Ročník XXVI, číslo 2
Vyšlo 22.6.2014
VYZNÁNÍ ŽIVOTA TĚŽKÉHO Před léty se v naší zemi mluvilo o „špatné náladě“. Mnohé od té doby se již zlepšilo; nicméně – ne příliš dobrá nálada leckde přetrvává. Že se s ní dá žít, anebo že v ní někteří lidé dokonce umí vytvářet klima spokojenosti, o tom by měl být následující úvodník Okénka. V televizi vysílali rozhovor s nejstarším dětským lékařem prof. MUDr. Švejcarem. Mladá redaktorka nešetřila slovy obdivu a údivu nad vysokým věkem pana profesora (za pár měsíců mu mělo být sto roků). „Jak úžasné, pane profesore, to je štěstí, tak vysoký věk…“ Pan profesor ji věcně, přece však vlídně přerušil: „To není štěstí.“ Avšak redaktorské mládě tato slova nijak nezaznamenalo, ba asi ani nepostřehlo, a pokračovalo: „A stále aktivní, stále mezi lidmi, stále návštěvy…“ Pan profesor ji znovu přerušil: „To máte tak, slečno redaktorko. Mně už zemřeli všichni příbuzní, všichni přátelé, zůstal jsem docela sám. Tak přijímám rád návštěvy.“ Ani tato jeho slova nebyla sebe míň uchopená a ani sebe míň se nehodila do oslavného scénáře, který plynul dál. „A stále se usmíváte,“ slečna redaktorka se – hihihi – s chutí přidávala, až ji pan profesor opět věcně a upřímně přerušil: „No, já přece musím, jinak by se mnou nikdo nemluvil…“ A mladá žena pokračovala ve švitoření dál, aniž by pochopila, že jí právě bylo svěřeno vyznání života těžkého… Tento úryvek Miloslavy Holubové zmiňuje v knize Texty mého srdce biskup Karel Herbst. Snad se ani nedá lépe vyjádřit, jak málo se my lidé dokážeme vcítit do kůže druhého člověka. Jakkoli nám moderní technika umožňuje neslýchané způsoby vzájemné komunikace, nakonec stejně rozhoduje, nakolik a zda vůbec necháme druhého vstoupit do svého soukromí, tak říkajíc „pod kůži“. Přitom nejde o to, abychom se dozvěděli co nejvíce pikantností o druhých, jak nás tomu učí časopisy, či jiná média
Okénko
-2-
22. června 2014
s pokleslou úrovní, jako spíše abychom si uvědomili, že ti druzí, naši bratři a sestry, mohou nejrůznějšími způsoby trpět a cítit se opuštěnými na okraji lidského společenství. Říká se, že každá mince má dvě strany. Pozitivní stranou této mince je, že stále (i v naší zemi) existují lidé, kteří umí bolesti života nést, aniž by svým utrpením zraňovali druhé. A dnešní svět, naplněný lhostejností, neporozuměním, arogancí, zřejmě tyto trpělivé a noblesní lidi potřebuje. Blíží se prázdniny, čas dovolených, čas setkávání s lidmi, čas otvírání se druhým a čas přijímání druhých, třeba i v jejich odlišnostech. Kéž se pro nás stanou časem Bohem požehnaným. P. Ladislav Kozubík
MATRIKY VYPRAVUJÍ Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili:
26.4. 4.5. 8.5. 8.5. 25.5. 25.5. 1.6.
Matěj Vít Rudolf Truksa z Podolí Kateřina Hanáková z Jiříkovic Josef Kufa ze Šlapanic Antonín Kufa ze Šlapanic Patricie Janíková ze Šlapanic Zuzana Křižanová ze Šlapanic Eliška Magdalena Rábová z Podolí
místo křtu Podolí Šlapanice Šlapanice Šlapanice Šlapanice Šlapanice Podolí
Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili: 26.4. Patrik Prokeš z Brna a Romana Hanáková z Jiříkovic Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili: 11.4. 25.4. 26.4. 2.5. 28.5. 30.5. 13.6.
Marie Eliášová z Podolí Ladislav Havlík ze Šlapanic Květoslav Kouřil z Prace Jaroslava Maňasová ze Šlapanic Marie Ondrůjová z Jiříkovic Bohuslav Rabušic z Prace Františka Boleslavová z Kobylnic
*1935 *1943 *1931 *1922 *1926 *1924 *1927
Okénko
-3-
22. června 2014
Z KALENDÁŘE 5.7. 3.8. 10.8. 17.8. 30.8. 31.8. 20.9. 28.9.
Cyklistický výlet ministrantů a biřmovanců z Podolí Hody v Jiříkovicích Hody v Kobylnicích Pouť ve Šlapanicích Národní pouť rodin ve Žďáru nad Sázavou Pouť do Tuřan Pouť na Vranov Modlitba u kříže a Božích muk na Tuřance
SVATÝ OTEC ZNOVU VE ŠLAPANICÍCH Neuplynulo ani pět let od návštěvy papeže Benedikta v Brně-Tuřanech (mohli jsme tehdy říct „i ve Šlapanicích“, díky poloze oltáře na našem katastru…) a věřte nebo ne, Jeho Svatost, nyní již jako papež František, zavítala do Šlapanic znovu! Stalo se tak v neděli 1. června 2014 v rámci jubilejního 10. farního dne. Vezměme to ale všechno po pořádku. Letošní farní den se nesl totiž v duchu dvou jihoamerických států: Argentiny (rodiště současného papeže Františka) a Brazílie (letošní pořadatel MS v kopané). Po slavnostním nástupu zástupců obou států a členů přípravného týmu zazněly státní hymny a došlo na malé představení, pro nás poměrně vzdálených zemí. Zúčastněné země, které reprezentovali Koudelkovi coby Argentinci a Vavrovi jakožto Brazilci, se utkali hned ve třech soutěžích: mletí kávy, doplnění slepé mapy Jižní Ameriky a samozřejmě kopané. Ke každé disciplíně si daný tým mohl vybrat určitý počet spolupracovníků z řad farníků, takže se mohli aktivně zapojit i ostatní návštěvníci. Vítězství nakonec v nejtěsnějším poměru 2:1, letos jak jinak, putovalo do Jižní Ameriky, a sice do její největší země. Odpoledne plynulo velmi pohodově, hudba pana Malého a Kopeckého podkreslovala dění, děti se účastnily zajímavých dílniček na faře, testy s otázkami o papeži Františkovi se vesele vyplňovaly, zmrzlina mizela; dokonce i otec Miloš Mičánek dorazil, korzoval a bavil se s lidmi nad stoly plnými cukroví a koláčků…, když v tom se rozezněly vatikánské fanfáry a pohled k udírně („cigára“ byla také výtečná!) resp. k vjezdu do farního dvora byl pro nejednoho z nás těžko popsatelný. Davem se prodírají dva ostří hoši z papežovy ochranky, přičemž stačí táhnout a tlačit zároveň vozík (nejnovější verze papamobilu) se Svatým otcem! On opravdu přijel! Zdraví se s poutníky, srdečně se usmívá… bodyguardi zastavují až u improvizovaného klekátka. Svatý otec vystupuje ze svého papamobilu české výroby a poměrně srozumitelnou češtinou pozdraví přítomné. Ještě nestačil zasednout ke klekátku, když se k němu vrhá sám velký fotbalista Diego Armando Maradona se slovy, že by rád urovnal svůj vztah s Pánem Bohem, protože mu poslední dobou není nějak dobře… Budu však diskrétní a obsah sv. smíření uvádět
Okénko
-4-
22. června 2014
