XLIII. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ

XLIII. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ ABSTRAKTA

Univerzita Palackého v Olomouci Lékařská fakulta Olomouc 2010 Tisk Polygrafické středisko VUP

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA A SPOLEK MEDIKŮ LF UP V OLOMOUCI

XLIII. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI ABSTRAKTA

24.–25. května 2010

Name of project: Quality of life and general welfare of patients with Rheumatic diseases. Authors- Anisa Ahmed, Pallavi Mudugal, 5th year medical students Supervisor- Hana Ciferska, MD,PhD, 3rd Department of Internal Medicine, Faculty of Medicine and Faculty Hospital, University of Olomouc Introduction: Health related quality of life (QoL) has become one of the most discussed subjects in the current medical world. Rheumatic diseases are widely known for their diversity and long term duration connected to various sociological and psychological issues, which affect one‘s daily routine. Aim: To examine QoL in patients with various rheumatic diseases in inpatients and outpatients clinic at 3rd Dep. of Internal Medicine. Patients and methods: The WHOQOL 100 questionnaire was used for its versatility in various health conditions. This questionnaire was taken free from the internet. The data obtained was anonymous. We distributed 70 questionnaires, 49 were returned completed. We obtained data from 19 males (mean age 44.54±15.47), 22 females (mean age 50.05±16.72) and 8 patients with unspecified gender (mean age 50.89±8.4). The variety of different diagnosis include: Rheumatoid arthritis (12 patients), Ankylosing spondylitis (5 patients), SLE (4 patients), arthrosis (2 patients), vasculitis (7 patients), other connective tissue disorders (3 patients), osteoporosis (4 patients) and unspecified diagnosis (12 patients). The still growing control group now consists of 3 healthy males and 5 females. All individuals that participated were informed that the questionnaire was optional, anonymous and data obtained would solely be used for the purpose of this research project. MS Excel was used for statistic evaluation – descriptive statistic methods and regression statistic was used. The data collected were critically compared to the literature. Results: Patients were mostly very cooperative; most common reason for refusal was lack of time, unwillingness to give personal information and length of questionnaire. 12 patients did not know their diagnosis, 5 patients used non-medical nomenclature, and there were some that stated their drugs but didn’t specify the diagnosis. The table below shows the mean value and standard deviation of the 6 domains researched. We found statistically significant differences between males and females in all domains, the most differences were in Psychical health, Spirituality and Level of independence (p= 0.01).Healthy males tended to have more Spiritual life from whole groups Discussion: The physical, psychological and social well being of a patient are important aspects to maintain a good quality of life. Female participants tend to have a lower score in the emotionally centered part of the test and were more reserved in the matters of sexuality. Compared to literature patients’ scores were lower than average mean value for healthy population. The data we obtained are very precise and covers almost every aspect of QoL, the questionnaire is not suitable for common clinical use, but it is good for our further clinical research.

1

Název práce: Maligní melanom v populaci středomoravského regionu – sledování incidence v 5 letém intervalu a asociace s potenciálními rizikovými faktory Autor: Baňka Ján, 5.r., všeo, Otčenášková Barbora, 6.r., všeo Školitel: odb.as. MUDr. Martin Tichý, Ph.D., Klinika chorob kožních a pohlavních LF UP v Olomouci Malígny melanóm patrí k najzhubnejším kožným nádorom s trvalo rastúcou incidenciou. Aj napriek tomu, že je od prvých štádií dobre prístupný vyšetreniu zrakom, zhruba 70 % pacientov prichádza k odbornému vyšetreniu s vertikálnou hrúbkou nádoru väčšou než 1 mm. K najvýznamnejším etiologickým faktorom sa radí expozícia slnečnému žiareniu, zvlášť opakované spálenie kože v mladšom veku. Na základe histopatologického obrazu a biologického chovania sa rozlišujú 4 základní typy MM: • Lentigo maligna melanóm (LMM) • Superficiálne sa šíriaci melanóm (SSM) • Akrolentiginózny melanóm (ALM) • Nodulárny melanóm (NM) Pacientov s malígnym melanómom všeobecne pribúda, čo sa týka aj Stredomoravského regiónu. V tejto práci sme sledovali incidenciu malígneho melanómu v populácii za obdobie posledných piatich rokov. Cieľom bolo zistiť počet nových prípadov, vyhodnotiť výskyt u jednotlivých skupín obyvateľstva z hľadiska veku a pohlavia. Snažili sme sa zistiť vzťah jednotlivých typov malígneho melanómu k lokalizácii a vyvodiť prípadne rizikové faktory. Súčasťou práce bolo aj zhodnotenie včasnosti záchytu s ďalšími prognostickými možnosťami na základe stanovenia štádia u jednotlivých typov nádorov.

2

Název práce: Chromozomální mozaicismus u invazivních prenatálních vyšetřovacích metod Autoři: Kateřina Barhoňová, Jan Smital Školitelé: MUDr. Václava Curtisová, MSc., RNDr. Pavlína Čapková, PhD., MUDr. Ishraq Dhaifalah, PhD., Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP v Olomouci Úvod: Chromozomální mozaicismus je definován jako přítomnost dvou nebo více buněčných linií s rozdílnou chromozomální konstitucí. Přítomnost mozaicismu se může manifestovat různými klinickými projevy. Mozaicismus se při detekci dělí na úrovně I – III, úroveň I je považována za artefakt při kultivaci in vitro. Při prenatální detekci mozaicismu je obtížné vyslovit se k prognóze těhotenství. Dle literatury se u invazivních prenatálních vyšetřovacích metod detekuje mozaicismus u 0,3% amniocentéz a 2% biopsií choriových klků (CVS). Cíl: Ověřit četnost výskytu chromozomálního mozaicismu u plodů pacientek, které podstoupily invazivní vyšetření v letech 2008 a 2009. Zjistit výsledky těhotenství u pacientek s prokázanou úrovní II a III. Ověřit dodržování doporučených postupů. Metoda: Shromáždili jsme informace o pacientkách, u nichž byl při vyšetření amniocentézou nebo CVS v letech 2008 a 2009 nalezen mozaicismus, rozdělili jsme je na úroveň I – III, dohledali jsme informace o výsledcích těhotenství a dalších postupech. Výsledky: Z celkového počtu 517 amniocentéz, byl mozaicismus přítomný u 3,67% (úroveň I u 2,7%, II u 0,58% a III u 0,39%). Z celkového počtu 227 CVS, byl mozaicismus přítomný u 7,93% (úroveň I u 3,96%, II u 2,64% a III u 1,32%). Z 42 pacientek s úrovní II a III dvě ukončily těhotenství, jedna pacientka spontánně potratila, jedno těhotenství pokračuje, jedno těhotenství skončilo narozením plodu s omfalokélou, zbylých 37 těhotenství skončilo porodem zdravého dítěte. Všem pacientkám s mozaikou úrovně II a III z CVS byl nabídnut odběr plodové vody. Dle klinické indikace bylo nabídnuto kontrolní vyšetření karyotypu dítěte pacientkám s mozaikou v amniocentéze. Závěr: Četnost mozaicismu v našem vzorku odpovídá údajům v literatuře. Většina těhotenství u pacientek s detekovanou mozaikou skončila narozením zdravého dítěte. Kontrolní vyšetření byla v případě indikace nabídnuta všem pacientkám.

3

Názov: Význam stanovenia E-MTX pre klinickú praxi Autori: Mária Beníčková, Ľubica Gašparová Školiteľ: Prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc., Detská klinika FN Olomouc Metotrexát, antimetabolit kyseliny listovej, bol syntetizovaný v USA v roku 1947 a pôvodne bol používaný v hematonkologii. Prvá zmienka o jeho širšom použití pochádza z roku 1950, kedy našiel využitie pri liečbe reumatoidnej artritídy a psoriázy. V súčasnosti je MTX indikovaný ako cytostatikum, antireumatikum, imunosupresivum i abortivum a používa sa v liečbe akútnej lymfoblastickej leukémie, Crohnovej choroby, ulceróznej kolitídy, reumatoidnej artritídy a iných autoimunitných ochorení. Problémom však okrem vysokej toxicity (hepatotoxicita a útlm krvotvorby) zostáva stanovenie účinnosti dávok, hľadajú sa adekvátne individuálne dávky, formy podania...V rámci Študentskej vedeckej odbornej činnosti sme pracovali na Detskej klinike Fakultnej nemocnice v Olomouci, kde už majú skúsenosti s použitím MTX pri liečbe ALL, čiastočne aj nešpecifických črevných zápalov a reumatoidnej artritídy. Už od roku 1988 stanovujú hladinu erytrocytárneho MTX (funkčnej polyglutamylovanej formy) metódou ELISA. Pacienti na začiatku udržovacej terapie absolvujú metotrexátový resorpčný test a počas tejto terapie dostávajú cyklickú dávku (1xtýždenne) MTX. Na súbore 22 pacientov (Protokol ALLIC 2002) sme sledovali interindividuálnu odlišnosť farmakokinetiky MTX, poukazujeme na výsledky dávkovania cyklickej dávky, na základe ktorých potom upravujú dávku s ohľadom na toxické účinky MTX. Stanovuje sa hladina polyglutamylovanej (účinnej) formy erytrocytárneho MTX, preto jej meranie zahajujeme 6-8 týždňov od začiatku terapie (po prebehnutí polyglutamácie). Táto metóda nám teda dovoľuje stanoviť nielen hladinu účinnej formy MTX v erytrocytoch, ale zároveň sleduje aj toxicitu a individuálnu farmakokinetiku u jednotlivých pacientov. Práve vyriešenie problému adekvátneho dávkovania MTX by mohlo rozšíriť použitie tohto liečiva u iných modalit, ako sú napr. autoimunitné ochorenia a plne využiť potenciál jeho imunomodulačných účinkov. Stanovenie účinných metabolitov MTX v erytrocytoch a úprava dávky na základe individuálnej farmakokinetiky by mohli významne pomôcť optimalizovať dávku a zvýšiť compliance pacientov.

4

Název práce: Chirurgická léčba fibrilace síní – kryomaze vs. radiofrekvenční ablace Autor: Linda Bébarová ([email protected]) Školitel: MUDr. Vilém Bruk Kardiochirurgická klinika FN a LF UP v Olomouci Úvod: Fibrilace síní (FiS) patří mezi nejčastější poruchy srdečního rytmu. Jedná se o supraventrikulární tachyarytmii, jejímž patofyziologickým substrátem jsou mnohočetné reentry okruhy v srdečních síních. Neléčená FiS vede k poklesu minutového srdečního volumu a odpovídajícím klinickým projevům, tedy palpitacím, dušnosti, stenokardiím, únavě a synkopám, a zvyšuje rovněž riziko systémové embolizace. Chirurgická léčba FiS spočívá ve vytvoření systému transmurálních lézí v oblasti síní, čímž dojde k přerušení reentry okruhů a zajištění šíření elektrického vzruchu ze sinoatriálního uzlu přímo do uzlu atrioventrikulárního. Tyto výkony se označují jako MAZE operace. V současnosti nejpoužívanějšími metodami jsou radiofrekvenční ablace (RF maze) a kryomaze prováděné jako součást otevřených kardiochirurgických výkonů z jiné primární indikace. Cíl: Cílem projektu je srovnání efektivity radiofrekvenční ablace a kryomaze u pacientů s různými typy fibrilace síní. Metodika: Do projektu bylo zahrnuto celkem 72 pacientů s fibrilací síní, u nichž byla v průběhu roku 2008 a 2009 provedena některá z MAZE operací. Pacienti byli rozděleni do skupin podle typu výkonu a případně podle charakteru fibrilace. Následně bylo provedeno zhodnocení efektivity chirurgického zákroku na základě přítomnosti, respektive nepřítomnosti FiS při propuštění z nemocnice a odezvy přetrvávající FiS na farmakologickou léčbu v podobě farmakologické verze provedené amiodaronem. Závěr: Výskyt fibrilace síní se v posledních letech posouvá do mladších věkových skupin a pro pacienty představuje komplikaci v životě i v zaměstnání. Chirurgická léčba formou radiofrekvenční ablace či kryomaze je spolu s katetrovou radiofrekvenční ablací jedinou metodou kauzální terapie fibrilace síní. Na rozdíl od katetrizační techniky však chirurgický postup zaručuje žádoucí dokonalou transmuralitu zákroku, což snižuje riziko pozdější recidivy. V současné době je navíc možné zákrok provádět i izolovaně torakoskopicky bez souvislosti s jiným kardiochirurgickým výkonem.

5

Název práce: Imunologický faktor v léčbě neplodnosti Autor: Lenka Bittnerová Školitel: doc. MUDr. Ivana Oborná, Ph.D., RNDr. Jana Březinová, Ph.D., Centrum asistované reprodukce Porodnicko-gynekologické kliniky LF UP a FN Olomouc

Úvod: Neplodnost postihuje až 20 % párů v reprodukčním věku. Jednou z možných příčin mohou být i problémy spojené s nárůstem imunologického faktoru. Uvádí se, že tyto příčiny vedou k neplodnosti u 5 – 38 % párů. U žen se mohou vyskytovat protilátky antifosfolipidové, antiovariální, antizonální, proti cytoplasmě oocytu či spermiím. U mužů nacházíme především autoprotilátky proti spermiím. Cíl: Vyšetřit imunologii reprodukce u párů s opakovaným selháním IVF+ET(2-15 cyklů), vyhodnotit výskyt vyšetřovaných protilátek a úspěšnost IVF+ET v cyklech a léčbou doplněnou imunologem. Materiál a metodika: Byl hodnocen soubor 78 párů léčených v CAR FN Olomouc v období 2004-2009. Vyšetření imunologie probíhalo v Poradně pro imunologii reprodukce FN a LF UK v Plzni (protilátky proti spermiím, antizonální, antifosfolipidové a patologie intraakrozomálních proteinů). Současně byly vyšetřeny u většiny žen (n = 68) i trombofilní markery. Sledovali jsme výskyt protilátek, v cyklech IVF+ET počet získaných těhotenství (PR/cyklus), na embryotransfer (PR/ET), počet těhotenských ztrát (AB) a výsledek těhotenství (porody, četnost). Výsledky: Ze 78 párů byla u 96 % z nich zjištěna i imunologická příčina neplodnosti. Protilátky proti některému vyšetřovanému markeru byly nalezeny v 65 % u obou partnerů. U ženy byly nejčastěji nalezeny protilátky proti zona pellucida (63 %), antifosfolipidové (36 %) a proti spermiím partnera (22 %). Patologický Kremerův test byl v 60 %. Navíc 25 z vyšetřených žen (37 %) mělo pozitivní jeden nebo více trombofilních markerů. U mužů byly zjištěny protilátky proti spermiím v 18 % a patologické hodnoty intraakrozomálních proteinů ve 41 %. Po imunologické přípravě došlo ve 4 případech ke spontánnímu těhotenství ukončenému porodem. V 80 cyklech IVF+ET byl dosažen PR/cyklus 40 % a PR/ET 50 % (vs. s běžně dosahovanou úspěšností Centra okolo 30 % a 40 %). U dvou pacientek došlo ke spontánnímu potratu, 24 těhotenství (18x jednočetné a 6x vícečetné) skončilo porodem a 6 těhotenství dosud probíhá. Závěr: Tyto výsledky odůvodňují zavedenou praxi Centra odesílat páry na imunologické vyšetření po dvou neúspěšných cyklech IVF+ET. Zařazení imunologem doporučené léčby, v případě pozitivního nálezu, zvyšuje pravděpodobnost dosažení těhotenství i porodu.

6

Název práce: Echokardiografie u syndromu obstrukční spánkové apnoe Autor: Jakub Bobčák Školitel: doc. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA Vliv léčby obstrukční spánkové apnoe pomocí CPAP na funkci srdce hodnocené pomocí TEI indexu levé a pravé komory a tissue doppler imaging Cíl studie: u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe indikovaných k léčbě CPAP zjistit vliv léčby CPAP na systolické i diastolické parametry srdeční po roce léčby. Soubor a metodika: 44 pacientů (36 mužů) průměrného věku 55,0±10,18, (muži 54,0±10,57 let, ženy 59,5±7,09 let) s obstrukční spánkovou apnoe, průměrným BMI 35,22±6,11, AHI 53,15±21,51, 34 pacientů (28 mužů) s hypertenzí bylo vyšetřeno přístrojem VIVID 7 při zahájení léčby pomocí CPAP a po roce jeho užívání. Byly stanoveny parametry celkové funkce srdeční (TEI index levé i pravé komory) a funkce diastolické funkce srdeční levé i pravé komory pomocí tkáňového dopplera (TDI poměr E/A na mitrálním a trikuspidálním prstenci). Patologická hodnota TEI indexu LK byla stanovena jako >0,47, patologická hodnota TEI indexu PK jako >0,37. Patologická hodnota TDI E/A byla stanovena jako <1,0. Ze studie byli vyloučeni pacienti se sníženou ejekční frakcí levé komory, s arytmiemi, s významnou chlopenní vadou, s plicní hypertenzí a významnou plicní chorobou. Výsledky byly statisticky zhodnoceny pomocí Wilcoxonova neparametrického párového testu. Výsledky: U pacientů po roce léčby mírně poklesl TEI index levé i pravé komory srdeční (TEI LK 0,19±0,17; 0,16±0,11, TEI PK 0,26±0,15; 0,24±0,14), pokles ale nebyl statisticky významný TEI LK p=0,804, TEI PK p=0,56. Po roce léčby se nezlepšila ani diastolická funkce srdeční hodnocená pomocí TDI E/A na mitrálním a trikuspidálním prstenci (TDI E/A na mitrální chlopni 1,09± 0,43; 1,02± 0,48, TDI E/A na trikuspidální chlopni 0,814±0,25; 0,85± 0,24; p=0,18, p=0,14). Diskuze a závěr: v literatuře jsou pouze ojedinělé práce, které hodnotí pozitivní efekt CPAP na funkci srdeční a to zejména u jinak zdravých pacientů (Baham NA et al 2009). Vzhledem k našim výsledkům do budoucna rozšíříme soubor a budeme korelovat parametry srdeční funkce na tíži apnoe a na dobu užívání CPAP.

7

Názov práce: Sledovanie zmeny variability srdečnej frekvencie u pacientov s panickou poruchou. Autori: Katarína Brezániová, Igor Závodský Školiteľ: doc. MUDr. Ján Praško Pavlov, CSc., Mgr. Tomáš Divéky, Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc

Úvod: Panickú poruchu zaraďujeme medzi najčastejšie úzkostné poruchy. Jednými z hlavných príznakov panickej poruchy sú záchvaty pomerne masívnej úzkosti, ktoré nie sú špecifikované na žiadnu konkrétnu situáciu. Panická porucha výrazným spôsobom obmedzuje jedinca v rámci spoločenskej interakcie a môže významným spôsobom ovplyvňovať jeho životný štýl. Najčastejšie sa panická porucha objavuje medzi 15. – 24. a 45. – 54. rokom. Ako terapiu volíme antidepresíva v kombinácii so systematickou psychoterapiou, v zásade kognitívne behaviorálnu psychoterapiu. U pacientov s panickou poruchou predpokladáme horšiu adaptáciu autonómneho nervového systému (ANS) na opakované podnety v dôsledku vyššej senzitivity a tendenciu prehnane reagovať na mierne stimuly. Cieľ: U pacientov, ktorým bola diagnostikovaná panická porucha sledovať možnosť adaptácie ANS na konci liečebného terapeutického programu. Metodika: Na sledovanie zmien ANS sme použili systém VarCor, ktorý pomocou snímania EKG vyhodnocuje aktivitu ANS. Pacienti boli meraní na začiatku a na konci liečby, v troch špecifických intervaloch, každý s trvaním po 5 minút. Súbor pacientov sme porovnávali s kontrolnou skupinou zdravých jedincov. Súbor pacientov: Do štúdie bolo zaradených 15 pacientov vo vekovom rozmedzí 20 – 60 rokov, hospitalizovaných na psychoterapeutickom oddelení, ktorí spĺňali podmienky pre diagnostiku panickej poruchy. Výsledky: Variabilita srdečnej frekvencie sa u pacientov po absolvovaní terapeutického programu zmenila v porovnaní s kontrolnou skupinou. Záver: Štúdiou sme chceli overiť, či sa ANS u pacientov s panickou poruchou v závere terapeutického programu dokáže lepšie adaptovať na opakované podnety a menej senzitívne reagovať na mierne stimuly.

8

Název práce: Kolorektální karcinom a diabetes mellitus Autor: Ivona Čepová Školitel: Doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D., MUDr. Pavel Sychra, II. Interní klinika FN a LF UP Olomouc Úvod: Kolorektální karcinom (KRCa) je v České republice jedním z nejčastějších nádorových onemocnění. V celoevropském měřítku je ČR výskytem této diagnózy u mužů na prvním a u žen na druhém místě. KRCa patří k nejčastějším příčinám úmrtí na maligní onemocnění u nás. Incidence stoupla za posledních 20 let o 190 %. Některé známé rizikové faktory KRCa jsou shodné s rizikem pro Diabetes mellitus II.typu (DM). Naším cílem bylo zjistit, jaký je vztah DM a nálezů adenokarcinomu (ca), adenomu nebo hyperplastického polypu (h.p.) tračníku. Metodika: Sledovaný soubor se skládal z 2 796 konzekutivních pacientů, kteří byli v době od 01/2008 - 12/2009 kolonoskopicky vyšetřeni na II. Interní klinice FNOL. Z tohoto souboru byl ca, adenom nebo h.p. diagnostikován u 634 pacientů. U všech pacientů byla zjišťována přítomnost DM, určen jeho typ, způsob léčby se zvláštním zřetelem na užívání metforminu a zhodnocen výsledný histologický obraz biopsií změn v kolorektu. U 29 pacientů se nepodařilo zjistit, zda jsou diabetici a byli vyřazeni z další analýzy. Ta byla provedena u celkem 605 pacientů. Skupina s DM byla porovnávána se skupinou nediabetiků (NDM) v jednotlivých podskupinách pozitivního histologického nálezu (ca, adenom, h.p.) z pohledu rizikových faktorů: věku a pohlaví. Výsledky: Byl prokázán vztah pokročilosti histologického nálezu a věku v celém souboru vyšetřených. Signifikantně vyšší věk byl ve skupině pacientů s ca (průměr 69,7 let) ve srovnání se skupinou pacientů s adenomem (průměr 64,9 let), p = 0,0004, resp. ve srovnání se skupinou pacientů s h.p. (průměr 61,2 let), p < 0,0001. Signifikantně vyšší věk byl prokázán také ve skupině pacientů s adenomem ve srovnání s pacienty s h.p., p = 0,002. Ve všech skupinách převažovali muži. V souboru pacientů s ca byl prokázán signifikantně nižší věk ve skupině NDM (průměr 68 let) ve srovnání s DM (průměr 73 let), p = 0,024. Podobně byl prokázán signifikantně nižší věk NDM v porovnání s DM v souboru pacientů s h.p., p < 0,0001. Rozdíl nebyl zjištěn v souboru pacientů s adenomem. Závěr: Kolorektální karcinom byl zjištěn v podskupině diabetiků v signifikatně vyšším věku v porovnání se skupinou nediabetiků. Podobný vztah byl zjištěn pro hyperplastický polyp. Věkové rozložení závažnosti histologických změn (sekvence adenom-karcinom) koresponduje s procesem vývoje kolorektálního karcinomu. Mužské pohlaví je rizikovým faktorem ve všech skupinách.

