Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze Soutěžní práce do Soutěže o cenu děkana Národohospodářské fakulty VŠE
Kategorie: Práce studentů magisterského studia
Katedra hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze
Název práce:
Vzájemné vazby daní a sociálních dávek v ČR
Autor: Jana Látalová
Praha 2012
Počet znaků včetně mezer: 35 995
Prohlášení Prohlašuji na svou čest, že jsem tento text vypracovala samostatně s použitím seznamu uvedené literatury. Text byl součástí diplomové práce pod vedením prof. Ing. Vojtěcha Krebse, CSc. Tato práce je zkrácenou verzí diplomové práce Vzájemné vazby daní a sociálních dávek v České republice dostupné na ISIS VŠE. Zkrácení bylo provedeno z důvodu splnění podmínek Soutěže o cenu děkana 2012.
…………………………………… Jana Látalová V Praze, dne 28. 2. 2012
Abstrakt Daň z příjmů fyzických osob, stejně jako jednotlivé dávky sociálního zabezpečení patří k základním nástrojům redistribuce v ČR. Oba systémy byly doposud zpracovány především odděleně. Práce proto přináší pohled na jejich společné působení. Analýza přináší mimo jiné pohled na změnu v rozdělení příjmů před a po zdanění a před a po přijetí sociálních transferů s využitím výpočtu Giniho koeficientu a zobrazení redistribučních dopadů na Lorenzově křivce. V práci jsou shrnuty poznatky týkající se příjmového rozdělení v ČR a změn, k nimž v důsledku zdanění či poskytnutí sociálních transferů došlo.
Klíčová slova: Redistribuční funkce, daň z příjmů fyzických osob, sociální dávky, příjmová nerovnost, Giniho koeficient.
Abstract The personal income tax as well as individual welfare benefits are among the basic tools of redistribution in the Czech Republic. The systems have been dealt with separately so far. The work therefore brings among other things a different perspective on the change of the distribution of income before and after taxation and before and afterreceiving social transfers. Gini coefficient and graphic representation of the effect of redistribution at the Lorenz curve are used there. The work also summarizes data on the income distribution in the Czech Republic and on the changes caused by the taxation or provision of social transfers.
Keywords: Redistribution function, personal income tax, social transfers, příjmová nerovnost, Giniho koeficient.
JEL klasifikace/ JEL classification H220, H500, H550
Obsah
Úvod……………………………………………………………………………………… 1 1. Charakteristika domácností a základní vymezení redistribučních účinků…………… 2 2. Analýza daňových úlev realizovaných prostřednictvím DPFO…………………........ 5 3. Giniho koeficient a Lorenzova křivka………………………………………………... 9 Závěr…………………………………………………………………………………….. 13 Seznam požité literatury………………………………………………………………… 15 Příloha………………………………………………………………………………….... 16
ÚVOD Redistribuční funkce patří k základním funkcím veřejných rozpočtů. Jejím hlavním smyslem je ovlivnit rozdělení veřejných příjmů a výdajů ve společnosti tak, aby došlo ke snížení nerovnosti mezi jejími jednotlivými členy (ve smyslu přesunu prostředků od bohatých k chudým či zajištění “přiměřených“ příjmů všem jedincům). Základním nástrojem, prostřednictvím nějž lze redistribuci ve společnosti ovlivnit, je státní rozpočet. Pomocí něj lze určité jednotlivce (domácnosti) zvýhodňovat, jiné znevýhodňovat jak na straně příjmové prostřednictvím daní, resp. poskytnutím daňových úlev (tzv. nepřímá podpora), tak na straně výdajové poskytnutím sociálních dávek (tzv. přímá podpora). Popřípadě kombinací obojího, jako v případě České republiky. Některé daně jsou proto konstruovány tak a určité výdaje jsou vynakládány proto, aby záměrně působily na rozdělení příjmů jednotlivců (domácností).1 Zavedení transparentního systému redistribuce v ČR dlouhou dobu komplikovala neprůhledná a předstíraně velkorysá struktura přerozdělování z doby minulého režimu.2 Díky oddělenému vývoji obou systémů často dochází k jejich protichůdnému působení a není dosaženo efektivního synergického efektu. 3 V práci jsou zkoumány tyto činitelé ovlivňující redistribuční funkci – daň z příjmu fyzických osob (DPFO) a dávky systému sociálního zabezpečení. 4 Práce se zaměřuje na posouzení toho, který z obou systémů dokáže snížit nerovnost v rozdělení příjmů jedinců (domácností) v české společnosti více. Práce je věnována tzv. analýze dopadu daní a dávek (incidenční analýze). Ta se zabývá efekty zdanění nebo veřejných výdajů na rozdělení příjmů jedinců (domácností). Lze ji definovat jako rozdělení daňového břemene nebo veřejných výdajů, resp. užitků z nich mezi konkrétní jednotlivce (domácnosti). Výsledkem analýzy bude identifikace příjemců (uspořádaných podle decilového rozdělení příjmů) daňových úlev a sociálních dávek, resp. užitků z nich a kvantifikace změny příjmu v důsledku zdanění nebo přijetí sociálních dávek.5 Cílem je ukázat, jaký vliv na rozdělení příjmů v ČR mají jednotlivé sociální dávky a daňové úlevy a to na základě srovnání stavu „před“ a „po“ přijetí sociálního transferu nebo „před“ a „po“ zdanění, což je obvyklý postup při měření změny v nerovnosti rozdělení příjmů.
