Využití rostlin z čeledi Hluchavkovité (Lamiaceae) ve výživě

Masarykova univerzita Brno Lékařská fakulta

Využití rostlin z čeledi Hluchavkovité (Lamiaceae) ve výživě

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autorka:

doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc.

Iveta Duchová Obor : výživa člověka

Brno, květen 2008

Jméno a příjmení autora:

Iveta Duchová

Název bakalářské práce:

Využití

rostlin

z čeledi

Hluchavkovité

(Lamiaceae)

ve výživě

Pracoviště:

Ústav preventivního lékařství - Teoretická pracoviště Lékařská fakulta

Vedoucí bakalářské práce:

doc. MUDr. Jan Šimůnek, CSc.

Rok obhajoby bakalářské práce:

2008

Souhrn: Čeleď rostlin hluchavkovité (Lamiaceae) obsahuje velké množství druhů významných pro medicínu, výživu i kosmetiku. Řada bylin této čeledi se využívá v kuchyni a v tradiční medicíně odnepaměti, jiné se dostaly do popředí zájmu výzkumu až v posledních letech. V této práci je uveden přehled a využití nejdůležitějších z těchto rostlin s důrazem na jejich výskyt v České republice. Praktická část práce se zabývá možností domácího pěstování anatialergicky působící byliny Perilla frutescens. Klíčová slova: Hluchavkovité (Lamiaceae), koření, léčivé rostliny, Perilla frutescens

Abstract: Family of labiate (Lamiaceae) contains a lot of kinds which are important to medicine, nutrition and cosmetic. Many herbs of this family are used in cuisine and traditional medicine for all the years roun, other herbs are come in on prominence of some research only few year ago. Survey and usage of the most important plants is stated in this thesis with emphasis on habitation in the Czech Republic. Practical part of this thesis is engaged in possibility of indoor cultivation of antiallergic effecting herb Peilla frutescens. Key words: Labiate (Lamiaceae), spices, medicinal plants, Perilla frutescens

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití rostlin z čeledi Hluchavkovité (Lamiaceae) ve výživě vypracovala samostatně pod vedením doc. MUDr. Jana Šimůnka, CSc. a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu doc. MUDr. Janu Šimůnkovi, CSc. za vedení a podporu při tvorbě této práce. Dále děkuji panu Ing. Pavlu Musilovi z Centra léčivých rostlin za poskytnutí odborných podkladů.

Obsah 1

ÚVOD ..................................................................................................................................9

2 LÉČIVÉ, AROMATICKÉ A KOŘENINOVÉ ROSTLINY........................................10 2.1 Historie LAKR.............................................................................................................10 2.2

Charakteristika LAKR ...............................................................................................10

2.2.1 Léčivé rostliny .......................................................................................................11 2.2.2 Aromatické rostliny ...............................................................................................11 2.2.3 Kořeninové rostliny ...............................................................................................12 2.3 Význam LAKR ............................................................................................................12 2.4

Pěstování LAKR se zaměřením na čeleď Lamiaceae ...............................................12

2.4.1 Ve světě .................................................................................................................12 2.4.2 V České republice..................................................................................................13 3 SBĚR A VÝKUP ..............................................................................................................14 4

LEGISLATIVA ................................................................................................................15

5 HLUCHAVKOVITÉ (LAMIACEAE) ............................................................................16 5.1 Morfologie obecně........................................................................................................16 5.2

Přehled rodů.................................................................................................................17

5.2.1 5.2.2 5.2.3 5.2.4 5.2.5 5.2.6 5.2.7 5.2.8 5.2.9 5.2.10 5.2.11 5.2.12 5.2.13 5.2.14 5.2.15 5.2.16 5.2.17 5.2.18 5.2.19 5.2.20 5.2.21 5.2.22 5.2.23 5.2.24 5.2.25 5.2.26 5.2.27 5.2.28 5.2.29

Acinos Mill. – pamětník (marulka)........................................................................17 Ajuga L. – zběhovec ..............................................................................................17 Ballota L. – měrnice ..............................................................................................17 Betonica L. – bukvice............................................................................................18 Clinopodium L. – klinopád (marulka) ...................................................................18 Dracocephalum L. – včelník .................................................................................18 Elsholtzia Willd. – klasnatka .................................................................................18 Galeobdolon Hudson – pitulník ............................................................................18 Galeopsis L. – konopice ........................................................................................19 Glechoma L. – popenec .........................................................................................19 Hesiodia Moench – hojník ....................................................................................19 Hyssopus L. – yzop................................................................................................19 Chaiturus Willd. – buřina......................................................................................19 Chamaepitys Hill – zběhoveček ............................................................................19 Ladanella Pouzar et Slavíková – konopička .........................................................19 Lamium L. – hluchavka .........................................................................................20 Lavandula L. – levandule ......................................................................................20 Leonurus L. – srdečník ..........................................................................................20 Lycopus L. – karbinec............................................................................................20 Majorana Mill. – majoránka .................................................................................21 Marrubium L. – jablečník......................................................................................21 Melissa L. – meduňka............................................................................................21 Melittis L. – medovník ..........................................................................................21 Mentha L. – máta...................................................................................................21 Nepeta L. – šanta ...................................................................................................22 Ocimum L. – bazalka .............................................................................................22 Origanum L. – dobromysl .....................................................................................22 Perilla L. - perilla ..................................................................................................22 Phlomis L. – sápa ..................................................................................................22

5.2.30 Prunella L. – černohlávek .....................................................................................22 5.2.31 Pulegium Mill. – polej ...........................................................................................23 5.2.32 Rosmarinus – rozmarýna .......................................................................................23 5.2.33 Saliva L. – šalvěj ...................................................................................................23 5.2.34 Satureja L. – saturejka...........................................................................................23 5.2.35 Scutellaria L. – šišák .............................................................................................23 5.2.36 Stachys L. – čistec .................................................................................................24 5.2.37 Teucrium L. - ožanka.............................................................................................24 5.2.38 Thymus L. – mateřídouška.....................................................................................24 6 OBSAHOVÉ LÁTKY ......................................................................................................25 6.1 Silice ..............................................................................................................................25 6.2

Třísloviny......................................................................................................................26

6.3

Hořčiny .........................................................................................................................26

6.4

Organické kyseliny ......................................................................................................26

7 VYUŽITÍ ROSTLIN Z ČELEDI HLUCHAVKOVITÉ ..............................................28 7.1 Koření ...........................................................................................................................28 7.1.1 Historie ..................................................................................................................28 7.1.2 Druhy koření..........................................................................................................28 7.2 Čaje ...............................................................................................................................31 7.2.1 Čajové směsi..........................................................................................................32 7.3 Likéry a aromata .........................................................................................................33 7.3.1 Likéry ....................................................................................................................33 7.3.2 Aromata .................................................................................................................33 7.4 Včelařství......................................................................................................................34 7.4.1 Včelí pastva ...........................................................................................................34 7.4.2 Med........................................................................................................................34 7.5 Medicína .......................................................................................................................35 7.5.1 Antioxidační účinky ..............................................................................................37 7.5.2 Protizánětlivé a protialergické účinky ...................................................................37 7.5.3 Antimikrobiální účinky .........................................................................................38 7.5.4 Psychoaktivní účinky.............................................................................................39 7.5.5 Působení na hladinu glykémie...............................................................................40 7.5.6 Působení na krevní tlak .........................................................................................41 7.5.7 Působení na lipidémii ............................................................................................42 7.5.8 Antiulcerózní účinek..............................................................................................42 7.5.9 Antitrombotický účinek.........................................................................................43 7.6 Farmacie .......................................................................................................................43 7.6.1 Český lékopis.........................................................................................................44 7.7 Parfumérie....................................................................................................................46 7.7.1 7.7.2 7.7.3 7.7.4 7.7.5 7.7.6 7.7.7

Rod Lavandula ......................................................................................................46 Rod Majorana .......................................................................................................46 Rod Melissa ...........................................................................................................47 Rod Mentha ...........................................................................................................47 Rod Ocimum ..........................................................................................................47 Rod Origanum .......................................................................................................47 Rod Pogostemon....................................................................................................48

7.7.8 Rod Pulegium ........................................................................................................48 7.7.9 Rod Rosmarinus ....................................................................................................48 7.7.10 Rod Salvia .............................................................................................................48 7.7.11 Rod Thymus ...........................................................................................................49 8 PRAKTICKÁ ČÁST........................................................................................................50 8.1 Antialergický účinek druhu Perilla frutescens..........................................................50 8.2

Pokus.............................................................................................................................51

8.2.1 Popis pokusu..........................................................................................................51 8.2.2 Vyhodnocení..........................................................................................................52 8.2.3 Zhodnocení ............................................................................................................53 9 ZÁVĚR..............................................................................................................................54 LITERATURA........................................................................................................................55 PŘÍLOHY................................................................................................................................61 Příloha 1: Přehled významných zástupců čeledi hluchavkovité.......................................61 Ajuga reptans – zěhovec plazivý ..........................................................................................61 Ballota nigra – měrnice černá...............................................................................................62 Galeopsis segetum – konopice bledožlutá ............................................................................63 Hyssopus officinalis – yzop lékařský....................................................................................64 Lamium album – hluchavka bílá ...........................................................................................65 Lamium purpureum – hluchavka nachová ............................................................................65 Lavandula officinalis – levandule lékařská...........................................................................66 Leonurus cardiaca – srdečník obecný ..................................................................................67 Majorana hortensis– majoránka zahradní ............................................................................68 Marrubium vulgare – jablečník obecný................................................................................69 Melissa officinalis – meduňka lékařská ................................................................................69 Mentha x piperita – máta peprná ..........................................................................................70 Mentha spicata – máta klasnatá ............................................................................................71 Mentha spicata var. crispa – máta kadeřavá.........................................................................71 Nepeta cataria – šanta kočičí................................................................................................71 Ocimum basilicum – bazalka vonná......................................................................................72 Origanum vulgare – dobromysl obecná................................................................................73 Perilla frutescens – perila křovitá.........................................................................................74 Rosmarinus officinalis – rozmarýna lékařská .......................................................................75 Saliva officinalis – šalvěj lékařská ........................................................................................76 Saliva sclarea – šalvěj muškátová ........................................................................................77 Satureja hortensis – saturejka zahradní ................................................................................77 Thymus pulegioides – mateřídouška vejčitá..........................................................................78 Thymus vulgaris – mateřídouška tymián, tymián obecný.....................................................79 Příloha 2: Strukturní vzorce vybraných obsahových látek ..............................................81 Příloha 3: Seznam rostlin pěstovaných v Centrum léčivých rostlin.................................82 Příloha 4: Obrazová příloha ................................................................................................84

Použité zkratky a symboly ACE

angiotenzin konvertující enzym

ČR

Česká republika

HDL

lipoproteiny s vysokou hustotou (high density lipoproteins)

IgE

imunoglobulin E

IL

interleukin

LAKR

léčivé, aromatické a kořeninové rostliny

TNF

tumor nekrotizující faktor (tumor necrosis factor)

VLDL

lipoproteiny o velmi nízké hustotě (very low density lipoproteins)

Seznam obrázků Obr. 1: Salvinorin A (70)..........................................................................................................39 Obr. 2: Bazalka pravá (Ocimum basilicum) (70) ......................................................................84 Obr. 3: Detail květu hluchavky bílé (Lamium album) (3) ........................................................84 Obr. 4: Dobromysl obecná (Origanum vulgare) (70)...............................................................85 Obr. 5: Máta peprná (Mentha piperata) (70)............................................................................85 Obr. 6: Perila křovitá (Perilla frutescens) (23).........................................................................86 Obr. 7: Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) (70)......................................................86 Obr. 8: Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) (70) .......................................................................87 Obr. 9: Yzop lékařský (Hyssopus officinalis) (70) ...................................................................87 Seznam tabulek Tab. 1: Hlavní složky silic (63) ................................................................................................25 Tab. 2: Vzorce organických kyselin a jejich účinky.................................................................27 Tab. 3:Indikace rostlin čeledi hluchavkovité (33) ....................................................................36 Tab. 4: Hluchavkovité a jejich inhibiční efekt na mikroorganismy (38, 58)............................38 Tab. 5: Seznam povolených rostlin z čeledi hluchavkovité pro farmaceutické a terapeutické účely (68)...........................................................................................................44 Tab. 6: Oficinální drogy Českého lékopisu ..............................................................................45 Tab. 7: Biologicky aktivní látka rostliny Perilla futescens a její mechanismus působení (13) ............................................................................................................................51 Tab. 8: Porovnání rostlin umístěných na severním a jižním okně............................................52 Tab. 9: Porovnání rostlin umístěných na jižním okně s rozdílnou dobou výsevu ....................53

1 Úvod Do čeledi hluchavkovité (dříve nazývané pyskaté) patří okolo 220 rodů a víc jak 4 000 druhů rostlin rozšířených po celém světě. V České republice můžeme najít okolo 35 rodů a asi 100 druhů rostlin této čeledi. (34) Využití rostlin hluchavkovitých je velmi široké a nelze oddělit jejich využití ve výživě od využití v medicíně, farmacii, včelařství a parfumérii. Ve všech těchto oblastech se využívají identické látky. Většina rostlin čeledi hluchavkovité je silně aromatická, a proto nacházejí uplatnění jako koření při přípravě pokrmů, při výrobě likérů a jako aromatické aditivní látky v potravinářském průmyslu. Rostliny čeledi hluchavkovité obsahují velké množství biologicky aktivních látek s širokým spektrem farmakologických účinků na lidský organismus. Tyto látky se do lidského organismu dostávají ve formě čajů či ve formě léčivých přípravků využívaných v medicíně. Cílem této práce je vytvořit ucelený souhrn informací o rostlinách čeledi hluchavkovité, o jejich využití nejen ve výživě a o jejich působení na lidský organismus.

