VZTAH MEZI OSOBNÍM SMYSLEM ŽIVOTA A VYBRANÝMI OSOBNOSTNÍMI CHARAKTERISTIKAMI ADOLESCENTŮ

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie

VZTAH MEZI OSOBNÍM SMYSLEM ŽIVOTA A VYBRANÝMI OSOBNOSTNÍMI CHARAKTERISTIKAMI ADOLESCENTŮ

RELATIONSHIP BETWEEN PERSONAL MEANING OF LIFE AND SELECTED PERSONAL CHARACTERISTICS OF ADOLESCENTS

Bakalářská diplomová práce

Autor: Martina Schottnerová Vedoucí práce: PhDr. Veronika Kavenská, Ph.D. Studijní program: B7701/Psychologie Studijní obor: Psychologie

Olomouc 2013

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Místopřísežně prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma: „Vztah mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.

V …………………………… dne ……………… Podpis ………………………

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Veronice Kavenské, Ph.D. za odborné vedení této práce, podporu, vstřícnost, trpělivost a podnětné rady a nápady. Děkuji také PhDr. Danielovi Dostálovi, Ph.D. za přínosné konzultace při zpracovávání výzkumné části této práce. Děkuji rovněž respondentům, kteří se výzkumu účastnili.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 5 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 6 1 K SOUČASNÝM PSYCHOLOGICKÝM, SPIRITUÁLNÍM A SOCIÁLNÍM ZÁLEŽITOSTEM ADOLESCENTŮ........ 6 2 OSOBNOST ADOLESCENTA ......................................................................................................................... 8 2.1 Vymezení pojmu osobnost .................................................................................................................. 8 2.2 Osobnost adolescenta a hlavní charakteristiky adolescence .............................................................. 10 2.3 Osobnostní pojetí smyslu života ....................................................................................................... 14 3 SMYSL ŽIVOTA ......................................................................................................................................... 16 3.1 Vymezení pojmu smysl života .......................................................................................................... 16 3.2 Smysl života v pojetí různých myslitelů a představitelů psychologických směrů ............................ 17 3.3 Zdroje smyslu života ......................................................................................................................... 23 3.4 Formování smyslu života u adolescentů ........................................................................................... 25 4 VYBRANÉ VÝZKUMY NA TÉMA OSOBNOST A SMYSL ŽIVOTA .................................................................. 29

VÝZKUMNÁ ČÁST ........................................................................................................... 33 5 CÍL VÝZKUMU, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A VÝZKUMNÉ HYPOTÉZY .............................................................. 33 5.1 Výzkumné otázky ............................................................................................................................. 33 5.2 Výzkumné hypotézy.......................................................................................................................... 34 6 POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU ............................................................................................................... 35 7 POPIS METODOLOGICKÉHO RÁMCE VÝZKUMU ...................................................................................... 38 7.1 Metody získávání dat ........................................................................................................................ 39 7.1.1 NEO pětifaktorový osobnostní inventář .......................................................................................39 7.1.2 Profil osobního smyslu života ......................................................................................................42

7.2 Metody zpracování a analýzy dat ...................................................................................................... 44 8 VÝSLEDKY ................................................................................................................................................ 45 8.1 Výsledky k hlavnímu cíli výzkumu .................................................................................................. 50 8.2 Výsledky k dílčímu cíli výzkumu ..................................................................................................... 53 9 DISKUZE ................................................................................................................................................... 56 10 ZÁVĚRY .................................................................................................................................................. 61

SOUHRN ............................................................................................................................. 62 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY ....................................................... 66 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ....................................................................................... 69 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................. 70

ÚVOD Bakalářská práce pojednává o smyslu života a osobnosti v období adolescence. Období adolescence je charakteristické řadou změn, které přispívají k výrazné proměně osobnosti ve všech jejich aspektech. Osobnost z pohledu biologického, psychologického nebo sociálního je již dlouhou dobu předmětem zájmu psychologů i mnoha výzkumných studií. Spirituálním rozměrem osobnosti se psychologové začali intenzivně zabývat až v posledních 30 letech, přestože již V. E. Frankl a jeho následovníci zdůrazňovali podstatnou úlohu smyslu života, který je součástí tohoto rozměru, v životě člověka. Otázka po smyslu života je součástí lidstva od nepaměti a podle mého názoru nabývá na významnosti i naléhavosti v současné době, která se vyznačuje pluralitou hodnot, přemírou informací, novými možnostmi seberealizace, změnou kvality mezilidských vztahů, zvyšováním nároků na jednotlivce a jeho výkon apod. V rámci toho musí adolescent zvládnout vybudovat jasnou a pevnou vlastní identitu a nalézt spolehlivý osobní smysl života, přičemž oba procesy se odrážejí v jeho osobnosti. Práce je věnovaná problematice osobního smyslu života adolescentů v souvislosti s jejich osobností. Jak smysl života, tak osobnost jsou skutečnostmi komplexními, mnohorozměrnými a souvisejícími i s jinými jevy, o čemž pojednává teoretická část práce. Čtvrtá kapitola teoretické části se zabývá již nastíněnými souvislostmi mezi smyslem života a osobností v dosavadních výzkumech. Hlavním cílem kvantitativně orientovaného výzkumu je zjištění souvislosti mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Výzkum je z části explorační, jelikož dílčím cílem je zjištění souvislosti mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů, čemuž se doposud věnovalo málo pozornosti. Domnívám se, že osobní smysl života hraje důležitou roli v rozhodování, jednání a každodenním žití adolescentů. Hlubší prozkoumání tohoto konceptu, včetně jeho zdrojů, a nalezení určitých souvislostí s osobností může adolescentům pomoci v nalezení individuálního způsobu, jak osobní smysl života rozvíjet a kultivovat v souladu s jejich určujícími osobnostními charakteristikami, a prostřednictvím toho dospět ke spokojenosti v životě i k harmonizaci a stabilizaci vlastní osobnosti. V případě nalezení určitých souvislostí, práce nastíní potenciální oblasti optimálního působení v práci s adolescenty, což pomůže nám, co jsme s nimi v každodenním kontaktu. 5

TEORETICKÁ ČÁST 1 K SOUČASNÝM PSYCHOLOGICKÝM, SPIRITUÁLNÍM A SOCIÁLNÍM ZÁLEŽITOSTEM ADOLESCENTŮ

Období adolescence se ve vyspělých společnostech vyhraňuje jako zvláštní samostatné životní období se specifickými právy, povinnostmi i vývojovými úkoly adolescentů již od konce 19. a především od začátku 20. století. V současné době můžeme pozorovat i rozšiřování tohoto období oddálením nástupu plné dospělosti ve vztahu s rostoucími nároky vyspělé společnosti na dospělého člověka a s tím související potřebou delší přípravy adolescentů ke zvládnutí všech společenských úkolů. Adolescenti vytvářejí specifickou subkulturu s odlišným vyjadřováním, oblečením, úpravou i názory (Langmeier, Krejčířová, 2006). Adolescenti tedy získávají dostatek prostoru, času i ochrany ke zvládnutí vývojových úkolů a výrazné proměně osobnosti. Pro toto období je charakteristické budování vlastní identity, která se odráží v osobnosti adolescenta, i zvýšený zájem o existenciální otázky, včetně otázky po smyslu života. Adolescenti kladou důraz na vlastní vzhled, což je nejen typické pro toto období, ale můžeme zde zvažovat i roli médií a společnosti, které proklamují ideál krásy a s ním spojují i jiné kvality jako např. úspěšnost, oblíbenost, spokojenost, zdraví. Stejně tak jsou adolescenti zaměřeni na výkon. Opět, období adolescence je obdobím výkonnosti, fyzické zdatnosti a duševní svěžesti, ovšem roli zde může hrát i zaměření současné společnosti na výkon, zisk, soutěživost a osobní prospěch. Významné jsou pro adolescenta mezilidské vztahy (vrstevnické, přátelské i erotické). Podle mého názoru mezilidské vztahy v současné

době

získávají

novou

kvalitu

v důsledku

rozvoje

komunikačních

a informačních technologií, které hrají podstatnou roli v životě adolescentů, ale také v důsledku zrychleného tempa doby. Přesto adolescent touží, zvlášť ke konci období, po hlubokých a stálých přátelských a erotických vztazích. Intimita jako pocit blízkosti, vzájemného porozumění a sdílení, překročení hranic vlastního já, je pro adolescenty stále významnou hodnotou. Současná společnost se vyznačuje intenzivním technologickým rozvojem, rozmanitostí, proměnlivostí, přemírou možností a produkcí lákavých příjemností. Ve většině případů se opomíjejí tradice, hlubší kulturní a spirituální hodnoty. Společnost je zaměřena materiálně, výkonově, konzumně a individualisticky (Fromm, 1994; Machovec, 6

2002; Frankl, 2006; Langmeier, Krejčířová, 2006). Jednotlivec má značný prostor pro osobní svobodu, nové příležitosti pro seberealizaci, objevování a aktivizaci vlastních schopností (Macek, 2002). Toto uspořádání společnosti je v mnohém výhodnější než uspořádání předešlá, ale adolescentům v mnoha případech komplikuje budování vlastní identity, formování smyslu života a harmonický rozvoj osobnosti. Můžeme tedy v souvislosti s tím poznamenat, jak krásně formuloval Machovec (2002, 23), významný český filozof, že každý z nás, včetně adolescentů, „jedná vlivem zmateně se měnících, většinou krátkodobých a krátkozrakých zájmů, obav, přání, vášní atd. Hledat smysl našeho života tedy znamená orientovat se v tomto chaosu a pak nalézt a vytvářet cesty, jak se z něho dostat“. Preferování tržního, konzumního a vlastnického způsobu existence může vyústit v odcizení vlastní identity i vlastního života (Fromm, 1994). Frankl (2006) uvádí, že v důsledku nastavení moderní společnosti se často setkáváme u mladých lidí s existenciálním Potenciálními

vakuem následky

(pocitem

bezesmyslnosti,

existenciálního

vakua

pak

vnitřní mohou

prázdnoty být

a

nudy).

konformismus,

totalitarismus, neuroticismus, přehnaná sebereflexe nebo přehnaná seberealizace. Mějme na paměti, že smysl života má významnou úlohu v osobnosti nejen adolescenta, především v regulaci prožívání a jednání (Smékal, 2004).

7

2 OSOBNOST ADOLESCENTA Období adolescence, vymezené přibližně od 15 do 20 let s určitou individuální variabilitou (zejména v oblasti psychické a sociální), je obdobím výrazných změn celé osobnosti, které spějí k harmonizaci duševního vývoje a ke stabilitě a integritě adolescentní osobnosti připravené ke vstupu do života dospělých. V této kapitole věnuji pozornost některým podstatným změnám osobnosti adolescenta a základním psychologickým charakteristikám tohoto období s důrazem na hledání a utváření identity adolescenta a s tím úzce souvisejícím hledáním a objevováním smyslu života, který je předmětem mého zájmu v následující kapitole. Než se ovšem dostanu k právě uvedeným tématům, považuji za důležité vymezit pojem osobnost a nastínit jeho různá teoretická pojetí.

2.1 Vymezení pojmu osobnost Pojem osobnost byl zaveden do psychologie na počátku 20. století v souvislosti s potřebou zkoumat duševní život člověka jako celek, jako vnitřní uspořádání duševního života vyznačující se určitou organizovaností a funkční jednotou (Nakonečný, 2009). Psychologie doposud nedospěla k jednotné a vyčerpávající definici tohoto pojmu. Snad každý psycholog, který se osobností více či méně zabýval, se pokusil o vlastní definici tohoto pojmu. Díky tomu můžeme v současné psychologii nalézt řadu různých pojetí, modelů a teorií osobnosti. Již v roce 1937 Allport vypracoval seznam více než 50 definic osobností, které podrobil zkoumání, a psychologie osobnosti v současnosti nabízí téměř 200 definic osobnosti (Smékal, 2004). V soudobých vymezeních osobnosti se zohledňuje biologická, psychická, sociální a spirituální dimenze osobnosti. Součástí spirituální dimenze osobnosti je smysl života. Termín osobnost je odvozen z termínu osoba korespondujícím s latinským termínem persona. Výraz persona původně označoval masku, kterou si nasazovali herci antického dramatu. Domníváme se, že význam slova persona pochází z per-sonare, česky proznívati, zníti skrz. Význam slova se začal posouvat a z masky, která dávala člověku určitou tvářnost, se rozšířil na tvářnost člověka vůbec, na jeho vnější výraz a později i na jeho povahu. Antický termín persona a odpovídající řecké prosopon lze také vyložit ze slovního spojení per se esse, což lze interpretovat ve významu být o sobě, být sebou. Včetně termínů osoba a osobnost se v této oblasti užívá také termínů osobitost, individualita a jedinečnost (Smékal, 2004). 8

V užívání pojmu osobnost existuje mezi psychology značná shoda. Jsme si vědomi, že jde o pojem obsáhlý, který není možné vymezit stručným výrokem. Z tohoto důvodu se v psychologii osobnosti setkáváme s tolika rozdílnými definicemi osobnosti, přičemž každý autor usiluje ve svém vymezení tohoto pojmu o vystižení těch nejpodstatnějších znaků (Blatný, 2010). Vyzdvihováno především je, že osobnost „představuje souhrn, souvislost či propojení charakteru, temperamentu, schopností a také konstitučních vlastností člověka“ (Cakirpaloglu, 2012, 16). V rámci filozofického přístupu se klade důraz na podstatu a určenost osobnosti. Zde se zvlášť užívá termínu jako osobitost a jedinečnost ke zvýraznění neopakovatelnosti osobnosti, skutečnosti, že každý člověk má zcela neopakovatelný a sobě vlastní běh života a své osobní prožitky a činy. V rámci tohoto přístupu lze zmínit trojdimenzionální model osobnosti, v němž je osobnost popsána v rámci biologické, psychosociální a duchovní (spirituální) dimenze, které korespondují se třemi světy našeho života: světem přírody a věcí, světem lidské mysli a lidských vztahů a světem kultury. V případě spirituální dimenze se zdůrazňuje úloha smyslu v regulaci lidského prožívání a jednání. Spiritualita, kterou se člověk otvírá říší hodnot a smyslu, je jedním ze zdrojů utváření osobnosti (Smékal, 2004). Cakirpaloglu (2012, 19) uvádí, že psychologové se shodují ve vymezování osobnosti v tom, že jde o „poměrně stabilní, komplementární a konzistentní systém jedinečných

vlastností,

obsahů

a

projevů

člověka“.

Osobnost

je

jedinečnou

a neopakovatelnou konstelací psychosociálních vlastností konkrétního jedince. Je charakterizována vědomím a sebeuvědoměním. Je výsledkem procesů socializace a učení. Podle Nakonečného (2009, 10) pojem osobnost „vyjadřuje vnitřní organizaci duševního života člověka, skutečnost, že je jednotou dílčích funkcí, že tedy funguje jako jednotný celek interindividuálně odlišných dispozic a jako takový vytváří smysluplné souvislosti s vnějšími projevy, tj. s chováním individua“. Smékal (2004, 27) definuje osobnost v rámci systémového přístupu k osobnosti jako „individualizovaný systém (integrace) psychických procesů, stavů a vlastností, které jednak vznikají socializací (působením výchovy a prostředí), jednak přetvářením vrozených vnitřních podmínek bytí člověka, a determinují a řídí předmětné činnosti jedince, jeho sociální styky a duchovní vztahy“.

9

Drapela (2001, 14) definuje osobnost jako „dynamický zdroj chování, identity a jedinečnosti každé osoby“. Rozmisťuje definice osobnosti na osu spojující zcela opačné názory. Na jedná straně jsou teoretici Já, kteří vnímají osobnost jako něco, co skutečně existuje a má skutečné účinky, na druhé straně jsou behavioristé, kteří vnímají osobnost jako pouhou odvozeninu z chování, které je samo jediným přímo pozorovatelným a měřitelným jevem. To, co děláme a autenticky prožíváme, z nás dělá to, co jsme, nikoli to, co si myslíme, že jsme nebo to, co chceme být. Osobností jsme, pokud naše činy vycházejí z nás samých, pokud vyjadřují naše poznání, zkušenost, dovednost a nejsou jen mechanickým napodobením, kopií vzoru nebo ztělesněním role, o níž se domníváme, že nám pomůže získat a zastávat určitou pozici. Jsme osobností, pokud jsme autory našich činů. To, že člověk zaujímá určitý sobě vlastní a jedinečný vztah k jednotlivým oblastem a cílům vlastního života, a že určitým způsobem zvládá nároky života, je výsledkem osobnosti. V osobnosti se spojují vrozené i získané dispozice a způsoby vlastního poznávání a jednání, které určují a regulují náš obraz světa a programy činností (Smékal, 2004). V současné době patří k základním tématům psychologie osobnosti včetně temperamentu, rysů, motivů, kognice, utváření a vývoje osobnosti, také osobní pohoda, lidské přednosti a ctnosti a spiritualita (smysl života), jelikož každý z nás si přeje prožívat život dobrý a plnohodnotný (Blatný, 2010). Smékal (2004, 34) vyvozuje v návaznosti na postuláty logoterapie, že „osobnost je smysl života člověka a způsob, jakým člověk tento smysl ve svém životě uskutečňuje“.

2.2 Osobnost adolescenta a hlavní charakteristiky adolescence Na utváření osobnosti adolescenta se podílí řada významných změn specifických pro toto období. Můžeme říci, že dochází ke komplexní proměně osobnosti. Období adolescence se v literatuře vymezuje různě. Někteří autoři pojmem adolescence označují celé období dospívání, zhruba od 11 do 20 let, tedy včetně období pubescence (viz např. Macek, 2003 nebo Vágnerová, 2005). Osobně se přikláním k druhé skupině autorů, pro něž období adolescence trvá zhruba od 15 do 20 až 22 let (viz např. Langmeier, Krejčířová, 2006 nebo Říčan, 2004). Toto období se vyznačuje intraindividuální variabilitou, rozdílem v nástupu a průběhu fyzických, psychických i sociálních změn u téhož jedince, a interindividuální variabilitou, rozdílem v nástupu 10

a průběhu výše uvedených změn mezi chlapci a dívkami, ale i u téhož pohlaví (Langmeier, Krejčířová, 2006). Adolescence je specifickým vývojovým obdobím v procesu celoživotního utváření osobnosti. Obdobím, v němž se celospolečensky uznalo, že i hledání sebe sama má svou hodnotu a vážnost. Zdůrazňuje se především aktivní participace adolescenta na jeho vlastním vývoji (Macek, 2003). Osobnost adolescenta se mění v důsledku změn v oblasti fyzické, psychické a sociální. Uvádím nejpodstatnější z nich podle Vágnerové (2005), Langmeiera a Krejčířové (2006): 

oblast těla: dosažení plné reprodukční zralosti, zesílení významu vlastního tělesného vzhledu,



kognitivní oblast: osvojení si formálně abstraktního způsobu myšlení a dosažení vrcholu jeho rozvoje, rozvoj kritického myšlení, rozvoj metakognice - zlepšení odhadu vlastních schopností, dovedností a možností,



oblast emocí: stabilizace emočního prožívání,



konativní oblast: rozvoj volních vlastností, především vytrvalosti a sebeovládání, v mnoha případech dosažení postkonvenční úrovně morálky, získání zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí a život,



sociální oblast: emancipace od rodiny, častější a významnější vrstevnické vztahy, trvalejší a hlubší erotické vztahy, změna sociálního postavení ve společnosti, nové sociální role (předprofesní role učně nebo studenta, role člena určité skupiny, role blízkého přítele, role partnera apod.), volba budoucího pracovního uplatnění, rozvoj, diferenciace a nápaditější projevy prosociální tendence, sklon k experimentování a rizikovému chování.

Říčan (2004) dodává, že jedinec je v tomto období nejkrásnější, tělesně a duševně nejsvěžejší, nejdychtivější a nejbystřejší. Zřejmá je potřeba adolescenta výrazně se lišit od jeho okolí (ve vzhledu, komunikaci, oblékání, hudbě apod.). Z tohoto důvodu někdy hovoříme o subkultuře mladých lidí či jejich specifickém životním stylu (Macek, 2003).