1
Klazar, S., Slintáková, B., 2009, Analýza fiskálního dopadu státního rozpočtu České republiky. Dlouhý, J., 1997, Vzájemné vazby systému daní a dávek v České republice. 3 Večerník, J., 2005, Proměny a problémy české sociální politiky. (Použito v projektu DP). 4 Analýza abstrahuje od vlivu důchodového pojištění, který byl již podrobně zkoumán (Klazar, Slintáková, 2008), a který ze své podstaty plní především jiné funkce. Nejsou uvažovány též dávky sociální pomoci, které řeší příliš konkrétní sociálně definované situace a které by nebylo vhodné v rámci modelu zobecnit. 5 Klazar, S., Slintáková, B., 2009, Analýza fiskálního dopadu státního rozpočtu České republiky. 2
1
Obtíže při zpracování spolupůsobení obou systémů způsobují dvě skutečnosti. První je samotné vymezení skupiny příjemců, daňové úlevy jsou totiž poskytovány především jednotlivcům, zatímco příjemce sociálních dávek tvoří především rodiny. Druhý problém představuje samotná kvantifikace daňových úlev, která není v české praxi ještě zcela zavedena. V práci jsou proto definovány jednotky (tzv. typické rodiny pro každý příjmový decil), které obě zvýhodnění získávají. A zároveň je kvantifikována velikost daňových úlev. V analýze je využito výpočtu Giniho koeficientu a znázornění výsledků na Lorenzově křivce. Redistribuční efekt sociálních transferů napříč jednotlivými decily v této práci nebude prezentován z důvodu dodržení rozsahu práce. Z důvodu nedostupnosti dat jsou výsledky prezentovány pro rok 2010, závěry pro rok 2011 by však byly obdobné.
1. CHARAKTERISTIKA
DOMÁCNOSTÍ A ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ REDISTRIBUČNÍCH
ÚČINKŮ
Se vstupem ČR do EU vznikla ČSÚ povinnost provádět každoroční výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností – národní modul EU-SILC. Smyslem je získat srovnatelné údaje o sociální situaci obyvatel (tj. “reprezentativní“ údaje o příjmovém rozdělení domácností) ve všech zemích EU a poskytovat tak informace potřebné pro jednotlivé segmenty národní ekonomiky. 6 Proto se toto šetření z roku 2010 stalo základem práce. Analyzovaná data představují vzorek 10 720 domácností provedený na celém území ČR, seřazených podle výše čistých peněžních příjmů do jednotlivých decilů. První decil tak reprezentuje 10 % nejchudších domácností, desátý decil 10 % nejbohatších.7 Poskytování sociálních transferů stejně jako přiznání daňových úlev se mezi lety značně liší. Ti, kdo mají nárok na dávku v současnosti, jej nemusí mít v budoucnosti. Cílem práce je však zaměřit se na konkrétní opatření prováděná v konkrétním období, proto je považováno za dostačující vycházet ze statistiky ročních příjmů (nikoli příjmů celoživotních), i přestože nejde o striktně reprezentativní vzorek. Domácnosti jsou v celé práci seřazeny podle decilového rozdělení čistých peněžních příjmů na osobu. Aby mohly být kvantifikovány redistribuční dopady DPFO a sociálních transferů na jednotlivé skupiny obyvatel, musí být nejprve odvozena daňová povinnost, které domácnosti platí a výše dávek, které získávají. Jak daňová povinnost, tak výše dávek se totiž mění podle struktury domácnosti. Proto je nutné sestavit “typickou“ domácnost každého 6
Český statistický úřad, 2011, Metodologické vysvětlivky. V úvahu je brána omezenost dat vyplývající ze samotného způsobu šetření, při němž dochází k tomu, že některá domácnostmi sdělená data mohou být nadhodnocená, podhodnocená (zejména v oblasti peněžních příjmů) či zcela chybí. 7
2
decilu. Poté bude možné určit, jací členové domácnosti mají nárok na jakou dávku a na jaké členy domácnosti se vztahuje sleva na dani. Tyto domácnosti představují jakousi průměrnou domácnost daného decilu. Základní strukturu analyzovaných domácností nutnou k vymezení těchto účinků zobrazuje tabulka č. 1 (dokonstruováno na základě dat ČSÚ).
Tab. 1.: Charakteristika domácností (počet členů) podle decilového rozdělení Charakteristika/ Typ domácnosti Počet členů domácnosti Nezaopatřených dětí Dospělých členů domácnosti Ekonomicky aktivních Ekonomicky neaktivních Nepracujících důchodců Ostatních členů domácnosti Nepracujících manželů/ manželek
Prvních 10 %
Druhých 10 %
Třetích 10 %
Čtvrtých 10 %
Pátých 10 %
Šestých 10 %
Sedmých 10 %
Osmých 10 %
Devátých 10 %
Desátých 10 %
3,44
3,26
2,63
2,37
2,26
2,25
2,30
2,32
2,25
1,99
1,48
1,24
0,64
0,43
0,38
0,30
0,35
0,28
0,28
0,24
1,96
2,02
1,99
1,94
1,88
1,95
1,95
2,04
1,97
1,75
0,88
1,19
0,86
0,76
0,81
0,95
1,21
1,42
1,59
1,54
1,08
0,83
1,13
1,18
1,07
1,00
0,74
0,62
0,38
0,21
0,20
0,38
0,90
1,01
0,92
0,86
0,63
0,52
0,30
0,13
0,11
0,03
0,03
0,02
0,03
0,03
0,02
0,03
0,04
0,04
0,77
0,42
0,20
0,15
0,12
0,11
0,09
0,07
0,04
0,04
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010).