-9-

2 Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny Některé rostliny čeledi hluchavkovité se díky specifickému použití řadí do skupiny léčivých, aromatických a kořeninových rostlin (LAKR). Rostliny skupiny LAKR se vyskytují volně v přírodě, ale pro průmyslové využití je nutné jejich intenzivní pěstování na plantážích. Tyto rostliny mají speciální nároky při pěstování, proto je můžeme nazývat rostlinami speciálními. (45)

2.1 Historie LAKR Léčebné účinky některých rostlin ze skupiny LAKR jsou známy již od dob antiky a až do počátku novověku tvořily pilíř „materia medica“, neboli soubor léčiv. Z léčivých rostlin a jejich drog se připravovaly čaje, tinktury, extrakty, nálevy, vývary, mastě apod. Již před počátkem našeho letopočtu se léčivé rostliny sbíraly ve volné přírodě a později se začaly pěstovat v blízkosti lidských sídlišť. Z klášterních zahrad plných léčivých rostlin se rozšiřovaly poznatky o jejich léčivých účincích a způsobu jejich zpracování mezi prostý lid. Až do počátku 19. století tvořily léčivé rostliny základ léčebné terapie. Od druhé poloviny 19. století se začaly z léčivých rostlin izolovat čisté látky a objevila se první syntetická léčiva. Syntetická léčiva pomalu nahrazovala dosavadní přírodní drogy a byla představa o úplném nahrazení léčivých rostlin uměle vytvořenými preparáty. Látky izolované z rostlin nebo synteticky připravované mají menší účinek na organismus než extrakty z celých rostlin. V rostliných extraktech se vyskytují látky minorintě zasoupené s potencinačním účinkem. I přes velké množství syntetických léčiv jsou LAKR jedinou možností léčby neduhů člověka i hospodářských zvířat ve dvou třetinách obydleného světa. V dnešní době nachází LAKR využití ve farmaceutickém, kosmetickém, potravinářském a likérnickém průmyslu a využívají se ve vědecké i lidové medicíně. (31, 56)

2.2 Charakteristika LAKR Rostliny nelze striktně rozdělit do skupin léčivé, aromatické či kořeninové. Rostliny proto zařazujeme podle jejich převažujícího způsobu použití. (45)

-10-

2.2.1 Léčivé rostliny Léčivými rostlinami se rozumí plané i pěstované rostliny, které obsahují terapeuticky účinné látky používané ve veterinární a humánní medicíně, nebo látky s širším uplatněním (v kosmetice a potravinářství). K léčbě lze léčivé rostliny používat přímo či nepřímo. •

Přímo se používají léčivé rostliny nejčastěji sušené (z čerstvé rostliny se stává droga), výjimečně se používají rostliny v čerstvém stavu (např. vylisovaná šťáva). Sušením se obsahové látky v droze stabilizují.

•

Nepřímo se léčivé rostliny používají pro přípravu léčiv (galenik), léčivých přípravků, k izolaci obsahových látek (silice, alkaloidy, oleje) nebo slouží jako prekurzory pro syntézu jiných látek (steroidy).

Drogou se označuje usušená nebo jinak upravená léčivá rostlina, její část, popřípadě produkt její látkové výměny, která se využívá přímo k léčení, nebo jako průmyslová surovina. Druhy drog: 1. celá rostlina – velmi ojediněle 2. část rostliny - nať (herba), kterou se rozumí nadzemní část rostliny (př. Hyssopi herba) - květ (flos), obsahuje i květenství (př. Levandualae flos) - list (folium), (př. Melissae folium) - plod (fructus) - kořen (radix) 3. produkty látkové výměny (př. Thymi etheroleum) Každá droga má rozdílnou směs chemických a terapeutických látek, jejichž množství závisí na mnoha faktorech. Z vnitřních faktorů se podílí genetická výbava čeledi, fáze růstu rostliny apod. Mezi vnější faktory patří půdní a klimatické podmínky výskytu a pěstování rostlin, dále termín sklizně, způsob a doba sušení a skladování. Některé faktory lze ovlivnit, jiné nikoliv. (45)

2.2.2 Aromatické rostliny Aromatické rostliny jsou zdrojem vonných látek, převážně silic (dříve éterické oleje) a kumarinů. Silice se izolují z celých rostlin či jejich částí destilací, extrakcí nebo -11-

lisováním. Silice se používají převážně v parfumérii, kosmetice, potravinářském průmyslu (vonné a chuťové látky) a ve farmacii (korigencia). (45) Přírodní aromatickou látku definuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 447/2004 Sb., takto: „látka získaná fyzikálními procesy (například destilací a extrakcí rozpouštědly), enzymovými nebo mikrobiálními postupy ze surovin rostlinného nebo živočišného původu jako takových nebo upravených pro lidskou spotřebu postupy určenými k přípravě potravin“. (69)

2.2.3 Kořeninové rostliny Kořeninové rostliny jsou rostliny nebo jejich části, většinou sušené, vyznačující se obsahem aromatických látek, tj. látek čichově a chuťově výrazných. Jejich použitím lze upravovat chuť, vůni nebo vzhled potravinářských výrobků nebo jídel připravovaných v kuchyni. Podle původu a použití lze kořeninové rostliny rozdělit na: - domácí (tradičně používané) – Majorana hortensis - zdomácnělé (původní především ve středomoří) – Satureja hortensis, Thymus vulgaris aj. - cizokrajné (především tropické) – Monarda fistulosa. (45)

2.3 Význam LAKR Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny nalézají uplatnění v řadě odvětví lidské činnosti. Nejvíce, a to z 50 %, se LAKR využívají v potravinářském průmyslu jako součást nápojů, k výrobě likérů, vín a potravin. Z 25 % se LAKR využívají v kosmetickém průmyslu a parfumérii a z 20 % se uplatňují v medicíně jak humánní, tak veterinární, přímo i nepřímo. Zbylých 5 % LAKR plní funkci estetickoekologickou, vodohospodářskou, zdravotně-hygienickou atd. (45)

2.4 Pěstování LAKR se zaměřením na čeleď Lamiaceae 2.4.1 Ve světě Ve světě nejsou přesné údaje o produkci LAKR, jelikož není nařízeno hlásit jejich pěstební plochy. Ve statistikách se zařazují do skupiny „ostatní plodiny“. Množství vyprodukovaných LAKR se řídí jejich poptávkou ve světě a bez dohody s odběratelem

-12-

se na sklad nepěstují. Světová produkce LAKR se dá rozdělit do čtyř center: evropské, asijské, americké a africké. (56) Nejvýznamnější je evropské centrum, které má druhově nejpočetnější produkci LAKR. Rozvoj pěstování LAKR v této oblasti je důsledkem zvýšeného zájmu o tento druh zboží ve druhé polovině 19. století. Tradičními producenty a pěstiteli LAKR jsou Německo, Holandsko, Belgie, Francie, Anglie, Španělsko a Itálie. V dnešní době patří k velkým producentům s dobrou kvalitou drogy Polsko a Maďarsko, horší kvalitu mívají LAKR z Rumunska, Ruska a Ukrajiny. Významným pěstitelem tymiánu a dobromysli se stalo Turecko. LAKR se převážně sbírají a pěstují v zemích východní a jižní Evropy a ve státech západní a severní Evropy se LAKR zpracovávají. Asijské centrum je nejbohatší počtem používaných a k exportu nabízených drog. Největšími producenty jsou Indie, Čína, Japonsko, Korea, Vietnam a Thajsko. V této oblasti převažuje tradiční sběr rostlin z přírodních zdrojů nad pěstováním na plantážích. Řada rostlin se pěstuje pro využití v tradiční čínské či indické medicíně. Z amerického centra je produkce LAKR nejrozsáhlejší v Argentině a Brazílii. V USA se většina LAKR dováží ze západní Evropy (Německo), pro potravinářský průmysl jsou zde plantáže máty. V africkém centru najdeme plantáže chininovníku, kakaovníku, kávovníku a čajovníku pro využití ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. (8, 45, 56)

2.4.2 V České republice Pěstování LAKR má v České republice tradici. V posledních letech stoupá jejich spotřeba a rozvíjí se i pěstování LAKR na zahrádkách. V ČR lze pěstovat přibližně 190 druhů LAKR, přičemž od 90. let minulého století se pěstuje cca 50 druhů. Rozlohy ploch pro pěstování LAKR se pohybují mezi 6-11 000 ha (tj. cca 0,5-0,7 ha na druh a pěstitele). K dříve velkoplošně pěstovaným druhům v ČR patřila mimo jiné máta peprná (Mentha x piperita).(8, 45)

-13-

3 Sběr a výkup Základním předpokladem sběru léčivých rostlin je schopnost rozpoznat jednotlivé druhy. Důležitá je i vhodná doba sběru, optimální je odpolední sběr. Léčivé rostliny se nesmějí sbírat za deště, rosy a vlhka. Při manipulaci s čerstvě natrhanými bylinkami je nutné předcházet jejich zapaření, a tím k jejich znehodnocení. Vykupovanými sběrovými druhy z čeledi hluchavkovité jsou: dobromysl obecná (nať), hluchavka bílá (květ, nať s květem), konopice bledožlutá (nať), mateřídouška obecná (nať) a srdečník obecný (nať). Vykupovanými pěstovanými druhy z čeledi hluchavkovité jsou: jablečník obecný (nať), levandule lékařská (květ), máta peprná (nať), meduňka lékařská (nať), šalvěj lékařská (nať), tymián obecný (nať) a yzop lékařský (nať). (43)

-14-

4 Legislativa V legislativě České republiky se léčivými, aromatickými a kořeninovými rostlinami (LAKR) zabývá vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 343/2003 Sb. ze dne 30. září 2003 s účinností od 1.listopadu 2003. Přílohou této vyhlášky je seznam rostlin využívaných pro farmaceutické a terapeutické účely. (68) Využívají-li se hluchavkovité rostliny k aromatizaci potravin, pak se jejich použití řídí vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 447/2004 Sb. ze dne 16. července 2004 s účinností od 1. srpna 2004. Tato vyhláška stanovuje požadavky na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití a požadavky na jejich zdravotní nezávadnost. (69) Využití hluchavkovitých rostlin jako koření reguluje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 331/1997 Sb. ze dne 11. prosince 1997 s účinností ode dne vyhlášení, s výjimkou § 3, 7, 12 a 16, které nabývají účinnosti dnem 1. dubna 1998. Tato vyhláška definuje požadavky na označování a jakost koření a odkazuje na příslušné normy ČSN ISO. (66) V příloze k vyhlášce Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva zemědělství ČR č. 75/1998 ze dne 27. března 1998 s účinností ode dne vyhlášení, je uveden seznam léčivých a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků. (67)

-15-

5 Hluchavkovité (Lamiaceae) 5.1 Morfologie obecně Rostliny čeledi hluchavkovité (Lamiaceae) jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny či polokeře, mimo území ČR i keře a stromy. Jednoduché či větvené lodyhy jsou nejčastěji čtyřhranné se vstřícným, převážně křižmostojným postavením listů. Listy hluchavkovitých rostlin jsou jednoduché (mimo území ČR i dlanitě složené) s celistvými či vzácně peřeně členitými okraji. K lodyze se listy připojují pomocí řapíku nebo jsou přisedlé a bez palistů. Květy vytvářejí ve stažených vrcholících lichopřesleny, které jsou oddálené či nahloučené do koncových lichoklasů. Některé druhy hluchavkovitých rostlin skládají latovitá nebo vidlanovitá květenství a u dalších druhů může být vrcholík redukován na jednotlivé květy. Rostliny čeledi hluchavkovité mají zřetelně souměrné květy, které jsou oboupohlavné či druhotně jedopohlavné. U řady druhů byla zjištěna gynodioecie (jeden a týž druh rostliny má v populaci oboupohlavní i čistě samičí květy), při které se rostliny navzájem liší v některých morfologických znacích (např. velikost květů). Pětičetný kalich má pravidelný trubkovitý až zvonkovitý tvar, za plodu vytrvává. Koruna hluchavkovitých je srostlá z pěti lístků a je zřetelně dvoupyská. Horní pysk je celokrajný, často vyklenutý a na vrcholu vykrojený. Vzácně může být horní pysk členěný do dvou laloků či redukovaný (zdánlivě chybí). U dolního pysku, který je obvykle trojlaločný, je střední lalok největší a postranní laloky jsou redukovány na malé výrůstky. Rostliny čeledi hluchavkovité mají zpravidla čtyři dvoumocné tyčinky, které mohou být ukryté pod horním pyskem, nebo mohou z koruny nápadně vyčnívat. Zřídka se vyskytují tyčinky skryté v korunní trubce či přisedlé k dolnímu pysku koruny. Občas jsou fertilní pouze dvě tyčinky a zbylé dvě tyčinky jsou sterilní, redukované ve staminodia (některá vylučují nektar). Prašník má dva prašné váčky (u druhů s dvěmi tyčinkami je funkční pouze jeden) a puká podélnou štěrbinou ke středu květu (introrzní). Pylová zrna jsou obvykle dvoubuněčná nebo trojbuněčná. Gyneceum (soubor plodolistů v květu) je složeno ze dvou plodolistů, které srůstají stěnami (synkarpní).

