ZP 10/2013
ZP 10/2013
Bulletin Provincie kapucínů v ČR č. 10 (říjen) 2013/XX
Zápis ze setkání definitoria č. 12 Datum konání: 15. 10. 2013 Místo konání: klášter Brno Přítomni: provinciál br. Bonaventura, definitoři: br. Kryštof, br. Tomáš, br. Vojtěch, br. Serafín.
Jednání
228
1. SEZNÁMENÍ DEFINITORIA S POŠTOU 2. SMLOUVA O SPOLUPRÁCI Bratr generál nám oznámil, že spolupráce ve formaci není považována za personální spolupráci mezi provinciemi a tudíž ji nemusí schvalovat. 3. ZAHRADA BRNO Probíhají jednání s magistrátem. Možné úpravy jsou limitovány současnými finančními možnostmi Provincie i města. 4. SUŠICE Br. Bonaventura seznámil definitory s návrhy Ing. Tošovského na stavbu dílny na klášterní zahradě. Po diskusi byla schválena varianta „B“. Br. Serafín poděkoval postulantům za pomoc při těžbě palivového dříví při jejich pobytu v Sušici ve dnech 22. – 27. září 2013. 5. CECOC Vše najdeme na internetových stránkách. 6. BRATRSKÁ NÁVŠTĚVA BR. ŠTEFANA 18. – 21. X. 2013 Pátek Sušice, Brno, v sobotu odpoledne Olomouc, neděle dopoledne Šternberk a pak Praha Nové Město, pondělí Praha Hradčany. 7. POSTULANTI Br. Michal Sobolovský ukončil po dohodě se slovenským provinciálem postulát, a vrátil se na Slovensko. 205
ZP 10/2013 8. PROJEKT LITURGICKÉHO PROSTORU LORETY Bratr provinciál chce znovu posoudit návrh p. Olivy na liturgický prostor kostela Narození Páně. 9. DEVADESÁTÉ NAROZENINY BR. ANASTÁZE 90. narozeniny br. Anastáze se budou slavit 6. 11. Všichni bratři jsou zváni na Hradčany. 10. FRMOL Z rozhodnutí provinciála ať jsou z našich stránek odstraněny všechny názvy a odkazy FrMolu, vzhledem k tomu, že oficiálně tato organizace neexistuje. 11. ŽÁDOST O PODPORU VYDÁNÍ PUBLIKACE Br. Bonaventura informoval, že dostal žádost od některých příbuzných br. Bubeníků za účelem finanční podpory vydání publikace o těchto našich zemřelých spolubratrech. Pro nízkou úroveň této publikace a její nevyváženost, se rozhodl, že provincie vydání publikace nepodpoří. 12. DEBATA JAK VHODNĚ ZABEZPEČIT NÁŠ ŽIVOT Z iniciativy br. Kryštofa proběhla debata o vhodnosti způsobu zabezpečení našeho života s ohledem na zaměstnance a pronájmy.
ZP 10/2013
07.09.2013 Olomouc
Návrh zahrady v Sušici
206
227
ZP 10/2013
ZP 10/2013
Výběr z Došlé pošty 7.9. Br. Cyril vystavil poslední vůli, prohlášení před složením doživotních slibů a doklad o složení doživotních slibů. 12.9. Katastrální úřad Jihomoravského kraje v Brně zaslal usnesení o přerušení řízení ve věci převodu pozemků v Brně-Bohunicích. 12.9. Národní archiv zažádal o povolení k zpřístupnění archiválií žadatelům v rámci zákona o restitucích. 23.9. Generální postulátor zaslal Normy vicepostulatury. 26.9. Ministr generál zaslal odpověď na naši žádost o schválení smlouvy o spolupráci v počáteční formaci se Slovenskou provincií. 30.9. Národní ministr SFŘ zažádal o ustanovení duchovního asistenta pro nově vznikající společenství v Sušici. 4.10. Magistrát hl. m. Prahy zaslal závazné rozhodnutí k úpravám výklenku zpovědnice v lodi kostela sv. Josefa.
Výběr z Odeslané pošty 4.9. Generální kurii byla zaslána žádost o schválení převodu klášterního kostela v Kolíně na farnost. 4.9. Primátoru města Brna byl zaslán dotaz, zda město má zájem o naše zahrady v Brně. 14.9. Farnosti Dolní Bojanovice a Brněnskému biskupství bylo zasláno oznámení o složení doživotních slibů br. Cyrila. 30.9. Br. Serafínovi a NR SFŘ byl zaslán jmenovací dekret duchovního asistenta vznikajícího společenství SFŘ v Sušici.
226
207
ZP 10/2013
Dohoda o spolupráci v počáteční formaci. Provincie kapucínů v ČR a Kapucíni na Slovensku
ZP 10/2013
Doživotní sliby br. Cyrila
POSTULÁT a NOVICIÁT 1. Společná fáze postulátu pro kandidáty kapucínského života obou provincií se odehrává v klášteře Provincie kapucínů v ČR v Praze na Hradčanech. 2. Společná fáze noviciátu obou provincií se odehrává v klášteře Provincie kapucínů v SR na Kremnických Baniach. 3. Začátek postulátu je stanoven na 2.8., každého roku. 4. Začátek noviciátu je stanoven na 2.8., každého roku. 5. S každým jednotlivým postulantem se na začátku postulátu sepíše prohlášení podepsané postulantem, magistrem postulátu a jedním svědkem, v němž postulant vyjádří motiv svého vstupu do řádu (služba Bohu a lidem) a zároveň prohlásí, že v případě odchodu z řádu z jakýchkoliv důvodů nebude žádat ani od své provincie (ani od jiné provincie) ani od místní komunity bratří žádnou náhradu za vykonanou práci. 6. Náklady na živobytí (strava, oblečení, jiné osobní výdaje) hradí jednotlivé provincie za své postulanty a novice. Suma je fixně stanovena na 250 euro na jednoho bratra za měsíc. Platba proběhne 2x ročně, způsob dle dohody. 7. O náklady na živobytí obou submagistrů , kteří se stávají stálými členy místních formačních komunit se postarají příslušné provincie. 8. Každá provincie si zajistí zdravotní pojištění svých postulantů a noviců. Pokud by submagistr postulantů nebyl zaměstnán v ČR, postarala by se o jeho zdravotní pojištění slovenská provincie. 9. Dohoda platí do konce volebního období 2015.
