xx. mdff

Kunovice - Uherské Hradiště - Staré Město - Czech Republic

Mezinárodní dětský folklorní festival

19.- 23. 6. 2013

xx. mdff

„kunovské léto“

Pořadatelé

pořadatelé Pořadatel:



Občanské sdružení Kunovjan Město Kunovice

Podporovatelé: Partner:

Město Uherské Hradiště Město Staré Město Zlínský kraj Folklorní sdružení České republiky Ministerstvo kultury České republiky Ministerstvo pro Místní rozvoj ČR MŠMT ČR Visegrad Fund Klub kultury Uherské Hradiště Slovácké muzeum v Uherském Hradišti sponzoři

Mediální partner:

Český rozhlas Brno Dobrý den s Kurýrem Slovácký Deník, Slovácké noviny Radio PROGLAS Radio Čas TV NOE Zlaté stránky Dětská tisková agentura Lidové noviny Haló noviny Časopis Folklor

Osobní záštita:

Osobní záštitu nad festivalem převzali: pan Kamil Jankovský – ministr pro místní rozvoj ČR pan Stanislav Mišák – hejtman Zlínského kraje



Nadace SYNOT Děti-kultura-sport Uherské Hradiště

Dvacátý ročník festivalu věnujeme těmto osobnostem: spoluzakladatelce festivalu - Ludmile Habartové ( 2007), starostovi Kunovic - Jiřímu Vařechovi ( 2010), Františku Vrbovi ( 1994) čestným členům festivalu - Janu ( 2011) a Věře Haluzovým, dlouholetým porotcům a podporovatelům Jindřichu Hovorkovi ( 2006) a Janu Rokytovi ( 2012) a také řezbářům Františku Gajdovi a jeho žákovi Martinu Ospalíkovi ( 2012).

2

Festivalové pozdravy

„Kunovské léto” 2013 Vážení přátelé folkloru, dovolte mi, abych Vás přivítal ve Zlínském kraji – v kraji plném slunce, zpěvu, tance, malebné přírody a rozmanitých památek! Považuji si za čest převzít záštitu nad jubilejním dvacátým ročníkem této milé akce, která už ke Slovácku patří pomalu stejně jako vinná réva, jako kopce kolem Velehradu nebo jako bohatost zdejšího kroje. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se již léta s vytrvalostí, trpělivostí a bezmeznou obětavostí věnují organizaci tohoto festivalu, a také všem, kdo v dětech od nejútlejšího věku až do dospělosti pěstují lásku k folkloru, který pak mnozí předávají zase dalším pokolením. Přeji všem hostům, ať se v našem kraji dobře cítí a odvezou si odsud ty nejlepší vzpomínky, všem vystupujícím přeji vnímavé publikum a všem, kdo se na „Kunovské léto“ vypraví, přeji spoustu těch nejhezčích zážitků, které člověku dodávají radost, energii a připomínají nám, jak je na světě krásně (i když je třeba zrovna škaredé počasí). A za rok se těším opět na shledanou!

MVDr. Stanislav Mišák hejtman Zlínského kraje

Milí přátelé, jsem rád, že společně s Vámi mohu být u jubilejního již dvacátého ročníku Dětského folklorního festivalu v Kunovicích. Je obdivuhodné, jakou oblibu, význam a prestiž si tento dětský folklorní svátek od roku 1994 získal. Za to patří dík všem, kteří ho organizují i těm, co se ho zúčastňují, protože zvolená koncepce festivalu i zanícení a umění dětských souborů jsou každoročně na skvělé úrovni. Oceňuji to o to více, že jako člověk ze Slovácka mám k tradicím silný vztah a velmi citlivě a pozitivně vnímám, když jsou předávány z generace na generaci a uchovávají tak tradici našich předků, stejně jako obohacují naše mládí. Co může být nejen pro Slovácko krásnější? Za to vše ještě jednou děkuji a Vám všem přeji krásný zážitek nejen v Kunovicích, ale také v Uherském Hradišti a Starém Městě.

Libor Lukáš dlouholetý podporovatel lidové kultury

3

Festivalové pozdravy

„Kunovské léto” 2013 Vážení účastníci festivalu, milí hosté. Jako každý rok se v měsíci červnu scházíte z nejrůznějších koutů České republiky i ze zahraničí, abyste společně prožili dny plné lidových tradic vašich krajů a zemí, dny věnované hudbě, tanci, zpěvu a také řezbářskému umění. Město Uherské Hradiště již tradičně spolupracuje se svými sousedními městy na přípravě a realizaci kulturních a společenských akcí a festivalů. Je pro nás čest být součástí nebo dokonce hlavním dějištěm snahy o zachovávání lidových tradic a jejich uchování do budoucna pro další generace. Jsem přesvědčen, že v našem regionu mají lidové tradice a folklor tak hluboké kořeny a jsou natolik součástí veškerého lidského konání, že nikdy nedovolíme, aby starosta města Uherské Hradiště hodnoty, které jsou v lidových zvycích a tradicích obsaženy, přišly vniveč nebo byly má čest pozvat Vás znevažovány. Jako příklad lze jmenovat věhlasnou kunovickou jízdu králů, která se koná každé dva roky, nebo tento milý a hodnotný festival “Kunovské léto”, který již na slavnostní odhalení pamětní desky s oceněním dosáhl mezinárodního uznání. Mezinárodní statut festivalu je už sám o sobě oceněním vysoké umělecké BAZÉN ROKU 2010 a organizační úrovně “Kunovského léta” a jeho přínosu k uchování lokálních tradic lidové kultury. Všichni, kdo které se uskuteční ve středu 18. května 2011 v 10:00 hodin k nám přijedou ze zahraničí, odjíždějí obohacení o poznání tradiční kultury dalších zemí. Protože město Uherské Hradiště je spolupořadatelem a podporovatelem mezinárodního festiv Aquaparku Uherské Hradiště valu Kunovské léto, přeji vám z celého srdce, abyste si také z letošního ročníku odnášeli krásné zážitky a vzpomínky na neopakovatelné chvíle s přáteli od nás i ze světa. V tomto krásném ročním období a s dobrými lidmi stejného zájmu kolem sebe tomu ani nemůže být jinak. Mezinárodní dětský folklorní festival “Kunovské léto” má vysokou úroveň a já bych Vám z celého srdce přál, aby se Vám ji podařilo nejen udržet, ale dokonce ještě pozvednout.

Květoslav Tichavský

starosta města Uherské Hradiště

Vážení přátelé, již dvacet let se vždy v červnu setkávají v Kunovicích malí folkloristé a města ožívájí zpěvem a tancem, dětskou radostí a smíchem. První zpěváčci a tanečníci se sem v současné době vracejí už jako vedoucí souborů, setkávají se a vzpomínají na roky dětství a prvních lásek. Postupně věhlas původně malého regionálního festivalu rostl, ke Kunovicím se přidala města Uherské Hradiště a Staré Město, začaly přijíždět zahraniční soubory z celého světa. Právě setkávání různých kultur je jedním z přínosů festivalu, umožňuje dětem poznat jinou mentalitu, seznámit se s kamarády ze všech koutů naší republiky, Evropy, světa. V době globalizace, kdy je snaha stírat národní rozdíly, je právě udržování lidových tradic jedním z nejdůležitějších úkolů a festival „Kunovské léto“ k němu výrazným dílem přispívá. Nikdo nespočítá, kolik hodin mu za ta léta věnovali obětaví pořadatelé i se svými rodinami, kolik se tu sešlo tanečníků, zpěváků a muzikantů. Přeji všem, kteří festivalem žijí, aby se jim nadále dařilo udržet stejně vysokou úroveň, aby přibývalo štědrých příznivců, kteří jejich úsilí budou podporovat. Všem účinkujícím a návštěvníkům pak přeji, aby na našem pohostinném Slovácku prožili nezapomenutelné prosluněné dny naplněné bezprostředností a roztomilostí malých členů souborů a mnohdy už skutečným uměním těch starších.

Josef Bazala starosta města Staré Město

4

Festivalové pozdravy

„Kunovské léto” 2013 Milí čtenáři, vzácní hosté Mezinárodního dětského folklorního festivalu “Kunovské léto”, otevírá se před námi dvacátý ročník krásného, srdečného a bezprostředního setkávání dětí, které baví lidová hudba, tanec a zpěv. Setkávání plné hravosti, veselí a dětské bezstarostnosti. Setkávání vedoucích souborů, kteří s láskou předávají svým svěřencům všechny své zkušenosti, dovednosti a znalosti z oblasti lidové kultury svého kraje či země a tím učí děti nejen lásce k folkloru, ale i ke svému kraji a vlasti. Dnes, po dvaceti letech, je to také setkávání generací. A to nejenom fyzickou přítomností dětí, dětí pořadatelů i účastníků prvních ročníků. Ale hlavně tím, že diváci prostřednictvím dětí mohou slyšet písně, které kdysi sami zpívali a které zpívaly i generace před nimi, vidět taneční kroky, kterými lidé po generace vyjadřovaly radost ze života. Je to také setkávání dětí, které k nám do Kunovic přináší otisk lidové kultury různých oblastí naší republiky i různých zemí Evropy, aby společně vytvořily program, symbolizující souznění duší, které ctí odkaz svých předků. Dvacátý ročník “Kunovského léta” má ještě další rozměr. Město Kunovice pozvalo na festival děti z městečka West z USA, kde po výbuchu 17. 4. 2013 v nedaleké továrně přišlo o život 14 lidí, 200 dalších bylo zraněno a městečko s 2 500 obyvateli se proměnilo v krajinu trosek. Většina obyvatel Westu jsou potomky českých a moravských přistěhovalců, ctí také odkaz svých předků, i když daleko za hranicemi své původní vlasti. Pro děti, které si často nesou psychické následky takového zážitku po celý život, je v takových situacích nejlepší, aby odjely ze stresujícího prostředí a zažily jiné, nové, příjemné prožitky. A ty jim jistě Mezinárodní folklorní festival “Kunovské léto” může nabídnout. Vždyť se za svých dvacet let stal díky neuvěřitelnému nadšení a vysoké profesionalitě ředitelky festivalu Romany Habartové, organizačního ředitele Libora Habarty, tajemnice Marty Poláškové a celému týmu organizátorů festivalem plným pohody, přátelské, radostné atmosféry, ve které se ruší jazykové bariéry, vznikají nová přátelství a nevšední zážitky. Přeji festivalu k jeho 20. výročí neutuchající zájem diváků i účastníků, obětavé organizátory, štědré mecenáše a Vám, vzácní hosté, příjemný pobyt nejen v našem městě, ale i na Slovácku, ve Zlínském kraji i v naší republice. Mgr. Ivana Majíčková starostka města KUNOVICE Dobrý den, v prvé řadě bych chtěl 20. ročníku MDFF “Kunovské léto” poblahopřát ke kulatému jubileu. Za 20ti letou historii tohoto dětského folklorního festivalu se tento festival zařadil mezi významné mezinárodní folklorní festivaly v ČR. Je to určitě ten nejpříjemnější dětský festival v naší zemi. Rovněž se může chlubit členstvím v mezinárodní folklorní organizaci CIOFF, což má jen několik festivalů v ČR. Chtěl bych moc poděkovat manželům Romaně a Liboru Habartovým za obrovskou práci, kterou s desítkami dalších spolupracovníků vykonávají pro rozvoj dětského folkloru. Velké poděkování patří i městu Kunovice a jeho vedení za podporu a pomoc při pořádání tohoto festivalu. Rovněž musím poděkovat letošním patronům a to v první řadě panu ministru pro místní rozvoj Kamilu Jankovskému a dlouholetému partneru panu hejtmanu Zlínského kraje Stanislavu Mišákovi. Velmi vysoce oceňuji i spolupráci měst Uherské Hradiště a Staré Město. Letošní 20. ročník tohoto festivalu se nese i v duchu oslav 90. výročí vzniku nejstaršího rozhlasu kontinentu – Českého rozhlasu. Rovněž je důležité poděkovat všem pořadatelům, spolupořadatelům, donátorům a mediálním partnerům. Své osobní poděkování rovněž patří těm všem vedoucím dětských souborů, kteří vedou děti a mládež k lidovým tradicím. Dámy a pánové, přijďte se podívat na MDFF “Kunovské léto” 2013. S úctou Zdeněk Pšenica předseda FoS ČR

5

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference

„Kunovské léto” 2013 Jak se rodí festival? PhDr. Romana Habartová, Slovácké muzeum Uherské Hradiště, členka ČNS CIOFF, členka Sboru lektorů a znalců verbuňku při NÚLK Strážnice

Kunovice patřily a jistě patří mezi nejvýznamnější obce našeho kraje. Přes blízkost města si Kunovjané zachovali svůj vlastní tradiční kroj, který je znalci hodnocen jako jeden z nejzajímavějších slováckých krojů a v začátcích STRÁŽNICE byl pro svůj svéráz třikrát vyhodnocen první cenou krojů. V Kunovicích se stále udržuje typické nářečí s obalovaným L, které odlišuje Kunovjany od všech dolňáckých podřečí. Kunovice měly bohatství místních písní, vesměs baladických. Setkáváme se s nimi u Sušila, Bartoše. František Kretz popsal svatbu, která měla své kořeny v Kunovicích. Je to bohatá studnice lidové poezie… Máme i my v Kunovicích být nad čím hrdi, máme právo hlásit se k tradici, která tak úzkostlivě střežila své zkazky a zápisníčky, aby je předala a my mohli v této tradici pokračovat… (Fanek Jilík, červen 1968)

Fanek Jilík napsal tato slova pro sborníček k 15letům Kunovjana Slováckého krůžku JZD Kunovice v době, kdy se diskutovalo o opětném sloučení Kunovic s Uherským Hradištěm. Součástí Uherského Hradiště se Kunovice staly už v letech 1949–1954. V tomto období bylo organizování společenského života a tradičních svátků a slavností na čas přerušeno. Ke sloučení Kunovic mělo dojít při nových volbách v roce 1968. Z politických důvodů byly volby posunuty do roku 1971. Samostatná správa obce znovu zanikla v roce 1972. Až do roku 1990 se Kunovice staly jednou ze čtvrtí města Uherské Hradiště. Místní Osvětové besedě se podařilo v rámci tehdejších možností udržovat kunovické tradice i za nepříznivých politických poměrů. Fungující svobodná sdružení a spolková činnost byla zrušena a nahrazena společenskými organizacemi Národní fronty. Svébytný společenský život v Kunovicích v každém případě utrpěl, rozvoj obce ustrnul. K podstatným změnám v organizování zdejšího kulturního života došlo v souvislosti s osamostatněním Kunovic v roce 1990. Ve městě začaly aktivně pracovat spolky Přátelé starých tradic, Osvětová beseda a kulturní komise při obecním úřadu. V roce 1994 byla založena „Nadace Tradice Kunovic“, jejíž existence změnou právních podmínek fungování musela být ukončena a byla nahrazena zřízením „Občanského sdružení Kunovjan“ v roce 1996. Ve městě byla s rokem 1996 obnovena jednou za dva roky realizovaná tradiční jízda králů, o kterou se záštitou již Města Kunovic pečovali Přátelé starých tradic, dnes O. S. Přátelé slováckého verbuňku. Každoročně se kulturní komise, jejíž členové jsou i zástupci sdružení, podílí na organizování celého výročního obyčejového cyklu od fašankové obchůzky s pochováváním basy, sletu čarodějnic, stavění a kácení máje, přes václavské hody s právem s obchůzkou a vozením berana, až po vánoční koncerty, zpívání pod vánočním stromem a Štěpánskou besedu s netradičním programem a pochováváním basy. Kolem členů občanského sdružení Kunovjan se postupně vytvořil tým dobrovolných pracovníků, kteří se podílejí na přípravě dětského folklorního festivalu „Kunovské léto“, každoročně týden před MFF Strážnice. Někteří festivalu ze svého času věnovali celých 20 let svého života. Vznik této dnes mezinárodní aktivity je datován rokem 1994. Začátkem devadesátých let 20. století došlo k zásadním změnám v životě celé naší společnosti. Folklorní tradice se tehdy ocitly na okraji zájmu, zanikly mnohé instituce, které po léta činnost společenských organizací a zájmových uměleckých aktivit (tedy i folklorních) podporovaly a zajišťovaly jim slušnou existenci. Vedoucí těchto kolektivů stáli před těžkým úkolem – „přežít“ a postupně najít takovou platformu fungová6

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference ní, která by měla nejen smysl dobrovolného setkávaní se společenstvím lidí se stejným zájmem a sympatiemi, ale měla také schopnost zajistit možnosti prezentace souborové tvorby na veřejnosti. Festival se v této atmosféře „rodil“. Svou roli sehrála přirozená souhra náhod. Svobodné rozhodování a myšlení, zkušenosti z reprezentace na mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (MFF Strážnice, MFF Východná, Myjava, Zielona Gora – Polsko, Santarem a Porto – Portugalsko, Szeged – Maďarsko, Rättvik – Švédsko, Gannat a Rodez – Francie, San Sebastian – Španělsko, Lackenhof – Rakousko, Udine a Cava de Tireni – Itálie a další), z nichž byla vytvořena mozaika toho nejlepšího, co který festival svým účastníkům nabídl. Úvahy vytvořit vlastní festival podpořilo i ukončení aktivní činnosti řady dlouholetých členů folklorního souboru Kunovjan a přirozeně vlastní dorůstající děti, které po vzoru svých rodičů navštěvovaly místní folklorní dětské soubory. Přestože si každý uvědomoval náročnost této akce po stránce obsahové a koncepční, ale také ekonomické, nadšení a odhodlání přece jen to zkusit nakonec zvítězilo. Festival se letos koná po dvacáté. Svým pojetím a obsahovou stránkou si získal kredit jednoho z nejvýznamnějších dětských aktivit v České republice. Obhájil si přední místo v kulturním dění v regionu, ale i v České republice, získal podporu Města Kunovice, které je hlavním spolupořadatelem a garantem, projekt je podporován Městy Uherské Hradiště a Staré Město, kde se také dílčí aktivity festivalu konají. Význam akce potvrzuje podpora Zlínským krajem. Utvrzení, že se jedná o dobrou věc, dává udělení grantů a finanční pomoci Ministerstvem kultury České republiky a spolupráce s Folklorním sdružením ČR. Projekt se zapojil do Programu Obnovy venkova, má za sebou záštitu Školy vesnice se sídlem v Modré u Velehradu, je podporován Ministerstvem pro Místní rozvoj ČR, MŠMT ČR, Visegrad Fund, Evropskými strukturálními fondy, zdejšími kulturními institucemi: Klubem kultury Uherské Hradiště, Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, spolupracuje s Domy dětí a mládeže v Uh. Hradišti, Starém Městě a ve Strážnici. Velmi významná je finanční podpora zpočátku kamarádů, úspěšných podnikatelů, významných sponzorů, z nichž řada nám zůstala věrná po celých 20 let. Nezanedbatelná je mediální podpora Českým rozhlasem Brno, Českým rozhlasem Ostrava, Radiem PROGLAS a Radiem Zlín. Své významné místo při realizaci festivalu měla dříve Armáda České republiky. Za 20 let se festivalu zúčastnilo přesně 336 dětských a mládežnických souborů a a dalších 280 skupin a těles se podílelo na doprovodných pořadech. Každým rokem to bylo kolem 500–850 účinkujících. Není špatným zhodnocením přivést do našeho regionu za uplynulé období kolem 15.000 malých i dospělých účinkujících, kteří ve svých krajích o nás – o naší zemi, o naší kultuře, tradicích, přírodě a našich dětech či lidech – mluví, rádi se k nám vracejí nebo doporučují dalším, aby se mohli i oni obohatit o nové zážitky a poznatky z našeho po všech stránkách zajímavého regionu. A každým rokem se nejen ze zemí, které se na tomto festivalu už účastnily, hlásí další. To je velké zhodnocení této aktivity. 7

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Za uplynulá léta se u nás vystřídaly soubory z Čech, Slovácka a Kopanic, Valašska, Lašska, Slezska, Slovenska, Polska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Ruska, Rakouska, Maďarska, Chorvatska, Itálie, Makedonie, Srbska, Bulharska, Řecka, Ukrajiny, Albánie, Arménie, Gruzie, Turecka, Mexika, Konga a Taiwanu. Děti rozličných národností si rozumějí, aniž by dostatečně znaly protější jazyk, navazují přátelské vztahy, které jsou upevňovány nejen formou dopisování, ale i dalšími aktivitami, jež provázejí jednotlivé folklorní soubory a často také rodiny. Těší nás, že nové poznání a trvalá přátelství nacházejí také u nás. Struktura festivalu není strnulá. Je postavena na takových pořadech a aktivitách, které nejenže umožňují souborům představit se v soutěžních, komponovaných a volných folklorních pořadech (tematický soutěžní pořad, zpěvácká a verbířská soutěž), ale umožňuje i postihnutí intelektuálních a sportovních výkonů (soutěže na souši a v krytém bazénu). Své místo v struktuře festivalu mají poznávací aktivity (návštěva pamětihodností a muzea), reprezentační (přijetí na radnicích měst, koncert duchovní písně v místním chrámu Páně aj.). Odborná část zahrnuje hodnocení jednotlivých soutěží s odborníky z řad našich významných etnografů, choreografů, muzikantů. Jejich účast v odborných porotách (připomeňme alespoň některé z nich – Jaroslav Jurášek, Karel Pavlištík, Jan Rokyta, Jindřich Hovorka, Růžena Kučerová, Vlasta Ondrušová, Danuše Adamcová, František Vališ, Josef Pilát, Miloš Plachý, Jaroslav Schottl, Anna Maděričová a řada dalších odborníků a pedagogů) a jejich věcné připomínky slouží k dobru věci hodnocených výkonů jednotlivců, souborů i samotného festivalu. Festival obsahuje také část pracovní (vytváření rukodělných a tanečních dílen, jarmark lidových řemesel, řezbářská dílna), a svůj význam má volný program a další doprovodné aktivity (výtvarné dílny, hry, soutěže). Mohlo by se zdát, že do pěti až sedmi festivalových dnů se takto koncipovaný program nemůže vměstnat. Přesto zůstává dostatek prostoru pro volné setkání souborů a vedoucích, pro nová poznání, pro vytvoření přátelské atmosféry mezi všemi soubory, pro odpočinek. Realizační tým dobrovolníků vkládá do festivalu svou odbornost, zkušenosti a profesionalitu z různých profesních odvětví, které se v rámci rozsáhlého projektu vzájemně doplňují a kloubí. Každý z nich dobře ví, co dělá a jaký smysl jejich práce má. Výsledek je vždy očekáván, ale není nikdy předem známý. Nová poznání získaná právě zde, zkušenosti, objevování nových cest a přístupů v tvůrčí práci souborů, upřímná spokojenost zúčastněných kolektivů a veřejnosti, návrat do regionu a v neposlední řadě i kladná bilance festivalu jsou tím nejhodnotnějším oceněním, které se stává odrazovým můstkem pro každý další ročník festivalu. Bilance festivalu: 2004 – STATUT CIOFF Světové valné shromáždění CIOFF přijalo mezi členské festivaly CIOFF v říjnu 2004 jednomyslným rozhodnutím Mezinárodní dětský festival “Kunovské léto”. Festival se tak zařadil mezi 24 prestižních mezinárodních dětských festivalů, které jsou řádnými členy CIOFF. Přiznání členství v této organizaci je velkým oceněním odborné, umělecké a organizační úrovně dětského folklorního festivalu “Kunovské léto” a jeho přínosu k uchovávání lokálních tradic lidové kultury a k obohacení všech účastníků o poznání tradiční lidové kultury zemí, z nichž přijíždějí na festival zahraniční účastníci. Je to nejen velké ocenění, ale také velký závazek pro pořadatele festivalu udržet jeho vysokou úroveň i v budoucnosti. 2004 – Cena Rudolfa II. pro Město KUNOVICE Také festival „Kunovské léto” přispěl k tomu, že v roce 2004 udělila Masarykova akademie umění městu Kunovice Cenu Rudolfa II. za příkladný vztah ke kultuře, její podporu, rozvoj, za její propagaci a především za trvalou ochranu kulturního dědictví předků v regionu. 8

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference 2005 – Zápis Slováckého verbuňku na seznam UNESCO V roce 2005 prohlásil generální ředitel UNESCO Koichiro Matsuura slovácký verbuňk za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Slovácký verbuňk se stal první oceněnou nemateriální památkou naší země a zařadil se mezi devadesát prohlášených fenoménů z celého světa. Tanec byl oceněn pro svou vysokou uměleckou úroveň a byl označen za výraz kulturní identity celé oblasti Slovácka. Za 20 let svého trvání Mezinárodní festival „Kunovské léto“ vyprecizoval svou dramaturgii a programovou strukturu, v níž se přehlídka verbuňku dětských interpretů stala prestižním a vyhledávaným programem. Zápis Slováckého verbuňku na seznam UNESCO se stal pro Českou republiku a region Slovácko mimořádnou událostí a přináší řadu zásadních opatření a povinností, ke kterým se náš stát v rámci nominace zavázal. 2007 – Odsouhlasení Soutěže dětského verbuňku Mezinárodního dětského festivalu „Kunovské léto” jako vrcholné národní přehlídky ČR Sborem lektorů a znalců verbuňku při NÚLK a MKČR Zasedání Sboru lektorů a znalců verbuňku při NÚLK Strážnice a MK ČR v březnu 2007 odsouhlasilo, aby se vrcholnou přehlídkou stala Soutěž dětského verbuňku v rámci Mezinárodního dětského festivalu „Kunovské léto” jako paralela soutěže pro dospělé. Členové Sboru se dohodli na sjednocení podmínek regionálních soutěží v jednotlivých kategoriích a věkovém rozpětí tanečníků. Sbor doporučil, aby se v jednotlivých subregionech Slovácka konaly regionální postupové soutěže dětských tanečníků verbuňku (včetně souborů a sólistů mimo region, kteří se věnují oblasti Slovácka v jiných místech). Festival v Kunovicích byl určen jako reprezentativní vrcholná příležitost, na které se pak setkají nejlepší interpreti v národním finále. Od roku 2007 jsou na Mezinárodním dětském festivalu „Kunovské léto” tanečníci verbuňku hodnoceni podle typu slováckého verbuňku, reprezentujícího jednotlivé subregiony Slovácka (nejvyšší hodnocení zajišťuje postup na přehlídku dospělých verbířů na MFF Strážnice). 2011 – Udělení Ceny Nadace D-K-S v oblasti kultury 2012 – Krajské ocenění hejtmana ZK za dlouhodobou a kvalitní činnost v oblasti volnočasových aktivit dětí a mládeže 2013 – Doporučení zařazení Finále (Národní přehlídky) dětského verbuňku a jeho zpracování pro nominaci na Seznam osvědčených postupů UNESCO - soutěž přispívá k mnohostrannému a pozitivnímu uplatnění tance v soudobém kulturním a společenském životě v regionu a naší země obecně a ovlivňuje svébytnou existenci a vývoj statku v soudobém přirozeném prostředí i v prostředí folklorních kolektivů

9

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference

-



- - - -



- - a) b) c) d)

přispívá k udržování a rozvoji mezigenerační komunikace v rodové linii i veřejně prezentované rovině, působí na aktuální rozvoj statku vytvářením příznivých podmínek pro generační předávání hodnot přispívá k utváření osobnosti dítěte a pěstování zdravého sebevědomí působí na růst a kvalitu odborné a společenské prestiže regionálních soutěží působí na zvýšení zájmu o statek mezi dětmi a mládeží působí na posílení společenské prestiže statku a podněcuje obnovování zaniklých a vytváření nových aktivit, potřebných pro přirozenou existenci a tradování statku posiluje vědomí potřeby péče o lidovou kulturu přispívá svou dvacetiletou existencí (a zájmem o něj) k udržení statku tím, že soutěž-přehlídka vytvořila systém lokálních, regionálních, oblastních kol statku ve formulovaných typech slováckého verbuňku svou podstatou přispívá k duševnímu a tělesnému rozvoji zdraví dětí a mládeže všechny stupně soutěže-přehlídky jsou veřejně prezentované a veřejnosti přístupné interpreti specifického tanečního projevu v rámci soutěže-přehlídky vytvářejí zdravé konkurenční prostředí a jejich soutěživost kvantitativně a kvalitativně posunuje jejich výkony a statek vpřed a nejlepší interpreti verbuňku prezentují své výstupy v rámci světového Mezinárodního folklorního festivalu MFF Strážnice

Mezinárodní dětský festival „Kunovské léto“ a jeho Finále (Národní přehlídka) dětského verbuňku v součinnosti s MK ČR, NÚLK Strážnice, Národní radou pro tradiční lidovou kulturu, folklorními soubory, místními samosprávami, krajskými úřady přispívá k realizaci usnesení vlády ČR ze dne 11. června 2003 č. 571 ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, které vytváří prostor pro vznik a uplatňování nových postupů a opatření. Přispívá k identifikaci projevů tradiční kultury, napomáhá k uplatňování nejnovějších technických prostředků při jejich dokumentaci a tezauraci. Přináší věcné podněty k vědeckému studiu historického vývoje statku a formování jeho subregionálních podob.

