zda prý si vezmou aspo nás dva do karantény. Odepeli ovšem. vybírat v míst smrti, když jsme zcela jist nakaženi? Ohlédl se po zpustlém táboe a ekl: „Na vky byste se báli toho místa, dejte tedy slámy a sud petroleje, vypálím to tu." V tom mu vy., hovli. I stlali jsme slámu po všem volném prostranství, jen jediný kout jsme nechali pro sebe volný. Pohli jsme petrolejem baráky a
—
Na
zapálili jsme.
Požár byl strašný. Celý tábor vzplál takka naráz a zmnil se z nichž znly do praskotu rány padajících krov, vytryskl jiskivý sloup až k nebi; byl utržen vichrem a po každé a nesl se do dálky, zlovstný pták ohnivák, trat žhavá pérka
v
smrš plamen,
cestou.
—
ekl Jií — ale nepokusím se vyjít. Snad „Jsem posud zdráv mají pravdu, že jsme již dávno zemeli a nepatíme k nim. Snad má pravdu jejich strach, že bychom mohli vynést smr mezi prachu nohou svých, i kdybychom sami ožili. Nepjdu ven, ale ani ekat již nebudu na tvou smr. Smrt je krutá a mohla by mi udlat, že bych t vidél umírat. Chceš'li pojd se mnou." Bylo jasno, co pravil, nemohl jsem nerozumt. Ohlédl jsem se ren, kde asi nkde vál svží vzduch, zatím co nám smahly vlasy i vousy. Touha, veliká, žíznivá touha mne zaplavila, abych se sml tako ty jiskry vznést a odlett daleko, políbit svou zemi roditelku a v ní Tebe. Ale nebylo vichru, aby mne vzal. I ekl jsem: „Do^ píši matce, co jsem zaal, a pijdu za tebou."
n
Objali jsme Sel a
se, a
on
šel.
znl jen praskot požáru. neúchyln vped. Plameny mu vyskoily vstíc,
Stráže
i
lid ztichli, a
stále šel,
nm
olízly
jej,
zprahlý šat. Ale on živá pochode, hoící mrtvola, až se za ním ohnivé raoe
on nestanul.
I
ovinuly
jej
a zažehly
na
94
nm
zavelo. Ale i tam šel asi dál, pokud v neumelo srdce, jež bylo nejsilnjší v jeho bytosti. A já jsem hledl za ním, dlouho jsem hledl a slzet jsem ne^^ mohl; žar mi vysušil oi, že sotva vidly, když jsem pak vzal papír, abych Ti, mamiko milá, napsal své slovo poslední. Ted je víš. Vstanu a pjdu za ním. Nemohu jinak. Ucítíš^ii však nkdy na tvái horký polibek vtru, že jsem to já, jenž v dým a prach se vznáším odtud, z nehostinné zem, abych letl tam, kam mne srdce volá. Mé srdce není tak silné jako jeho,
v,
zmnn
ale miluji
Bud
s
T, mamiko, nade všecko. bohem a vzpomínej. Vložím
hodím jej ven. Snad Ti Líbám T, mamiko
pošlou, jak
jej
—
—
mami.
list
do plechové krabice A pak již pjdu.
slíbili.
Mami
I
Tvj Jan.
RUDOLF MEDEK:
KRAJ. Kvt
—
ohnivý mák, jenž volá v nesmírném obilném moi sám, živý vítá
—
i
melancholický. {iekvapujícím.
mne úsmvem co
skivan
vysoko ve vzduchu irém a horkem zpívá i o
o štstí léta
síle
zem!
Jdu k vám, lodyhy útlé a kee a trávo, v níž bloudí stevlík,
spchám,
nebo mne erné
piškrtilo
msto,
má
své básníky, zpívající o jeho sazích a komínech.
jež
Ó, jaký zázrak! Vše bližší a slabší než tam, kde od jitra do jitra vedle zlých stroj hesel a
klevety sykot a
kde
je
zde,
hmí
hukot
lží,
petváky šum;
lidé se ztrácejí v závisti, v ziscích.
uprosted jež svítí jich
cifer,
životem jak pekelné hvzdy!
a
95 Ó, jaký zázrak, vidti po letech, jež oplývá kvity,
strá známou,
jež
rybníek, na nmž rákosinou lehounký porjv vtru hraje! Zde sviti za noci msíc na jiskivou hladinu, jež se eí, tam cesta, kde ovocná alej ústí až do vsi, plna je dobrých lidí a dobrého mléka!
Veernice, nyní vystupuje, ježto se stmívá, kdy stíny se kladou na lada, klouzají po vrších, porostlých doubravinou, vede mé kroky. jež
Zde mír a tajemství vna promluví znovu k bludné a vojácké duái! Zas chvíle ticha, jež otvírá srdce, t pilaská, stáhne t k mateské zemi, z níž vzeSel jsi, jež, jak hora magnetová pitahuje lodi,
pevn
t
zachytí!
jak bys kdy šastnjší, než te, kdy tvými bratry již nejsou jen nestálí lidé, ale i vše, co objímá nohy tvé v tráv,
A
rci,
stromy a kvty a vely a ptáci i zv, plachá srna, jež bloudí mlícím lesem,
zí zírá
Ó
do
ti
t
a zastaví
oí zvdav,
se,
teple a
vlídn?
mne uprosted ostatních, klubko nerozluitelné, kruhu živý od prachu zem až k hvzdám, kraji, jenž's vydal
živé
bu zdráv! Vracím se k tob vesel po tžké práci, po trudných zápasech mírem mne vítáš!
A
tak vidím zas širokou plá okolo Labe, zájezdní hospodu na rozcestí
—
za noci msíc, jenž piá mezi
nad
mstem mého
vžemi
kathedrály
mládí!
ALBERT VYSKOIL:
GENIUS SARTORA RESARTA. I.
Tu svtlo milovanou Jane
dosmrtn spojen Welshovou opouštl Tomáš Carlyle pí^ bytek na pedmstí edinburském, aby po mnohém tišili a nerovné jeho života jako by náhle vzešlo, když
s
96
cest svých lehrjahre odhodlané zapustil pevné
pd
koeny
v skalnaté
craigenputtocké.
Po
devadesáti letech
od oné památné události
zjev
pvodce
Sartorova v postav domnlého Diogcna Teufelsdroeckha je nám nemyslitelný bez onch let života na poušti. Víme, že nebyla to jen hmotná tíse, která ho nutkala, aby opustil nájemný domek na Comely Bank po dvou letech nezabezpeené existence, nýbrž že to byla spíš osudová nutnost, která ukázala mu tento odlehlý kout rodné zem, jako by prozetelností pipraven pro svého jedi'
neného
obyvatele.
Vdomí
bezpené jistoty a svobodná radost z nezávislého ži" vota na kousku vlastního majetku jsou první dojmy, které odtud
„Na patnáct mil od nejbližšího msta leží naše obydlí uprosted žulových skalisk a ernavých moál, které se táhnou k západu bezmála až k samému moi," píše do Výmaru Gocthovi. „Z této poušt skalinatých vesoviš zdvíhá se naše usedlost jako zelená oasa, jako prouha obdlávané zem zásti ohrazené a osázené, kde žito dozrává a stromy skýtají stín. Zde za nemalé ná' mahy vystavli a zaídili jsme si hezký, solidní domek, v kterém sdluje.
žijeme podle svého, bez jakéhokoliv úadu, zcela oddáni studiu Pohorský vzduch, drsné povtí, asté vyjíždky a daleké potulky doplovány prostou a vydatnou stravou vyléily
komo
literatury."
netoliko
jeho
V
osláblé
nervy
a
neduživý žaludek,
ale
ozdravily
pedtuše vidl tu svou zahradu kvetoucí do drsného podnebí ržemi, jichž tu posud nikdo nesázel; zde na nejpustším míst vší Anglie, sedmset stop ve výši a na šest mil od nejbližší duše, jež by ho tu mohla navštívit. I sám Rousseau cítil by se tu nemén šasten jako na svém ostrvku sv. Petra. V tomto za" padlém a zastreném míst, kde pátelé nepedpovídali mu nic dobrého, našel svj pravý domov duch znepokojovaný otázkami po vné záhad. „Pišel jsem v tato místa," píše dále, „s jediným plánem: abych tu žil prostji a došel nezávislosti, abych tak mohl zstat sám sob vren. Ten kousek zem je náš! Zde smíme si žíti, psát a myslit podle svého a teba i sám Zoilus stal se králem literatury." Odlouenost a samota, v kterou pátelé vidli ho zahrabána a odumelého, ta nikterak ho netísnila u vdomí, že za málo chvil mže odtud být poštou uprosted Edinburka, tohoto skotského Výmaru. Halda nejrozlinjších asopis a žurnál na stole v jeho malé bibliotéce pi veerní lamp a sladká pítomnost milované rozumjící mu duše zapuzovaly znamenit stesk samoty. Tu „dii
ducha.
97
voký moálovitý domov chudého lovka" mnil se mu v arovné místo nevyrovnatelného pvabu. Pes Dumfrics docházející pošta udržovala ho v ilém písemném styku s páteli doma i na pev nin psaní se kižovala z blízka i z daleka doprovázena knihku^ ;
peckjrmi zásilkami i pátelskými dary. Za prvm'ch prosincových píše de Quinceymu: „Pijdte a navštivte nás tu, stýská se nám asto po Vás. Ba mohu vás ujistit, že není hned tak nám podobných ve vší Veliké Britanii; takovou
dn
hromada nmeckých asopis
a mystické filosofie najdete snad jen uprosted tohoto skotského rašeliništ.'* Zdá se mu, že není pí^ hodnjšího místa pro kolonii spíznných duch, než je toto, jež
pímo
v>bízí
k
založení misanthropické spolenosti.
pesvdení
Hloubka
filosO'
vdomosti ve vcech soudo' bého písemnictví byly by podmínkou. Bylo by každému ponecháno, obsadí^-li svou poustku ržemi nebo divokým plotem bodla'itým. Tak zakrtn každý v zásob knih a suchého díví na zimu fíckého názoru, pevné
a
by se jako nezávislý jediné: a volný syn pírody. „Nechtl byste," vyzývá dále de Quinceyho, „sem pijít a uchopit žezla nad námi? Byl by to znamenitý poátek ke škole ba-
vyvíjel
se
,
máme4i
svou školu jezerníl" Tak promluvila v v podstat družná jeho povaha, až vášniv sdílná pes všechnu chválu mlení, kterou však nedostatek pravé spolenosti odsuzoval v samotáství. Nezbývalo než hovoiti s knihami a svovat se papíru. Zatím co metelice zuí kohm pevných zdí a vítr od moe burácí do tmy, usedá u vesele praskájícího krbu nad Donem Quichotem, piuuje se piln španlštin, te ecky a je zahloubán ve studium veškera vesmíru uprosted pustiny, kde od dob Noemových sotva co více nežli tokání tetcva a buení dobytat vyrušilo odvkou hudbu živl. „Navštivte mne a porozprávíme si ve všech jazycích a o všech vcech," píše jinému píteli do Edinburka v pansofické, veškeren svt objímající horli' hcnní',
již
nm
vosti.
Tak
demaskovaný Teufelsdroeckh, craigen puttocký Carlyle, k prvnímu plodu požehnaného života v samot, kde, neznám a zídka navštvován, sám uprosted poušt svého vku, pátraje po pravém jmén vcí, obrací mysl k otázkám vžije
genius dozrávající
nosti.
Vysoká, kostnatá postava, zdravého vzezení, širokého ela ve
tmavokueravých vlas žije tu svým životem. Zabloudili k nmu návštva, rozmlouvá s ní domovským, annándalským pízvukem. Tu misantropický samotá, zakladatel bahenní školy stínu
Lumír XLVIII.
3.-4.
I3
98
nclid,
je
pln humoru, vtipných anekdot, oživuje vše, nakoliv po^
zahoí podivným ohnm zpod hustého oboí, mlení, kdy jeho tvá naslouchala s nepohnutým klidem, propuká náhle v úastný, povstný smích, že zdi mu ne^ odolávají, a ústa vystelují proudy výmluvného hovoru. Šest let pobytu, zídka vzrušeného návštvou Londýna, vypl" uje usilovnou prací. Splácí povinnou da krajanu Burnsovi, za*hloubává se v nmecké písemnictví a tvoí svého Sartora Resarta k obrazu a podobenství svému, kterýž jest Boží. Otevírá okna osamlé svojí vže ve Wahngasse do ty úhl svta. Naslouchaje hlédne.
z
Oi mu
dlouhých
chvil
vtrm se všech dvaaticeti stran vtrné ržice, doslechá hudbu vnosti, pod zorným úhlem jejím pozoruje dní tohoto svta. Bdí sám a bojuje o svéilo za tisíce nevidomých spá. II.
Dlouho
se kupící železné
piliny rozstiknou se v útvary ržic
podivuhodná síla magnetu stísnný proud, troucí se o tvrdé stny útrob, v dlouho uhlodávající podzemní píboj jako bleskem zasáhne pa^ prsek svtla prolamující dozrálou, tenkou již kúru. Osleplým zrakem prohlédnou oi ducha v zjevení, k jehož jasnému cíli rázem se napímí temná a spletitá díve dráha. Tak náš hrdina Diogenes Teufelsdroeckh na jedné ze svých procházek ulicemi cdinburskými pozdvihne své oi, spatuje vý' vesní štít krejovský, kde mezi koleny vymalovaných spodk spa' tuje vepsána památná slova: SIC ITUR AD ASTRA. A tu ve slavné té chvíli, s duší rozpuklou a pístupnou inspirujícím vlivm, po prvé pojal ideu svého díla o šatech. „Šaty, jejich pvod a vlivy." Dává se do práce a brzy padá první vyzrálý plod, plný sílících
po
cestách zákonitých silokivek, jakmile
se piblížila.
šáv
V
a slibných zlatých zrn.
Jak sám Carlyle dosvduje, koncem ervna roku 1830 chýlil které od se Sartor k závru, a v srpnu zavel spisovatel dílo, ledna se namáhal. To bylo ve tetím roce pobytu v osamlosti. vyerpávajícího sptí a usilovné práce sdluje svému Z tch bratru: „Co píši, je nejpodivuhodnjší ze všech vd, vc velmi pO' divná, ujišuji t. Sjíždjí tu blesky s nebes na zemi a k nebesm zpt T podivném satyrském šílenství; zdali jsou krásné nebo nikoliv, usoudíš sám." Jak sám tžko hledá, kterak by v krátkosti karakterisoval a pojal dílo, jímž vynasnažil se obsáhnout vše, tento faustovský
dn
99 text,
životopis a filosofii
pololegcndárního
nmeckého
mystika
Teufeisdroeckha, s nadšeným i kritickým komentáem domnlého anglického vydavatele. Je to román, i báse? Je to filosofické dílo,
nebo životopis,
homiletickcexegetická
„metafysicko^rhetorická,
nebo jsou to roztroušené poznámky historikovy? Autor sám nenalézá pravého jména Vystídejte všechny druhy literárního projevu, hodí se vám tak dobe všechny, jako žádný. Nikoliv dílo nauky, nýbrž plod tyiceti dn na poušti, kde rodí se více než jenom myšlenky. Tu pichází pímo ze skutenosti, ze samých útrob pírody, vystupuje ped námi v plné své tžko pojatelné síle a výši, ne^li už nejvtší, tož jist aspo nejpodivnjší Carlyle. rhapsodie", politický traktát, je to kázání, proroctví,
Otevírají
nám
se
Ti
tech
dílech.
,jako
nesmírn
život a
knihy
rozlehlá a
myšlenky pana Teufeisdroeckha ve
filosofie
šat
mraná plá,
prostírají se tu ped námi, bezmála divokého vzezení,
ne však bez azurného jasu v odlehlé dálce'. Svte se bezpené ruce vydavatelov, a provede vás, celkem bez úrazu, po tchto cestách spletitého plánu. Vstoupivše v první knihu, ocitáte se na nejnižším stupni, kde provádí vás celým bludištm rozmanitých tch vlnných i bavlnných úbor i pikrývek. Vede vás od pracu^ jídch tkalcovských stav až do kostnice a na rumišt, odkud branou rozpadu a tlení vstupuje vše zas v nový obh. Z cest živé pítomnosti zahledáte se daleko do minulosti, až do praminula: pozorujete prapirozený, vlasovousný pláš prvního z lidí, korunu papežskou i zlatotkaný purpur majestátu.
Tu z druhé knihy vstupuje ped vás sám pololegendární filosof Diogencs Teufelsdroeckh, od prvopoátku svého tajemného objevení se na této zemi, až po onu chvíli, kdy nemén tajemn tratí se nám s oí takka zavenými dvemi své vže ve Wahngasse. V bhu života dává nám poznat onen podivný tlesný a podivuhodný spoleenský šat, aby v knize tetí zbystil naše oi k pr' hledu k šatm nejnitrnjšího nitra, k asu a prostoru, ba aby pronikaly i daleko za ne, kde svítá jako modrý jas ono duchovní a vné bytí lovka, pravá a jediná skutenost a podstata, zbavená všech obal.
Když jsme ralismu, ukáže istší
takto minuli závratný vrchol
nám
ješt
pirozeného supranatu-
k zemi na sluhy
myšlenky šat, kteí jako moli
žijí
a
pedstavitelek nej-
ze zdánlivé existence.
*
lOO
A
tak v toto pregnantní
vše, co lidé myslili, co snili,
universum
a vše,
thcma o šatech výborn zahrnuto je uinili a ím byli. Souhrnné vnéjší
co v sobe obsahuje.
šat žila již více než dobré století v anglickém pí" v znamenité Swiftové Povídce z beky', když našla svého filosofa v domnlém Weissnichtwo v postav nemén domnélého Diogena Teufelsdroeckha. Píše svého Sartora Resarta, roz" všeobjímající a vše projevující myšlenku šat. vijí ped vámi Všecko je šat. Od šat, kterými se piodíváme, a to nikoliv pro ochranu, nýbrž pro ozdobu, až po onen šat z ústrojných tkání, nebesy podivuhodn setkaný, po samo lidské tlo a všechny jeho bytostné projevy, jež odívají nezbadatelnost božského JÁ. Ano, sama nebesa a zem, veškeren vesmír a píroda jsou nežli doasným odvem, asnou ízou nebeské Vnosti. Tak všcobsáhlý je význam šat, že psát jejich filosofii znamená psát filosofii veškerenstva. lovk je živoich užívající nástroj, jimiž pracuje a pomocí kterých se šatí. I politická zízení, náboženské instituce i samo vyznání jsou pouhý šat, kryjící rodnou nahotu lovkovu, uschop' ující ho, aby žil víc nebo mén srozumn s ostatními. Jako odv Stará idea
semnictví
,
lovka mní se asem a módou, tak i tento jeho šat neobstojí promuje se v postupném proudu asu. V nm není pravdy, nýbrž pod ním. Veškeren šat je promnný a asný, toliko pravá skutenost je nepromnná a vná. Sama nebesa zem pominou, a
i
aic slovo boží,
skutenost
ideje
zstává.
jako ztlesnní jediného skutena;
sám
lovk
vci
Všecko bytuje tu jenom i
bytosti
existuji
toliko
pouze viditelný šat svého božského Ducha, stvoený k obrazu a podobenství jeho. Náš tlesný šat je toliko ,2e smysl utkaný' prostedník, kterým zpravujeme ostatní jako symboly, a
svt o
skryté svojí
nám odepeno,
je
skutené
existenci.
Ncsdlujeme pímo,
což
je
nýbrž promítáme toliko v obrazech a podoben^
stvích.
ped
našimi zraky jako v oné jeskyni eckého mudrce. Domnívajíce se, že nazíráme skutenost, stíháme jenom mátohy a pouhopouhé stíny, zdání skutenosti
Všecky jevy
a události míjejí tu
smysl dalekým svtlem jsouc-' Pvodcovy. Tak hmota a vše, co je smysly pojatelno, existuje tchko spiri' tueln, jako pouhá nazírací forma pravé duchovní skutenosti, jako
promítané na stnu vzení našich nosti
šat.
To
je
pesvdení,
jež
odhaluje dvojí smysl ve všech vcech,
lOI
na které zadívají se oi našeho filosofa: skutená duchovní pod" pelud smyslového šatu, kterým je netoliko projevena, ale, zel, také zakrývána. Tento platonický mysticism je základním živlem povahy Teufelsdroeckhovy. Jeho zraku jeví se všechny smyslové bytosti jako emblémy a symboly. Vesnický sviáek starý Kunz, každodenn zaprášenou silnicí pejíždjící žlutý dO" stavník, židovský vetešník se temi klobouky na hlav, vykiku" stata a
— to
jsou metafysická zjevení, to jsou bytosti hlubšího smyslu, jimiž pod zdáním jejich všedního, pozemského šatu nazírá T duchovní skutenost. Ped tímto pronikavým pohledem neobstojí purpur a hrozivé vzezení potcntáta, ani hadry a bída syákova. Dovede odkrývat v prvém pokažené ústrojí zažívací, jako v druhém vidí skryto úctyhodné mystérium. Dívá se tak dlouho na Sat, až tento zprhlední. Jc'li však osvícené individuum ve vzácné chvíli vidoucí, je spo' jící
ulicemi
lenost nadobro slepá. Co by si poala spolenost vysvleena z onéch šat spoleenských obyej a Jsouc zbavena prO" stedníka a pojítka rozpadla by se, jako nerozumjící si národové rozešli se od vže babylonské. Kam podl se královský majestát T Andersenov pohádce, když slovem dtské sprostnosti odkouz' leny prozely oi slep vících a s hrzným posmchem šlo od úst k ústm: ,Král je nahý*? Nevidli krále, ježto nevidli šat a zdá se, že nebylo krále ani pod šaty, jak už tomu zpravidla bývá. Král byl opravdu vysvleen a nahaté nic vykraovalo ulicemi. Poslechni Marca Aurelia a pedstav si Jeho Majestát namáhající se na míst své každodenní tlesné poteby, práv tak jako syák, jenž se namáhá, kde se mu to práv dá. Rázem bude po majc' státu, vzeHi tento pouze v šatech, nebo jsi^li schopen vidti toliko šaty. Tak se stává, že nikdo není hrdinou svému komorníkovi. To však není vinou hrdiny, ale vinou lokajských oí. Zvyk, ustaviné opakování, to veliký antimagikus. Zázrak, by svta každodenn opakovaný, nepestává pec být i cd poátku zázrakem. „A všecka tvoje velká díla jsou nádherná jak v první den," volá k tob z „Fausta". Ale komcrnické oko nevidí zázraku,
ád?
ponvadž
mu
je
ustavin pítomno. Tak
filosofie bojuje
svj
ne^
pestálý boj proti komornickým oím; zápolí za dosažení tran.-ccn' dentna proti oslepujícímu zvyku. Tcufeísdroeckh, nazývaje vci pra^ vými jmény, odkrýval ony zvykem utkané šaty zddných jmen. „Jemu alouník neznamenal papeže a spoleenský sál nebyl chrá" mem." Poznává, že tkalcovský zvyk je ze všech nejvtší; utkává viditelný úbor jmen duchové podstat jimi oznaené skutenosti.
102 je
nám
na prospch pi
prácí.
Le
zvyku.
tak mnohé zapádá nadobro Dovede propjit na as zdání
v slepotu. života i pouhé skoepin odumelého symbolu, z nhož duch byl již dávno vyvtral. Ten žije tu ješt na as svým paživotem a civí na nás prázdnýma, sklennýma oima, až jednoho dne je slušn pohben s úctou, jež starému šatu náleží, nebo výbuch nového ži^ za to, že jej tak dlouho dusil. Není tedy vota pomstí se na vného šatu, ale každý je asem vysvleen a zetlí prázdný. I ne^ ranné dogma je pouhý symbol vné nepromnnosti a jako takový musí ustoupit jednou dokonalejšímu a lepšímu. Tak vždy vylétá nový Fénix ze žhoucího ješt popelu svého pedchdce, a had, když vysvléká kži, má novou již pipravenu pod ní. Staré není a ne^ mže být úpln znieno, aby nové mohlo pijít. Jednota života musí být zachována a tak pežilé odchází, zatím co nové se v hloubi Železná
je síla
nm
pipravuje. Zvyk, jakkoliv nezbytný pi práci, je na záhubu podivu a úct, bez nichž nám rovnž nelze žíti. Ale hloubji, nežli oslepující zvyk, zasahují dva základní, všeobjímající jevy: as a prostor.
Kdybychom nasadili si všudyzpítomující apku Fortunatovu a opatili se podobn kloboukem asu zbavujícím, byli bychom náhk vystaveni „svtelnému moi nebeských div", nebo as a prostor
ped naším píchodem, chovají zdání vnosti, kterou zakrývají, a lovk jen zídka za vzácného okamžiku jenom nuzn prohledá tímto velikým klamem, aby poznal, že as a prostor nejsou vností a všeobsáh^ lostí, nýbrž toliko šatem, piodívajícím jeho nebeské já k vczd]" šímu pobytu. jsou velicí odkouzlovaové a zastírai. Byvše utkány
*
V kapitole pirozeného supranaturalismu dostupujeme vrcholu po cest od „vného nikoliv", oklikami „stedem lhostejnosti" a píkro vzhru cestou „vného ano". Tu stojíme bezpen v po^ znání, že
marn
i
sám as
uvznit naši
a prostor, bytost,
domény
dáblovy, v nichž snažil se
jsou prolomeny a prohlédnuty jako
nikoli vné a trvalé, I v nich poznáváme pouhé zdání, i ony jsou pedobrazem a symbolem, pouhým rouchem, pod nímž skrývá se nám pouhé vkovné a všudypítomné JEST a dábel je potlaen jako lhá a zastíra. Od oné památné chvíle vzdoru a rozhoení v Rue de St. Thomas de Tenfer, kdy naskytlo se mu, aby jedinou ranou rozfal spletitý uzel, vedl vítzný boj proti temné moci.
eho pesvdení o
Není'Ii však skuteností tento ábel,
má
své místo v monistickém
je
tedy šatem, kd«
jediné skutenosti?
!
103
Puritán Carlyíe, pokraující tu v cest, po níž filosof pž nás ne^ doprovází, uinil si ho symbolem zakrývajících šat a pošetilé, liivé víry v n. ábel není odprce a protiklad, ale jen zastíra Boží. Slepí jsou v moci dáblov, a veškero zlo, jež rozsívá kníže odpovd, kterou dává temnosti do srdcí lidských, je slepota. nám náboženský duch Carlylúv o jsoucnu zla, jehož platónský
To
filosof Carlylc nezná.
UiniHi pak svého dábla symbolem toho, emu nevdomí íkají jako stízlivá, hmotná skutenost, chápeme, pro mluví o dábla, tohoto za*Chelický, jako Luther, pro pímo hmatá svého
nm
klínae v mechanism a bezútšné hmotaství, pro v pravém slova smyslu „chytá erta za nos," když se ho zmocuje. On je z tch nkolika málo, kteí musí dojít rozluštní marného a neskonalého sporu o pvodu dobra a zla a nespokojí se toliko jeho odstra^
nním. Filosof došel mezí.
„Na
málo poznání," opakuje
s
svt oekává t mnoho
práce, ale jen
Johnsonem. Pravda,
as
že
a prostor
urují a podmiují naše myšlení, naši obraznost i pedstavivou sílu. Nemohou si však osobovat nadvlády nad istou duchovní meditací, nad posledními dary nadje a rozpomínky, jimiž sílí nás víra. Jediné jimi dáno nám skrovn nahlédnouti pod poslední clony do samé vnosti, nebo meze našeho rozumu jsou úzké, ale víra je daleká, bez mezí. as a prostor oblékají naše duchové, nebeské já k vezdejšímu pobytu. Ale jaký je smysl tohoto života, pro má být tato nebeská bytost sužována vzením šat a trápena slepotou? Je to vývoj? Je to „postupná oist? lidské mysli" jak íká Emerson? Ale kdo zaklel ji v tento útrapný rmut, jaký dsný hích zapudil ji z vé^ nho pohledu v nezastenou tvá boží? Kdo zpsobil, že první lidé musili nastoupit cestu trnitým oistcem tohoto údolí?
Vn
nerozešený spor o
a
zla
jichž se nedozkoumáš. Z prázdna se noíš udivenou zemí mizíš v prázdnot. Jenom tvé víry vysvitne ve vzácné chvíli, kdy záclona minulosti padá
Jsi
obetkán záhadami,
a jako stín síle
pvodu
pehnavši
opona budoucnosti
se
se nazdvihuje,
že toliko
stíny
asu
míjejí a
odevždy provždy. „Kdyby na neštstí zdálo se ti to nové, mžeš o tom pemýšlet za prázdných chvil po nejbližších dvacet let nebo teba dvacet století. Musíš tomu véiit, rozumt
skutenost
je
tomu nemžeš." Vymakávej úsudek z úvahy svých krátkozrakých návstí, mnoha se tak nedobereš. „Co je lovk v oích obecné logiky? Žravý
104
dvounožcc chodící v kalhotách." A co je v oích oištného roz^ umu? „Duše, duch a božské zjevení." Nedojdeš upokojení v e" tzcích potáské logiky, nýbrž v zahloubaném rozjímání; daleko vší té zpozdílosti aritmetického rozumu je schopnost srdce a obraznosti. Jediné do ní sázej, chceš^Ii, aby satba tvá vzešla pro nost. „Chccš^i pak sázet jenom na rok a na den, sázej v zpozdilé po^ rrchní schopnosti lovkovy, v jeho sebelásku a aritmeický rozum." lovk je pravá archa boží, jak dí sv. Jan Zlatoústý; jediný chrám boží na zemi, jak praví Novslis. Marn se ohlížíš po Bohu, neshledáváš^li jeho stop ve svém nejnitrnjším nitru, ve svém srdci. Musíš naped milovat, abys ho došel, nebo poznání ped" chází láska a soucit. Poznání, jehož dojdeš branou ctnostného po' mru k poznávanému. lovk ovšem se rodí slepý, zaklet ve svj šat, a zvolna jenom a v nejistém zápolu vybavuje se vdomí jeho duchové podstaty z lovka vnjšího a smyslového. Tžký je porod spiritualisty z mechanistického hmotae. Tžko opouští scbciaskající sobectví uzavený kruh svého já, aby utrpením a ústrky nauilo se milovat a milujíc, aby poznávalo a pochopovalo. K emu to hmotící jáství, které zoufale se motá ve vlastním kole a potásá okázale hlavou v nesmyslné pýše? Poznej svrchovanou vli, podi se zákonu a napluj jej, abys došel svobody a volnosti. Sklapni svého Byrona, otevi svého Goetha, posiluje se modlitbou: Kdo v slzách nejedl svj chléb, kdo ješt nebdl žaluplných nocí v svém loži sed, pláem slep,
vná
v^
ten nepoznal vás, nebeské vy moci.
Uctívání bolesti. Musíš se
jí
srdcem
docítit,
nikdo
ti
jí
nemže
Vnitní zkušeností vede bezpená cesta k Bohu, ale tebe nikdo nenauí. Marná je ti všecka cizí zkušenost, dokud
vdisputovat. té
mžeš
jí nemžeš. Nechtj jich však proto ne" návidt. „Miluj zemi, že ti psobí hoe, a nešlap jí proto, jak té uil Zeno. Le k tomu je potebí kohosi vtšího nežli byl Zeno a i ten byl již vyslán. Znáš onu bohoslužbu utrpení? Její chrám vybudovaný ped njakými osmnácti sty roky leží v rozvalinách, zarostlý travou a roštím, bydlišt naíkavých stvoem'. Nicmén postup dále: v nízkém, padajícími troskami zaklínném hrob, tam posud nalezneš oltá a neustále hoící jeho vné svtlo." Poslední útchy a nadje nedocházíme tak ve filosofii, nýbrž vhlubmách cítícího srdce. Carlylovi nepostail pouhý záporný vzdor;
dojdeš své;
Tak
z
ji
toliko potvrzovat, užít
šat pochází
všeliké utrpení.
105
on bojoval o úinný klad
vného
ano, o pevnou kotvici, o život
v poznané pravd a v souladu s nekonenem. Tu postál blízký prosté venkovance annandalské ne formou, nýbrž duchem; nikoliv na zevnjšek, nýbrž v jáde. eho tu dospl, byl nikoliv odmoc^ nný, malátný poádek z vybraných pravidel pro slušný život, le živá, mocná a vidomá víra. Poslední veliká záhada, smysl veške^ renstva. je zjeven dlouho ekané chvíli „vzácného polobdní" a zstává ukryt sebe usilovnjšímu zkoumání. Toto pesvdení, nebo lépe tato zkušenost leží u koene Tcufels' droeckhova zásadního odporu k rozumáské osvícenosti osmnáctého vku. Nemiloval toho století, které s povrou a strašidly odklí' zelo i enthusiasm a úctu, osvtlujíc svou pochodní toliko rozborné dílo zkázy. Úcta k hrdinství, to je Carlylovi odvký a jediné pravý zpsob bohoslužby, jenž je v lovku práv tak trvalý, jako ne^ zniiteluý. Spolenost neznalá uctívání by se rozpadla a lovk neschopný podivu nebyl by více „než pár okulár, za kterými není oí". Vše, co nese známku božské ruky, vše co pochází z nebe a teba jen pedstírá takový pvod, budí v lovku nezdolnou úctu:
Bh
af již umlecké dílo, v nmž asem k nám prohledá vnost, život velikého lovka. nebo to nejvtší umlecké dílo „Ukaž nejpitomjšímu hlupákovi, že vskutku je tu duše vyšší, než jeho vlastní a musí kleknout a zbožovat, by jeho kolena byla na kámen ztvrdlá." Severský dávnovk ml runského Thora
—
jako osvícenská
Anglie nedovedla
žít
bez svého Johnsona.
I
ve
sekt švihácko-hadrnické odkrýváme onen „vyšší entusiasm", který, tebaže nezmocnn, pracuje tu v chaotické hlubin. Bylo kdy století vzdálenéišího vší úcty a nadšení, než století Vol" tairovo? A hle, „jak uvadlý staec, tebaže sám skeptik, posmva a módní dvorský poeta, ponvadž zdál se nejmoudejším a nej' lepším, lidstvo smýkal za svým vozem, takže knížata dychtila po jeho úsmvu a nejkrásnjší dámy Francie prostíraly svj vlas pod jeho nohy Celá Paíž byla jediný, obrovitý chrám k úct hrdmy, tebaže její božstvo se velmi podobalo opici". „Ale když takové vci," pokrauje Teufejsdroeckh, „vypuely ze suchého stromu, co by vyrostlo na zelenem? Když v nejvy prahlejším údobí lidských djin, v nejvyprahlejším okrsku Evropy vykvetla taková ctnost, eho pak bychom se doekali, až zavane opt listnatý a kvtnatý život a úcta k hrdinám nebude mít již nieho opiího, ale bude isté lidská?" Tak vystupuje ped námi Carlylv hrdina jako nejistší dílo boží, ba takka jako kráející lidskou nohou po této zemi, scestné
I
Bh
Lumír XL,Vm.
3.-4.
I^
io6
nebo „kde
jinde je pítomnost boží zjevena netoliko oím, ale našemu srdci, jako v našem bližním?" Životy a díla velikých lidí to jsou „inspirované (mluvící a jednající) texty oné knihy zjevení i
božího.''
Ony
jsou jako podivuhodná bible chudých, kde tajuplné
písmo boží pedstupuje
v obrazu a podobenství nejdokonalejším. Poznej, že hrdinské duše jsou nejblíže tomu, co hledáš nebo aspo máš se snažit, abys hledal. Poslechni, abys byl svoboden, krátce uctívej! Oni jsou pomazaní králové a vládci z boží mi" losti, bez které není pravých vdc, pod jichž sladkým jhem cho-
bychom svobodni v pravém bratrství a rovnosti. Hlásají ve^ nauku „la carriére ouverte aux talents" nejrznjšími zpsoby práv tak, jako Napoleon ji hlásal ústy svých dl. Každá dili
likou svoji
vda, která se snaží vyplenit tuto nauku, aby na její místo dosa^ dila potáství a méictví, nejen že je neprospšná, nýbrž je škodlivá a otravná. Vda bez úcty je mrtva, ekl by Teufelsdroeckh podle Pavlova výroku o víe; je vdní, které neví, že je pouhým škra^ loupem zakrývajícím nekonenou, posvátnou hlubinu našeho ne^ vdní. Nezmoudí, kdo nedošel vrcholu hlouposti, ekli bychom po zpsobu profesorov; poznání, že nieho neví. Žezlo pravým vládcm! Odvká touha naslouchati této nauce a spravovat se jí spoívá u vlastních koen lidské bytosti, jíž zpupné neodvislictví, nutný výmtek revoluního kvasu, je trapno. Zíkánu se lovk nízké bázn, vede ho tu onen „vný záchvat pravdy", aby došel úcty vznešenjší a nejvznešenjší. *
Takto urit vyhranný hrdina kráí úskalím svta pevnými kroky. To, co bychom nazvali jeho politickým pesvdením, není mu systém obezclostí a sobecky vychytralé zkušenosti, ale vy"
plývá z povahy hrdinství tak nutn a jasn, jako pevný soud z bezpených návstí. Teufelsdroeckh je tichý radikál. Skrývá se nám ve své zaprá" šené jizb pod maskou konservativního nelidy, ale neodolává a opustí ji, když ,znamení doby' ohlásila mu pravý as. Soudobá spolenost není mu spoleností, nýbrž hromadou je dinc pelivých toliko o své ztráty a zisky. Nenávidí utilitáství, které drobí. Nenávidí lhostejn bezbarvého a slabošského svobodnáství. Liberální „laissez faire" zavrhuje jako chaotickou libovli, jako svtlo, které je horší tmy. Odkrývá škrabošku neodvislictví a rozpoznává zamaskovanou rebelii. Budoucí autor Francouzské rC" voluce se
nám
prozrazuje.
Toliko na poznání vyššího
a
úct k
nmu
spatuje vybudovány
107
základy pravé svobody. Jeden musí být hoden vlády, druhý pak hoden dtské poslušnosti, aby oba pocítili se volni. Toliko zákon vyplývající z pravé poslušnosti k pravému vládci zaruuje volnost.
Všecka státní zaízení, která neberodou svobodu snaží se pivést na svt mechanismem osudí a hlasovacího práva, stíhá Teufels'
doeckh smíchem
a neúctou.
Všechny mechanismy, jež mnoho pokazí, nieho pec nezpo' mohou. Svt je v moci hrdin pes všechny instituce všelijak se^ hnaných parlament, tebaže asto po dlouhá staletí není ochoten Oni jsou jediní, kteí jsou povoláni, aby vyvolali k životu onen osvícený absolutism, vyplývající ze zízení veškera vesmíru jako monarchie a hierarchie. Ale oko, které se tší tímto dalekým prhledem, pezírá tak mnohá ješt století vyplnná válkami, v nichž krvácejí ti, kteí jich nezavinili, k rozkazu tch, kteí se sváí. Pozoruje zblízka, vidí svt, kterak den ode dne vždy rozhodnji a uritji sestupuje se ve dva tábory, jak v píkré protivy staví se dv rostoucí strany, jedna vyluuje druhou, až jednoho dne, kdy nebude již nikoho v nijaké stran tetí a tvrté, podniknou tyto dv zápas o panství nad svtem. Ohromné akumulátory se vybíjejí nepatrným sblížením nasycených svodiú. Kdo tuší, nepipravuje^li se již onen hrzný výboj a ncdoítáme'li se z tchto daleko vysílaných myšlenek proroctví dneška? Bude o jednu planetu mén, která musí ustoupit planet nového svta. Pozoruj znamení doby, nepofná^li se již tžké dílo obrody. Kdo tuší, nedohoí^li Fénix již záhy^ není'Ii nová kže již hotova, prozatím co stará ješt nás tísní? Kdo ujistí, že lidstvo došedší poznání hluboké pravdy nevytvoí opt ne^ pravých závr? Tš se však nadjí! Vývoj nezdoln pokrauje djinami. Husova hranice, z které Luther pocítil ješt citelné horko, piznati tu skutenost.
nepostaila
% %
již
ani
ohát
Voltaira.
FEUILLETON.
%.
LITERÁRNÍ ECHOSLOVÁK? Podnt k diskusi, který oznauje jako kacíský, podává v „Lidových Novinách** ze dne
(Dokoneni.)
2.
IIL
tenám „Lu'
míra" prací svou dobe známý Richard Weiner. Podntem k podntu jeho byl mu cyklus pednášek o eskosioven' sku, který zahájil nedávno spolek „L'cffort fr2n5ais*'. R.
Weiner
ví,
že
^ i
na Collége de France p. Brunhes, až bude mluvit o „zemi eskoslovenaké", bude mluvit stejné o geologii stedního toku Vltavy, ale že stejné neopomene toku Nisy, by
profesor
územím obývaným echoslovaky nmeckého jazyka. Stejn ví, že prof. Eisenmann, jehož úkol je pednášeti o hospodáství eskosioventekla
io8
ském, nevylouí z bilance nafií pr' myslové tvorby továren Chomutov^ ských nebo chebských, bysi jejich majitelé esky nejen neznali, nýbrž snad dokonce ani nebyli obany
vzorn
loyálnimi.
Co však,
táže se
Mau' Weiner divil by se, kdyby Jelínek, mluve o eskoslovenské však
pisatel, co
dr. Jelínek a p.
clair? R. dr.
jmenoval
literatue,
Paížanm —
.
—
nepraví Adalberta Stiftera ale vrstevníky jako Werfia, Broda, Hoff' manna (Kamila), Kafku atd atd., to jest
echoslováky
Spíše bude prý
píšící nmecky. pednáška výtahem
knihy ped válkou vydané, jež se jmenuje „Littérature tchéque". Ale po mínní R. Weinera máme nyní tram^ potu s pídavným jménem. Adjekti' vum eskoáfovenský vztahuje se nyní k národu jakožto státu, ale je ho stejn používáno ve smyslu stát národ, jako ve smyslu „národ ethno^ grafický", to jest
vtev eská a
faktu,že existuje belgickáliteratura,íc
pojímá autory jak francouzského, tak vlámského jazyka, a i na švýcarských universitách jsou stolíce „švýcarské literatury", kde se pednáší o švýcarských spisovatelích bez zetele k ei, které používali. U nás zvoleno bylo kompositum zahrnující oznaeni obou vtví ethnografíckých národa tvoícího vtšinu a tímto kompositem pojmenoval se stát. Ale uložili-li jsme,
míní R. Weiner, svým
spoluobanm nmeckého, maarského a jiných jazyk, aby se jmeno-
pídavným jménem, které nejen nemá nic spoleného s jejich vlastni
vali
—
ethnografickou národností, nýbrž dokonce jim dává v ethnografícké pínátr národnosti, k níž nenáleží, nelze nám mluvit o „eskoslovenském" jednou v tom a po druhé v onom smyslu. Na námitku, že Nmci
slo-
sami protestovali proti zaazení jejich literatury do písemnictví esko-
venská v jednom pojmu. Mluvíme-Ii o hospodáství eskoslovenském, míníme hospodáství na území eskO' slovenská ekne-li však ech „umní eskoslovenské", má na mysli jen U'
in
slovenského, reaguje R. Weiner, že ani tato možnost nezbavuje nás povinnostitrvati na tom, aby adjektivum
mínní Weiaerov dopouštíme
jsme ustanovili my sami k oznaení „národa— státu", podrželo význam svj všude, kde ho používáme. Je-li prý nám to nepohodlné,
jazykové
teba prý
;
mní vytvoené echy a
Slováky. Po se tak nekorektnosti, která nás
nezvratn povede k trapným dúsle
km; užívajíce adjektiva eskoslovenský tak, jak ho posud užíváme, tvoíme nevdomky
praejudic.
najít jiné názvosloví,
bu
Bu
zachovat to, jehož užíváme, pak nutno však jednati podle nho. A R. Weiner táže se,
jak
je
jinde? Ve Francii, pokrauje,
adoptovala literatura francouzského jazyka také literaturu jazyka langue ajinýchaMistral je francouzský básník práv tak jako Hugo. S druhé strany pak, jestliže francouzská literatura pisvojila si adu belgických a švýcarských spisovatel francouzského jazyka ( Verhaeren, Maeterlinck, Rousseau), nic se tím nezmnilo na
oc
„sl.", které
zvolit jiný termín. Ale dvojakoit je nepípustná. Mžeme-li my,
ktei mluvíme o vytvoení státního vdomí eskoslovenského, z vlastní vle a anticipando vyluovat z eskoslovenské vzájemnosti toho onoho, kdykoli shledáme potebu odlišiti eskoslovenský národ ethnografícky, kdežto naopak tuto vzájemnost ukládáme, jakmile to velí zájem státní? Jednáme prý stále ješt jako národ nesamostatný, a my, vtšina ve státu, v jehož zájmu jest, aby pojem národa nebyl brán v úzkém vztahu jazyko(tak jako tomu jest v Evrop západní), lpíme prý na jazykové výjediné krilunosti a iníme z
vém
ei
terium.
To
v podstat kacíský pod'
109 nét Richarda Weinera, k nmuž pi' pojuje závry, jimiž nechci se dnes zabývati.
Strun eeno: správným riem' pro literaturu
je
krite'
pro R. Weinera
ne jazyk, ale státní píslušnost. R. že autor téhož jazyka,
Weiner ví, téže
týchž
ra9y,
tradic
literárních
bude literárním echoslovákem, na^ rodiMi se ve vsi ped hranicí repu' bliky, a bude píslušeti do literatury
nmecké, narodil'li
se ve vsi sousední za hranicí republiky. R. Weiner míní, že konstrukce rakouské literatury byla oprávnna, ponvadž Rakousko v té nejednalo nic jinak než Francie, Belgie, Švýcary a jiné mno' hojazyné státy. Pehlíží pi tom R.
píin
Weiner dvojí: nevidí, že Rakousko svým vznikem a rázem znamenalo
nco
jiného nežli Francie, Belgie a se na stanovisko se ve svém lánku dsledky, k nimž vedla rakouská methoda. násilvíce totiž a nji vnucovala se národm bývalé
Švýcary a staví'li státní, nezabýval
ím
monarchie
ím
tím
literatura rakouská,
odpor proti státní litera^ a odpor proti státní literatue posiloval odpor proti státu. Nemyslím, že by k lepším výsledkm vedlo,
více rostl
túe
kdybychom
sledovali taktiku rakou' skou. Opravdové literatury mohou míti pouze národy, nikoli státy.
eskoslovenské literatury Weinerova bude vždy jen literatur národních na
Historie dle pojetí historií
pd
republiky, a je otázka, je^li vhodno, úelno a vbec možno, chtít pervat pirozenou souvislost s jednotlivými národními celky a konstruovat státní literaturu.
pd vždy
Nxnecká
literatura
na
samozejm souástkou literatury nmecké republiky
bude
vbec. Adalbert Stifter, Werfl, Brod, Hoffmann atd. mohou mít význam jako
Nmci, ne
jako
echoslováci.
Anexe tch i onch duch nmec' kých pro eskoslovenskou literaturu
ve smyslu
Weinerov byla by
jist
a nikoli neprávem prohlašována se strany nmecké za veliké falsum, ba za pímý lup. R. Weiner ukazuje na Švýcary; tím však, že pednáší se o ní na universitách švýcarských,
nevzniká ješt švýcarská literatura jako nco mimo jiné literatury. RouS' seau nepestane býti francouzským autorem, protože pocházel ze Švýcar a historik zaadí jej do literárních djin francouzských a nikoli do švý' carských. Gottfrieda Kellera budou pak pro sebe, pro svou literaturu vždycky reklamovat Nmci. Ovšem je pravda, že pda, kde rostlo dílo a státní prostedí,
mže
barvení zvláštní;
je
dáti dílu za'
také pravda, že
mohou se jednotlivé národní litera' tury vzájemn oplodovat. U nás na nkteré mladé autory nmecké siln psobila Praha a ozývá se v nich siln eská lyrika; proto však jsou a zstanou Nmci. R. Weiner — jak jsme už ekli — ne zcela právem dO'
oc
a Mivolává se Francie, langue Pomr náš k literatue n'
strala.
mecké je pece jenom zcela jiné pc váhy než pomr slunného francouz' kého jihu a vztah poesie felibr k literatue francouzské. Felibrové nikdy takka nejevili touhy, oddlit se od Francie a ohrozit primát lite' ratury francouzské. Lze vše to íci o Nmcích? V tomto bod lze závidt našemu krajanu, který v Paíži vidl
patrn mnoho echoslovák nmeC' kého jazyka státní
a
nmeckého ducha, ale bezpodmínen ak'
píslušnost
centujících.
Paíž
je
daleko a v Praze
echoslováci nmeckého jazyka píliš dkladn nás vyvedli z bludu, jako by na nás bylo rozhodnout problém. Smysl samostatného státu nemže být ten, že národ zekne se po dO' bytí samostatnosti politické národní literatury. Za Rakouska byla eská a nikdy ne rakouská literatura nej-
mohutnjší naší oporou.
„Fiat ubi
IIO
vul' nezná hranic duch. Nech R. Wei' ner se nemýlí: zblízka jeví se vci zcela jinak nežli zdaleka. Literární e* choslovák „jiných jazyk" zdá se podezelým. Jeho echoslováctví dnes
aspo
probouzí se spíše za hranicemi státu nežli doma. A pípady, uvedené lánkem v L. N. velmi málo nás pe^ svdují. Kdo ped válkou svtovou, kdy samoderžaví zdálo se být silné hodil by kdy polskou literaturu
—
—
% %
Nm*
LITERATURA.
U'
Bohuslav Reynek: II. Nákl. L. Kunáe
ŽÍZNÉ. „stu-
dia" sv.
v Praze
1921. Str. 106.
Bohuslav Reynek,
do ruského státné'literárního pytle? A nazval by nkdo státního písluš' nika íše nmecké, ale s francouz' skými tradicemi a ve francouzském duchu vychovaného tenkráte cem a zaadil by bojovníka proti Nmecku do literatury nmecké? Zdá se mi, že lánek Richarda Weinera položil si problém ponkud jednostrann a nemohl proto dospt k eViktor Dyk šení správnému.
dosud známý
jenom jako pekladatel znané odvahy, menšího však umu, pihlašuje se
básnmi
ve verši i v prose z let 1912 až 1916 jako tvrí poeta a to poeta velmi opravdový. Na tom nemní nic, že v druhé polovin jeho knížky te se nejedno íslo pouze zrýmované, jinak však nedobásnné; že jeho smysl rytmický se daleko pozdí za darem obrazovým a za intensitou vjemovou; že v úsilí o názornost a ve stopách
^
41
laní po pírod, které se zmocuje s velkou odvahou sytých a nových posteh, jaké jsou u nás vzácností. Kdo namaloval v perlové dálek",
šedi vln, v plynulé zeleni vod, v zá-
ivém
zlat ženské pleti baudelairovský obraz „Baigneuses"; kdo zahrál na stíbro lyrického nástroje verlainovskou píse „Svítání z jara" o bílé vesn v duši; kdo ve zvukov tvrdých slokách „Vody" vyvážil tajemství vod, hlídaných pastevkyni zemí, „které vlasy erné tekou na
skrán
a
jež
si
zpívá",
zasluhuje
zvláštní pozornosti ve sboru našich
primitiv asto sahá k trivialitám; že po zpsobe Ch. Péguyho a ve slohu litanie loretánské hromadí obrazové paralelismy až k únavnosti; konen že asto upadá ve zkratkovou nejas-
lyrik. Ale píroda není Reynkovi, lovku, jak se z.k, píznan gotickému, ob-
nost a abstrusnost— není vru lehkým a líbivým básníkem tento kultivovaný žák francouzské lyriky, Baudelairem a Verlainem poínajíc. Bohuslav Reynek nenazval svých básní nadarmo „Žíznmi'': jak jeho tžká a temná organisace smyslová tak jeho horoucí srdce, zranné stigmatem Tajemství, ztravují se žíznivou touhou a promítají ji vášnivými projevy básnickými. Reynkv vysoce vysplý a umlecky vytíbený sensualism, pipomínající v lecems bolestn zjitenou a nervov nachoelou
tím
sensitivnost
Bezinovu
z
„Tajemných
jektivní
ím
více
pravdou ji
a poslední jistotou:
miluje
nm
okem
i
srdcem,
upevuje pesvdení, že jest pouhé similitudo, a že [její krása jest symbolická. Pod jeho smyse v
slovou žízní po kouzlech stále nové zem tryská stíbrnou energií žíze nadsmyslná, roztoužená ekstaticky po Bohu a po pímém styku s ním; touž cestou jako Jakub jDeml dospívá B. Reynek lyriky typicky náboženské, a jeho poesie mní se pak v modlitbu písn dogmatického smyslu. Staví
pímo na odiv, že jest vášnivým
katolíkem, který vdomí jednoty a spoleenství s Bohem a s vností nabývá jednak prožíváním muk
III
Boholovka.jednakhrouženim
se do hloubek milosti Mariiny — oba prvky, mužský i ženský, doplují se pi tom-
to lyrickém
dramat
tam usnadnil
si
víry a lásky.
Sem
Reynek úkol svj
tím, že prosté pejal z tradice lyriky církevní hotovou formuli dogmatic' kou a jen ji básnicky vyzdobil; zpravidla však a to i v kusech poco nejlidchybné ceny formální štji, podtrhuje pi tom živly dra-
—
—
matické, pedvádí sám postup spásotvorného déje jako záležitost prudce
osobní. Tu se mu podailo ukázati, kolik nespotebovaného života jest doposud utajeno v církevních symbolech gotické doby. stále ješt blízkých idealistickým osobnostem roztoužených po Absolutnu. Rejnkovy kusy nejpravovrnjši. plamenná apoBtrofa „Ducha svatého'', temná podveerní modlitba za dar spánku „Nepokoj", ob pašijní úpní „Zrcadlo" a „Milost", pokorná píse duchovního tance a letu „Tak jsem lehký" a j. v. stoupají z hloubek katolické tradice do takových výšin lidství tragicky zbožštlého, že jejich básníka A. N. si musíme zapamatovati.
Zdenka Hašková: CESTOU. 28.
Nákl. Ludv.
hradech
Bradáe na
Str.
Kr. Vino-
1920.
Knížeka dvrných a upímných verš Zdenky Haškové náleží spise v oblast pírody než v okruh umní,
nebo
bezprostední, pekypující, šicit. jímž jest výhradné inspirována, neprošel ani myšlenkovou kázní, ani básnickou kulturou a rozlévá se ped tenáem bez výhrad a bez ohled jako jarní záplava na louce p seté již tklivým souzvukem sasanek a jaterník. V tchto pozdravech, posláních a apostrofách. z nichž jen nkolik se vyhranilo ^ skutenou
roký a vlahý
píse
(„Srdci",
„Úsmv,
„Co
miluji"),
kdežto ostatek se rozplývá v improvisované. ale velice pvabné beztvárnosti, znovu se vrací jeden pízna-
ný motiv, výrazné ženského zabarmotiv lehkého a vlídného úsmvu, kterým nžné díví srdce odzbrovení, juje
zlobu
i
lhostejnost života a jímž
obdarovává podobn jako šípkový ke pozdravy svých bledých a ržových kvt. Opakuji: jest to dar spíše lidský než básnický; bylo by však
nevdností nepochopiti
jeho ceny,
tak vzácné v dnešním svt drsností a úder. Tento úsmv, proteplený shovívavostí ke každému srdci a slitováním s jeho bolestí,
nepostaí
arci,
kde
jím básníka
a
chce ešiti skutené problémy, žiintelektuální („Hledání Boha"), votní („Cos' žíti nového"), ale má za to jinou velikou moc: oblévá i pedsebe všednjší takovou teplou záí intimity, že myslíme až na svítivou posvátnost Fr. Jamese; to, co
a
mty
Zdenka Hašková ponkud neurovna-
nými a kolísavými verši psala svým pítelkyním Žofce Kvederové a File Srpové, dýchá na nás chvílemi, jakoby bylo vzniklo v blahoslaveném A. N. Orthezu.
Richard Broj: PODIVNÉ JITRO. „Zlatokvtu" kniha XIII. Stran 74. V Praze 1921, nákl. Fr. Borového. Nejvýraznjším znakem lyrických rapsodií Richarda Broje, mezi nž výjimkou a jakoby nedopatením zabloudilo také nkolik uzavených básní krátkého dechu, jest široká, nespoutaná a kypivá výmluvnost. kterou se mladý básník dává bez míry a cíle unášet. Jeho zpsob vidní i obrazový výraz jsou kaskasi ve vzpomínce oživuje dické: v horoudojmy z krajin a z mst, cím oekávání dychtivého jinošství
a
a
si zpítomuje možnosti budoucích v zanícené dityrambiprožitk, s odnosti se modlí k životu, nebo
a
a
danou trpností dkuje za radosti smysl, za citové ekstase a pedstavová pekvapení, vždycky hrnou se k nmu peejovit obrazy, slova, vty.
112 jimž se poddává, nedoveda a snad ani nechtje jich sevíti v hutný tvar. Není to u Richarda Broje jenom vý'
L. N Zvina: PLAVBOU K O' STROVU RADOSTI. Str. 47. V Pra'
ze 1920.
Nákladem eskoslovenských
hymnikova, podmtnná patetickým vzrušením mysli pi tvr* tam, kde se do vzrušeími aktu; ných chvaloeí a do ekstatických
podnik tiskaských
výlev radostného
lyrickém deníku slovenském, ale vzniknuvší dlouho ped ním, potvr' zuje znovu to, co bylo zejmo z jeho starších publikací veršových básnická obratnost nahraruje skutené umní,
mluvnost
i
sensualisty mísí
dvrné
konversaní a nejednou ru' sivý tón, zalévá nás dále tento pí'
by zasloužil vydatné filtrace má býti dojímán, nikoliv pehlušován. Mladý klasik školy vers' val, jenž
— tená
žádal >jedinou, nC' roztržitelnou, svatou vlnu dní s tiší'
libristické, jenž
cerými oddíly, nad vlastní silou zá' dumivými", nebyl nieho více vzdá' len než lyrické improvisace; pedpo' kládal stavbu básn o pevné osnov; dbal sám pedn zákon tektonických
pi skladb
vybíral obrazv, tíbil mc' s vtší taf ory, pracoval o básnické autokritikou než mnohý básník skupi' ny formalístické. K nmu, k O. Thee' rovi, rád bych odkázal práv Richarda Broje, jemuž naprostá pasivnost ;
vt
vi
kaskádovitému pívalu zevního sv'
mže
státi osudným úskalím. knize najde se nejedná svží a bystrá jednotlivost, zvlášt kde zpívá plesnou chválu lesa a lou' ky, zelen a slunce, tance pod širým nebem a úprku vod, ale nikde z tchto detail neroste organický celek se zákonným rytmem, nikdy se jeho improvisace nepojí ve vyšší jednotu, jakou má podle nové poetiky, d' sledn domyšlené, býti lyrický cyklus básnická kniha. Také lyrismus, i oproštný od zastaralých formalis' tických pout, má svá kontrapunk' tická pravidla. A. N.
ta se
V Brojov
„Lamír" bude vycházeti v po
8
K.—
Patisk
r.
pvodních
adresovány. asopis
,,
a
vydavatel'
ských.
Nový svazeek náladových písní a L. N. Zviny, vydaný po jeho
maleb
:
lehkost improvisaniho vrhu zastírá nedostatek hlubší inspirace, svlaco' vitá ochota pimknouti se ke každé' rou vzoru brání vývoji k opravdO' vému svérázu. Cosi odvozeného a epigonského tkví na každé básni Zv'
inov,
jež
si
svého svta nedobývá
mén pak myšlenkovou koncepcí, nýbrž pijí' má jej zhntený a stilisovaný pedchdci a mistry a to ve velmi pestrém souhrnu, od Vrchlického po Sovu, od Bezruce po Bezinu; zvlášt osudno ani smysly ani citem, tím
pro Zvinu, že ražba obrazu, odstín nálady, formulace myšlenky v jeho rukách zpravidla zkonvenní. jest
i v této knížece ísla, jejichž pejatou a bžnou strji bleskne
Jsou
osvobozující svit pvodního citového prožitku, jmenovit tam, kde pudov silná radost ze skutenosti vy ve se sopenou náhlostí nebo kde se poži
káské smysly
vpíjejí žízniv do zlaté okamžiku, nejednou narí peruti stají Zvinovým slokám písové, ale celek nemá vtší ceny než veršová cviení žákovská, kterým
plnosti
se
mladý poeta teprve musí
dostati
k inu, podmínnému rozhodným osamostatnním. A. N.
1921 každý druhý msíc mimo ervenec a srpen v dvojíslech prací se vyhrazuje. — Oopisy administraci ..Lumíra" butež — Listy pijímáme jen frankované. —
Lumír", Praha. Karlovc nám. .34.
Rukopis
nevracíme.
Za redakci odpovídá Dr. H. Jelínek. Majetnik a vydavatel nakladatelství J. Otto, sp. s r. o. Tiskem „Unie" v Praze.
—
íslo toto vydáno dne
17.
bezna
1921.
1^ VX i LUMÍR K^ X
R. XLVIII.
J.V
ÍSLO
CHARLES BAUDELAIRE:
KRÁSA. Jako sen kamenný, ó smrtelní,
má
se skvjí;
prsa, o která se všichni poranili,
jsou k tomu, básníky by láskou opojily,
hmoty vnost má
jež
a jež
má nmost
její.
Jak nechápaná Sfínx se s trnu nebes dívám; spojuji srdce snih s blosti labutí: že kazí linie, mám v záští pohnutí; a nikd^ neplái, nikdy se neusmívám. Básníci, vidouce jejž
ve
mj
postoj velebný,
sochám jak bych nejpyšnjším
písném
brala,
studiu života ztráví dny:
mám,
abych milence horlivé upoutala, dvé istých zrcadel, v nichž nabude vše kras: svých oí, oí svých velikých jas
vný
I
MOESTA ET ERRABUNDA. srdce, Agáto. rci, neodletí asem za errý oceán neistých. mstských zdí až k moi jinému, jež oslní svým jasem hluboké, prhledné, modré jak panenství? Tvé srdce, Agáto, rci, neodletí asem?
Tvé
Oceán, oceán širý zná utšit!
Zpváku
chraptivý, který že
—
as
ti
dal
nesmírné varhany když ponou vichru za úkol vznešený, bys ukolébával? Oceán, oceán zná širý utšit!
Mne
odvez, vagóne,
mne
hmít —
unášej, o lodi!
Pry! Pry! Je bláto zde, proud našich slz kde — Vi, smutné srdce tvé že asto, Agáto, dí: „Daleko od bol, zloin, výitek
mne Lumir XLVin.
5.-6.
odvez, vagóne,
mne
tek'!
unášej, o lodí!
I5
5.^6
114 Kterak jste daleko, o ráje voavé, pod jasným azurem kdy láska vše a radost, kdy vše, co miluješ, je hodno lásky tvé, kdy v isté rozkoši se koupe srdce žádost! Kterak
jste daleko,
o ráje
voavé!
Než lásek dtinných ráj ješt nedozrálý, honní, písniky, polibky, kytice a hudci, za vrchem již v housle hrávávali džbán vína naveer v záhonech pijíce, — než lásek dtinných ráj ješt nedozrálý, ráj
úkradmým ína? pivolat žalobným kikem mým,
onen nevinný
s
tím štstím
dál už než Indie a dále nežli
Nelze
jej
stíbrný už nikdy nezaíná nevinný s tím štstím úkradmým?
znít hlas ten
ó
ráji
TEN, KTERÝ STRAŠÍ. Tak jako andl zatracený v alkovny tvé se vrátím stny a bez hluku se pitoím se stínem k tob plnoním. Foceluji t, brunetko má, chladnýma jako msíc rtoma, zulíbám hada polibkem, jenž pes jámy se plazí lem.
Až pijde ráno
siné, zbledlé,
mé
místo najdeš prázdné vedle, kde do veera bude chlad.
Kde tvj
jiní
nžností
se strojí
život oviást, mladost tvoji:
já, já
chci
dsem
panovat!
NA PROKLETY v
noci-Ii dusné,
slov Krista
HROB.
zamraené
kesan vzpomene
a v rozvalin
opuštné
zahrabe tlo slavené,
"5 v as, kde už cudné hvzdy všude zrak pivírají hasnoucí: v tom míst zmije rodit bude a píst tam budou pavouci.
Rok
celý uslyší váš sluch
nad hlavou, kterou proklel žalostné vytí vlí
Bh
smeky,
hladových arodjnic rej a chlípných starc hnusný niem zatvrzelých léky.
frej,
PROPAST. ml
propast svou a ta šla vždycky s ním. Všechno propast je, a in, a touha, sen, slovo! vichrem Strachu zasažen,
Pascal
— a
Žel!
jak ježí se
mi
vlas,
peasto
pocítím.
beh je s hloubí promísen, a ticho, strašlivý prostor, jenž vzením . moudrým prstem nocí mých Kdes na
Výš*, níže, všade
.
nakreslí
.
Bh
dn
mnlavý
Mám hrzu ped v níž
Zím
svým
pízrak, jenž nesmíen.
spánkem, jak ped velikou dírou v tmu jdem irou. všemi okny nekonenosti.
hrza
nejistá a kterou
duch mj, závrati jejž asto pokouší tu, závidí nicot, že neschopna je citu. Ah! Vždycky íslem být a vždycky Bytostí!
A
—
VÍNO VRAHOVO. Má
žena mrtva, volný jsem.
Po chuti mohu zpít se dnes Když vracel jsem se bez penz, drásala nervy pokikem. Jsem nyní šastný jako král. Vzduch istý je a nebe jasné.
My mli
léto takto
když jsem
Tu žíze
si ji
krásné
zamiloval.
zlou, jež hrdlo svírá, bych mohl njak ukojit, co pojme její hrob, bych pít já musil vína; to už míra:
1x6 neb do studn jsem hodil ženu, a dokonce jsem svrhl s ní
kameny tžké
—
z roubení. BudU'li moci, zapomenul
Ve jménu písah
milosti,
z jejichž nic nevyprostí pout,
bychom jak v já
se
as
mohli dohodnout,
své opojenosti,
schzku
žádal
umínn
na pusté cest a už v šeru. A ona pišla. Blázen vru! Jsme všichni blázni víc i mén!
Doposud krásná ješt byla,
a
unavená.
A
já
ml
rád pespíliš ji! Tož jsem dl: as, s žitím bys se rozlouila!
To nepochopí nikdo z nich. Pomyslí zpitá rota líná na to, jak init rubáš z vína za nocí svojich churavých? Nezranitelná tato cháska, jež bezcitná je jako stroj, ni v zimy chlad ni v léta znoj neznala, co je pravá láska, s s
s
s
proklatou oarovaností,
pekelným prvodem, jenž mámí lahvikou jedu, se slzami, chestotem okov a kostí!
Sám, svoboden jsem nyní rázem! Propiji stízlivosti zbytek.
Pak bez strachu a bez výitek ulehnu
sob nkam
na zem',
a budu spáti jako pes! nákladní s tžkými koly s kamením, s hnojem odkudkoli, vagón dnea rozdrtit
Vz
mže
mou híšnou
hlavu bez váhání, jím ve dvé rozkrájen být mohu, smji se tomu jako Bohu, jak áblu, jako Pijímání!
PreložU V.
Dyk.
117 F.
SKÁCELÍK:
DOKTOR Nevím ani,
pro
ne celých dvou
si
JUBAL.
zápisk lékaových.)
(Ze
zapisuju toto všechno, co jsem prožil v dobé
msíc v malém eském horském msteku, kde
—
jsem zastupoval nemocného doktora Jubala. Duše lidská má podivné vrtochy: zapomene asto na vci, které tvoily události a zastaví se u stín, které z nich do ní padly. Celý píbh, na který se rozpomínám, byl vlastn velmi jednO' duchy.
Doktor Jubal napsal správ nemocnice, kde jsem prožíval svou zaátenickou praxi jako externí léka, že je tžce nemocen a žádá za zástupce. To je zcela obyejná vc, která se opakuje v každé nemocnici a provádí se zcela úedn. Byl jsem práv na poadu. Oznámili mi to a vydal jsem se asi za dva dny na cestu. To je vše. Nic více nepedcházelo a pece tím vlastn všechno zaínalo.
