Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie
VÝVOJ NĚMECKÉHO MUZEJNICTVÍ VE SVITAVÁCH V LETECH 1894-1938 (bakalářská práce)
Mgr. Jiří Sedlický
Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj německého muzejnictví ve Svitavách v letech 1894-1938 zpracoval sám, pouze s použitím pramenů a literatury v práci uvedených.
Jiří Sedlický
2
Děkuji Mgr. Otakaru Kirschovi za cenné rady a pomoc při shromažďování pramenů a literatury.
3
OBSAH Úvod ..................................................................................................................................... 5 1. Vývoj německého muzejnictví ve Svitavách do roku 1918 ............................................. 7 1.1 Společenské předpoklady vzniku muzea.................................................................... 7 1.2 Výstava řemeslných výrobků Hřebečska ................................................................. 11 1.3 Vznik muzea v Moravské Třebové .......................................................................... 12 1.4 První pokus o založení německého muzea ve Svitavách ......................................... 13 1.5 Muzeum v Moravské Třebové na přelomu století ................................................... 16 1.6 Druhý pokus o zřízení muzea ve Svitavách ............................................................. 17 1.7 Pokus o koordinaci činnosti hřebečských muzeí...................................................... 19 2. Období mezi léty 1918 – 1929 ....................................................................................... 20 2.1 Charakteristika společenských poměrů .................................................................... 20 2.2 Vývoj německého muzejnictví ve Svitavách ve 20. letech 20. století ..................... 22 2.3 Holzmaisterovo muzeum v Moravské Třebové ve 20. letech 20. století ................. 23 3. 30. léta 20. století ........................................................................................................... 23 3.1 Charakteristika společenských poměrů .................................................................... 23 3.2 Vývoj německého muzejnictví ve 30. letech 20. století ........................................... 25 3.3 Holzmaisterovo muzeum v Moravské Třebové ve 30. letech 20. století ................. 26 3.4 Založení Německého muzejního spolku ve Svitavách............................................. 27 Závěr .................................................................................................................................. 30 Poznámky ........................................................................................................................... 33 Seznam pramenů a literatury .......................................... Chyba! Záložka není definována. Přílohy ............................................................................ Chyba! Záložka není definována.
4
Úvod Období vývoje svitavského muzejnictví mezi léty 1894 a 1938 je díky malému množství dochovaných pramenů nedostatečně probádanou oblastí regionálních dějin. Ačkoliv se informace o svitavském muzejnictví objevují v nejrůznějších publikacích týkajících se historie města, vždy se jedná pouze o kusé a nedostatečně podložené informace. Ve většině případů jde o zprávy informující o existenci německého muzejního spolku. Nejvíce informací o muzejní činnosti ve Svitavách do roku 1938 tak poskytuje nově vydaná Kronika města Svitavy od autorů Radoslava Fikejze a Vladimíra Velešíka, která shromažďuje informace z výše zmíněných publikací, které doplňuje především poznatky z dobového tisku. Nejedná se však o systematické zpracování tohoto tématu, jde spíše o kompilaci v rámci publikace, která přináší přehled o současném stavu poznání vývoje města Svitav. Přestože jsem se tímto tématem zabýval již v rámci středoškolské práce SOČ s názvem „Historie muzea ve Svitavách“, ve které jsem se pokusil popsat vývoj svitavského muzejnictví ve Svitavách mezi léty 1894 až do roku 2000, nepodařilo se mi toto téma dostatečně zpracovat. Hlavním důvodem k sepsání bakalářské práce na toto téma bylo tedy jeho nedostatečné zpracování. Důležitou roli při výběru tématu sehrála také relativně dobrá dostupnost archivních pramenů uložených ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, kde jsem především využíval dobový tisk a zápisy z jednání městské samosprávy. Oproti středoškolské odborné činnosti jsem si z důvodu snahy o kvalitnější zpracování problematiky pro svou bakalářskou práci vymezil kratší časové období. Cílem této bakalářské práce je popsat vývoj muzejnictví ve Svitavách mezi léty 1894 – 1938. Bakalářskou práci jsem rozdělil do tří hlavních kapitol. V první z nich jsem se zaměřil na popis nejstarších pokusů o založení muzea, které se odehrály mezi léty 1894 až 1918. Následující dvě kapitoly jsem věnoval osudům svitavských sbírek v meziválečném období. V kapitole informující o německém muzejnictví ve Svitavách ve 20. letech 20.
5
století jsem se z důvodu nedostatku pramenů zaměřil na objasnění důvodů, které vedly k přerušení pokusů o otevření muzea. V závěrečné kapitole, která se věnuje vývoji německého muzejnictví ve Svitavách v posledním desetiletí éry první republiky, jsem se snažil přiblížit obnovené pokusy o otevření německého muzea ve Svitavách. Kapitolu a celou práci uzavírám částí věnovanou popisu snah vedoucích k založení Německého muzejního spolku ve Svitavách. Všechny hlavní kapitoly jsou uvedeny podkapitolami přibližujícími poměry ve městě v daném období. První a nejobsáhlejší z podkapitol uvádí celou práci popisem vývoje Svitav v 19. století. Ve všech úvodních podkapitolách je věnován zvláštní důraz kulturnímu vývoji města, přičemž nejvíce prostoru je pochopitelně věnováno nejvýznamnější kulturní instituci ve městě - Ottendorferově knihovně. Z důvodu zahrnutí vývoje svitavského muzejnictví do širších souvislostí hřebečského regionu a možnosti vzájemného srovnání jsem v jednotlivých kapitolách paralelně s vývojem německého muzejnictví ve Svitavách nastínil vývoj muzejní činnosti v Moravské Třebové. Hlavní přínos práce tedy spočívá v tom, že popisuje dosud nedostatečně zpracovanou oblast ve vývoji města Svitavy a částečně také přispívá k objasnění vývoje německého muzejnictví na Moravě.
6
1. Vývoj německého muzejnictví ve Svitavách do roku 1918 1.1 Společenské předpoklady vzniku muzea
Svitavy ležící nedaleko českomoravské hranice byly v 19. století součástí regionu, který zemskou hranici nerespektoval. Německý jazykový ostrov s názvem „Hřebečsko“ v sobě zahrnoval nejen oblast soudních okresů Svitavy a Moravská Třebová, ale také území, která měla s tímto „jádrem“ kromě národnostního složení pouze málo společného. Konkrétně sem byly přičleňovány nejen německé obce Poličska a Litomyšlska, ale také obce Lanškrounska, Ústeckoorlicka, Zábřežska, Mohelnicka a dokonce několik obcí kolem Německého Brodku na Konicku.1 V německých obcích Hřebečska představovaly do první světové války českou národnost pouze nepočetné skupiny obyvatelstva. Obce převážně české zahrnovaly pouze malý ostrůvek na jihovýchodě Moravskotřebovska a na jihu Svitavska.2 V roce 1880 bylo ve svitavském okrese napočítáno 21 227 obyvatel s německou obcovací řečí a jen 851 s obcovací řečí českou. V roce 1910 už zde žilo pouze 693 „Čechů“. V období do roku 1918 rostl počet česky mluvících obyvatel v oblasti zejména díky stěhování chudých obyvatel do větších měst za prací. Jednalo se o nádeníky, tovaryše, učedníky, služky, sluhy a především dělníky, kteří tvořili v průmyslem kvetoucích městech čím dál početnější skupiny obyvatelstva.3 V celé oblasti Hřebečska došlo v průběhu druhé poloviny 19. století k mimořádně rychlému rozvoji průmyslu, zemědělství, dopravy a k celkovému rozkvětu společenského života. K nejvíce prosperujícím městům celého regionu v této době bezesporu patřily Svitavy. Již od konce třicetileté války vykazovalo město stálý hospodářský vzestup, na kterém měla největší podíl cechovní řemesla s textilní výrobou. Početně zde byly zastoupeny především cechy soukeníků a tkalců zpracovávající domácí ovčí vlnu a len. V roce 1728 ve Svitavách působilo 80 mistrů, díky nimž byly Svitavy schopny vyrobit 1500 kusů suken ročně. Svitavská sukna se úspěšně vyvážela do Vídně, Lince, Štýrského Hradce, Salcburku, Uher a na konci 18. století i do Haliče. Podobně žádané byly také 7
lněné výrobky ze svitavských komerčních bělidel.4 Na další rozvoj textilní výroby měly paradoxně příznivý vliv Napoleonské války, v průběhu kterých musela být pokryta vysoká poptávka po válečné výstroji. Současně kontinentální blokáda od roku 1806 vyřadila z trhu anglickou konkurenci.5 Po Vídeňském kongresu takto posílená výroba dále vzkvétala. Již ve 20. letech 19. století se ve Svitavách objevily první pokusy o tovární výrobu, a to často přes odpor místních tkalcovských nebo soukenických cechů. Nejprve tento proces proběhl v barvířství a později i v dalších textilních odvětvích. Současně docházelo k rozsáhlejšímu zavádění strojů. První parní stroj uvedl ve Svitavách do chodu v roce 1837 mechanik Poncelet. Textilní výroba díky postupné modernizaci stále stoupala.6 Jen roku 1845 se ve městě vyrobilo 15 000 kusů sukna v celkové hodnotě 1 200 000 zlatých.7 Počet textilních podniků nadále rostl, takže se v
50. letech 19. století mohly Svitavy zařadit