208
225
ZP 10/2013 školu. Od konce 60. let tvoří katolíci v kongresu největší konfesní skupinu: 30%. Všech protestantských denominací je zde 56%. Poprvé v historii se označila jedna nositelka mandátu za ateistku. V celkové populaci tvoří ateisté 5%. (2013-01) • Ženy i muži vstupující do klášterů v USA jsou dnes mladší, vzdělanější než v předchozích letech. Průměrný věk řeholnic při skládání věčných slibů byl 39 let (o 4 méně než v předchozích letech) a u řeholníků 42 let. Z 65% jsou bílí, 19% asijského původu, 9% hispánského. 70% se narodilo v USA, zbylí nejčastěji pochází z Vietnamu, Filipín a Indie. 94% pochází z katolických rodin, 79% má oba rodiče katolíky. 48% z nich navštěvovalo katolickou základní školu, 36% katolickou střední školu. U řeholnic 56% vstupovalo s minimálně bakalářským titulem, u řeholníků to bylo dokonce 76%. Třetina před vstupem byla zapojena do různých společenství, čtvrtina byla aktivní v akademických náboženských aktivitách, pětina ministrovala. 95% se pravidelně soukromě modlilo, 2/3 udělalo poustevnickou zkušenost, pravidelně se modlilo růženec, 60% navštěvovalo adorace, polovina byla zapojena do katechetických nebo biblických skupin či měla duchovní vedení. Průměrný věk, kdy pocítili své řeholní povolání klesl na 19 let, u poloviny byl dokonce do 17 let. 86% z nich se zúčastnilo nějakého programu na rozlišení povolání. • V loňském roce měla katolická církev v USA – 38.964 kněží z toho 12.303 řeholních, 17.289 trvalých jáhnů, 3.723 bohoslovců, 4.477 řeholníků, 54.018 řeholnic, 17.644 farností, z toho 3.389 bez tam sídlícího faráře. V 459 farnostech biskupové svěřili pastoraci farnosti jáhnovi, řeholníkovi, řeholnici či jinému laikovi. Kněžských svěcení bylo 480. Katolická populace čítá 66,3 milionu obyvatel, se započtením nelegálních přistěhovalců se odhaduje na 78,2 milionu. Katolických základních škol je 5.636 s milionem a 441 tisíci žáky, katolických středních škol je 1.205 s 590.883 studenty. • V roce 2012 odešlo z katolické církve v Německu o 6,5% méně členů než o rok dříve (118 288 katolíků, o 8200 méně než r. 2011). Katolická církev má stále 24,3 milionu členů, což je 30,3% občanů SRN. Počet osob přijatých do církve (3 083) se jen mírně snížil, na stejné úrovni jako loni zůstává počet znovu přijatých osob (7 193) a počet pohřbů (247 500). Došlo k mírnému nárůstu počtu svateb (47 136 párů, o 1 100 více než v předchozím roce). Počet křtů v katolické církvi se snížil z 169 600 na 167 600. Ve 27 katolických diecézích a 11 222 farnostech věnovalo pastoraci 14 636 kněží, z toho 2 164 řádových. O rok dříve v pastoraci působilo 14 847 kněží, mezi nimiž bylo 2 200 řádových duchovních. Počet řádových kněží činí celkem 3 148. Počet řeholníků je 4 513, zatímco řeholnic 19 278. Počet laiků působících v pastorační službě mírně vzrůstá. V roce 2012 bylo 3 144 stálých jáhnů (o 38 více), 3 119 pastoračních asistentů (o 5 více) a 4 479 farních asistentů (o 11 více). Od roku 1990 se jejich počet zdvojnásobil. (2013-08)
224
ZP 10/2013 Ve dnech 7. - 10. října 2013 se na Velehradě konalo setkání vyšších představených našeho řádu ze střední a východní Evropy (CECOC). Z jednání uvádím alespoň několik informací. V Chorvatské provincii mají 45 bratří s věčnými sliby, 2 bratry s časnými sliby, 4 novice a 12 postulantů. Celkem mají 9 konventů, z toho 6 spojených s farností. Prakticky celou počáteční formaci mají v Itálii. Letos vydali Historii františkánství (L. Iriarte) v chorvatštině. Běloruská viceprovincie má celkem 39 bratří v sedmi konventech. Z toho je 7 bratří laiků, 5 studentů, 2 junioři, 2 novici a 4 postulanti. Viceprovincie se snaží získat i registraci církevní právnické osoby před státem, což už snad bude do konce letošního roku. Generální přestavená sester kapucínek Nejsvětějšího Srdce přijala pozvání k tomu, aby sestry začaly působit i v Bělorusku. Dvě kandidátky z Běloruska už k nim vstoupily do postulátu. Delegatura Maďarska má po dlouhé době bez povolání dva zájemce, kteří zahájili postulát v Benátské provincii. Slovenská provincie oceňuje spolupráci na poli počáteční formace s naší provincií. V současnosti mají 3 postulanty, 1 novice, 4 juniory a 4 studenty. V Kustodii Švédska žije 12 bratří ve čtyřech komunitách s nimiž jsou spojeny farnosti. Většinou se věnují cizincům, neboť švédská společnost je silně sekularizovaná a protestantská. Slouží však ve švédštině, neboť slouží samozřejmě i Švédům. Místní povolání zatím nejsou. V Kustodii Rumunska je 30 bratří s věčnými sliby, 10 bratří s časnými sliby a 6 postulantů. Mimo Rumunsko působí 14 bratří. 209