Z tabulky jsou patrné základní charakteristiky jednotlivých českých domácností. Potvrzuje se, že nízkopříjmové skupiny obyvatel mají více nezaopatřených dětí než skupiny obyvatel vysokopříjmových, přičemž počet dětí s rostoucím příjmem rodiny v průměru klesá. Nelze však tvrdit, že by tento rozdíl v počtu dětí v rodinách vyskytujících se v nejnižších a nejvyšších příjmových decilech byl nějak zásadní. Zatímco v prvním příjmovém decilu lze v průměru nalézt 1,48 nezaopatřeného dítěte (tzn. např., že jedna rodina má tři děti, zatímco druhá žádné), v desátém decilu je to 0,24 dítěte. Počet dospělých členů domácnosti se téměř nemění a lze ho považovat za více méně konstantní. Ve všech příjmových decilech lze v průměru nalézt 2 dospělé členy. Na základě této skutečnosti lze dovodit, že snižující se celkový počet členů domácnosti je způsobem právě snižujícím se počtem nezaopatřených dětí napříč všemi decilovými skupinami. Celá analýza bude významně ovlivněna složením dospělých osob příslušných domácností. Tabulka potvrzuje obecně přijímaný fakt, že počet ekonomicky aktivních osob je vyšší u vysokopříjmových skupin obyvatel nežli u středně a nízkopříjmových. Z celkového počtu dospělých osob, které u nejnižšího příjmového decilu představují počet 1,96, je v průměru ekonomicky aktivní pouze 0,88 členů a většina ekonomicky neaktivních členů, tj. 0,77 členů, představuje ekonomicky neaktivní manželka (zjednodušeně lze tvrdit, že ze dvou 3
dospělých členů domácnosti pracuje pouze jeden její člen). Zatímco v desátém decilu je z 1,75 dospělých osob ekonomicky aktivních 1,54 člena a nepracujících manželek pouze 0,04 (zjednodušeně lze tedy říci, že pokud je v rodinách, kde jsou 2 dospělí, budou ve většině případů oba ekonomicky aktivní). Rodiny tzv. “střední třídy“ (tj. čtvrtý až sedmý příjmový decil) charakterizuje vysoký počet nepracujících důchodců a zároveň jejich veliký podíl na dospělých členech domácnosti. Z tohoto faktu logicky vyplývá důležitý závěr o tom, že ve většině rodin se nachází pouze jeden rodič, který je zároveň ekonomicky aktivní. Zároveň lze tvrdit, že v průměru se jedná o rodiny s jedním nebo žádným dítětem. Základní charakteristiku získaných sociálních dávek a zaplacené DPFO včetně všech daňových úlev lze uzavřít porovnáním dat z ČSÚ o roční výši přijatých dávek státní sociální podpory a zaplacených daní jednotlivými decily (viz graf č. 1). Ukazuje se, že získané dávky SSP jsou vyšší než odvedená daň pouze v prvním a druhém decilu, ve třetím decilu je stav vyrovnaný, od čtvrtého decilu je pak patrné progresivní nastavení celého systému, kdy střední a vyšší příjmové vrstvy získávají méně, než do systému dávají. Rozdíl mezi odvedenou daní a přijatými sociálními dávkami se postupně od 4. decilu až do desátého prohlubuje. Potvrzuje se vztah uplatňované solidarity, kdy vysokopříjmové skupiny obyvatel přispívají domácnostem s nejnižšími příjmy. Systém je nastaven však tak, aby nízkopříjkmovým skupinám obyvatel přispívali již vrstvy od 4. decilu, tj. středněpříjmové skupiny obyvatel.
Graf 1: Zaplacená daň a získané dávky SSP v roce 2010 příjmovými decily (v Kč/ rok)
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky 2010), SSP=státní sociální podpora
Ukazuje se, že v prvních třech decilech působí dávky SSP progresivně, tj. s růstem příjmu jejich výše klesá, na střední příjmovou třídu (tj. čtvrtý až sedmý decil) dopadají dávky téměř lineárně, přesto lze v sedmém decilu pozorovat určitý pokles poskytnutých SSP téměř 4
stejný jako v decilu osmém. Dopad SSP na nejbohatší skupiny obyvatel (devátý a desátý decil) lze označit za regresivní vzhledem k sedmému a osmému decilu. Dopad DPFO lze jednoznačně označit za progresivní (vysokopříjmové skupiny obyvatel odvádějí vyšší daň než skupiny nízkopříjmové). Do šestého decilu se čisté příjmy zvyšují meziskupinově o téměř stejnou částku (o 1 000 Kč), odvedená daň se však o stejnou část nezvyšuje, zatímco první decil odvádí ročně na dani 1 129 Kč, druhá decilová skupina již 3 451 Kč, ve třetím a čtvrtém decilu je zdanění téměř konstantní (ovšem nižší než u prvních dvou předchozích), v pátém decilu dosahuje výše daně 6 149 Kč, v šestém 7 870 Kč. Ukazuje se tedy, že daň dopadá na střední třídu nerovnoměrně, zvýhodněn je především třetí a čtvrtý příjmový decil. K podstatnému nárůstu odvedené daně dochází od sedmého decilu. Rozdíl v měsíčních čistých příjmech mezi šestou a sedmou příjmovou skupinou dosahuje částky 1 212 Kč/ měsíc, daň však roste ročně o 4 200 Kč. Sedmá příjmová skupina je tak zdaněna ze střední třídy nejvíce. Nejprogresivněji dopadá zdanění na osmou a devátou skupinu obyvatel, kdy meziskupinově rostou čisté příjmy o zhruba 2 000 Kč měsíčně, rozdíl v zaplacené dani však činí nárůst o zhruba 5 000 Kč/ rok. Desátý decil je zdaněn nejvíce, nárůst daně oproti předchozímu devátému decilu dosahuje částky téměř 9 000 Kč/ rok, to je však také dáno tím, že rozdíl mezi těmito skupinami v čistých příjmech dosahuje částky téměř 11 500 Kč/ měsíc. Dopad daně na desátý decil je tak relativně menší než na předchozí dva příjmové decily.