10

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Deset let Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví PhDr. Jan Krist, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, člen České komise pro UNESCO Je tomu už deset let, co 32. Generální konference UNESCO schválila Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Byla to vůbec první konvence, kterou UNESCO přijalo naprostým konsensem a nás může těšit především to, že jejím iniciátorem byla Česká republika. Důvody k jejímu vypracování se totiž poprvé objevily při jednáních expertů UNESCO ze zemí střední a východní Evropy ve Strážnici, kde se začaly formulovat prvé myšlenky a prvá témata k dané problematice. Naši specialisté nejen že se podíleli na činnosti světové pracovní skupiny, jež se scházela v centrále UNESCO v Paříži, ale souběžně s tím se skupina českých odborníků snažila zformulovat její de facto národní modifikaci. A tak vedle Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví byla vládou ČR schválena první Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, která byla v platnosti v letech 2003–2010. A od roku 2011 platí její nová verze: Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu na léta 2011–2015. Je to v naprostém souladu nejen s doporučeními a různými dokumenty UNESCO, ale také se Státní kulturní politikou naší země. Přijetím výše zmíněné Úmluvy se státy vůbec poprvé oficiálně přihlásily k nutnosti péče o uchovávání nehmotného kulturního dědictví jako důležité složky své kulturní identity. V našich podmínkách jde zejména o dosud žijící jevy tradiční lidové kultury. Administrátorem Úmluvy je UNESCO, Česká republika je její smluvní stranou od roku 2009. Už rok poté však byla zvolena do Mezivládního výboru pro zachování nemateriálního kulturního dědictví, který mimo jiné ustavuje přísně výběrový a prestižní Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva a také dva další: Seznam nemateriálního kulturního dědictví vyžadujícího naléhavé ochrany a tzv. Soupis nejlepších záchranných praktik, do něhož jsou zapisovány modelové projekty ochrany, uchovávání, prezentace a předávání hodnot nehmotného kulturního dědictví. Česká republika byla do Mezivládního výboru zvolena nejen proto, že byla iniciátorem Úmluvy, ale především díky velmi dobré mezinárodní pověsti v řešení těchto otázek. V prestižním Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva, který je zmíněnou Úmluvou zřízen, má Česká republika zapsány již čtyři své kulturní statky. Jako první byl zapsán Slovácký verbuňk. Stalo se tak v roce 2005 a tanec byl tehdy zapsán ještě mezi Mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Pak přijatá Úmluva projekt Mistrovských děl zastavila a dosud oceněné kulturní fenomény překlopila do nově zřízeného Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví. Jako další sem byly zapsány Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a Sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi, obě v roce 2010. Kandidaturu Sokolnictví předložily Spojené arabské emiráty a Česká republika byla spolu s dalšími devíti státy jejím účastníkem. V loňském roce se k zápisu připojily další dva státy. A v roce 2011 k nim přibyl zápis Jízdy králů na jihovýchodě České republiky. V každé z do UNESCO předložených nominací se Česká republika zavázala plnit rozmanité úkoly, jež mají přispět k uchování těchto významných kulturních statků. O Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví se opírají už zmíněné národní dokumenty, jako jsou Státní kulturní politika a Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. Ministerstvo kultury však vypisuje v souladu s nimi rozličná grantová řízení, jež tomu mají napomáhat, podporuje pořádání porad expertů na různých úrovních či činnost Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Vláda přitom vyzvala kraje, města a obce, aby obdobným způsobem podporovaly snahy o uchování nehmotného kulturního dědictví a zvláště hodnot tradiční lidové kultury. Součástí těchto snah je též projekt Nositelů tradice lidových řemesel, který je národní verzí programu UNESCO nazvaného Žijící lidské poklady. Velmi významný je však i obdobný soupis nejvýznamnějších památek nehmotného kulturního dědictví žijících na území naší země. Ministerstvo kultury totiž zřídilo Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Zatím je do něj zapsáno osm kulturních statků: Slovácký verbuňk, Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, Jízdy králů na jihovýchodě České republiky, Sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi, Myslivost – plánovité trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí jako přirozené součásti života na venkově, Valašský odzemek – improvizovaný mužský taneční projev, Vodění Jidáše a Východočeské loutkářství. Vláda České republiky ve své Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu vyzvala kraje, aby ve své pravomoci postupovaly obdobně a též si pořídily své krajské seznamy. Do budoucna mohou být do celostátního seznamu navrhovány k zapsání pouze ty kulturní jevy, které jsou už zapsány v seznamu krajském. S potěšením můžeme konstatovat, že většina krajů tak už učinila nebo na tom pracuje. Využívají k tomu svá krajská pracoviště, jež pověřila plněním úkolů souvisejících s Úmluvou o zachování nemateriálního kulturního dědictví a naší Koncepcí účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. Zdá se tedy, že jsme vykročili správným směrem po cestě vedoucí k uchování památek nehmotného kulturního dědictví a jejich předání dalším pokolením.

11

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Registr osvědčených postupů UNESCO aneb cesty k efektivní ochraně nemateriální kultury Mgr. Eva Románková, Národní ústav lidové kultury, Strážnice Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO rozlišuje pět hlavních oblastí nemateriální kultury. Jsou to ústní tradice a vyjádření (včetně jazyka jakožto prostředku nemateriálního kulturního dědictví); interpretační umění; společenské zvyklosti, obřady a slavnostní události; vědomosti a zkušenosti týkající se přírody a vesmíru; a dovednosti spojené s tradičními řemesly. Zatímco v minulosti se každý z těchto aspektů tradiční kultury zcela přirozeně předával z generace na generaci, v rodině, ve vesnici, mezi chasou či v jiných společenských skupinách, řada zvyků, obřadů, znalostí a tradičních umění dnes stěží přežívá pod náporem masové populární kultury a odcizení od tradičního prostředí. V posledních dvě sta letech se udála řada společensko-kulturních změn, které vyvrcholily dobou globalizace – stíráním rozdílů mezi jednotlivými zeměmi světa i regionálními komunitami. I přes obrovský nápor médií a ekonomického sektoru však lidé odmítají vzdát se té nejdůležitější součásti své identity – kulturního dědictví – a hledají cesty jak udržet zbytky toho, co tvořilo každodenní i sváteční realitu jejich předků. UNESCO skrze Úmluvu o zachování nehmotného kulturního dědictví usiluje o to, aby na celém světě byla prokazována úcta jak nemateriálnímu kulturnímu dědictví, tak jeho nositelům, ať už jsou jimi domorodé kmeny v Amazonii, obyvatelé evropských velkoměst, či vesnická společenství kdekoliv na světě. Dalším a ještě důležitějším úkolem Úmluvy a jejích členských států je vytvářet podmínky pro zachování nehmotné kultury každého národa jako živoucího dědictví, které je nadále udržováno a přetvářeno svými nositeli jako výraz jejich sociální a kulturní identity. Na takový úkol ovšem není jeden recept. Co funguje v keňské masajské vesnici nemusí nutně fungovat ve východní Číně. UNESCO má neustále na paměti rozdílné potřeby členských států, zároveň se však snaží hledat průsečíky jejich zájmů a potřeb. Málokterý kulturní prvek včetně prvků, které má Česká republika zapsány v Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva, je v dnešní době udržován ve zcela spontánní podobě, bez zásahu místních samospráv, státních institucí, jako jsou muzea či školy, nebo neziskových organizací, a bez jakýchkoliv obecních či státních dotací. V posledních desetiletích si nositelé, etnologové i tvůrci národních legislativ stále více uvědomují, jak křehká sociální a duchovní kultura je a jak složité je nalézt vhodný mechanizmus k jejímu živému uchování. Takový nástroj by neměl narušit přirozené prostředí jevu, neměl by pokud možno zasáhnout ani do jeho přirozené transmise, ačkoliv ji formální cestou může posílit. Měl by zajistit, že nositelé neztratí zájem o daný prvek, ale naopak další a další lidé se o něj začnou aktivně zajímat a rozvíjet jej, čímž zajistí jeho trvale udržitelný rozvoj. Jak již bylo řečeno, k dosažení tohoto cíle každý stát a každé společenství vynalézá své vlastní prostředky. Některé z nich jsou skutečně jedinečné, jiné možná nejsou zcela originální, ale v některých zemích byly dovedeny do takové dokonalosti, že jejich výsledky jsou jasně prokazatelné a nástroje jejich naplňování dobře identifikovatelné. UNESCO přišlo s myšlenkou rozšiřovat informace o těchto projektech, aby z jejich know-how mohly těžit také další komunity. Vznikl tak tzv. Registr osvědčených postupů (Register of Best Practices), do nějž byly první projekty zapsány v roce 2009. Celý název tohoto prestižního světového seznamu zní Vybrané programy, projekty a činnosti, které nejlépe odrážejí zásady a cíle Úmluvy (Programmes, projects and activities for the safeguarding of intangible cultural heritage considered to best reflect the principles and objectives of the Convention). V současné době zahrnuje následujících deset položek: Centrum pro tradiční kulturu: pedagogický projekt školního muzea v Pusol (Španělsko), Vzdělávání a výcvik v indonéské batice pro školy (Indonésie), Ochranu nehmotné kultury komunity Aymara (Bolívie – Chile – Peru), Výzvu k podávání projektů do Národního programu pro nehmotnou kulturu (Brazílie), Živé muzeum Fandanga (Brazílie), Program pro pěstování ludodiversity: ochrana tradičních her ve Flandrech (Belgie), Revitalizaci tradiční výroby vápna v Morón de la Frontera (Španělsko), Metodu táncház: maďarský model transmise nehmotného kulturního dědictví (Maďarsko), Strategii pro výcvik nových generací loutkářů v provincii Fujian (Čína) a Xtaxkgakget Makgkaxtlawana: Centrum pro domorodé umění a jeho přínos k zachování nehmotného kulturního dědictví národa Totonac ve Veracruz (Mexiko). Každý z předkládajících států musí přesvědčit Mezivládní výbor Úmluvy o účinnosti a trvalých výsledcích daného projektu. Cílem není vybrat jen osvědčené praktiky (good practices), ale nejlepší osvědčené praktiky (best practices). Rozhodování Mezivládního výboru je tedy těžké, jelikož všechny z předložených projektů jsou hodnotné a prokázaly, že v prostředí, v němž vznikly, skutečně fungují. Obstojí však pouze ty nejlepší. Každý program či projekt by měl splnit celkem devět kritérií, mezi něž patří především lehká přenositelnost a aplikovatelnost v jiném prostředí, využitelnost v rozvojových zemích, ochrana nehmotného kulturního dědictví jak ji definuje Úmluva a účinnost z pohledu přínosu k životaschopnosti dotčeného nehmotného kulturního dědictví. Česká republika věnuje nehmotné kultuře velkou pozornost a také na jejím území spontánně vzniká řada menších či větších projektů směřujících k její ochraně. Ministerstvo kultury v letošním roce poprvé přistoupilo k myšlence nominovat do světového Registru osvědčených postupů UNESCO jeden z programů, jenž za několik desetiletí své existence prokázal přínos k udržení a rozvoji tradičního mužského tance verbuňk – Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku a její dětskou variantu fungující při MDFF Kunovské léto. Základem projektu je výchova mladých tanečníků pro budoucnost a využití přirozené chlapecké soutěživosti k co nejdokonalejšímu zvládnutí verbuňku v celistvosti jeho subregionální varianty (zpěv, tanec, kroj, dialekt). Jelikož verbířská soutěž není náročná na finanční ani jiné zdroje, je lehce využitelná pro podobné taneční prvky vyskytující se kdekoliv jinde ve světě. Ministerstvo kultury spolu s organizátory soutěže proto doufá, že Mezivládní výbor kladně vyhodnotí přínos projektu pro předávání a udržování tance a zprostředkuje jeho metodiku světovému společenství. 12

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Dnešní Slovácko PhDr. Josef Jančář, CSc. Dnešní Slovácko, přes všechny vývojové proměny, je dosud v povědomí většiny národa spojováno s barevnými kroji, lidovými písněmi, tanci a cimbálovými muzikami. Tento idealizovaný obraz je představován široké veřejnosti zejména na církevních slavnostech a folklorních festivalech. Slovácko na počátku 21. století je však součástí světa moderní technické civilizace. Dědiny sedláků, domkářů, děveček, čeledínů, hoferů a doškových střech se v průběhu 20. století proměnily v moderní sídliště specializovaných výrobců zemědělských surovin, úředníků, právníků, lékařů, inženýrů a dělníků nejrůznějších profesí. O této proměně svědčí nejenom nové rodinné domy, objekty zemědělských a potravinářských závodů, továrny, školy, nemocnice nebo sportovní a rekreační střediska, ale například i domy s pečovatelskou službou pro seniory. Obyvatelé této „zahrady Moravy“ však nezapomínají na kořeny, z nichž ve složitém dějinném vývoji vyrůstal jejich dnešní svět. Oživují starobylé zvyky a pořádají nové slavnosti, k nimž si lidé oblékají sváteční kroje svých předků. V konfrontaci se současným životem se mnohé tradiční projevy samy o sobě jeví zastaralé. Jejich význam spočívá především v hodnotách, jež jim vědomě přisuzujeme. K zásadním proměnám tradiční kultury, již jsme si zvykli nazývat lidová, dochází už od počátku novověku. Osvícenství v druhé polovině 18. století, a romantismus v první polovině 19. století, spojené s rozpadem feudálních vazeb a s počátky industrializace, ovlivnily v Evropě proces vytváření novodobých národů. Iniciátorem tohoto procesu nebylo rolnictvo na vesnicích jako nejpočetnější vrstva evropského obyvatelstva, nýbrž intelektuálové z měst, ovlivnění myšlenkami francouzské revoluce o vytvoření lidského společenství na zásadách rovnosti a svobody. Přijímali také názory německého filozofa Johanna Gottfrieda Herdera o jedinečnosti národních společenství. Předpokladem úspěchu národních hnutí byla odolnost rolnictva vůči jazykové a kulturní asimilaci. Od konce 18. století k tomu přispívalo školní vzdělávání a postupně i osvětové působení nejrůznějších společenských, hospodářských a politických organizací, jejichž prvními organizátory byla vesnická inteligence – především kněží a učitelé. Na pozadí tohoto vývoje probíhaly i proměny regionu Slovácko. Poznávání vývoje kultury a způsobu života tohoto regionu má dlouhou tradici. Už v druhé polovině 18. století vzrůstal zájem vládních úředníků o život rolníků, který popisovali v prvních tištěných cestopisných zprávách. Například ve zprávě z roku 1786 Alois Hanke z Hankenštejna uvádí, že „…Slováci žijí kolem Uherského Hradiště, Kyjova, Strážnice, Ostrohu a Břeclavi… věnují se více polnímu hospodářství nežli chovu dobytka a již se smísili se sousedícími Hanáky… Slovácká děvčata jsou nesmírně přívětivá a stejně veselá jako muži. Na nohou nosí v zimě v létě holínky, jež jsou v holeni nashrnované a ve špici a na podpatcích vyšívané bílou přízí…V zimě nosí bílé ovčí kožichy, které jsou stejné jako mužské“. Další autor – Josef Alois Zeman – popisuje na počátku 19. století svatební obyčeje slovanských obyvatel panství Břeclav, kteří se „s výjimkou Žižkova a Bílovic nazývají Podlužáci“. Kromě mnoha časopiseckých článků o tomto regionu podal podrobný obraz života a počátků národního obrození v jižní části Slovácka Jan Herben (1857-1936) v románu Do třetího a čtvrtého pokolení. Život vesnice hanácko–slováckého regionu popsala Augusta Šebestová (1852-1933) v knize Lidské dokumenty. V letech 1918 a 1922 byla vydána národopisná monografie Slovácka pod názvem Moravské Slovensko. Jejím redaktorem a autorem úvodních kapitol byl významný evropský badatel, univerzitní profesor, a v době první republiky i rektor Univerzity Karlovy, Lubor Niederle (1865-1944). Významné kapitoly do tohoto díla napsali dále Josef Klvaňa (1857-1919), profesor uherskohradišťského gymnázia, v letech 1898-1919 ředitel gymnázia v Kyjově. Přesto, že nebyl školený etnograf, jeho pojednání o krojích na Slovácku je dosud východiskem pro studium vývoje lidových krojů v tomto regionu. Kapitolu o zaměstnánía životě obyvatel Slovácka napsal národopisec Jan Húsek (1884-1973). Jednou z významných částí této monografie je kapitola Umění hudební o lidových písních, hudbě a tancích, napsaná významným sběratelem lidových písní Josefem Černíkem (1880-1969). Kapitolu o lidovém umění výtvarném a o lidové výrobě napsal ve spolupráci s Josefem Klvaňou František Kretz (1859-1929), redaktor Slováckých novin a zakladatel Slováckého muzea. Zkoumání kultury a způsobu života regionu se věnovali od konce 19. století zejména učitelé. Součástí jejich zájmu byla zvláště snaha o poznání života dětí na tehdejší vesnici. Na Uherskohradišťsku z iniciativy školního inspektora Leonarda Hrazděry byl zpracován dotazník, jehož výsledky se staly základem připravované publikace Život slováckého dítěte. Její rukopis je uložen ve Slováckém muzeu. Obdobně na Hodonínsku byl v době první republiky zpracován z iniciativy školního inspektora Rudolfa Šoupala obsáhlý dotazník o tradicích lidové kultury pro plánovanou vlastivědu okresu. Jeho výsledky jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Zájem o kulturu a způsob života Slovácka výrazně vzrůstal po druhé světové válce. Svědčí o tom například sborník Slovácko, vydávaný od roku 1959 Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, sborník Jižní Morava, vydávaný od roku 1966 Okresním archivem pro okres Břeclav v Mikulově, nebo vlastivědný časopis Malovaný kraj, vycházející v Břeclavi od roku 1946. Pokusem o shrnutí poznatků o historii tohoto regionu je kniha Slovácko, vydaná v roce 1978 ve spolupráci Muzejního spolku v Brně, muzea v Hodoníně a okresního archivu v Břeclavi. K ní se řadí podrobnější vlastivědné zpracování historického vývoje jednot-

13

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference livých obcí v obsáhlých svazcích Vlastivědy moravské pod názvy Uherskohradišťsko, Kyjovsko a Břeclavsko. Přehledně popsal kulturu a způsob života Slovácké vesnice Václav Frolec (1934-1992) v knize Jihomoravská družstevní vesnice. Vyšlo také několik místních i regionálních monografií, jejichž seznam přináší Bibliografie národopisu na Moravě a ve Slezsku. Výsledkem tohoto zájmu bylo také zakládání místních a regionálních muzeí. K nejvýznamnějším patří Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, jehož otevření v roce 1914 bylo podnětem k uspořádání velké regionální národopisné slavnosti v tomto městě. V době první republiky měla místní a regionální muzea spolkovou správu a nevyvíjela výraznější činnost. Jen Slovácké muzeum na sebe upozornilo návrhem na uspořádání známé Výstavy Slovácka v roce 1937 v Uherském Hradišti. Byla o ní napsána dlouhá řada článků. Pozoruhodný je referát Františka Píška v Lidových novinách, věnovaný hlavně pavilonu připravenému Vladimírem Úlehlou: „Nestačí prchavý podiv pro pestré suknice a výskavý jásot veselí při muzice, jako nestačí pohrdavě odmítnout folklor, kterýmž pojmem se mnohdy zaměňuje lidová kultura jako věc, které už dávno odzvonili. Tohle nám nejen názorně vykládá, ale i důtklivě vštěpuje expozice univ. prof. Vladimíra Úlehly a jeho spolupracovníků, architekta Václava Roštlapila, Marty Úlehlové a Viléma Hanka, nazvaná Trvalé hodnoty lidové kultury. Je tu malý práč, který vyzývá k při, jež stojí za to, aby se o ní lidé třeba chytli v křížku“. Úlehlova snaha ukázat možnosti, jež jsou skryty v lidové kultuře pro uplatnění v životním prostředí moderní společnosti, našla ohlas po dvaceti letech v Ústředí lidové umělecké výroby, i v poválečném rozvoji folklorních souborů. Po skončení Výstavy Slovácka se objevily snahy o vytvoření ústavu, který by se věnoval studiu Slovácka. Této snaze nečekaně napomohl vznik samostatného slovenského státu v roce 1938. Mezi českými odbornými pracovníky, kteří museli opustit Slovensko, byl také významný etnograf Antonín Václavík (1891-1959). Městská rada a kuratorium Slováckého muzea požádali ministerstvo kultury, aby docent Antonín Václavík byl na náklady ministerstva přidělen Slováckému muzeu. Ministerstvo vyhovělo této žádosti a Antonín Václavík se stal prvním vědeckým pracovníkem tohoto muzea. Pod Václavíkovým vedením se začala provádět odborná inventarizace sbírek, sběr předmětů pro národopisné oddělení a sběr a dokumentace kraslic jako základní materiál pro jeho nejrozsáhlejší dílo, vydané v roce 1959 pod názvem Výroční obyčeje a lidové umění. Zásadní změna v národopisném studiu na Moravě nastala zřízením národopisného semináře na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 1946. Profesorem slovanského národopisu a prvním vedoucím tohoto semináře byl jmenován právě Antonín Václavík. Snažil se vést své žáky k vědecké práci v duchu výroku Leonarda da Vinci: „Ti, kdož se zabývají praxí bez vědění, jsou jak námořníci stoupající na loď bez kormidla a bez kompasu, kteří nikdy nevědí s jistotou kam plují“. Ve svých přednáškách se na jedné straně zabýval hledáním kořenů různých obyčejů a rituálů a odhalováním jejich původu, na druhé straně sledováním jejich proměny v průmyslově vyspělé společnosti. Dnešní národopis v duchu Václavíkova odkazu nezprostředkovává pouze fakta a popisy každodenního života, nýbrž je i analyzuje, aby přispěl k poznávání procesu proměn na cestě od poddanské vesnice minulosti ke svobodné současnosti. Nesnaží se podávat jen harmonické obrazy lidové kultury, nýbrž usiluje zachytit i její dynamiku. Proto je zvláštní pozornost věnována přežívajícím projevům duchovní a sociální kultury, jejich působení na rodinný a společenský život, a zejména způsobu jejich využívání k novodobým kulturním aktivitám. Novou odbornou institucí na Slovácku, zaměřenou na organizaci a studium novodobého využívání lidových tradic označovaných jako folklorismus, se stal dnešní Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Vznikl v roce 1956 jako Krajské středisko lidového umění a jeho ředitelem byl jmenován jeden z prvních Václavíkových žáků PhDr. Vítězslav Volavý (1922-1983), široké veřejnosti známý jako primáš strážnické cimbálové muziky. Zpočátku bylo jeho úkolem pomáhat rozvoji folklorních souborů a folklorních festivalů. Zásluhou Václavíkových žáků, které si přizval ke spolupráci, se v průběhu posledního čtvrtstoletí 20. století stal tento ústav odbornou institucí s celostátní působností. Od roku 1964 vydává vlastní časopis Národopisné aktuality, v roce 1990 přejmenovaný na Národopisnou revui. Národní ústav lidové kultury ve Strážnici je dnes jedinou institucí ministerstva kultury, zaměřenou na aplikaci poznatků etnografie a folkloristiky do společenské praxe. Významný francouzský historik Jaques Le Goff konstatuje ve svém díle Paměť a dějiny, že minulost přitahuje lidi, kteří v neobyčejném zrychlení společenského vývoje hledají svou identitu, neboť právě paměť je její důležitou součástí. Soudí, že „zrychlení historie přivedlo masy průmyslových národů k tomu, že se nostalgicky upjaly na své kořeny. Odtud pak plyne móda retro, záliba pro historii a archeologii, zájem o folklor, módní vlna etnologie, zápal pro fotografii, i prestiž pojmu národní dědictví“. Snaha o poznání společenských a kulturních dějin míst a regionů svědčí o jejich významu v globalizujícím se světě. Sociologové i etnologové konstatují, že žádný kraj nevydrží dlouho odolávat vznikající konzumní společnosti, ovlivňované mediálním světem a nízkou úrovní etických norem.

14

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Lidová kultura a počátky rozvíjení dětského folkloru Věra Haluzová-Romana Habartová Lidová kultura přítomnosti je vždy úzce vytvářená v souvislosti s tradicí. Z ní přejímá věci životně a nezbytně potřebné a přetváří je podle svých vlastností, historicko-společenských potřeb. Lidové je tedy to, co je pro lidi typické a nepostradatelné, co v obsahu i formě nese znaky lidového realismu, optimismu a tvůrčí jistoty. Spojení se životem činí tyto výtvory neustále živými. Navazování na tradice kultury téhož společenství v minulosti vede pak k vytváření specifických rysů. Lidovou kulturu lze dobře pochopit jen na základě znalosti historických podmínek života lidu, poměru člověka k člověku, práci, jeho hmotným i nehmotným potřebám, k jeho poměru k přírodě, světu a celému vesmíru. Lidová tradice, to je třeba únorový masopust, březnové svěcení jara, dubnové Velikonoce, květnová jízda králů nebo obřadní otvírání pramenů, červnový svatý Ján, červencové dožínky, zářijové sklizňové slavnosti, říjnové vinobraní, listopadové hody, prosincové mikulášské suity s veselou družinou čertů, obchůzka lucek, přástky, Vánoce. Je to velké kulturní dědictví. Rozvoj není možný bez tradice, kterou chápeme jako vědomé předávání skupinových znaků, často i v kratším časovém rozmezí. Tradice je přirozenou stránkou a potřebou života. Je tedy obsahem a formou společného života, formou lidského porozumění. Folklorní dědictví je nutno považovat za živé dědictví, jež lid převzal z minulosti, které však pro své ideové, estetické, etické, historické a jiné hodnoty může sloužit jako živá tkáň spojující současnou společnost s minulými generacemi. Právě v těchto folklorních tradicích, které tvoří osobitý kulturní systém, nacházíme mnoho hodnot, které nic neztrácejí na svém významu a stávají se součástí tvořící se nové tradice, kulturní tradice naší společnosti. Žijeme ve vlasti Jana Amose Komenského. Zalistujme tedy v jeho Velké Didaktice: „Poněvadž mysl lidská i tehdáž, kdy se jí od práce popustí, zaháleti nemůže, musí přece něco býti, čím zanešena byla, aby se čas nemařil a mysl spolu s tělem občerstvení měla“. S podobnými myšlenkami, které vyzrály v jiné společenské situaci, se setkáváme u všech významných reformátorů, pedagogů a umělců, kteří se zamýšleli nad problémy dětské umělecké výchovy. Jsou živé dodnes, a právě v dnešním přetechnizovaném světě nabývají zvláštní důležitosti. Výchova uměním je velmi stará teze. Podrobně ji formuloval antický myslitel Platón. Umění je v životě dítěte metodou poznání světa a prostředkem tvůrčího projevu. A zde platí znovu myšlenka J. A. Komenského: „Víc než věděním je třeba děti zaměstnávat uměním.“ Umění má být základem veškeré výchovy. Podle výzkumů soudobé psychologie a pedagogiky se výchova stává integračním procesem, což v podstatě znamená sladění individuální jedinečnosti s jednotou celé lidské společnosti, do níž každé individuum náleží. V tomto procesu má velkou důležitost estetická výchova, která je jedním z podstatných prvků demokratické výchovy. Opírá se především o obrazové myšlení a hloubku citových zážitků v dětském věku. Nejbohatším zdrojem estetických vjemů je sama příroda. Avšak i uprostřed uměleckého prostředí může vyrůstat jedinec zcela umělecky nevyvinutý, jestliže je dítě ponecháno samo sobě. Vychovávat uměním znamená naučit se pozorovat a vnímat všechno krásné. Estetické hodnocení dítěte se vyvíjí na základě jeho vlastní, přirozené sugestibility a citové zážitky tu hrají hlavní nezastupitelnou roli. Umělecká tvorba dítěte představuje různé vyjadřovací prostředky. Dítě mluví a vyjadřuje své city kresbou, pohybem, tancem i zpěvem. Nestaráme-li se o rozvoj těchto eticko-estetických citů, o rozvíjení dětské činnosti, projeví se to později v době dospělosti ochuzením jeho duševního života. Estetické vnímání rozšiřuje a zjasňuje oblast radosti a štěstí jednotlivce. Je to tedy tvůrčí projev zaměřený sociálně. Z každého dítěte nevyroste tvůrčí umělec, ale vyroste jedinec se vztahem ke kráse. Estetická výchova má jediné poslání – zušlechťovat práci, vést k tomu, aby bylo dítěti poskytnuto plné vnitřní uspokojení, protože výsledky každého pracovního úsilí mají naplnit tvůrce radostí. Smysl estetické výchovy představuje zachování přirozené intenzity všech způsobů vnímání, koordinaci různých způsobů vnímání mezi sebou a ve vztahu k okolí, vyjadřování citů sdělitelnou formou a vyjadřování myšlenek. Praktická estetická výchova má tyto odlišné komponenty: výchovu zrakovou, tvárnou, hudební, pohybovou a konstruktivní. V lidovém umění se navzájem tyto kategorie překrývají a mají mnoho společného. A svou roli sehrává v estetické výchově folkloristika, která mj. studuje, třídí, rozebírá a vykládá hudební a taneční folklor, tzn. lidovou píseň a zpěv, lidovou hudbu, hru na různé hudební nástroje, lidové tance a lidové útvary dramatické. Hudebně taneční folkloristika má své specifické metody výzkumu, zpracování a třídění materiálu, který vykládá vždy ve spojitosti s životem lidu a prostředím, v němž vznikl. Dívá se vždy v celistvosti, která je představována konkrétní písní, tancem, hudbou a osobitým reprodukčním stylem. Také u dětí nám záleží na zachování specifičnosti a stylovosti všech projevů. Dětský folklor představuje velmi širokou oblast hudební, taneční, pohybové a dramatické tvorby, jejímiž tvůrci jsou převážně děti nebo dospívající mládež. Řadíme do ní nejen vlastní tvorbu dětí, ale i takové folklorní produkty, které vytvořili dospělí pro děti, nebo které děti převzaly od dospělých a upravily si je pro svou potřebu. Přizpůsobovaly je svému dětskému duševnímu světu a pohybovým možnostem. Řada obřadních tanců a písní tak přecházela ve svém 15