nebudu, i když slavný fotbalista s veřejným vyznáním svých vin problém neměl. Svátost smíření skončila poněkud netradičně – k rozhřešení nedošlo. Nejdříve prý musí Maradona pomoci se stavbou hřiště ve vatikánských zahradách. A Svatý otec? Stejně, jako nečekaně přijel, tak i zmizel, stačil si však ještě vyměnit pár přihrávek míčem se slavným fotbalistou! Samotný závěr farního dne přinesl slavnostní vyhlášení výsledků a přání našemu panu faráři Jendovi k narozeninám. Bohu díky za krásné počasí, milá setkání a organizátorům za jejich nasazení! Petr Horák
Maradona u zpovědi u papeže Františka na 10. farním dnu. Foto: Pavel Krček
PODOLSKÁ POUŤ Tradiční pouť ke svatému Janu Nepomuckému v Podolí proběhla letos v neděli 18. května. Je již podolskou tradicí, že před poutí probíhá třídenní duchovní obnova. Téma letošní duchovní obnovy, kterou vedl pan farář P. Pavel Kopeček, byly hříchy dnešní doby. Základní myšlenkou byl důraz na to, že člověk nemá myslet jen na své hříchy, ale také na to, kolik dobrého, kolik světla vnesl mezi lidi. Mnohdy si člověk ani
Okénko
-5-
22. června 2014
neuvědomuje, že něco dělá špatně. Našim heslem není ona tolik propagovaná, blažená nevědomost. Jsme na světě i proto, abychom poznali pravdu a uvědomili si vážnost hříchu. První den duchovní obnovy jsme se zamýšleli nad hříchy do nebe volajícími a hříchy cizími. Mezi hříchy do nebe volající patří úmyslná vražda, která je projevem nedostatku lásky, trpělivosti a sebekázně. Abychom druhým neubližovali, je důležité se umět ovládat. Dalším hříchem je skutek sodomský. Jsou to hříchy proti šestému přikázání – nevázaná sexualita. Dnes je tento hřích běžný a i v křesťanském prostředí vnímán jako projev lidské svobody. Třetím hříchem je utiskování chudých lidí, lidí bezmocných a ocitajících se v sociální nouzi. Patří sem i zadržování mzdy a zneužívání druhého člověka. Druhou skupinou jsou hříchy cizí: jsou to hříchy, které páchá někdo jiný, ale my na nich máme podíl. Těchto hříchů je devět: 1. radit ke hříchu; 2. hřích přikazovat; 3. podléhat nátlaku ke hříchu; 4. nabádat anebo pobízet ke hříchu; 5. hřích vychvalovat; 6. cizí hřích krýt; 7. hřích netrestat; 8. podílet se na hříchu; 9. zastávat se hříchů anebo je omlouvat. Netrestat hříchy je velmi vážná věc. Spolupracujeme na cizím hříchu, pokud dovolíme, aby hřích proběhl, nezakročíme proti němu a omlouváme ho. Podobáme se tak Jidášovi, který zradil Pána Ježíše. On jej nezatýkal, on jej nebil, ale měl podíl na jeho zatčení a utrpení. V pátek pokračovala promluva o hříších dnešní doby, které dříve nebyly. Jedná se o oblast hříšných postojů ve vztahu k individuálnímu a sociálnímu právu, jako např. bioetika – zdravotnictví, drogy – ničení organismu, ekologie – ochrana přírody, ekonomicko-sociální nerovnosti. Všechny tyto hříchy vycházejí se sedmi hlavních neřestí: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. Každý den bychom z tohoto pohledu měli zpytovat svědomí, protože standardní znalost desatera nestačí. Je důležité si uvědomit, že desatero v konkrétních situacích potřebuje objasnění. Na nás je, zda pravidelně chodíme ke svátosti smíření, aby případné nejasnosti byly knězem objasněny. Nedělní promluva patřila jako každý rok svatému Janu Nepomuckému. Je to barokní světec, který je neustálým zdrojem inspirace. Poukazuje na život, na náš život a na naše životní osudy, které odkrývají tajemnost lidského života. I v době, která se mění, máme nalézt svůj pevný bod ve víře. Neměnit své názory a nebýt obojakými. Je důležité udržet si křesťanské mravní hodnoty a nedívat se na to, jaká je společenská praxe. Jan Nepomucký hájil zpovědní tajemství a práva církve a vždy byl zastáncem řešit vše ve světle evangelia. Prst u jeho rtů vyjadřuje nejen mlčenlivost a věrnost, ale také to, že spravedlnost vždycky dosáhne svého. Je obrazem úcty ke Kristu a jeho odkaz pro nás může být klíčem ke každodennímu jednání. Nemáme kritizovat, ale pomáhat. Spolu se svatým Janem bychom se často měli modlit: „Pane dej, abych v proměně času byl stálý ve svých hodnotách a názorech“. Jako svatý Jan byl ponořen do Vltavy, tak my celý
Okénko
-6-
22. června 2014
víkend jsme ponořeni do nebeské vláhy a prosíme, aby i tento čas byl pro nás časem milosti. Pouť byla ukončena v neděli odpoledne svátostným požehnáním, kterého se účastnili další kněží z okolních farností. I když podolská pouť byla, jako obvykle, ve znamení deště a chladného počasí, přesto nás na srdci hřál odkaz svatého Jana Nepomuckého v krásně vyzdobeném podolském kostele, kde jsme si v době pouti mohli prohlédnout ostatky našeho světce i dalších našich zemských patronů. Anna Kubišová
750 LET OBCE JIŘÍKOVICE Obec Jiříkovice si ve dnech 16. – 18. května připomněla 750. výročí od první písemné zmínky o obci (1264). Při této příležitosti obec v sobotu 17. května navštívil otec biskup Vojtěch a sloužil zde také mši svatou. Tuto událost připomíná následující fotografie:
foto: Anežka Staňková
Okénko
-7-
22. června 2014
PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ K prvnímu svatému přijímání letos přistoupily děti ve šlapanické farnosti 18. května. Při této příležitosti jsme některým z nich a také jejich rodičům položili otázku: Jak jste se připravovali a jak jste prožívali první svaté přijímání? A zde jsou odpovědi: Anetka Krčková: Na první svaté přijímání jsem se těšila už od začátku třetí třídy. Snažila jsem se poctivě chodit na mše svaté a sbírala jsem samolepky. S panem farářem jsme se v náboženství učili například Desatero, svátosti, a to jsme si opakovali ještě při dětských mší svatých ve středu. Doma s rodinou jsme se také často modlili za nás všechny třeťáky. Nejvíc jsem se těšila, až budu mít po první svaté zpovědi a budu přijímat tělo Pána Ježíše. Ale byla jsem i trochu nervózní. Také jsem se těšila na krásné bílé šaty, hezký účes a na oslavu, kterou jsme potom měli doma.
První svaté přijímání ve Šlapanicích, 18.5.2014. Foto: Pavel Krček Michal Staněk a Hana Staňková (maminka): Připravovali jsme se tak, že Míša navštěvoval náboženství, plnil úkoly pana faráře, psali test, který napsal nejlíp ze všech, dvakrát absolvoval spolu se mnou sv. zpověď, na kterou se pečlivě připravoval.