2. A NALÝZA DAŇOVÝCH ÚLEV REALIZOVANÝCH PROSTŘEDNICTVÍM DPFO Cílem této části práce je odhadnout velikost daňových úlev pro jednotlivé decily, k nimž dochází při konstrukci samotné daňové povinnosti. Odhadována bude velikost následujících položek – vynětí, osvobození, zvláštní sazby daně, odečitatelných položek a nezdanitelných částí základu daně jako důsledek jejich společného působení na skutečnou velikost odvedené daně. Cílem je určit, k jak velkým daňovým úlevám v rámci jednotlivých decilů dochází. Výpočet bude proveden na základě komparace mnou vypočtené daňové povinnosti, do níž tyto možné daňové úlevy započítány nebudou, a daňové povinnosti zjištěné ČSÚ v každém jednotlivém decilu, která však tyto úlevy zahrnuje. Protože oba výpočty berou v úvahu vliv jednotlivých slev na dani a 15 % daňové sazby, bude možný rozdíl způsoben zejména vlivem vynětí, osvobození, zvláštní sazby daně, odečitatelných položek a nezdanitelných částí základu daně. Aby mohla být zkonstruována daňová povinnost v jednotlivých příjmových decilech českých domácností, je nutné kvantifikovat celkové zdanitelné příjmy, tj. určit předmět daně, z nichž bude 15 % daň následně placena. Předmětem daně se stanou příjmy ze závislé 5
činnosti, které budou přepočteny z hrubé na superhrubou mzdu, dále příjmy z podnikání a ostatní příjmy oboje počítané v hrubé výši.8 Aby byly tyto údaje meziskupinově srovnatelné, dojde k jejich přepočtu na počet osob v domácnosti. Celkové zdanitelné příjmy i jejich přepočet na dané “typy“ domácností zobrazuje tabulka č. 2.
Tab. 2: Zdanitelné příjmy jednotlivých decilů českých domácností (v Kč/ rok) Zdanitelné příjmy/ Typ domácnosti
Prvních
Druhých
Třetích
Čtvrtých
Pátých
Šestých
Sedmých Osmých Devátých
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
Desátých 10 %
Celkové zdanitelné příjmy
57 193
101 171
93 977
93 716
107 018
125 648
170 326
211 887
285 005
498 017
196 745
329 818
247 160
222 107
241 860
282 707
391 750
491 577
641 260
991 054
Celkové zdanitelné příjmy přepočtené na jednotlivé domácnosti
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
Následně bude na celkové příjmy uvalena jednotná lineární 15 % sazba daně. A dopočteny příslušné slevy na dani, které lze v jednotlivých decilových skupinách uplatnit. Ukazuje se, že český daňový systém je téměř indiferentní vůči tomu, zda pracují oba manželé, či pouze jeden z nich a zcela indiferentní vůči tomu, zda je ekonomicky aktivní osobou v domácnosti žena či muž. Pokud jsou výdělečně činnými oba, může každý z nich uplatnit slevu sám na sebe, tj. slevu na poplatníka ve výši 23 640 Kč/ rok (dohromady tedy 47 280 Kč/ rok). Pokud pracuje pouze jeden z manželů, uplatňuje opět slevu na poplatníka ve výši 23 640 Kč/ rok a zároveň slevu na manžela/ manželku ve výši 24 840 Kč/ rok (tj. dohromady 48 480 Kč/ rok). Rozdíl mezi oběma variantami činí pouze 1 200 Kč/ rok. V roce 2010 byl tento rozdíl nulový, protože sleva na dani na poplatníka byla stanovena ve stejné výši jako sleva na manžela/ manželku, tj. 24 840 Kč/ rok. V závislosti na počtu dětí potom poplatník uplatňuje slevu na dítě, popř. daňový bonus. Aby mohly vypočteny příslušné slevy na dani, bylo nejprve nutné stanovit příslušný počet ekonomicky aktivních osob v domácnosti, které uplatňují slevu na poplatníka, počet ekonomicky neaktivních manželů/ manželek, které uplatňují slevu na manžela (pokud je pracující osobou žena) či manželku (pokud je pracující osobou muž) a počet nezaopatřených dětí, na které je uplatňována sleva na dani, popř. daňový bonus. Není rozlišováno mezi ekonomicky aktivním jedincem a ekonomicky aktivním důchodcem, pracující důchodce totiž může uplatnit slevu ve stejné výši jako poplatník slevu na poplatníka.
8
Český statistický úřad, 2010, Metodologické vysvětlivky.