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference vývoji do dětského prostředí a stala se součástí dětského folkloru, protože v životě dospělých ztratila svou funkci. Např. vynášení smrti bylo dříve záležitostí dívek, panen, ale později se staly tyto obřady záležitostí dětí. V dětském folkloru se odráží celý svět dítěte. Podle obsahu a formy lze členit dětský folklor na říkadla, rozpočitadla, hádanky, hry, tance, drobné dramatické útvary, popěvky a písně, také do tohoto okruhu zájmu můžeme zařadit dětské hudební nástroje, k nimž patří i dětské hudební hračky. Zvláštní kapitolu v dětském hudebně-tanečním folkloru tvoří hry se zpěvem a hry taneční. Velmi důležitým činitelem je doprovod hudební, který esteticky dotváří a prohlubuje obraz hry dramatické i výrazové. Většinou je u ní doprovod vokální. Dobře volené taneční hry mají velký význam pro výchovu dítěte, jeho vztah k tradici, přispívají ke sblížení v kolektivu. V tanečních hrách jsou zobrazeny radostné zážitky dětí a především touha si vesele a bezstarostně pohrát, zazpívat a ukojit svou fantazii. Děti žijí svým vlastním životem a ten se projevuje integrálně, myšlenkou, řečí, rytmem, zpěvem, pohybem, a to vším současně. Děti musejí stále představovat někoho, převtělovat se do nějaké bytosti. Při hrách Na krvavého dědka jeden hraje hlavní postavu, druzí zase hrají ty, kteří jsou postiženi. Nebo při hře Na vlka a husy hrají chlapci vlky a děvčata housata a husy. Zpěvem, slovem a pohybem líčí příběh představované bytosti. S tím musí naše výchova stále počítat. Dětský folklor představuje obrovskou zásobárnu námětů a žánrů, z nichž může čerpat moderně pojatá hudební, pohybová i taneční výchova. Je oblastí, z níž můžeme čerpat materiál pro různorodé zájmové aktivity, uspokojovat přirozenou touhu dítěte po pohybu, třeba v mateřských školách a nižších ročnících základních škol. Je odrazovou rovinou pro výchovu talentů, pro rozvíjení přirozené tanečnosti a je nezastupitelný pro trvalé umělecké hodnoty, které obsahuje. Je zapotřebí se k němu neustále vracet stejně jako k jiným uměleckým hodnotám z oblasti literatury, divadla a hudby. Při práci s dětmi je nezbytné znát důvěrně prostředí, lidovou kulturu regionu, znát duchovní kulturu předků, ale i kulturu hmotnou, která tvoří druhou část celku. To bylo velkým úsilím všech, kteří se podíleli v začátcích na přípravách strážnických slavností, kdy vedle Zemské osvětové rady v Brně pracovala i sekce pro lidovou výchovu zpěvem, hudbou a tancem, jejímž smyslem a posláním bylo oživit lidové umění. Součástí tohoto úsilí bylo pořádání přednášek a kurzů pro učitele středních, vysokých i specializovaných škol. Kurzy vedli profesoři brněnské univerzity Vladimír Úlehla, Antonín Václavík, Jaroslav Helfert, ale také Vladimír Bouček, zakladatel Ústředí lidové umělecké výroby se sídlem v Uherském Hradišti. Všichni se snažili o zvýšení ochrany folkloru jako křehké části kulturního dědictví, která je specifická pro každý národ a přispívá k barevnosti palety lidových tradic celé Evropy a světa. Přispívá k širší mezilidské komunikaci v měřítku mezinárodním. Ve Strážnici vznikl návrh pořádat velké tzv. národopisné slavnosti. Pro rok 1946 byl vybrán nosný název Československo v tanci a zpěvu, ve kterém se představil dětský pořad s více než třemi sty dětmi, které prezentovaly taneční hry, písně a tance, odpovídající věku 10–11 let. Národopisná sekce zdůraznila snahu vytvořit evropské slavnosti a zpracovat zvyky, obřady a tance nového dramatického tématu. (Nelze opomenout i tehdejší vliv komunistické strany, která si uvědomila, že by měla mít kulturní akce pod svým vlivem.) Folklorní kroužky byly postupně přejmenovávány na skupiny a soubory a v roce 1951 vznikl samostatný pořad dětských souborů, od roku 1953 s podílem Věry Haluzové v programové komisi, se zaměřením na děti. Znovu je nutné připomenout myšlenku učitele národů J. A. Komenského, která vedla k hlubokému přesvědčení, že dětem patří to nejlepší. Věra Haluzová se stala členkou programové rady, jejíž snahou bylo v letech 1953, 1955, 1957–1961, 1963, 1964, 1966 přinést něco nového, uplatňovat nejen prvky estetické výchovy, ale hledat i etický náboj. Cílem bylo vyzvedávání skrytých souvislostí – např. témata dítě a příroda, dítě a rodina, dítě a rodný kraj. V roce 1964 byl na návrh Věry Haluzové vybrán námět Dítě a hra. Hlavním recenzentem byla Hannah Laudová, která v kritice pronesla: „Dětský pořad byl pěknou odpovědí na otázku, co je hra. Hlavní zásluhu na úspěchu pořadu mají Věra Haluzová, Zdenka Jelínková (odborný poradce pro Slovácko), Ludmila Mátlová (odborný poradce pro Hanou). Velice příjemným doplňkem vystoupení dětí byl přednes onomatopoických říkadel, napodobování přírodních zvuků, zvukomalba, vystoupení stařenky Štípské z Lipova a Václava Mlýnka, vypravěče z Horňácka v roli hádankáře.“ Velké folklorní slavnosti s sebou přinášejí i negativní stránky, proto bylo na konci padesátých let rozhodnuto, že Dětská Strážnice bude zvláštní součástí festivalu ve Strážnici. Její jednotlivé ročníky proběhly v letech 1957, 1959, 1961, 1963, 1964, 1966, 1968 a 1979. Konaly se vždy týden před Strážnicí dospělých, nebo také na přelomu května a června, u příležitosti Mezinárodního dne dětí. Dětský festival měl svůj samostatný přípravný výbor. Další Dětská Strážnice přišla až po řadě let, v roce 1991, jako oslava Světového dne kultury a další až s novou generací fundovaných odborníků po roce 2000. Přesto nese MFF Strážnice světový primát v pořádání dětských festivalů. Dětská Strážnice a tým kolem ní věnoval dlouholetou a cílevědomou péči rozvoji a uvádění dětského folkloru na scénu. Mělo a nese neopakovatelné specifikum a získala si po dobu svého trvání diváctvo. Jedna z nejvýznamnějších a na řadu let poslední Dětská Strážnice se uskutečnila v roce 1979 v rámci Mezinárodního roku dítěte a u příležitosti mezinárodního strážnického sympozia Dítě a tradice lidové kultury. Program obsahoval dva pořady. Dopolední regionální s názvem Děti Slovácka připravila Zdenka Jelínková. Podařilo se jí zachytit život dítěte v hrách a písních, v projevech slovesných, hudebních, tanečních i zvykoslovných, od nejútlejšího věku až po chvíle, kdy děti opouštějí školu a procházejí „zlatou bránou dětství do světa mládeže“. Odpolední celostátní pořad Věry Haluzové nesl název Rosa země, v němž krůpěj rosy představovala křišťálově čistou krásu dětského folkloru, 16

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference jako je dětský úsměv, pestrost, rozmanitost, prostota, pravdivost a přesvědčivost projevu dětského interpreta. Pořad dal jedinečnou příležitost a možnost srovnání českého a slovenského folkloru s folklorním bohatstvím dětí menšin a etnických skupin, které našly u nás svůj domov. K nejvýznamnějším byla zařazena Dětská Strážnice 1997, nazvaná Český rok, v níž byly prezentovány nejkrásnější a téměř neznámé staré zvyky a obyčeje. Čtvero ročních období bylo propojeno říkadly dětského herce a hudebně uváděno motivem, který byl hrán na cimbál nebo který vytruboval strakapoud. Byla to figura z fašanků, která také převracela obrázky na panelu za scénou, který výtvarně dotvářel iluzi celého českého roku. Pořad byl věnován příteli dětí, Karlu Plickovi, hudební motivy všech částí roku zkomponoval Vojtěch Brada, profesor hry na cimbál konzervatoře v Kroměříži, scénu upravil akademický malíř Karel Zedníček a sochař Milan Buřival. Jednalo se vždy o profesionální tým odborníků. Dětská Strážnice věnovala pozornost i ekologickým tématům, která se začala medializovat až hluboko v osmdesátých letech. Už v roce 1966 byl však pro Dětskou Strážnici zvolen hlavní motiv založený na vztahu dítě a přírody. Pořad byl připravován ve spolupráci s výtvarnými třídami ZUŠ, strážnickým lesnickým učilištěm, Vysokou školou lesnickou v Brně a přírodovědeckou fakultou, hlavně s profesorem Emilem Hachlerem, světově uznávaným ornitologem. Součástí pořadu bylo otevření louky radosti, na níž mladí lesníci předváděli stavbu ohnišť, úpravu studánek, stavbu krmelců a zásypů i jednoduchý přístřešek pro děti. Velký věhlas sklidila výstava Dítě a příroda, na níž byly prezentovány vítězné práce z celé republiky, nebyly opomenuty ani práce dětí z dětských domovů. Apelem pak byl hlavní pořad naučného charakteru: Co vyprávěl svitek březové kůry. Byl tvořen vyprávěním odborníků, imitátory ptačí řeči, zkušených rybářů, babkami kořenářkami. Vše vytvořilo harmonii s písněmi, hrami, hádankami a praktickými ukázkami. Pořad měl charakter klenotnicového pořadu s otevíráním studánek, odemykáním a zamykáním lesa, s medvědími tanci, bojem pasáčků s vlky, vytrubováním pastýřů, kteří sháněli stádo s pastvy i s pálením ohňů. Osobní podíl Věry Haluzové na Dětské Strážnici představuje desetiletí práce při přípravě patnácti pořadů, ve spolupráci s řadou odborníků v jednotlivých regionech, díky nimž rostla odborná i umělecká úroveň. Nelze vynechat podíl předních režisérů – Jiřího Látala, Evžena Sokolovského, Svatopluka Skopala, Jiřího Laurina, výtvarníků a scénografů Jaroslava Staňka, Milana Buřivala, Karla Zedníčka či Josefa Kiesewettera. Profesionální příprava pořadů pro děti se nikdy neobešla bez spolupráce s vynikajícími osobnostmi naší folkloristiky – např. Oldřichem Sirovátkou, k pořadům byli zváni také odborníci z regionů, např. za Čechy Eva Rejšková a Zora Soukupová, za Horácko Miloslav Brtník a Vlasta Götzingerová z Rokytné, za Slovácko Zdenka Jelínková, Darina Pšurná a František Okénka, za Valašsko Joža Ország Vranecký, Jan Bečák (ředitel skanzenu v Rožnově), Jaroslav Štika či Jan Kobzáň, za Hanou Ludmila Mátlová, Libuše Gabajová, Eva Flašarová, Miroslav Válka, odborníci na lidovou píseň a hudbu Pavel Kvapil a Vojtěch Brada, z jižní Moravy Josef Kobzík z Břeclavanu, Pavel Čech z Prušánek, pro oblast Slezska Věra Šejvlová, Anna Buroňová a Zdena Kyselá. Práce na přípravě pořadů pro Dětskou Strážnici si vyžádala i spolupráci s předními odborníky ze Slovenska, např. s Máriou Mázorovou ze Zvolena, Jánem Olejníkem za východní Slovensko. Dalšími byli Kliment Ondrejka za západní část Slovenska, za Podpolanie Ján Šouc ze Slatinských Lazů, z Kysúc Pavol Kužma, z Šariše Ján Balík z Šarišských Dravců. Každý kontakt s těmito spolupracovníky přinášel poučení, příklad a plné tvůrčí uspokojení. Přední osobností, která se zasloužila o kvalitní pořady Dětské Strážnice, byl Vítězslav Volavý, ředitel strážnického Ústavu lidové kultury v letech 1956–1982. Počátkům rozvíjení dětského folkloru na strážnických slavnostech a jednotlivým ročníkům Dětské Strážnice bychom mohli věnovat i významnější prostor. S každým novým tvůrcem přináší každý pořad nový pohled, nový přístup. Profesorka Věra Haluzová si také mě přizvala jako moderátorku, odbornou poradkyni či spoluautorku řady pořadů o dětech a pro děti na festivalech dětí střední Evropy Písní a tancem v Luhačovicích v letech 1993–2002, Cantáte Luhačovice – přehlídky duchovní písně v letech 1997–2007 a v pořadech Dětské Strážnice v 90. letech 20. století. Dostala jsem jedinečnou příležitost spolupracovat s vzácnými lidmi, v jejich nenápadném popředí stála Věra Haluzová, která navždy zůstane s dalšími skromnými (ale nepřehlédnutelnými) osobnostmi mým vzorem a příkladem hodným následování. Mohli bychom použít na závěr slova Antonína Václavíka. Ten Věru Haluzovou přivedl kdysi na dráhu sběratelství v Biskupicích u Marie Skovajsové, která byla jeho spolužačkou: „Práce s lidovým uměním je částí našich kulturních aktivit. Je to možná málo, ale to málo stále více potřebujeme. Dědictví po předcích je třeba doplňovat vlastním novým přínosem.“ A o to se všichni snažíme. Vzácná Věro, všechny děti „Kunovského léta“ Ti děkují za to, co jsi pro dětské folklorní hnutí v naší zemi učinila, a přejeme ti vlídný a klidný čas pro tvé nelehké stárnutí… Věra Haluzová (roz. Andrýsková, 31. 11. 1924, Otrokovice, okr. Zlín) Pedagožka, organizátorka, autorka pořadů, národopisná pracovnice. Po studiu na gymnáziu ve Zlíně (1938-43) byla totálně nasazena, maturovala proto až v roce 1945, pak nastoupila jako učitelka na obecnou školu ve Zlíně. Absolvovala kurz pedagogiky při Univerzitě Palackého v Olomouci (1945-1946), externě studovala pedagogiku a psychologii na zlínské odbočce Vysoké školy pedagogické v Brně (1945-1947). V roce 1948 byla uvězněna (obviněna z protistátní činnosti, po

17

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference osvobozujícím rozsudku znovu přijata do školské služby). Působila jako učitelka na dvojtřídce v Biskupicích (1948-58), v Pozlovicích (1958-59) a v Luhačovicích (1959-1984). Od roku 1946 se podílela na organizování folklorních slavností a festivalů: Připravovala národopisnou slavnost ve zlínské sokolovně (1946), založila dětskou skupinu her, písní a tanců v Biskupicích a v roce 1950 organizovala slavnost Jaro na dědině, kde se představily děti z Biskupic, Kaňovic, Polichna a Ludkovic. Iniciovala vznik mládežnického folklorního kolektivu v Pozlovicích (1952), s nímž oživovala výroční zvyky (fašanky, vynášení smrti, stavění a kácení máje, dožínky, hody s právem, vánoční koledování), obnovila záleský kroj. Založila folklorní soubor Zálesí v Luhačovicích (1954) a zájmový dětský kroužek, pozdější >Malé Zálesí (1959). Byla členkou přípravného výboru a programové rady MFF Strážnice (1953-66), autorsky spolupůsobila na pořadech MFF Strážnice a Dětské Strážnice. S hanáckým poradním sborem organizovala od roku 1960 Hanácké slavnosti v Kroměříži, Olomouci a Prostějově. Celý život se významně angažovala v oblasti dětského folkloru. V roce 1964 přispěla komponovaným blokem Jarní chorovody do dětské skladby na 3. celostátní spartakiádě, v roce 1967 byla na okresní spartakiádě představena její skladba Skřivánci. Jako autorka a režisérka pořadů spolupracovala na přehlídkách dětských folklorních souborů v Uničově, na Hanáckých slavnostech v Chropyni (koncipované pořady Hra na Ječmínka krále, 1985, Ječmínkovým krajem, 1987, Haná, země požehnaná, 1991, Věneček z Hané, 1995, Naše děti, 1997, na přípravě Rožnovských slavností. V roce 1992 byl její pořad Schola ludus aneb Hra školou předveden na Liptálských slavnostech a na přehlídce v Uničově. V tomtéž roce autorsky a režijně připravila pro 1. Celosvětový festival dětí, konaný v ČSFR, celovečerní pořad v Luhačovicích a úvodní část galakoncertu v Bratislavě. Od roku 1993 je hlavní autorkou pořadů mezinárodního festivalu dětských folklorních souborů zemí střední Evropy v Luhačovicích Písní a tancem Luhačovice, autorsky zpracovala dramaturgii jeho dvanácti ročníků, dnes je jeho čestnou prezidentkou. Dětskému folklornímu hnutí se věnovala celoživotně, zkušenosti shrnula v Pedagogických čteních – Výchova dětí prostřednictvím lidového umění z hlediska estetického (1956), Dítě a tradice (1983). Pravidelně se formou přednášek věnovala lidové kultuře luhačovického Zálesí. Publikovala v Narodopisné revue, časopise Folklor, v regionálním tisku. Pro rozhlas připravila řadu pořadů o lidové kultuře jihovýchodní Moravy. Spolupracovala na filmovém dokumentu Staletý suvenýr (rež. Stanislav Strnadel). Pracovala na scénáři pořadu Lux intenebris - Světlo ve tmách, mapujícím kroky nejslavnějšího moravského rodáka Jana Amose Komenského. Za svou celoživotní práci s dětmi v oblasti folkloru získala v roce 2004 zvláštní cenu Zlínského kraje a v roce 2009 Stříbrnou plaketu CIOFF. Činností ve folklorním hnutí ovlivnila mnoho svých žáků, vychovala z nich zanícené folkloristy i pokračovatele v pedagogickém působení v oblasti folkloru.

Radost ze sdílení lidové kultury PhDr. Blanka Petráková, Muzeum luhačovického Zálesí, Luhačovice Tvorba a činnost ve folklorních souborech klade na jejich vedoucí i členy vysoké nároky. Od vedoucích vyžaduje nejen pedagogické cítění a organizační schopnosti, ale především orientaci ve všech složkách estetické výchovy, které souborová činnost a jevištní zpracování folkloru sdružuje. K těmto složkám patří především rozvoj pohybové, hudební, jazykové, dramatické a výtvarné kultury u dětí a mládeže. Bližší seznámení s tradiční duchovní i hmotnou lidovou kulturou a pochopení způsobu života lidí v daném historickém období, ze kterého při zpracování folklorního materiálu vycházíme, může být pro členy souboru velkou oporou při další orientaci ve světě. Toto přesvědčení vychází ze známé poučky, že skrze poznávání a pochopení „menšího“ světa kolem nás (v případě folklorního souboru poznávání tradic obce či regionu) vede cesta k plnému porozumění vývoje celkového, jak napsal velký český historiograf Josef Pekař. Práce ve folklorním souboru je tak především výchovou ke vztahu ke kulturně-historickému dědictví. Jakousi nadstavbou aktivit ve folklorních souborech a skupinách, v minulých předrevolučních dobách i mnohdy jedním z hlavních motivů vstupu do folkloristického hnutí, byla možnost vycestovat za hranice domovského státu. Tato motivace již dnes není tolik důležitá, hranice jsou otevřené všem. Avšak možnost poznávání a pochopení nových, odlišných a neznámých kultur, tradic, zvyklostí a způsobů života, zůstává významnou stránkou výchovy ve folklorních souborech. Ať už probíhá formou exotických i méně exotických zájezdů a vystoupení, anebo spočívá v možnosti účastnit se domácích mezinárodních folklorních festivalů, jakým je například „Kunovské léto“ a zde se seznamovat s odlišnými tradicemi. Protože strach z odlišnosti a nesnášenlivost je jedním z hlavních nebezpečí naší doby a výchova k toleranci je jednou možností, jak toto nebezpečí umenšit. Současně nezbytnou součástí práce ve folklorních souborech je rozvíjení sociálních a emocionálních dovedností. Já osobně (a nemusí se mnou všichni souhlasit) považuji právě společenskou stránku práce folklorních souborů za stěžejní bod jejich neklesající atraktivity pro děti a mládež. V době, která vede děti od mateřské školy k individualismu a soutěživosti, je možno právě ve folkloristickém hnutí prožívat radost z týmové spolupráce, sdílení zážitků, ze společné tvorby a objevování. Dospívání ve smíšeném kolektivu je snadnější a přirozenější. Ne to, že soubor vychová špičkové tanečníky, muzikanty a zpěváky, ale to, že se děti v době dospívání přirozeně učí pracovat v týmu, učí se toleranci, učí se společně sdílet práci i zábavu, pomáhat mladším či slabším, to je podle mého názoru to opravdu nejpodstatnější, co práce ve folklorním souboru přináší. Dnešní svět zaplavuje děti i dospělé informacemi, nutí nás do úzké profesní specializace a často nás vede k izolaci a konkurenčním vztahům, ve škole i v zaměstnání. Možnost sdílení zážitků, schopnost se společně učit a společně se bavit, to jsou kompetence, které si členové folklorních souborů odnášejí s sebou do dalšího života a které jim budou vždy oporou, ať už se ocitnou kdekoli ve světě. Každý vedoucí folklorního souboru snad ani nemůže obsáhnout dokonale všechny složky estetické výchovy, které by měl u svých svěřenců rozvíjet. 18

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Všichni známe svoje silné stránky a své schopnosti, které můžeme dětem lépe předávat. Co se týká taneční, hudební, dramatické a jazykové kultury, je zde možnost spolupracovat se specializovanými odborníky. Pokud však vedoucí není dobrým pedagogem, vnáší do skupiny dětí či dospělých členů rozpory, zbytečnou soutěživost až nevraživost, všechny sebelepší výkony na jevišti se míjí účinkem. Existuje mnoho cest, jak práci v souboru rozvíjet tak, aby si z ní děti odnesly co nejvíce, ta nejdůležitější je cesta společného sdílení zájmu o lidovou kulturu a radosti z objevování světa kolem nás. Velké dílo pro tyto myšlenky vykonal také mezinárodní dětský folklorní festival „Kunovské léto“, který letos oslaví 20. let své existence. Důvody k radosti PhDr. Karel Pavlištík, CSc., předseda Sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici Mám dva důvody mít radost z toho, že se Mezinárodnímu dětskému festivalu „Kunovské léto“ daří už dvacet let. Profesní i osobní. Tím osobním důvodem je můj vztah ke Kunovicím jako místu, které mi už v čase mých studií na hradišťské Obchodní akademii přirostlo k srdci. V době mého stárkování v Hradišťanu (19501952) jsem měl z Kunovic stárku. Byla to vynikající tanečnice a pěkná děvčica z kategorie „ženská do nepříznivého počasí“. Proto jsme při hradišťanské jízdě králů s Janem Miroslavem Kristem ujeli vyvolávat až na kraj Kunovic. No a do Kunovic jsem už po léta zván při příležitostech, z nichž je patrné, že tu žijí lidé, kteří dokáží realizovat neuvěřitelně širokou škálu akcí, podporujících udržení a rozvoj lidových tradic, z jejichž kvality a dlouholetého trvání je zřejmé, že to jsou lidé, kteří v péči o tradiční kulturu dávají přednost činům před slovy. Profesní důvody jsou stejně pádné a pěkné jako ty osobní. „Kunovské léto“ má mezi desítkami folklorních festivalů konaných v České republice mnoho pozoruhodných rysů. Uvedu dva, pro které si tohoto festivalu velmi cením: Prvním je skutečnost, že je to dětský folklorní festival. Festival, jehož dramaturgii dokázali pořadatelé vyprofilovat tak, že podává přehled téměř o všech formách práce s folklorním materiálem v dětských folklorních souborech nejen u nás ale i v zahraničí. Vyzvednutí druhého výrazného rysu kunovského festivalu jistě ovlivnila zasvěcené veřejnosti známá moje 1 - „potrefenost“ slováckým verbuňkem. Nemám problém se k této dlouholeté „psychické vadě“ v tuto chvíli přiznat tím spíše, že „Kunovské léto“ se svou Soutěží malých verbířů přispívá k uchování a rozvoji slováckého verbuňku, pro mne nejkrásnějšího chlapského tance na světě, velevýznamným způsobem. Jak jinak hodnotit skutečnost, že se jí za dobu dvaceti let její existence zúčastnilo 370 slováckých šohajů, kteří přispějí k tomu, aby verbuňk na Slovácku žil. Nemám rád plýtvání velkými slovy, na druhé straně si ale myslím, že se jich má při vhodné příležitosti bez rozpaků použít. Jelikož takovou příležitostí dvacáté výročí trvání dětského folklorního festivalu v Kunovicích je, s respektem k vykonanému dílu, s radostí a s úctou přeji širokému realizačního týmu a všem jeho „tahounům“ přátelské: zdraví, štěstí, a ť s e d a ř í !

Festival v Kunovicích radost dětí, úsilí jejich přátel PhDr. Věra Kovářů, Brno Děti, mládež, jejich zájmy, snahy, umění jsou předmětem úvah, ale také tvůrčích činů mnoha dospělých nejen v naší zemi, ale také jinde ve světě. Svědčí o tom mimo jiné početné skupiny a soubory dětské i vzrostlejší mládeže věnující se folklornímu hnutí. Náplň a také organizace nejmladších členů naší lidské společnosti představují životní program dospělých. Jsou mezi nimi pedagogové, dospělí členové folklorních souborů, ale také maminky a někdy také tatínci dětí. Ti všichni hledají a pracují na zábavě dětí a také na jejich poznání hodnot lidové kultury a na přípravě děti k prezentaci lidového umění, písní, tanců, říkadel a her na veřejnosti. K prověření nastudovaného programu a umění nejmladších interpretů slouží dětské folklorní soutěže pořádané Folklorním sdružením České republiky v celém státě. Ti nejlepší, kteří projdou sítem oblastních a regionálních přehlídek končí v Jihlavě, kde se každé dva roky děvčata a chlapci setkají, aby zde předvedli, co se naučili, a reprezentovali svůj kraj i nápady svých uměleckých vedoucích. V Jihlavě se setkává pouze omladina z Čech, Moravy a Slezska. 19

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Náročnější, ale také mnohem pestřejšími a zajímavějšími pro děti i dospělé se však stávají vystoupení na festivalu „Kunovské léto“, opakující se v polovině června každý rok. Na tomto časově rozsáhlém, několikadenním setkání dětí a mladých tanečníků, muzikantů a zpěváků se setkávají děti České republiky s jejich sousedy ze Slovenska, také z Maďarska, Polska, Slovinska, Chorvatska, někdy rovněž ze vzdálených zemí Ameriky, Asie i Afriky. Vždy znovu je třeba obdivovat pořadatele „Kunovského léta“, jejich invenci, organizační schopnosti a zaujetí pro dětské hosty festivalu, jimž je poskytováno nejen ubytování a výtečná strava, ale také mnoho zábavy a rozptýlení. Hosté festivalu poznají trojici měst, Kunovice, Uherské Hradiště a Staré Město, a také při svém hostování např. také vyhlášené moravské lázně Luhačovice. Ve všech uvedených lokalitách jsou vítanými hosty, o jejichž příjemné a hluboké zážitky pečují spolu s pořadateli festivalu rovněž představitelé měst, na jejichž území se děti pohybují, kde předvádí svoje umění, mohou se učit tancům jiného kraje nebo jiné země, seznamují se s tradiční i soudobou kulturou území, v němž se pohybují. Soutěže, průvody, verbování mladých chlapců, představení na podiích, ale také v kostele, společná spontánně vedená zábava se zapisují jako kapky medu do dětských duší a zůstávají nezapomenutelným vkladem pro budoucí léta. Za tyto hodnoty patří hluboký dík pořadatelům, především Městskému úřadu v Kunovicích v čele s jeho starostkou Ivanou Majíčkovou, manželům Romaně a Liboru Habartovým, Martě Poláškové a všem dalším nezištným členům jejich pracovního teamu, který bez oddychu věnuje všechen svůj čas dětem z regionu Slovácka i všem hostům. O citech, postojích, dětském prožívání a pochopení svého okolí… Mgr. Radka Ehrenbergerová, vedoucí souboru Kuřátka – Chrudim, prezidentka MDFF Písní a tancem Luhačovice, spoluzakladatelka projektu Siločáry duše dítěte, organizátorka festivalu Tradice Evropy Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste pro ně udělali. Lidé nikdy nezapomenou, jak se vedle Vás cítili. (Neale Donald Walsech)

Při práci s dětmi si dovoluji tyto myšlenky o citech, postojích, dětském prožívání a pochopení svého okolí vnímat třikrát silněji, než by se mezi dospělými slušelo. Dvacetileté působení mezi dětmi v prostředí folklorního dění mě vede k zamyšlení, co všechno se v našich životech za tak dlouhou dobu života může odehrávat. Co by bylo, kdyby …. A také, co by nebylo. Před deseti lety jsem dostala příležitost aktivně se podílet na organizaci festivalu Písní a tancem Luhačovice. O citech, postojích, dětském pro Historie tohoto projektu jednoznačně potvrzuje, že všechno je v lidech a v jejich myšlení. Buď společné nápady a aktivitu chtějí, anebo ne. Na festival jsem poprvé přijela v roce 1998. Jako inspicientka jednoho z programů jsem doslova zírala, co všechno s sebou taková akce nese. Starosti, perfektní organizaci, ochotu a obětavost jednotlivců, týmovou spolupráci, emoce, motivaci… Mgr. Radka Ehrenbergerová, vedoucí so Když jsem později dostala nabídku jeden program samostatně jako autorkaLuhačovice, sestavit a řídit,spoluzakladatelka neváhala jsem ani projektu vteřinu. V roce 2003 došlo ve festivalovém managementu ke změnám. Pro prestižní festival hledali organizátoři nové vedení. Velmi si vážím té důvěry, které se mi tehdy dostalo. Už jsme se vzájemně znali, věděli jsme, co od sebe můžeme očekávat, kolegové věděli, koho mají před sebou. Dodnes se snažím plnit ta slova, která jsem jim tehdy řekla: „Budu to dělat, jak nejlíp umím.“ Lidé zapomenou, co jste A když se nyní ohlédnu po těch uplynulých deseti letech, velmi hluboce se skláním před prací Lidéa obětavostí zapomenou, co jste celého štábu. Vysoce si vážím spolupráce všech kolegů. Jejich činorodost není často tolik viditelná aLidé hmatatelná nikdy pro nezapomenou diváka. Přesto se bez těchto obětavců žádný festival neobejde. Ještě než se hlediště usadí a rozezní se první tóny, většinou už na jiném místě zajišťují nezbytné úkony pro bezproblémový chod celého projektu.