Doktor Jubal byl opravdu tžce nemocen. Když jsem ho po prvé a vidl jeho zsinalý, napiatý obliej s ryšavým, hleny zneištným knírem, jeho mrtv ležící ohromn zduelé nohy, pochopil jsem ihned, že mu není pomoci. to taky a klidn o tom hovoil. Pravda, byl to smutný dojem a budil soucit. Ale kdyby nebylo bývalo nic jiného než tento soucit, nebylo by tu nieho, co nemohlo být zapomenuto Ale to cosi pišlo. Kdy snad to byl asi pátý, a jak, tžko povdt Jednoho dne šestý den mého pobytu — jsem pocítil, že mne skoro muiv zne^ pokojuje nepoádek v pokojíku nemocného Psobil na mne sice nepíjemn hned pi první návštv, ale ty vrstvy prachu na stole a papírech, nemytá okna, zaschlá neistota umyvadla, smetí na roztrhaných kobercích podlahy to všechno se zdálo být doprovodem které pouhým neštstí, pedstavoval ubohý Jubal, bezmocný svou chorobou. Je dnes jasno: kdybych byl odejel z toho všeho hned první chvíli, byl by tento dojem zstal mým jediným dojmem o doktoru Jubalovi. Mohu o sob íci, že nejsem bez intuice, která dodává prvním dojmm mnoho obsahu, a pes to zstal mj první dojem hodn povrchním. Povrchnost ukrývá smysl vcí a vsunuje dvivým lidem s jakousi píjemnou pod" loudností falešné osudy v koleje osud vlastních. Ale delší život v okolí Jubalov pouil mne, jak silnou eí promluví v lovku mrtvé vci, odkryjeme''li jejich smysl. navštívil
Vdl
.
.
.
.
.
—
.
.
—
mn
,
.
mn
ii8
Sedával jsem u lože Jubalova cele hodiny sám a sám. Vidél mu ulevuje, má'Ii nkoho vedle sebe. Mluvil velmi málo. DaUi se do hovoru, pepadl ho obyejn chroptivý kašel a dlouhý záchvat dusnosti. PokusiMi se ulehnout, dusil se. Sedl tedy dnem i nocí open v zádech polštái, s hlavou sklonnou na rozhalených
jsem, že
prsou a
rukama
s
enom už
i
kterým
spát
je
„Což
smrt
je
—
^Spát, spát
—
co je život a poznat to nic,
nco,
,**
smrt opravdu jen spánek?"
„Bude vám
he —
opustit to
pein.
, .
„Konec, konec
„Nebude
ležícíma tžce na neisté
—
pouhá výslužba krutého službodárce
Života.*'
lépe."
mn
lépe a nechci, aby
doléhalo na
dovedl jsem se bránit. Hledte: až se na
mn
mne
mn bylo lépe, bývalo mn už kolem — ale — už podléhám útokm. —
to všechno, co tu vidíte
Ted už není
sil
usazovat prach a špína jako na tch vcech, co tu vidíte, a až budu tak slab, že se ani jeho drobným to bude konec. A ten prach už na to zrnékm neubráním Lidi jsem vždycky se sebe stásl, prach už skoro nestásám, eká
pone
—
.
.
.
klade se
poád
blíž,
poád
se zužuje jeho
kruh kolem
mne
." .
.
a
V
bylo pokojíku, který páchl plísní a vlhkostí, leželo šero, brzy po poledni. Domek stál v zastrené ulici proti panským konírnám, a kolem silnice nasypané výše než podlaha pokojíku rostly kaštany, udržující uliku vlhkou a temnou. Podzimní chlad pronikal do netopené místnosti, a fiel
pímo
ze široké,
špatn piléhajícími dvemi
otevené sín.
to všechno, abych vzbudil v sob tehdejší dokonce ne. Jsou slova, na která vrhá asto okolí, v kterém byla promluvena, píšerné odlesky, mizející z nich však, proneseme'li je jinde. Ale slova Jubalova, vyslovovaná tžce v této chvíli v dušení a kašli, neubírala nic z okolí, nýbrž sama dodala mu matného vysvtlení. V tom byla jakási tragika. Kdo anebo co to zatlauje lidi do této skrýše, do sluje tohoto zastreného domku s vlhkými zdmi a hnijící podlahou? Zatlaila to hrubá píroda do této ponížené posice kohosi, komu nepála radosti svtla, i kohosi, kdo této pirozené radosti nezasloužil? Anebo tak uinili hdé? v této chvíli strašliv opuštným. NeDoktor Jubal zdál se s touto opuštností, bylo to snad jen tehdy soucit pocítiMi jsem proto, že jsem práv pemýšlel o tom, je-li zavinná i nezasloužená. Byla to zcela nesmyslná myšlenka, nebo život roste stejn z utrpní zaslouženého i nezaslouženého. Ale spoleenskost nás nutí
Nevzpomínám na
náladu,
to
—
mn
119
asto do moralistní pruderie, za kterou se stydíme, až pijde bolest vlastní.
Tenkrát jsem ml pochopit už mluvu pedmt, ekl bych mluvu prachových zrnéek. Vci asto vyprávjí o lidech, a já jsem bez vztahu k nim vzpomnl si v té chvíli na Jubalovu ženu. Vidél
jsem
posud
Nevcházela nikdy do pokoje Jubalova, to žena nízké postavy, pitloustlá. Pedstavila se v pracích, zašlých šatech s šátkem na hlav Její obliej pibledlý a jakoby trochu odulý jevil netenost, neúast a nesoucitnost. Zdálo se mn, že podlehla marnému zápasu s ne^ Snad byla už tam, kdy lovk vyerpán snáší bolest štstím bez utrpení. Divil jsem se, že jsem s ní až posud tak málo poítal v tchto okolnostech, a umínil jsem si napravit to. Zašel jsem proto jednoho dne díve než k Jubalovi do kuchyn, kde jsem ji spatil otevenými dvemi. Bylo asi k desáté do^ ji
asi dvakráte.
byMi jsem pítomen. Byla
mn
.
.
.
.
.
.
polední.
„Jak dnes spal?" ptám se. „Nic neekl. Spí vždycky stejn
:
sedí,
hlavu
má na
prsou.
Usne
jen mezi kašlem."
„Nevolá vás nikdy?" „Ne. Ríká^ že chce být lípln sám, až bude umírat. rozilil a byl sprostý, jak to umí."
Vera
se
To ekla zlobn.
„Co bylo?" „Když jste
odešel, pišel sem knz zeptat se, nepejeli si být zaopaten. Kiel strašn, ani jsem nevdla, že by byl schopen takové síly hlasu: ven, ven, darebáku, což si myslíte, že jsem tak zeslábl, že potebuju vašeho Boha? Nikdy jsem žádného nepotebo^
Tak se rouhal." „Takovým rozilením
val.
„Je to lhostejno,
se
mže
pane doktore,
ovšem nemoc
ekáme na
pohoršit."
jeho smrt všichni."
Zarazil jsem se. Všichni? Kdo je to všichni? Jaké zájmy, jaká kivda, jaká zášt spojila ty všechny? A je jasno, že mezi tmi všemi je jeho žena. Cekáme, ekáme všichni... Všichni?! Tedy lidé, jeho žena a snad i ta zrnka prachová to je ten spiklenecký šik ostatním ? Než, odpovím^i A ím ublížil žen ? si i na tyto otázky zcela zbývá ješt jedna strašná otázka, jejíž dosah je skoro píšerný: ím ublížil zrnékúm pracho-vým? H!e, staí vyslovit takovou otázku a cítíte, že stojíte na kraji propasti, do které lze hledt jen s ustrnutím. Chápete, jak silnou je asto mluva vcí? Kdo uml trochu íst ve vzhledu okolí, po^ .
.
!
—
—
ím tm
pimen —
"
120
chopoval, že proti Jubalovi byl veden boj. Pro? V této otázce možná celé tajemství jeho života. Rozhodl jsem se, že se mu v tomto boji postavím po bok. Ležel poražen to ne zstalo skryto. Umíral bez radosti. Nemohl jsem víc pro uinit,
leželo
m
—
než zveselit trochu jeho smrt. Snad by ho potšilo, umíraHi by aspo na istém lžku a v istém prádle Jeho žena nejevila mnoho zájmu pro tento úmysl, ale pece zjednala posluhovaku, s kterou jsme, zatím co dímal, srovnali véci, oteli prach, omyli okna. Pochopil to okamžit, když procitl, a usmál se. .
mj
.
m .
—
„Všechno je marno, kamaráde," zasípal „Ten prach pece jenom mne pokryje." Ale pece se trochu vzpružil a bral i léky, které posud odmítal. Po nkolika dnech nabyl i více chuti k jídlu a otoky nohou tak zmizely, že
konen
sám
sesunul se s lože a usedl do lenošky. abych umíral krásn. Ale i kdybyste mne uzdravil, nikoho tím nepotšíte a nikomu tím neprospjete." Zašel jsem k jeho žen a ekl jí: „Jste asi estét, píteli, chcete
„Potebuje silnjší stravu: vejce, lehká masa, trochu vína..." se a pokrila rameny. „Není penz?" ptám se. „Už dávno není žádných. Žijeme už dva roky na dluh. Z toho, co tu vidíte, není nic našeho. A co by taky mohlo být? Neposlal jakživ nikomu útu, kde koho léil zadarmo chudým ješt sám dával mne strhl jenom do bídy neml svdomí Dal jsem jí nco penz a odešel jsem. Bylo hoko z té bídy, která byla vyvolána dobrodiním. Byl by této odvahy k bíd schopen lovk, který ztratil víru v život a který, podluje chudé, dával vlastn vcem pravé jejich urení? Jakou asi tajemnou zmnu pivádí v duši dnešní lepší obd ? Taková všední vc jako sousto chutnjšího pokrmu, kterou se mu kus hmoty pedstaví jako pítel, nabízející se k dobré služb? Cekal jsem, že až ho navštívím k veeru, najdu v pece jen malou, malou jiskiku víry, jiskiku, která vydrží hát hodinu, snad jen minutu ale i ta minuta bude
Usmála
—
—
—
—
mn
—
nm
—
darem.
Bylo
asi
k
páté,
jeho ženu, abych se
nebylo
jí
když jsem vcházel k Jubalovi, hledaje naped jí zeptal na dnešní obd. Nebylo jí v kuchyni,
na dvoe.
k Jubalovi. Sedl v vám daí dnes?"
Vešel jsem „Jak se „Zcela
dobe,
„Neobdval
ale
lenošcc.
jsem hladový." jsem se zúmysln.
jste?" zeptal
.
121
„Ne. Zena tu nebyla od rána a nikoho jsem se nedovolal.* „Už jsem ji hledal a není patrn doma. Slíbila, že vám pi' praví obd."
mne oste a skoro vykikl: „Vy jste jí dal peníze?" Piznal jsem se. „Pak leží zpitá v alkovn. Jen se tam podívejte." Opravdu. Ležela úpln zpitá na zemi. pla lihovinou. Prázdná láhev od rumu ležela vedle ní. Vrátil jsem se. Hledl na mne tázav a ironicky a zašeptal: „Nemyslete si, ze to je moje neštstí. lovka v mém posta^ vení dovedlo by potšiti pomyšlení, ze se moje žena opíjí ze zou^ falství nad mou bezmocností. Ale ona se opíjí jen, aby se opíjela. Pohlédl na
A
neví, že propíjí mé poslední síly kterou jsem ješt ta zrnéka prachová dovedl odehnati pak bude konec ? ani nikdo... Myslíte, že nevím
—
až propije
tu poslední,
aspo
v dosahu svých rukou a ten ani vy neodvrátíte, v niivou vím, sílu hmoty, která potebuje jen našich mrtvol. Hmota je šastná, ta zrnéka prachová nejsou ješt na" až se jí nemžeme bránit ." sycena. Je to mrak drobounkých šedivých sup Opravdu tu kolem nho bylo plno drobných nepátel. Zdálo se mn, že i mne samého zasahují, a že lásku vcí vykupuji si tisícerými drobnými ústupky a laskavostmi, které vlastn rozdávám budou kdysi ze zásoby svého života a o kterých nevím, kdy
—
—
—
vím
O
—
.
.
mn
scházeti.
Bylo to tesklivé poznání. Je opravdu marno, zcela marno být dobrodincem: život je jeden, zcela jeden. Dávám^li z nho tam, samo kde se nedostává, bude se stejn nedostávat za chvíli
mn
nmu
.
.
Doktor Jubal psobil jako léka už po deset let a byl svému dobrodincem; to tvrdili všichni. A sedl^li jsem mezi tmi panskými úadníky, uiteli, emeslníky, kteí se scházeli denn bezstarostn v malé hospdce na dopoledním vín, cítil jsem, že Jubala nenávidli, i když mluvili s uznáním o jeho innosti a cha-* rakteru. To byli ti „všichni", kteí se spikli proti nmu s jeho ženou a se zrnéky prachovými. Oni všichni byli vinni jeho osu" dem: celé msteko zapadlé, celý kraj .. Byli vlasn vinni? Sami nevdli, pro ho nenávidli. Snad je nutil do dobrodiní, snad do mravního cítní, snad do takových vztah životních, že dali ze svých zásob životních leccos, co by nebyli nikdy nikomu uštdili, kdyby sem v toto zapadlé msteko nebyl zapadl takový doktor Jubal. A duše jejich si více nepály, než žít pln, prožít celé své kraji
.
Lumír XLVIII.
5.-6.
l6
.
.
122
Dalo se ostatn
zásoby.
hmotn,
vbec vit v
jejich duše,
v
cosi,
co se
vypoítav? Nekladl si tuto otázku Jubal za tch deset let se zoufalými pocity? A mohl vit v cosi jiného než hrubou hmotu, když toto všechno jednou pochopil? A mohl jim vbec klásti nco za vinu, mohl pokládat jich denní drobné záštiplné boje za projevy jejich vle? Komu, komu ml vlastn dávat vinu? A ncméWi už koho ani obvinit, mohl mít vbec víru ve vyšší y\i? Mohl a sml vbec v nco vit? Nebylými i myšlen^ ky tchto lidí i jich zlobné city vi nmu opravdu jen hejnem drobných, šedých sup, kteí si všichni denn páli jeho zniení? mstilo zcela
zcela
—
mn to rozvíilo hlavou! Uvíme4i jen v hmotu, se mn chvílemi, že na mn
Kolik otázek se
padáme do tžké melancholie. Zdálo celé toto
msteko
chovali za živa
A
pece
msteka duší,
.
leží
jako náhrobní kámen, pod který
mne
pO'
.
zase proti celé té kruté
stál tu jediný chápající,
hmot
jediný,
všech tch lidí malého který se svou zoufalou
v niž nevil, snad všechno toto povznášel: umírající doktor
Jubal.
V jeho míelívé spolenosti, v jeho milo a zdálo se mn, že jeho bytostí
bdném i
ústraní bývalo
mn
bytím vyslovuje pece jen
život jakýsi smysl.
mn
má
náhle velmi blízký, akoli vedle nikoho neprocítila Byl duše tolik útrap jako vedle nho. Sám nevil, ale bezvrectví
mn
budilo víru jeho bylo tak isté, že ve a neniitelného, temného, tajemného i
sladkého. Ošetoval jsem
„Dkuju vám,
že jste
už jen na to, abych ho, jen se usmíval
si
ii
.
Jednoho dne
ekl: jsem
dal
mn
dodal
se
—
víru v cosi nicotn
práv svou
tajemností
zvýšenou pelivostí.
aspo
trochu
síly.
sám svj poheb."
Potebuju
Téšil-li
jsem
.
zastal
míru
ho proto
obstaral
jsem u
„Je to zdejší truhlá.
mu
—
nho
mn
zdál známý. muže, který se si u nho rakev. Práv
Objednávám
." . .
Co potom všechno
vlastn velmi prosté. Ale sluší to zaznamenat, protože to patí k celému obrazu doktora Jubala. Za týden po své návštv hlásil mu truhlá, že rakev je hotova a že ji zatím ponechá u sebe. co je to zatím," smál se srden. „Zatím, zatím I truhlá ucítil, že v tomto slvku zatím, které vyslovil zcela bezmyšlenkovit, je skryta vlastn velká tragika. Doktor Jubal ne^ povolil odporujícímu truhlái, který rakev jcšr téhož dne pinesl.
—
se stalo, je
" .
.
123
Byla
Zkusím,
dubového deva, zalitá smolou. bude ležet..."
z
„Je
pevná
dobrá,
.
.
jak se v ní
mu
Pomohli jsme
k tomuto výkonu, který byl pro jeho
slabé
ješt pílišný.
síly
Rovnal své tlo leže chvíli v rakvi a byl spokojen. Pak dal rakev postavit na židli k oknu a v podveerních chvílích sedávali jsme u ní opírajíce se o její víko a vyhlížejíce chvílemi z okna do podzimního šera. Zotavoval se dosti rychle, tak že jsem byla
pece
jen
pedasná
„Nebyla, nebyla
msíce
—
—
.
.
.
.
.
tak do konce všechno jen zdánlivé bylo takto volno, Vždycky, když
mn
dostavilo se krvácení. Pijde^li tentokrát,
jakým svj dobrým lékaem.
Klid, s asi
vyplní. Vyplnila se
i
„Ta rakev
—
to je
pak bude konec
mu kdysi ekl:
.^
bude poslední
stav pozoroval, byl
A pedpovdi
.** .
.
mn dkazem,
že býval
léka
obyejn
dobrých
se
jeho.
Posledního listopadu brzy po poledni po záchvatu kašle vyinul proud krve z úst. Byl tenkráte chmurný, vtrný den. Zdržel jsem se od asného rána do pozdního veera u porodu v nedaleké vsi a vraceje se, zajel jsem pímo k Jubalovi. V pokojíku svítila adiv lampa. Sedl v lenošce, krev se mu lila po prsou ze za" krvavlých úst. U nohou spala zpitá jeho žena. Po injekci se trochu vzkísil, poznal mne a cosi namáhav zašeptal. Napomenul jsem ho, aby nehovoil. Pohnul jen tžce rukou, usmál se a naznaoval mn, abych se k piklonil. Chvíli jsem nerozuml, co povídá. Žádal vodu. Napil se a hlas jeho se zjasnil. Dlouze se odmluje se
mu
nmu
pronášel tžce slovo za slovem: „Prosím si ráno to leží. Napsal jsem stole
—
jen
datum
.
.
— vás — tam — na — — úmrtní — vpište
— — — Pání nemám — žádné — zahrabte mne — jako — poslední peníze mn — dnes propila — nemám — list
nejchudšího Kašlal chvíli, bubliny krve praskaly mu na rtech a hlava se mu bezvládn kymácela na hrudníku. Pak se náhle vzchopil a zasípl: ** pohlédl zvednte ji Prosím vás „Konec dkuju vám ... .** její ruku na ženu, „a podejte Zvedl jsem ji namáhav. Byla v podvdomí. Vzal její bezvládnou ruku do svých, nkolikrát ji pohladil pohybem, který nezapel
—
—
mn
nžnost
nemže
—
—
. .
„Ona za — nic — nemže — nikdo mnou nebylo — nikomu lehko žít se
a zašeptal:
—
—
Pak už nepromluvil. Zena zatím sedla na zívala.
Asi za tvrt hodiny pestal dýchati
.
.
za nic
—
,**
.
.
podlaze a hlasité
.
124
Pohbu
zúastnilo se nás Msteko o
Byl to v
asi deset.
nm dlouho mluvilo
msteku
první
onou povrchní hovorností, s jakou mluví lidé, mající zle svdomí. Ale to vše se mne už málo dotýkalo. Co to všechno už pak znamenalo ? — Na^
poheb
bez
knze.
s
jsem ješt jednou pokojík, ve kterém umel. Na pohled jenom, že má vzhled zstal nepoádek nezmnn, zdálo se jakési dravci nasycenosti. Také zrnéka prachu už nikoho nehle^ dala, kolem nikoho nevíila. Boj byl dobojován. Cítil jsem, že hledím v tajemnost ehosi, eho nikdy nepochopím Za týden opustil jsem pak msteko nadobro. vštívil
mn
.
.
STANISLAV HANUŠ:
MOR. Když msto už dávno zdímlo celé a schýlil se mésíc pod obzor, tmou hluchou, zvolna, obezele, neslyšnou chzi, s družinou bídy a se vplížil Mor.
Tu
a
hrzy
tam
pod oknem stane, kivou tvá tlaí k erným sklm, tu a
tam
do skulin dechne
doupatm, a dív než na
—
domm
a k novým zas kráí a palácm;
svítá,
zmámen se zmítá, kam jen dechl, nkdo cho.
loži
tam,
nmý
spchá, A dobyvatel jako by moh být zaskoen; tu a tam svoje stráže nechá, horeky, mdloby, tžký sen; a než se zbudí s kalným ránem milion mozk, srdcí, úst.
Mor je
v
s
vojskem hrz pánem.
mst
Stráž hlídá zatím zajatce dobe zastává tu práci;
a
jej sráží, když se zvednout chce, pak z dlouhé chvíle zane hrát si
125 a
zane po svém
hru mu
na
laškovat,
sedat, dech
mu
brát,
z lože zláká ho, jak chrt plete hravé, se pod nohy
i
mu
by vrávoral, — co vzadu Smrt, jež chce mít podíl na zábave, se v nezbednosti kostlivci
a v tanci po
^
ném
opií.
Mor méstem kráí s družinou den za dnem v slávé své a moci; kde oi jeho spoinou, mrtvolné, na tom, na tom chodci, lovék nedojde, kam šel, za láskou, slávou, snem a prací,
již
le
vratce, bílý
se
v kout svj
nad s
úbél,
hrzou
v duši vrací
zimninou tvá chýlí níž, jak na ramenou nes by kíž, kíž na svou Kalvárii. a
Ustoupiv, kde kdo kose zírá
myšlenkou sobí: „Zdráv jsem! Žiji!" Tak lidský kruh se rozevírá. Tak lovék na pout svoji k tmám jde sám a sám.
s
Smrt. ironicky krutý host, prolézá komnaty i díry; hry, tance, šprým nemá dost a v rozkošnictví nezná míry. V sí mudrcovu vstupuje a v holých dásních tají smíchy,
když posmévané mimuje ten život vybraný a tichý;
má i
ráda estetickou hru, drahá je jí barva žiVá
a Syrá všivých
brloh:
—
sbor opilc kdes vedle zpívá zde bez okolk bije v zem taní, divá, bezmasou patou rej s koneným tím efektem: hnát k živým ústm pitlaený, v nichž v krvi poslední mrou steny.
—
Smrt rozkošnicky miluje ty chvíle, dech kdy pohaiíná, kdy tragicky se stahuje tvá, která
víc a více siná.
126
kdj plamen
s
vétrem zápolí
—
je miluje, ach, miluje,
to doušek pevzácného
vína,
co v prasklé ísi ješt je, to rozkoš, která vrcholí.
—
Co den, to vtší zas a zas pipraven jí hodokvas; už na jemnosti umné hry a na okolky nemá kdy,
je
jen hýí,
hýí
bez míry.
A v bednách z prken, v rakvích z cínu ekají mrtvých sta a sta den ze dne marn na místa, na místa v tichém hrobním stínu. Tak
život
msta
se všech stran
uplývá zvolna, v šachtu stéká, a je to, jak by z mnoha ran proud krve plynul zt lovka. A jsou, jichž srdce v onch dnech úzkostnou láskou jato cítí, že msto, v jehož rodných zdech jim bylo trpt, snít a žíti, v nmž celý vk svj prožili, jest, kdy znali, aniž, ím pro te je jim ne už pro chvíli,
—
n
na
niž kdy rádi vzpomínali, ne pro ar snov zamžený te je jim jako bytost živá, jak drahý kdos a muený. A zí'li, když se pipozdívá, jak v tmavé nebe fial stem chrám vzpíná vž svou zamyšlenou, tu touží vit, ped Kristem se s celým srdcem, na kolenou, až k zemi, k zemi pokoit
a
A
—
s
pláem
prosit za
oni vroucni
svj
lid.
nevící
by chtli u všech mroucích stát a tichým slovem jim jen íci, by snáze mohli umírat, o nadjích, jež v nitru klíí, sklonném k lidským bolestem: o jasné vli, která vztyí svou dobrou vládu nad mstem, o temných silách podrobených, o davech, k svtlu sjednocených.
127 o snu, dnes jdoucím dušemi, zítra ožít spatí, zdz, v tchto zdech, jich píští brati: Království Lidské na zemi.
le který
— A
Smrt,
bezuzdnji
ta stále
hýení
svoje zapadá; to dni jsou podle chuti
v
to pravá pro
jeji,
ni nálada,
to
ku pravému hodokvasu
je
osvtlení, jak
ty
spory temnoty
ten
div
má
být,
a jasu,
živý temnosvit,
a tragický, jak
má
jej
ráda,
když v hloubku bd a zdšení, jak ze záhadných nebes, padá proud utopických záení.
Dny vných pohb, mrtvých smutení slávu mstem stou,
noci
by Mor, jak sluší jeho moci, ml nádheru svou vladaskou; le on si a vždy všímá
mí
hrz,
jak tu
mí
dnem
i
nocí jdou;
ds
ho zde již nezajímá; zrak mrtvolný mu hasne, mdlí a šprýmy Smrti nebaví. sít
A tu, když ztichlo msto celé, kdys v noci, zvolna, otupéle a zpovzdáleí sledován svou suitou hrzy '— neslyšnou chzí vyšel z bran.
31. xii. 1919.
•
ARNE NOVÁK:
KRAJINÁSKÝ ŽIVEL V POESII OTOKARA BEZINY. iásník,
i
když
je
epikem nebo dramatikem, nosí
s
sebou ve své
obraznosti a svých dílech krajinu, která byla slouena
s
jeho
nejvýznamnjším prožitkem: s radostnou nhou dtství, neb s di' vokými lízkostmi náhle zneklidnných jinošských let, s milostným píbhem a vypitým až k temné ssedlín na samém dnu i
128
rozlomeným uprosted nejkrásnjšího
dumou málem
rozletu,
se
soustednou
mužství nebo se ztrátami, které iní smrt žádoucí. ]cAi básník zvyklý, budto podle svého kla^ sického založení nebo podle požadavk svých umleckých forem, zpedmtovati všecko, s ím vnitn vejde do styku, objcktivisujc vyzrálého
také tuto krajinu, jež jest
takka jeho duchovním domovem,
ale
na nejvzrušenjších a nejdležitjších místech jeho skladeb, zazní na konec pece dvrný motiv krajinný, jenž v básníku dokreslil lovka: pro Goetha na p. kvetoucí rozmanitost vlídného durynzelenými lesy až v samu blízkost ského pohoí, posunutého s vévodské residence, pro Flauberta stíbrná a vybraná nuda Seiny, plynoucí k moi pomalu, jako marný mandských život do náruí smrti, pro Ibsena studené a tvrdé mlení norských samot zastínných mlhami. To nejsou již scenerie, nýbrž ástky
vn
no
beh
jež lze pozornému tenái odhaliti pod podáním sebe ne^ osobnjším. Lyrik tvoí však se stálým zetelem ke krajinnému pozadí, jehož nemže pohešovati a do nhož vkresluje své situace; není šina lyrického básnictví niím jiným, než stálým dialogem básní"
osudu,
v
onou krajinou, která mu v posvcené chvíli prozradila smysl života; tak zaznívá u Máchy v obmnách myšlenkových i náladových znovu rozhovor s temným lesem divokých skalních útes, ponoeným do dsivé hrzy bezedné noci, u Sládka teskliv nžná rozmluva s lesnatými chlumy mírného Podbrdska, u Sovy nyvá píse apostrofující v žádosti a touze onu „vallium vallis"
kovým
s
kdesi na jihu
ech, odkud, neotráveny ješt mstem
vstávaly básníkovy vidiny, vzdušné a
a
vzdorem,
kehké. Ale básníkov tvo"
ivosti nestaí nikterak, aby kísila v oparu nálady a za citového posvcení krajiny, které byly pro poetovu osobnost jevovou pravdou a aby jich používala jen potud, pokud vyjadovaly uritý stav duše; to byl by píliš trpný vztah ke krajinnému prvku básvtším tvrcem jest poeta, tím naléhavjší nického svta. potebou se mu jeví nahrazovati postupn analytické nálady krajin
ím
skladnou a soustednou syntesou a pímo vytváeti z cm" zraku a dojmu nové složitjší a výraznjší krajiny, v nichž jest zhuštna a znásobena nejen zákonitost pírody, ale i vztah lovka k prostedí, jehož jest spolubudovatelem. Jako v malíství znamená též i v lyrice toto úsilí pekonání impresionismu ve prospch umní kladnjšího, aktivnjšího a ovládaného energitjší vlí lyrik"krajiná pestává pak býti pouhou citlivou deskou, kam píroda vdechuje své obrysy a barvy, svou nhu a svj smutek, jejich
pirie
—
7
129
svá oblaka a své slunce a ujímá se vyššího, úkolu býti stavitelem
obraz, budovaných podle jeho niterného zákona. Není v eské lyrice, tak bohaté i mezi umlci tetího a tvrtého ádu na subtilní krajináe, druhého básníka, jenž byl by s ta^ kovou Icgiností i plností vývojovou vyrostl z impresionistického virtuosa krajin empirických v syntetického tvrce zcela svépráv" ného a osobitého svta krajinného, a u nhož by tento vzestup ilustroval do té míry celou jeho dráhu ke svtlu, k jistot, k my^ stickému štstí, jako Otokar Bezina; pemýšleti o této dosud neanalysované složce jeho obrazového díla neznamená tedy zahlou' bati se s krátkozrakou monografiností do podízeného úseku v jeho tvoení, nýbrž hledati podstatu jednoho ze živl, který skládá a spoluvytváí jeho svt, plný pekvapení i zákonnosti. Temný a sebemuivý melancholik „Tajemných dálek**, trýznný nervovými a smyslovými zkušenostmi o velmi odstínné, ba rafíno" váné realit, která jest odsouzena k tomu, aby jako prvodní sce^ nerie stále obrážela hrzu ze života nežitého a z touhy nenaplnné, tento mladistvý a pesimistický Otokar Bezina jest ve svém kra" jinném zení nejistším empirikem. Neuzavírá^li se do klausur, kom^ nat, klášterních cel, vzení a to jest nadmíru píznané pro toto období determinismu až spoutaného ano pikovaného zpívá o velice reálních, jen nepatrn stilisovaných a osobními prožitky zdvrnných koninách, kudy chodíval jeho tlesný krok, a kde zís' kával své první zkušenosti zrakové. Pozorujme intensivn smys' lovy obraz jeho „Bezna", žíznivého po slunci a zahaleného vlh^ kem, v nmž spí nesíslné možnosti jara a léta vdechnme obma nozdrami a vnímavou myslí básnický protjšek oné básn, nazvaný paradoxn „Apostrofou zimní" a pesycený vnmi, nashromáždn nými za celé zlaté léto; oddejme se v „Siest" he celého vidma na snzích nehnuté zimy; nebo naopak podivné symfonii letního úpalu, únavy a apatie v „Nálad" (ve „Svítání na západ"); a zvlášt se vetéme do karakteristického krajináského vstupu erO' tické elcgie Bezinovy „Den výroní" s tou jedinen pesnou a odvážnou zkratkou vystihující samu duši pohcrského prospektu („Ocelovým, svírajícím se kruhem úžil se obzor. Tma zrála. erná bratrstva les, zel jsem, klekala k zemi, jak k chóru modliteb za zemelé. Píkrov nebe se nížil nad mojí hlavou, jak
—
—
;
—
—
stlaen a dol vypiatý šerem"). To vše jsou autentické dojmy a nálady impresionistovy z jeho domova, se západního i východního úboí eskomoravské pahorkatiny s celým místním svérázem kraje
písn zamraeného, Lumír XLVIII. 5-6.
jehož
smutek pod
úsmvem
slunce roztaje jen 1
130
na nkolik týdn v náhlou a opojenou radost nemocného, kterého do kvetoucí zahrady zalité slunení záí. Ale již cyklická ada obraz ve vdné modlitb k zemi „Vé^ ze", nad jiné píznané pro první období Bezinovo, kde básník až tématicky rozvedl svj krajináský empirism, zavírá se rozhod" nutím k útku z pozemského domova; oslovuje zemi, svou „Ne^ jatou": „v teskaém nadšení vzlétám osvobozen z tvých lokt vy" snných.*" U konce jsou krajinomalby, jež byly stavy duše s reálním základem zkušenostním, u konce náladové záznamy zrakových vzpomínek z domova, u konce pozorná a vznícená pasivnost ana" pustili
lytikova,
která
únik
krajin
svt pijímala, atomisovala, do
interpretovala.
konstruovaných
Tento
zapsán jest velmi zetelným písmem hlavn v rozmezném „Svítání na západ'% kde jej ohlašuje nkolik míst vstupní „Modlitby ranní", instrumcníované se závratným umním na pechodu z konin pesimismu a smrti do prostor života, víry, božství a lásky. Poeta, dotud „vyhýbavý a kleslý milenec snu", odhodlává se oddati „jiski-vému pohledu dne, v nmž svítí divoká žádost nezrozeného", t. j. ze svtelného a barevného varu skutenosti míní sám vytváeti neznámé posud útvary, scenerie kraje. Zprvu jsou to konstrukce jen nesmlé, nemnoho odlišné od skutenosti, krajiny pedk v „Mythu duše", „Kvty stín" s pemoženými popoledními parny a s blízkostí zrání ve „Svítání na západ" a zvlášt melan" cholická a posvátná djišt duchovních žní, která se stávají nyní pro Bezinu tak píznanými a drahými. Báse, v níž básník poprvé v stíbrn svítivém toku lehce nanesených barev namaloval tuto novou krajinu duše, nadobro od" lišnou od krajin zraku a úpln pepodstatující reální prvky ve vyšší, symbolickou skutenost, zasluhuje analysy zvláštní. Myslím nevýslovn cudnou a vroucí apostrofu erotickou „Až sedneš za ." Vlastní lyricko-dramaíický dj, položený do dvou stl závrených slok básn, odehrává se, jako za melancholického mládí samotáova bylo pravidlem, v uzavené místnosti, v jakémsi novém veeadle emauzském, kam k básníkovi pisedá milenka zcela zdu" chovlá, spíše myšlenka a symbol vnosti než žena této zem, aby s ním slavila hody kosmické, podobné tm, o nichž ekstaticky zpivi hymnický závr spíznné skladby „Tys nešla". Duchovn milostná scéna však má prolog krajinný kouzla ve své prostot až posvátného: symbolická metafora o „dob žní" rozkvetla na celý obraz prvk reálních, ale ladní již úpln nového. tenái mohlo by se snad zdát, že dozrávající líchy, kterými bezdtný ho'
mj
z
.
.
empirických
krajin
131
spodá kráí,
rytmem a v téže narzivlé plavosti eskomoravské pahorkatin, ale jejich klasy
vlní se stejným
jako obilní lány na
záí msíní, na jejich meze padá rosa hbitovní, jejich veer provát jest oddechem vných vod a províván vtry zámoskými není to krajina empiricky dojmová, nýbrí syntetická, stavná ne již podle dojmové vzpomínky, nýbrž podle symbolické po^ zrají
—
teby.
Knihou takových krajinomaleb syntetických a symboíických jsou pak „Vtry od pól", Bezinovo dílo nejopojivjší a nejjásavjší, du^ chovní bacchanale poznání a radosti ze svta co nejsložitjšího a nejbarvitjšího, symfonie duchovních superlativ; ve „Stavitelích chrámu" stupuje se toto umní ješt, aby v „Rukách" bylo pod^ ízeno potebám básníkova hymnismu. Otokar Bezina nauil se zhušovati typy a barvy tisícerých krajin v jeden obraz sytý a ži-* vcucí až k peptí, v morfologickou zkratku, shrnující nepehledné množství intensivn prožitých jednotlivin, v typickou abstrakci, která se
pímo
láme
a
puká srostitými svými podmínkami,
získá"
nými stejn výbojnou imaginací jako prolínavou pozorností smys" lovou. Ve dvou skupinách scenerií se zalíbilo nyní básníkovi pede' vším a to spíše z myšlenkové náklonnosti než z dojmového pe' bytku, v propastn hlubokých nocích a v letních krajinách ovládat
ných poledním žárem a vyvrcholeným zráním; obmuje je v ne" únavných variacích stále nového ladní. Bezinova noc z doby, kdy došel mystické jistoty, není ani dsivá, ani prázdná, ani výsmšná, jako byla tragická noc zoufalého nihilísty Máchy; zní to pímo jako odpovd iniciátoru eské lyriky filosofické na jeho výkik: „Temné hlubiny se hrozím, ach! a k svtlu nelze jíti!", ujišuje-Ii se jeho ddic a protinožec v tajemném prvanu proudícím z ote" vených oken noci: „pítomnost druhého žití jsem cítil". Proto hvzdy nad kvetoucími jablonmi a nalitými poupaty rží záí („Kde jsem už slyšel?}, proto v toužebné hudb msíní
dvrn
zvoní echa tón, jimiž jásá slunce neviditelné („Noci!"), proto za mytologických nocí, osídlených snílky, kajícníky a milenci nadjí, zní šeptání, že míle každou minutu do moe svtla padáme („Zas ve vidní prorockém"); proto pod nesmírnými svtelnými kalichy hvzd, za šumu prvních zelení a jarních vod vzpínají se duchové ruce dímajících dlník k výšinám, aby objaly svty („Jarní noc"). Tyto noní krajiny, mysticky transparentní v temnomodré své kráse, nejsou již jen sceneriemi duchovních dj, nýbrž zárove jejich symboly; každý malebný posteh, naped zbavený jevové jedinenosti a povznesený k výši typické, znamená spolu kus my"
132
šlenkové zkušenosti o probouzení se empirického lutnímu poznání.
lovka k
abso'
Bezinovými zánými a zánými obrazy let^ vystupovanými asto až k palivé intensit tropické. nich krajin, Jsou tu pedevším proto, aby básník symboHsoval svj mystický nález o „poledním zrání" jednotlivce a lovenstva k intuici, k lásce, k radosti, onen základní lánek mužné své moudrosti; mají však i úkol náladov dekorativní, pro njž využívají smyslových pO' znatk zplozených v rozkoši ze slunce, barev, tepla; práv v nich osvdil O. Bezina, jakých služeb mystikovi prokázal sensualista, který vypil všecky šávy, ohn a duhy pozemské, aby z nich vy^ Není
jinak ani s
tváel nové kosmické obrazy. Bylo by opsati celé pasáže z „Po^ ledního zrání", horké opojení vstupu „Lásky", tanení nedokavost „Letního slunovratu", slastnou hrzu temného líení „Veder", aby bylo jen ponkud naznaeno umní, s nímž se Otokar Bezina zmocnil všech lék a jed léta, hýícího na zemi a v duších. Jsou v tchto jeho fceriích vegetativního šílení a tropického rozkošnictví místa, pi nichž nelze si ncvzpomenouti na malískou obdobu eskou, na grafiku i plátna Maxe Svabinského, práv jako zádum^ ivá jara Sovova vzbuzují pamt Preislerových panncaux; arci to, co malí pohan a hedonik vyžívá až na dno v objetí hmoty a ve splývání s ní, jest básníku spiritualistovi jenom znakem hod a ekstasí duchovních, stejné horkých, le daleko složitjších. Na vrcholu svého tvrzení pikl konen Otokar Bezina nový líkol krajináskému prvku své poesie: zpívaje chválu a slávu ve" likých kosmických dj, zrody, snoubení, odumírání a perozování živl, jimiž mohutn znázoruje osudy lidského ducha v rámci vesmrné harmonie, zhušuje do nich synteticky krajinné pohledy a obrazy, plné pohybu, vzruchu, dynamiky všecka analytická pasivita nkdejšího impresionisty jest pekonána nadobro, a pO' drobný empirism jest pohlcen obzíravým pohledem do samých prazákon pohybu a dní v kosmu. V ele tu stojí slavná „Píse o slunci, zemi, vodách a tajemství ohn" z „Vtr od pól", sou^ peící s hymnami dávných náboženství; prolog se zkratkovým obrazem východu slunce tkví ješt v starší technice krajináství Bezinova, kdežto ostatek nese se již v plné volnosti nové písn kosmické, pro niž statický posteh jest leda náznakem dynamického dje. V „Stavitelích chrámu" pracuje poeta touto technikou ncj" radji, i když jde o intimnjší dramata, než onde byl hodokvas živl: v tomto zpsobe syntesou jiter, polední a jar odpovídá duše na zvdavé otázky o obsahu zem („Télo"), takto (v „Apotecsc
—
!
133 klas**)
djinami
dárného
i
role a obilí vypráví dílo
v pracích smrti; takovou
scenerií jarních
adou
tvoivého ducha životo' dramatických obraz a
opvuje závr knihy („Pozdravujeme
jaro")
vn
vné
vn
jásavé dní kosmické, aby pak ješt mladé, slibné, kosmogonický paian vod, které „zpívají jedi' v „Rukách" zaznl nou laskavou sílu, jež zmnami nesíslnými hledá pravou tvá zem". („Zpívaly vody.") Krajinomalba, jež na úsvit básnického umní Bezinova, do^ kud nebylo ani dosti skladné ani dalekozraké, mla hodnotu samo^ úelnoUj^^jest nyní, když ji provádí zkratkový dar syntetikv, spíše jen pomckou, ilustrací, symbolem. Neopouští zem, již miluje;
nepohrdá pomocí reality, kterou násobí; neztrácí pi vzletech do výšek smyslu pro kvetoucí hlubiny, jimiž byla inspirována, ale vše, co bylo nazíráno, prožito, vnitn osvojeno, nabylo hodnoty zna^ mní. Nebo to jest neklamným znakem „Stavitel chrámu", že se poznávají
hrzu
znameními
a že »jako slib jiných
nebes a
zem
vidí
nádheru vcí".
a
VIKTOR DYK:
ULICE
28.
ÍJNA.
(Rozhovor jarniho
Zamyšlený chodec
(stoji
na chodníku, dívaje
tjší stranu ulice, a pehlížeje zjevné vše,
Usmvavý
se
utkvlým pohledem na
jediného bodu, který
jej
pro-
zamstnává).
(neslyší).
chodec: Holá!
Zamyšlený chodec
Usmvavý
krom
chodec; Hej
Zamyšlený chodec
Usmvavý
dne.)
hodeC
C
(neslyší).
(siahne
zamyšlenému na rameno
chodci):
Probudte
SC,
spái!
Zamyšlený chodec: Ani se.
Dumám
Usmvavý
chodec:
Zamyšlený chodec: ením
dost
málo nespím,
píteli.
Klamete
pouze.
O em? Nevidíte?
(Ukáže pohybem ruky na tabulku
s
ozna-
ulice.)
Usmvavý
chodec: Ano.
„Ulice 28. íjna."
Díve
jste
toho ne^
vidl?
Zamyšlený chodec: Oh, vdél Ale vcdl
potu vcí
jsem, že existuje a kde existuje. jsem to tak pibližn a povrchov, jako víme beZ" v život. Snad jsem si také dokonce všiml bílého
!
134
nápisu na ervené ploše s modrou obrubou. Ale byl to zase c^e zrnkový dojem. Teprve vera jsem se nad ní zamyslil. chodec: Zdálo hy se, že máte píliš mnoho zby-* teného asu.
Usmvavý
Zamyšlený chodec: zbytené
práce.
Usmvavý byl
její
Lituji,
Ale tahle
že se mýlíte;
ta práce
mám
mnoho
píliš
nebyla zbytená.
chodec: Nemohl byste mí naznait aspo, jaký
výsledek?
Zamyšlený chodec:
Zajisté.
Nepihodilo
se
vám, který
se
usmíváte tak šibalsky, jako byste vyzrál na celý svt, nestalo se vám, pravím, že jste zcela náhodou našel klí k problému, ví jak dlouho? který vás trápil ped tím chodec: Pro by se mi to nemohlo podait? Pouze básník „Sluneních hodin*" ztratil klí a už ho nenalezne. Zamyšlený chodec: Pedstavte si, že byste se byl zabýval pc^
bh
Usmvavý litikou
—
Usmvavý
chodec: Brr
—
Zamyšlený chodec:
a
dokonce politikou republiky.
chodec: Chra mne toho bh anebo Dr. Bartošek s Volnou myšlenkou na míst božím. Zamyšlený chodec: Budiž. Je to pro vás obtížná pedstava a nechci vás obtžovati. Ale ježto jsou lidé, kteí zabývají se tmito pro vás odlehlými vcmi, ježto jsem z nich, pravím vám, že
Usmvavý
zde
našel jsem klí, který jsem dlouho a usi"
(ukazuje na tabulku)
lovn
hledal.
Ano,
ulice 28.
íjna
je
klí k morální kocovin
republiky.
Usmvavý
chodec: Klí ke kocovin!
Gratuluji, je to
smlý
obrat.
Zamyšlený chodec: Promite. Ale pes svj humor chápete velmi dobe, 28.
co
znamenal
íjna,
28. íjen.
dne, kdy,
A chápete,
neklamu^i
se,
že oznait ulici
neml
jste
svého
ulicí
humoru
nejvtší poctou, kterou možno vzdát zasloužilé osvobozeného hlavního msta osvobozeného státu. Ulice 28. íjna, to jediné, vrcholné vyznamenání, jež iní ulici historickou, dávajíc jí historické datum, jakého ped tím nebylo a jakého už nebude. Posloucháte ješt?
každodenního, a
poestné
je
ulici
Usmvavý
chodec: Snažím se. Zamyšlený chodec: Požehnej bh
snaze vaší. Nuže,
jaké jsou zásluhy této ulice? Jaké jsou
dostalo jedineného
Usmvavý
vyznamenání
chodec: Byla
?
dvody, pro
Znáte njaké?
tu dne 28. íjna.
ptám
se,
které sejí
135
Zamyšlený cho dec:
Usmvavý pro hj
Je to
u
to nestailo
Zamyšlený chodec: ulice ne.
Dotrní
Usmvavý
mnoho,
pece jenom není to dost. hdí v republice to stailo;
ale
U pemnohá
chodec:
ulic? lidé mohou býti dotrní, unaví nás, až ustoupíme. Ale ulice ?
Uíice nejsou lidé
lidé
;
chodec: Práv jsem pipadl na
vším, ulice tato
je
krátká
jiné
dvody. Pede^
také 28. íjen byl krátký; chápete,
a
podzimní den.
Zamyšlený chodec: Hm. mne njaký
Mluvil
jste
o
dvodech. Nemáte pro
silnjší?
Usmvavý
chodec: Prosím. Lidé chodili touto ulicí 28. íjna. chodec: Tak jako mnoha jinými ulicemi, které se ulicemi 28. íjna nestaly. Máte ješt dvod k disposici? Usmvavý chodec: Lituji; zatím ne. Zamyšlený chodec: Také já ne. A pece jsem nesoudil lehko^ mysln. Snad, tak jsem si íkal, rodila se v této ulici tak i onak svoboda, snad v tom i onom, tob neznámém dom pi*-
Zamyšlený
pravoval se
Ale nikdo neví o tom.
28. íjen.
Usmvavý
chodec: Není ulice tato v seznamu len Maffie? není. Zamyšlený chodec: Je to divné; ale ani v Usmvavý chodec: A není to píznivá okolnost? Zamyšlený chodec: Jdete píliš daleko. Z toho, že není v onom seznamu, neplyne už, že by mu si a mít zásluhy. Lituji, že nenašel se dosud nikdo, kdo by mi dokázal, že jí mohla být. Nuže, ekl jsem si, 28. íjen nebyl zde pipravován. estný Ale titul ulice 28. íjna nebyl udlen pro zásluhy pedchozí. dostalo se jí ho proto snad, že typicky znázoruje smysl a dosah
nm
I
nové revoluce.
Usmvavý
chodec
rozhlédne
se):
Hm.
Snad, možná, sotva, nikoli,
dí Vrchlický.
Zamyšlený chodec:
Bohužel nikoli neprávem. Prošel jsem velmi pozorn. Prozkoumal jsem domy, firmy, vý^ kladní skín. Hle, zde stojíme ped uliní tabulkou, na níž se blá hrd oznaení. Všimnte si, co je pod ní. chodec: Jemné prádýlko, rozkošné látky. touto
ulicí
Usmvavý
Zamyšlený chodec: Firma?
Usmvavý
chodec:
Zamyšlený chodec: naší revoluce
Usmvavý
R. Amschelberg. Je to typické
znázornní smyslu
?
chodec. Tentokrát
jdete
vy píliš daleko.
a
dosahu
136
Zamyšlený chodec: Obrame se na tuto všechny možnosti. Hle, zde telen
a ohlašuje
sídlí
stranu nutno vyerpat Ústední banka eských spoil
nám, že provádí
všeho druhu. Není
;
bankovní obchody
sama. Ale bylo by možno vidt práv v ní typické znázornní smyslu a dosahu naší re" voluce? Mám o tom pochybnosti. Vždy, pamatuji'li se, sídlila zde Ústední banka eských spoitelen ne pouze ped 28. íjnem, ale
dokonce
Usmvavý
ped
ulici
válkou.
Nechtjme hned u prvního domu najít revoluce. Ulice není dlouhá. Nemohli bychom
chodec:
smysl a dosah naší jí
v této
radji projít? Vystáli jsme zde dolík.
Zamyšlený chodec: Nemám proti tomu
námitek. Ale utlumte nadji, máte'li njakou. Prošel jsem všecko, opravdu všecko, mohu vám sczavenýmaoima jmenovat. Je tu firma J.Rechner, firma Mauthner, Síissland u Paížana, Rederer & Piesen, Paula Bornak(ová), Eduard Rudinger, Artur Krupp, bratí Weilové. Za poad neruím, za jména ano. Na protjší stran, pamatuji^li se dobe, je firma Kirsch, bratí Thonctové, Rudolf Rcach. Celkem nemám námitek proti firmám ani proti lidem. Té ná" mitky se však zbavit nedovedu, že to vše není v njakém
A
vcném
vztahu
s 28.
íjnem.
Usmvavý
chodec: Dal jste mi as k pemýšlení. Budmež nebželo tu o schéma, do nhož chudák ulice byla vtlaena? Schéma, dle nhož ulicí 28. íjna dospje se do Ná' rodní tídy? poctiví;
Zamyšlený chodec: Ale to je, co popírám. Ulicí 28. íjna se nikdy nemže dojít do opravdové tídy národní. Mohlo se z Ovocné ulice dojde se do ulice Ferdinan" dovy. Nebylo proti tomu etických námitek. Ale prohlásítC''li, že touto ulicí 28. íjna dojde se do Národní tídy, to jako byste prohlašoval, že lze si získat zásluhy pouze tím, že nemáme zásluh a nikdy jsme nebyli v pokušení, si je získati.
pedpokládat, že
Usmvavý
chodec: Republika má mnoho
muž
takto zašlou^
žilých.
Zamyšlený chodec: Ale je chyba, jak jsem ekl, má'li takto zasloužilou ulici. lovka nemám na oích a nepihodí se mi teba, co živ budu, abych o nkterém z nich pemýšlel. Ale tuto ulici mám stále na oích. Je pravda, že jí projdu jednou, desetkrát, stokrát, aniž bych pemýšlel. Ale co plátno, pijde-li
8
!
137
pemýšlení? A domníváte, že nebude he? Ped" vámi dít s dtskou zvdavostí roztomilého inkvisitora. „Tatínku," optá se vás, „pro se ta ulice jmenuje tak?" Jste v koncích. Za starých dob ulice bývaly poestnjší. Nepodvádly. eznická ulice byla ulicí ezník, Tržišt bylo opravdu Tržištm.
pece
chvíle
stavte
že jde s
si,
Usmvavý
chodec: Reakcíonái!
Zamyšlený
chodec: Ano, reaguji píhš na vše. A zdá se, že doba žádá, abychom na nic nereagovali. Ale pravím vám, že není dobe tak. Ulice 28. íjna je veliká híšnice.
Usmvavý i
chodec: Nehodme po
ní
kamenem, uí
Kristus
policie.
Zamyšlený chodec: Ulice 28. íjna je a bude pvodkyní a šiitelkou zmatku. Komu est, tomu est íkávali otcové. Ale pi ruce v dané chvíli a za Zásluhy pedchozí? Není jich teba. Zásluhy pítomné ? Není jich teba. Ale ulice byla tu v dané chvíli a nyní je ulicí 28. íjna. Cest komukoli, že ano ? Ale jestliže est komukoli, je to ješt njaká est? Vidíte, že je to korupní ulice. A pemýšlel jste kdy o tom, jak nebezpené jsou histo-' u nás tomu est, kdo
daných
je
zrovna
disposic.
rické lži?
Usmvavý
chodec: Utšte
se, tato
není jediná.
Zamyšlený chodec: po
ím
generaci.
vznikl.
Ale je nejstrašnjší. Bude svádt generací Vzbudí pochybnost o tom, jak vznikal 28. íjen a Vzbudí pochybnost o dosahu a smyslu naší revO"
lue. A posléze pijde nkdo s dodateným dvodem, lépe eeno vymyslí si nco, eho nebylo. A nebojíte se, že tato ulice pO" bouí? Snese se nevdk; všichni národové mají svaté právo na nevdk. Ale tato ulice kií pímo na chodce, že možno bez zásluh a snad práv proto, že bez zásluh. být Kií^li to ulice den po dnu, týden po týdnu, msíc po msíci, jak chcete, aby mimojdoucí neslyšeli posléze její kik? Jak chcete však potom, aby v republice byl klid a mír, popírá^li ulice
odmnn
28.
íjna ped oima
muže
s
pendrekem mravní smysl revO'
lue? Usmíváte se, ale nemáte pravdu. Tato ulice všeho zmatku v republice. Je vším vinna, ujišuji vším vinna
Lumír XL\aiI.
3.-6.
je
píinou
vás,
1
že je
?
138
OLDICH VANÍEK:
HOUPAKA. Pamatuješ ješt na zahrad Jak se létem zelenala zem! V síti houpací jsi létla mlad stále ode mne a stále ke
Vlastní rukou ídil jsem ty kyvy, obraz píští lásky Tvé i sém, jak to dláš te, se srdce diví, chvíli ode mne a chvíli ke
—
mn!
mn!
Nereptám, jen konstatuji, tuše, a jen tak se táži v tiché dum: Odlétneš mi jednou navždy, duše? Nebo navždy zastavíš se u mn?
OUCMANICE. I.
Silnika bží krajem kopce,
vzpomínka na ni nezbledne, balšámem voní a mateídouškou, když v kraji zvoní poledne. Za letní noci ve he hvzd s mrany uzí Tvj pohled krásy laný,
msíc
jak tloustne nad lesíky na dobrém venkovském vzduchu...
A
to je cesta toho štstí,
po kterém voláme bdíce i sníce, po ní do obce dojdeš, jež slovc: Oucmanice. II.
V
poledním slunci
leží víska,
dut hmí, zpv dtský volá Mlky stídáš úpal, stín.
zblízka.
Ze statku, kde husy kejhají, nepokoj svj chodci netají zlý bernardýn.
Zde v dnech letní lásky duch Tvj procit, prosted chalup dal ti zvláštní pocit:
vnosti
své
Srdcem k pasoval z
zel
svojí
jsi
jsi
vstíc.
dám
v dálku míe,
sebe na rytíe
Oucmanic.
Na
tu vísku
její
zlatá
denn
myslíš znova,
sklize vzpomínková
.
139 v
nekoneno rozrstá...
Kdo chceš sladko silnikou
poj
za
poznat, vzhru mnou po úboi,
její
oi,
slunci padati dej na ústa!
A mou píse
chceš'li chápat snáze,
k vyhláškám jdi na obecní váze. Z celých ech jsou ony jediný. Láska, láska z jejich
ádk
vždy pan Láska vždy starosta té drahé
je
ddiny.
dýše,
podepíše, ..
BEZ NÁZVU. Panenství znovu tob nabízela má sirá láska zbožující v tichu, a sama smutná, že být nesmí celá, se zdráhavému podobala smíchu.
Te má pec
a
Tvé
jí
bílé
dny
i
vonné
noci,
schází smích a orlí síla,
a asto sní o kouzlu také moci, jež by Té navždy k sob pivábila.
Dál zbožuje a na zázraky eká, v zbožování svém je nevící
a
Ne, nemyslí, že lidský
i odvaha
hích
ji
—
leká,
se vlastní víry zíci!
V
Kristových létech, na vysokém kíži, své dobrovolné touhy dokonává, a s
kde
odpuštním dol na svt dlí
shlíží,
Tvá hlava, vzdorovitá, plavá
.
.
KAREL SE ZIM A:
ROMÁN O PÁTELSTVÍ, Ivana Olbrachta román „Podivné pátelství herce nia" („Žatva"
sv.
IX. nákl. F. Borového)
znaí pokrok
Jese^
až
pc^
románové skladb spisovatelov „Zalá nejtemnjší". Nejprve tím, že zeteln se povznáší nad monografí^ nost první práce Olbrachtovy. To také již bylo zjištno vtšinou posudk, teba pevaha ve významu, v nímž mi nelze bez námitky souhlasit. Po mém mínní neradno totiž zdrazovati tak hlasn, kvapující
proti pedešlé
že to které dílo
nemá lístedím jedinou
postavu;
že všecko jeho
140
skladebné ústrojenství není urováno jediným bhem životním, nýbrž že je organisováno leniteji, kolem celé ady lidských osud. Nebo tím se jen zas nebezpen písvduje apriorní nadadnosti genr, beztak libovolné, nespolehlivé a násilné. V obojí ze vzpomc" nutých kategorií lze jist tvoit kusy dokonalé; nebude však cenná románová skladba, krystalisující se kol jediné osobnostní osy ústední, než ona, jejíž látkový roztok se vyhranil v celou druzu více seskupených karakterových útvar. Krystaly práv nehodnotíme, vážíme^li je na centy a na metry. Rovnž pednost, opírající se toliko o námtovou složitost a obsáhlost zabrané látky, je píliš relativní. Zakládá se na moment konec konc kvantitativném, tedy na mítku jist nejnebezpenjším v každé
mén
mén umn
míme
oblasti
duchové
Nový román Olbrachtv není ostatn „nemonografický" v onom poetním smyslu. Pi sebe hustším zalidnní se všecko v nm otáí kolem dvou komplementárních mužských bytostí, v jistém smyslu splývají v osobnost jedinou. Tetí mladá podružnjší stav,
Dvodn
žena,
má
vedle nich jako trpné
a je také prokrcslcna
k
medium
nepomrn
které dokonce z hlavních po^
postavení valné
mdlejší výraznosti.
nutno vážit na této skladb, nakolik se spiso' vatel odpoutal od monografického pojetí zvoleného námtu, a už jest jednodušší i lenitjší a vtvenjší. VzpomemenC'li jeho ro" manové prvotiny, nelze ani dosti oceniti dnešního jeho svobodnéj" šího pomru k dané látce: jeho mužného odstupu od ní, sebev" domého povzlctu nad omezené hledisko urité zpodobené figury k jedinenému bodu osobité básnické optiky i akustiky. Lze mi jenom k tomu ukázati, jakou si zachoval jasnost tvrího pohledu a hodnocení; jakou volnost disposice všemi složkami díla jako skladebného a ovládnutého svézákonného svta aniž pi tom ^eho vzdal z pozorného pomru k podstat kterékoli z nich. Naopak, tím pronikavjším intelektem a' tím objímavjším srdcem vžívá se, vrstá v jejich skutenost tvarovou i morální, citovou zato
si
—
a
ideovou.
Znamenité opory došlo toto jeho synthctisující úsilí v prO" budilém smyslu komposiním, jemuž se nám bylo podivovati již v thematickém propracování píznaného motivu „Žaláe ncjtenincj' na^ šího". Tento duch rytmického ádu a kázn chybl ješt prosto první, novelistické sbírce01brachtové„0 zlých samotáích". Již odtud však si autor pinesl vnem ídkou vlohu pozorovatelskou, jíž tulácké jeho povídky vdily svou detailní sytost vcnou, zalO" ženou na zevrubném studiu zvolené lidské odrdy a urité ohra"
tém
141
nieného výseku prostedí. To byla zas jiného druhu monografi^ rovnž nepinesla Olbrachtovi bezvýhradného po^ žehnání. Jeho „Zlí samotái" neunikli nebezpeí, že výborn od^ pozorovaná podrobnost nabude pevahy nad výpravným celkem; zejména však že básník sám ustrne v jednostranné spoleenské filc nost, která tehdy
sofii
V
prolctáské tídy, kterou zpodoboval.
„Podivném pátelství"
vadelní a herecký a vytžil
i
specialísoval se z valné ásti na z této vrstvy
svt
di^
neobyejn hojnou koist
pedmtných a
odbornických. Pozoruhodný tento látkový sklad ízen jest však poznáním, že detail sebe púvodnéjší a prkaznjší nemá v umlecké tvorb hodnoty jiné, než jako ást positivních znalostí
celku a že platí v díle jen svou úelností. Úsilí, které odtud spiso^
aby zvládl nakupenou tíš poznatk, ovšem nebylo všude korunováno plným úspchem. Bývalý monografísta nezapel se veskrze. Snaha sepnout píliš mnoho rznorodých živl zavinila, že leckerá partie rozpadá se v zárodené prvky, kterým nestail do^ dáti soudržnosti ani sebe mocnjší básníkv lyrism ani pkný jeho dar náladové sugesce. Nejednou tu pak spíše než khdný dojem or^ ganického rstu cítíte úsilný tlak pevné ruky rezisérské. Triky efektní divadelnické výpravy, ostatn znamenité a nesporn strhující, bijí ponkud do oí v tomto djov až petíženém, nicmén i psycho^ logicky jemné diferencovaném díle, zavírajícím v sob hned nkolik dramat samostatných. 'Z nich není nejmén zajímavé na p. drama architektov Supichové, zpronevivší se muži za jeho pobytu ve válce, ani drama statené panny vdovy po legionái, Lidky Klácelové.) Užíváním píkrých aníithes a zejmých paralelism základní vzorec rozvrhu, lehce jen krytý kmitavou mnohostí postav a napínavou rušností djovou, proráží namnoze citelnji, než je na prospch životnosti a elementární psobivosti románu. Ani jistou nevyrovná^nost a kolísání mezi stylisací a improvisací nelze nevidt též tomu^ kdo právc nehoruje pro pseudopoetický, stj co stj obrazný a ústavin jako na chdách nadnesený zpsob výrazu, by to bylo teba v krutém rozporu s obsahem vnitním a kdo proto tím ocho nji uzná, že Olbracht rozmysln po pasážích vzletnjších dává asem odpoinout oku i srdci v poklidnjším tónu objektivního vatel rozvíjí,
—
referátu.
Zstalo tedy a boje o výraz.
leccos ješt
i
v „Podivném pátelství" ve stadiu kvasu mimoádným na^
Zápas t2n však upoutává nejen
pétím všech tvárných vloh umlcových, ale zajímá i tím, že není ani vnitnímu ideovému a etickému smyslu celé romá' manové koncepce. Je jakoby cbdobou onoho poutavého zápolu,
neúmrný
142 je vlastním námtem práce, ano pímo jako píznaným od^ rázem a zrcadlením tendence, nesené titulní postavou: tendence pe"
jenž
konati niterné dvojnictví.
Dualism,
nímž
s
téžce se bije hrdina
románu,
jest dvojí,
um"
První formulován je tady jako otázka herectví, nebo chcete^li umní vbec, a je zprvu rozložen reprodukního umní názorn ve dva protichdné typy. „Co jest vlastn herecké umní?" ptá se pedstavitel jednoho z tchto princip, zárove titulní postava románu. Je to opravdu jen schopnost vžívati se do stylu jiného lecký a mravní.
—
—
—
lovka? Ci jest herec sám lovkem tvrím? Jií Jesenius je trplivý dlník estetický, determinovaný svým mládím zámenického un, vší svou rodinnou tradicí, svými pedky emeslníky, kteí pra" covali stejn houževnat a tžce jako nyní on, jenž ve svém oboru je pedevším písn ukáznný mcthodik siln vyvinutého sebeúsudku a pemítavého zkumu. Zvykl ustavin v sob kontrolovat každé a tím osudn zeslabovat jeho bezdnost a intuitivnost. hnutí tvrí Pesvden, že pedevším se mu jest opírat o empirii a bez ustání se pouovat, horen sbírá materiál, aby v tichu studovny jej tíbil, hodnotil a zpracovával, aby jej sty lis oval. Ze však je zárove lovk bdlého, až vrtošivého svdomí i vysoké mravní dobroty a jemnosti, vytýká si, že jen cizopasí na svých bližních; že jim od" pozorovává, ukrádá jejich gesta, postoje i to, eho jsou výrazem: jejich život impulsivní, teplý a spontánní. Míní, že nežije vlastním
—
bytím, naopak ustavinou úpravou a hodnocením, zhušfováním a de" stilováním, stylisací zalhává a zapírá své živé vzory jako vlastní a pravé tvrce svých výkon. (Ocitl se na p. v rozpoložení zcela obdobném onomu, z nhož Goncourt ve „Faustin" vytžil svj nejsilnjší,
závrený úin:
soucit s trpícím
lovkem
je
herec pozoruje
ke
píliš záhy pohlcen
umírajícího,
ale
zájmem umlcovým,
jeho „klidn a nemilosrdné zaznamenává... do zá" písníku svého studeného mozku", aby je stylisované penášel na prkna jevišt.) Muí ho otázka, jak vrátit a zúroit životu kapitál, který mu odal. Chápete již, že to není taedium vitae, omrzelost skutených i mentálních, jakou a mdloba z nezízených požitk,
jenž konvulse
a
sob
a na postrach nevinným lite" rárním dtem vybavují svéíestetické bubáky. Co vyerpává a lamuje Jesenia, je naopak neužitá a nevybitá plnost života vnitního, zmocnného a vystupovaného odrazem tisíce život cizích, a dychtivé se pouujícího o všem, co raší a kvete v soudobém umleckém a kulturním snažení. Ale pi tom sepiatého a ochlazujícího se ledem umlecké kázn až k onomu stupni sebezapení, kdy lovka
tendenní moralisté pro radost
—
po
143
pojímá úzkost, aby jeho subjektivní život neuhasí nadobro. A kdy procitají vyítavé otázky, je^Ii tvoící umlec pouhým svým dílem práv onomu životu okolnímu, dobé i prostedí, všem pramenm,
uvdomle ssaje své podnty. V Jeseniovi Olbracht nejen vytvoil postavu jedinené noblesy v našem písemnictví, nýbrž oistil z nichž
zárove
a
vasné
rehabilitoval celý žalostné
pomluvený
typ.
Od^
bolestn živé jádro onoho esteticismu, jenž chtje mít život krásnjším a lepším, horené a bez oddechu zápasí se syrovým chaosem a beztvarou hmotou, kterou jednostranný moralista bez nerv a ducha, typu dobe známého i u nás, jen množí a rozpou' tává v suffisantné pohodlném pesvdení, že dosti iní, když o mrav' nosti jalov a pust, nevýrazn, odpudiv a proto i škdn tlachá. V ovzduší válených let, kdy se vyostily všecky krise a obludn rozbujely všecky psychosy, Jesenius žízniv naslouchá projevm sporných názor o nutnosti nesmiitelného životního boje i na" opak o možnosti zmírniti jej úinnými sympatiemi, jimiž by se srdce vzájemn obdarovávala. Piklání se jako zmítaná ttina sti" dave k tomu i onomu, až jemnost a citlivost svdomí posléze doze" nou tohoto Olbrachtova estetického lovka na sám okraj sebevraždy. Vykoupí ho protinožec jeho Veselý, duše plná plamen a zvon, halil
kletý básník
života a
rovnž
herec,
ale
takka
jen píležitostný
Tulák z širých amerických stepí, pravý tažný pták, je v umní improvisátorem a naprostým subjetivistou, vyjadujícím vždy a ve všech maskách jen sebe. Neseje a nežne a pece sklízí úspch za úspchem. Zmocuje se úloh pímo zázrakem a v opo" jení intuice tvoí s patra a s uchvacující lehkostí, která mísí nco opovržení ve všecky jeho výkony. Nebo ony mu nejsou nežli surogátem života, vlastní mety i djišt jeho prudké aktivnosti a koistnické zvle. Znamenit determinován žoldnéskými pedky z krajiny kol Dvora Králové a zatížen krvavou vinou z mládí, utápí svdomí v smyslném opojení a ukrutenství, osudn psob zlo, i když k nmu ani nesmoval. Zkažený i svží, pitažlivý i od" puzující, démonicky rozeklaný a zas závidní hodn zcelený ve svých energicky spádných projevech je blíže žití a jeho zrádným hlubinám než Jesenius: je immorální a neopovdný jako píroda. A pece i tento nenasytný dravec a dobrodružný uchvatitel srdcí a z nouze.