ZP 10/2013 Viceprovincie Ukrajiny a Ruska má v současnosti 34 bratří s věčnými sliby (24 kněží, 1 jáhen, 4 bratři laici), 5 juniorů, 3 novice a 5 postulantů. 30% bratří už pochází z Ukrajiny. Bratři mají velké vzdálenosti mezi komunitami. V Užhorodu jsou bratři-birituálové, kteří se věnují i věřícím byzantského ritu. Varšavská provincie má 245 bratří, z toho 227 bratří s věčnými sliby (183 kněží, 44 bratří laiků) a 18 bratří s časnými sliby. Z toho 55 bratří působí v zahraničí (USA, GB, Austrálie, Švédsko, Itálie, Belgie, Gruzie, Litva, Turecko, Gabun). Momentálně mají 10 noviců a 10 postulantů. V Gabunu se podařilo založit další komunitu. Bohužel také narostl počet bratří, kteří odcházejí z řádu. Krakovská provincie má 21 konventů z toho je 13 farností. Bratři z provincie působí i v Čadu, ve Středoafrické republice, v Rakousku, v Kanadě, v Itálii a v USA. Provincie má 276 bratří s věčnými sliby, z toho je 1 biskup, 228 kněží, 6 jáhnů, 39 bratří laiků a 2 studenti. Dále má 43 bratří s časnými sliby, 8 noviců a 14 postulantů. Provincie v uplynulém období slavila mimořádnou kapitulu na téma: komunita – místo obrácení, růstu ve víře i ve svědectví. Provincie má 21 komunit. Ve Středoafrické republice jsou v poslední době velké problémy. Dochází tam prakticky k protikřesťanskému povstání v tom smyslu, že muslimové ničí vše křesťanské a snaží se získat větší moc. Krakovská provincie otevřela velký dům pomoci chudým, kde je psychologická poradna, psychiatrická ambulance, právní a sociální poradna a ve druhé části ve spolupráci se sestrami feliciánkami se provozuje koupelna, prádelna, jídelna lékařské ambulance (zubař, gynekolog, praktický lékař) – které jsou provozovány ve spolupráci s hnutím Lékaři naděje. Ve třetí části budovy je pak správní centrum. Celá budova stála 4 miliony euro, které byly získány z 1% daní (určených církvi) – a z tohoto zdroje bude financován i provoz tohoto centra pro chudé. Pouze dva bratři se věnují této aktivitě na plný úvazek, ostatní zabezpečují dobrovolníci. Slovinská provincie má 33 bratří s věčnými sliby, 3 juniory a aktuálně žádného novice ani postulanta. Bratří žijí v 7 komunitách, z toho je 6 při farnostech. Kustodie Bulharska má nyní 7 bratří ve třech komunitách. Bratři žijí ve většinově pravoslavném prostředí a dlouhodobě v Bulharsku nejsou povolání. Ekonomicky je kustodie závislá na generální kurii. 210
ZP 10/2013
• Účastníkům Světových dnů mládeže (s papežem) - pro 78% přinesla lepší poznání sebe sama, pro 46% to byla posila ve víře (zvláště svědectví života papeže). 21% účast pomohla utvrdit se ve svém žebříčku hodnot, u 16% se Bůh posunul na první místo jejich života. 3/4 dotazovaných uvedlo zintenzivnění vztahu k Bohu, 2/3 zlepšení a prohloubení mezilidských vztahů, 1/2 měla hluboký duchovní zážitek, u 10% díky SDM vzrostla hodnota rodiny. 79% navázalo nová přátelství, 23% SDM pomohly rozlišit svoji životní cestu. 98% si odvezlo zkušenost s pestrostí a zároveň jednotou církve. (2013-06) • Papežská ročenka na rok 2013 uvádí: počet katolíků vzrostl na 1,214 miliard, což je 17,5% světové populace. Počet kněží stoupl meziročně asi o pět tisíc. V Africe stoupl počet katolíků o 4,3%, počet obyvatel vzrostl o 2,3%. Také v Asii je nárůst počtu katolíků o 2% rychlejší než růst počtu obyvatel 1,2%. Zatímco počet kněží na těchto kontinentech stoupl o 39,5%, v Evropě o 9% poklesl. Téměř polovina katolíků žije v Amerikách. V Evropě je jich 23,5%, v Africe 16%, v Asii 10,9% a v Oceánii 0,8%. (2013-06) • Biskupů je na světě 5 132, počet všech kněží: 413 418, stálých jáhnů 41 tisíc, řeholníků s věčnými sliby bez kněžského svěcení asi 55 tisíc a nejvíce jich přibylo v Africe (+18,5%) a Asii (+44,9%). Jejich počet naopak poklesl v Americe (-3,6%) a Evropě (-18%). Řeholnic s věčnými sliby je 713 tisíc, největší pokles připadá na Evropu (-22%), Oceánii (21%) a Ameriku (-17%), naopak stoupá v Africe (+28%) a v Asii (+18%). V důsledku toho vzrostl podíl afrických a asijských řeholnic v celosvětovém měřítku z 24,4% na 33%. Počet kandidátů kněžství diecézních i řeholních vzrostl na 120 616. (2013-06) • Na konci roku 2012 žilo v Jižní Korei 5 361 369 katolíků, což znamená nárůst o 1,6% oproti předchozímu roku. Tento počet představuje 10,3% celkové populace. V loňském roce přibylo 84 959 členů církve a 17 nových farností. V roce 2012 bylo při církevním obřadu uzavřeno 20 712 sňatků. Z tohoto počtu bylo 12 506 manželství mezi pokřtěným a nepokřtěným. Počet věřících, kteří přijali svátost smíření, poklesl oproti předchozímu roku o 4,6%. Počet nově pokřtěných činil 132 076, což představuje pokles o 1,8% oproti předchozímu roku. Vzrůstá však počet duchovních, nyní připadá jeden kněz na 1149 věřících. V průměru 22,7% katolíků chodí na nedělní mši. (2013-06) • Každý desátý člen nového kongresu USA je absolventem jezuitské školy. Počet katolíků v kongresu činí 163, což je více než kdy dříve. 11 ze 100 senátorů a 41 ze 435 reprezentantů navštěvovalo některou katolickou