Z čeho mám velikou radost, je skutečnost, že se nám podařilo sestavit základní festivalový tým, ve kterém se můžeme naprosto jeden na druhého spolehnout. Snažíme se do každého ročníku promítnout nové nápady – v programech i v organizaci. Motivací se nám stává hledání nové cesty při řešení nejrůznějších situací. Od roku Při práci s dětmi si dovoluji tyto 2005 nese festival statut CIOFF – řádného člena Mezinárodní rady pro folklorní festivaly a lidové umění, tím se vnímat třikrát silněji, než by se mezi do pochlubíme velmi rádi. měNezapomeňme, vede k zamyšlení, Potlesk na každé takové akci většinou směřujeme malým umělcům za jejichdění výkony. prosím,co všechno naši podporu vyjádřit také těm osobnostem, co děti přirozeně a nenahraditelně vedou k poznání bylo, kdyby …. A naší takéhistorie co by nebylo. a k uvědomění si vlastní identity. Myslím, že jedním z hlavních cílů především dětských podpořit Předfestivalů desetijelety jsem dostala „dospěláky“, co spojili svůj život s dětským souborem. Veřejně všem vedoucím, kantorům a učitelům poděkovat. 20

Luhačovice. Historie tohoto projektu j společné nápady a aktivitu chtějí, ane jednoho z programů jsem doslova zíral ochotu a obětavost jednotlivců, týmovou Když jsem později dostala nabíd ani vteřinu. V roce 2003 došlo ve fe

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Podnítit je k další bohulibé činnosti, jež stále není náležitě doceněna. A nejen jim. Jejich rodiny a blízké okolí často díky souboru mění své plány, neboť vedoucí velmi často upřednostní souborovou akci před rodinnou. Sama, jako vedoucí dětského souboru si umím představit, jaká úskalí je nutno při působení na děti překonávat. Jakou mají děti dnes širokou nabídku nejrůznějších aktivit, s jakými postoji ve svém okolí se setkávají. Čím vším si projdou, než si svoji cestu k souboru a vlastně i ke své činnosti pro své okolí obhájí. Někdy ani sami rodiče nejsou ochotni přistoupit na míru zodpovědnosti, kterou s sebou nese působení jejich potomka v souboru. Připravit kroje, rekvizity, dát dětem pití na zkoušku, přivést je k autobusu a také si je po zájezdu vyzvednout …. Proto mám nejraději středeční zkoušky souboru. Často jen tak besedujeme o tom, jak to bylo dřív. Nacvičíme tanec, o kterém děti vědí, kde se tancoval, u jaké příležitosti a co vyjadřuje. Povídáme o krojích, o lidové stravě, o zvykoslovných předmětech, o tom, co a jak naši předkové dělali a možná i cítili. Odměnou mi je, když děti samy řeknou: „Jé, to my známe, to dělá naše babička taky.“ Dávno mne opustily ambice tvořit velké těleso plné vynikajících interpretů lidových tanců a písní. V době, kdy jsou děti neustále pod tlakem výkonu, vedeny a motivovány jen k oceňování nejlepších úspěchů, snažím se je vést k poznání a vytváření těch nejzákladnějších hodnot v lidském životě – pokory a úcty k druhým lidem. Do souboru dnes již převážně přicházejí děti, jejichž rodiče usoudí, že těch výkonnostních exhibic mají jinde jejich potomci dost. Není jich mnoho – těch rodičů, společenská měřítka úspěšnosti si žádají dravější přístup, než se jim v souboru dostane. Není jich málo - na to, abyste si řekli: „Má to smysl, ta děcka nám to všem jednou vrátí.“ Tento impuls byl u mě jednoznačně hybnou silou pro realizaci dalšího nápadu. S vedoucími dalších souborů jsme poprvé v roce 2008 uspořádali besedu, jakousi výměnnou diskusi, při které jsme „rozborovali“ zkušenosti o našem působení na dětskou duši, její rozvoj a vnímání tradičních hodnot lidského života. A hle - „Siločáry duše dítěte“ byly na světě. Zpátky k souboru. Za dvacet let historie sdružení Kuřátka-Chrudim nechci mluvit o generacích, co souborem prošly. Raději o partách. Ta první parta jsou dnes dospělí lidé, jsou vystudovaní lékaři, učitelé, muzikanti … úspěšné mladé osobnosti. Mnozí již jezdí po Chrudimi s kočárkem. Druhá parta je ve studentském věku a mám radost, když přijdou, že potřebují „něco do školy“ – písničku, pojem ze zvykosloví, texty z historických knih. Hodně bývalých členů našlo své uplatnění v dospělých souborech v Chrudimi – Kohoutek a Český lidový soubor, a ve Slatiňanech u Formanů. Činnostem, co je v dětství oslovily, se mohou dále věnovat. Ve třetí partě vnímám letošní prváky středních škol. Stále s námi vystupují, připravují tábor, aktivně s těmi mladšími pomáhají nacvičovat. Počítám s tím, že se začnou rozhlížet a hledat, co dál. Věřím, že je dospělé soubory přijmou stejně vřele, jako ty předcházející odrostlá „Kuřata“. A hlavně, že své prožitky s lidovou písničkou z dětských let budou dále rozvíjet. Jedno deštivé nedělní odpoledne jsem s radostí trávila u počítače. Našla jsem totiž reakce a diskusi na sociální síti Facebook – těžko dnes najdeme dítě, jež tento fenomén nevyužívá… Srdce mi poskočilo, když jsem objevila také diskusi těch mých, chrudimských rošťáků. Nikde se neobjevily prvky násilí, většinou si sdělují pozitivní dojmy z poslední zkoušky, nebo ze společně prožité akce. Děvčata hodnotí kluky nebo naopak, kluci holky ve spřátelených souborech, domlouvají si další setkání. Fotek s rozesmátými rošťáky tam najdeme přes 100vky a dokonce jsem na FC našla i noty na jednoduchou českou kalamajku. Všichni víme, že starosti členů dětských souborů jsou přiměřené jejich věku. Často jsou ještě vzdáleni přemýšlení, jak se lidové kultuře budou věnovat ve své dospělosti. Věřím tomu, že rozumní a soudní lidé je budou v jejich zájmu o lidové umění podporovat. Že budeme vytvářet podmínky, aby dědictví našich otců mohli ti mladší nadále studovat a objevovat. A hlavně - že je bude tato činnost naplňovat celý život. Problémy historie aneb Jaká je podoba dětského folkloru dnes Mgr. Magdalena Maňáková, NÚLK Strážnice Za počátek prezentace lidové kultury a tudíž i dětského folkloru veřejnosti lze považovat její zařazení Leošem Janáčkem roku 1895 do programu Národopisné výstavy českoslovanské. Děti zde měly být právoplatnými účinkujícími, nejen doplněním slavností dospělých. Byly to mezi jinými děti z Horňácka a Brněnska, které předvedly pražskému publiku to nejpůvodnější a nejzachovalejší - typické dětské hry, v nichž a jimiž dítě žilo a zrcadlící všechny jeho vědomosti i názory. Právě dětské hry byly nakonec označeny návštěvníky za jeden z nejpřitažlivějších jevů výstavy. Mládež tak uchvátila v době, kdy si František Bartoš posteskl nad existencí tohoto snad posledního koutu Moravy, kde je zpěv lidu nejen ještě zachován, ale také dále rozvíjen do nové krásy. Právě dnes se zdá, jako by se znovu začaly masově objevovat obdobné stesky. Nejsou to nářky nad konečným zánikem tradiční lidové kultury, 21

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference ale spíše nad nevhodně přetvořenou formou, neodborným vedením a podporou, nezájmem z hlediska finančního i společenského, nešetrnou manipulací s historickými fakty, obnovou a mnohé další. Nejvýznamnější česká etnochoreoložka Zdenka Jelínková, která stála u zrodu mnoha festivalů a souborů po celé republice, byla v roce 1972 jednou se zakladatelů dětského regionálního folklorního festivalu Mladé Horňácko ve Velké nad Veličkou. Pro účinkování dětí na Horňácku i mimo něj se pokusila zformulovat všeobecně platná pravidla, která jsou důležitá dodnes a nejen pro samotný region, odkud ona pocházela. Výchova v souboru by měla podle ní navazovat na bohaté zdroje regionálního folkloru a na vlastní domácí tradice; cílevědomě se snažit o výchovu dalších generací zpěváků, tanečníků a hudebníků; vždy přizpůsobit výběr materiálu a způsob práce (scénické i metodické) s dětmi jejich věku; rozvíjet estetickou výchovu na školách v rámci krajových tradic; konfrontací s ostatními kolektivy navzájem porovnávat výsledky a postupy práce s dětmi a snažit se takto ovlivnit vlastní odborný růst vedoucích. Byla to právě Zdenka Jelínková, která vychovala mnohé vedoucí dnešních dětských i dospělých folklorních souborů. Pravidelnými školeními a metodickými návštěvami zvyšovala úroveň práce s dětmi po stránce náplně, formy i metodiky a scénické prezentace. Přes všechny proměny, které s sebou přináší dnešní doba se alespoň někteří dnešní vedoucí souborů snaží o jakési dodržování takto vytyčených hranic. Jaká je ale podoba dětského folkloru na podiích i mimo něj dnes a co stojí za jeho existencí a přenosem, je velkou otázkou dneška. Prvky lidové kultury vznikají stále přirozeně a mění také tak svou podobu a místo v závislosti na změnách společnosti. Nelze říci, že se vyvíjí k horšímu či lepšímu, protože směr vývoje lze posuzovat vždy až s časovým odstupem (např. vývoj za éry komunismu). Je nutné poznamenat, že mnohé výsledky již nabídly např. výzkumy Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici v 90. letech 20. století. Ukázaly, že děti, které znají tradice svého kraje, k němu získávají vztah a dokáží být na něj hrdé. V dnešní době samozřejmě nelze očekávat přirozený přenos tradičních prvků při chození do služby, chlapeckých hrách u ohníčku na pastvinách za vesnicí či lopotné dětské práci v hospodářství. Na většině území České republiky již ani není možné spatřit výroční zvyky a obyčeje bez zásahu souboru, obce či jiného subjektu. Hlavně v oblastech, kde není folklor dnes živý, je funkce odborného vedení ve folklorním souboru či ve škole nezastupitelná. Role rodiny jako subjektu přirozeného přenosu zde svou funkci pomalu ztrácí. Třebaže se na Slovácku zdá, že tomu v regionu s živou kulturou tak není. Stále ještě se dnes v rodinách zpívá a muzicíruje, vyprávějí pohádky, vyšívá, dodržují výroční zvyky a rodinné obyčeje, i když v jiné podobě, než tomu bylo v době Národopisné výstavy českoslovanské. Tato místa ve folkloru jsou ale živá hlavně díky osobnímu vztahu rodiny k lidové kultuře, a pokud tento vztah chybí, zaniká i tento velký výchovný prvek. Pozice školy zůstává dnes plně v rukou konkrétního učitele či ředitele školy a dle Rámcových vzdělávacích programů má dokonce mnoho možností, jak a kde může prvky tradiční lidové kultury do výuky zařadit. Problémem je zde kompetence daného učitele, který neví, kde materiál získat či jak s ním v konkrétních tematech pracovat. Určité východisko nabízí např. dva projekty Škola folklorních tradic či Tady jsme doma – Regionální folklor do škol již zmíněného NÚLK ve Strážnici. Velkou měrou se ve výchově zapisují folklorní soubory, které vedou děti nejen k pohybové průpravě a volnočasovému vyžití. V mnoha případech jde totiž soubor až k historii regionu, k jeho hmotné i duchovní kultuře či k výchově skrze tyto prověřené hodnoty. A naštěstí nejde vždy jen o omezený prostor mezi členy souboru, ale i o pořádání akcí, které „vychovávají a povznášejí“ veřejnost. Mezi ně patří i Kunovské léto, kde se zdá jako by vůbec nešlo o ukázání pohybové připravenosti pro podium, ale právě i o toto proukázání vlastního vztahu ke své zemi a kraji, o duševní hodnoty při soupeření v hrách, toleranci k jiným, kteří také ví, kde je jejich „doma“ a kde mohou také naplnit přání Zdenky Jelínkové, aby při kontaktu s ostatními kolektivy ovlivňovaly sebe i své okolí pozitivním přístupem zakotveným pevně v tradicích lidové kultury. Použitá literatura: • JELÍNKOVÁ, Z.: Ke kořenům Mladého Horňácka. In.: Mladé Horňácko. Programový sborník. Velká nad Veličkou, 1987, str. 8 – 13. • JELÍNKOVÁ, Z.: Rodina, obec, škola a folklorní kroužek – významní činitelé pro uchování folklorního dědictví a pro rozvoj uměleckých a citových předpokladů dítěte. In: Folklor pro děti a děti pro folklor. Sborník příspěvků ze 16. strážnického sympozia. Strážnice, 2000, str. 131 – 139. • PETŘÍKOVÁ, M.: Treba su já malušenká ... Historie a současnost dětí při folklorních slavnostech na Horňácku. Almanach k 50 letům Horňáckých slavností. Velká nad Veličkou 2007.

22

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Kunovské léto na jedničku Mgr. Pavlína Hrdlíková-Velecká, vedoucí souboru Kunovjánek Když mělo Kunovské léto na začátku jedničku, byla ta samá číslice i na třídě, kterou jsem v té době navštěvovala. Mými spolužáky byly také zároveň i mí spolutanečníci z krúžku, moje paní učitelka byla Mgr. Ivana Majíčková, současná starostka Kunovic. A aby těch spojitostí nebylo málo, tak tahle paní učitelka mi také dala základ ve folkloru, a také jsem jí vděčná i za to, že díky ní jsem i já dnes učitelkou. Dodnes si pamatuji, že na prvním Kunovském létě jsem dostala plyšového kosa za sólový tanec „Kulička“ (choreografie Ludmila Habartová), který letos budou na Kunovském létě tancovat i děti z Kunovjánku. Za tu dobu jsem prošla několika rolemi a stala se spousta důležitých a významných událostí. Krom jednoho léta, kdy mě skolila infekční nemoc, jsem jako dítě byla účastna všech ročníků. Když už jsem se nemohla zúčastnit jako tanečnice, už jsem byla „stará“, tak jsem si vyzkoušela i roli hostesky. Poté mě a Pavlínku Hubíkovou ředitelka festivalu PhDr. Romana Habartová taktně uvrtala do role moderování. Byla to role nová, nová zkušenost, nepoznaná a také zodpovědná funkce. V loňském roce tomu bylo již deset let, co minimálně jeden pořad na Kunovském létě moderuji. Do další role jsem se musela vžít v roce 2006. V září tohoto roku jsem společně s Romanou Kalnou nyní Hanušákovou uspořádala nábor do nově vzniklého kunovského souboru Kunovjánek. Opět to byla role velmi zodpovědná, ale krásná. Velkou oporou, poradkyní a učitelkou v tomto oboru mi v této době byla Ludmila Habartová, vedoucí, se kterou jsem strávila 12 let v souboru Handrláček, později Handrláku. Stalo se ovšem nečekané, že za necelý rok v plném proudu festivalu, tato skvělá duše a žena odešla…Ona se na mě shora dívá, sleduje, jak dělám práci, která je úžasná a naplňující. Lidko, mrzí mě, že jsem Ti nestihla poděkovat za to, co jsi mi všechno předala! Děkuji Ti! Dvacet let ale stále zůstává stejně kouzelný a ojedinělý festival Kunovské léto. I přesto, že jsem tolikrát chtěla z Moravy i z České republiky odejít za poznáním či za studiem, čím dál více si uvědomuji, že jsem hrdá na Kunovice, na své kořeny a i na to, že můžu být stále součástí Kunovského léta, a to už v jakékoliv roli. The children and the Folklore Maďarsko The education of folk art conveys important information to younger generations. The works of folk Art which exist today stood the test of time through hundreds and even thousand years and were formed through generations and they are suitable to become the instrument of pedagogy. The different fields of folklore are folk music, folk song, folk dance and traditional folk games give incredible possibilities for children to develop their culture of music and dance and to form their personalities. Two of the great Hungarian composers and music collectors of the art century Bela Bartok and Zoltan Kodaly created the music of the 20th century from the „country music”. Kodaly based his whole pedagogical system of the Hungarian folk music especially on the Hungarian childrens’ folkgames. Our main target during the teatching process is to deepen the childrens’ interest in Hungarian folk dance and folk culture. Through the dance they should get to know their traditions the dances and dance steps of Hungarian people, the characteristics and style of their dances. We find it extremely important to familiarise them with their region. The kids have been taught not only about the games but about traditions and dances as well since the kindergarten years. Not only do they learn new dances while learning about folklore, they also learn about: • culture of dance • stamina and endurance • sense of rythm • hearing • adaptation music • sense of form and style • due to the complexity of dance their sensivity to theatres and other shorts of arts

23

Festivalové pozdravy - mezinárodní konference Nowadays it’s important for children to know where they come from, where their routes are. In our group they learn plenty of things beyond folkdance that form their personality, way of thinking and influence their future life. So aquise a well–set stable value system to respect the forefathers in order to relive their dances and traditions. During the folk games the children spend a lot of time playing outside in the open air which is unfortunately not what children do these days. Another inmportant target is to create communities which can last for a lifetime. As we learn not only Hungarian dances but also the dances of the nationalities that live in Hungary and we take part in festivals abroad annualy, it extremely helps our dancers to find the differences of the European social systems besides they get to know each others’ dances and culture. They can make friends, practice foreign languages and it keeps the community together. They get plenty of positive experiences with the help of which they become determined, confident and happy children and they stand their ground in other fields of life too. Děti a folklor Výchovou k folkloru a prostřednictvím lidového umění předáváme důležitou informaci mladé generaci. Práce v oblasti lidového umění, které se dnes věnujeme, obstály ve zkoušce času stovky či dokonce tisíce let, a přenášely se z generace na generaci. Dnes jsou vhodné k tomu, aby se staly současným pedagogickým nástrojem. Různé podoby folkloru jako hudba, píseň, tanec a tradiční hry skýtají neuvěřitelné možnosti pro děti, jimiž dochází k přirozenému rozvíjení jejich hudebního a tanečního vzdělání a formují jejich osobnost. Dva největší maďarští skladatelé a hudební sběratelé, Bela Bartok a Zoltan Kodaly, vycházeli při své hudební tvorbě 20. století z hudby venkovské. Kodaly založil celý svůj vzdělávací systém o maďarské tradiční hudbě na dětských hrách. Hlavním cílem v průběhu jeho učitelské kariéry bylo prohloubit zájem dětí o maďarský tradiční tanec a kulturu. Prostřednictvím tance se děti učí poznávat tradice, taneční kroky maďarského národa, charakteristiku a styl jejich tanců. Považujeme za velmi důležité seznamovat děti s jejich vlasntím regionem a lokalitou. Děti se tak postupně ve svém dospívání seznamují nejen s hrami, ale nenásilně poznávají vlastní tradice a tance již od předškolního věku. V průběhu výuky se děti učí nejen nové tance, ale vstřebávají i tyto základní principy: • kulturu tance • vytrvalost a trpělivost • smysl pro rytmus • poslech • hudební adaptaci • smysl pro formu a styl • díky komplexnosti tance i smysl pro divadlo a další formy umění V dnešní době je pro děti důležité vědět odkud pocházejí, kde jsou jejich kořeny. V našem souboru se děti učí spousty věcí, které formují jejich osobnost, způsob myšlení a mají vliv na jejich budoucnost. V rámci folklorních her a zábavy se děti hodně pohybují ve venkovním prostředí na čerstvém vzduchu, což není bohužel typické pro jejich každodenní život. Další podstatným cílem je vytvořit vazby trvající po celý život. Náš soubor se učí nejen maďarské tance, ale i tance našich národnostních menšin a účastní se každoročně zahraničních festivalů, což pomáhá dětem nalézt svou cestu v různorodosti evropských společenských systémů ve srovnání s ostatními tanci a kulturou. Děti nanacházejí nová přátelství, procvičují cizí jazyky a udržují komunitu pohromadě. Získávají spousty pozitivních zkušeností, které je činí šťastnými a které využívají i v dalších oblastech svého života.

24

Pozvánka do Kunovic

naše město Kunovice se nacházejí na jihovýchodní Moravě, v jihozápadní části Zlínského kraje, 3 km jižně od Uherského Hradiště v regionu Slovácko. Leží v nadmořské výšce 185 m na řece Olšavě, nedaleko jejího ústí do řeky Moravy. Jsou rozloženy na ploše 2 854,9 ha v úrodné nížině Dolnomoravského úvalu, z jihu jsou ohraničeny Hluckou pahorkatinou, patřící k Vizovické vrchovině, ze západu pak pohořím Chřiby. Město má díky své poloze na křižovatce starobylých obchodních cest bohatou historii. Svědčí o tom množství archeologických nálezů již ze starší doby kamenné. V době velkomoravské leželo na území dnešních Kunovic několik osad, jejichž funkcí bylo střežení přístupu k centru Velkomoravské říše. Po zániku Velké Moravy a připojení Moravy k českému státu se Kunovice stávají správním a církevním centrem nově vzniklé pohraniční lucké provincie. Jméno Cunovitz zřejmě pochází od franckého knížete Kuna, jehož potomci se nazývali Kunovici. První písemná zmínka o Kunovicích pochází z roku 1196. Královská osada „Grúň“ se zeměpanským hradem a tvrzí byla na čas i biskupským sídlem. Městečkem se Kunovice staly již před rokem 1466. V 17. století byly Kunovice terčem ničivých nájezdů. K plnému rozvoji Kunovic dochází po 2. polovině 19. století. Pro svou výhodnou zeměpisnou polohu byly Kunovice zemědělskou oblastí známou ovocnářstvím, zelinářstvím a vinařstvím. Rozvoji průmyslu v dalších letech napomohlo vybudování železnice. Kunovice se staly důležitým železničním uzlem, spojkou mezi Vlárskou dráhou a tratí Břeclav - Přerov. Největšími zdejšími podniky druhé poloviny 19. století se staly dvě cihelny, mlýn s elektrárnou a začal se rozvíjet potravinářský průmysl. V minulosti prosluly Kunovice také výrobou letadel, která začala po r. 1936 v letecké továrně Avia. V novém závodě LET Kunovice, budovaném v padesátých letech, pak byla postupně rozvíjena výroba lehkých a malých dopravních letadel. Součástí podniku je i letiště s mezinárodním statutem, které dnes nabízí letecké spojení s Evropou. Po stagnaci a úpadku podniku LET v 90. letech 20. století se začíná tradice letecké výroby v Kunovicích obnovovat v novém sousedním podniku Evektor. Zdejší bohatou leteckou tradici dnes připomíná unikátní letecké muzeum. Jako hospodářsko-správní centrum byly a jsou Kunovice také významným místem v oblasti kultury. Nejvýznamnější kulturní památkou je kostel sv. Petra a Pavla. Ke kulturněhistorickým a uměleckým památkám se řadí také řada sakrálních plastik a křížů. Nejstarší kříž pochází z roku 1747.

25

Pozvánka do Kunovic Kulturní historickou památkou byl v roce 1995 prohlášen komplex pozdně renesančních budov ve středu města, bývalý „kunovický zámek“, později panský dvorec lichtenštejnských knížat. Ve městě jsou dvě základní školy, základní umělecká škola, soukromá střední odborná škola, Vyšší odborná škola právní a první soukromá vysoká škola v České republice, Evropský polytechnický institut. Bohatý kulturní život, kterým město žije, je v úzkém spojení s místními tradicemi – především masopust, jízda králů a hody s právem se staly významnými kulturními akcemi. Z odkazů kulturního dědictví čerpá pět místních dětských folklorních souborů, dva folklorní soubory dospělých a dvě cimbálové muziky. Od roku 1994 je město místem konání Mezinárodního dětského folklorního festivalu „Kunovské léto“. Od roku 2004 se festival honosí statutem CIOFF. O tom, že Kunovice jsou baštou folkloru, svědčí i skutečnost, že v roce 2004 udělila Masarykova akademie umění městu Cenu Rudolfa II. za příkladný vztah ke kultuře, její podporu, rozvoj, za její propagaci a především za trvalou ochranu kulturního dědictví předků v regionu. Ve sportu Kunovice nejvíce proslavila ženská házená, která zde má dlouholetou tradici. Zdejší fotbalový klub hraje již několik let II. ligu kopané. Své místo si zde našel u nás méně tradiční sport – softbal. Slovácký aeroklub využívá letiště k provozování vyhlídkových letů v motorových i bezmotorových letadlech. Je zde i speciální škola létání a parašutismu, pro zájemce jsou připraveny také tandemové seskoky a balónové létání. Obyvatelé i návštěvníci města mohou využívat mnoha sportovišť – široké vyžití nabízí sportovní hala, sokolské hřiště, fotbalové hřiště, tenisové kurty, softbalové hřiště a koupaliště. Od roku 1971 byly Kunovice součástí Uherského Hradiště jako jeho městská část. V roce 1990 začíná novodobá historie samostatných Kunovic, roku 1997 byly prohlášeny městem, v němž dnes žije více než pět tisíc obyvatel, ochotných otevřít srdce a přichystat svým hostům vše nejlepší, co jim celý rok přinesl. …Vítejte u nás …

26

Pozvánka do Kunovic

kunovice The town of Kunovice is situated in south-eastern Moravia, in the south-western part of Zlínský District, about 3km to the south of Uherské Hradiště in the region called Slovácko. Located in the Dolnomoravský Vale on the Olšava River not far from its mouth into the Morava about 185 metres above the sea, the town covers the area of 2, 854.9 ha. In the south, Kunovice borders on the Hlucká Upland stretching from the Vizovické Heights, in the west on the Chřiby Hills. Kunovice has a rich history thanks to its significant military-strategic location on the cross­roads of the ancient trade paths. Numbers of archaeological finds from the Old Stone Age prove this. In the times of Great Moravia, there were several settlements scattered in the area of today’s Kunovice whose purpose was to control the accession to the centre of the Great Moravian Empire. Great Moravia declined and Moravia annexed to Bohemia, Kunovice became the ad­min­is­trative and religious centre of the newly established frontier Hlucká Province. Allegedly, the name of Cunovitz comes from the Frankish Duke, Kuno, whose descendants were called Kunovici. The first written report of Kunovice dates back to 1196. The princely settlement of “Grúň” along with the manor and the fortress functioned temporarily as the bishop’s resi­dence. Kunovice was elevated to the status of a town before the year 1466. In 17th century, Kunovice got heavily plundered by foreign raiders, but later on, in the second half of 19th century, the town greatly developed due to its position suitable for growing fruit, vegetable and grapevine. Industries grew rapidly with the building of the railways. Kunovice became a major railway junction, the connection between Vlárská Railway and Břeclav – Přerov railroad track. The biggest local en­ter­prises in the late-19th century were two brick-works, a mill with a power house, and food pro­cessing industry was set in motion. In the past, Kunovice became renowned for the production of aircraft, which commenced after the year 1936 in Avia aircraft factory. In the 1950s, a new enterprise, LET Kunovice, was set up to specialize in the manufacture of small and light airbuses. The international aero­drome that is part of the factory offers flights to various destinations in Europe. Following the stagnation and decline of LET in the 1990s, the tradition of aircraft production is being reno­vated by the adjacent Evektor company. The rich tra­dition of aircraft industry is materialized in the unique Slovácké Aircraft Mu­seum lying close to Evektor. An administrative-economical centre, Kunovice was and still is a notable place in terms of cultural events. Besides the most valuable historical memory, the Church of St. Petr and Pavel, Kunovice boasts about various other historical and art sights, such as sacral sculptures and roods the oldest coming from the year 1747. In 1995, the complex of late renaissance buildings in the centre, the former “Kunovice manor”, later a mansion of Liechtenstein aristocracy, was listed on the cultural heritage. Education-wise, in the town there are two elementary schools, a folk arts school, a private high special school, a higher special school for lawyers and the first private university in the Czech Re­pub­lic, European Polytechnic Institute. The bountiful cultural events coming out of local traditions – namely Shrovetide, Kings´Ride, and Village Festival have given the town its special character. The old cultural heritage pro­vides themes for four children’s ensembles, two grown-ups’ ones and two cimbalom bands. Since 1994 the town has been the host of the International Children’s Folklore Festival called “Kunovské léto” (CIOFF). The fact that Kunovice is put down as the bastion of folklore life can be manifested by the Rudolf II Prize given in 2004 to the town by the Masaryk Academy of Arts for the support, development and promotion of culture, and particularly for the permanent conservation of the cultural heritage of our ancestors in the region. As far as sports are concerned, Kunovice became most famous for the women’s handball which has a long tradition here. The local football team has been for a few years a participant in the 2nd Division, the second highest competition in the country. Also a less traditional sport, softball, has found its place in our town. Slovácký Aero Club uses the local aerodrome to offer scenic flights in small aircraft and gliders. Available is a special school for flying and parachuting, you can try ballooning and tandem para­chute jumping. For both residents and visitors to the town there are many sports facilities ready for instant use – a sports hall, Sokol playing area, football pitch and an illuminated imitation grass pitch, tennis courts, softball pitch and a swimming pool. Between 1971 and 1990 Kunovice was part of the conurbation, then separated from Uherské Hradiště and the new history of independent Kunovice culminated in 1997 when it was officially proclaimed town. Today there live over five thousand inhabitants ever ready to open their hearts and treat their guests to the best food the year has provided. … Well, why not come round…