9

Název práce: Úspěšnost operace sinus lift Autoři: Simona Denygrová, Lenka Foltasová, Josef Macháň Školitel: Doc. MUDr. Martin Starosta Ph.D, Klinika zubního lékařství FN Olomouc Úvod: Tento augmentační postup byl poprvé popsán v roce 1980 Boynem a Jaksonem. Tímto postupem se řeší rozsáhlý alveolární recesus čelistní dutiny, který nám znemožňuje možnost implantace v distálních úsecích horní čelisti. Sinus lift se provádí buď s přímou inzercí implantátu (tzv. jednofázový), nebo se provede nejprve sinus lift a s časovým odstupem inzerce implantátu (tzv. dvoufázový postup). Dalším důležitým kritériem pro úspěšnost operace je vhodná volba augmentačního materiálu. Jako kostní štěp lze využít autogenní, autologní, xenogenní či aloplastický materiál. Cíl: Cílem naší studie bylo zhodnotit úspěšnost jednofázové operace sinus lift z hlediska věku, pohlaví a augmentovaného materiálu. Metody: V naší studii jsme hodnotili 41 pacientů na oddělení parodontologie z toho 20 žen a 21 mužů. Průměrný věk pacientů činil 49let. Hodnocen byl celkový stav pacientů po provedení operace, typ augmentačního materiálu, výška alveolární kosti před operací, výška alveolární kosti po zákroku. Výsledky: Po provedení zákroku se u 19,34 % pacientů objevily komplikace a to buď v podobě explantace u 12,08 % případů nebo tvorby bolestivého otoku u 7,25% případů. Operaci podstoupilo 22% kuřáků z toho u 4,6% se objevil bolestivý otok. Úspěšnost operace je tedy 87,8%. Augmentačním materiálem byl jednoznačně Poresorb. Průměrná šířka kosti před zákrokem činila 4,5 mm a po zákroku 13,2 mm . Závěr: Operace sinus lift má poměrně vysokou úspěšnost a je jediným možným řešením, jak při nedostatečné šířce kosti implantovat v distálním úseku horní čelisti.

10

Název práce: Anomálie počtu stálých zubů u pacientů s celkovým jednostranným rozštěpem Autor: Jana Divilková, Barbora Procházková (stipendistka města Ostravy) Školitel: doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D. Konzultant: MUDr. Magdalena Koťová, Ph.D. Úvod: Rozštěpy orofaciální oblasti jsou jednou z nejčastějších vrozených vývojových vad. Svou lokalizací v obličejové oblasti jsou nápadné a zatěžují své nositele funkčně, esteticky a sociálně. Plná rehabilitace těchto pacientů vyžaduje multidisciplinární léčbu, která začíná bezprostředně po narození a trvá až do dospělosti. Cíl: Cílem studie bylo zjistit výskyt anomálie počtu zubů ve stálé dentici (s výjimkou třetích molárů) u pacientů s celkovým jednostranným rozštěpem a jejich srovnání s pacienty bez rozštěpové vady. Materiál a metodika: Zkoumaný soubor tvořilo 137 pacientů (s rokem narození 1991-2000) postižených celkovým jednostranným rozštěpem, léčených na ortodontickém oddělení rozštěpového centra FNKV v Praze. Jako studijní materiál bylo použito 445 OPG snímků. Vyhodnocení a závěr: Z celkového počtu 137 pacientů bylo 97 chlapců (70,8%) a 40 dívek (29,2%). Téměř u dvou třetin byla rozštěpem postižena levá strana (67,15%) a z jedné třetiny strana pravá (32,85%). V celém souboru pacientů mělo 48,91% kompletně založenou stálou dentici (vyjma třetích molárů). Ageneze stálých zubů u pacientů s celkovým jednostranným rozštěpem se v naší studii vyskytla šestkrát častěji než v běžné populaci, což potvrzuje výsledky dřívějších studii.

11

Název práce: Autoři: Školitelé:

Klinické doporučené postupy v urgentní medicíně Eva Dorazilová, Denisa Osinová, Jan Přeček MUDr. Mgr. Radim Líčeník, doc. PhDr. Kateřina Ivanová, PhD. Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky LF UP v Olomouci

Klinické doporučené postupy (KDP) jsou definovány jako „systematicky vytvářená stanoviska, pomáhající lékařům a pacientům ve specifických klinických případech rozhodovat o přiměřené zdravotní péči“. Cílem KDP je pomáhat lékařům a pacientům v rozhodování o diagnostickém a terapeutickém postupu, jsou důležité při šíření nejlepší klinické praxe založené na důkazech, jsou nástrojem manažerského rozhodování ve zdravotnictví a informačním zdrojem pro všechny zainteresované osoby a instituce. Význam KDP závisí mimo jiné na jeho kvalitě, jejíž žádoucí úrovně lze dosáhnout pouze použitím kvalitní metodiky pro tvorbu, adaptaci, implementaci a evaluaci KDP. Za tímto účelem vznikají mezinárodně uznávané nástroje obsahující klíčové postupy pro všechny části životního cyklu KDP. Jedním z nich je nástroj pro evaluaci KDP, AGREE II (Appraisal of Guidelines for Research & Evaluation II). Hodnotí míru metodologické přísnosti a transparentnosti, se kterou byl KDP vyvinut a poskytuje rámec pro hodnocení kvality KDP, metodické strategie pro vývoj KDP a navrhuje, jaké informace by měly být jeho součástí. AGREE II obsahuje 23 klíčových položek, organizovaných do 6 oblastí. Každá oblast zachycuje a hodnotí jiné aspekty KDP. Hodnocené oblasti jsou: cíl a smysl KDP, zapojení cílové populace, metodologická přesnost vývoje, jednoznačnost výkladu, použitelnost a nezávislost při jeho tvorbě. Každá položka v dané oblasti je hodnocena samostatně a to minimálně dvěma, ideálně čtyřmi nezávislými experty. Metodou hodnocení je sedmistupňová Likertova škála. Skóre každé domény je následně vypočítáno v procentech a vychází ze sumace všech bodů přidělených všemi hodnotícími experty a výsledkem je relativní kvalita ve sledované oblasti. Konečným výstupem hodnocení je celková kvalita KDP. Cílem naší práce bylo vytvořit přehled českých KDP zaměřených na urgentní medicínu a provést evaluaci některých z nich pomocí nástroje AGREE II.

12

Název práce: Změny organizace a aktivace motorického a premotorického kortexu u pacientů se spasticitou po ischemickém iktu v závislosti na léčbě botulotoxinem: fMRI studie Autor: Dorňák Tomáš Školitel: Doc. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., Neurologická klinika FN a LF UP Cíl: Pomocí funkční MR lokalizovat změny aktivace motorického kortexu indukované léčbou spasticity botulotoxinem u pacientů po cévní mozkové příhodě. Úvod: Mozková hemisféra postižená iktem je schopna zlepšit motoriku hemiparetické končetiny, zřejmě díky mechanismu mozkové plasticity. Předpokládá se také, že léčba botulotoxinem (BTX) může snížit fokální spasticitu po CMP prostřednictvím dynamických změn na více úrovních motorického systému, včetně mozkové kůry. Oba tyto procesy by se měly odrazit v kortikální aktivaci během motorických nebo mentálních úloh vyhodnocené pomocí funkčního MR zobrazování. Metodika: Vyšetřovali jsme pět pacienti (3 muži, 2 ženy, průměrný věk 27 let) s hemiplegií a distální spasticitou horní končetiny (HK) po cévní mozkové příhodě v povodí arteria cerebri media, bez léze motorického kortexu. Funkční MR mozku (fMR) se provádělo během mentální simulace pohybu (představa sekvenčního pohybu prstů plegické ruky), vyšetření se opakovalo dvakrát: před a 4 týdny po injekci BTX do spastické HK. Změna spasticity byla hodnocena pomocí modifikované Ashworthovy škály (MAS). Po stranovém převrácení obrazových dat mozků s lézí pravé hemisféry jsme fMR skupinová data zahrnující celý mozek statisticky vyhodnotili pomocí lineárního modelu, efekt léčby byl testován pomocí lineárních kontrastů. Výsledky: Léčba BTX snížila spasticitu ve vyšetřované skupině (průměrná změna MAS 2,3). Funkční MR data před i po léčbě BTX ukázala konzistentní aktivaci kontralaterálního motorického kortexu, bilaterálního premotorického kortexu a zadního cingula/precuneus během představy pohybu. Kontrast pre- > post-BTX prokázal signifikantní snížení (P < 0,05) aktivace regionu zadního cingula/precuneu po léčbě BTX. Závěr: Tato studie naznačuje, že snížení spasticity HK po CMP může souviset se strukturami mimo klasický motorický systém. Region zadní cingulum/precuneus je dáván do souvislosti s funkcemi jako je globální pozornost nebo komplexní motorické učení. Za určitých podmínek však zřejmě může přímo modulovat motorický systém.

13

Název práce: Hormonální dysbalance po traumatech mozku u dětí Autor: Kateřina Dvořáková, Kateřina Mokrošová Školitel: doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D., MUDr. Darina Aleksijevič, Dětská klinika LF UP a FN, Olomouc Úrazy hlavy (TBI) patří mezi jednu z hlavních příčin závažné morbidity a mortality u dětí. Incidence se pohybuje v rozmezí 185-250 na 100 000 dětí do 15ti let věku za rok, z nichž asi 6% umírá. Následky pacientů, kteří přežijí, jsou velmi rozmanité: od tělesného postižení různého stupně až k dlouhodobým kognitivním, psychickým a sociálním problémům. Významným bývá tzv. posttraumatický hypopituitarismus (PTHP). U dětí jsou k dispozici pouze kazuistická sdělení s popisovaným PTHP, které zahrnují především poruchy dospívání nebo deficit růstového hormonu, které mají „nepřehlédnutelnou“ symptomatologii. Poruchy hormonální tvorby, především porucha tvorby glukokortikoidů, mohou pacienta akutně ohrozit na životě, Jejich nepoznaný a neléčený chronický deficit se vyznačuje apatií, únavností, svalovou slabostí, psychickou nevýkonností a může zhoršovat neurologický nález, komplikovat rehabilitační léčbu a být příčinou dušeních poruch. Navazujeme na retrospektivní studii a zaměřujeme se na prospektivní sledování hormonálních funkcí se vztahem k závažnosti a mechanismu traumatu a průběhu akutní posttraumatické fáze. Cílem je vypracovat algoritmus diagnostiky a léčby endokrinních následků TBI, který by zlepšil kvalitu života pacientů.

14

Název práce: Prevalence širokospektrých beta-laktamáz ESBL v gastrointestinálním traktu hospitalizovaných pacientů Autor: Ľudmila Dzurendová, Katarína Oravcová Školitel: Prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D. Ústav mikrobiologie LF UP v Olomouci Úvod: Za posledních třicet let bylo u bakterií popsáno mnoho enzymů, jenž inhibují účinek beta-laktamových antibiotik. V případě enterobakterií patří k nejdůležitějším širokospektré beta-laktamázy ESBL, jejichž stoupající výskyt má negativní klinický dopad z důvodu možného selhání antibiotické léčby a s tím související vyšší morbidity a mortality. Cíl: Cílem studie bylo stanovení výskytu ESBL v gastrointestinálním traktu (GIT) pacientů hospitalizovaných ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL). Materiál a metody: V období březen-duben 2010 byly odebírány rektální výtěry od pacientů hospitalizovaných ve FNOL. Následně byly vyočkovávány na selektivní půdu chromID ESBL (Biomérieux). Enterobakterie byly identifikovány standardními mikrobiologickými postupy, event. ve vybraných případech pomocí automatizovaného systému Phoenix (Becton Dickinson). Každý pacient byl vyšetřen pouze jednou a byly tedy vyloučeny duplikáty. Citlivost k antibiotikům byla stanovena standardní diluční mikrometodou. K fenotypové detekci ESBL byl použit modifikovaný Double Disk Synergy Test. Fenotypové určení produkce ESBL bylo konfirmováno PCR detekcí genů blaTEM, blaSHV a blaCTX-M pomocí specifických primerů. Výsledky: Ve sledovaném období bylo celkem vyšetřeno 256 rektálních výtěrů od pacientů FNOL. Na základě pozitivního růstu na selektivní půdě chromID ESBL a následné identifikace bylo získáno 22 enterobakterií s produkcí ESBL. Jednalo se o izoláty druhů Klebsiella pneumoniae (54,6%), Escherichia coli (31,8%) a Klebsiella oxytoca (13,6%). Na základě vyhodnocení citlivosti k antimikrobním přípravkům je zřejmé, že účinnost nad 90% byla prokázána pouze v případě meropenemu, tigecyklinu a kolistinu. Závěr a diskuse: Přítomnost ESBL-pozitivních enterobakterií v gastrointestinálním traktu představuje určité nebezpečí z důvodu obtížné terapie infekcí způsobených těmito kmeny. Dále tyto kmeny představují zdroj pro další šíření genů kódujících produkci ESBL. Jejich prevalence v GIT pacientů FNOL dosáhla hodnoty 8,6%, což představuje relativně nízký výskyt. Výsledky byly získány za podpory výzkumného záměru MSM6198959223.

15

Název práce: Fetomaternální krvácení při porodu císařským řezem Autor: Dzurišová Katarína Školitel: Doc. MUDr. Ľubušký Marek Ph.D., Porodnicko-gynekologická klinika LF UP v Olomouci, Ústav lékařské genetiky a medicíny LF UP v Olomouci Cíl studie: Zjistit incidenci fetomaternální hemoragie (FMH) při porodu císařským řezem a stanovit objem fetálních erytrocytů, které pronikají do mateřské krve. Určení těchto parametrů by umožnilo optimalizovat doporučení k provádění prevence RhD aloimunizace. Pracovní hypotéza: IgG anti-D v dávce 10 µg podané nitrosvalově by mělo pokrýt 0,5 ml fetálních RhD pozitivních erytrocytů nebo 1ml celé krve. U naprosté většiny porodů proniká do mateřské krve méně než 2,5 ml fetálních erytrocytů (5 ml plné krve, postačující dávka IgG anti-D 50µg). Naopak jen ojediněle dochází při porodu k FMH, která přesahuje 5ml (10 ml plné fetální krve, postačující dávka IgG anti-D 100µg). U většiny případů však není přítomen žádný rizikový faktor. Zvýšené nebezpečí prostupu červených krvinek plodu do krve matky je při porodu císařským řezem. Metodika: Celkem bylo v pilotní studii provedeno 441 vyšetření. Množství fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky při porodu císařským řezem bylo stanoveno průtokovou cytometrií na přístroji BDFACSCanto (Becton Dickonson International). Laboratorní zpracování: Fetal Cell Count™ kit (Diagnosis of Feto-maternal Transfusion by flow cytometry), IQ Products, IQP-379. Výpočet celkového objemu fetálních erytrocytů proniklých do oběhu matky: Scientific Subcommittee of the Australian and New Zealand Society of Blood Transfusion. Guidelines for laboratory assessment of fetomaternal haemorrhage. 1st ed. Sydney: ANZSBT, 2002: 3-12. Výsledky: Fetomaternální hemoragie (FMH) ≤ 2,5 ml (5ml celé krve), byla přítomna při porodu císařským řezem v 96,6% případů (426/441), postačující dávka IgG anti-D 50 µg. FMH ≤ 5 ml (10 ml celé krve) v 99,3% případů (438/441), postačující dávka IgG anti-D 100 µg. Ve zbylých třech případech byla FMH = 15,4 ml, 16,3 ml a 18,2 ml (31 ml, 33ml a 37 ml plné krve), postačující dávka IgG anti-D = 320 µg, 330 µg a 370 µg. Závěr: Při porodu císařským řezem je u RhD negativní ženy po porodu RhD pozitivního plodu vhodné stanovit objem fetomaternální hemoragie (FMH) k upřesnění dávky IgG anti-D potřebné k prevenci RhD aloimunizace. V 99,3% případů byla postačující dávka IgG anti-D 100 ug, naopak ve zbývajících 0,7% případů se jednalo o excesivní FMH a bylo nutné podat dávku více než trojnásobnou.

16

Názov práce: Účinnosť nového antiepileptického liečiva zonisamidu, výskyt nežiadúcich účinkov Autor: Terézia Figuliová Školiteľ: MUDr. Jindřiška Burešová, prof. MUDr. Petr Kaňovský, Csc. Úvod: Epileptické syndrómy predstavujú skupinu funkčných ochorení CNS, ktoré sa manifestujú opakujúcimi sa záchvatmi. Tie sú dané abnormalitami v elektrickej aktivite mozgu. Epileptické záchvaty delíme podľa uplatneni hemisfér na a) parciálne (simplexné - bez poruchy vedomia, a komplexné - s poruchou vedomia) a b) generalizované. Typ záchvatu predstavuje hlavné kritérium pri výbere vhodného liečiva. Cieľom farmakoterapie epilepsie je dosiahnuť kompenzáciu, či úplne potlačiť výskyt záchvatov s minimálnym výskytov nežiadúcich účinkov. Antiepileptickú liečbu zahajujeme obvykle pri druhom epileptickom záchvate. Začíname monoterapiou, liečivo sa v prípade neúspechu vymení za iné antiepileptikum II.generácie, prípadne sa pridá farmakum s iným mechanizmom účinku. Mechanizmus účinku antiepileptík je rôzny - inhibícia Na+ kanálov (karbamazepin, valproát), zosilnenie GABA inhibície (tiagabin, vigabatrin, gabapentin), inhibícia influxu Ca2+ kanálmi (ethosuximid, valproát), alebo blokáda karboanhydrázovej aktivity (levetiracetam). Liečivá III. generácie pôsobia súčasne na viacerých úrovniach. Medzi ne patrí i zonisamid (na český trh uvedený v roku 2009). Zonisamid pôsobí na Na+ kanály, inhibuje karboanhydrázu, blokuje T-typ Ca2+ kanálov, alostericky sa viaže na GABA receptory, a pôsobí na dopaminergných a serotoninergných receptoroch. Zonisamid indikovaný jako prídatná terapia (tzv. add-on therapy) v liečbe refraktérnych parciálnych záchvatov u dospelých, no podľa je jeho využitie širšie. Metodika: Zo súboru pacientov Centra pre léčbu epilepsií ve FNOL sme vybrali pacientov medikujúcich zonisamid (Excegran ®). Zhodnotili sme charakter epilepie, frekvenciu záchvatov, rovnako ako výskyt nežiadúcich účinkov. Cieľ: Cieľom tejto práce bolo zistiť účinnosť zonisamidu, prípadne vhodnej dvojkombinácie zonisamidu a iného antiepileptika. Výsledky: V čase dodania abstraktu ešte neboli kompletné. Záver: Bude odprezentovaný na konferencii SVOČ v květnu 2010.

17

Název práce: Míra potratovosti po odběru choriových klků a amniocentéze v prenatální diagnostice Autor: Andrea Frantisová, Veronika Durdová Školitel: Ishraq Dhaifalah MD. PhD., Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP v Olomouci Úvod: Prenatální diagnostika využívá buď amniocentézy (AMNIO) od šestnáctého týdne nebo odběru choriových klků (CVS) od jedenáctého týdne těhotenství. Hlavní indikací k invazivnímu testování je pozitivní screeningové vyšetření chromosomálních abnormalit - triple test nebo positivní screening v prvním trimestru). Věk matky nad 35 let je stále indikací pro invazivní testování v mnoha zemích, mezi nimi je i ČR. Mnoho studií potvrzuje, že rizikovost spontánního potratu po provedení obou metod (AMNIO, CVS) je stejné, a u zkušených operatérů se pohybuje kolem 1-2%. Cíl: Cílem studie je zjistit míru potratovosti po AMNIO a CVS v náhodně vybrané skupině žen, které podstoupily screeningový test prvního trimestru od ledna 2005 do konce prosince 2007. Studie byla provedena na oddělení Lékařské genetiky a fetální medicíny v Olomouci. Metody: Jedná se o retrospektivní studii, zahrnující 5154 žen, které podstoupily screening v prvním trimestru. Základní údaje byly získány z FMF databáze Astraia, používané na oddělení. Data obsahovala jména pacientek, jejich rodná čísla, datum zákroku, indikace, výsledky, a adresy a telefonní čísla. Informace o vývoji těhotenství a zdravotním stavu pacientek byly získány dotazníkovou nebo telefonickou formou. Míra potratovosti byla definována jako spontánní potrat nebo úmrtí plodu do šesti týdnů po zákroku. Analýzy byly provedeny s využitím statistického programu SPSS a Statistica 8.0 pro Windows. Výsledky: Ve sledovaném období podstoupilo screening prvního trimestu 5154 žen. Z nich 230 podstoupilo AMNIO a 139 CVS. Indikacemi byl pozitivní skríning I. trimestru v 200 případech; věk v 101 případech, pozitivní triple test ve 21 případech, a zbylé indikace z jiných důvodů. Míra potratovosti byla o,5% u AMNIO a 0.7% u CVS (jeden potrat v každém souboru pacientek). Závěr: Míra potratovosti po AMNIO a CVS se shodovala s nejnižšími hodnotami popsanými v literatuře. Lze spekulovat, že takto nízké hodnoty byly dosaženy díky velmi zkušeným operátorům na oddělení. Statistické hodnocení je však ovlivněno malou velikostí vzorku.

18

Název práce: Prevence zubního kazu u kojenců a gravidních žen Autor: Gajová Marie, studentka 2. ročníku oboru Zubního lékařství Školitel: doc. MUDr. Nováková Květoslava, CSc. Klinika zubního lékařství LF UP Olomouc Odborný poradce: Ing. Milde David, Ph.D. Ústav analytické chemie přírodovědecké fakulty LF UP Olomouc

Zvolila jsem si problematiku, která je časově i finančně náročná, a proto jsem si ji rozdělila do několika etap. Jedná se o studii dlouhodobou, jejíž konečné výsledky budou známy během dvou až tří let. Zaměřila jsem se na vliv jednotlivých komponent ovlivňující riziko zubního kazu u dětí a jejich matek. Průběžně vyšetřuji celkovou saturaci organismu fluoridy pomocí hladiny exkrece fluoridů v moči, zjišťuji hladinu Streptococcus mutans v dutině ústní, kazivost chrupu (pomocí indexu kpe a KPE) a množství plaku v dutině ústní (index PLI a CPTIN) u dětí a jejich matek. V tomto roce jsem vyhodnotila metodiku měření hladiny fluoridů v moči a její vztah ke kazivosti chrupu. U souboru 82 dětí jsem stanovila průměrnou hladinu fluoridů v moči v olomouckém kraji. Současně se také potvrdil náš předpoklad, že dostatečná saturace fluoridů v potravě, projevující se vyššími hodnotami exkrece fluoridů v moči, má příznivý vliv na snižování kazivosti chrupu.