223
ZP 10/2013 Antonín Paduánský z Litoměřic, Rainer Aunovský, se narodil 3. března 1738 v Litoměřicích. Do řádu vstoupil 12. září 1755 v Českých Budějovicích. V roce 1766 odešel s šesti kapucíny na misie do Ruska. Do roku 1771 pracoval v Moskvě. Po návratu pracoval v duchovní správě v litoměřické diecézi. Zemřel po roce 1808. Datum i místo jeho smrti je neznámé. Rogacián z Libavy, Jan Kašpar Fammel, se narodil 3. ledna 1727. Do řádu vstoupil 15. února 1749 v Českých Budějovicích. V roce 1766 odešel s šesti kapucíny na misie do Ruska. Působil na následujících místech: Moskva 1766-68, Niezyn 1768-71, Marienverdae na Ukrajině 1774. V roce 1779 se vrací do své provincie. Lvovská kronika píše: „22. listopadu [1779] se P. Rogacián vrátil z Niezynu do své české provincie“. Krakovská kronika poznamenává: „9. dne měsíce prosince [1779] přišel R. P. Rogacián misionář vracející se z Moskvy, který tam v této službě setrval 14 let. Odešel odtud 14. dne téhož měsíce do své české provincie“. Zemřel 27. ledna 1792 v Brně. (pokračování příště)
ZP 10/2013 Generální vikář bratr Štefan nám připomněl slova, která papež František v Assisi adresoval shromážděným kněžím a řeholníkům: „Myslím, že se všichni můžeme zlepšit v tom smyslu, abychom více naslouchali Slovu Božímu, abychom se stávali chudšími na svá vlastní slova a bohatší na Jeho Slova. Myslím na kněze, který má za úkol kázat. Jak může kázat, jestliže před tím neotevřel své srdce, jestliže napřed v tichu nenaslouchal Slovu Božímu? Pryč s nekonečně dlouhými, nudnými kázáními, kterým nikdo nerozumí. To děláte pro sebe!“ Dále nám br. Štefan sdělil, že generální kurie se už tři roky spravuje a ještě to bude trvat další rok. V přízemí budou společné prostory (kaple, kuchyň, refektář, pokoje pro hosty), ve sklepě bude jednací místnost pro 30 osob s kabinami pro překladatele a generální archiv. V prvním patře budou prostory pro kanceláře generální kurie. V druhém patře budou pokoje pro bratry (klauzura). Na střeše bude vytápění a klimatizace. Ohledně nových konstitucí má kongregace čtyři nejasnosti, které je třeba vyjasnit. Např. chtějí, aby délka úřadu generálního vedení řádu zůstala v konstitucích a ne v nařízeních generálních kapitul. Také chtějí vyjasnit roli generálního vikáře v případě, kdy generální ministr nemůže vykovávat svou službu. Má se aplikovat podobný princip jako v provinciích – do tří let se svolá generální kapitula a v druhé polovině šestiletí převezme službu generální vikář. Do konce roku by snad mohly být nové konstituce schváleny. br. Bonaventura
Anděla z Foligna svatořečena! Dne 9. října 2013 papež František po vyslechnutí zprávy prefekta Kongregace pro kauzy svatořečení kard. Angela Amato, SDB, rozšířil na celou Církev kult Sekulární františkánky blahoslavené Anděly z Foligna, která se narodila přibližně 1248 v italském Foligno a tamtéž i zemřel 4. ledna 1309. Papež ji současně nechal zapsat do katalogu svatých. 222
211
ZP 10/2013
SEZNAMTE SE! Jak je již dobrým zvykem, byť v době tiskové krize opomenutým, vždy po doživotních slibech nacházíme na těchto stránkách letmý pohled do života a životního zrání bratra, kterého Boží vůle přivála mezi nás. Tentokrát tedy rád dávám prostor našemu bratru Cyrilovi, aby trochu zavzpomínal na svůj zatím kratičký život a něco pěkného nám o sobě pověděl: Jak většina z Vás už ví, narodil jsem se jednoho února roku 1984 v malebné slovácké dědině, v Dolních Bojanovicích na Jižní Moravě. Moji rodiče Anna a Josef Komosní, mě za měsíc po narození nechali pokřtít jménem Josef ve farním chrámě sv. Václava. Od malička jsem tedy vyrůstal v praktikující katolické rodině. Velký vliv mělo na mé výchově právě i prostředí rodné vesnice, kde jsou živá víra, tradice a zvyky ještě dnes každodenní součástí obyvatel. Rok a něco po mě se rodičům narodila moje sestra Martina, se kterou jsem měl vždy pěkný vztah a i dnes, kdy už je šťastně vdaná, jsme spolu v častém kontaktu. Po absolvování mateřské školy jsem nastoupil do školy základní a později jsem také začal navštěvovat místní základní školu uměleckou (po našem „hudebku“ ). Zde jsem se nejprve učil hře na zobcovou flétnu, později pak hře na cimbál, které mě učil můj vlastní děda Michael Komosný, který zde v té době učil. Jelikož je naše rodina hudebně založená, tak bylo skoro »povinností« pokračovat v hudebních tradicích našeho rodu. Zpívat v dětském sboru jsem také začal již velmi brzo, a prakticky jsem sbor navštěvoval po celou dobu základní školy. Později v dospívání jsem zpíval s mládeží v kostelní schóle. Od dětských let jsem také pravidelně ministroval a často tak pobýval při kostele a na faře, kde babička pomáhala s vařením. Je u nás v obci zvykem, že se mladý dospívající člověk zapojuje do »místní chasy« – Slováckého krůžku. Slavnostní kroj jsem i já začal oblékat při všech možných příležitostech spojených s životem církevním i světským. Po základní škole jsem byl přijat do maturitního oboru na Středním zemědělském učilišti v Kyjově, kam jsem pak po čtyři léta dojížděl studovat. V této době jsem z rukou biskupa Petra Esterky přijal u nás ve farnosti svátost biřmování, a bylo to také období, kdy jsme jako mládež pravidelně každý pátek chodívali na faru do společenství mládeže, které vedl P. Petr Karas. Tam jsem pozvolna pronikal do tajemství víry. 212