11

Jedním z úkolů adolescenta je emancipovat se od rodiny, získat samostatnost, osvojit si zodpovědnost za vlastní rozhodnutí a činy a po bouřlivém procesu separace obnovit pozitivní vztah k rodičům a jejich hodnotám. Díky výše uvedeným procesům vzrůstá u adolescenta význam vztahů k vrstevníkům, přátelům a partnerům. Přátelský vztah umožňuje sdílet trápení, bolest, prožitky, vytvářet hodnotový systém. Milostný vztah umožňuje sblížení, milovat a být milován. V tomto období se o vztazích mluví více než kdykoli jindy v životě. Milostný život adolescenta je intenzivní a rozmanitý. V počátcích tohoto období můžeme pozorovat spíše sklon k experimentování, později spíše sklon k zodpovědnějším a hlubším vztahům, v nichž převládá erotika nad sexualitou, kde oddanost a věrnost jsou důležitými součástmi prožívaného citu (Říčan, 2004). Pro adolescenta je významná potřeba pozitivních vztahů s druhým lidmi, do níž řadíme i potřebu blízkých vztahů, potřebu sociálního schválení a potvrzení vlastní hodnoty druhými lidmi (Macek, 2002). Autoři se shodují v tom, že adolescenti objevují nové zájmy či prohlubují zájmy původní. Významné místo zaujímají aktivní zájmy, které ve srovnání se studiem či prací, umožňují svobodnější sebevyjádření, rozvíjení osobnosti a pospolitosti. Mnoho času adolescent věnuje zdlouhavým a zaujatým rozhovorům s vrstevníky. Tyto rozhovory umožňují řešit otázky smyslu života, získávat zkušenosti všeho druhu, procvičovat konverzaci jako umění mluvit i poslouchat a brát partnera vážně (Říčan, 2004). Komplexní proměna osobnosti adolescenta nese v sobě potenciál výzvy a možnosti dalšího seberozvoje. Adolescent usiluje o nové sebevymezení, hledá jeho smysl i kontinuitu, osvojuje si nové kompetence, získává nové role a s tím i nové sociální postavení, zaujímá nové postoje vůči sobě i vnějšímu dění. Intenzivní je sebepoznávání a žádoucí je sebeakceptace nového Já. Sebepojetí adolescenta je již konzistentnější, diferencovanější, integrovanější a méně ovlivnitelné aktuálními podněty (Vágnerová, 2005). Důležitými oblastmi sebepojetí adolescenta jsou výkonové charakteristiky, charakteristiky, kterými se vymezuje v interpersonálních vztazích jako např. dominance, sociální prestiž, přátelskost, sympatičnost, a charakterové vlastnosti jako např. upřímnost, čestnost, spravedlnost (Macek, 2003). I sebehodnocení se stává stabilnějším a méně ovlivnitelným situačními výkyvy (Vágnerová, 2005). V osobnosti adolescenta se výrazně odráží proces hledání a budování vlastní identity. Identita se vyvíjí v průběhu celého našeho života, ovšem období adolescence je 12

vrcholem tohoto procesu (Říčan, 2004). Erikson (1999, 2002) považuje nalezení a utvoření osobní identity za hlavní vývojový úkol tohoto období. Podle Říčana (2004, 217) „mít identitu znamená znát odpověď na otázku, kdo jsem, znát sám sebe, rozumět svým citům, vědět, kam patřím, kam směřuji, čemu doopravdy věřím, v čem je smysl mého života. Znamená to jistotu sebou samým, zodpovědnost za své činy, realistické sebevědomí, znalost svých možností a mezí … Znamená to vědět o své jedinečnosti …“. Identita je pojmem frekventovaným, známým, ale z hlediska vymezení těžko uchopitelným. Sám Erikson (1999, 72) se bránil přesné definici toho pojmu a uvádí, že „proces formování identity se vynořuje jako vyvíjející se konfigurace – konfigurace, která postupně integruje konstituční danosti, svébytné libidinosní potřeby, upřednostňované schopnosti, úspěšné sublimace a konsistentní role“. Gullota a kol. (in Vágnerová, 2005, 402) chápou „rozvoj identity jako dynamický proces experimentace, volby a integrace různých složek sebepojetí i představ o vlastní osobnosti“. Proces hledání identity především označuje proces poznávání sebe samého (Říčan, 2004). Sebepoznání znamená především poznat své možnosti i meze, přijmout vlastní jedinečnost i s některými omezeními a nedostatky (Langmeier, Krejčířová, 2006). Hledání identity bývá spojeno i s aktivní experimentací a aktivním sebeutvářením. Snažíme se být sami sebou (Langmeier, Krejčířová, 2006). Identita souvisí s našimi základními osobními motivy a hodnotami, s mravními zásadami a vlastními schopnostmi (Říčan, 2004). Můžeme rozlišit osobní a sociální aspekt identity. První se vytváří ze sebereflexe a sebehodnocení. Důležité je vědomí vlastní jedinečnost, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči jiným. Dává odpověď na otázku „kdo jsem“ a je spojen se zážitkem „já jsem já“. Druhý aspekt se týká pocitu začlenění, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích i čase. Dává odpověď na otázky „kam patřím“, „čeho jsem součástí“, „odkud pocházím“ a „kam směřuju“. Přerůstá hranice existenciálního zážitku vlastního já (Macek, 2003). V procesu hledání a utváření identity se můžeme často setkat s adolescentním moratoriem,

provizorním

způsobem

existence

(Říčan,

2004).

Adolescentním,

psychosociálním moratoriem rozumíme období sexuálního a kognitivního zrání s dosud schvalovaným odkladem definitivních závazků. Zajišťuje relativně volný prostor pro experimentování s rolemi a interpersonálními vztahy. Ctností tohoto období je věrnost jako obnovení schopnosti důvěřovat druhým a důvěřovat sobě na vyšší úrovni, jako požadavek být důvěryhodný a být schopen prokázat vlastní věrnost věci jakékoliv ideologické příslušnosti (Erikson, 1999). Selhání v tomto vývojovém úkolu se projevuje dosažením 13

neautentické identity, kdy se adolescent identifikuje s vlastním vzorem či hrdinou za úplné ztráty vlastní identity, nebo zmateností rolí (Erikson, 2002). Spirituální identita (s níž souvisí i formování smyslu života) může být pro adolescenta základem celé životní orientace, dokonce jádrem osobnosti. Potřeba vztahu k něčemu, co nás přesahuje, čemu se můžeme svobodně a radostně odevzdat, je nám vlastní (Říčan, 2004). Nedostatečná či chybějící saturace této potřeby může být příčinou neurotických projevů a onemocnění. Na význam spirituální složky identity upozornili i Langmeier a Krejčířová (2006). Podle nich se mnozí adolescenti intenzivně zabývají a vyrovnávají s otázkou víry v tom nejširším slova smyslu. Nalézt odpověď na tuto otázku pomáhá při hledání vlastní jedinečnosti a dlouhodobé orientace. Erikson (1999) pracuje s pojmem existenciální identita jako určitým citlivým vědomím vlastní existence a vášnivým zájmem o ideologické hodnoty všeho druhu (náboženské, politické, intelektuální), u některých adolescentů označuje i přijetí ideologie přizpůsobení se dobovým vzorcům přizpůsobení a úspěchu. Identita se odvíjí od vědomí vlastní jedinečnosti, autentičnosti a základního vymezení sebe sama. Cílem je dosažení vědomí vlastní stability a kontinuity. Zahrnuje v sobě sebereflexi, sebepojetí a sebehodnocení. Hledají se odpovědi také na otázky související s vlastním postavením ve světě a směrem života, se smyslem a vůdčími hodnotami, s pocitem vlastní kompetence, spokojenosti se svým životem a kvalitou prožívání, s hodnocením vlastního vlivu na svůj život (Macek, Mareš, Ježek, Valášková, 2002; Macek, 2003).

2.3 Osobnostní pojetí smyslu života Proces hledání smyslu života je součástí spirituální dimenze osobnosti. Spiritualita je v posledních desetiletích velmi populárním pojmem, nejen v psychologii. Existují různá pojetí tohoto pojmu, přičemž se osobně přikláním k humanisticko-fenomenologickému pojetí spirituality, které nastínil Elkins (1988, in Říčan 2006; 2007). Tato spiritualita má hned

několik

komponent

vztahujících

se

k transcendentnu,

životnímu

poslání,

autentickému hledání osobního smyslu života, zakoušené posvátnosti života, nezávislosti na materiálních hodnotách, altruismu (soucitu, aktivní lásce a touze po spravedlnosti pro celé lidstvo), oddanosti myšlence zlepšení světa, vědomí tragičnosti lidské existence a prožitkům ze vztahu k sobě, k druhým, k přírodě a k tomu, co považuje člověk za Nejvyšší. Říčan (2006; 2010), český psycholog zabývající se intenzivně touto 14

problematikou, pojímá spiritualitu jako integrující centrum motivů, postojů, citů i kognitivní orientace, jádro osobní identity a smyslu života. Slabost nebo absence tohoto centra může znamenat nezralost nebo rozklad osobnosti. Podstatným aspektem spirituality tedy může být existenciální zaujetí otázkou po smyslu života. Tento autor vnímá proces hledání smyslu života jako bytostný fenomén kulturního lidství a mocný faktor osobnostní struktury. Podle Smékala (2004), předního českého psychologa, je smysl života jedním z motivů či dokonce vůdčím ohniskem osobnosti. Frankl (2006) v rámci logoterapii vymezil pro smysl života dimenzi osobnosti, kterou nazval jako duchovní dimenzi, nebo také noologickou nebo noetickou dimenzi. Wong (1998c, in Halama, 2007) vymezil tři základní dimenze osobnosti: tělesnou, psychickou a spirituální. Noetický rozměr se nachází v oblasti překrývání dimenze psychické a spirituální a zahrnuje vůli ke smyslu, duchovní hodnoty a přesvědčení, morální usuzování a pozitivní přístup k utrpení. Halama (2007) uvádí dvě základní funkce smyslu života v osobnostní struktuře. Smysl života má potenciál integrovat kognitivní, motivační a afektivní složky osobnosti do souvislého celku tak, aby osobnost fungovala adekvátně a harmonicky. V pojetí Weisskopf-Joelsonové (1968, in Halama, 2007) smysl života integruje osobnost třemi způsoby: sjednocuje soukromý a veřejný život, zprostředkovává porozumění vlastnímu životu a může být účelem nebo cílem v životě. Druhou funkcí smyslu života je funkce regulační. Obsahem smyslu života jsou mimo jiné základní přesvědčení a cíle člověka. Ty jsou prostředkem porozumění světu a událostí, vlastnímu postavení ve světě, ale také vlastnímu poslání, životní orientaci a základním normám našeho jednání. Smysl života tedy reguluje naše jednání (Halama, 2007). Baumeister (1991) dodává, že smysl života je zdrojem pro naše rozhodnutí a pro určení směru vlastních aktivit. Wong (2011) v souladu s Weisskopf-Joelsonovou (1968, in Halama, 2007) a Halamou (2007) také smyslu přisuzuje centrální, integrující funkci u základních potřeb člověka, cílů, výkonu a kontroly, hodnot a vlastního hodnocení, a regulační funkci v motivační (životní cíle a záměry, hodnoty), v kognitivní (porozumění sobě a vlastnímu života, pocit soudržnosti), v morální/spirituální (zodpovědnost, konání toho, co je správné a co je dobré) a v afektivní (prožívání a hodnocení) struktuře osobnosti.

15

3 SMYSL ŽIVOTA Smysl života je individuální, subjektivní a spirituální záležitostí každého z nás. Otázku po smyslu života si pokládáme v různých situacích našeho života, v situacích pro nás důležitých či náročných, v situacích, kdy máme potřebu ptát se „proč“ a máme potřebu hledat, nacházet a přisuzovat význam událostem, které se nám dějí. Smysl života je také předmětem řady filozofických, náboženských a vědeckých úvah. Zabývají se jím tedy jak odborníci, tak laici. Hledání osobního smyslu života je v popředí zájmů adolescentů. V následujících kapitolách se zabývám smyslem života a jeho vymezením, jeho uchopením různými mysliteli a představiteli psychologických směrů, jeho potenciálními zdroji a jeho formováním v průběhu adolescence.

3.1 Vymezení pojmu smysl života Pojem smysl života je obtížné jasně a přesně definovat. Je pojmem multidimenzionálním. Tavel (2007) uvádí, že na světě existuje přibližně 170 definicí smyslu života. Samotné slovo smysl je slovem mnohovýznamovým. Můžeme jím rozumět hodnotu či důležitost určité události či věci. Užíváme jej také pro vyjádření účelu, záměru, směru, důvodu jednání (dění) či pro vyjádření chápání a pochopení určité věci (např. smysl pro humor, smysl pro detail). Lze jej použít i pro vyjádření celkového zaměření lidské existence (Křivohlavý, 2006). Toto slovo má i další významy, které není třeba uvádět vzhledem k zaměření tohoto textu. V rámci tohoto textu používám slovo „smysl“ ve významu existenciálního smyslu, smyslu naší vlastní existence nebo smysluplnosti našeho jednání a bytí. V tomto významu slova jde o porozumění, jak události v našem životě spolu souvisejí a zapadají do kontextu našeho života. Snažíme se poznat smysl života a zjistit, proč stojí za to žít, o něco se snažit, něco dělat (Křivohlavý, 2006). Smysl života můžeme podle psychologického slovníku vymezit jako „účel života; vnitřní, duševní smysl určitého cíle či zaměření v životě člověka nebo v samotné existenci, bytí; … smysl života je cesta k oslabení negativních stavů“ (Hartl, Hartlová, 2010, 536).

16

Užívá se různých pojmů jako např. smysl v životě, životní smysl, smysl existence, osobní smysl, osobní smysl života. V anglickém jazyce the meaning of life, the existential meaning, the life meaning nebo the personal meaning (Halama, 2007). Reker (in Tavel, 2007, 99) „definuje smysl jako stav, kdy má člověk životní cíle, pocit směru, pořádku a důvodu k existenci“. Wong (in Tavel, 2007, 99) „definuje smysl života jako individuální konstruovaný kognitivní systém, který dává životu osobní hodnotu“. Halama (2007, 56) vymezuje smysl života konkrétního jednotlivce jako „osobní systém přesvědčení, cílů a hodnot, který člověku umožňuje prožívat a uvědomovat si a řídit svůj život jako hodnotný, účelný a naplňující“. Užíváme také pojmů jako smysluplnost, naplněnost smyslem, naplněnost potřeby smyslu, pociťování smyslu života, vědomí smyslu života, pocit smysluplnosti, které vyjadřují úroveň prožívaného smyslu života. Většinou užíváme ve spojení s přídavnými jmény jako nízký, vysoký, intenzivní (Halama, 2007). Křivohlavý (2006) chápe smysluplnost jako výraz hodnoty, kterou připisujeme událostem a běhu života, a významu, který přikládáme vlastní existenci. Reker a Wong (1988, 221, cit. Křivohlavý, 2006, 50-51) uvádějí: „Smysluplností života je možno rozumět jako uvědomování si řádu, souvislostí a účelu vlastní existence a dosahování hodnotných cílů i s tím související pocity naplnění“. Stav chybějícího smyslu života nebo nedostatečně vyvinutého smyslu života se označuje pojmy jako pocit bezesmyslnosti, smysluprázdnota, nenaplněnost potřeby smyslu, existenciální prázdnota, existenciální frustrace, existenciální vakuum (Halama, 2007). Osobně si pojem smysl života vysvětluji jako pojem zahrnující životní zaměření, které vychází z našich potřeb, cílů a hodnot a dává tak význam našemu jednání a událostem, které prožíváme. Toto životní zaměření vede k seberealizaci (v pojetí Maslowa jako tendenci k uskutečnění vlastních možností) a k pocitům spokojenosti a štěstí (v pojetí Frankla jako vedlejšího produkt oddání se nějaké věci, službě nebo lásce k osobě).

3.2 Smysl života v pojetí různých myslitelů a představitelů psychologických směrů Tuto kapitolu věnuji stručnému představení smyslu života v pojetí různých myslitelů a představitelů psychologických směrů. Pro některé z nich se stal smysl života ústředním či významným bodem teorie, pro zbývající byl doplňujícím bodem jejich teorie. V uvedených teoriích je možné si všimnout určitých náznaků souvislosti se zdravím 17

a některými charakteristikami osobnosti. Cílem kapitoly je seznámit se s rozdílnými i blízkými pojetími smyslu života, poukázat na mnohorozměrnost pojmu a jeho souvislost s dalšími jevy a tím prohloubit naše porozumění, nikoli podat úplný a přesný přehled definicí a teorií. A. Adler, rakouský psychiatr působící ke konci svého života v USA, zakladatel individuální psychologie, věnoval smyslu života celou knihu. Přestože kniha nese název Smysl života, v knize se přímo s tímto pojmem setkáme jen zřídka. Smysl života je zde vysvětlován pomocí zákonu pohybu k dokonalosti (pocitu sounáležitosti), životního stylu a životních úkolů. Chování člověka v životě vyplývá z jeho mínění o vlastních silách, schopnostech a životních skutečnostech. Mínění o sobě a životě utváří subjektivní obraz světa a určuje myšlení, cítění a jednání člověka. Toto mínění závisí na životním stylu, který se utváří v raném dětství (přibližně kolem 5 let dítěte) a je ovlivněn rodinným prostředím. Životní styl představuje celkové zaměření člověka v životě a vyjadřuje i přístup člověka k řešení základních životních úkolů, které se vztahují k otázkám pospolitého života, práce a lásky. Zdravý životní styl se vyznačuje spokojeností člověka, harmonickým soužitím s ostatními a aktivním podílem na zlepšení světa. Uplatňují se zde i tendence překonání pocitu méněcennosti a dosažení pocitu převahy. Důležitou roli hraje tvořivé já, které integruje životní okolnosti člověka a dodává jim osobní smysl. Zákon pohybu má podobu vnitřního souboru požadavků, které regulují energii tvořivého já určitým směrem a k určitému cíli. Poskytuje člověku odpověď na otázku, oč mu jde a proč mu jde právě o to. Jde o směr našeho vývoje, o zdokonalování, o aktivní přizpůsobení se vnějším podmínkám, jehož cílem je pocit sounáležitosti projevující se schopností a připraveností spolupracovat s druhými a být pro ně přínosem. Život mající smysl je životem ve prospěch společenství při realizaci pocitu sounáležitosti. Patologie, projevující se nezdravým životním stylem, mylným míněním o sobě a životě, fiktivními cíli, nabývá různých podob např. neuróz, protispolečenského chování (Adler, 1995). C. G. Jung, švýcarský psychiatr a zakladatel analytické psychologie, uvádí, že dětství a mládí je obdobím vzestupu, rozvoje, expanze a boje o dobrou pozici ve společnosti. Mladý člověk opouští dětskou nevědomost a intenzivně se angažuje ve vlastním životě. Nemá prostor a čas věnovat se vlastními nitru a hledání smyslu a pravdy svého života, protože buduje svoji personu, povrchovou složku osobnosti, kterou se prezentuje svému okolí. Člověk má na své personě pracovat, ale nemá se s ní příliš identifikovat, jelikož jeho hlavním posláním v druhé polovině života je individuace. Proces 18

individuace, zrání osobnosti, cesta k sobě samému, je dlouhodobým procesem, ve kterém člověk dosáhne nejvyšších úrovní vědomí, individuality a harmonie s vlastním kolektivním nevědomím. Právě v procesu individuace je prostor a čas pro intenzivní hledání odpovědi na otázku po smyslu života (1997, in Říčan, 2007; 1994, in Říčan, 2010). E. Fromm, americký psychiatr německého původu, představitel neopsychoanalýzy či sociální psychoanalázy, se zabýval otázkami vztahu mezi způsobem existence Mít a způsobem existence Být. Již před několika desítkami let Fromm (1994) nastínil směr rozvoje ideálů a hodnot současné společnosti, která je založena na individualismu, konzumu, soukromém vlastnictví, zisku a moci. Vymezil dva způsoby existence Mít a Být a upozornil na rozšiřování a převažování právě prvního způsobu existence ve vztahu k tržní společnosti, který nenabízí příliš možností k nalezení autentického či uspokojivého smyslu života ve srovnání s druhým způsobem existence. Existenční způsob vlastnění (existenční způsob Mít) souvisí s normami současné společnosti, které formují charakter členů této společnosti (společenský charakter). Normami vyspělé průmyslové společnosti jsou přání získávat majetek, podržet ho, zvětšovat ho, tj. dosahovat zisku. Lidé nacházejí požitek nejen v majetku samém, ale i v majetnickém způsobu života (mé jméno, můj sociální status, můj manžel, můj dům, mé zdraví, můj doktor, má dieta atd.). Podstata existenčního způsobu vlastnění vychází z podstaty soukromého vlastnění. Významný je náš majetkový zisk a neomezené právo držet ve vlastnictví to, co jsme získali. Vše, co se nám zamlouvá, chceme získat a vlastnit. Smysl a hodnotu našemu životu a vlastnímu já dává vše, co nás obklopuje a o čemž soudíme, že vlastníme (máme). Výpověď „já (subjekt) mám objekt“ vyjadřuje mé sebeurčení prostřednictvím vlastnění objektu. Vlastnictví zakládá nás samé a naši identitu. Mezi mnou a objektem (věcí či člověkem) není živý vztah. Já a ono jsme se stali věcmi. Existenční modus vlastnění neumožňuje aktivní produktivní proces mezi subjektem a objektem, proces důležitý ve druhém existenčním způsobu bytí. Zatímco existenční způsob vlastnění se týká věci (a přeneseně z objektivního pohledu mylně i lidí), existenční způsob bytí se týká zážitků. Předpoklady existenčního způsobu bytí jsou nezávislost, svoboda, existence kritického rozumu a aktivita ve smyslu vnitřní aktivity, tvořivého užívání vlastních lidských sil: vlastních možností, talentu a darů přírody; být sám sebou. „To znamená obnovovat se, růst, rozkvétat, milovat, překračovat vězení izolovanosti vlastního já, zajímat se, „naslouchat“, dávat“ (Ibid., 72). Cílem životní orientace bytí je proniknutí pod povrch skutečnosti a její pochopení. Bytí znamená hlubší pronikání do skutečnosti vlastního já, druhých, okolního světa. 19

Touze po materiálních hodnotách v současné společnosti zřejmě neodoláme, ale je třeba pamatovat na to, že život má i další rozměry. Měli bychom si klást vyšší cíle, rozvíjet vlastní možnosti, užívat si přítomnosti druhých, prožívat krásu okolního světa a zažívat radost ze životních maličkostí. Fromm (1994) také zdůrazňoval, že člověk si potřebuje vytvořit rámec orientace a objekt oddanosti, k němuž by se upnul, aby přežil. Potřebujeme cíl, který nám řekne, kam jít, cíl úplné oddanosti, středobod vlastních snah jako základ pro skutečné, účelné hodnoty. Potřebujeme nalézt objekt oddanosti, ke kterému budeme směřovat naše úsilí a tím přesáhneme izolovanost vlastní existence a odpovíme na potřebu smyslu života. A. H. Maslow, americký psycholog, zakladatel humanistické psychologie a autor hierarchie lidských potřeb, přiřadil potřebu smyslu života k potřebám vyšším, které nazval jako potřeby bytí, nebo také potřeby růstové. Tyto potřeby začínají působit jako motivační síly v době, kdy nižší potřeby jsou uspokojeny. Jejich uspokojení vede k ještě větší touze po růstu a rozvoji ve srovnání s potřebami nižšími, jinak také deficitními, kde uspokojení potřeb vede ke snížení intenzity jejich působení. Růstové potřeby souvisejí s tendencí seberealizace (sebeaktualizace) – tendencí k uskutečnění vlastních možností. Smysl života je tedy potřebou bytí. Je intrinsickou vlastností člověka. Smysl života zvolen v souladu s vlastní přirozeností jednotlivce má pozitivní dopad na jeho zdraví (Maslow, 2000). V. E. Frankl, rakouský psychiatr a zakladatel logoterapie, která je určena především k léčbě noogenních neuróz, je autorem pojmu vůle ke smyslu. Jde o snahu člověka co možná nejsmysluplněji naplnit vlastní život. Smysl je transcendentní. Podstata lidského bytí je tedy založena na sebetranscendenci, na přesahování sebe samého tím, že se člověk zaměří na něco či někoho, co je či kdo je víc, než on sám. Vedlejším účinkem sebetranscendence je seberealizace. Člověk se seberealizuje v rozsahu, v němž naplňuje smysl. Svět je objektivně smysluplný. Úkolem člověka je smysl hledat, zachytit, pochopit a uskutečnit jej, nikoli dávat či vytvářet smysl. Smysl je jedinečný a neopakovatelný pro každou jedinečnou právě se vyskytující životní situaci. Vnímání smyslu je podřízeno subjektivitě vědomí a svědomí člověka. Svědomí je orgánem smyslu. Můžeme jej vymezit jako schopnost vnímat smyslové tvary v konkrétních životních situacích. Vůle ke smyslu může být frustrovaná a podle okolností kompenzována vůlí k moci nebo vůlí ke slasti. Pocity bezesmyslnosti, prázdnoty, nudy a apatie Frankl označil jako existenciální vakuum. Jedním z důsledků existenciálního vakua je specifický neuroticismus (Frankl, 2006).