Okénko
-8-
22. června 2014
Prožili jsme to jako krásnou slavnost přiblížení se Pánu Ježíši. Míša je rád, že už může Pána Ježíše také přijímat a mít ho v sobě v podobě viditelné proměněné hostie. Sama za sebe mám velikou radost, že jsem tímto jako rodič, který slíbil při křtu, že ho povede k Bohu, ušla spolu s Míšou zase pár kroků tímto směrem. Směrem ke krásnému cíli, kterým jednou snad i pro nás bude Boží království. Filip Meloun a Pavlína Melounová (maminka): V první řadě jsem si uvědomila velkou zodpovědnost a snažila jsem se jít synovi příkladem. Povídali jsme si, co pro mě znamená chodit ke zpovědi a ke svatému přijímání. Bohužel, ne vždy se mi dařilo být dobrým příkladem, ale i to ke vztahu k Bohu patří. Pro mne a myslím si, že i pro celou naši rodinu, to byla velká příležitost, jak prohloubit náš vztah k Bohu.
ŠLAPANICKÁ NOC KOSTELŮ Stovky kostelů, modliteben, klášterů a dalších sakrálních staveb se v pátek 23. května otevřely zájemcům, kteří se mohli často vydat na běžně nepřístupná místa, například do věží, k varhanům či do sakristie. Po celé republice se konaly speciální programy. Pozadu nezůstal ani kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Šlapanicích. „Byl to pro mě velký zážitek, vystoupat znovu na kostelní věž a prohlédnout si náš zvon zblízka (…). Líbil se mi hlavně koncert schóly. Při svíčkách to bylo úplně jiné, než obvykle (...). Původně jsem ani nechtěla jít, ale jsem ráda, že jsem se přemluvila. Bylo to fakt dobrý.“ Takové jsou některé z ohlasů návštěvníků Noci kostelů ve Šlapanicích. Akci zahájila bohoslužba, navázal koncert schóly a vystoupení dětí ze Základní školy Jiříkovice „Maria a Josef dnes aneb jak je těžké najít nocleh pro celou rodinu.“ Duchovní program následně pokračoval tichou adorací a varhanním vystoupením dvojice Vašek Zemánek a Patrik Buchta. Návštěvníci se mohli také zúčastnit komentované prohlídky kostela – dozvěděli se například, že modlitebna pochází z přelomu 12. a 13. století, ve středověku byla obehnána hradbou a baštami, za husitských válek vypálena a následně vystavěna v barokním slohu. Patronem kůru je svatý Michal, vyobrazený taktéž na bočním oltáři. Poslední rekonstrukce kostela byla provedena od listopadu 1989 do srpna 1990. Kardinál Dominik Duka k Noci kostelů uvedl: „Nejsilnějším prvkem na této akci je víra. Víra těch, kteří zdarma a navíc s nevídaným nadšením a radostí otevírají své kostely, kapličky a modlitebny, aby v nich představili sami sebe – Ježíš Kristus není totiž přítomen pouze v tom modlitebním prostoru, ale především v nás, kteří se v něm shromažďujeme.“ Biskup Vojtěch Cikrle obdobně napsal: „V noci máme větší smysl pro detaily, na které dopadá světlo, ve tmě máme zjitřené smysly a s větší pozorností vnímáme svět kolem. Změna osvětlení je pro lidské oko často spojena s překvapivým viděním toho, co si myslíme, že již dávno známe. Noc kostelů přináší do stereotypu
Okénko
-9-
22. června 2014
našeho života nový impuls, novou naději, novou touhu opustit hluboké koleje, v nichž se dlouhodobě pohybujeme a možnost vykročit novou cestou.“ Noc kostelů se poprvé konala v roce 2005 v Rakousku, o čtyři roky později pak v brněnské a plzeňské diecézi – postupně se připojily i ostatní regiony České republiky a většina křesťanských denominací. Později se Noc kostelů rozšířila také na Slovensko, do severní Itálie a Pobaltí. Hana Sedláková
Noc kostelů ve Šlapanicích, 30. května 2014 Foto: Pavel Krček Snímek nahoře: Scénka dětí ze Základní školy Jiříkovice s názvem „Maria a Josef dnes“ Snímek vpravo: Na odvážné děti i dospělé čekal na věži rytíř v brnění a také dvorní dámy
Okénko
- 10 -
22. června 2014
VÝLET S NÁBOŽENSTVÍM NA OSKAVU V polovině května vyrazila skupinka dětí, tentokráte z více tříd, na výlet s náboženstvím na faru do Oskavy. Ač meteorologové věštili snad ten nejhorší týden, co se týká počasí, stal se malý zázrak. Stihli jsme všechno, co jsme chtěli a ani jsme nestíhali zmoknout. Na faru jsme dojeli ve středu navečer a stihli se tak akorát ubytovat a navařit si na druhý den. Čtvrteční dopoledne proběhlo v pracovním rázu, měli jsme již z dřívějška nachystané v lese dřevo a bylo jej potřeba odvézt. Po obědě se stále nenaplňovaly předpovědi meteorologů o silném dešti a tak jsme se přepravili do Tvrdkova a vyšli po cestě k Rešovským vodopádům. Ač nebylo zrovna nejtepleji, někteří si do vodopádů jako každoročně museli vlézt. Pravda, někteří více, než plánovali . Jen jsme došli z výletu, začalo zatím jen drobně pršet a foukat vítr, a tak nás přivítala fara v šeru a bez elektřiny. Naštěstí sporák na dřevo funguje i bez ní, a tak jsme si udělali večeři. Po ní se hrálo několik her na faře a čekali jsme na otce Jana s tím, že snad faru najde . Našel a strávil s námi večer a noc. Škoda, že musel dost brzy odjet. V pátek pršelo trošku více, tak aby té vody nebylo málo, zajeli jsme si do aquaparku v Olomouci. Odpoledne se počasí umoudřilo a do druhého dne venku jakž tak obeschlo, takže jsme se dopravili do Bedřichova a vyšli na zříceninu hradu Rabštejna. Jen jsme došli zpět k autu, začalo pršet, ale to nám již nevadilo, ještě jsme si zašli do kostela v Bedřichově a pak hurá na faru, naobědvat se a domů. Moc díky patří našemu Pánu, že nám zařídil přesně takové počasí, abychom stihli, co jsme si naplánovali a všem dětem. Byli jste opravdu fajn banda . Petr Machain
Účastníci výletu na Oskavu
Okénko
- 11 -
22. června 2014
JEDEN DEN NA PETROVĚ 2014 Ve čtvrtek 29.5.2014 jsme se s náboženstvím 2. třídy účastnili Jednoho dne na Petrově. Letošním tématem bylo „Svatí jsou darem pro svět“. Cílem akce bylo, aby se děti navštěvující náboženství setkaly s otcem biskupem, zažily společenství při mši svaté, poznaly katedrálu, areál Petrova a jeho okolí, něco nového se dozvěděly a prožily radost ze společných aktivit a her. Program začal mší svatou s biskupem Vojtěchem Cikrlem a po ní následovalo představení světců. Poté jsme se s dětmi přemístili do areálu pod Špilberkem, kde jsme poznávali na jednotlivých stanovištích postavy světců. Setkali jsme se například se sv. Ludmilou, sv. Anežkou, sv. Václavem, sv. Prokopem… Během tohoto putování nám pršelo, ale děti si to i přesto užily. Odpoledne jsme se přemístili do Denisových sadů, kde bylo rozloučení se světci. Každý světec nám řekl své poselství, například sv. Ludmila: „Mějte rádi své babičky“ nebo sv. Prokop: ,,Modli se a pracuj“. Na závěr nám otec biskup požehnal. Celé akce se účastnilo 1900 dětí, o 800 dětí více než předloni. Akce se zúčastnily i jiné děti z naší farnosti. Petra Koudelková