-16-

Semeník je svrchní, dvoupouzdrý s nepravou přepážkou, která ho rozděluje na čtyři části. Každá část semeníku odpovídá polovině plodolistu a obsahuje jedno jednoobalné vajíčko. Čnělka vyrůstá z báze rozděleného semeníku (gynobazická). Blizna je dvouramenná s rameny stejně či různě dlouhými, vzácně je jedno rameno redukováno. Plodem je tvrdka, vzácně u mimoevropských druhů peckovice či tobolka. Semena jsou bez endospermu, mimo Evropu i s endospermem. (53)

5.2 Přehled rodů Čeleď hluchavkovitých rostlin zahrnuje okolo 220 rodů s více jak 4 000 druhy rostlin, které jsou rozšířeny po celém světě. V květeně ČR můžeme najít okolo 100 druhů rostlin z 37 rodů této čeledi, z toho k nám bylo přibližně 10 rodů zavlečeno. Následující přehled rodů čeledi hluchavkovité obsahuje rostliny vyskytující se na území ČR a dva významné rody Perilla a Rosmarinus, které se běžně nevyskytují v květeně ČR. (34)

5.2.1

Acinos Mill. – pamětník (marulka)

Do rodu Acinos patří asi 4 druhy rozšířené v Eurasii, v ČR se vyskytuje pamětník rolní (A. arvensis (Lam.) Dandy) a jeho poddruhy pamětník rolní pravý (subsp. arvensis) a pamětník rolní chlupatý (subsp. villosus (Pers.) Soják). (53)

5.2.2 Ajuga L. – zběhovec Jedná se o vytrvalé nearomatické byliny rozšířené po celé Evropě, Africe, Asii a Austrálii. V Evropě je rozšířeno na 40 druhů zběhovce, v ČR se vyskytuje nejhojněji zběhovec plazivý (A. reptans L.), v menší míře zběhovec lesní (A. genevensis L.) a zběhovec jehlancovitý (A. pyramidali L.). Jednotlivé druhy zběhovce se pro svoji podobnost mohou zaměňovat a je zde podobnost i s jinými hluchavkovitými rostlinami, např. s druhy rodu Prunella L. Dnešní vědecké označení Ajuga vzniklo pravděpodobně zkomolením latinského abifo, abigere = zahánět (pro působení na čich) a nebo z řeckého aguja, aguios = bezmocný, s nevládnými končetinami (nejspíše se jednalo o druh A. iva Schreb., rostoucí na jihu Evropy a v severní Africe, který se používal při léčbě pakostice, revmatických afektech apod.).(35, 53)

5.2.3 Ballota L. – měrnice Rod Ballota zahrnuje asi 35 druhů rozšířených od severní Afriky přes Evropu až do Střední Asie, jeden endemický druh znám i z jižní Afriky. V ČR se vyskytuje

-17-

měrnice černá (B. nigra L.) a poddruhy měrnice černá pravá a zapáchající (subsp. nigra a subsp. meridionalis (Béguinot) Béguinot). Pojmenování balloté se u starých Řeků vztahovalo na všechny hluchavkovité rostliny a bylo odvozováno od ballein = hodit zpět, pro odporný zápach rozmělněné rostliny. (35, 53)

5.2.4 Betonica L. – bukvice Do rodu Betonica patří 9 druhů rozšířených od Evropy přes Malou Asii, severní Írán do Střední Asie. V ČR roste pouze bukvice lékařská (B. officinalis L.). Bukvici lze při sběru zaměnit za čistce lesního, který ale má jiné morfologické znaky a nepříjemně páchne. (35, 53)

5.2.5 Clinopodium L. – klinopád (marulka) Do rodu Clinopodium se řadí 1 až 5 druhů, v závislosti na taxonomickém pojetí rodu, rod je rozšířen v mírném pásu Eurasie. V ČR se vyskytuje klinopád obecný (C. vulgare L.). (53)

5.2.6 Dracocephalum L. – včelník Rod Dracocephalum zahrnuje asi 40 druhů bylin vyskytujících se převážně ve středoasijských pohořích (Altaj, Himálaj). V ČR se vyskytuje včelník rakouský (D. austriacum L.), včelník douškolistý (D. thymiflorum L.) a včelník moldavský (D. moldavica L.). (53)

5.2.7 Elsholtzia Willd. – klasnatka Rod Elsholtzia zahrnuje 20-30 druhů rozšířených většinou v Asii. V ČR nalezneme pouze klasnatku brvitou (E. ciliata (Thunb.) Hyl.). (53)

5.2.8 Galeobdolon Hudson – pitulník Do rodu Galeobdolon se řadí 5 druhů rostlin rozšířených v Evropě, některé z nich až do Malé Asie, popřípadě do jižního podhůří Kavkazu. V ČR se vyskytuje pitulník žlutý (G. luteum Hudson emend. Holub), pitulník horský (G. montanum (Pres.) Reichenb.) a pitulník postříbřený (G. argentatum Smejkal). Dříve se rostliny tohoto druhu zařazovaly do rodu hluchavka (Lamium), s nimž si jsou podobné, ale kvůli rozdílnému tvaru květu a jeho barvě byl nově vytvořen rod pitulník (Galeobdolon), kam se nyní řadí všechny žluté „hluchavky“. Proto se někdy objevují názvy jako hluchavka žlutá či hluchavka pitulník. (53)

-18-

5.2.9 Galeopsis L. – konopice Rod Galeopsis obsahuje 5 druhů rostlin rozšířených v Evropě a 2 druhy se vyskytují i v Asii. V ČR se vyskytuje konopice sličná (G. speciosa Mill.), konopice pýřitá (G. pubescens Besser), konopice polní (G. tetrahit L.), konopice dvouklaná (G. bifida Boenn.) a konopice Pernhofferova (G. pernhofferi Wettst.). (53)

5.2.10 Glechoma L. – popenec Rod Glechoma zahrnuje asi 12 druhů vyskytujících se v Eurasii a druh G. hederacea byl zavlečen do Severní Ameriky. V ČR se vyskytuje popenec obecný (G. hederacea L.), popenec chlupatý (G. hirsuta W. et K.) a jejich kříženec Glechoma x pannonica. (53)

5.2.11 Hesiodia Moench – hojník Rod Hesiodia zahrnuje pouze asi 7 druhů rozšířených převážně ve Středozemí, v ČR se vyskytuje pouze hojník chlumní (H. montana (L.) Dumort). (53)

5.2.12 Hyssopus L. – yzop Do rodu Hyssopus patří 15 druhů rozšířených od Středozemí do Střední Asie. V ČR se vyskytuje yzop lékařský (H. officinalis L.). Původ latinského rodového názvu se odvozuje od hebrejského slova ézób, které znamená „tam z Babylónie“. (18, 53)

5.2.13 Chaiturus Willd. – buřina Tento rod obsahuje pouze 1 druh, který se vyskytuje od západní Evropy do Střední Asie, byla zavlečena i do Severní Ameriky. Jedná se o buřinu jablečníkovitou (Ch. marrubiastrum (L.) Reichenb.), která roste i v ČR. (53)

5.2.14 Chamaepitys Hill – zběhoveček Rod Chamaepitys zahrnuje přibližně 10 druhů aromatických bylin vyskytujících se v západní, střední, jižní a východní Evropě, severní Africe, Malé Asii a na Blízkém východě. V ČR se vyskytuje zběhoveček trojklaný (Chamaepitys trifida Dumort.) a zběhoveček olysalý (Ch. glabra (C. Presl) Holub). (53)

5.2.15 Ladanella Pouzar et Slavíková – konopička Jedná se o asi 5 druhů rozšířených v Eurasii, v ČR nalezneme konopičku širolistou (L. ladanum (L.) Pouzar et Slavíková), konopičku úzkolistou (L. angustifolia (Ehrh.) Pouzar et Slavíková) a konopičku bledožlutou (L. segetum (Necker) Pouzar et Slavíková). -19-

Z hlediska základních terapeuticky účinných látek jsou všechny konopičky a konopice přibližně rovnocenné, a proto mohou tvořit společnou naťovou drogu. (35, 53)

5.2.16 Lamium L. – hluchavka Rod Lamium obsahuje asi 40 druhů rozšířených v Evropě, Asii a severní Africe, některé druhy byly zavlečeny i na ostatní kontinenty. V ČR se vyskytuje hluchavka šalvějová (L. orvala L.), hluchavka skvrnitá (L. maculatum (L.) L.), hluchavka bílá (L. album L.), hluchavka nachová (L. purpureum L.), hluchavka objímavá (L. amplexicaule L.) a kříženec hluchavky bílé a skvrnité Lamium x holsaticum. Odborné pojmenování Lamium pochází z řeckého lamios či lamos = hltan, případně lamia = druh mořského žraloka, neboť květ hluchavek se skládá z pětizubého kalichu a dvoupyské koruny. České rodové jméno hluchavka vzniklo pro podobnost hluchavek s kopřivami, ale na rozdíl od nich nežahají, nepálí, jsou tedy „hluché“. (35, 53)

5.2.17 Lavandula L. – levandule Rod Lavandula zahrnuje asi 20 druhů rozšířených od Kanárských ostrovů přes Středozemí do Přední Indie. Na Kanárských ostrovech se nalézají endemitní druhy jako Lavandula minutolii Bolle a Lavandula buchii Webb. V ČR se vyskytuje levandule lékařská (L. angustifolia Mill.). Název pro levanduli je odvozen od latinského lavare = umývati, jelikož odedávna tvořila přísadu do koupelí. (24, 35, 53)

5.2.18 Leonurus L. – srdečník Rod Leonurus zahrnuje asi 14 druhů rostlin vyskytující se v mírném pásu Eurasie. V ČR se vyskytuje srdečník obecný (L. cardiaca L.). Vědecké pojmenování Leonurus pochází z řeckého león = lev a ouré = chvost, s ohledem na květenství. (53)

5.2.19 Lycopus L. – karbinec Rod Lycopus zahrnuje asi 11 druhů vyskytujících se v Eurasii, Severní Americe a Austrálii. V ČR nalezneme karbinec evropský (L. europaeus L.), jeho poddruhy karbinec evropský pravý (subsp. Europaeus) a karbinec evropský mátolistý (subsp. menthifolius (Mabille) Skalický), karbinec statný (L. exaltatus L. fil.) a křížence Lycopus europaeus x exaltatus. Vědecké označení rodu je složené z řeckého lykos = vlk a pous = noha, a to pro podobnost květů nebo listů s otiskem vlčí tlapy. (35, 53)

-20-

5.2.20 Majorana Mill. – majoránka Do rodu Majorana náleží asi 6 druhů rostlin, pocházejících převážně od západního Středozemí až po Řecko. V ČR se vyskytuje majoránka zahradní (M. hortensis Moench). Pojmenování majoránka se odvozuje z hebrejského mar = hořký, či z latinského amarus, řeckého amarakos nebo arabského marjamie, maryamych, což jsou stará jména této rostliny. (35, 53)

5.2.21 Marrubium L. – jablečník Rod Marrubium obsahuje asi 30 druhů, vyskytujících se převážně ve Středozemí, méně ve střední Evropě a mírném pásu Asie až po východní Sibiř a Čínu. V ČR se vyskytuje jablečník obecný (M. vulgare L.), jablečník cizí (M. peregrinum L.) a kříženec zmíněných druhů Marubium x paniculatum. Druhy jablečníku si jsou velmi podobné, a tak může při jejich sběru dojít k záměně mezi nimi, ale i s jinými druhy, např. s Nepta cataria L. a Ballota nigra L. Vysvětlení vědeckého pojmenování je dvojí. Buď se odvozuje od hebrejského mar + rob, což označuje hořkou šťávu, a nebo ho C. Linné odvodil od města Maria-Urb, ležícího v Itálii na břehu dnes vysušeného jezera Lago di Fucino, kde se hojně vyskytoval. Po rozřezání má jablečník pach po jablkách a je velmi hořký. (35, 53)

5.2.22 Melissa L. – meduňka Rod Melissa obsahuje 3 druhy vyskytující se od Evropy po Střední Asii a Írán. V ČR se vyskytuje pouze meduňka lékařská (M. officinalis L.). Latinské pojmenování Melissa je řeckého původu a znamená medonosná. (39, 53)

5.2.23 Melittis L. – medovník Jde o vytrvalé, slabě medově vonící byliny, v širokém pojetí je medovník meduňkolistý (M. melissophyllum L.) jediný druh s evropským areálem, vyskytující se i v ČR. (53)

5.2.24 Mentha L. – máta Rod Mentha obsahuje

12-15 druhů původně se vyskytujících v mimotropických

oblastech Eurasie, v severní, východní a jižní Africe, Severní Americe, severozápadní Austrálii a na Novém Zélandu. V ČR se vyskytuje máta dlouholistá (M. longifolia (L.) L.), máta vonná (M. suaveolens Ehrh.), máta klasnatá (M. spicata L.), máta vodní (M. aquatica L.), máta rolní (M. arvensis L.) a velké množství kříženců, např. máta

-21-

huňatá (Mentha x villosa Huds.), máta peprná (Mentha x piperita L.) a další. Pojmenování Mentha je z řeckého mintha = silný pach. (35, 53)

5.2.25 Nepeta L. – šanta Do rodu Nepeta patří asi 60 druhů rostlin vyskytujících se v Eurasii a v severní Africe, s těžištěm diverzity ve Středozemí a jihozápadní Asii. V ČR se vyskytuje šanta lesostepní (N. nuda L.), šanta kočičí (N. cataria L.), šanta velkokvětá (N. grandiflora Bieb.), šanta hroznovitá (N. racemosa Lam.) a šanta zkřížená (Nepeta x faasenii Stearn). (53)

5.2.26 Ocimum L. – bazalka Rodu Ocimum zahrnuje okolo 50 druhů polokeřů a bylin vyskytujících se v tropech, subtropech i mírných pásech. V ČR roste bazalka vonná (O. basilicum L.). (53)

5.2.27 Origanum L. – dobromysl Rod Origanum zahrnuje asi 20 druhů, které mají těžiště rozšíření ve Středozemí a na Blízkém východě. V ČR se vyskytuje pouze dobromysl obecná (O. vulgare L.) a její poddruhy dobromysl obecná prvá (subsp. vulgare) a dobromysl obecná klasnatá (subsp. primaticum (Gaud.) Arcangeli). Latinské rodové jméno Origanum je odvozeno z řeckého origanon nebo origanos (oros = hora a gonos = lesk, okrasa). (35, 53)

5.2.28 Perilla L. - perilla Rod Perilla pochází z Indie. Tradičně se používá v Číně, Japonsku a v ostatních asijských státech. Odtud se rozšířila s asijskými imigranty do celého světa jako rostlina pěstovaná na zahradách. Perila je nenáročná na vnější podmínky, a proto v některých oblastech zplaňuje (např. státy Missouri a Illinois v USA). Pěstují se dva druhy: perila křovitá (Perilla frutescens) a perila kadeřavá (Perilla crispa). (23, 59)

5.2.29 Phlomis L. – sápa Do rodu Phlomis patří asi 100 druhů vyskytujících se ve Středozemí, střední a východní Evropě, v Asii na východ od Číny. V ČR se vyskytuje pouze sápa hlíznatá (P. tuberosa L.). (53)

