VZTAH MEZI OSOBNOSTNÍMI CHARAKTERISTIKAMI MĚŘENÝMI NEO-FFI A VYBRANÝMI DIMENZEMI INTERIÉRU

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra psychologie

Bakalářská práce obor psychologie

VZTAH MEZI OSOBNOSTNÍMI CHARAKTERISTIKAMI MĚŘENÝMI NEO-FFI A VYBRANÝMI DIMENZEMI INTERIÉRU

Vypracovala: Bc. Jana Mafková Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Kostroň, M.A., CSc.

Brno 2012

„Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury.” V Brně dne 17. prosince 2012

__________________________

Chtěla bych poděkovat především doc. PhDr. Lubomíru Kostroňovi, M.A., CSc., za vedení této práce, cenné připomínky a inspirativní náměty, které mi velmi pomohly. Dále bych chtěla poděkovat Ing. arch. Vladimíru Schmidovi za odbornou pomoc a přátelské rady. Moc si také vážím pomoci a podpory svého přítele a sestry. Nejvíce bych však chtěla poděkovat všem respondentům, kteří se mého výzkumu zúčastnili, za jejich ochotu a věnovaný čas.

Obsah 1.

ÚVOD ....................................................................................................................... 1

2.

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 2 2.1.

ZÁKLADNÍ POJMY............................................................................................................................2

2.2.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ..............................................................................................................3

2.2.1.

Big Five model .........................................................................................................................3

2.2.2.

Psychologie architektury ........................................................................................................6

2.3.

3.

STANOVENÍ DIMENZÍ INTERIÉRU.................................................................................................... 8

2.3.1.

Velikost pokoje .........................................................................................................................9

2.3.2.

Osobitost ..................................................................................................................................9

2.3.3.

Modernost pokoje .................................................................................................................. 10

2.3.4.

Osvětlení pokoje .................................................................................................................... 11

2.3.5.

Čistota prostoru .................................................................................................................... 11

2.3.6.

Přítomnost živého prvku v prostoru .................................................................................... 12

2.3.7.

Barevnost ............................................................................................................................... 12

2.4.

VLIV OSOBNOSTI NA INTERIÉR ...................................................................................................... 13

2.5.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA ...................................................................................................................... 18

2.6.

HYPOTÉZY .................................................................................................................................... 18

2.7.

SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI ......................................................................................................... 19

VÝZKUMNÁ ČÁST ...................................................................................................21 3.1.

PŘEDVÝZKUM ............................................................................................................................... 21

3.1.1.

Výzkumný soubor a sběr dat v pretestu ............................................................................. 22

3.1.2.

Deskriptivní výsledky pretestu ........................................................................................... 23

3.1.3.

Závěry analýzy pretestu .......................................................................................................25

3.2.

VÝZKUMNÝ SOUBOR ..................................................................................................................... 26

3.2.1. 3.3.

Struktura vzorku podle věku ................................................................................................ 27 POUŽITÉ METODY ........................................................................................................................ 28

3.3.1.

NEO-FFI ................................................................................................................................ 29

3.3.2.

Test preference interiérových charakteristik .................................................................... 30

3.3.3.

Intervenující proměnné ........................................................................................................ 31

3.3.4.

Etické otázky......................................................................................................................... 38

3.3.5.

Podnětový materiál.............................................................................................................. 39

3.3.6.

Objektivita ............................................................................................................................ 39

3.3.7.

Validita.................................................................................................................................. 40

3.4.

ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ DAT ............................................................................................................. 41

3.5.

VÝSLEDKY.................................................................................................................................... 44

3.5.1.

Popisné statistiky ................................................................................................................. 44

3.5.2.

Ověření hypotéz.....................................................................................................................53

3.5.3.

Další výsledky ...................................................................................................................... 58

3.6.

DISKUZE ...................................................................................................................................... 60

4.

ZÁVĚR .................................................................................................................... 64

5.

BIBLIOGRAFIE ...................................................................................................... 65

1. ÚVOD Tématem mé bakalářské práce je vztah mezi osobnostními charakteristikami měřenými NEO-FFI inventářem a preferencemi vybraných charakteristik interiéru. V poměrně nové, aplikované oblasti psychologie architektury je dle mého názoru spousta dosud nezkoumaných otázek. Jednu z nich se snažím postihnout, a to jaký vliv má osobnost člověka na to, jaký si vybírá a preferuje interiér. Do této doby bylo provedeno větší množství výzkumů toho, jak interiér ovlivňuje člověka, ale ne mnoho naopak – jak se lidé a jejich osobnosti různí v preferencích interiérů, jak je záměrem této práce. V teoretické části se tedy zaměřím na představení oblasti psychologie architektury, popíšu výzkumy a východiska, které jsou dále podkladem pro stanovení výzkumné otázky a hypotéz. Jejich potvrzením se budu zabývat v teoretické části práce. Tyto poznatky jsou shrnuty v diskuzi.

[1]

2. TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části se nejprve zaměřím na základní pojmy, se kterými v práci operuji, a také na jejich teoretická východiska. Dále se budu zabývat tím, jak byly stanoveny dimenze interiéru (tedy jeden ze dvou hlavních konceptů práce) a tím, jaké výzkumy byly provedeny v oblasti vlivu osobnosti na preferenci interiéru (a dalších podobných oblastech). Závěry teoretické části shrnuji ve výzkumné otázce, ta je dále rozvedena v návrhu hypotéz.

2.1.

Základní pojmy

Prvním z konstruktů, objevujících se v mé práci, jsou osobnostní charakteristiky. Pro jejich testování jsem se rozhodla využít již existující teorii Big Five. Jedná se o pětifaktorový model osobnosti, vycházející z faktorové analýzy přídavných jmen sloužících k deskripci osobnosti. Tato metoda poskytuje údaje o pěti dimenzích lidské osobnosti – Neuroticismu, Extroverzi, Otevřenosti vůči zkušenosti, Přívětivosti a Svědomitosti. Druhým konstruktem je preference vlastností interiéru, který je v této práci zaváděn nově. Důležité je, že preference jednotlivých vlastností interiéru je souborem postojů, které k nim zaujímáme. Vlastnosti interiéru bylo nutné nově definovat na základě dostupných empirických článků. S pomocí dále popsaných teoretických podkladů jsem zvolila interiérové vlastnosti, které tvoří kategorie konstruktu: velikost pokoje, osobitost, modernost, osvětlení, čistota prostotu, přítomnost živého prvku v prostoru a barevnost. Jedná se ve své podstatě o explorativní výzkum, neboť jeho cílem je popis a utřídění situace, proto zařazuji do návrhu tohoto konstruktu více proměnných, které je možné po sesbírání a analýze dat sloučit. Stanovením těchto nově zaváděných dimenzí se budu dále zabývat v samostatné kapitole, popíšu v ní empirické studie, které mi posloužily k jejich stanovení.

[2]

2.2.

Teoretická východiska

2.2.1.

Big Five model

Model Big Five definuje znaky a struktury lidské osobnosti, na jejichž základě vznikají psychické rysy. Jsou zformované na základě mnoha nezávislých výzkumů pro různé vzorky osob. Výzkumníci se shodují na pěti jednotkách osobnosti, které vysvětlují co největší množství rozdílů mezi lidmi v euroamerické společnosti. (Hřebíčková, 2011) Jedním z hlavních cílů psychologie od dob jejího vzniku bylo vytvořit teorii, popisující znaky a struktury osobnosti. V počátcích tohoto bádání docházelo zejména ke zkoumání známých znaků, následovala faktorová analýza stovek měření různých znaků, která definovala zásadní faktory osobnosti. První model definující tyto faktory vytvořili Ernest Tupes a Raymond Christal v roce 1961, po dlouhou dobu ale výsledkům jejich práce nebyl přikládán význam. Až v roce 1990 J. M. Digman rozpracoval pětifaktorový model osobnosti, který dále Lew Goldberg rozvinul v model Big Five.. (Hřebíčková, 2011; Smékal, 2009) Ve svém výzkumu ke zjištění osobnostních charakteristik BIG FIVE používám verzi dotazníku NEO-FFI, standardizovaný na české populaci Hřebíčkovou a Urbánkem v roce 2001. Dále se budu zabývat jednotlivými faktory osobnosti, shrnu jejich charakteristiky a uvedu, proč jsou pro mě důležité. 2.2.1.1.

Neuroticismus (emocionální stabilita)

Neuroticismus je tendence prožívat negativní emoce, jako je hněv, vztek, úzkost nebo deprese. Tato jednotka Big Five zjišťuje míru přizpůsobení nebo emocionální instabilitu (tak je také jednotka mnohdy nazývaná). Na základě tří os (neklidný– klidný, zranitelný–odolný, nejistý–jistý) rozlišuje jedince, kteří jsou náchylní k psychickému vyčerpání a nereálným ideálům od jedinců odolných a vyrovnaných. (Hřebíčková, 2011)

[3]

Lidé s vysokou mírou neuroticismu jsou napjatí, neklidní, nejistí a labilní, naopak oproti tomu lidé s nízkou mírou neuroticismu jsou klidní, relaxovaní, vyrovnaní, stabilní, spokojení a uvolnění. S ohledem na záměr mého výzkumu mi přijde důležité, že podle definice lidé s vysokým skórem v neuroticismu často mění nálady. Tato nestálost by mohla mít souvislost také s trvalostí preferencí interiéru, bylo by tedy zajímavé provést výzkum opakovaně. 2.2.1.2.

Extroverze

Extroverze je charakterizovaná pozitivními emocemi a tendencí vyhledávat stimulaci přítomností

druhých,

je

specifická

velkou

angažovaností

v externím

světě

(Jung, 1996). Ve společnosti jsou extroverti výrazní, upoutávají pozornost, vyhledávají nové příležitost. Lidé s vysokou mírou extroverze jsou aktivní, optimističtí a orientovaní na lidi, zatímco lidé s nízkou mírou extraverze jsou spíše uzavření, vážní, tiší a orientovaní na úkoly. (Hřebíčková M. , 2011) Jednotka extroverze se popisuje na osách samotářský–společenský, tichý– mnohomluvný a inhibovaný–spontánní. Ty tedy vymezují kvalitu a kvantitu interpersonálních interakcí, úroveň aktivace a potřebu stimulace. (Hřebíčková, 2011) Domnívám se, že tyto osy by mohly být příčinou rozdílnosti v preferenci interiérů vzhledem k tomu, že extraverti mají rádi společnost, jsou rádi centrem pozornosti a mají okolo sebe spoustu lidí. To by mohlo mít vliv také na preferované rozmístění nábytku, typ osvětlení nebo prostě obecné uzpůsobení interiéru těmto okolnostem. 2.2.1.3.

Otevřenost vůči zkušenosti

Otevřenost vůči zkušenosti je popisována aktivním vyhledáváním nových zážitků, tolerancí k neznámému a jeho objevování. Jedná se o obecné porozumění umění, emocím, zážitkům, ideám a představám. Lidé s vysokou otevřeností jsou zvídaví, oceňují umění, mají cit pro krásu. Jsou kreativní, originální a pokrokoví. Naopak lidé s nízkým skórem otevřenosti jsou konvenční, konzervativní, rezistentní ke změnám a mnohdy přízemní.

[4]

Jednotka otevřenost se vymezuje na škálách: konvenční–originální, bojácný– odvážný, konzervativní–liberální. (Hřebíčková, 2011) Důležité pro můj výzkum může být živá představivost a originalita, kterou otevření lidé mají, a která by mohla ovlivňovat například jejich touhu o experimentování a nových trendech také v interiérové oblasti. 2.2.1.4.

Přívětivost

Přívětivost je tendence být soucitný a spolupracující ve vztazích s druhými, obecně se tedy jedná o jakousi vzájemnou sociální harmonii. Lidé s vysokým skórem přívětivosti jsou přátelští, laskaví, dobrosrdeční a mají optimistický náhled na život na rozdíl od lidí s nízkým skórem, kteří jsou cyničtí, suroví, bezcitní a podezíraví. Na škálách popudlivý–srdečný, necitelný–soucitný, sobecký–nesobecký je tedy zjišťována

kvalita

interpersonální

orientace

na

kontinuu

od

soucítění

po

nepřátelskost v myšlenkách, pocitech i činech. (Hřebíčková, 2011) 2.2.1.5.

Svědomitost

Svědomitost je tendence projevovat sebedisciplínu, chovat se poctivě. Jedná se o individuální úroveň při organizaci, motivaci a vytrvalosti na cíl zaměřeného chování.

Na

osách

bezstarostný–opatrný,

nespolehlivý–spolehlivý,

nedbalý–

svědomitý odlišuje lidi na sebe náročné a lhostejné a nedbalé. Lidé s vysokým skórem svědomitosti jsou pracovití, přesní, pořádkumilovní a nároční na sebe. Naopak lidé, kteří na škále svědomitosti skórují nízko, jsou bezcílní, nespolehliví, nedbalí a bez vůle. (Hřebíčková, 2011) Pro můj výzkum je u tohoto rysu důležité to, že svědomití lidé mají rádi pořádek, dodržují pravidla a mají rádi ve věcech řád, což by mohlo mít souvislost s dimenzí interiéru čistota.

[5]

2.2.1.6.

Metodologie

Hlavní metodologií využívanou k identifikování struktury osobnostních rysů je faktorová analýza; stanovení právě počtu pěti faktorů závisí na analytické interpretaci. V odborné veřejnosti se vedou debaty o „správném“ počtu těchto faktorů. Nicméně, jak uvádí Hřebíčková (2011), pro západní kultury došlo ke shodě v počtu faktorů mezi mnoha výzkumy, a to dokonce i při použití různých metodologických postupů.

2.2.2.

Psychologie architektury

Téma, které jsem si zvolila, spadá do oblasti psychologie architektury. Ta je součástí environmentální psychologie, proto se nejprve budu věnovat jí a poté uvedu, jakými hlavními tématy se psychologie architektury zabývá a jak do tohoto konceptu zapadá můj výzkum. Environmentální psychologie je interdisciplinární vědecká oblast, která se zabývá vztahem člověka a prostředí. Tato obecná definice v sobě zahrnuje nejen architekturu, ale také životní prostředí jako celek, potažmo vše co člověka obklopuje, tedy jeho sociální vztahy, informace, které jsou mu dostupné, média. Tato psychologická disciplína je aplikovaná do mnoha odvětví, například jsou její poznatky využívány při tvorbě televizních programů a reklam, v užitém designu, při vytváření kampaní a také při propagaci ekologických názorů. (Bonnes & Secchiaroli, 1995) Mezi zakladatele environmentální psychologie patří Willy Hellpach, který napsal první knihu o tomto tématu, dále také Jakob von Uexküll. Zásadními pro rozvoj environmentální psychologie pak ale byla díla Kurta Lewina a Egona Brunswika, která vyšla po druhé světové válce. Do této doby jsou také datovány počátky celého oboru, jeho největší rozvoj pak nastal v 60.–70. letech. (Allesch, 2003) Velmi častými tématy environmentální psychologie jsou například popis davového chování, vlivu hustoty osídlení nebo stresového chování na lidi. Environmentální psychologové se snaží především tyto faktory omezit. (Bonnes & Secchiaroli, 1995) Postupem vývoje oboru se začaly v environmentální psychologii objevovat i čistě ekologická témata, tento nárůst je patrný v posledních dvou desetiletích (Cassidy,

[6]

2003). Někteří autoři dokonce tvrdí, že by se hlavní zájem environmentálních psychologů měl zaměřovat především tímto směrem (Uzzell & Rathzel, 2009). Psychologie architektury vznikla jako podoblast environmentální psychologie v 70. a 80. létech. Rozdíly mezi zaměřením a definicí těchto dvou vědeckých disciplín jsou poměrně vágní, hlavním rozdílem je větší zaměření psychologie architektury na psychologické procesy interakcí mezi člověkem a jeho okolními prostory, kterými jsou myšleny budovy a města (Cassidy, 2003). Také je patrný odklon od ekologických témat, která jsou v environmentální psychologii velmi patrná (Uzzell & Rathzel, 2009). Psychologie architektury je důležitá oblast také pro architekty, kteří mohou díky podrobným popisům psychických procesů pochopit, jak fungují jimi navrhované prostory. Tím se dostávám i k hlavnímu zaměření psychologie architektury. Jak vychází z její aplikované povahy, jejím hlavním cílem je „služba“ lidem, například těm, kterým jsou navrhovány budovy, jejich obyvatelům či majitelům. Jako disciplína je čistě praktická a zaměřená na člověka, odmítá experimenty v laboratořích a klade důraz na vysokou ekologickou validitu. (Bechtel & Churchman, 2002) Kromě hlavního tématu, tedy snahy zlepšit architektonické životní prostředí lidí, patří mezi další témata podle Bonnese a Secchiaroliho také vnímání prostoru různými lidmi (například hodnocení různých typů interiérů na škále moderní vs. starý), chování a kognitivní výsledky v různých prostředích (vliv interiérů na rozhodování, nebo závislost výkonu na výšce stropu v pokoji), požadavky na bydlení nebo místní identita. Dále je také rozvíjena teorie osobního prostoru a bariér mezi lidmi, jejíž poznatky jsou aplikovány jednak při návrzích domácností, ale také pracovních prostředí, kanceláří. V neposlední řadě patří do psychologie architektury částečně i psychologie barev a jejich působení v interiérech (například výzkumy toho, v jakých barvách se různým lidem lépe odpočívá). Obecně lze tedy říct, že se psychologie architektury snaží uspokojit lidské potřeby v interiérech a exteriérech. (Bonnes & Secchiaroli, 1995) Psychologie architektury se také zabývá osobností člověka podobně, jako já ve svém výzkumu, nicméně její metody a zaměření jsou jiné, obecnější než v mé práci. Příkladem může být škála vytvořená Littlem (1968, cit dle Bonnes & Secchiaroli,

[7]

1995), kterou G. McKechnie (1970) upravil a vytvořil Environmental Response Inventory. Ta měří obecné vlastnosti prostředí, například preference urbanismu, potřebu stimulace interiérem, environmentální adaptaci, ale také tak vzdálené téma jakou jsou názory na populační růst. (McKechnie, 1970) Také další metody psychologie architektury se spíše než na interiéry zaměřují například na preference vesnického nebo městského stylu života, oblíbený způsob zástavby nebo environmentální adaptaci. Časté je také téma hustoty obydlení ve smyslu počtu obyvatel domácností nebo výzkumy zabývající se hlukem a tolerancí k němu (Weinstein, 1978, cit. dle Bonnes & Secchiaroli, 1995). V souvislosti se zaměřením na aplikaci probíhá v rámci psychologie architektury také množství výzkumů, zabývajících se kvalitou péče (například tím, jak obchodní domy působí na lidi, Little, 1976, cit. dle Bonnes & Secchiaroli, 1995), nebo návrhy školních tříd tak, aby byly příjemné a učení v nich bylo efektivní (Brorger et al, 1985, cit. Cassidy, 2003). Současné poznatky v psychologii architektury se tedy tématem, kterým se budu zabývat, příliš nevěnují. Interiérové vlastnosti, které jsem si zvolila, se objevují v dílčích výzkumech, které dále představím, nicméně není k dispozici žádný ucelený souhrn či metoda, která by je postihovala komplexně.

2.3.

Stanovení dimenzí interiéru

Jelikož v současné době neexistuje žádný obecně uznávaný soubor prvků interiéru, který by bylo možné pouze převzít, bylo nutné tyto dimenze převzít z provedených studií. Vzhledem k tomu, že dimenze interiéru v této podobě zavádím v mé práci nově, popíšu přesně způsob jejich stanovení. Protože literatury v oblasti vlivu osobnosti na preference interiéru není k dispozici mnoho, volila jsem dimenze obecně uznávané v psychologii architektury. Postupovala jsem tak, že jsem si vytvořila velkou databázi výzkumů z tohoto oboru, poté ponechala pouze ty, které se zabývají interiéry, a následně jsem zvolila sedm proměnných dle mého názoru často zastoupených a zajímavých pro možné zkoumání spojitosti s osobními charakteristikami.

[8]

U každé dimenze uvedu příklad výzkumu, ve kterém byla použita, a přesný způsob využití. V případě potřeby také mé postřehy k dané dimenzi a také její formu a charakteristiku v mém výzkumu.

2.3.1.

Velikost pokoje

První dimenzí je velikost pokoje. Kaya a Erkip (2001) ve svém výzkumu zkoumali, zda má velikost pokoje na kolejích vliv na spokojenost jeho obyvatel. Tato studie provedená v Turecku ukázala, že s vnímanou velikostí pokoje roste spokojenost u obyvetel kolejí. S proměnnou velikost pokoje také operovali Espe a Schulz (1983, abstract only). Ti do svého výzkumu, který se zabýval vlivem různých proměnných na hodnocení pokojů, zahrnuly také jejich rozměr. Nicméně výstupem studie bylo, že výrazně více než velikost pokoje s pozitivitou hodnocení pokoje korelovala nálada respondenta. Ve své práci popisuji velikost pokoje tedy takto: Velikost pkoje popisuje, zda pokoj působí prostorně, nebo se zdá spíše malý. Vztahuje se jak k půdorysné, podlahové ploše, tak k dojmu z proporcí (výška vs. šířka) a jejich vyváženosti.