19

Název práce: Operační metody u mimoděložního těhotenství na porodnickogynekologické klinice za posledních 10 let. Autor: Zuzana Gavlasová, Michaela Hartošová Školitel: MUDr.Marie Turková (Porodnicko-gynekologická klinika FN a LF UP Olomouc) Úvod: Mimoděložní těhotenství (graviditas extrauterina) je stav, kdy plodové vejce niduje mimo děložní dutinu. Nejčastěji se v těchto případech usazuje ve vejcovodu (graviditas tubaria, 95 % ), méně často ve vaječníku (graviditas ovarica, 3% ), v Douglasově prostoru (1 %), vyjímečně jinde na orgánech dutiny břišní (gaviditas abdominalis, 1 %). Plodové vejce se chová velmi agresivně. V místě nidace prorůstá do stěny orgánů, ve snaze zajistit si krevní zásobení. Tím narušuje a otevírá cévy, což může vyústit v prudké a rozsáhlé krvácení. Toto typicky nastává při prasknutí vejcovodu následkem rostoucí graviditas extrauterina. Proto je mimoděložní těhotenství vždy závažným a rizikovým stavem, který může vyústit v typickou náhlou příhodu břišní s příznaky hemoperitoneaa rozvíjejícího se hemoragického šoku, který může být smrtelný. Cíl práce: Cílem naší práce bylo zjistit operační metody u mimoděložního těhotenství a to nejdříve v letech 1900-1994, kde se objevují operační postupy typu laparotomiesalpingektomie, laparotomie-resekce ovaria, laparotomie-plastika vejcovodu metodou Topkins, laparotomie-adnexektomie a z konzervativních metod je to laparoskopie spojená s devitalizací PGF2 nebo Enzaprostu. V letech 2000-2004 jednoznačně převažují laparoskopie-salpingektomie, s malým výskytem laparotomie salpingektomie. Metodika práce: Vycházeli jsme z dokumentace pacientek, u kterých bylo diagnostikováno mimoděložní těhotenství, které bylo posléze operačně řešeno. V letech 1900-1994 bylo odoperováno z důvodu mimoděložního těhotenství 170 pacientek. Z let 2000-2004 máme soubor 108 pacientek. Výsledky: V době odevzdání abstraktu probíhá statistické vyhodnocování. Výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.

20

Název práce : Výskyt aspirinové a clopidogrelové rezistence u pacientů s akutním infarktem myokardu Autor : Zuzana Gocalová ( 4. ročník VŠEO ) Školitel : Doc. MUDr. V. Krčová, CSc. ( Hemato-onkologická klinika FN Olomouc ), MUDr. J. Galuszka, Ph.D. ( kardiologické oddělení I. Interní kliniky FN Olomouc ), Mgr. J. Úlehlová, Mgr. L. Slavík Úvod : Kyselina acetylsalicylo vá a clopidogrel hrají významnou roli v prevenci aterotrombotických cévních příhod ( IM, ichemická CMP, ICHDKK ). Přesto však nejsou tyto antiagregační látky schopny zabránit trombóze u všech pacientů. Rezistence na aspirin a clopidogrel je často diskutovaným tématem. Lze ji chápat jednak ve smyslu klinickém ( neschopnost zabránit trombotické komplikaci ), jednak laboratorním ( neschopnost prokázat účinek laboratorně ). V současné době existuje více způsobů laboratorního stanovování rezistence, proto se její prevalence pohybuje v širším rozmezí. Cílem práce bylo zjištění rezistence pomocí měření agregace trombocytů u vybrané skupiny pacientů. Materiál a metody : Celkem bylo vyšetřeno 63 pacientů s akutním infarktem myokardu hospitalizovaných na kardiologickém oddělení I. Interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, z toho 52 mužů a 11 žen. Všichni pacienti podstoupili koronární intervenci ( PCI ), která u 55 z nich vyústila v implantaci stentu, u 8 v kardiochirurgické řešení ( aortokoronární bypass ). Pacientům byla nasazena duální antiagregační léčba – aspirin ( 100 mg ) a clopidogrel ( 300 a následně 75 mg ). U vybrané skupiny byly sledovány především tyto rizikové faktory : hypertenze, kouření, diabetes mellitus, lipidy. Agregace trombocytů byla měřena pomocí optické transmisní agregometrie ( analyzátor APACT 4004 ). Výsledky : Z celkového počtu pacientů byla laboratorně zjištěna rezistence na aspirin u 15 pacientů ( 23,8% ), na clopidogrel u 2 pacientů ( 3,17% ). I přes duální antiagregační léčbu došlo u 23 pacientů k recidivě IM. Z toho byla zjištěna rezistence na aspirin u 9 pacientů ( 39,1% ), na clopidogrel u 1 pacienta ( 4,35% ). Závěr : Nedostatečná odpověď na antiagregační léčbu může být způsobena rezistencí na aspirin nebo clopidogrel. Je ale třeba si uvědomit, že příčinou rezistence může být řada faktorů jako je non-compliance, lékové interakce, špatná absorpce, nevhodné dávkovaní a další.

21

Název práce: Karcenogeneze u Barrettova jícnu Autoři: Veronika Halašková, Veronika Faldynová Školitel: MUDr. Jan Gregar, II. Interní klinika FN a LF UP Úvod: Barrettův jícen (BJ) je komplikací dlouhotrvající refluxní choroby jícnu a je definován jako náhrada čili metaplazie dlaždicového epitelu sliznice jícnu epitelem cylindrickým, který má alespoň v některých úsecích intestinální charakter. BJ je prekancerozou a od intestinální metaplazie přes různé stupně dysplazie může dojít až ke vzniku adenokarcinomu jícnu. Diagnostika BJ spočívá v endoskopickém vyšetření horního zažívacího traktu, odběru biopsií z jícnu, histologickém potvrzení intestinální metaplazie a stanovení stupně dysplastických změn. V současnosti slouží endoskopické vyšetření nejen k diagnostice BJ, ale s úspěchem se využívá i při terapeutických postupech. Pacienti s nálezem BJ by měli být dispenzarizováni, pravidelné kontroly umožní včasné zachycení progrese onemocnění. Cíl práce: Charakteristika souboru pacientů dle výsledků histologického vyšetření bioptických vzorků odebraných při horní endoskopii - pacienti s intestinální metaplazii (IM), low-grade dysplazií (LG), high-grade dysplazií (HG) a adenokarcinomem (AC) jícnu. Sledování vybraných rizikových faktorů – věku, přítomnosti axiální hiátové hernie, obezity, kouření a požívání alkoholu. Metodika: U souboru 82 pacientů sledovaných v letech 2004 až 2009 s diagnózou Barrettova jícnu na pracovišti II. interní kliniky FN Olomouc jsme retrospektivně sledovali zastoupení rizikových faktorů. Soubor pacientů byl rozdělen na 4 skupiny dle tíže histologických změn v rámci Barrettova jícnu – IM, LG, HG a AC. Vlastní výsledky: V souboru 82 pacientů průměrného věku 49,1 let bylo 51 mužů (62,2%) a 31 žen (37,8%). Stran histologických změn jsme u 46 pacientů (56,1%) nalezli IM. LG dysplazii jsme zaznamenali u 28 pacientů (34,1%), HG dysplazii u 5 pacientů (6,1%) a AC u 3 pacientů (3,7%). Axiální hiátová hernie, jako hlavní rizikový faktor BJ, byla popsána na základě endoskopického vyšetření u 68 pacientů (82,9%). Z dalších rizikových faktorů byla nejtěsnější vazba na obezitu (potvrzeno u 27 pacientů, tj. 38,6%) a na kouření (u 22 pacientů, tj. 32,4%). Zaznamenali jsme poměrně malou vazbu na požívání alkoholu – prokazatelně jen u 4 pacientů (6%). Závěr: S diagnózou BJ je na II. interní klinice FN v Olomouci sledováno 82 pacientů. Histologická skladba se neliší od literárních údajů, převažuje skupina pacientů s IM bez dysplastických změn. Dle literárních údajů má až 20% pacientů již v době diagnozy BJ LG dysplazii. V našem souboru bylo toto číslo vyšší: 34,1%, což je dáno poměrně dlouhou dobou sledování pacientů. Zjevná je závislost na rizikových faktorech – hlavně na axiální hiátové hernii, obezitě a kouření. Alkohol překvapivě nebyl v našem souboru častým rizikovým faktorem. BJ je ideální pro studium kancerogeneze – můžeme v něm postupně sledovat stadia změn od metaplazie přes dysplazii typu LG a HG až ke vzniku AC.

22

Název práce: Výsledky léčby vlhké formy VPMD fotodynamickou terapií (PDT) Visudynem, intravitreální aplikací preparátů Macugen, Lucentis Autor: Havlíčková Barbora, Večerková Marcela, Vildnerová Veronika Školitel: MUDr. O. Chrapek, Phd., Oční klinika FNOL Cíl: Zhodnotit přínos PDT Visudynem a intravitreálně aplikovaných anti VEGF preparátů Macugenu, Lucentisu pro léčbu klasických subfoveolárních neovaskulárních membrán (CHNV) při vlhké formě VPMD. Visudyn: Soubor tvoří pacienti, kteří byli léčeni PDT pro klasickou a převážně klasickou subfoveolární CHNV při vlhké formě VPMD. Podmínkou pro zařazení do souboru byla vstupní zraková ostrost (ZO) 6/12 až 6/60, klasická či převážně klasická subfoveolární CHNV představující 50% a více celkové makulární léze. Kontrolní vyšetření 12 měsíců od zahájení terapie bylo provedeno u 469 pacientů. U pacientů byla na ETDRS optotypu hodnocena vstupní ZO a ZO 12 měsíců od zahájení terapie. Porovnáním vstupní ZO se ZO po 12 měsících sledování byla vyhodnocena míra změny ZO jednotlivých pacientů. Macugen: Soubor tvoří pacienti, kteří byli 12 měsíců léčeni pro subfoveolární CHNV při vlhké formě VPMD intravitreální aplikací pegaptanibu. Indikováni pacienti se všemi typy subretinálních CHNV, vstupní ZO byla v rozsahu 6/12-6/60, rozsah CHNV byl do 8 násobku plochy papily zrakového nervu. Kontrolní vyšetření 12 měsíců od zahájení terapie bylo provedeno u 84 pacientů. U pacientů byla na ETDRS optotypu hodnocena vstupní ZO a ZO 12 měsíců od zahájení terapie. Jejich porovnáním byla vyhodnocena míra změny ZO jednotlivých pacientů. Lucentis: Soubor tvoří pacienti, kteří byli 12 měsíců léčeni pro subfoveolární CHNV při vlhké formě VPMD intravitreální aplikací ranibizumabu. Indikováni pacienti se všemi typy subretinálních CHNV. Vstupní ZO byla v rozsahu 6/12-6/60, rozsah CHNV byl do 8 násobku plochy papily. Kontrolní vyšetření 12 měsíců od zahájení terapie bylo provedeno u 45 pacientů. U pacientů byla na ETDRS optotypu hodnocena vstupní ZO a ZO 12 měsíců od zahájení terapie. Jejich porovnáním byla vyhodnocena míra změny ZO jednotlivých pacientů.

Výsledky: Ztráta méně než 15 písmen na ETDRS Zlepšení ZO o 0 a více řádků na ETDRS Zlepšení ZO o 3 a více řádků na ETDRS Těžká ztráta o 6 a více řádků na ETDRS

Sledované období (měsíce) 12 m

Visudyn

Makugen

Lucentis

82%

73,73%,

66,52%

12 m

43%

48,73%

53,22%

12m

5%

3,5%

6,6%

12m

5%

13%

15%

23

Název práce: Určení objemu pleurální tekutiny na CT jednoduchým měřením Autor: Martin Hazlinger Školitel: MUDr. Filip Čtvrtlík, Ph.D., prof. MUDr. Miroslav Heřman, Ph.D. Pracoviště: Radiologická klinika FNOL Úvod: Znalost množství pleurální tekutiny je důležitá pro další léčbu pacienta. Z CT vyšetření lze jednoduchými měřeními stanovit rozměry tekutiny, jen zdlouhavě lze změřit její objem. Cílem práce bylo nalézt nejjednodušší způsob měření objemu pleurální tekutiny z CT skenů. Materiál a Metodika: U 30 pleurálních výpotků zjištěných při CT vyšetřeních hrudníku 21 pacientů byl na vyhodnocovací konzole Adwantage Windows 4.4 změřen jejich objem. Čas potřebný na jedno měření byl průměrně 45 minut. Dále byla na CT skenech a jejich základních rekonstrukcích provedena planární měření – v sagitální a frontální rovině a ve třech úrovních na transverzálních skenech. Statisticky jsme srovnali jednotlivá planární měření se změřeným objemem. Výsledky: Nejpřesnější korelace mezi objemem a planárním měřením byla zjištěna u největšího rozměru tekutiny na transverzálním skenu měřeném kolmo na průběh parietální pleury. Výsledkem práce je tabulka a graf, které prezentují přepočet tohoto rozměru na odpovídající objem. Závěr: Nalezli jsme jednoduchý způsob převodu jednoho planárního měření na CT skenu na objem pleurální tekutiny. Takto jednoduchý přepočet zatím nebyl v literatuře popsán.

24

Název práce: Autorka: Školitelka:

Názory studentů na změnu role lékaře ve společnosti Zuzana Heřmanová PhDr. Jaroslava Králová, Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky

Dotazníkovou metodou (38 otázek) jsem zjistila názory celkem 165 studentů. 3. a 6. ročníku všeobecného lékařství LF UP týkajících se jejich vnímání změny role lékaře ve společnosti. Otázky byly zaměřené do čtyř oblastí: Vnímání role lékaře ve společnosti; Obraz lékař – pacient; Výkon profese; Výuka. Z odpovědí například vyplynulo, že studenti vnímají mediální obraz lékaře jako značně negativní, cítí pokles společenského postavení lékařské profese, zdůrazňují nedostatečné finanční ohodnocení této profese (což je také hlavním důvodem práce v zahraničí), zaznamenávají nárůst požadavků, jež jsou kladeny na lékaře a ve výuce postrádají zejména nedostatek praxe. Čtvrtina z dotázaných studentů 6. ročníku by si nezvolila studium medicíny, pokud by měla možnost se znovu rozhodovat.

25

Název práce: Růst dětí s nespecifickými střevními záněty Autoři: Marcela Hladná, Martina Kubicová, Daniel Murin, Zuzana Rothröckelová Školitelé: MUDr. Kateřina Bouchalová, Ph.D., MUDr. Eva Karásková, doc. MUDr. Jiřina Zapletalová, Ph.D., Dětská klinika LF UP Olomouc Úvod: Nespecifické střevní záněty (NSZ) jsou chronická zánětlivá onemocnění trávicího traktu neznámého původu s relabujícím průběhem. Mezi ně patří Crohnova nemoc (CN), ulcerózní kolitida (UC) a tzv. neurčitá kolitida. U 1/3 pacientů začíná onemocnění v adolescenci a časné dospělosti. V posledních letech je zaznamenán nárůst incidence NSZ (především CN) zejména v nižších věkových kategoriích. Cíl: 1/ Určit v souboru pacientů s NSZ zastoupení dětí s poruchou růstu. 2/ Zjistit možné korelace s anamnestickými, klinickými a laboratorními daty. Pacienti a metodika: Soubor tvoří 91 dětí s NSZ a 6 nemocných s jinými kolitidami (mikroskopická, eozinofilní a lymfoidně folikulární) léčených na Dětské klinice. Byly analyzovány antropometrické parametry (věk, výška, hmotnost, BMI), příznaky onemocnění před diagnózou, osobní anamnéza se zaměřením na alergie a autoimunitní onemocnění, rodinná anamnéza (zaměřená na autoimunity a nádorová onemocnění), laboratorní hodnoty (zánětlivé markery, krevní obraz, protilátky a biochemické parametry) a léčba. Byl vytvořen srovnávací soubor 91 zdravých dětí. Bylo zahájeno klinické vyšetřování nemocných dětí s posouzením růstu a puberty, v další fázi projektu plánujeme klinické vyšetření všech pacientů, včetně endokrinologického laboratorního skríningu. Výsledky: Pro CN je léčeno 58 dětí (věk při dg 5r3m až 17r11m, medián 13let), 32 dětí má UC (věk při dg 1r11m až 17r2m, medián 11let) a 1 dítě neurčitou kolitidu. Malý vzrůst byl v době diagnózy přítomen u 10/56 (17,9 %) dětí s CN a u 3/32 (9,4 %) dětí s UC. Malý vzrůst a hubnutí byly jedinými příznaky v čase diagnózy u jednoho pacienta s CN. Anamnestické údaje ukazují přítomnost další autoimunitní nemoci (thyroiditida, hepatitida, celiakie,...) u 6 dětí s CN a 2 dětí s UC. Alergologická anamnéza je pozitivní u 16/32 (50,0 %) dětí s UC a u 23/58 (39,7%) nemocných s CN; byla zjištěna korelace NSZ s pozitivní alergologickou anamnézou v porovnání se zdravými dětmi (p<0,045). Pozitivní ASCA protilátky byly u 46/52 (88,5 %) dětí s CN. V případě UC byla hladina ASCA pozitivní u 11/20 (55 %) dětí, u 10 z nich se však jednalo pouze o hraniční pozitivitu. ANCA protilátky byly negativní u 38/48 (79,2 %) dětí s CN, u 15/29 (51,7 %) dětí s UC byly pozitivní. Pozitivita ANCA korelovala s UC (p<0,0001) a pozitivita ASCA s CN (p<0,0025). Další statistické analýzy probíhají v době odevzdání abstraktu. Závěr: Medián věku v čase diagnózy u dětí s UC byl nižší v porovnání s CN. Malý vzrůst v čase diagnózy byl zjištěn u 17,9 % dětí s CN a 9,4 % nemocných s UC. V případě jednoho pacienta s CN byly malý vzrůst a hubnutí jedinými příznaky v čase diagnózy. Byla zjištěna statisticky významná korelace NSZ s pozitivní alergologickou anamnézou.

26

Název práce: Changes in motor cortex activation after botulinum treatment in MS patients with leg Spasticity Autor: Pavel Hok Školitel: doc. MUDr. Ing. Petr Hluštík, Ph.D. Abstract: Spasticity is a movement disorder associated with various central nervous system diseases such as stroke, tumor, mechanical trauma, multiple sclerosis, etc. Local administration of botulinum-toxin type A (BTX) into affected muscles is becoming the preferred treatment for focal spasticity. Paralysis of the neuro-muscular junction leads to decreased muscle tone and subsequent functional improvement of movement in affected extremity, lasting about 3 months. Recent fMRI studies on patients with poststroke arm spasticity treated with botulinum toxin documented significant correlation of motor system activation decrease with functional improvement. However, there was no fMRI study on patients with leg spasticity induced by multiple sclerosis. This study included 4 MS patients – 3 women and 1 man – of average age 46.5 years, with leg spasticity and significant impairment of movement. We examined each patient three times, with the first session being pre-BTX, the second after BTX administration, and the last one after a period of 3 months, when the BTX effect was completely expired. During MRI examination on a 1.5T Siemens MR scanner, patients performed repeated knee flexion-extension, with the average rate of 34.0 flexions per minute. Movement (active) blocks alternated with rest, each 15-second long. Functional MRI data were processed statistically in FMRIB Software Library. Group fMRI analysis yielded maps of mean activation for each session. We also examined 5 healthy controls – 4 males and 1 female – of average age 21.6 and compared their mean brain activation with the patients. In patients, pre-BTX mean images showed significant compensatory spatial enlargement of bilateral motor, sensory and supplementary cortex activation (Brodmann areas 1-6), whereas the images acquired during the maximum BTX effect showed significant contraction of activated areas towards the physiological extent (contralateral gyrus precentralis, area 4 and 6) similar to those of HCs'. After three months, the activation areas expanded back close to their original volume, in correlation with the recurrence of spasticity and motion impairment. We conclude that motor cortex engagement reflects the BTX treatment-related changes in the periphery, likely indirectly mediated by altered afferentation. This is consistent with the conclusions of similar studies. Key Words: fMRI, motor cortex, multiple sclerosis, spasticity, leg, botulinum toxin

27

Název práce: Srovnání radiální endosonografie a esofagogastro-duodenoskopie v detekci jícnových a žaludečních varixů Autor: Martin Holinka Školitel: MUDr. Igor Tozzi, Ph.D., II. Interní klinika FN Olomouc

Úvod Krvácení do trávícího ústrojí z jícnových a žaludečních varixů může být příčinou úmrtí až u 1/3 pacientů s jaterní cirhózou. Včasná diagnostika je důležitá pro profylaktickou terapii a tím prevenci první epizody krvácení. Metodika Soubor obsahoval 61 pacientů s diagnosou jaterní cirhózy. Srovnávali jsme radiální endosonografii (rEUS) a esofagogastroduodenoskopii (EGD) v detekci a velikosti jícnových a žaludečních varixů. Hodnotili jsme vztah (a) jaterního funkčního postižení dle Child-Pugh klasifikace a velikosti jícnových varixů (JV), (b) rychlosti průtoku krve portální žilou měřený dopplerometrickým vyšetřením a výskytu a velikosti JV. Výsledky Prokázali jsme (a) senzitivitu a specificitu EGD vzhledem k rEUS v detekci JV 96,2 % resp. 62,5 %, (b) shodu EGD a rEUS v záchytu jícnových a žaludečních varixů v 91,8 %, resp. 60,6 % případů, v lokalizaci jícnových varixů v 57,4 % případů a ve velikosti varixů v 66 % případů, (c) statisticky významnou závislost mezi tíží nemoci dle ChildPugh klasifikace a velikosti JV určenou dle EGD a rEUS, p=0,012 resp. p=0,006. Na podskupině 34 pacientů jsme neprokázali závislost mezi sníženou rychlostí průtoku krve portální žílou a výskytem popř. velikostí varixů zjištěnou dle EGD resp. rEUS. Závěr rEUS je schopna velmi přesně kvantifikovat velikost jícnových a výskyt žaludečních varixů a je více reprodukovatelnou metodou při měření velikosti varixů než EGD. rEUS je schopna diagnostikovat výskyt jícnových a žaludečních varixů v době, kdy nejsou detekovatelné pomocí EGD. rEUS je zobrazovací metoda, která by v budoucnu mohla být zařazena do algoritmu diagnostiky jak primární, tak i sekundární prevence výskytu jícnových a žaludečních varixů.

28

Název práce: Spokojenost osob s diabetem při léčbě inzulínovou pumpou Autor: Zuzana Hradilová ([email protected]) Školitel: Doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc. Ústav fyziologie LF UP v Olomouci Úvod: Inzulínová pumpa je dnes nejlepší variantou substituce inzulínu u osob sdiabetem. Spokojenost a spolupráce pacienta jsou důležitými faktory, které ovlivňují průběh a úspěšnost léčby. Cíl: (1) Tato práce sleduje, jaké jsou dojmy osob s diabetem z terapie. (2) Zároveň se snaží upozornit na případné komplikace týkající se používání pumpy, a (3) ukázat, do jaké míry se tito lidé cítí handicapovaní svým způsobem života. Metoda: Byla hodnocena kontrolní skupina studie Parasen. Třicet dva osob sdiabetem (15 žen a 17 mužů, DM I. 22 a DM II. 10, průměrný věk 45 let) vyplnilo při vstupu do studie tzv. vstupní dotazník, po 3 měsících vyplnilo tzv. výstupní dotazník 25 osob (13 žen a 12 mužů, DM I. 15 a DM II. 10, průměrný věk 48 let). Otázky (celkem 45) byly vylučovací (10), škálové (15) i s volnou tvorbou odpovědi (20). Patnáct otázek se v obou testech opakovalo. Studie probíhala od října 2006 do března 2010. Výsledky byly hodnoceny pomocí modusu a mediánu. Výsledky: Inzulínovou pumpu vidí jako přínos v léčbě 96% osob s diabetem, všichni zvládají obsluhu inzulínové pumpy sami. 70 % s pumpou sportuje, 26% dokonce více, než před zavedením pumpy. Jen 50% využívá její pokročilé funkce. Tab. 1: Vybrané otázky, modus a medián odpovědí. Vstupní dotazník Výstupní dotazník medián modus medián modus Jak jste spokojen/a se současnou léčbou? (0 5 5 5 5 nespokojen, 6 naprosto spokojen) Jak je současná léčba náročná pokud jde o čas, 2,5 3 3 3 námahu,…? (0 nenáročná, 6 velmi náročná) Jak byste byl/a spokojen/a, kdybyste se takto 6 6 6 6 mohla léčit i nadále? (0 nespokojen, 6 naprosto spokojen) Jak byste hodnotil/a svůj zdravotní stav? (0 špatný, 4 5 4 5 6 dobrý) Jak byste hodnotil/a svůj zdravotní stav ve 3 3 3 3 srovnání s jinými lidmi vašeho věku? (0 horší, 6 lepší) Závěr: (1) Osoby s diabetem jsou s léčbou inzulínovou pumpou spokojeny a žádná z nich by se nevrátila k předchozí léčbě (inzulínovému peru). (2) Největší nevýhodou jsou komplikované pokročilé funkce pumpy, zejména pro starší osoby. (3) Většina svůj zdravotní stav hodnotí jako dobrý, stejný ve srovnání se zdravou populací. Podporováno granty IGA NR 7825-3 MZCR a MSM 6198959216 MŠMT.