6
Tabulka č. 3 zobrazuje vypočtenou daňovou povinnost (bez uplatněných odpočtů vznikajících při konstrukci daně z příjmu, tj. vynětí, osvobození, zvláštní sazbu daně, odečitatelné položky a nezdanitelné části základu daně) a na ní aplikované slevy na dani v roce 2010. V diplomové práci byly odvozeny také výsledky pro rok 2011, závěry však byly obdobné. Z důvodu rozsahu práce zde proto nejsou tyto závěry prezentovány. Tab. 3: Zaplacená daň po uplatnění slev na dani v příjmových decilech v 2010 (v Kč) Slevy na dani/ Typ
Prvních
Druhých
Třetích
Čtvrtých
Pátých
Šestých
Sedmých
Osmých
Devátých
Desátých
domácnosti
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
10 %
Daňová sazba (15 %)
29 512
49 473
37 074
33 316
36 279
42 406
58 762
73 737
96 189
148 658
Sleva na poplatníka
21 859
29 560
21 362
18 878
20 120
23 598
30 056
35 273
39 496
38 254
Sleva na manželku
19 127
10 433
4 968
3 726
2 981
2 732
2 236
1 739
994
994
Sleva na dítě
17 174
14 389
7 427
4 990
4 410
3 481
4 061
3 249
3 249
2 785
Celkové slevy
58 160
54 381
33 757
27 594
27 511
29 812
36 353
40 261
43 738
42 032
Zaplacená daň
-28 648
-4 909
3 317
5 722
8 768
12 594
22 409
33 476
52 451
106 626
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
Největšího množství slev na manželku je uplatněno v prvním příjmovém decilu, právě zde se totiž nachází nejvíce ekonomicky neaktivních manželek, počet slev, stejně jako počet nepracujících manželek postupně klesá, nejnižší hodnoty je dosaženo v posledním nejbohatším desátém decilu. Výše slevy na poplatníka kolísá v závislosti na počtu ekonomicky aktivních osob dané domácnosti. Nejvíce ekonomicky aktivních osob se nachází v devátém, následně desátém decilu. Graf č. 2 zobrazuje výši slev na dani na poplatníka a slev na manžela/ manželku a jejich konečný součet. Ukazuje se tak např., že i když v prvním a druhém nejchudším decilu je počet slev na dani na poplatníka mnohem vyšší než počet slev na dani na manžela/ manželku a v devátém a posledním desátém decilu je tomu přesně naopak, je výsledný součet těchto slev téměř stejný. To je však také důsledkem toho, že ve zmíněných decilech mluvíme o rodině se dvěma dospělými členy domácnosti – rodiči. Propad mezi třetím a osmým decilem je způsoben především tím, že jde o domácnosti v převážné většině s jedním rodičem.
7
Graf 2: Sleva na poplatníka, sleva na manžela/ manželku a jejich součet v 2010 (v Kč)
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
Tabulka č. 3 také potvrzuje předpoklad ČSÚ o tom, že příjmy jedinců jsou podhodnoceny. Svědčí o tom zejména poslední řádek obou tabulek zobrazující výši zaplacené daně. Tato daň nabývá v prvním a druhém decilu záporných hodnot. Takto vysoké záporné hodnoty v prvním decilu ovšem nemůže být dosaženo. Zápornou hodnotu “zaplacené“ daně (tj. vrácení částky, která nabývá záporných hodnot, poplatníkovu zpět) může způsobit pouze uplatnění daňového bonusu prostřednictvím slevy na dítě. Tzn., že vráceno může být zpět maximálně – 17 147 Kč/ rok v obou letech, nikoli – 27 592 Kč/ rok v roce 2011 a – 28 648 Kč/ rok v roce 2010. Hlavními důvody takto dosažených záporných hodnot je jak podhodnocení (tj. uvedení nižších) příjmů dotazovanými domácnostmi, tak samotná mikroekonomická povaha dat. V celé práci však tyto vlivy byly zanedbány, proto tomu bude i nadále, a závěry budou učiněny s vědomím této skutečnosti. Cílem je pouze nastínit, jaký dopad mají napříč decily jednotlivé daňové úlevy, není možné zjistit, k jakému zkreslení skutečně došlo. Navíc lze předpokládat, že k podhodnocení příjmů došlo ve všech decilech. Poslední řádek tabulky 3 zobrazuje vývoj zaplacené daně v jednotlivých příjmových decilech. V obou letech platí, že s vyšším příjmovým decilem roste také výše zaplacené daně. Snížení částky slevy na poplatníka v roce 2011 vyvolalo v rámci všech decilů snížení celkových slev na dani a tedy nárůst zaplacené daně. Porovnáním posledního řádku tabulek 3 a 4 s daty poskytnutými ČSÚ bude odhadnuta výše daňových úlev, které doposud nebyly zohledněny. Výsledek je zobrazen na následujícím grafu č. 3.
8
Graf 3: Porovnání daňové povinnosti s a bez příslušných daňových úlev v 2010 (v Kč)
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
Z grafu č. 3 jasně vyplývá, že dopad analyzovaných daňových úlev je regresivní, tj. s vyšším příjmem částka poskytnuté daňové úlevy roste. Znevýhodněny jsou tak skupiny obyvatel s nižším příjmem. Až do třetího decilu jsou obě vypočtené daně záporné. Tento fakt lze vysvětlit tak, že díky poskytnutým daňovým úlevám je daň vrácená prostřednictvím daňového bonusu nižší, než kdyby ony daňové úlevy poskytnuty nebyly. I zde však lze pozorovat regresivní dopad, rozdíly mezi prvním, druhým a třetím decilem se totiž zmenšují. To znamená, že domácnosti spadající do prvního decilu jsou ochuzeni o větší část, která by jim měla být vrácena, než domácnosti z decilu třetího. Rozdíl mezi křivkami právě odpovídá velikosti poskytnutých daňových úlev.