5.2.30 Prunella L. – černohlávek Rod Prunella obsahuje 6 druhů s centrem rozšíření v jižní Evropě. V ČR se vyskytuje černohlávek dřípený (P. laciniata (L.) L.), černohlávek obecný (P. vulgaris L.),

-22-

černohlávek velkokvětý (P. grandiflora (L.) Scholler) a kříženci Prunella x intermedia, Prinella x dissecta a Prunella x spuria. Vědecké pojmenování je odvozeno z latinského bruneus = hnědý, brunellus = nahnědlý, což se vztahuje na zbarvení listů a kalichů. (35, 53)

5.2.31 Pulegium Mill. – polej Rod Pulegium zahrnuje 3 druhy, které jsou původní ve Středozemí, jižní Evropě a jihozápadní Asii. V ČR se vyskytuje pouze polej obecná (P. vulgare Mill.). (53)

5.2.32 Rosmarinus – rozmarýna Rod Rosmarinus obsahuje pouze dva druhy, z nichž je významnější rozmarýna lékařská (R. officinalis L.), která je široce rozšířená ve Středomoří. Její latinské rodové jméno je pravděpodobně odvozeno od slov ros = rosa a marinus = mořský, tedy „mořská rosa“. (35, 70)

5.2.33 Saliva L. – šalvěj Rod Saliva zahrnuje asi 900 druhů rozšířených ve všech částech Starého a Nového světa. V ČR se vyskytuje šalvěj lékařská (S. officinalis L. ), šalvěj muškátová (S. sclarea L.), šalvěj lepkavá (S. glutinosa L.), šalvěj luční (S. pratensis L.), šalvěj hajní (S. nemorosa L.), šalvěj zahradní (S. viridis L.), šalvěj přeslenitá (S. verticillata L.) a další druhy. Rodové pojmenování pochází z latinského salvus = zdravý, protože se mnohé druhy pěstují jako léčivé nebo okrasné rostliny. (35, 53)

5.2.34 Satureja L. – saturejka Rod Satureja zahrnuje přibližně 30 druhů, rostoucích v mírných a subtropických pásech celého světa. V ČR se vyskytuje saturejka zahradní (S. hortensis L.). (53)

5.2.35 Scutellaria L. – šišák Rostliny rodu Scutellaria jsou vytrvalé byliny s plazivým oddenkem. Do tohoto rodu patří v závislosti na taxonomickém pojetí 350-425 druhů, které jsou rozšířeny s výjimkou nejsevernějších oblastí v Eurasii, v severozápadní a střední Africe, Severní Americe s výjimkou nejsevernějších oblastí, v Jižní Americe, na jihu Austrálie a na Novém Zélandu. V ČR se vyskytuje šišák vysoký (S. altissima L.), šišák hrálovitý (S. hastifolia L.) a šišák vroubkovaný (S. galericulata L.). (53)

-23-

5.2.36 Stachys L. – čistec Rod Stachys obsahuje

200 až 300 druhů rozšířených především v mírném

a subtropickém pásu obou polokoulí. Centrum diverzity je na Balkáně a v jihozápadní Asii. V Austrálii a na Novém Zélandě se nevyskytují. V ČR se vyskytuje čistec alpínský (S. Alpina L.), čistec německý (S. germanica L.), čistec vlnatý (S. byzantina C. Koch), čistec lesní (S. sylvatica L.), čistec bahenní (S. palustris L.), čistec přímý (S. recta L.), čistec roční (S. annuna (L.) L.) a čistec rolní (S. arvensis (L.) L.). Také se zde vyskytuje kříženec čistce bahenního a lesního Stachys x ambigua a kříženec čistce alpínského a německého Stachys x digenea, který je znám pouze z Hlubočanského háje jižně od Vyškova. (53)

5.2.37 Teucrium L. - ožanka Do rodu Teucrium patří okolo 120 druhů aromatických bylin, které se vyskytují v subtropickém a mírném pásu severní polokoule, s těžištěm rozšíření ve Středozemí a subtropické Asii, vzácněji také v Jižní Americe, jižní Africe a Austrálii. V ČR se vyskytuje ožanka kalamandra (T. chamaedrys L.), ožanka chlumní (T. montanum L.), ožanka lesní (T. scorodonia L.), ožanka čpavá (T. scordium L.), ožanka hroznatá (T. botrys L.) a ožanka kočičí (T. marum L.). (53)

5.2.38 Thymus L. – mateřídouška Rod Thymus obsahuje asi 40-50 druhů rozšířených téměř v celé Eurasii, kromě nejsevernějších oblastí, dále na Islandu, při pobřeží jižní části Grónska, v severní Africe a na Etiopské vysočině. Některé druhy byly zavlečeny do Severní Ameriky. Těžiště druhové diverzity je ve Středozemí, zejména na Pyrenejském poloostrově. V ČR se vyskytuje

mateřídouška

úzkolistá

(T.

serpyllum

L.),

mateřídouška

vejčitá

(T. pulegioides L.), mateřídouška alpínská (T. alpestris Kerner), mateřídouška panonská (T. pannonicus All.), mateřídouška olysalá (T. glabrescens Willd.), mateřídouška časná (T. praecox Opiz), mateřídouška ozdobná (T. pulcherrimus Schur), mateřídouška tymián neboli tymián obecný (T. vulgaris L.) a celá řada kříženců. Vědecké pojmenování mateřídoušky Thymus je odvozeno z řeckého thymos = síla, mužnost. Všechny druhy mateřídoušky rostoucí v ČR si jsou velmi podobné, často dochází k jejich vzájemnému křížení, a proto přesně určit druh je někdy velmi obtížné. (35, 53)

-24-

6 Obsahové látky Mezi obsahové látky hluchavkovitých rostlin patří silice, hořčiny, třísloviny a v menší míře zastoupené saponiny, flavonoidy, slizové látky, organické kyseliny, flavonové glykosidy, cholin aj. Ve většině hluchavkovitých rostlin je nejvíce zastoupenou obsahovou látkou silice a jen u málo rodů (např. Ballota, Prunella, Stachys) je vyšší obsah tříslovin než silic. Některé jednotlivé složky se z rostlin izolují pro své farmakologické účinky (např. antioxidační), nebo pro další použití v parfumérii, potravinářském průmyslu (přírodní antioxdidanty, aromata) či v kosmetickém průmyslu. Příkladem takovéto složky je mentol. (28, 30, 33, 35)

6.1 Silice Silice jsou nositeli aromatických látek. Rostliny obsahující větší množství silice se často používají jako koření, které má charakteristickou vůni a chuť. Hlavními složkami jsou fenolické sloučeniny, těkavé mono- a seskviterpeny, fenoly a jejich estery. Obsah silic v rostlinách se pohybuje v rozmezí desetin až jednotek procent. Thujon obsažený v šalvějové silici je toxický. Hlavní složky silic vybraných druhů uvádí tabulka (Tab. 1), vzorce některých látek jsou uvedeny v příloze 2. (30, 33, 63) Tab. 1: Hlavní složky silic (63) Latinský název Bazalka Ocimum basilicum Majoránka Origanum majorana Máta Mentha piperita Menta spicata Oregáno Origanum (dobromysl) vulgare Rozmarýna Rosmarinus officinalis Šalvěj Salvia officinalis Tymián Thymus vulgaris

Hlavní složky silic

Koření

estragol, linalool, 1,8-cineol, eugenol, methyl-cinnamát, nerol, nerolidol, linalyl-acetát terpinen-1-en-4-ol, thujenhydrát, 1,8-cineol, estragol, α-terpineol, eugenol mentol, menton, menthyl-acetát, menthofuran, α-pinen, α-fellandren, β-kryofyllen karvon, limonen, dihydrokarvon, thujenhydrát, menton karvakrol, thymol, p-cymen, karvakryl(metyl)ether, linalool, α-pinen, bornyl-acetát, kafr 1,8-cineol, α-pinen, kafr, kamfen, borneol, bornyl-acetát kafr, 1,8-cineol, thujon, α-, β-pinen, bornyl-acetát, myrcen, borneol, linalyl-acetát, ocimen thymol, karvakrol, p-cymen, linalool, limonen, α-pinen, kamfen, terpinen, β-kryofyllen, geraniol, borneol

-25-

6.2 Třísloviny Třísloviny jsou chemicky různorodé látky, působící proti krvácení, průjmům, omezující nadměrné pocení a potlačující působení některých jedů. Některé třísloviny mají také antibakteriální a antivirový účinek. Obsah tříslovin se u jednotlivých druhů pohybuje do 10 %. (30, 33, 35)

6.3 Hořčiny Hořčiny jsou látky hořké chuti, které povzbuzují chuť k jídlu a podporují trávení. V jablečníku (Marrubium vulgare), yzopu (Hyssopus officinalis) a měrnici černé (Ballota nigra) je obsažena hořčina marrubiin. V srdečníku (Leonurus cardiaca) je obsažena hořčnina leonurin, v mateřídoušce vejčité (Thymus pulegioides) serpyllin, v karbinci evropském (Lycopus europaeus) lycopin a v rozmarýně (Rosmarinus officinalis) diterpenové hořčiny pikrosalvin, rosmanol a rosmadial. (18, 30, 33, 35)

6.4 Organické kyseliny Mezi významné organické kyseliny obsažené v rostlinách čeledi hluchavkovité patří kyselina rozmarýnová, oleanová, ursolová, kávová, kornosová aj. Tyto látky jsou obsažené například v rozmarýně (Rosmarinus officinalis), tymiánu (Thymus vulgaris), šalvěji (Salvia officinalis) a černohlávku obecném (Prunella vulgaris). Organické kyseliny mají širokou biologickou aktivitu viz. Tab. 2. (28, 47, 54, 64)

-26-

Tab. 2: Vzorce organických kyselin a jejich účinky Látka

Vzorec

Kyselina rozmarýnová

Účinky Antioxidační, protizánětlivé, antimutagenní, antibakteriální, protivirové a adstringentní. (47)

Kyselina oleanová Antioxidační, protizánětlivé, protinádorové, hepatoprotektivní, antidiabetický, antihyperlipidemický, antiulcerózní, diuretický, kardiotonický, hypotenzivní, vazodilatační a anti-HIV. (54)

Kyselina ursolová

Kyselina karnosová

Antioxidační, antimikrobiální, antikoagulační a protizánětlivé. (64)

-27-

7 Využití rostlin z čeledi hluchavkovité 7.1 Koření Historicky nejstarší a dodnes nejčastější využití rostlin z čeledi hluchavkovité je jejich použití jako koření v kuchyni. Aromatické látky obsažené v rostlinách podporují vylučování trávicích šťáv, a tím podporují trávení.

7.1.1 Historie Už v období pravěku lidé používali, zřejmě ke stejnému účelu jako v dnešní době, planou majoránku a mátu. V antice se pak koření hojně používalo nejen v kuchyni, ale i jako léčivé prostředky a některým bylinám byla přisuzována čarovná moc. Jako koření se používala majoránka, tymián, saturejka, máta, levandule a bazalka. Pro léčivé účinky se používal jablečník, polej, zběhovec, máta, mateřídouška, yzop, dobromysl, konopice, meduňka, šalvěj a šanta kočičí. (6, 7) Vlivem rozvoje zemědělství a expanzí do nových oblastí se v průběhu středověku do Evropy dostávají nové druhy koření. Začínají se také pěstovat cizokrajné byliny, které následně zplaňují a trvale se usazují mezi domácí flórou (př. dobromysl). V klášterních zahradách se pěstuje majoránka, levandule, bazalka, polej, máta, rozmarýna, saturejka a tymián. (7)

7.1.2 Druhy koření Bazalka Bazalka je jednou z nejpoužívanějších bylinek a patří mezi základní koření jihoevropských kuchyní. Čerstvé i sušené listy se používají pro kořenění zeleninových nebo masových polévek, do omáček, karbanátků, salátů, do náplní italské pizzy, do bylinkového másla a k přípravě zvěřiny, ryb, kuřat a vaječných či žampiónových pokrmů. Bazalku můžeme použít v kombinaci s jinými bylinkami či kořením jako je petrželka, rozmarýn, dobromysl, tymián, šalvěj či šafrán. (39, 40) Dobromysl Z latinského názvu Origanum vyplývá, že se jedná o italské origano a španělské a mexické orégano – výrazné koření jídel těchto oblastí. Dobromysl se používá převážně sušená, i přesto neztrácí svoji výraznou chuť. Má podobnou chuť a vůni jako majoránka,

-28-

s níž je příbuzná. Oregáno je významnou surovinou pro přípravu italské pizzy a v Mexiku tvoří součást „chilli“ koření. Bez dobromysli nejde připravit vynikající mexické jídlo z hovězího masa a fazolí – „chilli noc carne“. Dobromysl se hodí k dochucení skopového a telecího masa a je vhodná k tučnějším jídlům, které pomáhá trávit a zvýrazňuje jejich chuť. (39, 40) Majoránka Majoránka má jemnější vůni, kterou však ztrácí sušením, a proto se doporučuje přidávat v čerstvém stavu ke konci vaření. Používá se v evropských, amerických i afrických kuchyních. Přidává se do polévek (hrachová, bramborová), uzenin, jitrnic, paštik a karbanátků. Je vhodná k ochucení dušeného masa (skopové, hovězí), zvěřiny, mořských plodů, pokrmů s fazolemi a do salátových zálivek. (39, 40) Máta V kuchyni se nejčastěji používají čerstvé i sušené listy máty kadeřavé a máty peprné. Máta kadeřavá se používá převážně v oblasti Středomoří a na Balkáně. Její vůně připomíná kmín. Jako koření se přidává do mátové omáčky a aspiku k jehněčímu masu. V Bulharsku bývá součástí polévek (čorba) a jiných jídel, jako kebab (spolu se saturejkou) a džuveč. Máta peprná se přidává především k ochucení osvěžujících nápojů, likérů, cukrovinek a moučníků. Méně se používá při přípravě slaných pokrmů, např. skopové maso a anglická omáčka z čerstvých lístků – „mint sauce“. Mátu můžeme kombinovat s bazalkou, šalvějí, yzopem, saturejkou, petrželkou, koriandrem, čili kořením, česnekem, kardamonem, libečkem či estragonem. Dobrou náhradou čerstvého listu máty je čerstvý list monardy. (39, 40) Monarda Monarda, neboli bergamot, je koření pocházející ze Severní Ameriky. Sušené listy rostliny Monarda fistulosa se hodí do zeleninových a dušených pokrmům či k přípravě drůbeže a vepřového masa. Jemně nasekané čerstvé listy se dají použít do nádivek a salátů. Ochucením čínského čaje jedním lístkem monardy vznikne nápoj připomínající chutí čaj Earl Grey. Kandované květy jsou pěknou ozdobou hotových pokrmů. (39, 40)