29

Název práce: Autor: Školitel: doc.

Stabilita epitelíálních štěpů Ondřej Hýl, Adam Vilášek, Marek Vlna doc. MUDr Martin Starosta, PhD., Klinika zubního lékařství FN Olomouc

Použití volných epiteliálních štěpů je metodou využívající nabídky keratinizovaného epitelu sliznice a jejím přenesením do míst s jejím nedostatkem. Cílem terapie je dlouhodobě stabilní náhrada chybějí tkáně. Indikační šíře zahrnuje techniky vedoucí ke zvětšení šířky připojené gingivy. Kontraindikace jsou viditelná oblast chrupu (zóna úsměvu), špatná hygiena. Cílem naší práce bylo posoudit objemovou stabilitu štěpu během jeho hojení a maturace. Měření jsme prováděli kalibrovanou parodontologickou sondou. Hodnotili jsme šířku, délku a barvu štěpu a porovnávali jsme změnu těchto parametrů v čase přepočtenou na procenta. Prvé měření jsme provedli bezprostředně po zákroku, další za týden. Poslední měření se provádělo v časovém odstupu nejméně měsíc po zákroku. Získaná data jsme statisticky zpracovali.

30

Název práce: Výsledek léčby karcinomu prsu v závislosti na expresi proteinu c-erbB2 Autor: Lukáš Chlachula Školitel: MUDr. Karel Cwiertka, Ph.D., Onkologická klinika LF UP a FNOL Úvod: Karcinom prsu je malignitou s nejvyšší incidencí u žen v České republice. Základním předpokladem pro úspěšnou léčbu je včasná diagnostika. Hlavním léčebným zákrokem je léčba chirurgická. Tato je u pacientek s vyšším rizikem recidivy doplňována chemoterapií, biologickou léčbou v případě pozitivity c-erbB2, radioterapií či léčbou hormonální. U inoperabilních stádií je základem terapie systémová léčba. Cílem práce bylo zhodnotit výskyt recidiv onemocnění v závislosti na expresi c-erbB2 a léčbě. Metodika práce: V létech 2006-2008 jsme našli v databázi NIS 1088 pacientek ošetřovaných ve FNOL s diagnózou karcinomu prsu, které měly alespoň jeden záznam, medián věku 63 let (26-96 let). Z tohoto souboru jsme vybrali dle rozsahu onemocnění a věku 94 žen c-erbB2 pozitivních (IHC 3+ nebo IHC 2+ FISH poz.) a 170 žen c-erbB2 negativních. U všech pacientek byla součástí léčby radioterapie. Porovnávali jsme výskyt a typ recidiv v obou skupinách. Výsledky: Skupina pacientek c-erbB2 pozitivních: celkový počet pacientek byl 94, s mediánem věku 56 let. Pětatřicet (37,2%) pacientek bylo léčeno ablací, 52 (55,4%) pacientek parciálním chirurgickým zákrokem a 7 (7,4%) pacientek nepodstoupilo chirurgický zákrok. U 4 (4,3%) pacientek byly zjištěny vzdálené metastázy, u 6 (6,4%) byl zjištěn relaps onemocnění s lokoregionální složkou (iniciální rozsah onemocnění byl u 2 pacientek T1cN0, u 2 pacientek T2N1 a u 2 byl nádor pokročilejší). Trastuzumab v adjuvanci byl nasazen celkem u 57 (60,6%) pacientek, z toho u 25 po ablaci, u 28 po parc.zákroku a u 4 bez chirurgické léčby. Skupina pacientek c-erbB2 negativních: celkový počet pacientek byl 170, s mediánem věku 57 let. Šestapadesát (33%) pacientek bylo léčeno ablací, 107 (63%) pacientek parciálním chirurgickým zákrokem a 7 (4%) pacientek nepodstoupilo chirurgický zákrok. U 5 (2,9%) pacientek byly zjištěny vzdálené metastázy, u 10 (5,9%) byl zjištěn relaps onemocnění s lokoregionální složkou (iniciální rozsah onemocnění byl u 1 pacientky T2N0, u 2 pacientek T2N1 a u 2 byl nádor pokročilejší). S velmi časným onemocněním T1-2N0 bylo ve skupině c-erbB2 pozitivních 39 (41,5%) pacientek a 94 (55,3%) pacientek ve skupině c-erbB2 negativních. Závěr: Ve skupině c-erbB2 pozitivních jsme pozorovali zvýšený výskyt lokoregionálních recediv. Vzhledem ke krátké době sledování nelze z výsledku dělat jednoznačný závěr. Je však nutné do budoucna věnovat vyšší pozornost riziku vzniku lokoregionální recidivy u pacientek s c-erbB2 pozitivním karcinomem prsu.

31

Název práce: Autor: Školitel:

Výskyt proteinů MRP1 a MDR ve vyvíjející se lidské ledvině Martin Jandl ([email protected]) MUDr. Běla Erdösová, Ph.D., Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci Úvod: MDR (mnohočetná léková rezistence) hraje významnou roli v absorpci, distribuci, metabolismu a eliminaci léčiv. MDR je obecně zodpovědná za snížení působení xenobiotik v organismu. Jedním z mechanismů MDR je exprese transportních proteinů, které zvyšují eflux hydrofobních xenobiotik z intracelulárního do extracelulárního prostředí. Transportní proteiny patří do tzv. ABC (ATP-Binding Cassete) rodiny a pro transport vyžadují energii, kterou získávají hydrolýzou ATP. Představitelé těchto proteinů jsou: MRP1 (Multidrag Resistance-associated Protein 1); MRP2; klasický MDR P-glykoprotein a mnoho dalších, které se dále dělí do různých podskupin. Cíl: Zmapování výskytu MDR proteinů v závislosti na stupni diferenciace tkání v lidské vyvíjející se ledvině jako orgánu s vysokým výskytem těchto proteinů postnatálně. Vycházíme z představy, že embryonální a nádorová tkáň mají některé styčné vlastnosti, jež se mohou odrazit v reakci na xenobiotika. Materiál a metodika: Nepřímou dvoustupňovou imunohistochemickou metodou jsme detekovali výskyt transportních proteinů MRP1 a MDR v lidských zárodečných tkáních v rozmezí 6. až 28. týdne intrauterinního vývoje (IUV) z archivu Ústavu histologie a embryologie LF UPOL. Výsledky: Naše pozorování potvrdilo přítomnost MRP1 a MDR pozitivních buněk zejména v diferencujících se tubulech pod neogenní zónou až do 28. týdne IUV. Ojedinělé MRP1 pozitivní buňky se nacházejí též v zevním listu Bowmannova pouzdra a v glomerulech. Mezenchym se jeví v kontrastu s tubuly nápadně negativní. Od 20. týdne IUV se exprese MRP1 snižuje. U MDR je tomu podobně. Závěr: Rozdílná exprese těchto pump je zřejmě závislá nejen na stupni diferenciace tkání během IUV, ale též na expozici matky zevním vlivům (složení potravy, vliv různých chemických látek…). Bylo zjištěno, že se proteinová pumpa MRP1 účastní transportu některých signálních molekul (např. leukotrienů). Z toho lze vyvodit, že tyto proteinové pumpy nereagují pouze na xenobiotika, ale že mohou být zapojeny také do regulace transportu signálních molekul, čímž přispívají k udržení správných časoprostorových vztahů během fyziologického prenatálního vývoje.

32

Téma: Sledování vybraných parametrů sepse u kriticky nemocných Student: Jor Ondřej, 4.r., všeo Školitel: MUDr. Jan Neiser, Klinika anesteziologie a resuscitace Sepse představuje jeden z nejzávažnějších zdravotnických a společenských problémů. Pro další vývoj a prognózu pacientů se sepsí je nejdůležitější jejich časná identifikace a provedení souboru jednoduchých opatření podle tzv. „SEVERE SEPSIS BUNDLES“ (balíčků) v rámci primární léčby. Každá hodina, o kterou jsou tato opatření provedena později, snižuje pravděpodobnost úspěšné léčby. Cílem naší práce bylo zjistit, kolik pacientů splňujících diagnostická kritéria sepse vstoupilo do FN Olomouc cestou Oddělení urgentního příjmu za určené časové období. Zjistili jsme, zda se sepse vyvíjela v těžkou sepsi (případně septický šok) a zda pacienti s tímto vývojem byli léčeni v souladu s „BUNDLES“ a jaký byl výsledek jejich léčby. Naše práce se nezabývala pacienty, u kterých se sepse vyvinula až v nemocnici, a nebo byli s již diagnostikovanou těžkou sepsí přeloženi z jiných nemocnic. Výsledkem naší práce je souhrn dat, která ukazují na nízkou incidenci výskytu sepse a těžké sepse v populaci pacientů přicházejících do nemocnice s akutním zdravotním problémem. Léčba podle „BUNDLES“ byla u pacientů zahájena, ne u všech byla naplněna všechna kritéria. Závěr – identifikace a léčba těžké sepse představuje i přes nízkou incidenci v celé populaci akutních pacientů na nemocničních ambulancích závažný problém. Zajištění iniciální léčby těžké sepse podle „BUNDLES“ bude vyžadovat úsilí zejména v oblasti vzdělávání v dané problematice a zajištění implementace „BUNDLES“ na všechna pracoviště.

33

Název práce: Vliv přidání bevacizumabu na pokles hemoglobinu u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem Autoři: Denisa Kaprálová, Kateřina Koláčková Školitel: prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D., Onkologická klinika LF UP a FN Olomouc Úvod: Anémie je významným problémem u nemocných s nádory. Je přítomna často již při diagnóze a dále se zhoršuje v průběhu cytotoxické chemoterapie. Kombinovaná chemoterapie je v současné době standardem léčby metastatického kolorektálního karcinomu. Přidání bevacizumabu, monoklonální protilátky proti vaskulárnímu endoteliálnímu růstovému faktoru (VEGF), ke kombinované chemoterapii vede k dalšímu zlepšení výsledků léčby. Přidání bevacizumabu sice rozšiřuje spektrum nežádoucích účinků léčby, může však mít i projektivní účinek na některé toxické projevy vyvolané chemoterapií (např. toxickou hepatitidu). V experimentálních studiích vede blokáda VEGF ke stimulaci erytropoézy. Z dat některých prospektivních klinických studií se zdá, že léčba bevacizumabem může snižovat frekvenci anémie v průběhu protinádorové léčby. Cíl: Cílem této retrospektivní analýzy bylo zkoumat vliv přidání bevacizumabu na anémii v průběhu chemoterapie pro metastatický kolorektální karcinom. Metodika: Byla analyzována data pacientů léčených v letech 2008 a 2009 na Onkologické klinice LF UP a FN Olomouc. Sledovány byly hodnoty hemoglobinu a C-reaktivního proteinu před léčbou a v průběhu léčby kombinací oxaliplatiny nebo irinotekanu a fluoropyrimidinů (kapecitabinu nebo 5-fluorouracilu s leukovorinem) s bevacizumabem nebo bez této monoklonální protilátky u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem. Výsledky: Byla pozorována statisticky významná korelace koncentrace Creaktivního proteinu a hemoglobinu před zahájením léčby. C-reaktivní protein navíc koreloval s koncentrací karcinoembryonálního antigenu. Ve srovnání s výchozími hodnotami došlo během léčby pouze k relativně malému poklesu koncentrace hemoglobinu, byl však patrný statisticky významný pokles C-reaktivního proteinu. Nebyly však pozorovány žádné rozdíly ve změnách koncentrací hemoglobinu mezi nemocnými léčenými chemoterapií s bevacizumabem a bez bevacizumabu. Závěr: Hladina hemoglobinu u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem negativně koreluje se systémovou zánětlivou odpovědí. Vlivem cytotoxické léčby dochází ke kontrole systémové zánětlivé odpovědi. Útlum systémové zánětlivé odpovědi vysvětluje absenci výraznějšího poklesu hemoglobinu u této skupiny nemocných navzdory intenzivní cytotoxické léčbě, projektivní vliv bevacizumabu na pokles hemoglobinu však nebyl prokázán.

34

Název práce: Autoři: Školitel:

Využití diodového laseru v parodontologii Jakub Kašpar, Michala Coufalová MUDr. Zdeněk Pokorný, Odděleni parodontologie, Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci

Jako lasery (Light Amplification by Stimulated Emission of Ration) označujeme zdroje elektromagnetického vlnění, které pracují na základě vynucené stimulované emise záření. Výsledkem je koherentní záření o jedné vlnové délce, které je možné koncentrovat do jednoho bodu. Diodový laser využívá jako zdroje energie polovodičové diody. Nespornými výhodami oproti klasickým laserům jsou: kompaktnost, malé rozměry, účinnost až 80%, nižší spotřeba energie, vysoká životnost, která představuje až 10 000 hodin práce, kdy výše zmiňované jsou výhodami oproti klasickým laserům. Diodové lasery pracují na principu interakce s pigmenty, které nalezneme v měkkých tkáních (hemoglobin) a peripatogenních bakteriích (tzv. endogenní porfyriny). Po absorpci laserové energie těmito pigmenty dojde k její přeměně na teplo, které působí baktericidně a má schopnost koagulovat tkáně. Tepelná energie navíc inaktivuje bakteriální toxiny. Ůčinek je tak srovnatelný s použitím systémové antimikrobiální terapie. Oproti ošetření elektrokoagulací (elektrokauterizace) lze u diodového laseru spoléhat na lepší koagulační efekt, přesnější práci a dávkování energie. Ve srovnání se standardním chirurgickým zákrokem pak není zapotřebí užití ochranného obvazu a je možné ihned provést navazující ošetření, výhodou je i čisté pracovní pole bez krvácení. Je však nutné uvážit následné hojení rány per secundam. Obecně užití laseru v sobě nese výhody v podobě zkrácení doby ošetření, snížení rizika zanesení infekce, nižší traumatizace okolních tkání, nižší je i pooperační otok a bolestivost. Diodový laser jsme používali pro řadu parodontologických indikací a o nabytých zkušenostech se podělíme v několika kazuistikách.

35

Název práce : Střednědobé výsledky u nemocných po implantaci aortální bioprotézy Autor: Konečný J. Školitel: MUDr. Petr Šantavý, PhD., Kardiochirurgická klinika Fakultní nemocnice Olomouc Úvod Jednou z nejčastěji operovaných chlopenních vad v kardiochirurgii dospělých je degenerativní aortální stenóza. Podstatou operace je náhrada postižené chlopně mechanickou nebo biologickou protézou. Se stárnutím populace jsou stále častěji implantovány bioprotézy, které poskytují nemocným výhodu funkce bez nutnosti doživotní antikoagulační léčby. Chemicky upravená tkáň bioprotéz nicméně postupem času degeneruje a průtokové charakteristiky na aortálním ústí se zhoršují. Účelem naší studie bylo vyhodnotit kvalitu života nemocných po operaci. Materiál a metody V období 2002 – 2004 bylo implantováno celkem 148 bioprotéz. Použity byly typy Edwards 2900 (30 pacientů), Edwards Magna (13 pacientů), Edwards Porcine (18 pacientů), MH Mosaic (31 pacientů), SJM Epic (2 pacienti), Sorin More (54 pacientů). Do souboru bylo zařazeno 86 mužů a 62 žen, průměrný věk v době operace byl 73,53 ± 5,9 roků. Od jednotlivých spádových ošetřujících lékařů byl zjišťován status nemocných (živ, mrtev), jako nepřímá známka degenerace chlopenní bioprotézy byl použit parametr NYHA. Výsledky V průběhu hospitalizace po operaci zemřelo celkem 5 nemocných (3,38 %). Ze 148 nemocných se podařilo dohledat celkem 95 (64%). Z toho zemřelo 32 nemocných (34%), příčinu úmrtí se nepodařilo přesně zjistit. U 63 přeživších byla hodnocena kvalita života dle klasifikace NYHA takto: NYHA 1 (40 pacientů, 63%), NYHA 2 (18 pacientů, 29%), NYHA 3 (3 pacienti, 5%), NYHA 4 (2 pacienti, 3%). Pro vysoké gradienty na degenerované bioprotéze byl reoperován 1 nemocný. Závěr Bioprotézy jsou obecně implantovány nemocným starším než 65 let. Postupně degenerují, výrobcem udávaná životnost je 10-15 let. Kvalita života dle NYHA klasifikace byla u přeživších nemocných v našem souboru uspokojivá. Bioprotézy jsou pro nemocné s limitovanou očekávanou délkou života dobrou volbou.

36

Název práce: Chronická myeloidní leukemie (CML): retrospektivní analýza dlouhodobých výsledků léčby interferonem-α (INF-α) se zaměřením na sledování pacientů s kompletní cytogenetickou a molekulární remisí (CCyR, CMR) Autor: Adam Kuba Školitel: doc. MUDr. Edgar Faber, CSc., Hemato-onkologická klinika FN a LF UP v Olomouci Úvod: INF-α byl hlavní terapeutickou volbou před nástupem tyrozin kinázových inhibitorů. V literatuře jsou dokumentovány případy pacientů, kteří na INF-α dosáhli tzv.“operational cure“. Cílem naší studie bylo retrospektivně analyzovat pacienty léčené INF-α na naší klinice a zároveň sledovat pacienty, kteří dosáhli CCyR a CMR. Materiál a metody: Studovaný soubor obsahoval 118 pacientů (muži 56,8 %, ženy 43,2 %) s Ph pozitivní CML v chronické fázi léčených INF-α. Medián věku mužů činil 48 let (18 – 71), u žen 53 let (21 – 71). Riziko CML podle Sokalova indexu bylo nízké a střední u stejného podílu 39 % pacientů, vysoce rizikových bylo 22 %. Délka sledování žijících pacientů byla v mediánu 82,6 měsíců (12,4 – 212,6). Pacienti byli v mediánu léčeni INF-α po dobu 12 měsíců (0,3 – 192 měsíců). Ke statistické analýze byl použit Mann Whitney a log rank test. Výsledky: Celkem 72 pacientů (61%) dosáhlo CHR v mediánu 3 měsíců (1 – 14). Maximální CyR byla dosažena v mediánu 12 měsíců (0,3 – 47). Klinicky významnou cytogenetickou odpověď dosáhlo celkem 36 (34 %) pacientů a to kompletní (20 pacientů; 19 %) a parciální (16 pacientů; 15 %). 9 pacientů s CCyR (8 % z celého souboru) dosáhlo i CMR. Medián trvání nejlepší CyR byl 23 měsíců (1 – 267). Medián celkového přežití (OS) celého souboru nemocných nebyl dosažen. Pro pacienty s nízkým stupněm Sokalova rizika bylo OS od první dávky INF-α 160,7 měsíců (95% CI 142,5-178,8), pro pacienty se středním rizikem 136,3 měsíců (95% CI 112,7-160) a pro pacienty s vysokým rizikem 108,9 měsíců (95% CI 74,3-143,4). Tento rozdíl byl statisticky signifikantní (p=0,008). 23 pacientů (21,7%) ztratilo v průběhu sledování CyR, z toho 6 pacientů (30%) CCyR. V současné době 3 pacienti pokračují v léčbě INF-α (2 v CMR, 1 v CCyR) a 7 pacientů s CMR je dlouhodobě bez léčby při trvající CMR. Závěr: Potvrdili jsme, že nejdůležitějším prognostickým faktorem pro přežití nemocných bylo riziko dle Sokala, hladina hemoglobinu a počet leukocytů. Dosažení významné odpovědi, zejména CCyR a CMR, významně zlepšovalo OS. Ověřili jsme, že u pacientů s CMR bylo možné léčbu ukončit. Většina pacientů byla pro selhání terapie INF-α převedena na léčbu TKI s velmi dobrým výsledkem.

37

Název práce: Faktory hemostázy a jejich role u ischemických cévních mozkových příhod Autor: Jana Kubáčová Školitel: MUDr. Andrea Bártková

Úvod: Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) jsou významnou příčinou morbidity a mortality v populaci se zásadními socioekonomickými dopady především u mladých nemocných. Cílem studie bylo zjištění frekvence výskytu iCMP, jejich subtypů a vaskulárních rizikových faktorů v populaci pacientů do 50-ti let věku. Metodika: Soubor tvoří 96 konsekutivních pacientů (věk 21-50; průměr 40 let ± 8,0 let) přijatých a prospektivně sledovaných pro první iCMP v Iktovém centru FN Olomouc. Etiologický subtyp iktu byl určen dle Trial of Org 10172 in Acute Stroke Treatment (TOAST) klasifikace. Pro analýzy byl soubor rozdělen do věkových skupin a dále porovnán dle pohlaví. U sledovaného souboru nemocných byl výsledný klinický stav hodnocen podle modifikované Rankinovy škály (mRS) při propuštění, 90. den a v ročním odstupu. Zároveň byl sledován výskyt recidivy iCMP. Výsledky: Podle TOAST klasifikace byly zjištěny následující příčiny iktu: onemocnění malých tepen 19 (19,2%), onemocnění velkých tepen 2(2,3%), kardioembolizmus 22(22,9%), jiné determinované ikty 23(23,2%) a nedeterminované ikty 30(31,2%). Arteriální hypertenze (AH) se vyskytla u 48(50%), hyperlipidemie (HLP) u 41(42,7%), diabetes (DM) u 15(15,6%), trombofilní stav u 21(21,9%) pacientů. Frekvence výskytu AH, HLP, DM i ICHS byly vyšší u mužského pohlaví: AH, HLP (p = 0,0001), DM (p = 0,001), ICHS (p = 0,002). Závěr: I přes extenzívní vyšetřovací postup, zůstává třetina iktů klasifikována jako nedeterminované. Ve sledovaném souboru byl zaznamenán významný výskyt tradičních vaskulárních rizikových faktorů, zejména AH. Nepříznivý kardiovaskulární profil byl zjištěn u mužského pohlaví.