20

E. Lukasová, rakouská psycholožka a psychoterapeutka a nadaná žačka Frankla, dále rozpracovává teorii Frankla a věnuje se zejména smyslu utrpení. Zdůrazňuje, že záleží, jaký postoj k utrpení zaujmeme. Stejně jako Frankl hovoří o časté existenciální frustraci v moderní společnosti. Pro Lukasovou je sebetranscendence podmínkou duševní stability. Schopnost transcendence je člověku vlastní, je schopen uchopit a utvářet skutečnost, která je mimo něj a je schopen tvůrčím způsobem tuto skutečnost formovat či ji prožitkově poznat. Sebetranscendence nám umožní zapomenout na sebe, oddat se něčemu mimo nás a zbavit se tak trvalého napětí pramenícího ze strachu o sebe. Ve smysluplném životě by nám neměl chybět orientační bod, který se týká budoucnosti, přesahuje nás a je relativně nedosažitelný (Lukasová, 1998). A. Längle, rakouský psychiatr a psycholog, žák a spolupracovník Frankla, vymezuje smysl jako „možnost, která se otevírá na pozadí skutečnosti“ (Längle, 2000, 29). Smyslem situace se stává ta možnost, kterou rozpoznáme z hlediska její hodnoty a významu jako tu nejhodnotnější možnost přítomné situace a realizujeme ji. Smysluplně žít znamená umět uskutečnit tu nejlepší volbu z možností a okolností přítomné situace. Každá minuta našeho života obsahuje několik možností, mezi nimiž volíme a vybíráme a tím utváříme náš život. Smysl je častěji rozeznán intuitivně a spontánně než racionálně. Musíme jej vycítit, rozpoznat a uchopit v jeho hodnotě, působivosti a naléhavosti. Nalézáme jej pomocí vnitřního citu pro, to, co je správné (svědomí). Smysl se mění s každou novou situací. Označujeme jím konkrétní a realizovanou možnost přítomné situace. Je životním směrem pro konkrétní časové období. Smysluplně žít znamená, že se svými vlohami, schopnostmi, cítěním, chtěním, otevřeností vůči životu a svobodou věnujeme tomu, co nám přítomná situace nabízí (Ibid.). I. D. Yalom, americký psychiatr a psychoterapeut ruského původu, autor řady učebnic a románu z oblasti psychoterapie, se intenzivně věnuje existenciálním otázkám ve své praxi i v psaní. Podle Yaloma jsme tvorové hledající smysl. Našim základním úkolem je vymyslet si smysl dostatečně silný, aby byl odůvodněním života. Naše pátrání po dostatečně silném smyslu života nás často uvádí do krizí smyslu života. Vhodné je přistupovat ke smyslu života nepřímo a to ponořením se do jednoho z mnoha možných smyslů, zvlášť pak smyslu se sebepřesahujícím základem. Důležité je zapojit se do něj. Mnozí lidé pociťují, že projekty zaměřené na smysl získávají hlubší, silnější význam, pokud jsou sebepřesahující, zaměřené na něco či někoho mimo sebe (Yalom, 2004). Yalom (2006) rozlišuje kosmický smysl obsahující plán, který existuje mimo a nad 21

člověkem a poukazuje na tajemné či duchovní uspořádání vesmíru a pozemský smysl, osobní smysl života člověka. Řada teoretiků si poradila s vícedimenziální povahou smyslu života tak, že jej vymezila pomocí několika komponent. Existují tedy dvou, tří a více komponentové modely smyslu života. Ve své dřívější diplomové práci jsem pracovala s metodou Purpose in Life Test (PIL) autorské dvojice Crumbaugha a Maholicka (1964), kteří při konstrukci této metody vycházeli z myšlenek Frankla. Metoda postihuje celkem šest komponent smyslu života jako afirmace života, sebeakceptace, vnímání cílů a aspirace, pocit svobody, vnímání budoucnosti a postoje ke smrti. Popielski (1987a, in Halama, 2007), jeden z dalších nadaných žáků Frankla, uvádí čtyři komponenty smyslu života: intelektuální (poznání přirozenosti lidského života, vlastní přirozenosti, prostředí, společenskokulturních systémů, osobních cílů a historie), emocionálně-citový (schopnost zakoušet sebe sama, reagovat na hodnoty i vlastní úspěchy a prohry), volně-snahový (schopnost vybírat si cíle a zaujímat postoje) a existenciálně-činnostní (řečené ano vlastnímu konkrétnímu životu a projev angažovanosti v jeho rozvoji). Známý je i model Rekera a Wonga (1988, in Halama, 2007), který zahrnuje tři komponenty smyslu života. Kognitivní komponent se vztahuje ke kognitivnímu rámci (obrazu) situace světa i sebe samého. Obsahuje systém přesvědčení, hodnoty, předpoklady týkající se sebe, světa a vlastního života i způsoby vyrovnání se s existenciálními skutečnostmi a porozumění smyslu různých životních událostí. Motivační komponent se vztahuje k systému cílů. Je vymezen jako realizace aktivit, cílů a hodnot, které člověk považuje za hodnotné a důležité. Zahrnuje investování času do zvolených cílů a hodnot, stupeň oddání i úsilí, které je vynakládáno na dosažení cílů. Afektivní komponent obsahuje pocity spokojenosti a naplnění v souvislosti se zážitky člověka, s realizací a dosahování cílů a s přítomností pozitivních přesvědčení a postojů k životu. Halama (2007) pak uvádí negativní póly výše zmíněných komponent, které se projevují při frustraci potřeby smyslu života, při prožívání existenciální prázdnoty či noogenní neuróze. Kognitivní komponenta se může projevovat prožitky chaosu, dezintegrace, bezúčelnosti vlastního života, existenciální úzkostí, neschopností vidět svět v souvislostech, neschopnosti nacházet smysl v jednotlivostech, uvědomování si osamocenosti a izolovanosti. Motivační komponenta se může projevovat nepřítomností hodnotných cílů, nudou, apatií, beznadějností týkající se možného dosáhnutí cílů, neschopností vytrvat v dosahování cílů. Afektivní komponenta se může projevovat pocity nespokojenosti, neštěstí, smutkem, úzkostí, depresí, pesimismem, pocitem všednosti. 22

3.3 Zdroje smyslu života Za zdroje smyslu života považujeme různé oblasti osobního života, z nichž se smysl života konstruuje. Základními zdroji jsou hodnoty a přesvědčení, ale zdroji smyslu života se mohou stát i naše cíle či zájmy. Nejpodstatnější zdroj smyslu života zůstává s velkou pravděpodobností neměnný a relativně stabilní po celý život, dílčí zdroje se vyznačují jak stabilitou, tak proměnlivostí v průběhu života. Roli zde hrají jak fáze života člověka, tak jeho prožitky a zkušenosti (Křivohlavý, 2006). Rozsah smyslu života je dán počtem a různorodostí zdrojů smyslu života. Je otázkou, zda existuje jeden zdroj smyslu života nebo zda jich je více. Výzkumy potvrzují, že zdrojů smyslu života je více. Vzniká tak další otázka, zda každý z těchto zdrojů má pro člověka stejnou váhu jako každý další nebo zda jsou uspořádány v hierarchii. Předpokládá se, větší počet zdrojů smyslu života souvisí s větší mírou spokojenosti a prožívané smysluplnosti (Křivohlavý, 2006; Panáček, 2010). Hloubkou smyslu života označujeme hloubku zakořenění smyslu života v jeho zdrojích. Kořeny mohou být rozprostřeny lehce pod povrchem či mimořádně hluboko. Významný je i vztah mezi jednotlivými kořeny, který může být harmonický nebo konfliktní. Zajímavé je i vědět, jakou měrou jednotlivé kořeny přispívají k celkovému uspokojení smyslu života (Křivohlavý, 2006). Frankl (2006) považoval za zdroje smyslu života hodnoty, které vymezil jako smyslové univerzálie, které jsou obsaženy v situacích typických, opakujících se, které vyznačují lidské podmínky. Uvedl tři hodnotové kategorie, v nichž je možné nacházet smysl života: tvůrčí hodnoty (nalézání smyslu v tom, že něco dělám či tvořím), zážitkové hodnoty (nalézání smyslu v tom, že něco prožívám, např. umění, krásu přírodu, lásku) a postojové hodnoty (nalézání smyslu v omezeních našeho života a v utrpení). Yalom (2006) zastává názor, že člověk si musí vymyslet vlastní smysl života a poté se plně ponořit do jeho naplnění. Uvádí několik aktivit, z nichž člověk čerpá pocit smyslu života. Mezi ně patří altruismus jako snaha zpříjemnit život druhým, sloužit druhým, dávat druhým, být užitečný pro druhé, účastnit se charitativních akcí. Tato aktivita je důležitým zdrojem smyslu života pro psychoterapeuty a další pracovníky pomáhajících profesí. Má hluboké kořeny v židovsko-křesťanské náboženské tradici. Další aktivitou je oddání se určité věci. Touto věcí se rozumí např. rodina, stát, politická či náboženská idea, vědecká aktivita. Tvořivost, jako tvoření něčeho nového či něčeho, co oplývá krásou a harmonií, je jednou z dalších aktivit. Tvořivý přístup můžeme zaujmout i k učení, k vaření, ke hře, ke 23

studiu, k zahradničení, není jen předmětem umělecké a vědecké práce. U hédonismu, jako další možné aktivitě, která poskytuje smysl života, je cílem života žít na plno, uchovat si údiv před zázrakem života, ponořit se přirozeného rytmu života. Za zdroje smyslu života je možné

považovat

i

seberealizaci,

jako

uskutečnění

vlastního

potenciálu,

a sebetranscendenci, jako zaměření na věci přesahující člověka samého. Baumeister (1991) uvádí, že pociťování smyslu života souvisí s uspokojováním čtyř potřeb. První je potřeba cílů v životě, potřeba usměrňovat naše současné aktivity ve vztahu k očekávaným výsledkům. Druhá je potřeba nalezení pocitu zdatnosti, výkonnosti, účinnosti, potřeba přesvědčení, že máme kontrolu nad tím, co se nám v životě děje. Třetí je potřeba přesvědčení, že naše činy jsou hodnotné, morální a společensky korektní. Čtvrtá je potřeba pocitu vlastní hodnoty, pocitu, že jsme dobrými, obdivuhodnými, hodnotnými osobnostmi se žádanými vlastnostmi. Člověk prožívá vlastní život jako smysluplný v případě uspokojení výše zmíněných potřeb. Závěrem kapitoly bych chtěla uvést potenciální zdroje smyslu života podle metody zvané Personal meaning profile (PMP), do češtiny překládané jako Profil osobního pojetí smysluplnosti (Křivohlavý, 2006), Profil osobního významu (Soudková, 2004) nebo také Profil osobního smyslu života. Na tomto místě půjde jen o stručné představení zdrojů smyslu života podle této metody, jelikož metoda je součástí výzkumné části této práce, v níž je i podrobně popsána. Původním autorem pojetí zdrojů smyslu života v Profilu osobního smyslu života je Wong (1998a, in Křivohlavý, 2006), v našich podmínkách je metoda upravena Soudkovou (2004). Toto pojetí vychází z toho, že smysl života je možné konstruovat z několika zdrojů. Soudková (2004) uvádí, že čím více je rovnováhy mezi jednotlivými kategoriemi, tím větší je předpoklad dosažení smysluplnosti v našem životě. Potenciálními zdroji smyslu života se mohou stát výkon, vztahy, náboženství (spiritualita), sebepřesah, sebepřijetí, intimita a dobré zacházení, spravedlivé jednání ze strany druhých. Wong (2011) v článku věnujícímu se především úsilí a výzvám pozitivní psychologie zmiňuje smysl jako jeden ze čtyř pilířů dobrého života, fyzického a psychického zdraví. Kromě výše zmíněných zdrojů smyslu života je zde upozorněno i na pocit blaženosti, štěstí jako zdroje smyslu života. Pro někoho z nás se může stát významným zdrojem smyslu života výkon, dosahování něčeho, co je pro nás významné a posléze i úspěch v tomto snažení. Můžeme zde zařadit i využívání našich silných stránek, pozitivní sebehodnocení a pozitivní přístup 24

k životu (Soudková, 2004). Osobně se domnívám, že výkon je vysoce ceněnou hodnotou v mnoha oblastech současné společnosti (v zaměstnání, ve studiu, ve sportu, v počítačových hrách apod.). Ve vlastní praxi s dětmi a dospívajícími pozoruji častou rivalitu a soupeření ve vztazích, výsledcích ve škole, sportu, společných činnostech. Často výkon převáží zábavu, snahu či potěšení z činnosti či přítomnosti druhých. Významným zdrojem smyslu života jsou úzké mezilidské vztahy, čímž se myslí vztahy rodinné, partnerské, přátelské, pracovní apod. Podstatné jsou především pozitivní mezilidské vztahy, proto je třeba umět vztahy kultivovat. Víme, že budování úzkých a pozitivních vztahů a jejich zachování vyžaduje naši aktivitu a touhu rozvíjet je. Mezilidské vztahy nejsou snadnou záležitostí a často se objevují potíže, které je třeba překonat. K smysluplnému životu přispívá starostlivost o druhé, snaha o upřímnost, čestnost, vstřícnost a respekt k druhým (Soudková, 2004). Spiritualita, která je jádrem smyslu života a spočívá v osobitém prožívání vztahu k božstvu, k nadosobním ideálům, k posvátné pospolitosti apod. má důsledky pro vztahy prožívajícího k druhým lidem. Samy mezilidské vztahy mohou mít za určitých okolností spirituální aspekt. Spirituální aspekt může mít okouzlení krásou nebo půvabem jiné lidské bytosti, které může být natolik ohromující, že půjde o vrcholnou zkušenost. Spirituální aspekt je nutné zvažovat i u prožitku úcty k lidské bytosti, v níž je přítomno něco svrchovaně důležitého a cenného. Spirituální aspekt má i intimita charakterizována psychickou blízkostí ve vztahu lásky, překročením hranic mezi já a ty a pocitem vrcholného štěstí. K nejhlubším spirituálním prožitkům patří soucit, zvlášť pokud vede k sebeobětování, a který může pozměnit celý vnitřní svět člověka i jeho životní směřování (Říčan, 2010). Významná je potřeba člověka, aby se s ním jednalo spravedlivě. V tomto směru se zdůrazňuje důležitost a zodpovědnost společnosti prosazovat spravedlivost a rovnoprávnost. Někteří lidé nacházejí smysl života právě ve své občanské zodpovědnosti aktivně přispívat k budování a udržování spravedlivé a rovnoprávné společnosti (Soudková, 2004).

3.4 Formování smyslu života u adolescentů Otázka po smyslu života nabývá na významnosti v období adolescence. Adolescence je obdobím prohlubování a upevňování názorů na svět i sebe samého. Umožňuje to osvojení si dokonalejších forem myšlení, schopnosti abstrakce a generalizace, změna morálního usuzování a v mnoha případech její posun k postkonvenční úrovni, získávání nových znalostí a zkušeností, rozšiřování a prohlubování zájmů, angažování se 25

v mezilidských vztazích a prohlubování citů. Formování smyslu života souvisí i s jedním z hlavních vývojových úkolů adolescenta a to s budováním a dosažením pocitu vlastní identity (Erikson, 1999, 2002). Adolescent hledá odpověď na řadu základních otázek, jako kdo jsem a jaký jsem, kam patřím a kam směřuji, jaké hodnoty jsou v mém životě nejvýznamnější (Langmeier, Krejčířová, 2006), a řadu existenciálních otázek vztahujících se k podstatě života, údělu vlastní osoby, životním cílům, osobnímu růstu, pravdě, spravedlnosti, budoucnosti, smrti apod. (Panáček, 2010). Jak jsem výše uvedla, formování smyslu života souvisí s nalézáním a vytvořením identity. Langmeier a Krejčířová (2006) uvádí, že hledání identity souvisí s hledáním a ujasněním si budoucí orientace pracovní, zájmové, společenské, sexuální a orientace hodnotové, jejíž součástí je i otázka víry nebo v širším slova smyslu spirituální orientace (hledání a ujasnění si osobního smyslu života). Říčan (2007, 245 – 246) upřesňuje, že na identitu lze nahlížet jako na „zažitou odpověď na několik nejosobnějších a nejbytostnějších otázek: Kdo opravdu jsem ve svém čase mezi narozením a smrtí? Jaký jsem? Co pro mě znamená být mužem či ženou, být přítelem – a také soupeřem, ba i nepřítelem? Na čem mi v životě nejvíc záleží a co dokážu? Kam patřím? V co opravdu, autenticky věřím? Jaký je smysl mého života?“ Hledání smyslu života a orientace ve světě je v tomto období vedeno potřebou obrazu světa, který umožní určit jasný směr a vykročit s přesvědčením, že jdu kupředu. Adolescent, který našel smysl vlastního života, je schopen odevzdat se a plně uskutečňovat, k čemu se zavázal. Říčan (Ibid.) také zmiňuje, že pro náš současný svět charakteristický individualismem je běžné hledání identity na vlastní pěst. V dřívějších dobách společnost poskytovala dospívajícím lidem pomoc v podobě zvláštních rituálů, které navazovaly mimořádně intenzivní prožitek s bohatou symbolikou. Jejich cílem bylo usnadnit dospívajícímu rozchod s dětstvím a přijmout novou identitu dospělého. Proces hledání identity ani nemusí proběhnout. Konzumní mentalita současné společnosti spolu s pragmatickým odklonem od náboženství svádí dospívajícího přijmout falešnou dospělost napodobením rodičů nebo mediálních vzorů. Dále doplňují Langmeier a Krejčířová (2006) když uvádí, že hledání a vytvoření vlastní, vědomě přijaté a plně reflektované spirituální orientace (hledání a vytvoření osobního smyslu života) se zdá být obtížnější pro ty adolescenty, kteří si z původní rodiny nepřinášejí dostatečně jasný a pevný spirituální či hodnotový základ. Dodávají, že hledání spirituální orientace je obtížné v naší vyspělé společnosti, která je orientována především výkonově, individualisticky a konzumně, 26

a adolescentovi nabízí jen málo hlubších duchovních hodnot. Absence tohoto spirituálního a hodnotového základu může vést adolescenta do krajních pozic. Na jedné straně k náboženským sektám, na druhé straně k nihilismu a rezignaci na vše, co přesahuje bezprostřední fyzické uspokojení. Formování smyslu života souvisí s naší hodnotovou orientací, životními plány a cíli (Panáček, 2010). Hodnotu vymezujeme jako subjektivní cenu, kterou člověk přisuzuje určitému objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním svých potřeb a zájmů (Hartl, Hartlová, 2010). Žebříček hodnot vytváří v souvislosti se smyslem života jeho základní koncepci. U adolescenta se dostávají do popředí hodnoty týkající se partnerských a přátelských vztahů, životního stylu a názorů vrstevnické skupiny, studia a budoucího pracovního uplatnění, zájmů a trávení volného času, názorů na svět (Panáček, 2010). Halama (2007) formování smyslu života u adolescentů spojuje s hledáním odpovědí na otázky týkající se směru a podstaty vlastního života, životních plánů a cílů, hodnot a ideálů, konečnosti vlastního života, víry. Zvýšený zájem a konfrontace s existenciálními otázkami adolescentů tento autor vysvětluje pomocí fenoménu existenciálního probuzení. Jeho podstatou je vývoj myšlení, především dosažení schopnosti abstrakce. Abstraktní myšlení totiž umožňuje adolescentovi vidět sebe i svět v širších souvislostech a z existenciální perspektivy. Období adolescence je pro mnohé z nich obdobím krizí, pochybností a změn v jejich životě. Intenzivně prožívají existenciální úzkost, která je projevem abstraktního myšlení. Existenciální úzkost lze zvládnout prostřednictvím vybudování vlastní identity, vyrovnáním se s existenciálními otázkami a nalezením adekvátního smyslu života. Není to lehký úkol. Vyžaduje aktivitu a angažovanost adolescenta. Někteří se s existenciální úzkostí vyrovnávají neadekvátně prostřednictvím obranných mechanizmů. Jde o povrchní a nestabilní způsob zvládání existenciální úzkosti, který brání konfrontaci s existenciálními otázkami a blokuje osobnostní růst. Příkladem tohoto nekonstruktivního zvládání existenciální úzkosti mohou být: členství v náboženských sektách, vyznávání alternativních subkultur, sexuální promiskuita, zneužívání návykových látek. Halama (Ibid.) na základě studia několika výzkumných studií shrnul několik faktorů umožňujících konstruktivní vyrovnání se s problémy tohoto období a objevení pozitivního smyslu života. První skupinou těchto faktorů jsou schopnosti a postoje 27

osvojené v dětství a adolescenci umožňující budovat pozitivní postoj k životu. Úkolem dětství a časné adolescence je vybudovat si pozitivní sebeobraz a úkolem pozdní adolescence a mladší dospělosti je vybudovat si pozitivní životní koncept, výběrem životních cílů a oddáním se jejich plnění. Druhou skupinu tvoří faktory vztahující se k existenciální úzkosti a jejímu zvládnutí. Konkrétně jsou tím myšleny mezilidské vztahy, především podporující a sdílející vztah adolescenta s dospělou osobou. Tento vztah totiž umožňuje adolescentovi vyjadřovat své pochybnosti i nejistoty v atmosféře důvěry a akceptace, a dodá mu odvahu i sílu bojovat a zvládat nároky tohoto období. Třetím faktorem je účast ve vhodných referenčních skupinách. Adolescent plný pochybností a nejistot vyhledává přítomnost lidí sebejistých, šťastných a cílevědomých. Vhodná je ta referenční skupina, která adolescentovi umožní sdílet zážitky, snahu a hledání smyslu v životě, a která mu umožní čerpat sílu na plnění a vytrvání ve zvolených cílech a hodnotách.