:
touhou, by sebe cyništji zapíranou a sebe vzpurnji potlao" vanou, odosobit, oprostit se od sebe sama a svého nevázaného pocítí
sobectví.
Kouzelnou formulí osvobozovací, jež sepne ob pedstavitelské postavy románu, aby nevolky pracovaly pro vtlení nového, vyššího
144
útvaru v život, je tu cit, prostý vší smyslné hrubosti. Pátelství mezi obma muži, jež hvzdný duchový reflex vrhá i na pomr tchto muž k žen a posvtí, oistí i jej v jednom z nich na celý vk. Román vyzní vroucn rozeplou glorifikací tohoto citu, jímž i tak rozvratný živci, jako Veselý, stává se nakonec požehnáním píteli, nebo jako rozpuklý mrak ZéLvlaží a zkypí vadnoucí nitro Jcs8niovo a jako zosobnná boue bleskovým žehem spájí kovy jeho pirozenosti v novou, ušlechtilejší spž. Jesenius z komplemen^ tární
k
povahy svého pítele a zárove bezdného soka v lásce obou žen mysticky pijme, eho se mu dotud nedostávalo. Obo^
téže
hacen živelnou vášnivou duší Veselého, ubitého na bojišti pro po^ dczení ze zrady na zotroovatelích, po pekonané sebevražedné krisi odhodlává se „cvienou a zkušenou rukou zladit zvony v nej^ istší znní a pevnou dlaní spoutat ohe, odejmout mu niivou moc''. Z této hlubší jednoty nejen erpá novou vli a sílu k um' lecké tvorb, nýbrž dospívá i k mravní iniciativ, vnášeje rovnováhu, kam Veselý nedovedl zasít nežli rozvrat, do ženina srdce. Stává se otcem jejich dítti pohrobku, zakládaje nový ráj družnosti a spláceje tak svj dluh životu se svrchovaným úrokem. Zena, prostedkující takto pasivn mezi obma antipody, posta*" venými v popedí románu, je operní pvkyn Klára Brožková. Jako luna obráží paprsky a zatmívá se stínem obou svt, temného v jichž osudovou oblast vstoupila. Odíkavostí a písností i svtlého, svého umleckého si chtíc vykoupit velikost a obtujíc peludu rstu Jeseniovu zapírané optovanou lásku, je zneužita Veselým, i zárove též z bludu jemuž podlehne ze zoufalství umleckého smyslného? V román se mi to nezdá dosti jasn vysvtleno, jakož je vbec figura Kláina kreslena rukou mén pevnou, nežli postavy obou mužských protagonist. Jisto je, že jako diletantka padá zcest"
—
ctižádostí, nijak neúmrnou talentu jejímu, až ji zlomenou novým zoufalým útkem ped jeho neuhaslou oddaností uštvanou
nou a
zvedne a pevnou paží pro celý život podepe Tesenius. V houstnoucí a kapitolu ke kapitole dusnjší atmosfée rýsují se postoji nkdy pathetickými, jindy zase lehce karikovanými po^ staviky episodní. Jimi pes jemné karaktcrové a individuální jejich odstínní pedevším tu je zpodoben život divadelní Prahy, ale i prostedí koující smíry a scény pedmstské. Autor naschvál se
pi tom nevyhnul ani ozvukm té oné aktuality, ani pné a rmutu klípk ze zákulisí; leckde podal polozastený portrét známé osob" nebo nadhodil i ešil adu stavovsky odbornických otázek problém. S hojnými, nevtíravé umístnými postehy a poznám"
nosti a
9
145
kami k ps7chologii reprodukního umlce
je
vše to
výtžkem po^
drobného a do útlých záhyb pronikajících studia spcciálného. Ale je to všude spccialisace v nejlepším smyslu, jež neulpívajíc na vnéšnostech a na syrové realistické dokladovosti, snaží se pro^ niknout k duchov bytostné podstat pedmtu a vyluštit jej v jeho jáde všelidském. Nebo jak jsem již svrchu naznail, problém
methody
a techniky herecké
není jediný, jímž se dílo obírá, a
sám
konc než symbolisací a zkonkretnním hlubšího problému jednoty mravní a vykoupení z du^ ostatn není konec
alismu, s nímž zápas velmi zejmé tu je nejdtklivjší vnitní zá" samého autora. Byl jím patrn už v „Žalái nejtemnjším",
ležitostí
je ideová koncepce domyšlenjší: láska, pojatá jako živel kulturotvorný, prošedši oistnou výhní pátelství, dospívá zde
jenže zde
k opravdovému kulturnímu kladu. Aby nebylo pochyby: po stránce výhradn umlecké nevidl bych v tom ovšem ješt zvláštní pednosti stj co stj. Nebo o sob
vc názoru, nikoli umní a básnické mohoucnosti, pesto, že valnou ástí dnešní kritiky bývá takový kladný závr požadován s vlídným prominutím jiných zásluh, po nichž dlužno se ptát u slovesného výtvoru málem stejn horoucn jako díve pen' sionátními tenákami kopulace na konci knihy. Než Olbrachtovi usnadnil. Nevytyil si ho nelze vytýkat, že by si byl úkol jako pouhý studený apriorní postulát, nebo positivní ešení nci bylo mu niím než dialektickým experimentem. Také se mu ani postupem práce nezeschlo v rukou na hubené schéma, nuzn vycpávané odtažitou slovní argumentací nebo mnohomluvným essayistickým parafrázováním, zpsobilým leda, aby otásalo dvrou v upímnost thesí, vykládaných s tak vtíravou výeností. Myšlen-* kove pojetí tak horce naléhavé jako v „Pátelství" nemohlo ani než vtlit se v básnické konkrétno, v živé akce a osudy. Básník je projektuje ve svt smyslný, zpodobuje je výrazem objektivním a plastickým, na píznaných vztazích, které je obrážejí s celou spodní utajenou zákonností, ale i s celou vnjší zrcadlivou kivolakostí zvlnného životního toku. „Podivné pátelství" je prost první ob" sáhlejší práce u nás, kde jsou tyto cíle reaíisovány bez nekoneného monologického eování i bez úmorného vespolného umlouvání a usmlouvávání se figur, jemuž chybí skutené naptí dramatického je to
—
—
vdom
mén
dialogu;
bez nouzové
dialektické
vost a dramatický in, jenž jediné
náhražky za výpravnou djo"
psobí
a
pesvduje
básnicky.
Autor namnoze až píliš úzkostliv se vyhýbá i odboce, subjektivní meditaci a samotáskému monologu, le kontemplativní
Lumír XLVIII.
3 -6.
1
146
kde
pímo pikazné
byly motivovány krajní psychologickou
nu
ností.
S ideou jasnovidností rád spojuje dušemalebný [temnosvit, detail reálný a dobumentárnost až naturalistickou s náladovou fantastikou a romantickou linií obrysu. Velmi asto utíká se proto k osvd^
eným prostedkm
romantické zbrojírny. Halucinace, telepatie, jako tajemství dávné vraždy, jejíž poodhalené sthování duší, dnes to vše mže jist i Erynie pronásleduje a štve vinníka navádt pedstavy velmi naléhavé. Olbracht sáhá k tmto s pknou odvahou a dušeslovn znamenité je zdvoduje. A pece tyto prostedky tu a tam rozarovávají v jeho podání (pád hodin se zdi, který zadrží sebevražednou ruku Jeseniovu, psobí na p. v jeho versi ponkud opcretné). Tady práv, zdá se mi, Olbracht ješt všude nevystail svými výrazovými možnostmi. Uiniti motivy tohoto druhu pijatelnými modernímu lovku, lze dnes, trvám, jen jazykem svrchovan citlivým, dikcí pružnjší a odstínnjší, výrazovým nástro" jem ekl bych dcchovjším, nežli jakým pes pekvapující pokrok proti „Žalái nejtemnjšímu", až dosud vládne autor „Pátelství". Prota se Olbrachtovi nesrovnateln lip daí scény realistické, než mystické.
—
ob
námtm
fabulan, romantism autorv úinn zabarvil píbhový tok nkolika temnými osudovými krpjemi a ve skladebnou polyfonii vkomponoval momenty dráždivé a mocn evokující krásy.
Jinak,
jeví se zvláš patrn i v nazírání na válku, odlehlém našemu vidní, které orientováno bývalo tuším i v dobách nejtžších zkoušek jaksi samozejmji a klidnji. Ale práv se svého zjiteného citového hlediska autor na dvou tech stránkách hodných Barbusse zvláš bezprostedn a syrov zachytil válenou vládu tmy, jako zase myšlenkov siln dovedl zaujmout adou pvodních spekulací a vývod, na p. v úvaze o Prších jako pvodcích svtové války i o hlubších a dávnjších toho píinách.
Tento romantismus
jaksi
Úhrnem je „Podivné pátelství" výpravná skladba úctyhodn su rokého rozptí a mocného epického rytmu. Pes námitky, jež možno míti v jednotlivostech, nelze nepiznati, že estným bojem zmáhá mimoádn obtížné úkoly komposiní a že zejména vítzn výe-* ešila problém, kterak pekonati nebezpeí, aby vysoké mravní a myšlenkové zamíení nepevážilo hodnoty básnické. v zái
1920.
147
ALBERT VYSKOIL:
GENIUS SARTORA RESARTA. (Konec.)
že erná skvrna na našem slunci je našeho já. Nebude chtít jedenkaždý okupovat svého místa a po^ veškeren vesmír pro sebe, nýbrž dojde v slaní. Bude pochopena stará pravda, že zlomek života mže být zvtšen nikoliv tím, že zvtšíme itatele, le tím, že jmenovatele uskrovníme vysvitne poznání dávno známé pouky, že jednotka dlena nulou dává nekoneno. „Uskrovni tedy své nároky na nulu
Lidstvo
dojde
temný
toliko
poznání,
stín
nm
;
a
máš
svt v moci." Následuj velikého Františka, který zba^ všeho, aby všeho nabyl. Pak bude dílo veliké palingenese
celý
vuje se
dokonáno. *
Poznání božské podstaty vlastního já zjevuje Boha i v bliž-' nich a svítí na pravou cestu. Nemožno, abys, takto osvícen, po^ strádal víry v sebe sama a nepoznal svého poslání. Pracuj a
uskuteuj Z pesvdení I
o ustaviném vývoji a pokroku pramení tu car" pevnými lylovská neochvjná víra v práci a její smysl.
V
nm
koeny tkví ona ncznavná pracovitost, ona „zdatnost, pro kterou nikdo nemže upít uznání". Sokratovo nemožné a- pošetilé
mu
„poznej sebe sama" pepisuje v carlylovské a vykonatelné „poznej, o mžeš pracovati". Apoštol a hrdina
em
neví
jež se nepokusilo o spásu v inu. není zrozen k zoufání, nikoliv aby byl nešasten, nýbrž šasten; aby, pracuje, poznával svoje poslání a naploval je.
práce
v nutnost zoufání,
lovk
Veliký Goethe odhadl pravou cenu mladého pítele z Craigen' po umní a talentu, nepochybuje o nich, le ctil v ducha a karakter. „Carlyle je mravní veliina velí" kého významu, mající ped sebou dalekou budoucnost", pravil ve svých rozhovorech k Eckermannovi. I nelichotiv ho posuzující Darwin nemže si odpustit, aby spravedliv mu nepiznal, že „kdy koliv vštpoval nkteré mravní pravdy do duše lidí, psobil nc"
puttocku. Nepátral v
nm
nm
obyejn mohutné". Jeho pímá povaha
pohotovost nezná tu opatrnosti a vedlej" ších cest. Jako léka mravních neduh „ncléí zvolna, nedlá ne" moci ústupk a neobchází ji, nýbrž jako Luther hází po ertu
kalamáem"
(Mazzini).
a
148
Pochybnost jako
erv
pracující
se trápíš, vysílaje
lovka k tob
je
in
tchto
z
je
neduh
nejhorší;
jako zlix^yí úbyt,
k jistému rozpadu na samých základech. Darmo myšlenku za myšlenkou k její záhub. „Úkolem
a nikoli
myšlenka,
by
byla sebe
ušlechtilejší**,
volá
Toliko v skutcích kyne záchrana a podává ruku spása. Ptáš se, kde ji uchopit? „Pracuj na tom, co je ti nejblíže a tvé další úkoly se ti vyjasní! Nebud již chaosem, bud svtem, teba jen malikým! Vytváej, vyprávj, pokavad je den, nebo pichází noc, kdy již nikdo ne^ bude moci pracovati!" ohrožující se zkušený
Teufelsdrocckh.
Trudný výhled v jedinou „propast lži, v které, komu se nechce do Ihaní a do lživých skutk, nutno jen zahálet a zoufat", to práv smýšlení blázn. Mladý Teufclsdroeckh dochází této nutnosti inu jako vykupitele svobody. Nahlíží, kterak ušlechtilejšímu duchu je takka nezbytno, aby vystoupil se svým umleckým dílem, nebo inem jiného druhu, v kterém netoliko musí pežít, ale i napsat své utrpení Teufelsdjoeckhovo slovy nemén vášni' vými nežli Werther, aby se vyprostil a stal se mužem. s
Forma životopisu Goethem pokládá
všech vcí.
I
jemu
je
je
mu nemén
nutná, jako blízká.
životopis za nejzajímavjší
lovk
na konec jediným
a
Ve shod
nejužitenjší
pedmtem
lidského
Tak tvoí
Teufelsdroeckh^Carlyle v Sartoru svou „spiri^ tuální biografii". Dobíraje se pravého významu šat, nalézá i pravou
zájmu.
formu, kterou by fílosofícko^poeticky napsal svj životopis. Tak se stane, že odhalíme v tomto díle obrazotvornosti autentickými rysy pedvedený obraz Carlylova duchovního úsilí a jeho vývc-jových djin v rámci úsilí a vývoje veškerenstva. Vše tu vyrstá z koen tkvících v domovském Skotsku. V do" mnélém Entepfuhlu poznáváme rodný Ecdefechan, kdež by svi^ starý Kunz i každodenn projíždjící dostavník nalezli bez-' pecn pvodní svj vzor. Tu v dojmech svého dtství, poznávaje neuvdomlou moudrostí dtského vku, uil se abeced veliké knihy veškerenstva. lovk neví, odkud jde, proto ani náš profesor nezná pravého svého pvodu, obleeného v legendu o muži s košíkem pikrytým kouskem perského hedvábí. Ghce^li tená, mže se domýšlet symbolu snad ukrytého v tomto kousku jediného východního šatu. Ale jako šibalský pípletek v tento vznešený koncept rozevírá se nám kestní list božského dítte s humorn jinotajným jménem
áek
—
Teufelsdrocckh.
149
Postupujíce dále shledáváme se s prostedím, asnými dojmy pozdjším.i zážitky autorovými z Kirkaaldy ve vylíeném Hinter' schlagu: od onoho ržového jitra za první cesty mstskými uli' cemi, ubohého psíka, upalujícího s rachotivou škatulkou pivá" zanou k ocásku, až po marnou lásku k Markét Gordonové BIu^ mine Teufelsdroeckhové. V ohrožujícím se poutníku, který na své cest s horské výšiny pehledá „šestero království svta", doprc vážíme Carlyla na toulkách po hebenech gallowayských hor s dalekoširými výhledy. Památné „Rue de St. Thomas de Tenfer" i
—
dovedli
bychom
podložit
pesné ervnové datum odpolední
vy^
z
Edinburka k moskému pobeží. A což ony jasné, ivé noci vysoko v tišinách nad spícím Weissnichtwo se strmou Wahngasse a strážní vží profesorova obydlí na vrcholu, kdo ne poznal by tu samoty craigenputtockc s hlubokovysokým nebem, zdaleka dujícími vtry a mlením širokopustého okolí? A nade vše, kdo v rysech domnlého filosofa šat neodkryl by pravou tvá jejího pravého pvodce? cházky
z
Za podzimních veer v Craigenputtocku, kdy tma s vichicí rvou se vkol a potásají okny jeho pevného obydlí, usedá Car^ Koncem ervence lile, aby napsal jedinenou knihu svého života. k závru. dílo geniální", roku 1830 chýlí se Sartor ekla mu „Je to první tenáka paní Jana, jejíž soud nikdy nepochleboval. Autor dobe si byl vdom, s jakým dílem dne i. srpna roku 1831 vy^ jíždl do Londýna, le sotva tušil, že „ubohý Sartor nastupuje svou cestu mezi hlupství". Vyjednávání s Murrayem o náklad pineslo mu jen trpkosti. Vydavatel Fraser's Magazínu ochotné mu poskytl msíní útulek na stranách asopisu, ale rozhorlení abonenti nebyli tak ochotni íst chuchvalce speených nesmysl posedlého krejíe a literárního blázna a hrozili vydavateli boy^ kotem. Toliko ve dvou duších došly hluboké úvahy filosofa šat ohlasu a pravého porozumní. Neznámý duchovní z irského Corku psal autorovi nadšený list, a myslitel Emerson vážil dalekou cestu pes okeán, aby poznal tváí v tvá podivného spisovatele. Míra zlého osudu nebyla však ješt dovršena. Stuart Míliova služka užila nešastnou náhodou za podpalek vzácných stran pí' tlem zapjeného rukopisu, a tak první kniha dlouhého díla vzala za své v plamenech. Carlyle šílel po ti dny. Z pamti a za ne" výslovných útrap napsal pak znovu spálenou ást.
150
Konen po sedmi letech, když spisovatel dávno byl zamnil samotu uprosted moál za dosmrtné bydlišt Chelsea, dokal prvního anglického vydání své nejniternjší knihy. Roku 1838, dv léta po Emersonov vydání bostonském, vychází v Londýn Sartor Resartus, aby si razil vítznou cestu do všech hledajících
se
srdcí.
V
profesoru „allerlei Wissenschaftcn" Diogenu Teufelsdroeck" hovi vynouje se ped námi netoliko uící a utidující filosof, nýbrž pedevším prorok, jenž probouzí a nabádá. Jako prorokv je ná" intuice, zmocující se na^ stroj jeho poznání vpravd básnický jednou nikoliv jednotlivostí, nýbrž celku. Jeho logika nesleduje postupných ad potáského rozumu, jež jsou mu krátkozraké a nedochdné. Nikoliv krok za krokem, nýbrž skok po skoku, kde osvcující vnuknutí pesteluje propasti, kterých bys nepešel. :
Darwin: vskutku nebylo hned lovka, jenž byl ml vdu, jenž byl by mén vdecký, nežli Car^ lyle. Veliký dar jeho intuice a obraznosti by mu byl na pekážku. Pracoval nikoliv pílí a z ctižádosti, nýbrž vroucí oddaností a po-' znával láskou. Práce byla mu spásnou horlivostí, úkonem skoro náboženským. Tak jeho dílo vodí nás nezvyklými cestami do hloubi svých meditací, tu zas dýcháme ídký vzduch výšin a nenadálými pr" zory patíme v nejzazší obzor. Vskutku, není v nkom mén soU' stavnosti než v tomto domnle nmeckém profesoru. Zalovuje „všemožnou sítí ve všemožných vodách** nalézá ne^ toliko píležitost pojednati o všem, jak jsme už jinde poznali, nýbrž
Pravdu
mén
ml
schopností pro
jedinou svoji knihu. Nenadarmo pracoval o Francouzské revo' luci, že již nemá, pro by opt sahal k peru. Sartor vskutku je podoben jádru, které tají sílu i rozložitost budoucí koruny; uzavírá v sob netoliko autora svých ticeti let, nýbrž veškera
píše tak, s
zdálo se
Emersonem eeno,
mu, když dopsav
Sartora,
koen
vbec, od Francouzské revoluce, pes Hrdiny a jich uctí' pítomnost, až po samého Bedicha Velikého. V základu a podstat vystupuje tu ped námi celý. Pozorováno s tohoto hlediska jeví se nám všechno dílo našeho spisovatele jako obsáhlý a podivuhodný rozvod základního textu, Carlyla
vání, Cromwella, Minulost a
jako stavba na základech Sartorových. Nikoli v hierarchii Doko'nalosti, netoliko jako první plod vyzrálého ducha, nýbrž jako typický pedstavitel veškeré bytosti tvrcovy kráí Sartor v ele
mohutné ady,
jež se
zove životním dílem Tomáše Carlyla.
151
S vynaložením všech sil Neupoutaná
souvislý most.
nutno odvážit
nad hluícím proudem svj nc' na ví" skok po kouscích vratké pdy od
staví
plavidla a trámce houpají se
nach, a
je
zdání a
klamu k pevnému behu skutenosti.
se
Jako každý velký duch vede i Carlyle svou ideu až do nej' dsledk, uvádí ji ad absurdum. Pokrauje pímo a je neúprosný na své cest. Co však poboil, takto postupuje, zdaleka zazších
vyváží tím, co pináší. Nemže jinak nežli zatracovat Voltaira pes všechnu úctu, kterou chová k jako boiteli. Nemže jinak nežli zneuznávat svobodu poskytnutou otrockým ernochm, ne^
nmu
píin jejich ujamenosti. Nemže jinak nežli v osudu spatovat poctivý dsledek jejich rabské povahy, která nc^ dovedla dosti drazné íci „nesmíš po šlapati". Nemže, by se mu proto vyhnul i poslední pítel. Musí jít dále, než kam ho mohou následovat ti, které vybízí na svou cestu. Musí, jako každý prorok, zanechat i nejdražší ti ueníky za sebou a dostoupit sám uvažuje o
Ir
mn
vrcholu hory. III.
Když druhého podzimu v Craigenputtocku pustil se Carlyle do aby svého Sartora svil papíru, zaal tžkou práci. Spousta materiálu mu perstala, valný proud utápl myšlenky, jež íotva se vynoily. V boulivém kvasu vybavovaly a pehánly se obrazy v nepostižitelné zákonitosti, podobny bezpoádné zmti a sám díla,
autor nevyznal se v jejich pekotném sledu, takže nebylo nesnažší úlohy, nežli vytíbiti tento chaotický hluk v sepiatou harmonii. Po létech, odevzdávaje nejednou pepracované dílo tisku, ni"
kterak se nedomýšlel, že by se svého úkolu zbyl. „Je
tam
sotva
Froudovi u vdomí nehotovosti. Sartor vskutku pihlásil se jako nenadálý výbuch takka bez pedchozích otes. Vychrlil vysoký sloup stkvélého ohn s vývalem tžkého, pevalujícího se moudu. V neutídném zmatku vyhodil hutnou rudu i jalový kámen. Struná a výstižná jasnost je tu sledována mnohoslovným úsilím doléhajícího vnit" ního bohatství o pevný výraz. Je nadobro nezorganisován, je ne" klassický, ale je podivný a zejm veliký. Noe se z nejhlubších hlubin opravdu je podoben pedpotopnímu „mastodontu", jak ho nazývá Taine. Samotnému se zdá, že je nejmén stejnorodý ze všech žijících spisovatel. Spatuje ve své knize „špatn vystro" jenou hostinu, kde všecky chody jsou pomíchány: ryby, maso, polévky a tuhé pokrmy, ústicová omáka se salátem, rýnské
nkolik dobe napsaných
stran,"
ekl
píteli
152
francouzskou hoicí a všecko naházeno na obrovskou mísu, nebo do žlabu a hladové obecenstvo vyzváno, aby si pomohlo samo". Dílo „skuteného blázna ped lidmi'^, jak nazýval hrdinu sv. František z Assisi. Jeho ústa zpívají vznešenou písní duchovní, jako skípavým posmškem dáblovým. Sestupuje s nebes, nikterak se nerozmýšlí k pímému skoku do hnojišt. Nijak mu to není proti mysli, a nazvou ho za to stekem a zlehovatelem; on ví, že v jediné služb jsou nebesa i hnojišt. V svém slohu js Sartor nemén podivný, jsa práv tak záro'' dený jako hotový a vyhranný. Jeví se jako socha, který -došel pevného tvaru svého díla, ale nezamctl odlétavších úšípk a nc^ uistil své dílny, ponechávaje vše tam, kam co zalétlo pi prudké práci. Hned zatmí se ped vámi kouným, chaotickým oblakem, kde vše je ve stavu zrodu a v horece utváení. Tu o pekot se valí, tu zkomoleny narážejí na sebe vty, dlené nemožným potem stedník a dvojteek, jichž vetchými hrázemi petékají, slévají a kalí se proudy. Periody kroutí a svíjejí se pecpány pod tíží svého obsahu. Jako vzdušné úkazy boue fií metafory mimo nás. Tu náhle prach klesá k zemi a spisovatel, ustálen a umen, pe^ kvapuje nás, otevíraje jasné prhledy do hloubek posud snad ne^ spatených. Je to dílo, jež ve své nepravidelnosti a nemožném s
tají sílu myšlenek a mohutnost cit, které je vytváely. Tolikeré pukliny svdí o žáru, z kterého vyšlo. Jeho neodini^ telná vada, pestitý, zmotaný a pemetaforisovaný sloh jeví se nám takto jeho nutnou pirozeností. Sám autor žaluje na svého Teufelsdroeckka, že si libuje v šero-'
zmatku
na jeho temnost, ustaviné nástiny, opisy, jinotajné nápc vdi, kdežto bylo by teba promluvit prostými slovy a pímo. „Ale kterak možno zobrazit smyslovému oku," táže se dále, „co se odehrává v nejposvátnjší z posvátných lidských duší?" To
svitu,
práv pohnutka, pro kterou le filosoficko' poeticky.
píše
svj
životopis netoliko filosoficky,
Líení lesem uhánjícího jezdce, hluboká duma nad spícím Wcisnichtwo a meditace s horské výše se rozhlížejícího poutníka na „vrcholu lhostejnosti" jsou z mnohých básnických stránek SartO" rových. Tu rád vodí tenáe postranními cestami etných exkurs, neodolávaje obrazu nebo myšlence, která ho vábí a o níž nedo^ vede pomlet. Karakterisuje, užívá rád prostedk jako zamilovaný jeho Jean Paul,
nemén
Heuschrecke
je
duchapln roztíštný. Takový hofrat stvra groteskního vzezení, kreslená bizarn ba^
chaotický a
153
roknimi rysy jako figury J. Paulovy. Pravý sourozenec Atily Schmelzleho. Za ei klape devnými elistmi a odmuje chrap' lavý smích jako automatická loutka E. T. A. HofFmannova. Ba i
sám „divoký, kostnatý
a
nepiesaný
vštec''
Teufeisdroeckk,
jména nevyjímaje, vykroí nkdy ped námi jako vyouchlá, hrzliv roztanená postava rytin Callotových.
ani
Nezape však pravého rodu a píslušnosti v kazatelském pathosu práv jako v humorném zpsobu pojednávání. Nejednou zpsobí
t ponechat v rozpacích, abys uvažoval, dobrý den, nebo mluví v nerozluštitelných há^ li si z tebe dankách, dokládaje se nadobro exotickými píklady. Nkdy cha' rakterisuje takto: „Mžeme si mysliti, že byla mladistvá, hndo-oká a krásná a že byla ísi sestenicí." To je práv tak, jako by byly stromy. ekl: významným rysem onoho lesa bylo, že v Jeli tenái libo, mže si myslit cokoliv. Profesor je schován a doklady nieho již nepovídají. mu
skrytou radost, múže^li
tropí-
nm
Nabízí se nám, abychom ve form vydavatele pozstalých do^ a deník Wertherových vidli pedchdce našeho vydavatele zanechaných papír profesorových. Zdá se však, že spisovatel, otiskuje a posuzuje svého Teufelsdroeckha, získává tak potebného odstupu, aby nahlížel ve vlastní nitro a nabývá píležitosti, aby komentoval vlastní myšlenky. Jeho nmecký profesor je zahloubaný tená Novalisových fragment, zná Fichteho i Schellingovu ro-
pis
filosofii, miluje chvíli upímného smíchu s pítelem Richterem, ale není pouhým pekladatelem této filosofie a mystiky v poetický a náboženský sloh. Stíny, které zabloudily sem ze stu^ dné íše nmecké metafysiky, odívá živým tlem a napájí teplou, kolotající krví. Dokonale zažil a vstebal svj nmecký podíl a jeho nmecké výrazy vskutku vyjímají se jako pouhá žertovná
mantickou
prplef jeho anglického
Nmecké nichtv;-o, a
"Weissnichtwo propadlo se nadobro v Niemand-w-eiss' cizí, podivínský úbor, zjevuje se nám pravá
káyž spadl
my
skutenost a
k nám
*)
textu.
doslýcháme, kterak
mocn
a
živ
bijíc,
hovoí
„ryzí anglosaské srdce".^)
eský peklad Carlylova Sartora Resaría vyšel prací pisatele této stati Morav loského léta ..s pomocí boží a pátel Dobrého díla**.
ve Staré íši na Lumír XLVin.
5.-6.
20
i54
> > %
LITERÁRNÍ KAPITOLA. Dnes, kdy pipravuje se rozpoet eskoslovenské republiky, který bude na podzim pedložen parlamentu, pO' važují za svou povinnost promluvit literaturu, na jejíž po' i tiskem za teby ukázal sem v kulturním výboru poslanecké snmovny. Srovnáme-li rozpoet ministerstva národní osvty j
a školství, shledáváme,
ložky jsou
že jeho pO'
pomrn nepatrné vi cel'
kovému rozpotu; ale probíráme'Ii položky rozpotu, vnované umní vbec, shledáváme dále, že je to lite* ratura, jež je docela už Popelkou. Velmi dobe jsem si vdom nedosta' tenosti položekurených pro výtavr^ né umní, nebo pro hudbu. A ochotn jsem pednesl oprávnné požadavky po náprav v tom smru. Ale posta* vení písemnictví zvlášt je žalostné. ke cti naší literatury, že pes nepopiratelný význam, který mla akce eského spisovatelstva za války, a práv snad pro tento nepopiratelný význam zachovala reservovanou hr* dosf v chvíli dtklivých výzev se všech stran o pomoc sotva zrozené republi' ky. Ale tetí rok naší svobody se naklání a další mlení mohlo by známe* nati, že písemnictví naše uznává sku' Je
tený
stav za
pimený
nebo
aspo
obstojný.
Pravda
je,
že
materielními
prc
stedky není možno vydupávat um' leckýchdl; zkušenost tomu uí. Ale že pílišné blahobytnictví ubíjí umlecký rozvoj, dochází se z
^ ^ ^
FEUILLETON,
these,
dsle
v praxi k velmi neutšeným km. Pehlíží se, že nebží tu vbec o nijaké blahobytnictví, nýbrž o áste'
nou pouze a nedostatenou náhradu kivd, kterých se dopouštla spolenost na spisovateli vbec a zvlášt v dobách
dnešních, kdy práce duchovní tak je znehodnocena ve prospch práce runí.
Úkolem
státu
bylo by vyrovnati
aspo ponkud kiklavý tento nepomr. Theoreticky uznává stát tuto povinnost; ale uvažujeme-li o cifrách, jež jsou obsaženy v rozpotu pro li' teraturu, vidíme, že ji uznává opravdu velmi theoreticky. Vše, co se stalo, je nkolik státních pensí pro spiso' vatele. Ale tyto pense mají mnohem vtší mrou význam sociální pée než podpory písemnictví a jeho rozvoje. Význam této sociální pée nechci
po
ceovat; ale jist stejn dležitou položkou mla by býti povzbuzena aktivní výkonnost literatury. Pro spisovatele trvá více mén uzavení válené je vyloueno, aby z vlastních prostedk vypravil se na delší dobu ;
nkam d,
za hranice; a také není fon'
by autorovi umožnily, aby beze shonu o chléb pracoval na za' jež
poatém vtším
díle. Podprná in' na sebe vzal „Svatobor" za dnešní doby by potebovala mno' hem vtších fond, nežli kterými dis' ponuje, a podpora státní, jak byla zaazena do minulého rozpotu, na'
nost, kterou
prosto nedostauje.
Do minulého rozpotu byly zaa' zeny ceny státní. Srovnány s cenami, jak se dosud u nás udili, jsou vtši. dnes má Ale uvádíme'li, že 5000
K
asi
hodnotu 400 K pedválených,
shledáme, že i tyto státní ceny jsou nedostatené. Jsou mimochodem e' ceno ti: pro prosu, pro poesii a pro essaye. Zdá se mi, že tu nepomr; zkušenost z prvé poroty pro státní cenu uí, že poet konkurence schop'
ných
dl
pomrn
kritických a essayí
je
ne-
menší než poet knih bele' tristických, pi emž ješt vyloueno
;
155 bylo drama, protože do rozpotu zs.' azenapoložka pro cenu dramatickou pokud mi známo, udlena dosud ne' byla. Bude'li o ní rozhodováno v íjnu 1921,
bu
vylouena díla z roku anebo budou konkurovat v je roce díla z období dvouletého.
budou
1919,
nom
,,Syndikát eskoslovenských spiso^ vatel" a „Umlecká Beseda" právem se domáhají podpory státní, „Syndi' káf pro význam, který má pro zlep'
úrovn
spisovatelstva a obranu práv autorských, „Um. Besedá" pro svou innost popularisaní. Ale také položky, které v rozpotu už jsou, bylo by nutno zvýšiti. Uvádí' šení
sociální
dejme tomu
me'li. že a
umní
Akademii
vd
nastaly naší samostatností
mezinárodní
úkoly representanní,
uvádíme'li, že prostedky Akademie jsou neúmrné jejím úkolm, shledá'
CHARLES BAUDELAIRE. Ten, který narodil se 21. dubna 1821 v Paíži, rue Hautefeuille, není
V posledních padesáti poesie objevuje se jeho jméno v naší literatue a jeho verš v naší poesii a v tom, jak se mnil zvuk jeho jména a vztah naší literatury k tomuto verši, je kus vývoje naší básník nám cizí.
letech
eské
V
francouzské nové Vrch' lický pt básní Baudelairových: „Ve dotrysk", „Duše vína", „Hymna kráse", „Don Juan v pekle". „Hudba". A když v roku 1915, za války svtové, seskupuje redakce anthologie francouzské lyri' ky, je Charles Baudelaire, kterým chce poesie.
doby"
naše
Literatura
není
.,Poesii
(1877) otiskuje Jaroslav
Mnoho
bylo pekladatel Baudelairových: byl pro zahájiti tuto anthologii.
nkoho kuriositou, pro nkoho idolem a pro nkoho posléze jednou z nej' tragitjších postav moderní lyriky,
jist tak ne-
skromná, aby pokládala se za tak dležitého faktora, jakým je ..Prager Presse"; ale je hanba srovnávat po' ložky vnované propagand mezi
Nmci, pedem vnované naší
už ztracené, a položky, literatue.
zvláš ním lánku k tomuto neutšenému Bude'li teba, vrátím se ve
thematu; zatím chtl jsem pouze pro né vzbuditi zájem ve veejnosti. Ale už z toho, co jsem napsal, plyne, že neoceuje význam literatury daleko republika tak, jak by bylo pirozeno u národa a u státu, které dkují písemnictví za tak
mnohé.
V.
v niž se pojí dobový dandyzm
dovou
aristokracií
Dyk.
4 ^ ^
LITERATURA.
%
^.
me, že bylo by teba i pi této položce zvýšení. Jist by stát také ml náležitou podporou dotovat nadaci Rieg' rovu; je až trapno, teme-li o cenách a podporách, nadací udlovaných.
ducha
s
oprav-
a která
ob'
tovala svému pojetí umní bez smlou' vání život. Jeho odpor ke „crapule invulnérable" není bžnou povýšeno-
romantika nad trivialitou proste' nesmiitelný odpor k trivia' lít citu. V »Nác5ch Ikarových" našel stí
dí; je to
Charles
kou ke
Baudelaire,
kráse,
spálený láscharakteristický
výraz pro typ, který pedstavoval:
„Milenc holek plemeno jde štastno za svým požitkem; já
rám mám však zlomeno,
protože oblak objal jsem." Nese-lí prvý oddíl
„Kvt zla"
titul
„Spleen a ideál", nesejej právem. Dnes,
po pešlých desítiletích, kdy jméno básníkovo bylo váleným hes' lem proucích se generací, vidíme, že bylo v díle básníkov mnohem mén však
*
156 spleenu a mnohem více ideálu, nežli soudila jeho doba. Dobový postoj básníkv ztrácí úinnost s dobou, literární a umlecké programy vypr^ cbávají; vyželeli proklínat život nebo ujistit, že je sladko žíti, nevzbudí zá' jem píštích generací. Budoucnost pouze, kolik skuteného života bylo v básníkov díle. Stane se, že velící básníci doby jsou malounkýmí ped dobou, která ji vystídala; stane se,žedobateprve doroste pro básníky, opomíjené souasností. A stane se také, že soud doby píští oddlí zrní od plev a najde nový a jiný smysl v tom, co žije z básníka. Umlstky mají život pomíjivý a bda, nebylO'li
mí
v
díle
V
nieho
díle
krom nich! „Kvt zla"
autora
v jinou, odlehlou oblast. Kolik nekc nených hodin vzeských vyplnil
peklad jediného sonetu, jako je „Pro' past"! A jak nedostateným jeví se vý' tžek tchto mnoha nekonených hO' din tomu, kdo si uvdomil obtíž kaž' dého slova a každého ádku verš, pekládaných bez francouzsko-eské' ho slovníku! Ale nedošlO'li k anthO' tehdy chystané, doplnil bych rád peklady už otištné ním, co je pi nejmenším také píspvek k bo' haté kapitole: Charles Baudelaire V. Dyk. u nás! logii,
Prokop Miroslav Haškovec; PROUDY.
velmi
mnoho tchto dobových umlstek;je teba pod maskou Baudelairovou, jak chtl být vidn, hledat a najit Baude^ jakým opravdu byl. Jsou básnici, kteí skrývají hlubokou svou citovost, jako jiní staví ji na odiv; ale skrývaný a ostýchavý tento cit psobí mocnji tím, jsme^li schopni chápati ho. jež otiskují
v tomto ísle,
vznikly v posádkovém vzení víde'
ském roku 1917. Neíkám, že je doko' nalý výbr a tím mén že je dokonalý peklad. Každý pekladatel Baudelaira stojí ped obtížným problémem: buto zachovat smysl na úkor formy nebo zachovati formu na místo ob' sáhu: pihodí se pak, že chce-li uvést v soulad obojí hledisko, obojímu ne' hoví. Ale otiskuji'li dnes,
je to
pe'
devším projev dik básníkových bás' niku; kdo poznal týdny a msíce samovazby, týdny a msíce samo' vazby vídeské, muka odlouení od svta v nejdramatitjší a ncjnapína' vjší fázi svtové války, pochopí, co znamenaly pro mne verše Baudelai' rovy a Verlainovy, pekládané ve v' zeské cele; možnost úniku z úmor' ného prostedí a tíživých myšlenek
z
djin
literárních.
V
Praze 1921,
sv. 31.
grafické Unie.
Pracovní postup
Str. 171.
Prokopa Miro'
Haškovce jest dobe znám druhého svazku jeho lánk slC' vesn djepisných „V dvojím zrca
sláva z
laíra,
Peklady,
eské
nákl. je
Stati
„Knih Zvonu"
le".
Užívaje
ideí a
pi zkoumání látek, dsledn
forem v písemnictví
cesty srovnávací a jsa pesvden o jednot duševního svta západo' evropského, hledá píbuzenské rysy
píinnou
závislost mezi zjevy starší novjší literatury eské a francouz' ské a iní po drobnohledn pelivém rozboru jednotlivých osobností d' myslné a pece velmi opatrné vše' i
i
obecné závry o smrech a obdobích. Dokud neprovede své indukce svr'
chované ostražité,' neodvažuje se zevšeobecnní; popis, rozbor a vý' klad jednotlivého zjevu pedcházejí vždycky kritický soud, který bývá zpravidla
myšlenkov
i
slohov
za'
klausulován; vedle hledisek vlastn
krasovdných ohledy
ozvou se nezídka a výchovné; d'
mravouné
pe
vrný pomr k naukovému metu provází láska ponkud ned' tklivá a nesnášclivá.
Výrazná syntesa tomuto dvtip'
dob a
proud
nému pena
analytikovi práv tak ode' jako umni skladné podobiZ'
jest
157 nj; P. M. Haškovec jest z tch kri' tik, kteí z ohledu na úplnost nc' odvažují se vypracovati a zdrazniti nkterý vdí rjs a proto nikdy nedospjí karakteristiky dosti soustedné. Knihu „Proudy" pokládám za mnohem zralejší obou starších Haš' kovcových soubor: dkazy jsou vedeny klidnji a úplnji; zení na* bylo obecnosti a svtlé šíe; sloh, byv zbaven nesnesitelných omezení a výhrad i zatžujících vsuvek, stal se vtšinou jadrnjším a jasnjším.
První delší ást knihy vyvážil P. M. Haškovec z literárního stedovku eského a instrumentoval ji jako vážný a šastný pokus piknouti památnému rozhraní XIV. a XV. vku u nás velkou osobnost slovesnou, spojující zasvcený rozhled po evropském, zvlášt francouzském písem' nictví se živým smyslem pro eské poteby; jest jí Kaškovcv vyvolený miláek Smil Flaška z Pardubic, jemuž kombinací nevždy pesvdivou pipisuje vedle „Nové rady" také
o
povahokresebnou (oKatušce vShakespearov „Zkrocení zlé ženy" a o skocích v
myšlenkov mravní náplní; i mluvou poznámky, komentáe a dohadu jest zde
povdno mnoho podntného
dmyslného.
Ale
nm
Nmec. ZELENÉ DE-
František
1921.
Skrovnjší vnitní jednotu má dru' há ást Haškovcovy knihy, osvtlující zjevy moderní. Z dramatického bás' nictví o ženách vyerpal jednu sta
a
název nepiléhá dobe ke spisu: pouujeme se v o osobnostech a jejich myšlenkových vztazích, kdežto o proudech, nesoucích vývoj, dozvídáme se u Haškovce celkem málo. A. N.
prkazn
Jak tento staroeský veršovec-mravo' kárce jest P. M. Haškovcovi blízek, dokládá kniha také imaginární pc dobiznou, jejíž genrová drobno' kresba jest bližší starodávným ob' rázkm Jiráskovým než duchovým portrétm Waltera Patera; poutav a psychologicky pesvdiv odha' luje tato živá sta ,,V tvrím jiskení" inspiraní pochod u pana Smila z Pardubic, který ped zraky tená' ovými tu vyrstá na jakéhosi es' kého Chaucera.
jednu
kdež chybí hlubší pozadí dobové i a jeden pehled látkový (o Helen Trojské v poesii novovké, pohíchu bez náležitého propracování materiálu sneseného ponkud mechanicky). MIuvil'li v první ásti spíše filolog, ujímá se zde slova zna' lec a milovník živého básnictví, jemuž historickýpohled neodal schopnosti milovati a chápati díla slovesná v jejich tvarovém pvabu a s jejich
tinu"
uvádí ve spojitost se sou'
karakteristice),
kriticky
literární),
„Podkoního a žáka". ..Svár vody s ví' nem", nedochovanou „Ptaí radu", ano i t zv. píse Závišovu. jež všecky
dobými skladbami francouzskými.
její
mravolinou (o ženských postavách u Alex. Dumase syna, úvahu
MONSTRACE. Ot.
Sešit básní. V „AvenŠtorcha-Mariena v Praze
Str. 61.
V druhém sešit básní Nmcových (snad menší mrou než v jeho veršové prvotin ..Sebe i vás") najde se mnoho rys, ného tenáe
pobouí prmrpohnou jej, aby si
které a
název sbírky vykládal ve smyslu mladického dráždní dobrého vkusu;
Nmec sám „zelenými demonstracemi" projevy stromíní'li František
m
zbratených v bratrský zástup, na mnohého úzkostlivého obana z odvážné té metafory útoný povel k revoluci, v niž bezohledn zelené mládí touží ztéci již již ohrožené tvrze hodnot umleckých i zaduní
Nm-
mravních. Lyrické improvisace covy mísí velmi rády pvab s pitvorou, nhu s gaminstvím, náladový
!
158 pel s groteskou; v
postehu
i
výrazu
asto v odvážných trivialitách; vedle odvážných oxymor kladou pokivené anakoluty; a co uráží libují si
prmrnou zují
krasochut nejvíce, sdru'
pedstavy
a
pomysly nejdispa-
rátnjší podle stupovaného impresionismu futuristického, který žádá, aby umlec vybavoval ve svém,
a
výtvarném, a slovesném díle, píval dojm v téže divoké smsici, v jaké proniká do jeho smysl ze zevního svta. Jsou v knížece Nmcov básn, v nichž tenáská pedstavivost jest biována poitky, obrazy a citovými záchvvy jakoby nejprudím barevným deštm, který hnán jest prudkým vichrem a v nmž ledva popadáme dechu; kde pak potom místa pro symetrii, klidné lenní, propracovaný rozvrh Tyto pozemsky ekstatické a skuteností opojené lyrické výbuchy Nmcovy velebí zpravidla rozkoše a
pítomné civilisace a i tím, kroonoho dojmového futurismu, souvisí s poesií S. K. Neumanna. Souvisí, ale nekopírují jí, ba v lecems jdou nad ni: jest teba práv dvacetidivy
m
„Šíky". Ale lyrika Fr. Nmce má ješt jedno líce, které teprve novou knihou bylo pln osvtleno; míním jeho útlý a kehký vztah k pírod kvetoucí, laskající a obdarovávající pokorné a vdné srdce lovka, jenž má schopnost oddati se jí bez výhrady a pozdraviti v jejích mízách sestry své krve. V nejlepších dobách
Fráa Šrámek básn tak sub' prosycené citovostí i smyslovým kouzlem, jako teme v prvním oddíle „Zelených demonstrací", „Jitní modlitba v sad", „Jaro", „Les", „Žena dkující", „Stromy"; Nmcova lyrická invence se zdá však ješt mén vypoítatelna nežšrámkova. O poetu, který dovede takto mluvit s pobrapsával
tilní,
mn
tenou pírodou, neteba
se
vru
obávat, nebo chodí spát s Musamí a vstává s ptáky; pejte mu trochu zelené, junácké lehkomyslnosti!
A. N.
Jaroslav Kolman: CASSIOVY „Hovor básník" sv.
LISTY. Verše. Xn. V Praze
nákl. F. Topie.
1921,
Str. 53.
letého mládí,
Šastný básnický debut Jaroslava Kolmana „Praha a jiné básn" pe-
gráln
kvapil
aby básník tak intezachytil pohybové vytržení
z klokotajícího života, jak se to Fr.
Nmcovi podailo v obou skvostných výbuších „Eddy Pólo" a „Duše v míi", které ítám k nejrázovitjším básním naší mladé poesie vbec. Nejednou zaperlí se tu zdravý, nevázaný, až dtský smích a zazvoní šaškovskými rolnikami vynalézav pekotný humor, tak v „Kadeníku", v „Grand Cirku", v „Pouti", v „Mém byt"; jindy však vyzauje odtud stíbrné a vlahé svtlo soucitu s utrpením, a hluboce lidské pochopení pro ponížený a pohanný život... není to kesanství, není to socialism, nýbrž sama oistná a vykupitelská moc poesie, co proudí ze „Smrti na ulici", z „Alfonse" neb zvlášt z delikátní
ped tymi
léty
zvláštním
sdružením silného, asto až patetického i osobit prudkého názoru s tžkým, pímo barokním výrazem, který se rád klenul do smlých útvar veršových a umlou asto kroucenou dekorací zakrýval velý vznt srdce opravdu mladistvého; hodilo se to tenkráte zcela sourod k oslovování a oslavování naší barokové metropole. Bylo tu však beze sporu nebezpeí verbalismu a rétoriky a na-
mnoze i literárnosti, která jest hrobem istého lyrismu; pohrávaje si dovedn s tématy, promíjel si Jaroslav
Kolman, aby
umlá
je
intensivnji pro-
svádla jej k zevní virtuosit, pod níž ustával horký tep srdce. Ani jedna z tchto žíval;
stilisace
159
obav nezstává nesplnna v druhé veršované knížece Kolmanov, kte* rou podle vstupních péti heroid po' jmenoval „Listy Cassiovými". Leccos z
Kolmanova
asov píosteného
souboru, objímajícího léta 1913 — 1920, není mnohem více než veršovaný žurnalism pozorovatele z míry vtip'
ného a vlastence opravdu estného a to do takové míry. že leckterým naráz' kám a jinotajm již dnes stží rozu' mime; v Cassiových ruských listech, v píležitostných
máj
1919-',
„Bžec
skladbách ,.První slouží
íjna''
2S.
rozbujelý kult slova, nkdy básnického, nkdy jenom bombasti' ckého k tomu, aby myšlenka, konci' povaná a rozvedená novinásky, byla široce
vyjádena sice pastósn, ale pi tom zcela nevýrazn. Jak daleko od tchto
mnohomluvných zveršovaných uvo
ník
jest
ke skutené
zm' dv ti
lyrice, lze
p05tavíme'li proti
iti,
nim
skutené Kolmanovy básn, zrozené prudkého prožitku a jakoby pO'
z
kropené krví pvodní bolestné inspirace:
o prostší, o jadrnjší, o prav'
jsou na p. „Vojaka" neb zvlášt intensivní „Mrtvý na Din", ale také nkteré asové výkiky, tak kepký „Hold mladých'', nebo kárná
divjší
antitesa „1914 a 1919":
lem
jeví
uen
se
mn
Úplným omy-
však ti poslední
naechrané a tajemnstkásky Kolmanovy „Messer
se tváící skladby
Niccolo Macchiaveli", „EneááSylvius" a „Horacio", o nichž snad možno se domnívati, že pabrkují po Macha' rove „Svdomím vk", závodíce
ním v suchopáru, jeho íznou pádnost. s
jest
ale
Zcela
pomíjejíce
absurdn
v nich snaha po objektivnosti
slouena
s
asovými narážkami
a filosofickou
nejplanjší verbalism s pósou, ale celek zstává žalostn
nudným. Což aby
Jaroslav
Kolman
v oistné sebekázni se nyní pokusil napsati jadrnou baladu nebo prostou píse? A. N.
SEVEANE. K
literaturám severským se u nás dále soustavnjší pozornost. cbrací Ve sborníku „Misti novelistiky svtové" (nákl. J. Otty) vyšli „Se ve' rané" jako první svazek, jenž vybral po novele nebo povídce z každého autora, zvláš píznaného pro své písemnictví nebo aspo ve své zemi
ím
populárního. Defilují tu Norové, Dá' nové, Švédové i Finové, mezi nimi naši dobí známí: Bjórnson, Skra' mová (tesknou novelou, peloženou již díve v Rozhledech), Lie, Ander' sen (povídkou, vyšlou již i u nás v souborném pekladu „Pohádek a povídek" téhož autora, jejž poídil G. Pallas, poadatel pítomného vý' boru), Drachman, Ewald, Strindberg, Lewertin (jednou z „Rokokových novel", jichž peklad vyšel rovnž Ottovým nákladem), Lagerlofova, Hansson iAho; citeln pohešujeme
mezi [tmito pedstaviteli zejména Jakobsena*), Garborga i Ham' suna*). Ale výbor uvádí k nám i celý šik autor nových, a s nejedním bude našemu tenástvu s prospchem se seznámit. Tak s jadrným primitivem
Hilditschem.
kem
ostré
zhuštným
se
epi'
dušeslovné introspekce
Run gem. štstí
nebo básníkou dívího Michaelisovou; s národním
tradiníkem, odívajícím novoideali'
mravní tendence v historický kostum, v. Heidcnstramem, tol' stojovským altruistou a vyznavaem velého soucítní se zvi Járnef'
stické
konen
teba též s pO' mravokárnou Magd. Thoresenovou. Po této stránce
feltem; a pularisan
má
výbor dráždivé kouzlo tlumené pedehry, ínterieuru, budícího zájem o úplnjší kolekci a pokraování v takových výbrech, anebo ješt lépe o úplné seznámení s básnickými individualitami, zde *) Jsou zastoupeni v
svdné
ÍI.
dilu.
jen v ná'
Pozn. red.
i6o stínu napovdnými. Ukázky jsou povtšin reliéfní a karakteristické; jen Hanssona nezdá se mi kresliti zajímavé, ale málo osobité „Straši lo", také již nkolikráte peložené, tak výrazn, jako by jej byla vystihla nkterá z jeho psychopatických sen^ sitiv milostných nebo z jeho podobí' anebo, zen degenerovaných pári s opaného pólu jeho tvorby, nkterý obrázek ze života zlaté studentské mládeže, z jakých týmž nákladem
—
vyšel svého
tohoto
asu výbor v knihovn
vtší ukázky ze severských aU' tor peují „eskoslovenské podniky tiskaské a vydavatelské" hned dvma knihovnami, redigovanými V. Šumá* nem. Z nich „Severské perly" uvedly se rozkošnou Bjornsono'
„Synnovou
Solbakken",
prvním obsáhlejším a
již
mistrov
ským kusem básníkovým, známým i našemu tenái ze Spis, vydává' ných nákl. Laichtrovým. Je to ideali' sující a trochu romaneskní kresba norské mládeže selské, divocha ženicha a
duševn spanilého dvete,
povídka prostného citového jasu a isté erotiky, pímoaré dušemalby a kyprého rámce pírodního; má to lapidární lidový pednes, ale i um' leckou káze,
torv
etický
jíž
tu je
zápal,
podízen au' pozdji
teprve
propagátorsky kazatelským a ten' dennim živlem rozrušující stavbu nkterých vtších dl Bjornsono' V ostatních úhledných sva' vých. zecích zastoupeni dosud Dánové Gustav Wíed „Veselými histor' kami", lehýnkými jako pna a vypotenými na iperné pobavení, zpsobnou lektyrou na cesty, a W.
—
Ostergaard
turistickými a cestO'
vatelskými noveletami „S tažnými ptáky", rajímavými pro nás leda tím, že nkteré z nich nahodile dj' stvují na naší eské a proto asi také pekládanými; Švéd G. af
pd
tžkomysln
citov
psychO' jímavou románo'
studií „Šlo štstí kolem", a naposledy norský malí námoní' ckého života Jonas Lie tuctem po' hádek o „Trolovi", moském i hor' ském sketu: v báchorkových tchto námtech se stídají doklady lido' vého mysticismu s pokusy o názorné promítání „trolského stavu", jímž spisovatel terminuje úzkost z ohrom'
vou
ného neznáma, pronásledující ze stadia primitivního
kroilejších
listu.
O
vou
Geierstam logisující,
Elitní
stup
i
lovka
do nejpo'
kulturních.
programzejm sleduje druhá
sbírka téhož nakladatelství „Sever' ská knihovna". Jako zahajovací svazek vyšla v ní „T i n a" Hermana Banga, bolestná historie uitelské dcerky, jež nesmle vzplane k muži své pítelkyn, ale jím zneužita a zrazena skoní sebevraždou. Známé thema bangovské o doušku tepla, da' ného lidskému tvoru na chvíli jen proto, aby ho tím zoufaleji pohešil,
nu
když se mu stal nenávratnou ností, zasazeno je do osobních autO' rových vzpomínek z mládí, na útk s rodii ped nepítelem za války dánskopruské. Pesto se všecko vy' pravování nese zpsobem, pízna' ným pro Banga, jenž se v karakte' ristice nikdy neutíká k pímému popisu a nikdy nevystihuje nitro trplivým rozborem, nikdy neproje' vuje svj názor subjektivním výkla' dem, nýbrž všecko, zážitky,postehy i soudy svádí do struných a neklidných vt, dialogických úryvk, nepatrných poznámek a bezvýznamných projev. Je to jediné mihotavé stídání fysiogno' mií a gest, drobných obrázk a scén, se všech stran dojmovou prškou útO' ících na ivy i na intelekt a známe' nit pispívajících k rušnosti úhrn' ného úinu, na njž pedevším spo' léhá tento básník tichých existencí. Dobírá se jím zárove i psobivého protikladu k nmému smutku a re'
i6i signaci, jimiž pravidelné z nitra uva*
dají jeho
kehcí protagonisté.
Jinýsvazekknihovnyvyplnilromán T. P. Kraga, málO' mluvného a ponurého fatalisty, jenž se nám stal nezapomenutelným už
„Na Rozkoši"
svým skvlým „Médným hadem" s jeho pítmím zámekového slohu a baladickým soumranem, tak znamenit napomáhajícím dojmu temné osudovosti, stejn jako zhuštností a cudností ve volb výrazu, celou až
úzkostn sevenou formou, kterou svému symbolickému pojetí. Román „Na Rozkoši" nemá onoho symbolického živlu
tato skladba inila zadost
ani pevažujícího kouzelného temnosvitu; vše se zde odehrává spíš na bíledni. Nicmén i tady spodní fatalistní naladní podbarvuje fabuli touž
temnou notou neúchylného pedurení a faktura místy až drsn naturalistická nezestizlivujc psychologické-
ho koloritu práce, v níž dráždivé kouzlo zkratky vystídáno je sic nejednou i laskav pekresleným detailem bžného života domáckého, ale podání vždy zas jako skokem do mlhy uhýbá všemu, co rozlauje pílišnou uritostí vcí vezdejších. Trapné denní podrobnosti odsunuty takto
plnému a pímému pohledu, rozptylují se jakovzhudebnlý stesk; malba krajiny povah, úmystn nedokreslovaná, vymáhá ustaviné spolupráce tenáovy a zbavuje i nejhmotnjší skutenost její zemitosti a tíže, takže vyznívá jen zasten jako hlasem mlžného rohu. i
Lagerlófová náleží k básníkm z boží milosti, kteí vše vykupují ze všednosti a prachu, ehokoli se dotknou
arodjnými prsty. Dovede zejména vas umlknouti, kde se mže voln
tenáv intelekt. Proto nikdy neupadá v jalové kazatelství, nýbrž své idey a etické these, svou lásku k bližnímu a víru v království boží na zemi zná vyjádit zpvnou pasáží lyrickou a pathetickou anebo aposírorozehrát
fou, ješt lépe, vtlit je pímo skulpturálné v pedstavitelské postavy a
Tady je takovou postavou jemný a nevinný muž citlivého svnositele.
domí, jímž ostatní pes jeho vzorný život opovrhují, protože v zoufalém hladu požil prý masa mrtvého spolucestovatele promíjejí mu až nad píšernými stopami námoní bitvy, nebo — a tím autorka prudce reaguje na válené bsnní — ped takovou hromadnou zloinností celýchplemen jako jiskra proti požárové záplav bledne poklesek jednotlivcv, ke vše;
mu
jen
domnlý. Vedle
této hlavní
osnovy probíhá komposicí, jako obyejn u básníky uvolnnou, ješt nkolik pásem vedlejších. Fantasie splývá s dsivou realitou jako po
hrzného snu; intuitivní zpsob podání budí dojem bezprostedního líení ješt pod erstvým úinem logice
zážitku.
Ve Spisech Lagerlofové, sou-
born vydávaných
Prostední ze tí dosud vyšlých „Severské knihovny" tvoí „Proklatec" Šelmy Lagerlofové,
u A. Hynka v pelivých pekladech E. Waltrových, nejnovji vyšly jiné dv krásné novely autoriny „Liljekronv domov" a „Vozka smrti", kde se rovnž rozvíjí a obmuje vdí motiv nkdy v prudce zabroušených kapitolkách, ádných kaleidoskopicky a jakoby
píbh rovnž
zatopený polobaladic-
se zlatou bezstarostností, která z prvé
kýmtemnosví tem, ale hovornjší vším stylem a metodou své autorky, vždy
práce iní spíše soubor samostatných avntur, než pevnou stavbu slovesnou, jindy, jako v druhé povídce, mosaikou stmelenou v jednolitjší sklad komposiní. 21
svazk
citov stržené a pohnuté, mravn zapálené a rozumující, tendenní v do-
brém umleckém smyslu Lunúr XLVIII.
5.-Ó.
slova.
Nebo
l62
Týmž nakladatelstvími pekladatelem poízeno eské, dání mysteriosní
kelovi,
bibliofilské yj*
„Ságy
o
Krafne*
knzi Freyov"
islandštiny,
drobnstky
ze staré
archaistické-
ho a legendárního pvabu i nepoprné básnické hodnoty, vhodn doplující ony neobvykle hojné ukázky z moder* nich severských písemnictví, z nichž nejvýznanjší vnukají zvláštní zneklidující, lahodný i desilusionovaný dojem, jakým vyznívají i skladby
¥ 1 ¥
POZNÁMKY divadelní.
lhtu
a že
si
nechal
pro pípad nezdaru nebo nepedvídaných pekážek v Národním divadle otevenou zpátení cestu na Prkynovo námstí, do domu, jejž vlastní energií povznesl na nebývalou výši. Ale uplynulo tvrtletí, co Dr. Hilar spojoval ve svých rukou vedení obou, i vlastn, se Stavovským, všech tí velkých pražských inoher, a budoucí osudy Mstského divadla jsou dosud stejn mlhavé. Naopak se zdá, že v nkterých hlavách dosud straší tajná nadje na provedení absurdního plánu, soudnou ástí divadelní veejnosti dávno rozhodn odmítnutého, na spojení
obou
rovává studeným, slizkým ohonem rybím. Je to jakoby dojem vybrané rozkoše ale i prvního temného hnutí svdomí, procitajícího již na
—
jejím
dn. K. Sezima.
^ ^ ^
DIVADLO.
Uplynuly tyi msíce od té doby, co jsem v Lumíru komentoval di' vadelní situaci. Od té doby ujal se vedení inohry Národního divadla Dr. K. H. Hilar, Zatím provisorn, na ti msíce. Je pochopitelno, že si vyhradil tuto
nkterých severských skladatel hu' debních. Pirovnal bych jej nejradji k znepokojivému pohledu na obraz moské ženy skrásnou plavou hlavou nad bujným poprsím a rameny jako ze sna, ale s tlem, jež náhle roza.
divadel.
Náhodný
sled
n-
kolika slabších premiér v Mstském divadle ukázal, že ani železná píle Hilarova nestaí na ovládnutí dvou velikých tles souasn, a že psychologický moment nejistoty o dalším osudu divadla míti do jisté míry škodlivý vliv i na ensemble tak se-
mže
hraný a umlecky tak zanícený, jako dosud soubor vinohradský. Nelze mluviti pirozen o njakém úpadku. Pes to však je jasno, že dosavadní provisorium prodlužovati nemlo by smyslu. Nezbude než pikroiti k volnového dramaturga, který by nesl
je
b
umleckou odpovdnost Po stránce
režijní není
za repertoir.
na tom divadlo
tak zle: pánové Vydra a Dostal podali už nejednou pozoruhodné vcí a mohli by si konen na zkoušku pibrati
nkteré nové sily. Pro ne? Bylo by škoda, aby divadlo, disponující tolika dobrými hereckými individuai
litami,
mlo
zdárném
být zastaveno ve
svém
vývoji.
Je pirozeno, že v Národním divadle nemohl Dr. Hilar vykonati zázraky. Už proto ne, že zabráním Stavovského divadla byla otázka druhého
domu ešena nejvýš poloviat. Stavovské divadlo, nepohodlné a nepraktické, nemohlo nahraditi druhou je Národnímu divadlu nezbytn zapotebí. Snad ulevilo ponkud stísnným financím divadel-
scénu, které
a
ním, jist ne v míe dostatené, snad poskytlo možnost vtšího potu premiér a hercm astjší píležitost k zamstnání, snad ulevilo ponkud
i63 sály: problém roz' dlení inohry a opery neodstranilo. Naopak, odsunulo a zastavilo jednání o koupi Varieté, které bylo na dobré cest a slibovalo konen opatiti
nouzi o zkušební
vzdálenosti konstatovati, co kladného a trvalého pinesla eskému dramatu.
Takovým positivním ziskem pro eské
malým
divadlo zdá se být z letošních eských prací jen apkova utopistická komedie „R. U. R." ;(Rossum's
pomrn
nákladem adaptaním. Ze^ snulý Karel Kovaovic ekl mi krátce
Universal Robots), pezvaná ve druhém vydání na kolektivní drama.
ped
Vysoká
Praze velké operní divadlo
s
svou smrtí: „Dejte mi Varieté se tam okamžité sthovat s celou operou.*' Jak se dnes utváily stavební pomry, není na dlouhá léta na stavbu nové opery ani pomyšlení. Ba i navrhované prozatímní divadlo vyžadovalo by takového nákladu, že nelze pomýšleti, tím rovnž na spíše, že není tu orgánu, který by se vci ujal. Upozoruji znovu drazn na nutnost získání Varieté pro eské divadlo stj co stj, dokud je ješt as. Lidová opera, jíž bylo divadlo pieno, je pojem takka mythický a zájmy nkolika jednotlivc nesmjí státi v cest prospchu celku. Neuj' niou'li se vci se vší energií povolané a
budu
n
instance veejné, totiž ministerstvo osvty ve shod s intendancí a zem-
skou správní komisí, pijde Národní divadlo na celá desetiletí o jedinou
možnost plného Opera bude
a zdravého rozvoje.
vn
a naopak.
dusit inohru Nkolik komorních veer
pvodních
literární a filosofická
úrove
hokou
kritikou naivní lidské víry v pokrok a zárove nadíla, které je
vné
dšenou básnickou apotheosou životodárné síly nesmrtelné lásky, dokonalé divadelní obratnost a to všechtechnické ovládání scény no zajišuje dílu našeho milého spolupracovníka dlouhý život na jevišti. Zdá se dokonce, že nejen na jevišti eském. Práce mladého eského autora pekládá se co nkolika evropských jazyk a pronikne-li na cizích scénách, nebude naši literatue k necti. Ostatní eské premiéry této sezóny znamenají jen adu více i zdailých pokus. I duch tak bystrý jako je Otakar Fischer zašel na scestí, stržen palivými otázkami doby a chvíle. Po klasicisujícím Heraklovi napsal Orloj svta, dílo vážené z horké souasnosti, nabité palivými otázkami a problémy, na nž nedovedlo dáti odpovdi, dílo stejn chaotické
tém —
mén
chtlo
do roka ve Stavovském divadle ne-
obsahem
odstraní krisi, jejíž koeny jsou hlub' ší. Národní divadlo nezbytn potebuje druhý a tím není Stavov ské divadlo. Tím být za daných
víti životem a tragikou zoufalé nevšak šustní jasnosti dneška, v papíru pehlušilo tep básníkova srdce. Se stejným nezdarem pokusil se o válené vesnické drama krevnatý ly-
dm,
pomr Ale
je
mže
adaptované Varieté. tu periculum in mora. toliko
Lumír, vycházející nyní ve dvou' msíních lhtách, upustil od referování o jednotlivých premiérách. Pišel by s referátem pravideln v dob, kdy dílo už s repertoiru zmizelo. Pes to nebude snad bez zájmu ohlédnout se
zpt na uplynulou sezónu a z vtší
i
formou,
dílo, které
nmž
Fráa Šrámek svými Zvony, dílem bez komposice, improvisovaným methodou úpadkového rický sensitiv
ruského naturalismu, bez dsledné kresby povah, za to však s použitím ady hrub siláckých efekt. Obma pracím. Fischerov i Šrámkov, chybí jedno: jasná, prostá komposice, ladná architektura; u Fischera mizí pod tíhou
zdá se
problém jí
a záhad, Šrámek nebýt schopen vbec: san?a
164 podstata jeho nadání je v kapriciósní libovli, pravém opaku jasné harmo' nie.