ZP 10/2013 65. V roce 1965 odchází do Říma, odkud pokračuje na misie do Gruzie. Tam byl v letech 1766-70 prefektem. Zemřel v Alkasike v Gruzii 11. října 1770 otráven pro víru. Amát ze Zákup, Jan Nepomuk Josef Knobloch, se narodil 14. května 1723 v Zákupech. Do řádu vstoupil 30. prosince 1740 v Mostě. V roce 1763 odešel s Fr. Agrippinem na misie do Ruska. V letech 1763-65 byl v Moskvě a v letech 1765-70 zde působil jako představený. Navíc byl v letech 1767-74 prefektem misie s hlavním stanem v Moskvě. Pak se vrátil do své země, kde 18. září 1784 umírá v Mnichově Hradišti. Agripin ze Žadlovic, Jiří Ondřej Lab, se narodil 7. října 1731 v Žadlovicích. Do řádu vstoupil 24. dubna 1752 v Českých Budějovicích. V roce 1763 odešel s Fr. Amátem na misie do Ruska. Pracoval v následujících domech: Moskva 1763-66, Astrachaň 1766-67 (jako představený), Gluchov 1768-71 a v Rusku byl s určitostí do 1777, kdy se vrátil. Umírá ve Vyškově 17. února 1784. Celsus z Rakonic, Mikuláš Václav Hibner, se narodil 19. února 1732 v Rakonicích. Do řádu vstoupil 10. ledna 1750 v Mostě. V roce 1766 odešel s šesti kapucíny na misie do Ruska. V letech 1766-68 pracoval v Moskvě, 1768-82 v Saratově a v roce 1782 v Jekatěrinburgu (Sibiř). V roce 1785 se stal ruským občanem. Bratr Jan Nepomuk z Rigy napsal v dopise ze dne 22. května 1782: „Z určitých dopisů a od očitých svědků víme, že změna v Moskvě je již dokončena. Dva kapucíni, tj. br. Josef a br. Viktorián se vracejí do provincie, kdežto představený br. Celsus, který se prohlášením slibu věrnosti před senátem naturalizoval, si spolu se svým nově vysvěceným sakristánem za své obydlí zvolil Jekatěrinburg poblíž Zarečného, kde bydlí 40 katolických rodin, a kde chce dožít“. Umírá 15. října 1786 v Moskvě. Kunibert z Podvoří, Josef Weis, se narodil 13. ledna 1734 v Podvoří. Do řádu vstoupil 26. listopadu 1753 v Mnichově Hradišti. V roce 1766 odešel s šesti kapucíny na misie do Ruska. V Astrachani pracoval 13 let 1766 – 79. Jeho návrat z misií ve lvovské kronice kapucínů. [1779] A. R. P. Cunibert se po 14 letech na misiích v Astrachani vrátil do svých Čech“. Krakovská kronika píše: „Dne 12. června [1779] přišel do tohoto konventu R. P. Cunibert misionář z Moskvy vracející se do své provincie v Čechách […] R. P. misionář odtud odešel do své provincie 15. dne téhož měsíce.“ Zemřel 20. ledna 1799 v Korkusově Huti. 221
ZP 10/2013
Misijní drobky
(08. pokračování)
Canutus z Buchova, Jan Jakub Matuš, se narodil 30. dubna 1725. Do řádu vstoupil 25. května 1746 v Mostu. Roku 1759 odchází na misie do Ruska spolu s Fr. Angelem, Janem z Mathy, Terciem a Crescentem. Pracoval v Niezynu 1759 – 1767 a v Mozdoku 1767. 6. června 1766 odchází z Astrachaně do Moskvy, kde zemřel 18. srpna 1767. Tertius z Přehýšova, Martin Straka, se narodil 12. února 1726 v Přehýšově. Ke kapucínům vstoupil 15. listopadu 1747 v Mostu. Roku 1759 odchází na misie do Ruska spolu s Fr. Angelem, Canutem, Janem z Mathy a Crescentem. Působil v Moskvě 1759 – 1760, v Gluchově 1760 a jako prefekt ruské misie s hlavním stanem v Moskvě 1765 – 1767. Zemřel v Moskvě 1. června 1767. Krescenc z Prahy, Jan Josef Straus, se narodil 15. prosince 1730 v Praze. Do řádu vstoupil 21. srpna 1748 v Mostu. Roku 1759 odchází na misie do Ruska spolu s Fr. Angelem, Janem z Mathy, Terciem a Canutem. Působil na těchto místech: Astrachaň 1759-66, Moskva 1766, Niezyn 1766 jako superior. Do své provincie se navrátil v březnu 1766 a umřel v Mostu 27. února 1779. Nicasius z Ostravy, Josef Jařík, se narodil 19. března 1725 v Moravské Ostravě. Do řádu vstoupil 15. prosince 1744 v Českých Budějovicích. V roce 1762 odešel s Fr. Aloisiem na misie do Ruska. V letech 176273 pracoval hlavně v Niezynu. Analecta OFMCap. uvádějí, že se vrátil 1769. Zatímco lvovská kapucínská kronika uvádí: „Ráno dne 15. května [1773] R. P. Nicasius původem z české provincie vraceje se z moskevské misie v Niezynu přišel do našeho konventu, zdržel se do 24. dne téhož měsíce a pak pokračoval do své provincie. Na pokornou žádost neobdržel žádnou podporu na cestu od představeného.“ Krakovská kronika píše: „Dne 6. června [1773] přišel do toho konventu R. P. Nicasius profes české provincie, vracející se z moskevské misie, ve které působil 12 let, a následujícího dne po snídani odešel do své provincie.“ V Niezynu bratr Nicasius postavil kostel, sakristii a dům pro služebníky. Napsal kroniku kostela a jeho založení. Zemřel 16. června 1805 v Olomouci. Alois z Prahy, Josef Fidelis Jan Straus, se narodil 3. února 1732 v Praze. Do řádu vstoupil 14. října 1749 v Mnichově Hradišti. S Fr. Nicasiem v roce 1762 odchází na misie do Ruska. Na misiích v Moskvě byl 1762220