2.3.2.

Osobitost

Další dimenzí interiéru, kterou zahrnuji do své práce, je jeho osobitost. Většina dříve provedených výzkumů s touto proměnnou operuje v duchu toho, jak pozitivní je vliv „zosobnění“ prostoru, často v souvislosti s pracovní plochou1 nebo spokojeností klientů či pacientů. Například Bechtel a Churchman (2002) uvádějí, že pro spokojenost na pracovišti je ideální mít středně zastoupené „osobité“ předměty, tedy fotografie rodiny, cokoli co symbolizuje koníčky či například obrázky z dovolených. Výzkum, zkoumající vztah mezi počtem rodinných fotografií v terapeutově kanceláři a vnímanou kvalifikací, přátelskostí a energií terapeuta (Devlin, Donovan, Nicolov, & Zandan, 2009) také operuje s proměnnou osobitost. Zajímavým zjištěním této

1

Podle výzkumu Wellse a Thelena (2002) si své pracovní plochy „zosobňuje“ přibližně 90 % amerických zaměstnanců – obdobné výsledky můžeme předpokládat i u nás.

[9]

studie je mimo jiné to, že obecně čím větší počet projevů osobitosti, tím pozitivnější hodnocení terapeutovy kvalifikovanosti a energie. Vliv na přátelskost nebyl pozorován. Osobitost byla dále také zkoumána jako indikátor kvality péče, a to jednak v čekárnách (Arneill & Devlin, 2002), ale také v nemocnicích (Fornara, Bonaiuto, & Bonnes, 2006). V těchto výzkumech byl prokázán pozitivní vliv osobitosti pokoje na hodnocení péče. Proměnnou osobitostí je v mé práci myšleno cokoli, z čeho lze v interiéru usuzovat na osobnost člověka. Tedy například fotografie rodiny, obrázky od dětí, hudební nástroj, sbírka, nebo cokoli, kde je znát jakýkoli zájem majitele bytu. Opakem pak je interiér, ze kterého na majitele bytu usuzovat nelze, je prostý prvků, které by ho mohly popisovat.

2.3.3.

Modernost pokoje

Třetí proměnnou je modernost pokoje. Nejčastějšími výzkumy, kde se objevuje dimenze modernost, je hodnocení různých typů pokojů. To se týká například Ritterfelda a Cupchika (1996), kteří se věnovali hodnocení pokojů, a to buď dekorovaných,povědomých a moderních. Nejvíce preferovány byly povědomé pokoje, zatímco moderní pokoje s geometrickýcm pořádkem byly méně oblíbené, a to zejména u žen. Na to vezmu ohled v rámci formulace hypotéz. Později se titéž autoři (Cupchik, Ritterfeldb, & Levin, 2003) zabývali osobitostí pokojů (z jejich definice jsem také čerpala pro dimenzi osobitost), a přišli na to, že moderní pokoje jsou nejméně osobní. Zajímavou spojistost s moderností má také výzkum Bara a Nety (2006), kteří prokázali signifikantně nižší preferenci ostrých, moderních linií oproti oblým objektům v tradičnějším duchu. V mé práci tedy moderní interiér odpovídá současným trendům, obsahuje čisté linie, jednoduché tvary a hladké plochy. Naopak tradiční pokoj nemusí být nutně starý, ale využívá klasické materiály a postupy v tradičním duchu, časté je využití dřeva, kůže, kamene a oblé tvary.

[10]

2.3.4.

Osvětlení pokoje

Další dimenzí, kterou zahrnuji ve svém výzkumu, je osvětlení pokoje. Miwa a Hanyu (2006) zkoumali vliv osvětlení na sebeodhalení a dojem z psychologa. Výsledky ukázaly, že tlumené osvětlení přináší příjemnější a uvolněnější pocity, kladnější hodnocení tazatele a větší sebeodhalení než jasné světlo. V jednom z dalších výzkumů (Hidayetoglu, Yildirim, & Akalin, 2012) byl popsán vliv světla na subjektivní hodnocení prostředí. Negativně bylo častěji vnímáno špatné osvětlení, obecně lépe jasné světlo, a to zejména u žen. Tento výsledek potvrzují také Yildirima, Akalin-Baskayab, a Celebia (2007). Knez (2001) uvádí ve své studii také dělení osvětlení dle jeho barvy, a to na teplé, chladné nebo umělé. Mimo jiné také ve studii vlivu osvětlení na náladu prokázal expresivnější hodnocení žen a mužů. Je tedy patrné, že pohlaví je silným prediktorem této dimenze. To zohledním při formulaci hypotéz. Proměnnou osvětlení tedy definuji takto: Tato dimenze zahrnuje jak osvětlení interiérovými světly, tak oslunění, tedy světlo, které do pokoje dopadá skrz okna. Nízký skór v této proměnné znamená, že jedinec preferuje temnější pokoje, například jen s jedním, doplňkovým původcem osvětlení.

2.3.5.

Čistota prostoru

Pátou dimenzí je čistota prostoru. Campbell (1979) provedl výzkum vlivu nepořádku a živých květin na hodnocení interiérů. Projevilo se, že nepořádek má silně negativní efekt na hodnocení v pokoji, naopak živé květiny pozitivní efekt. Zároveň oba tyto efekty byly silnější pro muže než pro ženy. Pozitivní efekt ulizenosti byl potvrzen i co se týká vlivu na pocity návštěvníka daného prostoru a hodnocení potenciálního obyvetele prostoru. (Morrow & McElroy, 1981). Tyto definice čistoty prostoru se mi zdály příliš úzké a nevystihující, proto jsem se na základě porady s architektem (Ing. arch. Vladimír Schmid, osobní sdělení, 5. listopad 2012) rozhodla definovat tuto dimenzi takto: Čistota prostoru se vztahuje jednak k jeho uklizenosti, ale také k celkové koncepci pokoje, který na první pohled působí uspořádaně, čistě, a ve kterém není příliš mnoho prvků. Protikladem je interiér, který může být opravdu neuklizený, nebo pouze působí neuspořádaně, bez nějakého

[11]

řádu; může to být ale dáno jen počtem různých drobných předmětů v pokoji nebo třeba mnoha poličkami a knihovnami.

2.3.6.

Přítomnost živého prvku v prostoru

Šestou interiérovou dimenzí je přítomnost živého prvku v prostoru. Výzkum prokazující pozitivní efekt květin na hodnocení interiéru jsem již popsala výše (Campbell, 1979). Tato proměnná byla také zahrnuta do výzkumu vlivu živých rostlin na úroveň pozornosti, který se ukázal být mírně pozitivní. (Raanaas et al., 2011) Že je přítomnost květin v pokoji rozsáhlým tématem psychologického zkoumání, dokazuje také meta-analýza psychologického vliv rostlin v pokoji (Bringslimark, Hartig, & Patil, 2009), která však ve velmi rozsáhlém vzorku výzkumů objevila tak velké rozpory v metodologii, že nebylo možné vliv květin jasně stanovit. Na základě těchto výzkumů a poznatků Augustinové (2009), která doplňuje do živých prvků v interiéru také zvířata (v akváriích, klecích), definuji tuto dimenzi následovně: Živým prvkem v prostoru jsou myšleny květiny v květináčích i řezané, různé další přírodniny a také zvířata v akváriích, klecích či teráriích.

2.3.7.

Barevnost

Poslední, poměrně problematickou dimenzí je barevnost. Tu jsem do svého výzkumu zavedla (byť se primárně na barvy nezaměřuji) proto, abych právě vliv barev jako pravděpodobně výrazné intervenující proměnné zachytila a ošetřila. Tím, že bych se ale zabývala vlivem jednotlivých barev, by se můj výzkum pravděpodobně vydal jiným směrem, proto definuji barevnost takto: Na jedné straně škály se nachází černobílý interiér, pokoj nijak nevynikající svými barvami. Na straně druhé je pestrobarevný pokoj nebo pokoj výrazný různorodostí svých barev. Výzkumníků, zkoumajících barevnost je opravdu mnoho, například Kaya & Epps (2004), které zkoumaly emocionální odpověď na různé barvy. Achromatické barvy byly hodnoceny nejméně pozitivně. Nejlépe byly vnímány základní barvy a dále barvy míchané. V analýze dat se tedy zaměřím na to, zda jsou opravdu málo barevné pokoje hodnoceny negativněji než barevné.

[12]

2.4.

Vliv osobnosti na interiér

V této kapitole bych se chtěla věnovat výzkumům, ze kterých budu čerpat při vytváření hypotéz, protože se nějakým způsobem zabývají spojistostí mnou vymezených dimenzí interiéru s osobnostními vlastnostmi měřenými NEO-FFI dotazníkem. Výzkumů provedených takovým způsobem je ale velmi málo, proto vycházím i z dalších oblastí, ve kterých člověk projevuje svoji osobnost a jsou nějakým způsobem příbuzné preferencím interiéru. Vycházím tedy z oblastí módy a umění, ve kterých lidé také, stejně jako při zařizování a hodnocení interiérů, uplatňují svůj „vkus“. Nejdříve se zaměřím na to, zda je opravdu možné hledat nějaké projevy osobnosti v interiérech, které člověk vytváří a preferuje. Jedním z prvních, kdo se byť okrajově tímto tématem zabýval, byl v 50. letech americký sociolog Erving Goffman, který se věnoval sebeprezentaci lidí v každodenním životě. Mimo jiné také prostředí, ve kterém lidé žijí, nazývá „scénou“. Do ní pak lidé promítají (ať už vědomě či nevědomě) svoji osobnost. (Goffman, 1999) Předpoklad, že interiéry vypovídají o lidech a jejich osobnostech, potvrdili v roce 2000 Wilson a Mackenzie. Zajímali se o sociální atribuce lidí, vyvozené na základě interiérů. Ve svém výzkumu předložili účastníkům 26 fotek reálných obývacích pokojů. Zadáním pro respondenty bylo určit, jací jsou lidé, kteří v daných pokojích žijí. Srovnání těchto odhadů a skutečných výsledků osobnostních testů obyvatel daných bytů prokázalo, že lidé jsou poměrně dobře schopni odhadnout osobnost obyvatele. Z toho je tedy zřejmé, že osobnost majitelů těchto pokojů se nutně musela projevit už při zařizování. Pokud se na projev osobnosti v interiérech podíváme i z druhé strany, tak také lidé sami vypovídají, že jejich domov je „prodloužením jejich osobnosti“, jak konstatuje Rodemann (2009) na základě rozsáhlého výzkumu amerických domácností (Rooms of America III). S tím, že ve svém bydlení projevují svoji osobnost, souhlasilo téměř devadesát procent populace.

[13]

To, jaký člověk preferuje interiér, je vlastně forma sebeprezentace. O projevech osobnosti v různých způsobech sebeprezentace je dostupných hned několik empirických studií, které dále budu popisovat. Týkají se preferencí různých interiérových charakteristik i příbuzných oblastí, jako například preferencí oděvů a umění. K těmto výzkumům jsem byla z nedostatku jiných empirických zdrojů nucena sáhnout pro formulaci hypotéz. Nejprve bych ráda uvedla možnou souvislost stylu oblékání s preferencemi interiéru. Canter, West a Wools provedli roku 1974 výzkum toho, jak spolu lidé a jejich fyzické okolí korespondují. V několika fázích byly respondentům postupně předloženy fotografie různých pokojů a jejich potenciálních majitelů. Zadáním pak bylo přiřadit jednotlivé osoby k interiérům. Výsledky potvrzují hypotézu, že na základě fyzického vzhledu (a tedy i oblečení) lze usuzovat na interiér člověka. Vliv osobnosti na oblékání byl několikrát potvzren, poprvé Lewisem (1963), v poslední době také Cosbeym (2001). Oba tito autoři se na základě empirických zjištění shodují, že tendence k určitým preferencím ve způsobu oblékání je spojená s osobnostními charakteristikami. Dále bych se tedy pro každou dimenzi zaměřila na výzkumy, které ukazují na možné hypotézy. 2.4.1.1.

Čistota prostoru

Na možnou spojitost čistoty prostoru s osobností ukazuje výzkum, který provedli Stoeber, Otto a Dalbert (2009). Jednalo se o průřezovou studii mapující vztah rysů osobnosti měřených pomocí Big Five k perfekcionismu. Dle mého názoru je perfekcionismus s čistotou prostoru, jeho uklizeností a intolerancí k chaotickému uspořádání v interiéru poměrně úzce spojen. Výzkum byl proveden na vzorku 214 adolescentů (14–19 let). Proběhla celkem dvě opakovaná šetření jak osobnostních charakteristik, tak i perfekcionismu. Výsledky ukazují, že svědomitost pozitivně koreluje s perfekcionismem zaměřeným na vlastní osobu, zatímco neuroticismus se sociálně stanoveným perfekcionismem. S oběma typy perfekcionismu pak pozitivně souvisí extraverze. Proto se domnívám, že právě dimenze svědomitost, neuroticismus a extroverze budou pozitivně korelovat s dimenzí čistota prostoru. Toto tvrzení je

[14]

mimo jiné pro svědomitost potvrzeno také operacionalizací pojmu v rámci teorie Big Five. Co se týká čistoty prostoru, ráda bych uvedla i aplikovaný psychologický výzkum do oblasti módy. Moody, Kinderman a Sinha (2010) se zabývali tím, jaký je vztah mezi stylem oblékání, preferencemi v módě a psychologickým profilem lidí. Jednalo se o kvantitativní explorativní výzkum na 27 vysokoškolských studentkách (ve stejné velikosti oděvu), kterým byl administrován dotazník NEO-FFI a poté si zkoušely 8 různých sad oblečení, zkoumány byly mimo jiné jejich emoce a nálada během toho, co měly dané oblečení na sobě. Dále pak studentky bodovaly jednotlivých osm outfitů podle oblíbenosti. Výsledky prokázaly silný vztah mezi některými z osobnostních rysů a preferencí v oblékání, a to konkrétně pro přívětivost a neuroticismus. Souvislostí s neuroticismem se budu věnovat dále, nicméně lidé s nízkým skóre přívětivosti vykazovali signifikantně vyšší preferenci neupravených, pohodlných a ne příliš uhlazených oděvů, zatímco lidé s vysokým skórem preferovali společenské oblečení, velmi čisté a upravené oblečení. I když tato spojitost s čistotou prostoru není evidentní a také vzorek výzkumu není příliš reprezentativní, navrhuji jako jednu s hypotéz možný pozitivní vztah přívětivosti s čistotou prostoru. 2.4.1.2.

Osobitost

Na spojitost extraverze s osobitostí upozorňuje například Bechtel a Churchman (2002) kteří uvádějí, že to, jak si lidé „zosobňují“ svá pracovní místa „osobními“ předměty (fotografie, obrázky, suvenýry…) i uspořádáním nábytku a celého prostředí, je dáno preferevaným typem interakce mezi lidmi. V tom se lidé s nízkým a vysokým skóre extraverze liší, proto předpokládám také rozdílný vztah k preferenci osobitosti. Tento vztah potvrdil také výzkum Wells a Thelena (2002 ) mezi zaměstanci různých amerických firem. Prokázali mimo jiné, že lidé s vyšším skóre extraverze si své pracovní plochy „zosobňují“ signifikantně častěji než lidé s nízkým skóre. Domnívám se, že osobitost do velké míry souvisí s tím, že se lidé neobávají projevit svoji osobnost. Na to bych návázala dvěma výzkumy z oblasti oblékání. První z nich prokázal, že extravertní dívky se nad otázkou oblékání více zamýšlí a preferují oděvy, které podporují jejich osobnost, naproti tomu dívky s nízkým skóre v extraverzi v módě dávají přednost pohodlnosti a ekonomičnosti (Sharma, 1980). Druhý, novější [15]

výzkum týkající se vztahu osobnosti a důrazu kladeného na vzhled tyto výsledky potvrzuje a jako další prediktor péče o zevnějšek a promyšleným oblékáním uvádí kromě extraverze také otevřenost. Nicméně i tento výzkum byl proveden pouze na vzorku žen (Johnson, Francis, & Burns, 2007). Pokud tedy vycházíme z toho, že také to, že více dbáme o svůj zevnějšek, zabýváme se tím, aby vyjadřoval to, jací jsme, lze se zaměřit na spojitost s extraverzí a otevřeností. 2.4.1.3.

Modernost

Výzkum, který by se zabýval přímo vlivem osobnosti na modernost interiéru, nemám k dispozici, proto se zaměřím na výzkumy z oblastí umění a oblékání. Walker a Furnham (2001) zkoumali na vzroku 121 respondentů vliv osobnostních charakteristik měřených NEO-FFI inventářem a preference různých uměleckých stylů. Do výzkumu byly zařazeny obrazy abstraktní, obrazy ve stylu pop art a realistické obrazy. Dle mého názoru lze abstraktní tvorbu ve valné většině případů označit za moderní a realistické obrazy za tradiční. Otevřenost vůči zkušenosti korelovala pozitivně se všemi třemi druhy umění, nelze tedy na základě tohoto výzkumu jednoznačně určit, zda otevření lidé preferují spíše moderní či tradiční prvky. Naopak neuroticismus pozitivně koreloval pouze s hodnocením abstraktních obrazů, ve kterých se objevují stejné čisté, rovné a jednoduché linie jako v moderních interiérech, proto si dovolím tuto souvislost zařadit mezi hypotézy i v mém výzkumu. Mezi dalšími zajímavými výsledky bylo, že svědomitost pozitivně korelovala s realistickým uměním, které je protipólem modernímu. Tento negativní vztah modernosti a svědomitosti potvrzují Mulyanegara, Tsarenko a Anderson (2009), kteří se zabývali vztahem mezi osobností (také měřenou NEOFFI) a typem oblečení, které lidé preferují. Zjistili, že některé dimenze Big Five jsou signifikantně spojeny s určitými preferencemi v oblékání, a to právě konkrétně svědomitost, která koreluje s tradičními, spolehlivými značkami oděvů. Tradičnost v oblékání naznačuje možný vztah k tradičnosti v preferencích interiéru. 2.4.1.4.

Barevnost

Protože se tato dimenze nevztahuje pouze k jedné barvě, ale k celkové barevnosti interiéru, lze u ní vycházet z obecného popisu jednotlivých osobnostních [16]

charakteristik, konkrétně extraverze. Podle Eysencka (Smékal, 2009) existuje vztah mezi arousalem a typem osobnosti. Extroverti podle něj mají nízkou úroveň aktivace arousalu, proto hledají vzrušení a stimulaci, aby mohli být ve své komfortní zóně, introverti naopak vyhledávají životní styl, který je klidný a tichý, aby zbytečně nezvyšovaly už tak vysokou úroveň arousalu. Z této krátké charakteristiky lze usuzovat na to, že lidé s vyšším skóre extraverze vyhledávají vzrušení a stimuly také v jejich okolním prostředí, ve svých interiérech. Proto se také domnívám, že tato vlastnost může předpovídat preferenci pestrobarevnějších interiérů. Další možnou spojitost barevnosti s osobnostní vlastnostmi popisuje již představený výzkum Moodyho, Kindermana a Sinhy (2010), který se zabýval preferencemi v módě. Mimo jiné také prokázali, že nízký skór neuroticismu predikuje nízkou oblibu barev oblečení, tedy že neuroticismus pozitivně koreluje s barevností. 2.4.1.5.

Osvětlení

Na možnou spojitost extroverze s osvětlením ukazuje výzkum Gergena a kol. (1973, cit. dle Lea, 2001), který provedl experiment se studenty a pozoroval jejich chování v různě osvětlených pokojích. Výsledky ukazují, že méně světla navozuje pocit intimity. V temnějších pokojích se účastníkům lépe povídalo, byli přátelštější a více explorovali, objevilo se také více fyzického kontaktu, zatímco v silně osvětleném pokoji se všichni chovali spořádaně. Tyto výsledky poukazují na spojitost s extraverzí a její základní charakteristikou, tedy orientací na lidi a komunikaci, z toho lze usuzovat, že prostředí, které toto podporuje, bude lidem s vyšším skóre extroverze více vyhovovat. 2.4.1.6.

Živý prvek v prostoru

Také na možné preference živého prvku v prostoru lze usuzovat z charakteristik extraverze. Augustin (2009) kromě potřeby senzorické bohatosti, která je patrná u extrovertů, a může být uspokojena například velkým množstvím rostlin v pokoji, zmiňuje také osoby s nízkým skóre extroverze, které mají rády v interiérech tzv. „focus point“, místo nějakého zájmu. Často to bývá například akvárium, které jim umožňuje odvést pozornost a neudržovat stálý oční kontakt, který jim není příjemný.

[17]

2.4.1.7.

Velikost

Pro stanovení jakéhokoli vztahu mezi osobností a interiérovou dimenzi velikost jsem v literatuře nenašla dostatečně relevantní výzkumy ani úvahy, proto tuto dimenzi ponechávám ve zcela explorativní rovině, zaměřím se na zajímavé a signifikantní výsledky.