28

4 VYBRANÉ VÝZKUMY NA TÉMA OSOBNOST A SMYSL ŽIVOTA Halama (2005) zjišťoval souvislost mezi prožívaným smyslem života a pěti osobnostními dimenzemi v pojetí NEO-FFI. Použil dotazník NEO-FFI, Rekerův Index osobního smyslu (PMI) a vlastní Škálu životní smysluplnosti (LMS). Položky NEO-FFI a PMI zodpovídaly dvě skupiny respondentů: 82 vysokoškolských studentů s průměrným věkem 21,13 a 107 starších lidí s průměrným věkem 62,2. Položky NEO-FFI a LMS zodpovídaly také dvě skupiny respondentů podobného věku: 149 vysokoškolských studentů s průměrným věkem 21,56 a 67 starších lidí s průměrným věkem 57,3. Ke zjištění souvislostí mezi skóre v NEO-FFI a PMI a mezi skóre NEO-FFI a LMS byly použity korelace. Mezi extraverzí a smysluplností se pohybovaly korelační koeficienty v rozmezí 0,29 až 0,42. Mezi neuroticismem a smysluplností se pohybovaly korelační koeficienty mezi -0,39 až -0,60. Mezi svědomitostí a smysluplností se pohybovaly korelační koeficienty v rozmezí 0,31 až 0,57. U vzorku starších osob byly zjištěny nízké, ovšem signifikantní korelace mezi otevřeností vůči zkušenosti a některými dimenzemi měřícími smysluplnost. U vzorku vysokoškolských studentů byly zjištěny také nízké, ale signifikantní korelace mezi přívětivostí a některými dimenzemi měřícími smysluplnost. Stempelová a Čmáriková (2004) zkoumaly vztah mezi smysluplnou existencí, osobnostními faktory a subjektivně prožívanou sebeúctou. Ke zjištění vztahu mezi smysluplnou existencí a osobnostními faktory použily dotazník NEO-FFI a Existenciální škálu ESK, jejíž hlavním autorem je Alfred Längle. Vzorek tvořilo 60 respondentů, mužů (30 studentů teologie a 30 „běžných“ respondentů). Zjistily statisticky významné pozitivní korelace mezi existenciálními charakteristikami a osobnostními faktory extraverze, přívětivost a svědomitost a statisticky významnou negativní korelaci mezi existenciálními charakteristikami a neuroticismem. Mascaro a Rosen (2005) zaměřili vlastní výzkum především na zjištění úlohy existenciálního smyslu ve vzrůstu naděje a v prevenci depresivních symptomů, ovšem jejich výzkumná zjištění zahrnují i korelace mezi existenciálním smyslem a osobnostními faktory. Výzkumu se původně účastnilo 329 amerických studentů navštěvujících kurzy psychologie, 191 z nich vyplňovalo stejné dotazníky o 2 měsíce později a právě na ně se vztahují prezentovaná výzkumná zjištění. Průměrný věk respondentů je 18,8. Vzhledem k pohlaví se výzkumu účastnilo 142 žen a 49 mužů. Explicitní smysl života vymezili jako filosofii či rámec zprostředkující pocit soudržnosti a životní cíl a měřili jej pomocí Indexu 29

vztahu k životu (The Life Regard Index Revised Framework – LRI-R-framework) v pojetí Debatse. Metoda zjišťuje kladné postoje k životu, které jsou autorem chápány jako ekvivalent smysluplnosti života. Implicitní smysl života měřili pomocí Profilu osobního smyslu života (The Personal Meaning Profile – PMP) v pojetí Wonga. Pro měření osobnostních faktorů použili the International Personality Item Pool (IPIP), představitel NEO-PI-R, v pojetí Goldberga. V prvním měření se zjistily statisticky významné pozitivní korelace mezi skóre v LRI-R-framework a skóre v osobnostních faktorech svědomitost (0,44), extraverze (0,20) a přívětivost (0,17) a statisticky významná negativní korelace mezi skóre v LRI-R-framework a skóre osobnostním faktoru neuroticismus (-0,34). Byly také zjištěny statisticky významné pozitivní korelace mezi skóre v PMP a skóre v osobnostních faktorech svědomitost (0,49), extraverze (0,48) a přívětivost (0,43) a statisticky významná negativní korelace mezi skóre v PMP a skóre v osobnostním faktoru neuroticismus (-0,53). V druhém měření, o dva měsíce později, se zjistily také staticky významné pozitivní korelace v případě LRI-R-framework se svědomitostí (0,54), přívětivostí (0,23) a extraverzí (0,21) a v případě PMP se svědomitostí (0,48), přívětivostí (0,44) a extraverzí (0,37) a statisticky významné negativní korelace v případě LRI-Rframework s neuroticismem (-0,45) a v případě PMP s neuroticismem (-0,53). Předmětem výzkumu autorů Schnellové a Beckera (2006) bylo zjištění souvislosti mezi osobností a dvěma aspekty smyslu života: smysluplností a zdroji smyslu života. Vzorek původně zahrnoval 202 osob z Německa ve věku 19 až 68 let (průměrný věk 31,7), z toho 69% žen, 60% studentů a 34% pracujících. Statistická analýza byla provedena nakonec u dotazníků 198 osob. Pro zjištění zdrojů smyslu života a smysluplnosti byl použit dotazník The Sources of Meaning and Meaningfulness Questionnaire (SoMe) autorky Schnellové a pro zjištění osobnostních faktorů byl použit the Trier Integrated Personality Inventory

(TIPI)

v pojetí

Beckera,

který

měří

Big

Four:

neuroticismus,

extraverzi/otevřenost, nepřívětivost (nepřátelskost) a svědomitost. I tito autoři potvrdili statisticky významnou pozitivní korelaci mezi smysluplností a svědomitostí (0,24) a také mezi smysluplností a extraverzí/otevřeností (0,21). Statisticky významná negativní korelace je mezi smysluplností a nepřívětivostí (-0,21). Negativní korelace mezi smysluplností a neuroticismem není statisticky významná. Dále zjistili, že extravertní a otevření lidé mají tendenci hledat smysl života v zábavě, výzvách, individualismu, zaujatosti, svobodě, tvořivosti, sebevzdělávání, lásce a harmonii. Extravertní, otevření a svědomití lidé mají tendenci hledat smysl života v rozvíjení se a výkonu. Péče o druhé 30

je významným potenciálním zdrojem smyslu života u lidí extravertních, otevřených, svědomitých a přívětivých. Svědomití lidé mají tendenci hledat smysl života v morálce, praktičnosti, racionalitě, tradicích, zdraví, vědomostech a produktivitě. Lidé extravertní a otevření s nízkou nepřívětivostí hledají smysl života ve společenství. Neurotičtí lidé smysl života nehledají v síle a v moci. Ovšem pro nepřívětivé lidi je síla a moc významným zdrojem smyslu života. Autoři také zjistili pozitivní vztah mezi neuroticismem a spiritualitou, láskou a harmonií jako zdroji smyslu života. Blatný, Millová, Jelínek a Osecká (2010) zkoumali životní smysluplnost v souvislosti s osobnostními charakteristikami. Výzkumu se v poslední fázi zúčastnilo 73 osob (32 mužů a 41 žen) ve věku 41 až 44 let, z toho 46 osob, které se v dětství podílely v longitudinálním výzkumu psychického vývoje dětí (v letech 1961 – 1980) a které se rozhodly pokračovat i v navazujícím longitudinálním výzkumu dospělých, a 27 nově vyhledaných osob. Pro zjištění úrovně prožívané smysluplnosti života autoři použili Logotest Lukasové v české adaptaci Balcara a pro zjištění osobnostních charakteristik v dospělosti použili Cloningerův dotazník Temperament-Character Inventory (TCI) a pro zjištění osobnostních charakteristik v adolescenci použili Eysenckův dotazník Maudsley Personality Inventory (MPI). Kompletně vyplněný Logo-test získali od 72 respondentů. Když porovnali výsledky jednotlivých testů, zjistili, že životní smysluplnost souvisí s dimenzemi vytrvalost (pracovitost, ctižádostivost, perfekcionismus – podobný faktoru svědomitost v rámci Big Five) a sebeřízenost (cílevědomost) v TCI a s dimenzí extraverze v MPI (měřenou v 16 letech respondentů). Uvádí také, že na základě extraverze v 16 letech lze predikovat míru prožívané smysluplnosti ve střední dospělosti, jelikož vysoká úroveň extraverze vede k vysoké úrovni prožívané smysluplnosti, mírně nadprůměrná úroveň extraverze vede ke střední úrovni prožívané smysluplnosti a introverze je spojena s nízkou úrovní prožívané smysluplnosti, s existenciální frustrací. Cílem výzkumu Lavigne, Hofmana, Ringa, Rydera a Woodwarda (2013) bylo zjistit souvislost mezi osobnostními faktory a zdroji smyslu života. Použili osobnostní dotazník the Big Five Aspects Scale (BFAS) a Dotazník zdrojů smyslu a smyslu v životě (the Sources of Meaning and Meaning in Life Questionnaire). Výzkumu se účastnilo 322 vysokoškolských studentů. Zjistili, že studenti dosahující vysokého skóre ve faktorech svědomitost a extraverze odvozují vlastní smysl života z úspěchů v práci, ze zdraví a z rodiny, zatímco studenti dosahující vysoké skóre ve faktoru otevřenost vůči zkušenostem odvozují vlastní smysl života spíše z poučení z tradic, zvyků a zkušeností. 31

Profil osobního smyslu života (PMP) autora Wonga byl použit společně Beckovým dotazníkem deprese a zjistil vysoký negativní vztah mezi prožívaným smyslem života a depresí (r = - 0,70). Lidé, kteří si jsou nejistí v osobním smyslu života a smysluplností vlastního jednání, vykazují vyšší míru deprese. Smysl života má také výrazný vztah jak k pozitivním, tak k negativním osobnostním charakteristikám, což zjistil Wong pomocí použití PMP a profilu LAP měřícího postoje k životu. Hodnoty PMP měli výrazný pozitivní vztah k pozitivním postojům k životu a výrazně negativní vztah k negativním osobnostním postojům (1998a, in Křivohlavý, 2006). Test životních cílů (PIL – Purpose in Life Test) autorské dvojice Crumbaugha a Maholicka (1964) navazující na myšlenky Frankla byl použit již v řadě výzkumů navzdory sporné obsahové validitě. Test má celkem tři části, z toho nejvíc je užívána část první, kde se respondenti rozhodují na sedmibodové škále ve 20 položkách týkajících se životních cílů. Realizované výzkumy zahrnující tento test zjistili v souvislosti s osobností užší vztah mezi PIL a extraverzí, emocionální stabilitou a sebekontrolou (Křivohlavý, 2006). Výzkum ambulantních klientů na jedné klinice v Británii zjistil, že silněji neurotičtí a společensky introvertní klienti (měřeno Eysenckovým osobnostním dotazníkem) dosahují nižších skóre v PIL (Yalom, 2006). Piedmont (1999) se ve své práci zabýval vztahem mezi osobnostními faktory v rámci Big Five a spiritualitou, jejíž součástí je i smysl života. Vytvořil Škálu spirituální transcendence (the Spiritual Transcendence Scale), která měří aspekty osobnosti, které jsou nezávislé na osobnostních faktorech pětifaktorového modelu osobnosti. Škálu použil u dvou vzorků vysokoškolských studentů a prokázal, že spirituální transcendence představuje významný motivační faktor srovnatelné velikosti jako osobnostní faktory Big Five, což ho dovádí k myšlence, že spiritualita je potenciálním šestým osobnostním faktorem.

32

VÝZKUMNÁ ČÁST 5 CÍL VÝZKUMU, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A VÝZKUMNÉ HYPOTÉZY Doposud byla realizována řada výzkumů týkající se souvislosti mezi spiritualitou, jejíž komponentou je i smysl života, a osobností. V současné době (přibližně v posledních 30 letech) můžeme pozorovat zintenzivnění zájmu přímo o souvislost mezi smyslem života, smysluplností života, respektive zdroji smyslu života, a osobností. Tyto výzkumy poukázaly na souvislost mezi smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami, kterými jsou neuroticismus, extraverze, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost a svědomitost, u různých skupin respondentů. I když autoři těchto výzkumů použili různé metody pro zjištění úrovně prožívaného smyslu života, respektive smysluplnosti života a různé varianty osobnostního inventáře v rámci Big Five, dospěli k poměrně shodným výsledkům. Zaměření mého výzkumu navazuje na současný směr v psychologii smysluplnosti existence: Hlavním cílem výzkumu je zjistit, zda existuje souvislost mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Výzkum má do určité míry i explorační povahu, protože se dotýká souvislosti mezi zdroji smyslu života a osobnostními charakteristikami, která byla doposud předmětem jen několika málo výzkumných studií: Dílčím cílem výzkumu je zjistit, zda existuje souvislost mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů.

5.1 Výzkumné otázky Protože v předchozích výzkumech byla prokázaná souvislost mezi smyslem života či smysluplností života a vybranými osobnostními charakteristikami, kladu si tuto základní výzkumnou otázku: Existuje souvislost mezi osobním smyslem života a alespoň jedním osobnostním faktorem z pěti osobnostních faktorů ve výzkumném souboru adolescentů? Některé předchozí výzkumy prokázaly také souvislost mezi zdroji smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami, z tohoto důvodu si kladu i dílčí výzkumnou

33

otázku: Existuje souvislost mezi zdroji osobního smyslu života a alespoň jedním osobnostním faktorem z pěti osobnostních faktorů ve výzkumném souboru adolescentů?

5.2 Výzkumné hypotézy Vzhledem k tomu, že provádím kvantitativní výzkum, stanovuju, na základě výsledků předchozích studií uvedených v teoretické části práce, tyto výzkumné hypotézy: H1 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi svědomitostí a osobním smyslem života adolescentů. H2 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi extraverzí a osobním smyslem života adolescentů. H3 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi přívětivostí a osobním smyslem života adolescentů. H4 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi otevřeností vůči zkušenosti a osobním smyslem života adolescentů. V případě osobnostního faktoru otevřenost

vůči zkušenosti se výsledky

dosavadních výzkumů vztahujících se k souvislosti tohoto osobnostního faktoru se smyslem života liší nejvýrazněji. Některé výzkumy tuto souvislost prokázaly, jiné ne. I v případě, že výsledky výzkumů prokázaly souvislost mezi osobnostním faktorem otevřenost vůči zkušenosti a smyslem života, nalezneme mezi nimi rozdíly. Některé výzkumy sice prokázaly statisticky významnou pozitivní korelaci mezi výše uvedenými proměnnými, ale ve srovnání se zbývajícími osobnostními faktory v souvislosti se smyslem života, šlo o nízkou statisticky významnou pozitivní korelaci. U tohoto osobnostního faktoru v souvislosti se smyslem života se výsledky také liší v závislosti na skupině respondentů. Statisticky významná pozitivní korelace mezi tímto osobnostním faktorem a smyslem života byla prokázána spíše ve skupině starších respondentů, než ve skupině adolescentních respondentů. H5 Existuje statisticky významná negativní korelace mezi neuroticismem a osobním smyslem života adolescentů. K dílčí výzkumné otázce nestanovuji konkrétní hypotézy, vzhledem k tomu, že jde o explorační část. V této oblasti bylo doposud realizováno jen několik málo výzkumů, 34

které se vzájemně lišily v použité metodě postihující jednotlivé zdroje smyslu života. Existují tedy prokázané statisticky významné korelace mezi jednotlivými osobnostními faktory v rámci Big Five a jednotlivými zdroji smyslu života. Záleží ovšem na použité metodě, které se liší ve vymezení jednotlivých zdrojů smyslu života. Vzhledem k výrazným tematickým oblastem v období adolescence, předpokládám především pozitivní korelace mezi osobnostním faktorem svědomitost a výkonem jako zdrojem osobního smyslu života adolescentů, mezi osobnostním faktorem extraverze a vztahy jako zdrojem osobního smyslu života adolescentů a mezi osobnostním faktorem přívětivost a vztahy, intimitou a spravedlivým jednáním ze strany druhých jako zdroji osobního smyslu života adolescentů. Ovšem, zda existují konkrétní statisticky významné korelace mezi osobnostními faktory a zdroji osobního smyslu života adolescentů, prokážou až výsledky.

6 POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU Výzkumný soubor tvoří 304 adolescentů, 104 mužů a 200 žen, ve věku od 15 do 24 let. Všichni jsou studenti ostravských středních škol (konkrétně všeobecného gymnázia, sportovního gymnázia, střední odborné školy služeb a podnikání a střední odborné školy společného stravování), různých oborů (v případě gymnázií buď všeobecného zaměření, nebo sportovního zaměření, v případě středních odborných škol učebních oborů Prodavač, Aranžér a Kuchař-číšník, oboru s maturitní zkouškou Služby cestovního ruchu a nástavbových studií s maturitní zkouškou Podnikání a Management v gastronomii) a ročníků (prvních, druhých, třetích, čtvrtých, prvních a druhých nástavbových). Přesné rozdělení výzkumného souboru podle výše uvedených sociodemografických údajů, které jsem zjišťovala v závěru souboru inventářů, poskytují následující tabulky: Tabulka č. 1 Charakteristika výzkumného souboru podle věku Počet Věk

304

Minimum Maximum 15

24

Průměr

SD

Medián

Modus

16,95

1,79

16

16

Pozn.: SD = směrodatná odchylka

V tabulce č. 1 vidíme, že se věk respondentů pohybuje v rozmezí 15 až 24 let. Celkem 69 respondentů (22,70%) má 15 let, 89 respondentů (29,28%) má 16 let, 41 respondentů (13,49%) má 17 let, 46 respondentů (15,13%) má 18 let, 34 respondentů (11,18%) má 19 let, 11 respondentů (3,62%) má 20 let, 9 respondentů (2,96%) má 21 let, 35

1 respondent (0,33%) má 22 let, 3 respondenti (0,99%) mají 23 let a 1 respondent (0,33%) má 24 let. Nejsilnější zastoupení má věková kategorie 16 let a hned po ní věková kategorie 15 let. Víme, že období adolescence se věkově vymezuje různě a nejčastěji věkovým rozmezím 15 až 20-22 let. Ve výzkumném souboru se vyskytují i jedinci s věkem 23 a 24 let, které zde můžeme zahrnout, jelikož zatím nesplňují některé požadavky kladené na mladší dospělost a to finanční nezávislost na rodičích a ukončenou přípravu na budoucí povolání. Tabulka č. 2 Charakteristika výzkumného souboru podle pohlaví, střední školy, studijního oboru a ročníku

Střední škola (SŠ)

Pohlaví Obor

Ročník

muž

žena

celkem

počet

procenta

počet

procenta

počet

procenta

1

9

8,41%

18

16,82%

27

25,23%

2

19

17,76%

26

24,30%

45

42,06%

3

9

8,41%

15

14,02%

24

22,43%

4

3

2,80%

8

7,48%

11

10,28%

40

37,38%

67

62,62%

107

100,00%

1

18

30,00%

25

41,67%

43

71,67%

2

4

6,67%

1

1,67%

5

8,33%

3

2

3,33%

4

6,67%

6

10,00%

4

6

10,00%

0

0,00%

6

10,00%

30

50,00%

30

50,00%

60

100,00%

1

3

5,45%

6

10,91%

9

16,36%

2

2

3,64%

13

23,64%

15

27,27%

aranžér

1

0

0,00%

10

18,18%

10

18,18%

podnikání

2 nástavba

6

10,91%

15

27,27%

21

38,18%

Celkem SŠ služeb a podnikání

11

20,00%

44

80,00%

55

100,00%

kuchař,číšník

1

7

8,54%

4

4,88%

11

13,41%

služby cest. ruchu

1

5

6,10%

20

24,39%

25

30,49%

4

2

2,44%

21

25,61%

23

28,05%

manage. v gastronomii

1 nástavba

4

4,88%

10

12,20%

14

17,07%

2 nástavba

5

6,10%

4

4,88%

9

10,98%

23

28,05%

59

71,95%

82

100,00%

Všeobecné gymnázium

všeobecné zaměření

Celkem Všeobecné gymnázium Sportovní gymnázium

sportovní zaměření

Celkem Sportovní gymnázium SŠ služeb a podnikání

SŠ společného stravování

prodavač

Celkem SŠ společného stravování

Celkem celý výzkumný soubor 104 34,21% 200 65,79% 304 100,00% Pozn.: služby cest. ruchu = Služby cestovního ruchu; manage. v gastronomii = Management v gastronomi