Pravým protinožcem šrámkovské
improvisaní methody
je
Fr. Zavel,
jehož tragedie Návrat, látkové píbuzná he Fischerové, je víc geo' metrické schéma, program, než dílo, víc vle, chténí, úsilí, než realisace. Jeho osoby zatím jsou jen mluvící stíny bez masa a krve, a by i mlu-
smyslem pro dramatický spád Ani Ledová biblická hra Zrádce, snažící se o psychologický výklad postavy Jidášovy, neznamevící se
dialogu.
nala nijakého vítézství: v celku solidní literární práce, ale
mnohomluv-
ného provedení Racineova Bajazeta s krásným výkonem paní Dostálové v úloze Roxany. V Národním divadle propadla de Curelova Šílící duše vinou chabého pedstavení, za to u-
držclo se
Duhamelovo
Stavovském
divadle.
Svtlo
Herecky
i
ve
lite-
rárn nejzajímavjší byl ovšem veer Renardúv, o nmž dávala se aktovka Domácí chléb a dvouaktová Mo dláka s nezapomenutelnou paní Lepicovou v podání paní Hiibnerové. Rozumí se, že Strindberg nemohl scházeti v repertoiru vinohradském a tak jsme vidli drásavého Peli-
kána
s
pozoruhodnou pathologic-
Slenu
ná a rozvleklá, bez pravého drama-
kou
tického nervu.
Julii, v níž pí Iblová a pohostinsky i chorvatská umlkyn Zlata Markovac ukázaly zajímavá pojetí. Mnohem
Z ukázek svtových literatur nejzajímavjší byl ovšem Hilarv režisérský debut na Národním divadle v Shakespearov Koriolanu. Tragedie sama byla seškrtána, aby se
zdvodnilo
pojetí
Koriolana
jako
davem, a celá mise-en-scéne smovala k tomuto
tragedie boje jedince pojetí,
s
pehlížejíc jistou násilnost a
neloginost této interpretace, a vynakládajíc velikou sumu práce a na ovládnutí ohromné komparscrie. Hilar docílil po té stránce velmi
úsilí
mnoho. Pes
to
nepesvdilo mne
pedstavení o tom, že by výsledek byl úmrný energii vyplýtvané na vc zásadn pochybnou. Z francouzského repertoiru budiž vzpomenuto pkného veera, o nmž byly na Mstském divadle sehrány Vignyho rozkošná aktovka Strach má velké oi a Mériméova Koár Nejsvtjší Svátosti, skvlá studie ženské svdnosti, ob skvle hrané paní Sedlákovou, znamenitého pedstavení Vildracova Korábu Tenacity, jemuž autor sám vzdal upímnou a zaslouženou chválu, opoždného provedení alegorické hry válené a šišák (Les Butors et la Finette) od Fr. Porché, a velmi sluš-
apka
studií pí
slabší byl
Benoniové a
dojem Tragedie lásky
od Gunara Heiberga, dávané v komorních hrách: literárn ani herecky nepineslo pedstavení nic nového ani silného. Z ruské literatury vidli jsme na Vinohradech dramaticky v celku slabou, ale pece jen pozoruhodnou tragedii Merežkovského Carevi Aleksej ve velmi dobrém
bezvýznamnou drob-
provedení, a
nstku Ona
je
vším vinna od Lva
Nikolajcvic Tolstého.
nám dobrou reprisu Ideálního manžela
Anglie dala
Wildeova
v Národním a píjemnou, obratn psanou veselohru Veliká událost Benettovu.
Tento struný, teba ne zcela úplný obraz repertoiru ode msíc
ty
dostaten znanou kulturní zvdavost a živý náš zájem o svtové literatury. Ukázka italského moderního dramatu zde ovšem úpln chybí, rovnž Španlsko není zastoupeno. Pomalu by snad bylo na ase projevuje
pomýšleti také na obnovení literárních styk se souasným Polskem. H. Jelínek.
165
ZPRÁVY,
¥ v % KVTNU
K PATEMU 1921. Nelze v krátké poznámce initi nárok na plnou karakteristiku genia Napoleo' nova a radji se pokusím zodpovédti strun otázku: pro oslavujeme dnes, eši i Francouzi spolen, to^ jinak eeno: hoto velikého muže? jaký- je mezinárodní, jaký je lidský
i
význam Napoleonv? Nejtrvalejším a nejreálnjším z díla
—
ne^ každého velikého dobyvatele hledíc k dobru i zlu, které snad zp' sobil svému národu byla vždy ideální úloha, jakou hrál ve vývoji lidstva. Bitvy Alexandrovy nebo Cé^ sarovy žijí dnes už jen na gobelínech nebo beauvaiských kobercích, jimž poskytují sujety, stejn jako bitvy Napoleonovy nalezly modernjší po^ užití na promítacím plátn našich kinematograf. Ale Alexandr a César zasáhli hluboce do bhu djin tím,
—
^
nm
nm
dlostelecký poruík, vychovaný zalmužny Ludvíka XVI., vládl Evropou, kdy eledínové a holiští pomocníci byli povyšováni na vévody, na maršály a na krále, kdy ddiná království a aristokracie
koruny
cítily,
vzdlanost,
legia rozplývají, bylo
A stejn Napoleon byl propagátorem Revoluce. ekl by nepo" chybn, že tomu nechtl nebo že to nebylo jeho úmyslem. Hegelova teo' práv osudem císaovým, tvrdí, že veliký muž je slepým rie,
inspirovaná
nebo
neuvdomlým
nástrojem my-
šlenky, která ídí svt a která rozbije nástroj, když byl dostaten pošloužil k jejím úelm. A tak Napoleon,
jehož úžasný egoismus neml nikdy jiného cíle, než zbudovati, udržeti a do nekonena rozšíiti jeho despotismus, pece jen byl a zstane
tém
pedevším uskuteovatelem
nebo
likvidátorem Revoluce. Svým praktickým instinktem, svým geniem inu postehl, eho se dá použiti z revoluního chaosu pro zbudování no-
vého ádu.
Neml mluvky
nic
a nic
tak jej
v nenávisti jako tak neznepokojo-
ne-li
kterak se
viklají a jejich
jejich
kulturu.
^
valo, praví nám pan de Narbonne, jako lidé, kteí pemýšleli, ale aniž vynalezl nco nového, dal bytí a život tomu, co ped ním bylo pouze teorií a mluvením do vtru. Napoleon znamená in, se >ším, co je v brutálního a nutn omezeného, ale také se vším, co je v plodného. Po dvacet nebo ticet let po jeho smrti bonapartismus a republikánství jsou jedno a totéž a Napoleon je považován za syna Revoluce a prvorozeného syna lidu. „Pravým a jediným representantem lidu jsem já," ekl ješt roku 1813. A skutené, za režimu, kdy bývalý
že jeden vnutil
barbarm heliénskou druhý ímskou moc a
41
privi-
možno
mluviti o demo-
o svobod, tedy aspo rovnosti. Despotové
kratické
byli
vždycky velkými nivelisátory.
Napoleonský válec navždy rozdrtil na prach starý režim. Na jeho troskách povstal moderní stát, jehož podstatné rysy jeví se už ve stát napoleonském stát, zízený dle pravidel, :
dle schémat, sjednocený, centraliso-
vaný, s hypertrofíckým mozkem své vlády a universální, znepokojivou Prozetelností svých úedník. Atcnto stát ohlašoval se už jako stát prmyslový; Napoleon pozdravil úsvit vlády stroj, která se mohla líbiti jeho
praktickému
Saint-Simon, duchu. našich socialist, vyzýval jej, aby se ujal vdecké vlády nad celým svtem a básník Lamartine si stžoval, že za jeho panování toliko cifra byla dovolena, uctívána,
pedchdce
chránna
a
odmována.
.
i66 Ale to by nestailo, abychom si ono úžasné oslnní, jakým psobil po celé stoleti na obraznost všech národ. Neni literatury zápa ního svta, která by nkterým mi' strovským dílem neoslavovala toho, ekl Viktor Hugo) o
vysvtlili
nmž
Napoleon, ten
bh, jehož ty budeš knzem
.
.
a není zem mezi Cadixem a Mosk^ vou, kde muž z lidu nespojoval by s tímto jménem nejasnou vzpomín^
ku na metlu
boží.
Pro
vytvoila se tak záhy napo' leonská legenda? Ponvadž Napoleon je z onch velkých pípad, v nichž lidstvo realisuje v neslýchaném stup' ni jednu ze svých schopností. Tento stží civilisovaný Korsikán, v nmž hoely prudké vášn, zuiv sobecký, nadaný neuvitelnou pracovní mo^ hutností a pesností ducha, bez míry pohrdající lidmi, spoleností i jejími
pedsudky, zotroující a niící všechno pod svojí tyranskou rukou, tento muž byl snad nestvra, ale nestvra, která mla styl, nestvra, do které se v
každém pípad
zbláznit.
lidstvo
mže
Byla to živelná, podivná,
jedinená síla: „Považoval ae za bytost osamocenou ve svt," íkal
A Madame de Stael ekla „Jeho povaha se nedala defínovati slovy, jichž jsme uvykli užínež lovati . . byl více nebo vk." Jeho ctižádost byla tak nesmírná, že se až stávala poetickou, když vyprávl svému okolí svj sen o nové íši Konstantinov a Karla Velikého, s Paíží jako hlavním mstem kesanského svta, o koncilech, které by císa zahájil jako sezení zákonodárného sboru, nebo když se jeho obraznost rozbhla daleko od té Metternich.
o
nm: .
mén
„krtí hromádky" Evropy do Indie, po stopách Alexandrových, kde se již vidl „na slonu, s turbanem na hlav, v rukou s novým Alkoranem,
který bych složil podle své vle". Tento Jihofrancouz byl umlcem po svém zpsobu: „Miluji moc jako lec .. miluji ji jako hudebník miluje své housle." Tento nádherný arrivista opojil všechny hlavy do té míry, že když se jeho sen zhroutil, píští generace mla po ticet let hoký pocit, který míváme po opilství; bylo to nazváno nemocí stoleti a byl to romantismus. Ve dvacátém roce se každý považoval za Napoleona; vláda šavle byla u konce, ale byli pomazáni Napoleonové pera, Napoleonové
um-
.
Napoleonové
financí,
politiky.
Ve
všech literaturách romantický hrdina sní, cítí a mluví to, co Napoleon vykonal, a je sžírán hokou lítostí, že to nemže uskuteniti jako jeho velký prototyp. Vmísili se do toho filosofové: nejprve Hegel, pak Carlyle a
Emerson
se
svým kultem
hrdin, a
konen opoždný
romantik Nietzsvým nadlovkem, v nmž
sche se se sluují Kristus a Napoleon.
Ponvadž je
vný
kult inu, síly a úspchu na tomto svt, Napoleon
bude
žíti
vedle
onch
v
pamti národ
i
staletí
pololegendárních postav,
v nichž vyvela až k paroxysmu nkterá mohutnost lidské povahy, vedle Fausta, napíklad, nebo vedle Dona Juana. Zachovejme si takto jeho stylisované a zušlechtné schéma. A po-
kud které
týe historické osobnosti a tch píliš lidských vzpomínek, za sebou vlee, bume pe-
se
všech
svdeni,
dle slova
se s ní vyrovnali,
purovém
Renanova, že jsme
pohbivše
rubáši, v
nmž
„v pur-
mrtvá
A. Ti bal.
božstva". (Z rukopisu
ji
spí
pel. H.
J.)
FRANCOUZŠTÍ HOSTÉ. Od pevratu pijela do Prahy ada host z Francie: byli tu diplomaté, politikové, generálové, žurnalisté vtšího i
menšího významu. Teprve
te mli
i67
jsme návštvu spisovatel a básník.
Duhamel
George
a
Charles
V
i 1 d r a c, oba nedávno uvedení svými pracemi na eské scény, projevili pání navštíviti Prahu a nebylo píiny, abychom jim nevyšli vstíc. Pijeli a poznali jsme dva jemné a ušlechtilé lidi, prosté a vnímavé, pozorn si všímající našeho kulturního života, lite-
ratury, divadla, architektury, výtvarnictví i hudby. Nebylo v nich, nedote* ných ješt ofícielností, nieho z oné pO' nkud omezené grandseigneurské so' bstanosti, která jako by íkala „Po:
dívejme
vždy
eši
jsou docela slušní lidé, kteí dokonce nejedí ani rukama", nemli onen popuzující „un petit air protecteur", jehož se n' kteí Paížané v cizin tak tžko do' vedou zíci: dívali se na vci, bedliv se,
tihle
porovnávajíce a snad nás i místy peceujíce na úkor své vlasti. Bylo to dobe užitých dvanáct dní, které nepejdou bez užitku ani pro nás, ani pro naše hosty. Pominu mlením ne píliš taktní pokus nkolika spisovatel komunistické observance, kteí uvítali oba básníky nechutn bombastickým úvodníkem RudéhoPráva psaným bizarní francouzštinou, pokoušejíce se hosty strhnouti do za-
urité strany. Duhamel i Vildrac, svoje siln antimilitaristické stanoviskoa svélevé sympatie jsou do té míry Evropany, že nepijeli k nám zneužíti pozvání k politické agitaci. Ostatn jejich extremismus, ist humanitní a literární inspirace, je dalek politického strannictví a oba si dobe uvdomili, že v naší Republice je zhola zbytený a bezpedmtný. Velmi potšitelným zjevem byl pímo vášnivý zájem veejnostio pednášky obou básník, zájem, který daleko pestihl všechno oekávání poadatel a který zpsobil, že poet míst v sálech Obecního domu snad ani jetí
v tisku a etné pekladové ukázky obou mohly by dokonce buditi dojem, že jsme šli ve své zdvoilosti dále, než se srovnává s dstojností, a že jsme ponkud pecenili
z díla
skutený význam obou básník: tato obava vyvolala prudkou poznámku Jaroslava Hilberta ve Venkov. Neteba toho bráti tak tragicky: nebylo nieho ponižujícího v pijetí hostí a jejich díla je úkolem ostatn Arae Novák napsal do Venkova feuilleton, kde velmi byste naznail, že objevy Vildracovy a Duhamelovy mly u nás ode dávna pedchdce, onen dvrný svoje pomr k vcem i lidem, který oni hlánaší sají, je integrující souástkou slovanské povahy. A zde snad je i tajemství onch nezvykle srdených sympatií, které oba básníci u nás nalezli. Že pro tyto pátelské sympatie nehodláme ztráceti se zetele jiné soubžné zjevy a proudy myšlenkové
správné ocenní kritiky:
i
literární, je
nám samozejmo
telsky teplou
píchylnost a poctivým
nemohl vyhovt poptávce. Hojný ohlas, který pednášky mly
vzpomínku
a
srdenou
obma ušlechtilým lidem umlcm, kteí byli na-
šimi hosty.
Hanuš
pes
z polovice
stejn,
nemžeme bez výhrady pijímati jejich názory politické. V každém pípad však zachováme pájako že
Jelínek.
ZAHRANINÍ PROPAGANDA KULTURNÍ.
„Unionfran^aise", národní sdružení pro morální i hmotnou expansi Francie, jehož generálním sekretáem je redaktor Revue Bleue Paul Gaultier, uspoádalo v únoru, beznu a dubnu cyklus pti pednášek, o eskoslovensku. První dv,
vnované tuaci,
geografii a
hospodáské
si-
pevzali pp. Jean Brunhes, pro-
na Collége de France, a Louis Eisenmann, profesor Sorbonny. Tetí fesor
byla vnována eské literatue a podala v letmých rysech nástin literárního a historického vývoje od Husa
1
68
a Chelického po Lumírovce. Že byla sledována se zájmem, bylo patrno 2 toho, že pednášející pisatel tchto
ádk
byl bhem pednášky op^ tovn perušen hluným potleskem.
Konstatuji to proto, že paížští do' eských žurnál, z nichž nkteí bývají velmi sdílní, pokud jde o samé, se o pednášce ve svých korespondencích vbec nezmínili. Je^ diny dopisovatel Práva Lidu zazna* pisovatelé
n
menal ji s nkolika polemickými poznámkami. K jeho upokojení budiž
eeno, že byl jsem pro piští sezónu pozván k pednášce další, pi níž bude možno se šíe rozhovoiti o mO"derní eské poesii. Podati v rámci padesátiminutové causerie obraz vý' a historického od Husa po naše dny je prost nemož' ností, nemá-li se pednáška státi suchým a zhola neužiteným výtem jmen. Ve tvrté pednášce promluvil sekretá francouzské legace pražské pan Jean Pozzi o Francouzech v Praze, v poslední pak p. Camille Mauclair o eské hudb a umní. Pednášky vyjdou tiskem v revue La France voje literárního
Nouvelle.
Hanuš
Jelínek.
GEORGE SAND V PRAZE. V eské literární historii platí za
že George
zjištný fakt,
Sand navštívila poátkem
padesátých minulého století Pra^ hu, konajíc studia k románm „Con^ suelo" a „Hrabnka z Rudolstadtu", že pijela na zapenou, aby nevzbu'
let
„Lumír" bude vycházeti v po 8
K. —
Patisk
r.
pvodních
adresovány: asopis
,,
podezení Bachovské policie, že a informátorem jejím byl Dr. ejka. Je známo jméno italského profesora konservatoe, jemuž byla doporuena svými paížskými páteli díla
prvodcem
Zkrátka ada detail, o nichž nikdo nevyslovil pochybnosti, a které badatel svdomitosti prof. Dra Má" chala bez námitky pijal ze vzpomí^ nek Karoliny Svtlé „Z literární' ho soukromí" do své brožurky o Dru ejkovi. Pan Jean Pozzi, který pednášel v Paíži o thematé „Les Fran9ais á Prague" a jemuž jsem dal k disposici údaje Machalovy, setkal se s vnukou autorky „Consuela". Rodina energicky popírá, že by George Sand nkdy byla podnikla cestu do ech, tvrdíc, že by v korresponatd.
dencích a zápiscích nutn o tom mubýt zmínka. Zde stojí tedy tvrzení
sila
Nemáme sice píiny, abychom pochybovali o pravdomluv
proti tvrzení.
nosti Dra ejky, respektive jím informované Karoliny Svtlé, pes to však je zajímavo, že všechny zprávy dají se redukovati na jediný pramen — Svtlou. I když vezmeme v úvahu opatrnost souasník, kteí nechtli hosta prozradit a zpsobit jí nepíjemnosti v policii, je pece jen
podivno, že nikdo K.
Svtlé
se ani
krom ejky resp.
pozdji o vci nezmí-
V každém pípad
mají tu badaliterárn historití zajímavou záhadu. Kdo má pravdu: K. Svtlá i rodina slavné spisovatelky? nil.
telé
Hanuš
Jelínek.
1921 každý druhý msic mimo ervenec a srpen v dvojíslech prací se vyhrazuje, Dopisy administraci „Lumíra" butcž
—
Lumír", Praha, Karlovo nám. .34. — Listy pijímáme jen frankované. — Rukopis nevracíme.
Za redakcí odpovídá Dr. H. Jelínek. Majetnik a vydavatel nakladatelství
J.
Otto, sp. s
íslo toto vydáno dne
19.
r.
o.
—
kvtna
Tiskem „Unie" v Praze. 1921.
±VX X XV LUMÍR JL/
R. XLVIII.
Xj
ÍSLO
7.-8.
RUDOLF URBÁNEK:
HISTORICKÝ ROMÁN JIRÁSKV. Jubileum
Jiráskovo, jubileum dvojí
—
—
r.
1851 se narodil a
r.
1871
by mlo obrátiti pozornost k pcdmc' vztahu k jubilantovi mají ješt jinou, širší platnost: jsou to djiny eského historismu vbec, thematak potebné k správnému pochopení našeho obrozenství, a obraz eské beletrie historické zvlášt, její povahy a vývoje s náležitým zením k historické beletrii cizí, nebo, co o tom až dosud bylo psáno, jsou jen píspvky osvtlující jen urité partie rozsáhlé látky. Kdyby jubileum nynjší dalo podnt k synthetickým pracím o tchto vcech, splnilo by vstoupil do literatury
tm,
jež
krom pímého
tsné spojitosti. Zásadními tmito otázkami nemohu se zde, v úvod k vlastnímu lánku, kde chci se dotknouti nkterých vcí, potebných k osvtlení osobnosti Jiráskovy i jeho literárního vývoje, šíe zabývati, pes to však, chcí-li jen ponkud býti práv svému thematu, nemohu se jim zcela vyhnouti, by jen úrykovit, nkolika poznámkami, problém spíše úkol, jenž s jeho
povahou
je
v
naznaujícími, než jej ešícími. Jirásek v literaturu vstupuje hned jako rozhodný tradicionalista, jenž nejvíce zájmu vnuje historii a lidu. Prakticky o tom svdí již jeho první práce, programov však slyšíme výraz toho až polze pedpokládati, že má to vzah již k jeho literárním pozdji, a že již tehdy byl by mohl mladý autor podobn charakterisovati ráz svých snah umleckých. iní tak Jirásek na míst
a átkm
k tomu nejvhodnjším, v úvod k „Sebraným spism''
(r.
1889),
obraceje se proti pesimismu, „jemuž vše domácí je malé a vypjené, jenž nevidí, co je vpravd našeho, z našich rukou, z našeho srdce a ducha, co je našeho osobitého", a pokládaje práv obnovu
památky veliké a slavné minulosti za pravý prostedek proti malodušnosti a sobectví, jež ruší náš svazek s minulostí a tak oslabují veliký náš zápas existenní. Jako bychom slyšeli Máchu, jenž také v minulosti vidl vše, co je „pravoeského a ist národního", a proto toužil po eském románu historickém, jenž by nahradil
echm
Lumír XLVIII.
7.-8.
22
170
eho
dosud spoleensky a literárn nemají jako národové lépe opatení (sr. citát u Tieftrunka v as. es. Mus. 1876, 528)1 Pomry se sice od doby Máchovy k Jiráskové velmi zmnily, avšak hlavní tón eských tužeb zstal stejný. Na Jiráskv odvrat k minulosti, jenž však pece neztrácel s oí pítomnosti, psobila vlastní jeho povaha, jak se vyvíjela pod vlivem domova a rodného kraje na eském severovýchod. Dnes lze to dobe sledovati v jeho „Pamtech", odkud možno si sestrojiti po^ drobný obraz genese Jiráska- beletristy, jak se o to z ásti již pokusil Alb. Pražák („Pramen Jiráskova díla" v Zlaté Praze 191 1, 576 a d.). V rodném prostedí, kde lid na hranici zemské i národnostní byl a zstal nositelem a obráncem ešství, je úinný osobní pedpoklad pro Jiráskovo zdrazování národní osobitosti v celém eském vý^ voji historickém až do doby naší i pro naši i pro jeho chápavost eskému, vkovitému zápasu existennímu. A jeho kraj zstal mu vždy místem jeho srdce i sn, kam se znova vracel, v život i v literatue, aby okíval zelení jeho polí i šumem jeho les, kde pi každém kroku slyší živou, nczapometutelnou mluvu starých vše,
ostatní,
v
až
té
píin
vi
tradic zašlých
tch pokolení,
vdným
potomkem
jež
zde
žila a bojovala,
a jejichž
on
pokraovatelem. Dojmy mládí zesilovala nálada na rozhraní let šedesátých a sedm^ desátých, kdy pišel na studie do Hradce Králové a do Prahy, ná' lada, jež s sebou strhovala i mnoho jiných duch, tehdy zaínajících veejnou innost nebo práv dovršujících svou umleckou zralost. Státoprávní boj s boulivým vzruchem „tábor", tak podobných ze slunného rána husitského, piklánl souasníky mladé se
cítí
a
onm i
starší
a slávy,
opt k k
dob
minulosti, husitské.
obraceje pozornost zvlášt
V
souhlase
s
k
dob
tím nabývala tehdy
i
síly
otázka
pomru národnosti k celému životu národnímu neobyejného vý-* známu. Staí uvésti jen nkolik píklad. V hudb rok 1866 vidl premiéru „Prodané nevsty" a 1868 „Dalibora", naež r. 1869 vrný stoupenec Smetanv, mladý Ot. v letech sedm" Hostinský píše svj lánek „Umní a národnost" desátých vzniká „Libuše" a postupn za sebou jednotlivé ásti „Mé vlasti". Po Mánesovi a ermákovi, kteí již také našli svj
—
pomr
—
k národnosti i k minulosti, také k minulosti husitské, vystupuje od poátku let sedmdesátých Brožík, stejné starý jako Jirásek (r. 1878 je hotoeo jeho „Poselstvo" a r. 1883 „Hus"), avšak zvlášt silnou notu ve svém velém pomru k eské minu^ nulosti i k lidu udal mezi generací Národního divadla mladý gt" nius Alešv, za nímž následuje Jenewein s heroickým pathosem
171
—
svých „Lipan" (1884). Ani literatura nemohla zde pedcházeli, zatím více s pízvukem na tradicionalismus lidový než historický, elakovský, Erben a Nmcová zstati bez ohlasu. Z r. 1867 je romance Hálkova „Král Jií a legát Fantin", ped níž již r. 1864 svj vztah k husitství vyslovil V. Sole v „Mistru Janovi" a pozdji ve fragmentu „Boží bojovníci", a r. 1868, v roce deklarace, v „Ruchu" udeil na pravý tón Sv. Cech „Husitou u Baltu", za nímž již r. 1873 pišli „Adamité". Skoro souasné s Jiráskem vystoupil na literární jevišt i Beneš^Tebízský. Vlna historismu, jež naplnila celý náš život veejný, vytryskla i v historii odborné, kde souvislost s životem výrazné dokumen'
—
r. 1871 slavné Kalouskovo „eské státní právo". Jestliže u Kalouska, ale i u Palackého, jehož dokonení doby podbradské v „Djinách" r. 1860 pišlo v as, aby tuto náladu veejnou podné" covalo i zmocovalo, a u Tomka, byla „historia magistra vitae", zásada ta, penesena v literaturu a umní, u Jiráska a mnoha jeho vrstevník znla: „Ars magistra vitae".
tovalo
Pozdní ozvnou
táto vzrušené nálady, jež tak prohlubovala starší
r. 1866 byl Jirásek též svdkem války pruské, nebyla bez velikého nebezpeí pro jednotu koruny eské jsou slova, jimiž Jirásek zásadn osvtloval své dlouholeté snažení a jež jsou eskou variantou, jednak hned pidanou, jednak až dodaten rozvádjící výrok Freytagúv, citovaný v povídce „Na Ostrov" r. 1888 (Sebr. sp. XV. 22—23): „Wir und die Slaven, est ist ein alter
dojmy domova, kde
—
jež
Kampf
—
Bildung, r.
191
1
Und mit die
Stolz empfinden wir, auf unserer Seite
Arbeitslust,
pi oslav
svých
der Credit 60.
—
"
Ve své
ei
v
ist
die
Hronov
narozenin ekl Jirásek: Oživuje'li mi' tžkého zápasu svého ná'
nulost eskou, není snílkem, jenž nedbá
roda v pítomnosti. Právem se obrací k minulosti, „nebo dnešku pln neporozumí, kdo nezná verejška ... A není všechno mrtvou minulostí, co bylo. Bojovníci odešli, ale boj zstal. Pedkové naši staletí udatn zápasili a my zddili jejich boj" (Sebr. sp. XXXIX. 215). A v povídce již uvedené v souvislosti s hovorem o historickém románu naznauje, jak si boj pedstavuje i pro umní: „Ale jsme v zápase a bojujeme o život. A život národa nade všecko. Pro nj musí všecko zápasit, i umní." Toto prohlášení tendence v umní, zde vlastn v historickém románu, nemusí ješt býti na újmu umlecké jeho hodnot, jeho životnosti a oprávnnosti, nebo Jirásek dodává hned významné omezení s ostím proti naturalismu v umní: „Pokud historický Tomán vyhoví modernímu pokroku ve vdách a umní, pokud pede"
172
vším bude šetit plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umní nesmí se zapomenout, potud bude vždycky oprávnn a udrží se prese všechny útoky, tak jako pravá historická malba nedá se zapudit a zniit teba sebe vrnjším malováním všední a sprosté pítomnosti.** Tomuto požadavku pravdivosti a umleckosti historické .beletrie byl již Jirásek vren ped tím a zstal jím i potom s dsledností^ jež nebyla ovšem tak písné pímoará, aby nepipouštla odboek a úchylek.
*
Výraz „tendence" bývá pi umní nerad slyšán, pes to, že ve skutenosti tendence v umní i v literatue je více, než se myslí a zásadn pipouští. Osobnost tvrcova s jeho vlatními sympatiemi i úmysly hlásí se k slovu pece všecky námitky a požadavky písné objektivnosti, i tam, kde se zdá, že je jim pln vyhovno. Najdeme ji stejn ve vd, na p. v díle tak chladném a zdánliv neosobním, jako je Tomkovo, jako v umleckých výtvorech písných realist a naturalist. Osobnost tvrcova a její dsledek, vtší nebo menší míra tendence v jeho díle, nevadí, pokud nepsobí rušiv na zpra' cování thematu a vdeckého nebo umleckého, pokud neznásiluje, pokud zstávají netknuty dotené již Jiráskem výhrady pravdivosti bude míti volnost nejvtší, bude volba a umleckosti. V
em
námt. román historický, jehož práv tendence asto znenástrojem svých zvláštních úmysl a prohešujíc se, a již na pravdivosti nebo na jeho umleckosti. Historický román národní ve smyslu Jiráskov, maje sloužiti vci národní a pece zstati pravdivým a umleckým, nebude se shánti po cizích námtech, nebude usilovati o zachycení výsek cizích kultur, jež nejsou ve vcné souvislosti s eským národem. Zstane zpravidla na doa bude si voliti za pedmt svého vypravování doby mácí Jiráskem vy^ jež se celou svou povahou hodí k i osoby, teným, aby totiž jejich obraz rozehíval srdce chladná pro vc
To
platí
i
užívala, iníc
pd
pro jej
úelm
národní a utužoval a posiloval srdce vrná. Pívlastky, jimiž Jirásek uril román historický, jeho pravdivost a umleckost, nemusí a vlastn nemají si odporovati. Nesmí se zapomínati, že historický román je nejen dílem umleckým^ nýbrž že je též historickým, a že je stejn jako román o dob pítomné omezen požadavkem pravdivosti a pesnosti své látky. Ani zde, ani tam nejde však o její pejímání v hrubém, surovém tvaru, nýbrž o její umlecké zhodnocení, o výbr a stylisaci, jež musí ovšem harmonovati s povahou píslušné doby, prostedí i osob-
i7a ností.
Jako román
pítomnosti není a
z
historický
nemže
býti
nemže
býti nahrazen
románovým zabarvením, ani román pouhým opakováním historie v zbelctriso'
theoretickou studií sociální
s
váné form. V obou pípadech chceme býti s látkou h'enou ve velejším, bezprostednjším vztahu: nejde nám o povšechnost poznatku, nýbrž o plný, živý dojem konkrektní skuteností indi-' vidualisované v osudech jednotlivých postav románových. Autor v obojím pípad musí býti dobrým znalcem své látky, ale záro^ ve i básníkem, tvrcem, jenž jí dovede vdechnouti život a dáti jí dokonalou formu. Romanopisec historický má vtší nesnáz s tím, aby látku pO' tebnou si osvojil a ovládl, než literát, jenž píše o dob pítomné, zvlášt když teba vcítiti se v asové odlehlé pomry, jež mly jiné formy myšlení i cítní. Obdoba by se tu našla s romanopiscem v dob pítomné v pípade, kdyby tento chtl zpracovati látku cxo'
pomr
jiné citové i myšlenkové kultury. Než úlohu snazší, moha se krom literatury jednající o jeho thematu sám na míst o pomrech i lidech pouiti. Takového um^ lecky nejpsobivjšího, protože nejbezprostednjšího zpsobu pO" znání a vcítní v cizí pomry historický romanopisec nemá. Jistou náhradou za to mu je, mže^li použíti k dokonalému poznání doby, z níž bere svou látku, vedle literatury historické i vlastních pramen souvkých, nebo v nich najde látku ješt istou, poz-' djším zpracováním historickým nedotenou, mluvící ješt eí niím neporušenou a nepromnnou, ovšem ve velké ásti, snad
tickou z dalekých
ten
má pece
vtšin pípad
kusou a úryvkovitou, nepodávající nýbrž jen jednotlivé a asto nesouvislé lánky. Beletrista se tu ocitá v postavení podobném odbornému
ve
látku
rikovi. Jsou tu však
celek,
histo^
podstatné rozdíly, jež charakterisují rozdíl mezi uencem a umlcem vbec, zvlášt rozdíl v tom, kde jsou meze urující, kam až jeden i druhý postoupiti, ZáležiAi úloha historikova spíše v innosti abstrahující, shrnující fakta a vyvozující z nich závry více obecné, než individuální platnosti, i
mže
umlec usiluje hlavn o vystižení individuálního života ve vší jeho bohaté náplni, tak, aby lovk minulosti žil ped oima tenáo" vými s plným dojmem konkrektní existence urité doby i uri' tého prostedí spoleenského a místního. Historik je omezen na svt fakt kriticky zjištných a nemže se prost domýšleti toho, o v pramenech nemá spolehlivé opory, nemže hlavním oso-^ bám své práce ani obecným asovým piítati rysy a vlastnosti, jichž z pramen nemže odvodniti. Beletrista je v té
em
pomrm
174
píin mnohem i
ona
je
volnjší. Ani jeho fantasie není zcela svobodna, omezena povahou doby a hlavními jejími daty, avšak
v jejím rámci
mže
jíti
daleko za fakta zjištná,
mže
do^
si je
plovati a domýšleti, jen když zachová ducha doby. Mohli bychom to vyznaiti pirovnáním pomru, v jakém je historik i beletrista, na p. k palimpsestu, v nmž smytí novjšího písma a vyvolání tah starších obnoví pvodní text jen ásten neb úryvkovit jak obtížná a fragmentární je rekonstrukce historikova, jenž jen zídka, snad podle obdob se znním listin jiných, podobných, mže se domysliti toho, co z textu pes všecko úsilí zstává prázdno nebo neitelno, kdežto jak jinak, volnji by si mohl vésti be^ letrista, kdyby se chtl pokusiti o podobný úkol, avšak s jinými, umleckými úmysly, jež jdou nad poznatky pesn zjištné Nebo pedstavme si zpsob, jak vede si malí, když konservuje zašlý a porušený obraz, takže tento podává skuten jen to, co se zacho^ válo, nic více, a jak by si vedl jeho soudruh nebo on sám, kdyby podle toho obrazu tvoil obraz svj, obraz nový, chtje však pece i v tomto novém díle zachovati zvláštní ráz obrazu starého, pO' váhu doby, v nmž vznikl V prvním pípad obraz ten, srovnán s jinými soudobými, podává možnost svému uchovateli, kdyby zá' roven byl i historikem umní, aby vyznail v míe, jak mu to zachované památky dovolují, vývojový stupe i umleckou techniku malíství té doby, kdežto v druhém pípad je podmtem k dílu novému, kde podle stupn vcítní umlcova ve starou ped" lohu tato se obnovuje a zárove pemuje se svžestí barev v nový útvar, v nmž však pece starý obraz se vrn zrcadlí. Kdybychom usuzovali jen podle logických norem, pišli bychom, vycházejíce z požadavku naprosté pesnosti vcné, k závru, že be-* letrista nesmí vbec to, co je historicky již zjištno, mniti a že ani pesuny jednotlivých výrok nebo jiných podrobností, jež v hiS' torii se pipínají k urité osob nebo místu, nejsou pípustný. To však by bylo pece jen pílišným zatížením tvrí stly bcletristo vy, když jeho fantasie v domýšlení a psychologickém prohlubování i látky historické, zvlášt v tch oblastech pítmí a nejistoty, kde vdní historikovo tak asto selhává, nachází dosti píležitosti k volnjšímu rozletu. Beletrista by se pak musil nezbytn státi borným historikem, jenž ví do nejmenších podrobností, kam jeho vda v urité otázce dospla, Tak daleko není teba jíti, aby his' torická akribic tou mrou dusila tvrí rozmach umlcv. Jist nebude mu vytýkáno, nezná^Ii nebo zmýlili se v drobném, ízeném detailu. Avšak bylo by naopak híchem nejenom na his" :
o
!
!
o
po
175
pímo
na historickém uméní, kdybychom v té píin belctrista prost v historické látce vidl pedmt, jejž mže zcela libovoln zpracovati bez zení k logice skuteného vývoje historického, nedbaje správné chrono^ torii,
nýbrž
slevovali píliš.
Není možno, aby
mn
ady, pesunuje události a si charaktery jednotlivc, by se jeho pojetí hodilo. V tom pípad již beletrie historická pestává býti historickou, a autor tím, že ve špatném výkladu bás^ nické volnosti mní i hlavní rysy vývojové a pesunuje data, jež patí již obecnému vdní a pojata jsou v pamét jeho vrstevník, vzbuzuje ve tenástvu svém rozladní a tak sám ruší pravý, istý dojem svého díla. Pi otázce, kde je v té píin mez volnosti básnické, budou rozpory mezi kritikou, pokud tato bedliv steží zásadní ryzosti historického románu, a mezi beletristy samými, kteí budou spíše logické jak
naklonni meze volnosti básnické rozšiovati
nežli je
uznáním po^
žadavku pesnosti historické ustalovati. Je otázkou taktu umlcova, aby vycítil, kde jsou hranice tvrí jeho volnosti a kde nastává nutnost podíditi se nutným dsledkm, plynoucím z volby ur^ itého thematu, uznávaje, že hrubé anachronismy jsou nebezpeným úskalím jeho dílu i jeho úinku. Flaubert sice prohlásil, že pohrdá archeologií a že historický román míjí se cíle, není-li v vnitní harmonie mezi jednotlivostmi a celkovým tónem, není'li v povah dsledných, není^li v stejn pirozené spoji" tosti mezi mravy a náboženstvím, mezi iny a vášnmi, jako mezi stavbami a podnebím (sr. citát v Lansonových „Djinách novo^ dob literatury francouzské" pel. O. Sýkora II. i66.). Je to vlastn totéž, co Salda (sr. jeho studii „M. Jan Hus a doba jeho v moderní poesii eské" ve sborníku" M. Jan Hus v život a pa^ matkách eského lidu" 102) zve vnitní organiností historické poesie. Avšak jako Flaubert a stejn s ním Tolstoj a K. F. Meyer pes své výhrady vnoval imponující práci práv pipravenému studiu historické skutenosti, tak by ani zcela neobstál Saldv draz níž jeho historický podnt a látka na tvrí sílu básníkovu, podízeným a vedlejším: opravdu musí býti zdá se býti rovnováha mezi historikem a tím se jistou mrou básník, zvolí^li si historické thema, pece jen stává a básníkem, má^i vznikl nouti dílo, jež by plným právem se mohlo oznaiti jménem umní historického. Jestliže proti Flaubertovi („Salammbo") ozvaly se námitky práv po stránce historické, bylo z toho patrno, že básník se pece jen harmonicky nevyrovnal se svou látkou a že básník zvítzil na újmu historické pravdy.
nm
nm
nm
—
—
—
—
vi
ním
—
—
176 Šalda na témžc miste v dotené již studii dotýká se i mínní Goethova o naprostém právu tvrí obraznosti básnické látkám historickým. U Goetha najdeme i jiné zajímavé poznámky o his' torické poesii, jež však ne vždy spolu souhlasí. Mluví-li píleži^ tostn o své snaze zachovati, pokud možno, pravdu historickou a chváh^li nekonenou pili Walt. Scotta pi jeho studiích pípravných a jeho „velikou pravdu detailu", stejn jako pochvaln uznává i šetrnost Schillerovu a Shakespearovu k jejích historickým pcd^ lohám (sr. Eckermannovy „Gespráche mit Goethe" 10. I. 1825, 9. III. i83i a 10. IV. 1829) — naopak jindy píke odmítá „ubožakou pravdu", jež pomocí historické kritiky odstrauje fikce a báje, po' kládané díve za historická fakta, v nichž svt nacházel teplo a nadšení (tamtéž 15. X. 1825). Zvlášt však pro Goetha je píznané jeho mínní o pomru básníkov k historickým charakterm. Praví (3i. I. 1827): „Žádný básník nepoznal historických charak' ter, jež líil; kdyby je byl znal, byl by jich sotva mohl použíti. Básník musí vdti, jaké úinky chce vzbuditi, a podle toho záí'diti pirozenost svých charakter. Kdybych byl chtl udlati Eg^ monta tak, jak jej podává historie, jako otce tuctu dtí, musilo hy jeho lehkomyslné jednání pipadati velmi absurdním. Musil jsem tedy míti jiného Egmonta, jenž by lépe harmonoval se svým jednáním i s mými básnickými úmysly; a to je, jak Klárka praví, Egmont. A k emu pak by byli básníci, kdyby jen chtli opakovati píbh historikv! Básník musí jíti dále a nám, pokud možno, podati nco vyššího a lepšího." Souhlasíme^i s posledními vtami, zato vty pední vzbudí naše námitky. Charakter a pomry pedních osob historických, pokud jsou dobe známy, nejsou njakou vedlejší podrobností, jíž básník ne' musí dbáti. Básník pece není nucen voliti si urité osoby za
vi
mj
pedmt
svého líení, než, zvolili si je, má zstati vren ovené o nich. Zásada naprosté volnosti a ve vytváení charakter historických zavedla by svými dsledky historickou tradici historické
Mohli bychom pak vytýkati básníkovi, jenž na aby dosáhl svých umleckých úmysl, uinil z mladého by p., Husa hýila, jenž teprve pozdji se obrátil, a víme o nm, že to, co si pozdji vytýkal jako híchy svého mládí, byly malikosti, jimž jen pozdjší, siln zvýšené mravní mítko Husovo dodalo pohoršlivého rázu, jakého však opravdu nemly? Avšak naopak práv u Goetha, mluví4i o mnohosti podrob^ ností historických, najdeme slova pravého umlce, s nimiž musí souhlasiti i ten, komu pesnost historická leží na srdci, a jež zcela poesii píliš daleko.
177 vystihují
týká
(21.
povahu véd. VII.
U
píležitosti
1827), že v autorovi
Manzoniho „Snoubenc" vy^ historik nabyl pevahy nad
básníkem pravé tím, že z pílišné úcty ke skutenosti historické nedovedl se zíci a zbaviti své veliké zásoby podrobností, jež ruší umélecký dojem. To je skutené veliké nebezpeí historické be^ letrie, že zajímavý detail svádí k zneužití, k petížení obrazu pravá uméleckost se projevuje práv v umní výbru, volíc ze svého ma^ teriálu jen to, co je nutno k charakterisaci, k vyvolání nálady do^ bové, a taktn se vyhýbajíc pílišným podrobnostem, aby tyto se nestaly zbytenou a škodlivou pítží. Pro volnou stylisaci v historickém román, jež nedbá ani hlav^ nich dat, ani základních rys djinných charakter, mohla by se uvésti obdoba ve zpsobu, jak básník mže užíti v díle o pitom" nedávné minulosti nosti nebo o a povah ze svého okolí anebo z rzných informací o zjevech a pomrech souasných* Zde svobody tvrí síly se dovolává i Jirásek (v „Pamtech" II. 204), odkazuje pi tom na slova Zd. Nejedlého (ze spisku „Alois Jirásek a jeho Litomyšl"): „Nezapomínejme, že první podmínka pravého umní je volnost tvrí síly umlcovy"; zde se práv )i^ rásek ohrazuje proti tomu, aby v jeho pracích o Litomyšli a okolí se hledaly fotografie uritých osob a vrný odraz skutených udá" dosti, tebas autor piznává, že skoro ve všech jeho pracích o Li" tomyšli je vzat základ ze skutenosti „až na nkteré postavy mnou vytvoené v duchu doby, ve které vystupují". Práv však stylisace i postav, jež byly ásten jeho modelem, brání ztotožO" váti vzniklé tak nové postavy umlecké s jejich skutenými mO" dly, ehož však není, jestliže historický romanopisec svou voln pestylisovanou osobu pojmenuje jménem historické osobnosti, která mu jen nkterými rysy a daty podala látkový podnt, kdežto to, co se mu v ní nehodilo, zcela libovoln zavrhne. A práv Ji" ráskovi nelze v té píin initi výtky. VyskytnoU"li se pece postavy, pi nichž Jirásek užije i pravého jména jejich (Rettigová), pak zachová jejich povahové rysy a neproviní se ani proti pes" nosti chronologické. To platí pak i o jeho velkých dílech z doby obrozenské, a to se mu stává i principem pi umlecké reprodukci období starších. Je to jen pirozený dsledek zásady, že básník, jakmile si zvolí uritou osobnost historickou, již tím se vzdává ásti své volnosti tvrí, nemaje práva, aby ji vdomé zkresloval, hjí se i domnívá, že práv tím jí dodává pirozené i umlecké :
námt
pomrn
námt
vrn
logiky.
* Lumir
XLVm.
7 -8.
23
178
však nebylo ješt vládnoucí mínní doby, v niž spadají a první vývoj literární innosti Jiráskovy. Je zajímavo práv
To
poátky se
zetelem k jeho písnému plnní historické správnosti
románu
rázu na umleckost historického soudila
eská
literární kritika
i
si
k d-' tom
i
všimnouti, jak o
sami historití
beletristé z let
sedm^
desátých.
Historická beletrie cestu,
avšak
umlecký
lišené tendence, jež ráz.
Toto
trie,
chceme'li užíti
eská
mla
tehdy za sebou
již
dosti
velkou
upí^ na vlastenecký než umlecký její
zisk byl z toho nepatrný, následek to
hledla
více
pojetí se udržovalo
obdoby
se
dále,
iníc stále z historické
bele-*
Sabinovou charakteristikou Tylovy
vbec, vlasteneckou politiku. Durdík sice ve své „Kritice*" (z r. 1874), jež svými hledi^ sky v mnohém se zdvíhá nad svou dobu, hlásá, že estetika a vlastenectví se musí od sebe oddliti (str. 27), že nikoli sama eskost látky, nýbrž její estetická krása je v literatue vcí hlavní (str. 44), pes to však i on v píin historické beletrie je zastáncem mínní, že „krása básnická bývá mstkem k známostem historic' kým, lákadlem, jež vc lhostejnou teprv iní zajímavou nejširším kruhm". Podle nho má býti heslem básníkovým „Krásou k his^ torii!" Jeho požadavek dkladné znalosti historické není však ne^ smiitelný: pipouští písný jinak kritik i možnost porušení pravdy historické, avšak s podmínkou, že „má se to díti ku prO' spchu básnické krásy i psychologické pravdy; on (básník) má, jak už dávno propovdno bylo, historii v tomto smru doceliti, opra^ novelistiky Jos.
;
viti" (str. i3o).
Po Durdíkovi píznaným je programový lánek K. Tieftrunka 1876 („Slovo o románu a djepise eském" v as. Ces. Mus.
z r.
str. 524 a d.), kde volá po román historickém, jenž by, jda po stopách Scottových, „šíil lahodnou formou rychleji historické v^
domosti než mnohé dkladné dílo djepisné, budil a upevoval by vdomí vlastenecké i tam, kam pro nevšímavosí k literatue eské dosud nevniklo, ušlechoval by eský mrav a hovor ve všech tídách národních a stal by se nejlepší hrází proti beletristice nemravnéa sprosté, ano pro aesthctickou cenu svou nalezl by prchod i do ciziny, kteráž by se uila i historie i literatury eské více si vá-* žiti". K tomu však je teba po píkladu Scottov pilných studií. „Musí ovšem i romanopisec náš historické pravdy nebo aspo podobnosti k ní se pidržovati; než pes to má dost volnosti, aby historický materiál dmyslem a obrazností svou pronikl a pro^ pjil mu harmonické urovnání a pvabné provedení ." .
.
179
Schulz ve svém souhrnném referátu o výpravné prose
Fcrd, historické
úrove
r.
1881 (v
„Osvt"
d.),
jenž
pevyšuje obvyklou
úel románu zdrazoval pro dobu Tylovu, Markovu a
tehdejších referát,
historického, jejž ješt
185 a
již
míní, že pedagogický
Chocholouškovu, nemusí již tak vystupovati do popedí, „že stránka má úplnou volnost, aby se rozvila dle svého urení". „Správnost názorv djepisných rozumí se pi spisovatelích via" steneckých nyní už sama sebou, to jest nejhlubší základ, bez nhož o historickém románu eském nemže býti vbec ani ei; na tom základ pak musí zbudovati se dílo, jež náleží k plodm umní jeho estetická
slovesného, nikoli
vdy
Tento draz byl by
djepisné."
ml
kdyby
více úinnosti,
se byla s theorií
—
shodovala i praxe pi skuteném hodnocení píslušných sem prací než také i sama tvrí umlecká innost autorova jak se ukázalo Schulz hned v pípadu Subsrtova „Krále Jiího Podébrada", o v zmínném referátu též jednal. Schulz, jenž sám (r. 1869) vydal populární zpracování djin Jiíkových, mohl práci Subertovu, která je typickým píkladem nejhrubších anachronism a nedostatku dobové psychologie, charakterisovati jako „zápas mezi obrazností umleckou a vcným", kde prý ob hlavní osoby, Jiík
—
nmž
vdním
Zdenk
vrn
jasn u literární kritiky více uznání, než zasloužil. Ješt r. 1898 J. Voborník (v as. Ces. Mus. str. 304, ve své literárné^historické perspektiv „O psobení djepisných prací Františka Palackého na novjší beletrii eskou") i
zt
Šternberka,
charakterisovány".
o
nm
jsou
„i
slovy
i
skutky
Román Subertv i potom
napsal, že „náleží
a
našel
popisnou názorností
a
bohatstvím
dj
k nejlepším pracím vlastenecké novelistiky". Také V. Dresler ve svém jubilejním lánku (Cas. Ces. Mus. 1909, str. 296) byl k nmu až píliš šetrný, shledávaje v románu o Jiíkovi i v jeho smru „jeden ze spodních initel, zapíiujících povlovn djinný realism a nazíraných dnes jako spojovací most s moderní historickou pO" vídkou".
nm
prohla^ Zajímavý je v román Subertov úvod a pímo v šovaná tendence „pilehnouti jaksi k dob nynjší, aby na této historické povídce byl zárove nádech doby, pro kterou byla tvo' ena. Ano, snažil jsem se, abych v ní dle možnosti pedvedl i udá" losti, jimž podobné až dosud zabývají mysl naši a snad po všechny budou by pozdji v oslabené jen vzpomínce veky budoucí hlavní šlo o pokud jí blízkými". Ovšem splnní tendence této, zvlášt neshledává otázku doby Jiíkovy, o pomr ech k ímu, Schulz v práci samé. Dotýkám se zde toho, protože ve slovech, jimiž Šubert
—
—
;
i8o
odvoduje myšlenku tendence, zaznívá pedzvst uvedeného již výroku Jiráskova, o boji^ jejž jsme po pedcích zddili. I Šubert vidí v našich djinách „jediné pásmo té veliké hry", v níž „ne" ze samého stedu pátelé naši až dosud laní po našem život
—
našeho k tomu vždy posilu berouce". Než jak se liší praktická aplikace této zásady na beletrii historickou u Šuberta a u Jiráska: tam byla sice již vyslovena, avšak zde teprve splnna zpsobem, jenž ani historii ncznásiloval, ani
umní
nezadával!
Ješt bych uvedl polemiku, jež vznikla mezi Vrchlickým a Ka^ louskem o „Drahomíru" (sr. fcuilletony obou v Pokroku 1882, ís. 85/6 z 26. a 27. bezna). Historik Kalousek pronesl námitky proti tomu, jak ve své tragedii Vrchlický vylíil nejstarší eské djiny. Je sice pro pesnost historickou, pece však ne v míe, jak bychom pedlávání djin ekali od historika. Ten je nesmiitelnjší jevišti než v epice, na eském než cizích a to opt více eských ježto prý to zde mén škodí než v dramat, kde mén vzdlané posluchastvo bere vše za pravdu: „tento zdroj národního uvdo"
—
vi
—
mní
a síly" nemá se kaliti. „Dle dramatologických pravidel, dosti obecn uznávaných, nemá básník pedlávati dj, když ten sám dobe a teba lépe se hodí k dramatu nežli smyšlenka básníkova dležitých karakterv a djv obecn povdomých nemá násiln pedlávati". Proti tomu namítl básník svou volnost básnickou:
a
prý to komu vhod nebo ne, „v mé poetice a estetice jest básník vskutku suverénní, jak ve volb látky, tak zvláš v jejím zpracování"; aby pi tom daleko nezabloudil, zárukou toho prý je je
vlastenecké jeho smýšlení.
Z tchto ukázek je patrno, že krom pronikajícího již estetismu, nímž však pedagogická a vlastenecká tendennost se ješt tžko shoduje, literární theorie eská v letech sedmdesátých a na poátku let osmdesátých se sklonila k pednosti historické. Avšak ve vlastní s
produkci literární bylo celkem v platnosti stanovisko Vrchlického, jež se tžko smiovalo s hesly zastávanými od kritik i historik, odpovídajícími již jak význaným tendencím a pedzvstem reali" stickým v eské povídce vesnické i v románu sociálním, tak i — souasném vzestupu historické be^ ne úpln ani dsledn
—
a
letrie cizí.
tehdy po významných úspších, jichž dobyl v letech šedesátých francouzský i ruský román historický Flaubertovou „Salammbo" a Tolstého „Vojnou a mírem", nabývá v Nmecku literární osobost Meyerova svého rozptí a v Dánsku již r. 1876 vydává Jacobsen svou „Marii Grubbeovou". V té píin souasné
Zde
již
i8i
románu historickém podle vzoru Scottova umlecky byl eský vývoj literární opoždn.
volání Ticftrunkovo po
bylo dokladem,
jak
pomr
Za tchto stupn, jimiž
prošel,
jeho pracích
zíme
se vyvíjel Jirásek a je pochopitclno, že první
sob ráz romantiky, stopy jeho pirozené povahy, nesou na
vlivm romantickým,
a již v prvních jež se
bezdky
když jimi sama ješt podléhala. vane již Zemitá Hronovska jim a vyzírá z nich na nás vý^ razná hlava horákova s jeho prostou, nesložitou duší, s jeho nc" ústupnou, ponkud váhavou silou, pevn gravitujíci k rodné pd, se živým smyslem pro konkrétní životnost, jenž není pízniv romantickým mlhám. Další práce jeho z rozhraní let sedmdesátých a osmdesátých nám ukazují již v autorovi lovka klidné, vyrov-* nané povahy, s mocným citem rodinným, s nímž se tak harmo' nicky spojuje i jeho velé, srdené vlastenectví. Je to muž života ního kladu, s pevnou vírou v sebe i ve svj lid, jehož neochabující kmenová síla živí jeho neochvjný optimismus. Idylik s bodrým nevyluuje ani vlastnost zdánliv úsmvem na rtech však v s tím nesourodou, která však je pece jen dsledkem a doplkem jeho oddané a vrné píchylnosti k rodin i národu: je to mužná vzírala
i
vn
nm
statenost, jež se jevila v jeho chlapeckých zálibách a která se pO' zdji vyjádila nejen v tch bezpoetných povídkách vojenských, rozesetých v celém jeho díle, nýbrž i v praktickém život, když pišla rozhodná chvíle. Takový muž, jenž, veden jsa svou konkrétnosti, vštípenou mu pvodem i selským prostedím, i svou potebou
pravdy,
neumje
sebe ani jiné obelhávati,
nadání — nemohl
zanechal brzo
verš
—
ani v prose dlouho z^ poznal záhy meze svého stati pod vlivem romantických nálad, stále ješt živých v eské literatue, a musil dív neb pozdji se propracovati k literárnímu realismu, tebas tento v eské beletrii historické byl novotou, jejíž nutnost sice již píklad v eské povídce venkovské ozejmoval, ale jíž bylo
na novém poli historickém tžko a zvolna dosáhnouti. Umlecký mnohem snazší a realismus historický v eském malíství njší cestu než v literatue. Proto také Aleš, a nelze jej pímo zváti realistou, dosáhl svého mistrovství daleko rychleji, vlastn hned, nežli Jirásek, nehled k rozdílu mezi jejich nadáním, jež u Aleše geniálním instinktem rázem se zmocovalo svých cíl, kdežto vzestup Jiráskv je pomalejší, zato však až do jeho stáí stálý a tím neobyejn imponující.
ml
tém
sch
l82
,^
Tak vidíme Jiráska procházeti venkovskou povídkou, v níž již v prvních letech své innosti literární nakreslil adu oste vidných fígur, aby dále pokroil k motivm vojenským z dob pruských válek a k malomstským, jaksi nesmle se blíže k tomu, co bylo vlastním jeho cílem, k povídce historické. Zde jeho smysl pro pesnost vcnou a dobovou psychologii byl vzmáhán a posi"
námtm
lován tím, že byl sám odborným historikem a že již proto byl citlivjší pro pravdu historickou ve vcech i pi lidech. Poátení nezdary,
jež si
pi svém
citlivém
svdomí umleckém dobe uv^
domoval, ho neodradily, a on se statenou dsledností znovu po svj problém, histo^ rický realismus, realismus nejen ve vcech, nýbrž i v situacích a povahách. Vítzství zde po delším tápání dosažené bylo však provázeno i jinou zajímavou promnou. Ta je symbolisována píznanou zm^ nou thematu z doby Václava IV., jež dlouho fantasii autorovu za" mstnávalo: „ervený man" se zmnil v trilogii „Mezi proudy". Nebyla to jen zmna titulu, rozdíl sahal hloubji a dobe vystihoval i umlecký vývoj Jiráskv: královský ohnivec, jenž ml býti metem této práce, ustupuje do pozadí a místo toho v popedí zájmu autorova se ocitá široké líení asových. Tím, že osoba oh' nivcova, díve zamýšlená jako hlavní nositel dje, se stala figurou podružného významu, je vyznaen pechod Jiráskv od individua alistické formy románu historického s rázem stále ješt ponkud romantickým k pojetí kolektivnímu, typovému, jež je vítznou cenou dlouhého a etného Jiráskova zápasu o historický realismus, nikoli však tak, že se již autor vbec pak nevracel k prvnímu útvaru. Ped tím pozornost autorova se upíná k vylíení osud individuál" nich, k urité dob historické, pozdji, od trilogie „Mezi proudy", je pedmtem jeho zájmu spíše doba sama. Beletrista ovšem nemže úkolu takto pojatého dosíci formou abstraktní, nýbrž formou kon^ krétních lidských. Jeho úel však jej povede k tomu, že v práci své nevykáže pední místo postavám v život veejném vy^ nikajícím, jež po pípad dobu svou pedcházejí, vtiskujíce jí pi tom ráz silné své osobnosti, nýbrž že nositeteli dje budou zjevy prmrné, typické, dobu svou nijak nepesahující a tím jeho záliby k zjevm jednoduchým, bez hlubokých, tragických zápletek, jednak však píina toho byla zásadnjší, tkvíci v povaze vci samé. jiných cestách a jinými thematy hledí zmoci
pe
pomr
píbh
dobe uvdomil, zájem umlce i historika,
Jirásek
si
že
ve všech obdobích,
jež
lákala
jeho jak v dob reformaní, tak v dob protireformaního absolutismu i v dob obrozenské, vlastním no^
i83 sitelem hnutí
byl
draz spoívá na
lid,
stední vrstvy spoleenské.
V
15. století
k nimž náleží i drobná šlechta, pojatém v nynjším slova smyslu.
vrstvách stedních,
v obdobích dalších více na lidu lze'li Proto svými hrdinami
—
—
o nich tohoto slova uinil pi vší své osobité charakteristice, jíž je umní Jiráskovo vybavuje, pece jen splývají s ostatním množstvím, nejsouce v nijak oste vyhrannou výjimkou. Autor pi tom sice nepomíjí zjev vynikajících nad užíti
typické pedstavitele jednotlivých vrstev, kteí
nm
prmr,
pedních herc pohnutého dramatu djinného, než
ty se
na pozadí dje, jsouce jeho význaným doplkem, ni-koli však podstatnou jeho složkou. Novému zpsobu pojetí povídá i zevní tvar prací Jiráskových. V podtitulech jejích, jež dobe vystihují podstatu vci, nenacházíme slovo „román", nýbrž teme tu názvy „historický obraz", „list z eské epopeje", „rhap^ sodie", „výjevy z velkého dramatu", „nová kronika"; i pi pracích dramatických výraz „drama" je zamován protjším, „hrou". Forma, aby vyhovla úelu autorovu, snaze, vyhiti co možná široké výseky djinné, se stává volnjší; místo dl sevené, písn zjevují jen
o
ukáznné formy
vznikají stavby více rozlehlé a jen voln sou^ než úmrn, architektonicky ulsnné. Na ihemata takové šíe nestaí svazek, nýbrž je teba prací cyklických, trilogií, v jiných pípadech i prací vícesvazkových. Síe zájmová, jež nutí autora pracovati zpsobem více exten^ sivQÍm než soustedním pozornosti na nkolik zjev, psobí i na psychologické pedstavení jednotlivých osob, by i se jim dostává úloh významnjších. Poznáváme je více z vní než zevnit, je u nich více statiky než opravdové vývojové dynamiky. Pi množ^ ství osob, jež oživují jevišt, není možno ani pední z nich psychologicky náležit prohloubiti a jejich duševní vývoj podrobnji sle^ dovati, pi emž se uplatuje autorova kreslíská vloha z mládí, pi odchodu z gymnasia hra" zdržená sice diktátem okolností deckého do Prahy byl Jirásek na vahách, nemá'li se státi malíem pece však zcela nepotlaená a pronikající ze svého zakletí v jiné, literární form. To platí zvlášt o figurkách menších, jež zachycuje živ a konkrétné n" po zpsobe starých epik kolika osobitými rysy a gesty, jako píznaný motiv vždy se vra" cejícími, jakmile osoby ty vystupují. Nemyslím, že tato technika je v píinné souvislosti s hráni" cemi nadání Jiráskova, jež by psychologicky nestailo na plné vy" stížení tchto celkem prostých a jednoduchých duší, a již jim Jirásek ve svém díle uril úlohu vtší nebo menší. Ze by byl
visející
—
—
—
—
!
..
!
1 84
zálibu k malým lidem stedních poloh úkol daleko tžší, psychologické pedstavení
umlecky zmohl, pes svou citových
i
ideových,
i
osobností složitjších, s bohatší náplní citovou a myšlenkovou, kdyby se to bylo srovnávalo jeho pojetím románu historického, je patrno na píkladech paní Zdeny Hvozdenské z epopeje „Proti i
jen
všem"
JIRI
zrádkyn
a vášnivé
i
milenky Marie
z „Bratrstva."
MAHEN:
AROVNÁ v mrtvém zlatý
tichu v ránu
msíc mrtv
Kolem
nho
chladném
Pozastav se! Nevíš
ani,
že to noc je tvého zrání?
visi.
Jak tu kikneš, takým kikem budeš stonat do skonání! Poklo se však! Níž než loni a než jindy pokornji
hvzdy
jak by
NOC.
unaveny usedly si — jenom vzduch že korunami prosmýkne se, zasténá si .
.
—
.
Zvony vesmírem
Je to obraz divné krásy a vci mluví samy:
te
te
znjí
.
.
Slyš jel Pro tebe to zvoní
.
.
V mrtvém
Modrý plamen ostrým biem
erve,
jak by rozšvih' obzor celý A ty hvzdy taní, krouží jak by byly zešílely
tichu pozastav se, trochou svtla v hlav, dáš'li nám svou celou duši, pochopíš dnes všechno hrav Slavná noc jen jednou živa dá se s kouzlem uloupiti se všechno zítí a pak v prázdno, které zrána zívá! s
.
A
erná
ta
zem
jak by zvolna
a
tomu dávno,
t
že
spí v
co
vil
jsem tomu,
stvoil dle andla,
tob astokrát prahloupá
když
jsi
—
zloba,
Zoufal jsem nad tváí všech, co
hromadou bláznovství
jen že
je,
že nikdy neví a vyjádit nesmí,
co to
je
zoufalá nadje.
šli
—
k nebi plula
rozpaky zardlá a pece astokrát zdá se mi, vci že vážnjší na zemi nad lidskou tvá, brate osude, není a nebude! i
.
do budoucna, do minula jako by se nymfy smály
LIDSKÁ TVÁ. Je
.
v dáli
?
bh
.
.
mimo,
.!
—
.
.
,
.
!
i85
na které život náš ubohý lépe že
tu kdxsi bylo v ní, bylo v ni
pece znamení erbovní
a
visi,
musí být všemu
Znamení pro znamení pro
—
—
a praporce slávy,
štít
pro srážky, že chvíle štstí a nadšení musí boje,
rozkvésti z hanby i z porážky a pece astokrát zdá se mi, vci že podlejší na zemi nad lidskou tvá, brate osude,
není a nebude
.
—
.
MOI. t
dosud v žití Já nevidl a pec jasn vidím v snách. Tvé slunce nad srdcem svítí,
t
mým
mod
tvá v mých hraje myšlenkách ó moe, rozehrané a neklidné jak lidský duch:
vn
—
na
tahle symfonie divná a co chce z ní mít vlastn
Já neslyšel
t
nikdy dosud,
tvj vánek sny mé
a
bh?
kolébá,
mezi nás dal horstva osud
.
.
.
A pec tvých bouí záškleba mne asto pímo žene z lože a duch
pes a
mj
sténá
dálky tolik
s
vodstvem tvým jsme si
—
blízcí
jakým vlastn tajemstvím?
Tvé dary
cizí
oi mámí
a cizí vábí diváky,
mn
pec jak by byly známy jak psanci kou byl Ithaky, jak byl bych zrovna kupil s nimi a dovážel je z ciziny a
—
a jak bych v každé zátoin známé i své delfíny .!
ml
.
.
Fí na ten divný život lidský! Co je mi jeho nádhera? Fí na ten koutek idylický,
kde bloudím mnich jak Lumír XLVIII.
7.-8.
z kláštera
I
24
.
i86
A pece
njak: bohu chvála, že na vše život nestaí . .! Vždy tak jen nékdy v nervech cítím i to, že svt se otáí. .
SENTIMENTÁLNÍ. Jen nade mnou neplate, až ke hrobu mne ponesete! Pták pec dále po svém zpívá, lípa dále po svém kvete, do všednosti sen váš dále
hoí a do
Jen nade
do hrobu
Bh
.
.
vás ješt pomiluje,
nových vcí zvíte, nebe s peklem vejdou do vás jako kdysi vešly do mne — zítíte se v marné touze, zvednete se v pýše skromné
sn
se
až
tisíc
ve své prosté kráse slunce z mraen tch
milosrdn usmívá
mnou nelkejte, mne položíte!
.
.
Po ase jen, až vás pízvuk života snad špatný zdsí, na mj prázdný spánek venku na hbitov vzpomete si: a
nech
je
to chvíle svatá,
od koen až k vtvím tichá, po níž moje srdce nikdy pod zemí už nezavzdychá ...