Okénko
- 12 -
22. června 2014
HERKA – PÁTÁ DIVADELNÍ SEZÓNA Tak jako každé divadlo, i naše farní divadlo Herka nastupuje koncem června na zasloužené divadelní prázdniny. A mohu říct, že po páté sezoně to jsou prázdniny opravdu zasloužené. Lucernu, kterou jsme secvičili v loňské sezoně a zahráli jsme ji v Bedřichovicích, Jiříkovicích a v rámci farního dne také na šlapanické Sokolovně, jsme znovu rozsvítili v říjnu v Kobylnicích a pro uzavřenou společnost jsme ji rovněž v říjnu sehráli v Bedřichovicích. (Jen tak mimochodem – rozhodovalo se mezi Městským divadlem a námi ). A další dvě představení proběhnou v červnu. 15. června hrajeme na nádvoří Moravské galerie v Brně a 21. června v přírodním amfiteátru v Železném u Tišnova. Na jaře jsme začali nacvičovat divadelní hru se zpěvy a tanci Babička v trenkách, kterou chceme uvést začátkem prosince. Koncem listopadu jsme uvedli premiéru pohádky „Jak se do království vrátilo štěstí“. Pro tuto pohádku jsme lehce rozšířili soubor o mladé talenty. Přibyla Terka Poulíková, dva sedmáci – Verča Králová a Janda Staněk a svoji první roli (i když zatím bez textu ) si zahráli sourozenci Melounovi. Předškolačka Šárka a třeťák Filip. Tuto pohádku jsme zahráli v rámci oslav Šlapanického Orla a pro školáky v Kobylnicích a školku v Ponětovicích. V září nás ještě čekají ve školce ve Šlapanicích na Havlíčkové a v Blažovicích. V květnu jsme také hráli pod širým nebem na oslavách 750 let obce Jiříkovice a o 14 dnů později na 10. festivalu Žně na stodole v Jiříkovicích. Odtud jsme si odnesli prvenství v kategorii pohádky. Konkurencí nám bylo DSO Kroměříž a Prkno Veverská Bítýška. Myslím si, že je to velmi příjemná odměna všem účinkujícím a hlavně další motivace do dalšího dění. Ráda bych poděkovala všem hercům, kteří ze svého volného času jsou ochotni ukrást kousek – někdy spíše pořádný kus – pro tak pěknou věc, jako je ochotnické divadlo, a nesou svoji kůži na trh proto, aby jiným udělali radost. Děkuji. Markéta Staňková
KANDIDÁT BLAHOŘEČENÍ P. TOMÁŠ TÝN Na orlovně byla 30. května večer v 19 hodin přednáška o kandidátu blahořečení, knězi P. Tomáši Týnovi OP. Pozdrav a omluva neúčasti maminky kněze byly tlumočeny paní Helenou Wünschman, sestrou P. Tomáše. Po úvodu p. generálního vikáře Mikuláška se ujala slova sestra P. Tomáše, paní Helena Wünschmann. Tomáš vždy začínal svůj proslov slovy “Cari fratelli”, milí bratříčci. Jeho maminka píše: „Nikdy nezapomněl na vlast. Byl členem České dominikánské provincie a po pádu komunismu se chtěl vrátit do vlasti. Bůh však rozhodl jinak. Maligní nádor měl jen
Okénko
- 13 -
22. června 2014
několik týdnů. Poslední dobu strávil doma, devětatřicetiletý zesnul uprostřed svých drahých. Každé ráno sloužil mši sv. pro sestřičky dominikánky.“ Jeho dědeček Josef Konupčík byl zubař, jeho prarodiče byli velmi zbožní. V rodině byla úcta k P. Marii, navštěvovali poutní místa, modlili se a zpívali. Děda byl vzdělaný, měl velkou knihovnu. Tomáš byl nadaný, vyzařovala z něj víra. Už od dětského věku měl lásku k P. Marii, od babičky úctu k sv. Antoníčkovi. Babička Vilhelmína jej vedla k lásce v těžkých letech. Pomáhala lidem a je pochována v Brně. Tomáš často ve svém pokoji studoval a od mládí chtěl být knězem. Kolem něho kněží byli pronásledováni, toužil po kněžství. Tomáš jezdíval parníčkem po brněnské přehradě a učil sestru latinské texty. U kapucínů jí ukazoval kostry a později litoval, že ji tím strašil. Navštěvovali svaté schody u minoritů. Protože Tomáš chtěl být jako dítě mnichem, sestra mu ušila z pytlů na brambory kutnu. Doma se rád bavil o teoretických otázkách a o životě v Brně, o dětech. Jeho táta, přednosta léčebny v Černovicích, byl volán, aby Tomáš neministroval. Tomáš byl vynikající žák, učitelé říkali: Helenka se učí, ale není to Tomášek. Byl skromný, nechtěl někoho zahanbit. Učil se cvičit a zpívat, aby měl jedničku. Nejlépe ze všech udělal maturitu a učitelé jej navrhli k dalšímu studiu v Dijonu. Čestmír Císař, pozdější ministr, byl absolvent školy v Dijonu, a proto obnovil možnost studia. Tomáš tam byl poslán se třinácti mladíky, byl velmi pilný a vedl správnou životosprávu. Na kněze byl vysvěcen Janem Pavlem II. Při svěcení dal slib, že věnuje svůj život za svobodu církve ve vlasti. Bratr Bernard Vošický, charismatik ve Vídni, stará se o nemocné. Byl svěcen na kněze s Tomášem, byli vedle sebe. Slyšel slib oběti života od Tomáše, před tím, než je Svatý otec vysvětil na kněze. Potvrdil to v přítomnosti právníka v Římě u představeného řádu a dosvědčil tento Tomášův slib. Žil v dominikánském klášteře v Bologni. Po městě chodil v hábitu, o městě říkal že „Bologna je černá, tlustá, snad trochu zbožná“, je tam také hodně komunistů. V klášteře byl často volán, protože znal více jazyků. Využil každého okamžiku a ve všem měl velký pořádek. Věnoval se mládeži a rád chodil do hor. Kilometr chodil pěšky a věnoval to na dobrý úmysl, věděl, že kněží v Čechách trpí. V dominikánském řádu má své následovníky, měl velký vliv na duše. Dal určitý směr duchovní cesty v kázání, vedení duší, měl velké úspěchy. Sestru navštěvoval ve Falcku, křtil její děti. Svědectví jednoho muže: zachránil mě v krizi. Jeho oběti nebyly marné. Vedl stoprocentní život, plnil své poslání z modlitby, kontemplace. Při pouti do Lurd doprovázel poutníky. Došel až k hranici vyčerpání. Bůh jeho oběť života přijal. Dne 1. ledna 1990 oznámil prezident Havel, že pozval Svatého otce k nám. To P. Tomáš už umíral. Ctihodná sestra Gabriela vydává svědectví. Tomáš přivedl na dobré cesty i ty, o kterých to netušil. P. Ambrož Svatoš OP slíbil, že se dá po skončení procesu svatosti paní Zdislavy do práce pro proces beatifikace P. Tomáše. Ale už to nemohl uskutečnit, ve věku 94 let zemřel. Také eucharistián P. Leo Kuchař Tomáše dobře znal, v současné době je však nemocen. Sestra Kateřina z Lince 2. srpna složí věčné sliby. Když viděla P. Tomáše, její bratr se také rozhodl jít do semináře. Bůh se nedá rozdělit na kousky, říkával P. Tomáš. Byl vyrovnaný, bojoval