Tabulka č. 2 znázorňuje rozložení výzkumného souboru z hlediska pohlaví, jednotlivých středních škol, studijních oborů a ročníků. Výzkumu se účastnilo 104 mužů a 200 žen, celkem 304 respondentů. Vyrovnané zastoupení mužů a žen je na Sportovním 36

gymnáziu, zřejmá převaha žen nad muži je na zbývajících středních školách, což odpovídá obecnému zastoupení žen a mužů na všeobecných gymnáziích a v oborech Prodavač, Aranžér a Služby cestovního ruchu. 107 respondentů studuje na Všeobecném gymnáziu, 82 respondentů studuje SŠ společného stravování, 60 respondentů studuje na Sportovním gymnáziu a 55 respondentů studuje SŠ služeb a podnikání. Na Všeobecném gymnáziu je nejsilněji zastoupen 2. ročník s 45 respondenty (42,06%). Na Sportovním gymnáziu je nejsilněji zastoupen 1. ročník s 43 respondenty (71,67%). SŠ služeb a podnikání je nejsilněji zastoupena 2. ročníkem nástavbového studia oboru podnikání s 21 respondenty (38,18%) a SŠ společného stravování je nejsilněji zastoupena 1. a 4. ročníkem studijního oboru Služby cestovního ruchu a to v prvním případě s 25 respondenty (30,49%) a v druhém případě s 23 respondenty (28,05%). Záměrně jsem požádala o spolupráci na tomto výzkumu celkem 6 ostravských středních škol, v nichž působí školní psycholog nebo metodik prevence. Z toho 2 střední školy spolupráci odmítly. Ve zbývajících 3 středních školách (Všeobecné gymnázium, SŠ služeb a podnikání a SŠ společného stravování) jsem navázala kontakt se školními psychology a v 1 střední škole (Sportovní gymnázium) jsem komunikovala s metodikem prevence. Tyto osoby jsem oslovila záměrně, jelikož jsem očekávala pomoc při řešení problému

ohledně

zajištění

souhlasu

respondentů,

jejich

zákonných

zástupců

s výzkumným šetřením. Na všech středních školách, které se výzkumu účastnily, se tento problém řešil zahrnutím mého výzkumného šetření a mého nakládání s daty respondentů a jejich následného zpracování do konkrétně formulovaných a specifikovaných generálních souhlasů s činností školního psychologa nebo metodika prevence na jednotlivých středních školách. Těmto středním školám jsou poskytnuty výsledky výzkumu této práce. Respondenti jednotlivých středních škol byli k výzkumu motivováni možností zjištění vlastních výsledků a poskytnutí mého komentáře k těmto výsledkům ve spolupráci se školním psychologem. Výběr jednotlivých ročníků a oborů závisel na možnostech konkrétní střední školy, především na dostupnosti a dobrovolnosti respondentů jednotlivých ročníků a oborů. Na SŠ společného stravování jsem sběr dat realizovala osobně. Na SŠ služeb a podnikání jsem sběr dat realizovala osobně i za pomoci školního psychologa. Na Všeobecném gymnáziu probíhal sběr dat prostřednictvím učitelů psychologie a na Sportovním gymnáziu probíhal sběr dat prostřednictvím metodika prevence a učitelů Základů společenských věd. Data byla sebrána v měsíci listopad roku 2012 během výuky, většinou v předmětech humanitního zaměření (např. Základy 37

společenských věd nebo Psychologie). Závěrem můžu shrnout, že šlo o kombinaci příležitostního a záměrného výběru, které není možné považovat za reprezentativní pro celou populaci adolescentů, ale je možné je využít pro účely mé bakalářské práce.

7 POPIS METODOLOGICKÉHO RÁMCE VÝZKUMU V rámci kvantitativně zaměřeného výzkumu jsem použila pro sběr dat soubor inventářů, které respondenti vyplňovali ve školní třídě během jedné vyučovací hodiny (tj. 45 minut). Soubor inventářů byl respondentům předkládán hromadně. Respondenti obdrželi jedenáct stran formátu A4, které zahrnovaly úvodní slovo k výzkumu a instrukce k vyplňování, NEO pětifaktorový osobnostní inventář, Profil osobního smyslu života a v závěru několik sociodemografických otázek týkajících se věku, pohlaví, názvu střední školy, oboru, ročníku a data vyplňování. Respondenti byli před zahájením vyplňování souboru inventářů informováni o dobrovolné účasti, zajištění jejich anonymity a použití získaných dat jen pro účely mé bakalářské práce. Původně byla sebrána data od 316 respondentů. Dotazníky 12 respondentů byly ze zpracování dat vyloučeny vzhledem k chybnému nebo nedostatečnému zodpovězení položek inventářů. Do zpracování dat byly zařazeny některé dotazníky, v nichž chyběla vyplněna jedna položka. Tyto položky byly doplněny střední hodnotou konkrétní položky. Jelikož jsem si nebyla jistá mírou porozumění a uchopení některých položek v Profilu osobního smyslu života u adolescentů, realizovala jsem v březnu roku 2012 pilotní výzkum u žáků 9. třídy ostravské základní školy ve věku 14 až 15 let a studentů ostravské střední odborné školy ve věku 18 až 20 let. Charakteristiku souboru pilotního výzkumu poskytuje následující tabulka: Tabulka č. 3 Charakteristika souboru pilotního výzkumu podle pohlaví, věku a školy Pohlaví muž

žena

Věk

celkem

počet

procenta

počet

procenta

počet

procenta

průměr

SD

ZŠ

6

26,09%

13

56,52%

19

82,61%

14,74

0,45

SŠ

0

0,00%

4

17,39%

4

17,39%

18,75

0,96

6 26,09% 17 Pozn: SD = směrodatná odchylka

73,91%

23

100,00%

15,43

1,65

Celkem

38

V tabulce č. 3 vidíme, že se pilotního výzkumu účastnilo celkem 23 osob, 6 mužů a 17 žen ve věkovém rozmezí 14 až 20 let, s průměrným věkem 15,43 let. V rámci pilotního výzkumu jsem zjistila, že některé položky jsou nejednoznačné nebo obtížně pochopitelné, a proto jsem změnila jejich znění takovým způsobem, aby se zachoval význam položky, ale aby formulace položky byla blízká „jazyku“ dospívajících (resp. adolescentů). Konkrétní položky, které byly pozměněny, uvedu i v jejich novém znění v kapitole 7.1.2 Profil osobního smyslu života.

7.1 Metody získávání dat Sběr dat proběhl prostřednictvím souboru inventářů, který zahrnoval NEO pětifaktorový osobnostní inventář původních autorů P. T. Costy a R. R. Craee, v našich podmínkách upraven M. Hřebíčkovou a T. Urbánkem (2001) a Profil osobního smyslu života původního autora P. T. P. Wonga, v tomto výzkumu v pojetí M. Soudkové (2004). Tyto inventáře byly v závěru doplněny několika sociodemografickými otázkami, které se respondentů dotazovaly na věk, pohlaví, název školy, studijní obor, ročník a datum administrace. V této kapitole stručněji popíšu základní charakteristiku výše uvedených metod. 7.1.1 NEO pětifaktorový osobnostní inventář Projevy člověka, jeho prožívání nebo chování můžeme vyjádřit různými vlastnostmi. Vlastnosti osobnosti, osobnostní charakteristiky mohou vyjadřovat zobecnění pozorovaných projevů člověka. Jsou popisnými charakteristikami osobnosti pozorovaného jedince. Vlastnost lze také pojímat jako vysouzenou předpokládanou vnitřní determinantu projevů osobnosti, která poukazuje na psychofyzické dispozice. Dispozice jsou vymezovány jako vrozené nebo získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem. Chápeme je také jako nepozorovatelné charakteristiky, na něž usuzujeme při vysvětlování určitého chování, jednání nebo prožitku osobnosti. Synonymním pojmem k dispozici je osobnostní rys, který bývá užíván jako ekvivalent k pojmům psychická vlastnost nebo psychická charakteristika osobnosti. Zastánci rysového přístupu se nemohou shodnout v tom, co vlastně rysy vyjadřují, zda charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti nebo zda vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání. Rysy lze chápat také jako obecné dimenze osobnosti vymezující dva krajní póly. Zvažuje se také počet a význam vlastností, které nejvýstižněji popisují osobnost. Od 90. let

39

20. století se skupina vědců shoduje v tom, že osobnost člověka nejlépe vystihuje pět vlastností pětifaktorového modelu osobnosti (Hřebíčková, 2011). NEO pětifaktorový osobnostní inventář (NEO Five-Factor Inventory – NEO-FFI), postihující těchto pět vlastností, vychází z Cattellova šestnáctifaktorového osobnostního dotazníku 16 PF (Sixteen Personality Factors Questionnaire). Tento osobnostní dotazník se vyvíjel v průběhu několika desetiletí pomocí výzkumů Cattella a jeho spolupracovníků. Cattell nakonec na základě faktorové analýzy identifikoval 16 faktorů osobnosti. Dotazník měří kromě 16 základních rysů osobnosti i 5 globálních rysů osobnosti. Někteří psychologové mu vytýkali, že identifikoval až moc faktorů osobnosti. Costa a McCrae prostřednictvím shlukové analýzy škál 16 PF došli ke třem skupinám škál, které označili jako Neuroticismus, Extraverze a Otevřenost ke zkušenosti. Ty se staly základem pro nový NEO osobnostní inventář těchto autorů nazvaný podle prvních písmen názvů těchto skupin škál. Zbývající dva faktory, Přívětivost a Svědomitost, doplnili na základě seznámení se s lexikálními výzkumy Goldberga (Hřebíčková, Urbánek, 2001; Hřebíčková, 2011). Podstatou lexikálního přístupu je odvození struktury vlastností osobnosti na základě analýzy slov vhodných k popisu osobnosti (Hřebíčková, 2011). NEO osobnostní inventář má několik verzí. NEO pětifaktorový osobnostní inventář je zkrácenou verzí NEO-PI (NEO Personality Inventory), která má svou i revidovanou verzi NEO-PI-R (Revised NEO Personality Inventory). V NEO-PI inventáři mají škály Neuroticismus, Extraverze a Otevřenost vůči zkušenosti 48 položek a každá škála se dále dělí do šesti subškál, škály Přívětivost a Svědomitost mají 18 položek a nejsou dále jako škály děleny do subškál. NEO-PI-R inventář má 240 položek, 48 položek pro každou škálu, které se dále dělí do šesti subškál. A v NEO-FFI je každá škála tvořena 12 položkami, které nejlépe vystihovaly jednotlivé škály v analýze inventáře NEO-PI (Hřebíčková, Urbánek, 2001). McCrae společně s Johnem (1992, in Hřebíčková, Urbánek, 2001) navrhují pojmenování pěti faktorů osobnosti podle prvních písmen jejich názvů a to OCEAN (Openness to Experience, Conscientiousness, Extraversion, Agreeableness, Neuroticism). Tento název ovšem budí dojem, že si jsou jednotlivé faktory rovnocenné a stejně důležité, což ovšem lexikální výzkumy nepotvrdili. Norman (1963, in Hřebíčková, Urbánek, 2001) těchto pět faktorů seřadil podle robustnosti I. Extraverze, II. Přívětivost, III. Svědomitost, IV. Emocionální stabilita a V. Kultura. Právě pátý faktor je nejvíc diskutován ohledně svého obsahu a z toho plyne i jeho alternativní označení u různých autorů, např. intelekt,

40

imaginace nebo otevřenost vůči zkušenosti (Hřebíčková, Urbánek, 2001; Hřebíčková, 2011). Tabulka č. 4 Charakteristika jednotlivých osobnostních dimenzí NEO pětifakorového osobnostního inventáře Jedinec s vysokým skóre

Osobnostní dimenze

Jedinec s nízkým skóre

společenský, přátelský, hovorný, sebejistý, průbojný, aktivní, energický, veselý, optimistický, orientace na lidi

E: Extraverze Zjišťuje kvalitu a kvantitu interpersonálních interakcí, úroveň aktivace a stimulace.

altruistický, vlídný, laskavý, spolupracující, důvěřivý, důvěryhodný, dobrosrdečný, upřímný

P: Přívětivost Zjišťuje kvalitu interpersonální orientace na kontinuu od soucítění po nepřátelskost v myšlenkách, pocitech a činech. Zjišťuje vztahy k druhým, vyjadřuje zájem, péči a podporu druhých, případně lhostejnost a nepřátelství vůči druhým.

preferováni samoty, uzavřený, mlčenlivý, samostatný, zdrženlivý, tichý, ostýchavý, nesmělý, vážný, orientace na vnitřní svět egocentrický, panovačný, útočný, nespolupracující, podezíravý, pomstychtivý, bezcitný, cynický, hrubý

cílevědomý, ctižádostivý, pilný, přesný, vytrvalý, systematický, disciplinovaný, spolehlivý, pořádný

S: Svědomitost Zjišťuje míru motivace a vytrvalosti na cíl zaměřeného chování. Označuje určitý druh sebekontroly vztahující se k aktivnímu procesu plánování, organizování a realizace úkolů.

bezcílný, nedbalý, lhostejný, nevytrvalý, nestálý, bez vůle, nespolehlivý, požitkářský

nestabilní, nejistý, napjatý, nervózní, úzkostný, intenzivně prožívající strach, smutek a obavy

N: Neuroticismus Zjišťuje individuální rozdíly v emocionální stabilitě a labilitě. Odlišuje jedince náchylné k psychickému vyčerpání a obtížně zvládající psychickou zátěž od jedinců vyrovnaných a odolných vůči psychickému vyčerpání. Zjišťuje, jak lidé prožívají negativní emoce a jak se vyrovnávají s problémy každodenního života.

stabilní, sebejistý, uvolněný, klidný, vyrovnaný, bezstarostný, nezdolný

nekonvenční, intelektuální, originální, tvořivý, kultivovaný, zvídavý, bohatá fantazie, všestranné zájmy

O: Otevřenost vůči zkušenosti Je vyjadřována živou představivostí, citlivostí k estetickým podnětům, vnímavostí k vnitřním pocitům, upřednostňováním rozmanitosti, zvídavostí, nezávislým úsudkem a mírou zaujetí pro nové zkušenosti, prožitky a dojmy. Zjišťuje aktivní vyhledávání nových zkušeností, prožitků a toleranci neznámého.

konvenční, pragmatický, realistický, nepřizpůsobivý, úzké zájmy

Zdroj: Hřebíčková, Urbánek, 2001; Hřebíčková, 2011

41

Tabulka č. 4 charakterizuje jednotlivé osobnostní dimenze NEO pětifaktorového osobnostního inventáře podle jejich obsahu a přídavných jmen popisujících jejich krajní póly. Česká verze NEO pětifaktorového osobnostního inventáře byla úspěšně použita u adolescentů (od 15 let). Inventář může být administrován individuálně i hromadně, ovšem za zajištění vhodných podmínek pro vyplňování. Je vhodné, před zahájením vyplňování, respondentům přečíst instrukci k vyplňování inventáře. Instrukce k vyplňování inventáře zní: „Inventář obsahuje 60 výpovědí, kterými byste mohli popsat sami sebe. Přečtěte si pozorně každou výpověď a posuďte, do jaké míry Vás vystihuje. Svoji odpověď označte křížkem (x) na připojené škále čísel: 0 (vůbec nevystihuje) – výpověď Vás vůbec nevystihuje 1 (spíše nevystihuje) – výpověď Vás spíše nevystihuje 2 (neutrální) – ani výstižná ani nevýstižná výpověď 3 (spíše vystihuje) – výpověď Vás spíše vystihuje 4 (úplně vystihuje) – výpověď Vás úplně vystihuje“ (Hřebíčková, Urbánek, 2001, 42). K vyplnění inventáře je zapotřebí přibližně 10 až 15 minut. V České republice existuje k této metodě podrobný manuál M. Hřebíčkové a T. Urbánka, vydaný Testcentrem v Praze. 7.1.2 Profil osobního smyslu života Wong (1998a, in Křivohlavý, 2006), autor této metody, se na počátku ptal velkého množství lidí na to, oč jim v životě jde? Na tuto otázku získal velké množství různých odpovědí laiků, které zredukoval, vyloučením odpovědí říkající totéž, na 102 významově se nepřekrývajících odpovědí. Tyto odpovědi přeformuloval na otázky a předložil je jiné velké skupině laiků a současně je požádal, aby ke každé otázce uvedli, jak moc jim o daný životní cíl jde na stupnici 1 (vůbec to u mne nepřichází v úvahu) až 9 (velice s tím souhlasím). Takto získané údaje zpracoval pomocí faktorové analýzy a identifikoval 7 dimenzí osobního smyslu života, které jsou součástí dotazníku Profil osobního smyslu života (Personal Meaning Profile – PMP). Tento dotazník měří, jak lidé prožívají osobní

42

smysl ve vlastním životě. Současně dokáže zachytit rozdíly mezi respondenty v tom, v čem vidí hodnotu a co považují za podstatné pro smysluplný život. Dotazník obsahuje celkem 57 výpovědí, kterými respondenti popisují, jak vnímají osobní smysl života na škále 1 až 7. Odpověď je zaznamenaná křížkem (x) na připojené škále podle toho, do jaké míry se respondent na základě svého uvážení a sebehodnocení s výpovědí ztotožňuje (identifikuje): 1 označuje „vůbec se s výpovědí neztotožňuji“, 4 označuje „víceméně se s výpovědí ztotožňuji“ (neutrální odpověď) a 7 označuje „velmi, rozhodně se s výpovědí ztotožňuji“. Výsledek se uvádí, jak ve formě celkového skóre, tak podle uvedených sedmi dimenzí (zdrojů smyslu života), kterými jsou: Tabulka č. 5 Sedm dimenzí osobního smyslu života Dimenze osobního smyslu života

Bodové rozmezí

Počet výpovědí

Výkon

16 – 112

16

Vztahy

9 – 63

9

Náboženství/spiritualita

9 – 63

9

Sebetranscendence

8 – 56

8

Sebeakceptace

6 – 42

6

Intimita

5 – 35

5

Spravedlivé jednání ze strany druhých

4 – 28

4

Celkové skóre Zdroj: Soudková, 2004; Křivohlavý, 2006

57 - 399

57

Wong (1998a in Křivohlavý, 2006) vytvořil také kritérium smysluplnosti (Criterion Measures – CM), kterého použil pro validaci této metody. Toto kritérium smysluplnosti vzniklo z odpovědí na sedm otázek, které se týkaly obecně formulovaného pojetí smysluplnosti života. Koreloval celkové skóre PMP, i skóre jednotlivých dimenzí PMP u dané osoby s tímto kritériem CM a zjistil, že mezi údaji CM a PMP existuje výrazná pozitivní korelace (0,733). To znamená, že výpovědi v PMP mají velice úzký vztah k pojetí smysluplnosti života konkrétního jedince. K jednotlivým dimenzím PMP Soudková (2004) dodává, že čím více máme rovnováhy mezi jednotlivými dimenzemi PMP, tím větší je předpoklad dosažení smysluplnosti v našem životě.

43

V úvodu této kapitoly jsem uvedla, že tato metoda byla předmětem pilotního výzkumu, na základě něhož bylo upraveno několik výpovědí pro jejich lepší pochopení adolescenty: Konkrétně se jednalo o výpověď č. 3, v původní verzi Uznávám existenci vyšší moci nebo Jsem vyrovnaný se svým pojetím Boha, která byla pozměněna na novou verzi a to Věřím, že existuje něco nad námi (něco, co nás přesahuje, převyšuje). Dále byla pozměněna původní výpověď č. 8 Věnuji se hodnotným záměrům na novou výpověď Věnuji se záměrům, cílům (úkolům, plánům), které mají pro mne hodnotu (cenu, význam, smysl). Výpověď č. 22 Věřím, že lidský život se řídí mravními zákony byla konkrétně doplněna Věřím, že lidský život se řídí mravními zákony (příklady mravních zákonů: „Čiň dobro, varuj se zla!“, „Jednej podle svědomí!“. „Jednej s ostatními jako sobě rovnými!“, „Co nechcete, aby druzí dělali vám, nedělejte vy jim!“). Taktéž byla doplněna výpověď č. 24 Jsem iniciativní synonymní výrazy Jsem iniciativní (podnikavý, podnětný). Poslední výpověď, která byla pozměněna, a která dělala v původní verzi velké potíže v porozumění, je výpověď č. 39 Mám ve svém životě pocit sounáležitosti s něčím, co nás přesahuje nebo Mám pocit spojitosti ve svém životě, která v nové verzi zní Snažím se porozumět a žít v souladu s tím, co nás přesahuje (převyšuje). Celkem tedy bylo pozměněno pět výpovědí, které měli respondentům usnadnit porozumění výpovědi a její autentické zodpovězení.

7.2 Metody zpracování a analýzy dat Získaná data byla zpracována pomocí metod statistické analýzy prostřednictvím programů Microsoft Office Excel 2007 a SPSS (Statistical Package for Social Science). První z uvedených programů byl použit především pro potřeby deskriptivní statistiky (frekvenční analýza, výpočet středních hodnot), druhý z programů se využil především pro zjištění korelací mezi sledovanými proměnnými a určení jejich statistické významnosti.