ZP 10/2013 Při „spolču“ se postupně vytvořila parta skvělých lidí, s kterými jsem jezdíval na výlety, letní dovolené a každoročně jsme na místní faře pořádali silvestry pro mládež a na konci školního roku táboráky, vždy zpestřené nějakým tím divadelním kusem. Během dospívání jsem také začal vážněji »řešit« zzača otázku svého povolání. Jedním m z mnoha důležitých p mne právě životních okamžiků bylo pro vvyy biřmování, kdy jsem si vybral jméno sv. Františka z Assisi a tak t jsem měl hlouběji vlastně možnost se poprvéé Z setkat s tímto světcem. Zdálo se mi, že františkánská ccesta by mě mohla docela dobřee naplňovat. Dále byla pro mě velkým vzorem i postava našeho pana faráře d Otce Petra, se kterým mám dodnes velmi hezký vztah. Byl to také on, kdo mi pomáhal v rozlišování mé cesty. Po maturitě jsem se rozhodoval, co půjdu studovat a jednou z možností bylo i studium katolické teologie na teologické fakultě v Olomouci. Rodiče sice moc nechápali můj úmysl studovat teologii jako laik, ale vždy mě podporovali a pomáhali mi. Do Olomouce jsem přišel s různými otazníky, co ze mě bude? Jako laik jsem měl tehdy ve třídě »možnost výběru a srovnání« – studovali tam kapucíni, dominikán, premonstrát a diecézní bohoslovci. Právě s bratry kapucíny jsem se velmi brzo »zčuchnul«, neboť oni měli k laikům studentů jaksi nejblíže. Jak nyní i já sám při studiu poznávám, bohoslovci vždy tvoří a budou tvořit »svoji zvláštní sortu«. Studovat jako laik teologii je poněkud náročné, zvlášť když se při studijních nesnázích člověk nemá s kým na koleji poradit. Já jsem pomoc nalezl u jednoho bratra kapucína, který mně v té době pomáhal překonávat obtíže s jazyky. Nicméně i tak přetrvaly určité těžkosti, a tak jsem po jednom roku studia musel na fakultě skončit a jít si hledat práci.
Br. Cyril Komosný
213
ZP 10/2013 Během studia v Olomouci jsem díky bratřím z ročníku mohl více proniknout do »tajů« olomouckého konventu a seznámit se tak s řeholním životem. Byli to právě i tito bratři, z nichž je dnes mým spolubratrem už jen br. Radek Navrátil, kdo mně pomáhali v rozlišování. Hledanou práci jsem našel v Domově sv. Alžběty na Žernůvce u Tišnova, kde jsem nakonec na dva roky skončil jako ošetřovatel a sanitář. Ze začátku to bylo dost náročné, neboť práce u starých lidí není jednoduchá a do té doby jsem o této „sféře“ neměl ani ponětí. Jak však postupoval čas, kdy jsem na Žernůvce pracoval a přechodně i bydlel, postupně jsem si tuto práci zamiloval. Velkou pomocí byla jistě i přítomnost řádových sester františkánek, které dům spravují. Toto praktické setkání »s realitou života, stáří a smrti« se pro mne stalo nejlepší školou života. Jsem Bohu velmi vděčný, že jsem mohl tuto činnost absolvovat, najít nové dary a realizovat se tam, kde bych si nikdy sám nepomyslil, že bych mohl být »použitelný«. Během zaměstnání jsem dojížděl na setkávání kandidátů do Brna, kde jsem se seznamoval s brněnskou komunitou, s bratřími i se životem v klášteře. Později jsem projevil touhu o vstup do řádu a byl jsem pozván do postulátu, který byl v té době v Praze na Hradčanech. 214
ZP 10/2013 Slavnost sv. Františka byla letos v Sušici opravdu slavná, dekorovaná vstupem 15 zájemců do SFŘ. Zárodek nového společenství je podřízen přímo NR, takže vlastní přijetí bylo pod taktovkou jejích zástupců – Luboše a Saši. Dorazilo ale více terciářů z Plzně i Prahy. Následovalo pohoštění, pro všechny v kostele přítomné, na které napekli a nachystali hlavně novopečení „novicové a novicky“… br. Romuald OFMCa
219