mezi nejprůmyslovější města monarchie.8 Když byl v roce 1950 změněn celý systém politické správy a vytvořily se politické a soudní okresy, patřil k nim i politický okres Moravská Třebová, který zahrnoval tři soudní okresy Jevíčko, Moravskou Třebovou a Svitavy. Tato správní reforma zasáhla také obce. Podle ústavy z roku 1849 zanikl svitavský magistrát i biskupský vrchnostenský úřad a místo nich byly zvoleny obecní výbory a představenstva.9 Prvním starostou Svitav se po červencových volbách stal Dominik Schwab.10 Mimořádný hospodářský vzestup Svitav v poslední čtvrtině 19. století byl způsoben především neustále se zlepšující dopravní dostupností města. Svitavy se nacházely na silnici z Brna do Litomyšle, ke které se v blízkosti města připojovala silnice z Olomouce. Zahájením provozu železniční trati z Brna do České Třebové v roce 1849 získaly Svitavy velmi dobré spojení s Prahou a Vídní.11 Dopravní síť kolem města byla zakončena zřízením lokální dráhy ze Svitav do Poličky v roce 1896. Vybudování silnic a především železnic nejen výrazně zvýšilo atraktivitu města, které lákalo stále více přistěhovalců, ale současně vedlo k výraznému rozvoji svitavského převážně textilního průmyslu.12 V průběhu druhé poloviny 19. století se tak Svitavy spolu s okolními obcemi
8
Moravským Lačnovem, Čtyřiceti Lány a Hradcem nad Svitavou staly jedním ze tří největších průmyslových center celého Hřebečska. 13 Rozvoj průmyslu a neustále vzrůstající počet obyvatel byl doprovázen růstem kvality života. Rozkvět města se navenek projevil především novou výstavbou spojenou s dlážděním ulic, budováním kanalizace a výstavbou vodovodu.14 Současně se zlepšením bytových poměrů docházelo ke zkvalitnění společenského a kulturního života. Významný pokrok zaznamenaly Svitavy v oblasti vzdělávání. Kromě založení městské mateřské školy došlo ve městě k nárůstu počtu obecných a měšťanských škol. V této době vznikly také školy vyššího stupně, jakými byly například Odborná škola tkalcovská, Živnostenská škola pokračovací nebo Vyšší zemská škola reálná.15 Zásadním způsobem k rozvoji společenského života přispěly hojně zakládané spolky, kterých bylo ve Svitavách v roce 1911 registrováno již 62.16 Kromě spolků se sociálním zaměřením a sdružujícím občany určité profese, zde působily také spolky sportovní, hudební i pěvecké. Z takto bohatého spolkového života se na přelomu 19. a 20. století začaly rodit také první organizované politické strany. Ve Svitavách si nejvíce příznivců získala německá strana sociálně demokratická a německá strana křesťansko sociální. O politickém dění, kulturních akcích i jiných událostech ve městě informovaly občany nově vydávané svitavské noviny. Od roku 1891 vycházely ve Svitavách liberální noviny s názvem Die Brenn Nessel, které byly v roce 1900 přejmenovány na Zwittauer Nachrichten.17 Vedle spolků nabízely možnosti trávení volného času také nově vznikající kulturní instituce. Od 80. let se ve Svitavách hrálo ochotnické divadlo a na samém konci století se ve městě uskutečnilo první filmové promítání. Bylo to vůbec poprvé, kdy mohli obyvatelé Hřebečska zhlédnout tento nový vynález.18 V kulturní oblasti však tyto instituce zastiňovala Ottendorferova knihovna, která svým významem přesáhla hranice země i státu. Knihovna byla postavena v letech 1891 – 1892 na místě rodného domu svitavského newyorského podnikatele Valentina Oswalda Ottendorfera, který celou stavbu financoval. Budovou knihovny Ottendorfer završil svoji bohatou mecenášskou činnost ve prospěch rozvoje města. V roce 1886 pomohl městu peněžním darem při zřizování potřebné nemocnice a v témže roce financoval také výstavbu budovy sirotčince a chudobince. 9
Ottendorfer chtěl svojí mecenášskou činností podpořit rozvoj města, jehož situaci považoval ve srovnání s americkými poměry za nezralou.19 Hlavním úkolem „Ottendorferische freie Volksbibliothek und Lesehalle“, jak zněl přesný název knihovny, bylo zpřístupnění kvalitní literatury všem svitavským občanům bez rozdílu a tím ve městě pozvednout úroveň vzdělanosti ve městě.20 Aby docílil stanoveného cíle, poskytl Ottendorfer na nákup knih 10 000 K.21 Díky tomu dosahoval knižní fond již v době otevření téměř 7 400 svazků. Ze stejného důvodu byla v prostorách knihovny zřízena čítárna s 24 místy, v níž byly pro čtenáře k dispozici různé noviny a časopisy. Podle přání Ottendorfera měla být nově otevřená knihovna zřízena přesně podle vzoru knihovny v New Yorku. Z tohoto důvodu si vyžádal, aby budoucí vedoucí knihovny Marie Klarová absolvovala v New Yorku sedmi měsíční praxi, při které si měla osvojit správné vedení knihovny. Knihovna byla slavnostně otevřena 1. listopadu 1892 a jen v průběhu prvního roku bylo uskutečněno 55 537 výpůjček, což bylo na tehdejší poměry a na tak malé město velmi vysoké číslo. Provoz knihovny byl spolu se sirotčincem financován z nadace, do které Ottendorfer vložil částku 500 000 zlatých. Správou nadace, knihovny a sirotčince bylo pověřeno desetičlenné kuratorium, v jehož čele stál starosta města. Výborné finanční zázemí umožňovalo zaměstnancům knihovny pořádat v krásném sále nové budovy nejrůznější přednášky, koncerty a jiné kulturní akce. Tato instituce také jako jedna z prvních ve městě vlastnila své rádio, které bylo k dispozici návštěvníkům v poslechovém sále. Knihovní fond brzy přesáhl
22 000 svazků a stal se největším
ústavem tohoto druhu v celém Rakousku-Uhersku. Podle jejího vzoru byly zakládány německé knihovny v dalších městech monarchie i v cizině. Význam knihovny ještě vzrostl v roce 1896, když bylo při této instituci založeno 17 putovních knihoven, které měly sloužit obyvatelstvu širšího okolí.22 Hospodářsky prosperující město s neustále se zvětšujícím počtem obyvatel, kterým poskytovalo stále kvalitnější životní podmínky, tedy vytvořilo ideální podmínky pro vznik muzea. Záleželo pouze na přístupu uvědomělých osobností města, zda a jakým způsobem tuto možnost využijí.
10
1.2 Výstava řemeslných výrobků Hřebečska
Ideální příležitost k založení svitavského muzea se naskytla v srpnu roku 1894, kdy byla pod patronací starosty města Johanna Budiga a za podpory městského zastupitelstva ve Svitavách otevřena Výstava řemeslných výrobků Hřebečska. Výstava se uskutečnila ve dnech od 15. srpna do 2. září 1894 z iniciativy Družstva řemeslných živností pro Svitavy a okolí, které chtělo jejím uspořádáním jednak oslavit desetileté výročí své činnosti, ale také novým způsobem pomoci svitavským živnostníkům. Družstvo otevřením výstavy završilo úspěšnou desetiletou činnost, v průběhu které ve městě založilo Živnostenskou pokračovací školu a „nadaci“ pro učně a nemocné.23 Výstavu podpořilo také Ministerstvo obchodu, Moravský zemský sněm, Obchodní a živnostenská komora v Brně i v Olomouci a Moravský řemeslný spolek,24 jehož členové v čele s prezidentem profesorem Habermanem výstavu 26. srpna navštívili.25 Výstava řemeslných výrobků Hřebečska měla charakter veletrhu. Přestože se na výstavě prezentovaly i neprodejné exponáty, bylo jejím hlavním cílem přiblížit řemeslnou produkci zákazníkům a tím pomoci místním řemeslníkům, kterým čím dál více konkurovala
rozmáhající se tovární výroba.26 Výstava tak pravděpodobně nebyla
uskutečněna v návaznosti na jubilejní výstavu z roku 1891, ani nebyla „reakcí“ na české přípravy na výstavu národopisnou, ale zařadila se mezi výstavy, které byly v této době za výrazné podpory obchodních a živnostenských komor pořádány se záměrem podpořit řemeslnou výrobu.27 Samotná prezentace řemeslných výrobků byla, jak se dozvídáme z popisu výstavy ve svitavském tisku, velice zdařilá. Díky ochotě ředitele obecné a měšťanské školy Josefa Harzera byla pro výstavní účely využita budova školy na svitavském náměstí. Škola byla vyzdobena vlajkami, přičemž speciální pečlivost byla věnována úpravě hlavního vchodu. Shromážděné předměty byly rozděleny do jednotlivých místností podle druhu materiálu a způsobu výroby. Vznikla tak oddělení, ve kterých byly vystaveny výrobky ze dřeva, kovu, textilu, kůže a zvláštní místo získaly také výrobci potravin. Nejpropracovanější byla 11
prezentace výrobků z textilu, když byly na figuríny vojáků instalovány uniformy vojáků a zpracování lnu a bavlny demonstrovaly švadleny přímo na místě na dovezených strojích. Své výrobky zde prezentovali jak výrobci ze Svitav a blízkých měst, tak i z měst vzdálenějších. Do výstavy se zapojili řemeslníci z Olomouce, Brna, Vídně či Berlína. Kromě řemeslných výrobků, které tvořily jádro výstavy, byly její součástí také práce žáků místních i okolních škol. Součástí výstavy byly také školní sbírky. V budově obecné a měšťanské školy tak byl vystaven fyzikální a přírodovědecký kabinet. Na návštěvníky také určitě značně zapůsobila zvláštní místnost věnována honitbě, ve které byla kromě loveckých pušek nainstalována i diorámata zobrazující lesní zvěř v jejím přirozeném prostředí. 28 Propagace celé akce ve zdejším tisku i samotné provedení výstavy přilákalo do budovy obecné a měšťanské školy velké množství návštěvníků. Jen za první týden ji navštívilo 5300 lidí. Díky vysoké návštěvnosti i velkému počtu vystavovatelů byl hlavní cíl výstavy, tedy přiblížit výrobce a zákazníky, jistě splněn. Výstava však měla i druhotný význam. Především seznámila tisíce obyvatel Svitav a blízkých obcí s možnostmi soudobého výstavnictví. Ve Svitavách byl představen nový druh zábavy, který se ihned setkal se značným ohlasem. Dalo se očekávat, že se se stejným nadšením setká i myšlenka zřízení svitavského muzea. Zastáncům založení muzea ve Svitavách se naskytla ideální příležitost k přednesení svého návrhu a získání potřebné politické podpory.