44

Pro výpočet korelací mezi celkovým skóre osobního smyslu života, skóre jednotlivých dimenzí osobního smyslu života a skóre jednotlivých osobnostních dimenzí byl použit Pearsonův korelační koeficient. Těsnost korelací bude interpretována zhruba takto: Tabulka č. 6 Přibližná interpretace hodnot korelačního koeficientu Hodnota korelačního koeficientu

Interpretace

r < 0,2

velmi nízká (zanedbatelná) korelace

0,2 ≤ r < 0,4

nízká korelace

0,4 ≤ r < 0,7

střední (značná) korelace

0,7 ≤ r < 0,9

vysoká korelace

0,9 ≤ r

velmi vysoká korelace

Zdroj: Chráska, 2006

V psychologickém výzkumu se považují hodnoty korelačního koeficientu 0,6 a vyšší za vysoké (Reiterová, 2004). V rámci charakteristiky výzkumného souboru podle minimálních, středních a maximálních hodnot hrubých skóre, kterých respondenti dosahují v jednotlivých dimenzích NEO-FFI a PMP, byly zjištěny výrazné rozdíly v průměrných hrubých skóre mezi skupinami podle pohlaví a typu střední školy. Pro zajímavost byla statistická analýza získaných dat doplněna o Leveneův test a následně o příslušný T-test k určení statistické významnosti rozdílů v průměrných hrubých skóre mezi skupinami. Výsledky mohou posloužit jako námět k další výzkumné studii. V tabulkách a dále v textu jsou používány následující zkratky: N = počet respondentů, SD = směrodatná odchylka, Min = minimální hodnota, Max = maximální hodnota, Me = medián, Mo = modus, HS = hrubé skóre, r = hodnota korelačního koeficientu, t = hodnota t-testu, F = hodnota Leveneova testu, p = statistická významnost (p < 0,05 nebo p < 0, 001).

8 VÝSLEDKY Předtím, než se budu věnovat ověřování stanovených hypotéz, charakterizuji výzkumný soubor podle minimálních, středních a maximálních hodnot hrubých skóre, kterých respondenti dosahují v osobnostních dimenzích NEO pětifakorového osobnostního 45

dotazníku (dále v textu jen NEO-FFI), v osobním smyslu života a jeho dimenzích v Profilu osobního smyslu života (dále v textu jen PMP). Následující tabulky a grafy čtenáři zhruba přiblíží hodnoty hrubých skóre v jednotlivých dimenzích NEO-FFI a PMP, s kterými se dále pracovalo v rámci hledání korelačních vztahů mezi osobnostními dimenzemi a osobním smyslem života a mezi osobnostními dimenzemi a dimenzemi osobního smyslu života. Tabulka č. 7 Přehled hodnot hrubých skóre v NEO-FFI prostřednictvím charakteristik polohy NEOPS

N

Průměr

SD

Min

Max

Me

Mo

Neuroticismus

304

25,42

9,19

4

48

26

24

Extraverze

304

32,35

7,80

8

48

33

32

Otevřenost

304

26,04

6,18

10

46

26

28

Přívětivost

304

27,87

6,25

9

40

28

27

Svědomitost

304

28,48

7,06

5

46

29

27

V tabulce č. 7 vidíme hodnoty průměrných HS a jejich směrodatné odchylky, kterých

respondenti

dosahují

v jednotlivých

osobnostních

dimenzích.

Srovnání

průměrných skóre výzkumného souboru s normami NEO-FFI pro českou populaci (907 respondentů ve věku 15 až 21 let) prezentuje tabulka č. 8. Tabulka č. 8 Srovnání průměrných skóre výzkumného souboru s normami NEO-FFI pro českou populaci adolescentů

NEOPS

Průměrné skóre výzkumného souboru N = 304

Průměrné skóre české populace N = 907

Neuroticismus

25,42

22,82

Extraverze

32,35

31,97

Otevřenost

26,04

27,68

Přívětivost

27,87

29,31

Svědomitost

28,48

27,84

Dále v tabulce č. 7 vidíme minimální a maximální hodnoty HS, kterých respondenti dosahují v jednotlivých osobnostních dimenzích, konkrétně u neuroticismu je minimální hodnota HS 4 a maximální hodnota HS 48, u extraverze je minimální hodnota HS 8 a maximální hodnota HS 48, u otevřenosti vůči zkušenosti je minimální hodnota HS 10 46

a maximální hodnota HS 46, u přívětivosti je minimální hodnota HS 9 a maximální hodnota HS 40 a u svědomitosti je minimální hodnota HS 5 a maximální hodnota HS 46. Medián a modus jednotlivých osobnostních dimenzí doplňují průměr a nasvědčují, že průměrná hodnota není ovlivněna extrémními hodnotami HS. Tabulka č. 9 obsahuje hodnoty průměrných HS, směrodatné odchylky, minimální a maximální hodnotu HS, medián a modus osobního smyslu života a jeho dimenzí (zdrojů osobního smyslu života). Tyto hodnoty není možné srovnat s žádnými normami, jelikož normy PMP pro českou populaci neexistují. Vidíme, že respondenti dosahují průměrného HS 269,62 u osobního smyslu života se směrodatnou odchylkou 40,41, minimální hodnotou HS 146 a maximální hodnotou HS 373, mediánem 272,5 a modem 265. Jde o vyšší hodnotu, takže můžeme říct, že většina respondentů prožívá vyšší úroveň osobního smyslu života. Tabulka č. 9 Přehled hodnot hrubých skóre v PMP prostřednictvím charakteristik polohy Smysl života a jeho zdroje

N

Průměr

SD

Min

Max

Me

Mo

Výkon

304

79,05

15,08

28

108

82

88

Vztahy

304

47,06

8,10

19

63

48

45

Náb/Sp

304

34,11

10,04

12

61

34

40

Sebepřesah

304

35,79

8,26

9

55

36

36

Sebepřijetí

304

28,04

6,10

10

42

28

27

Intimita

304

27,70

5,10

8

35

28

27

Spr. jednání

304

17,87

4,27

7

28

18

18

304 269,62 40,41 146 373 272,5 265 Smysl života Pozn.: Náb/Sp = Náboženství/spiritualita, Spr. jednání = spravedlivé jednání ze strany druhých

V tabulce č. 9 také vidíme, že již hodnoty průměrného HS v dimenzích výkon (průměr 79,05, směrodatná odchylka 15,08, minimální hodnota 28 a maximální hodnota 108, medián 82 a modus 88), vztahy (průměr 47,06, směrodatná odchylka 8,10, minimální hodnota 19 a maximální hodnota 63, medián 48 a modus 45) a intimita (průměr 27,70, směrodatná odchylka 5,10, minimální hodnota 8 a maximální hodnota 35, medián 28 a modus 27) naznačují důležitost těchto dimenzí jako zdrojů osobního smyslu života pro adolescenty. V případě dimenzí osobního smyslu života nesmíme zapomínat, že každá z těchto dimenzí je tvořena jiným počtem výpovědí a tedy i jiným rozpětím hrubého skóre.

47

Ve výzkumném souboru je zřejmá převaha žen nad muži. Graf č. 1 a graf č. 2 znázorňují srovnání hodnot průměrných HS v osobnostních dimenzích v NEO-FFI a v dimenzích osobního smyslu života v PMP mezi muži a ženami. V grafu č. 1 a tabulce č. 10 vidíme, že průměrné HS žen u neuroticismu je statisticky významně vyšší než průměrné HS mužů u neuroticismu (t = - 6,94, p < 0,001). A stejně tomu tak je i v případě svědomitosti, kde ženy dosahují statisticky významně vyšších hodnot než muži (t = - 2,28, p < 0,05). Graf č. 1 Hodnoty průměrných hrubých skóre u jednotlivých faktorů NEO-FFI podle pohlaví Hodnoty průměrných hrubých skóre u jednotlivých faktorů NEO-FFI 32,8 32,1

35,0 27,9

30,0 25,0

27,3 28,2

25,3 26,4

27,2

29,1

20,7

20,0 15,0 10,0 5,0 ,0 Muži Ženy

N 20,7 27,9

E 32,8 32,1

O 25,3 26,4

P 27,3 28,2

S 27,2 29,1

Tabulka č. 10 Statisticky významné rozdíly v průměrných hrubých skóre u neuroticismu, svědomitosti, sebepřijímání a intimity mezi pohlavím Dimenze

Průměr

SD

Leveneův test

t-test

muži

ženy

muži

ženy

F

p

t

p

Neuroticismus

20,70

27,87

8,99

8,31

1,90

0,17

-6,94

< 0,001

Svědomitost

27,21

29,15

7,47

6,76

0,87

0,35

-2,28

< 0,05

Sebepřijímání

29,13

27,48

5,47

6,34

0,88

0,35

2,27

< 0,05

Intimita

26,77

28,18

5,59

4,77

2,09

0,15

-2,30

< 0,05

V grafu č. 2 a tabulce č. 10 pro změnu vidíme, že pokud jde o jednotlivé dimenze osobního smyslu života, muži dosahují statisticky významně vyššího průměrného HS v dimenzi sebepřijímání (t = 2,27, p < 0,05), zatímco ženy dosahují statisticky významně vyššího průměrného HS v dimenzi intimita (t = - 2,30, p < 0,05). 48

Graf č. 2 Hodnoty průměrných hrubých skóre u jednotlivých dimenzí osobního smyslu života v PMP podle pohlaví Hodnoty průměrných hrubých skóre u jednotlivých dimenzí osobního smyslu života 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 ,0 Muži Ženy

81,3

77,9

46,3 47,5 35,8 35,8

33,0 34,7

29,1 27,5

26,8 28,2 18,4 17,6

Vý 81,3 77,9

Vzt 46,3 47,5

Náb/Sp 33,0 34,7

STr 35,8 35,8

SAk 29,1 27,5

Int 26,8 28,2

SpJed 18,4 17,6

Pozn.: Vý = výkon, Vzt = vztahy, Náb/Sp = náboženství/spiritualita, STr = sebetranscendence, SAk = sebeakceptace, Int = intimita, SpJed = spravedlivé jednání ze strany druhých.

Do výzkumného souboru byli záměrně zařazeni respondenti z různých středních škol a studijních oborů z důvodu jejich rozdílného studijního zaměření a tím (podle mého osobního přesvědčení) i rozdílných postojů k životu (k osobnímu smyslu života) a životních očekávání. Respondenti čtyř různých středních škol byli sloučeni do dvou skupin a to do skupiny studentů gymnázií a do skupiny studentů středních odborných škol. V rámci NEO-FFI se neprojevily žádné statistické významné rozdíly mezi skupinami v jednotlivých osobnostních dimenzích. V rámci PMP se objevily rozdíly mezi skupinami v některých dimenzích osobního smyslu života a v celkovém hrubém skóre osobního smyslu života, o čemž informuje tabulka č. 11. Tabulka č. 11 Statisticky významné rozdíly v průměrných hrubých skóre u výkonu a sebepřesahu jako zdroji osobního smyslu života a u osobního smyslu života mezi skupinou studentů gymnázií a skupinou studentů středních odborných škol Škála

Průměr

SD

Leveneův test

t-test

GYMN

SOŠ

GYMN

SOŠ

F

p

t

p

Výkon

82,07

75,38

13,73

15,86

4,24

< 0,05

3,88

< 0,001

Sebepřesah

36,64

34,75

8,02

8,46

0,35

0,55

1,99

< 0,05

Smysl života

274,64

263,49

37,03

43,54

1,57

0,21

2,41

< 0,05

49

V tabulce č. 11 vidíme, že studenti gymnázií dosahují statisticky významně vyššího průměrného HS v dimenzi výkon jako zdroje osobního smyslu života než studenti středních odborných škol (t = 3,88, p < 0,001). Taktéž tito studenti dosahují statisticky významně vyššího průměrného HS v dimenzi sebepřesah jako zdroje osobního smyslu života než studenti středních odborných škol (t = 1,99, p < 0,05). A nakonec studenti gymnázií dosahují i statisticky významně vyššího průměrného HS v osobním smyslu života než studenti středních odborných škol (t = 2,41, p < 0,05).

8.1 Výsledky k hlavnímu cíli výzkumu Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Tabulka č. 12 prezentuje hodnoty korelačních koeficientů jednotlivých korelací mezi osobním smyslem života a jednotlivými osobnostními faktory ve výzkumném souboru adolescentů, které se vztahují k hypotézám H1 až H5. Korelovány byly hodnoty hrubých skóre, kterých respondenti dosáhli v jednotlivých osobnostních faktorech NEO-FFI s hodnotami hrubých skóre osobního smyslu života, kterých respondenti dosáhli v PMP. Tabulka č. 12 Korelace mezi osobním smyslem života a osobnostními faktory NEO-FFI Korelace mezi osobním smyslem života a osobnostními faktory Neuroticismus Extraverze Otevřenost vůči zkušenosti Přívětivost Svědomitost

Smysl života

r

-,235

p

,000

r

,526

p

,000

r

,211

p

,000

r

,257

p

,000

r

,518

p

,000

H1 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi svědomitostí a osobním smyslem života adolescentů. Hypotéza byla potvrzena.

50

V tabulce č. 12 vidíme, že mezi svědomitostí a osobním smyslem života adolescentů existuje statisticky významná pozitivní korelace (r = 0,518, p < 0,001). Hodnota korelačního koeficientu vypovídá o středně těsném korelačním vztahu. Znamená to, že respondenti, kteří dosahují vyššího HS v osobnostním faktoru svědomitost, dosahují také vyššího HS u osobního smyslu života. Můžeme z toho odvodit, že vyšší míra cílevědomosti, ctižádostivosti, vytrvalosti, spolehlivosti, pilnosti a dalších osobnostních vlastností popisujících jeden z krajních pólů osobnostní dimenze svědomitost souvisí s vyšší úrovní osobního smyslu života. Není překvapivé, že právě tento osobnostní faktor značně pozitivně koreluje s osobním smyslem života. Osobní smysl života je často vymezován právě znalostí vlastních životních cílů, věrností těmto životním cílům a vytrvalým směřováním k jejich uskutečnění. H2 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi extraverzí a osobním smyslem života adolescentů. Hypotéza byla potvrzena. V tabulce č. 12 pozorujeme, že mezi extraverzí a osobním smyslem života adolescentů je statisticky významná pozitivní korelace (r = 0,526, p < 0,001). Hodnota korelačního koeficientu vypovídá o středně těsném korelačním vztahu. Můžeme si všimnout, že v rámci sledovaných osobnostních dimenzích NEO-FFI v souvislosti s osobním smyslem života adolescentů, je právě korelace mezi extraverzí a osobním smyslem života nejsilnější. Konkrétně, respondenti, kteří dosahují vyššího HS v osobnostním faktoru extraverze, dosahují také vyššího HS u osobního smyslu života. V tomhle směru, k vyšší úrovni osobního smyslu života se vztahují spíše osobnostní vlastnosti jako společenskost, hovornost, průbojnost, aktivita, optimismus apod., než osobnostní vlastnosti jako uzavřenost, mlčenlivost, zdrženlivost, vážnost apod. H3 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi přívětivostí a osobním smyslem života adolescentů. Hypotéza byla potvrzena. Tabulka č. 12 ukazuje, že hodnota korelačního koeficientu mezi přívětivostí a osobním smyslem života adolescentů dosahuje r = 0,257 při p < 0,001. Tato hodnota vypovídá o nízké, ale statisticky významné pozitivní korelaci mezi přívětivostí a osobním smyslem života adolescentů. Tedy, respondenti, kteří dosahují vyššího HS 51

v osobnostním faktoru přívětivost, dosahují také vyššího HS u osobního smyslu života. Vyšší úroveň osobního smyslu života se zde pojí s vyšší mírou altruismu, spolupráce, vlídnosti, laskavosti, dobrosrdečností apod. H4 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi otevřeností vůči zkušenosti a osobním smyslem života adolescentů. Hypotéza byla potvrzena. Tabulka č. 12 informuje o tom, že hodnota korelačního koeficientu mezi otevřeností vůči zkušenosti a osobním smyslem života adolescentů dosáhla r = 0,211 při p < 0,001. Tato hodnota vypovídá o nízké, ale přesto statisticky významné pozitivní korelaci mezi tímto osobnostním faktorem a osobním smyslem života adolescentů. Vidíme, že hodnota korelačního koeficientu se výrazně neliší od hodnot korelačních koeficientů zjištěných mezi přívětivostí a osobním smyslem života a mezi neuroticismem a osobním smyslem života, i když v posledním případě jde o korelaci negativní. Takže respondenti, kteří dosahují vyšších HS v osobnostním faktoru otevřenost vůči zkušenosti, dosahují také vyšších HS u osobního smyslu života. Vyšší míra zvídavosti, tvořivosti, všestrannosti, nekonvenčnosti apod. zřejmě souvisí s vyšší úrovní osobního smyslu života. H5 Existuje statisticky významná negativní korelace mezi neuroticismem a osobním smyslem života adolescentů. Hypotéza byla potvrzena. V tabulce č. 12 vidíme, že mezi neuroticismem a osobním smyslem života existuje statisticky významná negativní korelace (r = -0,235, p < 0,001). Hodnota korelačního

koeficientu

vypovídá

o

nízkém

korelačním

vztahu.

Znamená

to,

že respondenti, kteří dosahují vyššího HS v osobnostním faktoru neuroticismus, dosahují nižšího HS u osobního smyslu života. Můžeme z toho odvodit, že prožívání vyšší míry napjatosti, nervozity, úzkosti, strachu, obav, smutku nebo nejistoty v sobě sama se odráží v nižší úrovni osobního smyslu života. Případně naopak, že nižší úroveň osobního smyslu života se projevuje vyšší mírou napjatosti, neklidu, úzkosti, strachu, obav, smutku či nejistoty. Zatímco prožívání vyšší míry sebejistoty, klidu, uvolněnosti, vyrovnanosti, bezstarostnosti nebo nezdolnosti zřejmě přispívá i k vyšší úrovni osobního smyslu života. Nebo také naopak, vyšší úroveň osobního smyslu života přispívá k větší sebejistotě, uvolněnosti, vyrovnanosti, bezstarostnosti a nezdolnosti. 52

8.2 Výsledky k dílčímu cíli výzkumu Dílčím cílem výzkumu bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Korelovány byly hodnoty hrubých skóre, kterých respondenti dosáhli v jednotlivých osobnostních dimenzích NEO-FFI s hodnotami hrubých skóre, kterých respondenti dosáhli v jednotlivých dimenzích osobního smyslu života (respektive v jednotlivých zdrojích osobního smyslu života) PMP. Tabulka č. 13 ukazuje, že souvislosti mezi jednotlivými osobnostními dimenzemi NEO-FFI a jednotlivými zdroji osobního smyslu života PMP adolescentů existuje. Tabulka č. 13 Korelace mezi zdroji osobního smyslu života PMP a osobnostními faktory NEO-FFI Korelace mezi zdroji smyslu života a osobnostními faktory Neuroticismus Extraverze Otevřenost vůči zkušenosti Přívětivost Svědomitost