^ VOJTCH
MIXA:
REFORMÁTOR. „Obžalovaný, rozuml jste žalob?" „Ano." „A cítíte se vinným?** Krouský se zdvoile usmál a obraceje svj zrak s porotc, jež si byl zvdav prohlížel, na pedsedu poroty, odpovdl: „Dovolte, abych vám odpovdl delší eí, jež ostatn bude poslední, ponvadž se pak již nemíním hájiti a omezím i mojí se pouze na prosté odpovdi otázek mi kladených." Bylo zjevno, že si tuto odpovd Krouský již pipravil, nebo že mu ji nkdo poradil, nebo ji odíkával rychle a mechanicky. Pedseda kývl mrzut hlavou, založil ruce a sklopil víka, jako by se pipravoval pohodln si zdímnouti. „Musím íci, že jsem si tuto otázku ve vazb sám asto kladl, muen pochybnostmi, byWi jsem v právu, vražditi, a že jsem se
i87
velmi svdomit snažil rozešit jektivn a k sob neciteln."
ji,
pokud
je to
v lidské moci, ob^
Krouský nemluvil již tak rychle jako pi první vt, a zcela nepokryt hledal správné slovo a vhodný výraz. Dailo se mu to, bylo píjemno poslouchati, jak snadno vyvíjí myšlenku, jež se jaksi ladné a logicky pojí k tm, jež byly již vybaveny. „To je ovšem nesporno, že jsem Karla Nováka zastelil úmyslné a po lívaze, jež snad nebyla klidná, jak každý pochopí, ale pi níž dosahu svého rozhodnutí a následk, jež jsem si byl zcela
vdom
píbuzné i pro mne. Múj skutek má však dvody, o nichž se domnívám, že je dležitó, se^ abych je pednesl, a jež by i mne neospravedlovaly jmou pece jen hlavní vínu se mne- a rozloží ji stejnomrn na všechny ti zúastnné. Pan vyšetující soudce je asi jiného názoru, nebo i jemu jsem se pokusil je vyložit. Ne abych jej pohnul k jinému názoru o sob, ale abych zkusil, vykládám^i je dosti srozumiteln. On však po mém výklade nepiznal jim ani tolik dležitosti, aby o nich uinil zmínku v žalob. Musím je tedy vy^ jeho násilná smrt bude míti pro jeho
—
—
ložiti
jinak a
dkladnji.
„Uiním tak jedin proto, abych pispl k ešení veejné otázky pouze ve veejném zájmu. Netvrdím, že bych nechtl býti osvc bozen, anebo že bych se domníval, že svoboda nestojí ani za tolik, abych se hájil všemi silami. Ale pece jsou mezi dvody, jež vám chci sviti, sdlení tak dvrného rázu, že bych nebyl schopen soukromý prozrazovati je, kdyby nebželo o více, nežli je zájem. A pak již tehdy, když jsem se rozhodl zavraždit, rozhodl jsem se íci i dvody, jež mne k tomu pimly. Vražda byla pouze prvním lánkem akce, druhým jejím lánkem má býti tato a
mj
obhajoba.
„Abyste toto vše pochopili, musím vám íci, že jak tato ob^ i ona vražda mi byly pouze prostedky propaganími a že tu nemluvím o sob a svém pípad, abych se hájil, nýbrž abych našel následovníky a žáky, kteí by pokraovali na cest, kterou jsem jim svou vraždou ukázal; je teba totiž vražditi.'* hajoba tak
Klid, s nímž byla tato poslední slova vyslovena, zvtšil jen pekvapení všech, kdož jim naslouchali. Pedseda soudu, jenž se byl na svém kesle pohodln svezl, opt se narovnal a a byl velmi zvdav, kam Krouský, jejž znal v soukromém život jako velmi stízlivého muže, touto podivínskou eí míí, pece jen mu pO' hrozil
odntím
slova, bude'li tak dále pokraovati.
i88
se
Krouský však byl patrn na jeho napomenutí pipraven, nebo znovu usmál a rychle ekl: „Dovolte, pane pedsedo, abych vás zdvoile upozornil, že se
pi
porotách a v senátech o sociálních a politických pednech ujala ta praxe, že obžalovaní mohou mluviti i snad velezrádn, jen aby vysvtlili pohnutky svých a ideový podklad svých rozhodnutí. Nuže, ujišuji vás, že to vše, co jsem tu již ekl a
u nás
in
ím
budu pokraovat, je pouze novou morální theorií. Dvody, jež mne pimly k vražd a jež se chci práv pokusit vyložiti, jsou v nejvyšší míe sociálního rázu a moje snahy jsou povahy reformní, jak mi zajisté pisvdíte, až skoním. „Jsa soudcem, víte sám, a všichni, kdož o dnešní morálce pe^
mi pisvdí, že dnes není onch velikých pravidel pro lovka, jaké byly vždy v dobách jednotné kultury. Tato pravidla, tyto zákony nebyly píkazem pedanta, hloupého mravo^ kárce, mrtvou literou náboženského pikázání i ímsi podobným mysleli,
život
To byl vrozený zákon, dle nhož lidé jednali se samozejmostí, dnes nepochopitelnou. Porušiti takový všeobecný zákon o pátelství, o lásce, o vrnosti a poctivosti, jak ji tehdy chápali, nebylo, jak je tomu dnes, teoretickým híchem, o njž se nikdo nestará, nýbrž opovržení hodným, jakousi zidností, jež
jako dnes.
ním
každému
musela býti
nemilosrdn usmíena. kdy lidé byli ješt dosti zaostalí, aby se jim mohlo takto vládnouti, kdy mysl byla otrocká a zatemnlá a poslušnost mocnostem božským i lidským byla všeobecná? Nechtjte jen cosi podobn nesmyslného tvrditi. Práv opak je pravdou. My jsme dnes ustrašenými králíky proti tehdejším lidem, jejichž pudy byly ješt mocnými a živými silami, živelnými pohnutkami jednání, prudkými rozruchy celé bytosti. Vle, již dnes cviíme, aby nás neklamn vedla k ziskm a k úspchm jakýmkoli, byla u pedk hrází, stále strhávanou živelní potopou pud. Ale tyto zákony, jež jsou nám jen k posmchu, a jež po-slouchati znamená dnes „pekonané stanovisko", tyto zákony cítili
se
Domníváte
protivila a jež
se,
že to bylo asi v dobách,
vi
ti lidé jako posvátné prazákony, jimiž vznikla a trvala stavba jejich spolenosti, jež by se jinak zítila, kdyby se jich nedbalo. ona se dnes zítila, ponvadž se jich nedbalo. Ne sociální útisky, ne
A
zákony národohospodáské, tyto zákony
jsou
—
zákony
stavebními
a
výroby a spoteby jen základními zákony spoleenské
stavby.
„Láska, vrnost, pátelství tyto ctnosti jsou dnes
již
.
.
.
ó ne,
nebudu
je
tu uvádt,
tak ve psí, že jejich prostý
nebo
výet by mne
i89
ekli byste, že jsem každý by vám pisvdil. „Ale pedstavte si, že by tyto zákony bvly sláv, že by bylo každému hrzou, hešiti proti „ani nenapadlo" proti nim hešiti, jak tomu by byly vrozeným korektivem vší vaší touhy! žíti! Jak velikým úkonem by byl lidský život!
ve vašich oích sesméšnil.
pošetilý blouznivec
a
opét v své
pvodní
nim, že by nikomu již kdysi bývalo, že Jak sladké by bylo Kolika boj, kolika tžkých zmatk bychom byli prosti! K jaké životní intensit by se mohla svésti naše energie, již dnes vyplýtváváme, abychom ne abychom odolávali pokušením, nebo toho již dávno nei' ale abychom si njak svá pokušení vysvtlili jako píkaz níme libovolného životního názoru. „Avšak ne, my jsme ztratili smysl pro životní klad a soulad, pro zákony, dle nichž jedin je možno spolenosti kristalisovati kolem jádra. Máte pítele? K emu jej máte a jak dlouho jste mu pítelem? Myslím, že až k prvé píležitosti, kdy máte své pátel-
—
—
k
nmu
nho
zpsobíte nejnepatr^ ani to ne. Vždy staí, aby jen ponkud utrpla njší nepohodlí. a je zajisté po pátelství. A všichni vás pochopí vaše samolibost a všichni vám pisvdí. U mne to zaalo totiž také pátelstvím. Ostatn nemyslete, že chci tvrdit, že jsem byl lepší vás a všech ostatních. Byl jsem píliš chytrý, píliš taktní, píhš normální, než abych neshledával nevkusným, vymykati se takto všeobecnému pravidlu. Stalo se mi však neštstí, za nž jsem dle obecného zp' sobu myšlení nemohl: zamiloval jsem se tak poctiv, že mne to
ství
dokázati tím, že
si
pro
i
—
uinilo lepším, než obvykle. „Ml jsem tedy pítele a miloval jsem mimo to. jak on získal mého pátelství? „Jak jsem si získal pítele? Co hodnotného nás pojilo? Nuže, povím vám upímn, že jsme se ani nemli píliš rádi, že jsme byli na sebe žárliví, kdykoli se jednomu nco zdailo. Hle, nepáli jsme si ani. Ale byli jsme ko^
— —
i
nen se
tolik civilisovanýrai tvory,
pes
to
jsme to skrývali
že
k sob umli chovat jako
a že
jsme
praví pátelé, kteí jsou píliš
taktní a citov jaksi píliš cudní a proto
si
své pátelství
ale projevy, ztlumenými bázní
ped
neosv
smšností. ují pemírou citu, pro toto pátelství tak i pro Myslím, že nejkarakteristitjší jak jaksi do té míry požehnal, dnešní dobu je toto: nám obma že jsme netrpli okamžitými nedostatky penz, že jsme si nemusili vypjovat menší sumy, abychom nemuseli nkolik dní se zvláš uskromovat. Ale kdyby se tak i stalo, a nemožným to nebylo, tu bych si nikdy nebyl vypjil od nho a on ode mne. Pjoval
bh
190
snad Icdakomu, nevím, já jsem pjoval peníze zcela Ihostejnýnl lidem a byl bych schopen si od zcela lhostejných lidí peníze vy^ pjit, ale jemu bych se nikdy nebyl chtl tak vázat. A zajisté bych si u nho i uškodil. Byl by ihned opatrnjším a ješt upia-' tjším a snad by se i bál, abych v tom nepokraoval a aby konen u nme nkolik korun neztratil. Snad on cítil cosi podobného i ze mne: lovk nikdy nezná sebe tak dobe, jako svého druha, ponvadž neví o sob tak pesn jako o svém druhu, jakým dojmem psobí. A to není podadné. To byla jedna mez našeho pátelství: peníze. Poádek, tento druh poádku, jenž
vi mn
udržuje pátelství.
jsme však mnohdy pece jen nuceni tak že jsme se stýkali asto, bylo nám mnohé zjevno, co ušlo vzdálenjšímu pozorovateli, a bylo tedy moudré, abychom se svili díve, nežli to ten druhý sám zpozoruje, a tím jej zavázali k mlclivosti. Mlelivým byl vzorn. Ale ku podivu, nebylo možno si jeho diskrétnosti vážit. Byl mlelivý s takovou podivnou koketností, že to bylo smšné. Byl mlelivý, protože vdl, že je to fair. Tak byl i taktní. Byl taktní, ale hned chtl, aby to lidé vdli a uznali. Byl taktní a híied nastavil ruku, aby mu to bylo zaplaceno. Taková ne-taktní taktnost to byla. Neíkám to, abych jej zlehoval a tím sob zlepšil postavení. Chci dokonce tvrdit, že byl ve všech
„My jsme
si sice
mnoho nesvovali, init, nebo již tím,
smrech lepším lovkem,
byli
toto vše jen proto, pon^ Lidé jsou taktní ne z poteby svého srdce; diskrétní, ponvadž prost ani jinakými býti nemohou, ale ponvadž si umínili pedstavovati takové a takové typy a ukládají-li si již njaké omezení jakéhokoli druhu, teba i jen svému jazyku, iní tak s drazem, aby všichni vdli, že jsou taktní, diskrétní a tak podobn. A opovrhují každým, kdo tyto vzácné vlastnosti na nich nerozpozná a neocení. Svéilli jsem mu nco, byl jsem bezpeen, že to nikomu neekne, ba dokonce, že mi ihned pedloží úet v podob pesných sdlení, kolikrát, komu a pi jaké píležitosti to mohl s efektem i i bez nho prozradit. Jako všichni lidé, suší ve svém nitru a úpln bez citu, byl
dobov
vadž
je to
dojat
každým hnutím
a
domníval
se o
sob,
ostýchavosti jedná jen
To
ale
uvádím
tak karakteristické.
teba
své bytosti, jež nepramenilo pímo v mozku že je pln oroseného citu, a že jen z pílišné
rozumov.
vlastn nijak typicky produkuje dnešní doba, naopak že jsem zcela v právu, mám-li jej za typicky dnešního vše bylo
íci, abyste vidli, že se
neodlišoval od lidského normálu, jak
jej
191
tvora a že jsem byl v právu, když jsem
vdná
jej
konené
inil odpo^
za dnešní híchy.
Mladá dáma, kterou jsem miloval, bylo plné života a prudké vášnivosti. To jsem však pozdji, nežli když jsem si ji zamiloval. jak jsem si ji pedstavoval, když mi bylo po
plavé lidské mladé, poznal až mnohem
Ml
vroucn. Ale povím vám poznáte, abyste
íká
vdli,
to až pozdji,
bych vlastn zaíti, prvé o ní uvažovati až ji v hlavních rysech
jak jsem se mýlil.
vášnivjší a smyslnjší. Je prost barv známku povahy. Ale já znám pouze k plavou smyslnost. Zdá se mi, že brunety jsou citovjší. Jsou vzru' šcné citové, a vášnivé citové, kdežto plavé jsou jen a jen smyslné. Je to taková smyslnost do sebe ponoená, sama sebe ochutnávající, jíž je ten druhý jen prostedkem a nástrojem a na njž se jako na živou bytost zapomíná. Je to taková líná smyslnost, jež se ne" vzruší prudce ani pedstavou nebo citem, nýbrž dotykem. Je mi tžko o tom mluvit. Takovou ovšem slena Boženka, o níž se žaloba také zmiuje, není. Chtl jsem jen íci, že smyslnosti je pirozenjší plavost. Aspo u nás, v naší zemi. „Slena Boženka byla smyslná inteligentn. Nechci totiž íci rafinovan. Vzrušila se a ráda si svou pedstavou zahrávala. Wy^ se,
že
jsou brunety
smíchu, hledat v
jen pedstavami. Jenže to umla dobe skrývat. Mladé dívky jsou v novelách a ve filmech rozkošn povídavé o svých snech, o svých pedstavách a celém svém vnitním život. Ve skutenosti jsou velmi skoupé na jakékoli pravdivé sdlení o svém vnitním život, nebo on dnes již není z tch, o nichž lze komu" koli vypravovat, a vypravuje^li se, pak zase jen spoluvinnici. Na povrchu je to rozumná, nkdy i velmi rozumná bytost, uvnit je by leželo to sen a pedstava njakého tropického ráje, v toto plavé tlo v mkké vysoké tráv, i ještc lépe na mkkém, lichotném koberci, navštvováno všemi rozkošemi, všemi draždidly, postupn a ve stupování. „Svt však není rájem a život takovým polosnovým smyslovým labužnictvím. Teba zachovati korektnost, doba si žádá rozumných bytostí, nebo rozum je dnes nejen formou, jež nejlépe šatí, což je u žen dležité i v život morálním, je však i zbraní a nejlepším rádcem. Jen rozum vám poví, eho se lze až odvážit, eho všeho lze ušít, abychom ješt zachovali formu a dobré zdání. Rozum a smyslnost, tyto dv složky tvoí dnes mladou ženu, nežli je matkou. Cit je pouze okrasou, hbezným klamem, krásnou hrou, jež dojme i samotného hráe. Dobrota to slabost, obyejn slabost nerv. žívala se
nmž
192
A
tvorové rozkošní a kehcí a pece budí dojem se nesnaží jej vzbuditi. To je, prosím, ješt materiál, to ostatní je vinou doby. „Ostatn to je vše jen suchým tvrzením a já musím již zaíti žalob stojí, že jsem mlynáem. Studoval jsem skuteností. práva a chtl jsem se stát advokátem. Pišla však válka a se naskytla možnost, býti sproštn povinnosti narukovat, budu^li ve válce vedlo, ne' íditi svj mlýn sám. Jak se nám musím liit. Mlýn jsem pestavl, pikoupil pole, a dnes to vše
pece jsou
tito
nžného srdce, pravký cenný
i
když
V
mn
mlynám
a nejsem píliš skromným, dávno své zamstnání mniti. Staí mi toto. A pece, akoli se nám vedlo krásné, nedohonili jsme povst, jež se o nás v kraji rozšíila. Dle ní poítalo se mé jméní na miliony a já jsem prý ani nevdl, jak a kam své peníze ukrýt, aby mi ty nad^ mrné zisky nezlámaly vaz. Rozumný lovk však vždy nejlépe ví. kolik má a poítá si svj majetek sám bez cizí pomoci. Nikdy mluví, a nevdl jsem, že jsem jsem nedbal toho, co se o v oích lidí takových milionáem. Bavil jsem se rád a bavil jsem se dobe, nestaraje se píliš, semkli vítán mladými dámami pro svou hodnotnost i pro své peníze. Mezi lidmi, jež znáte, jsou vždy tací, o nichž by vám ani nenapadlo, že by se k vám pátelsky chovali jen proto, že máte mlýn. I o mladých dívkách máte nkdy bezdky tento dojem. Vyznamenáni vás práv taková svojí milou pozorností nebo zvýšeným zájmem, nemáte jí to za zlé. Nepode^ zíváte ji jako ostatní, že chce od vás mouku, nebo dobré, doži-
je
již
velmi slušným majetkem, a
nepomýšlím
již
mn
j
votní zaopatení.
mn
na dcerou okresního hejtmana a tak zdánmanželství A na na mn. nežli jí ní vpravd více záleželo, liv nikdo z nás nemyslil. V pomru k ženám jsem si vždy vil jsem, jak se k nim chovat a instinktivn a myslím právem. jsem s nimi jednal, jak si zasloužily, a jak to ostatn mají rády.
„Slena Boženka
je
Vdl
velkého pontí o žen, dokud není matkou. Mateství ženu znamenit zmní. Ale ped tím je tvorem mén cenným, dovolte mi to íci, akoli všichni ušlechtilí lidé by se toho tvrzení zhrozili. Muže, je-li špatný, iním za jeho špatnost odpovdným. Žena za své skutky nemže. Je jako dít a musíte se k ní chojsem vat jako k dcku, jinak spláete nad svou dobrou vli.
Nemám
Ml
tak rády od nich dobe, rate odpustit, a mly jako já je. Ale ml jsem je rád jen tak pro lásku a ne pro celý život, a jen tolik, že cítily, že bych se pi první vtší nepíjemnosti s nimi rozlouil. Milují vás, dokud cítí že je nemáte za
mne mnohé prlv
.
.
193
tvory rovnocenné.
Chtl jsem sebe,
by
mn zcela
nemže
stait
slušnému muži.
jíž bych si mohl více vážiti nežli na jejíž slovo bych mohl vzíti jed. A bylo jedno, že snad _není 'píliš krásná. V mých oích by
míti
pevnou
Ale to ovšem ženu^druha,
bytost,
byla krásná dost. zdálo, že jsem ji nalezl a že je nadto ne, zapomnl jsem náhle, že krásné jsem krásná. Nevdl i žen je život stálým pokušením. Stále se k ní lichotí, stále ji na^ šeptává do ucha, to bys mohla a to bys mohla, že tomu konen
„A
i
tu se
mi pojednou
—
uví.
každý musel myslet a také i myslil, že zná jen zábavný druh lži, že by ne-' umla žít v podvodu a klamu, a že je píliš hrdá, aby hrála ko" medii jen proto, aby neho dosáhla. Byla ke všem stejn laskavá, z pemíry dobrého srdce laskavá a po tom také jaksi z teplé mou^ drosti, která jí radila milovati smích, život i dobré lidi; a dáti se teba o jejich dobrot i klamat, nebof podvodníka bolí, odkryjete^i jeho podvod. Ke všem byla stejn laskavá. Pouze my dva jsme se sblížili pes míru, u ní obvyklou, a velmi rychle. A když pak jsem ji ekl, že ji miluji, sklonila prost hlavu a pisvdila mi pevným a teplým hlasem: „Ano, i já vás již miluji."
„Slena Boženka byla takovou dívkou,
že o ní
CDokoníeni.)
RNAVSKY.
KTOREJ
MNA NEVIEM
.
.
—
Raz v noci kedyto? — si pišla ku mne tichá. Nespal som, však dych tvoj vo snenie ma vkolembaí
.
.
nezná a štdrá dárkya. mlalivá šastnou istotou — si ukázala mi, jak lovk voln dýchá a ja se tebe navždy, preoddane dal! Biela a
Však neznám
a— leb' skórej,
driev, než
ktorej
—A
kým
sa rozvidnilo,
móhol som ja šfastie tuho ulapif, umkla si oiam mým za hradbou svtla
mna
neviem
—
Úžasná
do stien mojich ažšie opustenie bilo, než len tušil som a sto ráz vášie, než je možné
Lumír
XLVm.
7.-S.
—
I
žif!
2$
.
194 Jak blcskom zasiahnutý som sa zapotácal, skríkol zúfale a jako diefa zaplakal, šialený vybehol hfada úsmv svoj, velké svoje šastie ztratené...
Však
viacej ešte
preklianajúc
de
rozorvaný som sa vracal, škál! a hlavu bijúc v
keme
A upadal v žiali zlom jak v šeru, zrádnu tónu. Som kliatý tulák bez domova — diabol, vyvrhel! Osudnou súdbou ktorej
neviem
sa
mna
vleiem za tebou, .
.
Úžasná, nech ešte raz ma oble je zas tvoja vóa, by život mój sa potom v ierne peklo stmel!
o
JULIUS GLCKLICH:
ZAHRANINÍ PÍINY PORÁŽKY NA BÍLÉ HOE.*) stav podobojích si byli pln vdomi, že defenestrací kvtna 1618 vyhloubili mezi sebou a dynastií nepekk"
Vdcové z 23.
nutelnou propast a nepochybné již tehdy byli odhodláni, po smrtí churavého císae Matyáše nepipustiti na trn Ferdinanda Stýr^ ského; odhodlání to bylo tím povážlivjší, že r. 161 7 byl Ferdinand Štýrský pijat a korunován za krále eského. Jako roku 1609 zvolili si nyní hned vládu ticíti direktor, kteí nastou" pili u vedení hnutí na míst defensor a svolali zemskou hotO" vost; pesvdivše se však, že ta jest zanedbána a postrádá dosta** teného výcviku vojenského, který nebylo možno pi tehdejších zbraních rychle improvisovati, jali se chystati vojsko žoldnéské, všude. Vojsko to dostoupilo brzy jehož se užívalo tehdáž
tém
na tu
dobu znaného potu,
asi 12 tisíc
pších
a 4000 jízdných, a
líspch nad vojskem, s ním vzpoury. Nad to potlaení ech k do vyslal jež císa Matyáš pátel, s ni' zahraniních v tchto poátcích pispním nmeckých dobyli stavové prvních znanjších
miž byli od delší doby v dvrném styku, dostalo se jim vydatné zahraniní pomoci, která mohla pro budoucnost buditi nejlepší na^ dje: váleník hrab Mansfeld s vojskem, vydržovaným vévodou *) Tento lánek v listopadu 1920.
je
nepatrn
pozmnný výatek
z
pednášky, konané
195
savojským, Karlem Emanuelem, katolickým nepítelem španl-' ských Habsburk, který ze své nepíznivé politicko^geografické si' tuace se chtl rázem dostati tím, že by se nyní stal králem eským a v dsledku toho císaem nmeckým, a z popudu kalvinského nejvíce naklo' kurfita falckého, mezi knížaty nmeckými nncho, vtrhl do ech a dobyl katolické Plzn, jež byla kdysi tak
echm
vojm
husitským. rakouský byl povstáním pekvapen a vše zák' Celkem zelo u eských stav na rychlosti, než dynastie svými tehdejšími ohromnými svtovými styky si opatí mocné spojence. Stavové dobe vdli, že vlastními silami nemže nmecký rod rakouský nad nimi zvítziti, pidají^Ii se rychle k povstání ostatní zem ko" runy eské. A jest vskutku velice pravd podobné, že by byla bý" statené odolávala
dm
vála tehdy dynastie habsburská podlehla
nebo
aspo
byla pinu-*
výhodný pro stavy, kdyby se byla Morava pi^ i tu byla by dala k vas (Slezané tak uinili do íjna bývala na míst vtší rychlost) a svým vojskem zesílila voje Ma" tyášc Thurna, jenž v listopadu 1618 táhl k Vídni. Pipojením Mo-' ravan byla by se hned na samém zaátku piklonila vážka roz^ hodn na stranu eskou. Než tu plány a rozpoty eské zhatil eský Bratr Karel z Zerotína. Jeho vlivem Morava nejen že z^ stala neutrální, nýbrž i stavové moravští propustili Moravou vojsko císaské, které táhlo do ech. V této neutralit udržel Zerotín Mo" cena, uiniti mír,
echm
—
ravu po 7^ roku a tak v nejkrititjší chvíli, jak lze íci s velikou pravdpodobností, zachránil panství dynastie habsburské v korun eské a tím Rakousko na ti sta let. eskému národu ani Jednot bratrské tím pranic neprospl, nebo po vítzství svém Ferdinand nedbal hlas tch katolických šlechtic, kteí mu zstali vrni, ale zachovati co možaá neztenená práva zem a ná^ na tož aby byl dbal hlasu kacíe! Chování Moravan nad to mlo nepíznivý úinek na horlivost Slezan i na Lužiany a tak, když Thurn konen na jae 1619 získal moravské stavy na stranu eskou a táhl k Vídni, bylo již pozd. Dynastii rakouské se bylo zatím dostalo od druhé vtve, která vládla ve Spanlích, Belgii, Neapolsku a Milánsku, i od ostatních katolických pátel tolik pomoci vojenské i penžité, že se nyní dostavila rovnováha sil a válka se nyní celý rok vlee v prostoru mezi Prahou a Vídní, brzy ta a brzy ona strana má menší nebo vtší úspchy, až ko^ ncn po roce nabyla habsburská dynastie díky svým spojencm rozhodné pevahy a mohla se odhodlat k vítznému postupu proti
zárove chtli roda,
echm.
196
U
ech
otázka vítzství
byla otázka vnitní organisace
a za^
hraniních spojenc, u Ferdinanda Štýrského, který nastoupil po smrti Matyášov v beznu 1619, byla to hlavn otázka spojenc, ponvadž z druhých alpských zemí, z nichž nad to Horní Rakousy byly v plné vzpoue, ani pi naptí všech sil se nedalo mnoho získati. A skuten Ferdinandovi podailo se spojiti v obrovskou koalici proti Cechm celou katolickou Evropu, která si uvdomila, by mlo za následek ohromné zeslabení, ne^i že vítzství záhubu katolictví v celé stední Evrop. Naproti tomu echové, pokud mli nadje na spojence, dožili se zlého zklamání na všech stranách, s výjimkou nestálého sedmihradského vévody Bethlena Gabora. Svtová íše španlská byla již tehdy v úpadku, který o pl století pozdji byl již celému svtu patrný; ale v této dob pes zmínný úpadek vládla ješt znanými prostedky a byla právem obávanou vojenskou mocností, jež mla k ruce tak dobré dstojnictvo jako žádná jiná mocnost evropská a ve svých rozleh" lých a od sebe oddlených državách evropských chovala dobe vy^ cviené a v bojích zkušené vojsko. Tyto vojenské síly, rozmnožené najímáním, ponenáhlu dostavovaly se do Nmecka, aby udusily vzpouru eských kací. V Nmecku si dovedl Ferdinand získati katolickou ligu, jejíž náelník Maxmilián Bavorský vynikal jako vlada daleko nad všechna tehdejší knížata nmecká. Dobrou a še^ trnou správou, péí o to, aby vojsko v poli bylo dobe živeno a placeno, anticipuje tento vlada v mnohém svého pozdního vrstev^ nika, velkého kurfita braniborského Bedicha Viléma a jeho ná" stupce. Pod jeho energickým vedením katolická liga stala se zcela jiným vojenským initelem než byla protestantská unie, jíž se ostatn vzdalovaly dva nejvtší protestantské státy v Nmecku, Braniborsko a Sasko. Nad to získal Ferdinand na svou stranu krále polského Zikmunda III. z katolické vtve rodu Vasovc, švakra svého jej nehled k píbuzenským svazkm spojencem Habsburk uinila katolická horlivost a obava ped protestantským Švédskem, jehož postavení by bylo bývalo vítzstvím protestant tismu v echách a v Nmecku neobyejn posíleno. Papežové z píin, které mívaly pvod v místních italských pomrech, nc" byli vždy páteli španlských Habsburk, v této dob však papež byl úpln proniknut dležitostí boje a poskytl Ferdinandovi ne"
ech
;
zvykle vysokou pomoc penžitou a piml k znané pomoci pe" nežité i veškeré duchovenstvo italské; vydatnou penžitou pomoc poskytla i jiná knížata italská. Tak dokonale se celý tehdejší katO" lický svt postavil za Ferdinanda. Než získáním celého katolického
197
ada zahraniních úspch Ferdinandových, jeho mezi samými n" obratné diplomacii podailo se získati spojence dávna protestantismus meckými protestanty. V Nmecku byl ode svta nekoní
se
i
rozdlen na dva tábory, konservativnéjší, vedený kurfity saskými a radikálnjší, vedený kurfity falckými, ale ob skupiny dohrO'
mady nezahrnovaly v sob všechny
protestanty
borsko na p., nejmocnjší stát vedle Saska na Radikálnjší skupina stojí mimo oba tábory. tehdejší pevaha protestantismu v Nmecku, projevila plné také v jeho ústav; to by bylo
nmecké.
severu
Braní"
nmeckém,
falcká chtla, aby vtší než dnes, se konec konc mlo
že by byli Habsburkové pozbyli trnu nmeckého. Proto byla falcká strana nenávidna od obou vtví rodu habsbur" ského, od španlské hlavn z té píiny, že každé zesílení protes' tantismu v Nmecku bylo posilou odbojných Holanan. Naproti tomu kurfitové saští spokojeni s tím, co dosaženo mírem augš" purským z r. 1555, nemínili dále zeslabovati habsburskou moc v Nmecku. Strana falcká udržovala styky se všemi nepáteli rodu habsburského a od poátku 17. století má již pátelské styky s n" kterými vynikajícími osobnostmi mezi eskými evangelíky. Roku 1609, když stavové ve svém boji o Majestát opatili si pímluvy okolních knížat protestantských, kurfit falcký se nejdraznji pi" mlouval u císae, aby byla udlena náboženská svoboda; zástupci kurfita saského v Praze také znan pomohli eským stavm, ale pozbyli mnoho sympatií, když chtli, aby stavové byli šetrnjší k moci královské. Nyní kurfit falcký od poátku nej" více podporoval eské povstání. Tato okolnost, dále vliv Jednoty bratrské, jíž kurfitové faltí byli bližší svým kalvinismem než písn lutherští kurfitové saští (krajní lutherané nenávidli v té dob kalvinisty více než katolíky), konen u všech stav nadje v pomoc mocného krále anglického Jakuba, tchána tehdejšího kur" fita falckého Friedricha, to vše dohromady zpsobilo, že echové sesadivše v lét 1619 Ferdinanda i formáln, zvolili si 26. srpna 1619 za krále isletého Friedricha falckého. První chyba byla, že k volb došlo píliš pozd, než aby byla mohla míti úinek ve Frankfurt, kde Ferdinand Štýrský 28. srpna byl jednohlasn zvolen za císae nmeckého (i kurfit falcký mu dal hlas v bláhové nadji, že si tím njak prospje), 9 dní po svém sesazení v Praze a dva dni po zvolení kurfita falckého za krále eského. Volba ve Frankfurt byla další veliký úspch strany katolické, nebo Ferdinand byl nyní vrchním lenním pánem Friedrichovým, mohl
za následek,
echm
jej
prohlásiti za rebela a
mohl
žádati tím
oprávnnji od druhých
198 knížat nmeckých pomoci proti svému protivníku; ml nad to pi znané ješt moci císaské vtší možnost odmniti se za tuto
pomoc než falckého
ml
mla
pouhý- pán zemí rakouských.
Volba Friedricha
za následek, že kurfit saský z nenávisti ke kalvin^
ské Falci a z nechuti k stavm, ponvadž sesadili svého zákon" ného panovníka^ pešel nyní úplné na stranu císaovu, vymíniv si ovšem za svou vojenskou pomoc zástavu Horní a Dolní Lu^ žice. Chování kurfita saského mlo pochopiteln nemalý vliv na
dolnonmecké protestanty a zvlášt orthodoxní lutherány. Naproti tomu echové, pokud spoléhali na zahraniní pomoc, dožili se
zklamání za zklamáním.
Král Friedrich byl panovník, nechybla mu ani obtavost, kterou projevil zejména v poslední dob války, ale pro tžkou si^ tuaci, v níž se ocitli echové, bylo by bývalo teba zcela jiného panovníka. Volba jeho nejen že zahnala do tábora nepátelského souseda saského, nýbrž odcizila i vévodu savojského, jehož všechny velikolepé plány byly nyní pohbeny. Na jeho zvolení králem eským však nebylo pomyšlení už proto, že doma proná' sledoval valdenské a vbec uvnit vládl písn katolicky. Jak bylo již eeno, stavové od volby falcké ekali pomoc krále anglického Jakuba I., ale na neštstí pro král anglický práv tehdy zabýval se plánem, získati svému synu za manželku Habsburkovnu, dceru
ml
který
mnohé
slibné vlastnosti,
echm
n
krále
španlského Filipa
tudíž se nechtl znepáteliti s Habs^ kurfitu saskému a namnoze vtší mrou jevilo se mu eské povstání jako odboj proti zákonité vrchnosti. Z tch všech píin byl již díve zrazoval svého zet od pijetí koruny eské a na svém odmítavém stanovisku setrval i tehdy, když veejnost anglická se dožadovala na králi, aby své
burky,
mimo
—
III.,
to však jako
—
dcery neopustil.
Stavové eští od poátku spoléhali na starý antagonismus Habs^ burku a Burbon; doufali, že vláda francouzská uvítá eské po" vstání, ponvadž dosud vítala vše, co mohlo zeslabiti postavení Habsburk v Nmecku. Francie byla první kesanská západoevropská mocnost, která se byla za krále Františka I. v boji proti Habsburkm spojila s Turky, jeho nástupce Jindich II, umožnil svou pomocí protestantm nmeckým odiniti porážku u Mhl'
oteven spojoval s nmeckými protestanty ve sporu o dležité rýnské území jlišskoklcvské a jen jeho zavraždní zabránilo velké válce Francie proti obojím Habsburkm. Lze stavm eským vyítati, že se tentokráte zmýlili? Léta 1610— 1620 jsou jedna z period velikého rozmachu ka^ berka, Jindich IV. se
proti
Habsburkm
199 tolické horlivosti ve Francii,
vHv
i
o 4
léta
která tentokrát
na zahraniní poHtiku jako nikdy
ped
mla tím
tak rozhodný
jako ani již pozdji, kdy se vedení francouzské politiky ujal kardinál Richelieu. tak Francie od samého poátku eského povstání za^ ujímala k Habsburkm nejprve blahovolnou neutralitu, ale potom šla ješt dále. Ponvadž Anglie a Francie zstaly neutrálními, ne^ a
A
v té dob aktivnjšího zasáhnutí ani Holanané, pi' rození nepátelé Španlska; mír jejich, uinný se Španlskem r. 1609, ml však vypršeti již r. 1621. Blahovolná neutralita Francie k Ferdinandovi II. vykonávala záhy zhoubný vliv na protestant' skou unii, která následkem toho ^.nemla odvahy, pekážeti posi" lám, jež picházely Maxmiliánovi Bavorskému z Belgie, Alsasu a Lothrinska. Pes to však opatrný vévoda neodvažoval se zahá^ jiti tažení proti Cechm, dokud ml v zádech vojsko falcké unie, které sice bylo slabší, ale pece ne bezvýznamné. Maxmilián pO' žadoval od unie neutrality, unie s poátku byla ochotna na ni pi' stoupiti teprve tehdy, když by vlada španlské Belgie, arcivévoda Albrecht, se zavázal, že nepodnikne útoku na území falcké a když liga nesvolí, aby nkterý len unie byl císaem dán do íšské klatby, Tím chtla unie svému t. j. prohlášen za zbavena svého panství. náelníku uchrániti aspo jeho nmecké državy, nebo se již pro^ slýchalo, že císa hodlá vyhlásiti klatbu nad kurfitem falckým a jejím provedením hodlá poviti Maxmiliána Bavorského. Vévoda bavorský však nikterak nechtl pistoupiti na tyto podmínky, které by mu byly velice ztížily jeho tažení proti echm. V této odvážili se
chvíli zasáhla Francie
aktivn ve prospch Ferdinandv.
Její
pO'
v Nmecku a netajilo se nikde svými sympatiemi pro vc habsburskou. Nyní jejím zakroením došlo 3. ervence 1620 k smlouv v Ulmu, která na bojišti zpee-* tila osud Cech. Jako Karel z Žerotína r. 16 18, tak Francie r. 1620 zachránila Habsburky. Zídka bylo vidti takovou bezstarostnost sclstvo prodlévalo
od
jara 1620
o národní zájmy, praví francouzský historik Mariéjol. Smlouvou ulmskou obé strany, liga i unie, se zavázaly k neutralit, ale na nátlak Francie podle pání vévody bavorského k ní nebyl zavázán Albrecht a byly z ní vyaty zem eské. Vojsko Albrechtovo tedy smlo ohrožovati zem unie (hlavn dolní Falc), takže unie mU'
do ech znanjší pomoc vojenNaproti tomu Maxmilián, maje zajištnu neutralitu unie, nemusil se báti útok na svou zemi se žádné strany a mohl s klidem obrátiti se s veškerou mocí proti sila je chrániti
skou
a
ovšem
Cechm.
a
nemohla
poslati
ani penžitou.
200
Teprve, když pibyly na bojišt vycviené, pomrn dobe placené dobe živené pluky Maxmiliánovy, pes Soo.ooo muž, naklonila se pevaha rozhodn na stranu císaovu, a události následují za sebou a
ráz na ráz.
Až do té doby vojsko eské leželo hlavní silou v Dolních Rakousích a proti stál opatrný velitel císaského vojska Buqouy, který se vtším srážkám vyhýbal a ekal na píchod posil. trnáct dní po smlouv ulmské vtrhl Maxmilián do Horních Rakous, jejichž protestantští stavové se byli spojili s Cechy, rychle o Vs slabším, a je pokoil, spojil se pak s Buquoyem souasn vpadl kurfit saský do Lužice. Vojsko Maxmiliánovo a Buquoyovo netáhlo pímo na Prahu, nýbrž k Plzni a to z píin, jež svdily o povážlivých chorobných zjevech ve vedení eském. Velitel Plzn, hrab Mansfeld jsa rozhoen, že Kristián z Anhaltu a ne on byl poven vrchním velením nad eským vojskem, marn se dožaduje náležitého zaplacení svého vojska a ztrativ dvru ve vc falckou spoluzpsobila tu nepochybn také smlouva ulmská uinil s Maxmiliánem pímí. Tím^ovšem velice zeslabil postavení eské a Maxmiliánovi zabezpeil záda. Knížeti Kristiánovi z Anhaltu obratnými pochody z Rakous podailo se pedejíti nepátelskou armádu; potom hodlal se postaviti nepíteli ve výhodné poloze u Rakovníka, ale velitel císaský se rozhodl vojsko eské obejíti. Když pak se katolické armád bez pohromy dostalo hojných zásob, vypravených z Bavor, zamilo Ferdinandovo vojsko 5./11. ku Praze. Jakmile to Anhalt zpozoroval, snažil se opt nepítele pedejíti, a skuten se mu podailo o nkolik hodin díve stanouti na Bílé Hoe, kde se zaal rychle opevovati; král byl za tím úelem již díve opustil vojsko, ale bohužel do píchodu Anhaltova nebylo na své stran asi 21 tisíc muž, skoro nic vykonáno. Anhalt v tom 5000 uherských jezdc, nepítel asi 28 tisíc. Pevaha vojska Ferdinandova mohla býti vyrovnána výhodností eské polohy, kdyby jakost vojska eského byla bývala jen pibližn taková jako kvalita vojsk protivníkových. Než v bitv dne 8. listopadu velitelé eští hned na poátku pozbyli moci nad valnou ástí svého vojska, které po prvním silnjším náporu nepátelském zahazovalo zbran a slilo ve zmateném útku jen na záchranu vlastních život. Nkolik statenosti, jako byl hrdinný boj mladého Anhalta, ojedinlých nemohlo zachrániti bitvu, v níž do rukou vítz se dostala všechna dla, všechny prapory a všechna zavazadla. Dokonce však 5000 jezdc, jež poslal Bethlen Gabor, ukázalo se býti sborem neobyejné zbablým pi pravidelném utkání.
nmu
tém
—
—
ml
my
in
201
Stavové eští dovedli sice po 2 léta udržovat v poli armádu, na tu dobu znanou, a bylo by chybou, kdybychom takovýto výkon podceovali. Než pes to zpsob, jakým bylo toto vojsko udržo" žováno, nebyl úmrný nebezpeenství a byl by vyžadoval daleko vtšího naptí sil, daleko vtší obtavosti, než se s ní setkáváme šlechty a u mšanstva. Pedstavíme li si, jak ohromné peníze musila na p. jen msta zaplatiti vítzm po porážce pod nejrz" njšími záminkami, vidíme, jak dobe vypravené vojsko mohli míti eši pi majetkových obtech nepomrn menších. Ale oni se nauili uhýbati se placení berní, povolovaných Habsburkm na stálé války turecké v Uhrách a na uherské pevností, nyní pi malém nadšení, s jakým byla válka od vtšiny národa uvítána, šlo o vlastní válku a s ní o vše nebyli o mnoho obtavjší; ehož bohužel si jasn nebyli vdomi. Stavové také nedovedli v ná^ rod vzbuditi nadšení, které by z jejich boje bylo uinilo boj ná' rodní, jak tomu bylo v dob husitské. Vyšší stavové uinili v dob povstání etné ústupky, ale to vše nestailo a velikost ne-* bezpeí byla by vyžadovala krok ješt radikálnjších, které byly by necouvly ani ped znaným zlepšením selského postavení. Není
u
—
a
mstm
pochyby, že povstání bylo pekážkou jisté nmecké zabarvení, jež bylo dáno tím, že stavové postavili do popedí na zaátku povstání
náboženský ve dvou nmeckých místech, Broumov a Hrobu. toho byly nkolikeré jednak obyvatelé tch míst dovedli na stavy více naléhati, dovedli pro svou vc vzbuditi v protestant^ ském Nmecku ohlas, jaký útisk eských obyvatel vzbuditi nemohl; eští stavové, resp. defensori (stálý sbor 24 muž, zvolených k ochran jejich výsad náboženských) zase se broumovských a hrobských tím horlivji ujímali, ím více jim záleželo na sympatiích sousedních nmeckých knížat a to samo sebou vyneslo na povrch mezi nimi ty, kdo mli s tmito knížaty a šlechtici hojnjší styky, jako byl Thurn, Feíz. Administrativu stavovskou také, podle J. O. Šlik, toho, co o ní víme, bylo by tžko chváliti, a zdá se, že v ní nebylo ani dosti poctivosti. Ovšem rádcové Ferdinandovi /lebyli mravn nikterak lepší, naopak tak temných postav jako byl na p. Václav Michna na stran vítz mezi poraženými nenajdeme, ale práv vítzem na Bílé Hoe nebyl Ferdinand Štýrský se svým marnO' tratným a nepoctivým okolím, nýbrž spoádaná administrativa Max' miliána Bavorského a vojenská i penžní pomoc krále španlského. Klasickým svdkem, že eská administrativa naprosto nestaila na svj úkol, jsou velmi ostrá slova Ludvíka Camcraria, rady kur^ fita Falckého, který po korunovaci Fridrichov pišel do Prahy
útisk
Píiny
Lumír XLVIII.
:
7.-8.
20
202 a záhy odtud psal o
eských pomrech,
že „v
správ
obojí,
jak
válené jsou znamenití zmatkové a smíšenice"; pi kancelái a komoe všechno stojí rovnž u velikém neádu a nesprávc, takže kdo jen trochu bedlivji nahlédne do všech kout eského regimentu, že mu pipadne na mysl „onen kravský chlév hnojem penáramn zneištný, kterýž Herkules svou velikou prací politické
tak
i
vykliditi a vyistiti musil."
nho nco
odeteme, má tím vtší cenu, po ní, kdy podobné obžaloby se potom vyskytly u emigrant; dále i to padá na váhu, že je obžaloba ta psána lenem rodiny, která udržovala odedávna pá^ tclské styky s echy a jejíž jeden len napsal v i6. stol. krásný spis o Jednot bratrské. Nedostatek obtavosti zavinil, že plány voje^ Svdectví
že je psáno
vdc
toto,
ped
i
když
z
katastrofou a ne
eských nkolikrát,
a
práv
v kritických okamžicích, byly
zhaceny vojáky, kteí se bouili pro nezaplacený žold takové vzpoury bývaly sice tehdy na všech stranách, ale ve vojsku císaském ani jednou nenabyly tch rozmr, jako tak asto ve vojsku eském. Sama o sob taktika Anhaltova v bitv dne 8. listopadu nebyla nemoderní. Byla to t. zv. taktika holandská, která oproti taktice španlské, operující velikými sevenými oddíly, rozdlovala vojsko ve vtší poet menších oddíl. Tato taktika byla ovšem dražší, nebo pedpokládala vtší poet dobrých dstojník než taktika španlská. Holandanm umožnilo jejich bohatství, že první v Evrop za tím u nás toto dstojnictvo mohla úelem si zaídili vojenské školy poskytnouti stední a zvlášt drobná šlechta, která tak zhusta vedla voje husitské. V té však stará bojovnost se probudila teprve ve vyhnanství, kdy vstupovala tak hojnou mrou do vojska švédského. Porážkou na Bílé Hoe nebylo ješt vše ztraceno, bylo možno netknuty. ješt se brániti; Morava a Slezsko byly nepítelem Praha byla již tehdy velmi rozsáhlá na msta té doby a bez modernjších opevnní, nebylo ji snadno brániti, nemožností to nebylo, jak svdí vpád pasovský z r. 1611. Jedním z následk, že echy od r. 1526 byly spojeny se zemmi rakouskými pod pány, kteí byli zárove císai, byl ten, že od sousedních knížat nmeckých, píliš slabých u srovnání s Habsburky, nebylo se obávati útok na echy. Z tch píin nebylo v této dob na p. na severu eském mocnji opevnných míst a dokonce už ne takových, jaké si dovedli vybudovati bohatí Holandané. A^tak král Friedrich po útku z Prahy se mohl zastaviti až ve Vratislavi, odkud chtl pokraovati v boji proti Ferdinandovi. To by bylo pedpokládalo, že poražení náel-' níci povstání se rozejdou po zemi a budou organisovati další odboj ;
—
A
tém
.
203
v ástech, nepítelem Ješt nezabraných, k nimž patila vtší ást koruny. Než tu jsme ped zjevem, který dosud není docela vysvtlen. Poražených jako by se byla po porážce zmocnila mdloba, hledají spásu jen v milosti vítzové. Na Morav Thurn skuten chtl po-* kraovatí ve válce, ale tu opt osudn vystoupil Karel z Zerotína a za" al psobit na stavy, aby zanechali všeho odporu; chováni Moravan bere Slezanm odvahu k dalšímu boji, k nmuž po píchodu krále mli tolik chuti a pinutí rychle Friedricha opustiti Slezsko. Je po odporu v zemích eských. A pece vytrváním mohlo se mnoho získati, zajisté
sama Francie byla nepíjemn pekvapena
velikostí
císaova vítzství, když nyní voje španlské vítzné stanuly její
hranici ve Falci,
a
r.
1621
konilo
se
pímí
Spanly. Teprve úplná abdikace poražených,
již se
i
Holandan
na se
chtli domoci
odvahou, jíti tak daleko v potrestání odboje, že nemáme píkladu toho v djinách. Po nevýslovných útrapách byl eský národ pokatolítn, ale pomr dynastie k se nezlepšil: nechu a nedvra zstala Ješt za Leopolda Prvního slyší Balbín u vítz výroky, že vrnost Cech k Habsburkm bude vždy pochybená a že by bylo nejlépe, kdyby bylo možno všechny echy na bedra vynésti a uvrhnouti do moe. Znaná ást takové nedvry a nechuti k eskému národu v tch kruzích nevymizela nikdy. A bylo to pirozené. Madarm vrátili Habsbur^ kove samostatnost, kterou jim kdysi odali a proto chápali jejich oddanost. Nám ji odali, nikdy nevrátili, ale zárove nechápali, že bychom v hloubi duše mohli tak zcela zapomenout, jak jsme se soucitu vítzova, naplnila
jej
nmu
nkdy
L.
tváili.
A
v tom
mli
pravdu.
ATSEBEŠOVÁ: Š T'É S
T
í.
Štsti, ty maliké štstí slabých a trpných, nebliž se ke mnél
Nechci abys mi vypilo kepkost mých úd, abys mne odvyklo boji a vzalo mou sílu. Nechci, abys mne houpalo k spánku a uilo skuhrat: Všechno, všechno z nií tu vle.
Boha i ábla
A
já
..
jsem trpná, hloupá, ubohá hraka,
—
nemohu mluvit, nemohu jednat jen prosím: Ty, kdekoli, kdokoli, pomoz! Novou ti rozžehnu svíci, ty kdekoli, kdokoli, jakýkoli, jen pomžeš'li!
— —
Tak zaíná prosba.
.
204
mkká
A
oddanost její podivn tvrdne: nakonec Ty, kdekoli, jakýkoli jsem v závtí ukryt. Já, moji lidé a vci. A ty nás tu v míru nech sedt. okolo fouká, požáry vstanou, krví vše rudne, vody se bouí, tu v pokoji sedím, já, moji lidé a vci jen já ty kdekoli, jakýkoli! Ne, štstí slabých a trpných já nechci! Slyš, srdce, hlas bouky!
A
—
a a
a
a
—
Ve žhoucí, tžký den letní promluví k tob, zatese klidnými stromy, rozplaší lenivá stáda, a veer tvj bude pak vonný a svžejší jitra V ty houstnoucí mraky se pono, ó srdce, mé odvážné srdce, a doufej! veliké bolesti teba, Tys uzrálo v klidu. bys napjalo všechny své síly, bys divokou smlostí vzplálo, bys šíji svou narovnalo, svou schopnost si uvdomilo a nakonec slavné pokoe silných se nauilo. A budeš'li potom plakat, tož pro bolesti cizí. .
.
Te
A
budeš'li
Nebo nebo
ty
nebo
ty
mé
potom
ty dovedeš
prosit, tož o radosti cizí.
pemoci svou
bolest,
dovedeš vybojovat svou radost, dovedeš posléze vykoupit svj veer,
srdce!
—
KAREL SEZIMA:
KNIHY
Z
PÍRODY A SPOLENOSTL
Jana Vrby „Kniha je
sbírka drobných
pélosti
z
pírody"
kus,
(nákl. K. Beníška
v Plzni)
která tuším jen vinou poválené otu^
k jemnjším duchovním
vzntm
nebyla u nás obecnji
pozorností tak radostnou, jaké si pln zasloužila. Autor sám ji nazval knihou líniku od bídy pítomného dne do pírody; a vskutku okejete pi ní pímo fysicky. Jako byste se brouzdali
uvítána
s
vysokou modravou travou pasek a popáli nervm léit se v la^ hodném zajetí lesních kasemat atmání; jako byste si samotásky s plachou dvrou zveti, s dalekou družností ptactva. poklidnou moudrostí strom a pramen. Ale kniha Vrbová je osvobozením i z jiné bídy a tísné. Je šastn na míle vzdálena pointované schematinosti, násilné konstruovanosti a theoretické mclioraní tendennosti, rozbujelé všude
pobescdovali s
205
kolem po domácích nivách: ne vždy jí unikl i sám spisovatel v nkterých svých pracích pedchozích. „Kniha z pírody" je nejzcelenéjší z ady Vrbových svazk. Všecka spontánn trysklá z jeho vrozených zálib a vloh, je nej' intuitivnji pojata a nejsamozejmji traktována jako zpv, vyvelý ze samých temných a melodických zdroj bytosti. Je nejzákon" njší
z
jeho knih,
protože neposlouchá žádného vneseného ped-*
sudeného píkazu a žádného veskamotovaného programu, žádné vnjškové papírové strúje ani dialektického postulátu, po nmž by násiln kroutila všecko,
fakta, zkušenosti a touhy, zážitky a sny,
klamy pímoae vpravo nebo vlevo, v klad i zápor, A je pes to nebo spíše proto spolu nejkladnjším jeho dílkem, tebaže plnými ústy nehlásala nijaký utšený klad etický nebo spoleenský a neusilovala jej v inkoustovém potu tvái papírov
nadje
i
dokumentovat. Zato však vyznává veliký klad života a pírody, uctívá vesmírný zákon, jemuž se vzdává v zdánlivém polomystic kém agnosticismu, tím pozornji jej obrážejíc celou citlivou hladi^ nou i vší velou hloubí básnického srdce. S utajeným dechem na^ slouchá nepojatelné Vtili, jež nade vším vlaje jako povná moU' drost pes propasti staletí, pes kataklismy svt a jediným vtr*ným závanem trhá sebe dvtipnji spedené mozkové pavuí, jako domky z karet rozmetává sebe umnjší opraváské kombinace. Lze se jisté vpojit v tuto váli, abychom v mlelivé pokoe naslou-' cbali jejím úradkm a v duchu a pravd s ní pracovali o výstavb a zdokonalování svta. Jenže dojista ne pro samolibé pesvdení o nadosobní hodnot takové spolupráce a nejmén již pro njaký svrchovan problematický kazatelsky výchovný úin na jiné. Leda tedy jen pro vlastní pelidské a zcela skromné zadostuinní, pro svj vnitní mír a získaný smysl existence. Avšak zrovna proto nikdy s popením své nejvlastnjší osobitosti, nikdy beztrestn proti své podstat a pirozenosti a lovcké i básnické Citovým svým rozptím obsáhá tato kniha samotáská a pece družná klávesnici znan rozlehlou. Básník vyciuje bytostnou svoji souvislost se stromy až do jejich vlasového koání, jako si uv' domuje pímo krevní píbuznost s nmými tvory. Toto pokre^ venství, oduševnl vrou v mystické úastenství všech na neko^ neném díle rstu a tvoení, propuká u nho zhusta v lyrické na' dšení, prosté rétorismu a nejednou zlomené biatrstvím soucitu, nhou a jemností k tm, kdož trpí pro naplnní vyššího ádu. .
Jindy mu vnuká momenty ryzího básnického humoru, se sklánjícího nade vším stvoením, jež urováno týmž
.
.
chápav zákonem
206
lovk,
ve svých jedincích obtováno temným ne^ osobním zachování rodu, zušlechténí plemene, rozkvtu a zdaru širých hromadných celk. Není, jak eeno, rétoricky vyzvdán ani didakticky podtrhován ten spodní lyrisující proud ideový, ale vzdouvá se zeteln pod nejlepšími stranami knihy, která jinak neuhýbá ani asným, ba jako
jako
on
je
úelm
ist asovým zetelm. Nebo vznikla v dob, kdy zrovna asové a denní zvláš osudn rylo své písmo do rozžhavených dcsk djin: dlej co dlej, ani samotáskému básníku se nebylo lze uzavírat ped jeho vtíravou mluvou. Tu a tam se proto i do této knihy úniku vetela bžná a rozladující pítomnost, ale povtšin byla ztavena v její jednolitý rytmus, takže jen málokde lehce skípne jako rušivá pointa (ona o dru Smcralovi na p. nebo o ruské re' voluci).
Theoretická prprava a odborné znalosti, jimiž je Vrba známe-nit vybaven, ani o stupe neochladily jeho entusiasmus. Vytít bily jeho schopnost citlivého rozlišení, aniž ochromily bezprostední
jeho
pomr
k nazíranému, jeho zpsobilost, prudce vnikat, vcitO' se noit v pedmt zálibného studia. Jeho
vat se, co nejhloubji
ivy mají neochrnulou ostrost postehu, jemnost auditiva pro po^ pudovou a živoišn dychtivou elementárnost divocha, který
slech,
se
skorém
tých
nevzdálil stavu rajské pirozenosti,
vztah k živlm, k
pd,
ke
zvi
pímých ncpodry"
Proto je proto je v ní pozorovatelsky tolik skuten nového. Ale také všecko zdánliv známé a nenové je tu podáno a vyjádeno syrov, neotele, osobité: Vrba nikde neudává jen suchou moudrost, které se nauil jinde. Ovuje každý poznatek vlastní empirií, takže zhusta opravuje a škrtá ítankov obecná rení, odvaluje oblázky i balvany konvenních blud a vy-' vrací i tak zakoenné lidové pranostiky jako onu o skivánku, vrzajícím o Hromnicích. a rostlinstvu.
v knize vše tak hutné a konkrétní,
Jan Vrba se objevil též nad jiné povolaným malíem zvi a básníkem strom; výten zná chytat lesní intcrieury a specifické karaktery porost. K tomu slouží mu výraz pružný a jemný, bez rafinovan oslnivých, ale i hledaných duchaplností renardovských. Paleta jeho je sytá, teba bez pastosní hýivosti a ohostrojové vir^ tuosity koloristické, nicmén zpsobilá stejn rozehrát varhanovou boui lesní vichice jako odstínit a modulovat ticho v lese od zvuné polední monotonie až k chvjnému plnonímu pianissímu, tenímu a citlivjšímu než napiaté pavuí, jehož struny rozehrá i kídlo muší. Odtud dal nám Vrba ve své sbírce kusy tak doko-'
207 i dtním, jako jest na p. „Sázení mýt" s tou ne^ vyrovnateln chycenou atmosférou jarního lesa, kdy v ovzduší cítit kru i tíslo, pryskyici i mízu, jehlií i planou vni kvt, ale i dýmku hajného a pot sázejících a nejosteji „vni pdy, která se podobá výparu schnoucích ženských vlas po koupeli, že se lovku zachce ulehnout na výsluní a pitisknout tvá k zemi". Nebo piecu „Na ekání", tavenou všecku jako v modravém stíbe a vtrném snhu msíním; anebo ono íslo vysoké melancholické krásy „Jak umírají stromy", plné pronikavých pedmtných zna-lostí, odhmotnných a k povzletu nadlehených mocným kídlem lyrickým. A hlavn celý cyklus „Vysoká", vytžený z koisti smy
nalé vyraženi
o
šlového rozkochání umleckého i pozorovatelské náruzivosti horníka, sám o sob uzavený celek, schopný representovat autora v jeho nejšastnjších vlohách, a myslím, že nejenom ped forem
domácím.
Úhrnem tedy: kniha, kterou si nelze nezamilovat a k níž se vždy možno vracet pro osvžení. Zralá kniha, znaící nejen plné naptí spisovatelových nejlepších tvárných schopností, ale také rozpoznání nejvlastnjšího pole jeho talentu, jeho dosahu i mezí, a zárove soudné povržení vším, co bylo pro dosud jen zápor' nou
odmocující
a
Na píbuzné vyšlé v
sugescí.
sbírce
novém vydání
Josefa
Thomayera „Píroda
a lidé",
jako Vílí. svazek souborného beletristického
„Unie") po pedchozích nkolika svazcích rázovitým poznámkám o spoleenských i sou"
díla spisovatelova (nákl.
vnovaných kromých událostech, ukázkám zhdovlé vdy ního zdraví a obrody, osobním reminiscencím
causerií,
a
otázkám
naro
a turistickým
rtám
pedagogické tendence*), možno srov' návat, naše mladší prosa pružností a pizpsobivostí výrazo' vých prostedk pokroila proti prose staršího pokolení. Avšak obrázky Thomayerovy velmi pízniv a i tak presentují se dnes celá srdená, milá a vzácn jadrná kniha znovu vás chytne netO' liko kouzlem vzpomínkových pabérek z dob, kdy vás po prvé jaly na rybník", „eští ho^ nejrázovitjší lánky Jamoto vy („Z
nebo aforismm lidumilné
a
o
tn
lubái", „eští komedianti" a j.), nýbrž i svou skutenou a mimo jakoukoli relaci stojící hodnotou vnitní. Vcnou svou plností, nC" vyprchalou ani za léta, samorostlou životní moudrostí, rázovitou kresbou lidských typ a bohatstvím znalostí specielních, v ní ulo^ icných, poctivostí a pesností postehu i stízlivostí a lakonickou
)
Srv.
i
„Lumír" ro. XLVII.
str. 337.
208 pádností pronášených soud; konen oním zrnitým timbrem pednesu, jakým už z ní promlouvá tento proslulý odborník, pO' tomní vychovatel celého domácího mladšího pokolení lékaského a nestárnoucí milenec pírody.
Od Marie Majerové
nastádalo se mi na referentském prodlením doby, po kterou „Lumír" nevycházel, hned tvero publikací. Z nich nkterými motivy blízka knize Vr> bov je mapa cestovních dojm „Z a hor" (vybavená p' vodní kresbou Maxe Švabinského a obálkou Slavoboje Tusara, jako I. svazek knihovny „Holubice" nákl. autoriným); zatím se dokala 2. vydání. eho chybí spisovatelce do Vrbová nebo Thomayerova odbornictví, pln je u ní vyváženo pozorností, ná" ruživ upiatou na pedmt, ryzs ženským pochopením a citovým rozkocháním básnického nitra, pro nž poznání není, než bezpenou cestou k lásce. Nebo pozorovací hledisko je u Majerové dáno jakýmsi rosným bodem citu, žensky vlahého a pevn, až mužné opanovaného svží vní duše, jíž nedovoleno zvtrat ve vyvanu-lou sentimentalitu a larmoyantní roznžnní. Majerová bdlým taktem ovládajíc své srdce, mže hrát a vskutku ráda hrává s citem tenáovým: pechody z dubnov pehákové pohody v prudké sluxieno, které taví každou chmuru, ze soucitu ve vzdor, z pathosu v srdený a tklivý humor vnášejí do jejích pros cosi pímo nestolku z ásti
již
luh
—
;
rudovského,
jako se zas
její
výraz,
styl
a
intonace
pednesu
vdom
pimykají k tradici Boženy Nmcové. Nikdo si však nepedstavuj vnjškového, neorganicky chtného, protože jen a jen módního slovesného primitivismu verejší a pedverejší marky. Majerová povrhla sice piplav umnou preciositou a výšivkovou ornamentikou jistých literárních ženských runích prací, její výraz rád zachází ke a
koenm lidové mluvy, nalézaje jadrná a originelní úsloví traktovat eí úmrn prostou, nejednou
hled jednoduché vci
k výrazu krajovému sáhající (srv. „Chodské jesle", „Béba" a j.). Ale pi thematech složitjších dovede své prostedky odstupovat stylisaním úsilím, jehož sotva postehujete; tak je nenásilné a samozejmé. Je to slovem dobrá tradice, úeln a rozmysln pstovaná, chápaná nikoli jako nemnnost proti nutnému vývoji, nýbrž uvdomle kultivovaná nkým, kdo neustrnul ve stadiu poátem'm ani neulpl na ochuzující formuli a zjednodušující patrone. Naopak, ani hrozny bohatší stylistiky nevisí Majerové ni^ kterak vysoko a nkteré pasáže i celá ísla její knihy se i tvarov a rytmicky pozvedají na úrove hotových básní v prósc, což je
až
209
tuším tím pozoruhodnjší, uváží^li se, že snad veškery tyto kusy vycházely ve feuillctonní rubrice listu dlnického.
pvodn
M. Majerová dovede odhmotnit a zduchovt smyslnou skute' nost (skivana za asného jitra na p. pipodobní k „opozdilé hvzd, která zapomnla zhasit noní jas a ztemnla do hndá ped sluncem*"), jako srostit ztlesnit pelud (srv. pvabný konec kde rusalky po veerní hudební produkci na Zo^ fín plaše vylézají z vody a všeten pátrají v pultech a notách); zná nkolika malebnými tahy ozejmit hlubší smysl jev („Ves" nice horské, v nich starobylé devné stodoly, pravé vže úrody, jichž ela pamatují robotu a základy jejich pravk"), sevenou mc" ditativní složkou lip a názornji než jiní essayistickým traktátem nebo sociologickou studií vyvolá na p. píiny, z nichž se zrodil socialism i v zapadlé, od svta odíznuté horské vsi. A s jakým zdarem umí rozvinout možnosti, dané tradiním východiskem, po^ chopíte na místech, kde postehnete u ní vliv moderních method výtvarnických, dobe asimilovaných a znamenit zmocujících úin srdené dvrnosti, blízkého vztahu k látce a námtu. Na doklad namátkou vybírám tuto pasáž, s vervou chytající ranní ruch skalské ulice, z rty „Loské jaro", která vyšla i ve zvláštní bibliofilské výprav Tusarov, vnována jako novoroenka odb^ ratelm „Holubice": „Kola devaova vozíku .... vydražovala hrbolaté dláždní k hnvivému hluku. Dti vybhly ze sklepních a nádvorních byt, mhouily chudokrevná víka ped sluncem, takže se podobaly usínajícím kuátkm. Klouek, zahalený do maminina vláku, pinesl si hraku: starou pružinu z pohovky, a jeho chování honosn pravilo: he, mám, nedám! Byl však brzy pekonán. Tíletý sportovec v sukních nás pedbhl, hraje kopa^ nou s odloženým plstným kloboukem nejstarší své sestry mo-' distky. Psice myšaka vyvedla pt krásných nemotorných štat ped vrata ohrady, a všecko se vrtlo na jedné hromádce: hlavy, nohy, ocásk)% až oi pecházely v hemžení erných a bílých skvrn. Modrooké batole stanulo na prahu oprýskaného domu a úžasem „Koncertu
léta",
po
zapomnlo, jak je zázraku pohybu a spchu nevidlo, až ústka zavíti
zaujala co je
psí rodina.
Takového
na svt." — Vše v tomto
prostném bibelotu i v ostatních nových knihách M. má hybnost a tvrí neklid, který dobývá nových sensací i z prašné pouliní mstské každodennosti, jako dovede umlecky nové a svže tžit ze sváteních chvil samoty, ztrá^ vených v nejkrásnjší koutech naší domoviny, na Karlštejn, pod erchovem, na bezích Vltaviných, v bezejmenné horské vsi.
origineln Majerové
Lumir XLVin.
7.-8.
27
2X0
To iní
kcpkc
práce autoriny sympatickými jako všecky
pro^
jevy života.