38

Název práce: Srovnání peroperačních a pooperačních výsledků hluboké mozkové stimulace subthalamického jádra v rámci Fakultní nemocnice Olomouc Autor: Jakub Kubias ( [email protected] ) Školitel: odb. as. MUDr. Martin Nevrlý, Neurologická klinika FN Olomouc Spolupracovali: prim. MUDr. Pavel Otruba, Neurologická klinika FN Olomouc, odb.as. MUDr. David Krahulík , Neurochirurgická klinika FN Olomouc, Mgr. Jana Zapletalová, Dr., Ústav lékařské biofyziky LF UP Olomouc Úvod: Hluboká mozková stimulace (DBS - Deep Brain Stimulation) se řadí mezi modulační výkony stereotaktické neurochirurgie. Jejím primárním úkolem je léčba extrapyramidových poruch pohybu pomocí kontinuální elektrodové stimulace hlubokých mozkových struktur. Naše stimulační analýza se zabývá aplikací DBS do oblasti nucleus subthalamicus (STN) u pacientů trpících idiopatickou Parkinsonovou nemocí. Cíl: Srovnání klinického efektu DBS během stereotaktického zákroku s efektem stimulace při primárním nastavení neurostimulátoru 4 týdny po operaci. Účelem srovnání je poodhalit přítomnost případných komplikací v brzkém pooperačním období ve smyslu posunu elektrody, jejího nedokonalého přihojení a jiných. Metoda: K naší práci jsme použili výsledky stimulace 17 pacientů ( 11 mužů a 6 žen) s průměrným věkem 62,2 roku léčených v Centru pro diagnostiku a léčbu neurodegenerativních onemocnění FN Olomouc. Vlastní zákrok sestává z nasazení Leksellova stereotaktického rámu v lokální anestezii, vyhledání STN metodou fúze MR a CT s určením 3D koordinát na rámu a následného microrecordingu. Po přesném propočtu trajektorie zákroku do formátu karteziánské rovnice nastavíme na rámu konkrétní souřadnice a po trepanaci lbi zavádíme pomocí microdriveru paralelně pět registračních elektrod ( C,A,P,M,L) směrem k STN. Po zajištění elektrody s nejreprezentativnější registrací charakteristického výbojového vzorce STN začneme stimulovat. Stimulujeme několika hodnotami napětí v několika pozicích kvadripolární elektrody. Za pacientova vědomí vyšetřujeme míru změny parametrů rigidita ( R), tremor ( T) a akineze ( A) oproti jeho individuálnímu výchozímu stavu ( baseline) neovlivněnému dopaminergní terapií. K testování využíváme motorickou část unifikované vyšetřovací škály pro pacienty s Parkinsonovou nemocí UPDRS ( Unified Parkinson´s Disease Rating Scale). Zároveň sledujeme možné nežádoucí účinky stimulace. Výsledky pečlivě zaznamenáme do peroperačního protokolu. Nakonec vyměníme testovací elektrodu za permanentní, kterou fixujeme ke kalvě. Zákrok většinou provádíme v rámci jedné operace bilaterálně. S odstupem několika dní implantujeme subklavikulárně neurostimulátory. Za 4 týdny po zákroku opakujeme stimulační postup, jehož výsledky zaznamenáme do protokolu pooperačního. Protokoly porovnáme. Výsledky: V současné době probíhá závěrečné statistické zpracování, jehož výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ v květnu 2010.

39

Název práce: Vyšetření vydechovaného oxidu dusnatého (FeNO) u plicních onemocnění a jeho vztah k markerům endobronchiálního zánětu Autor: Ľudmila Kundrátová Školitel: Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., MUDr. Jaromír Zatloukal, Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc Úvod: Vydechovaný oxid dusnatý (FeNO) je považován za marker zánětu dýchacích cest. V posledních letech se využívá při diagnostice a monitoraci některých plicních onemocnění. Dosud však chybí dostatek informací o vztahu mezi FeNO a buněčnými markery endobronchiálního zánětu v bronchoalveolární laváži (BAL) u různých plicních onemocnění. Cíl: Cílem práce bylo porovnat hodnoty FeNO u různých plicních onemocnění a zjistit jejich vztah k endobronchiálnímu zánětu charakterizovanému buněčným profilem v BAL a k sérovým hodnotám imunoglobulinu E (IgE). Metodika: Byla provedena prospektivní studie, do níž bylo zařazeno celkem 39 pacientů, z toho 5 pacientů s bronchiálním astmatem, 8 pacientů s CHOPN, 7 pacientů se sarkoidózou a 19 pacientů s chronickým kašlem při prokázané gastroesofageální refluxní chorobě (GERD). Každému z pacientů bylo provedeno vyšetření FeNO měřené přístrojem Hypair FeNO, vyšetření plicních funkcí, sérového IgE, diferenciálního krevního obrazu, C-reaktivního proteinu (CRP) a byla provedena flexibilní bronchoskopie a bronchoalveolární laváž (BAL). Po měsíci od vstupního vyšetření bylo provedeno kontrolní vyšetření FeNO. Ke statistickému zpracování získaných dat byl použit Mann-Whitneyův U-test a hodnocení korelačních koeficientů. Výsledky: Pacienti s astmatem měli FeNO s hodnotou 79,2 ± 47,5 ppb, významně vyšší než ostatní pacienti souboru (p=0,046). Pacienti s CHOPN měli FeNO 53,1 ± 23,6 a pacienti s kašlem při GERD měli FeNO 51,7 ± 54,0. Pacienti se sarkoidózou měli FeNO 23,9 ± 7,2, významně nižší než pacienti s astmatem (p=0,007) a CHOPN (p=0,005). U pacientů s astmatem jsme při BAL zjistili eosinofilní zánět (7,1 ± 3,5), u pacientů s CHOPN neutrofilní zánět (17,0 ± 16,7) a u pacientů se sarkoidózou lymfocytární zánět (21,3 ± 7,7). Hladina sérového IgE byla výrazně zvýšena u pacientů s astmatem (503 ± 310). Zjistili jsme korelaci mezi FeNO a IgE, kde korelační koeficient celého souboru činil 0,438, avšak korelační koeficient v podskupině s CHOPN byl 0,814 a v podskupině s GERD 0,658. Dále jsme zjistili korelaci mezi FeNO a eosinofilií v BAL-tekutině v podskupině s astmatem (korelační koeficient 0,58), zatímco v ostatních podskupinách závislost mezi FeNO a eosinofilií v BAL nebyla. Za měsíc po zahájení léčby došlo ve skupině s astmatem ke zlepšení FeNO o 39,5 ± 17,2%, ve skupině s CHOPN o 58,2 ± 9,3%, zatímco ve skupině s kašlem při GERD po terapii nedošlo ke změně FeNO.

40

Téma práce: Celiakie a asociované choroby (1. st.) Student: Lucie Lukešová Školitel: MUDr. Jan Gregar, II. interní klinika FN a LF UP Olomouc Úvod: Celiakie je celoživotní autoimunní onemocnění s těsnou genetickou vazbou, vyvolané nesnášenlivostí lepku (glutenu). Celiakie je společné označení pro celosvětově se vyskytující onemocnění dětí i dospělých. Lepek je bílkovinný komplex obsažený v povrchní části obilných zrn. Hlavním projevem jsou zánětlivé změny sliznice tenkého střeva, klinicky často vyjádřené průjmy, chudokrevností, váhovým úbytkem a celkovou poruchou somatického i psychického vývoje. Pokud není lepek z potravy trvale a úplně vyloučen, dochází v průběhu doby k vyčerpání imunitního systému, onemocnění postihuje další orgány se vznikem četných komplikací. U celiakie se některé choroby vyskytují nápadně častěji, tyto choroby nazýváme asociovanými (thyreopatie, diabetes mellitus, artropatie, malignity a další). Vlastní práce: V naší práci sledujeme soubor dospělých pacientů s celiakií, kteří jsou léčení na II. interní klinice FN a LF UP Olomouc. V skupině 86 pacientů převažují ženy, kterých je 66 (77 %). Věkový průměr sledovaného souboru je 36 let. V našem souboru sledujeme zastoupení s celiakií asociovaných chorob – thyreopatie, diabetes mellitus I. typu, IBD (inflamatory bowel disease)- M. Crohn, ulcerozní kolitida, kožní a kloubní změny, osteoporoza, hepatopatie, migrény, malignity, IgA nefropatie, epilepsie. Sledována byla také rodinná anamnéza. Metodika: Retrospektivní analýza ze zdravotní dokumentace II. interní kliniky z let (2005-2009). Výsledky: Ve sledovaném souboru 86 pacientů jsme prokázali výskyt těchto asociovaných chorob: thyreopatie u 14 pacientů (16 %), diabetes mellitus I.typu u 9 pacientů ( 10%), IBD u 3 pacientů (3%), kloubní změny u 4 pacientů (5 %), kožní změny u 5 pacientů (6 %), osteoporoza u 4 pacientů (5%), malignity u 3 pacientů (4%), hepatopatie u 5 pacientu (6%), migrény u 3 pacientů (4%), IgA nefropatie u 1 pacienta (1%). Pozitivní rodinná anamnéza pro celiakii byla zjištěna u 15 pacientů (17%). Závěr: V souladu s velkými studiemi prokazujeme nápadně častý výskyt thyreopatie, diabetu melittu I. typu, IBD, hepatopatie, migrény, nádorových onemocnění, kloubních a kožních změn. Neprokazuje vyšší výskyt epilepsie. Na asociované choroby s celiakií je potřeba u sledování pacientů myslet a věnovat jim minimálně stejnou pozoronost jako samotné celiakii. Tyto choroby mají velký vliv na kvalitu života pacienta a neléčené mohou kvalitu života snižovat, ba dokonce pacienta poškodit. Tak je tomu především u thyreopatií a diabetu mellitu I.typu. Jedinou a kauzální léčbou celiakie je celoživotní bezlepková dieta, compliance k dietě může také významně ovlivnit vznik asociovaných chorob.

41

Název práce: Student: Školitel:

Denní variabilita uroflowmetrie u zdravých mužů Libor Luňáček, 4. ročník, obor Všeobecné lékařství doc. MUDr. František Záťura, Ph.D. Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Uroflowmetrie jako screeningové hodnocení vyprazdňovací funkce močového měchýře a uretry se standardně provádí jedním měřením v urologicklé ordinaci. Cílem studie je ověřit, nakolik jediné vyšetření za podmínbek určitého stresu je schopno této výpovědi. Metoda: Zvolili jsme srovnávací studii s využitím přenosného uroflowmetru (výrobce Medkonsult s.r.o.), který umožňuje snímání a uchování záznamu průtoku moče a měření vymočeného množství za fyziologických podmínek normálního životního režimu. Materiál: Do souboru bylo zařazeno 64 dobrovolníků - zdravých mužů ve věku 18-30 let, kteří byli podrobně poučeni a zvládli jednoduchý postup měření, stejně jako vyplnili dotazník mikčního kalendáře. Všichni odevzdali přístroj, ze kterého jsme získali dobře hodnotitelný uroflowmetrický profil. Výsledky: Ze záznamu jsme hodnotili data doporučená Mezinárodní společností pro kontinenci (ICS), a to maximální a střední průtok, dobu do maximálního průtoku, celkovou dobu mikce, objem vymočené moči a tvar uroflowmetrické křivky. Ze statistického srovnání křivek během dne jsme zjistili závislost maximálního i středního průtoku na objemu, jinak závislost na denní době se nám podařit neprokázalo. Závěry: Uroflowmetrie je jako vyšetření dobře definována a její hodnotu je třeba vztahovat k náplni močového měchýře, naopak její hodnota se při shodném objemu během 24 hodin prakticky nemění.

42

Název práce: Vývoj kontaktní senzibilizace na alergeny standardní sady Autoři: Alexandra Markotánová, Lucie Pavlenková Školitelé: Doc. MUDr. Dagmar Ditrichová, CSc., odb. as. MUDr. Iva Karlová, Klinika chorob kožních a pohlavních FN a LF UP v Olomouci Úvod: Kontaktní alergická dermatitida patří mezi častá kožní onemocnění, incidence se pohybuje mezi 5-10 případy na 1000 osob ročně. Vzniká jako imunologická odpověď pozdního buněčného typu na různé alergeny chemické povahy. Vyvolávajícími činiteli jsou nízkomolekulární organické a anorganické látky. K diagnostice kontaktní alergické dermatitidy slouží epikutánní testy. Jejich princip spočívá v aplikaci alergenu ve známé alergogenní koncentraci na zdravou kůži zad a následným vyhodnocením reakce za 48, 72 a 96 hodin. Pozitivní reakce se projeví vznikem ložiska ekzémového charakteru v místě kontaktu s daným alergenem. Metodika: Úkolem studie bylo zhodnotit záznamy pacientů, kteří byli vyšetřeni epikutánními testy v letech 2005 až 2009, a zhodnotit frekvenci senzibilizace na jednotlivé alergeny. K testování byly použity alergeny Evropské standardní sady. Výsledek: V souboru 2397 (1626 žen, 771 mužů) vyšetřených pacientů bylo 861 (35,9 %) senzibilizováno nejméně na jeden alergen. Nejčastějším alergenem byl nikl, na který bylo přecitlivělých 12,4 % pacientů (ženy 16,5 %, muži 3,8 %). Následuje peruánský balzám 10,8 %, kalium 4,7 %, fragrance-mix 4,6 % a kobalt 4,5 %. Nejvýznamnějším alergenem žen byl nikl. Muži byli nejčastěji senzibilizováni na peruánský balzám 9,1 %.

43

Title: Risk factors of atherosclerosis in patients with colorectal cancer treated with systemic chemotherapy and bevacizumab Authors: Lucia Mikulová, Daniela Pastorková Tutor: MUDr. Hana Študentová, Department of Oncology, Palacky University medical School and Teaching Hospital Background: With improved survival of patients suffering from many types of cancer, long-term sequelae of the disease and/or therapy have become an important issue. An increased incidence of complications of atherosclerosis has been noted in cancer survivors. Even more pronounced adverse effects on the progression of atherosclerosis could be expected from the use of drugs targeting the vascular endothelial growth factor or its receptors, but these drugs were introduced only recently and currently are used almost exclusively in patients with incurable metastatic tumors. The advent of targeted therapy has transformed treatment of malignant disorders. For some targeted agents, hypertension, hyperlipidemia or hypomagnesemia are important side effects. Hypertension or proteinuria that accompany drugs targeting vascular endothelial growth factor are associated with endothelial dysfunction, but both favorable and unfavorable effects on risk factors of atherosclerosis were observed in metastatic colorectal carcinoma treated with the combination of systemic chemotherapy and bevacizumab. Aim: The aim of the present study was to evaluate, in patients with metastatic colorectal carcinoma, the effect of combined therapy with bevacizumab on carotid intima-media thickness (IMT) and laboratory parameters associated with the risk of atherosclerosis. Methods: The carotid arteries were evaluated with two-dimensional imaging using an ultrasound scanner. The parameters of lipid metabolism were assessed using routine laboratory methods. Differences before and after the therapy were evaluated using Wilcoxon signed rank test. Correlations were analyzed using Spearman's rank correlation coefficient. The decision on statistical significance was based on p = 0.05 level. The analyses were performed using NCSS software. Results: Mean IMT increased significantly during the therapy. A significant increase of HDL cholesterol and lipoprotein (a) was also observed. Conclusion: Carotid IMT increased significantly during the therapy with bevacizumab and cytotoxic agents. The targeted therapy may accelerate the progression of atherosclerosis.

44

Název práce: Autor: Školitel:

Vztah objemu prostaty k výsledku biopsie Vít Musil MUDr. Michal Grepl, Ph.D., Urologická klinika

Abstrakt: Úvod: Biopsie prostaty pod kontrolou transrektální utrasonografie (TRUS) je metodou volby pro diagnostiku karcinomu prostaty. Evropská Urologická společnost doporučuje 8 vzorků jako nejmenší vhodný počet pro prostaty o objemu 30-40ml. Cíl: Našim cílem bylo zjistit vztah objemu prostaty k počtu odebraných vzorků a výsledku biopsie prostaty u vyšetření provedených na Urologické klinice FNOL. Materiál a Metodika: Použili jsme kohortovou studii, kde jsme měli k dispozici původně 1100 pacientů, kteří podstoupili primobiopsii prostaty pod transrektální ultrasonografickou kontrolou od Ledna 2006 do Prosince 2009 ve fakultní nemocnici Olomouc. Sledované parametry jako objem prostaty, počet odebraných vzorků a záchyt karcinomu prostaty byly srovnávány bez ohledu na indikační kritéria. Klienti byli rozděleni podle objemu prostaty , první do 20ml, dále pak po 10ml až do celkového objemu 100ml a poslední skupina nad 100ml. Výsledky: Celkem bylo hodnoceno 769 primobiosií. Průměrný záchyt karcinomu prostaty byl 29,3%. Záchyt karcinomu prostaty v jednotlivých skupinách postupně klesal ze 44% (u pacientů s objemem prostaty < 20ml) až na pouhých 13,6% (u pacientů s objemem prostaty 70-80ml). Při průměrném rostoucím počtu vpichů od 8,22 (u pacientů s objemem prostaty < 20ml) na 13.54 (u pacientů s objemem prostaty >100ml) Závěr: Naše studie poukazuje na to, že se stoupajícím objemem prostaty významně klesá záchyt karcinomu prostaty. Toto může být způsobeno vyšším PSA u objemnějších prostat (předpokládá se 4% zvýšení PSA na ml objemu prostaty). Nelze ani pominout fakt, že se vzrůstajícím objemem prostaty klesá percentuální objem tumoru, ačkoliv se jeho velikost nemění a tím je při biopsii zachycení poměrně malého tumoru obtížnější. Typ studie: Kohortová studie.

45

Název práce: Selhání transpedikulární fixace u zlomenin hrudní a bederní páteře Autor : Vlastimil Novák Školitel: MUDr. Lumír Hrabálek, PhD., Neurochirurgická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice v Olomouci Úvod: U nestabilních zlomenin hrudní a bederní páteře je indikována operační léčba. Ke stabilizaci páteře jsou využívány vnitřní fixatéry, které jsou ukotveny pomocí transpedikulárně zavedených šroubů do obratlového těla. Transpedikulární fixace (TF) není vždy dostačující a musí být doplněna náhradou obratlových těl a meziobratlových plotének ze předního přístupu. Za selhání TF se považuje zlomení transpedikulárně zavedených šroubů. Nejběžnější metodou pro stavení indikace pro přední přístup je LSC klasifikace. Při dosažení 6-9 bodů LSC klasifikace se doporučuje zadní přístup doplnit o náhradu obratlového těla a meziobratlové ploténky z předního přístupu. Cíl: Cílem této práce je ověřit hypotézu LSC klasifikace pro indikaci k doplnění předního výkonu a dále vyhodnotit příčiny selhání transpedikulární fixace ve vztahu ke zlomení šroubů u zlomenin hrudní a bederní páteře. Materiál a metody: Po přijetí a zajištění nemocného s poraněním thorakolumbální páteře byl zhodnocen klinický a neurologický stav, provedeno skiagrafické vyšetření hrudní, thorakolumbální a bederní páteře,CT vyšetření a MRI. Zlomeniny byly ošetřenyizolovanou zadní TF pomocí implantátů Omega-21(Biomet, Španělsko), s transpedikulární náhradou kostní tkáně obratlového těla spongioplastikou bioaktivním materiálem Chronos (Synthes, USA). Do prospektivní studie (období VI.2004-XII.2007) byli zařazeni pacienti s tříštivou zlomeninou typu A3 obratle thorakolumbálního přechodu (Th11-L2), s poraněním disku 3. nebo 4. stupně na MRI, bez současného poškození nervových struktur. Výsledný soubor 42 pacientů byl rozdělen dle LSC klasifikace na dvě skupiny – A(do 6 bodů) - 18 pacientů a B (7-9bodů) – 24 pacientů. Byla ověřena hypotéza autorů LSC klasifikace, že ve skupině B dojde k selhání zadní TP fixace. Do retrospektivní studie (období 2004 – 2009), byli zařazeni pacienti, u kterých byla provedena extrakce kovového materiálu. U 18 pacientů byl zjištěn zlomený šroub. Tyto pacienty jsme podrobili dalšímu sledování. Devět pacientů se přestalo dostavovat na kontroly,1 zemřel - výsledný soubor tvořilo 8 pacientů. Závěr:Využití LSC klasifikace pro indikace předních náhrad v jasně definovaných případech (u zlomeniny typu A3 na thorakolumbálním přechodu a vyšším stupni poranění disku) nepovažujeme za dostatečně spolehlivé. Zlomení šroubu neprokázalo selhání TP fixace a zhoršení klinického výsledku u sledovaných pacientů.

46

Název práce: Stabilita augmentované tkáně v okolí implantátů ve frontálním úseku Autoři: Michal Novosad, Michal Štefanatný Školitel: doc. MUDr. Martin Starosta, Ph.d, Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci Úvod: Nejčastější indikace pro implantaci v horním frontálním úseku jsou traumata, ageneze popřípadě kostní resorpce ze zánětlivých důvodů. Někdy je nezbytné z důvodu chybění kostního podkladu provést augmentaci kostní tkáně. Pomocí augmentačních materiálů si vytváříme vhodné podmínky pro kvalitní estetický a funkční výsledek daného implantátu. Je několik typů augmentačních materiálů a výsledný efekt je určený jejich indikační šíří a mírou přestavby v kvalitní kost . Metodika: Naší diagnóze odpovídalo z kartotéky 27 pacientů, kteří podstoupili tento zákrok. Jednalo se o simultánní provedení implantace s augmentačním postupem. U pacientů byly k augmentaci použity materiály alloplastické( Poresorb, Fortoss Vital) a materiál xenogenní ( Bio Oss, Bio Guide), se zavedením implantátů typu Impladent. Stabilita dosaženého výsledku byla hodnocena dle intraorálních rentgenových snímků, klinickým vyšetřením a cílenými fotografiemi. Cíl práce: Naším cílem bylo zhodnotit klinický a rtg obraz stability augmentované tkáně.