-29-

Meduňka Použití meduňky jde ruku v ruce s použitím citrónu či citrónové kůry. Čerstvé listy jsou lahodnější než sušené, po převaření však ztrácejí chuť a vůni, a proto se doporučuje je přidávat do téměř hotového pokrmu. Hodí se k ochucení vaječných pokrmů, pohárů s bílým vínem, salátů, polévek a zapékaných pokrmů. Vylouhováním čerstvých či sušených listů meduňky v mléce se získává osvěžující a uklidňující nápoj. (39, 40) Rozmarýna Rozdrcené lístky rozmarýny mají příjemnou kafrovou vůni a chuť. Ve větším množství působí opojně, proto se používá v malých dávkách a nedoporučuje se v těhotenství. Sušené listy je lepší před přidáním do pokrmu rozdrtit, aby se z nich uvolnila vůně. Rozmarýna se přidává do masitých a zeleninových pokrmů, do polévek, omáček, karbanátků a k pečeným rybám. Do dlouho se vařících pokrmů můžeme dát celé snítky, z nichž se uvolní během vaření chuť a vůně. (39, 40) Saturejka Saturejka se pro svou palčivou a ostrou chuť dá použít všude tam, kde se dává pepř. Sušené listy si dobře uchovávají příjemnou vůni. Je vhodná k pokrmům z luštěnin, vepřového a drůbežího masa, ke králíku, do polévek, křenové a rajčatové omáčky a k ochucení ryb, zvláště pstruhů. Saturejka se dá kombinovat s rozmarýnou, tymiánem, šalvějí, fenyklem či bobkovým listem. (39, 40) Šalvěj Šalvěj má silně kořenitou vůni a aromatickou svíravě nahořklou chuť s kafrovým nádechem. Sušené listy jsou výraznější než čerstvé, proto se používají v menším množství. Jako bylinka má v kuchyni téměř neomezené využití. Šalvěj je možno kombinovat s rozmarýnou, tymiánem, dobromyslí, petrželkou či bobkovým listem. (39, 40) Tymián a mateřídouška Tymián a mateřídouška patří do společného rod Thymus. Nasekané čerstvé listy jsou daleko štiplavější než sušené, a proto se přidávají v daleko menším množství. Chuť ani vůně se sušením neztrácí.

-30-

Mateřídouška má příjemně kořenitou nahořklou chuť a aromatickou vůni. Přidává se do polévek, dušených mas na zelenině a do omelet. Mateřídoušku citrónovou lze přidat k drůbeži, rybám a k dezertům z čerstvého ovoce. Jako koření se používá tymián drhnutý, který je kvalitnější než tymián řezaný. Tymián má velmi aromatickou vůni a nahořkle štiplavou chuť. Tymián se přidává do dušených pokrmů a polévek, ke smažené či pečené zelenině, ke zvěřině, na italskou pizzu a do hrachových a fazolových pokrmů. Tymián je součástí směsi koření „bouquet garni“, která se používá ve Francii k přípravě polévek a dušených mas. Tymián se dá kombinovat i s jinými bylinkami, aniž by přehlušoval jejich aroma a chuť. (39, 40) Yzop Chuť yzopu je lehce nahořklá se stopy máty. Sušené listy se používají k ochucení polévek a pokrmů z dušeného masa. Čerstvé listy se hodí do bylinkového másla, na obložené chlebíčky, do omáček a k pokrmům z těstovin. Na ozdobení a dochucení listových salátů lze použít čerstvé květy. Nedoporučuje se však v jednom pokrmu používat listy i květy zároveň, neboť listy mají výraznější chuť a přehlušily by jemnější chuť květů. (39, 40) Provensálské koření Provensálské koření je směs bylinek, které rostou na pahorcích jižní Francie. Směs obsahuje dobromysl, saturejku, tymián, rozmarýnu a majoránku. Tato směs se používá v čerstvém i sušeném stavu. Provensálské koření se hodí ke všem pokrmům pocházejících ze Středozemí. Přidává se především k dušeným pokrmům, pečeným rajčatům a na posypání pizzy či špízů před grilováním.(39)

7.2 Čaje Léčivé čaje jsou nejdéle používanou metodou předávání léčivých látek z rostliny do organismu. A právě řada rostlin z čeledi hluchavkovité se užívá ve formě bylinných čajů pro své léčivé účinky. Rostliny této čeledi se používají jak samostatně, tak i ve směsích s jinými bylinkami. Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 330/1997 Sb. uvádí seznam rostlin a jejich částí, které se vyskytují ve flóře ČR nebo jsou zde pěstovány a jsou povoleny pro výrobu bylinných čajů. Rostliny jsou zde rozděleny do tří skupin.

-31-

První skupinu tvoří části rostlin, které lze pro výrobu bylinných čajů použít bez omezení. Z rostlin čeledi hluchavkovité je zde uvedena nať dobromysli, nať a květ hluchavky bílé, nať a list máty, nať mateřídoušky a nať a list meduňky. Ve druhé skupině jsou uvedeny části rostlin, které lze použít nejvýše do 30 % hmotnosti. Zde je mimo jiné uvedena nať konopice a popence. Ve třetí skupině jsou vyjmenovány ty části rostlin, které lze při výrobě bylinných čajů použít do 5 % hmotnosti. Z hluchavkovitých rostlin je zde uvedena nať bazalky, nať jablečníku obecného, květ levandule lékařské, list rozmarýny lékařské, nať srdečníku obecného, list a nať šalvěje lékařské, nať tymiánu a nať yzopu lékařského. (65) V Českém lékopise, v kapitole Obecné články lékových forem, je odstavec věnující se čajovým směsím - Species. Čajové směsi jsou zde definovány jako směsi drog nerozdrobněných nebo rozdrobněných na předepsanou velikost částic, někdy i s přísadou dalších léčivých látek, určené nejčastěji k přípravě vodných nálevů nebo odvarů. (10) Čajové směsi s obsahem některé z rostlin čeledi hluchavkovité jsou Species aromaticae, Species valerianae, Species sedativae, Species carminativae, Species stomachicae, Species amarae, Species ad gargarisma, Species antidiarrhoicae, Species pectorales a Species diureticae. (49)

7.2.1 Čajové směsi Levandulový květ (Flos lavandulae) je součástí aromatických a nervových čajových směsí, často se přidává pro zlepšení chuti a vůně jiných čajových směsí. Meduňkový list (Folium melissae) má stimulační účinek, který se využívá v utišujících a nervových čajích, dále je součástí čajů proti ateroskleróze, žaludečním a žlučníkovým chorobám. List máty peprné (Folium menthae piperitae) je jednou z nejužívanějších drog. Přidává se do větrových, žaludečních, aromatických a žlučopudných čajových směsí. Je možné ji také přidávat do jiných čajovin pro zlepšení jejich chuti. Podobné využití má i list máty kadeřavé (Folium menthae crispae). Šalvějový list (Folium salviae) je součástí čajovin proti pocení a směsí užívaných ke kloktání. Nať konopice (Herba galeopsidis) je součástí prsních a antiasthmatických čajových směsí.

-32-

Srdečníková nať (Herba leonuri cardiacae) bývá součástí diuretických, srdečních a žaludečních čajových směsí. Jablečníková nať (Herba marrubii albi) je součástí prsních a antiasthmatických čajových směsí, využívá se však i při nemocech žlučníku. Dobromyslová nať (Herba origani) se přidává do čajových žaludečních směsí, často je součástí léčivých aromatických směsí k obkladům a koupelím. Mateřídoušková nať (Herba serpylli) je hojně využívána v prsních, žaludečních, nervových a protirheumatických čajích, bývá součástí směsí ke koupelím a obkladům. (49)

7.3 Likéry a aromata 7.3.1 Likéry Většina hluchavkovitých rostlin obsahuje aromatické a hořké látky, které povzbuzují chuť k jídlu, stimulují činnost gastrointestinálního traktu a vylučování trávicích šťáv. Proto se často tyto rostliny přidávají do žaludečních likérů, aperitivů a likérových kořeněných vín. Mezi běžně používané drogy patří bazalka, oregáno, máta, listy rozmarýny, saturejka, šalvěj, tymián a majoránka. (61) Každý výrobce si pečlivě střeží výrobní tajemství, tj. seznam použitých surovin. Tak například z čerstvé máty kadeřavé a kentucké whisky se připravuje nápoj „julep“, meduňka je základní složkou karmelitánských kapek (eau des Carmes), yzopem se ochucuje např. likér „šartéska“ a zkvašením yzopových lístků vzniká mírně alkoholický nápoj zvaný Arabský šerbet. (39, 40)

7.3.2 Aromata Mezi hlavní typy aromat používaných v potravinářském průmyslu patří aroma máty peprné (Mentha x piperita). Peprnomátové aroma vzniká kombinací silice máty peprné a mentolu. Některé speciální druhy peprnomátových aromat se dále kombinují se silicí máty kadeřavé, etylamylkarbinolem, cyklohexanolem, izomery mentolu a dalšími přísadami. (32) Dále se využívá extrakt z tymiánu obecného (Thymus vulgaris), který se přidává do některých druhů aromat a do likérů. Připravuje se extrakcí sušené natě etylalkoholem o různé koncentraci. (32)

-33-

7.4 Včelařství Mezi hluchavkovitými rostlinami najedeme řadu medonosných druhů. Většího významu nabývají až větší pěstební plochy těchto rostlin, jako jsou plantáže těchto rostlin pro farmaceutický či kosmetický průmysl. Hluchavkovité rostliny jsou pro včely výborným zdrojem nektaru a podprůměrným až průměrným zdrojem pylu. Medy mají příjemnou chuť a vůni. (12)

7.4.1 Včelí pastva Velkou produkci medu mají porosty šalvěje lékařské – 190-600 kg/ha. Květy šalvěje vylučují velké množství nektaru (1-5 mg/den), který je však za určitých klimatických podmínek včelám hůře přístupný. Dobrým zdrojem pro pozdní snůšku včel je srdečník obecný. Srdečník kvete v podletí a začátkem podzimu, a to i za nedostatku vláhy. Mezi další významné nektarodárné rostliny s průměrným zdrojem pylu se řadí: mateřídouška obecná (mednatost 48-161 kg/ha), včelník rakouský (mednatost 129650 kg/ha), saturejka zahradní, bazalka, meduňka, majoránka, dobromysl, jablečník a yzop lékařský. Hluchavka bílá denně vylučuje velké množství nektaru (2,0-2,7 mg na jeden květ), tento nektar je však včelám těžko přístupný, stejně jako nektar šanty kočičí či konopice pýřité. (12)

7.4.2 Med V dřívějších dobách byl v ČR sklízen med čistcový, dnes se vyskytuje na evropském trhu ojediněle. Čistec ve větším množství roste na nepodmítnutých polích po sklizni obilí. Kvete v období léta, kdy je nedostatek jiné včelí pastvy. V tekutém stavu má sytě žlutou barvu a pomalu jemně krystalizuje do bledě žluté hmoty. (12, 57) Již v antickém Řecku byl oblíbený med pocházející z hory Hymet. Hymetský med je tmavý, průsvitný, jemně aromatický s příjemnou chutí. Tento med je směsí nektaru z tymiánu a majoránky. (21) Na jihu Francie, kde se levandule pěstuje na rozsáhlých plantážích, jsou produkovány vysoce ceněné lahodné levandulové medy. Levandulový med obsahuje vyšší podíl sacharózy (nad 5 %), a díky tomu se řadí mezi nejjemněji přirozeně krystalizující medy. Levandulový med je jantarově zbarvený a má jemné aroma zvýrazněné vůní -34-

po levandulových květech. Po delší době krystalizuje do jemné sádlovité bílé hmoty. (21, 57) Z různých druhů máty se získává mátový med. Tento med se dováží především ze severozápadní části Severní Ameriky. Mátový med je tmavě jantarové barvy s výraznou vůní a krystalizuje do jemnozrnné hmoty. V nektaru máty vodní je obsaženo neobvyklé množství vitamínu C (1 mg v 1 g cukru) (12, 57). Především ze Španělska se vyváží rozmarýnový med. Tento med se řadí k méně sladkým druhům, je světlý se slabým aromatem po rozmarýně. Krystalizuje do šedobílé krémovité konzistence.(57) Med srdečníkový je hustý, světle žluté barvy se zvláštní chutí. (12) Tymiánový med pochází především z jižní Evropy a některých oblastí Asie a Nového Zélandu. Tymiánový med se vyznačuje výraznou chutí a vůní po mateřídoušce. V tekutém stavu má tmavší žlutohnědé zbarvení, po čase jemně krystalizuje a mění barvu do šedobílé. Mednatost čistého tymiánového porostu je 125-185 kg/ha. (12, 57)

7.5 Medicína Většina rostlin z čeledi hluchavkovité se hojně vyžívá v lidovém léčitelství. Moderní medicína dnešní doby se ve studiích a experimentech snaží ověřit účinky a zjistit mechanismy působení. Významné účinky rostlin čeledi hluchavkovité jsou popsány v následujících podkapitolách. Mezi další, zde neuvedené účinky rostlin z čeledi hluchavkovité patří účinky antipyretické, analgetické, diuretické a působení proti artritidě aj. (19, 51) Možné indikace hluchavkovitých rostlin uvádí tabulka (Tab. 3).