1.3 Vznik muzea v Moravské Třebové
Myšlenka zřídit vlastní muzeum se ve Svitavách objevila již před otevřením Výstavy řemeslných výrobků Hřebečska. První konkrétnější informace o muzejnictví sem pravděpodobně dolehly z nedaleké Moravské Třebové, kde byl již v roce 1872 založen Spolek pro vzdělání živnostenského a obchodního stavu, jehož zakladatelé si stanovili za hlavní cíl zvýšit vzdělanost středního stavu ve městě. Tohoto cíle chtěli docílit především
12
založením knihovny a pokračovací školy. K vzrůstu vzdělanosti však měla přispět i „vědecká a obchodně-průmyslová sbírka“, jejíž předměty měly sloužit řemeslníkům jako vzory pro jejich výrobky. Sbírka zprvu stála v pozadí ostatní spolkové činnosti. Její základ tvořila spolková knihovna, která byla pouze pozvolna rozšiřována o sbírkové předměty regionálního charakteru.29 Lepší podmínky pro rozvoj sbírky byly vytvořeny po necelém roce fungování spolku, kdy byly shromážděné předměty přestěhovány do vhodnějších prostor. Zásadní zlom ve sbírkotvorné činnosti však přinesl až rok 1875, kdy spolek uspořádal
velmi
úspěšnou
výstavu
řemeslných
výrobků.30
Díky
exponátům
shromážděným po této výstavě se sbírka značně rozrostla. Především byla doplněna o mnoho uměleckoprůmyslového a národopisného materiálu, který se dotýkal nejen Moravské Třebové, ale celého Hřebečska.31 Po tomto rozšíření musely být sbírky přemístěny do větších prostor novostavby v Zámecké ulici č. 7. Zde se jim již dostalo kromě odpovídajícího uložení i možnosti vystavení. Členové spolku tak mezi léty 18861893 uspořádali 32 výstav.32 Po nárůstu počtu sbírkových předmětů a zajištění odpovídajícího uložení se změnilo celkové zaměření nově vzniklého muzea. Z původně uměleckoprůmyslového
muzea
se
stalo
muzeum
vlastivědné,33
jehož
sbírkotvorná oblast byla rozšířena na celé Hřebečsko.34
1.4 První pokus o založení německého muzea ve Svitavách
Je jisté, že se svitavští občané nechali zpočátku inspirovat moravskotřebovským muzeem.35 Zastáncům vzniku svitavského muzea pravděpodobně také neunikla skutečnost, že k rozmnožení sbírkových předmětů a k samotnému vzniku muzea výrazně napomohlo uspořádání výstavy. Proto, když byla v roce 1894 Družstvem řemeslných živností pro Svitavy a okolí uspořádána Výstava řemeslných výrobků Hřebečska, občané uvažující o založení místního muzea velmi rychle pochopili možnosti jejího dalšího využití. Již dva dny po jejím otevření vystoupili na zasedání městské rady její dva členové. Jmenovitě se jednalo o Josefa Harzera a Antona Fuchse, kteří navrhli vytvořit z neprodaných exponátů sbírku starožitností, která by se stala základem městského muzea. 13
Dle zaměření výstavy by se dalo předpokládat, že se muzeum ve Svitavách zařadí mezi muzea uměleckoprůmyslová, která na Moravě vznikala v posledních třech desetiletích 19. století
s cílem
podpořit
rozvoj
průmyslové
výroby.36
Avšak
stejně
jako
v případě Moravské Třebové také ve svitavské sbírce nakonec převážily předměty vlastivědného charakteru. Na rozdíl od třebovského muzea se však s tímto typem muzea ve Svitavách počítalo již od prvopočátku. Návrh zřízení muzea starožitností byl městskou radou přijat a ještě na téže schůzi bylo za účelem vytvoření muzea ustaveno speciální komité, jehož členy se stali: iniciátoři vzniku muzea Josef Harzer, Anton Fuchs a budoucí starosta (nyní člen městské rady) Carl Lick.37 Komité začalo okamžitě po svém zvolení usilovat o rozmnožení sbírkových předmětů. Ještě v srpnu nechali jeho členové ve svitavském tisku uveřejnit článek vyzývající svitavské občany, aby darováním starožitných předmětů podpořili založení městského muzea.38 Myšlenka vlastního muzea stejně jako probíhající výstava svitavské občany nadchly a četnými dary začali přispívat k jeho vzniku. V souladu s původním návrhem byly shromažďovány předměty vztahující se ke svitavskému soudnímu okresu. Svitavští občané darovali muzeu poměrně velké množství předmětů, kterým přikládali určitou historickou či uměleckou hodnotu nebo o kterých si mysleli, že určitým způsobem dokumentují život ve svitavském regionu. Nejvíce zastoupeno bylo porcelánové a skleněné nádobí, ve většině případů krásně malované. Početné byly také předměty z kovu. Především se jednalo o starožitné nádoby z mědi či různé druhy mincí a medailí. Velmi hojně byly zastoupeny také obrazy a zbraně. Již méně darovali lidé knihy či předměty z textilu. Mezi velkým množstvím běžných předmětů se nacházely také předměty umělecky velmi cenné či se značnou vypovídající hodnotou. Členové muzejního komitétu tak měli nelehkou práci, když přebírané předměty průběžně evidovali a třídili.39 Současně se shromažďováním sbírkových předmětů začali členové komitétu usilovat o zajištění odpovídajících muzejních prostor pro uložení nashromážděných předmětů.40 Jako vhodné byly vybrány místnosti v nově vystavěné budově tkalcovské školy41 na Melzgasse.42 Úsilí komitétu bylo na konci roku 1894 podpořeno také finančně, když
14
město věnovalo na zřízení muzea subvenci v celkové výši 100 zlatých.43 Vzhledem k výnosu výstavy ve výši 1576 zlatých to však byla částka zanedbatelná.44 Přes veškeré vynaložené úsilí i finanční prostředky k otevření svitavského muzea v nejbližších letech nedošlo. Otázkou je, co stálo za nezdarem tak slibně vznikajícího muzea. Nedostatek sbírkových předmětů to rozhodně nebyl. Komité bylo ještě v několika následujících letech po výstavě zásobováno dary od svitavských občanů.45 Důvodem neúspěchu tak byl s velkou pravděpodobností nedostatek financí pro zajištění odpovídajících prostor. Budova tkalcovské školy, která byla pro umístění muzea vybrána, byla plně obsazena, když zde vedle denního studia probíhaly i večerní kurzy.46 Pro muzeum se z tohoto důvodu odpovídající prostory najít nepodařilo.47 Přestože tedy členové muzejního komitétu dárcům ve své inzerci slibovali, že jejich drahocenné předměty budou umístěny na čestné místo a že o ně bude postaráno nejlepším možným způsobem,48 museli nakonec sbírky uložit do beden a umístit na volné privátní půdy.49 Je s podivem, že se ve městě, které v této době procházelo tak značných rozvojem doprovázeným rozsáhlou výstavbou, nepodařilo zajistit místnosti, kde by byly uloženy a vystavovány sbírky nevelkého muzea. V poslední čtvrtině 19. století byla postavena nová budova nemocnice, sirotčince, vyšší zemské reálné školy i tkalcovské školy. Město se také podílelo na výstavbě bytových domů a ze svého rozpočtu financovalo výstavbu vodovodu a kanalizace.50 Ale právě zřizování důležitých institucí a výstavba značně nákladných budov pravděpodobně pohltila veškeré finanční prostředky města. Městskému zastupitelstvu se v této době nepodařilo získat finanční prostředky ani na lepší umístění svitavské radnice.51 Větší úsilí pro vznik muzea městské zastupitelstvo nevyvinulo pravděpodobně také z toho důvodu, že ve městě již jedna významná kulturní instituce působila. Ottendorferova knihovna se totiž kromě rozsáhlé výpůjční činnosti podílela na veřejném životě města i na dalších činnostech.52
15
1.5 Muzeum v Moravské Třebové na přelomu století