2.5.

Výzkumná otázka

Na základě představené literatury, tedy teoretických východisek a empirických zjištění, formuluji dvě výzkumné otázky: 1. Existuje vztah mezi osobností člověka a jeho preferencí interiérových charakteristik? 2. Liší se muži a ženy v preferencích interiéru?

2.6. Na

Hypotézy

základě

výzkumných

otázek

stanovuji

pro

vztah

mezi

osobnostními

charakteristikami měřenými NEO-FFI inventářem a preferencí vybraných vlastností interiéru následující hypotézy. Čistota prostoru: 1. Lidé s vyšší mírou neuroticismu mají vyšší preferenci čistoty prostoru. 2. Lidé s vyšší mírou svědomitosti mají vyšší preferenci čistoty prostoru. 3. Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci čistoty prostoru. 4. Lidé s vyšší mírou přívětivosti mají vyšší preferenci čistoty prostoru. Osobitost: 5. Lidé s vyšší mírou otevřenosti vůči zkušenosti mají vyšší preferenci osobitosti. 6. Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci osobitosti.

[18]

Modernost: 7. Lidé s vyšší mírou neuroticismu mají vyšší preferenci modernosti. 8. Lidé s vyšší mírou otevřenosti vůči zkušenosti mají vyšší preferenci modernosti. 9. Lidé s nižší mírou svědomitosti mají vyšší preferenci modernosti. Barevnost: 10. Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci barevnosti. 11. Lidé s vyšší mírou neuroticismu mají vyšší preferenci barevnosti. Osvětlení: 12. Lidé s nižší mírou extraverze mají vyšší preferenci osvětlení. Živý prvek v prostoru: 13. Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci živého prvku v prostoru. Rodové rozdíly: 14. Mezi muži a ženami je rozdíl alespoň v jedné ze sedmi dimenzí preference interiéru. Ve své podstatě se však jedná o explorativní výzkum, zaměřím se tedy kromě potvrzení hypotéz i na další, výrazně signifikantní vztahy mezi proměnnými. Z téhož důvodu jsem stanovila i toto nezvykle velké množství hypotéz.

2.7.

Shrnutí teoretické části

V teoretické části práce jsem nejdříve představila téma svého výzkumu, tedy vztah mezi osobnostními charakteristikami a preferencemi některých interiérových charakteristik. Proměnnými, se kterými v práci operuji, tedy jsou osobnostní vlastnosti, popsané modelem Big Five (neuroticismus, extroverze, otevřenost, přívětivost a svědomitost) a nově zavedená proměnná preference interiérových charakteristik, kterými jsou čistota prostoru, osobitost, modernost, barevnost, osvětlení, živý prvek v prostoru a velikost pokoje.

[19]

Tyto koncepty jsem dále v teoretické části podrobně popsala, zabývala jsem se také psychologií architektury jako svébytnou aplikovanou disciplínou psychologie. V části, která se zabývala empirickými zjištěními, jsem se nejdříve věnovala tomu, na základě čeho byly stanoveny jednotlivé dimenze interiéru, což jsem považovala za nutné s ohledem na to, že se jedná o nový koncept. Výsledky empirických studií jsem dále použila také pro zpracování toho, jaké jsou možné souvislosti mezi osobností a preferovaným interiérem. V této části, ze které primárně vycházím při stanovení hypotéz, jsem nevyužila jen studie přímo týkající se interiéru (kterých nebylo provedeno dostatečné množství), ale také z oblasti umění a módy. Tímto krokem jsem dospěla k několika předpokladům. Přestože je sice možné nějaké hypotézy o tématu stanovit, domnívám se, že z důvodu velmi malého množství výzkumů přímo v oblasti vlivu osobnosti na preferenci interiéru není možné brát tento malý počet studií jako jediný relevantní zdroj, stejně jako výzkumy z oblastí sice blízkých, ale stále jen příbuzných. Proto bych ráda výzkumnou část pojala nejen jako prostředek k ověření hypotéz, ale také jako explorativní výzkum. Výzkumná otázka se tedy zaměřuje obecně na to, zda lze na základě osobnostních charakteristik předvídat, jaké má daný člověk osobnostní vlastnosti. Stanovuji také další výzkumnou otázku, která se zabývá rozdíly v preferencích interiéru mezi muži a ženami. Výzkumnou otázku dále rozvíjím v hypotézách.

[20]

3. VÝZKUMNÁ ČÁST Ve výzkumné části nejdříve popisuji průběh předvýzkumu i s popisem jeho vzorku, dále se zaměřuji na popis výzkumného souboru vlastního výzkumu, na použité metody a způsob zpracování dat. V kapitole výsledky uvádím jak popisné statistiky, tak ověření hypotéz a další zajímavá zjištění. Na závěr vše shrnuji v diskuzi.

3.1.

Předvýzkum

Vzhledem k tomu, že vliv osobnostních charakteristik na preferenci prostoru není příliš zkoumané téma, není dostupný ani žádný stávající nástroj k měření interiérových proměnných. Zařadila jsem tedy předvýzkum, který sloužil k vytvoření vlastního nástroje k jejich měření. Jak již bylo výše popsáno, na základě empirických zjištění bylo vybráno sedm dimenzí interiéru, a to čistota prostoru, osobitost, modernost, barevnost, osvětlení, živý prvek v prostoru a velikost. Ve svém výzkumu jsem se rozhodla zúžit hodnocení interiéru na obývací pokoje, a to z důvodu rozsahu výzkumu, a také proto, že nelze hodnotit interiér obecně a srovnávat různé typy místností. Navíc obývací pokoje jsou místem, se kterým má každý nějakou zkušenost, předpokládá se, že do něj lidé projektují své preference, je to místo, které nejvíce „vystavujeme“ (Bechtel & Churchman, 2002). V pretestu bylo nejdříve (nehledě na stanovené dimenze) vybráno velké množství fotografií (150) z internetu2, převážně ze zahraničních serverů. Ráda bych zdůvodnila, proč jsem přikročila právě k fotografiím ze zahraničních serverů, a nezvolila pouze české pokoje. K tomu jsem přistoupila proto, že v začátku pretestu byl potřeba velký vzorek fotografií, jejichž počet byl následně eliminován. Na českých stránkách bohužel nebylo možné nalézt tak velké množství fotografií různých obývacích pokojů, výběr by tedy nebyl reprezentativní. Další výhodou zahraničních interiérů je to, že se často jedná o pokoje „ukázkové“ nebo katalogové, tedy pokoje, u kterých pro české 2

do internetového vyhledávače zadána slova: obývací pokoj a living room

[21]

respondenty není tak častá zkušenost s tímto typem interiéru. Domnívám se, že tyto pokoje nejsou našim hodnotitelům tak blízké, ale přesto se do nich mohou vcítit. Samozřejmě ale byly zařazeny i pokoje normálních lidí, kteří umístili fotografie svých bytů na internet. Z těchto 150 fotografií jsem následně na základě porady s architektem vybrala 31 fotografií signifikantních pro kritéria (Ing. arch. Vladimír Schmid, osobní sdělení, 5. listopad 2012). Postup byl takový, že jsme postupně několikrát prohlédli celý vzorek fotografií a vždy se zaměřovali na jednu nebo dvě dimenze a hledali fotografie výrazné v popisu těchto dimenzí, a to negativně i pozitivně, přičemž poznámky k jednotlivým fotografiím jsme pro větší přehlednost psali na velký arch papíru. Do užšího výběru jsme pro každou dimenzi zařadili čtyři fotografie, navíc byly zahrnuty i tři obrázky, které byly výrazné ve více dimenzích. Tento první výběr tedy omezil počet fotografií ze 150 na 31. Záměrem pretestu bylo ještě více snížit počet fotografií a zjistit jejich „interiérový“ profil, tedy to, v jakých dimenzích jsou výrazné.

3.1.1.

Výzkumný soubor a sběr dat v pretestu

Díky povaze pretestu nebyla příliš velká kritéria pro výběr osob, které je možné do něj zařadit. Důležité pro výzkum bylo získat co nejvíce různých pohledů na fotografie, které jsem dále zpracovala. Oslovila jsem tedy 20 přátel s prosbou o pomoc. Zaslala jsem jim odkaz na internetové stránky, které jsem za účelem testu vytvořila (http://jana.dalavy.cz), rozdělené do dvou oken. V levém okně bylo uvedeno zadání v podobě fotografií, v pravém pak dotazník na odpovědi, tedy samotné hodnocení fotografií, a to vždy s číslem fotografie a zadáním ohodnotit danou fotografii na sedmi interiérových dimenzích (vždy na pětibodové škále, přesný popis jejích bodů ukazuje Příloha č. 2). Součástí byly přesné definice jednotlivých dimenzí, které si respondenti měli přečíst před začátkem vyplňování (stejné jako definice uváděné v teoretické části). Na vyplnění pretestu jsem respondentům dala deset dní, v této lhůtě jsem získala výsledky od 14 z nich, z toho 6 mužů a 8 žen ve věku 21–28 let (M = 23,14 let, SD =

[22]

2,85), což přibližně odpovídá také věkovému rozpětí respondentů ve druhé fázi testování. Všichni respondenti jsou studenti či absolventi vysokých škol.

3.1.2.

Deskriptivní výsledky pretestu

Na základě hodnocení respondentů v pretestu jsem vytvořila průměrné hodnocení každé fotografie v sedmi sledovaných dimenzích včetně směrodatné odchylky hodnocení (vyjadřující „shodu pozorovatelů“), které ukazuje Tabulka 1. V závěru tabulky jsou pak průměry a ukazatele variability (tedy směrodatné odchylky, maxima a minima) spočítané pro celý sloupec (tedy pro průměry, respektive směrodatné odchylky hodnocení jednotlivých položek). Z těchto 31 fotografií bylo nutné vybrat dostatečný, a přitom nepříliš velký vzorek fotografií pro vlastní výzkum. Pro lepší orientaci při výběru jsem si hodnoty rozdělila na „podprůměrné“ a „nadprůměrné“. Ty hodnoty, které byly o více než jednu směrodatnou odchylku níže než průměr, jsem označila modře, ty, které byly níže o dvě a více odchylky, jsou tučné s modrým pozadím. Naopak hodnoty, které byly o jednu odchylku nad průměrem, jsou označeny červeným písmem a ty nad dvě odchylky a více nad průměrem jsou tučné s červeným pozadím. Toto označení mi pomohlo při rozhodování, které fotografie zařadit do vlastního výzkumu. Fotografie byly vybírány tak, aby popisovaly vždy výrazně alespoň jednu dimenzi a zároveň dimenzi, se kterou první vybraná dimenze nejméně koreluje nebo nekoreluje vůbec. To bylo samozřejmě poměrně obtížné. Průměrně jedna fotografie přispívá do dvou až tří dimenzí. Důležitým kritériem byla i „shoda pozorovatelů“, tedy nízká směrodatná odchylka hodnocení dané fotografie jednotlivými respondenty.

[23]

Tabulka 1: Rozložení dimenzí v pretestu

velikost

modernost

osvětlení

čistota

živý prvek

osobitost

barevnost

fotografie

M

SD

M

SD

M

SD

M

SD

M

SD

M

SD

M

SD

1

2,7

1,2

2,1

1,0

4,7

0,5

3,4

0,9

3,6

0,9

2,3

0,7

1,9

0,8

2

3,4

0,5

1,7

0,7

3,1

0,6

2,6

1,0

2,4

0,7

4,0

0,5

4,1

0,3

3

4,6

0,7

2,3

0,7

3,0

1,2

1,9

0,8

1,4

1,0

4,9

0,3

4,4

0,5

4

2,1

0,3

2,0

0,8

3,9

1,0

2,6

0,9

2,7

0,7

2,9

0,6

4,6

0,5

5

2,6

0,5

3,9

0,8

1,9

0,3

3,1

1,0

1,6

1,0

3,4

1,0

3,7

0,7

6

2,9

0,6

2,1

1,0

3,7

0,9

3,1

0,8

2,0

0,9

2,7

1,3

3,9

0,6

7

4,3

0,7

1,1

0,3

3,4

0,5

2,3

1,2

3,6

0,9

2,9

1,0

2,6

0,7

8

4,1

0,6

4,3

0,5

3,0

0,8

2,1

1,0

1,3

0,5

3,1

1,0

1,6

0,7

9

3,3

0,5

3,1

1,0

4,7

0,5

4,4

0,5

1,3

0,5

2,0

1,4

2,4

0,5

10

3,4

0,5

4,1

0,8

2,9

0,8

4,6

0,7

2,9

1,1

1,7

0,5

1,7

0,7

11

4,1

0,3

4,1

1,1

3,0

0,5

4,3

0,7

1,1

0,3

2,7

1,2

2,3

0,7

12

3,1

0,3

4,0

1,1

3,0

0,9

4,7

0,5

1,7

1,4

1,9

1,0

1,7

0,5

13

3,7

0,7

3,6

0,7

2,3

0,9

4,0

0,5

1,3

0,7

1,6

0,5

2,7

0,7

14

4,7

0,5

4,4

0,5

4,0

0,9

2,3

0,7

1,6

1,0

4,9

0,3

3,9

0,6

15

3,4

0,5

4,7

0,5

3,6

1,0

4,9

0,3

1,1

0,3

2,3

1,0

1,4

0,5

16

4,7

0,5

3,7

0,9

4,3

0,7

2,7

1,2

2,7

0,9

2,4

0,9

3,0

0,5

17

3,3

0,5

1,9

0,3

1,4

0,5

3,3

0,9

1,4

1,0

1,6

0,5

2,3

0,5

18

4,7

0,5

4,9

0,3

4,3

0,7

4,7

0,5

1,6

0,7

2,1

1,4

2,4

0,5

19

1,7

0,5

2,3

0,7

3,3

0,5

2,3

0,9

2,1

0,6

3,4

0,7

3,6

0,7

20

3,6

0,5

1,4

0,5

2,3

0,5

2,1

1,1

1,6

0,5

3,3

0,7

2,4

0,5

21

3,9

0,6

3,4

0,7

4,1

0,6

2,1

0,6

3,9

0,8

3,3

0,7

2,4

0,5

22

3,0

0,9

2,9

0,6

1,4

0,5

3,0

0,5

3,1

0,8

3,4

0,7

2,3

0,7

23

3,7

0,9

3,7

0,7

2,9

1,0

4,3

0,5

3,3

0,7

1,7

1,0

2,3

0,5

24

3,6

0,7

2,3

0,7

2,9

0,8

3,0

1,2

3,0

1,2

2,4

1,2

3,7

0,9

25

2,3

0,5

1,9

0,6

1,6

0,5

2,0

0,8

1,1

0,3

3,0

0,9

3,9

0,8

26

2,0

0,5

1,7

0,7

3,0

0,8

3,3

0,7

1,4

1,0

3,3

1,3

3,1

0,6

27

2,0

0,5

2,4

0,5

2,1

0,6

3,0

1,2

1,7

0,9

3,6

0,7

3,1

0,8

28

2,6

0,9

1,7

0,5

3,3

1,0

3,4

0,7

3,0

1,1

2,4

0,9

2,3

0,7

29

3,3

0,7

2,4

0,9

1,7

0,7

3,1

0,6

2,9

1,0

2,1

0,8

2,1

0,8

30

3,1

0,3

2,7

0,7

2,4

0,7

3,4

0,5

1,4

0,7

3,3

0,7

3,3

0,9

31

3,1

0,8

1,1

0,3

2,4

0,5

1,9

0,8

1,6

0,5

4,3

0,7

2,9

1,0

průměr

3,3

0,6

2,8

0,7

3,0

0,7

3,2 0,8

2,1

0,8

2,9

0,8

2,8

0,6

minimum

1,7

0,3

1,1

0,3

1,4

0,3

1,9

0,3

1,1

0,3

1,6

0,3

1,4

0,3

maximum

4,7

1,2

4,9

1,1

4,7

1,2

4,9

1,2

3,9

1,4

4,9

1,4

4,6

1,0

SD

0,7

0,2

1,0

0,2

0,7

0,2

0,7 0,2

0,8

0,2

0,7

0,2

0,7

0,1

[24]

V úvahu jsem vzala i vzájemnou korelaci jednotlivých dimenzí, kterou zobrazuje Tabulka 2 Tabulka 2: Korelace dimenzí v pretestu velikost velikost

modernost

osvětlení

čistota

živý prvek

osobitost

barevnost

0,460‘

0,287

0,046

0,007

0,023

-0,186

0,250

0,568*

-0,208

-0,252

-0,376

0,159

0,234

-0,047

-0,020

-0,119

-0,719**

-0,536*

-0,164

-0,110

modernost osvětlení čistota živý prvek

0,582*

osobitost

barevnost Indexy: ‘ signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,1; * signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05; ** signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,01.

Na základě pretestu jsem tedy předpokládala silnou korelaci hodnocení osobitosti, čistoty prostoru a modernosti také ve vlastním výzkumu. Zvažovala jsem proto spojení těchto dimenzí s cílem zvýšit sílu testu, ale vzhledem k malému vzorku v pretestu (způsobující nízkou signifikanci korelací i přes jejich velký efekt) jsem se rozhodla dimenze ponechat všechny. Zajímavé bylo i to, že dimenze osvětlení a živý prvek nekorelovaly signifikantně s žádnou další dimenzí. Poněkud stranou byla také dimenze velikost, která korelovala pozitivně pouze s moderností.

3.1.3.

Závěry analýzy pretestu

Výsledkem celé této analýzy bylo 18 fotografií, které jsou v Tabulce 1 zvýrazněny šedým podbarvením. Všechny fotografie včetně vyřazených na základě této analýzy také uvádím v Příloze 10 a Příloze č. 11. Hlavní výstup pretestu představuje Tabulka 3. Jsou v ní uvedeny vybrané fotografie. Znaménko plus indikuje pozitivní přínos do dané dimenze, minus negativní. Řazení fotografií je v tom pořadí, ve kterém jsem fotografie vybírala, od jednoznačných k méně jednoznačným. Na závěr jsem také provedla analýzu souběžné přítomnosti dvou dimenzí. Kontrolovala jsem případy, kdy se na jedné fotografii objevují dvě dimenze společně. V ideálním případě by mělo rozložení každé dimenze být rovnoměrné a nemělo by se s žádnou další dimenzí vyskytovat pouze v jednom „směru“ (tedy pouze negativní

[25]

nebo pouze pozitivní souběh). Problematickou se v tomto směru ukázala dimenze čistota prostoru, která měla výhradní shodu s barevností, osobitostí a moderností interiéru. Tabulka 3: Závěrečný výběr fotografií a jejich přispění do dimenzí

velikost

19

27

26

-

-

-

osvětlení

-

živý prvek barevnost

modernost

3.2.

1

-

+

+

+ -

osobitost

čistota pr.

22

-

4

16

-

+

+

+

17

-

21

31

15

23

6

7

-

+

+ -

+

+

-

+

-

-

+

-

+

-

9

10

3

-

+

-

+

+

+

-

2

+ +

-

-

+

+ -

+

-

+ +

+

-

Výzkumný soubor

Vlastního výzkumu se zúčastnilo 655 osob a všechny byly zahrnuty do analýzy. Soubor tvořilo 156 mužů (23,8 % vzorku) a 499 žen (76,2 %). Účast všech respondentů byla dobrovolná a naprosto anonymní. Cílem mého výzkumu bylo ověřit možnou spojitost interiérových preferencí a osobnostních charakteristik, ne zmapovat jejich rozložení v populaci, nebylo pro mě tedy klíčové zvolit zcela náhodný výběr respondentů. Ty jsem tedy získávala lavinovým výběrem. Ten spočíval v tom, že jsem na sociální síti Facebook zveřejnila nabídku účasti ve výzkumu, tu mí přátelé poskytli sdílením dalším lidem a tím se okruh potencionálních respondentů rozšířil, mých původních „přátel“ bylo ve výsledném vzorku odhadem méně než 20 %. Tato metoda zajistila poměrně velký počet respondentů v krátkém časovém období. Výhodou byla i vyšší motivovanost respondentů, kteří se rozhodli pro účast, proto i nepovinná pole byla velmi často vyplněna. Nyní se budu dále zabývat pouze strukturou vzorku podle věku, přičemž další charakteristiky zvažuji v kapitole o intervenujících proměnných – tedy typ obce a bytu, ve kterém respondent vyrůstal, způsob bydlení za poslední půl rok a socioekonomický status zjišťovaný pomocí příjmů rodiny v dětství.

[26]

3.2.1.