Okénko
- 14 -
22. června 2014
o právo, spravedlnost, lásku plynoucí z kříže. Při příležitosti 800 let trvání dominikánského řádu by se mohl někdo pokusit o překlad Tomášových spisů do češtiny. Tři knížečky jeho kázání vydala paní Giovanna v Bologni. Její manžel byl ateista a zakázal jí chodit do kostela; vzala do košíku magnetofon a natáčela promluvy P. Tomáše. Jedna paní je poslouchala, pásky jí dala a ve sklepě si je napsala. V knížečce sepsané P. Jiřím Mikuláškem najdeme modlitbu za blahořečení služebníka Božího, P. Tomáše Týna. P. Josef Vlček (redakčně upraveno)
POUŤ, JAK MÁ BÝT … aneb vyprávění o strastiplném putování za svatořečením papežů Jana Pavla II. a Jana XXIII. Odjížděla jsem se synem Jiřím s cestovní kanceláří z Rosic v sobotu 26.4. v 7,30 hod. Autobus byl poschoďový a jeli s námi tři kněží, majitelka cestovní kanceláře a průvodkyně. Pokračovali jsme směr Praha, Plzeň, kde jsme nabírali další poutníky, a pak směr přechod Rozvadov. Zde byla poslední zastávka, kde jsme se občerstvili za naše peníze. Cesta Německem po dálnici (směr Ingolstadt-Mnichov) vedla k rakouské hranici. Ještě předtím však kousek za Mnichovem se nám otevřela nádherná scenerie bavorských Alp. Bylo vidět zasněžené vrcholky hor a dole pod nimi rozprostřené vesničky a městečka, kde kvetla příroda. Další město bylo Innsbruck (v roce 1964 se tam konala olympiáda) a byl vidět obří skokanský můstek. Další velká města Schönberg a Brennero, projížděli jsme přímo v srdci hor. Na přechodu z Rakouska do Itálie jsme byli asi v 18 hod. (směr Bolzano, Trento, Padova, Bologna, Roma). Občerstvovací a hygienické zastávky byly po 4 hodinách (autobus měl WC). V 19 hod. jsme se pomodlili Korunku Božího milosrdenství, pak následovalo svědectví jednoho z poutníků, a pak přišla na řadu kazeta o sv. Brigitě a cca v 23 hod. jsme se ukládali, každý podle svého, ke krátkému spánku. U mě to bylo dát si karimatku na zem a pokusit se na chvíli usnout. Moc se mi to nedařilo (zejména, když se mi šlapalo po hlavě). Jirka spal na sedadle. Byla jsem ráda, když jsme byli ve 3 ráno probuzeni s tím, že jsme v Římě. Octli jsme se na konečné metra, na stanici Anagnina, a odtud jeli půl hodiny do centra Říma. Od průvodkyně jsme měli instrukce o tom, že zde bude velký nával, a abychom se drželi všichni spolu. Měli jsme připravené peníze na dvě jízdy (1 jízda za 1,50 euro) a byli hromadně vpuštěni. Byla tma, zima nebyla (asi 12 stupňů), všude se valily davy lidí, většinou Poláci, mající červenobílé vlajky, a několik domorodců. My jsme se drželi dvou našich poutníků, nesoucích vlajku ČR a EU (a samozřejmě průvodkyně). Od té jsme obdrželi zprávu, že má celý den pršet… Drželi jsme se stále všichni pospolu
Okénko
- 15 -
22. června 2014
a proud nás unášel k Vatikánu. Brzy jsme však zjistili, že hlavní trasa k Vatikánu je zatarasena pořadateli a policií a bude se vpouštět v 5,30 hod. (bylo 5 hod.). Avšak my, kteří jsme byli nuceni pokračovat v chůzi (v podstatě dále od Vatikánu), jsme se najednou dostali v boční ulici (u Andělského hradu) do velkého presu. Proud lidí se zastavil asi proto, že objevil před sebou (asi 30 m) obrazovku. Mysleli jsme si, že se budeme pohybovat vpřed, když bokem kolem nás se začal valit dav (převážně polských poutníků) opačným směrem. Zřejmě si chtěli najít lepší místo. Naši spoluputující se zastavili a pohyb vpřed ustal. Když jsme zjistili, že blíž nebudeme a naše skupina se pohromadě neudrží, zvolili jsme si variantu polských poutníků a místo dopředu jsme si zvolili cestu zpět (já, Jirka a další z našich lidí). Azyl jsme našli na travnaté ploše kousek od silnice, kde již byla spousta poutníků. A tam jsem se uvelebila na židličku a po chvilce oddychu jsem zjistila, že jsme sice u obří obrazovky, ale z opačné strany (kde byla železná konstrukce). Prostor byl však ozvučen. Obřad svatořečení začal v 9,30 hod. Bylo slyšet jména obou kanonizovaných papežů a ze všech stran se ozýval potlesk.
Svatořečení papežové Jan Pavel II. a Jan XXIII. Foto: www.vatican.va
Okénko
- 16 -
22. června 2014
Mše svatá, která následovala v latině, tak té už jsem rozuměla, neboť až do své dospělosti jsem znala mši svatou pouze v latině. Když mše sv. skončila (asi ve 12,30 hod.) vydali jsme se s Jirkou směr Andělský hrad, kde jsme měli ve 14 hod. sraz (u mostu Saint Angelo) s průvodkyní na částečnou prohlídku Říma. Když jsme se s ní a dalšími našimi poutníky opět sešli, byla naše radost převeliká… Šli jsme směr Piazza Navona, Pantheon, Forum Romanum. Od půli naší prohlídky se pořádně rozpršelo a déšť po celou dobu prohlídky neustal. V tu dobu jsem už byla velmi unavená a vše mě bolelo. Prohlídka Říma končila v 18 hod. u Kolosea (nyní se opravuje a je pod lešením). Zde jsme měli možnost nakoupit nějaké upomínky. Metrem zpět na konečnou stanici Anagnina jsme se vydali v 18,30 hod. a v 19 hod. jsme odjížděli z Říma. Myslím, že ze strany organizátorů bylo vše dobře zvládnuté. Nikdo se neztratil, nikoho neokradli, nikdo nenaříkal, všichni odjížděli s dobrým pocitem… Další cesta byla v podstatě bez problémů, do Brna jsme přijeli okolo šesté hodiny večer v pondělí 28. dubna. A nyní na závěr, proč jsem měla potřebu tuto pouť na kanonizaci obou papežů vykonat, přestože jsem věděla, že to bude náročné: Oba papežové (Jan Pavel II. a Jan XXIII.) mě oslovili tím, že jejich hlavním úkolem bylo hledat společné dobro a podle svých možností k němu přispívat. Marcela Paseková
JEDEN DEN NA MARIAPOLI Cože? Kde? Na Mariapoli? Co to je? Mariapoli je několikadenní, většinou prázdninové setkání členů, příznivců i sympatizantů Díla Mariina. Vznik těchto setkání se datuje do r. 1949, kdy zakladatelka hnutí Chiara Lubichová se svými přáteli odjela do severoitalských Dolomit, kde chtěli prožít dny odpočinku. Ale nechtěli jen odpočívat, chtěli pokračovat v životním stylu, který vedli doma – žít Boží slovo, žít vzájemnou lásku, která působí přítomnost Ježíše, budovat jakési neviditelné, mystické město, město Mariino – odtud pochází název tohoto setkání. Zpočátku náhodní návštěvníci se cítili přitahováni tímto stylem života a tak bylo rozhodnuto, že se tato setkání budou opakovat. Časem počet účastníků, kteří se na Mariapoli vystřídali, dosáhl několik tisíc, a trvání mariapoli se protáhlo na několik týdnů. Podobná setkání se pak začala konat v různých oblastech. U nás se první mariapoli konala potajmu na Vranově u Brna v r. 1969. V dalších letech pak na jiných místech, v brdských lesích či na východním Slovensku. Nemohla být samozřejmě oficiální, proto účastníci na sebe brali např. podobu turistů či houbařů, aby unikli bdělému oku státních orgánů. Témata se pak často probírala v lese na palouku, někdy i ve stoje pod deštníkem, a na noc se účastníci vraceli domů či do vypůjčených bytů. V 80. letech se ukázala možnost účastnit se mariapoli v tehdejším východním