47

Název práce: Absolutní počet lymfocytů v periferní krvi jako prognostický ukazatel u nemocných s difúzním B-velkobuněčným lymfomem Obr Aleš, Kubová Zuzana, Jarkovský Jiří, Papajík Tomáš (školitel) Hemato-onkologická klinika LF UP v Olomouci Difúzní B-velkobuněčný lymfom (DLBCL) je nejčastějším typem maligního lymfomu v rozvinutých zemích Evropy. V posledních letech se u mladších nemocných uplatňuje koncept individuálně intenzifikované terapie, která je nemocnému indikována podle analýzy řady prognostických faktorů. Nízký absolutní počet lymfocytů v periferní krvi je spojen s nepříznivou prognózou u nemocných s Hodgkinovým lymfomem a v poslední době některé studie naznačují, že totéž může platit i u pacientů s DLBCL. Zhodnotili sme 366 nemocných s diagnózou DLBCL, u nichž jsme chtěli zanalyzovat vztah absolutního počtu periferních lymfocytů při diagnóze onemocnění k odpovědi na léčbu, PFS a OS. Soubor byl rozdělen na nemocné léčené chemoterapií a chemoterapií v kombinaci s anti-CD20 protilátkou (rituximabem) a také podle věku nemocných (60 let a více). Ve skupině nemocných s počtem lymfocytů <1,0x109/l bylo oproti skupině s hodnotami ≥1,0x109/l dosaženo významně méně kompletních remisí (CR; 44% vs 68%; p=0.001), zatímco bylo pozorováno více relapsů a progresí choroby (46% vs 29%) a úmrtí (46% vs 31%). Významně se lišilo také přežití bez známek progrese a celkové přežití nemocných (p=0.001). Stejné rozdíly byly pozorovány i při rozdělení souboru nemocných léčených chemoterapií a chemoterapií v kombinaci s rituximabem. Nejmenší počet CR byl pozorován u nemocných s lymfocyty <1,0x109/l léčenými pouhou chemoterapií (26%), naopak nejvyšší počet CR byl dosažen unemocných s lymfocyty ≥1,0x109/l léčenými chemoterapií s rituximabem (75%; p=0.001). Podobné rozdíly byly nalezeny pro počet relapsů, progresí choroby a úmrtí. Statisticky významně se lišilo přežití bez známek progrese a celkové přežití nemocných léčených chemoterapií a chemoterapií s rituximabem s hodnotami lymfocytů ≥1,0x109/l a <1,0x109/l (p<0.001). Nejlepší prognózu měli nemocní léčení rituximabem a hodnotami lymfocytů ≥1,0x109/l, nejhorší nemocní léčení pouhou chemoterapií a hodnotami lymfocytů <1,0x109/l (p<0.001). Stejné rozdíly jako v celém souboru nemocných byly nalezeny samostatně i pro nemocné ve věku 60 let a starší. Naše data ukazují, že absolutní počet lymfocytů v periferní krvi může být i v éře moderní chemoterapie kombinované s monoklonální protilátkou užitečným jednoduchým prediktivním faktorem. Jeho kombinace s dalšími prognostickými ukazateli (mezinárodní prognostický index, beta-2-mikroglobulin) může dále zpřesnit individuální prognostické riziko nemocných a pomoci s výběrem intenzity chemoterapie pro konkrétní nemocné. Podpořeno VZ MŠMT 619 895 9205 a 619 895 922

48

Název práce: KOLOREKTÁLNÍ KARCINOM A DIABETES MELLITUS Autoři: Katarína Oravcová, Ľudmila Dzurendová Školitelé: MUDr. Petra Krumpholcová, doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D. Abstrakt Kolorektální karcinom patří celosvětově k nejčastějším zhoubným novotvarům a jeho incidence neustále narůstá. Zkoumání rizikových faktorů je proto klíčové z hlediska prevence a včasné diagnostiky tohoto onemocnění. Vztah kolorektálního karcinomu a diabetu mellitu, jakožto rizikového faktoru, byl předmětem početných studií. Výsledky těchto studií spíše potvrzují tuto souvislost. Cíl a metodika: Cílem naše práce bylo zjistit, jestli existuje signifikantní korelace mezi výskytem kolorektálního karcinomu a adenomu a diabetem. Metodou retrospektivní studie jsme ze souborů koloskopií vykonaných v průběhu roků 2006 a 2007 vybrali 2 skupiny pacientů, jednu s diagnostikovaným karcinomem, druhou s adenomem. U těchto pacientů jsme následně za pomocí nemocničního informačního systému a telefonicky ověřovali výskyt diabetu mellitu, jeho typu a léčby. Výsledky: Momentálně probíhá statistické vyhodnocování výsledků na Ústavě biofyziky LF UPOL. Výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.

49

Název práce: Incidence HPV infekce v dutině ústní u pacientek s prokázanou infekcí děložního čípku Autor: Martina Pirklová, Alžbeta Kršáková Školitel: Odb. As. MUDr. Petr Michl, Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN a LF UP Úvod HPV-lidský papilomavirus je virus, který má přibližně 120 různých genotypů, napadá pouze epiteliální buňky. Různé typy se vyskytují na kůži, sliznicích genitálu, análního otvoru, dutiny ústní a orofaryngu. Některé slizniční typy jsou přímo zodpovědné za rozvoj karcinomu děložního čípku a sliznice orofaryngu (hlavně typy 16, 18, 31, 33 a 45). Všechny typy slizničních HPV podle rizika onkologicé indukce dělíme neonkogenní a onkogenní. Onkogenní dále rozlišujeme low risk a high risk HPV. V naší práci se pokoušíme dokázat souvislost mezi výskytem HPV infekce na děložním čípku a v dutině ústní. Vycházíme z předpokladu, že HPV je sexuálné přenosná infekce a zejména nekoitální sexuální praktiky mohou způsobit inokulaci viru v dutině ústní. Dle dostupné literatury počty nekoitálních sexuálních partnerů vyšší než 5 nebo více jak 26 koitálních jsou rizikovým faktorem pro přítomnost HPV high risk infekce v dutině ústní. Metody Detekce HPV na sliznicích je prováděna pomocí PCR a chemiluminiscence. Sérologické vyšetření jsou k detekci viru nepoužitelné. K sérokonverzi nedochází vždy a pokud ano, je to až v pozdní fázi onemocnění. V našem výzkumu sledujeme výskyt HPV v skupině sexuálně aktivních žen ve věku 18-55 let. Ve spolupráci s Porodnickogynekologickou klinikou FN Olomouc provádíme stěry na děložním čípku a v dutině ústní. U vyšetřených pacientek zároveň dotazníkem zjisťujeme počet sexuálních partnerů a sexuální praktiky. Výsledky Stále probíhá vyšetřování pacientek a výsledky ještě nebyly statisticky zpracovány. U dosud vyšetřených pacientek měly 7 pacientky víc jak 5 sexuálních partnerů, 5 pacientek bylo pozitivní na high risk skupinu ve stěrech z děložního čípku. Žádná pacientka nebyla HPV high risk pozitivní ve stěrech z úst.

50

Název práce: Mechanizovaná srdeční masáž ve FN Olomouc 2008-2010 Autor: Stanislav Popela ([email protected]) Školitel: prim.MUDr. Petr Hubáček (Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc) Úvod: Předkládám závěrečnou práci, ve které se zabývám problematikou mechanizované srdeční masáže při kardiopulmonálních resuscitacích na Oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice v Olomouci v období 2008-2010. Cílem: Zjistit četnost úspěšných resuscitací pomocí mechanizované srdeční masáže přístrojem LUCAS II®, porovnání se vzorkem pacientů, kteří byli resuscitováni pouze manuálně. Následně jsem hodnotil i na skupinu pacientů, resuscitovanou úspěšně v PNP a kde již nemusela probíhat reanimace oběhu v NNP. V neposlední řadě jsem se zaměřil na aktuální zdravotní stav pacientů, míru postižení po postresuscitačním syndromu, a to v souvislosti s délkou resuscitace v PNP, která značně ovlivňuje přežívání pacientů, celkovou úspěšnost KPR a mortalitu. Metodika: Spočívala ve studiu zdravotnických záznamů jednotlivých KPR, které měly různou etiologii směřující k srdeční insuficienci a až následné zástavě cirkulace . Na základě výsledků jsem vyhodnotil účinnost systémů mechanizované nepřímé srdeční masáže. Průběh selhání vitálních funkcí byl monitorován od počátku vzniklých zdravotních potíží, včetně průběhu a výsledku resuscitace za použití přístrojů použitých k KPR, nezávazně na tom, zda byla zahájena v terénu nebo ve FN. Záměrem bylo vyhodnocování srdečního rytmu na počátku resuscitace (asystolie, bradykardie, defibrilovatelný rytmus), čas její délky, popisovaného stavu před a po provedení léčebných úkonů (neinvazivní, invazivní terapie), na jejím konci (úspěšná, neúspěšná), popř. trvalé následky po mechanizované srdeční masáži. Ovlivňujícím faktorem kromě času zahájení výkonu byl samozřejmě i věk, zdravotní stav pacienta a jeho následný vývoj. Vzorek zkoumání byl složen z pacientů přijatých na Oddělení urgentního příjmu, u nichž proběhla resuscitace (k 31.3.2010 prozatím cca 100 pacientů) . Následně jsem pacienty roztřídil do skupin, u nichž byl použit přístroj pro mechanizovanou srdeční masáž, a to jak na pacienty přivezené ZZS, tak ty, kteří byli resuscitováni v areálu FN. Druhou skupinu tvořili ti, kteří byli resuscitováni záchrannou službou a na OUP, přičemž přijeli do FN již s obnovenými základních životních funkcí. Třetí skupinu tvořila srovnávací část. Pacienti (stejný počet nemocných jako v období 2009-2010) resuscitováni v roce 2008 a u nichž nebyla použita mechanizovaná srdeční masáž (Lucas, Autopulse), ale kardiopumpa, popř. pouze manuální technika srdeční masáže. Po vyhodnocení záznamů jsem se zaměřil na účinnost resuscitace (procentuální úspěšnost výkonů), na traumata způsobená srdeční masáží s a bez přístroje, a v závěru na celkovou kvalitu a komfort výkonu. Výsledky: Celkové výsledky ke dni odevzdání abstraktu jsou doposud ve stadiu rozpracování. Konečné výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ 2010 v květnu.

51

Název práce: Vztah obvodu pasu k hodnotě body-mass indexu (BMI) u osob s diabetem Autor: Jiří Posker ([email protected]) Školitel: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc. Ústav fyziologie LF UP, II. interní klinika FNOL Úvod: Body-mass index i obvod pasu a boků patří k důležitým ukazatelům tělesné hmoty. Cílem sdělení je: (1) posoudit vztah mezi obvodem pasu a BMI ve skupině diabetiků léčených inzulinovou pumpou a (2) zjistit zastoupení probandů s normálním a zvýšeným BMI. Metoda: Bylo vyšetřeno celkem 89 osob s diabetem (48 mužů, 41 žen; prům. věk 44,9 let). Výsledky: Mezi obvodem pasu a BMI byla nalezena lineární závislost BMI = 0,25*obvod pasu + 3,81; R = 0,62 (viz Obr. 1). Obr. 1 Závislost BMI na obvodu pasu u osob s diabetem (n = 89)

BMI < 20 u 3/89 (3%), BMI 20 – 25 u 34/89 (38%), BMI 25,1 – 30 u 11/89 (12%) a BMI > 30 u 41/89 (46%) probandů. Závěr: Mezi obvodem pasu a BMI je středně silná korelace. Vztah BMI a obvodu pasu u mužů a u žen bude předmětem další studie. Normální hodnoty BMI byly zjištěny u 38% probandů. Podporováno grantem IGA NR 7825-3 MZČR a MSM 6198959216 MŠMT

52

Title: HYPERGLYCEMIA AS A RISK FACTOR OF INTRAVENTRICULAR HAEMORRHAGE IN VERY LOW BIRTH WEIGHT INFANTS Author: Tatiana Postrkova and Katarina Potocka Clinic of Neonatology, JFM CU, Martin Tutor: Barbora Zolakova, MD., Prof. Mirko Zibolen, MD., CSc. Introduction: Many studies in adult and pediatric non diabetic critical ill patients confirm tight association between the blood glucose concentration and their adverse outcomes. In very low birth weight (VLBW) infants, early neonatal hyperglycemia is associated with increased risk of morbidity and mortality. Neonatal hyperglycemia as a consequence of intraventricular haemorhagea (IVH) is well known. Hyperglycemia is a risk factor for many neonatal disseases, IVH could be one of them. Aim: The aim of our study was to assess the correlation between high blood sugar levels and IVH in VLBW infants. Methods: Retrospective analyse of clinical records of VLBW (birth weight <1500 g) infants admitted in years 2006-2008 on NICU JMF Martin. Their laboratory, respiratory and nutrition parameters and ultrasound scans of the first 7 days of live were reviewed. There were excluded infants with inborn defects and died during the first 24 hours. Results were statistically analyzed. Results: During that period, 158 infants were admitted, 12 were excluded. Of those 146 infants there were 78 male and 68 female, 14 died. Average gestation week was 29 and average birth weight 1087 g, average length of stay was 54,9 days. IVH was present in 30 cases. There was significant difference between group with IVH and without IVH in initial glycemia (9,67 mmol/l, SD±4,55 vs. 7,08 mmol/l, SD±3,37, p<0,05), peak glycemia (10,09 mmol/l, SD±3,73 vs.8,8 mmol/l, SD±3,33, p<0,05), average glycemia (8,79 mmol/l, SD±1,77 vs. 5,91 mmol/l, SD±1,05, p<0,001). Peak glycemia more than 8,3 mmol/l was present in 84,2% of all infants. Conclusion: Our analysis indicates that high blood glucose is in VLBW infants is common and initial, average and highest glycemia in infants with IVH was significantly higher than in those without IVH. That suggests that prevention and treatment of hyperglycemia may improve the outcomes of VLBW infants.

53

Název práce:Vývoj koncentrace HbA1c při CGM u osob s diabetem Autor: Helena Přibylová ([email protected] ) Školitel: MUDr. Rudolf Chlup, CSc. Ústav fyziologie a II. interní klinika FN a LF UP v Olomouci Úvod: Koncentrace glykovaného hemoglobinu (HbA1c) v krvi odráží průměrnou koncentraci glukózy v plazmě (PG) za posledních 8-10 týdnů. Od roku 2000 se dalším užitečným nástrojem pro kontrolu glykemie. stává kontinuální monitoring glykemie (CGM). Cíl: Cílem této studie bylo zjistit, jak se vyvíjí koncentrace HbA1c v průběhu tříměsíčního kontinuálního monitoringu glykemie a po jeho skončení. Metoda: V letech 2006 - 2010 bylo sledováno 32 osob s diabetem ve věku 36,5 (18 - 68) let, BMI 24,1 (21,2 – 34,6) kg/m2, trvání diabetu 21 (1 - 44) let. Těchto 17 mužů a 15 žen bylo léčeno pomocí inzulinové pumpy podobu 4 (0 - 16) let inzulinem aspart; algoritmus jeho dávkování nebyl po dobu studie měněn. Probandi byli sledováni 12 měsíců ve třech periodách: 1. výchozí perioda s konvenčním selfmonitoringem (SMPG) na glukometru (trvání 6 měsíců, frekvence 3 – 10krát/d), 2. intervenční perioda s kontinuálním monitoringem pomocí CGMS (trvání 3 měsíce), 3. závěrečná perioda opět jen s SMPG 3 – 10x/d (6 měsíců). Ve výchozí periodě byl vyšetřen HbA1c a probandi podstoupili edukaci v obsluze CGMS. Ve fázi kontinuálního monitoringu byl HbA1c vyšetřen každý měsíc (30., 60. a 90. den). Následně byl HbA1c vyšetřován co 2 měsíce (kontrola 1, 2 a 3). Pro statistickou analýzu byl použit Wilcoxonův párový test. Výsledky: Během fáze s SMPG se HbA1c neměnil. Při CGMS došlo již za 30 dní k poklesu HbA1c z 6,50% na 5,95%, za 60 dní na 5,80% a za 90 dní na 5,60%. Během 2 měsíců po skončení GGMS se však tato zlepšená koncentrace HbA1c signifikantně zvýšila a dosáhla původních méně příznivých hodnot (6,40%), které se nelišily od hodnot výchozích a přetrvávaly i za 4 měsíce (6,50%) a za 6 měsíců. Viz obr.1. Obr. 1 Vývoj HbA1c v průběhu CGMS a SMPG (glukometr Linus). G LU K O M E TR L IN U S

n = 31

CG M S

G L UK O M E T R L IN U S

p = 0 ,0 0 4

p = 0 ,0 1 4

p = 0 ,0 0 1

NS

NS

NS

n = 32

n = 31

n = 30

n = 25

n = 20

n = 15

Závěr: Příznivý vliv CGMS na metabolismus je omezen na dobu jeho aktivního využívání. Podporováno grantem MSM 6198959216, Ministerstvo školství ČR.

54

Název práce: Zkušenosti s vyšetřováním mezotelinu v pracovně lékařské praxi Autoři: Kamila Roháčková, Petra Kellnerová Školitel: Doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D., Klinika pracovního lékařství, LF UP a FN Olomouc Úvod: V olomouckém kraji existuje mnoho osob v minulosti exponovaných azbestu, a tedy v riziku výskytu maligního mezoteliomu pohrudnice nebo pobřišnice. V současnosti se zkoumá využití nových metod k možnosti včasného záchytu tohoto nádoru. Jednou z nich je měření hladiny mezotelinu v séru pomocí imunoenzymatického testu MESOMARK. Cíl: Cílem práce bylo ověřit, zda zvýšení hladiny mezotelinu v séru souvisí s výskytem rentgenologických změn typických pro expozici azbestu a případně přímo s výskytem maligního mezoteliomu. Soubor a metodika: V rámci dispenzární péče bylo vyšetřeno 117 osob v minulosti exponovaných azbestu (85 mužů, 31 žen, prům. věk: 58,34 SD: 8,94, průměrná doba expozice azbestu činila: 20,58 SD:8,64). Byl zjišťován kuřácký návyk i vedlejší diagnózy. V krevním séru všech vyšetřovaných byla testem MESOMARK stanovena hladina mezotelinu (normální hladina je <1,5 nM) a stanoven totální antioxidační status (norma 1,3-1,7 mmol/l). Dále bylo všem provedeno rtg vyšetření hrudníku. Výsledky: Hladina mezotelinu byla zvýšena ve třech případech. U 77leté ženy s 25 letou profesionální expozicí azbestu byl histologicky potvrzen maligní mezoteliom pohrudnice. U 71 letého muže s 31 letou expozicí azbestu v hlavní výrobě byly zjištěny známky azbestózy a hyalinózy plesury, maligní mezoteliom však nebyl prokázán. U 68 letého muže s 29 letou expozicí azbestu byl prokázán fluidotorax, je plánována biopsie pleury, výsledek bude prezentován, zatím není k dispozici. Závěr: V rámci dispenzárních prohlídek 117 osob dříve exponovaných azbestu byl i pomocí stanovení hladiny mezotelinu zachycen jeden případ maligního mezoteliomu pleury, narůstající fluidotorax u dalšího exponovaného je ve vyšetřování. Zvýšená hladina mezotelinu může být předpovědním faktorem rozvoje maligního mezoteliomu. Stanovení hladiny mezotelinu se tedy jeví jako vhodná součást následných preventivních prohlídek osob dříve profesně exponovaných azbestu. Osoby se zvýšenou hladinou mezotelinu je potřeba sledovat častěji.

55

Název práce: Persistent and recurrent ischemic mitral regurgitation after restrictive annuloplasty Autoři: Jan Rusek, Hussain Ahmad Školitel: MUDr. Martin Troubil, Kardiochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc Background: Chronic ischemic mitral regurgitation (CIMR) is one of the most complex unresolved issues in the management of ischaemic heart disease. CIMR occurs in approximately 20-25% patients post myocardial infarction. The presence of CIMR adversely affects prognosis, increasing mortality and heart failure. The principal mechanisms of CIMR are papillary muscles displacement and tenting of mitral leaflet due to left ventricular remodelling. Routine therapy for IMR is restrictive annuloplasty (RA) combined with coronary artery bypass grafting (CABG). In our study, we sought to determine the incidence of persistent and recurrent mitral regurgitation after this combined procedure and their predictive factors. Methods and Results: Serial echocardiographic examinations were reviewed in 112 patients who underwent combined procedure: ring annuloplasty for ischemic MR and coronary artery bypass grafting. Patients with intrinsic mitral valve disease were excluded. Echocardiographic measures of mitral regurgitation severity (vena contracta, jet area/left atrial area and PISA quantification), left ventricular remodeling (LV dimensions and sphericity) and mitral valve apparatus morphology (anulus diameter, coaptation height, tenting area and leaflet restriction angles) were assessed preoperatively and postoperatively. 5 patients had persistent regurgitation of grade II, and 2 patients grade III mitral regurgitation. In follow up (18±6months) there was 22 patients (19,6%) who showed significant recurrent MR of grade II and III. Conclusion: The recurrence rate of mitral regurgitation after CABG is generally high, in literarure about 30% at 6 months postoperatively. In our study the recurrence rate was only about 20%. In our ongoing study we want to distinguish patients, who are at high risk of IMR recurrence using certain echocardiographic parameters. This patients may benefit from mitral valve replacement or from new alternative procedures in mitral surgery.

56

Názov práce: Prínos, zvládanie a spokojnosť používania glukózových senzorov u osôb s diabetom (štúdie Parasen) Autor: Martina Rybáriková ([email protected] ) Školiteľ: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc. Ústav fyziologie a II. interná klinika FN a LF UP v Olomouci Úvod: Kontinuálny monitoring je progresívna metóda hodnotenia glykémie u osôb s nedostatočnou kompenzáciou. Cieľ: Cieľom tejto práce je zhrnúť hodnotenie osôb s DM pri liečbe inzulínom pomocou IP a so zavedením glukózového senzora, ich spokojnosť a náročnosť obsluhy senzora, zasahovanie do kvality bežného života. Metóda: Dva dotazníky vyplňovalo 32 osôb v štúdii Parasen 1 (P1) a 20 osôb v štúdii Parasen 2 (P2). Obsahovali otázky s 2 typmi odpovede: voľná tvorba a škálové hodnotenie. Vstupný dotazník vypĺňali na začiatku zavedenia senzora, bol zameraný na predstavu pacienta o optimálnej liečbe DM, skúsenosti a problémy s glukózovým senzorom, spokojnosť pacienta so súčasnou liečbou. Výstupný dotazník odovzdali po 3 mesiacoch zavedeného senzora a hodnotili zmeny, ktoré za tieto 3 mesiace nastali. Obsahoval otázky o počte senzorov, koľko dní vydržal zavedený 1 senzor, o problémoch pri zavádzaní a reakciách v mieste vpichu, o spokojnosti so súčasnou liečbou, jej náročnosťou. Výsledky: Hodnotenia osôb štúdie Parasen 1 a 2 sú podobné, obe skupiny mali problémy v mieste vpichu senzora, čo znížilo spokojnosť priebežného a aktuálneho prehľadu stavu glykémie a lepšiu kompenzáciu dávok inzulínu. Dĺžka zavedeného 1 senzora sa v skupine P2 zvýšila o 0,1 dňa a celkový počet dní všetkých zavedených senzorov sa tiež v P2 zvýšil o 8,7 dní. Tab. 1: Najdôležitejšie otázky a odpovede z dotazníkov ( 7 z 91 otázok ) Najčastejšia odpoveď Otázky zo vstupného: Predstava optimálnej liečby?

Parasen1

Parasen2

pumpa+senzor

15,6%

25%

Problémy v mieste vpichu senzoru?

Áno-krvácanie, bolestivost, …

15,6%

50%

Čakáte zlepšenie hodnôt glykémie?

Áno

84,4 %

80%

Otázky zo výstupného: Počet zavedených senzorov za 3mesiace? Koľko dní vydržal zavedený 1 senzor? Počet dní všetkých zavedených senzorov? Problémy v mieste vpichu senzoru?