Náboženství Sebepřesah Sebepřijetí Spiritualita

Intimita

Spravedlivé jednání

-,259

-,148

-,302

,143

,000

,010

,000

,195

,394

,168

,412

,384

,000

,001

,000

,003

,000

,000

,190

,039

,342

,300

-,037

-,017

-,063

,001

,502

,000

,000

,517

,771

,276

r

,095

,407

,102

,134

,103

,306

,310

p

,098

,000

,075

,019

,074

,000

,000

r

,633

,421

,113

,419

,142

,260

,278

p

,000

,000

,049

,000

,013

,000

,000

Výkon

Vztahy

r

-,338

-,162

,124

-,084

p

,000

,005

,031

r

,469

,523

p

,000

r p

Neuroticismus statisticky významně negativně koreluje s výkonem (r = -0,338, p < 0,001), se vztahy (r = -0,162, p < 0,05), se sebepřijetím (r = -0,259, p < 0,001), s intimitou (r = -0,148, p < 0,05) a se spravedlivým jednáním ze strany druhých (r = -0,302 p < 0,001) jako zdroji osobního smyslu života adolescentů. Hodnoty korelačních koeficientů mezi neuroticismem a výkonem, sebepřijetím a spravedlivým jednáním ze strany druhých vypovídají o nízkém statisticky významném negativním korelačním vztahu. Hodnoty korelačních koeficientů mezi neuroticismem a vztahy a intimitou vypovídají o velmi nízkém statisticky významném negativním korelačním vztahu. Konkrétně, respondenti, kteří dosahují vyšších HS v osobnostním faktoru neuroticismus, dosahují nižších HS u zdrojů osobního smyslu života výkon, vztahy, 53

sebepřijetí, intimita a spravedlivé jednání ze strany druhých. Neuroticismus také statisticky významně pozitivně koreluje se zdrojem osobního smyslu života nazvaným jako náboženství/spiritualita (r = 0,124, p < 0,05), i když hodnota korelačního koeficientu vypovídá jen o velmi nízké statisticky významné pozitivní korelaci. Takže, respondenti, kteří dosahují vyšších HS v osobnostním faktoru neuroticismus, dosahují také vyšších HS v náboženství/spiritualitě jako zdroji osobního smyslu života. Může to znamenat, že jedinci spíše inklinující k projevům neuroticismu, hledají a formují osobní smysl života spíše z náboženství či spirituálního rozměru vlastní existence, než z výkonu, mezilidských vztahů, přijetí sebe sama, intimity či spravedlivého zacházení s nimi. Extraverze, která ve srovnání s ostatními osobnostními dimenzemi nejsilněji statisticky významně pozitivně koreluje s osobním smyslem života adolescentů, statisticky významně pozitivně koreluje také se všemi jeho zdroji. Nejsilněji extraverze statisticky významně pozitivně koreluje se vztahy (r = 0,523, p < 0,001) jako zdrojem osobního smyslu života adolescentů. Střední statisticky významný pozitivní korelační vztah je mezi extraverzí a výkonem (r = 0,469, p < 0,001) a mezi extraverzí a intimitou (r = 0,412, p < 0,001). Nízká, ovšem statisticky významná pozitivní korelace je mezi extraverzí a sebepřesahem (r = 0,394, p < 0,001) a mezi extraverzí a spravedlivým jednáním ze strany druhých (r = 0,384, p < 0,001). Velmi nízká, ale také statisticky významná pozitivní korelace je mezi extraverzí a náboženstvím/spiritualitou (r = 0,195, p < 0,05) a mezi extraverzí a sebepřijetím (r = 0,168, p < 0,05). Konkrétně to znamená, že respondenti, kteří dosahují vyšších HS v osobnostní dimenzi extraverze, dosahují také vyšších HS ve všech zdrojích osobního smyslu života. Zdá se, že podstatnými zdroji, z nichž jedinci spíše extravertně zaměřeni formují osobní smysl života, jsou mezilidské vztahy, vlastní výkon a intimita. Otevřenost vůči zkušenosti, která ve srovnání s ostatními osobnostními faktory nejslaběji statisticky významně pozitivně koreluje s osobním smyslem života adolescentů, také statisticky významně pozitivně koreluje s nejnižším počtem zdrojů osobního smyslu života adolescentů. Otevřenost vůči zkušenosti statisticky významně pozitivně koreluje s náboženstvím/spiritualitou (r = 0,342, p < 0,001), se sebepřesahem (r = 0,300, p < 0,001) a s výkonem (r = 0,190, p < 0,05). Jinak řečeno, respondenti, kteří dosahují vyšších HS v osobnostním faktoru otevřenost vůči zkušenosti, dosahují taktéž vyšších HS ve zdrojích osobního smyslu života náboženství/spiritualita, vlastní transcendence a výkon. Může to znamenat, že jedinci spíše otevření vůči zkušenosti formují osobní smysl života 54

především z náboženství či spirituální rozměru vlastní existence nebo z „něčeho“, co přesahuje je samé. Přívětivost statisticky významně pozitivně koreluje se čtyřmi zdroji osobního smyslu života adolescentů a to se vztahy (r = 0,407, p < 0,001, střední pozitivní korelace), s intimitou (r = 0,306, p < 0,001, nízká pozitivní korelace), se spravedlivým jednáním ze strany druhých (r = 0,310, p < 0,001, nízká pozitivní korelace) a se sebepřesahem (r = 0,134, p < 0,05, velmi nízká pozitivní korelace). Konkrétně, respondenti, kteří dosahují vyšších HS v osobnostním faktoru přívětivost, dosahují vyšších HS ve zdrojích osobního smyslu života jako jsou mezilidské vztahy, intimita, spravedlivé jednání ze strany druhých a vlastní transcendence. Přívětivě zaměření adolescenti formují osobní smysl života především z mezilidských vztahů, intimity, spravedlivého zacházení s nimi a „něčeho“, co je přesahuje. A nakonec svědomitost, která stejně jako extraverze, statisticky významně pozitivně koreluje se všemi zdroji osobního smyslu života adolescentů. V rámci všech výsledků nejsilnější statisticky významná pozitivní korelace je mezi svědomitostí a výkonem (r = 0,633, p < 0,001). Dále svědomitost statisticky významně pozitivně koreluje se vztahy (r = 0,421, p < 0,001), se sebepřesahem (r = 0,419, p < 0,001), se spravedlivým jednáním ze strany druhých (r = 0,278, p < 0,001), s intimitou (r = 0,260, p < 0,001), se sebepřijetím (r = 0,142, p < 0,05) a s náboženstvím/ spiritualitou (r = 0,113, p < 0,05). Takže, respondenti, kteří dosahují vyšších HS v tomto osobnostním faktoru, dosahují vyšších HS ve všech zdrojích osobního smyslu života. Vypadá to, že významným zdrojem, z něhož svědomití jedinci formují osobní smysl života, je jejich výkon. Dalšími výraznými zdroji osobního smyslu životu pro svědomité jedince jsou mezilidské vztahy a vlastní transcendence.

55

9 DISKUZE Při interpretaci výsledků předložené bakalářské práce je nutno brát zřetel k několika omezením výzkumu. Záměrně jsem oslovila pro spolupráci při výzkumu gymnázia a odborně zaměřené střední školy. Toto rozhodnutí vyplynulo z mého přesvědčení, že studenti těchto středních škol se budou lišit v životní orientaci, cílech a očekáváních, což by odpovídalo rozmanitosti životního směřování, cílů a očekávání v populaci adolescentů, a tím zajistilo větší reprezentativnost výzkumného souboru. Výsledný výzkumný soubor se konstituoval na základě dostupnosti a možností jednotlivých ročníků a oborů příslušných středních škol a ochotě studentů spolupracovat. Přestože můj původní záměr, uveden výše, se povedlo realizovat, vnímám v rámci výzkumného souboru jistá omezení, na něž je třeba brát ohled při interpretaci výsledků. Ve výzkumném souboru převažuje zastoupení žen nad muži, což odpovídá zastoupení žen a mužů na všeobecných gymnáziích a v příslušných studijních oborech, ale neodpovídá to zastoupení žen a mužů v populaci adolescentů. Ve výzkumném souboru převažuje také zastoupení 15letých a 16letých jedinců nad jedinci ostatních věkových kategorií. Studenti prvních a druhých ročníků měli více času i prostoru účastnit se výzkumu, než studenti třetích a především čtvrtých ročníků. Ve výzkumu jsou zastoupeny jen ostravské střední školy a je možné, že studenti těchto středních škol se odlišují od středoškolských studentů jiných měst či krajů. Tím je omezena možnost generalizace výsledků na celou populaci adolescentů. Současně jde o průřezovou výzkumnou studii, z čehož plyne určité omezení v interpretaci výsledků z časového hlediska. Připomínám, že hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Dílčím cílem výzkumu bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Výzkumný soubor tvoří 304 respondentů, 104 mužů a 200 žen, s průměrným věkem 16,95. Pro srovnání výsledků mého výzkumu s výsledky výzkumů již realizovanými v této oblasti se příhodně nabízí výzkum autorů Mascara a Rosena (2005). Jejich výzkum byl zaměřen na zjištění úlohy existenciálního smyslu ve vzrůstu naděje a v prevenci depresivních symptomů u amerických studentů (N = 191). V rámci výzkumu použili metodu IPIP, upravenou verzi NEO-PI-R, pro měření osobnostních charakteristik a metodu PMP pro měření osobního smyslu života, jejichž výsledky následně vzájemně korelovali. 56

Z tohoto důvodu a z důvodu průměrného věku jejich respondentů (18,8), který je blízký průměrnému věku mých respondentů (16,95), jsem uznala tento výzkum jako nejvhodnější pro srovnání výsledků v rámci hlavního cíle této práce. Tento výzkum zahrnoval dvě měření. V mém výzkumu jsem zjistila, že nejsilněji signifikantně pozitivně koreluje s osobním smyslem života osobnostní faktor extraverze (r = 0,526, p < 0,001). Ve výzkumu uvedených autorů je tento osobnostní faktor v souvislosti s osobním smyslem života až na druhém místě (v první měření r = 0,48, p < 0,001; v druhém měření r = 0,37, p < 0,001) za osobnostním faktorem svědomitost. Vidíme, že i hodnoty korelačních koeficientů jsou nižší než hodnota mého korelačního koeficientu. Přesto můžeme říci, že osobní smysl života signifikantně pozitivně koreluje s extraverzí. Signifikantní pozitivní korelace mezi extraverzí a osobním smyslem života prokázaly také výzkumy autorů Stempelové a Čmárikové (2004), Halamy (2005) a Schnellové a Beckera (2006). Když zohledním i jednotlivé potenciální zdroje osobního smyslu života v mém výzkumu, mohu se domnívat, že extravertně zaměření adolescenti formují osobní smysl života především z mezilidských vztahů (r = 0,523, p < 0,001), ze spravedlivého jednání s jejich osobou ze strany druhých (r = 0,384, p < 0,001) a z možnosti prožití blízkosti, důvěrnosti a vzájemného porozumění s druhou osobou (r = 0,412, p < 0,001). V období adolescence zesiluje extravertní zaměření dospívajícího v návaznosti na vzrůstající význam vrstevnických, přátelských a partnerských vztahů. Tyto vztahy jsou předním zájmem adolescenta a vypadá to, že i podstatným zdrojem osobního smyslu života. Dodávám, že osobnostní

faktor

extraverze

v mém

výzkumu

signifikantně

pozitivně

koreluje

i s výkonem, takže je možné konstatovat, že extravertně zaměřeni adolescenti formují osobní smysl života také z vlastního výkonu (r = 0,469, p < 0,001). Ve výzkumu Mascara a Rosena (2005) nejsilněji signifikantně pozitivně koreloval s osobním smyslem života osobnostní faktor svědomitost (v prvním měření r = 0,49, p < 0,001; v druhém měření 0,48, p < 0,001). V mém výzkumu tento osobnostní faktor také signifikantně pozitivně koreloval s osobním smyslem života (r = 0,518, p < 0,001). Vidíme dokonce jen nepatrné rozdíly v hodnotách korelačních koeficientů. Signifikantní pozitivní korelační vztah mezi tímto osobnostním faktorem a smyslem života zjistily také výzkumy autorů Stempelové a Čmárikové (2004), Halamy (2005) a Schnellové a Beckera (2006). Když vyjdeme z vymezení osobního smyslu života jako vnitřního, duševního významu určitého cíle či zaměření v životě (Hartl, Hartlová, 2010), bude nám zřejmé, proč právě tento osobnostní faktor s osobním smyslem života poměrně těsně pozitivně koreluje. 57

Osobnostní dimenze svědomitost v NEO-FFI zjišťuje míru motivace a vytrvalosti na cíl zaměřeného chování (Hřebíčková, Urbánek, 2001; Hřebíčková, 2011). Je tedy možné, že adolescenti znající vlastní životní cíle, uvědomující si motivaci k těmto cílům, vytrvalí a disciplinovaní při jejich dosahování, prožívají vyšší úroveň osobního smyslu života oproti adolescentům v tomto směru zmateným či zatím nevyhraněným. Pokud se opět zaměřím i na potenciální zdroje osobního smyslu života, vypadá to, že adolescenti, kteří dosahují vyššího skóre v osobnostním faktoru svědomitost, formují osobní smysl života především z vlastního výkonu (r = 0,633, p < 0,001), z mezilidských vztahů (r = 0,421, p < 0,001) a z „něčeho“, co přesahuje je samé (r = 0,419, p < 0,001). Výzkum Mascara a Rosena (2005) ukázal těsnější signifikantní pozitivní korelace mezi osobním faktorem přívětivost a osobním smyslem života (první měření r = 0,43, p < 0,001; druhé měření r = 0,44, p < 0,001) než můj výzkum (r = 0,257, p < 0,001). Můžeme říci, že altruisticky zaměřeni adolescenti preferující vstřícnost a spolupráci dosahují vyšší úrovně osobního smyslu života než egocentricky zaměřeni adolescenti projevující se útočností a neochotou spolupracovat. Souhlasí to i s bohatým zastoupením altruisticky zaměřených lidí v pomáhajících profesích, kteří v mnoha případech nacházejí ve své činnosti osobní smysl života. Není překvapením, že přívětivě zaměřeni adolescenti formují osobní smysl života především z mezilidských vztahů (r = 0,407, p < 0,001), ze spravedlivého jednání s jejich osobou ze strany druhých (r = 0,310, p < 0,001) a z prožitku intimity (r = 0,306, p < 0,001). Výzkum Mascara a Rosena (Ibid.) nezjistil signifikantní pozitivní korelaci mezi osobnostním faktorem otevřenost vůči zkušenosti a osobním smyslem života. V mém výzkumu se ukázalo, že mezi tímto osobním faktorem a osobním smyslem života existuje nízká, avšak signifikantní pozitivní korelace (r = 0,211, p < 0,001). Je tedy možné, že adolescenti spíše tvořivější, originálnější, zvídavější, vnímavější, aktivnější ve vyhledávání nových prožitků a zkušeností, s živější představivostí, s všestrannými zájmy prožívají vyšší úroveň osobního smyslu života než adolescenti spíše pragmatičtější, realističtější, méně přizpůsobiví novým okolnostem, méně otevření novým prožitkům a zkušenostem, s úzkými zájmy. Výzkum Schnellové a Beckera (2006) potvrdil signifikantní pozitivní korelaci mezi osobním smyslem života a otevřeností vůči zkušenosti, ovšem k měření osobnostních faktorů použili metodu TIPI, která měří Big Four a otevřenost vůči zkušenosti tvoří společně s extraverzí jeden osobnostní faktor. Halama (2005) zjistil nízkou, ale signifikantní korelaci mezi tímto osobnostním faktorem a některými faktory 58

měřícími smysluplnost u vzorků starších osob (průměrný věk 62,2 a 57,3). Adolescenti spíše otevření vůči zkušenosti formují osobní smysl života především z náboženství, respektive z vlastního spirituálního zaměření (r = 0,342, p < 0,001) a z „něčeho“, co je přesahuje (r = 0,300, p < 0,001), což zřejmě souvisí s jejich vyšší vnímavostí, tvořivostí a otevřeností vůči novým prožitkům. Výzkum Mascara a Rosena (2005) také zjistil shodně s mým výzkumem signifikantní negativní korelaci mezi osobnostním faktorem neuroticismus a osobním smyslem života. V obou měřeních dosáhla hodnota korelačního koeficientu – 0,53 při p < 0,001. V mém výzkumu dosáhla hodnota korelačního koeficientu – 0,235 při p < 0,001. Shrnu-li a zobecním veškeré teoretické i výzkumné poznatky ohledně smyslu života, můžu konstatovat, že smysl života je prostředkem k oslabení negativních stavů. Výzkumná zjištění výše uvedených autorů, Halamy (2005), Stempelové a Čmárikové (2004) a mého výzkumu tomu odpovídají. Konkrétně, adolescenti dosahující vyšších hrubých skóre v osobnostním faktoru neuroticismus, dosahují nižších hrubých skóre u osobního smyslu života. Nabízí se otázka, co je příčinou. Zda nedostatečné uspokojení potřeby osobního smyslu života se projevuje vyšší nejistotou, napjatostí, neklidem, úzkostností, intenzivnějším prožíváním obav, strachu a smutku nebo zda zaměření osobnosti vyznačující se nestabilitou, nejistotou, neklidem, nervózností, úzkostností a intenzivním prožíváním obav, strachu a smutku brání dostatečnému uspokojení potřeby osobního smyslu života. Odpověď na tuto otázku je určitě zajímavá, ale mimo rozsah mé práce. Zajímavé je také to, že například výzkum Schnellové a Beckera (2006) nezjistil signifikantní negativní korelaci mezi neuroticismem a osobním smyslem života. Jediný potenciální zdroj osobního smyslu života, který velmi nízce, ale signifikantně pozitivně koreluje s osobnostním faktorem neuroticismus, je náboženství, respektive spiritualita (r = 0,124, p < 0,05). Je možné, že adolescenti dosahující vyššího hrubého skóre v tomto osobnostním faktoru, formují osobní smysl života ze své víry, nějakého proklamovaného náboženství nebo ze spirituálního rozměru vlastního života. Srovnání výsledků dílčího cíle této práce s výsledky již realizovaných výzkumů v této oblasti je obtížné. Už jsem se zmiňovala, že v této oblasti je výzkumů méně, a že se vzájemně liší v použité metodě pro měření zdrojů osobního smyslu života. Každá tato metoda zahrnuje jiný výčet a vymezení zdrojů smyslu života. Výzkum Schnellové a Beckera (2006) poukázal, mimo jiné, na důležitost zdrojů smyslu života jako jsou výzvy, sebevzdělání a láska u extravertních jedinců a jedinců otevřených vůči zkušenosti, které je 59

možné pojímat jako výkon a intimitu v mém výzkumu, které jsou důležité jako zdroje osobního smyslu života pro extravertně zaměřené adolescenty. Seberozvíjení a výkon jsou podle tohoto výzkumu důležitými zdroji smyslu života pro extravertní, otevřené a svědomité jedince, taktéž výkon je důležitým zdrojem osobního smyslu života pro extravertně a svědomitě zaměřené adolescenty v mém výzkumu. Autoři tohoto výzkumu také zjistili signifikantní pozitivní korelační vztah mezi neuroticismem a spiritualitou stejně jako já. Výzkum Lavigne, Hofmana, Ringa, Rydera a Woodwarda (2013) zjistili, že jedinci spíše extravertně či svědomitě zaměření odvozují smysl života z úspěchů v práci a z rodiny. Tyto zdroje jsou blízké zdrojům osobního smyslu života jako je výkon a mezilidské vztahy v mém výzkumu, které jsou významnými zdroji pro extravertně zaměřené adolescenty a pro svědomitě zaměřené adolescenty. Ve výsledcích k dílčímu cíli výzkumu se promítly podstatná témata období adolescence. Zdroje osobního smyslu života jako jsou výkon, mezilidské vztahy, intimita a spravedlivé jednání ze strany druhých nejčastěji a nejtěsněji korelovaly s osobnostními faktory. Potvrzuje to, že vlastní výkon, úspěchy a výsledky mají tak velký význam, že se mohou stát smyslem života pro adolescenty, zvlášť pro ty extravertně či svědomitě zaměřené. Spíše emočně labilní adolescenti neodvozují osobní smysl života z vlastního výkonu a úspěchů/neúspěchů. Mezilidské vztahy, jejich kultivování a obohacování, jsou také významným tématem tohoto období a mohou se také stát významným zdrojem osobního smyslu života pro extravertně, svědomitě či přívětivě zaměřené adolescenty. Obdobně je to s potřebou prožití trvalejšího a hlubšího intimního vztahu, která se může stát podstatným zdrojem osobního smyslu života pro extravertně nebo přívětivě zaměřené adolescenty. V tomto případě mě napadá možná spojitost se sebevraždami adolescentů z důvodů nešťastných či nevydařených lásek, kvůli kterým ztrácí život adolescenta smysl. Pro extravertně nebo pro přívětivě zaměřené adolescenty se zdá být významným zdrojem osobního smyslu života spravedlivé zacházení s jejich osobou ze strany druhých. Sebetranscendence se ukazuje jako podstatný zdroj osobního smyslu života pro extravertně či svědomitě zaměřené adolescenty. Bylo by zajímavé a přínosné ve výzkumu pokračovat. Vhodné by bylo zahrnout do výzkumu další metody měřící zdroje smyslu života a zjistit, zda existují rozdíly ve vnímání důležitosti jednotlivých zdrojů osobního smyslu života v souvislosti nejen s osobnostními charakteristikami adolescentů, ale také v souvislosti s jejich pohlavím nebo se studijním zaměřením. 60

10 ZÁVĚRY Z výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi osobním smyslem života, respektive potenciálními zdroji osobního smyslu života, a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů, vyplývá následující: 

Potvrdilo se, že existuje souvislost mezi osobním smyslem života a

vybranými

osobnostními

charakteristikami

adolescentů.

Existují

statisticky významné pozitivní korelace mezi svědomitostí a osobním smyslem života adolescentů, mezi extraverzí a osobním smyslem života adolescentů, mezi přívětivostí a osobním smyslem života adolescentů a mezi otevřeností vůči zkušenosti a osobním smyslem života adolescentů. Potvrdilo se také, že existuje statisticky významná negativní korelace mezi neuroticismem a osobním smyslem života adolescentů. 

Zjistilo se, že existuje souvislost mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Osobnostní faktor extraverze statisticky významně pozitivně koreluje se všemi zdroji osobního smyslu života, nejsilněji s mezilidskými vztahy. Osobnostní faktor svědomitost také statisticky významně pozitivně koreluje se všemi zdroji osobního smyslu života, nejsilněji s výkonem. Osobnostní faktor přívětivost statisticky

významně

pozitivně

koreluje

s mezilidskými

vztahy,

sebetranscendencí, intimitou a spravedlivým jednáním ze strany druhých. Osobnostní faktor otevřenost vůči zkušenosti statisticky významně pozitivně

koreluje

s náboženstvím/spiritualitou,

sebetranscendencí

a výkonem. Osobnostní faktor neuroticismus statisticky významně negativně koreluje s výkonem, mezilidskými vztahy, sebeakceptací, intimitou, spravedlivým jednáním ze strany druhých. Tento osobnostní faktor

také

statisticky

s náboženstvím/spiritualitou.