Struktura vzorku podle věku

Průměrný věk byl 24,4 let, se směrodatnou odchylkou 5,2 roku, medián věku byl 23 let. 50 % respondentů bylo ve věku 22–26 let (kvartilové rozpětí). Rozložení věku bylo normální a podrobně jej ukazuje Graf 1. Graf 1: Rozložení věku

Výzkum byl realizován na populaci osob ve věku od 18 do 30 let, s několika výjimkami. Věk byl omezen proto, že tato skupina respondentů je pro mě nejsnáze dostupnou pro získávání velkého počtu dat a v případě neomezeného věku by bylo obtížné získat reprezentativní data ze všech věkových skupin. Přestože věk byl zmíněn v pozvánce do dotazníku, zúčastnilo se ho 39 osob (5,95 %) starších 30 let. Udělala jsem tedy sérii korelačních testů, a dále také testů rozdílu rozložení a průměrů interiérových proměnných (k těmto škálám viz dále) u věkových kategorií do 30 a nad 30 let. Ačkoliv jsem zjistila slabý korelační vztah věku se dvěma ze škál3, rozdíly v rozptylu ani ve středových hodnotách nebyly signifikantní (jak ukazuje Tabulka 4). Do další analýzy tedy zahrnuji všechny respondenty bez přihlédnutí k jejich věku.

3

Osvětlení pokoje (R = 0,99, p = 0,012) a čistota prostoru (R = 0,081, p = 0,041).

[27]

Tabulka 4: Rozdíly ve středových hodnotách pro věk Levenův test

T-test pro nezávislé výběry

F

Sig.

t

df

p

Velikost

0

0,995

-0,906

634

0,365

Osvětlení

0,113

0,737

1,447

634

0,148

Živý prvek

0,466

0,495

-0,368

634

0,713

Barevnost

1,031

0,31

0,061

634

0,952

Osobitost

0,009

0,925

0,013

634

0,99

Modernost

2,424

0,12

-0,346

634

0,729

Čistota prostoru

1,592

0,207

0,908

634

0,364

Tento výsledek byl v protikladu k předchozímu výzkumu Lindberga a kol. (1992). Jejich výzkum ukázal, že mezi mladšími a staršími lidmi je rozdíl v tom, kde chtějí bydlet. To můj výzkum nepotvrzuje, důvodem může být jiná operacionalizace proměnných.

3.3.

Použité metody

Sběr dat probíhal prostřednictvím události vytvořené na sociální síti Facebook, která nabízela účast v mém výzkumu. Na této stránce byl uveden odkaz na internetovou adresu, kde respondenti mohli vyplnit dotazník. K realizaci výzkumu jsem využila služeb firmy, provozující internetové stránky www.vyplnto.cz. Po přečtení krátkých úvodních instrukcí (viz Příloha č. 12) popisujících obecně můj výzkum a jeho cíle následoval samotný dotazník. V jeho první části respondenti odpovídali na otázky osobnostního inventáře, dále měli ohodnotit 18 pokojů na pětistupňové škále. Za každou fotografií následovalo volné, nepovinné pole, do kterého mohli respondenti vepsat své komentáře k danému interiéru. Na konec dotazníku byly zařazeny otázky na pohlaví, rok narození, průměrný příjem rodičů respondentů a také na to, v jakém typu obce a bydlení v průběhu vyrůstání respondenti žili a kde žijí v současnosti (definováno jako poslední půl rok). V závěru jsem zařadila otevřené, nepovinné pole, pro respondenty, kteří by chtěli znát výsledky

[28]

výzkumu, a nabídla jsem jim, že po analýze dat a obhájení práce jim osobní výsledky zašlu. Po odeslání dotazníku se respondenti dostali na stránku, kde jim znovu děkuji za účast, shrnuji své cíle a prosím je o pomoc se šířením dotazníku. Dále se budu podrobněji zabývat jednotlivými metodami použitými v dotazníku, tedy NEO-FFI inventářem a testem preferencí interiérových charakteristik. Následně se zaměřím na intervenující proměnné, etické otázky, objektivitu a validitu.

3.3.1.

NEO-FFI

Pro zmapování osobnostních charakteristik jsem se rozhodla použít NEO pětifaktorový osobnostní inventář (NEO Five-Factor Inventory) od autorů P. T. Costy a R. R. McCraee, který byl do češtiny přeložen a upraven M. Hřebíčkovou a T. Urbánkem a je zkrácenou verzí inventáře NEO-PI. (Hřebíčková & Urbánek, 2001) Tento inventář se zaměřuje na dimenze Big Five – extroverzi, neuroticismus, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost a svědomitost. Celý inventář se skládá z 60 položek a jeho znění je uvedeno v Příloze č. 1 Každá dimenze je zjišťována 12 výroky. Extraverzi zastupují položky č. 2, 7, 12, 17, 22, 27, 32, 37, 42, 47, 52 a 57. Neuroticismus zastupují položky č. 1, 6, 11, 16, 21, 26, 31, 36, 41, 46, 51 a 56, Otevřenost vůči zkušenosti položky 3, 8, 13, 18, 23, 28, 33, 38, 43, 48, 53 a 58. Přívětivost je sycena položkami 4, 9, 14, 19, 24, 29, 34, 39, 44, 49, 54 a 59 a Svědomitost položkami 5, 10, 15, 20, 25, 30, 35, 40, 45, 50, 55 a 60. Úroveň jednotlivých rysů osobnosti vyjadřuje součet hrubého skóre. Každý z rysů měří 12 položek, maximální skóre v každé škále dosahuje tedy hodnoty 48. (Hřebíčková & Urbánek, 2001) Zadání inventáře je takové, že respondenti mají na pětibodové škále posoudit, do jaké míry je daná výpověď vystihuje (0 – vůbec nevystihuje, 1 – spíše nevystihuje, 2 – neutrální, 3 – spíše vystihuje, 4 – úplně vystihuje). Podle manuálu byla validita pro český vzorek ověřována srovnáním inventáře s dalšími metodami určenými ke zjišťování pětifaktorové struktury. To prokázalo, že [29]

jednotlivé škály (s výjimkou Otevřenosti) vykazují uspokojivou míru konvergentní i diskriminační validity. Reliabilita ve smyslu Cronbachova koeficientu α se pohybuje od 0,66 (Otevřenost) do 0,81 (Extraverze). (Hřebíčková & Urbánek, 2001) Tento dotazník jsem zvolila, protože vychází z teorie osobnosti Big five, která je empirická a ověřitelná. Vychází z dlouhodobých lexikálních výzkumů a empirického zjišťování osobnostních charakteristik. Osobnostní dotazník NEO-FFI vykazuje na české populaci validní a reliabilní výsledky, a proto poskytuje rychlý, spolehlivý a empiricky prověřený popis osobnostních charakteristik.

3.3.2.

Test preference interiérových charakteristik

Kvůli neexistenci testu, který by zkoumal preference interiéru v charakteristikách, které jsem stanovila, jsem tento test vytvořila na základě pretestu. Preference interiéru byly měřeny na základě hodnocení fotografií a otevřených otázek, které se k nim vztahují. 3.3.2.1.

Hodnocení fotografií

V online dotazníku bylo respondentovi předloženo 18 na základě pretestu zvolených fotografií, jejichž účelem bylo zjistit preference interiérových charakteristik. Pro každou z těchto fotografií bylo stejné zadání, a to: „Představte si, že jste v tomto pokoji, jak byste se cítili?“ Odpovědi byly možné na pětistupňové škále (0–4) příjemně, spíše příjemně, ani příjemně, ani nepříjemně, spíše nepříjemně a nepříjemně. Otázku na pocit v daném pokoji jsem zvolila proto, že se domnívám, že není dobré ptát se přímo na konstrukt, tedy „jak se vám líbí tento pokoj?“, a to především kvůli možné nejasnosti a nekonkrétnosti tohoto vymezení. Na druhou stranu otázka na pocit podle mého názoru vyvolává hlubší zamyšlení se nad interiérem, a pokud vycházíme z logické úvahy, že lidé preferují interiéry, ve kterých se cítí příjemně, popisujeme odpovědí v podstatě vlastní preference. Další z možných otázek u fotografií, které jsem vzala v úvahu, byla, zda by si respondenti takový pokoj pořídili, pokud by si zařizovali vlastní byt. Tuto jsem ale také v procesu rozhodování vyloučila. Na zařizování vlastního bytu má kromě samotné preference určitých interiérových charakteristik podle mého názoru vliv [30]

mnoho dalších proměnných – například k jakému účelu byt zařizuji (pro rodinu nebo pro jednoho člověka) nebo na jak dlouhou dobu (jinak jako přechodné bydliště, jinak jako trvalý domov). Takto formulovaná otázka je tedy pro účel tohoto dotazníku nevhodná. Pro každou fotografii byl pretestem dán její „interiérový profil“, tedy to, zda v některé z dimenzí výrazně vyniká či v ní naopak dosahuje nízkého skóru. 3.3.2.2.

Otevřené otázky

Za každou fotografií bylo pole pro otevřené odpovědi se zadáním, aby respondenti vpisovali, co se jim na pokoji líbí, co naopak ne a co by na pokoji změnili, aby se jim líbil víc. Toto pole bylo zařazeno kvůli tomu, aby se případné preference mohly projevit ve větší míře. Vycházela jsem z předpokladu, že respondenti zmiňují skutečnosti, které jsou pro ně osobně důležitější než jiné. Při analýze dat jsem poté volné odpovědi, u kterých to bylo možné, překódovala a respondentům v interiérových dimenzích na základě toho buď přidala, nebo ubrala body. Tento způsob analýzy dat podrobně popisuji v kapitole 3.4

3.3.3.

Intervenující proměnné

V této kapitole se budu zabývat tím, jak jednotlivé charakteristiky vzorku intervenují, budu se věnovat vlivu pohlaví a osobní a rodinné anamnézy, také vlivu barev a dalších osobnostních charakteristik. To, jakou roli hraje v preferencích interiérů věk, jsem popsala v kapitole o výzkumném souboru. Ráda bych se zmínila o tom, proč jsem jako intervenující označila právě tyto proměnné. Rozdíl mezi názory na interiér mezi muži a ženami jsou poměrně evidentní, některé interiéry jsou více „ženské“, jiné více „mužské“, proto jsem předpokládala, že mezi pohlavími bude v interiérových preferencích rozdíl (Kostroň, 2011). Určitý vztah interiérových preferencí na pohlaví dokládá i mnoho výsledků empirických studií, například ten, že ženy více než muži preferují intimnější prostředí ve svých domovech (Demirbas & Demirkan, 2000). Kostroň (2011) také jako další z vlivů na preference interiéru uvádí tzv. osobní a rodinnou anamnézu, tedy to, v jakém prostředí člověk vyrůstal a s jakými interiéry má zkušenost. Z toho důvodu jsem zařadila otázky na typ bydliště a obce v dětství, [31]

socioekonomický status definovaný pomocí příjmu rodičů a bydlení v současnosti (omezené posledním půl rokem), které mapují dosavadní zkušenosti respondentů s různými typy interiérů. 3.3.3.1.

Pohlaví

Pro testování hypotéz o rozdílu preferencí prostorových charakteristik na základě rodu jsem nemohla, na rozdíl od ostatních hypotéz, zahrnout skór na škále volných odpovědí. Muži odpovídali méně často na volné odpovědi než ženy (t = -2,43, df = 653 s hodnotou p = 0,015; Levenův test F=0,703, p = 0,402), rozdíly v jednotlivých dimenzích ukazuje Tabulka 5: Rozdíly v průměrném počtu volných odpovědí na základě pohlavíTabulka 5,. Přestože velikost účinku byla podle Hendla (2009) slabá až střední (Cohenovo d = 0,22, rozdíl průměrů M2–M1 = 1,28), počet volných odpovědí by se i tak stal významnou intervenující proměnnou bez jiné možnosti kontroly. Ovlivňoval by totiž celkový vliv pohlaví na preferenci interiérových charakteristik skrze rozdílný styl odpovídání na volné otázky. Tabulka 5: Rozdíly v průměrném počtu volných odpovědí na základě pohlaví

velikost pokoje osvětlení pokoje živý prvek v pokoji barevnost v pokoji osobitost modernost pokoje čistota prostoru

3.3.3.2. 3.3.3.2.1.

muž žena muž žena muž žena muž žena muž žena muž žena muž žena

Průměrný počet volných odpovědí

Směrodatná odchylka

13,71 12,53 17,02 19,75 13,56 12,73 9,85 11,77 11,08 13,25 11,31 11,97 12,21 11,00

3,201 3,294 3,648 3,659 3,251 3,280 2,887 2,808 4,041 4,070 3,825 3,677 3,755 3,760

Osobní a rodinná anamnéza Bydlení v dětství

Jak lze vidět na Grafu 2, nejčastěji respondenti vyrůstali v rodinném domě (309 respondentů, tedy 47,2 %), v bytech o velikosti do tří pokojů (259; 39,5 %), méně pak ve velkých, čtyř a vícepokojových bytech (68; 10,4 %). Velmi malé množství respondentů vyrostlo ve větší vile (7; 1,1 %) nebo v garsonce (2; 0,3 %). Deset respondentů tento údaj nevyplnilo. [32]

Rozdíly v preferenci interiéru na základě typu bydlení v dětství nebyly nalezeny (viz Tabulka 6 ukazující výsledky testů ANOVA), zajímavé (i když kvůli malému počtu respondentů nesignifikantní) však byly výsledky pro bydlení v garsonce a vile. Lidé, kteří vyrostli ve velké vile, mohou preferovat větší čistotu prostoru a modernosti oproti průměru. Na druhou stranu obyvatelé garsonek vykazují nižší skóre v modernosti. Zároveň obě tyto skupiny preferují větší pokoje než zbytek vzorku. Rozložení ukazuji v Příloze 3. Vzhledem k nízkým rozdílům mezi skupinami nebudu proměnnou bydlení v dětství nebudu brát pro další analýzu v úvahu. Graf 2: Bydlení v dětství

[33]

Tabulka 6: ANOVA preferencí interiérových charakteristik na základě bydlení v dětství ANOVA df

F

Sig.

F

Sig.

1,833

,121

,818

,514

,208

,934

,764

,549

,869

,482

,886

,472

1,120

,346

,532

,712

,849

,495

,161

,958

,580

,678

,428

,789

1,084

,364

2,879

,022

velikost pokoje

mezi skupinami

4

napříč

640

osvětlení pokoje

mezi skupinami

4

napříč

640

živý prvek mezi skupinami v pokoji napříč barevnost v pokoji osobitost

čistota prostoru

4 640

mezi skupinami

4

napříč

640

mezi skupinami

4

napříč

640

modernost mezi skupinami pokoje napříč

4 640

mezi skupinami

4

napříč

640

3.3.3.2.2.

Levenův test

Typ obce v dětství

Graf 3 dokumentuje, že nejčastěji zastoupený typ obce, ve které respondenti vyrůstali, je menší město s 15 001–80 000 obyvateli (208 respondentů; tedy 31,8 %), dále pak obec s 2 001–15 000 obyvateli (152; 23,2 %), malá obec pod 2 000 obyvatel (143; 21,8 %) a větší město s 80 000–1 000 000 obyvateli (116; 17,7 %). Nejméně početní jsou respondenti z Prahy (obce větší než 1 000 001, kterých bylo 26, tj. 4 %). Deset respondentů tento údaj nevyplnilo. Jelikož se jedná o ordinální proměnnou, bylo možné použít Spearmanův korelační koeficient, který ukázal, že typ obce v dětství nemá vliv na preferenci interiéru, jak dokládá Tabulka 7. Proměnnou tedy nebudu brát pro další analýzu v úvahu. Tabulka 7: Korelace dimenzí interiéru s typem obce

Spearmanův korelační koeficient p-hodnota

velikost pokoje

osvětlení pokoje

živý prvek v pokoji

barevnost v pokoji

osobitost

modernost pokoje

čistota prostoru

-0,008

0,006

-0,042

-0,025

0,000

0,03

0,008

0,835

0,874

0,288

0,533

0,992

0,440

0,845

[34]

Graf 3: Typ obce v dětství

3.3.3.2.3.

Příjem rodičů

Socioekonomický status respondentů jsem se rozhodla zmapovat dotazem na příjem jejich rodičů v dětství, který podle mého názoru se statusem úzce souvisí. Graf 4 pak dokumentuje, že nejčastěji respondenti vyrůstali v rodině s průměrnými příjmy (392 respondentů; tedy 59,8 %), s nadprůměrnými příjmy (134; 20,5 %) nebo podprůměrnými příjmy (93; 14,2 %). Krajní hodnoty příjmu rodičů byly málo zastoupené – výrazně podprůměrný příjem uvedlo jen 8 respondentů (1,2 %) a výrazně nadprůměrný 7 respondentů (1,1 %). Dvacet jedna respondentů tento údaj nevyplnilo. Spearmanův korelační koeficient neodhalil žádný signifikantní vliv příjmu rodičů na preferenci interiéru, jak je patrné z Tabulky 8, a proměnnou nebudu brát v úvahu pro další analýzu. Tabulka 8: Korelace dimenzí interiéru s příjmem rodičů

Spearmanův korelační koeficient p-hodnota

velikost pokoje

osvětlení pokoje

živý prvek barevnost v pokoji v pokoji

0,074

-0,037

0,005

-0,039

-0,031

0,032

0,009

0,064

0,362

0,893

0,334

0,444

0,419

0,814

[35]

osobitost

modernost čistota pokoje prostoru

Graf 4: Příjem rodičů

3.3.3.2.4.

Bydlení v posledním půl roce

Rozložení toho, jak respondenti bydleli v posledním půl roce, ukazuje Graf 5. Je z něj patrné, že nejčastěji respondenti bydlí se spolubydlícími (210 respondentů; 32,1 %), s partnerem či partnerkou (187; 28,5 %) a s rodiči (160; 24,2 %). Méně časté jsou možnosti s vlastní rodinou (46; 7 %) a sám (42; 6,4 %). Deset respondentů tento údaj nevyplnilo. Pro kontrolu této intervenující proměnné jsem provedla sérii ANOVA testů. Tím sice dochází k tzv. „inflaci hladiny významnosti“ (Urbánek , 2007), protože se však snažím efekt vyloučit, nikoli potvrdit, není to závažným problémem. Ukázalo se, že bydlení v posledním roce může ovlivňovat preference na škálách modernost pokoje (F = 2,77, p = 0,027) a čistota prostoru (F = 3,16, p = 0,014). Lidé žijící se spolubydlícími mají nižší preferenci čistoty než lidé žijící sami nebo s vlastní rodinou, současně pak mají nižší preferenci modernosti než lidé žijící s partnerem či partnerkou. Pravděpodobnosti však nejsou signifikantní po Bonferroniho modifikaci, kdy se hladina α ≤ 0,05 sníží díky sedmi škálám sedmkrát na α‘ ≤ 0,007 (Hendl, 2009), zkreslení výpočtu je možné i rozdílným rozptylem v čistotě prostoru napříč skupinami. Podrobný výsledek ANOVA testů ukazuje Tabulka 9, signifikantní rozdíly průměrů TAB, podrobné výsledky jsou v Příloze č. 4. V Tabulce 10 uvádím průměry skupin pouze pro modernost a čistotu prostoru.

[36]

Vzhledem k nízkým efektům nebudu brát tuto intervenující proměnnou v úvahu pro další analýzy, podrobnější rozbor jejího vlivu by však stál za další zkoumání. Graf 5: Bydlení v posledním půl roce

Tabulka 9: ANOVA test rozdílu podle typu bydlení v posledním půl roce Levenův test homogenity rozptylu

ANOVA mezi skupinami napříč mezi skupinami osvětlení pokoje napříč živý prvek mezi skupinami v pokoji napříč barevnost mezi skupinami v pokoji napříč mezi skupinami osobitost napříč modernost mezi skupinami pokoje napříč mezi skupinami čistota prostoru napříč velikost pokoje

df 4 640 4 640 4 640 4 640 4 640 4 640 4 640

F 1,145

Sig. 0,334

F 0,244

p 0,914

1,336

0,255

1,459

0,213

1,34

0,254

1,317

0,262

1,54

0,189

0,491

0,743

1,451

0,216

1,15

0,332

2,767

0,027

0,422

0,793

3,164

0,014

3,206

0,013

Tabulka 10: Průměry skupin podle typu bydlení v posledním půl roce na škálách modernost a čistota V garsonce V rodinném domě Ve velkém bytě (čtyři a více pokojů) Ve větší vile (cca 200 m2 a více) Ve vícepokojovém bytě (do tří pokojů)

modernost pokoje

čistota prostoru

9,5 12,05 11,5 13,29 12,13

12,5 12,05 12,04 14,29 12,64

[37]

3.3.3.3.

Barvy

Každý interiér je utvářen jednak charakteristikami, které se snažím zachytit ve svém výzkumu, ale také dalšími vlastnostmi interiéru. Jednou, velmi výraznou vlastností interiéru, je jeho barevnost. (Bechtel & Churchman, 2002) Psychologie barev je velmi komplikovaná oblast psychologie, a pokud bych se zaměřila na konkrétní barvy, které se v interiérech vyskytují, bylo by mimo rozsah této práce zahrnout ještě další charakteristiky, které jsem chtěla postihnout. Proto jsem se rozhodla zabývat se obecně pouze „barevností“ jako celkem, tedy tím, jak moc různých barev se v pokoji nachází, nehledě na to, o jaké barvy se jedná. Je mi jasné, že eliminace veškerého vlivu barev je nedostatkem mé práce, zároveň ale také velkou možností k dalším výzkumům. 3.3.3.4.