3. GINIHO KOEFICIENT A LORENZOVA KŘIVKA Cílem této části práce je vyhodnotit redistribuční efekt dopadu DPFO a sociálních transferů na základě změny v rozdělení příjmů před a po zdanění a před a po přijetí sociálních transferů v roce 2010 (výsledky pro rok 2011 by byly obdobné, data však nejsou zatím dostupná). K měření bylo využito Lorenzovy křivky a Giniho koeficientu. Čím více bude Lorenzova křivka vzdálena od linie rovné distribuce, tím větších nerovností v rozdělení příjmů bude ve společnosti dosaženo. Přiblížení skutečné Lorenzovy křivky k linii rovného rozdělení představuje progresivní dopad přijatých opatření. Tj. v případě zdanění příjmů bude s růstem příjmů růst také daňová zátěž. V případě sociálních transferů budou vyšší příjmové skupiny obyvatel dostávat nižší dávky. Číselný vyjádřením 9
odklonu Lorenzovy křivky od linie rovné distribuce je Giniho koeficient nabývající hodnot od 0 do 1, kdy s vyšší hodnotou koeficientu se zvyšuje také nerovnost v rozdělení příjmů. 9 Pro odhad dopadu DPFO bylo nutné k jednotlivým hrubým příjmům přiřadit částky daní, o které se příjmy snížily. Podobně částky sociálních transferů, které jedinci přijali. Hrubý příjem po uvalení daně je analyzován jako hrubý příjem po zdanění, hrubý příjem zvýšený o transfery jako příjem po přijetí transferu. Cílem není přesná kvantifikace dopadu jednotlivých zvýhodnění, ale nastínění jejich účinků. Graf 4 ukazuje, že po přijetí sociálních transferů k nepatrnému snížení nerovnosti došlo, křivka hrubých peněžních příjmů po přijetí dávek státní sociální podpory se přiblížila linii rovného rozdělení. Toto snížení je však tak nepatrné, že z grafu není v podstatě rozpoznatelné. Při hlubším zkoumání lze vypozorovat, že k přiblížení Lorenzovy křivky k linii rovné distribuce mezi prvním a šestým decilem došlo. Ukazuje se však, že systém není vůči nízko a částečně středně příjmovým skupinám obyvatel štědrý.
Procento příjmů
Graf 4: Hrubý peněžní příjem (HPP) a hrubý příjem po přijetí transferů (všech dávek státní sociální podpory) v roce 2010 (v Kč) 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% 0. Rovné rozdělení
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Přijmový decil Hrubé peněžní příjmy Hrubé peněžní příjmy po přijetí dávek SSP
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
Ani při bližším zkoumání jednotlivých sociálních dávek napříč decily (viz graf 5, na němž je zobrazeno působení jednotlivých zkoumaných dávek) se nepotvrdilo, že by některá z dávek působila progresivněji než jiná. Dané Lorenzovy křivky v podstatě splývají, což naznačuje, že všechny dávky mají podobný dopad na rozdělení příjmů ve společnosti. Pro označení hrubého peněžního příjmu je nadále používáno zkratky HPP.
9
Klazar, S., Slintáková, B., 2004, Vliv daní a sociálních transferů na rozdělení příjmů v ČR.
10
Graf 5: HPP a hrubý příjem po přijetí jednotlivých sociálních transferů v 2010 (v Kč)
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
Graf č. 6 zobrazuje situaci, kdy na hrubý příjem není uvaleno žádné zdanění (HPP) a situaci, kdy uvaleno je (hrubý příjem po zdanění). Z grafu vyplývá, že současná DPFO zvyšuje nerovnost rozdělení příjmů (křivka hrubých peněžních příjmů po zdanění se vzdálila od linie rovného rozdělení příjmů i od křivky hrubých peněžních příjmů). Současný systém DPFO tedy působí na domácnosti regresivně a zvýhodňuje vysokopříjmové skupiny obyvatel.
Graf 6: HPP a hrubý příjem po zdanění v roce 2010 (v Kč)
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
11
Graf č. 7 zobrazuje hrubé peněžní příjmy po zdanění a po přijetí dávek státní sociální podpory. Porovnání naznačuje, že DPFO způsobuje větší nerovnosti rozdělení příjmů než systém státní sociální podpory. Křivka hrubých peněžních příjmů je totiž více vzdálena od křivky rovného zobrazení a zároveň leží pod křivkou hrubých peněžních příjmů po přijetí transferů. Průběh křivky hrubých peněžních příjmů po zdanění naznačuje, že největších nerovnosti jsou způsobeny domácnostem čtvrtého až sedmého decilu (střední třídě). Graf 7: HPP po zdanění a HPP po přijetí dávek státní sociální podpory v 2010 (v Kč)
Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě dat ČSÚ, (ČSÚ, Příjmy a životní podmínky, 2010)
Následující tabulka č. 5 zobrazuje hodnotu Giniho koeficientu v průběhu přijetí jednotlivých dávek. Potvrzuje tak, co již bylo znázorněno na grafech a zároveň přesněji ukazuje vliv jednotlivých dávek státní sociální podpory na rozdělení příjmů ve společnosti. Porovnáním Giniho koeficientu hrubého peněžního příjmu a hrubého peněžního příjmu po přijetí transferů (tj. dávek SSP) lze dojít k závěru, že společné působení dávek státní sociální podpory snižuje nerovnost ve společnosti. Toto snížení ovšem není nijak výrazné. Rozdíl mezi dopadem jednotlivých dávek je také nepatrný. Největšího snížení nerovnosti je dosaženo prostřednictvím rodičovského příspěvku. Tato skutečnost je dána především díky zavedení tří rychlostní možnosti čerpání dávky. Vliv ostatních dávek SSP a dávek pěstounské péče je zde uvažován proto, aby bylo dokresleno celé nastavení druhého pilíře systému sociálního zabezpečení. Z tabulky také jasně vyplývá, že díky DPFO naopak dochází ke zvětšení nerovnosti příjmů ve společnosti, z nějž těží vysokopříjmové skupiny obyvatel.