Vci nekomponované, terce nejlépe se
venska"
daí
i
nesoucí ješt horkou
v tetí
(„Holubice** sv. IV»
kou úpravou Slavoboje
pee
prožití,
au^
nových publikací, „Ze Slo' slováckými ornamenty a grafic
z jejích
se
Tusara). Je to
ada
cestovatelských
dojm
zaokrouhlených povídek, skládající s první knihou jakousi au' torinu poetickou vlastivdu, která zprvu, jak už eeno, byla v-* nována urité tenáské tíd a dnes se tedy stala souborn pí" stupnou také vrstvám ostatním. Spisovatelka na Slovensku pc' konána nejprve krásou kraje, psobí i na vás její evokací; neulpívá však jen ie malísky na barvitém povrchu. S ženským útlocitem, nevtírav proniká v povahu lidu a zjišuje, ím se jeho plemenná podstata liší od naší. Neanalysuje jí chladn, promilovává se k ní a teba^li, prodírá se i trním zaujetí a houštím temnjších sklon
i
kolektivních;
nezavírá
oí ped
stíny a vše
se
snaží
chápat ne^
strann. Je práv i v tom kus umleckého taktu, že krajináské a subjektivn lyrisující pasáže, které v první sbírce pevažovaly, pes autorino zanícení pro krajinné pvaby Slovenska ustupují tady rázovité kresb figurální a objektivn drženým obrázkm genro-* již autorka teple a pece bez pemíry sentimentu maluje vým. štstí slováckého Filemona farára s jeho Baucidou i se sklání nad rozryvný žal osielého dtského ervíka, jemuž chce matka opatit nového taku, a studuje zamlklý zjev tragické krasavice z Pováží nebo se zaujme psychologií staíka, který co živ nepa' matuje tak dlouhé vojny, že ani vit nechce, všecek již umoen touhou po kuivu, své svrchované slasti, jíž se už kolikátý rok musí odíkat, pokaždé nkterá karakteristická hlava pi vší jedi^ nenosti a odlišnosti nese též význaný rys etnický a má pozadím uritý zajímavý výsek spoleenského prostedí. Platili takto v knize o Slovensku jednotlivá uzavená ísla a hor" zejm byla instrumcnto^' sama o sob, sbírka „Z vána též pro dojem úhrnný. Je také patrné inspirována symfo-' nicky, Smetanovou hudební básní a podložený motiv domova a vlasti mocn zní do šírá celé knihy. Pedstava národa, ím je tu národnost ústy vyznávána a výslovn apostrofována, pipo^ míná se vám tím dtklivji v onom vroucím zájmu o vše, co jest dávnovké jejím nejvlastnjším výrazem: o kulturní pežitky, i jen starosvtské, stejn jako o národn kulturní nadje do bu' doucna. Silné a radostné vdomí píslušnosti k národnímu celku prochvívá ty stránky a obráží se již ve sdílném, družném a jakoby
A
luh
mén
a
211
k množství obráceném pednesu tchto pros. Stále se vám vrací na mysl postoj pracovité ženky z lidu, s úsmvem v oích a zpvem na rtech ile peující o celý tábor a jeho širý byt; anebo obraz mladé matky nelíeným hrudním tónem prO'' mlouvající k dtským bytostem a naléhav se znepokojující o jejich pímý rst duchovní i fysický rozkvet. Ano, nco svobodn vý^ chovného zaznívá z tchto drobných kus á nejhlasnji se to ozve pobídkou k návratu do pírodního ráje, k zasutým zdrojm ne' zmrzaené životní síly a radosti, k širým hromadným podmínkám Stále
pi etb
osobnostní svobody. Teprve rušností a
z
protikladu tchto tužeb
dusnem velkomsta pramení u Majerové
s
nezdravou
jako druhotný
akcent též rozlad sociální nespokojenosti. Odtud, jak je pi spisová^ teliné živelném naturelu a sanguinické letoe jen pirozeno, její
hromadné se zabarvují hned také nesmlouvav píkrou tendencí. Marie Majerová ve veejném a spoleenském život je od let známou zdatnou pracovnicí v dlnické stran, jejímž službám záhy vnovala i svj talent literární. Pes toto vyslovené stranictví bý^ zásadní sympatie
válo tuším apartní.
její
Nezdá
postavení se
mezi soudruhy vnitn vždy ponkud že by kdy byla dovedla zcela ztrnout
mi aspo,
v úzké programové observanci jiných, socialistických spisovatelek a spisovatel, ani že by se byla ve všem všudy podizovala tuhé fakciosní disciplin. Její projevy si povtšin uhájily svobodu a odlišnost osobitosti. ]c také jist na výsost zajímavé, že sice ješt ve svém nejrozmrnjším díle, „Námstí Republiky", které j^em tu
ped
šesti lety
karakterisoval
jako
románovou
fysiologii
myš'
lenkového hnutí, s ironií velmi bodavou odmítala myšlenku ko' munismu a rozkladný anarchistický individualism, vykládajíc je smyslným sobectvím a vbec pohnutkami ie fysiologickými; sama nicmén povrhujíc zlatým soudružským stedocestím a hla kou kompro mlsnosti, nakonec se piklonila k jedné z frakcí, v nž se zatím také u nás rozpadlo tídní hnutí dlnické. A to zrovna k oné extrémní odnoži, jejíž cíle a prostedky nejsou dnes valn daleky doktrínám, v jejím román s takovou vervou odmítaným. Hlubší píinu bych vidl v tom, že práv u spisovatelek rázu M. Majerové, u žen jejího prudkého, stavami a mízou pekypujícího naturelu nejmén lze myšlenkové abstrakce oddlovat od temných bytostných základ pudových, od primérního živelného dna lo' vková, v nmž ostatn naše autorka v umlecky slabší, ale myš' lenkov nejpíznanjší práci své pedchozí novelistické knihy „Dcery zem'' sama vytušila nejkypejší pdu pro koeny osob'
.
212
Avšak pravé toto pásmo spíná lovka rodnou zemí, pokrevenstvcm a národní pospolitostí. zrovna ono tvoí sám melodický základ literární osobnosti M.
ního štstí a sebejistot/.
nerozlun
A
s
Majerové a všecko specificky ženské kouzlo jejího talentu. Ono zdá se mi konen poskytovat také nejbezpenjší záruky, že M. Majerová nikdy nerozmnoží adu onch neženských stvoení, jaké nám zplodila doba, typických moderních lític, jakých nechybí dnes ani v žádné jiné politické stran, by i sebe konservativnjší stU" den nakvašených intelektuálních fanatiek, dychtících jen po skal" pech protivník a s chladnou rozumovou, ledové nenávistnou rozkoší se brodících pedstavami o proudech krve, prolité za jejich samospasitelnou pravdu. Kdežto ve všech tech knihách, o kterých tu dosud byla e, :
politická
a
tídn výluná
tendence spisová telina
prosvítala, ve tvrté z jejích
riky" („Holubice"
sv. V.),
jenom zlehka
z Amemnohem okázaleji pes adu partií deskrip"
nových publikací,
„Dojmy
vydírá se na povrch
pevažuje složky ostatní. Tím se dovede napsat jen pero básnické, a pes nejeden oso-* bité jasnovidný psychologický pohled do sociální mechaniky vlastn Spoleenské hledisko je tu již vymyká z rámce tchto posudk. vyslané stranou na sjezd delegátky, diktováno úlohou pedem ochrany práce ve Washingtone a radikální krédo se proto písné vy" a vkovité hrocuje proti všemu vžitému, starému, v panujícím tradici kotvícímu. Nicmén ani tady se asto neubráníte dojmu, jako by se cit dostával do kížku s pesvdením. Snad že je to jen vyznívající sugescc svazk pedchozích, ale zdá se vám, jako by srdce, živými koeny tak hluboce tkvjící ve slehlých vrstvách tradiních, samo bezdky se vzpouzelo nauce, že je nezbytno zaít skrz naskrz znovu a bez tradice, od nahého Adama a holé zem budovat nový svta ád, by pro to stranická theorie a dialektika dodávala tisíc rozumových dvod. tete mezi ádky a marn se vzpíráte vetelé pedstav, že tato rudá holubice, jež si vyletla suché shlédnout, hrne^i se již želaná potopa, vrací se od Nové zem ovšem znamenit posílena na mysli a utvrzena v er^ vánkových nadjích a snech, ale i s pohnutou nostalgií po rodném hnízd. A že na dn toho citu, tichého, zddného, nevykoenitel^ nho, se jí tese teskná otázka, kolik z toho, co skládá a ustavuje její starý, tisíckrát proklínaný a tisíckrát milovaný domov, zbude, až záplava opadne a daleko
tivních, jaké
ád
beh
.
.
213
Po prvotin „Pod kídly" by mohla svým rázem do pekvapiti druhá kniha
vídky
mstského
z
sadu"
(edice
Valná ást kritiky
Storcha-'Mariena).
jisté
míry
Marie Pujmanové-Hennerové „Po' jí
„Aventinum", nákladem O. opravdu byla ohromena a
na chvíli poskytovala pohled humornjší než kvona, jíž se z bdle ostíhaného hejna jedno, adoptivní mlád z nenadání pustilo na vodu. Ale to už je osud všech posudk, které si uvykly hned z první publikace autoritativn usuzovat o píštím vývoji talentu a zapovídat mu, aby se nebral jinou, nežli onou utšenou pší' nou, na kterou jej pošlehavá jejich prut. A pece zmna, ano pímý zvrat v mladé tvorb M. Pujma" nové-Hcnnerové mže do opravdy pekvapovat jenom zcela pO' vrchního tenáe a pozorovatele. Kdo se do jejího knižního debutu zaetl tehdy jen s trochou zájmu, jehož vymáhal svou vnitní hod^ notou,
tomu stží
niv rozpuklými prsky,
zášlehy
ušlo,
jak široce
rozevenýma oima
a jak žíz'
mladá básnická bytost pila barvy, pa^ zvukové chvje. S jakým vbec krajním
rty tato
vn
a
dychtivým soustedním smysl, jak horen a s jakou i s jakou upenou zvi" laností se pissávala k realit davostí a zahloubanou vroucností, s jakým utajeným dechem a rozbušeným srdcem vnímala sebe prchavjší vánky z duševních kraj za jitního šeení. Jak byly všecky její postehy srostité a syté, jakou pestrou, bohatou a bezprostedními zkušenostmi loženou drobnomalbu skládaly, že nkteré strany knížky psobily až dojmem petížení a tísn. A hlavn, jak osudn prudce, jak pekotn bylo to vše transponováno v polohy spirituální, v jakém požárovém tempu spalováno na obtišti srdce, pehodnocováno mladým intelektem v ideové a mravní symboly! Ano, až teskno bylo z tohoto debutu pes radostný a kyprý umlecký dojem z nho, teskno z jeho nervového i duševního, jako bleskovým mlnem prosvíceného a napojeného vzduchu, teskno až k úzkosti pi pomnní, jakým vznícením vší bytosti je tu vy žívána každá vteina a kolik smyslové vitality a citové vroucnosti najednou tady vrženo hazardn do hry. A to byla knížka jako
naptím útonou
a
—
po
„Pod kídly",
dílko
pedevším vzpomínek
a rekonstrukce, snažící
vtšinou dojmy ranného mládí, obrážet lom paprsk skutenostního i ilusivného svta nezkaleným kišálem dtské sensibility a citovosti. Spisovatelka ovšem odmítala naprostou d'
se navodit urité sensace minulé. Práce usilující, a valnou se zdarem, vystihovat
slcdnost takového vidu
pouhou
jako
neutrální trpností,
upílišcný naturalismus. vyvolávala
Povrhujíc
svj dtský svt
s
celou
.
214 a živelaostí prvotného vzntu tvrího. Nic proto tehdy nebylo více na snadé, než myšlenka, jak osudným se této zlaté hazardnosti, která vše sází na jedinou kartu a celá se vrhá do každého zážitku, jak lidsky osudným se jí mže stát ,,pechod ze snu do života", chvíle, kdy z touhy po širším obzoru odvážné vyrazí zpod teplých kídel domova. Jaká bude srážka této divoce
horkou aktivitou již
s
dvivé
mladosti se zmrazující cizotou a tupostí okolí, jeho zavilou malicherností a zlobou; jaké stetnutí s otravnou
rozlétlé
bude urážet vše, co je v ní urozeného a mladistv hr^ dinného! Až žalostné zkušenosti zvrátí dnem vzhru všechno dé^ tinné bezpeí a sebedvru, všechen její snadn a jako v dímot získaný názorový klid a klad V druhé kn?ze M. Pujmanové''Hennerové je už po takové srážce. A je to v ní jako po výbuchu, jako po živelné pohrom. Ve vzduchu poletují a víí rozmetané trosky, žalostná tíš ilusí a blahých pedstav, pevahou práv takových, na nichž srdce jC' jího tepelného stupn a ušlechtilých kvalit citových lplo nej^ horoucnji. jist nejotesnjší, zato jest odtud též Jejich pád byl pro hodnotící autorin pohled na né nejrozhoenjší... Srovnejte jen, nízkostí, jež
.
.
n
jak na
p.
v „Posedlých" nazírá na
pomr
hriininy matky
Ic
samé
poznatky odnáší si vbec z pozorování vztah vn zhuštného tepla vlastního do^ pokrevenských rodiímých a mova, jež opustila, aby dychtiv pihlížela a naslouchala drobným rodinným dramatm v mstském sad. Jaký diametrální rozdíl proti 4>kdejš!mu pímo náboženskému uctívání tchto svazk, tak pronikav kdysi vyciovaných, že pouhá vzpomínka na né všecku její bytost rozechvívala až do koán! A není to ted jenom pouhá zdrželivá skepse proti rodin, manželství, lásce, spolehli^ vosti a vrnosti. Je to hned irá nevíra a rouhavá negace, kosnná, hrdince; jaké
hoké
dravé vyzývavá, až k sebetrýrni zlobná a drásavá. Anebo živel se^ xuální, pro který jako by vbec nebylo bývalo místa v prvotin autorin: v druhé knize, teba jenom na ncetných místech, ozval se akcentem, který tuším dokonce pohoršil pannopanenskou chou^ lostivost nkterých kritik. Nedokazuje to však, než jak v bytosti tak výjimen žhoucích smysl, která se leckomu zdála býti istO"
krevného platónského rodu, démonické nebylo o nic
slabší
andl'
ského. A jak už první prudší životní náraz dostail, aby osudn pomísil svtlo s temnotami, rozeklál rozpory a vyloudil disso' nance, nad jakými Arielové harmonie a kladu ted lomí rukama, odlétajíce se
zastenou
lící.
215
Neteba pochybovat, že toto stadium je pro spisovatelku toliko pechodné. Rovnž však nelze nevidt, že tu nikterak nebží o pouhý rozmar a neúastný experiment. Knížka M. P.^Henne^ rove jej aspo nejhodnovrnji popírá, kde by jej chvílemi snad chtla i pedstírat. Tam totiž, kde karikuje. Nebo ani její kari' katura není, než krutou grimasou téže tvánosti, zmuené naptím z odvážné hry va banquc, kterou pro mladou bytost jejího ustro^
pímé stetnutí se svtem mimo intimní oblast domova. Vezmte jen krut pekreslenou groteskní íigurku bás" nika Kasaniny z „Posedlých". Jak keovit, s jakým peptím jení
musilo být
i zlovolných podrobností peherodesovala autorka tohoto svého Herodesa smšnosti, co pitvorných rys .nahrnula, jako by se bála, abyste probh! naposled pece nebrali vážn takového fantoše. Ano, radji až do zámezí pekreslit, než nedokreslit, vybít, vystíkat všecku svou žlu a dravou chut, potísnit a co nejhloU" beji strhnout nadutou velikost, která se objevila klamem. Žádné rozšafné juste millíeu, žádná lhostejná rovnováha. Vše co nejvýš stednji mimo okruh normálního cítní a solidního názorového
slovníka
na
prmru. Je to opravdu kruté mládí, totéž, o nmž objektivn do-' vede u nás vyprávt na p. Božena Benešová, Kdežto M. Henne^ rová zpítomuje nám sám jeho zrod i trpký rozkvt, pedvádí nám je prolnuté a prostoupené vším jejím svrchovan vzrušeným subjektivismem. Je to mládí, které se nesmlouvá o své ncj^ písnjší požadavky na život a uraženo ve své víe, hned se chápe sekyry a rozkotává modly, jimž se vera klanlo, kácí posvátné
chrámy rovnou nad hlavou. Po té stránce jeví se dnes M. Pujmanová^Kennerová i bez destruktivního kréda poli" tického nesrovnateln radikálnjší, než na p. sama M. Majerová. Upímn bych pál autorce „Pcvídek z mstského sadu", aby mohla jednou ze všech nachvat rozmetaných trosek budovat novou
háje a zažíhá
si
svatyni ješt svtlejší a snad že se píliš
nina
i
prostornjší, nežli z jaké vyšla. Ale
k tomu neodhodlá ukvapen, ochotn nepipodobní tm, kdo jako její básník Kasa-*
chtl bych zárove
sobstan
o
i
doufat,
sob
sládnou, tím vášnivji
že se
hlásají,
ví
„ím více ád a smysl
že
v úel,
dozrávají,
v život",
tím ale
více
vedou
pi tom stejn papírov jako se v mládí oddávali svým fiktiv" ním bacchanálm, jsouce za obojí stejn po právu stíháni jejím nemilosrdn povýšeným výsmchem. Nebo nic se mi nezdá ani si
pro dnešní literární umní naléhavji žádoucí, než kult svží, teba prbojné a proti obecnému mravu jdoucí i barbarské a brutální,
2l6
onomu nejmodernji nalíenému fílistrovskému pedpokladu^ že to nebude bezradná a bezcílná anarchie tvarová, nýbrž rytmicky zmožená a zvládnutá energie, kterou však daleko ješt neteba ztotožovat s povrchní, snadno získanou a planou harmonií stj co stj. Dosud jsem tu ovšem pihlížel hlavn k nejrozmrnjšímu kusu knihy, k románové studii „Posedlí", nebo ona se mi zdá. z celého svazku nejpíznanjší nejen pro autorin principielní názor a základní naladní, nýbrž i pro její dnešní metodu stylo' vou a zpsob, jakým traktuje zvolené námty. Pohnuté citové a názorové stanovisko zejm u ní dosud zbrauje i klidné formaci materiálu, povlovnému tichému bránní sytého látkového roztoku. Nedovolila jí ani v této nejrozmrnjší povídce vytvoit vyrovnaný a ve všech složkách vyvážený celek, a jinak není zrovna zle koná-' ponován ten srázný klimax výjev, stupovaný stále ironitji, koseji od tragické základny až k šilhavé grotesce scén vrcholných, a tak bravurn vržený do bdné pírody pražského mstského sadu, kde je víc lidí než strom, víc prachu než zeleni, aby se od této zchadlosti jen tím píkcji odráželo zvichené tempo a pe^ kotný spád fabule. Stejn bych se zde mohl dovolat i jiných ísel knihy. Na p. „Chvy" s jejím každodenním sice, ale drsn a živ uchopeným a novými, kyprými podrobnostmi vybaveným námtem. Nebo „Šat" a v nich zejména oné s briem nahozené a širokým šttcem vedené scény, kdy staena matka v ele davu napadne krám, pro njž se k smrti upracovala její dcera. „Kupy krabic s promaka^nými víky válely se na zemi a stuhy, krajky jako pna, peí, ptáci divní, kytky a dráty bezly z nich, samet bylo na zemi jako pla< zadrhovalo se to kolem nohou, padalo na hlavy, ítilo se odkudsi s polic jako povtí." A staena „šlapala po tom hnoji parády pod sebou, jako by ohe udupávala". A rovnž tak bych se mohl doložit i „Automobilem" pes jeho píliš teskutý záv-' síly
zrovna naproti
zápecí. Jediné za
vn
ený
.
.
.
pes základní námtovou antithcsu, konvenní po' nicmén zvednutou hezky vysoko nad obvyklý prmr
efekt a
nékud,
osobitou spisovatelinou vervou v podání. Ostatn ani pro-* sted všeho ohlušivého víru a disonanního ruchu, kterým na vás útoí celé strany nové knihy M. Pujmanové^Hennerové, ne^
práv
chybí v ní okamžik ryzího básnického zasnní a ticha. Nemíním jen takové drobné hudebné nálezy, jako „oko hluboce modré jako hlas cella", nýbrž také celé teskné zastavení, jež na rušné trati,
opsané
pítomným
cyklem,
pedstavuje povídka „Co se udalo
v
mstském
sade na Bílou sobotu", všecka jako zakiklá a vnit" zalitá. Jímá^li zde pedevším figura matky,
ním dušeným stkaním
utištné k jakési vnucené pituplé zamlklosti o svých citech, pod pekypuje rozbolavélé srdce, autorka ovšem ne^ mešká skontrastovat s ní postavu manželky, která ve své rozšafné korektnosti a reservované rozumovosti není zase než tím chla njším a ztrnulejším výsmchem každého vroucího rodinného níž tím krvavji
vztahu.
Marie Pujmanová^Hennerová má temperament, vc nenávid" nou všemi studen kombinujícími dialektiky tvorby. Nedeklamuje essayisticky o vášních, do nichž by se jí bylo teba teprve vmýšlet,
enicky kde kterou obecnou moudrost, nekupí ani obraz na obraz jako se vzpírá suchým enumeracím a neúastným
neparafrazuje
popism; zato dravími smysly reaguje na každý podnt a ným bitkým výrazem zná tnouti kolmo k jádru pedmtu,
jedi"
jenž
pak snadno pohorší rozšafný normál, napíše'li na p., že „zkornatélý list, zavšen o kloub erného javoru, spal netopýím snem" nebo dokonce, že ženy na americké hou" páce „letly komíhavým podveerem v tygrování svtel a lidí". Pes to mže, myslím, vesele hodit za hlavu všecky dobe mínné rady k znivelování a zvodnatní své exprese. I když se nkdy trochu udýchané zajíkne syntaktickou nemožností („To je nad" strhl její pozornost.
Chápu,
že
nález nových, chutných a svžích jako divoké lesní ovoce stokrát vyváží takovou drobnou násilnost. Opravdovým nebezpeím, které dnes po mém soud ohrožuje autorku „Povídek z mstského sadu", tkví spíše v píliš prudkém zabroušení nkterých detail, v jejíchž facetách a hlatích se roz" a p.), hojnost
ptyluje a na
úkor celku
chámi tchto pros. partikularism, který
tíští svtlo, rozlité
nad sevenjšími plo'
Do vtšiny jich to aspo vneslo rozkladný teba chvílemi byl v jistém smyslu píznaný
pro svrchu karakterisovaný ráz jejich inspirace, nicmén je neje nou s to, aby petížil a trhal vlastní prostou výpravnou linii a vyšinoval samo píbhové tžišt. Bude proto otázkou umlecké sebevlády a kázn autoriny, dovede^li píšt všecky vibrující atomy sestedit kolem skladebné osy podle jedineného pomrO" vého zákona každého básnického mikrokosmu, ovládnout a spoutat
všecky jeho tvárlivé složky osobitým principem
formov úelovým.
(Leden— duben
Lumír XLVin.
7.-8.
1921.)
28
2l8
JIÍ
WOLKER:
NEMOCNÁ
MILÁ.
To není nemocný pokojík, to je smutný rybník na
Postelí
m
a já jsem utonulá jeho devném.
dn
zatížili
tžkým kamenem,
jako
abych snad k oknu nevyplula, kde nebe se dotýká hladiny sklenné.
Milý
Na
si
m
a snad
možná vzpomene
navštíví v této hlubin. židli sedne a klobouk složí na klín,
ekne, že venku
A
nemám,
já
pkné
je
co bych
poasí.
mu
dala,
protože jsem se rozstonala, a
mé tlo
je
prsvitné
jako prázdná sklenice.
svt
lásky chtla jsem nejvíce, dnes srdcem svým ani jediného hladového nenasytím.
Ze všeho na
ale
Odpus
mi,
múj
milý,
híchy moje
I
^€n
%
^^
%
^ ^ ^
FEUILLETON,
DVOJÍ SVTCI.
nými stnami zahaleny do perlami brokát trouchnivjí kosti
pošitých
Jsou jména ozáená slávou odi'
muž
i žen kráevších kání, jména žitím v extatické póse, která nedo' pouští, aby do duše proniklo nco
z profánního
mumraje svta, jména
svtc
a svtic, kteí byli kanoniso' váni za assistence biskup a kardi' nál odných v purpur a hermelin
po stkvlých eech církevních ora^ tor, advokát angeli a advokát diaboli, jména vysázená drahokamy do píklop rakví, za jichž sklen'
tch, již byli nositeli záících onch jmen, a jsou jiná jména, jména lidí neznámých a nepochopených, kteí byli považováni za blázny nebo zlo^
ince a
žili
posmchem
jenom
krátce trvajícím
vné
než upadli ve za^ pomenutí. Jejich obti nebyly slavné jako pontifíkální mše a jejich mar^ tyria byla beze vší okázalosti a odehrála se jenom v hlubinách jejich
však pece povahy vnj' znamená, že umírali nkde
nitra, byla'li ší,
pak
to
219
nahromad rumu v opuštném kam je zahnala nenávist a
kou-
t,
vržení všech, mezi nimiž
A
opo-
typ
popularisoval
a
slávu
jednch a proistil a vyvýšil zapomenutí druhých. Jména jednch vytištna tunými rudými písmeny ocitla se v kalendáích, kde znaila dny, v nichž
jest
vícím putovati v prvodech k zázraným kaplikám a studánkám, kol nichž se rozloží boudy pernikás voskovými figurami, r-
, stánky
dtskými hrakami, a kde modlitby poutník se mísí
ženci a
zpv s
a
veštním dtských
trubek a vyvo-
lava
panoram. Jména druhých nejsouce však nikým vyslovována zmnila se ve
vni
zapomenutí, v blud-
nou vni vznášející se nad tichými a opuštnými místy. Ocitnete-li se na takovém míst a vdechnete do sebe balsám té vn, tu hned jako
% ¥ ¥ tyech
nákladem F. Topiovým. Kriticky je uspoádal Arne Novák, který k nim napsal svazcích
zhuštnou úvodní i
studii,
obzírající
na drobnjší ploše všechen život a
dílo
spisovatele, jinde
poadatelem
podrobnji studovaného. Zpsob uspoádání dokonale umluje námitky, obvykle
inné
antologiím. Již obsáh-
výboru umožnila, aby do jeho ty oddíl bylo shrnuto opravdu vše vypuklé a karateristické z Nerudových
lost
poesií, prací
povídkových, feuilleton-
kritických a aby mistrova podobizna nebyla ochuzena ani o žádný
ních
i
podružnjší
života: nebe
ihned sladeji modré, jako by dýchnutím prchlých, znovu však oživlých jar a všechny ony líbezné sny, na nž jste si kdy sotva troufali letmo jen vzpomenout, vidíte blížiti se náhle svému splnní, ba vy sami pipadáte si lehími, vzdušnjšími a dlouhé výkiky vlaštovek táhnoucích vysoko nad vámi v slunení zái zdají se míti nco píbuzného s hnutím vašeho srdce. Jest vám tak blaze a voln, že bysfe se v této chvíli dovedli rozhodnout obtovati svj život pro nco krásného, vznešeného, pro nco,
vzduch
rys,
tím
rtu podstatnou.
mén o nkterou
je
mkne
vtšin lidí neplatí za realitu vvám však za realitu nejvyšší, ale ani ve snu vám nenapadne, že jiní co
bec,
neznámí se obžtovali za vás, abyste mohli dospti k této chvíli!
Bohuslav Knoesl.
LITERATURA.
VYBRANÉ SPISY JANA NERUDY vyšly ve
mimoádných okamžicích našeho
v
žili.
as kráel neúnavnou svou nohou pes jména obojich tchto lidhle!
ských
by se ve vašem srdci rozechvla jakási tajemná struna zaznívající jen
4 ^ ^
Ve svazku dl básnických nutno
uznáním kvitovati pietu, „Písn kosmické", „Balady a ro-
se zvláštním s níž
mance", „Prosté motivy" i „Zpvy pátení", sbírky, jejichž vnitní hodnota i význam v našem slovesném vývoji jsou naprosto mimo diskusi a ve kterých básník sám podal poslední destilát a vykvašenou tres nkolikaletého tvrího pochodu, byly do výboru pojaty jako neporušené celky. Také z ostatní nepíliš rozsáhlé veršové tvorby Nerudovy vybíráno velmi štde, takže píznanými ukázkami pln vystižen zejména morosní rys starší poesie tohoto našeho klasika, jeho svtobolná negace, reflektivní muka a rozryvné bolesti
pomrn
*
220
Rovnž
dlužno radostné uvína celý jiskivý malostranský feuílleton „Letní vzpomínky" z doby pozdjší — pro tu starosvtskou vni, kterou je prolnut a utšenou, práv humoristickou pohodu, nad ním rozklcnutou. V jisté rozpaky byl by snad mohl uvést poadatele mén kritického nebo naopak píliš akademicky ztrnulého úkol, vybírat z beletristické prosy Nerudovy. Starší poví kove i arabeskové práce nesporn zarážejí jistou promiskuitou, kížením a prostupováním nkolika metod, nedím styl, vtipnými, ale rozbíhamládí.
tat,
že vybylo dosti místa
a
vými odbokami, vmšováním se aupednesu a vbec hojnými prohešky na výpravné observanci. A pece již tady nebylo
tora do objektivního
lze
pominouti všeho, co by jinak ne-
sneslo nejrigorosnjšího mítka, i bylo zejména pijmout nejednu odvážnou improvisaci, jež si dodnes, by na úkor absolutní ceny estetické, zachovala drsnou vni a svží chut výboje, zvlášt látkového. Rovnž právem nebyl poadatel zbyten úzkostliv, kde Neruda jako suchý ezbá figurek odškoduje tenáe výten
chyceným náladovým vzduchem lokálním: pivést ad absurdum tento námtový regionalism zstalo vyhrazeno teprve mistrovým epigonm, v jejichž rukou také shovívavá drobnomalba životního prmru se zvrhla ve fotografické snímky lidského živoení a tlení a jejichž genrové figurkáství, petíženo nechutným detailem a banalitami, se rozbujelo až
do románových
Tím
rozmr.
ruky a tím jemnjší vymáhala volba ukázek
citlivjší
distinkce
novináské innosti „tvrce eského f euilletonu". Neruda,
z
službách denního i ve nejednou pílišn shovíval hromadným slabostem a kehkostem svého tenástva, takže asto se snažil
štdrý dárce
tisku,
jen rozesmávat a chestil rolnikami,
ml
kde spíše mrskat biíky uzlovatými. Pravidlo z toho ovšem uinili zase teprve jeho následovníci, z nichž teprv se nejednomu feuilletonní kout stal hotovou spodní místností deníkovou; nekonen hubenjší fond, jejž vnášeli do mosaikové výpln rubriky pod arou, marn nahrazovali nesnesiteln jalovým espritem, metáním kozelc ped abonentním obe-
censtvem, zbožnním a glorifíkací jeho
pohodlného duševního
n
zápecí, a hlav-
hlediskem tak dokonale pizpsobeným kulturn nejnižším vrstvám svého tenástva, že se peasto Octli ješt hluboko pod ním. Ani Neruda nebyl tedy vždycky posvtitelem všednosti; pokaždé se však zachraoval
bitkou pointovaností a kapriciosní tanení lehkostí tam, kde následovníci bývali pak už jen centov tžkopádní a joviáln klábosiví. Hovl-li také on ve svých
mosaikov
skláda-
ných causeriích mšáckému normálu ve zlém smyslu, který pihanou postihuje vrstvy daleko širší, než
sám
termín slovn napovídá, byl to snad i záporný rys proletáské tídy, z níž
aám
vyšel; kletba,
i
poadatelem
již
díve, by tuším v jiném smru konstatovaná: kletba proletáe, jenž se povznesl nad svoji vrstvu a dobral se jistého, tebaže jen velmi relativního blahobytu. Odtud se mi zdá
pramenit zejména ono peochotné pitakáváni, ba pímo sklonnost k poživavosti, a to nejenom k duchovnímu a myšlenkovému epikureismu, nýbrž k labužnictví hmotnému, gastronomickému. Nezastíral-li toho Neruda sám, bylo v tom kus dobro-
myslné upímnosti, ped níž nelze zaoí stejn jako ped jímavou jistotou, jak rozmaile hospodail ve službách davu: kolik tžkého kovu rozmnil v drobnou minci causeristickou a co nadání utratil ve svých nedlních i všedních efemerácb. Arne vírati
221
Novák rozumn si neosobil práva rC' tušovat tyto rysy, stejn karakteri' stické pro Nerudu novináe jako jeho obávaný sarkastický íz a bitká pole* micka parátnost žurnalistického fedr* fechtýe, který ostatn nepostrádal schopnosti, roznítit sebe i jiné k ve^ losti až palivé. Takto podán sytý a všestranný obraz Nerudovy publici' stické innosti a výbrem správn vy^ Btižen též skutený pomr svtla a stínu. Nejzetelnjší pízvuk položen poadatelem na
brilantní studie ces'
topisné, které dodnes
si zachovaly ji' skrnost koloritu i svtoobanskou šíi názorovou. Zato lituji, že do výboru nepojaty z „Žert hravých i dravých" aspo ješt oba skvostné rodinné genry „Z domácnosti", které by arci nejvhodnji byly zapadly do oddílu prosy povídkové. Rovnž výbr z kritik v názorné zkratce ukazuje celou osobnost. Neruda nebyl kritikem smrovým a ml' urité slovesné krédo, li své více nebyl nesnášeliv zaujat proti lite-
mén
rárním jinovrcm. Neml ani ambicí vdeckých, netheoretisoval suše ani kvtnat, nebudoval krasovdných
systém; kritika nebyla mu konen ani samostatným genrem rovné
ho
noty
mla
jinými umleckými druhy a pro nj význam spíše píleži' s
tostný, feuilletonní. Také když ji pro' vozoval revuáln, hledl jí pedevším sloužit dobré vci, dobrým knihám a kusm, nabádaje, shovívaje nebo káraje, jak ho pudilo bdlé svdomí odpovdnosti k celku a krásný jeho enthusiasmus pro vše, co se mu jevilo zdravým výrazem kulturního snažení a rozvoje. Jeho intuice, snad vlivem vysilující novináské innosti, nebyla vždy zcela spolehlivá. Zato nikdy neselhávala jeho osobní istota povahová, noblesa srdce a nepodpla nost úsudku. Byl vždy mužem, nikoli zženilým hašteivcem, nikoli tti-
nou zmítanou každým vtrem módy
nebo rozmaru. Nepijímal osob a dovedl veejn íkat nepíjemné prav dy dvrným pátelm: jeho soud nebyl veden nitkami navázaných nebo zpetrhaných styk ani ohledy na' hodilých literárn politických sku' penství. Nikdy proto neposkytl veejnosti trapné podívané na nou kritickou posuninu, nikdy nepoteboval zametat svých stop ností jazyka a krkolomnou dialek' tikou. A hlavn co živ neposkvrnil svého pera kritickým zákenictvím neodemstival se kritikou za tajný njaký, by sebe palivjší hnt sou'
peme mrš
kromý.
tysvazková tedy
Nerudu
antologie vystihuje celého; nejen ve všech
oborechliterárnípsobnosti,alei
obmnami
lými
jeho
s
ú
povahových
Na
rys
v každém z tchto obor. osobní význam mistrv vystupuje z nho markantn, aniž bylo teba
umle jej vyzvdat nebo mhouit oi ped tím oním stínem, který zalhá' vat by bylo
dové
prost urážkou oprav
velikosti.
rušují
Nebo
ani stíny nepo'
skutené hodnoty, nýbrž
dife'
rencují svtlo, zaruují vrnostportré' tu a pispívají k dojmu životné plnosti
a uritosti. Doceluji obraz velikého muže, jehož památce neteba ani
um-
lého svtla ani chytráckých retuší. Ceníme si práv živého obrazu básní-
ka
i
ného
lovka, nikoli mlžné svtce
fikce faleš-
pochybného
poloboha. Za dnešní drahoty eské knihy tento výbor, podávající dílo Nerudovo ve všech složkách a rozsahem i cenou pístupný též vtšin, má vítané popularisaní poslání. K. Sezima. a
Milan Fuík: JAK LÉTY ZPÍVAL
LOVK- ECH.
Tetí kniha verš. Praze 1920, v nakladatelském družstva „Máje". Str. 94.
V
Obsáhlý svazek lyriky vlastenecky
píležitostné
dvrné
i
nemní
222 V podstat obrazu, který ped dva* ceti léty nakreslily o Milanu Fuí' kovi jeho dv první knihy verš „Utíkám k slunci" a „Cantus firmus". Jest pedevším patetikem, jenž radji vždy pidá drazu než by pi' tlumil výraz; horlí, ení, deklamuje s
velkým nákladem zvuných, avšak
namnoze otelých
pimyká se lyrice ped
slov;
celým slohem k eské
velkým
básnickým
pevratem
let
devadesátých, dokud rétorika byla považována za znak výrazové síly. Má obas citovou velost, myšlenko* vou obratnost v refleksi, mladistvou
prudkost pírodního postehu, jeho zlým básnickým
jímž se Milan
osudem
ale jest
Fuík
spokojí tvoiti po svém a ze svého. Této základní vady, tak patrné zvlášt v horoucích a roztoužených hymnách na barevné a vyvaroval se jižní, svtelné leda v nkolika psychologicky zají' mavjších básních teskného a zá' dumivého mužství, trpce zamyšk' ného nad líchou nedooranou, nad nadjemi nesplnnými, nad silami nezužitkovanými, ale i tu, jakož i v motivech silného oteckého citu, namnoze ruší barvy píliš pastosn nanesené. istým epigonem až do zkrojení verše a ladní obrazu jest Milan Fuík v cpickém intermezze o mnichu Antonínu a trubadurovi Alainu Chartierovi, kde podlehl dí' lem Vrchlickému, dílem Zeyerovi. Od druhého, vlastenecky tendenní' ho oddílu knihy vyjde úpln s práz nou estetický pozorovatel a posuzo' vatel, kdežto djepisec eské politiky nalezne tu naopak mnoho dokU' klišé,
zpravidla,
kde by
a veršem
venním prmrné obana, který nemá
namnoze kon^ eského
cítní sice
cíle
mentu velice píznaných: od státo' právního vzdoru devadesátých let ješt ve slohu „Písní otroka'* a v du' chu staršího pokrokáství pres krisi politiky za „positivního" ob'
dobí až po národní osvobození sle' duje tu Milan Fuík slovy ponkud
zcela
uritého, ale jenž se spoléhá na ne'
klamnou mluvu
plemenného
in'
stinktu. Není, pravda, nic osobitého
v této pateticc místy až úvodníkové, psané vtšinou za píležitostných podnt, ale práv tato typinost zlatého stedoeští bude zajímati historika, jenž na soudobou, um' lecky o tolik hodnotnjší politickou lyriku opravdových básník, Machara. Sovy, Bezruce, Dýka, musí pohlížeti jako na projev individuál' nosti zcela výjimené. Zde horlí, gestikuluje, výjimen i zpívá prmrný,
každodenní, pravidelný
lovk'ech.
ml
moe
eské
nadmutými
A. N.
Emanuel Lešehrad, LOVK Verše. V Praze 1920, nákl.
A ZEM.
AI. Srdce. Str. 89.
V
lyrice Emanuela Lešehrada na' v poslední dob patrný obrat od náladové a dojmové intimity k refleksi namnoze filosofického rázu; v souvislosti s tím vystídaly nerý' mované daktylotrochejské pasáže U' volnného rytmu a nepravidelného lenní strofického jeho dívjší uza' vené útvary zpsobu vtšinou pís' nového. Je'li tato formální zmna stal
píklonou k pedpo' eské mód lyrické, znaí Le' šehradv nejnovjší smr myšlen* kove dokonce návrat k hodnotám
zcela patrnou
slední
našeho básnictví ped tyiceti lety. Tehdy, za obecného opojení nauka'
mi pírodními sofií,
a positivistickou filo'
v témž evoluním
monismu
zpíval Jar. Vrchlický, knihou „Duch a svt" poínajíc, chválu a slávu veS'
míru
vn
vyvíjejícího,
vn vn tvoivého; tehdy
se petlujícího,
se
zapínal lidské djiny do etzce pí' rody organické i neústrojné; tehdy jeho nadšený panteism vidl stejn v geniích dávnovkosti jako v hro'
223
madné
mluví jen úryvkovit, v nápovdech
ství
a
civilisaci soudobé projev božneumdlévajícího a prosycujícího veškerenstvo. Emanuel Lešehrad pi' dává k tmto motivm, pvodu namnoze hugovského, leda ješt oslavu technického a mechanického pokro' ku píchuti ponkud amerikánské a pohíchu leckde pokulhává v geolo'
kosmogonické výzbroji nanezcela pesné. Pravda, nejedse mu zdaí vzletná pasáž, v níž
gické a
ukov
nou hymnikou opravdu
za
se rýsuje sku-
tený názor a prožitá myšlenka; leckde psobí jeho cyklické azení pímo dojmem zpv a chvaloei liturgických, ale v celku zstává tato kosmická
reflekse, nesená zápalem myslitelským, pece jen odvozeným a dnes již zastaralým umním z druhé ruky. A. N.
ve zkratkách. Zmaten ponkud v sob, nedviv k životu a pohrdaje hlasnými projevy vitality, tento Jan Hanský sní, teskní a touží; drobné náladové malby krajin v duší se symbolickými náznaky, jak je milovala léta devadesátá, vyhovují jeho povaze nejlépe; uzavená, krátkodechá forma obas dykovské pregnance vystauje jeho intimní lyrice;
sám
sem tam podaí se mu teplý akord písový. První cyklus „Touhy" vyzrál lépe a hutnji než druhá ást knížeky „Stesky", kam do skutené lyriky zalehl místy i skípavý tón nebásnického a mudráckého moralisování, ale co si poíti se zlomkovitým intermezzem „Rozlet"? Nemá souvislosti, ani jasného
Jan Hanský, STESKY A TOUHY. Verše.
V
Praze 1921, nákl.
Dvrná
L. K. Žižky.
smyslu; u-
bombast; mísí kazatelství s náladkástvím až titrným; nanáší barvy pímo kiklav. ten
padá ve
frázi a
knížka ztlumených verš
vedle
dvrných
Jana Hanského nebyla, tuším, urena vlastn pro veejnost; jest to šeptmá plachého srdce, které se v zasvcených vteinách milostné touhy a životního stesku naklání ke spíznné bytosti, dorozumívajíc se s ní lépe než s kýmkoliv na svt, i když
uuje
tento fragment, jak
zpov
% % ^
Šestinedlní pohostinské hry moskevských chudožestvenník v Mstském Divadle vinohradském pinesly eskému divadelnímu životu nejedno cenné pouení, positivní i negativní. Nebylo to již odhalení nového umleckého svta, jako návštva Stanislavského ped patnácti léty. Za tch ho.
let
prožilo
Ovšem
eské divadlo mno-
vyvíjelo se spíš extensivné
než intesivn, stejn jako
celý
národní
Hanského po-
tžko
zá-
pasí jeho autor s formou, s jakou
námahou
se
dopracovává uzaveného
mu
nedostává tvaru, jak naprosto se autokritiky jen ponkud vyzrálé. A. N.
DIVADLO.
PÍKLAD MOSKEVSKÝCH.
patnác
slok
^ ^ ^
rostlo spíš do šíky než do hloubky. Ruští umlci, utkvli na onom stupni, kam dospli již ped patnácti roky. Byl to vytvoen styl, vystihu-
život,
úžasnou plností a pravdivostí ruský od Ostrovského ke Gorkému, a Rusové,
jící s
realistický repertoir
zstávajíce vrni repertoiru, zstávají pirozen vrni i stylu. Nejvýš že
njakého Hamsuna, jejž pipojili ovšem transponují do ruské tóniny. Tedy repoirn, literárn, nepinesli
224
bychom dávno neznali. Nejvýš po tragických událostech po' sledního pltiletí, chápeme lip, kolik varování, nikým na Rusi neslyšeného bylo v díle ruských dramatik, líících ty lidi bez vle. Snad že to i herci pochopili a snad proto je v jejich pO' dání echova a Gorkého tolik straš' nho smutku. Ten varovný hlas, který nám ukazuje nebezpeí slovanské nic,
co
dnes,
blátivé rozbedlosti a neplodné
rozci
má
pro nás svoji pounou cenu, dovedeme'li mu dobe rozumt. Jaroslav Hilbert, který tak prudce cítí nebezpeí tohoto pasivního slovan' ského rysu povahového, dal se strh' nouti až k nevlídnosti k hostm, kteí pece tolikerým utrpením osob' ním platí trpce za poblouzení svého národa. livžlosti,
Tedy
to jsou negativní
prospchy
ruské návštvy. Ale jsou prospchy
Zpsob, jakým tito Rusové svj chudý repcrtoir, je tak úžasn dokonalý, že stží lze nalézti v souasné divadelní Evrop nco
positivní.
hrají
srovnocenného. Nejen, že jsou mezi nimi jednotlivé individuality, njící vysoko nad prmr, jako Kaalov a Germanova, umlci evropské výše, zjevy obdivuhodné dokonalosti tch' nické a jedinené intensity cítní; ,nejen že jsou tu umlci jako Tascha' nov, Bakšejev, Šarov, Pavlov, pí. e'
chová'Knípperová, Orlová, Greova, Kryžanovská, Alexandrov, a j., v nichž boží jiskra ozauje dokonalé ovládání hereckého métier ale úžasná souhra je hlavní silou tohoto ensembl, sou'
—
hra, o jaké se nám nesní na eském jevišti.
vbec
nikdy
Pímo zbožná
oddanost k dílu básníkovu, úplné podízení vlastní osoby dílu, naprosté
pedstavovanou postavou, suve' rénní ovládání tekstu (hraje se bez
sžití s
nápovdy:
to všechno vytváí onu nenapodobitelnou atmosféru životní pravdivosti, pravdivjší a hlubší než život sám, která nás uchvacovala na tchto pedstaveních. A ješt nco. Byly veery, kde režie ruská upustila od realisticky vrné reprodukce ov-
zduší, a spokojila se
n
pouhým
neutrál'
šedým pozadím s nejnutnjším náznakovým nábytkem. A hle, dojem byl stejn hluboký: dkaz, že tajeni'
umní neleží v kulisách, ani ve svtelných efektech, v barvách, ko' stýmech a reflektorech, nýbrž nkde jinde: v nitru umlc. Dovedou'li si naši herci a pedevším naši režiséi uvdomit tuto jednodu' chou pravdu, moskevskými tak ekla' tantn dokázanou, dovedou'li od vnjší, vnjškové, na efekt a oslnní vypoítané režie pejíti k režii vnit' ní, která tžišt díla peloží z kulis, výpravy a svtel do hereckého výkonu dokonalosti provedení, vypracováni slovního a mimického, a bezvadnosti souhry, budeme míti ron snad mé' ství
n
premiér, ale
budou míti njaký
význam, pinesou njaký vniní ob' sah, stanou se zase událostmi 1
e c
ký
m
i,
nikoli jen
um'
divadelními.
Stane'li se tak, nebyli tu moskevští
nadarmo.
Hanuš
Jelínek.
,,Lumir" bude vycházeti v r. 1921 každý druhý msíc mimo ervenec a srpen v dvojíslech po S K. — Patisk pvodních prací se vyhrazuje. — Dopisy administraci „Lumíra" butež adresovány: asopis ,, Lumír", Praha, Karlovo nám. . 34. — Listy pijímáme jen frankované,—
Rukopis nevracíme. Za redakci odpovídá Dr. H. Jelínek. Majetrilk a vydavatel nakladatelství
íslo
toto
J.
Otto, sp. s
vydáno dne
27.
r.
o.
—
Tiskem „Unie" v Praze.
ervence
1921.
1^ ±Vi A LUMÍR V^
R. XLVIII.
J.V
ÍSLO
g.^io.
BRATI APKOVÉ:
ZE ŽIVOTA HMYZU. PEDEHRA. (Zelená lesni mýtina.)
Tulák
padne) Ha. Ha. ha, ha, ha, hahahaha, nedlá. Nemusjte se smát; já jsem si totiž neublížil. (Ope se o lokty.) Vy vy si myslíte, že jsem vy opilý? Ba ne. Já pece ležím pevn. Vidli jste, jak rovn jsem pád padnul. Jako strom. Jako hrdina. Pedvádl jsem lovka. Jaká podívaná (u^eine Kdepak, já se nmotám. Já ne, ale všechno ostatní je opilé. Všecko se motá, všecko se toí je z toho haha, už dost, vždy dokola, poád do koleka nanic! (RozIiIiži se.; Tak co? Všechno se toí kolem mne. Celá zem. Celý vesmír. Pílišná est pro mne. (Rovná eí šaty.) Odpuste, nejsem na to obleen, abych byl stedem harmonie sfér. (Hodina zem epid Tak, tady je sted. Tove se kolem mé epice, tu to neporazí. Kde jsem vlastn pe.stal? Aha, už vím. Padnul jsem pod svým kížem. A ty sis myslela, kvtinko, že jsem opilý? Veroniko, rozrazile, nenadýmej se tak svou stízlivostí. Tvé listy, Veroniko, se dávají na rány; pokej, rozrazile, položím do tebe své srdce. Já neíkám, že nejsem opilý; kdybych ml koeny jako ty, netoulal bych se po svt jako pobuda. Tak je to. A kdybych se netoulal po svt, nepoznal bych tolik vcí. Vždy jsem byl, jáku, i na té velké vojn; vždy já jsem uml a dnes umím všechno. Kydat hnj, zametat ulice, i latinsky, hlídat, epovat pivo a všechno ostatní. Všechno, co jiný nechce dlat. Ted vidíš, kdo jsem. Kdepak jsem vlastn pesta!? Ah?, já jsem totiž už vím. Ano, to jsem já; mae znají všude. „love, ;á lovk. Nikdo mne jinak nejmenuje. íkají vás dám sebrat", nebo „love, uklidte, udlejte, pineste
(vymotá se
z koiis, kiopýtijc a
to je švanda, že?
To
:
nic
—
—
—
—
)
I
—
mn
)
—
mn
Lumír XLVni.
9. -10.
mn
29
226
nebo „táhnete, love". A já se tím neurazím, že jsem lovk. Kdybych nkomu ekl „love, dejte mi šesták", urazil by se. Když se mu to nelíbí, dobrá budu ho považovat za mo" týla, nebo chrobáka, nebo za mravence, za kdo chce. Vždy tohle",
;
mne
je to
všechno jedno,
lovk
napravovat. Ani hmyz, ani
nebo hmyz. Já nechci nikoho
lovka.
Já se jen dívám. Já se jen koen nebo cibuliku v zemi, díval bych dívám. Kdybych se na nebe (zvedne se na kolena) do nebes. Do smrti bych se díval rovnou do nebe. (Vstane.) Ale že jsem lovk, musím se dívat na lidi. (Rozhlíží se.) A já je vidím.
ml
Pedant
(vbhne
Haha, hoho, hoho, ha, haha, ach ty krásné exempláe. Apatura Iris. Apatura Clythia! Barvo^ mnka duhová a batolec modrolesklý! Ha, ha, ty nádherné kusy! Oho, oh, ehe, pokej, už t mám! Oho, ha, už jsou zase pry. Haha, jen opatrn, pozor, pst, pozor, tiše, tiše, ech, ech, pomalu, se sifkou
na scénu).
—
—
—
he!
aha, oho, ho, pozor, pozor,
Oho, oh, hoho
—
Tulák: Hej, napak ty motýle chytáte? Má úcta, vašnosti. Pedant: Tiše, tiše, pozor. Nehýbejte se. Sedají na vás. Motýlí! Batolci, duhoví.
Nymphalidae. Pozor, nehýbat
všechno, co páchne. sedají na vás!
Na
bláto.
Na
Oh, oho, ohoho,
Tulák: Necht je, Pedant: Co, cože,
hrajou
výkaly.
Na
se!
Sedají na
mršiny.
Pozor,
ech.
si.
je jen úvod k páení. Ha, ha, je doba samiku, snoubenka prchá, voní, láká, pronásledovatel ji lehtá tykadly, klesá unaven, samika letí dál, pijde nový, silnjší, statnjší, samika prchá, dráždí a vomV
páení; sameek
hra? Hra stíhá
vný
milenec za ní, aha, aha, chápete už? to je ád pírody; snoubení; vné, vné, pohlaví. Pst, zápas lásky;
vné
pst,
tiše.
Tulák: A co s nimi dláte, Pedant: Cože? Motýl musí
když
je
chytíte?
být uren, datován, vazen do sbírky, nešeti pelu! Síka budiž z jemného tkaniva. Motýl bud pc zorn usmrcen stisknutím hrudi. A napíchnut na špendlík. A na^ pnut papírovými proužky. Do sbírky uložen, ádné vyschlý. Budiž chránn ped prachem a moly. Vlož do skínky hubku ale
s
kyanidem.
Tulák: A pro to všechno? Pedant: Z lásky k pírod. love, vy
— Aha,
tu zas
je
máme. Haha,
nemáte lásky k pírod.
pozor, pozor,
už neuteete, hche, oh, hoho, eh, eh, eh
tiše,
(odbíhá).
eh, eh.
Mn
227
Tulák: Snoubení vné, ba jak
je
ekl
pedant.
vný
zápas lásky,
as páení,
to tak; je stálý
Rate
odpustit,
já že jsem opilý? Vždy vidím dobe, všechno je dvojmo, všecko dlá pár, tam, tady, tuhle, tamhle zas a všude, všecko je v páru. Oblaka, mušky, stromy, všechno se objímá, te, lichotí, dráždí a honí, ptákové v korun, vždy já vás vidím, já vás vidím, já vidím všechno. A vy dva, vy ve stínu tam, vidím vás splétati prsty, zápasit horce a tiše, nikdo si nemyslete, že ho nevidím odtud.
To
—
je
—
páení vné. Rate
si,
co chcete.
dovolit,
Nevidím nic. Než odkryju oi, zkiknu.
opilý jsem, ale hodný.
Dlejte
(Zakryje
si oíí.)
—
(Tma.)
- Vše chce být párem, ty jen, který tu potm sám, sám, sám, bloudíš klikatou cestou, marné, marn, marn, bys rozpáhl ob ruce v honice lásky. Dost. A vy se mjte rádi, já vám to chválím; je to dobrá vc,
a pírody moudrý ád, jak ekl též pedant. Vše má být párem. Vidím líbeznou
zahradu lásky,
kvty
vystlanou, (zadní
kde mladé páry, krásné motýli
vtrem
opona se zvedá)
dvojice,
lásky nesení,
v blaženém letu, jako by si hráli, bez konce nesou vné snoubení. Neb vše chce býti párem. (Odkryje si
oí.i
(Scéna se rozsvtli.)
Kde
to
%
jsem?
stojíš,
228
DANTE
ALIGHIERI:
BOŽSKÁ KOMEDIE. PEKLO. Peložil
Jaroslav Ha as z.*)
Zpžv první. Kde polovic je pouti v našem žití, já dostal se v les jakýsi, se tmící, že nebjlo již pímé cesty zíti. Ach, jaký byl, jak obtižno je íci, ten drsný les, houš silná tak i divá, že v mysli vzbouzí strach se vracející! Je trpký, smrt že málo trpí bývá; však, abych dobro líil z toho svahu, o jiném, co zel jsem tam, verš zpívá.
a
Již nevím, jak jsem prošel v jeho prahu, tak plný spánku byl jsem v oné chvíli, co opustil jsem pravou svoji dráhu.
Když však mé kroky v pat vršku byly, kde ony úvaly se zavíraly, jež moje srdce bázní zasmušily, výš hlédl jsem a vidl jsem, že halí už té obžnice svity, jež každou stezkou pímo vede v dáli.
mu heben
Tu trochu stišil se strach onen lítý, jenž vlád mi na bídného srdce plese v noc, již jsem strávil s bolnými tak
A
jako ten, jenž úzkostí se tese,
když unik na pobeží a k
city.
nebezpené
z
moe
vod zpt
jeku,
zrak nese.
*) Dantova „Božská komedie" jest jako díla Homerova, Shakespearova neb Goethova z tch básnických výtvor, k nimž se generace vždy znovu vracejí: proto ve velkých literaturách, francouzské, španlské, nmecké vzniklo za sebou a vedle sebe nkolik peklad, z nichž každý znaí jiné pojetí slohové. Ani u nás, kde po úctyhodném, ale neobratném nábhu anthologisty Fr. Douchy vytvoil úsilím celého života Jar. Vrchlický klasický svj peklad, zdokonalovaný a broušený v každém ze tí vydání, neustrneme na jediném pebásnní „Božské komedie". „Meditace" pinesly ped asem velmi vrné a dstojné ztlumoení „Pekla" od katolického dantisty Karla Vrátného, a dnes se domnívá redakce „Lumíra", že uctí výroí Dantova skonu nejlépe, otiskne^li ukázku z nového eského „Inferna", o nmž pracuje pebásnitel
Petrarky, Baudelairea a Moréase, Jaroslav Haasz.
229 tak duch
mj,
stále ješt na útku, by prúsmyk ten shléd jímž nešel nikdo živý za všech vk.
se vracel vzad,
blíže,
Když odpoíinkem s tla spadla tíže, sklonem v pusté stran, tak, že vždy pevná noha byla níže; bral jsem se zase
a hle, tu skoro na poátku strán lehký panter, pehbitého tla,
mn
jenž pestrou srst kol
úd ml
i
skrán
a z pohledu již nezmizel mi zcela, tak pekážel, kde byla cesty brána, že noha má se a;to vrátit chtla.
To
byly
jež
poátku
cbvile byla na
šlo slunce s
rána,
k výši se hvzdami tmi, ním, kdy nejprv láska Pána
kdys hnula spanilými
vcmi
všemi;
že šelmy srst. jež veselá tak byla,
rané posílila znovu nadjemi,
milá; i chvíle asu, roku doba však pec ne tak, bych dsu nepocítil, když tam lva podoba se objevila.
mn
Ten, zdálo se, že proti se ítil, výš hlavu vznášeje a s hladem divým, až, jak se zdálo, ve vzduchu strach nítil; a vlice, jež se
tžká
slídním svým chtivým
jevila,
a smutek inila
Ta
a
vyschlá byla.
již
tolik starosti
mnohým
mn
živým.
psobila
tím strachem, který z jejího že nadj na vrchol se již
šel
mn
zení,
skryla.
A jako ten, jenž rád vždy shání jmní, jak pijde as, jenž pináší mu ztráty. hned všechnu mysl v
žal a
náek mní,
tak bez poklidu tento netvor klatý inil, vstíc mi jda, ze tam vždy dále, kde slunce zmlká, obracel mé paty.
mn A
zatím, co jsem klesal po úvale,
mým oím
ukázal se kdosi vpedu,
jenž chraptiv zdál
se,
mle
neustále.
230
Když v poušti
té se zjevil
mému
na zvolal jsem: „O, kéž se a stín jsi již i nkdo z lidí
hledu,
mne
ti
zželi.
stedu."
ne, dív lovk byl jsem Lombardie rodie ml oba, a v Mantov svou domovinu mli.
Dl: „lovk
celý,
já z
Mne
as
v
za Julia dala pozdní doba,
ím
s
dobrým Augustem jsem
když klamných, lživých
pvcem
Já
boh
trávil,
vládla zloba.
byl a zbožného jsem slavil který z Tróje,
svým zpvem Anchisovce, když vzplálo hrdé
Ilion, se plavil.
pro zpt jdeš v takých žal roje? nevystoupíš na vrch tento skvlý, kde každý ples má vznik a sídlo svoje?" Ty
však,
pro
„Tys tedy Virgil ten, zdroj, z nhož tak širým veletokem proudy ei?" jsem, odvtil mu, v skráni uzardlý.
sply
pvc
vtši, „Ó, zdobo, svtlo, druhých kéž láska ta mi prospje i snaha, že knihu tvou jsem vyhledával s péí!
Tys' mistr
mj,
tys' jediný ten, z
ten krásný sloh.
tys'
pvod mého
nhož
Viz šelmu, pro niž krok
mn pomoz od mn pro ni tepny
ní,
„Ty musíš dát
mj
zpt
všte, plný chvjí
se chýlí,
slávy,
se a žíly."
se jinou cestou," praví
mi v odpov, když
„a
blaha,
jsem s pílí jímž moje est se zmáhá. bral
vidí slzu moji.
chceš'li opustit les tento dravý:
neb šelma, pro niž kiíš v nepokoji, dál nepropustí nikoho v
tom
kraji,
než brání tak, že zabije až v boji: a
duch tak
zlý a podlý v ní se
že nikdy nenasytí
tají.
pud svj žravý,
a vtší hlad, než dív, má, když se nají.
Jsou
zve,
bude ješt
s níž se
páí,
celé
davy,
až chrt se vítí, jenž s bolestí pak života ji zbaví. a
víc,
231
Ten kovu nebude, ni zemi chtíti, než moudrost, lásku, statenosti krásu, lid jeho od Feltra má k Feltru žiti. Jím nízká Itálie najde spásu, pro niž Kamila kdys mela panna, Eurial, Turnus, Nisus pi zápasu.
ta,
Jím ona ze všech
mst
pak bude hnána,
onoho pekla zas ji vrátí. kde záštím jí kdys otevena brána. až do
A myslím v prospch tvj ti radu dáti, bys za mnou šel, tvým budu spoleníkem, a k místm odvedu té tratí.
vným
Tam
se
zoufalým seznámíš
tam uzíš muka z nichž
se
vzlykem,
zašlých pokolení,
každý druhou smrt
si
peje
s
kikem.
A ty pak uzíš, kteí spokojeni jsou v ohni, mníce, za blažených íše, kdykoli, že sídlo svoje zmní.
a
A jestli k tmto chtl bys jíti výše, mne hodnjší tam povede t paní, jí penechám t, odejdu pak tiše: Neb císa, jehož je tu panování, k jeho zákonm jsme odpor mli, k jeho mstu jiné vésti brání.
že
mn
Tam kraluje, a ídí ten svt celý, tam jeho msto, vznešený trn stojí, ó, šasten, komu tam on jíti velí!" Já
dím mu: „Pvce,
slyš zas
prosbu moji:
a
pro Boha, jejž vy jste nepoznali, sám ujdu tomu zlu a vtších zdroji,
kéž bychom s tebou tam, kams' dl, se bych Petra svatého moh bránu zíti, a ty, jichž truchlivé
Tu sebou
hnul,
jsi liil
mn
dali,
žaly.
bylo za
ním
jíti.
(1918.>
232
VLADIMÍR AMFITÉATROV:
ALEXANDR BLOK
t-
Srdci, nevychladlému tžkou zkušeností let,
srdci, žijícímu v úzkém septí s životem, dychtiv hledajícímu poznání pravdivé sku^ tenosti svta, jméno Alexandra Bloka jest v jistém smyslu symbolem, a tragická smrt básníkova pociována jest srdcem tím s vý' jimen bolestným naptím. Smrt ta jest nejen velkou ztrátou pro ruskou literaturu, nýbrž i ztrátou vdce a tajnovidce, vedoucího pes astá pokušení a chyby k Pravd. Jeden z nejzajímavjších souasných ruských myslitel Lev Šesov praví ve svém lánku „Samozejmé Pravdy": „Jest více než pravdpodobno, že i metafysické osudy lidí nejsou stejný. Nkomu jest dáno žíti pouze jednou, v tomto život; po prvé a naposled objeví se ve vesmíru po svém zrození; ale možno, že najde se ješt jiný lovk nebo jiní lidé, kteí existovali již nejednou, a jimž bude ješt existovati."
Vné
Blok byl údolí
zem,
Jeho duše byla stvoena ne v slzavém v etherných oblastech, kde
z „jiných lidí". ale
„na vozdušnom okeané bez rulja i bez vtil ticho plavajut v tumané
chory strojnyje svtil."*)
Podobn jako Lermontov. Vladimír Solovjov, Wagner, Hoffmann, Julius Slowacki a Vrúbel, Blok zachoval si ve svt pomíjejících vcí vzpomínku na nevýslovné radosti jiných existencí, a projevy pozemského života od drobné' mštnínky vyplivující slupky slunenicových semínek po dímající asy krasavice, jež mihla se jeho životem, jsou pro nj pouhým vzdušným peludem, peste vyšitou pokrývkou, jež skrývá opravdové, skutené bytí. Obyejnému zraku pokrývka zdá. se neprhlednou. Domnívá se, rozradován kouzelnými pelivy tpytné hry hedvábí, že ve tpytu tom obsažen jes všecek souhrn bytí. Ale pro básníka zirivi tká svta vcí jest lehkou prhlednou látkou: ped jeho všteckýma oima hmota se zjemuje, a za ní prosvítá pravá osnova bytí. Osnovu Solovjov,
átku *)
—
s
Vné
tu prohlédl Blok, podobn jako jeho uitel Vladimír ohromující jasností a objevil v ní slunený symbol po-
Zenskosti.
Na vzdušném okeánu —
lepé chóry
bez kormidla
hvzd. (Lermontov.)
i
bez plachet
—
tiše plují
v mlze
233
Tvorba Bloková, to nadšená píse Jediné Touze, pctvoující rmutný svt hmoty v zá pravdivého jsoucna: „V
sinej vysi,
nad soborom
my Odnu
i
glitbi
tišina,
Tu'že Ijubim
lehkovjnaja
„Zvea
v fomnoj
—
vesna!''
plaa, i smjas tkut ruji mojich stichov i
u nog
tvojich,
každyj stich bSžit, plcot živuju vjaz svojich znaja beregov. i
n
No
skvoz vozdušnyja
síruji
mné, kak byla, zveat i plaut chrustali, kak najti erty tvoji, tob ty pritti ko mogla iz oarovannoj dali?"*) ty daleka
mn
mn
Cesta mystika a básníka jest nejtžší ze stezek pozemských. Kdo hvzdám intuitiv^ odhodil lojovou svící ratio a odevzdal se ního poznání, ten nevyhnuteln bude klesati a blouditi: bývají hrozné chvíle kosmických bouí, kdy hvzdy skrývají se za hustými mraky, a v náhlé zbsile tancují bludiky zlých pokušení.
vdím
tm
Pokušení prvnímu, pokušení hmoty, pudu zapomenouti pe^
hmotného svta a cele oddati se jeho zlatotkané rozkoši, Blok uniká lehce a plavn. Nezíká se „zem mohylné s jejími vášnmi". Miluje její „hloupé zimní slunce", její „krystalnou hodinu jitní", pelétne pohádky její lásky, náhodná setkání s krasavicí v restaurantu, když „požárem záe je sežženo a rozeveno bledé ludovosti
nebe".
Ale láska
vznáší se nad zjevy
ta
vlaštovka, ostrým
kídlem
pozemskými jako
rychlolctá
jen zlehka se dotýkajíc záludného
pe-
ludu svta hmoty.
—
—
my Jednu v temné hlubin — nade chrámem tišina, lehcevjivá vesno!"... „Zvoníce i plaíce i smjíce se bží, splétá tekou rueje mých verš u nohou tvých, a každý verš tys mi živou tká, svých neznaje. Ale za vzdušnými proudy jak mám najíti tvé rysy, vzdálena, jak jsi byla, zvuí a pláou kišály, abys mohla ke pijíti ze zaarované dálky?" *)
„v modré výši
a Touž milujeme
—
— beh
mn
—
LuBÚr
XLVm.
9.-10.
—
—
—
—
—
—
—
3o
.
234 I
pomníš uzkija botinki
vljubljajas v chladnyje
Vé gru moja
mcha
.
.
na pojedinké
n vstrtit grudi ženicha".
*)
Jak lehké, jak svobodné, jak nepokoeno zemí jest toto oka' mžikové vzdání se hmotnému svtu, tento chvilkový styk pelu ného se skutenem.
V milování hmoty není nieho neestného. Spíše neestný jest neplodný asketism, zíkající se hmotného svta: vždy hmota na" prosto není protilehlá duchovní podstat bytí. Ona naopak jest nutným jeho attributem: v jejích projevech rozptýlen záí jeho ne^ výslovný jas. A vnímaje peludy zem Blok poznává „Nenadálou Radost" Jediného.
„V kabakach, v pereulkach, v v elekrieskom sn, najavu ja iskal i
Zem
bezkonno
izvivach,
krasivych
bezpeno vljubljonnych v molvu."**)
pijal a uznal
cele,
od konce do konce:
„Ó, vesna bez konca i bez kraj Bez konca i bez kraj meta! Uznaju tbja, žiz, prinimaju! I privétstvuju zvonom šita !"**)
V
jeden projev
ruského národa
—
hmotného svta
—
vtéluje se dle víry
v historický fakt jsoucnosti
Blokový Jedinené
s
nepe
Odtud plyne úplné proniknutí básníkovo nacio" nálním Erotem. Zjev Ruska jest mu vrnou milenkou, pro' váží jej od té doby, kdy, vstupuje na tžkou a královskou cestu
stižnou plností.
vn
básníka, pravil v ní: „Pijati ty v daljach nobjatnych tak i žit i plaka bez tébja?"t)
„A vzpomínat úzkých botiek — zamilovávaje se do chladných ko— Vždy prsa moje pi souboji — nesetkají se s prsy ženichovými," **) „V krmách, ulikách, záhybech — v elektrickém snu, ve bdní — hledal jsem ty, kdo jsou nekonen krásní a bezstarostn zamilováni v e." *) „Ó, vesno bez hranic! Touho bez mezí! Uznávám t, živote, a piji' mám! — A pozdravuji teskem, štítu!" *)
žišin..
.
f) „Dej útulek v dálích neobsáhlých,
— jak možno žít
i
plakat bez tebe?"