27

Program festivalu

PROGRAM FESTIVALU Středa 19. června 2013 Příjezd řezbářů – Čechy, Morava a Slovensko 12.00 Zahájení řezbářského sympozia – přírodní areál Kunovice 12.00 Zahájení řezbářské školy - přednášky, dílny – přírodní areál Kunovice 16.00 Příjezd zahraničních souborů Čtvrtek 20. června 2013 Průběžně Řezbářské sympozium a škola – přírodní areál Kunovice 10.00 Dětský den – roztančené náměstí, hry a zábava pro děti – Masarykovo nám., Uh. Hradiště 10.00 „Paste sa, ovečky...” – stříhání ovcí a hry dětí na pastvě – Park Rochus, Uherské Hradiště-Mařatice 10.00 Taneční škola pro handicapované – Otrokovice 15.15 Přijetí na radnici – Uherské Hradiště 15.00 Slavnostní průvod městem Uherské Hradiště 16.00 Vystoupení na Masarykově náměstí a v ulicích – Uherské Hradiště 17.00 Setkání vedoucích souborů Pátek 21. června 2013 10.00 Pozvánka na festival – Masarykovo nám., Uh. Hradiště 13.00 Přijetí hostů v obřadní síni Panského dvora – Kunovice 14.00 „Děti a folklor” – Mezinárodní konference k 20. výročí festivalu – velký sál Panského dvora – zahájení výstavy 15.30 Přátelské setkání účastníků konference – obřadní síň Panského dvora 16.00 Profilové vystoupení zahraničních souborů – Luhačovice 17.00 Generace verbířů – pořad o verbířích, kteří vyrostli při „Kunovském létě”– nádvoří Pánského dvora Kunovice 20.00 Profil CM Pramének, ZUŠ Uherský Ostroh – přírodní areál Kunovice 20.30 Slavnostní představení souboru S¼UK Bratislava – přírodní areál Kunovice 22.00 Večerní muzicírování – přírodní areál Kunovice Sobota 22. června 2013 08.00 Svatojánský jarmark lidových řemesel – Masarykovo nám., Uh. Hradiště 09.00 Pozvánka na festival – Masarykovo nám., Uh. Hradiště 10.30 FINÁLE dětského verbuňku – Masarykovo nám., Uh. Hradiště 12.00 Běh o pohár města Kunovice a EPS – Sportovní hala Kunovice 15.30 „Naše děti“– soutěžní pořad – přírodní areál Kunovice 19.00 Večerní muzicírování – přírodní areál Kunovice 20.00 Koncert skupiny AG FLEK – přírodní areál Kunovice 22.00 Ohňostroj, večerka pro děti 02.00 Večerka pro dospělé Neděle 23. června 2013 07.30 Mše svatá za festivalové děti – chrám Páně Kunovice 08.30 Koncert duchovní písně – chrám Páně Kunovice 13.30 Slavnostní průvod městem s krátkým vystoupením před radnicí – Kunovice „Doma je doma“– závěrečný galaprogram – přírodní areál Kunovice 15.00 17.00 „Loučení“– slavnostní ukončení festivalu, vyhlášení výsledků soutěží a předání ocenění Ústupový plán – Sportovní hala Kunovice

28

Program festivalu

PROGRAMme FESTIVAL Wednesday,19th June 2013 Arrival of woodcarvers 12:00 Opening of the carving symposium and carving school (Open-air area Kunovice) 16:00 Arrival of foreign ensembles Thursday, 20th June 2013 10:00 Children’s Day - Dancing Masaryk Square. (UH) 10:00 “graze, sheep” - sheep shearing, children’s grazing games (Park Rochus - UH) 10:00 Dance school the disabled (Otrokovice) 15:15 Welcoming at the Town Hall (UH) 15:00 Ceremonial parade around UH 16:00 Performance in Masaryk Square (UH) 17:00 Meeting of supervising ensembles Friday, 21st June 2013 10:00 Dance School (Masaryk square, UH) 13:00 A welcome to the guests (Manor yard, Kunovice) 14:00 “Children and folklore” - International Conference on the 20th Anniversary of the Festival (Manor yard, Kunovice) 15:30 Friendly meeting of the conference participants (Manor yard, Kunovice) 16:00 Profile performances of foreign ensembles (Luhačovice) 17:00 Generation of recruits – a presentation of several recruits generations (Manor yard, Kunovice) 20: 00 Profile performance of “CM Pramének” Uh.Ostroh (natural area, Kunovice) 20:30 Gala performance of the ensemble S¼UK Bratislava called “criss-cross” (Open-air area, Kunovice) 22:00 Evening music making (Open-air area, Kunovice) Saturday, the 22nd June 2013 08:00 St. John‘s fair of folk crafts (Masaryk us., UH) 09:00 Invitation to the festival with dance school (Masaryk square,UH) 10:00 National exhibition of children’s verbuňk (recruitment) (Masaryk square,UH) 10:00 Profile performances of ensembles – Moravia Garden (Staré Město) 12:00 Run for the Cup of Kunovice and EPS (Sports hall, Kunovice) 15:30 “Our children” - competition of festival guests (open-air area, Kunovice) 19:00 Evening music making (natural area, Kunovice) 22:00 Fireworks, bedtime for kids 02:00 Bedtime for adults Sunday, 23rd June 2013 07:30 Mass (temple of the Lord, Kunovice) 08:30 Concert of sacred songs (the temple of the Lord, Kunovice) 13:30 Ceremonial parade with a short performance in front of the town hall (Kunovice) 15:00 “Home is home” - the final gala (open-air area, Kunovice) 17:00 “Farewell” - closing ceremony, announcing results and giving awards

Alternative plan - sports hall, Kunovice

29

Mistři a výstavy

řezbářské sympozium Letošní třináctý ročník je konán na počest známého slavného řezbáře Františka Gajdy ze Strážnice a jeho žáka talentovaného řezbáře Martina Ospalíka, který byl častým aktérem Kunovského léta. V roce 2012 nás Martin nečekaně opustil. Třináct let provází Mezinárodní dětský festival samostatná významná aktivita – mezinárodní řezbářské sympozium, které si získalo zájem veřejnosti i řezbářů samotných. Za tu dobu se sympozia zúčastnilo šedesát pět řezbářů, mezi nimiž jsou lidoví řezbáři i diplomovaní profesionálové, kteří vytvářejí hodnotná díla na základě předložených pracovních maket. Setkání nabízí prostor pro tvorbu pěti šesti řezbářů z Moravy, Čech, Slovenska, Polska a Bulharska. Řezbáři po dobu jednoho týdne pracují před zraky veřejnosti a médií, jsou využívány v rámci výuky místních a uherskohradišťských škol všech stupňů a výsledky jsou představeny slavnostní vernisáží. Tvůrčí setkání mistrů je koncertem dřeva rukou, tentokrát na téma „Voda živá…“. Cílem každého řezbáře je vytvořit v průběhu týdne plastiku v životní velikosti. Půl roku před zahájením sympozia pracuje lektor s vybranými řezbáři, kteří systematicky zpracovávají dané téma formou výtvarných návrhů pro předem určená místa a města Uherskohradišťska. Jejich návrhy jsou konzultovány nejen s mistrem řezbářem, ale také s profesionálními sochaři, výtvarníky, architekty a místními samosprávami. Materiálem je dubová kulatina. Plastiky se stanou součástí přírodního areálu v Kunovicích, budou zdobit lokality v Kunovicích, v Uh. Hradišti a v obcích Zlínského kraje. Letos se setkají účastníci řezbářského sympozia předchozích let s odborníky uměleckých a speciálních škol. Výstupy jednotlivých sympozií je možné sledovat před kostelem sv. Petra a Pavla v Kunovicích (Kristus a apoštolové), v Archeoskanzenu v Modré a kolem rybníka v Modré, v areálu MŠ a ZŠ v Kunovicích, ve Starém Hrozenkově, ve Strání, v Polešovicích, v areálu Středního odborného učiliště a Gymnázia ve Starém Městě. V roce 2013 poputují díla do Archeoskanzenu v Modré. Řezbářské sympozium: Autor setkání: Zahájení: Praktické vedení:

19. – 23 června 2013, Přírodní areál Kunovice Libor Habarta 19. června 2013 Bronislav Petráš, řezbář

Řezbáři: Jozef Barta Kreslíř, modelátor, řezbář. Narozen v Šuranech, jeho kořeny sahají do Komjatice-Ivánky u Nitry, v současnosti žije a pracuje v Bratislavě. Kreslí, modeluje a pracuje se dřevem téměř 30 let. Jeho vzorem byl vždy jeho otec, později učitelé v Domě pionýrů a mládeže v Nitře. Nejvíce jej inspiroval Julius Bartfay, který mu ukázal, jak pracovat s hlínou, plastelínou, sádrou a především se dřevem. Dle jeho slov jej dále ovlivnili Etruskové, Michelangelo, Majster Pavol, Rembrandt, Brancusi, Modigliani, Tibor Bartfay, Meštrovič, Moore, Erzia, Eliáš. Na svém kontě má již řadu společných i autorských výstav, pravidelně se účastní řezbářských sympózií doma i v zahraničí. Dílo: Živá voda…

30

Mistři a výstavy Miroslav Kinder Malíř, sochař a restaurátor. (16. 5. 1964, Modra) Žije a tvoří v Brodském. Ve své výtvarné tvorbě procházel několikerými vývojovými fázemi od malování, realizace divadelních a filmových kulis, přes restaurování, interiérový design až po reliéf a sochu. Při odborných konzultacích v ateliéru akad. malíře Jaroslava Knila se seznámil se škálou výtvarných projevů v krajinářství i ve figurální stylizaci. Od roku 2002 je členem Klubu výtvarníků ve Skalici, od roku 2013 je členem Umeleckej Besedy Slovenskej. Jeho tvorba byla prezentována na desítkách výstav a sympozií doma i v zahraničí. Dílo: Živá voda…

Alojz Machaj Řezbář, galerista, filantrop, organizátor akcí. (13. 8. 1943, Ústie nad Priehradou) Dětství prožil na Žitném Ostrove. Později žil v Plaveckém Štvrtku a Bratislavě, kam se v současnosti velmi často vrací. Jako zaměstnanec kartáčnických závodů a později Městského muzea v Bratislavě získal vztah k řemeslu, historii a umění. Celoživotní rozvoj zkušeností přerost nejen do podnikatelských aktivit, ale i do výjimečných uměleckých realizací a projektů. Cesta od lidového projevu, přes abstraktní tvorbu a společné projekty pokračuje předáváním štafety mladým autorům (absolventům VŠ uměleckého zaměření) prostřednictvím Student Gallery, působící v Plaveckom Štvrtku. Galerie umí ale přenést kreativní působení i do jiného místa. Do jeho portfolia patří i kurzy a přednášky. Dílo: Živá voda…

Branislav Petráš Řezbář, sochař, art praktik. (20. 7. 1975, Partizánske) Žije a tvoří v Bošanech. Jeho vztah k umění je ovlivněn přírodou. Postupné zvyšování náročnosti ho přivedlo k plnoplastickému zpracování hmoty dřeva, ale i ledu. Specializuje se na myslivecké motivy, ornamentální řezbu a figuru. Projevem je převážně realista, ale umí pracovat i v abstraktní rovině. Je velmi žádaným autorem především pro svou velkou flexibilitu, vynikající úroveň zručnosti a vstřícnost. V současné době má řadu řezbářských realizací v zahraničí, pravidelně se účastní sympozií na Slovensku i ve světě. Dílo:

Živá voda…

31

Mistři a výstavy Andrej Irša Řezbář, sochař, lektor, organizátor. (10. 10. 1972, Skalica-Kátov) Andrej Irša je vyučen ve strojírenském oboru, od roku 1987 navštěvoval řezbářský kroužek v Myjavě, vedený Ivanem Tomešem, významnou osobností západoslovenské oblasti, který byl ovlivněn tvorbou Františka Gajdy ze Strážnice a zasloužil se o vytvoření řezbářské větve, navazující na Gajdův mistrovský styl nejen na slovenské straně hranice. Irša vyhledal Františka Gajdu a od roku 1993 se stal jeho učněm. Dnes se odpoutal od Gajdova stylu a našel vlastní pojetí, výtvarné vyjádření a styl. Andrej Irša je zasvěcen do problematiky řezbaření, v roce 1996 vstoupil do Skalického klubu výtvarníků a v roce 1997 si otevřel vlastní živnost. Na Kunovském létě a jeho řezbářském sympoziu se už po páté ujímá vedení řezbářské školy. Je autorem stránek www.rezbarstvo.sk.

32

Vzdělávací pořady

řezbářská škola 12 let se veřejnost zapojuje do řezbářské školy. Zájemci o řezbářství mají příležitost bezprostředně sledovat zkušenější autory při práci, nahlédnout do dokumentací prací a budou mít možnost pracovat s profesionálními řezbářskými nástroji. Zkušený řezbář Andrej Irša (autor sousoší Kristus a apoštolové) pracuje se zájemci prostřednictvím internetu po celý rok a připravuje frekventanty školy na ukončení řezbářské školy formou absolventského listu. Do řezbářské školy se hlásí velké množství žáků, kteří se po absolvování této školy chtějí zabývat oborem řezbář. OS Kunovjan navázalo z důvodu profesionalizace celého setkání spolupráci se Střední odbornou školou lesnickou a rybářskou ve Bzenci-Přívoze, kde se tento obor začal vyučovat. Iniciativa vzešla od učitelů odborného výcviku oboru řezbář (Zdeněk Péč, Mgr. Lubomír Sedláček a Ladislav Sedláček), kteří se snaží více prezentovat tento obor, a tím motivovat nové adepty studia čtyřletého oboru uměleckořemeslného zpracování dřeva, ukončeného maturitní zkouškou. Po celou dobu konání akce se škola prezentuje výstavou prací žáků oboru. Pod vedením Andreje Irši se i další zájemci mohou učit brousit dláta, seznamují se se základními řezbářskými technikami a výsledky celoroční přípravy jsou zúročeny vlastními pracemi se dřevem. Účastníky řezbářské školy budou rovněž tři nejlepší výrobci dlát z České a Slovenské republiky, kteří budou přítomné uchazeče zasvěcovat do údržby a zacházení s těmito specifickými nástroji. Materiál pro uchazeče představuje lípa a vyhlášené téma pro účastníky školy je jednotné – busta. Adepti si vedle získaných vědomostí, které budou připraveny v grafické i textové podobě, mohou odnést svá první díla. V současné době se na řezbářskou školu připravuje kolem dvaceti budoucích absolventů ve věkovém rozpětí od 15 do 75 let. Řezbářská škola: 19. – 23. června 2013, Přírodní areál Kunovice Zahájení: 19. června 2013 Garant: Libor Habarta Lektor: Andrej Irša, Branislav Petráš Úvodní slovo: místostarosta Kunovic Ing. Pavel Vardan

33

Profilové pořady

Dětský den – roztančené náměstí Ve své programové nabídce má festival „Kunovské léto” zařazeny každoročně profilové pořady jednotlivých souborů, ale také komponované tematické pořady, které v roce 2013 nabízejí nová neobvyklá setkání. Mezi ně řadíme např. taneční pozvánky na náměstích. Za slunného počasí potěší jistě především ty, kteří se mohou na chvíli zastavit v každodenním shonu, ale hlavně pak školáky, pro které jsou vedle roztančeného náměstí realizovány tzv. výchovné koncerty. Prezentace folkloru různých zemí Evropy, seznamování s tradicemi různých národopisných oblastí zprostředkovává divákům a posluchačům neopakovatelné zážitky. Nabízí se také možnost proměnit tato setkání ve školu tance pro děti a podle zájmu i pro dospělé. V roce 20. výročí festivalu jsme se rozhodli koncipovat jeden z celodenních programů do jednoho dne jako oslavu dětí – Dětský den. Ve spolupráci s DDM Šikula v Uherském Hradišti budou po celý den připraveny hry, zábavy a soutěže, stánky s dárky i občerstvením. Čtvrtek 20. června 2013, 10.00 hodin – Masarykovo nám., Uherské Hradiště Realizace: Libor Habarta, Helena Hlavačková Účinkuje: Maďarsko, Rumunsko, Ukrajina Moderátor: Denisa Šestáková, Jiří Šimek Pátek Realizace: Účinkuje: Moderátor:

21. června 2013, 10.00 hodin – Masarykovo nám., Uherské Hradiště Libor Habarta, Helena Hlavačková Mladinka, Slovensko, Polsko, Maďarsko Denisa Šestáková, Jiří Šimek

Sobota Realizace: Účinkuje: Moderátor:

22. června 2013, 9.00 hodin – Masarykovo nám., Uherské Hradiště Libor Habarta, Tomáš Miklík Ukrajina, Slovensko, Mladinka, Rumunsko, Albánie Pavlína Hrdlíková - Velecká

Sobota Realizace: Účinkuje: Moderátor:

22. června 2013, 10.00 hodin – Zahrada Moravy, Staré Město Helena Hlavačková Ukrajina, Polsko Helena Hlavačková

34

Profilové pořady

Park Rochus, Mařatice - Paste sa, ovečky Přírodní a kulturně-historický areál Park Rochus v Mařaticích spolu s územím přilehlých vinohradů nabízí návštěvníkům vyhlídkový turistický okruh a možnosti procházek. Návštěva areálu skýtá starobylé kulturní památky – poutní kapli sv. Rocha a měšťanské vinné sklepy ve Vinohradské ulici. V areálu jsou i další zajímavé cíle, např. rozhledna na Rovnině nebo možnost zajistit si košt vína v chladivých sklepích místních vinařů. Mezi nejvýznamnější investice, které připravujeme, patří Mařatský dvůr na začátku Vinohradské ulice, areály muzea v přírodě na okraji Parku Rochus, upravené přírodní plochy s vysazenými alejemi vlnícími se ke kapli sv. Rocha, expozice místních rostlin, procházkové a naučné stezky, vyhlídky, plochy pro sport i odpočinek. Budeme také nabízet terénní exkurze, výukové i zážitkové programy. V přírodním areálu jsou již nyní vysazeny nové ovocné sady se starými odrůdami ovoce, můžeme vidět ovce na pastvě a navštívit zajímavé akce pro veřejnost. K tomuto programu přispívá i pořad Paste sa, ovečky, v němž vybrané soubory představí taneční a hudební pásma odehrávající se v minulosti na pastvě. Čtvrtek Účinkující: Realizace: Inspice: Průvodní slovo:

20. června 2013, 10.00 hodin - Park Rochus, Mařatice Olšavěnka – Uherský Brod, Břeclavánek - Břeclav, Albánie Libor Habarta, PhDr. Mgr. Jan Blahůšek, PhD., Mgr. Jan Káčer Park Rochus, Mařatice PhDr. Mgr. Jan Blahůšek, PhD.

35

Profilové pořady

Pozdravy ze zahraničí do lázní a ústavů Festival „Kunovské léto” má ve své programové nabídce zařazeny profilové pořady, které jsou také v roce 2013 prostřednictvím dětských folklorních souborů předávány lázeňským hostům a svěřencům ústavů sociální péče. Prezentace folkloru různých zemí Evropy, seznamování s tradicemi různých národopisných oblastí zprostředkovává pozorným divákům a posluchačům z celé naší země i ze zahraničí neopakovatelné zážitky na prosluněné kolonádě Lázní Luhačovice. Nabízí se také možnost proměnit tato setkání ve školu tance pro děti. Naopak vystoupení a školička pro handicapované spoluobčany v Ústavu sociální péče v Otrokovicích přináší neopakovatelný zážitek jak lidem s postižením, tak dětem, které se seznamují s dalším životním rozměrem, s obohacením na celý život. Čtvrtek Realizace: Účinkuje: Moderátor:

20. června 2013, 10.00 hodin – Ústav sociální péče v Otrokovicích Zdeňka Hašková Polsko Zdeňka Hašková

Pátek Realizace: Účinkuje: Moderátor:

21. června 2013, 16.00 hodin – Lázně Luhačovice Marta Polášková, Jakub Sabák Rumunsko, Ukrajina, Albánie Petra Hrbáčová

36

Reprezentační setkání

Přijetí na radnici Festival „Kunovské léto” slaví své 20. narozeniny. Za tuto dobu si vybudoval své postavení mezi nejlepšími festivaly u nás, jeho jméno je známé v zahraničí. Podporuje ho a zaštiťuje město Kunovice, role spolupořadatele se ujalo „uherskohradišťské souměstí”, města Uherské Hradiště a Staré Město. Spoluúčast vyjadřují další obce Zlínského kraje a mikroregiony. Patronátu se ujímá řada významných osobností regionu a státu. Za festivalem léta stojí dlouhá řada sponzorů či partnerů, bez nichž by festival na svém začátku neměl naději. Na podpoře festivalu se významně podílí Ministerstvo kultury České republiky, Folklorní sdružení České republiky, Zlínský kraj, kulturní instituce: Slovácké muzeum v Uh. Hradišti, Klub kultury v Uh. Hradišti. Od prvního ročníku partnersky spolupracuje Občanské sdružení „Kunovjan“ s Nadací SYNOT Děti-kultura-sport Uh. Hradiště. Festival se po léta obrací na své věrné přátele a podporovatele sponzory, jejichž výčet je skromně uveden v závěru sborníčku. Nelze na tomto místě opomenout mediální partnery: MF DNES, Slovácký deník a Slovácké noviny, Dobrý den s kurýrem, Mediatel – Zlaté stránky, Český rozhlas Brno, Rádio PROGLAS, TV MIC Uh. Hradiště, Dětská tisková agentura a Informační server www.borovice.cz. Akci podporují ACR Alfa, OSA – Ochranný svaz autorský, jejich zástupci jsou hosty také na radnicích jmenovaných měst. Přijetí zástupců souborů u čelních představitelů hradišťského souměstí se tak stalo významným reprezentačním setkáním nejen jich, ale i hostů z České republiky, ze zahraničí, osobností našeho kulturně společenského života a zástupců médií. Představitelé měst přibližují Uherské Hradiště jako město, které skýtá návštěvníkům festivalu nahlédnutí do dávné minulosti i poznání přítomnosti atraktivního historického města. Staré Město nabízí pohled ke kořenům velkomoravským a Kunovice jako mladé tradiční město s bohatou folklorní minulostí se pyšní tradičním zvykoslovím, výjimečným lidovým oděvem, historií či muzeem letectví. Čtvrtek 20. června 2013 – Radnice Uherské Hradiště – 15.15 hodin Realizace: Ing. Iva Mošťková Starosta: Květoslav Tichavský Sobota Realizace: Starostka:

21. června 2013 – Sloupová síň Panského dvora, Kunovice – 13.00 hodin Ivana Lůčná Mgr. Ivana Majíčková

37

Propagační pořady

slavnostní průvod Atmosféra slavnostního průvodu je nenapodobitelná! je to skvělá příležitost k přehlídce svátečních krojů a kostýmů, jejichž barvami a tóny se rozzáří i rozezní města Uherské Hradiště a Kunovice. Čtvrtek Trasa: Realizace: Garant: Pořadí průvodu a vystoupení: Průvodní slovo:

20. června 2013, 15.00 – 17.00 Uherské Hradiště Bastion, Prostřední ul., Mariánské nám., Protzkarova ul., Masarykovo nám. Tomáš Miklík OS Slunéčko Popovice Kunovjánek, Dolinečka III, Mladinka, Dolinečka I, Hrozének, Slovensko, Malý Handrlaček, Polsko, Děcka z Buchlovic, Olšavěnka, Ukrajina, Hradišťánek, Albánie, Kordulka, Handrláček, Rumunsko, Břeclavánek, Maďarsko, Děcka z Kunovic. Terezie Habartová

16.00 hodin Taneční pozvánka: Masarykovo nám. Uh. Hradiště 18.00 hodin Vzlet horkovzdušného balónu Neděle: Trasa: Realizace: Pořadí souborů:

23. června 2013, 13.30 Kunovice Radnice Kunovice, Přírodní areál Kunovice Tomáš Miklík Věneček, Kunovjánek, Dolinečka III, Mladinka, Slovensko, Malý Handrlaček, Polsko, Ukrajina, Dolinečka I, Albánie, Handrlaček, Rumunsko, Břeclavánek, Maďarsko, Děcka z Kunovic. Průvodní slovo: Barbora Majíčková Taneční pozvánka: Radnice Kunovice a společný průvod do areálu na vernisáž děl a závěrečný galaprogram festivalu

38

Reprezentační setkání

Mezinárodní konference „Děti a folklor” Zahájení výstavy „Tváře kunovského léta” Pátek 21. června 2013 jako první letní den bude pro Kunovice přelomovým. Právě pro tento den byly do programu zařazeny novinky motivované 20. narozeninami festivalu. Na konferenci byli přizváni výzamní představitelé našeho politického, kulturně společenského života, představitelé místních samospráv, krajů a státu, kulturních insitucí, sponzoři, odborníci z řad etnologů, etnochoreologů a etnomuzikologů, hudebníků, tanečníků, vedoucí souborů, a předevím také ti, kteří festival tvoří. Přispěvky pro konferenci připravili zástupci zahraničních souborů, PhDr. Jan Miroslav Krist (ředitel NÚLK Strážnice, člen české komise pro UNESCO), Mgr. Eva Románková (NÚLK Strážnice), PhDr. Josef Jančář, CSc. (emeritní ředitel NÚLK Strážnice), prof. Věra Haluzová (čestná ředitelka festivalu Písní a tancem Luhačovice), PhDr. Věra Kovářů (Brno), PhDr. Katrel Pavlištík, CSc. (předseda sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku při NÚLK Strážnice, Zlín), Mgr. Magdalena Maňáková (NÚLK Strážnice), Mgr. Radka Ehrenbergerová (prezidentka MDFF Písní a tancem Luhačovice), Jan Pijáček (starosta obce Vlčnov), PhDr. Blanka Petráková (Muzeum JV Moravy Zlín – Luhačovice), Mgr. Pavlína Hrdlíková-Velecká (aktivní člen festivalu ve všech rovinách) a PhDr. Romana Habartová (členka výboru ČNS CIOFF, ředitelka festivalu „Kunovské léto”) a další. Jejich příspěvky jsou součástí vydaného jubilejního sborníku 2013. Diskusní fórum je samozřejmě otevřeno všem přítomným. 13.00 13.15





Krátký film Vítajte v Dolním Poolšaví: Obraz odkazu našich předků, který máme za povinnost předávat dál, a číníme tak i prostřednictvím festivalu Přednesení příspěvků na téma „Děti a folklor”

The children and the Folklore: zahraniční zástupci Deset let Úmluvy o zachování materiálního kulturního dědictví: PhDr. Jan Miroslav Krist (ředitel NÚLK Strážnice, člen české komise pro UNESCO) Registr osvědčených postupů UNESCO aneb cesty k efektivní ochraně nemateriální kultury: Mgr. Eva Románková (NÚLK Strážnice) Dnešní Slovácko: PhDr. Josef Jančář, CSc. (emeritní ředitel NÚLK Strážnice) Lidová kultura a počátky rozvíjení dětského folkloru: prof. Věra Haluzová (čestná ředitelka festivalu Písní a tancem Luhačovice) a PhDr. Romana Habartová Festival v Kunovicích – radost dětí, úsilí jejich přátel: PhDr. Věra Kovářů (Brno) Důvody k radosti: PhDr. Katrel Pavlištík, CSc. (předseda sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku při NÚLK Strážnice, Zlín) Problémy historie aneb Jaká je podoba dětského folkloru dnes: Mgr. Magdalena Maňáková (NÚLK Strážnice) O citech, postojích, dětském prožívání a pochopení svého okolí: Mgr. Radka Ehrenbergerová (prezidentka MDFF Písní a tancem Luhačovice) Radost ze sdílení lidové kultury: PhDr. Blanka Petráková (Muzeum JV Moravy Zlín – Luhačovice) Kunovské léto na jedničku: Mgr. Pavlína Hrdlíková-Velecká (aktivní člen festivalu ve všech rovinách) Jak se rodí festival: PhDr. Romana Habartová (členka výboru ČNS CIOFF, ředitelka festivalu „Kunovské léto”)