Tím, že se ve Svitavách nepodařilo založit muzeum, zůstalo na přelomu století bezkonkurenčně nejvýznamnější muzejní institucí Hřebečska muzeum v Moravské Třebové, které v tomto období zaznamenalo nebývalý rozvoj. Počet sbírkových předmětů se dařilo neustále rozšiřovat, když ke sbírkám historickým a uměleckoprůmyslovým přibyly především sbírky přírodovědné. Vzrůst počtu sbírkových předmětů způsobil, že stávající prostory muzeu opět nedostačovaly. O vyřešení tohoto problému se postaral moravskotřebovský rodák L.V. Holzmaister, který muzeu nejprve daroval četné předměty nashromážděné na svých cestách po jihovýchodní Asii53 a po návštěvě města v roce 1902 se rozhodl financovat výstavbu nové muzejní budovy. Je velmi pravděpodobné, že při tomto rozhodování hrál důležitou roli příklad svitavského rodáka Valentina Oswalda Ottendorfera. V letech 1904-1906 tak byla na Svitavské ulici v Moravské Třebové postavena nová muzejní budova v celkovém nákladu 168 000 K .54 Budova byla postavena s prostornou vstupní halou, dvoustranným schodištěm do prvního patra, velkými výstavními sály a přednáškovou místností pro dvě stě posluchačů. Nové prostory umožnily pracovníkům muzea sbírkové předměty nejenom vhodně uložit a vystavovat, ale také díky velkém přednáškovém sálu pořádat nejrůznější vzdělávací akce. Akce jiného druhu jako např. politická shromáždění, plesy, divadelní i hudební představení byly v prostorách muzea výslovně zakázány.55 Za účelem financování nové instituce byla založena Muzejní nadace L.V. Holzmaistera, kterou její zakladatel vybavil částkou 150 000 K. Její správou byl pověřen Vzdělávací a muzejní spolek, který vznikl ze Spolku pro další vzdělávání obchodního a živnostenského stavu. Spolek měl kromě nadace spravovat také muzejní sbírky a zajišťovat konání výstav a přednášek. Jeho členové se současně starali o vydávání spolkového časopisu Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, ve kterém byly od roku 1905 zveřejňovány příspěvky týkající se národopisu, historického a přírodního vývoje Hřebečska.56
16
1.6 Druhý pokus o zřízení muzea ve Svitavách
Na počátku 20. století, kdy muzeum v Moravské Třebové zažívalo nebývalý rozkvět, pokusy o zřízení muzea ve Svitavách ustaly a svitavské sbírky zůstaly uloženy v neodpovídajících podmínkách. Až v roce 1912 upozornil na špatný stav sbírkových předmětů primář místní nemocnice a významná osobnost svitavského muzejnictví MUDr. Ernst Donth. Ernst Donth se narodil v roce 1861 v Hořicích. Navštěvoval gymnázium v Hostinném a ve Vrchlabí. V roce 1889 vystudoval na pražské lékařské fakultě doktorát. Po té odešel na praxi do zemské nemocnice v Brně, odkud byl přeložen do Moravského Krumlova. V roce 1896 nastoupil v nemocnici ve Svitavách, kde zprvu pracoval jako praktický lékař. Když byla v roce 1901 nemocnice rozšířena, stal se zde primářem. Po zřízení chirurgie, interny a rentgenového oddělení v roce 1926, byl MUDr. Donth povýšen na ředitele.57 Po dvou letech strávených v této funkci odešel do penze.58 Ve svém volném čase se věnoval podpoře vzniku sociálních zařízení, práci v sociálních spolcích a ke konci života působil ve společenství pro péči o zdraví. Mezi svitavskými spoluobčany byl však především znám jako předseda německých turnerů.59 Byl také dlouholetým členem městského zastupitelstva, na jehož zasedáních prosazoval vznik městského muzea. Především díky jeho iniciativě byl v roce 1935 oficiálně ustaven německý muzejní spolek, jehož byl prvním předsedou. Oficiálního schválení spolkových stanov se však nedožil. Zemřel 14. 3. 1938 ve Svitavách po krátké nemoci60 ve věku 77 let.61 MUDr. Donth v roce 1912 upozornil po dlouhých 18 letech na zasedání obecního výboru na nedořešenou situaci svitavských sbírkových předmětů, jejichž počet se nejen z důvodu špatného uložení neustále zmenšoval. Cenné předměty byly totiž odkupovány různými obchodníky a sběrateli, kteří město za tímto účelem navštěvovali. Donth přišel s vlastním řešením. Navrhl vytvořit muzejní výbor, který by měl na starosti nejen sběr předmětů, ale především získání financí a tolik potřebných prostor pro uložení a vystavení svitavských sbírek. Jeho návrh vzbudil všeobecný souhlas a byl přijat. Do čela nového výboru byl ustaven jeho navrhovatel.62 Po sedmi měsících navrhli členové výboru pro 17
muzejní účely adaptovat prostory ve Strackelově domě.63 Přestože sem přesídlil stavební úřad i škola pro ženská povolání, prostorný sál budovy zůstal volný64 a díky podpoře městského zastupitelstva mohla začít jeho adaptace.65 Postupně se také upřesňovala představa o podobě plánovaného muzea. Svitavské muzeum mělo zůstat v majetku města, ale o jeho správu se měl postarat v blízké budoucnosti zřízený muzejní spolek. V souladu s nashromážděnými předměty se mělo jednat o muzeum vlastivědného zaměření. Hlavní část sbírek měly tvořit předměty historické a umělecko-historické, doplněné o sbírku přírodnin, etnografickou a technologickou sbírku. Součástí muzea měla být také knihovna a městský archiv. Stejně jako před dvaceti měly být shromažďovány předměty dokumentující život ve svitavském soudním okrese. V prostorách nového muzea tak měla vzniknout měšťanská, soukenická, cechovní a rolnická světnička, přičemž měl být brán zvláštní zřetel na vzájemné propojení jednotlivých místností. Kromě správní, sběratelské a výstavní činnosti se měli členové spolku věnovat pořádání přednášek zaměřených na národopis.66 V červnu 1914 byla adaptace prostor ve Strackelově domě úspěšně dokončena a mohlo se začít se stěhováním sbírek,67 které byly prozatímně uloženy v budově spořitelny a na privátních půdách.68 V rámci inventarizačních a instalačních prací však bylo zjištěno, že málokteré z uložených souborů sbírkových předmětů se dochovaly v kompletní podobě. Z důvodu špatného uložení a značného rozprodávání se zachovaly ve většině případů pouze jednotliviny. I když byly předměty velmi cenné, bylo nutné jejich další doplnění. K tomu, aby se počet sbírkových předmětů rozrostl, však již chyběly peníze. Muzejní výbor se tak opět obrátil na svitavské obyvatele, aby vznik muzea podpořili darováním starožitných předmětů. Výzva se stejně jako před dvaceti lety setkala se značným ohlasem místních obyvatel. Nakonec bylo nashromážděno asi 130 sbírkových předmětů. Členové výboru začali s jejich postupným tříděním a sepisováním. Od obyvatel byly získány především staré listiny, časopisy, noviny, zbraně, obrazy a cenné nádobí. Avšak špatná finanční situace nově vznikajícího muzea přetrvávala i nadále. Tento problém měl být částečně řešen zřízením muzejního spolku.69 Muzeum však zůstalo i nadále zcela odkázáno na dotace z městského rozpočtu.70 18
S vypuknutím první světové války však byly veškeré přípravné práce přerušeny a svitavské vlastivědné muzeum otevřeno nebylo.71 O osudech svitavských sbírek v průběhu války bohužel nemáme žádné zprávy.72
1.7 Pokus o koordinaci činnosti hřebečských muzeí
Snahy o zřízení muzea ve Svitavách se objevily v době, kdy se v Českých zemích řešila celková koncepce muzejnictví. Především byla diskutována otázka úlohy centrálních, zemských muzeí a muzeí regionálních, možnost jejich vzájemné spolupráce i územní kompetence. Také v oblasti Hřebečska dochází v období těsně před první světovou válkou ke snaze o vyjasnění vzájemných vztahů mezi existujícími muzei. Pokus o zřízení muzea ve Svitavách probíhající v letech 1912 až 1914 se totiž dostal do rozporu s představou jediného centrálního muzea pro celé Hřebečsko, kterou zastávali představitelé Holzmaisterova muzea v Moravské Třebové. Svitavy však nebyly jediným městem, které před první světovou válkou narušovalo moravskotřebovskou hegemonii. V roce 1905 bylo v Lanškrouně založeno městské vlastivědné muzeum, jehož správa byla svěřena členům městského zastupitelstva, kteří v čele s lanškrounským starostou tvořili muzejní kuratorium. Již v následujícím roce byla činnost muzea podpořena založením muzejního spolku. Stejně jako muzeum ve Svitavách a v Moravské Třebové se i muzeum v Lanškrouně ve svých počátcích potýkalo s nemalými prostorovými problémy. Po několika stěhováních, kdy byly sbírky muzea uloženy na radnici nebo v prostorách Dělnického konzumu, muzeum nakonec získalo odpovídající prostory v lanškrounském zámku.73 Druhým muzeem, které v oblasti Hřebečska vzniklo před první světovou válkou, bylo muzeum v Moravské Radiměři, které však hegemonii muzea v Moravské Třebové narušovalo daleko méně. Představitelé Holzmaistrova muzea se snažili s tímto „nepříznivým“ vývojem vyrovnat. V roce 1914 proto na stránkách spolkového časopisu navrhli okolním muzeím