Další osobnostní faktory

Je také samozřejmé, že nelze postihnout vliv všech osobnostních charakteristik. Zvolila jsem sice obecně uznávanou a poměrně širokou koncepci osobnosti, ale stále zůstávají osobnostní vlastnosti, které ve svém výzkumu nezahrnuji. Například se jedná o sebe-schéma, jehož vliv na percepci interiéru zkoumali Fischer, Tarquiniob, & Vischerc (2004). To je pouze jeden z mnoha příkladů osobnostních faktorů, které ovlivňují preference interiéru. Tato oblast také poskytuje mnoho dalších možných otázek k prozkoumání.

3.3.4.

Etické otázky

Co se týká etických otázek spojených s výzkumem, můžeme uvažovat o zásahu do soukromí

zjišťováním

jednak

osobnostních

charakteristik

a také

postojů

k jednotlivým interiérům. Ohledně osobnostního testu zaručuji anonymitu dat a možné zaslání výsledků při zadání libovolné e-mailové adresy. Domnívám se, že oblast preference vlastností interiéru je v tomto ohledu méně problematická, netýká se osobních témat ani není příliš citlivá. Více otázek vyvstává ohledně etiky nově zavedené metody. Dle mého názoru se nejedná o nijak invazivní metodu, přesto existují určité otázky, na které se zaměřím.

[38]

Samozřejmě bylo nutné zvolit vhodný počet respondentů k pretestu metody (tedy ne příliš mnoho, hrozilo by plýtvání jejich časem). Dále bylo třeba nastavit podmínky metody tak, aby délka testování nebyla pro respondenty přílišnou zátěží, ve finální verzi dotazníku jsem se pokusila omezit počet otázek a úkolů na minimum, které ovšem mají vypovídající hodnotu. Dalším požadavkem na etiku výzkumu bylo, aby podnětový materiál nebyl pro respondenty nijak rušivý, což myslím v tomto případě nehrozí. S fotografiemi interiérů (obecně s rozličnými interiéry) se lidé setkávají běžně a ani otázky na preference z oblasti interiéru nejsou šokující či pobuřující.

3.3.5.

Podnětový materiál

Podnětovým materiálem, který byl využit pro účely mého výzkumy, bylo v pretestu 31 fotografií, v Příloze č. 11 uvádím pouze fotografie vyřazené v předvýzkumu. Ve vlastním výzkumu to pak byl osobnostní test NEO-FFI , uvedený v Příloze č. 1, a 18 fotografií v Příloze č. 10, které byly předkládány v online dotazníku (jeho zadání uvádím v Příloze č. 12.

3.3.6.

Objektivita

Pro relevantní výsledky testu bylo nutné zamyslet se nad tím, jak zajistit co největší objektivitu. Toho lze dosáhnout sjednocením podmínek testování a to v několika krocích. Můj výzkum byl realizován v rámci bakalářské práce, nemám tedy prostor k testování velkého množství respondentů osobně, proto jsem se rozhodla přistoupit k testování po internetu, jehož velkou výhodou je oslovení dostatečného množství osob nutného pro potvrzení či vyvrácení hypotéz. Jsem si vědoma toho, že tím může být objektivita ohrožena, v ideálním případě by testované osoby měly být ve stejné místnosti a zadání by jim měla prezentovat jedna osoba, to ale v internetové podobě nelze zrealizovat. Proto jsem se maximálně snažila podchytit různé intervenující proměnné, sjednotila jsem také zadání a instrukce a pro každého respondenta bylo stejné pořadí otázek osobnostního dotazníku i fotek. Vliv internetového testování na validitu osobnostních dotazníků bez časové složky (které celý můj test splňuje) a zároveň u zkoumaného vzorku můžeme předpovídat

[39]

obdobnou, vysokou znalost používání počítače, která je další z důležitých intervenujících proměnných počítačového testování (Širůček, 2010). Mám tedy za to, že objektivita mého výzkumu nebyla výrazněji narušena.

3.3.7.

Validita

O validitě NEO-FFI jsem se již zmínila v kapitole o tomto testu, proto se zde zaměřím na validitu nově navržené a zavedené části výzkumu, testu preferencí interiéru. Validita zkoumá to, zda metoda skutečně měřila to, pro co byla zkonstruována (Urbánek, 2011), zmíním zde některé typy validity a okomentuji v souvislosti s nimi můj výzkum. Domnívám se, že otázka face validity, tedy validity skutečné (toho, zda respondent dokáže určit účel testování) u této metody není problematická, neboť se zaměřuje na postoje k různým interiérům, což není oblast, ve které by byly jasně „lepší“ či „horší“ odpovědi a snaha působit lépe (pokud se respondent domnívá, že odhalil, proč je testován) se tedy pravděpodobně nebude příliš často vyskytovat. Proto jsem také respondentům netajila, co je obsahem a cílem testování. Větším problémem je ovšem zdánlivá validita, tedy zda jsou nalezené korelace opravdu způsobeny tím, na co se zaměřuji (Urbánek, 2011). Jde tedy o eliminaci nebo sledování intervenujících proměnných, v našem případě proto provádím analýzu zvlášť pro muže a ženy a vylučuji pohlaví jako intervenující proměnnou, dále jsem ověřila

rozdíly

pro

různý

socioekonomický

původ

a

další

osobní

a rodinnou„anamnézu“ v podobě předchozích interiérových zkušeností. Na tyto proměnné jsem se respondentů dotázala a jejich vliv statisticky ověřila. Dalším přispěním k eliminaci nezávislých proměnných také bylo přizvání odborníka – architekta a jeho expertní posudek celé metody i další pomoc s posuzováním fotografií. Posledním typem validity, na který se zaměřím, je validita konstruktová. Pokud je tato validita nízká, je problém v teorii týkají se měřeného konstruktu (tedy interiérových preferencí), ve způsobu testování nebo v neodhalení intervenující proměnné. Po provedení výzkumu je tedy nutné zaměřit se na korelace jednotlivých

[40]

měřených dimenzí. Tyto dimenze by měly být na sobě relativně nezávislé, jejich vzájemná korelace by měla být nízká. Pokud budou některé korelace silné, bylo by při příštím užíváním této metody vhodné je sloučit. Dále je nutné se zaměřit na to, zda test diferencuje mezi jednotlivci, tedy zajistit, aby rozložení skórů bylo blízké normálnímu rozdělení s přiměřeně velkou směrodatnou odchylkou a odpovídajícími dalšími charakteristikami. Kriteriální (a vlastně i konstruktová) validita je ve výzkumu zvýšena tím, že ty samé interiérové dimenze jsou měřeny dvěma odlišnými metodami, tedy uzavřenými a otevřenými

odpověďmi.

Korelace

jednotlivých

dimenzí

a

osobnostních

charakteristik se v rámci těchto dvou metod nijak zásadně neliší, jak ukazují tabulky v Příloze č. 5.

3.4.

Způsob zpracování dat

Pro statistickou analýzu kvantitativních dat jsem použila program SPSS, konkrétně jeho verzi IBM Statistics SPSS 20, a program Microsoft Office Excel. Ve výzkumu jsem analyzovala data také kvalitativním postupem, a to konkrétně volné odpovědi u hodnocení fotek ve vlastním výzkumu. Na tomto místě bych se ráda zaměřila na postup zpracování kvalitativních dat. Při kódování volných odpovědí jsem postupovala tak, že jsem se zaměřila pouze na jednoznačné komentáře, kterým jsem následně přidala nebo ubrala jeden bod v dané dimenzi. U každé fotografie mohl respondent získat jen jeden bod do každé z dimenzí i v případě, kdy uvedl dva různé komentáře v rámci jediné dimenze. Mohl však získat body do více různých dimenzí. Abych co nejvíce eliminovala vliv subjektivity kódování a hodnocení, nejednoznačné komentáře

(bez

možnosti

přiřazení

k některé

z dimenzí)

jsem

ponechala

nepřekódované a u kódovaných jsem vycházela pouze z charakteristik dimenzí, ne z vlastního názoru – pokud jsem tedy měla pochybnosti o tom, do jaké kategorie dané hodnocení patří, nezařadila jsem ho nikam. Dále uvádím pro každou dimenzi několik typických příkladů komentářů, které byly pozitivně či negativně překódovány.

[41]

Pro velikost pokoje jsou plusové komentáře typu „pokoj působí prostorně“, „vzdušný pokoj“, „příliš stísněné“ nebo „příliš malý pokoj“ a naopak minusově kódované „moc otevřený/velký prostor/pokoj“. S touto kategorií jsem neměla žádné problémy, respondenti se o velikosti pokoje vyjadřovali srozumitelně. Proměnnou osobitost jsem bodovala kladně, pokud se objevilo hodnocení „zabydlené“, „osobité“, „originální“ nebo hodnocení, které pozitivně hodnotilo zájem majitele pokoje „líbí se mi spousty obrazů, ukazují na dobrý vkus“, „majitel si přivezl spoustu krásných věcí z cest“, „tady někdo bydlí a to se projevuje“ a také negativní hodnocení, která převažovala („neosobní“, „neosobité“, „jako z katalogu“, „takový pokoj není pro život“, „pokoj jako v hotelu, neindividuální“ nebo „nezabydlené“). Negativní body jsem v této kategorii nepřidělila (nikdo tedy nevytýkal přílišnou osobitost). Poněkud komplikovanější byla při kódování dimenze modernost. Mnohdy nebylo dost dobře možné říct, zda respondent, který napíše komentář „moderní“ má k pokoji kladný nebo záporný postoj. V takovém případě jsem body nepřidělovala. Nicméně pozitivně jsem kódovala komentáře, které se přímo poztivně vyjadřovaly k modernosti, k čistým, jednoduchým liniím anebo negativně k tradičním interiérům („nemám ráda starožitný nábytek“, „moc zastaralé“). Naopak negativně byly překódovány komentáře, ve kterých se respondenti negativně

vymezují vůči

modernosti interiéru („tento styl se mi nelíbí“) nebo naopak pozitivně hodnotí tradičnost nebo tradiční prvky („mám ráda rustikální styl“, „preferuji masivní, dřevěný nábytek“). Snáze kódovatelnou proměnnou bylo osvětlení. Pokud respondenti okomentovali pokoj jako „moc tmavý“, „moc temný“ nebo „málo osvětlení“, přičetla jsem jim jeden bod. Méně často se vyskytovaly záporné body; několik respondentů ovšem uvedlo, že je pro ně pokoj příliš světlý, osvětlený nebo má moc oken. Komentáře se mi dařilo poměrně obtížně zařazovat do dimenze čistota prostoru. Kladné body jsem respondentům přidávala za hodnocení typu „chtělo by to uklidit“, „na mě je tu moc věcí“, „přeplácané“ nebo „chaotické“, ale také „moc otevřených skříněk, spousta věcí“, „moc věcí na jednom místě“ či „příjemně jednoduché, čisté“.

[42]

Naopak záporné body byly přiděleny méně často, například pro komentáře typu „v pokoji chybí dekorace, doplňky“ nebo „chtělo by to něco na stěny“. Další dimenzí je živý prvek v prostoru. Celkově lze říct, že nebylo obtížné zařadit komentáře do této dimenze, navíc se jich objevovalo málo a všechny byly konkrétní. Plusový bod byl přidělen za hodnocení pokoje typu „líbí se mi květiny“, „pozitivní je akvárium“ , „líbí se mi rostliny“ nebo „chybí tomu kytky“, „doplnila bych nějakou zeleň“, naopak bod jsem v této dimenzi ubírala za opačné formulace („odstranil bych květiny“, „vadí mi akvárium“ apod.). Poslední hodnocenou dimenzí je barevnost, kde jsem bod přidávala za hodnocení typu „moc bílé“, „málo barev“, „málo barevné“, „příliš černobílý pokoj“, „nesedí mi černobílá kombinace interiéru“, „přidala bych nějakou barvu“ nebo „chybí tomu barevnost“. Bod jsem v dimenzi barevnost naopak ubrala za komentáře jako „moc/velké množství barev“, „na mě příliš barevný pokoj“ nebo „preferuji černobílé interiéry“. Na závěr bych ještě ráda uvedla některé komentáře (ty převažovaly), které jsem musela kvůli spornosti nebo nemožnosti zařazení do mnou daných interiérových dimenzí, nezapočítat a nekódovat. Jednalo se především o komentáře týkající se celkového vyznění pokoje tohoto typu: „velmi útulný pokoj“, „pohodlné“, „upjaté“, „usedlé“, „moc strojené, vyumělkované“, „nevkusné“, „vyvážené“, „honosné“, „divné“, „obyčejné“, „masivní“, „není to můj styl“ nebo „elegantní“. Dále pak šlo o komentáře vztahující se ke konkrétním barvám, například „nemám rád fialovou“, „nesedí mi barva akvária“, „změnila bych barevné ladění pokoje“, „na stěnu bych dal jiný barevný akcent“ nebo „vymalovala bych pokoj jinými barvami“. Také jsem nekódovala komentáře, které se vztahovaly k jednomu konkrétnímu předmětu v pokoji, jednalo se o komentáře typu „stůl má moc masivní nohy“, „nelíbí se mi krb“, „vyhodit televizi“, „chybí závěsy“, „vyměnit lustr“ nebo „pohovka se mi zdá nepohodlná“. V neposlední řadě nebyly přidávány nebo ubírány body za komentáře, které obsahovaly pouhé konstatování faktu bez vlastního zhodnocení respondenta, například pouhé konstatování „moderní“ nebo „černobílé“. U těch nebylo možné pochopitelně posoudit, zda je toto hodnocení respondenta pozitivní či negativní, a zda tedy přisoudit plusový nebo minusový bod.

[43]

3.5.

Výsledky

Kapitolu pojednávající o výsledcích dále člením na popisné statistiky, ověřování hypotéz a další zajímavé výsledky.

3.5.1.

Popisné statistiky

Popisné statistiky uvádím zvlášť pro obě metody, použité ve výzkumu, tedy pro Big Five model a pro preference interiéru. 3.5.1.1.

Big Five

Deskriptivní statistiky pro osobnostní charakteristiky Big Five ukazuje Tabulka 11. Obecně nižší skóry než u ostatních vlastností jsou patrné u neuroticismu, u kterého je ale na druhou stranu vyšší směrodatná odchylka. Tabulka 11: Popisné statistiky Big Five Neuroticismus

Extraverze

22,94 23,00 8,90 1,00 48,00 16,00

31,48 32,00 7,76 8,00 48,00 27,00

50

23,00

75

29,00

Průměr Medián Směrodatná odch. Minimum Maximum 25 Percentily

Otevřenost Přívětivost

Svědomitost

30,54 31,00 6,51 12,00 48,00 26,00

31,16 32,00 5,78 14,00 46,00 27,00

29,61 30,00 7,64 3,00 47,00 24,00

32,00

31,00

32,00

30,00

37,00

35,00

35,00

35,00

Jak je patrné také z Grafu 6, u všech osobnostních charakteristik je dodržena normalita rozložení.

[44]

Graf 6: Rozložení četností u jednotlivých osobnostních charakteristik

3.5.1.2.

Preference interiéru

Popisné statistiky proměnné preference interiéru uvádím zvlášť pro uzavřené odpovědi, pro volné odpovědi a také pro závěrečné skóry.

[45]

3.5.1.2.1.

Pouze uzavřené odpovědi

Nejprve bych chtěla uvést hodnocení jednotlivých fotografií. Každou fotografii bylo možné ohodnotit na pětistupňové škále 0 (nepříjemně) až 4 body (příjemně). Hodnota spíše nepříjemně byla ohodnocena 1 bodem, neutrální hodnota „ani příjemně, ani nepříjemně“ 2 body a varianta „spíše příjemně“ 3 body. Jak ukazuje Příloha č. 6, nejhůře byla hodnocená fotografie 18 (M=1,42, SD=1,12), nejlépe pak fotografie 10 (M=3,32, SD=0,8), průměr všech položek je 2,27, tedy mírně pozitivní hodnocení. Dále bych ráda zmínila, jaké bylo rozložení konečných výsledků uzavřených odpovědí v interiérových dimenzích pro jednotlivé respondenty. Maximální součet hrubých skórů představuje vždy nejpozitivnější ohodnocení daného interiéru (tedy čtyři body) vynásobené počtem fotografií významných pro danou interiérovou charakteristiku (různé pro jednotlivé charakteristiky). Maximální skór pro velikost byl tedy 24 bodů, pro osvětlení 32 bodů, pro čistotu prostoru 36 bodů, pro všechny ostatní dimenze 28 bodů. Popisné statistiky pro jednotlivé dimenze uvádí Tabulka 12. Zajímavým výsledkem je pouze poměrně vysoký minimální skór (8 bodů) v osvětlení pokoje, stejně jako ostatní hodnoty v této dimenzi, které jsou oproti ostatním výrazně vyšší. Jak však ukazuje Graf 7, normalita rozložení hrubých skórů u interiérových vlastností byla splněna. Tabulka 12: Rozložení dimenzí v uzavřených otázkách Velikost pokoje Průměr Medián Směrodatná odchylka Minimum Maximum 25

12,81 13,00 3,308 3 25 10,00

Percentily

50 75

Osvětlení pokoje

Živý prvek v Barevnost Osobitost pokoji v pokoji

19,10 19,00 3,834 8 30 17,00

12,93 13,00 3,290 3 21 11,00

13,00

19,00

13,00

15,00

22,00

15,00

[46]

11,31 11,00 2,941 2 18 9,00

Modernost Čistota pokoje prostoru

12,73 13,00 4,164 2 24 10,00

11,81 12,00 3,721 2 23 9,00

11,29 11,00 3,791 1 22 9,00

11,00

13,00

12,00

11,00

13,00

16,00

14,00

14,00

Graf 7: Rozložení četností u jednotlivých dimenzí interiéru v uzavřených otázkách

[47]

3.5.1.2.2.

Pouze volné odpovědi

Dále bych chtěla uvést některé deskriptivní statistiky, které se týkají pouze volných odpovědí.

V rámci

jejich

analýzy

bylo

zakódováno

3 676

odpovědí

od

446 respondentů (68,1 % celého souboru), průměrný počet odpovědí jednoho respondenta byl 5,61 , což při počtu 18 fotografií a zvážení toho, že mnoho odpovědí nebylo překódováno, považuji za velmi dobrý výsledek. Podrobné charakteristiky volných odpovědí uvádí Tabulka 13. Četnosti výskytu volných odpovědí ilustruje Graf 8: Rozložení počtů volných odpovědíGraf 8. Styl odpovídání se u volných odpovědí lišil na základě pohlaví, jak jsem již popsala v kapitole 3.3.3.1. Dále na něj měla vliv také osobnost respondenta, zejména pak v případě vyšší míru neuroticismu využívali respondenti volné odpovědi méně často (r = -0,121; α ≤ 0,01), a slabé korelace byly i v případě extraverze (r = 0,079, α ≤ 0,05) a svědomitosti (r = 0,094, α ≤ 0,05) – všechny s předvídatelným směrem. Projevila se také pochopitelně souvislost s typem preferovaného interiéru, kterou ukazuje Tabulka 14. Z těchto důvodů se může počet volných odpovědí sekundárně stát intervenující proměnnou v součtových skórech, který proto v další analýze ověřuji pomocí parciálních korelací.

[48]

Tabulka 13: Popisné statistiky počtu volných odpovědí Respondentů s alespoň jednou volnou odpovědí Celkem rekódováno volných odpovědí Průměrný počet odpovědí na jednoho respondenta Medián počtu Směrodatná odchylka počtu Minimální počet Maximální počet 1. kvartil 3. kvartil

446 3 676 5,61 5 5,735 0 28 0 9

Tabulka 14: Korelace počtu volných odpovědí s jednotlivými typy skóru

typ skóru dotazníkové škály volné odpovědi součtový skór

velikost pokoje -,033

osvětlení živý prvek v pokoje pokoji ,169** -,102**

barevnost v pokoji osobitost ,034 ,124**

modernost čistota propokoje storu ,073 -,086*

,506**

,638**

,434**

,389**

,715**

,206**

,600**

,111**

,348**

,001

,174**

,345**

,127**

,154**

Graf 8: Rozložení počtů volných odpovědí

Graf 9 a Tabulka 15 pak uvádí, jaké bylo rozložení u jednotlivých interiérových dimenzí. Výsledky blížící se normálními rozložení lze pozorovat u osvětlení, modernosti a také u barevnosti, kde hodnoty volných odpovědí nabývají obou směrů. Více pozitivních než negativních komentářů se objevilo také u dimenzí velikost pokoje, čistota prostoru a živý prvek. Zcela výjimečnou se ukázala být osobitost, kde se ve volných odpovědích neobjevily žádné minusové body.