14.30

Ocenění osobností, které se celých 20 let na festivalu podílely svým neúnavným nasazením, podporou a přízní

15.00

Oficiální zahájení výstavy Tváře „Kunovského léta”

16.00

Pietní akty: Vzpomínka na Jana Hrubého (+18. 6. 1942) u pamětní desky jeho rodného domu. Zpívá: CM Lintava, jezdci jízdy král v Kunovicích Vzpomínka na Lidku Habartovou (+ 17. 6. 2007) u křížku u železniční trati u přírodního areálu Kunovice. Zpívá: Ženský sbor z Kunovic



Pátek 22.června 2013, 14.00 - 16.00 hodin, Velký sál Panského dvora, Kunovice Realizace: Romana Habartová, Ivana Majíčková

39

Profilové pořady

Generace verbířů Kunovický festival připravil pro rok 2013 a ke svému 20. výročí založení ještě další překvapení. Všichni návštěvníci festivalu se mohou těšit na pořad nazvaný „Generace verbířů” z celého Slovácka na nádvoří Panského dvora - pořad o setkání generací vebířů, kteří vyrostli při Kunovském létě (od těch 4-letých až po seniory). Malý tým odborníků v čele s Mgr. Michalem Benešem, CSc. z MK ČR intenzivně pracoval téměř dva roky na nominaci souteže ve verbuňku s názvem SOUTĚŽ V INTERPRETACI TRADIČNÍHO MUŽSKÉHO SÓLOVÉHO TANCE „VERBUŇK“ ZAPSANÉHO NA REPREZENTATIVNÍ SEZNAM ICH JAKO NÁSTROJ MOTIVUJÍ NASTUPUJÍCÍ GENERACI PRO JEHO ZACHOVÁNÍ A POPULARIZACI V MÍSTNÍCH KOMUNITÁCH do Registru osvědčených praktik UNESCO mezi vybrané programy, projekty a činnosti, které nejlépe odrážejí zásady a cíle Úmluvy o zachování nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jsme přesvědčeni, že soutěž v interpretaci tohoto specifického mužského – v našem případě chlapeckého tance – na festivalu Kunovské léto přispívá k udržení tance verbuňk v jeho tradiční formě a napomáhá k formování nových generací vynikajících tanečníků, je tedy účinným nástrojem uchování tohoto tance. Rádi i touto formou podpoříme nominaci Soutěže mezi Vybrané programy, které korespondují se zásadami výše uvedené úmluvy o zachování nehmotného kulturního dědictví UNESCO a bude pro nás všechny velkým úspěchem, když se její zápis do Registru osvědčených praktik podaří. V pořadu se představí subregiony Uherskohradišťsko, Uherskobrodsko, Podluží, Kyjovsko, Horňácko a Hanácké Slovácko. Můžete se těšit na verbířské umění několika generací verbířů v každé oblasti. Uherskohradišťsko (generace ve věku od 50 do 7 let): Josef Bazala, Erik Feldvabel, Libor Habarta, Martin Baláž, Petr Pěcha, Jakub Tomala, Ondra Bazala, Lukáš Balajka, Robin Feldvábek, Petr Polách, Radovan Siman, Marek Pavlica Uherskobrodsko (generace od 70 do 15 let): Ivan Marčík, Petr Vozár, Petr Klein, Tomáš Chovanec, Štěpán Kapsa Podluží (generace od 70 do 9 let): Jaroslav Švach, David Gajdoš, René Zhříval, Jan Huňař st., Jan Huňař ml., Vít Loveček, Petr Huňař Kyjovsko (generace od 70 do 9 let): Martin Jelínek a další generace verbířů Horňácko: Ladislav Jožíček Jagoš a další generace verbířů Hanácké Slovácko (generace od 70 do 9 let): Miroslav Vymazal, Karel Vymazal, František Melichar, Štěpán Melichar, Marek Kraus, Daniel Kraus, Tomáš Harvánek, Vít Vymazal, Sebastian Herůfek Pátek Realizace: Odborná spolupráce: Moderátor: Doprovází:

40

21. června 2013, 17.00 hodin, Nádvoří Panského dvora, Kunovice Libor Habarta, Jakub Tomala, Erik Feldvabel Romana Habartová Jan Blahůšek a Terezie Habartová CM Burčáci

Na pomezí žánrů

S¼UK (Slovenský ¾udový umelecký kolektiv), Bratislava S¼UK je profesionálním uměleckým tělesem působícím v oblasti uměleckého zpracování a interpretace tradiční lidové kultury na Slovensku už od roku 1949. Jeho tvorba vychází z autentických podob slovenského lidového umění, které soubor zpracovává do vysoce kvalitních a divácky úspěšných pořadů. Po dobu šedesátileté historie se S¼UKem spolupracovalo mnoho významných osobností, choreografů, výtvarníků, skladatelů a profesionálních interpretů. Hudební profil tělesa nejvíce ovlivnili Alexander Moyzes, Ján Cikker, Eugen Suchoň, Tibor Andrašovan, Svetozár Stračina a další. Jako choreograf a umělecký vedoucí S¼UK dlouhodobě a výrazně formoval Juraj Kubánka. Mezi nezapomenutelné interprety, kteří ve S¼UKu působili, patří Heda Melicherová, bratři Ševčíkovci, bratři Antalíkovci, Rinaldo Oláh, Ján Berky a mnozí další. Pokud bychom hledali sídlo S¼UKu, najdeme jej v Bratislavě, v městské části Rusovce, kde má i vlastní scénu. Posláním kolektivu je prezentace tradičního lidového umění po celém území Slovenska, ale také všude jinde. Po dobu své dlouhé historie reprezentoval svou zemi ve více než 60 státech po celém světě. V současné době udržuje S¼UK široké spektrum svých programů s různou mírou stylizace, řada pořadů představuje i odvážné posuny směrem k novým žánrům. Krížom-krážom (nový hudebně-taneční program) Účinkují: taneční soubor, lidová hudba, pěvecká skupina S¼UKu, a sólisté multiinstrumentalisté. Nový komponovaný program představuje lidové tance a písně z různých regionů Slovenska pohledem mladé generace tvůrců ve strhujícím nastudování profesionálních tanečníků, zpěváků a muzikantů. Nové taneční představení S¼UKu je plné energie, vtipu, krásné hudby a vynikajících interpretačních výkonů. Věříme, že potěší početné publikum v Kunovicích! Pátek 21. června 2013, 20.00 hodin, Přírodní areál Sokolského hřiště v Kunovicích (za nepříznivého počasí ve Sportovní hale) 20.00 hodin Profil dětské CM Pramének, Uh. Ostroh umělecký vedoucí: Radim Havlíček 20.30 hodin Krížom - Krážom Námět: Juraj Hamar Režie: Peter Maťo Dramaturgie: Lenka Filipová Choreografie: Laco Cmorej, Stano Marišler, Ján Ševčík, Marek Grega Hudba: Stano Palúch, Andrej Jarolín, Róbert Lakatoš, Peter Michalovič, Vladimír Moravčík, Milan Rendoš Scéna: Marek Hollý Kostýmy: Ú¼UV a S¼UK Světelný design: Ján Čief Grafický design: Julo Nagy Realizace: Občanské sdružení Kunovjan Garant: Libor Habarta Úvodní slovo: Terezie Habartová 22.00 hodin Večerní muzicírování s CM Jana Minkse

21. 6. kunovice 2000 přírodní areál

41

Ocenění, tradiční řemesla

Cena Vladimíra Boučka a svatojánský jarmark lidových řemesel K festivalu Kunovské léto patří neodmyslitelně tradiční Svatojánský jarmark, realizovaný ve spolupráci s Městem Uherské Hradiště. Um a vlastní výrobu zde prezentují vyhlášení mistři tradiční rukodělné výroby, ale i začínající řemeslníci. Právě Uherské Hradiště patřilo v minulosti k místům, kam výrobci z venkova přinášeli své zboží k výměně a prodeji. Na Masarykově náměstí v Uh. Hradišti bude připraven pestrý jarmark se stovkou prodejců, řemeslníků, kteří reprezentují jednotlivé regiony Moravy, Slezska a příhraniční oblasti Slovenska. Svatojánský jarmark je od roku 2005 zvýrazněn další významnou iniciativou. V souladu s účinnější péčí o tradiční lidovou kulturu, kterou schválila vláda v roce 2003 a v návaznosti na tradice místního regionu, rozhodlo Město Uherské Hradiště udělovat významným lidovým výrobcům Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby. Ing. arch. Vladimír Bouček byl nejenom zakladatelem novodobých forem péče o tradiční lidovou uměleckou výrobu, ale i významnou a důstojnou osobností města. Tento akt přesahuje svým významem hranice města. Veřejnost může navrhovat každým rokem kandidáty, z nichž odborná komise doporučí jednoho tvůrce Zastupitelstvu města Uherské Hradiště k ocenění. Návrhy všech dalších kandidátů přecházejí do dalšího ročníku. Doposud oceněné osobnosti: 2005 František Mikulec (1930-2009), Uherské Hradiště, těžká krojová krejčovina 2006 Františka Snopková (*1948), Uherské Hradiště, miniatury z kukuřičného šustí 2007 Hana Špalková (*1962), Huštěnovice, práce s pletivy – košíkářství 2008 Antonín Hájek (*1938), Uherské Hradiště-Mařatice, soustružení dřeva a jeho výlevání kovem 2009 Igor Chrástek (*1969), Zlechov, práce s hlínou, černá hrnčina

Anna Pohunková (*1930), Uherské Hradiště-Mařatice, práce s textiliemi, lehká krojová krejčovina



Marie Sobková (*1949), keramička, Uherské Hradiště, ocenění za celoživotní přínos v oboru: za přínos a popularizaci tradiční lidové kultury a jejího výtvarného projevu v oblasti práce s hlínou

2010 Emil Kobza (*1950), Velehrad, práce s hlínou, kamenina

Marie Vlčková (*1948), Uherské Hradiště-Mařatice, drobné zvykoslovné předměty, kraslice batikované a zelové



Arnoštka Eberhardová (*1925), výtvarnice, Uherské Hradiště, ocenění za celoživotní přínos v oboru: za přínos a popularizaci tradiční lidové kultury a jejího výtvarného projevu v oblasti odívání, stolování, dekoračních tkanin, módních doplňků a hračkářské tvorby

2011 Zuzana Hartlová (*1956), Zlechov, tradiční majolika

Jaroslav Procházka (*1928), výtvarník, Jarošov, ocenění za celoživotní přínos v oboru: za tvůrčí přínos a popularizaci tradiční lidové výroby v oblasti návrhářství nábytku, bytových doplňků a drobných dekorativních předmětů

2012 Marta Šuranská (*1941), Bílovice, práce z textilních vláken – výšivky

Božena Habartová (*1964), Uherské Hradiště-Sady, práce z textiliemi – těžká krojová krejčovina



František Daňhel (1929-2013), košíkář, Buchlovice, Čestné uznání za celoživotní tvůrčí přínos v oboru košíkářství, výchovu dalších generací a popularizaci tradiční lidové výroby v oblasti designu a návrhářství košíkářského sortimentu.

42

Ocenění, tradiční řemesla

2013 Marie Skrežinová (*1944), Zlechov, výroba textilního kvítí, věnečků, voniček, pentlení, práv a dalších obřadních atributů Rozalie Blažková (*1941), Osvětimany, práce s přírodními pletivy – pletení z kukuřičného šustí Jiří Oláh (1930), Ostrožská Nová Ves, čestné uznání za celoživotní tvůrčí přínos a příkladnou práci se dřevem v oboru trokařství a za popularizaci tradiční rukodělné výroby. Úterý 18. června 2013, 16.00 hodin, Uherské Hradiště, Reduta Slavnostní předávání Ceny Vladimíra Boučka Realizace: Město Uherské Hradiště Sobota Realizace:

22. června 2013, 8.00-14.00 hodin, Masarykovo nám. Uherské Hradiště Občanské sdružení Kunovjan a Město Uherské Hradiště

43

Soutěžní pořady

Národní přehlídka dětského verbuňku 2013 - Verbuňk jako mistrovské dílo V roce 2005 prohlásil generální ředitel UNESCO Koichiro Matsuura slovácký verbuňk za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Slovácký verbuňk se stal první oceněnou nemateriální památkou naší země a zařadil se mezi devadesát prohlášených fenoménů z celého světa. Tanec byl oceněn pro svou vysokou uměleckou úroveň a byl označen za výraz kulturní identity celé oblasti Slovácka. O zápisu předložených nominací rozhodovala šestnáctičlenná mezinárodní porota, jejíž členkou byla i česká etnoložka PhDr. Martina Pavlicová, CSc. Porota doporučila k zápisu celkem 43 nominovaných lidových prvků (15 z Asie, 11 z Afriky, 10 z Evropy, 7 z Ameriky). Podrobnější informace o prohlašování Mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva lze nalézt na internetových stranách UNESCO: www.unesco.org. Název tance je odvozen z německého slova Werbung (tj. najímání, ucházení se) a z praxe náboru do vojenské služby, prováděného u nás do roku 1781 za účasti profesionálních vojenských tanečníků, jejichž projev byl asi jedním z impulsů ke vzniku tohoto tance. K předchůdcům verbuňku patří tzv. mládenecké tance, ale i jiné pohybové formy, z nichž se postupně vyvinul. Patří k nim tance do skoku, soutěživé tance o to, kdo nejvýše vyskočí, individuální projev mužů v točivých tancích, dále – a asi především – přizdobovaná (cifrovaná) chůze mužů v průvodech a při obřadních obchůzkách a snad další tance se soutěživými prvky. Dalším impulsem bylo zřejmě též rozšíření písní novo-uherského stylu. Etnochoreologové soudí, že se verbuňk formoval jako samostatný tanec ve druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století se vyvinul do šesti regionálních typů. Zápis Slováckého verbuňku na zmíněný seznam je pro Českou republiku mimořádnou událostí, ale přináší se sebou i řadu opatření a povinností, ke kterým se náš stát v rámci nominace zavázal. A jaký je charakter tance? Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz. Přestože se převážně tančí kolektivně, každý z interpretů tančí sám za sebe, přičemž jeho projev respektuje výraz vlastní regionální nebo lokální příslušnosti, včetně vlastního přínosu do svého tanečního umění a povahy. Verbuňk je provázen určitým okruhem písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novo-uherské. Slovácký verbuňk má obvykle tři části: předzpěv, při němž je pohyb tanečníka, pokud nestojí společně s ostatními ve vázaném půlkruhu, velmi individuální, taneční část pomalou a taneční část rychlou, která je volnou pohybovou kompozicí s osobitou atmosférou. Verbuňk je v České republice rozšířen pouze na Slovácku, kde se pro něj užívají nebo užívaly i jiné názvy – cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání, grepčení (grebčení). Podle stavu současného bádání lze hovořit o šesti typech slováckého verbuňku: 1. subregion strážnického Dolňácka – kolem města Strážnice 2. subregion kyjovského Dolňácka – okolí města Kyjov 3. podoblast hanácko-slováckého pomezí – okolí měst Hustopeče a Ždánice 4. subregion Horňácko – okolí Velké nad Veličkou 5. subregion hradišťského Dolňácka a Uherskobrodska – okolí Uherského Hradiště a Uherského Brodu 6. podoblast Podluží – okolí města Břeclav Při Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici pracuje Sbor lektorů a znalců Slováckého verbuňku a jeho hlavním úkolem je spolupráce při tvorbě a  realizaci opatření pro uchování a rozvoj mužského slováckého tance – verbuňk.

44

Soutěžní pořady Sbor lektorů a znalců verbuňku pracuje ve složení: Předseda: PhDr. Karel Pavlištík, CSc. Místopředsedové: Ing. Rudolf Tuček, Josef Bazala Tajemník: PhDr. Mgr. Jan Blahůšek, Ph.D. Členové: Zdenek Duroň, Erik Feldvabel, Jan Gajda, Jiří Gregor, PhDr. Romana Habartová, Ing. Štěpán Hubačka, Hynek Chrenčík, Ladislav Jagoš, Martin Jelínek, Martin Kaňa, MgA. Jan Maděrič, Jiří Mach, Tomáš Machalínek, Rostislav Marada, Ivan Marčík, Mgr. Jitka Matuszková, Ph.D., Mgr. David Pavlíček, MUDr. Jan Pavlík, Ing. Ludvík Pavlištík, Mgr. Milan Stašek, Ing. Vojtěch Studénka, Josef Šťastný, Jaroslav Švach, doc. Ladislav Vašek, Ing. Petr Vozár, Mgr. Miroslav Vymazal, Mgr. Michal Závodný. Národní přehlídka dětského verbuňku Jednou z aktivit Sboru znalců a lektorů je soutěžní přehlídka dětských verbířů Slovácka. Na zasedání sboru v březnu 2007 v NÚLK ve Strážnici bylo jednohlasně doporučeno a odsouhlaseno, že se vrcholnou národní přehlídkou stane soutěž v rámci Mezinárodního dětského festivalu Kunovské léto, kde se jeho pořadatelé věnovali celých 13 let regionální soutěži v dětském verbuňku – podoblasti hradišťské Dolňácko, kde se každoročně představuje kolem 30 malých verbířů od předškolního věku do 15 let. Soutěž během let nabývala na významu. Proto se lektoři a znalci dohodli, že v roce 2007 proběhnou místní postupové soutěže dětských verbířů v jednotlivých podregionech Slovácka (včetně souborů a sólistů mimo region, kteří se věnují oblasti Slovácka v jiných místech) a v Kunovicích se setkají nejlepší verbíři v národním finále. Lektoři se dohodli na sjednocení podmínek jednotlivých kategorií a věkovém rozpětí tanečníků: I. kategorie: nejmladší 1. – 3. místo    (ročníky 200x – 2004) II. střední 1. – 3. místo    (ročníky 2003 – 2001) III. nejstarší 1. – 3. místo    (ročníky 2000 – 1998) Absolutní vítěz /pokud je jiný než vítězové kategorií/ Specifický mužský tanec, který se zájmem obkoukávají a napodobují malí sólisté, je rozšířen na jihovýchodní Moravě. Je založen na originalitě taneční „skočné“ improvizaci svého nositele – tanečníka a zpěváka. Dokonalost předvedení tance je znakem schopností a talentu, kteří diváci a často i verbíři „konkurenti“ sledují s napětím. Interpret musí být nejen dobrý tanečník, ale výborný zpěvák, který nejenže dobře intonuje, ale také zvládá dialekt svého regionu. Musí mít i dobrou paměť a přesvědčit okolí širokými znalostmi repertoáru písní. Pohyb každého verbíře musí být osobitý se značnou mírou náročnosti, množstvím, pestrostí, návazností a adekvátní úrovní tanečních prvků a figur, kterým říkáme cifry. Tak se pojďme podívat na cifry chlapců, kteří se snaží vyrovnat se svým vzorům – vyhlášeným verbířům daných regionů. Jak se jim od nejútlejšího věku daří respektovat správný regionální taneční typ, jak je jejich tanec vystavěn a jak graduje, se právě dnes opět po roce přesvědčíme. Za devatenáct let se soutěže zúčastnilo na 335 malých verbířů od tří do patnácti let z celého Slovácka. Vyznamenáním pro ty nejlepší představuje vystoupení v soutěži verbířů na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici příští týden.

45

Soutěžní pořady

Verbuňk jako mistrovské dílo – Národní přehlídka dětských verbířů 2013 V sobotu 18. 5. 2013 se uskutečnila v Popovicích soutěžní přehlídka dětských tanečníků verbuňku z Uherskohradišťska. Vítězové postupují do Finále v rámci MDFF Kunovské léto 2013, které se bude konat v sobotu 22. 6. 2013 na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti za účasti 30 nejlepších malých verbířů ze všech subregionů Slovácka. V měsících dubnu a květnu proběhla subregionální výběrová kola dětského verbuňku ve všech subregionech Slovácka dle výše uvedených pravidel za účasti bedlivé pozornosti členů Sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku při NÚLK Strážnice. Subregionální styly verbuňku jako mistrovské dílo UNESCO v podání mladých tanečníků a zpěváků dokumentovala televize NOE. R. Habartová z pracovní skupiny znalců verbuňku při NÚLK ve Strážnici na přehlídkách informovala početné publikum o současném úsilí znalců, kteří v současné době vypracovávají nominaci „Soutěže v interpretaci tradičního mužského sólového tance „verbuňk“ zapsaného na Reprezentativní seznam ICH jako nástroj motivují nastupující generaci pro jeho zachování a popularizaci v místních komunitách“, mezi vybrané programy, které nejlépe odrážejí zásady a cíle Úmluvy o zachování nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Malí verbíři, rodiče a vedoucí folklorních souborů svými podpisy vyslovili souhlas se zápisem soutěže do Registru osvědčených praktik a vyslovili ochotu spolupracovat s Mezivládním výborem pro zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO při rozšiřování osvědčených postupů. S tímto významným počinem bude široká veřejnost seznámena také na vrcholné přehlídce v Uh. Hradišti 22. června 2013 a na MFF Strážnice 2013. Finále dětského verbuňku představuje 35 nejlepších zpěváků a tanečníků z celého Slovácka: I. kategorie, do 9 let Matěj Halady, 9 let Břeclav – Jede šohaj z Vídňa František Bravenec, 8 let Mutěnice – Kde sem išel od galánky Jaroslav Černý, 8 let Lužice – Kde sem išel od galánky Šimon Sabáček, 8 let Vacenovice – Aj vy pani, radní páni Sebastian Herůfek, 9 let Zaječí – Když mňa na tú vojnu verbovali Jan Strmiska, 9 let Archlebov – V poli stojí Anička Tadeáš Tomšej, 9 let Moravský Žižkov – A v tem Brně Vít Straka, 9 let Moravský Žižkov – Když mňa na tú vojnu verbovali Radovan Siman, 9 let Kunovice – Naši pani z teho města II. kategorie, 10 až 12 let Tomáš Harvánek, 12 let Martin Matocha, 11 let Vít Vymazal, 11 let Štěpán Sigmund, 10 let Josef Čech, 11 let Petr Huňař, 10 let Lubomír Peš, 11 let René Zhříval, 10 let Mojmír Blahušek, 11 let Michal Fryšták, 11 let Jan Mikuš, 11 let Petr Polách, 12 let Marek Pavlica, 10 let Vojtěch Zábranský, 10 let

46



Břeclav – Když pán verbíř Hustopeče – Když mňa na tů vojnu verbovali Rakvice – Eště su já šohaj mladý Zaječí – Když pan verbíř Nový Poddvorov – A v tem městě Hodoníně Stará Břeclav – V lesi ptáček preletuje nejeden Přítluky – Ej, vy páni, radní páni Josefov – Husárovi dobře je Vacenovice – Jede šohaj z Vídňa Staré Město – Naši páni z teho města Staré Město – Až já na tu vojnu půjdu Kunovice – Naši páni z teho města Staré Město – Chovejte, matičko Staré Město – Třeba su hrnčířův syn

Soutěžní pořady III. kategorie, 13 až 15 let Karel Vlašic, 14 let Jakub Tuček, 14 let Tomáš Neugebauer, 14 let Daniel Kraus, 15 let Jiří Přikryl, 13 let Štěpán Konečný, 13 let Mirek Huňař, 13 let Lukáš Balajka, 14 let Martin Fornůsek, 13 let Robin Feldvabel, 13 let Sobota Produkce: Inspice: Odborná spolupráce: Doprovází: Moderuje:



Hlohovec – Hromy bijú Lednice – Keré dívča nemá doma frajíra Lužice – Ked sa voják Šakvice – Když pan verbíř Kuřim – Spadla mě šavlička Čejkovice – Krumvířská dědina Popice – Já su synek svobodný Modrá – Keď jsem já byl osnáct ročný mládenec Staré Město – Proč, kalino, nerozkvétáš Staré Město – Před naším je pěkný stromek zelený

22. června 2013, 10.00 – Masarykovo náměstí, Uherské Hradiště Libor Habarta, Jakub Tomala Martina Habartová, Markéta Sukupová Romana Habartová CM Burčáci, Míkovice a CM Olina Terezie Habartová

Odborná porota: Jaroslav Švach, Břeclav: verbíř, dlouholetý vedoucí taneční skupiny, tanečník a zpěvák Břeclavanu, zakladatel a bývalý vedoucí Břeclavánku, nyní vedoucí čtyř dětských souborů a seniorského Old Stars Břeclav, kde je stále aktivním tanečníkem, organizátor folklorních aktivit na Podluží, člen sboru lektorů a znalců verbuňku z regionu Podluží při NÚLK ve Strážnici. Josef Bazala, Staré Město: zpěvák, tanečník, verbíř, dlouholetý vedoucí souboru Dolina a Dolinečka, vítěz verbířských soutěží, organizátor verbířských soutěží Uherskohradišťska a Brodska, lektor a znalec verbuňku z regionu hradišťské Dolňácko při NÚLK ve Strážnici, porotce strážnické „Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku”. Rudolf Tuček, Lednice: předseda Sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku při NÚLK, porotce Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na MFF Strážnice, spoluautor Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, znalec a tanečník verbuňku z Podluží. Rostislav Marada: člen sboru lektorů verbuňku při NÚLK Strážnice, porotce verbířské soutěže na kyjovském Dolňácku, dlouholetý tanečník souboru Lúčka, emeritní vedoucí a starosta Slováckého krúžku SvatobořiceMistřín, ředitel MFF Mistřín (Kyjovsko). Karel Vymazal, Velké Pavlovice: zpěvák, tanečník, verbíř, vítěz verbířských soutěží, organizátor, lektor a znalec verbuňku z oblasti hanácko-slováckého pomezí. Petr Vozár, Uherský Brod: stále aktivní verbíř z Uherskobrodska, člen Sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku při NÚLK, porotce Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na MFF Strážnice, porotce dětských verbířů na MDFF Kunovské léto a subregionálních přehlídek. Tomáš Machalínek, Kyjov: folklorista, zpěvák, tanečník, verbíř, dlouholetý člen Slováckého souboru v Kyjově, člen sboru lektorů a znalců verbuňku z regionu kyjovské Dolňácko při NÚLK ve Strážnici, porotce strážnické “Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku”.