19
určitou formu vzájemné spolupráce. Muzeum v Moravské Třebové mělo fungovat jako centrální koordinátor národopisné a sbírkotvorné činnosti na Hřebečsku. Zatímco „vedení“ v oblasti výzkumu se mělo uskutečňovat prostřednictvím spolkového časopisu, ve sbírkotvorné činnosti chtěli pracovníci Holzmaisterova muzea vzájemnou výměnou muzejních předmětů shromáždit všechny vzácné předměty Hřebečska na jednou místě. Samozřejmě, že tímto místem mělo být Holzmaisterovo muzeum v Moravské Třebové.74 O koordinaci muzejní činnosti výše zmíněných měst realizované po roce 1918 se mi bohužel nepodařilo získat žádné zprávy. Zprávy o činnosti Vzdělávacího a muzejního spolku v Moravské Třebové informují pouze o vzájemné spolupráci v rámci výzkumu hřebečského národopisu, kdy byly za členy národopisného podvýboru vzdělávacího a muzejního spolku přijati Dr. Hans Plöckinger ze Svitav a Dr. Emil Lehmann z Lanškrouna.75
2. Období mezi léty 1918 – 1929 2.1 Charakteristika společenských poměrů
Výsledek první světové války a rozpad Rakouska-Uherska byl německými obyvateli Hřebečska vnímán jako národní katastrofa. Proto zde bylo vyhlášení Československa přijato zcela jinak než na většinově českém území. Většinově německé obyvatelstvo se považovalo za součást tzv. Německého Rakouska (Deutsch-Österreich), které bylo vyhlášeno 21. října 1918 v rámci císařovy snahy o federalizaci říše.76 Češi, kteří tvořili v oblasti Hřebečska menšinu, tento útvar nepřijali a plně se hlásili k československému státu. Hřebečsko se tak nacionálně rozdělilo. Tuto situaci rázně vyřešil příchod československé armády, která německá území nově formovaného Československa do 18. prosince 1918 obsadila. Po ostrém odmítnutí vzniku Československé republiky celým spektrem německých politických stran se situace na Hřebečsku začala postupně uklidňovat a svitavští obyvatelé se postupně vraceli 20
k obyčejnému životu.77 Značný vliv na uklidnění situace na tento stav měly pokračující vzestup průmyslu a ekonomiky. V roce 1922 bylo ve Svitavách v provozu 5 tkalcovských závodů, přádelna jemné bavlny, přádelna lnu a dvě přádelny odpadů.78 V městském zastupitelstvu si i po roce 1918 udržely největší vliv stejné politické strany jako před první světovou válkou. S výjimkou roku 1919 obecní volby až do roku 1935 vždy vyhrála německá strana křesťansko sociální.79 Rozvoj hospodářství nedával negativistickým stranám ve 20. letech příliš prostoru k získání většího počtu příznivců. Také společenský život navázal na svůj předválečný rozvoj. V průběhu 20. let došlo ve městě k dalšímu nárůstu počtu škol. Zatímco situace v německém školství se po roce 1918 stabilizovala, nově byly zakládány školy pro příslušníky české menšiny, které v průběhu 20. let vznikly hned čtyři.80 Spolkový život, který se před první světovou válkou tak úspěšně rozvíjel, dosáhl ve 20. letech 20. století svého vrcholu (v roce 1929 ve městě působilo 118 spolků).81 Nejen díky svému počtu se spolky zásadní měrou podílely na kulturním vyžití místních obyvatel. Významný podíl na rozvoji společenského života však měly také místní kulturní instituce. Přestože byla existence Ottendorferovy knihovny v průběhu první světové války vážně ohrožena,82 přečkala válečné období bez vážnější újmy a znovu se hlásila o místo nejvýznamnější kulturní instituce ve městě. Po válce se však knihovna dostala do velkých finančních problémů. Již před válkou přestaly do knihovny docházet každoroční příspěvky od jejího zakladatele V.O.Ottendorfera, který v roce 1900 zemřel. Přestože ve své závěti zanechal knihovně značné prostředky, byl jím založený nadační fond v roce 1920 již zcela vyčerpán.83 Za této situace muselo vedení knihovny přijmout úsporná opatření. Došlo k omezení otevírací doby, bylo zavedeno minimální výpůjčné a nakonec byly zrušeny i putovní knihovny. Finanční situace knihovny byla natolik špatná, že aby nebyl ohrožen její provoz, muselo se o její finanční zajištění postarat město, které nakonec knihovnu převzalo do své správy. Městu zpočátku ve financování výrazným způsobem pomohla Ottendorferova nevlastní dcera Anna, která roku 1921 poslala starostovi města Carlu Lickovi na chod knihovny šek na 3 000 dolarů a roku 1924 přispěla dalšími 100 000 rakouskými korunami. Knihovna se díky městské správě dostala z krize a počet svazků 21
v knihovním fondu začal opět narůstat. Také výpůjční činnost navázala na vysoká čísla z předválečného období.84 Jen za rok 1920 bylo evidováno 72 301 výpůjček. Ve velkém sále Ottendorferovy knihovny se také nadále konaly koncerty, divadelní vystoupení i odborné přednášky.85
2.2 Vývoj německého muzejnictví ve Svitavách ve 20. letech 20. století
Ve 20. letech nenavázali zastánci vzniku svitavského muzea na předválečné přípravy. Hlavní příčinu tohoto neúspěchu lze spatřovat v nezájmu městského zastupitelstva, které mělo provoz muzea financovat. Město věnovalo v této době hlavní pozornost i prostředky Ottendorferově knihovně, která přešla pod jeho správu. Knihovna si díky pomoci od města nejen udržela vedoucí postavení ve svitavském kulturním životě, ale díky své různorodé aktivitě do jisté míry vykonávala i činnosti původně příslušející plánovanému muzeu.86 Dalším důvodem, který ve 20. letech bránil otevření muzea, byl přetrvávající nedostatek odpovídajících prostor. Přestože Svitavy ve 20. letech navázaly na předválečný hospodářský vzestup, problém s nedostatkem bytových jednotek a obecně prostor se po válce značně vyhrotil. Situace byla natolik vážná, že městská rada vydala vyhlášku umožňující zabavení méně používaných obytných místností. Postupné zlepšení však přinesla až výstavba nových bytů.87 V průběhu 20. let následovalo několik stavebních etap, ve kterých bylo postaveno nejen značné množství nových bytových domů, ale pro bytové účely byly upravovány i domy stávající. Díky této výstavbě se do konce 20. let bytová i celková prostorová situace ve městě značně zlepšila.88 Již druhá etapa stavebních prací, která se uskutečnila v průběhu roku 1921, však negativním způsobem zasáhla do osudu svitavských sbírek. Úpravám se totiž nevyhnula ani budova tzv. Strackelova domu, jehož prostory byly před první světovou válkou adaptovány pro potřeby svitavského muzea. Nyní byly prostory domu přestavěny na čtyři menší byty.89 Muzejní sbírky tak přišly o adaptované prostory, které předmětům
22
zajišťovaly nejen odpovídající uložení, ale také možnost jejich vystavení. O dalším osudu sbírek ve 20. letech se mi však žádné další zprávy nepodařilo získat.90 Sbírkové předměty se pravděpodobně nacházely v budově svitavské spořitelny, na privátních půdách nebo jim byl vyhrazen omezený prostor ve Strackelové domě. Ani v tomto období však nebyly sbírky zpřístupněny veřejnosti. Myšlenka na otevření německého muzea se ve Svitavách znovu objevila až ve 30. letech, kdy se prostorová situace ve městě přece jen zlepšila.