Áno-kožná reakcia,bolestivosť

12

14

7 dní

7,1 dní

88,3 dní

97 dní

59,4%

60%

Záver: Liečba pomocou inzulínovej pumpy a senzora sa skupine 52 osôb zdá byť najoptimálnejšia, i napriek invazívnemu typu merania glukózovým senzorom, obsluhu a zavádzanie zvládli bez väčších komlikácií. Podporované grantmi IGA NR 7825-3 MZCR a MSM 6198959216 MSMT 57

Název práce: Zhodnocení rizikových faktorů u žen trombofiliček v programu IVF Autor: Zdeňka Sobotková, 6.ročník VŠEO Školitel: Doc. MUDr. Ivana Oborná, Ph.D., RNDr. Jana Březinová, Ph.D. Gynekologicko-porodnická klinika FNOL a LF UP, CAR Úvod: Je známo, že přítomnost vrozených trombofilních markerů má souvislost např. s opakovanou ztrátou plodu v prvním trimestru,nebo některými patologickými stavy v těhotenství a šestinedělí. V poslední době se objevují práce, které tyto markery dávají do souvislosti také se selháním léčby neplodnosti. Touto prací navazujeme na loňskou studii incidence trombofilních markerů v populaci žen podstupujících léčbu metodami asistované reprodukce v CAR FNOL. Cíl: Našim cílem bylo zhodnotit frekvenci výskytu vybraných rizikových faktorů u skupiny pacientek CAR a jejich rodinných příslušníků. Dále na základě indexu, který vyjádřuje rizikovost konkrétní pacientky, získat objektivnější rozhodovací kritérium pro aplikaci profylaktické léčby LMWH během cyklu IVF a ET. Materiál a metody: Vybrané pacientky obdržely dotazníky s rozepsanými rizikovými faktory. Z celkového počtu 204 dotazníků jsme obdržely 152 vyplněných. K hodnoceným rizikovým faktorům jsme zařadily typ neplodnosti, hodnotu BMI, předchozí používání hormonální antikoncepce, negativní porodnickou anamnézu, opakované neúspěšné cykly IVF, kouření a dlouhodobé stání v práci. Z osobní anamnézy jsme se zaměřily na onemocnění štítné žlázy, varixy, neurologické problémy, diabetes mellitus, autoimunitní, nádorová a kardiovaskulární onemocnění. Stejným způsobem jsme hodnotily i rodinnou anamnézu. Výsledky: Průměrný věk dotazovaných byl 32,6 let ± SD 3,9, 71 % z nich mělo primární typ infertility. Kouření přiznalo pouze 23 žen, průměrný počet vykouřených cigaret za den bylo 9. BMI vyšší než 25 bylo zaznamenáno u 36 pacientek. Hormonální antikoncepci užívalo 108 žen, v průměru 4,5 roku. Léčbu metodou IVF podstoupilo již 138 žen, v rámci této léčby 28 z nich potratilo v prvním trimestru jedenkrát, 12 pacientek dvakrát a jedna žena dokonce třikrát. Z osobní anamnézy byl nejvýznamnější nález onemocnění štítné žlázy (30) a neurologických problémů (16). Přítomnost varixů, která může být ovlivněna i dlouhodobým stáním v práci (41), byla zjištěna u deseti pacientek. Z rodinné anamnézy byla nejčastěji zaznamenána kardiovaskulární onemocnění ( 40x otec, 43x matka, 12x sourozenec) i v kombinaci všech členů rodiny (6). Podle klíče byly přidělovány body s určením rizikovosti pacientky. Výsledky uvedeny v prezentaci. Závěr: Stanovení rizika možného hyperkoagulačního stavu na základě dotazníku osobní i rodinné anamnézy usnadňuje rozhodování o podání profylaxe nízkomolekulárním heparinem během léčby metodou IVF a ET. Podání LMWH snižuje možnost komplikací a zvyšuje úspěšnost léčby u této rizikové skupiny pacientek.

58

Název práce: Primární prevence kardiovaskulárních onemocnění u zaměstnanců fakultní nemocnice Autor: Sova M. Školitel: Doc. MUDr. E. Sovová PhD., MBA., I. Interní klinika Fakultní nemocnice Olomouc Cíl: Zhodnocení rizik kardiovaskulárních onemocnění (KVO) u zaměstnanců fakultní nemocnice. Metody: Součástí studie bylo 3124 zaměstnanců (562 mužů), jejichž průměrný věk byl 36,18±11,44 let. Všichni byli vyšetřeni v rámci preventivních prohlídek v letech 2002-2005. Pacienti vyplnili dotazník, který se týkal základních rizikových faktorů KVO a dále byly získány objektivní údaje (tlak krve, tělesná hmotnost, výška, sérová hladina cholesterolu). Na základě těchto údajů bylo z tabulek vypočítáno riziko KVO a pacientům byla doporučena úprava ovlivnitelných rizikových faktorů. Výsledky byly srovnány s daty Českého statistického ústavu a s daty ze studie MONICA (použit chí-kvadrát). Výsledky: Ze všech zaměstnanců bylo 27,4% kuřáků (29,2% mužů, 27,1% žen) ve srovnání s 30% mužů (p=NS) a 17% žen normální populaci (p<0,05). 9,2% zaměstnanců (10,2% mužů, 9,1% žen) bylo obézních ve srovnání s 29,5% v normální populaci (p<0,05). Arteriální hypertenze byla diagnostikována u 6,7% zaměstnanců (10,7% mužů a 5,9 žen). Zvýšená sérová hladina cholesterolu (>5 mmol/l) byla přítomna u 40,5% zaměstnanců (39% mužů, 40,9% žen. Průměrná hladina cholesterolu byla 5,03 mmol/l (5,01 mmol/l u mužů a 5,04 mmol/l u žen) oproti 5,5 mmol/l u mužů a 5,82 mmol/l u žen v normální populaci. Vysoké riziko KVO (dle studie Framingham) bylo stanoveno u 175 zaměstnanců (5,6%) a vysoké riziko KVO (dle studie SCORE) bylo stanoveno u 675 zaměstnanců (15,9%). Závěr: Zaměstnanci s vysokým rizikem KVO budou i nadále sledováni a léčeni. Prevence KVO může být doporučena jako regulérní část preventivních vyšetření u rizikové populace.

59

Název práce: INTERDISCIPLINÁRNÍ ŘEŠENÍ AGENEZE HORNÍCH LATERÁLNÍCH ŘEZÁKŮ Autor: Hedvika Střídecká, Žaneta Drábková Školitel: Doc. MUDr. Miloš Špidlen, PhD., Klinika zubního lékařství - ortodoncie

Ageneze laterálních řezáků je ortodontická anomálie ve frontálním úseku chrupu, a proto esteticky rušivá zejména při úsměvu. V naší práci jsme se věnovaly porovnání různých řešení ageneze horních laterálních řezáků a jejich estetického výsledku. Jako možné řešení nezaložených zubů 2+2 jsme pozorovaly tato: 1. Mezializace špičáků a jejich následná estetická korekce 2. Náhrada adhezivním můstkem 3. Náhrada implantátem Do naší práce jsme vybraly pacienty s ukončenou léčbou v období posledních 7let. Porovnávaly jsme klinické výsledky řešení léčby s naším experimentálně zvoleným koeficientem estetického úsměvu a u několika pacientů jsme se pokusily pomocí upravených fotografií před léčbou nasimulovat všechny možné řešení této anomálie, aby měl názornou možnost výběru léčby. Cílem práce bylo porovnat rozdílné řešení anomálie mezi klinickou praxí a naší teorií léčení s důrazem na estetiku úsměvu.

60

Title: THE EFFECT OF INTRANASAL TRPV1 AGONIST CAPSAICIN CHALLENGEON NEURONAL ACTIVATION IN THE GUINEA PIG BRAINSTEM - C- FOS STUDY Author: Katarina Svirlochova Department of Pathophysiology, Jessenius Faculty of Medicine, Comenius University in Martin Tutor: Assoc. Prof. Jana Plevkova, MD, PhD Expression of the immediate early gene – c fos a marker of neuronal activation was employed to localize brainstem neuronal populations responsible for processing of noxious stimuli from the nasal mucosa. Eighteen spontaneously breathing, urethane /1.1 mg./kg/bw/ anaesthetized guinea pigs were used. Animals were fixed in supine position on a heated pad. Intranasal /i.n./ challenges were performed as follows: pure controls /n=4/ received no i.n. challenge, saline controls /n=6/ received i.n. 15 µl of saline warmed up to body temperature, and experimental group /n=8/ received i.n.15 µl of capsaicin (50 µM) into the both nostrils. After that, the survival time was from 1.5 to 2 hours. Animals were then deeply anaesthetized with sodium pentobarbitone, exsanguinated and transcardially perfused with heparinised saline /200/ ml warmed up to body temperature and then with paraformaldehyde fixative solution /200 ml/. The brainstems were removed, postfixed, and paraffin – embedded brainstem slices were processed immunohistochemically / C- fos kitt, Calbiochem, Merck, SR/. The levels of FLI (counts of Fos positive neurons) in pure controls, saline controls, and capsaicin group were compared. In capsaicin group the FLI was detected bilaterally in the solitary tract nucleus 0.5 mm caudal and 1.5 mm rostral to the obex, the area postrema, and the lateral reticular nucleus. Intensive FLI was identified in trigeminal nuclear complex, especially in subnucleus caudalis (Vc) and interpolaris (Vc). Mean number of Fos positive neurons per section was significantly higher in capsaicin group then that in pure controls or saline controls at the levels of Vi/Vc and Vc/C1 (p less 0.01). There was no significant difference in FLI between pure and saline controls. The FLI related to noxious stimulation of nasal mucosa with capsaicin in guinea pig was found in the brainstem areas related to respiratory and cardiovascular control.

61

Název práce: Autor: Školitel:

Hodnocení účinnosti léčby u úzkostných pacientů Barbora Šimková Doc.MUDr. Ján Praško, Csc., Klinika psychiatrie FN a LF UP

Základní myšlenka: Úzkostné poruchy představují nejčastější psychické poruchy, které postihují velkou část populace. Lidé trpící úzkostnými poruchami se cítí značkování rodinou a blízkými. Stanovení diagnózy úzkostné poruchy vede k sebevýčitkám, sebeznačkování, oddaluje vyhledání přiměřené léčby a zvyšuje negativní očekávání od blízkých. Zároveň pravděpodobně vede k složitější a náročnější léčbě, která je také méně často úspěšná. Cíle: Cíl tohoto výzkumu je zjistit, jakým způsobem se hodnotí pacienti s úzkostnými poruchami, jaké v souvislosti s psychiatrickou diagnózou očekávají postoje od svých blízkých, jak se díky tomu v kontaktu s nimi chovají a hlavně jak se liší procento úspěšnosti léčby u pacientů, kteří se sebeznačkují a kteří naopak svojí nemoc přijímají jako každou jinou nemoc. Metodika: Pro výzkum byla použita kombinace metody kvalitativní a kvantitativní, stěžejní technikou byl dotazník. Kvalitativní data byla získána pohovorem s pacientem a kvantitativní pomocí posuzovacích stupnic, které pacienti dostali. Konkrétně: pacientům (jejichž číslo v době odeslání abstraktu ještě nebylo konečné) z Psychiatrické kliniky v Olomouci byl rozdán na konci jejich 6-itýdenního pobytu v nemocnici dotazník s otázkami týkající se začátku onemocnění, vyhledání lékaře či jiného odborníka, znesnadnění či naopak usnadnění vyhledat psychiatra, sebehodnocení v souvislosti se zjištěnou diagnózou, hodnocení ve srovnání s druhými, chování k druhým. Dále byli pacienti tázáni na pocity a obecně fakta, která je nejvíce ovlivňují v jejich chování. Konkrétní otázky s ukázkami odpovědí budou předneseny na konferenci SVOČ. Hodnocení a výsledky: Přesné výsledky nejsou ještě v době dodání abstraktu k dispozici, probíhá jejich vyhodnocování, odebírají se vzorky posledních pacientů a budou prezentovány na konferenci SVOČ. Obecně: odpovědi pacientů jsou uspořádány do několika kategorií, nejprve uvádíme obecné údaje o pacientech, jako jsou demografické údaje, věk první návštěvy psychiatra, věk prvního objevení příznaků, délka oddálení léčby, diagnóza. Následně jsou rozebírány jednotlivé odpovědi dle kategorií- pacientův postoj k sobě, očekávání od druhých a následné chování k druhým. Každá otázka je dále rozdělena na dvě podkategorie, zda pacient vnímá daná tvrzení pozitivně či negativně (zda pacienta spíše astenizují, vedou k vyhýbání a úniku, nebo spíše stenizují a vedou k aktivitě a boji s příznaky). Dále jsou vybrána tvrzení, která pacienta nejvíce trápí a jsou hodnocena na VAS (vizuální analogová stupnice). Součástí hodnocení je i srovnání výsledků BDI a BAI testů na počátku a na konci léčby. Závěr: Na konferenci SVOČ bude sděleno k jakým konkrétním výsledkům náš výzkum dospěl.

62

Název práce: Karcinom prostaty u pacientů s nízkým PSA Autor: Vladimír Študent Školitel: MUDr. Michal Grepl, MUDr. Martin Hrabec, Urologická klinika FN a LF UP v Olomouci ÚVOD:Karcinom prostaty je dnes nejčastější malignitou mužské populace v ČR (incidence 100,22 na 100 000 obyvatel v roce 2007) a je nejčastěji diagnostikován pomocí stanovení hladiny prostatického specifického antigenu (PSA). Nicméně, testování PSA je v mnoha ohledech stále více diskutované. I když se stoupajícím PSA prokazetelně roste riziko karcinomu prostaty i jeho agresivní formy, nebyla uspokojivě stanovena hraniční hodnota PSA použitelná pro stanovení signifikantního nádoru a indikaci dalšího postupu. CÍL:Zjistit záchyt karcinomu prostaty spolu s vybranými charakteristikam u pacientů s tzv. normální hladinou PSA (< 4 ng/ml). MATERIÁL A METODY:Hodnoceno bylo 731 pacientů bioptovaných v letech 2007-2009. Indikováni byli pro elevaci věkově specifického PSA, velocitu (PSAV) > 0,5 ng/ml/rok nebo při suspektním palpačním vyšetření prostaty per rectum. VÝSLEDKY:Z celkového počtu bioptovaných pacientů bylo 202 s PSA < 4 ng/ml. V této skupině byl záchyt v 18,8%, ve skupině s vyšším PSA byl 30,7% (p < 0,001). Ve všech případech se jednalo o adenokarcinom. Středně diferencovaný karcinom (Gleason score 2+3 nebo 3+3) byl popsán u 65,8% biopsií. Ve 26,3% bylo GS 7 a ve 7,9% GS 8 a více. Ve skupině s PSA < 4 ng/ml bylo stadium T1c určeno u 57,8% pacientů, T2a-c u 36,8% a 5,4% nemocných bylo s podezřením na T3a-b. U pacientů po radikální prostatektomii (RP) bylo 75,8% karcinomů lokalizovaných a 24,2% pokročilých. V 9,7% bylo zjištěno metastatické postižení uzlin nebo skeletu. Zhoršení klinických stadií je na hranici statistické významnosti (p=0,06). V preparátu po RP bylo u 32,2% pacientů popsáno GS 6, u 50% GS 7 a v 27,8% bylo popsáno GS 4+5. Celkové zvýšení GS bylo statisticky signifikantní (p=0,005). ZÁVĚR:Ze zachycených karcinomů prostaty ve vyšetřované skupině s PSA < 4 ng/ml pouze 23,6% splňovalo kritéria nízce rizikového nádoru. Rizikový a potenciálně agresivní karcinom byl zjištěn u 76,4% pacientů. U 24,2% byl lokálně pokročilý nebo generalizovaný karcinom prostaty. Nízká hladina PSA tedy nevypovídá o rizikovosti karcinomu. Záchyt karcinomu prostaty včetně velkého zastoupení agresivních nádorů ve skupině s PSA < 4 ng/ml, hodnoty dříve považované za normální, je velmi významný.

63

Téma: Užití kotevních implantátů v ortodoncii Autor: Šuránková Marie, Ptáčková Jana, Šrubařová Hana Školitel: Doc. MUDr. Miloš Špidlen, Ph.D. Klinika zubního lékařství LF UP v Olomouci Zavedení kotevních implantátů zlepšilo možnosti kotvení v ortodoncii i v případech, ve kterých je klasický způsob kotvení nedostatečný, nebo jsou čistě ortodonticky neřešitelné. Kotevní implantáty jsou zaváděny na dobu ortodontické léčby. Kotevní implantáty v alveolární kosti tvoří pevný bod, vůči kterému lze zuby posunovat. Kotevní implantát je titanový nebo ocelový šroub dlouhý cca 2mm. Zavádí se ručně nebo strojově. Zaručuje okamžitou primární stabilitu nevyžadující osseointegraci. Důležitou podmínkou jeho správné funkce je dosažení primární stability po zavedení, způsob zatížení a dodržení přísné hygieny během léčby. Kotevní implantát se skládá se z hlavy, krčku a těla. Hlava implantátu je tvarovaná, výhodný je tvar ortodontického zámku. Kotevní implantát lze užít zejména tam, kde potřebujeme dosáhnout maximální kotvení a zároveň nemusíme spoléhat na spolupráci pacienta. Výhodou této terapie je nezávislost léčby na intraorálních a extraorálních zařízeních, malá invazivita bez potřeby preventivní medikace, možnost okamžitého zatížení, kombinace s fixním ortodontickým aparátem a užití u nezletilých pacientů. Cíl práce: u souboru 18 ortodontických pacientů zhodnotit posun 30 zubů fixním ortodontickým aparátem za použití kotevního implantátu, ve skupině I. 7 případů vertikálního posunu, ve skupině II. 23 horizontálního posunu. Byla hodnocena doba a délka posunu a úspěšnost implantace. Výsledky: vertikální posun- doba 245 dnů, délka posunu 0,3mm/měsíc horizontální posun - doba 238 dnů, délka posunu 0,74mm/měsíc úspěšnost implantace: 80% Jsou prezentovány 2 kazuistiky terapie s použitím kotevních implantátů. Závěr: kotevní implantáty lze využít pro vertikální i horizontální posuny zubů u pacientů s kritickým kotvením.

64

Název práce: Analýza prognostického významu imunohistochemické exprese PTENu u nemalobuněčných karcinomů plic Autor: Kristína Švédová Školitel: MUDr. MVDr. Jozef Škarda, Ústav patologie LF UP v Olomouci Úvod: PTEN(phosphatase and tensin homolog) je produkt tumor supresorového genu PTEN. Nachází se ve většině tkání organismu. Funguje jako fosfatáza, defosforyluje fosfatidylinositol-3,4,5-trifosfát,tím inhibuje Akt/PKB signální kaskádu,zastavuje dělení buněk a spouští apoptózu. PTEN je jeden z nejběžněji změněných tumor supresorových genů v lidských nádorech. Ztráta normální enzymatické aktivity PTENu je spojená se zvýšenou proliferací, redukcí buněčné smrti a kancerogenezí. Exprese změněného PTENu v nádorové tkáni je negativním prognostickým faktorem. Imunohistochemická detekce mutovaného PTENu proto může být významná pro odhad délky přežívání a délky bezpříznakového období pacientů s nemalobuněčnými karcinomi plic. Cíl: Stanovit imunohistochemickou expresi PTENu ve vzorcích primárního nemalobuněčného karcinomu plic. Analyzovat význam této exprese. Metodika: Imunohistochemická detekce PTENu byla provedena pomocí nepřímé dvoustupňové metody za použití komerčně dostupných protilátek na tkáňových mikroerejích, které byly sestavené ze 74 formalínem-fixovaných a do parafínu zalitých vzorků nemalobuněčného karcinomu plic. V daném souboru bylo 50 spinocelulárních karcinomů a 24 adenokarcinomů. Byl určen H-index (pozitivita slabá, střední a silná násobená % pozitivních buněk), stupeň nestin pozitivní vaskularizace (semikvantitativně – slabá, střední a silná v ložiscích nejintenzivnější vaskularizace), jejich vzájemná korelace a dále byly tyto znaky srovnávány s délkou přežití a délkou bezpříznakového období. Hodnoty H-indexu byly získány jako průměr hodnocení 2 nezávislými patology a analyzovány pomocí neparametrického Mann- Whitney testu. K porovnání četností výskytu byl použitý Fisherův exaktní test. Asociace testovaných parametrů s celkovou délkou přežití a délkou bezpříznakového období byla analyzována Kaplan-Meierovou metodou. Data byla zpracována pomocí statistického software SPSS verze 15 (SPSS Inc., Washington, USA), hladina signifikance byla stanovena na 0,05. Exprese PTENU byla srovnaná s expresí markeru CD 133. Závěr: Imunohistochemickou expresi PTENu lze označit za významný diagnostický znak. Současně však lze konstatovat, že exprese PTENu signifikantně nekoresponduje s délkou přežití ani délkou bezpříznakového období. Exprese PTENU koreluje s expresí CD 133 (p=0.0257).

65

Název práce: Charakteristika probandů studie zaměřené na přínos inzulinové pumpy a senzoru pro monitoring glykemie Autor: Pavla Trulíková ([email protected]) Školitel: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc. Ústav fyziologie a II. interní klinika FN a LF UP v Olomouci Úvod: Studie PARASEN je zaměřena na osoby s diabetem léčené inzulinovou pumpou PARAdigm, které využívají SENzoru pro kontinuální monitoring glykemie (CGM). Cílem studie je zhodnotit vývoj klinického stavu, HbA1c, spokojenosti s léčbou a zdravotním stavem a zjistit, jaký je zájem diabetiků o využívání CGM pomocí transkutánních senzorů. Běží od r. 2006; dosud bylo zavzato 32 osob v aktivní skupině a 39 osob ve skupině kontrolní. Studentské odborné síly se v jejím průběhu aktivně podílely na sběru a zpracování dat. Cílem této práce je charakterizovat jednotlivé skupiny probandů, k nimž se vztahují výsledky dalších samostatných studií. Metoda: Byly sledovány 2 skupiny: aktivní a kontrolní. V aktivní skupině byl u každého po dobu 3 měsíců prováděn kontinuální monitoring pomocí senzoru napojeného na transmiter CGMS. Tato fáze studie byla označena jako PARASEN 1. Po 3-8 měsících byl u některých probandů tříměsíční kontinuální monitoring podle stejné osnovy opakován (PARASEN 2) a u části z nich opakován potřetí (PARASEN 3). Kontrolní skupina prováděla selfmonitoring glukometrem. Obě skupiny v průběhu studie docházely v měsíčních intervalech na pravidelné kontroly, při kterých bylo provedeno laboratorní vyšetření a antropometrické měření. Hodnoty z paměti glukometru a inzulinové pumpy byly převáděny do počítače (program Diabass 4 a Carelink). Výsledky: Souhrn vybraných antropometrických charakteristik, viz tabulka 1. Tab. 1: Charakteristika probandů jednotlivých fází studie PARASEN PARASEN 1 32 36,5 (18–68) 21,0 (1–44) 4,0 (0–16) 16/16 24,1 (21,1–34,6) *median; interval hodnot uveden v závorce Počet probandů (n) Věk* [r] Délka trvání DM* [r] Délka léčby IP* [r] Pohlaví (muži/ženy) BMI* [kg/m2]

PARASEN 2 22 37,0 (21–65) 21,5 (2–44) 5,0 (0–16) 11/11 23,5 (20,2–33,3)

PARASEN 3 9 50,0 (26–67) 26,0 (4–46) 7,0 (3–15) 5/4 23,6 (20,9–29,6)

KONTROLA 39 48,0 (21–67) 12,0 (1 – 36) 4,0 (1–14) 22/17 27,4 (19,0–37,0)

Závěr: Skupiny studie byly charakterizovány, vývoj jednotlivých ukazatelů je předmětem následujících prací. Podporováno granty IGA NR 7825-3 MZCR a MSM 6198959216 MSMT.