-35-

Tab. 3:Indikace rostlin čeledi hluchavkovité (33) Droga Ballotae herba Basilici herba Betonicae herba Galeopsidis herba Hederae terrestris herba Hyssopi herba Lavandulae flos Lavandulae herba Leonuri herba Majoranae herba Marrubii herba Melissae folium, herba Menthae crispae folium, herba Menthae piperitae folium, herba Origani herba Rosmarini folium Salviae folium, herba Saturejae herba

Serpylli herba Sideritis herba Thymi herba

Rostlina měrnice černá bazalka pravá bukvice lékařská konopice popenec břečťanovitý yzop lékařský

Indikace nervinum, sedativum stomachikum, karminativum, spasmolytikum adstringens, antidiarrhoikum expectorans při bronchitidách, diuretikum adstringens, antidiarrhoikum

antihydrotikum, expectorans, stomachikum, diuretikum levandule úzkolistá nervinum, sedativum, cholagogum; zevně jako derivans levandule úzkolistá nervinum, sedativum; zevně jako derivans srdečník obecný mírné kardiotonikum, sedativum, hypotenzivum majoránka stomachikum, karminativum, spasmolytikum, zahradní diuretikum, diaforetikum jablečník obecný antidiarrhoikum, choleretikum, expectorans meduňka lékařská sedativum, stomachikum, karminativum, diaforetikum; nespavost, vegetativní dystonie máta kadeřavá stomachikum, karminativum; nemoci žlučníku máta peprná stomachikum, spasmolytikum, cholagogum, korigens, karminativum; kolika trávicího ústrojí a žlučových cest dobromysl obecná expectorans, choleretikum rozmarýna lékařská stomachikum, cholagogum, karminativum; silice - derivans šalvěj lékařská omezuje sekreci potu a mléka; záněty dýchacích cest; zevně jako adstringens, antiseptikum a fungicidum saturejka zahradní adstringens, antidiarrhoikum, stomachikum, karminativum, expectorans; gastroenteritis, poruchy trávení; tlumí pocit žízně u diabetiků mateřídouška stomachikum, aromatikum amarum, obecná antitusikum čistec přímý adstringens, antidiarrhoicum, expectorans tymián obecný expectorans; bronchitis, laryngitis, pertussis; stomachikum, spasmolytikum, karminativum; zevně k obkladům, koupelím, kloktání, výplachům úst; silice - derivans

-36-

7.5.1 Antioxidační účinky Mnohé rostliny z čeledi hluchavkovité jsou velkým zdrojem přírodních antioxidantů. Antioxidanty jsou látky, které neutralizují volné radikály, a tím mají chemoprotektivní účinky. Při zkoumání jednotlivých obsahových látek, vyskytujících se u této čeledi, byly prokázány antioxidační vlastnosti především u fenolických sloučenin. (38) Celkový obsah fenolických sloučenin je v bylinkách větší než v ovoci, zelenině či lesních plodech. Ale abychom dosáhli ekvivalentního množství antioxidantů zkonzumovaných z ovoce a zeleniny, museli bychom jíst víc těchto bylinek. Přesto vyvážená dieta s použitím čerstvých i sušených bylin může být prospěšná pro naše zdraví. (17) Antioxidační aktivita je nižší u sušených bylinek oproti čerstvým. Pokles aktivity je způsoben nestabilitou a následnou destrukcí kyseliny askorbové a karotenoidů. Obsah dostupných fenolických sloučenin se však u sušených bylin zvyšuje. Mezi nejčastěji zastoupenými fenolickými sloučeninami s antioxidační aktivitou jsou u čeledi hluchavkovité flavonoidy, kyselina kumaronová, kyselina kávová a kyselina felurová. Zvláště významné jsou antioxidační vlastnosti kyseliny rozmarýnové, které jsou připisovány přítomnosti čtyř hydroxylových skupin v molekule (viz. Tab. 2, s. 27). (9) Významná antioxidační aktivita byla prokázána u máty, bazalky, šalvěje, dobromysli, rozmarýny, tymiánu, saturejky, meduňky, zběhovce a některých dalších druhů hluchavkovitých rostlin. (9, 25)

7.5.2 Protizánětlivé a protialergické účinky Mezi další účinky některých rostlin z čeledi hluchavkovité patří protizánětlivý a s tím spojený antialergický účinek. Přesný mechanismus působení není znám. Protizánětlivý účinek může být způsoben inhibicí uvolňování histaminu z žírných buněk nebo inhibicí jedné či obou cest přeměny kyseliny arachidonové pomocí cyklooxygenázy a 5-lipooxygenázy, a tím potlačení tvorby prozánětlivých faktorů TNF-α a IL-6. Účinnými látkami jsou převážně fenolické sloučeniny - kyselina rozmarýnová, ursolová a oleanová. Například vodný extrakt karbince (Lycopus lucidus Turcz.) snižuje vyplavování histaminu z žírných buněk, a tím tlumí okamžitou alergickou reakci (1. typ). Podobně působí extrakt z máty kadeřavé (Mentha spicata L. var. crispa Benth.), šalvěje lékařské (Salvia officinalis), perily křovité (Perilla frutescens) (viz. s. 50), druhy z rodu Thymus aj. Bazalka posvátná (Ocimum sanctum L.) působí na obě cesty metabolismu kyseliny arachidonové. Luteolin obsažený v šišáku Scutellaria barbata taktéž inhibuje -37-

IgE protilátky. Protizánětlivý účinek má i zběhovec iva (Ajuga iva). (19, 20, 25, 26, 50, 51, 72) Mezi rostlinami z čeledi hluchavkovité se však vyskytuje i rostlina, která alergii způsobuje. Jde o okrasnou letničku vhodnou k sušení do suchých vazeb - Molucella laevis (Zvony z Irska, širokokalich). U zahradníka pracujícího denně s touto rostlinou byl zaznamenán vznik profesního astmatu – IgE zprostředkované alergie. (44)

7.5.3 Antimikrobiální účinky Mezi další významný účinek rostlin čeledi hluchavkovité patří účinek antimikrobiální. V tabulce (Tab. 4) je shrnuto působení vybraných druhů na různé druhy mikroorganismů. Tab. 4: Hluchavkovité a jejich inhibiční efekt na mikroorganismy (38, 58) Název český

Obsahové látky

Bazalka (nať)

Ocimum basilicum

Oregáno (nať)

Origanum vulgare

Rozmarýna (nať)

Rosmarimus officianalis

Mateřídouška Thymus (nať) vulgaris

Šalvěj (nať) Šišák (kořen) Šišák (kořen)

Inhibované mikroorganismy

latinský

Salvia officinalis Scutellaria albida Scutellaria barbata

linalool, methylchavikol, eugenol, methyl-cinnamát

thymol, karvakrol karnosol, rosmanol, silice, borneol, bornyl-acetát thymol, karvakrol, kyselina kávová, taniny thymol, eugenol linalool apigenin

Bacillus pumilus, Bacillus anthraces, Microsporum gypsecum, Aspergillus fumigatus, A. nigar, Enterbacter aerogenas, P. vulgaris, Staphylococcus aureus, Shigella sonnei, Shigella flexneri Aspergillus (toxinogenní kmeny), Salmonella spp., Vibrio parahaemolyticus, Shigella sonnei, Shigella flexneri, S.enertica, L. monocytogenes, E.coli Bacillus cereus, Staphylococcus aureus, Vibrio parahaemolyticus, Shigella sonnei, Shigella flexneri Vibrio parahaemolyticus S. aureus, Bacillus subtilis, E. coli. Shigella sonnei, Shigella flexneri, S.enertica, L. monocytogenes Bacillus cereus, Staphylococcus aureus, Vibrio parahaemolyticus Staphylococcus aureus, B. subtilis, E. coli, P. aeruginosa MRSA (meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus)

Šalvěj Salvia hydrangea má kromě antibakteriálního účinku i účinek antimalarický a protihlístový. Antimalarický efekt je dán přítomností velkého množství kyseliny

-38-

oleanové, která se zřejmě začleňuje do membrány erytrocytů, a tím nepříznivě ovlivňuje růst parazita Plasmodium falciparum, původce malárie. (55) Podobně zřejmě působí i Leonotis nepetifolia. (19) Antibakteriální, protiplísňový a protihlístový účinek byl zaznamenán i u zběhovce iva (Ajuga iva). (25)

7.5.4 Psychoaktivní účinky Šalvěj divotvorná (Salvia divinorum) pochází z Mexika, kde byla používána Mazatéky při věšteckých rituálech. V 60. letech 20. století byla šalvěj divotvorná znovu objevena v západních zemích nového světa jako volně dostupný halucinogenní prostředek, který posiluje představivost a zvyšuje vizuální citlivost. Kouření suchých listů má slabší účinek než žvýkání. Při kouření je nutno kouř v plicích zadržet alespoň na 30 sekund, po hodině se halucinační účinek vytrácí. Při žvýkání čerstvých listů nastupuje efekt později (asi po 10 minutách), ale je hlubší, trvalejší (1-2 hodiny) a často s barevnými vidinami. Nežádoucími projevy užití šalvěje divotvorné je hypertermie, nevolnost či pocit tísně na hrudi. Látkou vyvolávající halucinační účinek je diterpen salvinorin A (Obr. 1), který ovlivněuje к-opioidní receptory v centrálním nervovém systému. Rostlina je slabě jedovatá. (1, 11, 62, 70)

Obr. 1: Salvinorin A (70) Spolu se šalvějí divotvornou používali Mazatékové i rostlinu Coleus blumei – pochvatec, která má rovněž halucinační účinky. Dnes se tato rostlina používá v Brazílii jako náhrada marihuany. Mezi nežádoucí vedlejší účinky použití patří zvýšení tepové frekvence, pocit těžkosti těla a tančící světélka před očima. Rostlina je slabě jedovatá. (1) Další rostlinou mající psychoaktivní účinky je šanta kočičí (Nepeta cataria). Kouření samotných listů, či listů smíchaných stejným dílem s tabákem vyvolává psychoaktivní

-39-

účinky, užití ve formě čaje má euforické účinky trvající zhruba 1 hodinu. Rostlina obecně působí tišivě, má uklidňující účinek na žaludek, vyvolává pocení a snižuje teplotu. (1) Možné psychoaktivní účinky mají diterpeny leosibericin, leosiberin a isoleosiberin, obsažené v silici rostliny Leonurus sibiricus – srdečník sibiřský. Rostlina je slabě jedovatá. Sušené listy této rostliny se používají jako náhrada marihuany a mají slabý narkotický účinek. Narkotický a sedativní účinek byl jednoznačně prokázán i u druhu Leonurus cardiaca – srdečník obecný. (1) Ze Sibiře a střední Asie pochází rostlina Leonotis leonurus, která se pro svůj euforizující a omamný účinek používá v Mexiku jako náhrada marihuany. Kouří se extrahovaná či seškrábaná pryskyřice z listů smíchaná s tabákem, nebo celá poupata a listy. Podobný účinek mají i příbuzný druh L. nepetaefolia a L. ovata. (1)

7.5.5 Působení na hladinu glykémie Rostlinná hypoglykemika, mezi něž se řadí i některé rostliny čeledi hluchavkovité, snižují hladinu glykémie. Rostlinné látky způsobují změny glykémie různými mechanismy působení: 1. stimulace β-buněk pankreatu, 2. inhibice α-buněk pankreatu, 3. podpora účinku inzulínu ve tkáních, 4. inhibice syntézy některých enzymů účastnících se metabolismu glukózy či 5. ovlivnění mechanismu resorpce natrávené potravy. (29) Rostlinné látky jsou vhodné pro terapii postprandiální hyperglykémie, jelikož vykazují vysokou inhibiční aktivitu proti α-glukosidáze a naopak nízkou inhibiční aktivitu vůči α-amyláze. Silnou inhibiční aktivitu vůči α-glukosidáze mají fenolické sloučeniny přítomné v rostlinách – katechiny, kyselina kávová, kyselina rozmarýnová, resveratrol, katechol, kyselina protokatecholová, quercetin a kyselina kumarinová. Při pokusech vykazovaly vodné extrakty vybraných hluchavkovitých rostlin vyšší inhibiční aktivitu vůči α-glukosidáze než 12% etanolové extrakty. Nejvyšší inhibiční aktivitu měl vodný extrakt dobromysli (Origanum vulgare), následoval extrakt máty (Mentha piperita cv. chocolate mint), meduňky (Malissa officinalis), šalvěje (Salvia officinalis) a rozmarýny (Rosmarinus officinalis). (36)

-40-

V klinickém pokusu se hypoglykemický účinek prokázal také u bazalky šedé (Ocimum canum), jejíž semena obsahují v sušině 80 % dietetické vlákniny. Po 30ti dnech užívání 30 g semen denně došlo u diabetiků ke zlepšení glukózové tolerance a poklesu glykémie až o 30 %. (29) Ožanka polejová (Teucrium polium) signifikantně snižuje hladinu glukózy v krvi pomocí stimulace sekrece inzulínu β-buňkami pankreatu, a to až o 135 %. (15, 29) Lihový extrakt černohlávku obecného (Prunella vulgaris) signifikantně snižuje hladinu glukózy v krvi zvýšením senzitivity tkání na inzulín, tedy bez stimulace inzulínové sekrece. Při kombinovaném podání tohoto extraktu s perorálním antidiabetikem glibenklamidem dochází k většímu efektu na glykémii než při použití samotného glibenklamidu či extraktu. (72) U rozmarýny lékařské (Rosmarinus officinalis) bylo zjištěno hypoglykemické i hyperglykemické působení. Při pokusech na králících snížil lihový extrakt z listů rozmarýny hladinu glukózy v krvi díky zvýšenému vyplavení inzulínu, zatímco u rozmarýnové silice byl zjištěn hyperglykemický účinek způsobený snížením hladiny inzulínu v krvi. (2, 4) Další rostliny této čeledi s hypoglykemickým účinkem jsou: bazalka uctívaná (Ocimum sanctum), ožanka oliverova (Teucrium oliverianum), zběhovec (Ajuga iva) aj. (22, 25, 29)