[49]

Graf 9: Rozložení volných odpovědí u jednotlivých dimenzí interiéru

Tabulka 15: Rozložení volných odpovědí u jednotlivých dimenzí interiéru průměr medián

směrodatná odchylka

min. max. 1. kvartil 3. kvartil

velikost pokoje (volná odpověď)

0,37

0

0,992

-3

9

0

1

osvětlení pokoje (volná odpověď)

0,77

0

1,426

-5

8

0

1

živý prvek v pokoji (volná odpověď)

0,26

0

0,787

-3

7

0

0

barevnost v pokoji (volná odpověď)

0,39

0

1,336

-4

7

0

1

osobitost (volná odpověď)

1,20

0

1,586

0

8

0

2

modernost pokoje (volná odpověď)

0,20

0

1,401

-7

7

0

1

čistota prostoru (volná odpověď)

1,00

0

1,640

-4

9

0

2

Pro ověření předpokladu, že volné odpovědi skutečně měří stejné dimenze, jaké měří i dotazník hodnocení fotografií, jsem sestrojila Tabulku 16. Na první pohled vypadá jako běžná korelační tabulka, proměnné ve sloupcích (otevřené otázky) však nejsou totožné

s proměnnými

v řádcích

(hodnocení

fotografií).

Vzájemná

korelace

otevřených otázek s uzavřenými (na zvýrazněné diagonále) může vzdáleně sloužit jako ukazatel reliability paralelních forem testu (Urbánek, Širůček & Denglerová, 2011). Není sice příliš uspokojivá (Pearsonův korelační koeficient se pohybuje od 0,103 po 0,362), je ale ve všech případech kladná a signifikantní. Dále v tabulce můžeme porovnat korelace pro obě kombinace škál (volná-uzavřená vs. uzavřená-volná) – celá tabulka by měla být osově souměrná podle diagonály. Z 19 signifikantních korelací mimo hlavní diagonálu má šest párů stejný směr a jen [50]

jeden pár má korelaci opačnou (živý prvek, zvýrazněno tučně). Pouze 5 korelací je signifikantních jen v jednom z případů. Vzájemná korelace polí nad a pod diagonálou je 0,544, není však (vzhledem k malému rozsahu tabulky) signifikantní (p = 0,30). Na základě těchto zjištění můžu s velkou mírou jistoty konstatovat, že konstrukty měřené volnými odpověďmi i uzavřeným dotazníkem hodnocení fotografií jsou totožné. Tabulka 16: Korelace volných odpovědí s uzavřenými odpověďmi velikost (otevřená)

osvětlení (otevřená)

živý prvek barevnost (otevřená) (otevřená)

velikost pokoje ,102** -,047 -,053 -,068 (uzavřená) osvětlení pokoje ,030 ,295** ,083* ,055 (uzavřená) živý prvek v pokoji -,064 -,171** ,103** -,043 (uzavřená) barevnost v pokoji -,005 ,000 ,051 ,287** (uzavřená) osobitost ,011 ,106** ,115** ,262** (uzavřená) modernost pokoje ,043 ,085* -,025 -,047 (uzavřená) čistota prostoru ,000 -,024 -,116** -,148** (uzavřená) * Signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05.

osobitost (otevřená)

modernost (otevřená)

čistota (otevřená)

-,014

,129**

-,020

,187**

,045

,052

-,050

-,194**

-,117**

,109**

-,040

-,175**

,227**

-,220**

-,133**

,006

,362**

,126**

-,209**

,360**

,111**

** Signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,01.

3.5.1.2.3.

Závěrečné skóry

Závěrečné skóry vznikly sečtením hrubých skórů z uzavřených odpovědí a hrubých skórů z otevřených odpovědí. Tento součet pak byl přímo používán ve většině následných analýz (výjimku tvořilo testování hypotéz o rozdílech mezi muži a ženami, kde jsem použila skór pouze z uzavřeného hodnocení fotografií) a tvořil výsledný skór respondenta v preferenci interiérových charakteristik. Popisné charakteristiky skórů uvádím v Tabulce 17, deskriptivní charakteristiky na úrovni položek v Příloze č. 14. Rozložení většiny položek je blízké normálnímu, rozložení skórů je znázorněné na Grafu 10. Příloha č. 7Příloha č. 7: obsahuje Q-Q ploty – jak vidíme, rozložení skórů je 4

Korelace vektorů „x21, x31, … , x71, x32, x42, … x67“ a „x12, x13, … , x17, x23, x24, … , x76“, přičemž pro xij je „i“ číslo řádku a „j“ číslo sloupce.

[51]

normální, až na dimenzi Živý prvek v pokoji (které přiléhá v celém rozsahu) mírně zkreslené v krajních hodnotách dvou a více směrodatných odchylek od průměru. O reliabilitě škál jsem mluvila již dříve, viz Tabulka 16 a doprovodný text u ní. Jednotlivé škály navíc korelují s charakteristikami Big Five podobným způsobem, jak ukazuje Příloha č. 5, a korelují i spolu navzájem (viz Příloha č. 13). Myslím tedy, že reliabilita paralelních forem je pro případ této práce vhodnější, než například reliabilita ve smyslu vnitřní konzistence (která po vyjádření Cronbachovým alfa vycházela ještě neuspokojivější). Tabulka 17: Popisné charakteristiky součtových skórů velikost pokoje

osvětlení pokoje

průměr

13,18

19,87

13,19

medián

13

20

směrodatná odchylka

živý prvek barevnost v pokoji v pokoji

osobitost

modernost pokoje

čistota prostoru

11,70

13,93

12,02

12,29

13

12

14

12

12

3,549

4,468

3,461

3,563

4,781

4,425

4,293

minimum

3

7

3

1

2

0

1

maximum

26

35

24

24

27

29

28

Graf 10: Rozložení závěrečných skórů

[52]

3.5.2.

Ověření hypotéz

Při ověřování hypotéz jsem vycházela ze souhrnné tabulky korelací osobnostních vlastností s interiérovými charakteristikami (Příloha č. 8) a tabulky korelací zvlášť pro muže a pro ženy (Příloha č. 9). Údaje, které jsou v těchto tabulkách, rozvádím dále u každé z hypotéz a následně i při formulaci dalších výsledků. 3.5.2.1.

Lidé s vyšší mírou neuroticismu mají vyšší preferenci čistoty prostoru

Korelace škál neuroticismus a čistota prostoru se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,01 (R = -0,105, p = 0,007), vztah je nicméně opačný, než jsem předpokládala, a nulovou hypotézu proto zamítám. Uvedený vztah však neplatí samostatně pro muže (R = -0,083, p = 0,301), ani samostatně pro ženy (R = -0,080, p = 0,072).

[53]

3.5.2.2.

Lidé s vyšší mírou svědomitosti mají vyšší preferenci čistoty prostoru

Korelace škál svědomitost a čistota prostoru se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,001 (R = 0,15, p ≤ 0,001). Uvedený vztah je silnější zvlášť pro muže (R = 0,202, p = 0,011), ale platí i pro ženy (R = 0,149, p ≤ 0,001). Nulová hypotéza byla vyvrácena. 3.5.2.3.

Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci čistoty prostoru

Korelace extraverze s čistotou prostoru nebyla shledána signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = 0,059, p = 0,132). Uvedený vztah se dále neukázal signifikantní ani mužů (R = -0,046, p = 0,567), ani u žen (R = 0,060, p = 0,184). Nulová hypotéza nebyla vyvrácena. 3.5.2.4.

Lidé s vyšší mírou přívětivosti mají vyšší preferenci čistoty prostoru

Korelace škál přívětivost a čistota prostoru se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,01 (R = -0,122, p = 0,002), vztah je nicméně opačný, než jsem předpokládala, a nulovou hypotézu proto zamítám. Uvedený vztah však neplatí samostatně pro muže (R = -0,028, p = 0,726), ani samostatně pro ženy (R = -0,072, p = 0,108). 3.5.2.5.

Lidé s vyšší mírou otevřenosti vůči zkušenosti mají vyšší preferenci osobitosti

Korelace škál otevřenost vůči zkušenosti a osobitost se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,001 (R = 0,198, p ≤ 0,001). Uvedený vztah platí samostatně jak pro muže (R = 0,175, p = 0,029), tak i pro ženy (R = 0,2, p ≤ 0,001). Nulová hypotéza byla vyvrácena. 3.5.2.6.

Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci osobitosti

Korelace extraverze s osobitostí nebyla shledána signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = 0,015, p = 0,704). Uvedený vztah se dále neukázal

[54]

signifikantní ani mužů (R = -0,136, p = 0,092), ani u žen (R = 0,039, p = 0,381). Nulová hypotéza nebyla vyvrácena. 3.5.2.7.

Lidé s vyšší mírou neuroticismu mají vyšší preferenci modernosti

Korelace neuroticismu s moderností nebyla shledána signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = -0,012, p = 0,759). Uvedený vztah se dále neukázal signifikantní ani mužů (R = 0,15, p = 0,856), ani u žen (R = -0,037, p = 0,409). Nulová hypotéza nebyla vyvrácena. 3.5.2.8.

Lidé s vyšší mírou otevřenosti vůči zkušenosti mají vyšší preferenci modernosti

Korelace škál otevřenost vůči zkušenosti a modernost se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α = 0,01 (R = -0,128, p = 0,001), vztah je nicméně opačný, než jsem předpokládala, a nulovou hypotézu proto zamítám. Uvedený vztah má nemá efekt pro muže (R = 0,006, p = 0,945), platí samostatně jen pro ženy (R = -0,173, p ≤ 0,001). 3.5.2.9.

Lidé s nižší mírou svědomitosti mají vyšší preferenci modernosti

Korelace svědomitost s moderností nebyla shledána signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = 0,049, p = 0,210). Uvedený vztah se dále neukázal signifikantní ani u mužů (R = 0,115, p = 0,154), ani u žen (R = 0,025, p = 0,583). Nulová hypotéza nebyla vyvrácena. 3.5.2.10.

Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci barevnosti

Korelace škál extraverze a barevnost se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,01 (R = 0,102, p = 0,009). Uvedený vztah však samostatně neplatí samostatně ani pro muže (R = 0,131, p = 0,104), ani pro ženy (R = 0,073, p = 0,105). Nulová hypotéza byla vyvrácena.

[55]

3.5.2.11.

Lidé s vyšší mírou neuroticismu mají vyšší preferenci barevnosti

Korelace neuroticismu s barevností nebyla shledána signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = 0,047, p = 0,232). Uvedený vztah se neukázal signifikantní ani u mužů (R = 0,11, p = 0,891), ani u žen (R = -0,029, p = 0,517). Nulová hypotéza nebyla vyvrácena. 3.5.2.12.

Lidé s nižší mírou extraverze mají vyšší preferenci osvětlení

Korelace extraverze s osvětlením nebyla shledána signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = 0,033, p = 0,401). Uvedený vztah se dále neukázal signifikantní ani u mužů (R = 0,068, p = 0,399), ani u žen (R = -0,004, p = 0,930). Nulová hypotéza nebyla vyvrácena. 3.5.2.13.

Lidé s vyšší mírou extraverze mají vyšší preferenci živého prvku v prostoru

Korelace extraverze s osvětlením nebyla shledána signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = 0,051, p = 0,196). Uvedený vztah se dále neukázal signifikantní ani u mužů (R = 0,14, p = 0,123), ani u žen (R = 0,036, p = 0,428). Nulová hypotéza nebyla vyvrácena. 3.5.2.14.

Mezi muži a ženami je rozdíl alespoň v jedné ze sedmi dimenzí preference interiéru

Abych vyvrátila nulovou hypotézu, že mezi muži a ženami nejsou v preferencích interiérových charakteristik rozdíly, provedla jsem sadu t-testů. Pro zhodnocení efektu účinku používám hodnoty, které stanovil Hendl (2009). Jak jsem již zmínila a vysvětlila v kapitole 3.3.3.1, používám skór pouze z uzavřených odpovědí. V dimenzi velikost pokoje byl průměr mužů 13,71 (SD = 3,201) a žen 12,53 (SD = 3,294). Rozdíl průměrů byl tedy 1,182. Rozptyl výběrů byl zaměnitelný (v Levenově testu F = 0,199, p = 0,656) a charakteristiky t-rozložení byly t = 3,94 při df = 653 stupních volnosti, kterému odpovídá pravděpodobnost p ≤ 0,001. Velikost účinku byla malá až střední, Cohenovo d = 0,357.

[56]

V dimenzi osvětlení byl průměr mužů 17,02 (SD = 3,648) a žen 19,75 (SD = 3,659). Rozdíl průměrů byl tedy -2,728. Rozptyl výběrů byl zaměnitelný (v Levenově testu F = 0,020, p = 0,888) a charakteristiky t-rozložení byly t = -8,134 při df = 653 stupních volnosti, kterému odpovídá pravděpodobnost p ≤ 0,001. Velikost účinku byla velká, Cohenovo d = 0,712. V dimenzi živý prvek v prostoru byl průměr mužů 13,56 (SD = 3,251) a žen 12,73 (SD = 3,28). Rozdíl průměrů byl tedy -0,837. Rozptyl výběrů byl zaměnitelný (v Levenově testu F = 0,183, p = 0,669) a charakteristiky t-rozložení byly t = -3,786 při df = 653 stupních volnosti, kterému odpovídá pravděpodobnost p = 0,005. Velikost účinku byla malá až střední, Cohenovo d = 0,254. V dimenzi barevnost byl průměr mužů 9,85 (SD = 2,887) a žen 11,77 (SD = 2,808). Rozdíl průměrů byl tedy - 2,170. Rozptyl výběrů byl zaměnitelný (v Levenově testu F = 0,004, p = 0,948) a charakteristiky t-rozložení byly t = -5,821 při df = 653 stupních volnosti, kterému odpovídá pravděpodobnost p ≤ 0,001. Velikost účinku byla velká, Cohenovo d = 0,652. V dimenzi osobitost byl průměr mužů 11,08 (SD = 4,041) a žen 13,25 (SD = 4,070). Rozdíl průměrů byl tedy -2,170. Rozptyl výběrů byl zaměnitelný (v Levenově testu F=0,004, p = 0,948) a charakteristiky t-rozložení byly t = -5,821 při df = 653 stupních volnosti, kterému odpovídá pravděpodobnost p ≤ 0,001. Velikost účinku byla středně velká, Cohenovo d = 0,521. V dimenzi modernost pokoje byl průměr mužů 11,31 (SD = 3,825) a žen 11,97 (SD = 3,677). Rozdíl průměrů byl tedy -0,656. Rozptyl výběrů byl zaměnitelný (v Levenově testu F = 0,115, p = 0,735) a charakteristiky t-rozložení byly t = -1,926 při df = 653 stupních volnosti. Efekt však není signifikantní (p = 0,055). V dimenzi čistota prostoru byl průměr mužů 12,21 (SD = 3,755) a žen 11 (SD = 3,760). Rozdíl průměrů tedy 1,201. Rozptyl výběrů byl zaměnitelný (v Levenově testu F = 0,306, p = 0,58) a charakteristiky t-rozložení byly t = 3,484 při df = 653 stupních volnosti, kterému odpovídá pravděpodobnost p = 0,001. Velikost účinku byla malá až střední, Cohenovo d = 0,317.

[57]

Tyto analýzy ukazují, že lze vyvrátit nulovou hypotézu, protože rozdíly mezi muži a ženami ve všech dimenzích kromě modernosti existují.

3.5.3.

Další výsledky

Protože povaha mého výzkumu byla zčásti také explorativní, uvádím dále i ty ze vztahů, které nebyly popsány hypotézami, ale přesto se ukázaly jako signifikantní a zajímavé. Je však potřeba si uvědomit, že při tomto hledání vztahů v korelační tabulce již dochází k významné „inflaci hladiny významnosti“ (Urbánek , 2007), a výsledky je tedy nutné interpretovat opatrně. 3.5.3.1.

Lidé (zejména ženy) s nižší mírou otevřenosti vůči zkušenosti mají vyšší preferenci čistoty prostoru

Korelace škál otevřenost vůči zkušenosti a čistoty prostoru se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,001 (R = -0,179, p ≤ 0,001). Uvedený vztah neplatí samostatně pro muže (R = -0,122, p = 0,130), ale pro ženy ano (R = -0,193 , p ≤ 0,000). 3.5.3.2.

Lidé (zejména ženy) s nižší mírou přívětivosti mají vyšší preferenci velikosti pokoje

Korelace škál přívětivost a velikost pokoje se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,01 (R = -0,114, p = 0,003). Uvedený vztah však neplatí samostatně pro muže (R = -0,040, p = 0,620), ale jen pro ženy (R = -0,108, p ≤ 0,015). 3.5.3.3.

Lidé s vyšší mírou přívětivosti mají vyšší preferenci osvětlení pokoje

Korelace škál přívětivost a osvětlení pokoje se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,001 (R = 0,16, p ≤ 0,001). Uvedený vztah je signifikantní jak samostatně pro muže (R = 0,211, p = 0,008), tak samostatně pro ženy (R = 0,98, p = 0,028). Pro ně je však výrazně slabší.

[58]

3.5.3.4.

Lidé (zejména muži) s vyšší mírou přívětivosti mají vyšší preferenci barevnosti pokoje

Korelace škál přívětivost a barevnost pokoje se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,001 (R = 0,128, p ≤ 0,001). Uvedený vztah platí samostatně jen pro muže (R = 0,185, p = 0,021), nikoliv pro ženy (R = 0,66, p = 0,144). 3.5.3.5.

Lidé (zejména ženy) s vyšší mírou přívětivosti mají vyšší preferenci osobitosti pokoje

Korelace škál přívětivost a osobitost pokoje se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,001 (R = 0,152, p ≤ 0,001). Uvedený vztah je signifikantní pouze samostatně pro ženy (R = 0,124, p = 0,005). Samostatně pro muže vztah signifikantní není (R = 0,120, p = 0,137). 3.5.3.6.

Lidé (zejména ženy) s vyšší mírou svědomitosti mají vyšší preferenci živého prvku v pokoji

Korelace škál svědomitost a živý prvek v prostoru se ukázala signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = 0,077, p = 0,048). Uvedený vztah platí samostatně jen pro ženy (R = 0,113, p = 0,012), nikoliv pro muže (R = -0,011, p = 0,896). Vzhledem k distribuci pravděpodobnosti můžeme soudit, že vztah je platný výhradně pro ženy, výsledek celého souboru zřejmě ovlivnila převaha žen. 3.5.3.7.

Muži s nižší mírou svědomitosti mají vyšší preferenci osobitosti pokoje

Zajímavá je dále korelace škál svědomitost a osobitost, která je signifikantní pouze pro muže na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 (R = -171, p = 0,032). Celkově pro muže i ženy (R = -0,063, p = 0,108), ani samostatně pro ženy (R = -0,057, p = 0,202) vztah signifikantní není. 3.5.3.8.

Neuroticismus negativně koreluje s počtem volných odpovědí

Pro počet volných odpovědí jsem provedla analýzu, zda nekoreluje s osobnostními charakteristikami. Zajímavý byl výsledek pro neuroticismus, který na hladině

[59]

pravděpodobnosti

α ≤ 0,01

negativně

koreluje

s počtem

volných

odpovědí

(R = -0,121, p = 0,002). Protože by fakt, že lidé s vyšším skóre neuroticismu odpovídali na otevřené otázky méně než ostatní respondenti, mohl ovlivňovat výsledek, provedla jsem také parciální korelace podle počtu volných odpovědí. Výsledky však byly i v tomto případě obdobné a tímto vlivem jsem se tedy nezabývala. 3.5.3.9.

Barevné interiéry byly hodnoceny hůře, než nebarevné

V kapitole 2.3.7 jsem zmínila, že barevné interiéry bývají hodnoceny lépe, než nebarevné. Nejenže se tento předpoklad nepotvrdil, ale vztah byl dokonce opačný. Průměrné hodnocení „barevných“ pokojů bylo 2,03 (SD = 0,73), průměrné hodnocení „nebarevných“ 2,36 (SD = 0,67), rozdíl průměrů byl tedy 0,33. Párový t-test měl při df = 654 stupních volnosti t = 10,45 (p ≤ 0,001).5

3.6.

Diskuze

Vliv osobnostních charakteristik na preferenci interiéru je oblast poměrně neprozkoumaná, v odborné literatuře málo zakotvená. Existuje pouze malé množství empirických výzkumů, proto se zabývám nejen potvrzením hypotéz stanovených na základě dostupné literatury, ale také explorativními zjištěními. Výzkumné otázky se ptaly na vztah mezi osobností a preferencí interiérových dimenzí a zaměřily se i na rozdíly mezi muži a ženami v těchto charakteristikách. Tento rozdíl byl formulován obecně, v souladu s explorativní povahou výzkumu. Při hodnocení a interpretaci výsledků je nutné mít na paměti to, do jaké míry lze očekávat vztah osobnosti s preferencemi interiéru. Bylo by troufalé se domnívat, že tento vztah může být velmi silný, preference interiéru jsou jistě syceny i mnoha dalšími vlivy, které v této práci nemohly být zachyceny. Může to být například vliv výchovy, vrstevníků, přátel nebo také prostě jen aktuálních trendů v bydlení, které působí i nepřímo na interiéry, se kterými respondenti přicházejí běžně do kontaktu.