Okénko
- 17 -
22. června 2014
Německu, kde byla možnost konat podobné akce oficiálně v kostele pod rouškou rodinných exercicií. Díky velké pohostinnosti našich německých přátel pak mívaly jejich mariapoli dvě části - německou a českou. Na té české bývalo až 400 účastníků. Několika německých mariapoli jsem se zúčastnil a odehrály se někdy úsměvné věci, svědčící o Božím smyslu pro humor. Bylo to tuším v roce 1987, kdy se konala mariapoli v Görlitz, nedaleko našich hranic. V rámci utajení si každý kupoval jízdenku sám a jel na vlastní pěst. Byl jsem tehdy na týdenní brigádě v Litoměřicích v semináři a pak jsem jel odtamtud na mariapoli. Jel jsem na studentský lístek do Hrádku nad Nisou s tím, že si teprve tam v pokladně koupím mezinárodní jízdenku do Görlitz, aby to nevypadalo tak nápadně. Šokovala mě paní pokladní, když prohlásila: „Co se tam proboha v tom Görlitz děje, to už je dneska snad padesátej lístek co prodávám!!!“ Po změně poměrů pak bylo možné zorganizovat mariapoli oficiálně u nás, první byla v r. 1990 v Praze a zúčastnilo se jí asi 1000 lidí. V posledních letech se tato setkání konají na různých místech – v prvních letech svobody v Praze, několikrát jsme byli v Třešti, pak ve Volyni, na Velehradě, a letos opět v Třešti.
Program mariapoli je pestrý: slovo na den – věta z písma, kterou se pak všichni snaží uvádět do praxe, něco jako obdoba měsíčního Slova života. Pak je také možnost se zúčastnit různých zajímavých přednášek, výletů, svůj program mají mladí a také děti, pokud chtějí zmizet z dohledu rodičů . Nedílnou součástí jsou i skupinky, kdy jsou účastníci náhodně vybráni do skupin po 10 až 15 lidech a každý den mají možnost pobýt
Okénko
- 18 -
22. června 2014
1 až 2 hodiny spolu, navázat osobnější vztahy, prožít chvíle sdílení. Každý den je také mše sv. a příležitost ke sv. zpovědi. Základním programem však zůstává snaha po celý den žít v duchu vzájemné lásky. Účastníky našich mariapolí bývají všechny věkové vrstvy, batolaty počínaje a moudrými seniory konče. Účastní se kněží, biskupové, řeholníci, často i lidé, kteří svůj vztah k víře třeba teprve hledají. Letošní termín 1. až 4.5. nebyl pro nás kněze příliš výhodný, proto jsem se mohl zúčastnit jediný den, a to v sobotu 3.5. Přijel jsem dopoledne a zapojil jsem se do právě probíhajících skupinek. Pak v dlouhé frontě na oběd jsem měl možnost si pěkně popovídat s lidmi, které jsem řadu roků neviděl. Odpoledne jsem si z bohaté nabídky programů vybral diskusní skupinu „Obnova farnosti“. Pak byla mše sv. s otcem biskupem Radkovským, třešťským rodákem, po ní večeře a už byl čas ujíždět zpátky domů, abych stihnul napsat a natisknout ohlášky na neděli. I když bylo zima a pršelo (na Vysočině dokonce místy poletoval sníh) a byl jsem tam jen pár hodin, přesto jsem odjížděl s pocitem doteku Ježíše. Kdo byste chtěli prožít nenáročnou dovolenou spojenou s obnovením nejen fyzických ale i duchovních sil, vyrazte na mariapoli. Příští rok pro velký počet zájemců (na všechny se letos nedostalo) a hledání termínů (vždycky někdo nemůže) prý budou mariapoli dvě. P. Jan Nekuda
NAŠE POLSKÉ PUTOVÁNÍ Volné květnové dny každoročně zvou k výletům, a tak jsme se vydali na putování i my, a nebylo ledajaké. Naším cílem se stalo sousední Polsko: Krakov, Kalvárie Žibřidovská a Vadovice. Cesta do těchto destinací je pohodová a velká část vede po dálnici. Ubytování jsme měli zajištěné díky P. Mariuszovi Sierpniakovi z Moravan u Brna, na něhož nás nakontaktoval náš otec Jenda. Bylo to v klášteře (moderní vilce) u sester serafitek ve 2. největším poutním místě Polska, hned po Čenstochové, v Kalwarii Zebrzydowské (Kalvárie Žibřidovská). Nádherný chrám a moderní poutní komplex je zasazen do překrásné přírody. Další devizou tohoto požehnaného místa jsou dvě, asi 7 km dlouhé, poutní stezky, vedené převážně lesy, upravenými loukami, při kterých postupně navštívíte celkem 41 biblických staveb od malých kapliček po působivý „dům Pilátův“. Část této stezky je křížovou cestou a my jsme potkali během našeho putování mnoho menších i větších skupin (zájezdů), které právě křížovou cestu procházely. Kalvárii Žibřidovskou také v mládí mnohokrát navštívil (a později i jako papež) Jan Pavel II. A právě zde, u milostného obrazu Panny Marie Žibřidovské, mu po smrti
Okénko
- 19 -
22. června 2014
maminky řekl jeho otec: „Chlapče, teď, když ti umřela maminka, přijmi Pannu Marii za svou maminku.“ Dnes už víme, že mariánská úcta byla sv. Janu Pavlu velmi blízká a z osobních věcí, které jsme později viděli ve Vadovicích, jsme zjistili, že celý život nosil karmelitánský škapulíř. Kolorit svatého místa dokresluje seminář bratří františkánů (zde jako odnož zvaná bernardýni). Bylo pro nás příjemné potkávat zde mladé, usměvavé mnichy, kteří se starali o poutní místo a působili i jako průvodci pro skupiny zájemců. Další den jsme navštívili bývalé hlavní město Polska – Krakov. Na bájném pahorku Wawel se nachází historické centrum s katedrálou sv. Stanislava a Václava (ostatky sv. Stanislava, v Polsku hojně uctívaného). Také jsme se prošli po hlavním náměstí Krakova zvaném „Rynek Glowny“. Moderní duchovní centrum však leží na jeho jižní části v tzv. Lagiewnikách. Zde, v klášteře sester Božího milosrdenství, zemřela sv. Faustyna Kowalská, šiřitelka úcty k Božímu milosrdenství, Ježíšem nazývaná „sekretářka Božího milosrdenství“. Její ostatky je možné uctít v klášterní kapli. Jsou umístěné v klekátku pod skleněnou poklicí a vedle je složená bílá rouška. (Po políbení ostatků otře věřící místo polibku