7.5.6 Působení na krevní tlak Hypertenze

je

rizikovým

faktorem

řady

kardiovaskulárních

onemocněních,

metabolického syndromu a dalších onemocnění. Ovlivnění angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) či působení na hladkou svalovinu cév, pomocí přírodních antihypertenziv přijímaných potravou, může hrát důležitou roli při zvládání hypertenze. (36) Při pokusech na králících byl zjištěn inhibiční účinek některých hluchavkovitých rostlin na ACE. Největší inhibiční aktivitu pro ACE prokázal vodný extrakt rozmarýny (Rosmarinus officinalis) (90,5 %), meduňky (Malissa officinalis) (81,9 %) a dobromysli (Origanum vulgare) (37,4 %). Etanolový extrakt vykazoval všeobecně nižší inhibiční aktivitu (dobromysl 18,5 %). Při zkoumání účinků jednotlivých fenolických sloučenin na krevní tlak byla zjištěna nejvyšší inhibiční aktivita pro ACE u resveratrolu (24,1 %), následovala hydroxybenzoová kyselina (19,3 %) a kyselina kumarová (2,3 %). V tomto

-41-

pokusu nebyla zjištěna kolerace mezi celkovým obsahem rozpustných fenolických sloučenin, antioxidační aktivitou či koncentrací jednotlivých fenolických sloučenin. (36) Další možností ovlivnění krevního tlaku je působení některých hluchavkovitých rostlin na stěnu cév. Extrakty rostlin způsobují blokaci Ca2+ kanálů v buňkách hladké svaloviny cév, a tím jejich relaxaci. Takto účinkuje například silice máty Mentha x villosa, silice bazalky vytrvalé (Ocimum gratissimum), jejíž hlavní účinnou složkou je eugenol, a diterpenová hořčina marrubenol izolovaná z extraktu jablečníku obecného (Marrubium vulgare). (14, 16, 37)

7.5.7 Působení na lipidémii Vysoký obsah cholesterolu v krvi je rizikovým faktorem pro aterosklerózu a jiná kardiovaskulární onemocnění. Při pokusech na krysách krmených vysokocholesterovou dietou s přídavkem vodného extraktu zběhovce iva (Ajuga iva) bylo oproti kontrolní skupině dosaženo snížení celkového cholesterolu, VLDL částic a obsahu triacylglycerolů v plazmě i ve VLDL částicích. Došlo také ke zvýšení koncentrace HDL částic a snížení lipoperoxidace lipidů v krevní plazmě, což jsou protektivní faktory aterosklerózy. Zběhovec iva také snižuje absorpci cholesterolu ve střevě. (25) V další studii prováděných jak in vivo, tak in vitro byl zkoumán účinek směsi Ob-X. Ob-X je směsí tří bylin: Melissa officinalis (meduňka lékařská, Lamiaceae), Morus alba (morušovník bílý, Moraceae), a Artemisia capillaris (pelyněk, Asteraceae). Směs Ob-X u pokusných myší prokazatelně snížila přírůstek na váze a objem tukové tkáně. Došlo také ke snížení hladiny triacylglycerolů a celkového cholesterolu v krvi a ke snížení kumulace lipidů v játrech. Tyto změny byly vyvolány zvýšenou produkcí enzymů podílejících se na β-oxidaci mastných kyselin. Z toho plyne, že tato směs by se dala využít při léčbě obézních pacientů s hypercholesterolémií a hypertriacylglycerolémií. (41)

7.5.8 Antiulcerózní účinek Olej připravený ze sušených semen bazalky posvátné (Ocimum sanctum) má antiulcerózní účinek. Tento účinek je díky antagonistickému působení oleje na histamin (snižuje sekreci H+ v žaludku), dále olej způsobuje inhibici lipooxygenázy (brání nadprodukci leukotrienů při užíváni nesteroidních antiflogistik, kdy dochází k omezení

-42-

syntézy prostaglandinu E chránící žaludeční sliznici) a má celkový protistresový efekt. (52)

7.5.9 Antitrombotický účinek Levandulová silice inhibuje agregaci destiček a má tak antitrombotický účinek, který je způsoben synergickým efektem sloučenin obsažených v silici. Při zkoumání antitrombotického účinku jednotlivých sloučenin byl zaznamenán pokles aktivity oproti silici (z 36 % na 5 %). (5)

7.6 Farmacie V českém farmaceutickém průmyslu se zpracovává přibližně 240 druhů LAKR. Seznam rostlin, které jsou povoleny používat pro farmaceutické a terapeutické účely v ČR, stanoví vyhláška č. 343/2003 Sb. Z čeledi Lamiaceae zde najdeme v části c) ostatní používané rostliny, popřípadě jejich části druhy uvedené v tabulce (Tab. 5). (68)

-43-

Tab. 5: Seznam povolených rostlin z čeledi hluchavkovité pro farmaceutické a terapeutické účely (68) Latinský název

Český název

Používaná část nať

Ballota nigra L.

měrnice černá

Galeopsis sp. div.

konopice

nať

Hyssopus officinalis L.

yzop lékařský

nať

Lamium album L.

hluchavka bílá

květ

Lavandula angustifolia MILLER

levandule lékařská

květ

Leonurus cardiaca L.

srdečník obecný

nať

Marrubium vulgare L.

jablečník obecný

nať

Melissa officinalis L.

meduňka lékařská

list, nať

Mentha canadensis L.

máta kanadská

list, nať

Mentha piperita L.

máta peprná

list, nať

Ocimum basilicum L.

bazalka pravá

nať

Origanum onites L.

dobromysl užitková

nať

Origanum vulgare L

dobromysl obecná

nať

Origanum vulgare L. ssp hirtum (LINK) IETSW.

dobromysl obecná srstnatá

nať

Prunella vulgaris L.

černohlávek obecný

nať

Rosmarinus officinalis L.

rozmarýna lékařská

list

Salvia officinalis L.

šalvěj lékařská

Salvia sclarea L.

šalvěj muškátová

nať

Salvia fruticosa MILL. Syn.: Salvia triloba L. f.

šalvěj křovitá

list

Thymus serpyllum L. (spec. coll.)

mateřídouška úzkolistá

nať

Thymus vulgaris L.

tymián obecný tymián španělský (tenkolistý)

nať

Thymus zygis LOEFL: ex L.

list, nať

nať

7.6.1 Český lékopis Některé druhy hluchavkovitých rostlin, resp. jejich drogy, jsou oficinálními surovinami používanými ve farmaceutickém průmyslu. V platném Českém lékopise z roku 2005 lze nalézt drogy rostlin z čeledi Lamiaceae jak v monografii Evropského lékopisu, tak i v národní části lékopisu. Lékopisné rostlinné drogy se získávají pěstováním nebo sběrem planě rostoucích rostlin. Kvalitu drogy lze ovlivnit vhodným výběrem rostliny, ze které se má droga vyrobit, a správným způsobem manipulace s drogou. Drogy pro farmaceutické použití se suší v sušárně při teplotě 100-105 ºC po dobu 2 h a uchovávají se ve zcela naplněných -44-

vzduchotěsných obalech, chráněny před světlem, teplem a vlhkostí. Silice se z čerstvých rostlin získávají destilací vodní parou. V tabulce (Tab. 6) je uveden seznam lékopisných drog. (10) Tab. 6: Oficinální drogy Českého lékopisu Lékopisná droga latinsky česky Ballotae nigrae herba nať měrnice černé

Mateční rostlina

Lavandulae flos

levandulový květ

Leonuri herba Marrubii herba Melissae folium Melissae herba Menthae arvensis etheroleum partim mentholi depletum Menthae piperitae etheroleum Menthae piperitae folium Menthae piperitae herba

srdečníková nať jablečníková nať meduňkový list meduňková nať

Ballota nigra L. Lavandula angustifolia P. Mill. (L. officinalis Chaix.) Leonurus cardiaca L. Marrubium vulgare L. Melissa officinalis L. Mellisa officinalis L.

silice máty rolní

Mentha canadensis L.

silice máty peprné

Mentha x piperita L.

list máty peprné

Mentha x piperita L.

nať máty peprné

Origani herba

dobromyslová nať

Mentha x piperita L. Origanum onites L., O. vulgare L. subsp. hirtum (LINK) IETSW. nebo jejich směs Orthosiphon stamineus Benth. (Orthosiphon aristatus Miq., Orthosiphon spicatus Bak.)

Orthosiphonis folium rozmarýnová silice Rosmarini folium rozmarýnový list Salviae herba šalvějová nať Salviae officinalis folium šalvějový list Salviae sclareae silice šalvěje etheroleum muškátové Salviae tinctura šalvějová tinktura Salviae trilobae folium šalvějový list mateřídoušková Serpylli herba nať Rosmarini etheroleum

Rosmarinus officinalis L. Rosmarinus officinalis L. Salvia officinalis L. sensu lato Salvia officinalis L. Salvia sclarea L. z listů Salvia officinalis L. Salvia fructicosa MILL. (S. triloba L. fil) Thymus serpyllum L. sensu lato Thymus vulgaris L., Thymus zygis Loefl. ex L. nebo jejich směs Thymus vulgaris L., Thymus zygis L. nebo jejich směs

Thymi etheroleum

tymiánová silice

Thymi herba

tymiánová nať

Thymi extractum fluidum

tekutý tymiánový extrakt

lihovodný výtažek z tymiánové natě

Unguentum acidi salicylici 1% cum etheroleo lavandulae

levandulová (Ondřejova) mast

hydrofóbní mast s kyselinou salicylovou 1% a levandulovou silicí

-45-

7.7 Parfumérie Vůně má schopnost ovlivňovat náladu člověka, jeho pocity i chuť k jídlu. Některé vonné látky obsažené v rostliných silicích se proto používají v parfumérii pro tvorbu parfémů, k parfumeraci mýdel, zubních past a dalších produktů. Silice se z přírodních materiálů získávají extrakcí, destilací s vodní parou nebo lisováním, v dnešní době se však většina silic vyrábí synteticky. Silice je různorodá směs terpenů, uhlovodíků, kyselin, esterů, aldehydů, ketonů, alkoholů atd. Složení těchto látek a jejich vzájemný poměr závisí na druhu rostliny a na okolních podmínkách v době jejího růstu. (32, 48, 60) Z čeledi hluchavkovité mají významnou roli v kosmetickém průmyslu tyto rody:

7.7.1 Rod Lavandula Levandulové květinové oleje se získávají z květů rostlin pro tento účel pěstovaných na jihu Francie. Silice se z květů získává extrakcí, metodou zvanou anfleráž, kdy se vonné látky absorbují nejprve na tuk nebo do oleje. Květy levandule se extrahují petroletherem a oproti levandulové silici, získané destilací, obsahují kromě linalylacetátu i linalylbutyrát a linalylisobutyrát. Liší se i obsah kumarinu, a proto se vůně z levandulového květinového oleje odlišuje od vůně levandulové silice. (48) Lavandinová silice se získává z kříženců levandule lékařské (Lavandula officinalis) a levandule špikové (Lavandula spica) – Lavandula hybrida a Lavandula burnati. Tyto hybridy byly vyšlechtěné ve 20. letech 20. stol. Lavandinová silice se liší od silice levandulové a její vůně je bližší silici levandule špikové. Lavandinová silice se používá k parfumeraci levnějších holících a toaletních mýdel. (48, 60) Levandulová silice je vyráběná destilací květů a vrchních zelených částí levandule lékařské (Lavandula officinalis) vodní parou. Silice má žlutou barvu a pronikavě éterickou vůni. Levandulová silice je jednou z nejdůležitějších surovin v parfumérii. Používá se k parfumeraci toaletních mýdel, do parfémových kompozic pro kolínské vody, chyprové, fougerové, bylinné a ambrové kompozice a pro kompozice pánské kosmetiky. (32, 48, 60)

7.7.2 Rod Majorana Destilací nadzemní části majoránky zahradní (Majorana hortensis) pomocí vodní páry vzniká majoránková silice. Silice má jemnou kořenitou a trochu dřevitou vůní. Používá

-46-

se v levandulových a bylinných kompozicích a v ambrových a fougertových fantaziích. (32, 60)

7.7.3 Rod Melissa Melisová silice se získává destilací vodní parou celé rostliny meduňky lékařské (Melissa officinalis). Melisová silice je lehce těkavá kapalina s citrónovou vůní. Vonnými látkami melisové silice je citral, citronelal, citronelol, geraniol a linalool. (32)

7.7.4 Rod Mentha Z kvetoucích stonků mát se silice získává destilací vodní parou. Mátové silice jsou spolu s citrusovými silicemi nejpoužívanějšími přírodními vonnými látkami. Silice máty peprné (Mentha piperita) je lehce žlutozelená kapalina se svěžím, typicky chladivým účinkem a výraznou mátovou a zároveň balzamickou vůní. Peprnomátová silice, hovorově peprmintová, je přírodním zdrojem mentolu, který se používá v kompozicích pro zubní pasty a ústní vody. Silice máty kadeřavé (Mentha crispa) je světle žlutozelené barvy se svěží kořenitě bylinnou vůní připomínající kmín. Silice máty kadeřavé se používá v kompozicích pro zubní pasty a do chyprových, tabákových a levandulových kompozic. (32, 60)

7.7.5 Rod Ocimum Z kvetoucích stonků bazalky pravé (Ocimum basalicum) se destilací vodní parou získává bazalková silice. Silice má bleděžlutou barvu a charakteristickou sladce kořenitou vůni, která je lehce anýzová. Bazalková silice se používá do parfémových kompozic typu Chypre a do květinových a zelených komplexů. (32, 60)

7.7.6 Rod Origanum Origanové silice se vyrábějí destilací vodní parou různých variací druhu Origanum. Z kvetoucích stonků

vzniká červenohnědě zbarvená silice, která se používá

v parfémových kompozicích bylinného a dřevitého charakteru. Pravá silice majoránková je z druhu Origanum majorana a spíš než v parfumérii je využívána jako koření v potravinářském průmyslu. Španělská silice chmelová se získává z Origanum hirsutum, O. smyrnaceum aj. Tato silice se velmi podobá tymiánové silici, a proto se hodí pouze do ústích a zubních kompozic. -47-