2.3 Holzmaisterovo muzeum v Moravské Třebové ve 20. letech 20. století
Také muzeum v Moravské Třebové procházelo po roce 1918 krizovým obdobím. Po smrti kustoda a hlavního představitele muzea Aloise Czernyho v roce 1917 byla činnost spolku i celého muzea značně utlumena. Muzeum se současně potýkalo s nedostatkem financí.91 Peníze plynoucí z Holzmaisterovy nadace sotva dostačovaly na nákladnou správu budovy. Na náklady spojené s vydáváním časopisu již muselo přispívat město.92 Velké naděje vkládali pracovníci muzea do obnovené pomoci ze zámoří od svého mecenáše L.V.Holzmaistera, který ještě na přelomu let 1920 a 1921 poskytl muzeu finanční podporu. Ten však 16. února 1923 zemřel a muzeu žádné další prostředky neodkázal.93 Určité finanční prostředky muzeum získalo vstupem do Svazu německých muzeí. Přesto výraznější aktivitu nevyvíjelo a jeho sbírkotvorná činnost byla odkázána na dary místních rodáků a bohatých měšťanů.94
3. 30. léta 20. století 3.1 Charakteristika společenských poměrů
Na začátku 30. let zasáhla celé území Československa hospodářská krize, která se nejvíce projevila v německy osídlených oblastech republiky. Již v roce 1930 došlo ve Svitavách k prudkému snížení počtu továren i živnostenských provozoven, čímž rapidně
23
stoupla nezaměstnanost. Od druhé poloviny roku 1932 počet nezaměstnaných neustále stoupal a nejvyšších čísel dosáhl v letech 1933-1935. Vedení města se snažilo krizovou situaci aktivně řešit. Na radnici byla zavedena úsporná opatření. Nezaměstnaným se město snažilo pomoci pořádáním sbírek a organizováním veřejných prací. Hospodářská krize začala ustupovat až v roce 1935 a teprve v následujícím roce bylo dosaženo hospodářského růstu. Úměrně tomu, jak rostla nezaměstnanost, se také zvyšoval počet členů DNSAP, která využívala obtížné hospodářské a sociální situace k útokům proti Československu. Jen během roku 1932 vzrostl počet jejích členů z 233 na 914.95 Ale ještě téhož roku byla pro trvající protistátní aktivity spolu s DNP zakázána. Toto opatření se však minulo účinkem, když mnoho členů zakázaných stran přestoupilo do nově vzniklé Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), která byla ve Svitavách založena 14.3. 1934.96 Rozklad aktivistických stran ve 30. letech postupoval poměrně rychle. Tábora křesťanských sociálů se 1. května 1937 zúčastnilo pouze 800 lidí,97 což bylo desetkrát méně než v roce 1921.98 Ústup aktivistických stran se plně projevil v parlamentních volbách v roce 1935, v nichž získala Sudetendeutsche Partei 67,2% německých hlasů,99 když v samotných Svitavách získala na svou stranu 43,7% voličů.100 Pozice Henleina na Svitavsku ale stále sílila. K dalšímu upevnění došlo po Anschlussu Rakouska, který vyvolal u většiny obyvatel nadšení a do SdP začali ve velkém počtu vstupovat také lidé z ostatních politických stran. Jen za dva měsíce se ve svitavském soudním okrese počet členů SdP ztrojnásobil.101 Obecní volby v roce 1938 už proběhly v naprosté režii SdP, která ve Svitavách získala 79,78% hlasů.102 Situace se ještě více vyhrotila po 12. září 1938, kdy Hitler na sjezdu NSDAP ultimativně žádal okamžité postoupení pohraničních oblastí Československa. Následně byl v celých „Sudetech“ vyhlášen výjimečný stav, byly rozpuštěny německé nacistické spolky a ve Svitavách zapečetěny obě kanceláře SdP. Mobilizace 23. září proběhla za velkého nadšení českých obyvatel a byla posledním vzepětím české menšiny ve Svitavách.103 Na základě Mnichovské dohody ze 29. září 1938 však byly Svitavy jako součást tzv. pátého pásma pondělí 10. října 1938 za veliké slávy obsazeny oddíly 30. německé pěší divize pod vedením generálporučíka von Witthoetta.104 24
Bytová i prostorová situace ve městě se sice po rozsáhlé výstavbě ve 20. letech velmi zlepšila, ale z důvodu hospodářské krize stavební činnost ve městě výrazně poklesla. Výstavba se úplně nezastavila jen díky tomu, že se některé stavby realizovaly v rámci tzv. nouzových prací.105 Hlavní pozornost však město v této době věnovalo rozsáhlým investicím, když se pustilo do rekonstrukce elektrárny, plynárny, vodovodu, nemocnice, jatek i kanalizace.106 Kulturním centrem města zůstala i ve 30. letech Ottendorferova knihovna, přestože byla její činnost v roce 1932 oslabena, kdy byli členové zrušené NSDAP Antony a Jesser sesazeni ze svých úřadů v knihovní radě a nadále působili pouze jako pomocná síla.107 Počet knih ve 30. letech již výraznějším způsobem nenarůstal. Také v pořádání kulturních akcí se pokračovalo bez zásadnějších změn. Celkem se v knihovně mezi léty 1893 a 1939 uskutečnilo 670 přednášek a 172 koncertů. Výraznou změnou tak v tomto období byla pouze změna názvu instituce. Knihovna byla v roce 1936 přejmenována na Ottendorferovu městskou knihovnu.108 U svitavských obyvatel si stále větší oblibu získávala i svitavská kina. Ve 30. letech se již ve městě promítalo na čtyřech různých místech.109
3.2 Vývoj německého muzejnictví ve 30. letech 20. století Především díky lepším prostorovým podmínkám se na začátku 30. let začalo ve Svitavách opět uvažovat o lepším umístění muzejních sbírek a zřízení svitavského muzea. V roce 1930 padl na zasedání městské rady návrh na adaptaci sálu v prostorách svitavské střelnice. V budově, která původně patřila střeleckému spolku a od roku 1856 byla ve vlastnictví města, se nacházely ubytovací prostory s hostincem a velkým společenským sálem, který sloužil k mnohým kulturním akcím, bálům a shromážděním, mj. se zde konaly i volby.110 Po propočítání nutných nákladů na adaptaci a s přihlédnutím k nevýhodné poloze budovy umístěné mimo městskou zástavbu bylo od tohoto kroku upuštěno.111
25
Další možnost lepšího umístění muzejních sbírek se naskytla v roce 1933, kdy městský úřad konečně vyřešil své dlouhotrvající prostorové problémy a přesídlil z budovy tzv. Staré radnice na svitavském náměstí do tzv. Langrovy vily, kterou si pronajal od svitavské spořitelny. Přestože do většiny takto uvolněných místností přesídlilo svitavské četnictvo,112 nalezly se zde i prostory pro umístění svitavského vlastivědného muzea.113 V prvním patře byla pro muzejní účely na základě smlouvy zdarma přenechána kancelář starosty s předsíní a dvěma vedlejšími místnostmi.114 Ani toto uložení se však neobešlo bez problémů. Přípravné práce hned v počátcích zkomplikoval fakt, že zdi Staré radnice byly napadeny dřevokaznou houbou. O její odstranění se v souladu s nájemní smlouvou mělo postarat město.115 Adaptační práce se z tohoto důvodu značně protáhly a otevření německého muzea bylo opět oddáleno. S největší pravděpodobností k jeho otevření nikdy nedošlo, protože ještě v srpnu roku 1938 se ve svitavském tisku objevil článek, jehož autor vyzývá obyvatele města k tomu, aby svými dary pomohli s vytvořením svitavského muzea. Vzhledem k následujícím politickým událostem se však ani tento pokus nezdařil.116 Ve prospěch této hypotézy svědčí také informace získané na základě korespondence se svitavským rodákem žijícím v Německu panem Friedrichem Schmeisserem, který po poradě s ostatními svitavskými rodáky
vyloučil existenci
německého muzea ve Svitavách před rokem 1938.117 Přesto jsou Svitavy zmiňovány v pramenech i literatuře mezi moravskými městy, ve kterých bylo zřízeno muzeum.118 Tuto skutečnost lze vysvětlit pouze tím, že se o svitavských pokusech o zřízení muzea vědělo, stejně tak jako o nashromážděných sbírkách, které byly přes své špatné uložení a nemožnost zpřístupnění často nazývány muzeem.
3.3 Holzmaisterovo muzeum v Moravské Třebové ve 30. letech 20. století
Muzeum v Moravské Třebové překonalo na konci 20. let vnitřní krizi a v následujícím desetiletí věnovalo největší pozornost koordinaci výzkumu hřebečského národopisu. V roce 1929 zde bylo pod názvem „Arbeitsgemeinschaft Schönhengster
26
Heimatforscher“ založeno volné společenství obyvatel zajímajících se o národopis hřebečského jazykového ostrova. Hlavním cílem zakladatelů společenství bylo vytvořit vzájemnou kooperací odborníků a laiků ucelený obraz Hřebečska i nedaleko vzdáleného německého jazykového ostrova kolem Německého Brodku u Konice.119 V roce 1932 byla činnost společenství rozšířena, když mu Župní vzdělávací výbor120 přenechal vydávání edice věnující se hřebečské vlastivědě pod názvem „Heimatkunde“.121 Prostřednictvím vydavatelské a výstavní činnosti chtěli jeho členové u místních obyvatel zvýšit znalost hřebečského regionu a vyprovokovat jeho obyvatele k jeho dalšímu poznávání. Za tímto účelem plánovalo společenství vytvořit také vlastivědnou sbírku122 a zavést opatření, která měla přispět k záchraně potenciálních sbírkových předmětů i písemností v archivech hřebečských obcí.123
3.4 Založení Německého muzejního spolku ve Svitavách
Přestože ani ve 30. letech k oficiálnímu otevření svitavského muzea nedošlo, podařilo se v tomto období díky iniciativě MUDr. E. Dontha založit ve Svitavách Německý muzejní spolek. I když se s ním v pramenech setkáváme již v roce 1933, kdy s jeho zástupci sepsalo město smlouvu o přenechání prostor ve Staré radnici,124 oficiální činnost nevyvíjel. Spolek, lépe řečeno sdružení, patrně existovalo již od roku 1914, kdy byl jeho zástupce Franz Thomas jmenován korespondentem k.k. Zentralkomision für Denkmalpflege..125 Doba, po kterou toto uskupení působilo, se však vzhledem k nedostatku pramenů nedá blíže určit. S velkou pravděpodobností však jeho členové významnější muzejní činnost nevyvíjeli a pouze se starali o nashromážděné sbírkové předměty. Práce na oficiálním založení muzejního spolku začaly až v roce 1935, kdy byl za tímto účelem vytvořen zvláštní výbor, do jehož čela byl jmenován MUDr. Donth. Jeho hlavním cílem bylo dosáhnout uznání spolku u okresního úřadu v Moravské Třebové.126 Za tímto účelem byly vypracovány spolkové stanovy, které byly po zdlouhavém jednání
27
na konci roku 1937 okresním úřadem konečně odsouhlaseny. Tohoto úspěchu se ale MUDr. Donth již nedožil. Ve funkci předsedy spolku jej nahradil svitavský obchodník Rudolf Christ.127 Dle odsouhlasených stanov měl nově vzniklý spolek sbírat, evidovat, ukládat a vystavovat sbírkové předměty vztahující se ke Svitavám a k německým obcím celého soudního okresu. Kromě předmětů čistě muzejního charakteru se měl spolek starat o spolkovou knihovnu a městský archiv. Jeho členové měli také pečovat o zřizování a údržbu památných míst, památníků a pamětních kamenů. Kromě těchto činností se měl spolek podílet na výzkumu svěřené oblasti, a to z historického, umělecko-historického, přírodovědného, hospodářského i národopisného pohledu. Na výzkumnou činnost měla úzce navazovat činnost vydavatelská. Spolek měl vydávat časopisy a tiskoviny se zaměřením na obsah sbírek i oblasti výše zmíněného výzkumu. Vyvíjená činnost spolku tak měla být značně široká, když bylo jeho předsednictvu svěřeno i organizování přednášek, kurzů a promítání. Počítalo se dokonce i s výdaji na služební cesty, v rámci kterých by vedoucí představitelé spolku získávali zkušenosti při návštěvách výstav okolních muzeí. O správu spolkového majetku, sbírkových předmětů, knihovny a archivu se mělo starat spolkové představenstvo skládající se z předsedy, jeho zástupce a šesti členů spolku. O závažných otázkách však měla rozhodovat valná hromada na každoročních schůzích. Plánované muzeum mělo být stejně jako v předchozích případech vlastivědného zaměření a opět majetkem města.128 Hlavním zdrojem financí tak měly být kromě členských poplatků a peněz získaných z hlavní činnosti i příspěvky z městského rozpočtu. Případný nedostatek finančních prostředků měl být částečně řešen tím, že muzeum nemuselo vlastnit každý sbírkový předmět. Některé sbírkové předměty měly být vystavovány se souhlasem jejich majitelů. V případě dobrovolného rozpuštění spolku měl připadnout veškerý spolkový majetek i sbírky městu, které by ho spravovalo do doby, než by byl založen spolek nový. V případě nezájmu města by majetek spolku i se sbírkami připadl Moravskému zemskému muzeu v Brně.