47

Soutěžní přehlídka choreografií

naše děti Kvalitní práce ve folklorních souborech vyžaduje neustálé pátraní ve sbírkách písní, ve sbornících, kronikách a zápiscích, mezi pamětníky, kteří často barvitě vyprávějí o starých lidových zvycích a obyčejích, o lidovém léčení či pověrách, pohádkách, o práci a rukodělných činnostech, o obyčejném a neobyčejném životě v minulosti. I když se nám zdá, že už se v dnešní době pro scénu nedá nic nového vymyslet a vytvořit, při hledání materiálu obvykle znovu a znovu narazíme na novou písničku, nový zápis tance, utkví nám v paměti zlomek vyprávění stařenky či strýčka, který nás inspiruje k vytvoření nové choreografie. Tu a tam najdeme na půdě starého stavení truhlu, v níž je po předcích uloženo nejen staré harampádí, které se nám vedoucím v souborech také často hodí jako rekvizity, ale najdeme tam i zajímavé kusy zapomenutého lidového odívání nebo dokonce písemnosti a staré rukopisy. Jsou to poklady, které jsou svědectvím časů minulých. V nich bádají a z nich čerpají nejen odborníci, ale i všichni, kteří si dnes připravili taneční blok pro soutěž choreografií na Kunovském létě. Tak pojďme společně nahlédnout do Truhličky naší babičky. Sobota 22. června 2013, 15.30-18.00, Přírodní areál v Kunovicích Autor: Romana Habartová Inspice: Terezie Habartová, Eliška Habartová Průvodce pořadem: Iva Gejdošová Doprovází: cimbálové muziky zúčastněných souborů

Přehlídka choreografií:

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Běžel tudy zajíček… Kolo školy ... Ve tkalcovské dílně… A včíl jatelinku… Na lúce… Senoseč… Kominíci… Tance z oblasti Western Polissya Zelé… Tance Z Lublinu… U rybníka… Svatební tanec z oblasti Tirany Miluji svou zemi… Stoličky, o soupeření mezi děvčaty a chlapci Tradiční hry a tance z oblasti Kalocsa

48

Věneček Slovensko Dolinečka I Kunovjánek Děcka z Kunovic Mladinka Malý Handrlaček Ukrajina Dolinečka III Polsko Handrláček Albánie Rumunsko Břeclavánek Maďarsko

Zábavní pořady

Večerní muzicírování Bezprostřední festivalovou součástí jsou večerní doprovodné programy pro děti a mládež, rodiče i seniory. Všichni bez rozdílu věku si mohou v nabídce vybrat. Jsou připraveny hry virtuálního, intelektuálního, dovednostního a zábavného charakteru, soutěže, kde si mohou účastníci ověřit hbitost, zručnost, postřeh či smysl pro humor. Úspěch a zájem zaznamenala výtvarná a rukodělná dílna. V průběhu večera a noci se představí AG Flek, Countrio Lofoši, CM Jana Minkse, dílny s DDM St. Město, taneční školy, např. orientální tanečnice, cimbálové muziky a muziky zahraničních souborů. Sobota Realizace: Moderuje: Spolupráce: Tančí: Hrají: Zábava:

22. června 2013, 18.00 – 2.00 hodin, přírodní areál Kunovice Libor Habarta, Tomáš Miklík Terezie Habartová DDM Staré Město Orientální tanečnice Cimbálové muziky a muziky zahraničních souborů Ohňostroj, tvůrčí dílny, sportovní soutěže

49

Duchovní setkání

mše svatá a koncert duchovní písně Možná se nám zdá, že znamení a zázraky z našeho světa vymizely. Jsme dychtiví po senzacích. Zdání klame a ony divy jsou přítomny i dnes, jen se stačí podívat z jiného úhlu. Už tolik nejásáme, když se ráno probouzíme do slunečných dnů, když naši lékaři pracují tak dobře, že se nemusíme obávat nemocí, nebo se můžeme věnovat tomu, co nás zajímá… Bůh se projevuje i skrze lidi kolem nás a jejich skutky. A právě naše ruce používá k pohlazení ztrápeného, objetí uplakaného, k záchraně života druhého…stejně jako k rozeznění tónů houslí, když doprovází naše hlasy a písně, kterými Boha chválíme… Nechme rozeznít hudbu v našich srdcích a naučme se radovat z krásy, kterou nám Bůh skrze lidi kolem nás poskytuje… Neděle

Mši slouží:

23. června 2013, 7.30–8.15, 8.30–9.10, chrám Páně v Kunovicích

P. Jaroslav Polách

Autor pořadu: Romana Habartová Odborná spolupráce: Miroslava Janků-Sochorcová Bronislava Dřínková Marie Trojková-Fojtová Hudební spolupráce: Josef Fojta Duchovní poezie: Antonín Reček

Program: Schola Kunovice Mladší Schola Kunovice Břeclavánek, Břeclav Ukrajina-Vesnyanka Děcka z Kunovic Mladinka, Plzeň Mladší Schola Kunovice Rumunsko-Mugurelul Dolinečka I, St. Město Rumunsko-Mugurelul Dolinečka III, St. Město Slovensko-Dúbravienka Polsko-Ina

50

Mou cestu v rukou máš Išla bych já do kostela Oy tam pid goreyu tcerkovka stoit Anno Přesvatá (Slavíček Rajský, J. J. Božan, 1719) Terezie a Eliška Habartovy Sluníčko zašlo Přikázání lásky Jesus was born today(Astazi sa nascut Isus) Můžeš mít radost ve svém srdci Her what wonderful news (O ce veste minunata) Zdálo sa ně zdálo; Já bych sa vdávala Barbora Tymrová, CM Rubáš Spi Isuse Pan mnie strzeże (Lord protect me)

Přehlídkové pořady - závěrečný program

DOMA JE doma Domov představuje pro každého z nás to nejdůležitější, co jen můžeme mít! V rychlém plynutí času a žití plném povinností, práce, shonu, honby za úspěchem, ziskem a kdo ví, za čím ještě, se snad už ani nezamýšlíme nad tím, čím vším pro nás domov vlastně je…Na tuto otázku už děti ve školce odpoví: Čáp má domov tam, kde má své hnízdo a kde hřeje svá čápátka, a my máme domov u maminky. Před kunovickou školkou stojí zcela symbolicky velká plastika, dílo Aloise Machaje, znázorňující čapí hnízdo, kterou autor vytvořil před lety v rámci řezbářského sympozia v Kunovicích. Hned vedle, nad zahradou rodiny Poláškovy, rovněž aktivní ve festivalových povinnostech, se ve výšce tyčí skutečné hnízdo s čapí rodinou. O festivalu se čápi rádi zalétávají nad přírodní areál podívat, co se to tu vlastně děje. Asi je to skutečné poselství festivalu a výzva pro některé z přítomných, aby nezapomínali na rozšíření své rodiny a teplo domova. Naše děti, kterým dnes patří scéna, mají svá hnízdečka ve své rodině, ve své obci, ve své zemi, zkrátka tam, odkud pocházejí a kam se po týdenním pobytu v Kunovicích budou zase vracet. Domovem jim byl na krátký čas náš vlídný kraj, ale zítra na ně čeká jejich pravý domov...Snad na ten náš, náhradní, budou vždy a rádi vzpomínat…

Účinkují: 1. Poslyšte myši Věneček 2. Bábrlička Mladinka 3. Ptačí radovánky Malý Handrláček 4. Otlúkaj sa píšťaličko Kunovjánek 5. Tance z oblasti Cassubia Polsko 6. Tradice a tance z oblasti Bodrogköz Maďarsko 7. Na tých Kopanicách Děcka z Kunovic 8. Oberek, Polka; Toisti muzyky Ukrajina 9. Bednáři Dolinečka I. 10. Šuhaju, šuhaju Slovensko 11. Už tambor bubnuje Handrláček 12. Dívčí tanec ze severní Albánie Albánie 13. Hody na Podluží (vrtěná, hošije, verbuňk) Břeclavánek 14. Pres Lopeník k Javorině Dolinečka III. 15. Daleko od své země Rumunsko Neděle 23. června 2013, 15.00-17.00, Přírodní areál v Kunovicích Autor pořadu: Romana Habartová Inspice: OS Slunéčko a hostesky Průvodní slovo: Pavlína Hrdlíková-Velecká

51

Slavnostní rozloučení

slavnostní ukončení festivalu Neděle 23. června 2013, 17.00 hodin, přírodní areál Kunovice Dvacet let se v srdci Evropy, Slovácka a uprostřed uherskohradišťského souměstí setkávají děti různých národností, nejen z Evropy. Možná o reprezentaci v zahraničí příliš nepřemýšlejí, ale jejich nadšení a odpovědi, proč jsou tu, jsou výmluvné. …Přijeli jsme vám ukázat naše tradice, přišli jsme se pochlubit, co umíme my, přišli jsme vám udělat radost našimi písničkami, hudbou a tanci… a také, přijeli jsme se podívat, jak se žije u vás, jak se mluví česky, jakou podobu mají vaše tradice a co je pro vás typické… a čím se od sebe odlišujeme… K těmto dětským postřehům není třeba nic dodávat. O to šlo při zrodu festivalu také nám. Přivést do srdce stařičkého kontinentu mládí z celého světa, umožnit mu už v mladém věku přirozeně vnímat osobitnost tradiční kultury své země se všemi jejími projevy, uvědomovat si svůj původ, kořeny, mít možnost srovnání a hledání kulturních souvislostí a obohacovat svůj život novým poznáním. V souvislosti se vstupem dalších zemí i naší republiky do společenství evropských národů se stále častěji hovoří o národní identitě a její možné ztrátě. Myslím, že děti, které se právě na našem festivalu setkávají (a nejen tady), by mohly opět odpovídat za dospělé. Od dětství se setkávají s odkazem předků díky rodinnému zázemí, tradičnímu prostředí, v některých zemích díky školám specializovaným na lidové umění, ale i díky poučeným souborovým vedoucím, kteří umocňují vztah k prostředí, kde žijí, kde mají svůj domov, na který jsou patřičně hrdí. Za devatenáct let se u nás vystřídalo přesně 336 dětských folklorních souborů a dalších 280 kolektivů, které se podílely na doprovodných pořadech. Každým rokem to bylo kolem 500–850 účinkujících. Není špatným zhodnocením přivést do našeho regionu za uplynulé období kolem 15 000 malých i dospělých účinkujících, kteří ve svých krajích o nás – o naší zemi, o naší kultuře, tradicích, přírodě a našich dětech či lidech – mluví, rádi se k nám vracejí nebo doporučují dalším, aby se mohli i oni obohatit o nové zážitky a poznatky z našeho po všech stránkách zajímavého regionu. A každým rokem se nejen ze zemí, které se tohoto festivalu už účastnily, hlásí další. To je velké zhodnocení této aktivity. Za uplynulá léta se u nás vystřídaly soubory z Čech, Slovácka a Kopanic, Valašska, Lašska, Slezska, Slovenska, Polska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Ruska, Rakouska, Maďarska, Chorvatska, Itálie, Makedonie, Srbska, Bulharska, Řecka, Arménie, Gruzie, Turecka, Mexika, Albánie, Ukrajiny, Konga a Taiwanu. Děti rozličných národností si rozumějí, aniž by dostatečně znaly protější jazyk, navazují přátelské vztahy, které jsou upevňovány nejen formou dopisování, ale i dalšími aktivitami, jež provázejí jednotlivé folklorní soubory a často také rodiny. Těší nás, že nové poznání a trvalá přátelství nacházíte právě u nás. A vzpomínáme na všechny naše bývalé kamarády, vedoucí souborů a pevné opory našeho týmu, kteří už nejsou mezi námi. Vzpomínáme na našeho pana starostu. Zveme Vás už nyní na další setkání, které se uskuteční ve dnech 17.–22. června 2014. Romana Habartová

52

O souborech

Arbana - Tirana, Albánie Soubor byl založen v roce 1998 v Tiraně. Tehdy jej tvořily děti ve věku od 8 do14 let, které přivedl k tomuto zájmu obdiv k folkloru a místním tradicím. V krátké době se soubor díky svému nadšení a vysoké umělecké úrovni stal slavným v celé zemi. Soubor je nositelem řady cen a diplomů. Svou zemi úspěšně reprezentoval například v Řecku, na Slovensku, v Makedonii, Chorvatsku, Bulharsku či Turecku, kde byl publikem vždy vřele přijat. Soubor při svých vystoupeních prezentuje tance a melodie nejen z etnografické oblasti Tirany, ale i z jiných regionů. Tance jsou převážně autentické, doprovázeny živou hudbou. Se souborem spolupracuje známý albánský etnochoreograf. Soubor vlastní velké množství krojů ze severní oblasti Albánie, což mu umožňuje prezentovat každý tanec v kroji, který k němu náleží. Soubor doprovází hudební těleso, které je tvořeno hráči na akordeon, buben, tamburínu, loutnu a klarinet. Sobota: Neděle:



Vedoucí souboru: Vedoucí taneční složky: Vedoucí muziky:

Svatební tanec z oblasti Tirany Dívčí tanec ze severní Albánie Roland Tomorri Bujar Gorenca Todi Dorri

53

O souborech

Mugurelul - Sighetu Marmatiei, Rumunsko Soubor pochází z města Sighetu Marmatiei, v regionu Maramures. Maramurové si po celá staletí zachovávají tradiční zvyky a tradice, písně a tance a bohatou lidovou literaturu. Tato oblast je již tradičně považována za kolébku lidového umění a srdce rumunské civilizace. Maramures je jedna z mála oblastí, kde se kroje zachovaly dodnes téměř beze změny. Tradiční kroje jsou velmi archaické a jednoduché a v tom oni sami vidí tu největší hodnotu. Soubor Mugurelul získal mnoho ocenění na festivalech v Rumunsku, Turecku, Francii, Moldávii, Německu, Maďarsku a Ukrajině. Při svých vystoupeních je soubor doprovázen hudebním tělesem, jehož hudebníci hrají na housle, kytaru a buben. Sobota: Neděle:

Společná píseň – Miluji svou zemi; Chlapecký a dětský tanec Společná píseň – Daleko od své země; Dívčí a dětský tanec

Vedoucí souboru: Iuga Ioan Vedoucí taneční složky: Iusco Vasile, Iuga Ion Vedoucí muziky: Iusco Vasile, Babuti Marian

54

O souborech

Vesnyanka - Rivne, Ukrajina Soubor Vesnyanka byl založen v roce 1983. Tento název původně zaštiťoval ústav pro výzkum, zachování a popularizaci etnokulturního dědictví jednoho unikátního etnograficky a historicky ceněného regionu Rivne Polissya. V repertoáru souboru jsou zvyky každodenního života, tance a hudba region Rivne Polissya. Původ krojů, které soubor pro svá vystoupení používá, sahá do počátku a poloviny 20. století. Soubor vystupoval na mnoha místech Ukrajiny, za zejména významné považuje své účinkování v Národním paláci v Kyjevě v roce 1999, 2001, 2004 a 2009. Soubor je organizátorem mnoha uměleckých projektů a akcí ve městě Rivne a jeho regionu. Také je zakladatelem mezinárodního folklorního festivalu pro mládež, který má statut CIOFF a IOV. Programové koncerty souboru jsou vydávány na CD a DVD, mnoho záznamů bylo odvysíláno také v médiích. Soubor opakovaně reprezentuje svou zemi v Rakousku, Polsku, na Slovensku, ČR, Maďarsku, Bulharsku, Řecku, Rusku, Německu, Francii, Itálii, Litvě, Švédsku a na mnoha místech Ukrajiny. Soubor doprovází hudební těleso, které je složeno z hudebníků hrajících na housle, basu, harmoniku, bubny a píšťalky (sopilka). Sobota:

Tance, hudba a písně z oblasti Western Polissya+ Polka dribnenka; Prytupy; Gosti moi, gosti

Neděle:

Oberek, Polka; Toisti muzyky; Oy rozvyvaysya da suhiy dube

Vedoucí souboru: Vedoucí taneční složky: Vedoucí muziky:

Viktor Kovalchuk Natalya Dzubenko Iryna Slyvchuk

55

O souborech

Liszt Ami, Bokréta Gyerökök csoport - Kalocsa, Maďarsko Soubor byl založen v roce 2008 v městě Kalocsa, které leží na břehu Dunaje v jižní části Maďarska. V souboru o celkovém počtu 34 členů působí děti ve věku od 11 do 14 let. Tanečníci vystupují v krojích typických pro daný region. V regionu Kalocsa je typické velké množství ručně vyráběných květů na zástěře, blůze a vestě. Dívky nosí množství spodnic a vrchní sukni. Chlapci tancují ve vysokých botách, klobouku, černé vestě, košili a kalhotách. Typickými hudebními nástroji jsou housle, viola, kontrabas a klarinet. Soubor Liszt Ami se úspěšně účastní národních festivalů, vystupoval také v Turecku, Makedonii a Polsku. Soubor doprovází muzika „Sztankovics Mariann és barátai“ ve složení housle, kontrabas, klarinet a viola. Sobota: Neděle:

Tradiční hry a tance z oblasti Kalocsa Tradice a tance z oblasti Bodrogköz

Vedoucí souboru: Illésné Koszta Krisztina Vedoucí taneční složky: Illés Zoltán Vedoucí muziky: Szatnkovics Mariann

56

O souborech

Ina - Goleniów, Polsko Soubor byl založen v roce 1993 ve městě Goleniów při místním Domě kultury. Soubor se zaměřuje na prezentaci polských tradic a folkloru. Ve svém repertoáru má soubor nejen tradiční písně a tance, ale také příklad vánoční koledy a písně k obřadním událostem. Soubor Ina absolvoval již na 590 vystoupení doma i v zahraničí, představil se například v Lotyšsku, Francii, Litvě, Bulharsku, Turecku, Dánsku, Makedonii, Srbsku, Nizozemí, Ukrajině, Itálii, Irsku či v ČR. Soubor udržuje partnerství s německým souborem IHNA z Erlangenu. Hudební těleso, které soubor při vystoupeních doprovází, je tvořeno muzikanty, kteří hrají na housle, klarinet, kontrabas a tamburínu. Sobota: Neděle:

Tance z Lublinu Tance z oblasti Cassubia

Vedoucí souboru: Zbigniew Łukaszewski Vedoucí taneční složky: Zbigniew Łukaszewski Vedoucí muziky: Joanna Kalinowska

57

O souborech

Dúbravienka - Prešov, Slovensko Dětský folklorní soubor Dúbravienka byl založen v roce 1981 Štefanom Jalčom jako základna pro dospělý FS Dúbrava. Od roku 2005 pracuje jako zájmové občanské sdružení. V souboru tancuje, hraje a zpívá více než 60 dětí ve věku od 6 do 16 let. Dúbravienka absolvuje každoročně několik desítek představení na Slovensku. Od roku 2000 reprezentuje slovenský folklor i za hranicemi, představil se v České republice, Polsku, Makedonii, Bulharsku, Slovinsku, Chorvatsku a Ukrajině. V roce 2007 postoupil mezi nejlepší soubory na Slovensku. Sobota: Kolo školy… Neděle: Šuhaju, šuhaju… Vedoucí souboru: Vedoucí taneční složky: Vedoucí muziky:

58

Mgr. Renáta Ondziková Mgr. Anita Chovančáková Mgr. Lucia Slovinská

O souborech

Dětský folklorní soubor Mladinka - Plzeň Dětský folklorní soubor Mladinka byl založen v roce 1986 pod původním názvem Škodováček, o rok později byla založena i první dětská cimbálová muzika. Soubor se může pyšnit mnoha oceněními a úspěchy, mezi které patří například i první místa v krajských kolech přehlídek dětského folkloru v Klatovech či účast v národní přehlídce v Jihlavě a v Kroměříži. Pod jménem Mladinka funguje soubor od roku 1994. Soubor se představil nejen na mnohých významných scénách v České republice (MDFF Strážnice, MFF Frýdek-Místek, opakovaně „Kunovské léto“, Zlínské besedování, Jánošíkův dukát, MFF Nymburk, MFF Plzeň, spolupráce se souborem Dolinečka ze Starého Města), ale zavítal i do Turecka, USA, Maďarska, na Slovensko a do Španělska, kde byl hostem mezinárodního folklorního festivalu v Rondě. V roce 2000 vznikla další skupinka souboru – Mladinečka, zaměřující se na činnost s nejmladšími dětmi. Soubor se může také pochlubit vlastním CD, které bylo natočeno v roce 2008. Sobota: Senoseč – tanec přibližující práci a zábavu děvčat při sklízení sena na loukách Neděle: Bábrlička – o škádlení mezi kluky a děvčaty v chodském tanci Vedoucí souboru: Martin Šefl Vedoucí taneční složky: Jitka Šeflová, Linda Hnátová Vedoucí muziky: Jaroslava Smolová

59

O souborech

Dětský národopisný soubor Břeclavánek - Břeclav Dětský národopisný soubor Břeclavánek byl založen v roce 1984 a za léta své existence se stal nedílnou součástí kulturního a folklorního života Břeclavska. Soubor umělecky zpracovává především oblast Podluží, ale ve své tvorbě se nevyhýbá ani zpracování jiných národopisných oblastí Moravy a Slovenska. Ve dvou tanečních skupinách a cimbálové muzice tančí, zpívá a hraje řádově 70 dětí ve věku od 4 do 9 let v mladší skupině a od 9 do15 let ve starší skupině. Soubor se pravidelně účastní mnoha domácích i zahraničních festivalů a sám pořádá nebo se spolupodílí na organizaci mnoha folklorních akcí v regionu. Sobota:

Stoličky, o soupeření mezi děvčaty a chlapci

Neděle:

Hody na Podluží (vrtěné, hošije, verbuňk)

Vedoucí starší taneční skupiny: Vedoucí mladší taneční skupiny: Vedoucí cimbálové muziky:

60

Eva Mrázková, Václava Frodlová, Ing. Dušan Fikr Jaroslava Studená a Zuzana Melicharová MUDr. František Blažek, Libor Mišurec

O souborech

Dětský folklorní soubor Kordulka - Starý Poddvorov Soubor Kordulka vznikl při základní škole ve Starém Poddvorově v roce 1996 a věnuje se činnosti s dětmi ve dvou věkově rozlišených skupinách. Malá Kordulka sdružuje děti od 6 do 10 let a Velká Kordulka děti od 10 do 15 let. Soubor se pravidelně zúčastňuje regionálních soutěží, slavností v Tvrdonicích a festivalu v Šumperku. Kordulka se představila rovněž v zahraničí: v Polsku, Maďarsku, Rakousku a na Slovensku. Od roku 2005 se soubor stává vítězem v regionální soutěži dětských národopisných souborů a postoupil do krajského kola. Chlapci dosáhli rovněž výrazných úspěchů ve verbířských soutěžích; po dva roky zvítězili v regionální soutěži ve skupinovém verbuňku, člen souboru Josef Čech se umístil v Národní přehlídce dětského verbuňku na festivalu Kunovské léto v Uherském Hradišti na 3. místě. Členem souboru je i Zpěváček roku 2012 Patrik Havlík. V letošním roce jsou chlapci, verbíři, držiteli Zlatého oříšku, soutěže, kterou vyhlašuje MK ČR a MŠMT ČR. Zařadili se tak mezi 10 nejtalentovanějších dětí naší země. Vedoucí souboru: Mgr. Miroslava Hajdová, Jana Otáhalová Vedoucí taneční složky: Jana Otáhalová Vedoucí muziky: Matěj Kůrečka

61

O souborech

Dětský folklorní soubor Kopaničárek - Starý Hrozenkov Soubor byl založen v roce 1965. Jeho předchůdcem byl kroužek dětských her a tanců při ZŠ Starý Hrozenkov. Od roku 1972 vede soubor bývalá zpěvačka a tanečnice Marie Rapantová. Ve svém programu má soubor lidové písně, tance a zvyky výhradně z oblasti Kopanic a moravsko-slovenského pomezí. V letech 2003 a 2005 postoupil soubor přes okresní a krajské přehlídky DFS až na zemské přehlídky v Kroměříži a v Liptále. Letos v květnu se zúčastnil soutěžního Dětského folklorního festivalu v Sighetu Marmatiei v Rumunsku, kde v silné konkurenci obsadil první místo. V současné době je v souboru celkem 35 dětí ve věku od 4 do 15 let. Při vystoupeních doprovází soubor hudecká muzika Kopaničár. Soubor se na festivalu představí pásmy tanců z Kopanic: Hrozenská, obtáčaná, čardáš, minárský. Vedoucí souboru: Vedoucí muziky: Primáš:

62



Mgr. Marie Rapantová Mgr. Jan Rapant, Hudecká muzika Kopaničár Julián Babrnák

O souborech

Národopisný soubor Hrozének - Bulhary V roce 2000 začal Obecní úřad Bulhary finančně podporovat výuku tanců a písní 26 dětem ve věku od 8-15 let. V roce 2003 se tato zájmová činnost rozrostla o dospělé tanečníky a ženský pěvecký sbor. V této rozšířené podobě vzniklo občanské sdružení „Národopisný soubor Hrozének“ se sídlem v Bulharech. V současné době je Hrozének tvořen 37 členy, kteří pracují ve třech uskupeních, a to dětský soubor, ženský pěvecký sbor a dětská cimbálová muzika „Brnkačka“. Působnost a aktivity jsou vedeny snahou sdružení udržovat a rozvíjet tradice a lidové zvyky a navracet do běžného života působivost písní, tanců a krojů Podluží v původní podobě. Soubor se zúčastnil mezinárodních festivalů v Polsku, Bulharsku, Maďarsku, na Slovensku, v Německu a Rakousku. Děti sklízí úspěchy v regionálních soutěžích mladých verbířů či v pěvecké soutěži O malovaný tulipán Boženy Šebetovské. Národopisný soubor Hrozének přispívá k obecnímu dění pořádáním tradičních lidových slavností, z nichž se největší oblibě těší veselý fašank, hody anebo vánoční besedy. Každoročně je také vyhlašován dětský krojový ples, který nenechává upadnout v zapomnění bulharecký valčíček, oblíbený párový tanec vrtěná, moravskou besedu či umění verbovat. Soubor se představí s pásmem:

Hrozénskovské tance

Vedoucí souboru: Petra Pavelková Vedoucí taneční složky: Marcela Kurucová Vedoucí muziky: Luděk Pirnus, CM Brnkačka

63

O souborech

Dětský národopisný soubor Dunajek - Dolní Dunajovice Dětský národopisný soubor Dunajek byl založen v roce 1987 a svou činnost obnovil v dubnu roku 2004. V současné době v soboru tancuje a zpívá 29 dětí ve věku do 15-ti let. Soubor Dunajek obohacuje svými programy převážnou část kulturních akcí v regionu, např. Den matek, Den dětí, Školní akademie, tradiční Krojové hody, dětské mezinárodní folklorní festivaly, folklorní přehlídky. Soubor je pořadatelem několika akcí, z nichž největší jsou Dětské krojované hodečky, které se každoročně konají v červnu. Choreografie souboru je zaměřena na několik oblastí, kterými jsou zejména Podluží - Slámečkový tanec, mák, vrtěné, hošije, hody, vánoční koledování, Velikonoce, tanec Královničky, masopust. Soubor zpracovává rovněž tance z jiných regionů, např. z Kopanic, Hanáckého Slovácka, Kyjovska či Dolňácka. Vedoucí souboru: Marcela Kurucová, DiS.

64

O souborech

Dětský folklorní soubor Olšavěnka - Uherský Brod Olšavěnka zahájila svou činnost v roce 1955, kdy si členové souboru Olšava uvědomili, že je třeba starat se o své nástupce. První vedoucí souboru byla Eliška Sušilová. Jádro repertoáru tvořila čísla sestavená vedoucím souboru dr. P. Pilátem, z jehož sběratelské činnosti těží soubor dodnes. V současné době navštěvuje Olšavěnku asi 37 dětí ve věku od 6 do 13 let. Přínosem pro soubor je spolupráce s cimbálovou muzikou Olšavěnka pod vedením Romana Myšinského. Oba soubory se vzájemně doplňují na společných vystoupeních. Soubor Olšavěnka čerpá náměty pro tvorbu tanečních čísel z okolí Uherskobrodska a Kopanic. Mezi významné úspěchy tohoto souboru patří postup do krajského kola Přehlídky dětských souborů v roce 2013. Soubor se snaží udržovat krajovou čistotu tance, písní a zvyků s vyžitím vlastních sběratelských archivů. Olšavěnka se představí s pásmem Na pastvě, které ztvárňují chlapecké a dívčí hry a tance z Uherskobrodska. Vedoucí souboru: Umělecká vedoucí: Vedoucí taneční složky: Vedoucí muziky: Primáš:

Ing. Martina Horňáková Mgr. Eva Vrbová Blanka Beníčková Ing. Roman Myšinský Jan Pančocha

65

O souborech

Dolinečka I - Staré Město Soubor Dolinečka byl založen v roce 1956. V roce 2011 vzniklo samostatné občanské sdružení, ale Dolinečka nadále působí pod Základní školou ve Starém Městě. Soubor se ve své činnosti zaměřuje na zpracování dětského a tanečního folkloru, v němž se orientuje na oblast Starého Města a uherskohradišťského Dolňácka. Děti jsou vedeny nejen ke hrám, písním a tanečkům, ale od útlého dětství také k účasti na lidových zvycích a obyčejích ve městě. V současnosti má Dolinečka čtyři samostatné skupiny, ve kterých se schází přibližně 130 děti ve věku od 3 do 15 let. Skupinky jsou rozděleny podle věku a fungují několik let ve stálém složení. Od předškolního věku až do nástupu do dospělého souboru. Na všech vystoupeních skupinku doprovází CM ZUŠ Staré Město, která byla založena v roce 2008 vynikajícím houslistou Radimem Snopkem, bývalým primášem VUS Ondráš Brno a v současnosti také vedoucím pobočky ZUŠ ve Starém Městě. Současná podoba Dolinečky I. se ustálila v září 2007. Od té doby se děti zúčastnily nejrůznějších vystoupení nejen ve Starém Městě, ale předvedly své umění také na MFF Štěpy 2009, v Hlinsku 2011 a ve Zvoleni 2012. V pěvecké soutěži Zazpívej slavíčku 2009 úspěšně reprezentovala Veronika Zábranská. Marek Pavlica v této soutěži v roce 2011 a 2012 postoupil a vyhrál regionální kolo. Dolinečka vychovává také vynikající verbíře. Mezi nejúspěšnější patří Marek Pavlica, vítěz verbířské soutěže, dalšími šikovnými verbíři jsou Michal Fryšták, Vojtěch Zábranský a Jan Mikuš, všichni získali 3. místo v národní přehlídce verbuňku. Děti postoupily rovněž do krajského kola přehlídky dětských folklorních souborů v roce 2011 a 2013. Sobota: V tkalcovské dílně… Neděle: Bednáři… Vedoucí souboru: Kateřina Vránová, Jarmila Tomešková Vedoucí cimbálové muziky: Radim Snopek, CM ZUŠ Staré Město

66

O souborech

Dolinečka III - Staré Město Dolinečka III vznikla v lednu 2006 a v současné době funguje v počtu 30 dětí (14 dívek a 16 chlapců) ve věku od 12 do15 let. Skupinka pracuje pod vedením manželů Jarmily a Martina Balážových. Vedoucí pěstují v dětech lásku k tradicím, lidovým krojům a pomáhají jim nalézt vzácné podoby lidové kultury. Skupinka má za sebou již řadu vystoupení, jak ve Starém Městě, tak mimo něj. Pravidelně se účastní vystoupení organizovaných městem Staré Město či akcí ve spolupráci s dospělým souborem Dolina, jako jsou vánoční zpívání, vánoční jarmark, Svátek matek, Staroměstský den, Michalské slavnosti. Prezentuje se také každoročně na společných premiérových pořadech Dolinečky. Soubor doprovází CM Rubáš z Buchlovic s primášem Vítězslavem Preclíkem. V roce 2008, 2009 a 2011 se soubor úspěšně zúčastnil MFF Kunovské léto, kde obdržel řadu ocenění. Úspěch skupinka zaznamenala také na Přehlídce dětských folklorních souborů v roce 2009, kde se jí podařilo postoupit do krajského kola. V roce 2010 se úspěšně zapojila do pořadu Děti dětem na MFF ve Strážnici a představila se také divákům v Trenčíně na Slovensku. Pravidelně se jednotlivci prezentují na zpěvácké soutěži Zazpívej, Slavíčku. Skupinka se také věnuje výchově mladých verbířů, kteří na soutěžních přehlídkách slaví pravidelně mnohé úspěchy. V červenci 2011 navštívil soubor 19. ročník Podunajského festivalu v maďarské Kalocsi, kde si získal velký obdiv diváků. Sobota: Neděle:

Zelé… Pres Lopeník k Javorině…

Vedoucí souboru: Choreografie: Vedoucí muziky: Primáš:



Jarmila a Martin Balážovi Jitka Feldvabelová Přemysl Lukeštík, CM Rubáš Vítězslav Preclík

67

O souborech

Hradišťánek - Uherské Hradiště Skupinka vznikla ve školním roce 2006/07 a v současné době má 28 mladých tanečníků a tanečnic (15 děvčat a 13 chlapců). Děti se postupně od forem dětských her a říkadel seznamují s tanci, jejich technickými prvky, zvládají základní cifry, choreografie, písně. V repertoáru souboru jsou figurální tance z Uherskohradišťska, tance ze Strání, moravských Kopanic či luhačovického Zálesí. Již od prvního roku svého působení vystupuje soubor na výchovných koncertech a premiérových pořadech Hradišťánku. V roce 2008, 2010 a 2011, kdy byla autorkou premiérových pořadů Gabriela Směřičková (Svět dětí v obrazech, Pohádkový Hradišťánek, a Hodina tance), vytvořily děti této skupiny základní linku pořadů. O Vánocích roku 2008 se soubor představil v rámci premiérového pořadu souboru Cifra (Adventní obrázky). V letech 2009 a 2011 se zúčastnil Přehlídky dětských folklorních souborů Uherskohradišťska, odkud postoupil do krajské přehlídky v Uh. Brodě. V roce 2010 Hradišťánek spolupracoval také s tanečním oddělením ZUŠ na vánočním pořadu Štědrý večer nastal. Každé dva roky se soubor účastní pořadu Hradišťánek uvádí své hosty. Ke každoročním aktivitám souboru patří jeho účast na Slavnostech vína v Uh. Hradišti i pravidelná vystoupení o vánočních svátcích (vánoční benefiční vystoupení pro zdravotně postižené, vánoční koncerty ZUŠ). V roce 2012 se soubor předvedl na folklorním festivalu v Dambořicích, na podzim 2012 pak na Slavnostech vína na Pražském hradě. Vedoucí souboru:

68

Mgr. Gabriela Směřičková, Mgr. Martina Kocábová, Bc. Magdalena Tarcalová

O souborech

Věneček - Kunovice V Kunovicích působí celkem pět dětských folklorních souborů, z nichž dětský folklorní soubor Věneček je skupinkou, která sdružuje nejmladší děti. Soubor navštěvují děti ve věku od 2 do 5 let spolu s maminkami, babičkami či tetami. Tato skupinka funguje od roku 2009. Do repertoáru souboru patří tanečky, hry, říkadla, písničky, pohádky, zkrátka vše, čím se malé děti na Slovácku dříve bavily. Skupinka se zatím prezentovala na kulturních akcích v rámci města Kunovice (jízda králů, Svátek matek, vánoční zpívání, dětský folklorní festival Kunovské léto, Slavnosti vína v Uherském Hradišti). V roce 2011 dosáhl Věneček úspěchu na přehlídce dětských folklorních souborů v Uherském Hradišti a postoupil s pásmem Běžela ovečka do krajského kola v Uh. Brodě. Sobota: Běžel tudy zajíček… Neděle: Poslyšte myši… Vedoucí souboru: Zdeňka Hašková Vedoucí muziky: Ondřej Siman, primáš CM Lintava, Kunovice

69

O souborech

Malý Handrláček - Kunovice Soubor Malý Handrláček vznikl v září 2012 a tvoří jej děti, které v minulém roce ještě tančily společně s maminkami v souboru Věneček. Děti již odrostly hrám, při kterých je kolébají maminky na rukou, a proto vzešel od rodičů požadavek na založení nového souborku, ve kterém by děti již tancovaly samy. Jedná se o skupinku dětí ve věku od 5 do 6 let. Sobota: Neděle:

Kominíci… Ptačí radovánky…

Vedoucí souboru: Vedoucí taneční složky: Vedoucí muziky:

70

Mgr. Martina Kozelková Kristýna Hoplíčková Monika Kropáčková Mgr. Martina Kozelková Ondřej Siman, primáš CM Lintava, Kunovice

O souborech

Handrláček - Kunovice Dětský folklorní soubor Handrláček vznikl jako národopisný zájmový kroužek v roce 2009 při Základní škole U Pálenice. Nyní soubor navštěvuje 32 dětí od druhé do šesté třídy, které rády tančí a zpívají. Děti se učí říkanky, písničky i párové tance z oblasti hradišťského Dolňácka, Kopanic, Strání. Ve svém repertoáru má soubor dívčí sólové i sborové zpěvy, verbuňk v podání chlapecké složky i taneční pásma v jevištní úpravě. Za krátkou dobu působení se může Handrláček pochlubit několika úspěchy - v soutěži ,,Zazpívej, slavíčku “ porota vybrala Barunku Fornůskovou, Lucinku Kydlíčkovou, Radovana Simana a Petra Polácha mezi finalisty, kteří si zazpívali s muzikou. V letošním roce Petr vyhrál ve své kategorii 5. a 6. tříd. Zároveň dostal pozvání televize Noe do pořadu Sedmihlásek. I. místo ve své kategorii ve verbířské soutěži a zároveň účast na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici získal Radovan Siman. Mezi šikovné verbíře patří i Petr Polách, Ondra Třetina, Matěj Snopek, Mikuláš Fornůsek a Jakub Machálek. Posledně jmenovaný byl kunovským králem na Jízdě králů 2012. V roce 2011 se soubor zúčastnil oblastní přehlídky dětských folklorních souborů a s pochvalným hodnocením poroty postoupil do krajského kola v Uh. Brodě. Kolektiv se aktivně účastní hradišťských Slavností vína, vánočního zpívání, fašankového průvodu, vystupoval v programu Jízdy králů v Kunovicích, popřál městu k 20. výročí založení a potěšil svým vystoupením maminky k jejich svátku. V červnu se Handrláček zúčastnil průvodu a úspěšného vystoupení na dětském festivalu Štěpy ve Veselí nad Moravou. Účastní se také každoročně Kunovského léta. Soubor poprvé reprezentoval Českou republiku na Slovensku na festivalu v Horní Marikové, navštívil Trenčín a Kapušanský festival na východním Slovensku. V loňském roce se představil divákům na velkém Mezinárodním festivalu v Liptále. O prázdninách se připravuje na zájezd do Rakouska. Sobota: Neděle:

U rybníka Už tambor bubnuje

Vedoucí souboru: Mgr. Ivana Janásová, Zdeňka Hašková Vedoucí muziky: CM Lintava, primáš Ondřej Siman

71

O souborech

Kunovjánek - Kunovice Dětský folklorní soubor Kunovjánek vznikl v roce 2006. Navštěvují jej děti ve věku od 6 do10 let. Děti se v soboru učí známým i novým písničkám, lidovým hrám a tanečkům z regionu Dolňácka. Jsou vedeny zejména k přirozenému dětskému projevu, vztahu a vědomí významu folkloru v našem regionu. Děti se zúčastňují většiny kulturních událostí v Kunovicích (fašanek, Den matek, jízda králů, Svatováclavské hody s právem, zpívání u vánočního stromu…). Soubor se každoročně aktivně účastní Slováckých slavností vína a téměř každý měsíc svým vystoupením vítá nové kunovské občánky. Letos na podzim začal soubor Kunovjánek spolupracovat s dětskou cimbálovou muzikou Slovácké ZUŠ pod vedením MgA. Jiřího Pospíchala. Tato spolupráce se postupně rozvíjí a prospívá růstu obou skupin. Sobota: Neděle:

A včíl jatelinku! Otlúkaj sa píšťaličko…

Vedoucí souboru a taneční složky: Vedoucí muziky:

72

Mgr. Pavlína Hrdlíková Mgr. Romana Hanušáková Martina Hlaváčová MgA. Jiří Pospíchal, CM Slovácké ZUŠ Uh. Hradiště

O souborech

DĚCKA Z KUNOVIC Soubor Děcka z Kunovic má dlouholetou tradici. Byl založen již v roce 1964, přičemž dlouholetou vedoucí souboru je Romana Habartová, která stojí v jeho čele od roku 1986. V současné době čítá skupina na 30 členů ve věku od 12 do 17let. Náměty pro svou práci čerpá soubor především v oblasti Dolňácka a moravsko-slovenského pomezí. V repertoáru má písně a tance z Kunovic, Hluku, Dolního Němčí, Strání, Korytné, Starého Hrozenkova, Myjavy a Trenčína. Vedle prezentace autentického materiálu se Děcka z Kunovic rády ubírají cestou stylizace pro scénu. Při vystoupeních tanečníky doprovází již 20 let cimbálová muzika s nezaměnitelným rukopisem jejich vedoucího a ředitele školy Františka Říhy. V roce 2009 byla CM Pramének při ZUŠ z Uherského Ostrohu vystřídána novou generací CM Šefranica při ZUŠ Hluk. K největším úspěchům této generace patří 2. místo muziky na Celostátní přehlídce cimbálových muzik v Mikulově 2012. Soubor i muzika se představila na MFF Strážnice 2012 a začátkem července odjíždí na zahraniční festival do Nowego Targu v Polsku a poté na Slovensku. Sobota: Neděle:

Na lúce – o hračce jménem káča, o kačenách i dívkách jménem Kačenka. Na tých Kopanicách – tance ze Starého Hrozenkova.

Umělecká vedoucí, choreografka: Organizační vedoucí: Vedoucí souboru: Umělecký vedoucí hudební úpravy: Primáška:

Romana Habartová Šárka Smělíková Martina Habartová František Říha Michaela Křápková

Z Uherského Ostrohu pochází mladičká cimbálová muzika Pramének. Navazuje na bývalou úspěšnou generaci stejnojmenné muziky. Systematicky pracuje od roku 2012 při ZUŠ v Uherském Ostrohu pod vedením Radima Havlíčka. Členové Praménku pocházejí z Kunovic, Ostrožské Nové Vsi, Uherského Ostrohu, Ostrožské Lhoty, Veletin, Moravského Písku a Vnorov. Někteří hráči jsou úspěšní nejen v oblasti hudby, ale také v gymnastice, fotbalu (i ženském), aerobiku, rybaření a šachu. mezidětmi jsou vynikající sóloví zpěváci, tanečníci a verbíři. Svým nadšením a nezvyklou úrovní získala vítězství v ústředním kole soutěže ZUŠ v roce 2012 v Mikulově, obdiv sklidila při vystoupeních na „Kunovském létě“, přehlídce mladých muzik „Hucký bombóz“ v Hluku i jinde, má perspektivu zařadit se mezi nejvýraznější soubory regionu. Umělecký vedoucí: Radim Havlíček

73

„Kunovské léto” 2013

Folklorní soubory na festivalu „Kunovské léto” 2013 Zahraničí:

Arbana – Tirana, Albánie Mugurelul – Sighetu Marmatiei, Rumunsko Vesnyanka – Rivne, Ukrajina Liszt AMI – Bokréta Gyerökök csoport – Kalocsa, Maďarsko Zespół Pieśni i Tańca INA – Goleniów, Polsko Dúbravienka – Prešov, Slovensko

Česká republika: Mladinka – Plzeň Dolinečka I – Staré Město Dolinečka III – Staré Město Břeclavánek – Břeclav Olšavěnka – Uherský Brod Kopaničarek – Starý Hrozenkov Hrozének – Bulhary Dunajek – Dolní Dunajovice Kordulka – Starý Poddvorov Šefranica, Pramének – Uherský Ostroh Věneček – Kunovice Malý Handrláček – Kunovice Kunovjánek – Kunovice Handrláček – Kunovice Děcka z Kunovic – Kunovice

Muziky:

74

CM Jana Minkse CM Mladí Burčáci CM Šafranica CM Pramének ZUŠ Uh. Ostroh CM Olina CM Lintava Muziky všech zúčastněných souborů

„Kunovské léto” 2013

Odborná porota festivalu 2013 Jaroslav Švach, Břeclav: verbíř, dlouholetý vedoucí taneční skupiny, tanečník a zpěvák Břeclavanu, zakladatel a bývalý vedoucí Břeclavánku, nyní vedoucí čtyř dětských souborů a seniorského Old Stars Břeclav, kde je stále aktivním tanečníkem, organizátor folklorních aktivit na Podluží, člen sboru lektorů a znalců verbuňku z regionu Podluží při NÚLK ve Strážnici. Josef Bazala, Staré Město: zpěvák, tanečník, verbíř, dlouholetý vedoucí souboru Dolina a Dolinečka, vítěz verbířských soutěží, organizátor verbířských soutěží Uherskohradišťska a Brodska, lektor a znalec verbuňku z regionu hradišťské Dolňácko při NÚLK ve Strážnici, porotce strážnické „Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku”. Rudolf Tuček, Lednice: předseda Sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku při NÚLK, porotce Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na MFF Strážnice, spoluautor Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, znalec a tanečník verbuňku z Podluží. Rostislav Marada: člen sboru lektorů verbuňku při NÚLK Strážnice, porotce verbířské soutěže na kyjovském Dolňácku, dlouholetý tanečník souboru Lúčka, emeritní vedoucí a starosta Slováckého krúžku SvatobořiceMistřín, ředitel MFF Mistřín (Kyjovsko). Tomáš Machalínek, Kyjov: folklorista, zpěvák, tanečník, verbíř, dlouholetý člen Slováckého souboru v Kyjově, člen sboru lektorů a znalců verbuňku z regionu kyjovské Dolňácko při NÚLK ve Strážnici, porotce strážnické “Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku”. Karel Vymazal, Velké Pavlovice: zpěvák, tanečník, verbíř, vítěz verbířských soutěží, organizátor, lektor a znalec verbuňku z oblasti hanácko-slováckého pomezí. Petr Vozár, Uherský Brod: stále aktivní verbíř z Uherskobrodska, člen Sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku při NÚLK, porotce Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na MFF Strážnice, porotce dětských verbířů na MDFF Kunovské léto a subregionálních přehlídek. Ing. Jaroslav Schottl, Uherské Hradiště: muzikant, hudební upravovatel, autor pořadů, umělecký vedoucí CM Kunovjan Hana Sluštíková, Zlín: taneční pedagog, choreograf a autor pořadů PhDr. Věra Kovářů, Brno: dlouholetá tanečnice souboru Kašava a Polana, znalkyně lidové kultury Slovácka a Valašska, tanečnice a zpěvačka, etnografka, choreografka, choreoložka, instruktorka valašských souborů, poradkyně folklorních souborů a vesnických skupin Moravy a Slezska v oblasti krojového vybavení i hudebního a tanečního repertoáru. Mgr. Magdalena Maňáková, Strážnice: etnoložka, tanečnice a zpěvačka, choreografka a autorka pořadů, znalkyněv lidové kultury Horňácka. PhDr. Romana Habartová, Kunovice: etnografka, choreografka, dlouholetá tanečnice souboru Kunovjan, bývalá umělecká vedoucí FS Kunovjan, vedoucí souboru Děcka z Kunovic, autorka pořadů na festivalech u nás i v zahraničí.

75

Tým festivalu

Realizační tým festivalu 2013 Ředitelka festivalu:

Romana Habartová

Vedoucí organizačního výboru, hospodář, ubytování, stravování: Libor Habarta Tajemnice festivalu, vedení týmu hostesek: Marta Polášková Vedoucí technického zajištění areálu:

Tomáš Miklík

Technické zajištění festivalu:

František Bartoň, Zbyněk Vávra, Michal Frecer

Vedoucí dopravy:

Antonín Polášek

Ubytování souborů:

Jakub Sabák

Překlady a tlumočení:

Lucie Nováková, Terezie Habartová

Koordinátor města:

Jan Šobáň, Ivana Lúčná

Koordinátor Zahrady Moravy:

Helena Hlavačková

Spolupráce:

DDM Šikula, Žabka, OS Slunéčko - Jitka Nováková

Koordinátor „Luhačovic“:

Petra Hrbáčová

Dokumentace:

Jakub Sabák, Miloš Snížek, Romana Habartová

Programový vedoucí:

Romana Habartová

Moderace a inspice:

Terezie Habartová, Romana Habartová, Pavlína Hrlíková-Velecká, Helena Hlavačková, Barbora Majíčková, Alžběta Šáchová, Zdeňka Hašková, Denisa Šestíková, Jiří Šimek, Jan Blahůšek

Produkční pořadů:

Erik Feldvabel, Jakub Tomala, Libor Habarta, Markéta Sukupová, Martina Habartová, Helena Hlavačková

Hostesky:

Marta Polášková

Péče o účinkující:

Michal Buksa



Pitný režim pro učinkující:

Tomáš Miklík



Zdravotní a hygienická služba:

Libor Habarta



Vstupenky:

Jana Holásková, Ludmila Hubíková, Jarmila Fornůsková

Hostesky:

Simona Miskovičová, Kateřina Vašíčková, Kateřina Andrýsková, Eva Kyseláková, Denisa Kukulková, Darja Nožičková, Lucie Mitáčková, Alexandra Turečková, Dominika Sojáková, Anna Sikorová, Ivana Skupinová, Martina Malenovská, Kateřina Nováková, Štěpánka Dvořanová, Andrea Cilečková



Pozdrav všem, kteří jsou v současné době nemocní a nemohou být s námi.

76



Uplynulé ročníky

festival „Kunovské léto” 1994–2012 1. ročníku festivalu „Kunovské léto” 1994 se zúčastnily tyto soubory: Jičíňánek, Jičín Olšinka, Orlová Valášek, Zlín Štěpnička, Veselí nad Moravou Šohajek, Vlčnov Hradišťánek III. a IV., Uherské Hradiště Handrláček I., II., III., Kunovice Handrlačky, Kunovice Děcka z Kunovic 2. ročníku festivalu „Kunovské léto” 1995 se zúčastnily tyto soubory: Zespól piesni i tanca ziemi cieszynskiej, Polsko Štvorlístok, Trenčianská Turná Malí Jackové, Jablunkov Ostrožánek, Uherský Ostroh Žerotínek, Strážnice Kohútek, Bánov Kopaničárek, Starý Hrozenkov Sedmikvítek, Frenštát pod Radhoštěm Pálavánek, Mikulov Hradišťánek V., Uherské Hradiště Handrláček I., II., Kunovice Handrlačky, Kunovice Děcka z Kunovic 3. ročníku festivalu „Kunovské léto” 1996 se zúčastnily tyto soubory: Šeltinis, Litva Teplanček, Trenčanská Teplá Barvínek, Zlín Břeclavánek, Břeclav Ostravička, Frýdek-Místek Rosénka, Praha Slezánek, Český Těšín Nivnička, Nivnice Ostrožánek, Uherský Ostroh Dolinečka, Staré Město Hradišťánek III., Uherské Hradiště Handrláček I., II., Kunovice Handrlačky, Kunovice Děcka z Kunovic 4. ročníku festivalu „Kunovské léto” 1997 se zúčastnily tyto soubory: Solnyško, Rusko Komes, Polsko Perníček, Pardubice Vonička, Havířov Pištělákův dětský soubor písní a tanců, Brno Hradišťánek VI., Uherské Hradiště Handrláček I., II., Kunovice Handrlačky, Kunovice Děcka z Kunovic 5. ročníku festivalu „Kunovské léto” 1998 se zúčastnily tyto soubory: Trójczyce, Polsko Jarošáček, Mělník Tecza, Polsko Jičíňáček, Jičín Lúčka, Bratislava Nivnička, Nivnice Bajdýšek, Třebíč Zálesáčci, Luhačovice Hlubinka, Ostrava Dolinečka, Staré Město Handrláček I., II., Kunovice Malý Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic 6. ročníku festivalu „Kunovské léto” 1999 se zúčastnily tyto soubory: Powiœloki, Polsko Artugna, Itálie Mladinka, Plzeň Lučinka, Praha Malá Lipta, Liptál Slováček, Brno Radovánek, Napajedla Světlovánek, Bojkovice Rosénka, Spytihněv Hradišťánek, Uh. Hradiště Malý Handrláček, Kunovice Handrláček I, II, Kunovice Děcka z Kunovic

77

Uplynulé ročníky

festival „Kunovské léto” 1994–2012 7. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2000 se zúčastnily tyto soubory: Mousikochoreytikos Omilos Alexandrias, Řecko Kočo Racin, Makedonie Ryki, Polsko Vrchárik, Slovensko Malý Vizovjánek, Vizovice Malušata, Liptál Malenky, Ostrov Kančúch, Vlčnov Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uh. Hradiště Handrláček I, Kunovice Handrláček II, Kunovice Malý Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic 8. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2001 se zúčastnily tyto soubory: Ani, Armenie Zemplén, Maďarsko Žuna, Chorvatsko Zamojszczyzna, Polsko Štvorlístok, Slovensko Rozmarýnek, Praha Vonička, Havířov DFS Skoronice Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uh. Hradiště Malý Handrláček I a II, Kunovice Handrláček I a II, Kunovice Děcka z Kunovic 9. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2002 se zúčastnily tyto soubory: Trakijce, Sinite kambanky, Bulharsko Starinš, Narbuli, Lotyšsko Dzieciêcy zespó³ tañca ludowego Œwidnik, Polsko Ďumbier, Šarišanček, Slovensko Malý Furiant, České Budějovice Malá Ostravica, Frýdek Místek Malá Jasénka, Vsetín Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uherské Hradiště Merínek, Kunovice Malý Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic Handrláček, Kunovice Handrlák, Kunovice 10. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2003 se zúčastnily tyto soubory: Tonalli, Ambar, Mexiko Darshali, Mumbai, Indie Aglika, Sliven, Bulharsko Šeltinis, Kaunas, Litva Pieniny, Spišská Stará Ves, Slovensko Mladinka, Plzeň Slezánek, Český Těšín Kopaničárek, Starý Hrozenkov Štěpnička, Veselí nad Moravou Dolinečka, Staré Město Merínek, Kunovice Malý Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic Handrláček, Kunovice 11. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2004 se zúčastnily tyto soubory: Mimino, Tbilisi, Gruzie Philip Kutev, Kotel, Bulharsko Zsivajgó, Kazár, Maďarsko Zamojszczyzna, Zamoœæ, Polsko He³pančok, He³pa, Slovensko Jičíňáček, Jičín Malá Lipta, Liptál Vínek, Zlín Světlovánek, Bojkovice Popovjánek, Popovice Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uh. Hradiště Merínek, Kunovice Malý Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic Handrláček, Kunovice 12. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2005 se zúčastnily tyto soubory: M-Bunda, Kongo Mileta Protiæ, Tovariœevo, Srbsko Ahmet Uyar, Bursa, Turecko Memelite, Bauska, Lotyšsko Békés, Békés, Maďarsko Powiœloki, Opole Lubelskie, Polsko Skaličánek, Skalica Kapušančan, Kapušany Gymnik, Bratislava, Slovensko Kyjovánek, Kyjov

78

Uplynulé ročníky

festival „Kunovské léto” 1994–2012

Malá Vonica, Zlín Merínek, Kunovice Děcka z Kunovic

Dolinečka, Staré Město Malý Handrláček, Kunovice Handrláček, Kunovice

13. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2006 se zúčastnily tyto soubory: Pungo Music & Dance Theater, Hsin-Ying City, Taiwan Astghik, Aghavnadzor, Arménie Bakony, Höcögö, Vérteskethely Eszterlánc, Réde, Maďarsko Vesselie, Sliven, Bulharsko Warszawianka, Warszawa, Polsko Kremienok, Bratislava, Slovensko Úsměv, Opava Veličánek, Velká nad Veličkou Křenováček, Křenovice Popovjánek, Popovice Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uh. Hradiště Merínek, Kunovice Malý Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic Handrláček, Kunovice









14. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2007 se zúčastnily tyto soubory: Ailotos, Řecko Kud Orfej Andriljek, Srbsko Klások, Slovensko Bakony, Maďarsko Mladinka, Plzeň Břeclavánek, Břeclav Ovečky, Valašské Meziříčí Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uh. Hradiště Děcka z Buchlovic, Buchlovice Kyjovánek, Kyjov Kunovjánek, Kunovice Merínek, Kunovice Malý Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic, Kunovice Handrláček, Kunovice 15. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2008 se zúčastnily tyto soubory: Laografikos Omilos Poligirou, Řecko Herbessus, Itálie Laprebi, Gruzie Ahoy Folk Dance Group, Turecko Höcögõk, Maďarsko Zemplínik, Slovensko Malý vtáčnik, Slovensko Turanček, Slovensko Klobúčánek, Valašské Klobouky Holúbek, Uherský Brod Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uh. Hradiště Děcka z Buchlovic, Buchlovice Kyjovánek, Kyjov Kunovjánek, Kunovice Děcka z Kunovic, Kunovice Handrláček, Kunovice 16. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2009 se zúčastnily tyto soubory: Doina, Rumunskoa Gaida, Lotyšsko Perlyna, Ukrajina Ivan Mažuraniæ, Chorvatsko Belencéres, Maďarsko Ďumbier, Slovensko Fialka, Slovensko Gerulata, Slovensko Radost, Pardubice Malý Mionší, Dolní Lomná Dolinečka, Staré Město Hradišťánek, Uh. Hradiště Buchlovjánek, Buchlovice Popovjánek, Popovice Trnéčka, Jarošov Lhotáček, Nová Lhota Velehrádek, Velehrad Stodolánek, Modrá Polešovjánek, Polešovice Věneček, Kunovice Kunovjánek, Kunovice Merínek, Kunovice Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic

79

Uplynulé ročníky

festival „Kunovské léto” 1994–2012 17. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2010 se zúčastnily tyto soubory: Organizacija za narodnu umetnost, Kragujevac, Srbsko Mali Grojcowianie, Wieprz, Polsko Kitka Cvete, Varna, Bulharsko Belencéres, Békés, Maďarsko Rozmarija, Prešov, Slovensko Biela Voda, Púchov, Slovensko Maryjánek, Zlín Dolinečka I ., Staré Město Žarúžek, Hluk Hluboček, Hluk Hradišťánek V., Uh. Hradiště Děcka z Buchlovic I., Buchlovice Trnéčka, Jarošov Pentlička, Boršice Písečánek, Moravský Písek Veleťánek, Veletiny Věneček, Kunovice Merínek, Kunovice Kunovjánek, Kunovice Děcka z Kunovic Handrláček, Kunovice 18. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2011 se zúčastnily tyto soubory: KUD Grigor Prlicev, Skopje, Makedonie Kolo, Koper, Slovinsko Kuršiukai, Alkiukai, Klaipėdia, Litva Bokréta Egyesulet, Kalosca, Maďarsko Malý Vtáčnik, Prievidza, Slovensko Nezábudky, Drietoma, Slovensko Kapušančan, Kapušany, Slovensko Lúčnica, Bratislava, Slovensko Jitřenka, Český Krumlov Bartošův dětský soubor, Zlín Trnečka, Zlín Dolinečka, Staré Město Věneček, Kunovice Kunovjánek, Kunovice Merínek, Kunovice Handrláček, Kunovice Děcka z Kunovic, Kunovice 19. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2012 se zúčastnily tyto soubory: Beşiktaş beledivesi oyun gençlik ve spor kulübü, Istanbul, Turecko Belencéres, Békés, Maďarsko Hyrni, Nowy Targ, Polsko Tradicija, Trstenik, Srbsko DFS Venček, Poprad, Slovensko Olšavka, Sačurov, Slovensko Polešovjánek - Polešovice Pláňata - Halenkovice Děcka z Buchlovic - Buchlovice Veleťánek - Veletiny Dolinečka I. - Staré Město Dolinečka II. - Staré Město Kunovjánek - Kunovice Věneček - Kunovice Merínek - Kunovice Handrláček - Kunovice Děcka z Kunovic - Kunovice

80

















Sponzoři festivalu

Sponzoři XIX. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2013 Agentura NP - Staré Město CItröen uh car s.r.o. - Uh. Hradiště D & Z servis, spol. s r.o. - Kunovice Favex s.r.o. - Uherské Hradiště Karel FRANEK - Kunovice Gemco s.r.o. - Uherské Hradiště H + H autobazar - Kunovice Klenotnictví Sládková - Uh. Hradiště Klub kultury - Uh. Hradiště Kovář - maso-uzeniny - Míkovice PaPP - Uh. Hradiště PS Slovácko - Kunovice Schulte - Uherské Hradiště Termos - Kunovice Tradix - Uherské Hradiště Trefal, s.r.o. - Kunovice Tufír - šlosar - Kunovice EPS - Kunovice TESCOMA - Zlín PEUGOT - Kunovice KOVOKON - Kunovice

81

Sponzoři festivalu

Sponzoři XIX. ročníku festivalu „Kunovské léto” 2013 Mediální partner

®

82

„Kunovské

léto”

21. ročník Mezinárodního dětského folklorního festivalu „Kunovské léto“ se uskuteční 17. – 22. 6. 2014 Programový sborník 20. MDFF „Kunovské léto“ 2013 Texty a grafická úprava: Romana Habartová Spolupráce: Helena Hlavačková Překlady: Lucie Polášková, Terezie Habartová, Romana Habartová, Helena Hlavačková, Michal Grebeň Fotografie: Ladislav Chvalkovský, Romana Habartová, Jiří Jurča a archiv souborů a sdružení Kunovjan Vydalo: Občanské sdružení „Kunovjan“ Tisk: Agentura NP, Staré Město Náklad 350 kusů Červen 2013

Občanské sdružení „Kunovjan“ 686 04 KUNOVICE, Záchalupčí 952 tel. +420 775 085 333, + 420 775 084 333 E-mail: [email protected] [email protected] [email protected]

83