ZP 10/2013 Druhou je role duchovního asistenta, jeho angažovanost, ochota, schopnost dát společenství správného ducha a pomoci mu proměnit se ze „spolku“ (byť) sjednocovaného Františkovou duchovní cestou („Kde jsou dva nebo tři…“) k hlubokému bratrskému společenství („Měli jedno srdce a jednoho ducha“) otevřenému, láskyplnému, nabízejícímu přijetí pro nově příchozí. I duchovní asistence se nechá dělat farizejsky (a to s dobrým pocitem) – naplnit literu zákona, ale ani o milimetr dál, ani o sekundu víc, než je nezbytně nutné. Ze strany SFŘ tomuto přístupu občas nahrává postoj čerstvě plnoletého dítěte, často zdůrazňujícího svoji samostatnost, nezávislost a hlavně to, že ničí pomoc vlastně nepotřebuje. Ani v nejmenším nechci glorifikovat předkoncilní model III. řádu, často připomínající spíše fankluby jednotlivých otců (ředitelů), zaměňující nezřídka poslušnost za nesvéprávné postoje. To, že ale dobrá vůle aktuální stav změnit nevymizela, o tom svědčí malý zázrak, jehož jsem byl svědkem v Sušici. V Českobudějovické diecézi existuje jediné malé společenství SFŘ v Jindřichově Hradci. Zde působili do r. 1950 bratři františkáni a nějaký čas v 90. letech nedávno zemřelý P. Vladimír OFM. Na opačné straně diecéze byla na podzim r. 2007 po šestileté odmlce obnovena komunita kapucínů v Sušici. První bratři se vrhli se zápalem sobě vlastním do rekonstrukce kláštera a tak jim mnoho času na mimosvátostnou pastoraci nezbylo. Po radikální obměně komunity, v létě 2012, stávající bratři více zaměřili svoji pozornost na vytvoření různých společenství pro farníky. Mezi nimi se objevil i pokus o znovuvzkříšení před desetiletími zde fungujícího III. řádu. Nejprve proběhla jednání s formátorem NR SFŘ Lubošem o možnostech vzniku a formace společenství při našem klášteře. Nabídka farníkům zazněla při kázání o loňské slavnosti sv. Františka. Na první setkání dorazilo 14 duší a od druhého (setkání jsou po 14 dnech) se počet ustálil kolem 20 lidí. Zájem byl překvapivý, nicméně řada místních uvedla, že na tuto nabídku vlastně již delší dobu čekala. Střídavě byli zájemci seznamováni se sv. Františkem a jeho spiritualitou v historickém kontextu a v jeho spisech. Po několika návštěvách členů MBS z Plzně a z Prahy zasedala v Sušici NR SFŘ, která kromě jiného projednávala místní žádost o vznik nového společenství a možnost kandidátů vstoupit do „noviciátu“ SFŘ. Po troše papírování byla žádost schválena. 218
ZP 10/2013 Do postulátu jsem nastoupil ještě s dvěma dalšími kandidáty na podzim roku 2007. Odchod mladého člověka do kláštera, bývá někdy pro rodiče docela náročným okamžikem, a u mých rodičů tomu nebylo jinak. Zvláště pro otce bylo mé rozhodnutí vstoupit do řádu těžkou zkouškou. Během let, jak rodiče měli možnost poznávat řád, bratry i prostředí našeho života, se jejich názor naštěstí změnil a dnes mají mezi bratry spoustu přátel. Necelý rok strávený na Hradčanech v postulátu pod vedením magistra br. Petra Petřivalského byl požehnaný natolik, že jsem byl nakonec přijat do noviciátu. Ten jsem spolu s br. Dominikem a dalšími třemi bratry ze Slovenské provincie započal obláčkou v klášteře na Kremnických Baních na Slovensku. Naším tehdejším novicmistrem byl br. Norbert Pšenčík, skvělý bratr, Otec i člověk, který mi bude vždy velkým vzorem a příkladem řeholního života. Noviciátní rok strávený na Slovensku považuji ve svém životě za velmi dobrou zkušenost a jsem za to moc rád. Společnou formaci spolu s bratry Slováky považuji na základě své osobní zkušenosti za bezvadnou věc, protože se tak můžeme postupně poznávat s ostatními bratry Slovenské provincie a navzájem se obohacovat. Díky této zkušenosti vnímám, že já i ostatní naši bratři nacházíme na Slovensku vždy dveře otevřené. Po složení časných slibů v srpnu roku 2008 jsem byl nakonec poslán do juniorátní komunity v Olomouci, kde jsem pod vedením magistra br. Dismase Tomaštíka započal další úsek formace. Na podzim roku 2008 jsem začal studovat na teologické fakultě a dá-li Bůh, tak příští rok bych mohl svá studia v Olomouci zakončit. A pak? Děj se vůle Páně a představených
Františkánské misie v Českých Budějovicích Od března 2013 nebyl misijní tým požádán o žádnou misijní akci. V březnu jsem obeslal spolubratry našeho misijního týmu s informacemi o františkánských misiích konaných ve dnech 8.-13. října 2013 v sídelním městě našeho spolubratra Jiřího, tedy v Českých Budějovicích. Účast mi přislíbil pouze br. Maxmilián. Bratři františkáni spolu se školskými sestrami sv. Františka pořádali už pátý ročník, tzv. františkánských misií. Bratr Jiří, biskup, přivítal s nadšením nabídku, že tento rok by se misie konaly v jeho sídelním městě. Takové misie jsou velmi žádanou akcí, kde počet misionářů a jejich pomocníků se letos pohyboval okolo 70 lidí. 215