12
Tab. 5: Giniho koeficient pro jednotlivé druhy příjmu v ČR v roce 2010 Druh příjmu Giniho koeficient Hrubý peněžní příjem 0,279812 Hrubý peněžní příjem po přijetí dávek SSP 0,268749 z toho: po přijetí přídavku na dítě 0,277970 po přijetí sociálního příplatku 0,278875 po přijetí rodičovského příspěvku 0,272381 po přijetí příspěvku na bydlení 0,279038 po přijetí dávek pěstounské péče 0,279762 po přijetí ostatních dávek SSP 0,279512 Hrubý peněžní příjem po zdanění 0,300378 Zdroj: Vlastní zpracování pomocí online kalkulačky Free Statistic and Forecasting Software (WESSA)
ZÁVĚR Analýza ukázala, že dopad daňových úlev (tj. vynětí, osvobození, zvláštní sazby daně, odečitatelných položek a nezdanitelných částí základu daně) je regresivní, tj. s vyšším příjmem částka poskytnuté daňové úlevy roste a základ daně se tak snižuje. Vysokopříjmoví mají možnost snížit daňový základ, z nějž je pak daň odváděna, mnohem více, než skupiny nízkopříjmové. Současný systém DPFO tedy zvýhodňuje vysokopříjmové skupiny obyvatel. Je nastaven tak, že zvyšuje nerovnosti v příjmech obyvatel ČR. Sociální systém je zaměřen na nejchudší skupiny obyvatel (na první dva příjmové decily). Nepotvrdilo se, že by byla zaměřena i na skupiny obyvatel středně příjmové. Naopak, ve třetím decilu se výše odvedené daně právě rovná velikosti získaných dávek ze systému státní sociální podpory. Od čtvrtého decilu je již velikost odvedené daně vyšší, než přijaté dávky. Solidarita je tak uplatňována pouze ve smyslu pomoci nejchudším rodinám společnosti a jejich situaci při narození potomka. Na toto nejvíce doplácí střední třída, které v průměru nejsou poskytovány transfery v nijak významné výši a zároveň výše poskytnutých daňových úlev je v porovnání s ostatními skupinami obyvatel také velmi nízká. Byly vyhodnoceny také redistribuční efekty dopadu DPFO a sociálních transferů na základě změny v rozdělení příjmů před a po zdanění a před a po přijetí sociálních transferů prostřednictvím výpočtu Giniho koeficientu a zobrazení jejich dopadů na Lorenzově křivce. Na základě těchto poznatků pak učinit závěry a doporučení týkající se spolupůsobení obou analyzovaných systémů. Je však nutné rozlišit, z jakého úhlu pohledu se na danou problematiku dívat, zda z pohledu veřejných rozpočtů (tj. z hlediska minimalizace nákladů) či z hlediska “společenského“ (tj. z hlediska snižování nerovnosti v rozdělení příjmů). Tato 13
práce se zaměřila na posouzení snižování či zvyšování nerovnosti rozdělení příjmů. Neklade si však za cíl zodpovědět otázku, zda je snížení nerovnosti příjmů lepší či horší pro jednotlivce, či lepší či horší pro stát. Snaží se pouze ukázat, jak současný systém dopadá na jednotlivé obyvatele, a jak by vypadal bez obou redistribučních systémů. Pokud by bylo cílem vlády snížit nerovnost rozdělení příjmů, bylo by vhodné zvýhodnit středně příjmové skupiny obyvatel, které zatím nejsou zvýhodněny ani současným sociálním systémem, ani prostřednictvím DPFO. I když sociální systém působí progresivně a daňový systém regresivně, je nastaven tak, aby zvýhodnil vybrané skupiny obyvatel. Z hlediska udržitelnosti rozpočtu se ukazuje, že úpravy by měly být provedeny především na straně DPFO. Sociální dávky jsou už nyní zaměřeny jen na nejchudší skupiny obyvatel a okruh jejich příjemců již nelze moc zužovat, zatímco rozdíly v poskytovaných daňových úlevách jsou značné a prostor pro jejich snížení je mnohem větší.
.