28
Bohužel slibně rozvíjející iniciativu opět přerušily nepříznivé politické události, díky nimž se zakládající schůze spolku pravděpodobně nikdy nesešla.129
29
Závěr Cílem této bakalářské práce bylo popsat na základě dochovaných pramenů vývoj německého muzejnictví ve Svitavách v letech 1894 – 1938. Vymezené období můžeme charakterizovat jako období marných pokusů o založení německého muzea ve Svitavách. Přestože několikrát došlo k nashromáždění dostatečného množství sbírkových předmětů a ve dvou případech dokonce i k zajištění muzejních prostor, německé muzeum ve Svitavách nikdy založeno nebylo. Důvodů, které vedly k tomuto neúspěchu bylo jistě mnoho. Za hlavní příčinu považuji skutečnost, že zastánci vzniku svitavského muzea nezískali pro svůj záměr dostatečnou politickou podporu, která by vznik této kulturní instituce finančně i politicky zaštítila. Neschopnost předních protagonistů zřízení muzea se projevila již několik týdnů po prvním oficiálním vyslovení myšlenky shromáždění sbírkových předmětů a založení muzea. Nedostatečná příprava celé akce, která nebyla dostatečně promyšlena a jejíž protagonisté
měli
nedostatečné
muzejní
zkušenosti
i
znalosti,
způsobila,
že
nashromážděné sbírkové předměty musely být uloženy v neodpovídajících prostorách, čímž došlo k nenahraditelným ztrátám. Důsledky tohoto nezodpovědného přístupu byly řešeny až o dalších 20 let později, kdy nejvýznamnější představitel německého muzejnictví ve Svitavách MUDr. Ernst Donth navrhl reálné řešení, jehož uskutečnění ale zabránila první světová válka. Po jejím skončení se z důvodu nepříznivých změn nepodařilo ihned navázat na předválečné snahy. Až v průběhu 30. let se opět objevuje snaha o lepší uložení svitavských sbírek. Návrhy však neprovázela propracovanější koncepce. Až na samém sklonku první republiky je založením Německého muzejního spolku vytvořen opravdový základ pro zřízení muzea. Následné politické události však opět zabránily dovršení tohoto slibného vývoje. Založení německého muzejního spolku tak byl jediný oficiální výsledek více než čtyřicetiletého snažení zastánců otevření německého muzea ve Svitavách, které přes veškeré vynaložené úsilí před druhou světovou válkou otevřeno nebylo.
30
Existovalo pouze na papíře, a objevovalo se pouze v dobové literatuře a tisku. Bylo tomu tak pravděpodobně proto, že se o svitavských sbírkách i o snahách o založení muzea vědělo. Někteří autoři přitom považovali pojmy sbírka a muzeum za synonyma. Důkaz o tom, že existovalo ve Svitavách před rokem 1938 muzeum, jakožto instituce, která soustavně sbírá, odborně zpracovává a pečuje o sbírkové předměty, přičemž výsledky své práce zprostředkovává odborné i laické veřejnosti, však tyto texty nepřinášejí. Muzeum v tomto slova smyslu bylo ve Svitavách zřízeno až po 2. světové válce, kdy bylo 27. dubna 1947 slavnostně otevřeno v bývalé Budigově vile na konci Máchovy aleje. Přestože značnou část muzejních sbírek tvořily německé konfiskáty, jednalo se už o muzeum české bez německé účasti na jeho správě. Za pokračovatele německých muzejních snah lze považovat Schönhengster Heimatmuseum, které bylo v roce 1988 otevřeno v německém městě Göppingen. Hlavní nedostatek práce vidím v tom, že jsou mezi jednotlivými kapitolami značné proporcionální rozdíly, čímž se práce stává značně nevyváženou. Především to platí pro kapitolu věnovanou období 20. let 20. století, kterou se mi z důvodu nedostatku pramenů nepodařilo podrobněji rozpracovat. Přestože jsem prošel všechny svazky Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes z tohoto období, nepodařilo se mi o osudu svitavských sbírek ve 20. letech získat další informace. Jsem si vědom také toho, že jsem nevyužil všechny dostupné prameny. Především jsem prošel pouze některé ročníky svitavských novin Die Brenn Nessel a Zwittauer Nachrichten. Možnost dalšího studia v budoucnosti také nabízí zápisy ze zasedání městské rady, které jsem vzhledem k nedostatku času nestihl všechny prostudovat. Hlavní úsilí budoucích badatelů by však mělo směřovat k prozkoumání archivu Holzmaisterova muzea v Moravské Třebové, který by kromě vzájemné spolupráce mohl přinést i nové informace o muzejnictví ve Svitavách. Přestože práce ve svém výsledku otevření německého muzea ve Svitavách ve sledovaném období vyvrací, může přispět k lepšímu objasnění stále ještě nedostatečně
31
zpracovaného období ve vývoji města Svitav a také poskytnout nové údaje o vývoji německého muzejnictví na Hřebečsku.
32
Poznámky 1
BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 169. 2 Tamtéž. 3 Tamtéž. 4 SMUTNÝ, B.: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 157. 5 Tamtéž, s. 160. 6 Tamtéž, s. 160-161. 7 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, J.Petr (ed.). Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 35. 8 Tamtéž. 9 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 167-168. 10 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy - 700 let města, J.Petr (ed.). Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 43. 11 SMUTNÝ, B.: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 162. 12 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 173-174. 13 Druhé centrum tvořila Březová, Moravská Chrastová a v Čechách ležící Brněnec a poslední Moravská Třebová. BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 172. 14 V této době také dochází ke spojování zástavby s okolními obcemi Moravským Lačnovem a Čtyřiceti Lány. BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 175. 15 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 128 – 148. 16 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 175. 17 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 140. 18 Tamtéž, s. 150; 155; 197. 19 ŠTĚRBA, V.: Svitavský rodák a mecenáš Valentin Oswald Ottendorfer (1826-1900), diplomová práce. Hradec Králové: PF UHK, 2001, tamtéž, s. 33-41. 20 Tamtéž, s. 47. 21 Tamtéž, s. 42-45. 22 Tamtéž, s. 54-56. 23 Die Brenn Nessel, 1894, č. 19, s. 9. 24 Gewerbeverein in Brünn. Die Brenn Nessel, 1894, č. 15, s. 1. 25 Die Brenn Nessel, 1894, č. 17, s. 1. 26 Die Brenn Nessel, 1894, č. 16, s. 1-4. 27 ŠPÉT, J.: Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno: FF MU, 2004, s. 43. 28 Die Brenn Nessel, 1894, č. 16, s. 1-4. 29 VANĚK, M.: Městské muzeum v Moravské Třebové, závěrečná práce postgraduálního studia. Brno: FF UJEP, 1986, s. 9-11. 30 MARTÍNKOVÁ, J.: K počátkům muzea v Moravské Třebové. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, Sign. B 948, s. 3. 31 VANĚK, M.: Městské muzeum v Moravské Třebové, závěrečná práce postgraduálního studia. Brno: FF UJEP, 1986, s. 12. 32 V domě na Velkém náměstí č. 2. MARTÍNKOVÁ, J.: K počátkům muzea v Moravské Třebové. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, Sign. B 948, s. 1-2. 33 HANSMANN, M.: Das Holzmaister-Museum in Mähr.-Trübau. In: Der politische Bezirk Mähr.-Trübau mit den Gerichtsbezirken Mähr.-Trübau. Zwittau und Gewitsch. Zábřeh 1937, s. 18-19. 34 Tamtéž. 35 Die Brenn Nessel, 1894,č. 16, s. 7.