^35
Váše Bloková k Rusku jest vše ospravedlující a Nech rodná zem „heší ncstoudn, neprocitnuteln" —
bezmczná. vše jedno
:
„Rosaija. nišaja Rossija,
mn
izby sryja tvoji,
tvoji
kak
nebo
i
v híchu ruském
mn
náboženské prozáení.
jest
Milování hmoty stává se pisuje
psni vtrovyja prvyja Ijubvi",*)
sljozy
neestným
tehdy, když poznání pi"
hmot substancionelní význam, jakto iní mechanicko materia^
svtový XIX. století, vytvoivší fotografii a gramofon, Háckela a kinematograf, socialism a vzduchoplabu. Povýšení asného a smrtelného na vede k beznadjné smrti bez vzkíšení. Ne nadarmo vítzství mechanického lovka, jeho vzlet k nebi vyvo" lává u Bloka bud hoce'ironickou dumu: lištiky názor
vné
nb
„Zam ty v byl otvažnyj v svoj prvyj i posldnij as, tob lvice svtsko) i prodažnoj fíalki glaz",**) poda k
tb
nebo zoufalé lipní: ty možeš lta i kružisja bez Ijubvi, bez duši, bez lica. ó stalnaja, bezstrastnaja ptica, ty možeš proslavit' tvorca ?"***)
^Kak
m
Ale
jest
pokušení
pasti hoejší,
mnohem
strašnjší než pokušení hmoty. PrO"
záivému, vzdušnému oceánu, v
nmž
ve zlaté har^
Vné
Zen^ monii pebývá Tvrí Síla, která jest pramenem blaha skosti, odpovídá propast hlubinná, kde v kalném varu beztvarého chaosu kraluje dsiv zlý a lstivý duch záporu a vzpoury. Sám ne" plodný, bez tvrí síly, marn snaží se postaviti proti Božské Har" monii nco rovnocenného jejím záivým projevm. Ale jemu dána jest strašná
moc pokušení:
jest
zákon, dle
nhož
andlské písn v „nebi plnoním", jsou obzvlášt
duše, slyševší citlivý
k
licho"
—
—
tvoje vtrné písn *) „Rusi, 'žebrácká Rusi, tvoje šedivé chatre, jsou mi jak první slzy lásky." **) „Pro byl jsi v nebi, odvážlivce, ve své první a poslední hodin, aby svtská a prodejná lvice zvedla k tob fialky oí" **-*) „Jak mžeš létati a kroužiti bez lásky, bez duše, bez tváe, ó ocelový, bezcitný ptáku, mžeš oslaviti tvrce?"
—
—
—
—
—
— ím
—
236
metným píslibm ducha
zla.
(Kde
jest
Bh,
jest
i
dábel,
praví
ruské písloví.)
Jeden
z
posl Harmonie, vyslaných do svta hmoty,
Blok, ne^
mohl se vyhnouti hrozným pokušením. Už v „Nanadálé Radosti**, nábožensky prozaující hmotu nejneistší, moál, rozpoznal jeden z nejpozoruhodnjších souasných ruských spisovatel, Andrej Bélyj, „kohoutí stopu", a neve píliš modlitbám bahenního knéžka za „nemocnou zvíecí tlapu a za ímského papu" pochybované se tázal: „Jakému to svému polnímu Kristu lízají paty Blokoví ertíci a syn Boží, tento „svj" Kristus a trpaslíci? Jest to náš Kristus, bahenní neesti? Nevodí Bloka po vratkém tesovišti úkladný bés, obracející Nenadálou Radost v Zoufalé Hoe?" (Najannuju Rados v Otajannojc Gor.) Pak stalo se cos strašnjšího: záivá hypostas Zeny, odéné v slunce. Bloková Pekrásná Dáma, pemnila se v záludné^dvoj^ smyslné stvoení petrohradských mlh a „vláhy trpké a tajemné", v unikající, nepesný obraz „Nznakomky". Chaos modravých svt (tak Blok nazývá propast hlubinnou) zaplavil srdce básníkovo, a temná „starých povr", vanoucích od „pružných hedváb" Pokušitelky zatížila jeho duši „mrakem cigánských písní". Konen nastala hodina posledního pokušení: duch rozvratu a vzpoury pokusil se využíti veliké lásky básníkovy k rodné zemi
Bh
Vné
e
a zachtl pímti jej, aby pijal jako svátost šílenou posedlost ruské revoluce: Blok napsal svoji proslulou báse „Dvanáct". Ale radost dáblova byla lichá. Duše zrozené ze svtla, i když podléhají pokušením ducha rozvratu, nevolky a nevdomé tvoí chválu Harmonii svta. Jich zevnitní vzpouru petváí st
vné
v niterné, hromové: Hosanna! Blok pemohl i „staré povry" Nznakomky i temná oblouzení revoluního chaosu. Zrádná maska petrohradské Kolombiny bez Zenskosti* vdomí básníkova prozáila se nehasnoucím jasem
Vné
Ježíš Kristus,
kráející
ped
dvanácti zloinci,
vyslovil
mimodk
ne rouhavé oslavy buiského chaosu, nýbrž hlubokou víru v pe' možení revoluního živlu. Daleká, Blahá, jíž Blok zazpíval své nejnadšenjší písn, nevy" dala svého pvce záhub v temných sítích Velkého Pokušitele, a jméno Alexandra Bioka, tragicky zhynuvšího v íši smrti, navždy bude pipoteno k jménm vrných rytí Lásky a Harmonie Psáno pro >Lamir«.
—
Tištno jako mský
Peložil Petr Kižka.
originál.
.
,
237
JOSEF KNAP:
PODIVNÉ
JITRO.
Po lidech chodilo, rukama lomilo, až pišlo ke
Od
bílých
mn.
beránk na modrém
od štít Alp
a
poli,
odkudkoli
sneslo se jemn. okraj postele k hlav mi sedlo. na víka ospalá tichounce ruku zavedlo.
Na
Jak kížek na ele od svcené vody náhle jsem ucítil: Svatodušní hody, a ty nejsi, Pepo, doma....'
Zrakem hned probhlo vidni bílé domova, maminky a mojí milé — jist tam nikoho nemá —
kolá na jedné hoe u nás na Táboe. Celý jsem zprsvitnl, zavonl svátkem, sluncem a dálkou. Napojen zmatkem, stále jsem napolo spal, pouti a
písní to ve
mj, pro
Bože
Pak
Má
mn,
jsem
již
jak
se
snhem
mi všecko
tálo.
to zdálo,.?!
vstal.
maminko a moje milá, k vám nemohu! Schází mi Tábore, Tábore nahoe s kolotoi, nezvi mne, nevolej! Hlava se toí. zlatá
vždy
já
sila.
Vzdálení jste za horama v sladké zemi za vodárna, cesta je táhlá
pes
ten
svt boží
a na ni roste jen trní a hloží, takže bych vysláblý nepišel po letech
A kdo
.
,
ví:
Sotva by došel, teba hladový syn lovka.
i
po kvtech,
v Inšpruku v kvtnu
1921.
. .
238
SMÍRNÝ NAVECER. Nkdy
se stane,
stoly již píliš
když
bílé
chceš'Ii
že
t
i
když v zahradách prostené do oí bodají,
t
ženy a znavení mužové ty jíst se neptají
to zabolí,
nkdy
Jindy však
ekneš
nevdí
co iní.
asi,
si:
—
se stane.
odpust jim, Pane,
Snad ani nemají viny: pro tebe nejsou tu stoly dnes prosteny, dnes u nich zasedli jiní .
Ty
si
.
však pamatuj:
až se zas pro tebe štdrý den zešeí, sám snad již nasycen, za stl až poslední pokorn k hladovým zasedni k veei. Tam jsou blahoslavení .
.
v
Rlv
v ervenci 1921.
VOJTECH MIXA:
REFORMÁTOR, (Konec.)
A
vás, že jsem byl velmi šasten. že jsem byl právem šasten. Moje štstí neprýštlo, jak by se vám snad chtlo zdát
Ujišuji njaké
PedstavovaMi jsem si své jsem k tomu tehdy všechny dvody a právo. Boženka byla tehdy taková, jak jsem si ji pedstavoval. Vždy vdoma toho, co íká a vždy vdoma v plném rozsahu všech svých povinností, plnila je dávajíc svj roztomilý úsmv nádavkem. Avšak pro bych vám ji podrobn líil? Bud mi uvíte ihned, že byla rozkošná a dobrá, anebo mi neuvíte ani po podrobném líení. Nuže prosím, uvte mn! „Ale nco vám povím: Tehdy jsem zapomnl, že žena má jeden vzácný dar, jejž mají ostatn i mužští karriérísti. Dovede se nadchnout svým plánem až do hysterismu. Má^li nkdo tolik milion, kolik se jí z^i hodno touhy, umí se zamilovat i do ma-* jitele tch milion. Opravdu zamilovat. Nemyslete, že svou lásku hraje. Cítí ji vášniv a pln jako lásku a nutno jí uviti. Jc'li teba, najde si na svém milenci pece jen nco, v co se možno 1 .milovat, a je v tom smru neuviteln vynalézavá. Miluje vás z
pošetilosti
manželství
nebo
i
z hlouposti.
uritým zpsobem,
ml
tém
239
teba
i
A
jen proto, že máte krásnou ruku,
i
že
krásn
vyslovujete
hluboce dojata, že objímá milionáe, jenž má krásné „r'% a na váš automobil ani nevzpomene. Abyste tedy poznali podstatu její lásky, teba zjistit, milovala^Ii díve vás nebo svj neodolatelný sen, vystavti si na periferii msta vaším ná^ kladem rozlehlou vilu a dojíždti do msta lesknoucí se limou' sinou. To je ovšem likol velmi obtížný a nemžete mi mít za zlé, nebyHi jsem dosti duchapítomný, a hned to nerozeznal. „Pítel Novák se u nás rok po mém návratu usadil jako advokát. Byli jsme kolegy na universit a naše pátelství pokraovalo. „Novák mi byl velmi píjemný. Byl skvlý sportsman a vyniká^ jící vdce na výletech. Znal krajinu a vdl vždy, kde je nejkrás'néji, A zatím se vzájemný vztah nás tí nepozorovateln mnil, až jednou mi bylo nápadné, s jakým vášnivým zájmem Boženka patí na Nováka. Pochopil jsem to, nebo i se líbil. V oblieji hezký nebyl. Naprosto ne. Vlasy jak tmav hndé žín, na vodnat zelenavé a nos s bam^ tvái byl pihovatý i v zim, oi bulkou na konci. Nikdo by byl na prvý pohled neuhodl, že pod tím pihovatým elem a za téma bezvýraznýma oima se skrývá široká, dobe ovládaná a praktická inteligence, jež umí volit bez rozpak a bez boj vždy to nejsprávnjší pro sebe, a je dosti mocná a samostatná, že se ve svých plánech uskromní, kde touha si žádá „r".
objímajíc vás,
je
mn
ml ml
nesplnitelné.
ml
tlo jako boxer. Ne jeho obliej, ale jeho „Ale tento hoch prozrazovalo všechnu jeho inteligenci a sílu. Bylo tímrné a všechny jeho svaly byly živé a stále ve he. Bylo to tlo, jehož všechny ásti byly ve stehu, aby ihned a pesn vyplnily rozkaz
tclo
velitelské
vle.
„Jak hrál tennis! Rozhrnutá, vždy skvle bílá košile se vzadu iísala k tvrdému krku a vpedu se rozhrnovala na širokých bronzových prsou, jež se leskla zdravím, silou a istotou. Budila
rozkošnou pedstavu, že každý prduch jejich kže oddychuje a udržuje ji svží a mladou. Balvan jeho ramenou se úžil v pružný a mrštný pás a když se postavil, naklonný jak pímka kupedu, aby oekával mí, tu jste tušili, jak jeho nohy jsou ocelov na" pjaty a jak celé tlo je jako z jednoho kusu spže, jak je tvrdé svaly po celém povrchu obemykají v pružném septí. „Vracel míe v béhu s prudkostí a jistotou, jež ohromovala. Uhádal instinktivn ze zvuku protivni*kovy rakety a z jeho pohybu smr míe a sklon dráhy, a nejsa nikdy pekvapen, úsporný v gestu a silný v úhozu, okouzloval pesností stroje a živostí tla.
240
„Takový byl vsudc, na tennise, na plovárn, na výletech, pi Dovedu si živ pedstavit hebkou sílu, s níž ovládal v tanci dámu a smyslné roznžnéní ženy, jež je tak odjímána, vedena a tanci.
otáena. „Jednoho postrádal Lidé tohoto tla a této pesn ovládané síly, lidé vytrainovaní a zocelení v boxu, jsou lahodn pímoaí ve svém úsudku a v ei, odvážn prostí a bez odstín. Tvorové boží, dobí jak svátení den. „On byl složit uvážlivý, pochybovaný a nepozorovateln se :
pesvdující; byMi prostý, pak byl rafinovan prostý; a to vše psobilo na tomto tle dojmem jakési morální porušenosti, akoli špatným nebylo. „Pochopil jsem tedy Boženin zájem a nemrzel mne ani. Ale lovk necht stává se ostražitým, aniž to ví. Záhy jsem vidl, že každému Novákovu projevu. Boženka vbec prudce reaguje ním prudce pela, až to pekva" lhostejných vcech se s O docela poválo, a to i tehdy, když vdla, že sama popírá, co je správné. Ale by i mnohý jeho názor vášniv popírala a posmívala se mu, a konec konc se nedala ani trochu pesvdit, naopak utvrzovala všem jakmile odešel, v jeho nepítomnosti a se ve svém,
vi
—
vi
ostatním hájila jeho názor a to mnohdy do slova jeho dvody. již „Novákovi se dailo dobe. Bylo zjevno, že jeho kancelá, zásluhou jeho i shodou píznivých okolností bude první advo" kátní kanceláí v celém kraji. Zastupoval velké firmy, dv banky onen druh praxe, jenž se vyvinuje jaksi mechanicky sám ze a nevyžaduje žádné zbytené a nehono^ sebe a je velmi výnosný,
a
ml
a
rované práce, jako u jiných zaáteník. ale toto reelní. Nevím Byl spokojený, sebevdomý a mi vždy pipadlo na mysl, kdykoli jsem o reelní slovo se totiž vždy jaksi zdálo, že poctiví lidé nejsou reelní. uvažoval. Reelními jsou jen immorální lidé, kteí pochopili, že reelnost konec konc vynáší více nežli nepoctivost. Jednoho dne, když jsem je vidl spolu jít, mi napadlo, jestli se Novák o Boženku vlastn neuchází, nebo to došlo již tak daleko se zdálo, že peuje o to, že se s ní scházel astji nežli já a abych s ní nebyl nikdy sám. Bylo mi užívati malých lstí, abych jej na chvíli odstranil, nebo si nevšímal ani malých netaktností, dopouštl, piítaje je patrn dobrotivé jichž jsem se domýšlivý, jak již dnes lidé ve^ mému špatnému vychování a
—
—
—
—
nm
Mn
m
vi nmu
sms
jsou
jsem
jej
—
lichotil
si,
—
jak
je taktní,
že
mí
je
odpouští.
Zaal
nenávidti pro jeho hroší kži, pro jeho spokojenost^
241 s kterou si sedl a sedl, pro jeho všudypítomnost a vytrvalost, nás všude doprovázet.
^Vymyslil jsem si tedy píinu, pro se vzdalovat Boženín spolenosti a hic Novák uinil ostentativn totéž. Zcela zjevné se bál, aby nebyl pokládán nyní za jejího nápadníka, nebo nebylo v jeho programu vzíti si dceru státního úedníka, snad zcela bez vna. Ale objevil se ihned, jakmile jsem se s ní raal znovu stýkat. Bylo mi nyní vše jasné. Byl pesvden, že hj mne odstranil, kdykoli by se mu zachtlo a liboval si ve spolenosti Boženín, protože mu lichotil její zájem a ponvadž mu bylo píjemn v jejím obdivu. Nevím, co se dlo v nitru dvete, jež bylo dosti chytré, aby vidlo, že její osobní zájem se nesrovnává s její touhou. Její láska ke se ztrácela, ale ne její píchylnost. A pece bylo nutno, aby lásku vái njak osvdovala. Nkdy jí v tom pomáhala pirozen její mladá smyslnost, ale obyejn bývala smutná v tch chvílích a její oi plakaly nhou. Vše se v ní bránilo tomu, aby mne obelhávala letmým, a nžným lichocením milující dívky a pece to bylo nutno. Bylo mi jí líto, ale doufal jsem, že vše zmizí, jak se objevilo. Ale cesty vývoje moderní ženy jsou nevyzpytatelný. Pozoroval jsem s hrzou, že vybíjela všechnu mladou touhu v drobných rozkoších oka, dotyku a zájmu. Hledala žízniv všude vášnivé za' ujetí, jemuž ji nauil Novák krásou svého tla, své hry a pohyb na tenise, pi koupání, pi cviení a na zimních výletech. Poala milovati hystericky mužské tlo a letmý dotyk s ním. V té dob byla Praha plná cizinc, kteí zajíždli až k nám. Byly tu misse cizích stát, cizí umlci, paní a muži a Boženka objevila v sob náhle pro neodolatelný zájem. Stále objevovala njaké kapacity, njaké vynikající cizince a rozptylovala se až horenBavila se s cizími dstojníky, s obchodníky západních zemí, kteí pišli v prvý as naší samostatnosti k nám pro výhodné obchody a kteí podezelých karakter a širokého svdomí byli u nás pijímáni jako hosté a ne jako obchodníci. Tito lidé byli mnohdy dosti podezelého vkusu a jejich zábava mla ráz jakési hazardní a k tomu podvodné hry. Pišli sem a chtli míti zde pro za vtrem — píjemná dobrodružství, když nemli obchodu nebo nedosáhli kariéry, pro nž byli pišli. Varoval jsem vas a varoval jsem nciínavn. Bylo mi líto, že mám ztratiti i úctu k ní, když již mé srdce necítilo k ní bývalé
—
mn
mn
tém
tém
n
—
—a
—
n
242
tém
výmluvný, a jsem nepestal být mírným když jsem jí ukazoval, jak si škodí, jak si jí lidé mén váží a jaké je nebezpeí, že touto pochybnou zábavou ztratí všechnu svoji ušlechtilost. Odpovídala mi smíchem, dokud se jí zdálo, že jsem pouze podezívavý, a sliby, když jsem ji pesvdil, že jsem vidl dosti. A potom následovaly výbuchy podivné vášni'
lásky. Byl jsem
a shovívavým,
vosti,
v níž
pedem
již
vycházela vstíc
mé
touze, a jež
mne mly
netrplivé lásce. Zel pesvdovaly mne pouze o tom, že již necítí bývalých skrupulí, hráti komedie, ba že je své lásky. A tak jsem si po^ volnjší a odvážnjší ve volb málu všechno to zošklivil a vyhýbal jsem se tomu, aby se, jak
pesvditi o
její
dkaz
jsem to
mnou
se
cítil,
Víte, pánové,
prostituovala.
dobe,
co platí ženský slib. Nechci urážeti ty ženy,
které cítí odpovdnost za své jednání. Takových žen však je, mysIím^ menšina. Jestliže mi dnes veer Boženka slíbila, že již jí neuvidím s cizincem, mohl jsem být jist, že ji zítra s ním potkám, a že
bude tak zaujata zábavou a tak pohroužena v lehtavý, zajíkavý
mne
smích, že
Potom
již
ani nezpozoruje.
Mlela, posmívala
neslibovala.
se
mi
a zlobila se>
Bylo jisto, že mezi námi již není lásky, že je dávno po všem a že by naše manželství, kdybychom se ho odvážili, zaalo komedií a mrzutostmi. V tuto dobu si Boženka zaala na mne stžovat Novákovi.
A Novák
se
mi
též smál,
bezbranný
vi
mé
— vbec
nepochopitelné žárlivosti,
mé smšné
mému nemužnému chování. Byl jsem nmu, ponvadž jsem mu nemohl dokazovat, jak
touze po tyranii a
Boženka hrubne, jak
její
chod se stává povážliv koketní, jak se
hazardní a rozmáchlé, jak její smích je bezohledný a bez míry. Mlíval jsem jako umínný hlupák a pozoroval mezi nimi shodu, jež se jaksi neomezovala pouze na
odvážn
strojí,
jak
její
souhlasný názor o tchto
ekal mluvit,
jsem, až
gesto
lapáliích.
budu míti náhodnou
což bývalo v poslední
íci, že se
musíme
je
rozejít a
píležitost s ní déle
prc
dob
cítil
velmi zídka. Chtl jsem jí jsem jaksi pošetilou povinnost,
toto rozhodnutí odvodnit.
Ale když jsem zaal, perušila mne zlobným pokrením ra^ a ekla: „Já vím, chcete perušit se mnou styky. Myslíte, slepá? Že jsem to již dávno nevidla? Hledal jste již jsem že dvody a každá malikost vám posloužila za dvod. tomu dávno k Nebojte se, v cest vašemu štstí nebudu."
mnou
M3 Musím
sunk
i
kazy a
Od
se i piznat, že mi byl tento tón píjemný; osvobozovaly mne lepe dvody. Porouel jsem se.
a prudkost jejích po' nežli
všechny
mé d-
doby jsem asto jezdil do Prahy. Mnohdy i na delší Pcncz jsem ml dost a ml jsem hazardní a trochu i nC" mocnou touhu nevybírav užívat. Nemyslete, že jsem se chtl léit 2 nešastné lásky. Naprosto ne. Dnes se mi zdá, že jsem byl touto žádostí po pestrém a nevázaném život nakažen. té
pobyt.
Tehdy se daily obchody na burse. Spekuloval jsem také. To bylo nyní jediným zamstnáním. ByHi jsem v Praze, a to bylo dál, tím astji, vstával jsem až v deset hodin, šel jsem na bursu, potom jsem tak všelijak ekal, až bude veer, a veer jsem utrácel, co jsem ve dne na burse vydlal. Byl jsem marno"
mým
ím
si mne záhy proto všude pístup, vše jsem vidl, pomáhal i dámám finanními podporami a tak se mi otevela všechna ne rest a celá mravní bída této zvláštní spolenosti, smíchané z p" vodních i novopeených niem, mravních i obanských, hoch" štapler, ramená, klack a dam i žen jim rovných. Toto všechno bylo jaksi jen v kapesním vydaní, ale tím odpornjší, že se tato podivná smíšcnina rzných neestí škvaila na malém míst. A do Prahy se sjíždli z celého státu spekulanti, hrái, etzoví obcho níci a pochybné existence, z nichž každý toužil veer užíti, unaviti a vyžíti se dle svých sil, vkusu a zvrhlosti. A tato spolenost byla promíchána politiky, kteí vydlávali nestydat svojí úplatností všeho druhu tím, že založili veliký trust všech politických stran a klub a mleli vzájemn o tch svých špatnostech, jež se podailo
tratný jako ruský velkokníže a pražská mládež
Ml jsem
oblíbila.
mužm
skrývati.
A kolem dokola celé msto se vzpínalo k vtším výdlkm, k vtším ziskm všeho druhu, od kupc až k dlníkm, aby mohlo se aspo dopít zlého a zoufalého smutku v malých puty' kách, že nemá více penz, aby se mohlo opájeti s vtším luxem, aby
si
mohlo
koupiti krásnjší ženy a dráždivjší rozkoše.
ím
kruh vcí, pojm, hodnot a ctností, jež bylo lze vyjáditi jen sumou penz. Vše ztrácelo jiné ceny, vše bylo rovnocenné urité sum, vše bylo lze koupit.
více ztrácely peníze hodnotu, tím se šíil
A
každý znal jen sebe a svoji žádost. Nebylo pokušení, aby námahu, odolávati mu. Byly pouze meze fysické nebo finanní možnosti. Nebylo svobodno žít, ale bylo svobodno žít stálo
za
hnusn.
244
Bda,
ím
pohrozit,
chcete
ím
se chcete odvolat
vi
lidem^
dýchajícím morové ovzduší a žijícím v horece? Vidl jsem poctivce, ^ak se chlácholili, když spáchali njakou podlost; slyšel jsem mlu' ví, í ví, jak krvavé, a viti mladého muže, jenž utrácel, peníze, a jenž argumentoval filosofií všech dob a národ, aby
bh
bh
svdomí. Sáhni po emkoli, dopus se ehokoli, vždy najdeš omluvu a dkaz, žes jednal správn. Nebo dnes je doba, uspal své
v níž platí všechny zákony, všechna náboženství, všechny filoso^ fické systémy, dnes je doba všech styl, doba všech dob. Zdá se^
jako by všechny národy od nepamti až po dnes žily jen pro to, aby nám daly svobodu, voliti zpsob svého života, a svobodu, d'lati vše.
A
na širých nekonených
bojištích
tlí
kupy mrtvol
jakousi hazardní a nakažlivou filosofií zániku
nebo
nost, užívej,
i
ty zhyneš a nikdo
ti
již
a vydychují
Híe, vše
:
nenahradí,
je
mar'-
eho
jsi
neužil.
Nikdy nebylo filosofie jednodušší, srozumitelnjší a pesvdi" vjší a žádná filosofie nemla tolik žák a následovník. A tehdy jsem pochopil, že Boženka není opravdu pln odpO' vdná za svj sestup a že Novák je typem pítele, jací dnes jsou. A zatím, co mi byl on zhola lhostejný, toužil jsem zachrániti aspo ji a nebo aspo netrestati ji za híchy doby. Souasn jsem si
zošklivil vše a vrátil se trvale
na svj mlýn.
Boženka zmnila úpln zpsob svého života. Neznala cizinc a neznala Nováka. Nevím, perušila-li ona styky s Novákem ze když vidl, že já si jí nevezmu své vle, nebo zda'li se jí on opt opatrn vzdaloval. Boženka chodila nyní denn na procházku s Plachým. Plachý byl okresním komisaem. Bylo to úednické dít, dít ty stn,
—
—
stále
njak
churavý, mluvící
tiše a
mírn
se jen usmívající, celý
v stálých straších, aby se nenachladl, nc" unavil, nezkazil žaludek a nezhoršil svoji ledvinovou nemoc. Byl ubohým muedníkem svého tla, jež mu nedalo trochu svobody k volnému pohybu, k hlasitému smíchu, k bujnosti a lehkomysl" nosti. Zdálo se, že se bál lásky, její marnosti a jejího smutku, a že si nedvoval, že by jej mohl nkdo jiný ješt milovat mimo jako
pod sordmou
a
jeho matku.
Chtl jsem
z
upímného zájmu vyzvdt,
v jakém asi vztahu
dva lidé, ale Plachý zjevn nechtl se mnou mluvit o niem, a když jsem jej na ulici nkdy zastavil, choval se ke nan arrogantn a jako k muži vrolomnému. jsou tito
245
Ale
lidé vykládali, jak se Boženka láskou k tomu churavci zmnila, jak peuje jako milosrdná sestra, jak je trplivá, slyšeti znovu a znovu jeho staré stesky a obavy, jak její láska je nžná a neustávající, trochu smutná a odíkavá, ale tím vrouC' njší a delikátnjší. A když se pak oba pipravovali k svatb, byl jsem uspokojen a tak se vším smíen, že jsem stále pemýšlel, jak taktn a výrazné a mimo to pro oba jaksi velmi užiten projeviti jim svoji úctu a hluboké pátelství. I s Novákem jsem se opt srdenéji stýkal. Veeeli jsme opt spolu denn a bývali jsme spolu i veselí a pátelští. Sedali jsme denn ve vtší spolenosti, jež se stídala a mnila dle dne a ná" hody, a tém denn jsme chodívali domu až po pl noci. Nkdy
o
zcela
—
však Novák o pul desáté odcházel. Nu je pirozeno, že ve spo^ lenosti mladých vykládaly se tyto jeho pedasné odchody vždy njakou ženou, a Novák snášel tyto vtipy a narážky vždycky dstojn a se suchou odmítavostí. Po ase mi bylo nápadné, že, jdc'H dív spát, je druhého dne vždy nevyspalý, a by i nebyl unavený, pece jen odpuste, vtší vím, že je to trochu k smíchu, povídam-Ii to zde žíze jako nevyspalý lovk, jenž hasí vnitní horkost. Ale nikdy, i když to bylo zjevno, nechtl se k své ospalosti piznat. stará nehezká žárlivost? pvodní ne^ Probudila se ve dvra k Božence? Nevím. Jisto je, že jsem po celý msíc tyto
muž
ml — — ml
mn
i
pedasné odchody spojoval s jejím jménem, ale víc nic nežli jménem, nebo jsem si zakázal o tom vúbez pemýšlet. Ale jednou, když opt tak záhy odešel, vstal jsem též, tajn
jeho
zaplatil,
aby toho ostatní spolenost nepozorovala
a vytratil
jsem
se opatrné za ním. Již
a
jsem
tém
jej
jako
nespatil.
Ale \eaen. svým ošklivým podezením sugescí, šel jsem k ville okresního
pod njakou
hejtmana.
Okresní hejtman bydlil na kraji msta v zahradách v prona" to jaté ville, a já jsem tam byl asto hostem. Byl jsem snad jsem tch nkolik nemohu tvrdit, ponvadž nevím podnes, co minut pemýšlel byl jsem snad odhodlán, pelézt ztd zahrady a pesvdit se, je'li Boženka doma a spi'li ve svém pokoji, jenž byl v pízemí a jehož okna vedia do zahrady. Šel jsem tam ne;' kratší cestou a rychlým krokem, jaksi s odhodlanou bezohledností, a již z toho vznikne cokoli, ale když jsem pišel z ulice Karoliny Svtlé na cestu k ville a do polí. kde byla tma pod erným nebem bez msíce a hvzd, napadlo mne, že by mohli být oba konen
—
—
246 blízko vily a že bych mohl být jimi pozorován. Uinil jsem zpt nkolik krok do ulice Karoliny Svtlé, abych — ukryt ve stínu dom — si pozorn prohlédl celé okolí, kam až pronikne zrak, a tak pi kíždém kroku, abych je spatil díve nežli oni i
mne. Zahrada villy byla vazena ve velký obdélník nkolika ovoc ných zahrad, z nichž žádná nemla domu. Sousedily spolu del' šími stranami, zatím co jejich kratší strany jak elné tak zadní, byly lemovány spolenou cestou. A tento blok zahrad byl ohra-nien dvma pínými cestami po delší stran zahrad. Jedna tato píná cesta byla v pokraování ulice Karoliny Svtlé, druhá byla asi ti sta krok dále. Když jsem prohlížel okolí, spatil jsem náhle, jak se u druhé píné cesty odloupl stín a vešel na onu píní cestu, aby pišel k zadní stran zahrad. Spchal jsem tedy, abych byl díve na styku své píné cesty s cestou podélnou, abych vidl, kam stín pjde. Ukryt za rohem, pozoroval jsem, jak muž — bylo lze nyní, když se blížil, rozeznati, že je to muž kráí rychle smrem ke mn, zastavuje se u dvíek jedné zahrady,
—
—
otevírá
klíem
a mizí.
Tato dvíka vedla do zahrady, jež sousedila s pozemkem villy, v níž bydlil okresní hejtman. Zed nebylo mi lze pelézt, nebo mla na ovrub ostnatý drát. Avšak na druhé stran cesty byla ada starých, švestkových strom, s vtvemi nízko u zem. A tak jsem vylezl na jeden strom u zdi zahrady s villou a uvidl jsem stín pekroit nízkou zed mezi obma zahradami a zmizeti v loubí, vedlo k domu. teprve jsem se jaksi probudil k plnému vdomí sebe a k jakémusi smutnému ohromení. Nyní teprve mi bylo jasno, že jsem se hanebn vloudil v cizí tajemství a teba by to bylo i ta" jež
Nyní
jemství sleny Boženky, že
mi má
být svaté.
A
vracel
jsem
se
do
nikomu neprozradím, ani vi Novákovi ne, eho jsem byl svdkem. Ale pojednou mne napadlo, že se to mohlo díti i v dob mé
msta pevn
si
umiuje,
že
nikdy
a
známosti a stará žárlivost mne zastavila, obrátila a vrátila. Musil jsem se pesvdit, byHi to opravdu Novák, a byMi to on, pc hlédnouti mu do tváe a nevdl jsem, co ješt udlám. Ostatn jsem nespchal tolik s rozhodnutím, ponvadž jsem vdl, že budu mít dosti asu. Usedl jsem u onch dvíek a ekal. Když jsem opanoval prvý nával nenávisti a hokosti obma, napadlo mi, že jsem se vracel z Prahy pvodn s úmyslem .
.
.
vi
slenu Boženku
zachránit.
247
Nuže, nyní jsem ml dvod a píležitost. Vrátil se mi klid a Uvažoval jsem, jak by bylo lze ji zachránit, ale vždy jsem byl svádn vidti tento pípad jen jako nepatrný zlomek
rozvaha.
bsnní
celé
spolenosti.
z nichž on se mné stavl pítelem a zatím mi nevstu. Z prvu jen jaksi ze samolibosti, jen aby již si dokázal snad svoji pevahu nade mnou. I kdyby ji miloval, neml práva jí žádati. Nebo díve se mi stavl pítelem, nežli ji poznal. Ale on jí ani nemiloval. Vždy se bránil tomu, aby si jí musil vzít, radji se s ní nestýkal, aby nebudil u lidí zdání, že se o ní uchází. A byla jist dobrá a pravdivá, když ji poznal.
Hle dva
lidé,
tém
svádl
se,
Ona! Hraje lásku k Plachému, jak aby se zaopatila. Ale snižuje se k
že
jí
nechce za svou manželku, že chce
ji
hrála ke
A
tak jsou to snad jen jeho svaly, telnou žádostivost po jeho objetí. néjší.
úprk
Hle, tento
za
splnním
mn.
Prostituujc
k Novákovi, akoli ví, njakou lepší nebo vyho
lásce
jež v
žádosti,
ní budí neodolá^
bezohledný,
div se
záludn pokrytecký! Je tu prostedek, jak se postavit v cestu tomuto všeobecnému šílení? Vždy i ten sociální boj je dnes jen bojem o vtší blahobyt a ne o lepšího lovka, o vtší možnost rozkoše a ne o vzdlání! Komunisté zapomnli na všechny ideje lidskosti a ženou se za hmotou a cestou si slibují volnou lásku a podobná lákadla. becký
a
Ne
Ale od nepaméti bylo základem spolenosti
sociální boj!
nkolik velikých zákon, nkolik svatých prapvodních
ctnosti,
spolenosti divoch, pastevc, starých ná" rod, ctností, jež se uctívaly po celém svt a jež tvoily základ jako u Indián. Ty teba spoleenské stavby stejn u dle nichž
tvoily
se
již
íman
k jejich pvodní platnosti a posvátnosti. bda, není zákonodárce, jenž by ml takovou moc. Není státu, jenž by tyto zákony uplatnil. Nebo bsnní doby je tak živelní, jako byl život ve stedovku a na poátku nového vku, kdy lidské pudy byly mocnými živými silami, vášnivými pohnutkami jednání a prudkými rozruchy celé bytosti. A je potebí stejných trest, stejných prostedk, aby byl svt vrácen svému
znovu
nastolit
Ale, ó
ladu a
svým
A proto,
ctnostem.
pátelé, trestejte, trestejte sami.
svatost pátelství,
který
zákon
svátnost otcovství, kdo že
ješt
odmnn
jako
jej
jej
Nebo
odsoudí?
nkdo nkdo po-
poruší-li
Poruších
potrestá? Posmívá-Ii se lásce, není'li
chytrák,
jenž
dobe iní?
Trestejte
sami.
248 Je teba vražditi. Zaal jsem, vy mne jsem vám píklad. Cekal jsem až do dv^ou hodin Plné tyi hodiny jsem o tom uvažoval. A když se ozvaly kroky dušené travou a zaskípal klí v zámku, byl jsem rozhodnut. Vstal jsem a když Novák otevel dvíka, stáli jsme chvíli proti sob tváí v tvá. Potom se mravn rozhoil, zakýval v nepo' ." chopení hlavou a ekl: „Že se k tomuhle snížíš Potom
pátelé, a trestejte kruté! následujte. Dal
.
o
.
cházel.
Kikl jsem na: „Nováku,
zítra té
zastelím, dej
si
požor."
A
druhého dne jsem jej zastelil. Dopustil jsem se však jedné chyby. A radím vám pro úinnost této teorie, abyste se té chyby vystíhali. Neekl jsem mu pesn, pro jej vraždím. Ml jsem mu íci, eho se dopustil. Proti které ctnosti se prohešil. To jsem zapomnl. Ale vy nezapomínejte.
JOHN KEATS:
ODA NA SLAVIKA I.
Mé srdce bolí, smysly tupnou snem, jak bych pil bolehlav, jak opiát bych jakýs matný požil ped krátkém a te jak kdybych dol k Lethe pad': ne pro závist to šastné sudby tvé; však též jsem šasten v šastných chvílích tvých, že, strom Vílo lehkoperutná, vnit v zpvné bukové kdes zeleni a v stínech nesetných, zní z plna hrdla letní píse tvá. II.
zem hrud dlouho v hloubí kdes, rodné zelen a Flory chu, provencský a tanec, slunný ples
Mít doušek z vinobrani. jež chladila již
v
nm
zpv Ó míti
íš,
již
plní teplý jih
o Hippokreny isté cudný tpyt, v ní bublin vábné perly v samý kraj úst nachobarevných: bych mohl pít, svt nezen opustit. a s tebou zmizeti
pry
v
temný
háj!
I
249 III.
Pry
zmizet, zhynout,
co v
listí
zapomenout vše, nedáno ti nikdy znát: tu mdlobu, horeku, ten rozruch zde, kde lidé slyší druha druh jen lkát; kde smrt z nich ídké stihne ve kmetství, pízrak — blednouc, zmírá pak. kde mládí kde myslit jest již být pln zneklidnní a mdlého zoufalství; kde krása neuchová záný zrak, jenž pes zítek již lásce trýzní není.
—
IV. Jáf prchnouti chci k tob jen, ne vezen Bakchem s jeho pardáíy, však poesie kídly, nevidn. vadí mozek mdlý a otálí. A již jsem u tebe Noc nžná je; je na svém luna'královna, kol v davu všechny hvzdné víly s ní; však žádné svtlo zde
Pry, pry!
a
I
trn
le
to, jež s
nebeským sem vánkem
plá
v sple mešných cest a šerem zeleni. V.
Mn
kvty u nohou mých
ni kadidlo, jež visí
nelze zít
na vtvích;
vonném zdám se v slasti vhodný msíc vdechne z dar svých
však v temnu jež
sem
ít,
v trávu, v houští, v šípek pastuší, bílý, v stromu plá a v skrenou
v hloh kdes v
listí
a v
fialku
kvtna
hned
nyjící
nejstarší
dce: rži, pížma vínem zrosenou, much hojn veer v lét vábící. VI.
potm naslouchám: a na as jsem pak klidnou smrt již zpola v lásce ml, Já
nžnou zval jsem v mnohém verši svém, bych vlastní pokojný dech v píse vpl; te zemít vzácným zdá se víc než kdy, v pl noci skonat, kdy prost bolu duch, kdy vyléváš ty vkol duši svou tak rozvroucnle vždy! Ty pl bys jen, a pro mne marný sluch jsem žasem zmámen pro slavnou mši tvou! ji
—
Lamir XLVni.
9.-10.
32
250 VII.
Ty, ptáku nesmrtelný, nehyneš;
v prach nesšlapnou t vky hladové: hlas, jejž dnes v noci slyším, slyšel též v dnech dávných venkovan i králové. Snad Rut též v smutné srdce znl, zpv když, slzíc, chorá po domovu jen,
tam pi taj
týž,
obilí stála jiného;
on asto kouzlil oken otevených v
již
moe
pn,
kdes ztracen v dálí kraje bájného. VIII.
Kdes ztracen! Slovo to jak zvonu hlas volá zpt! mne od tebe pry ke s bohem! Smysl — šáli — nemž' nás
mn Bu tak dobe klamat, jak dí o nm svt. Bu s bohem! Lkavý žalm tvj za poli
již hyne, nad proudem, nad vrchu strání; te pak v nejbližším se pohbil údolí: Byl zjev to, neb já za bdní snil jsem? Je pry ta hudba — bdím'li já i spím?
Tu blízkými
? PODZIMU. o ase mlh a libé úrody! Ty vrný druhu slunce v jsa
spolen,
tížíš
zrání:
ním
s
hojný na plody
ke
révy pod okapem doškovým; strom domku jablky v zem ohýbáš;
ten až necháš zrát; vzdouváš tykev, slupku lískovou ty sladkým plníš jádrem; v puky hnát vždy víc i pozdních kvtin velám dáš, až mní, že s teplem dál vždy potrváš, když od léta jich buky plny jsou. plod všechen do
ty
t v prosted zásob tvých? Kol hledaje kdos nkdy zí t zas. an klidn sedíš v sýpkách obilných a vtru van ti mírn zvedá vlas;" neb v brázd na púl sžaté tvrd spíš jsa uspán vní mák, nejbližší Kdo nevidl
pak hrst tvj šetí srp
a
kvty v
ní;
251 tu zas jak
jda
sbra
zpíma, hlavu
potok pekroíš s tíží
ve výši;
neb mošt-Ií tlaí, klidn v zátiší co chvíli ekáš na tok poslední.
zpvy? Ano, kde jsou jen?... nedbej; máš ty také hudbu svou když pestré mraky svitnou v mroucí den a strništm stou barvu ržovou: tu drobných komár roj kvílivá blíž íních vrb, hned ve výši hned níž. jak neb živne lehký vtérek; hlas vzrostlých jehat s chlum zavznívá; Kde
jarní
—
Tch
me
zpv cvrk
v plot; kde pak zahrad hvizd nžný uslyšíš a z oblak švitor shluklých vlaštovek.
tam
tiš,
ermáka
(Pel. Dr. F. Krsek.)
KAREL SEZIMA:
Z
PVODNÍ TVORBY
Vojtch
NOVELISTICKÉ.
ad
Mixa po asopiseckých ukázek, otiskovaných zt^ jména v „Ccsté" a v tomto list, pedstavil se veejnosti hned dvma knihami, vydanými brzy po sob. V první z nich, souhrnu šestnácti erotických nárt, voln spia' spoleným názvem „Dívky" (nákl.F. Borového, „Zatvy** sv.X.), poátku jako by jen zkoušel paletu. Pevážná vtšina kapitol ne-
tých s
podává mnohem více, než vzpomínkový kaleidoskop srdce, hrst áiw" ích portrét, skizovaných arci pozorovatelem, který svj pedmt nazírá jako zkušený spoleenský znalec. Pozoruje dívku na cestách, v koupeli, v divadle, u spolené tabule; studuje ji jako ženu^dít, ženU''pannu i polopannu, manželku milující i cizoložnou, znepokovše se zvídavostí zatím jenou i vyspívající starostmi miteskými spíš experimentální a chladn rozumovou, než trysklou ze srdení poteby, o jaké se hovoí v pedmluv. I onen intelektuální zájem však spisovatele pudí k opakovaným pokusm, vnikat pod hladký
—
povrch konvence, který ostatn výborn, by trochu nervosn doTcdc zachycovat; prodírá se tímto složitým kulturním nánosem k prvotním hybným silám a pátrá po vnitních pohnutkách, vzntech a krisích svých subjekt, teba až dosud spíš v oblasti ivové a psychofysické, než citové a mravní. Rozvíjí pi tom nepopiratelnou vnitní jemnost a gurmandisu postehovou. Miluje útlý odstín,
252 plachý kmit a pelétavý polotón, lomené motýlí barvy a kvtinový pel též ve hnutích lidských a jejich projevech
vášn, kterou hledí vždy vas rozvést
aspo
v
i
vyhýbá
mlí
se brutalit
kruhy, vyrov-
dobrého spoleenského od jiných našich erotik mladé generace, od zesnulého K. Sarliha na p., jako zase od sensitiv let devadesátých, Wojkowicze a jiných, odlišuje se nesrovnateln slabším stupnm bolestnosti, s nímž vyciuje a pijímá vztahy erotické s je^ jich nervovou a krevní osudovostí. Mixa je feminista okouzlený a pozorný, ale pouený, vdoucí a proto lehce uštpaný a reser^ vovan filosofický; nco mládenecké sentimentality zdá se jen na^ ostovat chut jeho lehkého rozkošnictví názorového, a jeho svtácký epíkureism v obecných závrech chvílemi není vzdálen ani jistého libertinského cynismu. Ale in concreto autor „Dívek" pes to z" stává vždy dvorným a diskrétním spoleníkem, který šetrn za" chází s daným pedmtem svého nezávazného zájmu a delikátn couvá ped krajností. Je pravda, že snaže se jako nctendenní a nemoralistní nazíratcl, aby do nho „oima vnikalo vše sou^ asn", nejednou si vede píliš bonhomn a zábavn, rokokov klouzaje pouze povrchem; jeho vnitrození je pak málo prO' nikavé a spoleenský horizont pi veškeré objektivní zdrželivosti nedost obzíravý. Své díví profily nepromítá na pozadí hlubších ideových perspektiv, není však ani malíem typ: rád zevšeobecuje generalisuje, avšak jenom reflexivní sentencí, aforistickým para" doxem, více duchaplným než pesvdeným a pesvdivým. Zpo" nati v nižších vlnách a pitlumit sordinou
tónu.
Tím
se
do
jisté
míry
liší
-i
dobujc tedy postavy výhradn jedinené a jeho kapitoly v ncjpízni" vjším pípad podávají více mén prokreslené karakterové hlavy (zvláš bravurn s dokonalým povržením omrzelou bžností a ste" reotypiností nahozen zejména profil sleny z ministerstva), pc" dobÍEny, doprovázené textem dvorného glosátora. ideji je tento do" provod rozveden v episodický píbh, sice rovnž bez obecnjší dsažnosti, nicmén však již nikoli bez jistého zaokrouhlení, nebo v dobrodružnou anekdotu objektivnjšího zájmu výpravného. Sti" dání
rzných metod v podání
arci
nepispívá k ucelenosti dispa"
který se v celku pohybuje na pomezí elegantního feuilletonu a mohl stejn libovoln skonit o kapitolu díve i pozdji. Avšak autor sám zdá se postehl nebezpeí, kterým jej práv jako rátního cyklu,
debutanta ohrožovala pílišná komposiní svoboda takového voln lenného etzce i jednotlivých nezávazných studií samých. Zkou" šel"li,
jak
eeno, zprvu jenom barvy
co chvíle roztržit ruše cpitéjší
a
vzpomínkov
preludoval,
pednes rozbíhavými subjektivními
253
ím dál od polovice knihy ustupuje jako herec do pO' Kresebná linie se upevuje a hutní, podrobnji tepaný psy^ chický medaillon se rozvíjí v složitjší plastiku, pechází jakoby v nedoeknutou exposici vtší práce, až skládá již hotový povídkový kus, pomrn dobe organisovaný a vypravený. odbokami, zádí.
V
druhé knize s titulem „Medvdi a tanenice" (nákl. O. Storcha-Mariena, edice „Aventinum*^ sv. 12) podává Vojtch Mixa
adu ucelených píbhu, kompovaných vesms na jednotné thema. Teba nkteré kusy ješt trply nevyváženosti složek, nejedno^ již
i
rytmu leckdy strženého a nevyrovnaného, v úhrnu znamenají již závažný pokrok technický. Ten se jeví také v kombi" naních finesách a obratech režie: autor dovede již nejen napísti nit dvrnjšího zájmu mezi svými figurami a tenáem, ale zná ji napnout chvílemi velmi ztuha a pekvapovat dobe zadrhlými zápletkami, náhlými, avšak pesvdiv zdvodnnými zvraty vnj'
Ktostí
nicmén
šimi
i
dušeslovnými.
Faktura tchto obmn na thema medvdích milenc a lehko^ nohých tanenic, a žen i milenek, nejednou vám pipomene Šrámka;
po aforistick skrojenosti retlexí poznáte vliv Dykav a mnoho zdá se pejato ddictvím také od impresionistú a ironik let devade' sátých. Ni starší období bratí upomene krutá povídka „Prvá láska herce Irwinga" s hrdinou, který se stane na zapenou nápadníkem vlastní ženy. Rafinovaného kombinaního umu a lep' tav ironie jest v ní ješt hojnji, než v obou dekameronsky stižených novelkách „Spolehlivost instinktu" a „Sestra Klára". Zato v „Manželích" pod lesklou dialogickou hladinou se na okamžik rozeve kus utajené opravdové tragiky rodinné: muž po letech chlad-nho manželství se v slabé chvíli, v níž se probral z kažkodenního absorbujícího shonu finanníka, marn uchází o_žcninu velost; žena se mu odpírá, protože sama již nedovede rozrazit kruh dlouholc' tého odcizení. Dtský genre „Mireek" trpí místy citelnou stroje' ností chlapecké naivity, a romaneskní „Juháš" je pochybnou smsí námtové banality a vypravovatelské rutiny: ze souboru mohl beze škody vypadnout. Nejdelší íslo, „Stáša", je již hotová studie k ro" manu, na který však autor dosud nevystail dechem; rozvrh je ncsoumrný a vypravování pcse všecku živost a rušnost jako na-*
apk
stavované.
•
Fabulace Mixova tíhne ke kombinovanosti a nepohrdá ani siln romantickými prostedky, nelekajíc se pravdnepodobnosti. PozO' rovací jeho vloha však rychle vyzrává, fond dušeslovných zV-\.^
254 šeností a sociální rozhled se vdhled rozšiuje i prohlubuje. Ukazují to zvláš názorné „Méšáci", rozkošná turistická novelka, která nkolika krajináskými dojmy ze Slovenska dovedla zname^
nit osvtlit jednoznan buržoasní doplujících
se bytostí, které
polaritu
dvou
spolucestujících,
pes domnlou vzájemnou
odlišnost
a pes poátení opatrnou zdrželivost jednoho i zdánlivou stupo.' vanou nevli druhého neuvdomle prahnou splynout k pokli
nému domáckému
štstí.
druhé knihy Mixovy není bez rozhodné hned „Dívky" diskrétním pízvukem pízniv se odrážely od obvyklé galantní literatury memoárové, „Medvdi a tanenice" dokonce již nevyznívají beskným kohoutím triumfem na bojišti lásky. Naopak, skeptické a sebeironisující mužství s teskným ženstvím. Zaúsmvem tu doznává svou porážku ve he s dostuinním jest mu vdná koist poznatk, by sebe trpích a odkouzlených, a úvodní „Balzac na plese", duchaplná povídka o hoiném semeni žalostného zážitku erotického, které padlo na básnické srdce a z nhož vyrstá a košatí se strom bohaté sklizn umlecké, zdá se proto polosymbolicky vyjadovat osud, jejž autor pidluje muži^umlci. Zena zraujíc ho v jeho samolásce, dává mu pchokou, ale zdravou lekci: uí ho reservovanosti a sebezapení, ale otevírá mu i oi, aby pronikal oslnivým povrchem a klamnými maskami do niter bližních i do mechanismu celé spolenosti zárove. Rozohujíc a pobodávajíc jeho mozek, bezdky se mu stává též Citové hledisko této
noblesy:
jestliže
vným
dárkyní blaha bolestnjšího, ale i vyššího, než syrová skutenost: isté rozkoše tvrí.
Karla
apka: „Trapné povídky"
mže
poskytnout
Aventinum, nákl. O. Storcha'Mariena) jsou v jistém smyslu pokraováním pedchozí autorovy povídkové sbírky „Boží muka". Jejich thematy jsou rovnž muivá zastavení na duševních rozcestích, znamenaná njakým kížem, jehož kámen bolestn byl lámán v lomech nitra. Jenže tentokrát (edice
nejsou to ani tak zastavení rozumová a spekulativní, jako spíše krise citové a tžká usedavá hoe bezradných srdcí. Snad již proto mají tyto píbhy více reálné krve a barvy, nežli jí mly odtažitjší námty „Božích muk", kde postavy vtšinou odhmotnny a bez bez fysiognomií jako nevtlené prostedí se noily z mlh otázky a úzkosti nitra; jejich príchut je konkrétnjší, zemitjší, ba chcetc-li banáln jší. Nejastji to vlastn již nejsou ani kižovatky, nýbrž prost bludné a slepé uliky, bezvýchodn poutníku nastražené jako pasti. Finále všech tch vypravování jsou opravdu trapná.
tém
.
.
255
neodvratn chybné kroky
skliující:
bezpomocné
ponižující
vdomí nezavinného píkoí nebo zlomeného rozbhu
k revolt
situace,
zvrácenému mravnímu ádu,
proti
navodila nezasloužená urážka, coty, zívající za
ale
vším
.
konen
jehož
pocit veliké
a pády.
uvdomní
nesmírné
ni'
.
Nad erstvým hrobem dítte naíká podvedený manžel a nepravý, vroucn milující otec, kdežto skutený zploditel dcka se smje
a žertuje frivoln. Jiný trojúhelník cizoložného
pomru
se za sroz^
umní, ano na ponoukání samého manžela utváí výdlkásky. Mu' ivé naptí z nedorozumní mezi milenci, z nichž on je garbor^ govsky umdlená duše, kdežto ona teprve procitla z pozdní panenské dímoty, neuvolní se než roztržkou, zahanbující pro ob strany a dívce vnukající
ním
nesmiitelné
záští.
Vychovatelka, uštvaná existen^
omámená bezútšnou jednotvárností dn, leptav jako kanoucí krpj za krpjí se hloubících do jejího mozku, ne^ volky hledá aspo fysické úlevy v náruí muže, citov jí zcela lhozápasem
stejného.
a
Nechutná penžní otázka
otráví a
——
nadobro rozruší všechen
Takové a podobné námty k nepatrnostem, vyzvdá hloubku útrap, na pohled všedních a s tichou, malomluvnou družností a chápavou shovívavostí se sklání nad koenem vší té trpnosti a bdy, slabostí a bezvolností lovka ped osudovým pedurením. A shrnuje oponu týmž diskrétním nehluným posunkem, jímž vám dal na"
nžnjší
vztah mezi sourozenci.
zajímají autora, jenž pozorný
i
blednout v metafysickou perspektivu tchto denních událostí. Zvláš „Penz" hrdina ulehne na pohovku a zanovou hledí se na pavuinu, jež mu v kout pibyla nad hlavou Osud rozhodn tu není divadelním zjevem kiklav nalíené tváe nad šarlatovým pláštm a rozmáchlého gesta; neblýská skvlou epelí aniž se vyzpvuje jako hrdinský tenor. Je to mlelivý, ale neodbytný návštvník v šedivém obanském kabát, v nmž také zcela civiln usedá za stl nedobrovolného hostitele, trapný parasit, jehož prostedky jsou zcela zákonné a dovolené, ale jako muidla úinkují jen tím bezpenji. Je v tom nesporn jisté znivelování tragiky, transponované do stedních poloh, svleené ze svého pompésního roucha a obrané o pathos, který ostatn nezídka býval, žel, jedinou její náplní. Ano v jistém smru je to tuším pímá reakce proti ohlušujícím slovním hromm bez silných a žhoucích blesk básnických; reakce proti rétorické a koturnové tragínosti, násiln nadouvané, okázale vysunované a essayistisky podškrtávané. Zdravá celkem reakce proti abstraktnímu pepínání pojm v živé básnické tvorb, proti karakteristický je konec
:
.
.
256
draznému upozorování tenáe obtavým loktem autorovým, veškerému onomu planému harašení verbální tragikou a osU' dovým krasoenictvím, v jakém si oblíbili nkteí spisovatelé, du" pající tragickým koturnem tak hlun a nezpsobn, jako dupou
proti
jenom
kostelníci
v chrám, kde se
cítí
funkcioníi^odborníky.
krutým povídkám samého K. apka ze „Záivých hlu" bin" a jeho i bratrovým espritovým prskavkám z „Krakonošovy zahrady" znaí „Trapné povídky" sebezapení pímo mnišské a odi" I
proti
kavost až poustevnickou. Potlaení živlu výtvarného a ztlumení ko" loritu, citelné u Karla apka od chvíle, kdy se literárn rozestou" pila bratrská dvojice, jde tady až k bezbarvosti a neplastické ploš" nosti; temperovanost výrazu až na samu mez poetického podání. Akoli tyto povídky, veskrz virtuosn sehrané na jediné strun, nc" postrádají dramatického vystupování a spádu, nevybavují vždy jen emoce trapnosti, jak bylo v básníkov zámru, nýbrž ve svém sledu a pi netržiíém tení již již psobí dojmem jednotvárnosti, ba ne" osobitosti výrazové. Jako však za nedlouhého období novoklasické reakce, u nás bratry apky inaugurované, experimentální minulost autorova i tentokrát je netoliko dokladem, že jeho doasná chudoba je skuten jenom dobrovolnou, ale zárove také zárukou píštích bohatších možností a útvar slovesných.
Otomar Schafer fantastickou novelou „Vtlení Pampy" lasovo" (nákl. K. Beníška v Plzni) od naturalistických a gro" teskn realistických genr, kterým s nkterých stran trvám píliš bývaly podkládány dobrodušn etické tendence a jež pO" slední dobou nejednou trpívaly vrstvením posteh jak skutenost"
dviv
pastosním nanášením barev i výra" zovou marnotratností, vrací se k staršímu, nezasloužen zanedbá" vánému druhu své slovesné tvorby. I djov zlehka navazuje na jednu ze svých nejstarších povídek téhož rázu, „Stiperdackv elixír", jejíž titulní postava pešla též do „Vtlení Pampylasova". Píbhové pásmo je vtipn zosnováno na pokusu tí uenc, kteí chtjíce odhalit taje záhrobí a záhady posmrtného života, zp' sobí pesthování duše zloincovy za popravy do tla hypnotiso" váného redaktora. Avšak pevtlený zloincv duch vnuká pokus" nému subjektu záchvaty zloinnosti a bizarním mediálním vlivem zkaženosti a zbjnictví psobí v celé okolí. Zdšení uenci marné se namáhají rznými praktikami zlu zabránit nebo je aspo místn omezit. Naposled má zloinec podle jejich plánu posednout lidské c nbryo. Odmítá však vejít do projektovaného plodu ncvstina nich, tak zvlášt dušezpytných,
257 s
jedním
z
neblahých experimentátoru a prohlásí, že vstoupí je* práv poatého dítte redaktorova posvátný pojem
dine do tla
:
mže pinést vykoupení i jemu. Autor v základ postupuje logicky stízlivou metodou „Stiper" dackova elixíru": obraznost jeho, podporovaná znalostí okultních nauk, jichž hojn využívá k úinm dsivého humoru, otupuje sen^ saní píchut dobrodružné fabule písn vdeckou tváností a chlaa slovo
dem
matka
se stává
Pi tom
arovným zaíkadlem,
které
postranního pohledu, sarkasticky filo^ se s tenáem dorozumíval nad mum" roztoil. Postavám nechávaje cosi loutkov mechanického,
podání.
ironií
sofíckým tíšklebkcm jako by rájem,
jejž
komplikuje spáenými píkrými protiklady povahovými. (Zloinec je „kišálov istý", jakýsi geniální Fart pour Fartista ve svém oboru; redaktor jehož užiio za pokusné medium, je zárove veleplodným spisovatelem a mnohosvazkovým pvodcem zloinco" vých pamtí.) Pi fantastinosíi námtu nechybí ani velmi dobrých skutenostních postih ani celých realisticky vybavených a sugestivn vyvolávajících popis (srv. náladové líení popravy za deštivého še" ení) a pekvapivý etický závr, ideov znaící odklon od dívjšího spisovatelova biologického fatalismu a pudového nihilismu, opravdu
bizarn
je
psobí pathosem
povzletu a osvobození,
dsiv humornou
souzvukem smiujídm
zmt.
všecku tu Skoda, že je této nakupeno místy až pílišn, takže lianovité rozvinuta v chaoticky rozbujelé odboky dje hlavního, porušuje základní loginost stavby a vyvolává pocit krut umné, chvílemi až fraškovité hry místo básnické nutnosti, ano místy až i pocit bez" radnosti, strženého chvatu a ncpropracovanosti. Je toho dlužno litovati tím více, ježto autor pi vší nezbednosti fantasie dovedl dát celému nevšednímu píbhu hutnjší jádro myšlenkové: jeho práce zejm chtla být výsmchem slídivé uenecké zvídavosti, chlubné a studené rozumovosti, která nedovede nic stvoit bez spolu' práce citu, lásky, sebezapení. Plaiduje proto i pro rousseauovský návrat k pirozenosti, pro život prostný, blízký pírod a zemi v lehlé necivilisované samot, k níž se v bázni a tesení ped ná^ sledky svého všeteného pokusu utekou také jeho uem' homun^ fantastickou
vd
o
culové.
Týž stesk ze života, seveného píkrými zdmi velkomsta dsi^ vji než kolmými srázy propasti, vznného tymi studenými st' námi uebny nebo mansardy anebo uvadajícího a hasnoucího v sucho' páru kanceláské galeje, kam rozilujícím ozvukem doléhá pekotný, Lumír
XLVm.
9,-10.
33
258
—
a tá nervy trhající tep moderního uliního a dopravního ruchu nepekonatelná nostalgie po nenávratné bukolické selance života
rustikálného a naturálního, civilisací a falešnou kulturou neotráveného, zdá se mi zvuet, by jen jako tenká spodní nota a vlastni
dvrná hradech).
pod námty povídkového svazeku Karla
inspirace citová
Babánka „Pízraky"
(nákl. vydavatelstva „Sfinx"
nemá výraznjších
Sbírka jinak
aspirací
na Král. Vinomyšlenkových>
Jsou to prost subjektivní stavy, pelité v nesložité útvary více mén neosobní; stíny v duši, nuda, spleen a zoufalé uvdomní, jak kaln a plouživ uplývá zmaený život a jak je hltán mrtvou jakousi zátokou.
Hoký
monotónní
požitek, jitit své
vydráždit se z letargické apatie
zoufalství,
ztlesnním vší své bídy, hrzy a tesk*verš k fantastickým improvisacím,
noty vede básníka tuláckých aby se vyrovnal se svým trudem a dal výraz bolestnému rozporu
vnjškem, který
HÍtra s
se
mu
postupem doby zhušuje
až v
coá
obludného. Jednotlivé kusy psobí dojmem jakoby chmurných pavoucích osnov v zaprášených koutech, zsinalých bublin, vyplulých nad er'^ nou hlad moálu; šedvšedi, vybavená jakýms takýms objektivním obrysem a skombinovaná v pípady prohraných život, od svta odvrácených a svt nenávidících troseník, zjevy vyteštných záhrobních mátoh, kinoucích minulosti a všemu životu, rzné strašil
dclné
masky
a
obmny
smrti.
Odtažitost,
s
níž traktovány a ne-
dobového prostedí, který je píznaný vtšin tchto drobnstek, pistírá práv onen náladový opar spleenu a nudy, melodicky teskná kadence pednesu, všechen spodní lyrism duše smutné a soumrané, nedosti uschopnné k pevnjší epické dostatek uritjšího lokálního
linii
i
a plastitjší formaci.
Jaromíra Johna „Tátovy povídaky" (nákl. Polygrafie v Brn) jsou
„mravouné tení"
s
podtitulem
teplá a
srdená
kniha utšené dickensovské pohody, jaká sálá kolem domácího zvlášt po pestálém nebezpeí, že krb vyhasne. Širokým krbu a povlovným spádem vzpomínkovým vypráví o narození dítte i o tom, co je pedcházelo; o mateských radostech i trampotách; o rozpuku a vývoji fysickém i duševním synka, jenž všecky tyhle vci své mladiké minulosti a pcdmmulosti zvidá tady z úst ot"
—
cových.
nejen sama již stupuje nhu a vroucnost podání, závaznost psychologické pozornosti a kontroly; zdrazuje též ncvtíravý pedagogický zájem tchto beznároných, ale
Tato
fikce
ale zdvojuje
i
259
vzácn živých, jadrných a svžích genrových obrázk. Tichým, ja^ hohj pedoucím tónem vypravování jste skolébáváni v utšené po" átky mladé domácnosti, až to skípne ostrým zlozvukem otci jest odejít do pole. Avšak vzejde konen den šastného návratu a nad vzpomínkovou úrodou duhov se rozklenou i nové nadje. :
Je tu velmi mnoho jemnosti postehové i citové, s níž stopO' váno tajemství vzniku i rozkvtu mladé bytstky, mnoho su^ chého dobráckého humoru a trochu hovorného mudrování, které chvílemi lehýnce nadechlou ironií zbrauje srdci, aby nepekypélo, kde pedmt byl tak naléhav blízký, že snadno mohl svést k scn^ timentálnosti. Autor mužn vždy zachrauje svou zdrželivou stíz^ livost, na výsost milou a vkusnou v této publikaci, která zejm zrcadlí drahý kus jeho vlastního života.
Karla Chvoje „Bubilovy vzpomínky"
(nákl. vlastním?
— Praha 1920) znaí možno-li ješt citelnjší zjednodušení a uskrom^ není výrazových
prostedk
tohoto slovesného primitiva, který je debutu o tuláku Py^ švejcovi. Jako tato prvotina, mají i ony cenu spíš dokumentu, než zámrné a ve svých složkách vyvážené literární práce. Pes chudý
patrn samoukem, než jaké
se jevilo v jeho
dj zajímají také více kronikáskými a deníkovými, vcnými a z pí' mého poznání podanými údaji ze života spoleenské spodiny, než siln jednostranným názorem a logikou sociální. Spisovatel však práv na tuto dokladovost a k silnjšímu úinu cstC" tickému ali jaký vbec zamýšlen nedostává se jeho prose umletjšího zdolání látky nepopirateln vážné. Nebo jak ]iž ne^ jednou na tchto místech bylo zdraznno, také od sebe hodnovcr^ njšího a pesnjšího studia skutenosti a od sebe dokumentárnj' šího realismu nutno žádat, aby neoslabovaly životního pohybu. Aby realitu jen trpn nercprodukovaly a podlehle nenapodobily, nýbrž i nejtišší drama lidské existence podávaly zmnožené a stup" BOvané. Jinak zstávají daleko za tvoivou a rozvíjející se pírodou jako její mrtvý pablcsk a matná odmocnina. píliš spolehl
—
—
(Kv
t
en —
e rv ene
c
1921.)
.
.
260 L.
ATSEBEŠOVA:
TO SÉ To
se
mi
MI
ZDÁLO
zdálo:
S uzlíkem v ruce dnes v noci jsem vybhla z donxu. Je temno, pusto, nepítel z každého stromu, na kižovatce až msíc mi posvítil náhle A není to msíc. To bílé veselé paní po cest taní. Rže jim padají z dlaní, .
.
závoje vlají a jejich smích
probouzí poupata na keích; „Chceš zelenou louku, chceš slunení jas?
Nuž stevíky zaho
a rozpoutej vlas, za žezlo trnky rozkvetlou sn, za námi v údolí le! Tam stáda se pasou, pastýi hraji, ovocem stromy se ohýbají,
tam
bílé
pikryté ekají stoly
hudba zní, a jdeš kudykoli. Uprosted vní a písní a poupat a
— —
v stíbrné síti budem t houpat, stíbrných nitek prsvitná sple, lidskému bolu však žulová ze! Chceš zele, chceš slunce? Poj lehká a svží jak oblaka táhnou, jak potoky bží, v stíbrné síti, holá hej, v rozkošný spánek se uhoupej!"
A
zpívají ješt a kývají zase a zase,
co
pede mnou hora na
bocích zatemnila
se,
jak stíny tu táhly, jichž výstražný vzdech v slib uzrával silný, když v myšlenku letí:
— To bolí, to bolí, já vím! Však nevrátím se, nesestoupím! Strmá je cesta. Když nezemdlíš,
eká t kíž. víml Ale hvzdy jsou blízko, tak blízko! Temenem jakoby narážel o klenbu nebe. To bolí! Však mraky na dosah ruky jsou nízko a mžeš slunci íc „brate" a k Bohu pirovnat sebe! nahoe To
rozpjatý
bolí,
Nemáš-li závrati, uvidíš dole spát zemi, jak oveku pokojnou u nohou vlídného pána, se všemi radostmi, s bolestmi, ranami všemi v obrazu pravém, bys poznal ji, pc-.hopil, bude Závratné výšky? Když nezemdlíš, nejvýše rozpjatý eká t kíž. Až pochopíš všecko, ty hloubky, ty výše, až pohled tvj žhoucí ti do nitra vpíše,
ti
dána
"
26l
odbojný otrok, pozorný pán, na kiii tom budeš kižován... To bolí, vím! V dlané heby ti vtlukou, krev bude ubíhat z nohou i rukou, ale jak vítzný, svtlý bod vztyen jsi nad slabých, nízkých rod. Pijde kdos dole? Neporozumí? Studený vítr ti ve vlasech šumí, bolí to, bolí... Však hvzdám blíž do jiter píštích tvj rostl kíž
—
A vzduchem
co vane hluboké šeptání Sibylí, pod horu k stínm nový stín pokorn pibyl, uzlíek malý v ruce ml, — žehnal se kižem. A vzhru šel
VIKTOR DYK:
DOKUMENT
Z
PODZIMU ROKU
1916,
I.