5

Pro kontrolu jsem provedla srovnání i s průměrným hodnocením všech ostatních fotografií (tedy „barevně neutrálních“). Rozdíl nebarevných s neutrálními (M = 2,34, SD = 0,45) se nepotvrdil, hodnoceny byly podobně (t = 0,883, df = 654, p = 0,377). Rozdíl barevných s neutrálními byl však podobný, jak rozdíl barevných a nebarevných (t = 10,29, df = 654, p ≤ 0,001).

[60]

S tímto předpokladem lze zhodnotit nalezené efekty, které byly poměrně slabé, jako pozitivní výsledek, který je možné dále interpretovat. Z celkových čtrnácti bylo potvrzeno sedm hypotéz. Kvůli potvrzenému rozdílu v hodnocení pro muže a ženy byly výsledky analyzovány navíc i pro obě pohlaví zvlášť. V souladu s teorií (Johnson, Francis, & Burns, 2007) bylo potvrzeno, že otevřenost vůči zkušenosti souvisí s osobitostí. Tento výsledek je logický. „Otevření“ lidé, kteří rádi vyhledávají nové zkušenosti, budou pravděpodobně preferovat interiér plný „osobitých“ předmětů, ze kterých mohou usuzovat na osobnost jejich obyvatele. Z výsledků dále usuzuji, že extravertní lidé preferují spíše barevné prostory. To odpovídá poznatku, že extraverti vyhledávají stimuly ve svém okolí a díky jejich různorodosti udržují svoji hladinu arousalu na vysoké úrovni (Smékal, 2009). S teorií (Stoeber, Otto, & Dalbert, 2009) koresponduje i zjištění, že svědomití lidé preferují vyšší čistotu prostoru. To odpovídá jejich vyšší potřebě uspořádanosti (Hřebíčková, 2011). Zajímavý poznatek je, že u dvou hypotéz pro čistotu prostoru byl nalezen signifikantní vztah, který ovšem byl opačný, než jsem předpokládala. Prokázala jsem totiž, že více neurotičtí a přívětiví lidé preferují méně čistý prostor, tedy neuspořádaný, neuklizený a více chaotický interiér. U přívětivých lidí to může být dáno její obecnou charakteristikou, že jsou přátelští, empatičtí a snaží se udržovat sociální harmonii, proto jsou méně kritičtí i v hodnocení neuspořádanosti interiéru (Hřebíčková, 2011). Opačná zjištění oproti předpokladům mohou být dána i tím, že jsem je koncipovala na základě výsledků studií z příbuzných oblastí, ne přímo z psychologie architektury. U návrhu možného vztahu modernosti a otevřenosti vůči zkušenosti jsem vycházela z charakteristik otevřenosti, především touhy po experimentování a vyhledávání nových podnětů (Hřebíčková, 2011). Proto je překvapující, že i tento vztah byl ve výzkumu opačný, tedy že více otevření lidé preferují spíše tradiční interiéry. Pro tento vztah nemám žádné vysvětlení a doporučuji jej k dalšímu výzkumu, zvláště proto, že tento vztah byl relativně silný oproti ostatním korelacím v mém výzkumu.

[61]

Poslední potvrzenou hypotézou byla rozdílnost interiérových preferencí mezi muži a ženami. Zanedbatelný rozdíl byl nalezen pouze pro jednu dimenzi, a to pro preferenci modernosti. Naopak velmi výrazně lze u žen vypozorovat preferenci více osvětlených pokojů (v souladu s teorií, viz Knez, 2001), stejně jako pokojů barevných a také osobitých. Menší efekt rozdílu se dále projevil u velikosti pokoje – muži zřejmě preferují větší pokoje než ženy. Stejně tak se u mužů častěji vyskytovala preference čistoty interiéru a živého prvku v prostoru. Toto zjištění je poměrně překvapivé a odporuje zažitým stereotypům, podle kterých jsou ženy pořádkumilovnější a i květiny v domácnosti jsou spíše jejich tradiční doménou. Tento vztah proto také doporučuji k dalšímu zkoumání. Částečně explorativní povaha výzkumu je důvodem, proč jsem se zaměřila také na další zjištění, která nebyla popsána hypotézami, přesto byla signifikantní a zajímavá. Uvedu některá z nich. S předpokladem, že přívětiví lidé jsou více společenští a rádi navazují vztahy s druhými (Hřebíčková, 2011), koresponduje také zjištění, že přívětivost pozitivně souvisí s osobitostí. Přívětiví lidé tedy mají raději, když interiéry více vypovídají o jejich obyvatelích, což pravděpodobně vychází z jejich sociálního zaměření. Tento vztah platí jen pro ženy, neprůkaznost u mužů však může být daná jen jejich nižším počtem. Zajímavý je také prokázaný negativní vztah osobitosti a svědomitosti, který se však projevil jen u mužů. To je překvapivé, protože vzhledem k jejich nižšímu počtu by vztah měl naopak vycházet méně signifikantní než u žen. Osobně soudím, že důvodem je vzájemná negativní korelace čistoty prostoru s osobitostí. Více svědomití muži tak mohou věnovat více času a energie úklidu a uspořádávání prvků interiéru, jehož důsledkem je však méně osobitý pokoj. Tento vztah by mohl být u mužů silnější než u žen například i proto, že „zdobení“ interiéru je podle stereotypů zažitou doménou dívek, které mohou být k takové „péči o domácnost“ vedeny výchovou. Pro toto vysvětlení však nemám žádné teoretické opodstatnění a tento vztah tedy navrhuji k dalšímu výzkumu. Hlavním nedostatkem mého výzkumu, ze kterého pravděpodobně pramení i nízké zjištěné vztahy, je pravděpodobně nepřesné měření interiérových charakteristik. Důvodem může zřejmě být jejich nepřesná operacionalizace, na kterou ukazují vysoké vzájemné korelace jednotlivých dimenzí. [62]

Zdůvodnění ale může být i celkově nízká přesnost měření. Reliabilita ve smyslu vnitřní konzistence byla velmi neuspokojivá, o něco lepší byla vyjádřená korelací paralelních forem testu (otevřených vs. uzavřených odpovědí). To vše je pravděpodobně způsobené mimo jiné nízkým počtem fotografií, nepřesným přisouzením měřených dimenzí k jednotlivým snímkům a dalšími důvody uvedenými již výše. Na základě toho můžeme soudit, že objevené slabé vztahy v tomto výzkumu mohou ve skutečnosti být daleko silnější. Pro budoucí replikaci výzkumu tedy doporučuji zařadit větší množství fotografií. O tomto kroku jsem sice uvažovala, ale nepřistoupila jsem k němu z etických důvodů, chtěla jsem totiž respondenty zatěžovat co nejméně. Stejně tak jsem přemýšlela o současném použití dotazníku, který by se na interiérové proměnné ptal různými otázkami. Tím bych mohla získat ještě další pohled na měřené dimenze. Nicméně rozsah celého testování byl překážkou také pro jeho zařazení – pro budoucí výzkumy na toto téma však tuto další metodu doporučuji. Mým zájmem v této práci bylo prozkoumat oblast vlivu osobnostních charakteristik na preference interiéru komplexně, ukázat na možné souvislosti mezi nimi. Další možné výzkumy by na tyto výstupy mohly navázat, například zavedením dalších osobnostních charakteristik, nebo naopak jiných dimenzí interiéru. Zajímavá by mohla být například spolupráce se studenty architektury při realizaci jejich prací. Jiný pohled na problematiku by mohly poskytnout také kvalitativní rozhovory vedené na téma preferencí interiéru, následně spojené s osobnostním dotazníkem. Domnívám se, že tento výzkumný design by zachytil i mnoho jiných intervenujících proměnných. Velkým přínosem mé práce je snadná možnost aplikace poznatků a stylu uvažování o interiérových preferencích do architektonické a designérské praxe. Poznatky o tom, že osobnost souvisí s určitými preferencemi v interiéru, by mohla sloužit jako nástroj pro lidi navrhující tyto interiéry. Ty by tak mohly být více uzpůsobeny „na míru“ zákazníkům. Za tímto účelem by však samozřejmě bylo nutné provést další sérii výzkumů.

[63]

4. ZÁVĚR Cílem mé práce bylo zmapovat vztah osobnostních charakteristik měřených NEO-FFI dotazníkem s preferencí interiérových charakteristik, tedy konstruktem zaváděným v této práci nově. Z toho důvodu byla povaha výzkumu ve velké míře explorativní. V teoretické části jsem se zabývala osobnostními charakteristikami i tématem psychologie architektury. Konkrétně jsem se věnovala výzkumům, které vedly k operacionalizaci interiérových dimenzí, a také empirickým studiím, na jejichž základě jsem stanovila výzkumné otázky a hypotézy. Téma bohužel není v odborné literatuře dostatečně zakotveno a nebylo možné nalézt vhodné relevantní zdroje, týkající se přesně této problematiky. V závěru teoretické části práce jsem pak položila dvě výzkumné otázky a následně pro obě formulovala hypotézy. Výzkumná část popisuje jak průběh pretestu, tak i samotného výzkumu, a shrnuje výsledná zjištění. Na základě sesbíraných dat potvrzuji řadu hypotéz, které se týkaly vztahů osobnosti a preference interiéru. Například: lidé otevření vůči zkušenosti preferují osobitější pokoje, a naopak méně čistý prostor. Zajímavým zjištěním také bylo, že svědomití muži preferují méně osobité prostory – tento vztah však neplatil pro ženy. Extrovertní lidé upřednostňovali také barevnější pokoje. Identifikovala jsem i rozdíly mezi muži a ženami, které se projevily v drtivé většině interiérových preferencí. V diskuzi všechny tyto výsledky shrnuji a navrhuji postup dalšího testování. Jmenuji též možnosti aplikace poznatků do praxe.

Diplomová práce obsahuje 14 příloh.

[64]

5. BIBLIOGRAFIE 1.

Allesch, C. G. (2003, August). Person and Environment: Reflections on the roots of environmental psychology. Paper presented at the 22nd Annual Conference of the European Society for the History of the Human Sciences. Staženo z http://www.uni-salzburg.at/pls/portal/docs/1/1751271.PDF

2.

Arneill, A. B., & Devlin, A. S. (2002). Perceived quality of care: The influence of the waiting room environment. Journal of Environmental Psychology, 22, stránky 345-360. doi:10.1006/jevp.2002.0274

3.

Augustin, S. (2009). Place Advantage: Applied Psychology for Interior Architecture. New York: John Wiley & Sons.

4.

Bar, M., & Neta, M. (2006). Humans prefer curved visual objects. Psychological science, 17 (8), stránky 645-649. Staženo z http://www.innerbrand.nl/wp-content/uploads/Bar2006.pdf.

5.

Bechtel, R. B., & Churchman, A. (2002). Handbook of Environmental Psychology. New York: John Wiley & Sons.

6.

Bonnes, M., & Secchiaroli, G. (1995). Environmental psychology – A Psychosocial Introduction. London: Sage Publications.

7.

Bringslimark, T., Hartig, T., & Patil, G. G. (2009). The psychological benefits of indoor plants: A critical review of the experimental literature. Journal of Environmental Psychology, 29, stránky 422–433. doi:10.1016/j.jenvp.2009.05.001

8.

Campbell, D. E. (1979). Interior office design and visitor response. Journal of Applied Psychology, 64 (6), stránky 648-653. doi: 10.1037/00219010.64.6.648

9.

Canter, B., West, S., & Wools, R. (1974). Judgements of People and Their Rooms. British Journal of Social and Clinical Psychology, 13 (2), stránky 113– 118. doi:10.1111/j.2044-8260.1974.tb00097.x

[65]

10.

Cassidy, T. (2003). Environmental Psychology – Behaviour and Experience in Context. New York: Tony Psychology Press.

11.

Cosbey, S. (2001). Clothing interest, clothing satisfaction, and self-perceptions of sociability, emotional stability, and dominance. Social Behavior and Personality, 29, stránky 145-152. Staženo z databáze EBSCO.

12.

Cupchika, G. C., Ritterfeldb, U., & Levina, J. (2003). Incidental learning of features from interior living spaces . Journal of Environmental Psychology, 23, stránky 189–197. doi:10.1016/S0272-4944(02)00103-2

13.

Demirbas, O. O., & Demirkan, H. (2000). Privacy dimensions: A case study in the interior architecture design studio. Journal of Environmental Psychology 20, stránky 53-64. doi:10.1006/jevp.1999.0148

14.

Devlin, A. S., Donovan, S., Nicolov, A. N., & Zandan, G. (2009). ‘‘Impressive?’’ Credentials, family photographs, and the perception of therapist qualities. Journal of Environmental Psychology, 29, stránky 503-512. Staženo z databáze Science Direct.

15.

Espe, H., & Schulz, W. (1983). Room evaluation, moods, and personality. Perceptual and motor skills, 57, stránky 215-221. doi:10.2466/pms.1983.57.1.215

16.

Fischera, G. N., Tarquiniob, C., & Vischerc, J. C. (2004). Effects of the selfschema on perception of space at work . Journal of Environmental Psychology, 24, stránky 131–140. doi:10.1016/S0272-4944(03)00052-5

17.

Fornara, F., Bonaiuto, M., & Bonnes, M. (2006). Perceived hospital environment quality indicators: A study of orthopaedic units. Journal of Environmental Psychology, 26, stránky 321–334. doi:10.1016/j.jenvp.2006.07.003

18.

Goffman, E. (1999). Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon.

19.

Hendl, J. (2009). Přehled statistických metod. Praha: Portál.

[66]

20. Hidayetoglu, M. L., Yildirim, K., & Akalin, A. (2012). The effects of color and light on indoor wayfinding and the evaluation of the perceived environment. Journal of Environmental Psychology, 32, stránky 50-58. doi:10.1016/j.jenvp.2011.09.001 21.

Hřebíčková, M. (2011). Pětifaktorový model v psychologii osobnosti: přístupy, diagnostika, uplatnění. Praha: Grada.

22. Hřebíčková, M., & Urbánek, T. (2001). NEO pětifaktorový osobnostní inventář. Praha: Testcentrum. 23. Johnson, T. W., Francis, S. K., & Burns, L. D. (2007). Appearance Management Behavior and the Five Factor Model of Personality. Clothing and Textiles Research Journal (25), stránky 230-243. doi:10.1177/0887302X07302982 24. Jung, C. (1996). Výbor z díla, svazek 1: Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. Kapitola „Obecný popis typů“. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka. 25.

Kaya, N., & Epps, H. H. (2004). Relationship between color and emotion: a study of college students . College Student Journal, 38 (3), stránky 396-405. Staženo z http://www.freepatentsonline.com/article/College-StudentJournal/123321897.html.

26. Kaya, N., & Erkip, F. (2001). Satisfaction in a Dormitory Building - The Effects of Floor Height on the Perception of Room Size and Crowding. Environment and Behavior, 33 (1), stránky 35-53. Abstrakt stažen z http://eab.sagepub.com.sci-hub.org/content/33/1/35. 27.

Knez, I. (2001). Effects of colour of light on nonvisual psychological processes. Journal of Environmental Psychology, 21, stránky 201-208. doi:10.1006/jevp.2000.0198

28. Kostroň, L. (2011). Psychologie architektury. Praha: Grada.

[67]

29. Lea, M.; Spears, R., & de Groot, D. (2001). Knowing Me, Knowing You: Anonymity Effects on Social Identity Processes Within Groups. Personality and Social Behavior, 27 (5), stránky 526-537. Staženo z http://personalpages.manchester.ac.uk/staff/martin.lea/papers/2001EJ%20Lea%20Spears%20DeGroot%20Knowing%20PSPB.pdf. 30. Lewis, A. (1963). The relationships of dress to selected measures of personality in undergraduate women . The Journal of Social Psychology, 59, stránky 119128. doi: 10.1108/13612021011025483 31.

Lindberg, E., Hartig, T., Garvill, J., & Garling, T. (1992). Residential-location preferences across the life span. Journal of Environmental Psychology, 12 (2), stránky 187–198. Staženo z databáze Science Direct.

32. McKechnie, G. E. (1970). Measuring Environmental Dispositions with the Environmental Response Inventory. Environmental Design Research , 320326. Staženo z http://www.edra.org/sites/default/files/publications/EDRA02-McKechnie320-326_0.pdf. 33. Miwa, Y., & Hanyu, K. (2006 ). The Effects of Interior Design on Communication and Impressions of a Counselor in a Counseling Room. Environment and Behavior, 38, stránky 484-502. doi:10.1177/0013916505280084 34. Moody, W., Kinderman, P., & Sinha, P. (2010). Relationships between trying on clothing, mood, emotion, personality and clothing preference. Journal of Fashion Marketing and Management, 14 (1), stránky 161-179. doi:10.1108/13612021011025483 35.

Morrow, P., & McElroy, J. C. (1981). Interior office design and visitor response: A constructive replication . Journal of Applied Psychology, 66 (5) , stránky 646-650. Abstrakt stažen z http://psycnet.apa.org/journals/apl/66/5/646/.

[68]

36. Mulyanegara, R. C., Tsarenko, Y., & Anderson, A. (2009). The Big Five and brand personality: Investigating the impact of consumer personality on preferences towards particular brand personality. Journal of Brand Management, 16, stránky 234 – 247. doi: 10.1057/palgrave.bm.2550093 37.

Raanaas, R. K., Evensen, K. H., Rich, D., Sjøstrøm, G., & Patil, G. (2011). Benefits of indoor plants on attention capacity in an office setting. Journal of Environmental Psychology. (31), stránky 99-105. doi:10.1016/j.jenvp.2010.11.005

38. Ritterfeld, U., & Cupchik, G. C. (1996). Perception of interior spaces. Journal of Environmental Psychology. (16), stránky 349–360. Staženo z databáze Science Direct. 39. Rodemann, P. A. (2009). Psychology and Perception of Patterns in Architecture. Architectural design, 79, (6), stránky 101-107. doi:10.1002/ad.986 40. Sharma, R. S. (1980). Clothing behaviour, personality, and values: A correlational study. Psychological Studies, 25 (2), stránky 137-142. Abstrakt stažen z http://psycnet.apa.org/psycinfo/1981-26914-001. 41.

Smékal, V. (2009). Psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal.

42. Stoeber, J., Otto, K., & Dalbert, C. (2009). Perfectionism and the Big Five: Conscientiousness predicts longitudinal increases. Personality and Individual Differences (47), stránky 363–368. doi:10.1016/j.paid.2009.04.004 43. Svoboda, M. Psychologická diagnostika dospělých . 44. Širůček, J. (2010). Problémy psychologického testování pomocí počítače a v prostředí internetu. Testfórum.cz, 1 (1), stránky 23-26. Staženo z http://testforum.cz/domains/testforum.cz/index.php/testforum/article/view/ 6/6#.UM5NOm_aUhN. 45.

Urbánek, T. (2007). K prezentaci výsledků statistických analýz - I. část. Československá psychologie, 51 (6), stránky 601-609.

[69]

46. Urbánek, T. Š. (2011). Psychometrika: měření v psychologii . Praha: Portál. 47.

Uzzell, D., & Rathzel, N. (2009). Transformation environmental psychology. Journal of Environmental Psychology, 29, stránky 340–350. doi:10.1016/j.jenvp.2008.11.005

48. Walker, A., & Furnham, J. (2001). Personality and Judgements of Abstract, Pop Art, and Representational Paintings. European Journal of Personality, 15, stránky 57-72. doi:10.1002/per.340 49. Wells, M., & Thelen, L. (2002 ). What Does Your Workspace Say about You? : The Influence of Personality, Status, and Workspace on Personalization. Environment and Behavior (34), stránky 300-321. doi:10.1177/0013916502034003002 50. Wilson, M. A., & Mackenzie, N. E. (2000). Social Attributions Based On Domestic Interiors . Journal of Environmental Psychology, 20, stránky 343354. doi:10.1006/jevp.2000.0181 51.

Yildirima, K., Akalin-Baskayab, A., & Celebia, M. (2007). The effects of window proximity, partition height, and gender on perceptions of open-plan offices . Journal of Environmental Psychology, 27, stránky 154–165. doi:10.1016/j.jenvp.2007.01.004

[70]

PŘÍLOHY Příloha č. 1: NEO-FFI dotazník Zadání:Inventář obsahuje 60 výpovědí, kterými byste mohli popsat sami sebe. Přečtěte si pozorně každou výpověď a posuďte, do jaké míry Vás vystihuje. Svoji odpověď označte na připojené škále čísel: 0 - vůbec nevystihuje (výpověď Vás výpověď Vás vůbec nevystihuje), 1 - spíše nevystihuje (výpověď Vás výpověď Vás spíše nevystihuje), 2 – neutrální (ani výstižná, ani nevýstižná výpověď), 3 - spíše vystihuje (výpověď Vás výpověď Vás vůbec vystihuje), 4 - úplně vystihuje (výpověď Vás výpověď Vás úplně vystihuje). Jednotlivé výpovědi nelze posuzovat ani jako správné ani jako nesprávné, a proto není možné dosáhnout dobrých nebo špatných výsledků. Pracujte prosím pozorně a po vyplnění zkontrolujte, zda jste posoudili každou výpověď. Znění dotazníku: 1. Obvykle si nedělám starosti. 2. Mám rád (a) kolem sebe mnoho lidí. 3. Nerad(a) ztrácím čas denním sněním. 4. Snažím se být zdvořilý(á) ke každému, s kým se setkám. 5. Své věci udržuji v pořádku a čistotě. 6. Často se cítím horší než ostatní. 7. Snadno se rozesměji 8. Neměním vyzkoušené způsoby, jak něčeho dosáhnout. 9. Často se dostanu do sporu se svou rodinou nebo spolupracovníky. 10. Svůj čas si dovedu dobře zorganizovat tak, abych vyřídil(a) všechny nutné záležitosti. 11. Pokud jsem vystaven(a) velkému stresu, mám občas pocit, že se zhroutím. 12. Nepovažuji sám (sama) sebe za příliš veselého (veselou). 13. Jsem fascinován(a) motivy, které nalézám v umění a přírodě.