14
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2011): Metodologické vysvětlivky, [cit. 2011-15-12], dostupné z www
. DLOUHÝ, Jiří (1997): Vzájemné vazby systému daní a dávek v České republice, 1. vydání, Praha: SOCIOPRESS, spol. s. r. o., ISBN 80-902260-6-X. JAHODA, Robert (2003): Srovnávací analýza českého daňového systému s důrazem na trh práce, Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, [cit. 2011-24-11], dostupné z www . JAREŠ, Martin (2010): Daňové úlevy v České republice, Výzkumná studie č. 2/ 2010, Ministerstvo financí ČR, [cit. 2011-06-11], dostupné z www JELÍNEK, Tomáš, SCHNEIDER, Ondřej (2003): Vliv českého sociálního systému a daňových úlev na rozdělení příjmů, In: Institute for Social and Economic Analysis (ISEA), [cit. 24-112011], dostupné z www . KLAZAR, Stanislav, SLINTÁKOVÁ, Barbora (2009): Analýza fiskálního dopadu státního rozpočtu České republiky, Závěrečná výzkumná zpráva grantového projektu č. 402/07/0823, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví, [cit. 2011-21-11], dostupné z www < http://kvf.vse.cz/wpcontent/uploads/2010/06/1235064706_sb_fiskalni_dopad.pdf>. KLAZAR, Stanislav, SLINTÁKOVÁ, Barbora (2004): Metodologické problémy analýz redistribučních efektů veřejných rozpočtů, Praha, Vysoká škola ekonomická, Fakulta financí a účetnictví, [cit. 2011-21-11], dostupné z www . VANČUROVÁ, Alena, LÁCHOVÁ Lenka (2010): Daňový systém ČR 2010, Praha: 1. VOX, a. s., ISBN 978-80-86324-86-9. VEČERNÍK, Jiří (2005): Proměny a problémy české sociální politiky, Praha: Sociologický ústav AV ČR, [cit. 2011-24-11], dostupné z www . • Zákon č. č. 54/ 1956 a zákon č. 187/ 2006 o nemocenském pojištění, • Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, • Zákon č. 586/ 1992 Sb., o daních z příjmů, • Zákon č. 117/ 1995 Sb. o státní sociální podpoře, • Zákon č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti (vše ve znění PP)
15
PŘÍLOHA: PŘÍJMY A ŽIVOTNÍ PODMÍNKY (ZKRÁCENÁ VERZE) Domácnosti podle decilového rozdělení čistých peněžních příjmů na osobu druhých 10%
Průměry:Roč./os. - K
0
0
0
0
0
0
-----------------------------POČET DOMÁCNOSTÍ (abs.)
0
0
0
0
0
415372
415012
414785
415222 414846
10,0
10,0
10,0
NAZEV
(v %) POČET ČLENŮ DOMÁCNOSTI (abs.) (v %) Prům. počet členů domácnosti
třetích 10%
čtvrtých 10%
Čisté peněžní příjmy pátých šestých sedmých 10% 10% 10%
nejnižších 10%
1428296 1353803 1091352
osmých 10%
devátých 10%
nejvyšších 10%
0
0
0
0
0
0
0
0
0
414676
414968
414865
415512
414408
10,0
10,0
10,0
10,0
10,0
10,0
983594 937950
10,0
931313
955767
961147
933328
826285
13,7
13,0
10,5
9,5
9,0
9,0
9,0
9,2
9,0
7,9
3,44
3,26
2,63
2,37
2,26
2,25
2,3
2,32
2,25
1,99
128845 141765
HRUBÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY
65130,4
101333
117818
155973
178091
206302
254714
433016
1.Pracovní příjmy
42261,9
76560,3
70786,6
70913
81108
94884
128642
161266
218059
382231
%
64,9
75,6
60,1
55
57,2
60,8
72,2
78,2
85,6
88,3
19441,6
22608,9
44467,1
56310
58331
57955
45880
41017
30616
24896
29,9
22,3
37,7
43,7
41,1
37,2
25,8
19,9
12
5,7
6611,42
12931,4
37854,9
50629
51825
51869
39618
34299
24550
19960
- nemocenské dávky - podpora v nezaměstnanosti - dávky stát.sociál.podpory
981,924
1475,13
1374,78
1289,7
1290,6
1451
1881,5
2200,9
1498,8
1625,7
1472,47
1279,24
868,957
1023,7
1086,8
955,43
940,92
1243,5
599,73
526,66
8555,57
6406,17
3634,59
2387,3
2734,5
2251,2
1371,8
1156,6
1469,5
1706,5
- přídavky na děti
1806,74
723,33
367,628
168,18
314,16
192,6
136,26
38,52
45,375
92,392
- sociální příplatek
1048,77
165,257
27,323
34,145
16,699
7,612
0,759
21,065
0
0
- rodičovský příspěvek
4535,29
5084,08
2996,78
1950,2
2222,3
1896,4
1076,4
927,86
1274,5
1295
- příspěvek na bydlení - dávky pěstounské péče - ost.dávky stát.soc.podp.
913,254
200,766
75,165
85,147
43,923
46,84
79,289
57,498
31,836
130,92
80,449
24,716
29,417
0
29,683
0
0
0
14,969
96,057
171,07
208,018
138,275
149,6
107,71
107,7
79,122
111,68
102,88
92,161
- jiné sociální příjmy - pomoc v hmotné nouzi
1820,22
516,988
733,85
980,27
1394,7
1428,4
2067,2
2116,4
2497,9
1077,3
2.Sociální příjmy % - důchody celkem
1179,57
164,222
46,645
80,805
6,927
133,75
17,287
5,025
8,69
0
- jiné sociální příjmy
640,647
352,766
687,205
899,46
1387,8
1294,6
2049,9
2111,4
2489,3
1077,3
3.Ostatní příjmy Daň z příjmů fyzických osob
3426,94
2164,15
2564,19
1621,6
2325,4
3134,2
3569,1
4019,6
6039,2
25889
1128,8
3451,26
4274,56
4819,1
6149,4
7869,6
12070
17049
26063
59619
1,7
3,4
3,6
3,7
4,3
5
6,8
8,3
10,2
13,8
1138,52
612,436
226,775
152,05
69,963
25,086
38,16
14,917
7,377
19,111
61441,8
91273,5
107110
117414 128074
139223
153777
174285
209043
345818
94,3
90,1
90,9
89,3
86,3
84,5
82,1
79,9
% Daňový bonus ČISTÉ PENĚŽNÍ PŘÍJMY %
91,1
90,3
Zdroj: Český statistický úřad, 2010 (poskytnuto pracovníky ČSÚ), kompletní data jsou součásti DP
16