33
36
Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně 1870, Muzeum v Moravské Třebové 1872, Průmyslové muzeum Františka Josefa v Olomouci 1873, Muzeum pro umění a průmysl v Opavě 1882. KALUS, J. - PERNES, J. TKÁČ, V.: Muzea na Moravě a ve Slezsku. Ostrava: Profil, 1988, s. 16-17. 37 Carl Lick se narodil roku 1859 ve Svitavách. Čtyři desetiletí zasedal v městské radě a v letech 1918-1935 vykonával starostenský úřad. Dlouhá léta byl ředitelem svitavské spořitelny. Jako amatérský historik publikoval články vztahující se k historii Svitav. Jeho největším dílem jsou dvě kniha Zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung a Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung, která vyšla až po jeho smrti. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 196. 38 Die Brenn Nessel, 1894, č. 16, s. 7. 39 Die Brenn Nessel, 1894, č. 24, s. 4; 1895, č. 1, s. 5; 40 Die Brenn Nessel, 1894, č. 16, s. 7. 41 Die Brenn Nessel, 1894, č. 16, s. 7. 42 Dnešní ulice Purkyňova. 43 SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 153, s. 276. 44 Die Brenn Nessel, 1894, č. 21, s. 4. 45 Die Brenn Nessel, 1895, č. 4, s. 5; Die Brenn Nessel, 1895, č. 6, s. 5; Die Brenn Nessel, 1896, č. 6, s. 3; Die Brenn Nessel, 1896, č. 9, s. 3 46 ŽILKA, J.: Školství. In: Moravskotřebovsko-Svitavsko, Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 462. 47 Mitteilungen des Maehrischen Gewerbe–Museums 1903, č. 8, s. 61-62; SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 159, s. 69 48 Die Brenn Nessel, 1894, č. 16, s. 7. 49 Mitteilungen des Maehrischen Gewerbe–Museums 1903, č. 8, s. 61-62; Zwittauer Nachrichten 1938, č. 35, s. 3. 50 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 140; 166-167. 51 Tamtéž, s. 128. 52 ŠTĚRBA, V.: Svitavský rodák a mecenáš Valentin Oswald Ottendorfer (1826-1900), diplomová práce. Hradec Králové: PF UHK, 2001, s. 55-56. 53 HANSMANN, M.: Das Holzmaister-Museum in Mähr.-Trübau. In: Der politische Bezirk Mähr.-Trübau mit den Gerichtsbezirken Mähr.-Trübau. Zwittau und Gewitsch. Zábřeh 1937, s. 18-19. 54 Tamtéž, s. 18. 55 MARTÍNKOVÁ, J.: L.V.Holzmaister a Muzeum v Moravské Třebové. In: Moravskotřebovské vlastivědné listy, zvláštní číslo. Moravská Třebová: Muzeum v Moravské Třebové, 1996, s. 15. 56 VANĚK, M.: Městské muzeum v Moravské Třebové, závěrečná práce postgraduálního studia. Brno: FF UJEP, 1986, s. 15-17. 57 Zwittauer Nachrichten, 1938, č. 12, s. 4. 58 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 197. 59 Zwittauer Nachrichten 1938, č. 12, s. 4. 60 Chřipkové onemocnění jako následek prochladnutí se přeměnilo na ledvinový zánět, který se stal vzhledem k vysokému věku pacientovi osudný. Zwittauer Nachrichten 1938, č. 12, s. 4. 61 Zwittauer Nachrichten, 1938, č. 13, s. 3. 62 SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 159, 69. Dalšími členy výboru byli Carl Lick, Franz Thomas a Adolf Sigmund. Zwittauer Nachrichten 1913, č. 1, s. 12. 63 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 146. Na dnešní ulici Milady Horákové, dříve Hältergasse. 64 SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 159, s. 121. Zwittauer Nachrichten, č. 31, s. 3. 65 Zwittauer Nachrichten 1914, č. 15, s. 1. 66 Zwittauer Nachrichten, 1914, č. 15, s. 1; Städtisches Museum in Zwittau, Unser Museum, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1914, s. 99. 67 Zwittauer Nachrichten, 1914, č. 26, s. 1. 68 Zwittauer Nachrichten, 1914, č. 15, s. 1. 69 Více v kapitole 3.4. 70 Städtisches Museum in Zwittau, Unser Museum, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1914, s. 99; Zwittauer Nachrichten, 1914, č. 26, s. 1 71 Srovnej. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 146.
34
72
Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1914 – 1919. BORKOVCOVÁ, M.: 100 let Městského muzea Lanškroun. In: Lanškrounsko, 3. ročník, red. PaeDr. Marie Borkovcová. Lanškroun: Městské muzeum Lanškroun, 2005, s. 2-3. 74 Städtisches Museum in Zwittau, Unser Museum Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1914, s. 99. 75 Tätigkeitsbericht des Fortbildungs- und Museumsvereins in Mährisch-Trübau. Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1920, s. 4. 76 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 181. 77 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 186-195. 78 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 100. 79 Tamtéž. 80 SEDLICKÝ, J.: Menšinové školství ve Svitavách a Hradci nad Svitavou, bakalářská práce. Brno: FF MU, 2003, s. 18 -32. 81 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 173. 82 V roce 1916 byl její knižní fond prohlášen za válečnou půjčku. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 141. 83 Ottendorfer posílal až do své smrti každoročně na chod knihovny částku 6 300 zlatých. Navíc ve své závěti odkázal knihovně 300 000 zlatých. ŠTĚRBA, V.: Svitavský rodák a mecenáš Valentin Oswald Ottendorfer (1826-1900), diplomová práce. Hradec Králové: PF UHK, 2001, s. 55. 84 Jen za rok 1920 bylo evidováno 72 302 výpůjček. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 183. 85 Tamtéž. 86 Přednáškovou činnost. pozn. autor; Po roce 1920 působil v knihovní radě i Ernst Donth. ŠTĚRBA, V.: Svitavský rodák a mecenáš Valentin Oswald Ottendorfer (1826-1900), diplomová práce. Hradec Králové: PF UHK, 2001, s. 56 - 57. 87 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 252. 88 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 256 - 266. 89 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 258 90 Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1918-1929. 91 VANĚK, M.: Městské muzeum v Moravské Třebové, závěrečná práce postgraduálního studia. Brno: FF UJEP, 1986, s. 18. 92 PECHHOLD, R.: Das Holzmaistermuseum in Mahrisch - Trübau und sein Schicksal. In: Schönhengster Jahrbuch, 26 Jahrgang. Göppingen: Kulturstelle des Landschaftsrates Schönhengstgau in der S.L. und des Schönhengster Heimatbund des E.V., 1980, s. 83. 93 MARTÍNKOVÁ, J.: L.V.Holzmaister a Muzeum v Moravské Třebové. In: Moravskotřebovské vlastivědné listy, zvláštní číslo. Moravská Třebová: Muzeum v Moravské Třebové, 1996, s. 16. 94 VANĚK, M.: Městské muzeum v Moravské Třebové, závěrečná práce postgraduálního studia. Brno: FF UJEP, 1986, s. 19-20; HANSMANN, M.: Das Holzmaister-Museum in Mähr.-Trübau. In: Der politische Bezirk Mähr.Trübau mit den Gerichtsbezirken Mähr.-Trübau. Zwittau und Gewitsch. Zábřeh 1937 , s. 20. 95 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 198. 96 Tamtéž, s. 199. 97 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 101. 98 Tamtéž, s. 95. 99 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 204. 100 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 100. 101 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 211. 102 Tamtéž. 103 Tamtéž, s.219. 104 Tamtéž, s.221. 73
35
105
FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 202. 106 Tamtéž, s. 197; 204. 107 ŠTĚRBA, V.: Svitavský rodák a mecenáš Valentin Oswald Ottendorfer (1826-1900), diplomová práce. Hradec Králové: PF UHK, 2001, s. 57. 108 Tamtéž. 109 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitavy. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006, s. 150. 110 Tamtéž, s. 79. 111 SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 142, s. 540-541. 112 LICK, C.: Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau unde ihrer Umgebung, 1937, Zwittau Selbstverlage, sign. L 613, s. 237. 113 Zwittauer Nachrichten 1933, č. 49, s. 4. 114 SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 143, s. 402-403. LICK, C.: Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau unde ihrer Umgebung, 1937, Zwittau Selbstverlage, sign. L 613, s. 237. 115 SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 143, s. 402-403. 116 Zwittauer Nachrichten, 1938, č. 35, s. 3-4. Ještě v lednu 1941 byl ze strany městské rady učiněn pokus o zřízení župního muzea ve Svitavách. Pro jeho umístění byly opět navrhnuty prostory budovy svitavské střelnice. SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 144, s. 190. 117 Vlastní archiv. 118 Zemský archiv v Opavě, fond Úřad vládního prezidenta v Opavě 1938-1945, inv. Č. 3627, sign. II B V-7; Moravské zemské muzeum, fond Moravské zemské muzeum, kt. 140; PLACHT, O. – HAVELKA, F.: Příručka školské osvětové správy. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1934, s. 1698. 119 Deutsch Brodek. Tätigkeitsbericht über das erste Arbeitsjahr 1929/1930, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1930, s. 146. 120 Gaubildungsausschuss. Tätigkeitsbericht für das Jahr, 1932 Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1933, s. 119. 121 Tätigkeitsbericht für das Jahr, 1932, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1933, s. 119. 122 Tätigkeitsbericht für das Jahr, 1933, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1934, s. 115; Tätigkeitsbericht für das Jahr, 1935, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1936, s. 129. 123 Z důvodu nedostatku pramenů však nelze zjistit o jaká konkrétní opatření se jednalo. Tätigkeitsbericht für das Jahr, 1932, Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes 1933, s. 120 124 SOkA S, fond Archiv města Svitav, kn. 143, s. 402-403. 125 Mitteilungen des Erzherzog Reiner – Museum für Kunst und Gewerbe, Zeitschrift des Verbandes österreischer Museen und des Deutschmährischen Verbandes für Heimatschutz 1914, č. 4, s. 57. 126 Zwittauer Nachrichten, 1938, č. 35, s. 3. 127 SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová, fasc. 1618. 128 Zwitauer Nachrichten, 1938, č. 35, s. 3. 129 Zwitauer Nachrichten, 1938, č. 35, s. 3.
36