66

Název práce: Autor: Školitel:

Akutní pankreatitida a diabetes mellitus Helena Uhlářová MUDr. Ondřej Krystyník, doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D.; II. interní klinika FN Olomouc

Úvod: Diabetes mellitus je progredující, nevyléčitelné onemocnění, které se díky svým socioekonomickým důsledkům řadí mezi nejzávažnější chronická onemocnění dnešní doby. Vzhledem k neustálé stoupající incidenci je kladen stále větší důraz na časnou diagnostiku a zahájení léčby již v období před klinickou manifestací tohoto onemocnění. Všeobecně užívaná klasifikace diabetu popisuje kromě dvou nejčastějších forem (tedy diabetes mellitus 1. a 2. typu) také diabetes vznikající na podkladě onemocnění slinivky břišní (typ 3c). Mezi tato onemocnění patří i akutní zánět slinivky (akutní pankreatitida). V současné době není u osob v rekonvalescenční fázi proběhlé ataky akutní pankreatitidy cíleně hodnocena míra poruchy funkce endokrinní části slinivky břišní. Cíl: Zhodnotit riziko vzniku poruchy glukózového metabolismu u osob po proběhlé izolované atace akutní pankreatitidy. Metoda: Ze 132 pacientů po proběhlé akutní pankreatitidě s vyloučením pacientů se známkami chronické pankreatitidy a již známou diagnózou diabetes mellitus, bylo ke kontrolnímu vyšetření pozváno 37 pacientů. Spolupráci akceptovalo 12 pacientů. Byly hodnoceny antropometrická data, osobní a farmakologická anamnéza a dále parametry glukózového a lipidového metabolismu (lačná glykémie, glykovaný hemoglobin, C-peptid, anti-GAD, anti-IA2, cholesterol, TAG, LDL-cholesterol, HDL-cholesterol). Výsledky: Průměrný věk probandů byl 57 let, 4 muži, 8 žen. Průměrné BMI (28,93), Cholesterol (6,07), LDL (3,75), HDL (1,48), TAG(1,87). Diabetes mellitus byl diagnostikován u 3 pacientů (25%), zvýšená glykémie nalačno u 4 pacientů (33%), fyziologický nález u 5 pacientů (42%). Závěr: Porucha metabolismu glukózy byla přítomna u 58% pacientů. Diabetes mellitus byl diagnostikován u 25% pacientů. V dospělé populaci České Republiky je incidence diabetu mezi 7-8%. Akutní pankreatitidu lze hodnotit jako rizikový faktor pro rozvoj poruchy glukózového metabolismu.

67

Název práce: Faktory ovlivňující délku ortodontické léčby palatinálně retinovaných horních špičáků Autor: Barbora Vágnerová, Zubní lékařství LF UPOL, 5. ročník Školitel: Doc. MUDr. Miloš Špidlen, PhD., MUDr. Ivana Dubovská, Oddělení ortodoncie, Klinika zubního lékařství FNOL Horní špičáky jsou druhé nejčastěji retinované zuby ( u 1,5 – 2% populace). Většinou jsou retinované palatinálně (jen 7 – 16% vestibulárně). Jako faktory ovlivňující léčbu se uvádí lokalizace špičáku v kosti, anatomická situace, okluze před léčbou, pacientův věk, inklinace, vzdálenost retinovaného zubu od plánované pozice v zubním oblouku, množství místa v zubním oblouku a přítomnost patologických změn retinovaného zubu. V naší studii se ukázal jako nejdůležitější faktor poloha retinovaného špičáku vzhledem ke střední čáře. Malá závislost se projevila na inklinaci. Avšak věk, jednostranná nebo oboustranná retence a vzdálenost od okluzní roviny neprojevily žádnou signifikantní závislost.

68

Název práce: Sledování a současné možnosti řešení makulárních děr Autor: Kateřina Vejmělková Školitel: MUDr. Zuzana Prachařová, Oční klinika LF UP a FN Olomouc Úvod: Makulární díra je různě velký okrouhlý otvor postihující celou tloušťku sítnice (od vnitřní limitují membrány až po k zevní segmenty receptorů) v oblasti žluté skvrny. Etiologie makulární díry: idiopatická (85%), traumatická (5-10%), při degenerativní myopii, po laserové operaci, při cevním onemocnění Epidemiologie: 3:1000 obyvatel starších 55 let, častěji u žen Klasifikace: I.stádium - dochází k elevaci foveoly se zachovalou foveolární vkleslinou II.stádium - malé dírky v plné tloušťce sítnice, sklivec se odlučuje od foveoly III.stádium - větší díra – vzniká buď progresí předešlého stádia nebo růstem cysty IV.stádium - úplné odloučení sklivce z povrchu sítnice Klinický nález: - rozmazání obrazu, metamorfopsie (pokřivené vidění) - zraková ostrost závisí na velikosti, lokalizaci a stádiu makulární díry Terapie: Jediná dosud účinná léčba je chirurgická operace. Pars plana vitrecktomie (odstranění sklivce nitrooční mikrochirurgickou operací) s cirkulárním odloupnutím (peelingem) vnitřní limitující membrány okolo makulární díry. Na závěr operace se aplikuje do sklivcové dutiny expanzivní plyn. Cíl: V práci byly zhodnoceny anatomické a funkční výsledky operací idiopatické makulární díry cestou pars plana vitrectomie s peelingem vnitřní limitující membrány a tamponádou expanzivním plynem. Metodika: V letech 2005 – 2009 bylo na Oční klinice FN Olomouc operováno celkem 119 očí s idiopatickou makulární dírou. Průměrný věk pacientů byl 68,5 roků. Operace byla provedena standartním způsobem – pars plana vitrectomií s peelingem vnitřní limitující membrány. Anatomické výsledky byly hodnoceny na optické koherenční tomografii, funkční výsledky (tedy centrální zraková ostrost) byly hodnoceny pomocí ETDRS optotypů. Průměrně byli pacienti sledovani 5 měsíců. Závěr: V našem souboru bylo dosaženo příznívého anatomického výsledku u 106 očí (89 %). Komplikace nastala u 5 pacientů v podobě odchlípení sítnice tedy v 4,2 % (odpovídá údajům v literatuře). Funkční hodnocení výsledků bylo provedeno porovnáním centrální zrakové ostrosti před operací a po ní. U pacientů došlo k průměrnému zlepšení centrální zrakové ostrosti o 10 písmen.

69

Název práce: Vyšetření minimální reziduální nemoci a riziko recidivy kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu Autor: Eva Vojkůvková, Alena Sendlerová Školitel: MUDr. Hana Švébišová, Ph.D., Onkologická klinika FN Olomouc

Práce je rozdělena na dvě na sobě nezávislé části. První téma, karcinom prsu, jsme již začaly minulý rok. Práce čerpá ze souboru 108 pacientek, kde jsme zohledňovaly hlavně závislost recidivy a úmrtí pacientek na klinickém stádiu nemoci a především, což bylo naším cílem, na pozitivitě minimální reziduální nemoci v sentinelově uzlině nebo v kostní dřeni. Na podkladě těchto údajů jsme následně stanovily DFS (disease free survival) a OS (overall survival). Výsledky jsou zpracovány do grafů a tabulek. Díky malému množství pacientek s recidivou nejsou data statisticky významná. Při zpracování druhé části, kolorektalního karcinomu, jsme díky většímu počtu pacientů a častějšímu výskytu recidivy získaly daleko validnější údaje. Soubor čítá 162 pacientů. Opět byl hledán vztah mezi minimální reziduální nemocí a rizikem recidivy a případným úmrtím s výstupem těchto dat ve formě DFS a OS a doplnily jsme to o závislost na klinickém stadiu onemocnění. Přesné statistické výsledky budou dodány a následně prezentovány na konferenci SVOČ.

70

Název práce: Primární hyperparatyreóza a hladina plazmatického vápníku Autor: Tomáš Vychodil Školitel: doc. MUDr. Zdeněk Fryšák, CSc., 3. interní klinika FN Olomouc

Hodnocení hladiny parathormonu současnými velmi citlivými metodami (bioaktivní PTH pomocí 3. generace immunoradiometrických (IRMA) a immunochemiluminescentních testů) umožňuje velmi podrobný pohled na nemocné s primární hyperparatyreózou (PHPT). Dává podmínky k detekci pacientů, kteří se odlišují od klasického popisu PHPT. PHPT charakterizuje hyperkalcémíe, zvýšené hodnoty (nebo hodoty při horní hranici normy) PTH a zvýšené odpady vápníku v moči za 24h. V průběhu 4 let jsme zachytili malou, nicméně i přesto početně významnou skupina nemocných, kteří nesplňují klasická kriteria primární PHPT a přesto evidentně trpí touto chorobou. V našem souboru jsme zachytili 39 těchto nemocných, kteří byli buď asymptomatičtí (náhodný nález) nebo s klinickými projevy kostní nemoci, hypertenze či nefrolitiázy. Na rozdíl od klasické PHPT u této formy chybí symptomy z hyperkalcémie jako nechutenství, nauzea, obstipace, polydipsie a polyurie. Laboratorní nález je nízkými hladinami vápníku obdobný sekundární HPT (nutno vyloučit), ale primární onemocnění mimo příštítná tělíska u nich není prokázáno. V našem souboru byl u 19 pacientů nalezen zobrazovacími metodami (USG, scintigrafie, CT) adenom příštítného tělíska a u většiny z nich chirurgicky odstraněn nebo byla provedena sklerotizace alkoholem. U 20 pacientů se zdroj zvýšeného PTH nepodařilo nalézt. Tyto nemocné je potřeba dále sledovat pro možnost progrese do hyperkalcémie či vývoje zjevného adenomu a léčit symptomaticky projevy PHPT.

71

Název práce: Vliv cílené léčby na hladinu kyseliny močové u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem Autor: Irena Vyňuchalová, Eva Sadílková Školitel: prof.MUDr.Bohuslav Melichar, Ph.D., Onkologická klinika FN Olomouc Úvod: Kombinovaná chemoterapie je v současné době standardem léčby metastatického kolorektálního karcinomu. Přidání bevacizumabu, monoklonální protilátky proti vaskulárnímu endoteliálnímu růstovému faktoru (VEGF) nebo monoklonálních protilátek proti epidermálnímu růstovému faktoru cetuximabu či panitumumabu ke kombinované chemoterapii vede k dalšímu zlepšení výsledků léčby. Přidání těchto cílených monoklonálních protilátek sice rozšiřuje spektrum nežádoucích účinků léčby, může však mít i projektivní účinek na některé toxické projevy vyvolané chemoterapií. Podání cytotoxické chemoterapie může vést k tzv. syndromu nádorové lýzy, který se kromě jiného projeví významným vzestupem hladiny kyseliny močové, po podání některých cytotoxických léků, např. derivátů platiny, však byl popsán významný pokles sérových koncentrací kyseliny močové. Při léčbě kombinací chemoterapie a cetuximabu je zřejmý pokles koncentrace kyseliny močové. Cíl: Cílem této retrospektivní analýzy bylo zkoumat vliv léčby kombinací bevacizumabu, oxaliplatiny, irinotekanu a fluoropyrimidinů na hladinu kyseliny močové v průběhu léčby pro metastatický kolorektální karcinom. Metodika: Byla analyzována data pacientů léčených v letech 2008 a 2009 na Onkologické klinice LF UP a FN Olomouc. Sledovány byly hodnoty kyseliny močové před léčbou a v průběhu léčby kombinací oxaliplatiny nebo irinotekanu a fluoropyrimidinů (kapecitabinu nebo 5-fluorouracilu s leukocovorinem) s bevacizumabem u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem. Srovnání hodnot před léčbou a během léčby bylo provedeno Wilcoxonovým test. Korelace byly studovány pomocí Spearmanova korelačního koeficientu. Statistické analýzy byly provedeny pomocí statistického software NCSS. Hladina významnosti byla stanovena na 0.05. Výsledky: Během léčby došlo k významnému poklesu karcinoembryonálního antigenu. Koncentrace kyseliny močové v séru v průběhu léčby mírně poklesla, ale tyto změny nebyly významné. Závěr: Kombinace bevacizumabu a chemoterapie nemá významný vliv na koncentraci kyseliny močové v séru.

72

Název práce: Vliv zkušenosti a přítomnosti rizikových faktorů na četnost komplikací endoskopického odběru vena saphena magna pro chirurgickou revaskularizaci myokardu. Autor: Pavel Xinopulos Školitel: MUDr. Martin Šimek,Ph.D., Kardiochirurgická klinika FN Olomouc Úvod: Endoskopický odběr představuje méně invazivní techniku odběru vena saphena magna pro chirurgickou revaskularizaci myokardu, která je ve srovnání s otevřenou metodou zatížena významně nižším výskytem komplikací spojených s odběrem žilního štěpu. Cílem studie bylo zjistit, zda četnost komplikací endoskopického odběru je ovlivněna zkušeností chirurga s danou metodou a přítomností rizikových faktorů poruch hojení. Metoda: Do prospektivní studie bylo zahrnuto 300 konsekutivních nemocných, kteří podstoupili chirurgickou revaskularizaci na Kardiochirurgické klinice v období od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2009 a u nichž byl žilní štěp odebrán endoskopickou technikou. Komplikace odběru byly sledovány 5. pooperační den a při klinické kontrole 3 měsíce od operace. Analyzovány byly výskyty jednotlivých komplikací odběru (přítomnost hematomu, otoku končetiny, neurologického postižení a poruchy hojení) ve vztahu s narůstající zkušeností s metodou, dále byla provedena logistická regrese vlivu jednotlivých rizikových faktorů poruch hojení (pohlaví, obezita, ICHDK, imunosuprese, DM) na výskyt komplikací po endoskopickém odběru Výsledky: Průměrný věk ve skupině dosáhl 68,7 let s převahou mužů nad ženami (69% vs. 31%). Průměrný body mass index byl 29,6 kg/m2, u 46% nemocných byl přítomen DM, u 23% ICHDK, u 3% imunosuprese. 80% nemocných podstoupilo pouze revaskularizaci myokardu, u 20% společně s výkonem na srdečních chlopních. Průměrná délka endoskopického odběru dosáhla 42,1 min, kdy bylo průměrně odebráno 33,9 cm žilního štěpu. V pooperačním období byla přítomnost hematomu zaznamenána u 35% nemocných, otok končetiny u 13% nemocných, neurologický deficit u 5% nemocných a poruchy hojení rány u 1% nemocných. Narůstající zkušenost s metodou vedla k signifikantnímu poklesu délky endoskopického odběru, četnosti poranění štěpu a jednotlivých komplikací odběru. Při regresní analýze nebyl žádný z rizikových faktorů poruch hojení určen nezávislým prediktorem pro rozvoj komplikací odběru. Závěr: Endoskopický odběr je zatížen nízkým rizikem typických komplikací po odběru vena saphena magna. Navíc rostoucí zkušenost s metodou vede k dalšímu poklesu četnosti těchto komplikací, která není ovlivněna přítomností rizikových faktorů poruch hojení.

73

1. A. Ahmed, P. Mudugal - Quality of life and general welfare of patients with Rheumatic diseases 2. J. Baňka, B. Otčenášková - Maligní melanom v populaci Středomoravského regionu - sledování incidence v 5 letém intervalu a asociace s potenciálními rizikovými faktory 3. K. Barhoňová, J. Smital - Chromozomální mozaicismus u invazivních prenatálních vyšetřovacích metod 4. M. Beníčková, Ľ. Gašparová - Význam stanovenia E-MTX pre klinickú praxi 5. L. Bebarová - Chirurgická léčba fibrilace síní – kryomaze vs radiofrekvenční ablace 6. L. Bittnerová - Imunologický faktor v léčbě neplodnosti 7. J. Bobčák - Echokardiografie u syndromu obstrukční spánkové apnoe 8. K. Brezániová, I. Závodský - Sledovanie zmeny variability srdečnej frekvencie u pacientov s panickou poruchou. 9. I. Čepová - Kolorektální karcinom a diabetes mellitus 10. S. Denygrová, L. Foltasová, J. Macháň - Úspěšnost operace sinus lift 11. J. Divilková, B. Procházková - Anomálie počtu stálých zubů u pacientů s celkový jednostranným rozštěpem 12. E. Dorazilová, D. Osinová, J. Přeček - Klinické doporučené postupy v urgentní medicíně 13. T. Dorňák - Změny organizace a aktivace motorického a premotorického kortexu u pacientů se spasticitou po ischemickém iktu v závislosti na léčbě botulotoxinem: fMRI studie 14. K. Dvořáková, K. Mokrošová - Hormonální dysbalance po traumatech mozku u dětí 15. Ľ. Dzurendová, K. Oravcová – Prevalence širokospektrých beta-laktamáz ESBL v gastrointestinálním traktu hospitalizovaných pacientů 16. K. Dzurišová - Fetomaternální krvácení při porodu císařským řezem 17. T. Figuliová - Účinnosť nového antiepileptického liečiva zonisamidu, výskyt nežiadúcich účinkov 18. A. Frantisová, V. Durdová - Míra potratovosti po odběru choriových klků a amniocentéze v prenatální diagnostice 19. M. Gajová - Prevence zubního kazu u kojenců a gravidních žen 20. Z. Gavlasová, M. Hartošová - Operační metody u mimoděložního těhotenství na porodnicko-gynekologické klinice za posledních 10 let. 21. Z. Gocalová - Výskyt aspirinové a clopidogrelové rezistence u pacientů s akutním infarktem myokardu 22. V. Halašková, V. Faldynová - Karcenogeneze u Barrettova jícnu 23. B. Havlíčková, M. Večerková, V. Vildnerová - Výsledky léčby vlhké formy VPMD fotodynamickou terapií (PDT) Visudynem, intravitreální aplikací preparátů Macugen, Lucentis

24. M. Hazlinger – Určení objemu pleurální tekutiny na CT jednoduchým měřením 25. Z. Heřmanová - Názory studentů na změnu role lékaře ve společnosti 26. M. Hladná, M. Kubicová, D. Murin, Z. Rothröckelová - Růst dětí s nespecifickými střevními záněty 27. P. Hok - Changes in motor cortex activation after botulinum treatment in MS patients with leg Spasticity 28. M. Holinka - Srovnání radiální endosonografie a esofagogastro-duodenoskopie v detekci jícnových a žaludečních varixů 29. Z. Hradilová - Spokojenost osob s diabetem při léčbě inzulínovou pumpou 30. O. Hýl, A. Vilášek, M. Vlna - Stabilita epitelíálních štěpů 31. L. Chlachula - Výsledek léčby karcinomu prsu v závislosti na expresi proteinu c-erbB2 32. M. Jandl - Výskyt proteinů MRP1 a MDR ve vyvíjející se lidské ledvině 33. O. Jor - Sledování vybraných parametrů sepse u kriticky nemocných 34. D. Kaprálová, K. Koláčková - Vliv přidání bevacizumabu na pokles hemoglobinu u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem 35. J. Kašpar, M. Coufalová - Využití diodového laseru v parodontologii 36. J. Konečný - Střednědobé výsledky u nemocných po implantaci aortální bioprotézy 37. A. Kuba - Chronická myeloidní leukemie (CML): retrospektivní analýza dlouhodobých výsledků léčby interferonem-α (INF-α) se zaměřením na sledování pacientů s kompletní cytogenetickou a molekulární remisí (CCyR, CMR) 38. J. Kubáčová - Faktory hemostázy a jejich role u ischemických cévních mozkových příhod 39. J. Kubias - Srovnání peroperačních a pooperačních výsledků hluboké mozkové stimulace subthalamického jádra v rámci Fakultní nemocnice Olomouc 40. Ľ. Kundrátová - Vyšetření vydechovaného oxidu dusnatého (FeNO) u plicních onemocnění a jeho vztah k markerům endobronchiálního zánětu 41. L. Lukešová - Celiakie a asociované choroby (1. st.) 42. L. Luňáček - Denní variabilita uroflowmetrie u zdravých mužů 43. A. Markotánová, L. Pavlenková - Vývoj kontaktní senzibilizace na alergeny standardní sady 44. L. Mikulová, D. Pastorková - Risk factors of atherosclerosis in patients with colorectal cancer treated with systemic chemotherapy and bevacizumab 45. V. Musil - Vztah objemu prostaty k výsledku biopsie 46. V. Novák - Selhání transpedikulární fixace u zlomenin hrudní a bederní páteře 47. M. Novosad, M. Štefanatný - Stabilita augmentované tkáně v okolí implantátů ve frontálním úseku 48. A. Obr, Z. Kubová, J. Jarkovský - Absolutní počet lymfocytů v periferní krvi jako prognostický ukazatel u nemocných s difúzním B-velkobuněčným lymfomem

49. K. Oravcová, Ľ. Dzurendová – Kolorektální karcinom a Diabetes Mellitus

50. M. Pirklová, A. Kršáková - Incidence HPV infekce v dutině ústní u pacientek s prokázanou infekcí děložního čípku 51. S. Popela - Mechanizovaná srdeční masáž ve FN Olomouc 2008-2010 52. J. Posker - Vztah obvodu pasu k hodnotě body-mass indexu (BMI) u osob s diabetem 53. T. Postrkova, K. Potocka – Hyperglycemia as a risk factor of intraventricular haemorrhage in very low birth weight infants 54. H. Přibylová - Vývoj koncentrace HbA1c při CGM u osob s diabetem 55. K. Roháčková, P. Kellnerová - Zkušenosti s vyšetřováním mezotelinu v pracovně lékařské praxi 56. J. Rusek, H. Ahmad - Persistent and recurrent ischemic mitral regurgitation after restrictive annuloplasty 57. M. Rybáriková - Prínos, zvládanie a spokojnosť používania glukózových senzorov u osôb s diabetom (štúdie Parasen) 58. Z. Sobotková - Zhodnocení rizikových faktorů u žen trombofiliček v programu IVF 59. M. Sova - Primární prevence kardiovaskulárních onemocnění u zaměstnanců fakultní nemocnice 60. H. Střídecká, Ž. Drábková – Interdisciplinární řešní ageneze horních laterálních řezáků 61. K. Svirlochova – The effect of intranasal TRPV1 agonist capsaicin challenge on neuronal activation in the guinea pig brainstem – C – FOS study 62. B. Šimková - Hodnocení účinnosti léčby u úzkostných pacientů 63. V. Študent - Karcinom prostaty u pacientů s nízkým PSA 64. M. Šuránková, J. Ptáčková, H. Šrubařová - Užití kotevních implantátů v ortodoncii 65. K. Švédová - Analýza prognostického významu imunohistochemické exprese PTENu u nemalobuněčných karcinomů plic 66. P. Trulíková - Charakteristika probandů studie zaměřené na přínos inzulinové pumpy a senzoru pro monitoring glykemie 67. H. Uhlářová - Akutní pankreatitida a diabetes mellitus 68. B. Vágnerová - Faktory ovlivňující délku ortodontické léčby palatinálně retinovaných horních špičáků 69. K. Vejmělková - Sledování a současné možnosti řešení makulárních děr 70. E. Vojkůvková, A. Sendlerová - Vyšetření minimální reziduální nemoci a riziko recidivy kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu 71. T. Vychodil - Primární hyperparatyreóza a hladina plazmatického vápníku 72. I. Vyňuchalová, E. Sadílková - Vliv cílené léčby na hladinu kyseliny močové u nemocných s metastatickým kolorektálním karcinomem 73. P. Xinopulos - Vliv zkušenosti a přítomnosti rizikových faktorů na četnost komplikací endoskopického odběru vena saphena magna pro chirurgickou revaskularizaci myokardu.