61

významně

pozitivně

koreluje

SOUHRN Bakalářská práce se věnuje vztahu mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Práce je členěna na teoretickou a výzkumnou část. V současné době pozorujeme rozšiřování období adolescence oddálením nástupu plné dospělosti v souvislosti s rostoucími nároky vyspělé společnosti na dospělého jedince. Adolescentům se tak věnuje dostatek prostoru pro úspěšné dokončení procesu utváření vlastní identity, který se odráží v osobnosti adolescenta, a pro proces hledání a budování osobního smyslu života. Oba uvedené procesy patří k významným vývojovým úkolům tohoto období. Proces formování osobního smyslu života adolescentů, který je součástí spirituálního rozměru osobnosti, je podle některých autorů v současné době ztížen absencí hlubších kulturních a spirituálních hodnot, přemírou možností a materiálním a konzumním zaměřením společnosti. Osobnost jako celek duševního života člověka je mnohorozměrným konceptem, který se obtížně stručně a výstižně vymezuje, o čemž svědčí existence několika desítek definic osobnosti. Osobnost je poměrně stabilním, komplementárním, konzistentním, vnitřně uspořádaným systémem duševního života člověka. Utváří se v průběhu vývoje vlivem několika faktorů vnějšího i vnitřního světa. V osobnosti adolescenta se projevuje řada změn, včetně již zmíněných procesů utváření vlastní identity a formování osobního smyslu života. Přijímáme, že osobnost má své vzájemně propojené dimenze fyzického, psychického, sociálního a spirituálního charakteru. Součástí spirituální dimenze osobnosti je i proces hledání a budování osobního smyslu života. Někteří autoři přisuzují smyslu života integrující a regulační funkci v osobnosti, jiní autoři vnímají smysl života jako vůdčí motiv osobnosti. Smysl života je stejně jako osobnost konceptem mnohorozměrným. Přesto zde nalézáme větší shodu autorů v jeho vymezení. Smysl života je individuální, subjektivní a spirituální záležitostí každého z nás. Tento pojem označuje určitý význam či hodnotu, kterou přisuzujeme cílům v životě nebo životnímu zaměření či samotné existenci. Otázka po smyslu života je zde od nepaměti. Zabývalo se jí mnoho významných psychologů jako např. Adler, Jung, Fromm, Maslow, Frankl a jeho následovníci, Yalom. V současné době

62

narůstá zájem psychologů o potenciální zdroje osobního smyslu života. Smysl života je prostředkem k oslabení negativní stavů. Přispívá k harmonizaci a stabilizaci osobnosti. Vztahu mezi smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami byla věnována již řada výzkumných studií, přestože k zintenzivnění zájmu o toto téma došlo zhruba v posledních 30 letech. Realizované výzkumy ukázaly na souvislost mezi smyslem života a některými osobnostními charakteristikami. V těchto výzkumech se především zdůrazňuje těsnější pozitivní korelační vztah mezi smyslem života a svědomitostí a pozitivní korelační vztahy mezi smyslem života a extraverzí a mezi smyslem života a přívětivostí. Zjistil se také negativní korelační vztah mezi smyslem života a neuroticismem. Již méně výzkumných studií se věnuje přímo souvislosti mezi potenciálními zdroji smyslu života a osobnostními charakteristikami. Srovnání výsledků těchto výzkumů je obtížné, jelikož se liší v použité metodě pro měření zdrojů smyslu života. Na základě teoretických východisek a výstupu z realizovaných výzkumů bylo provedeno kvantitativní výzkumné šetření u 304 respondentů, 104 mužů a 200 žen, průměrného věku 16,95. Výzkumný soubor byl vytvořen záměrně. Záměrně byly osloveny pro spolupráci na výzkumném šetření střední školy, v nichž působí školní psychologové kvůli pomoci se zajištěním souhlasu respondentů, respektive jejich zákonných zástupců s výzkumným šetřením. Záměrně byly osloveny gymnázia a střední odborné školy kvůli mnou předpokládané odlišnosti studentů v životních zaměřeních. Respondenti se účastnili výzkumu na základě dostupnosti jednotlivých ročníků a oborů příslušných středních škol a na základě jejich ochoty spolupracovat. Sběr dat proběhl prostřednictvím souboru inventářů. Pro měření osobnostních charakteristik byl použit NEO pětifaktorový osobnostní inventář autorů P. T. Costy a R. R. Craee, v našich podmínkách upraven M. Hřebíčkovou a T. Urbánkem (2001). Pro měření osobního smyslu života byl použit Profil osobního smyslu života autora P. T. P. Wonga, v našich podmínkách upraven M. Soudkovou (2004). Soubor inventářů zahrnoval také několik otázek tázajících se na věk, pohlaví, název studované střední školy, studovaný obor a ročník respondenta. Sběr dat jsem realizovala buď osobně, nebo za pomoci školních psychologů, metodika prevence, učitelů. Soubor inventářů obsahoval úvodní slovo k výzkumu a instrukce k vyplňování. Respondenti byli motivování k pečlivému vyplňování jednotlivých položek dotazníků příslibem poznání vlastních výsledků s komentářem. 63

Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. V rámci tohoto cíle bylo stanoveno pět hypotéz. H1 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi svědomitostí a osobním smyslem života adolescentů. H2 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi extraverzí a osobním smyslem života adolescentů. H3 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi přívětivostí a osobním smyslem života adolescentů. H4 Existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi otevřeností vůči zkušenosti a osobním smyslem života. H5 Existuje statisticky významná negativní korelace mezi neuroticismem a osobním smyslem života adolescentů. Dílčím cílem výzkumu bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. V rámci tohoto cíle nebyly stanoveny konkrétní hypotézy, šlo o explorační část výzkumu. K popisu výzkumného souboru a odpovědí v jednotlivých osobnostních dimenzích, v osobním smyslu života a v jeho jednotlivých dimenzích byla použita deskriptivní statistika programu Microsoft Office Excel 2007. Pracovala jsem především s hrubými skóre jednotlivých osobnostních dimenzí, osobního smyslu života a jednotlivých dimenzí osobní smysl života (zdroje osobního smyslu života). Pro zjištění korelací mezi sledovanými proměnnými byl použit Pearsonův korelační koeficient. Statistická analýza proběhla prostřednictvím programů Microsoft Office Excel 2007 a Statistical Package for Social Science. Statistické zpracování získaných dat potvrdilo hypotézy H1 až H5. Existují statisticky významné pozitivní korelace mezi extraverzí a osobním smyslem života, mezi svědomitostí a osobním smyslem života, mezi přívětivostí a osobním smyslem života a mezi otevřeností vůči zkušenosti a osobním smyslem života. Existuje také statisticky významná negativní korelace mezi neuroticismem a osobním smyslem života. Statistické zpracování získaných dat také nastínilo souvislost mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života (výkon, mezilidské vztahy, náboženství/spiritualita, sebetranscendence, sebeakceptace, intimita a spravedlivé jednání ze strany druhých) a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Svědomitost statisticky významně pozitivně koreluje se všemi zdroji osobního smyslu života, nejsilněji s výkonem. Extraverze také statisticky významně pozitivně koreluje se všemi zdroji osobního smyslu života, nejsilněji však s mezilidskými vztahy. Přívětivost statisticky významně pozitivně koreluje s mezilidskými vztahy, sebetranscendencí, intimitou a spravedlivým jednáním ze strany 64

druhých. Neuroticismus statisticky významně negativně koreluje s výkonem, mezilidskými vztahy, sebeakceptací, intimitou a spravedlivým jednáním ze strany druhých. Neuroticismus statisticky významně pozitivně koreluje s náboženstvím/spiritualitou. Otevřenost

vůči

zkušenosti

statisticky

významně

pozitivně

koreluje

s náboženstvím/spiritualitou, sebetranscendencí a výkonem. Při interpretaci výsledků je nutné brát ohled na několik omezení výzkumu. Výzkumný soubor byl konstituován příležitostně. Ve výzkumném souboru převažuje zastoupení žen nad muži a zastoupení 15letých a 16letých jedinců nad jedinci ostatních věkových kategorií. Jde o průřezové výzkumné šetření. Tím je omezena možnost generalizace výsledků na celou populaci adolescentů. Přesto se výsledky hlavního výzkumného cíle poměrně shodují s výsledky jiných výzkumných studií.

65

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY Adler, A. (1995). Smysl života. Praha: Práh. Baumeister, z

R.

F.

(1991).

Meanings

of

life.

Získáno

24.

února

2013

http://books.google.cz/books?id=1aIAIPGvqb8C&printsec=frontcover&dq=baumeister

&hl=cs&sa=X&ei=B34qUYidGoPsswaKmIBw&ved=0CC0Q6AEwAA Blatný, M. a kol. (2010). Psychologie osobnosti. Hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada Publishnig. Blatný, M., Millová, K., Jelínek, M., & Osecká, T. (2010). Životní smysluplnost: osobnostní souvislosti a antecedenty. Československá Psychologie, 54(3), 225-234. Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada Publishing. Crumbaugh, J. C., & Maholick, L. T. (1964). An experimental study of existentialism: The psychometric approach to Frankl´s concept of noogenic neurosis. Journal of Clinical Psychology, 20(2), 200-207. Drapela, V. J. (2001). Přehled teorií osobnosti (3. vyd.). Praha: Portál. Erikson, E. H. (1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: NLN. Erikson, E. H. (2002). Dětství a společnost. Praha: ARGO. Frankl, V. E. (2006). Vůle ke smyslu. Brno: Cesta. Fromm, E. (1994). Mít nebo být? (2. vyd.). Praha: Naše vojsko. Halama, P. (2005). Relationship between meaning in life and the big five personality traits in young adults and the elderly. Studia Psychologica, 47(3), 167-178. Halama, P. (2007). Zmysel života z pohl´adu psychologie. Bratislava: Slovak Academic Press. Hartl, P., & Hartlová, H. (2010). Velký psychologický slovník (4. vyd.). Praha: Portál. Hřebíčková, M. (2011). Pětifaktorový model v psychologii osobnosti. Přístupy, diagnostika, uplatnění. Praha: Grada Publishing. Hřebíčková, M., & Urbánek, T. (2001). NEO pětifaktorový osobnostní inventář. Praha: Testcentrum. 66

Chráska, M. (2006). Úvod do výzkumu v pedagogice (2. vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Křivohlavý, J. (2006). Psychologie smysluplnosti existence. Otázky na vrcholu života. Praha: Grada Publishing. Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie (2. vyd.). Praha: Grada Publishing. Längle, A. (2000). Smysluplně žít: Aplikovaná existenciální analýza (5. vyd.). Brno: Cesta. Lavigne, K. M., Hofman, S., Ring, A. J., Ryder, A. G., & Woodward, T. S. (2013). The personality of meaning in life: Associations between dimensions of life meaning and the Big

Five.

Journal

Of

Positive

Psychology,

8(1),

34-43.

doi:10.1080/17439760.2012.736527 Lukasová, E. (1998). I tvoje utrpení má smysl. Logoterapeutická útěcha v krizi. Brno: Cesta. Macek, P. (2002). Adolescence a čeští dospívající na přelomu století. In Smékal, V., & Macek, P. (Eds.), Utváření a vývoj osobnosti. Psychologické, sociální a pedagogické aspekty (113-128). Brno: Barrister&Principal. Macek, P. (2003). Adolescence (2. vyd.). Praha: Portál. Macek, P., Mareš, J., Ježek, S., & Valášková, M. (2002). Současný výzkum adolescentů: východiska, soubor, metody. In Smékal, V., & Macek, P. (Eds.), Utváření a vývoj osobnosti.

Psychologické,

sociální

a

pedagogické

aspekty

(129-145).

Brno:

Barrister&Principal. Machovec, M. (2002). Smysl lidské existence. Praha: Akropolis. Mascaro, N., & Rosen, D. H. (2005). Existential Meaning's Role in the Enhancement of Hope and Prevention of Depressive Symptoms. Journal Of Personality, 73(4), 9851014. doi:10.1111/j.1467-6494.2005.00336.x Maslow, A. H. (2000). Ku psychológii bytia. Modra: Persona. Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti (2. vyd.). Praha: Academia.

67

Panáček, M. (2010). Formování smyslu života – významný úkol u adolescentů. In Vašutová, M. a kol., Základy biodromální psychologie (327-344). Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta. Piedmont, R. L. (1999). Does Spirituality Represent the Sixth Factor of Personality? Spiritual Transcendence and the Five-Factor Model. Journal Of Personality, 67(6), 9851013. Reiterová, E. (2004). Statistické metody pro studenty kombinovaného studia psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Říčan, P. (2004). Cesta životem (2. vyd.). Praha: Portál. Říčan, P. (2006). Spiritualita jako klíč k osobnosti a lidským vztahům. Československá psychologie, 50(2), 119-137. Říčan, P. (2007). Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál. Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti. Obor v pohybu (6. vyd.). Praha: Grada Publishing. Schnell, T., & Becker, P. (2006). Personality and meaning in life. Personality & Individual Differences, 41(1), 117-129. doi:10.1016/j.paid.2005.11.030 Smékal, V. (2004). Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání (2. vyd.). Brno: BARRISTER&PRINCIPAL. Soudková, M. (2004). Psychologie pomáhá každodennímu životu. Brno: Doplněk. Stempelová, J., & Čmáriková, A. (2004). Personality factors of the big five and self-esteem in existential analysis. Studia Psychologica, 46(2), 137-143. Tavel, P. (2007). Smysl života podle Viktora Emanuela Frankla. Praha: TRITON. Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I. Praha: Karolinum. Wong, P. T. P. (2011). Positive Psychology 2.0: Towards a Balanced Interactive Model of the Good Life. Canadian Psychology, 52(2), 69-81. doi:10.1037/a0022511 Yalom, I. D. (2004). Chvála psychoterapie: Otevřený dopis nové generaci psychoterapeutů a jejich pacientů (2. vyd.). Praha: Portál. Yalom, I. D. (2006). Existenciální psychoterapie. Praha: Portál. 68

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka č. 1 Charakteristika výzkumného souboru podle věku......................................... 35 Tabulka č. 2 Charakteristika výzkumného souboru podle pohlaví, střední školy, studijního oboru a ročníku .................................................................................................................... 36 Tabulka č. 3 Charakteristika souboru pilotního výzkumu podle pohlaví, věku a školy .... 38 Tabulka č. 4 Charakteristika jednotlivých osobnostních dimenzí NEO pětifakorového osobnostního inventáře ........................................................................................................ 41 Tabulka č. 5 Sedm dimenzí osobního smyslu života ......................................................... 43 Tabulka č. 6 Přibližná interpretace hodnot korelačního koeficientu .................................. 45 Tabulka č. 7 Přehled hodnot hrubých skóre v NEO-FFI prostřednictvím charakteristik polohy .................................................................................................................................. 46 Tabulka č. 8 Srovnání průměrných skóre výzkumného souboru s normami NEO-FFI pro českou populaci adolescentů ................................................................................................ 46 Tabulka č. 9 Přehled hodnot hrubých skóre v PMP prostřednictvím charakteristik polohy ............................................................................................................................................. 47 Tabulka č. 10 Statisticky významné rozdíly v průměrných hrubých skóre u neuroticismu, svědomitosti, sebepřijímání a intimity mezi pohlavím ........................................................ 48 Tabulka č. 11 Statisticky významné rozdíly v průměrných hrubých skóre u výkonu a sebepřesahu jako zdroji osobního smyslu života a u osobního smyslu života mezi skupinou studentů gymnázií a skupinou studentů středních odborných škol ...................................... 49 Tabulka č. 12 Korelace mezi osobním smyslem života a osobnostními faktory NEO-FFI ............................................................................................................................................. 50 Tabulka č. 13 Korelace mezi zdroji osobního smyslu života PMP a osobnostními faktory NEO-FFI .............................................................................................................................. 53

Graf č. 1 Hodnoty průměrných hrubých skóre u jednotlivých faktorů NEO-FFI podle pohlaví ................................................................................................................................. 48 Graf č. 2 Hodnoty průměrných hrubých skóre u jednotlivých dimenzí osobního smyslu života v PMP podle pohlaví ................................................................................................. 49

69

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Zadání bakalářské práce Příloha č. 2: Abstrakt bakalářské práce, česky Příloha č. 3: Abstrakt bakalářské práce, anglicky Příloha č. 4: Ukázka matice výsledků výzkumného souboru v jednotlivých dimenzích

70

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

ABSTRAKT BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Název práce: Vztah mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů Autor práce: Martina Schottnerová Vedoucí práce: PhDr. Veronika Kavenská, Ph.D. Počet stran a znaků: 70 stran, 148 512 znaků Počet příloh: 4 Počet titulů použité literatury: 45 Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá vztahem mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Teoretická část shrnuje myšlenky různých autorů vztahujících se k osobnosti a smyslu života obecně, k osobnosti a smyslu života adolescentů a k jejich vzájemnému vztahu. Výzkumná část práce je zasazena do kvantitativního metodologického rámce. Jde o korelační výzkumnou studii, jejímž hlavním cílem je zjistit, zda existuje souvislost mezi osobním smyslem života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů a dílčím cílem je zjistit, zda existuje souvislost mezi potenciálními zdroji osobního smyslu života a vybranými osobnostními charakteristikami adolescentů. Výzkumný soubor tvoří 304 studentů středních škol. Metodami získávání dat jsou NEO pětifaktorový osobnostní inventář a Profil osobního smyslu života. Výsledky výzkumu potvrzují statisticky významné pozitivní korelace mezi osobním smyslem života a extraverzí, svědomitostí, přívětivostí a otevřeností vůči zkušenosti a statisticky významnou negativní korelaci mezi osobním smyslem života a neuroticismem. Výsledky výzkumu také naznačují statisticky významné korelace mezi zdroji osobního smyslu života a osobnostními faktory. Klíčová slova: osobnost, smysl života, zdroje smyslu života, adolescence

ABSTRACT OF THESIS Title: Relationship between personal meaning of life and selected personal characteristics of adolescents Author: Martina Schottnerová Supervisor: PhDr. Veronika Kavenská, Ph.D. Number of pages and characters: 70 pages, 148 512 characters Number of appendices: 4 Number of references: 45 Abstract: The thesis is focused on a relationship between the personal meaning of life and particular adolescents’ personality characteristics. The theoretical part summarizes ideas of various authors referring to personalities and meaning of life in general; and relation to adolescents. The experimental part is set to a quantitative methodological framework. The objective of this correlation research is to discover the existence of possible relationship between the personal meaning of life and particular adolescents’ personality characteristics. The partial objective is to determine a relationship between potential sources of the personal meaning of life and particular adolescents’ personality characteristics. The experimental group is constituted of 304 secondary school students. Methods of research are NEO Five-Factor Inventory and Personal Meaning of Life Profile. Results of research confirm statistically significant positive correlation between the personal meaning of life and the extraversion, the conscientiousness, the agreeableness and the openness to experience and statistically significant negative correlation between the personal meaning of life and the neuroticism. Results of the research also indicate statistically significant correlation between sources of personal meaning in life and factors of personality. Key words: personality, meaning of life, sources of meaning of life, adolescence

UKÁZKA

MATICE

VÝSLEDKŮ

VÝZKUMNÉHO

SOUBORU

V JEDNOTLIVÝCH DIMENZÍCH Základní údaje

NEO-FFI

PMP

Číslo studenta

věk

pohlaví

SŠ

obor

ročník

N

E

O

P

S

Vý

Vz

Sp

VTr Seb

Int

DZ

OSŽ

1

16

1

1

2

1

37

29

34

28

23

71

45

27

26

30

28

12

239

2

15

2

1

2

1

26

34

34

27

32

101

57

29

43

31

31

19

311

3

16

2

1

2

1

24

39

28

23

35

91

53

15

28

29

26

8

250

4

16

1

1

2

1

14

26

30

27

25

96

40

26

44

32

32

20

290

5

15

2

1

2

1

31

41

28

32

36

83

61

37

40

30

34

17

302

6

15

2

1

2

1

19

42

23

31

25

67

46

45

35

25

24

20

262

7

15

2

1

2

1

26

15

28

25

29

77

37

27

26

27

23

17

234

8

15

2

1

2

1

48

10

18

35

26

72

41

22

38

25

18

14

230

9

16

2

1

2

1

33

29

22

27

26

50

43

24

16

40

30

12

215

10

15

2

1

2

1

39

27

24

27

29

54

42

27

27

18

26

13

207

11

16

2

1

2

1

27

21

26

37

34

82

43

34

35

27

27

17

265

12

15

2

1

2

1

25

32

18

28

33

82

54

45

42

29

33

25

310

13

15

2

1

2

1

40

31

36

20

10

49

30

51

29

30

8

19

216

14

15

2

1

2

1

38

24

22

26

31

66

37

19

29

17

31

13

212

15

16

1

1

2

1

22

37

23

32

37

88

45

30

41

33

26

22

285

16

15

1

1

2

1

24

39

28

25

22

85

42

12

26

28

16

12

221

17

15

2

1

2

1

20

35

23

37

38

91

53

25

40

23

28

18

278

18

15

2

1

2

1

31

38

27

36

29

80

51

33

37

29

33

21

284

19

15

1

1

2

1

34

32

25

16

34

93

34

38

42

25

8

16

256

20

16

1

1

2

1

16

28

24

27

25

83

34

16

41

24

23

14

235

21

15

1

1

2

1

17

17

26

19

34

96

28

30

48

26

18

19

265

22

15

1

1

2

1

4

37

20

38

36

105

50

21

37

21

27

27

288

23

16

2

1

2

1

15

22

38

14

29

92

23

18

36

17

27

11

224

24

16

2

1

2

1

28

42

28

31

34

92

51

26

37

25

30

17

278

25

15

1

1

2

1

22

44

23

33

34

106

55

39

42

21

32

20

315

26

16

1

1

2

1

18

31

10

29

25

84

47

28

39

31

28

23

280

27

16

2

1

2

1

32

35

21

24

28

89

47

41

41

33

30

20

301

28

15

2

1

2

1

30

38

27

36

30

76

47

37

37

30

32

24

283

29

16

1

1

2

1

8

35

33

36

31

96

52

49

45

28

30

21

321

30

15

2

1

2

1

38

42

30

22

31

88

45

43

48

24

24

15

287

Pohlaví: 1 = muž, 2 = žena; SŠ: 1 = Sportovní gymnázium; obor: 2 = sportovní zaměření; ročník: 1 = 1. ročník; NEO-FFI: N = neuroticismus, E = extraverze, O = otevřenost vůči zkušenosti, P = přívětivost, S = svědomitost; PMP: Vý = výkon, Vz = vztahy, Sp = náboženství/spiritualita, VTr = vlastní transcendence, Seb = sebeakceptace, Int = intimita, DZ = dobré zacházení ze strany druhých, OSŽ = osobní smysl života.