Probíraje
se
starými papíry, našel jsem v nich náhodou ko"
rekturu feuilletonu, který byl poslán
práv ped pti
lety
„Lu
áovým Novinám" ajkterý nebyl tehdy otištn. Praeventivní censue nezdál se snad ani tak podezelým obsah feuilletonu, zaínajícího skoro jako literární polemika; podezelým bylo jí pedevším asi jméno autorovo, nebo po „tajemných dobrodružstvích Alexeje Iványe Kozulinova", pro nž jsem byl tehdy vyšetován, stala se velmi
nedvivou.
ZaínaMi však
feuilleton,
nadepsaný
„Odpovd
Arnoštu Pro^
cházkovi" jako literární spor, navazující na stati, tenái „Lumíra" z válených let známé, nutno poznamenati, že to nebyl v prvé literární spor, nebo nanejvýše v tom smyslu literární spor, že se vracel k thematu „Básník a politika", k thematu, jež rovnž
ad
je v pamti starších tenáti „Lumíra". Ale pedevším je poved" projevem trpkosti nad tím, že ani lidé vle dobré
snad
zaujetí
stranického,
mezi
nž
„O
a bez
bylo peci nutno zaadit jednoho
nemohou se zadívati na nej' minulost spravedliv. Tato trpkost vyvrcholila tehdy ve „Bolí však, že ani dnes, po mnoha zkušenostech, po mnoha já poznáních nevidíte než práci pro dnešek v néem, v chápana tak, bokst jak tato Nebudiž vidl práci pro zítky."
z
mých
nejstarších literárních pátel,
bližší
vt
:
em
202
mj
chápal literární druh: jako citlivost autora, jako bolest autora, kterého kritik nikdy dost nepochválí. Nebželo o kritické pO' souzení mého díla, nýbrž o thesi, usídli nutné innost poli' tická ubít básníka amže^li to. DovolávaHi jsem se positivního ji
m
m
hodnocení dvou tí mých prací z období mé innosti politické, dovolával jsem se ho jen jako argumenta ad hominem, úinnjšího nežli tvrzení povšechná. Ale pedevším jsem cítil bolest nad Ic^ žerním, paušálním hodnocení cíle mé tehdejší innosti. Piznávaje nedostatenost sil a neúmrnost jejich, nechápal jsem, jak Cech a dobrý ech ješt v roce 19 16 mže mluviti o spisovateli^politi' kovi, jenž se vyerpával v chumlu zájmv a svár ply noucí chvíle. V této ásti má odpovd nemohla být než ne^ úplnou a nejasnou; mohl jsem exponovati sebe, ale exponoval bych, mluv jasn, také všechny ty, kdož bojovali v dob krajn nevdné za ideu samostatnosti, pro níž veejnost tehdy mla více mén pohrdavé pokrení ramen. Nemohl jsem ani jmenovat svou brožuru „Balkán a my" a nemohl jsem uvésti nejpodstatnjší ar^ gument: valná ást tehdejšího mého boje politického byla proti tento boj smiovakám. Mohlo se zdáti do války sporným, význam. Ale nemohlo být sporno za svtové války, že vyrovnání s Nmci v pedveer konfliktu o primát svtový bylo by nás uvedlo do situace pímo tragické. Nemohouce dosti pesvdiv dokázat vážnost osvobozovacích snah národa, který práv vera legitimními svými zástupci pedstavován s Nmci se dohodl a vy" a snad bychom rovnal, byli jsme osudov vrženi po bok tam i dobrovolné šli. Ale bolest mé „Odpovdi" prýštila také z neho jiného. Názor Arnošta Procházky pedpovídal mi už tehdy budoucnost lidé, kteí vidli jasn do budoucna a dle toho zaizovali svj postup pedválený, budou v oích veejnosti po válce bagatelisováni jako ped válkou. A tu opt nebželo už o mne, ale o všechny ty, kteí bojovali nevdný boj do vysílení. Pedtucha tato netížila mne tehdy neprávem. V revue „Služba" etl jsem nedávno (Roník n., str. 231) lánek Dr. Edvarda Lederera „Realism v pc litice". Tam jsem našel tento píznaný pasus:
mWi
Nmc
:
„Lidé i vci (pomry) se ovšem mní. Realism, jenž k nim za^ ujímá svoje hledisko, podle toho, jaké v té které dob jsou, nesmí proto na formulce ustrnouti, musí se zmnám pizpsobit a svj postup podle nich zaídit. Jasný toho píklad máme na innosti Masarykové. Za normál^ nich
pedválených
pomr,
kdy
katastrofa nehrozila, stál
dsledné
263 proti katastrofální politice eské.
Pikvaila katastrofa
revolucionáem, jelikož poznal, že jen tak našeho národa odvrátit." se stal
a
Masaryk
lze katastrofu
od
A
nebyl to pouze revuální lánek theoretika; mnozí z nás hlásali se Vídni ped válkou a na poátku války, pizpsobení se národní revoluci na sklonku války a pizpsobení se bolševictví po válce. Byl až píliš všeobecný souhlas s politikou, jež necílí k zmnám, nýbrž pizpsobí se jim a svj postup podle nich zaídí. Ale pikvaí''li katastrofa na toho, kdo ji dsledné popíral,
pizpsobení
vi
ní nepipraven a s holýma rukama. To byla situace našeho národa na poátku války a nevymstila''li se naše nepiprat venost než se vymstila, lze mluvit o notné dávce štstí, které stojí
he
nezbytn nemusí
býti
vrno
politice
národ
a stát.
Podivná tragikomedie odehrála se u nás. Ponvadž se dosáhlo lispchu koneného pes etné a osudné chyby, uvili mnozí a a hlásají všem, kdo chtjí vit, že se úspchu dosáhlo dosud práv onmi chybami. A to je vážné, píliš vážné poiadí Odpo"
ví
vdí,
jež
mluví
s
poátku o
literatue.
IL
ODPOV ARNOŠTU PROCHÁZKOVI. Tikráte vzal jsem péro do ruky, tikráte jsem se rozepsal nedokonil jsem nikdy. Mezi prací uzdálo se mi, že není to správný tón, že neíkám, co jsem chtl íci. Zkusím to dnes po tvrté: budu šastnjší? ;
Rekapitulujme: V „Rozhovorech s knihami, obrazy a lidmi" napsal závru lánku „Tragedie idealistního ilusionismu" „Vidli v posledních dobách autora „Kouzelníka" a „Marností" cele jsme spisovatele-politika, jenž se vyer^ zaujatého prací pro dnešek pával v chumlu zájmv a svár plynoucí chvíle. Nevytý kám toho, ale což vru není možno umlecky respektuje každou volnost což není ani kdy, ani se povznášeti nad vír a rmut dne chuti, i síly? Nechci viti." jste v
:
—
—
—
Napsal jsem v Lumíru v „Rozhovoru druhé ásti": „Budiž mi prominuto, odpovídám^li na otázku: byla to pece by enická. Odpovídám, ponvadž nic tak jasné neuka"
otázka,
zuje
zmatek u
nás, jako vaše
a rychlost našich
úsudk
ádky,
nedokumentuje tíhrnnost „Vidli jsme v posledních
nic
kritických.
264
dobách autora „Kouzelníka" a „Marností"
cele zaujatého prací
pro
dnešek." Datum, které teme pod vaší „Tragedií idealistního ilu" sionismu", je 1913. Nevím, co znaí poslední doba, pravda však
—
že v letech 1911 1914 byl jsem intensivn inný politicky jako redaktor. íkáte tomu, druhu dávných let, „vyerpávání se v chumlu zájmv a svár plynoucí chvíle". Dovolte mi, abych je,
i
drazn
proti vašim slovm protestoval: neodpovídají skutenosti. Dosti smutno, bylo4i vám jen a jen „chumlem zájmv a svár plynoucí chvíle" to, co bylo politickým obsahem onch let. Ale blud váš není pouze bludem vaším a velmi mnoho lidí u nás
opovrhovalo prost tím, co si nedávali práci poznat. Ale kdybych ze zkušeností let nebyl pesvden, že zlé vle u vás není, musil bych pocítit ádky „ale což není možno umlecky se povznášet nad vír a rmut dne což není ani kdy, ani chuti i síly?" jako zlO' myslné škádlení nedstojné vážných dob." Uvedl jsem, že v dob, dle vás tak výlun prací pro dnešek absorbované, vydal jsem „Giuseppe Mora" a „Krysae", knihy na^ prosto neasové. A pokraoval jsem: „A není vbec slvko „svár" trochu široký pytel kritikv, do nhož možno hoditi zlé i dobré, estné a bezectné, ušlechtilé a bídné? Vše, ím se žilo, o co se zápasilo, není než zájem a svár plynoucí doby. Jste si tak jist, že jste oddlil zrní od plev? A není to spíše pohodlné nežli kritické, užívat tak odmítavého gesta?
—
Pro vám to íkám ? Pedevším, hovoíme
upímn
spolu
;
pro bychom
jasn? Nepopirateln je mnoho tch, které svede pesvdivý tón vašich ádk. Jak možno, aby kivdil kdo v nem, chválí^li jako vy chválíte „Quijota"? Js myslitelná vtší
nehovoili
záruka objektivity?
a
tenái
Znalost
znané
sto lidí, majících
hotová
nechtivají ani tolik.
vtšiny jsou nahromadné pedsudky.
Na
posouzení díla, je jediný, který si dal práci sám dkladn poznati. Ale hlavní dvod, pro který jsem se rozepsal, je tento: z vašich slov mluví nechu k veejné innosti umlcov. A je to takový hích pro umlce, žíti politicky, psobit politicky? Zna^ mená býti umlcem zavít oi ped celou oblastí moderního ži^ vota, nestarati se o problémy, každého individua vážn se dotý^ kající, a spokojit se odmítavými pohrdavými poznámkami ze svého „skvlého osamocení"? Je dílo umlecké teprve tehdy bohatší, ochudí-li se život? Není pro umlce zbyteného poznání, soudím já: jíti
davem
je
slabost
ztrácí
se
slabosti?
nejbezpenjší prostedek ve víru
a
rmutu
dne.
A
najíti je
sebe
.
.
.
Pouze
tak teba litovat
265
Namítnete, tuším: není to zájem, který jsem káral. Nebezpeí ridím v aktivit. Zájem ano, pozornost ano. Zájem i pozornost mám sám. Máte'Ii však zájem. máte'Ii pozornost, dostaví se chvíle, kdy je prost fysickou nemožností mleti: mlení zahan' bovalo by vás ped sebou samým. Nutno pejít k aktivit a jdcte^li k ní, je už pak otázka vývoje, jak intensivní se stane. Pro mne aspo byl a je nepochopitelný zájem, v kterém není závazku. Tím spíše, že aktivita umlcova není ješt zbyteností u nás, kde podmínky dosud jsou horší a tžší, nežli u velikých a šastnjších národ. I kdyby znamenalo býti politicky na svém míst, obto^ váti se literárn, petžko bylo by neobtovati se. Ale takový konflikt, theoreticky i prakticky nikoli mimo dosah možnosti,
—
pe
pece jen je výjimený teba obtí takových.
Rozumjte
a
vzácný.
Zpravidla
možno
íci,
mi, prosím: zvlášt já chci respektovati
že není
každou
volnost. Jsou individuality, vskutku pozoru a cti hodné, kterým prost je nemožností vmísiti se v to, co obrazn nazýváte vírem
rmutem dne
a co bychom suše nazvali životem politickým. Ale vskutku o duchy vzácné, nereklamuji toto samotáství jako pednost — práv tak jako by bylo smšné ode mne, chtít rekla-* movat psobnost politickou, a dobrou i špatnou, jako umleckou kladnou položku. Nkomu nutno projít ním, co staí jinému pozorovat z dálky zpsob poznání je lhostejný, rozhoduje jen cena poznaného. živý zájem pro Míváte a práv „Rozhovory" svdí o tom pítomnost. Mnohé z toho, ím se zabýváte vbec a ím se zabý' váté v knize pítomné, není tvoeno a psáno sub specie aeter" a
béží'li
:
—
A
—
mže
takové dílo podntem k dobrému slovu: by jenom donutilo k ráznému odbytí. Risku^ jet€ v této mnohdy, že vnujete as zbytenosti, stílíte asem dlem na vrabce. Teprve zítek rozhodne, byla'li ta i ona práce naše nutná: pracovati nutno však již dnes. Báze je dobrá pro pana Vokurku nebo pana Vomoila. Jejich instinkt je správný. Pjdou na právo a ztroskotají. Pjdou na
ni ta tis. a
pece
být
i
cennému
dve
levo a ztroskotají
též.
Nemohou
neztroskotati.
Ale istý umlecký sen nezasáhne banalitu skutenosti. Oprav^ dová umlecká individualita neutone ve víru a rmutu dne. Zby^ teno, píliš zbytcno se báti." Uvádím podstatu svých vývod, ponvadž zpsob, kterým jste reagoval na n, utvrzuje mne v mínní, že jste neporozuml, mi šlo. Vidíte v mých stránkách pílišné osobní zaujetí a autOf
o
Lnmir XLVUI.
9.-10.
o^
266
skou
citlivost;
vystiženi';
to
nadhazujete,
„autoi nebývají nikdy ,správn
že
truchlý osud jejich
kritik".
Od
„prosincové" vaší lánky jsou pedsudky a tvrdí véci objektivn nesprávné . Melancholicky podotýkáte „Ml jsem vždycky tuto tvrí ctižádost essayistovu jaké jsou její konkrétní výsledky, nepísluší ovšem rozho' dovati. Podle p. Dýka však urit nevalné a chatrné Tím nuznjší a chabjší, více se dotýkají jeho dl a osoby." „Paa Dyk není spokojen, „chválím''li" jeho práci, p. Dyk není spokojen, „haním^Ii" jeho práci ..." Uvažte okamžik nemohl bych po tom všem mluvit o citlivosti i
kritiky nabyl jsem prý pevné poznání, že všechny vaše .
.
—
:
mn
.
.
.
ím
;
autorov
spíše
hlédl, co je
u vás?
jádrem
Citlivost
mého lánku
a
ta
byla tak znaná, že jste pe' dvod", pro který jsem
„hlavní
Podstata mé argumentace je ve vt: samotáství im. nesmí být uvádna jako aktivní umlecká položka, práv tak jako umlecké plus moje nemže být uvádna politická akti^ se rozepsal.
politicis
Posuzuje urité období produkce spisovatelovy, nesmíte tudíž mítko jeho produkci politickou. Vzpomínaje „Prohraných kampaní", nemáte právo pi posuzování úhrnném zapomínati aktivních, jak jste uvedl, umleckých položek. Osudný omyl, že bží o mou autorskou citlivost, vznikl prost z toho, že uvedl jsem jako nejvhodnjší doklad toho, že lovk politicky inný mže umlecky tvoiti vám svá díla, jež jste jako kritik posoudil kladné. Neml jsem však volby spisovatel, kteí byli u nás po^ liticky inni, není mnoho, ješt mén však dl, jimž byste byl piznal „ryzí hodnoty". Ale nebží zde o estetický soud, nýbrž o okolnost, významnou a dosti ponurou, že vita.
bráti za
vi
:
uinná
roku 191 3, totiž výtka o politické innosti, všechna díla, zetele opakuje se roku 191 6. Pouštím nyní se jimž byste v míe vtší i menší piznal „ryzí hodnoty". Pro" mluvme o innosti literárn- politické. Možno mit innost poli^ tickou mítkem umleckým? Zmiujete se o „Prohraných kam' paních". Pedevším nevyerpávají mou innost; polititjší byla, dejme tomu, má brožura. Druhá ást, nezbytná k porozumní prvé, „Pan poslanec", znemožnna událostmi. Píšete: „Ti roky sledoval jsem práci p. Dykovu — "; urit však vím, že netete Lidových Novin. A pece nedokonený ovšem cyklus feuilleton „Kterak jsem byl rozkolníkem" v mnohém by doplnil „Akta desátého práv jen sbírkou akt bez politického ko' ony denní dokumenty, jak je pinášely dny, chtl dojmu bezprostednosti. Ale listuji^li v té sbírce den-
okresu", kteráž jsou
mentáe: jsem
bera
docíliti
267 nich
dokument pohnutých nkolika týdn roku
191 1,
docházím
k básní:
DÁVNÉMU DRUHU. Obchdky
drobné, heslo zneužité a zneužité nadšeni.
Rameny kre, omrzele dít: „Tof vci,
jež se
nezméní."
úzkost. Ne ped všedním prachem, ped váiní prudkým zvíením. Chvím horeným se, smrtelným já strachem ped tolikerým smíením.
Mne jimá
Nechci se smíit. V chvíli bez útéchj v budoucno náru otvírám.
Zkorumpované, lethargické echy já
popírám,
já
popírám.
Nechci se smíit. Hlava,
jež se
skloní se záhy bezdky. Ty echy lživé, malicherné,
popít na veky
chci
Snad
zvedne,
bdné
I
jsem slabý- Snad má hlava klesne na tém. se Schoulím do klece se tsné.
též
toužící výšin
Smíím
—
A
jiní
pejdou
prese
mé!
Však dokud sil je, povinnost si kladu ped rodnou zemí. národem íc', lež že není cestou k Eldoradu. nezane úspch podvodem.
A
lidská
moc mne mlet
nedonuíí.
Jdu, neekaje ohlasy. Já. který žádal pouze vyslechnutí, nežebrám o hlasy.
Piznávám vám pln právo k pronesení umleckého anathema verši, nad mnoha jinými v „Lyrickém komentái". Pi^ znávám vám právo napsat o mn: „Já ovšem jeho literární ob politické innosti pokládám za marnou ..." s tou výhradou, že „Zpravidla možno íci, že já nemluvil o své obti, píše naopak: není teba obtí takových." I to konen piznám, že pi pc souzení tíleté innosti spisovatelovy smjí se pejít ti knihy, jsme^li malíi na veliké fresce. Bolí však, že ani dnes, po mnoha zkušenostech, po mnoha poznáních, nevidíte než práci pro dnešek v nem, v em já vidl práci pro zítky. „Snad též nad tmito
jsem slabý**, psal jsem tehdy už a opakuji dnes. Cíl však mali^ cherný nebyl. Pi uzávrce umlecké bilance neznamená to nic:
pi posuzování
innosti politické pece nco. Není lhostejno pro rameny a se vším už smiující, v dobé
vývoj, bylo^li v dobé, krící
korupce a Icthargie nkolik nesmíených, popírajících dnešky ve^ Na tento odpor proti resignující kompaktní vtšin, ne lehký, ne vdný, jsem hrd jako lovk. A pokládejte si za sebe mat' néjší mou innost: nelituji onch tí let. A tak koní náš hovor, jako mnoho lidských hovor: když vymnno mnoho slov, zstává každý z nás pi svém. A mám, rozepsav se po tvrté, týž pocit, který jsem po tikráte ped tím: pochybnost, dovedMi jsem íci, co jsem chtl. Chtl jsem napsati ádky bez ostnu, nedtklivosti a podráždní. A chtl jsem jasn íci svou myšlenku: nevite politiku, chcetC'li vinit autora. Sám si vzpomínáte mimochodem na „prosincovou" kritiku. In nuce máte tam celý problém politický pozdjších let. Napsal jsem „Prosinec", vy kritiku o nm. jsem pravdu já, ml jste pravdu vy? Ti léta jsem se tloukl aktivní politikou; psal jste o chumlu zájmv a svár chvíle plynoucí. Ml jsem pravdu já, jste pravdu vy? rejší.
ml
Ml
ml
Nevím. Pijde doba, kdy budeme vidti jasnji. Trochu trplivosti teba. Snažím se ji míti. asem je to tžko.
J.
HRUSA:
SVÍTÁNÍ. Jaká to byla noc a jaké ráno! Co potebí, již pichystáno
k
uvítáni.
Svj erný stín já vedu za ruku tam na kraj svta. U nohou leží pusté moe a skalný sráz.
Ni radost tu, ni trpké hoe k nebesm nepovzlétá.
Tmy
hluboké se rozstoupily a s oblak jeden cherub bílý
krvavým meem snes' se na skály. Nebeská rosa smyla lidské viny, u nohou vzkvetly podléSky, nad moem vznes' se jako fénix
s
stín stíbrosiný.
.
269
% ¥ v DANTE. Šest
doplované výtvarnými mistry výše Delacroixovy neb Rodinovy. lera a
vk, jež se položilo mezi smrt
vznešeného psance florentského v Ra-
venn a mezi nás, pokusilo se s moc ným úspchem vyvrátiti poznatek bžný každému znalci slovesných djin,
že básnická sláva neodolateln
podléhá zmnám asu: Dante Alighi' eri, daleko vtší mrou než Homeros Cervantes a Moliére, byl vždycky
uznáván za velikého básníka, a
mimo
to
hranice vlasti, která s nadšenou svou ohnivosti v trvale a drazn uctívá jednoho z tvrích geni národních. Byly doby chladné i
nm
pijímaly Danta skoro jen akademicky, ale ani ony se nedovedly ubrániti zcela jeho síle a mohutnosti, jež jim byla v podstat cizí: tak kráívají karavany let a národ pod egyptskými pyramidami, a
lhostejné, které
nevšímajíce
si
jich,
le pece
že se nad nimi zvedá cosi
mocného a vného, v
cítíce.
úžasn
em vláda ducha
pemohla ádemazákonem tíhu hmopodizujíc ovládnutou pozemskost náboženské tuše nekonena. Vždycky však období zdrželivé pasivity Dantovi vystídal kult prudce živý a nesmírn plodný, kdy básník ..Božské komedie" byl pozdraven od poet, myslitel a umlc jako pomocník a spolupracovník kulturní tvorby a duchovní obrody, který obraznosti i citu, vzletu i moralit neustále poskytuje podnty a podporu a daleko perstá svou dobu jako jeden z prvních duch moderty,
vi
ních
—
jest
století, jež si
vdy
to
^ ^ ^
FEUILLETON.
hlavn
devatenácté
vytváí vedle dantovské
filologickou a historickou výzbrojí i poesii dantovského posvcení, s
vykazující osobnosti tak rznorodé, jako byl Goethe vedle Leopardiho, Dante Gabriel Rossetti vedle Krasiského, Jaroslav Vrchlický vedle Spitte-
Zní to až protimluvn, ekne-li
se.
Dantova velikost spoívá práv v tom, že v jest obsažen celý že
nm
stedovk stedovk,
a zase a
mnoho
o
více než
pece jeho významu,
pesahujícího hranice dobové, nelze vymeziti v podstat jinak. Jenom uenec toucí básnická díla zvídavým mozkem bude pojímati smysl a cenu „Božské komedie" hlavn tak, že jest to úhrnná encyklopedie stedovké filosofie a védy. bohosloví a etiky, politiky a poesie
—
to
by znamenalo
zdrazovati pedevším jen intelektuobsah díla básnického. Mnoho tohoto kulturn djinného bohat-
ální z
které Dante synteticky shrnul,
ství,
dávno zastaralo a zlhostejnlo od doby, kdy navždy padl církevn náboženský názor stedovký a nic — a
nejmén uené komentáe
—
ne-
dodá této archeologii života, teba že u Danta rozumový chlad uencv doplován jest náboženským žárem, pronikavost myslitelova mystickou náruživosti, politický realism zaní-
cením etickým. Dante však zachránil ve
své
velebásni
kesanství práv
stedovkého
ze
vn
máenu zisk vku
to. co
golidskou jako trvalý tického, zachránil to formou, která ve svém geometrickém ádu a úhrnné harmonii soutží leda s katedrálami,
koncipovanými rovnž symbolicky a psobícími rovnž pi veškeré písné logice visionásky. Dante ze všech
stedovkých
pvc vyjádil nejvášni-
mravní a tvrí nerozumla, a kterou teprve kesanství odhalilo; „Božskou komedií" i prosvítá celou toto hluboké poznání, kterak utrpením, smutkem, ztrátou duše lidská celá moderní poesie jde tu roste vji
moc
a spolu nejistji
bolesti, jíž antika
.
.
.
.
270 v jeho stopách. Rst duše a její vzc stup od nižších forem smyslnosti a od pozemské spoutaností k Bohu, k nu, k poznání absolutnímu jest vlas ním tématem Dantovy trilogie; tof v podstat nic jiného než náboženský problém vykoupení, promítnutý bás^ níkem i do oblasti názorové a obra^ zové; i zde jsme stedovku, církvi, go' tice stále zavázáni, i zde uchvacuje nás stále živá, velmi osobní, prudce váš' niva formulace Florenanova. Arci, práv tuto se nová doba podstatn
v'
s
Dantem
rozchází, stavjíc proti jeho
transcendentnímu intelektualismu, který lovka vykupuje pouhým trp' ným nazíráním, svou voluntaristic' kou a imanentní energii, která si žádá pi spasení také inu, vzeptí vle, úsilí ve
Dante
prospch
jiných
...
tu se
nám
jeví píliš refleksivním, píliš
málo dramatickým. Jako tetí vdí idea stedovká, zachránná pro v'
a
laskavý rádce
i
ukazuje
kárce
cestu.
Dantov myšlení a díle se nám jeví pravým
Jsou v
stránky, kde
protichdcem renesance telným odpovdníkem
a
nesmii-
svobody; sám jeho zevní výraz se svou obrysovou monumeníalitou, vyjímající
stídm
a
její
hrd jenom
nejpodstat-
njší rysy z veškerého dní, jest pímo opakem zálibné a hravé dekorativnosti renesanní a zárove do-
myšlením apokalyptické a alegorické gotiky. Ale tevníci
již
cítili,
Boccaccio a jeho vrs-
že ve
mnohém
jest „il
divino" jejich spíznným pedchdcem, ba prozíravým druhem, a proto vzhlíželi s takovou úctou a k
nmu
dvrou.
Z tchto rys, odlišujícíck Danta od stedovku a vazujícíck jej mezi duchy moderní, jest jeho
dsledný individualism ovšem patrnjší.
nej-
Východiskem básnického
nost syntetickou genialitou Danto' vou, jeví se myšlenka stálé nosti jednotlivcovy Bohu i bliž' ním za každý in, podnikaný, dj se co dj, sub specie aeternitatis — jako košatý a krásn vtvitý strom roz-
tvoení a zárove mystického vzntu
vyvážená z plnosti cítní feudálního, v „Božské komedii", plníc ji onou nevyrovna-
navždy
vi
rostla
se
tato
odpov
idea,
telnou etickou silou,
oním mravním
nadšením, onou prorockou vážností, jež i 2 Danta politika, soudícího papeže a císae, iní muže vnosti. Renesance, která se od Dantova svta odchýlila nejdále, zavrhla ve svém pekypujícím individualismu tento ústední lánek stedovké jistoty, tvrdíc, že lovk jest odpovden vždy a všude jenom sob sám; moderní
socialism pokouší se obaoviti antické nazírání o výhradní odpovdnosti jednotlivce spolenosti a pedevším státu, ale pece všecek mravní pokrok dje se pouze tehdy, prosycuje-li
lovka vdomí,
že jest
vnosti,
mu
a
tu
odpovden
Dante
písný
mu v míe, jíž stedovk naprosto neznal, osobnostní prožitek, peryvší citovou i mravní bytost v jejích nejhlubších vrstvách a zahajest
pozemský osud básníkv bolesti a hokosti — v erotice i v politice, v sudb soukromé i veejné vypíjí Dante až na dno tuto livši celý
dýmem
hrzu pyšné duše, klesnuvší doasn, hrzu z nenaplnného sna a zmaené touhy. V jeho díle, kde slova pokory zní o
tolik
mén
pravdiv
než slova hrdosti, není utajeno nic ani z tohoto prožitku ani z povadíve než Dante hové reakce pekonal v tercinách „Inferna" démony mravní mytologie katolické, musil zápasiti se zloduchy svého nitra, s divokou smyslností, s odmítavým vzdorem, s nespoutanou pýchou, s pohrdlivým sebevdomím, s prudkou dráždivostí italskou a se zavilou záští politického vyhnance . tento muž prošel peklem a neostýchal se povdti celou pravdu své vášnivé
na —
.
271 osobnosti.
Avšak jeho
silný, až pate-
smysl mravní stavl proti tem* ným démonm, opžt s velkým ná' kladem mocného individualismu, mocnosti svtlé, jež slují hrdinská káze, tuhá vle, písné sebeovládání ... to byl jeho imanentni ráj tický
Tedle nebe transcendentního, jímž se jako básník dal provésti píliš trpn, pohlížeje jen a neúastn se jako
kesan, nepožívající pln
milosti
na
pirozené. Dantv prudký a neústup' ný individualism jest vtištn znateln básnickému jazyku, obrážejícímu v každém oste ezaném verši jeho silnou obrazivost visionáovu, jeho áivokou výbušnost sotva poutanou kázní, jeho útonost citovou; všecka romantika uila se od nho. Není však píliš snadno zasednouti ve škole Dantov. I tam. kde bývá
Beatrici
a když
zcela
mechanicky
osnoval plán své symbolické pouti, konící se v oblastech rajských a u vod acherontských: urité konvence dantovské postaily jeho duši znan papírové, která
si
neosvojila
pra-
vého myšlení dantovského. Co vše nasadil však Jaroslav Vrchlický, aby se vyrovnal se svým Dantem, jenž jej provázel od prahu jinošství a mnil se podle vnitního osudu svého vyznavae! Jako by jej bylo pln proniklo dantovské vdomi dsažné povdnosti, pojal Vrchlický svá dantovská studia jako vážnou vc kul-
o
tury národní,
Dantv svt
jíž
a omeškal vývoj
umínil
pivtliti
v
Pekladatelské jeho netoliko
si
tom dohoniti, co pervaný a porušený, i
úsilí
zdá se však
samosprávným inem,
loženým pes
celý život, ale
i
roz' daní,
nosti a díla, jedni velké výjevy a tra-
kterou platil za to, ím jej Dante ob' daroval: za jednotící koncepci djin' nou,za slouení spekulace a visioná'
fické situace z „Božské
ství,
nejhlasitji uctíván,
osvojují
vyznavai leda úryvky
jiní její
hrozné
a
si
jeho
z jeho osob'
mocné
komedie," vise
rozn'
za vytvoení monumentálního slohu, v neposlední však i za
ad
tetí vlastenecké patos karatele italského a jiní holou fílo' sofíckou ideu, neodnou obrazovým tlem a citovou pletí. Bylo by teba výjimen bohaté a složité kultury klavy a srdce, aby byla „Božská ko-« médie" pojata ve své celistvosti; žádá
tuhou káze formy, jež zavazuje. Ale tento pohan a evolucionista. vyzná' va božství imanentního a hlasatel
uritých podmínek národních
obanského práva v Dantov obci. Pravým dantovcem se zdá jediný
cujicí fantasii,
si
to
i
a vzdlanostních. Ani pro nás
echy
a
mezstal Dante bez požehnání, tak pozd u nás zdomácnl, teprve pl tisíciletí po svém skonu, když byl náš stedovk promeškal všecky cesty vedoucí k jeho gotice. V zají'
„echy
mavé
i
Itálie",
která nesmí býti psána macha'
složité
kapitole
a
rovským
perem, volnomyšlenkáe Hamáeným do žlui, jest odstavec „Dante a echy" snad nejpoutavjší. Dantovcem, arcif velice neúplným a naivním, byl již protestant Jan lár, když v platonismu ponkud ovšednlém pipodobnil svou Hínu
K
zem, odprce platonismu vlasce a píležitostný skeptik, nebyl prese vše z dantovského rodu. po tom této
toužil a
a
a
si
prací a láskou dobyl
mn
velký básník eský, u nhož sice nikde nenacházím Dantova jména, avšak asto jeho duchový obraz, pestilisovaný do obecného typu vladae sn jest to dantovská dráha, která vede od „Svítání na západ" k „Sta' .
.
.
Títelm chrámu". Také Otokar Be' — a práv on pede všemi —
Zina,
mn
dokladem, že Dante není jest pro nás uzavenou kapitolou, jako není pro nikoho, kdo hledá velikost y oblasti ducha a mravní síly. A. N.
272
HRST REFLEXÍ
K JUBILEU HAVLÍKOVU. (Mládí.) Karel Havlíek Borovský hyl z nkolika pedstavitel mládí v našem probuzení. Umíral ptati' cítiletý; od jeho odchodu ze semináe minulo ne celých patnáct let. Za necelých patnáct let vykonalo toto mládí svj úkol. Havlíek umírá, zanechá' je trvalou a estnou památku a mrtev spolupsobí na vývoji budoucím. Bf lo k tomu zapotebí železné ener-
nesmírné sebekázn, nemilosr k sob a nemilosrdnosti k ji' ným. D vacítiíetý mladík psal v lednové noci roku 1842, v níž se konal prvý eský bál, který nadchl a dvrou
gie,
nosti
naplnil tolik
souasník
a který ta-
Prahy: „Bože, který jsi mne obtížil trápením kolem okolo, který jsi vysoko nade mne postavil všechnu radost a hluboko pode mnou vSechnu nadji dovol za všechny mi aspo tuto noc za proklínat naše vrahy Dovol mi v oku svém sjednotit zuivost veškerých jinoch eských !" Podivné mládí, v nmž k této exaltovanosti pojí se tolik nemladého, pedasn zra* lého, až rozumáského. Podivné mlá' dí, jež od zanícení náboženského dojde pes Lamennaisa k Voltaírovi! Už jako hoch má Havlíek instinkt vdce, má bezpené prvenství mezi svými páteli a v málo letech dobU' de si prvenství tohoto i v život ve' roli ve vývoji
ké hrál
:
n
!
ejném. Z
jinocha, který ovládal sebe ovládal jiné, dorostl muž, který nikdy neplakal. Neklidné Havlíkovo
a
koit autoritám; vzbouí se proti probuzenské idylle, proti tradinímu pojetí Ruska a SlO' toto mládí odmítá se
vanství vystupuje s názory kacíský' mi a chtn kacískými. A podivný osud toho, jenž hlásal stízlivou kri' tinost a nevážnost k dogmatismu! Boj proti autoritám skoní tím, že se posléze stane sám autoritou! ;
(Havlíek' politik,) Byla'li kde porušena kontinuita pímo tragicky, bylo to v politice. Do politických pO' átk pichází politický zaáteník; má odpovdný úkol uiti jiné, kde bylo by teba uiti se sám. Je veške' ré úcty hodno, jak dostál tomuto úkolu. Ale jak pedpokládat, že v ob' dobí vzrušeném a tak prudce sebou zmítaném onsám by nezakolísal? By' lo to snad práv mládí Havlíkovo, které inilo jej optimistou. Dosti, že tento mladý muž bez politické praxe a bez politických tradic zstal vyni'
kajícím mužem své doby; nechtjme, aby jeho program a jeho taktika byla neomylná. Omyl Havlíkv ne* byl v tom, že shledával uritou tc tožnost zájm národa se zájmem dynastie; nebyl v tom, že se mu pro' spch „v tomto svt trvalejší a bez' penjší pohnutka býti zdá, než všechny ei o vrné oddanosti." Omyl
Havlíkv
byl
omyl píští
politiky
nepe
do roku 1914 pokládal, že by kdo mohl svj zájem chápat špatn. Byl to stejný omyl, jako mínní Havlíkovo, „že dobrou službu král nikdy nezapomene." až
oficielní
Možno, že zapomnl,
nco
:
ale
možno,
že
jiného než zapomenutí! Bylo tu ujišování eské a sám Havlíek píše „lánek, o kterém by si pál aby jej každý peetl a roz' vážil." V lánku praví jasn, že nám
bylo tu
—
Slovanm rakouským
velice na tom aby Rakousko se zachovalo, a prost 2 toho dvodu, který vedl naši politiku v roce 1848 a dlouhá desítiletí po nm, že není nic pro nás mimo Rakousko a po Rakousku, Zde byla slabina, které si neuvdo' moval Havlíek: jak se mohla nadít eská politika, že bude kdo míti v pa' mti dobré služby, nezbývalO'li než sloužiti? Piznejme pi tom, že Ha' vlíek udržuje i za tchto pedpokla' záleží,
d tón sebevdomý a mužný. V
ku „Naše
politika" napsal 12.
lán' dubna
"
273 „Ctte
sami a budou vás ostat-
litice
noních, radujíce se místo všeliké pokuty jenom z toho, že slunce jasn svítí. Brati, daleká budiž od nás všeliká pomsta za minulost, daleké
c
budiž nepátelství a nenávist za to, co nám díve (bohužel trpce!) ublí-
1848:
ní
k
se
A je to zase omyl,
ctíti."
který není
Havlíkovi pedpokládal v pO' vtši dávku rozumu a zdra.vého smyslu, než bylo možno nalézti u vládíše rakouské. (Dobová reminiscence.) Není možno nezamysliti se nad úvodním lánkem „Vely" „Brati!", kterým necti
:
ervna 1848 vítal píchod svobody. Mnohé z lánku tohoto teme jako nco známého neslyšeli Havlíek
17.
;
jsme to nedávno ješt, neopakovala se historie po sedmdesáti letech? A tak psal Havlíek: „Aj, ty starý bílý eský Ive, povzneseš hrd hívu svou a ty, naše lípo slovanská, rozložíš svobodná
kmen
ramena
svých po veškerých vlastech.
Mnohý, jemuž vzbouené
zlé
svdomí
— ženo jest Možno-li pochybovat o tom, že jsme I
—
národem Havlíkovým? Stízlivý a rozumáský Havlíek dává se strhnouti až k lyrismu! Nesume sedmadvacetiletého mladého muže, že v opojení ervánk svobody pes-
poume
ale
lva;
letech, že je
mrtvé
rým
velikomyslnost
pochvaloval
píliš
ty,
se
aspo po
tolika
nebezpeno pokládat za
kteí dosud
žijí.
Tón, kte-
naši oficiosní politikové a ofí-
ciosní tisk mluvil o 28. íjnu, neliší se
valn od lánku Havlíkova; pi-
povídá, že usiloval o zrušení slávy
ime
náš eský lve, s vydšenou myslí táže se nyní sám u sebe; co uiníš? Vrhneš se, když tvoje pouta klesla, zuiv na vrahy své staré mohutným krvežíznivým vas
A vskutku dávno po smrti Havlíkov byli jsme svdky vcí podivuhodných. eskému tenái neíkal
tvé, ty
ním? — Bláhovci, špatn znáte ducha lvího. Duch lví královský jest a královská jest jeho mysl v rodu; jednáni jeho jest lví, jest velkomyslné. Vás malicherná zvíátka, která jste, když svázán byl lev, neprokousala jeho pouta, nýbrž lehkomysln hryzla a švihala královského pána, hanobíce jej, když se nemohl pomstiti, na vás s opovržením nyní jen hledí svobodný lev a nedstojné jest pro nho mstíti se bíd-
ným tvorm, kteí beztoho
ped volným
již
osvobozeným
dr
Ivemi do svých zalezou. Vy sovy a netopýi, jenž jste ochránni závojem temné noci nestydat vráželi do oí našeho lva hledíce jej oslepit, jenž jste hledli pískotem a
houkáním svým odstraniti jinéblahodjné zvuky, aby se nerozléhaly po vlasti k prospchu lidu eského, i vás necháme pokojn zalézti do doupat Lumír X',VIII.
9.-10.
se, aby analogie nešla už dále! (Autorita.) Mluvil jsem o potí-
rateli autorit, který se stal autoritou.
eský
pisatel:
„Havlíek správn ekl,
že...". Stailo
ekl
.
.
."
povdti: „Havlíek
Výrok Havlíkv byl mimo
nahrazoval dvody. Bylo vhodný citát na pravém místé. A citáty se hledaly. Kací nabyl autority Písma svatého. Pirozen narazil bhem asu povolaný vyklada Havlíka na nemén povolaného; a ponvadž vedli v boj citát proti citátu, docházelo ku sporm. Ale konflikty takové mly zvláštní ráz. Byly vedeny zcela v theologickém duchu proucích se sekt a methodami theologických spor. Po povolaných vykladaích picházely nemén povolané strany; nebylo takové, která by se nepovažovala za diskussi;
teba
jen najít
a jediného Havlíkova Picházeli žurnaliste, kteí
oprávnného ddice. ujistili
tenáe,
že
Havlíek
je jejich
muž a oni jsou muži Havlíkovými. K jakému posudku by vydráždil ne35
274 zlomeného, mladého Havlíka tento spor theolog!
(Forma Havlíkova.) A pece
em
podškrtl osud rok. Nebylo vat.
rodnou
a „Kutnohorských epištol"; i ve ver* ších Havlíkových najdete stejné koU'
tragický
po
Nedávno otištn byl klad „Krále Lávry"; ale akoli dle veškeré lidské pravdpodobnosti bží o detailní až pevzetí fabule nmeckého krajana, co dovedl uiniti Havlíek, jak ho z eš til! Havlíek, pe* dovolme si tento vzav myšlenku paradox je originálnjším tch, kteí mají svou myšlenku a nedO' vedou ji origináln íci. (Tragická ironie.) Zamyslíte-li se nad životem Havlíkovým, nezbavíte se zvláštního a tragického dojmu. Ostrý kritik Tylova „Posle ního echa" napsal slova: „Jindy umírali mužové pro vlast, pro blaho svého národa", my však z téže budeme žít a pracovat." A jako pihází se v djinách,
zlo formy.
—
—
píiny
% ¥ ^
Jií Wolker: HOST DO DOMU. sv. II.
Nákl. K. Beníška v Plzni 1921. Str. 51. Lyrický primitivism, opírající se o
naivnsmyslové postehováni skutenosti a prosycený dtsky dvrným citem oíchuíi až pobožné, jenž po
mnohých oklikách
z jihofrancouz-
vý' a praco-
on pravou rukou pohyboval do posledního dechu, jako by psal, co chtla íci tragická sudba, kdy už umírající v své agónii nerozuml
pír a
hlasu?
jejímu
„Vždy budou muži
musit umírat pro est a blaho svého národa?" „Není v moci lidské oznaiti as, kdy teba umírat a as, kdy teba pracovat?"
vt
Havlíkov osud pízvuk, vykonal Havlíek smrtí svou tolik, ne-li více, než by mohl vykonati desítiletím neunavného vzptí, jehož byl schopen. Vykoupil svou smrtí naše híchy z doby bachovské. Národ mohl pozapomenout na leckterou hanbu, maje v pamti nerovný tento souboj jediného muže 8 reakcí až do shroucení bojovaný. Havlíek stal se postavou legendární; a není vinou jeho, zvrhla-li se Ale
dal'li
jeho legenda v cos slzavého a sentimentálního. Co by byl vykonal živý,
nevíme; víme, že mnoho. Co vykonal mrtvý, víme; nebylo toho málo. Tragický spor, který naznail Havlíek, je-li totiž smrt více nežli život, osud rozešil proti Havlíkovým intencím: Havlíkova smrt byla životem.
Viktor Dyk.
LITERATURA.
Básn. Knihovny „Bystina"
žit
Tehdy, kdy se vrátil zlomen na pdu, tehdy, kdy pinesli — už o sob nevdoucímu — pa-
zdá se mi, že nebylo chápáno, v byla síla a pitažlivost Havlíkova. Byla ve form. Nezáleželo na tom, co íká, ale jak to íká. Nacházel formule, které, teba nebyly správné, vsugerovaly dojem, že jsou správné. Ml schopnost jasného výkladu, plas' ttcké obrazy; jeho schopnost uinit se srozumitelným byla taková, že strhovala. Ale nebyl to pouze Havli' ek „Pražských Novin*", „Pražské Vely" „Národních Novin", „Slovana"
mu
krvav Havlíkv
mu páno
^ ^ ^
zátiší Jammesova dospl až k nám a zde se napojil z pekvapujícího zdroje pováleného optimismu,
ského
našel sotva kde tak stupovaný a horoucí výraz jako ve veršované prvotin Jiího Wolkra s názvem záro-
ve
nábožným i intimním „Host do domu". Vidní vcí u tohoto mladic-
275
kého Moravana jest doslova dtinské: pibližuje se k nim co nejtésnéji až na dosah ruky, nikoliv snad, aby se jich zmocnil, nýbrž aby je polaskal a s nimi si v prostoduchém rozkoš' nictví pohrál; nalezl pro to pesnou a ve své nevinnosti pvabnou formulku „oima ukrajuji si ze zemé jako z mlé' né kaše posypané cukrem a skoici". Pírodu i msto pekládá si v inti' mismu asto titrném do pedstavo* vého svta útulné, teplé domácnosti; každý vsedni den posvcuje, si jej v svátení legendu; i do boles ných výjev lidského utrpni, kde
mn
„lidské srdce jest ukižováno a den bílý
mížemi v boku proboden", vnáší svjcelujicí úsmv chlapecké dobroty a nhy, svou ochotnou pokoru ped
jest
„drahým svtem", svou tichounkou a trpflivou lásku „k vcem, mlcnlivým soudruhm", svou výzvu vyšitou po' mnnkami dtských oí na bílý pra' pore: „poho mi svt do nárue, do srdce
jej
zabal,
a se nepotlue!" Tato
františkánská chudoba
dobrO'
jest
právem jako služba boží, vede do onoho ráje, kde Pecko sprosáek jedl z jedné mísy se Spa' sitelem. Podmiuji ji vlastnosti, které jsou pro umlce ctí: istota smysl, pozornost k vcem nepatrným, cit stále svží pi dojmovém rozechvní. volná,
cítí
se
Ale kolik nebezpeí chová pro mla' dého básníka, který si hned na za' átku dráhy uložil, že „stane se nej' menším na celém svtel" Vede k pou' hému lyrickému žvatlání a pedem popírá pevný tvar básnický, vyžadu' jící tvrího naptí a pracovní ener'
doporuuje hravou ímprovisaci, zavádjící namnoze k pouhé causerii místo skladby; spokojuje se s mluv' jie;
nickými rýmy a s asonancemi pohrdá básnickou logikou, ano vyššími my' slecími funkcemi vbec, jako by myš' lenka ani nepatila do poesie. Miluji primitivism jako východisko, zavrhuji jej jako cíl; peji chudým duchem, aby ;
vidli Boha, ale obávám se, že by snad mli panovati; a proto pro vše pozdravuji debut Jiího Wolkra jen potud, jestliže se chce jeho básnický vývoj díti cestou biogenetickou. A. N.
Karel Pittích, NAPIATÁ TE' TIVA. Básn.*) Knihovny „Bystina" sv. III. Nákl. K. Beníška v Plzni 1921. Str. 68.
První svazeek básní Karla Pitticha „Duben života** byl tlumenou zpovdí mladého srdce, jež, ekajíc marn a
nedokav na radostné zázraky slunce,
kvt a lásky, vystavuje se odhodlan a s resignaci
prskám
vým rozmarm paprsk,
které
a
a
vtrm,
ledO'
nesmlým hrám
znamenají pedjaí;
ve slokách, na podiv vybroušených a odstínných, byla tam skepse a smutek, touha a odevzdání, víra a sen celek zanechával dojem stíbité šedi, houslové sonatiny, plaché porosené trávy. K této intonaci ži' votního pedjaí pojí se v nové sbírce Pittichov, optzcela subjektivní a ná' ladov citové a namnoze ješt opakU' jící motivy, ba obraty z prvotiny, me'
—
lancholie
vn
píznan
mužná: k obav beze kvtu,
ped tím, že život pešumí
bez ovoce, pisedá stesk pracovníka, aby snad síly neochably pedasn ped dokoneným dílem a aby nez' stal nenalezen pravý výraz pro hudbu nitra; stejn siln jako rudá touha kroužící krve po ženin tle a vdku zaznívá milostný smutek, že pi sou' zvuku slov, pleti a nhy neroztaje *) Vrátiv se z venkova, kde jsem etl a posoudil Pittichovu „Napiatou ttivu," ke své pražské knihovn, poznávám, že se prvni ást sbírky Pittichovy skoro úplné kryje s jeho prvotinou „Duben života," vydanou r. 1914; v knize samé to uvedeno neni! Tim se podstat obmuji z ásti i ruši soudy
o Pittichov básnickém pokroku. Na hodnoceni samém a na ocenni druhé ásti ,.Napiaté ttivy" okolnost tato nemní nieho. A. N.
276 cizota srdci; v teskné soustrasti pro' žívá básník žalný osud tch, kdož umeli ped svítáním, kdož zítra
od praktického zamstnání otcova a on vnoval se uitelování a práci ve prospch domoviny, které sloužil od
budou
svého jinošského vku až do poslední chvíle svého života. Ivan Vazov za sedmdesát let svého
kosou neodvratného zá'
sžati
koná, kdož schnou a prahnou upro'
sted
hod
znaným
života.
pro
Zdá
se
pímo
pí'
mužnou
lyriku Pittí' se v ní vrací motiv
chovu, jak asto pracovny, díla, odpovdnosti tvrí — nejde zde o hru smysl, o sensace trpn pijímané, o bezmocné nala káství. Lyrickou metodou Pittichovou jest vkrcslovati citovou zkuše' nost do krajinného ensembl a propracovávati pi tom co nejpozornji píznaný detail; antinomie vnit' ního života bývají asto seveny pregnantním obratem v pointy až dykovské, leckdy pekvapující v tlU'
mené malb
krajin. Podstatn jiný druhý oddíl »Napiaté ttivy", inspirace zejm válené, bez ob' jest
a
vyklých rekvisit realistických a bez kruté nahoty bitevního deníku. vrný lyrism Pittichv ustupuje zde prudké dramatinosti citu, zachyceného v okamžicích vrcholeni, a od
D'
hrzytvora, neodvratn zasvceného zkáze (uzavené asto do názorných symbol „Zajeice o hon," „Po v' trne smršti", „Brouk", „Lípa v boui"),
vyrstá básník k víe v život, v lásku, v pokraování. Tento djový vzruch do básnického výrazu, který nabyl kepkosti i hutnosti, neztrativ nieho na veršovém výbrusu a obrazové péi. A. N. vnikl
i
Úmrtím nejvtšího bulhar' ského básníka Ivana Vazová dne
22.
záí
t.
r.
bolestn byla po'
stížená bulharská literatura a s ní
bulharský národ. Byl Ivan Vazov zjev jist mimoádný. Vyrostlý v re dine venkovského kupce v msteku Sopotu, v nmž se narodil dne 27. ervna r. 1850, záhy pilnul k rodné celý
zemi, k její pirodé i jejímu lidu. Vrozené nadání básnické oddálilo jej
života byl svdkem a úastníkem ve' likých událostí ve své vlasti, níkem a svdkem radostných i vesc' lých chvil. Narozen a vychován v dO'
úas
b
tureckého jama poznal tíhu poroby a inn usiloval o získání svo' body. Revoluní historie bulharská let 1876—1878 doma i za hranicemi v Rumunsku mluví také o nm; vypravuje nám o tajné jeho práci v ném Sopotu, o útku z domoviny, o práci v revoluním výboru buku' reštském s Karavelovem, Botevem a druhými, vypravuje nám i o jeho práci v dob osvobození a po nm. Ivan Vazov prožil tžké dny poroby, ale prožil také tžké chvíle bouli' mladé svobody, dny osobvých ních rozepí a hádek, které ho v roce 1836, v dob sjednocování Bulharska, dokonce v) štvaly za hranice. Jeho
ro
dn
úast i dále byla znaná: z uitele stává se soudce, státní úedník, posla' v letech nec a po uklidnní devadesátých dokonce ministr osvty, ale pak výhradn jen literát. Ale bou'
pomr
dny neskoneny: pichází balkánská vojna a její horši následovník svtová válka se všemi svými hrzami, s nešastnou politikou bulharských vdc, s dny okamžité slávy a vítzství, ale pak s horšími dny pádu, žalu a trampot, podnes nelivé
—
skonených — — — Již samy tyto události musily vy-
bízeti jen trochu vzntlivého ducha k projevm literárním. A samy bulharské djiny k tomu vybízely mla' dého Vazová, jenž si zamiloval hi' storii
svého národa, kdysi
samosta
ného a slavného, a pak porobeného a úpln zapomenutého. V Ivanu Vazovu probudil se cit bulharský, cit
277
dj
slovanského zanícení i smysl pro li on musil psáti. Proto v jeho
nikou všech posledních
literárním dile harská, je v duše, ale duše
Z prosaických prací Vazovových možno uvésti mimo drobné povídky „Z nedávná" (1876), „Nemilí — nedrazí" (1883), zejména romány „Pod jamem" (1889), „Nová zem" (1896) a „Kazalarská cai-
ství a
je celá
bul'
historie
nm
nejen básníkova celého národa, její lepší, ušlechtilejší stránky, je v i srdce slovanské. Dílo Vazová je ne* jen kronikou bulharskou, ale i ka' techismem Bulharska. V teme o Bulharsku dávném i dnešním, a mohou Bulhai najíti významv né i cenné vodítko pro svj další
nm
nm
nm
život.
Na
svazk Sebraných spis
ticet
obsahuje dnes dílo Ivana Vazová. Jsou to
pedevším básnické
sbírky,
pro Vazová nejtypitjší a Ve sbírkách „Praporec a g ušle" (1876) a „Bulharské tužby" (1877) vyzpíval písbulharského otroka, bil na poplach a volal na pomoc Evropu i Slovanstvo. A Rusko pomohlo. Sbírka „O s vo b o z e n í" {'187S) je díkuinním za získanou svobodu a za pispní ruského bratra. V pechodné jež jsou
nejcharakteristitjší.
n
dob poosvobozenských zmatk básník ve sbírce „Gusle" (1881) znechucen zpíval jen o sob a o bulharské zemi, a pak pipomnl svým krajanm tžké obti bulharských „Epopea z apomenutých". Knihy verš „Pole a lesy", „V Rily", „Zvukové" (1883 — 1884) opvují rodný kraj, bohatýr
ve sbírce
ln
k
nmuž se
básník stále a stále vrací, bírce „Itálie" (1885), kde vzpomíná i nešastné Makedonie, tak ješt v roce 1900 ve sbírce „Písn poutník a". Verše „S 1 i v n c a" (1886) jsou ohlasem neblahého zápasu srbskO'bulharského. Pak se básník vnoval více prose, ale v r. 1910 opt se pihlásil starobuiharskými „Legendami na Carevci". Za posledních válek sbírky „Jásot vítzný" jak ve
i
(1914),
„Makedonskézpv y"(1916),
„Nové ohlasy"
íku"
(1919)
(19J7) a
jsou
„Vn
významnou
še-
kro-
ních
ce"
i
národvlastního nitra básníkova.
(1903),
v nichž zachyceny jsou
ped osvobozením po osvobození. Vazov dovedl tu dobrým jazykem i poutavým slohem dje bulharské
i
plasticky vylíiti události své vlasti. Tu stal se také pravým vdcem a
vychovatelem bulharského lidu, nebo jeho prosa byla tena po celé zemi. Jeho román „Svetoslav Terter" pádn ukazoval na bývalou nesvornost bulharskou, na zálibu v cizáciví, na špatné vlastnosti, jež pivedly Bulharsko k pádu, a práv proto ped nimi varoval. Prosa Vazovova otevela také cizin okna do bulharské zem, nebo román „Pod ve jamem" objevil se pak všech evropských literaturách. Vazov chtl vychovávati také živým slovem. Proto dramatisoval ovšem své povídky a psal dramata, ne vždy s úspchem. Jeho hry: „C ba-
tém
a
šové" (1894), „K propasti" (1909), „Bor i si a v", „Pod jamem" (ob 1910) a ostatní jsou pouhé historické obrazy. Ale i tak mají významné poslání. Takový historický obraz jako „Ivajlo" mocn uchvacuje a pohádá diváky k zušlechtní a k vyvarování
dávných chyb, podnes neodstranných. Ivan Vazov spojil v
sob šastn
dobrého básníka-umlce i vychO' vatele. Proto si ho celý národ zamiloval a v den sedmdesátin jedno-
mysln bylo mu blahopáno jako národnímu básníku bulharskému. A úmrtím jeho zarmoucen vpravd celý národ.
je
Nám jsou díla Vazovova dosti známa. Verše jeho pekládali J. A.
278
Ke
Voráek
a VI. Sak, prosu Josef nérza, AI. Knotek, VI. Sak a jiní. V roce 1889 vydán byl „Výbor z
básní Ivana Vázo va", poízený
J.
A.
ve
2.
Vorákem vyd.),
v
v MI. Boleslavi (1890 1897 vyšly první
r.
eské peklady povídek Vazovových od r.
Konrzy
Jos.
lidu.
v
Román „Pod
1898 v
pekladu
zov, kteí také peložili „Novou
zemi"
a
Kaza-
1906.
PO'
život Va-
stati „Bulharský národní básník Ivan Vázo v", pednesené v Umlecké besed
k
70.
jamem"
v
„Osvt"
Vazová roku t.
1920
a vytištné
r.
KnotkovKccr'
¥ % %
z
r.
zová podávám ve své
Knihovn Besed vyšel
„Carevnu
(1901).
laru" peložil VI. Šak drobnjší zprávy o díle
Josef Pátá.
^ 4 ^
DIVADLO,
Zdá se, že v divadelních pomrech pražských, které loni trply tak tžkou rozháraností a nejistotou, nastane ja-
Mstské divadlo vinohradské se svým mladým, talentovaným, ale neustáleným ensemblem pechází do rukou
uklidnní a stabilita. Pechodem Hilarovým do Národního divadla
poetitjšího, harmonitjšiho, vyrovnanjšího a konservativnjšího Jaro-
kési
ocitlo se
Mstské divadlo v proviso-
prodlužovalo déle, než bylo ústavu zdrávo. Pomýšlelo se na rzná ešení, ale na konec podailo se ed. Dru Fuksovi dospti k roz^ možluštní, které za daných no považovati za nejšastnjší: umleckého vedení ústavu ujímá se Jaroriu, které se
pomr
slav Kvapil, jehož
inorodá energie
trpla bezmocností v ministerské kancelái a jenž po tíletém politickobureaukratickém extempore vrací se k své první vášni: k divadlu, jemuž
vnoval
svá
nejlepší
mužná
léta.
Za dramaturgického spolupracovníka zvolil si Dra Karla apka. A tak dospíváme ponkud k paradoksnímu stavu: Národní divadlo, které svým ofícielnim rázem i výchovou svého ensembl zdálo by se být pirozen ureno k roli divadla tradiního a ušlechtile konservativniho, k roli strážce a pstitele eské divadelní klasinosti, je sveno vedení muže, jehož jméno stalo se souznaným s pojmem smlého hledání i
za cenu násilnosti, vedení výbojné-
ho expresionistického, paroxystického režiséra, jemuž klidná, harmonická linie byla dosud cizí, zatím co
slava Kvapila. Je cosi nelogického a nepirozeného v tomto tour de passe, pivodném
popevraíovými, revoluními pomry. Je to tak trochu lámání vývoje
pes koleno žádné
konen není to Rozkolísané vnitní
ale
neštístí.
ústrojí Národního divadla potebovalo velmi pevné ruky a pál bych Dru Hilarovi upímn, aby se mu
podailo získati
si
plnou
dvru
he-
reckých i ostatních spolupracovník, a aby dovedl vzbudit v souboru hereckém onu mladou a krásnou snahu po umlecké dokonalosti, k jaké dovedl vyboovati ensemble vinohradský. Podaí-li se mu to, podaí-lí se mu otásti také zastaralým a nemožným statutem divadelním, budeme mu všichni upímn zavázáni a
všechna vážná eská kritika bude v jeho díle dojista podporovati.
jej
+
Ruští umlci, jimž jsem vnoval poslední svou divadelní kroniku, rozlouili se s Prahou na poátku podzimní sezóny. Pes prázdniny nastudovali ješt Hamleta, ve výprav, která, by z ásti inspirována Craighovou, poízenou kdysi pro Moskvu,
279 podržela mnoho prvk isté ruských, v kostumech dokonce s lehkým bhem k byzantské tradici. Byl to podivuhodn krásný veer, tento rus' ký Hamlet. ladný docela hudebn jakoby na motiv srdceryvného lkáni tajemné meluziny, v barevn založe' ný na kontrastech temné šedých zá' vésú a tžké, ikonové nádhery stíbr' ných a zlatých rouch v ostrém svitu re' flektor. Herecky stál nejvýše Hamlet
n
p. V.
J.
Kaalova. Vzpominalo
se tu
mnoho Hamleta
Vojanova, který až klesal pod drtivou tíhou filosofické myšlenky. Kaalovv Hamlet byl snad hluboký, ale byl hladší, vir* tuosnjši, víc lovk než ztlesnný
mén
problém
filosofie a
svdomí.
náboženské pímo svdomitosti a vážnosti, s jakou Moskevští pistU' pováli ke každé úloze je pirozeno, že celková úrove pedstavení byla skvlá a zajímavá do posledních detail — af vzpomenu na p. jen sou' boje Hamletova s Leartem.
Pi
Hojná úast pražských herc v hlena každé ruské he je nám sli' bem, že ruský píklad nezstane u nás nepovšimnut. Pál bych si vele, aby hluboká vážnost, s jakou každý jednotlivec z chudožestvenník žil svému umni, zanechala stopy v našem herectvu. Byl by to ten nejkrásnjší odkaz, jaký nám Rusové mohli zanechat, a o dvod více, abydišti
chom
jich s
láskou vzpomínali.
Podzimní období pomalu zaalo. Pineslo dosud dvé pvodní hry — nezmiuji se o nejapném a hrubém „mumraji" pp. Grygara a Vrbského „Jízda pán", jehož uvedením se p. Bor tak tžce prohešil na své dobré povsti — dvou milých spolupracovník Lumíra, Vojtcha Mixy a Jiího Mahena. Žádná z nich nezna-
mená
celou výhru, ale
ob
pozoruhodné pednosti. komedie Hixova: Kdo
mají své
Tíaktová
vydlá?
(Vinohrady, 13. X. 21) persifluje se pekvapující u divadelního debutu, nebezpenou chorobu touhy po lehkém zbohatnutí, která tak nebezpen rozežrala za války i po ní urité spoleenské vrstvy. Mixovi po-
zralosti,
dailo se zachytit na scén nkolik výrazných typ t. zv. keas a tento fakt sám považuji za uritý zisk pro literaturu, tím spíše, že uinil tak s opravdovým vtipem a humorem, který ovšem není bez pesimické píchuti. Po dvou divadeln dobrých aktech rozbhla se vc autoru pod rukama v bezradném aktu tetím, ale pes to zbývá tu vážný slib do budoucna. Mixa je autor, od nhož možno nco ekati ve spoleenské eské he, vážné i veselé, nebo má nejen odvahu sáhnout do života kolem sebe, ale také schopnost eliminovat a zjednodušit, která je nezbytná pro stavbu dramatického díla. Na tento píkaz zjednodušení a eliminace, zdá se, pozapomenul ponkud Jií Mahen, když naplnn spravedlivým rozhoením a velou tou' víc hou po zlepšení domácích improvisoval než komponoval svoji Generaci, tiaktovou komedii s pedehrou. (Národní divadlo, 16. X. 21.) Tím se stalo, že po rušné a originální pedehe, v níž byste chytil nkolik asových vojenských typ v nálad z r. 1920, a po prvním djství, které má rozkošnou scénu mezi Janem a jeho snoubenkou, roztekly se mu další dva akty komedie v ne-
a
pomr
jasné politické debatování, které ni-
koho nemže pesvdit Komedii zachrauje pozoruhodné, by trochu kapriciésní dialogické umní Mahenovo, jeho opravdový pomr k dob a jejím palivým problémm, ale pedevším jeho pímý a mužný vztah k životu, nezkažený literárností a i
papírovostí,
jíž
trpívá pražská
lite-
ratura.
Hanuš
Jelínek.
28o
%*
ZPRÁVY,
¥ ^
JUBILEUM ALOISE JIRÁSKA. kvtnu shro-
menutou v Patov
máždním spisovatel, kteí r. 1917 podepsali spisovatelský manifest, vyvrcholily bhem léta v mohutné všemanifestace v Náchod, národní v Hronov a v Bratislav. Stalo se chvílemi, že národn výchovný, politický význam Jiráskova díla, velikého uitele národní energie, byl v jubilejních projevech vyzdvi-
které
—
sám zasvtil
život.
Red.
MELANCHOLICKÁ VZPOMÍNKA. Práv je tomu tvrt století, co napsal J. Hilbert lánek Vrchlickýfootbal a co já napsal pod dojmem referátu Ptáníka-Šaldy o „Písních
hován na úkor umleckého významu obnovitele historického románu,
poutníka" sonet, adresovaný Jaroslavu Vrchlickému. A po tvrt století jako ped tvrt stoletím: byli jsme svdky dkladných polemik, které se toily opt kolem díla básníkova, a k nimž zavdal podnt osud nkterých rukopis Vrchlického a jeho knihovny. Rád bych si byl ekl, že tvrt vku zmnilo nco na tragickém osudu básníka, jenž za trochu lásky šel by svtem a jenž jí u nás poznal pramálo; rád: bych si byl ekl, že vztah veejnosti naší je dnes jiný a velejší. Ale tžko to íci; ba objevily se v zmínné kampani i hlasy, z nichž znateln jste vycítili, že básník je pouze záminkou a útok hlavni vcí. Opt bylo možno mluvit o Vrchlickém'footbalu.
stalo se chvílemi, že slavnostní pro-
jevy braly na sebe podobu politických meeting, ale to už bylo v povaze oslav, které byly pro národ píleži-
hlasit vrnost k nádo jehož služby Alois Jirásek od padesáti let postavil svou životní práci. Obsáhlý Památník, vydaný nákladem Ottovým za vdecky redakce Dra Hýska, v založených studií ukázal mnohou dosud nedocennou stránku díla Jiráskova: práce jako jsou Bartošova, Urbánkova (z ásti známá Lumíra), Novotného a j. jakož i ada monografii, zejména Zd. Nejedlého, splácejí aspo z ásti dluh eské kritiky autoru „Temna". I vzpomínková píležitostná literatura pinesla nejednu zajímavou a cennou drobnost. (Uvádím na p. tostí projeviti
rodnímu
Bibliografii.)
Všechny pocty, všechny projevy lásky pijímal Alois Jirásek, který sám sebe oznail za „pouhého tambora", prost a dstojn ne jako hold své osob, ale jako slib vrnosti myšlence,
Slavnosti, zahájené v
ideálu,
ad
tenám
A
tak nelze nežli doznati, že také
dnes rodná zem básníkova nesplabásníkovi. A to tila svj dluh byl nejsmuínéjší dojem z nedávných Viktor Dyk. polemik.
vi
krásnou Langerovu vzpomínku legionáskou a rodinnou rtu Boženy Jelínkové v Lidových Novinách, opo-
dvojíslech ,Lamir" bude vycházeti v r. 1921 každý druhý msíc mimo ervenec a srpen v „Lumíra" butež po 8 K. - Patisk pvodních prací se vyhrazuje. - Dopisy administraci pijímáme jen frankované. adresovány: asopis „Ltimír", Praha, Karlovo nám. .34. - Listy
Rukopis nevracíme. Za redakci odpovídá Dr. H. Jelínek. Hajetnik a vydavatel nakladatelství
íslo toto
J.
Otto, sp. s
vydáno dne
r
31.
r.
o.
— Tiskem
íjna
1921.
„Unie" v Praze.
AP 52 L8 n.s. roc . 48
I ^
Lumír
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
FROM
THIS
POCKET
f
UNIVERSITY
OF TORONTO
LIBRARY