ZP 10/2013 Podrobnosti o misijním programu je možné najít na: http://www. frantiskanskemisie.cz Hned první večer nás přijel povzbudit a požehnat k vyslání biskup Pavel Posád. S velkým nadšením nás přivítal a přetlumočil nám slova papeže Františka ze světového dne mládeže, že máme nejdříve slovu Božímu naslouchat, následně kráčet spolu s lidmi jako kráčel Ježíš s emauzskými učedníky a nakonec Boží slovo hlásat. S humorem i vážností sobě vlastní nás povzbuzoval slovy: očekávám, že do konce týdne budou Budějice v plamenech, že i hasiči přijedou. Ve středu k nám promluvil br. Jiří Paďour a udělil nám k misiím své biskupské požehnání. Jak popsat takovou misijní akci? Obrovské nadšení sedmdesáti lidí, kteří se dobře znají, mají se rádi a chtějí něco smysluplného společně vytvářet. Nikdo nešetří milým slovem a úsměvem jsou plní mnoha zkušeností z mnohých setkání, že kdykoliv jsou spolu, hovoří o tom, co je potkalo, koho jim Pán poslal do cesty a jakým způsobem Bůh skrze ně působil. Sám jsem v tomto týdnu zažil nesčetná setkání, která běžný život nepřináší. Když jsme po dvojicích oslovovali kolemjdoucí, málokdo nás odbyl. Lidé byli otevření slyšet, co jim nabízíme, přijímali pozvání na pestrý program nebo byli vděční za modlitbu a požehnání. Bylo až neuvěřitelné vidět ty tváře, plné očekávání, že přijdeme i za nimi, nejen za těmi, které jsme zrovna oslovili. Kolemjdoucí potřebovali jen překonat první rozpaky, a pak většina přijímala slovo o Boží lásce, o tom, že i je Bůh miluje, že tu nejsou náhodou… Bylo to pro mne jako vracet se k počátkům františkánského hnutí. Měl jsem na starosti hned první den piknik mezi vysokoškolskými kolejemi. Pomáhalo mi asi 15 mladých, se kterými jsme prožili mnoho legrace. Nabízeli jsme lidem vedle letáků také šumavské koláče a štrúdl, a to mělo největší úspěch . Naše babičky jsou skvělé kuchařky. Nemohu zapomenout na setkání se studenty genetiky či zemědělství, na pestrost setkání se stánkaři na hlavním náměstí, s lidmi na ulicích, v kostelích, při programech, s lidmi nepokřtěnými, kteří se však již s Pánem Ježíšem potkali, atd. Pán měl vše předem skvěle připravené. Děkuji Pánu Bohu za dar a zdar onoho týdne a mohu jen doporučit dalším bratřím a sestrám, aby zakusili, jak dobrý je Pán k těm, kdo mají upřímné srdce. br. Serafín 216
ZP 10/2013
V posledních letech jsme si zvykli slýchat o stárnoucích a vymírajících společenstvích SFŘ, o jejich rušení z důvodu nedostatku členů. Oživený zájem o Gifru ze strany lidí mnohdy s minimálními zkušenostmi v práci s mládeží i akcentace generálního vedení SFŘ právě této oblasti prakticky při všech vizitacích v ČR, svědčí o neutěšeném stavu řady společenství u nás. Jestliže před 10 lety bylo v asi 60 společenstvích 1000 členů s průměrným věkem 61 let, bratři a sestry v předdůchodovém věku tvořili 41%, dnes je stav poněkud méně radostný. ý Přeložení vytvoření žení zzahraničních ahran anič nič iční ních c podkladů a vytvořen en ní právního p ávního pr ího ho rámce rám m pro zapojení mladých mlad dých do SFŘ samo o sobě sobě bě nic i neřeší. I radikálníí zásahy zásaah proti dosud fungujícím prostor pro nguj ujjícím strukturám v naději, že se tím uvolní prost tor o pr r vznik nových, správnějších mládežnických práávnějších hm láde lá áde dežn ž iccký žn k ch společenství, společeens nstv tví tv ví, které kte teré teré ré většinu u svých svýýc členů dovedou do lůna naivní. Mládež daleko d lůn ůn na SFŘ, jsou naivn ní. Mláde ež se dnes vyvíjíí da d leko ko o rychleji, r než v době, psychosociální běě, když jsme mladí byli b byli my. Zvláště Zvláště v oblasti psych ho nastaly tak kdo mládeží ak radikální změny, že kd do s mláde eží pravidelně nepracuje, neuvěří a hlavně není sto ji přijmout, anižž by ji pře předem edem nepředkládal seznam seznaa toho, co ona nejprve věkové vymezení ejprve musí změnit. I věk kové vym mezení mládeže, které u mnohých m přetrváváá v podobě deklarované za za hlubokého hlubokkého socialismu, je dnes naprosto n nepřijatelné. posledních že lné. Postavit se před vvývoj ývoj pos sledních 20 let s přístupem, přístup p všechno je špatně, si snad ani nezaslouží neezaslouží komentovat. komentovat. Co to znamená? Máme rezi rezignovat ignovat a smířit se s tím, že SFŘ Ř u nás nevyhnutelně jen telně vymře? Nebo žee zbude je en pár společenství ve velkých městech? Jistě ne! Někdy se v podobný podobných ých úvahách možná aaž příliš zdůrazňuje, uje, že si členové oněch h společenství společensttví za to vlastně mohou moho o sami, že bratři ustanovení za asisten asistenty svázané nt mají sváza nty nt zaané ruce, že de facto mohou jen zpovzdálí společenství, zdálí přihlížet a na závěr záv ávěr áv v konstatovat konstatovvat a „smrt“ společenst tv když paragrafově Jsou jistě některé ově přestanou splňovat splňovaat potřebné podmínky. po důležité prvky, které výrazně pomohou pomohou u společenství oživit a prohloubit pro o bratrský charakter, jako např. popř. po napřř. ř. častější častěějšší scházení (po 14 dnech p týdnu), ale bohužel to ne všude vššude je technicky možné. Někdy pomohou po o aktivity poutního rázu konané konan an né mimo mimo pořadí pravidelných setkání, setkání někdy společná charitativní zaangažovanost zaangažžovanost nebo alespoň péče o staré a nemocné n členy vlastního společenství. Nicméně to je jen jedna strana mince. 217