rouškou.) Při modlitbě před ostatky sv. Faustyny se přímo díváte na známý obraz milosrdného Krista s nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti“. Při vchodu do klášterní kaple je možné vpravo v 1. patře kláštera vidět otevřené okno, ozdobené muškáty a označené kovovou tabulkou s nápisem, že v tomto pokoji zemřela sv. Faustyna. Nádherný, obrovský, moderní kostel dává jen tušit, jak významné je toto místo nejen pro Poláky, ale poutníky z celého světa. Měli jsme štěstí, že byl pátek, protože na sobotu byl nahlášen poutní zájezd s 20 000 poutníky. Proti tomu ten drobný pohyb osob byl téměř soukromou akcí . Celý komplex kláštera, nové baziliky, parkoviště, obchůdky, poutní restaurace, vše spadá do režie sester faustynek. Vše, co byste potřebovali vědět, vám ochotně na informacích sdělí jedna z nich. Zde jsme se také dověděli o kaplích, které jsou v suterénu moderní baziliky Božího milosrdenství a kde je možné se připojit ke slavení mší svatých ve vlastním jazyce. Tak jsme měli štěstí a účastnili jsme se spolu s ostravskými poutníky české mše svaté a následné přednášky sestry Dominiky (narozené v H. Králové) o životě sestry Faustyny. Byly jsme za tuto možnost moc vděční. Jako by toho duchovního zázemí zde nebylo dost, tak asi 1 km daleko roste nový komplex budov: Sanktuarium Jana Pavla II. Při pohledu z dálky dominuje moderní, betonová věž a nízká, stavějící se budova, coby exerciční dům. Stavba je uvnitř prostorná, světlá a vyzdobená neskutečně krásnými mozaikami slovinského umělce Marko Ivana Rupnika. Zde jsme měli na dvou místech možnost uctít ostatky Jana Pavla II. Jednou jako součást obětního stolu a druhé místo byl jakoby náhrobní kámen s knihou, připomínající tu, kterou v době pohřbu Jana Pavla II. „listoval“ vítr. V této knize je opět vložena relikvie krve sv. Jana Pavla II. Ke zhlédnutí zde jsou ve vitrínách vystaveny osobní věci tohoto papeže. Nedaleko od Krakova se nacházejí, dnes už z hlediska těžby nefunkční, solné doly Vělička – památka UNESCO. Nic podobného, troufáme si říct, v srdci Evropy asi není.
Okénko
- 20 -
22. června 2014
Je tam 300 km podzemních cest, všude samá sůl, několik kaplí, restaurace, jezero, schodiště, hornický výtah a jako perlička a vrchol prohlídky podzemní kostel! Třetí den, v neděli, jsme se přesunuli do Vadovic. Zde jsme navštívili rodný dům Jana Pavla II., z něhož se stalo muzeum. Velmi vkusná, zajímavá, multimediální expozice shrnuje život prostého chlapce, pak studenta, herce i režiséra, sportovce, bohoslovce, kněze… papeže Jana Pavla II. Ke shlédnutí jsou kuriozity, jako kámen z vrcholu Mont Everestu, který Janu Pavlu II. darovala polská horolezkyně Wanda Rutkiewiczová. Ta zdolala vrchol Everestu právě v den zvolení Jana Pavla II. papežem. Najdete zde i revolver, kterým byl na papeže v r. 1981 spáchán atentát.
Kostel ve Wadowicích. Foto: archiv rodiny Horákovy Velmi působivé jsou 3 původní pokoje, ve kterých rodina Wojtylových žila. Zde je řada jejich věcí a také výhled oknem, od malinkého kuchyňského stolu, na zeď vedlestojícího kostela se slunečními hodinami a nápisem: „Čas utíká, věčnost čeká.“ Papež tato slova během svého života mnohokrát citoval i zapsal.
Okénko
- 21 -
22. června 2014
Pokud jste ve Vadovicích, je téměř povinností zajít do cukrárny, kterou navštěvoval Jan Pavel II. a dát si zde jeho oblíbené „kremówki papieskie“. Recept snadno najdete na internetu. Cestou zpět do Čech se ve městečku Andrychow nabízí možnost navštívit nový „dinoland“. Jsme vděční za skvělé počasí, vynikající ubytování, zdraví a všechny dary, kterých se nám na naší pouti dostalo. I + P Horákovi
NOVÉ KNIHY VE FARNÍ KNIHOVNĚ Elias Vella: Výstup na horu manželství. Karmelitánské nakladatelství, 2014 Na základě přednášek Eliase Velly o manželství vznikla kniha, která přináší nejen Boží slovo a svátostný pohled na manželství, ale využívá i autorovy pastorační zkušenosti s manželskými páry. „Současná manželství jsou nebezpečně křehká a je nutné s nimi opatrně zacházet. S oblibou přirovnávám manželství k silnici ve výstavbě – samé trhliny, výmoly a díry. Stačí se však obrátit o sto osmdesát stupňů a můžeme se vrátit k Pánu i k partnerovi.“(s. 12) Zdravý manželský život stojí na pilířích lásky, úcty, věrnosti a ochoty sloužit v manželském vztahu jeden druhému. Autor se věnuje ideálu křesťanského manželství, ale i problémům v oblasti komunikace, sexuality, cizoložství, neodpuštění, rozvodu či odluky. Nabízí povzbuzení a nasměrování těm, kteří usilují o pokoj, uzdravení a stálost ve svých vztazích. Gabriele Kuby: Globální sexuální revoluce: ztráta svobody ve jménu svobody. Kartuziánské nakladatelství, 2014 Dvacáté století dalo Evropě zažít dva velké totalitní režimy, s jejichž následky se dodnes potýkáme. Odtud pramení i rezolutní odpor vůči jakékoli totalitě a vyzdvihování lidské svobody. Bohužel jsme si možná nevšimli, že se plíživě kolem nás tiše šíří nová diktatura - diktatura tolerance a svobody. Jakoby svoboda byla královskou cestou ke štěstí člověka. Ale je to tak? „Hledíme-li střízlivě na stav naší společnosti, na rozbité rodiny, osamělé matky a otce a jejich děti, na mladé lidi s hlubokými psychickými ranami, na miliony lidí závislých na pornografii, na miliony sexuálně zneužitých dětí, na miliony potracených dětí a na naši vlastní životní cestu a zeptáme-li se učitelů, lékařů, psychiatrů, terapeutů, sociálních pracovníků na úřadech pro mladistvé, zdá se, že štěstí se od tohoto druhu svobody zděšeně odvrací.“ (s. 21). Kniha paní Kuby se snaží otevřít lidem oči, aby viděli a pochopili dnešní vývoj společnosti v souvislostech, popisuje současnou kulturní revoluci, společenské změny a jejich nebezpečí. Poukazuje na masovou propagaci pornografie, homosexuality a gender-ideologie nejen ze stran médií, ale i v prostředí OSN, EU a národních vlád. Dochází k paradoxu, že ve jménu tolerance
Okénko
- 22 -
22. června 2014