14. Někteří lidé si o mně myslí, že jsem sobecký(á) a egoistický(á). 15. Nejsem příliš systematickým člověkem. 16. Málokdy se cítím osamělý(á) nebo smutný(á). 17. Velmi rád(a) se bavím s jinými lidmi. 18. Je zbytečné, aby člověk naslouchal rozdílným názorům, protože si z nich stejně nedovede žádný vybrat. 19. Raději bych s ostatními spolupracoval(a), než soupeřil(a). 20. Pokouším se o splnění všech svěřených úkolů s maximální svědomitostí. 21. Často se cítím napjatý(á) a nervózní. 22. Jsem rád(a) tam, kde se něco děje. 23. Poezie na mě má malý nebo žádný účinek. 24. Vůči záměrům druhých jsem nedůvěřivý(á) a rezervovaný(á). 25. Mám přesně vymezené cíle a pracuji systematicky na jejich dosažení. 26. Někdy se cítím zcela bezcenný(á). 27. Raději bývám sám (sama) než ve společnosti. 28. Mám-li možnost, rád(a) si dávám nová nebo cizokrajná jídla. 29. Když to člověk dovolí, tak ho ostatní lidé zneužijí pro své cíle. 30. Promarním mnoho času, než se pustím do práce. 31. Málokdy pocítím strach nebo úzkost. 32. Často mám pocit, že překypuji energií. 33. Málokdy si u sebe povšimnu nálad nebo pocitů vyvolaných okolními vlivy. 34. Většina lidí, které znám, mě má ráda. 35. Pracuji tvrdě na dosažení svých cílů. 36. Často mě rozčílí, jak se mnou lidé jednají. 37. Jsem radostný, dobře naladěný člověk. 38. Při řešení závažných životních situací se řídím názory autorit. 39. Někteří lidé mne považují za chladného (chladnou) a vypočítavého (vypočítavou). 40. Pokud něco slíbím, vždy to dodržím. 41. Pokud se něco nedaří, až příliš často se tím nechávám odradit a mám pocit, že to vzdám. 42. Nejsem příliš optimistický(á). 43. Při čtení poezie či pohledu na umělecké dílo mi někdy naskakuje husí kůže a pociťuji mrazení. 44. Ve svých postojích jsem tvrdošíjný(á) a neústupný(á).

45. Někdy na mne není takové spolehnutí, jaké by mělo být. 46. Málokdy jsem smutný(á) a depresivní. 47. Často žiji v rychlém tempu. 48. Nemám zájem hloubat o podstatě světa nebo smyslu existence člověka. 49. Obvykle se snažím být ohleduplný(á) a citlivý(á). 50. Jsem výkonný(á) a svou práci vždy zvládnu. 51. Často se cítím bezmocný(á) a potřebuji někoho, kdo by mi pomohl vyřešit mé problémy. 52. Jsem velmi aktivní. 53. Toužím po poznání a vědomostech. 54. Pokud někoho nemám rád(a), dám to dotyčnému najevo. 55. Snad nikdy nebudu schopen (schopna) uspořádat si své záležitosti. 56. Někdy se tak stydím, že bych se raději neviděl(a). 57. Nebaví mě vést druhé lidi. 58. Často si rád(a) pohrávám s teoriemi nebo abstraktními myšlenkami. 59. Je-li to nutné, neváhám manipulovat lidmi, abych dosáhl(a) toho, čeho chci. 60. Usiluji o dokonalost ve všem, co dělám.

Příloha č. 2: Popis dimenzí a škál v předvýzkumu 1. Velikost pokoje - Popisuje, zda pokoj působí prostorně nebo se zdá spíše malý. Velikost pokoje se vztahuje jak k půdorysné, podlahové ploše, tak k dojmu z proporcí (výška vs. šířka) a jejich vyváženosti.

6. Osobitost - Osobitostí je myšleno cokoli, z čeho lze usuzovat na osobnost člověka. Tedy například fotografie rodiny, obrázky od dětí, hudební nástroj, sbírka, nebo cokoli, kde je znát jakýkoli zájem majitele bytu. Opakem pak je interiér, ze kterého na majitele bytu usuzovat nelze, je prostý prvků, které by ho mohli popisovat.

1 = malý

4. Čistota prostoru - Čistota prostoru se vztahuje k celkové koncepci pokoje, ve kterém není příliš mnoha prvků, na první pohled působí uspořádaně, čistě. Protikladem je interiér, který může být opravdu neuklizený, nebo pouze působí neuspořádaně, bez nějakého řádu; může to být ale dáno jen počtem různých drobných předmětů v pokoji nebo mnoha poličkami a knihovna. 1 = neuklizený

2 = spíše malý

2 = spíše neuklizený

2 = spíše neosobitý

3 = ani malý, ani velký

3 = ani neuklizený, ani uklizený

3 = ani neosobitý, ani osobitý

4 = spíše velký

4 = spíše uklizený

4 = spíše osobitý

5 = velký

5 = uklizený

5 = osobitý

2. Modernost - Moderní interiér odpovídá současným trendům, obsahuje čisté linie, jednoduché tvary a hladké plochy. Naopak tradiční pokoj, nemusí být nutně starý, ale využívá klasické materiály v tradičním duchu, časté je využití dřeva, oblé tvary. 1 = tradiční

5. Živý prvek v prostoru - Živým prvkem v prostoru jsou myšleny květiny, ať už v květináčích nebo řezané, různé přírodniny a také zvířata v akváriích.

1 = není vůbec přítomen

7. Barevnost - Na jedné straně škály se nachází černobílý interiér, pokoj nijak nevynikající svými barvami. Na straně druhé je pestrobarevný pokoj nebo pokoj výrazný různorodostí svých barev. Pokoje s jednou výraznou barvou se nachází uprostřed škály. 1 = černobílý

2 = spíše tradiční

2 = spíše není přítomen

2 = spíše černobilý

3 = ani tradiční, ani moderní

3 = nelze rozhodnout

3 = ani černobílý, ani pestrobarevný

4 = spíše moderní

4 = je spíše přítomen

4 = spíše barevný

5 = moderní

5 = je přítomen ve velké míře

5 = pestrobarevný

3. Osvětlení - Tato dimenze zahrnuje jako osvětlení interiérovými světly, tak oslunění, tedy světlo, které do pokoje dopadá skrz okna. 1 = tmavý 2 = spíše tmavý 3 = ani tmavý, ani světlý 4 = spíše světlý 5 = světlý

1 = neosobitý

Příloha č. 3: Intervenující proměnná – bydlení v dětství velikost pokoje

V garsonce

V rodinném domě

Ve velkém bytě (čtyři a více pokojů)

Ve větší vile (cca 200 m2 a více)

Ve vícepokojovém bytě (do tří pokojů)

Celkem

osvětlení živý prvek barevnost osobitost pokoje v pokoji v pokoji

modernost čistota pokoje prostoru

Průměr

16,50

18,00

16,50

12,50

13,00

9,50

12,50

Počet resp.

2,00

2,00

2,00

2,00

2,00

2,00

2,00

Směrod. Odchylka

0,71

2,83

2,12

0,71

5,66

2,12

0,71

Minimum

16,00

16,00

15,00

12,00

9,00

8,00

12,00

Maximum

17,00

20,00

18,00

13,00

17,00

11,00

13,00

Průměr

13,40

19,90

13,25

11,78

14,09

12,05

12,05

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

309,00

309,00

309,00

309,00

309,00

309,00

309,00

3,58

4,47

3,33

3,60

4,80

4,48

4,19

4,00

10,00

4,00

1,00

2,00

0,00

1,00

Maximum

25,00

33,00

22,00

23,00

27,00

29,00

28,00

Průměr

12,68

20,01

13,59

11,82

14,10

11,50

12,04

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

68,00

68,00

68,00

68,00

68,00

68,00

68,00

3,31

4,08

3,60

3,59

4,45

4,21

3,79

4,00

10,00

3,00

4,00

5,00

4,00

5,00

Maximum

21,00

29,00

20,00

24,00

23,00

23,00

23,00

Průměr

15,14

18,86

13,43

9,00

11,00

13,29

14,29

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

7,00

7,00

7,00

7,00

7,00

7,00

7,00

3,44

3,18

2,37

3,06

5,03

3,99

6,37

10,00

16,00

11,00

6,00

4,00

8,00

5,00

Maximum

20,00

25,00

17,00

13,00

17,00

19,00

21,00

Průměr

12,98

19,81

13,02

11,62

13,78

12,13

12,64

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

259,00

259,00

259,00

259,00

259,00

259,00

259,00

3,53

4,65

3,62

3,53

4,84

4,47

4,52

3,00

7,00

4,00

1,00

2,00

3,00

1,00

Maximum

26,00

35,00

24,00

23,00

25,00

25,00

26,00

Průměr

13,19

19,86

13,20

11,69

13,93

12,03

12,31

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

645,00

645,00

645,00

645,00

645,00

645,00

645,00

3,54

4,48

3,47

3,56

4,78

4,44

4,31

3,00

7,00

3,00

1,00

2,00

0,00

1,00

Maximum

26,00

35,00

24,00

24,00

27,00

29,00

28,00

Příloha č. 4: Intervenující proměnná – bydlení v posledním půl roce

S partnerem nebo partnerkou

S rodiči

S vlastní rodinou

Sám

Se spolubydlícími

Celkem

velikost pokoje

osvětlení pokoje

živý prvek v pokoji

barevnost v pokoji

osobitost

modernost pokoje

čistota prostoru

Průměr

13,49

20,43

12,75

11,49

13,55

12,82

12,87

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

187,00

187,00

187,00

187,00

187,00

187,00

187,00

3,54

4,73

3,67

3,64

4,86

4,67

4,34

3,00

8,00

3,00

1,00

4,00

1,00

1,00

Maximum

26,00

35,00

22,00

24,00

23,00

29,00

28,00

Průměr

13,19

19,36

13,56

11,76

13,76

11,99

12,31

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

160,00

160,00

160,00

160,00

160,00

160,00

160,00

3,48

4,68

3,64

3,34

4,63

4,14

3,84

4,00

7,00

4,00

1,00

2,00

2,00

4,00

Maximum

24,00

30,00

24,00

20,00

25,00

23,00

22,00

Průměr

12,41

19,57

13,43

12,28

14,15

11,70

12,89

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

46,00

46,00

46,00

46,00

46,00

46,00

46,00

3,51

3,49

3,56

3,53

4,66

4,19

3,62

6,00

12,00

5,00

6,00

4,00

0,00

7,00

Maximum

22,00

28,00

19,00

22,00

23,00

20,00

22,00

Průměr

13,21

19,81

13,38

10,64

13,00

11,26

12,79

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

42,00

42,00

42,00

42,00

42,00

42,00

42,00

3,11

4,43

2,89

3,52

4,05

4,24

3,75

7,00

11,00

7,00

3,00

3,00

4,00

3,00

Maximum

20,00

28,00

20,00

16,00

21,00

24,00

21,00

Průměr

12,93

19,80

13,30

11,88

14,47

11,46

11,47

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

210,00

210,00

210,00

210,00

210,00

210,00

210,00

3,64

4,28

3,22

3,65

4,91

4,42

4,69

4,00

8,00

5,00

1,00

2,00

2,00

1,00

Maximum

25,00

33,00

22,00

23,00

27,00

25,00

26,00

Průměr

13,14

19,86

13,22

11,69

13,91

11,99

12,27

Počet resp. Směrod. Odchylka Minimum

645,00

645,00

645,00

645,00

645,00

645,00

645,00

3,53

4,48

3,47

3,56

4,76

4,42

4,29

3,00

7,00

3,00

1,00

2,00

0,00

1,00

Maximum

26,00

35,00

24,00

24,00

27,00

29,00

28,00

Příloha č. 5: Korelace Bige Five s uzavřenými, otevřenými a součtovými škálami Závěrečný součet

velikost pokoje

osvětlení pokoje

neuroticismus

-,057

-,035

-,008

,047

extraverze

-,009

,033

,051

,102**

,015

,040

,059

otevřenost

,065

,069

,035

,096*

,198**

-,128**

-,179**

přívětivost

-,114**

,160**

,009

,128**

,152**

-,053

-,122**

-,056

,073

,077*

,025

-,063

,049

,150**

-,088*

-,151**

,020

-,026

-,061

-,092*

-,147**

,034

,079*

,058

,101**

,068

,047

,070

-,150**

,005

svědomitost

živý prvek barevnost v pokoji v pokoji

osobitost

modernost pokoje

čistota prostoru

,034

-,012

-,105**

Volné otázky neuroticismus extraverze otevřenost

,041

,008

,035

,033

,121**

přívětivost

-,011

,104**

,042

,105**

,028

-,014

-,014

svědomitost

-,001

,073

,022

,017

,051

,019

,093*

neuroticismus

-,034

,015

-,013

,069

,062

,020

-,056

extraverze

-,020

,009

,039

,077*

-,009

,029

,036

otevřenost

,057

,077*

,028

,101**

,181**

-,096*

-,205**

přívětivost

-,119**

,148**

,000

,107**

,164**

-,058

-,131**

svědomitost

-,060

,057

,076

,023

-,091*

,051

,130**

Uzavřené otázky

Příloha č. 6: Hodnocení jednotlivých fotografií v testu interiérových preferencí Průměr Medián foto_01 foto_02 foto_03 foto_04 foto_05 foto_06 foto_07 foto_08 foto_09 foto_10 foto_11 foto_12 foto_13 foto_14 foto_15 foto_16 foto_17 foto_18

2,45 1,93 2,16 2,87 2,81 1,91 2,20 2,15 1,44 3,32 2,35 2,97 2,66 2,15 2,06 2,11 1,91 1,42

3,00 2,00 2,00 3,00 3,00 2,00 2,00 2,00 1,00 3,00 3,00 3,00 3,00 2,00 2,00 2,00 2,00 1,00

Směrodatná odch. 1,106 1,230 1,239 1,098 1,049 1,328 1,198 1,279 1,244 ,799 1,253 ,972 1,045 1,251 1,224 1,160 1,080 1,120

Příloha č. 7: Q-Q ploty závěrečných skórů preference interiéru

Příloha č. 8: Ověření hypotéz velikost pokoje Pearsonův korelační neuroticismus koeficient Signifikance

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

osvětlení živý prvek pokoje v pokoji

barevnost v pokoji

osobitost

modernost pokoje

čistota prostoru

-,057

-,035

-,008

,047

,034

-,012

-,105

,147

,370

,842

,232

,387

,759

,007

Pearsonův korelační koeficient

-,009

,033

,051

,102

,015

,040

,059

Signifikance

,821

,401

,196

,009

,704

,312

,132

Pearsonův korelační koeficient

,065

,069

,035

,096

,198

-,128

-,179

Signifikance

,097

,078

,373

,014

,000

,001

,000

Pearsonův korelační koeficient

-,114

,160

,009

,128

,152

-,053

-,122

Signifikance

,003

,000

,810

,001

,000

,173

,002

Pearsonův korelační koeficient

-,056

,073

,077

,025

-,063

,049

,150

Signifikance

,152

,063

,048

,521

,108

,210

,000

Příloha č. 9: Ověření hypotéz – muži a ženy Pohlaví Muž neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

Žena neuroticismus

extraverze

otevřenost

přívětivost

svědomitost

Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance Pearsonův korelační koeficient Signifikance

velikost pokoje ,149

osvětlení živý prvek barevnost pokoje v pokoji v pokoji -,098 ,046 ,011

osobitost ,067

modernost čistota pokoje prostoru ,015 -,083

,063

,225

,570

,891

,409

,856

,301

-,065

,068

,124

,131

-,136

-,046

,091

,423

,399

,123

,104

,092

,567

,260

,130

,031

-,004

,117

,175

,006

-,122

,106

,699

,964

,146

,029

,945

,130

-,040

,211

,079

,185

,120

-,028

-,095

,620

,008

,327

,021

,137

,726

,238

-,042

,141

-,011

-,005

-,171

,115

,202

,607

,079

,896

,955

,032

,154

,011

-,069

-,118

,000

-,029

-,047

-,037

-,080

,125

,008

,999

,517

,299

,409

,072

,022

-,004

,036

,073

,039

,060

,061

,623

,930

,428

,105

,381

,184

,176

,054

,069

,052

,080

,200

-,173

-,193

,228

,124

,250

,073

,000

,000

,000

-,108

,098

,004

,066

,124

-,072

-,110

,015

,028

,935

,144

,005

,108

,014

-,045

,026

,113

,005

-,057

,025

,149

,316

,567

,012

,915

,202

,583

,001

Příloha č. 10: Fotografie z vlastního výzkumu Fotografie jsou řazeny v pořadí, v jakém byly umístěny ve výzkumu.

Příloha č. 11: Fotografie vyřazené v předvýzkumu

Příloha č. 12: Zadání online dotazníku Název: Jak osobnost člověka ovlivňuje preferenci interiéru a prostoru Úvodní text: Ahoj a dobrý den, obracím se na tebe s prosbou o pomoc s mou diplomovou prací. Ta zkoumá vliv osobnostních charakteristik na výběr různých typů interiéru a vůbec prostorových prvků. Jejím ústředním bodem je dotazník uvedený níže, který ti nezabere více než 15-20 minut. Velmi tě prosím o jeho vyplnění. Co ti za pomoc nabízím já? Na konci celého dotazníku můžeš zadat svůj e-mail, na který ti po vyhodnocení práce (a jejím obhájení :-) pošlu tvé osobní výsledky. Ty se budou týkat jak tvého osobnostního profilu, tak i tvých vlastních interiérových preferencí. Nejenže pro tebe mohou být zajímavé samy o sobě, ale mohou ti být v budoucnu prospěšné i při zařizování tvého pokoje či bytu. Pokud tě zajímají další informace o zkoumaných charakteristikách, o tomto výzkumu a o použitých technikách, najdeš je na konci výzkumu. Děkuji ti pěkně! :-) Jana Mafková

Příloha č. 13: Korelace součtových škál velikost pokoje

osvětlení pokoje

živý prvek v pokoji

barevnost v pokoji

osobitost

modernost pokoje

čistota prostoru

velikost pokoje

1

-,005

-,128**

-,136***

-,009

,340***

,152***

osvětlení pokoje

-,005

1

-,276***

,236***

,309***

,210***

-,023

živý prvek v pokoji

-,128**

-,276***

1

-,068

-,002

-,520***

-,296***

barevnost v pokoji

-,136***

,236***

-,068

1

,542***

-,030

-,245***

osobitost

-,009

,309***

-,002

,542***

1

-,258***

-,635***

modernost pokoje

,340***

,210***

-,520***

-,030

-,258***

1

,608***

čistota prostoru

,152***

-,023

-,296***

-,245***

-,635***

,608***

1

* signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,05 ** signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,01 *** signifikantní na hladině pravděpodobnosti α ≤ 0,001

Příloha č. 14: Deskriptivní charakteristiky celkových skórů preference interiéru

foto 1

nepříjemně

spíše nepříjemně

ani příjemně, ani nepříjemně

spíše příjemně

příjemně

průměr

medián

SD

19

149

118

256

113

2,45

3

1,11

foto 2

81

197

148

148

81

1,93

2

1,23

foto 3

66

162

127

202

98

2,16

2

1,24

foto 4

19

72

113

223

228

2,87

3

1,10

foto 5

13

76

127

244

195

2,81

3

1,05

foto 6

109

179

132

132

103

1,91

2

1,33

foto 7

44

176

146

181

108

2,20

2

1,20

foto 8

74

144

170

141

126

2,15

2

1,28

foto 9

163

240

112

79

61

1,44

1

1,24

foto 10

2

20

66

247

320

3,32

3

0,80

foto 11

60

122

139

197

137

2,35

3

1,25

foto 12

5

55

124

241

230

2,97

3

0,97

foto 13

13

84

175

222

161

2,66

3

1,05

foto 14

63

174

127

184

107

2,15

2

1,25

foto 15

65

176

167

147

100

2,06

2

1,22

foto 16

54

157

197

158

89

2,11

2

1,16

foto 17

63

178

220

146

48

1,91

2

1,08

foto 18

147

244

138

97

29

1,42

1

1,12