a svobody je lidská svoboda manipulována a zotročována, kvalitní a funkční rodiny jsou diskriminovány, děti sexualizovány. „Je nejvyšší čas prolomit spirálu mlčení. Čím déle budeme vyčkávat, tím vyšší cenu budeme muset zaplatit. Můžeme přece něco změnit! … Stojí za to angažovat se ve prospěch duchovní a mravní obnovy, která se bude opírat o naše evropské dědictví jako o pravý zdroj svobody jednotlivce i svobody politické.“ (s. 384) Luc-René: Vychoval mě gangster. Karmelitánské nakladatelství, 2013 Životní příběh Reného-Luce, který vyrostl v problematické rodině a po bouřlivém dětství nastoupil dráhu mladistvého zločince, svědčí o tom, že Boží milost umí psát rovně i na křivých řádcích. Po setkání s kazatelem Nickym Cruzem, bývalým vůdcem newyorského gangu, ho zasáhla Boží milost, takže se rozhodl změnit svůj život a odevzdat ho Bohu. Setkal se s hnutím charismatické obnovy a postupně se nadchl pro novou evangelizaci: spolu s otcem Danielem Angem a dalšími povzbuzoval křesťany ve válkou zmítaném Libanonu, svědčil o své víře před tisíci mladými, založil jednu z prvních rockových kapel ve Francii a stal se duchovním synem Jana Pavla II. Roku 1994 byl vysvěcen na kněze. V červenci 2014 bude hostem Katolické charismatické konference na brněnském výstavišti, kde se můžeme těšit na jeho přednášky: Čtvrtek 10.7. 2014, 15.00 - 16.15 hod.: Jediný pravý Otec (srov. Lk 11,2) Sobota 12.7.2014, 9.45 - 12.00 hod.: „Odpusť nám, jako i my odpouštíme“ (Lk 11,4) Lenka Klašková
POZVÁNKA NA NÁRODNÍ POUŤ RODIN Milé rodiny, Česká biskupská konference vás srdečně zve na Národní pouť rodin, která se bude konat 29. – 30. srpna 2014 ve Žďáru nad Sázavou v areálu zámku. Pouť je určena nejen rodinám s malými dětmi, ale všem, kdo chtějí užitečně a příjemně prožít poslední prázdninový víkend. S nabídkou bohatého programu je možno se seznámit na letáčcích i na webových stránkách www.narodnipoutrodin.cz, kde budou postupně zveřejňovány všechny související informace. K přípravě na pouť najdete na těchto webových stránkách také katecheze pro děti, mládež i rodiče, které mohou být povzbuzením i pro ty z vás, kteří se z jakýchkoli důvodů nebudete moci pouti zúčastnit. Cílem Národní pouti rodin je v rámci oslav Roku rodiny vzájemně se sdílet, inspirovat a přispět k odvaze prohlubovat společenství církve, které je stálým místem pozvání pro všechny.
Okénko
- 23 -
22. června 2014
MISIJNÍ MATERIÁLY NOVĚ Na Zelený čtvrtek se recepce brněnského biskupství (Petrov 5) stala zároveň obnoveným kontaktním centrem Papežských misijních děl (PMD) pro brněnskou diecézi. Příchozím může nabídnout širokou škálu aktuálních misijních materiálů, v případě potřeby může sloužit jako přestupní stanice pro zapůjčení misijních výstav, předání většího množství dříve objednaných materiálů, Misijních kalendářů apod. Své dotazy, nápady, připomínky ohledně PMD obecně, ale i konkrétní objednávky na misijní besedy, zapůjčení misijních výstav, dotazy ohledně nabídky misijních akcí v regionu, inspirace pro jejich pořádání, zakládání Misijních klubek apod. můžete i nadále adresovat na diecézní ředitelku PMD pro brněnskou diecézi na adresu
[email protected], tel. 777 968 411.
PODĚKOVÁNÍ Jménem redakční rady Okénka děkuji všem, kdo přispěli články a fotografiemi do tohoto čísla farního časopisu. Děkuji také těm, kdo se celý školní rok podíleli na redakční přípravě, sazbě, grafické úpravě, tisku a skládání našeho farního věstníku. Chtěl bych poděkovat také všem, kdo připravovali letošní farní den, Noc kostelů, farní ples a pomáhali s organizací a průběhem nebo se jakkoliv jinak zapojili do těchto a dalších akcí naší farnosti. Za přípravou těchto společných setkání je práce, nasazení, nápady a stovky hodin volného času několika desítek lidí, kteří toto všechno dělají pro svou farnost a pro každého z nás, kteří do ní patříme. Nesmím zapomenout ani svoje kolegy ve službě katechetů a akolytů, dále na lektory a na všechny, kdo připravovali program dětských mší svatých, nacvičovali a hráli scénky a doprovázeli tyto bohoslužby hudbou a zpěvem. Poděkování patří i ministrantům a jejich vedoucím, rovněž tak i kostelníkům a ženám, které se starají o výzdobu kostela a úklid kostela a fary. Děkuji varhaníkům za jejich službu při liturgii, děkuji schole a chrámovému sboru za zpěv. Děkuji i všem ostatním, kteří nebyli jmenováni, ale kteří se zapojují do služby ve farnosti, pro svoji farnost pracují, modlí se, všemožně ji podporují a účastní se jejího života. Všem čtenářům Okénka a všem farníkům přeji příjemné léto, využité k odpočinku a načerpání nových sil. jáhen Ruda
Okénko
- 24 -
22. června 2014
PŘIJALI JSME DUCHA NADĚJE A V NĚM JSME BYLI POKŘTĚNI, DALEKO AŤ JE ZASMUŠILOST, MALOMYSLNOST A ÚNAVA Milí farníci a čtenáři časopisu Okénko, doba velikonoční končí slavností Seslání Ducha svatého, kterou jsme prožívali s různými duchovními pohnutkami, a měsíc červen, tradičně zasvěcen Božskému Srdci Páně, poukazuje na Krista, kterého bez události Letnic nelze pochopit. Velké církevní svátky, doba prázdnin a odpočinku, čas, jenž je před námi, to vše je velkým životním prostorem, kde se zjevuje naše víra i to, kdo řídí naše kroky a rozhodnutí. Lukášova zpráva o Letnicích, napsaná asi padesát let od této historické události, mluví o „vylití Ducha svatého“, což poukazuje na ponoření se nejen do tohoto „proudu lásku“, ale i do toho, který je Mešia – tj. Pomazaný. Letnice a vše, co následovalo, je svědectvím o Kristu, který se nejen zjevuje skrze svého Ducha, ale v tomto Duchu se mu stáváme podobnými a s ním se sjednocujeme. Duch svatý, tak jako z apoštolů, tak i z nás činí „druhého Krista“, který se modlí, káže, vydává svědectví, uzdravuje, činí znamení, slouží a obětuje se. O Letnicích si uvědomujeme, jak je tato třetí božská osoba pro náš duchovní život nezastupitelná a apoštol Jan ji nazývá Láskou, bez které nemůže existovat žádná jiná opravdová forma toho nejušlechtilejšího a nejkrásnějšího, co můžeme druhému dát. V čase prázdnin a léta můžeme prožít to, co se v Novém zákoně nazývá letničním „otřásáním místa“, a zakusit nadšení z víry i hluboké vnitřní setkání se Zmrtvýchvstalým. Zkušenost Letnic má být pro nás něčím trvalým, neustálým „hořením srdce“, jak vyznávali učedníci putující do Emauz, a také Petrovým vyznáním: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji!“ P. Pavel Kopeček
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail:
[email protected], http://www.farnostslapanice.cz. NEPRODEJNÉ! Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 29.8.2014 Plánované datum vydání: 14.9.2014