Dobromyslová silice se získává destilací dobromysli obecné (Origanum vulgare). Tato silice se podobá silicím mátovým (obsahuje thymol a mentol) a lze je proto použít do zubních a ústních kompozic. (48, 60)

7.7.7 Rod Pogostemon Pačulová silice se získává destilací vodní parou z listů pačule pravé (Pogostemon cablin, syn. P. patochouli). Pačule pravá je exotický, vždy zelený polokeř, vyskytující se v jihovýchodní Asii a Brazílii. Silice je hnědě zbarvená a velmi stabilní s originální, zemitodřevitou a zároveň sladce balzamickou vůní. Vůně pačulové silice je těžká a teplá, značně odlišná od známých vůní. Silice pačule pravé obsahuje okolo 45 % terpenů, 50 % pačulolu a zbylých 5 % tvoří benzaldehyd, skořicový aldehyd a eugenol. (32, 48, 60) Pačulová silice je součástí řady parfémových kompozic (chyprového, fougerového, juchtového, dřevitého či bylinného charakteru), kterým dodává nezaměnitelnou, zemitobalzamickou vůni. Tato silice je obsažena i v minulosti oblíbených parfémech Crêpe de Chine nebo Chat Noir.(60)

7.7.8 Rod Pulegium Polejková silice se získává destilací vodní parou ze stonků poleje obecné (Pulegium vulgare, syn. máta polej – Mentha pulegium). Polejková silice má mentolovou vůni a je složkou kompozic pro zubní pasty a ústní vody a používá se k parfumeraci mýdel (32, 48)

7.7.9 Rod Rosmarinus Rozmarýnová silice se získává destilací vodní parou z květů i listů rozmarýny lékařské (Rosmarinus officinalis). Jedná se o bleděžlutou kapalinu se svěží, kafrovou vůní. Rozmarýnová silice se uplatňuje v kompozicích pro kolínské vody, při výrobě levnějších mýdlových parfémů a je součástí levandulové, chyprové a fougerové fantazie. (32, 48, 60)

7.7.10 Rod Salvia Šalvějová silice se izoluje destilací ze suchých stonků šalvěje lékařské (Salvia officinalis) pomocí vodní páry. Silice je žlutozeleně zbarvená se sladce bylinou vůní připomínající kafr. Šalvějová silice se používá do mýdlových kompozic a kompozic pro ústní vody, a také je součástí kompozic pro pánskou kosmetiku, které dodává svěží bylinný nádech. (32, 48, 60) -48-

Šalvějová muškátová silice se získává destilací vodní parou ze stonků šalvěje muškátové (Salvia sclarea). Jedná se o kapalinu bleděžluté barvy s ambrovou vůní. Pro její výrazně kořenitou vůni není možné její široké uplatnění, avšak při použití silice z muškátové šalvěje v parfumérii se dosáhne zvláštních ambrových charakterů. (48)

7.7.11 Rod Thymus Mateřídoušková silice se získává destilací a je jemnější a krásnější než tymiánová silice, zřejmě proto, že mateřídoušková silice obsahuje méně thymolu a více cymolu než tymiánová. Silice se získávají z mateřídoušky pěstované ve Francii. Vůně mateřídoušky pěstované v ČR má květinovější a méně kořenitou vůni, ale obsahuje méně silice. Mateřídoušková silice se využívá k výrobě toaletních vod a k parfumeraci mýdel. (48) Tymiánová silice se získává destilací vodní parou z kvetoucích stonků tymiánu obecného (Thymus vulgaris). Silice je bíle nebo načervenale zbarvená, někdy až hnědočerveně, s pronikavě bylinnou vůní. Bílá tymiánová silice je jemnější vůně a přidává se do zubních přípravků a kolínských vod. Hrubší červená silice se používá pouze k parfumérování pracích mýdel a mýdlových přípravků. Slouží také k výrobě thymolu pro lékařské účely a vyrábí se z ní synteticky mentol. (48, 60)

-49-

8 Praktická část V praktické části bakalářské práce jsme se zabývali vyhodnocením vlivu umístění a doby pěstování na růst léčivé rostliny Perilla frutescens (L.) Britt. za pokojových podmínek. Perila křovitá (Perilla frutescens) vykazuje velké množství biologicky hodnotných účinků. Ve studiích byla zjištěna antialergenní, antikancerogenní, antioxidační, antimikrobiální a protizánětlivá aktivita extraktů této rostliny. (20) Pokus byl prováděn s ohledem na antialergické působení rostliny, a proto se o tomto účinku a možném mechanismu působení věnuje následující podkapitola. Charakteristika rostliny je uvedena na s. 74.

8.1 Antialergický účinek druhu Perilla frutescens Pojem alergie označuje nepřiměřenou reakci imunitního systému organismu na látky běžně se vyskytující v prostředí. Látky vyvolávající alergii se nazývají alergeny (např. prach, pyl, potraviny, léky, srst, peří, hmyzí bodnutí, kosmetika, textilie, barvy, chemické polutanty aj.). Alergie se projevuje od banální senné rýmy, přes atopický ekzém a astma až po anafylaktický šok. Farmakologická léčba alergie antihistaminiky či kortikosteroidy má velké množství nežádoucích účinků, proto se lidé stále častěji uchylují k tradiční bylinné léčbě alergie. Perila příznivě ovlivňuje alergická onemocnění jako je senná rýma, atopická dermatitida a projevy kožní alergie. Působí taky jako antiasthmatický a kašel tlumící prostředek. Výzkumy potvrdily, že některé obsahové látky perily mají antialergické a protizánětlivé účinky (např. α-pinen, karyofylen, myristicin, β-sitosterol, apigenin, luteolin aj., viz. Tab. 7). Přesný mechanismus účinku na léčbu alergií však není zcela objasněn. Možné mechanismy působení perily jsou: TNF inhibice Extrakt z listů perily obsahuje aktivní látky schopné redukovat cytokiny TNF, které jsou zapojeny do zánětlivého procesu při alergické reakci. Takto působí víc jak 10 látek obsažených v perile. Byla prokázána závislost

mezi koncentrací TNF v plasmě

a koncentrací histaminu u atopické dermatitidy, přičemž s rostoucí koncentrací TNF v plasmě vzrůstá závažnost dermatitidy.

-50-

IgE inhibice Některé aktivní látky obsažené v extraktu z listů perily inhubují produkci IgE protilátek, a tím zamezují rozvoji alergické reakce. Antioxidační aktivita Buňky, které se zapojují při zánětlivých procesech u alergií, produkují volné kyslíkové radikály. Tyto radikály mohou být redukovány antioxidačními látkami přítomnými v perile (např. kyselina askorbová, β-karoten, quercetin, kyselina kávová, rozmarýnová, protokatechová aj.), a tím se omezí alergické příznaky. (13, 20, 46) Tab. 7: Biologicky aktivní látka rostliny Perilla futescens a její mechanismus působení (13) Aktivní látka perillaldehyd β-karyofylen mentol α-pinen, β-karyofylen elemicin

Účinek Riziko vyvolání alergické reakce Uklidňující účinek na průdušnice u morčat Zábrana svědění kůže Protizánětlivý účinek u edému krys vyvolaném prostaglandiny E

Inhibiční účinek na 5-lipoxygenasu (→ blokace přeměny kyseliny arachidonové na leukotrieny) Inhibiční účinek u testu pasivní kožní anafylaxe (PCA, passive cutaneous anaphylaxis), kterým se hodnotí antialergický účinek u alergie I. typu nezjištěno Inhibice kyseliny citrónové a akrylaldehydu na vyvolání kašle ω-3 mastné kyseliny Příjmem vyššího množství ω-3 MK na úkor ω-6 může dojít (α-linolenová k inhibici produkce leukotrienů, mediátorů alergické reakce, a tím kyselina) ke snížení alergické hypersensitivity

8.2 Pokus Pan Ing. Musil z Centra léčivých rostlin na Kraví hoře mi sdělil, že perilu vysévá do skleníku koncem března a až po 15. květnu ji přesazuje ven. Jelikož se jedná o jednoletou rostlinu krátkého dne, tak za těchto podmínek kvete až koncem září. Příznaky různých druhů alergií se však začínají objevovat již počátkem března, kdy perila venku ještě neroste, a proto jsme zjišťovali vliv umístění a doby výsevu na růst perily při pokojových podmínkách.

8.2.1 Popis pokusu Pokus byl prováděn na Ústavu preventivního lékařství Masarykovy univerzity. Zimní výsev jsme provedli 6. prosince 2007. Do kelímků s pěstební půdou jsme zaseli po pěti semíncích a následně jsme umístili deset kelímků na severní a deset kelímků -51-

na jižní okno budovy. Po vyklíčení jsme v každém kelímku ponechali pouze jednu nejsilnější sazeničku a ostatní jsme vyštípali. Měření výšky, počtu listů a výhonků jsme provedli 28. února 2008. Jarní výsev jsme provedli 6. března 2008. Tentokrát jsme umístili deset kelímků pouze na jižní okno. Měření výšky, počtu listů a výhonků jsme provedli 30. dubna 2008.

8.2.2 Vyhodnocení Výsledky pokusu byly zpracovány a vyhodnoceny programem Epi info. Epi Info je program sestavený Světovou zdravotnickou organizací pro zpracování a vyhodnocení epidemiologických studií. Porovnání růstu rostlin umístěných na severním a jižním okně Zde jsou vyhodnoceny rostliny vyseté 6.12.2007, které byly umístěny na severním a jižním okně. Tab. 8: Porovnání rostlin umístěných na severním a jižním okně Výška (cm) J okno S okno Listy J okno S okno Výhonky J okno S okno

průměr minimum 12,3 4,5 6,6 3,5 průměr minimum 12 6 7 6 průměr minimum 3 0 0 0

medián 14,3 7,0 medián 13 8 medián 4 0

maximum 18,5 8,5 maximum 18 9 maximum 6 0

Rostliny umístěné na severním okně dosahovaly nižší výšky, v průměru o 5,7 cm, oproti rostlinám pěstovaných na jižním okně. Počet listů byl v poměru 12 : 7 (jižní : severní okno). Výhonky byly přítomny pouze u rostlin umístěných na jižním okně. Pomocí Kruskal-Wallisova testu pro 2 skupiny byla zamítnuta nulová hypotéza (nejsou rozdíly mezi severním a jižním oknem) pro výšku rostlin na 5% hladině významnosti a pro počet listů a výhonků na 1% hladině významnosti. Porovnání růstu rostlin umístěných na jižním okně vysetých v různou dobu Zde jsou vyhodnoceny rostliny vyseté 6.12.2007 (zimní termín) a 6.3.2008 (jarní termín), které byly umístěny na jižním okně.

-52-

Tab. 9: Porovnání rostlin umístěných na jižním okně s rozdílnou dobou výsevu Výška (cm) Zimní termín Jarní termín Listy Zimní termín Jarní termín

průměr minimum 12,3 4,5 8,8 7,0 průměr minimum 12 6 8 8

medián 14,3 8,8 medián 13 8

maximum 18,5 10,0 maximum 18 9

Rostliny vyseté v jarním termínu dosahovaly nižší výšky, v průměru o 3,5 cm, oproti zimnímu termínu. Počet listů byl v poměru 12 : 8 (zimní : jarní termín). Výhonky jsme u jarního termínu nevyhodnocovali, neboť byl přítomen pouze náznak jejich počátečního růstu. Tyto rozdíly však nejsou statisticky hodnotitelné, neboť byla kratší pěstební doba pro jarní termín (55 dní) oproti zimnímu (84 dní).

8.2.3 Zhodnocení Perilla frutescens je nenáročná bylina, která vyroste i za špatných podmínek. Pro pěstování v domácnostech je výhodnější umístit rostliny na jižní okna, kde vyrostou prokazatelně výš a rychleji. Výsev je lepší provádět v jarních měsících, ale pro tlumení jarních alergií je možné ji vysévat i v zimně, kdy neroste o tolik pomaleji. Při zimním výsevu byla pozorována menší plocha listů a rostliny dříve vykvetly, a tím se zkrátila jejich vegetační doba. To je způsobeno tím, že se jedná o rostlinu krátkého dne (viz. s. 74). (20) V našem pokusu jsme neměli možnost měřit účinné látky. Lze však předpokládat, že budou rozdílné v závislosti na umístění i době výsevu, avšak pro tlumení jarních alergií se pěstování perily v domácích podmínkách přes zimní období jeví jako vhodná alternativa.

-53-

9 Závěr Čeleď

hluchavkovité

(Lamiaceae)

představuje

významnou

skupinu

rostlin

s mnohostranným využitím v medicíně, výživě i kosmetickém průmyslu. Na našem území je tato čeleď zastoupena přibližně 35 rody s více jak 100 druhy, a to jak druhy domácími, tak i pěstovanými, případně zavlečenými a zplanělými. Cílem této práce bylo přinést přehled využití nejdůležitějších rodů a významných zástupců. V praktické části byla prokázána možnost domácího pěstování antialergicky působící rostliny Perilla frutescens.

-54-

Literatura 1.

ALBERTS, A. Psychoaktive Pflanzen, Pilze und Tiere. Stuttgart : Kosmos, 2000. 270 s. ISBN 3-440-08403-5

2.

AL-HADER, A.A. – HASAN, Z.A. – AQEL, M.B. Hyperglycemic and insulin release inhibitory effects of Rosmarinus officinalis. Journal of Ethnopharmacology, 1994, vol. 43, no. 3, s. 217-221.

3.

ATLAS ROSTLIN. Čeleď Lamiaceae. [cit. 4.prosince 2007] Dostupné na World Wide Web: http://rostliny.prirodou.cz/?celed=lamiaceae

4.

BAKIREL, T. et al. In vivo assessment of antidiabetic and antioxidant activities of rosemary

(Rosmarinus

officinalis)

in

alloxan-diabetic

rabbits.

Journal

of Ethnopharmacology, 2008, vol. 116, no. 1, s. 64-73. 5.

BALLABENI, V.et al. Novel antiplatelet and antithrombotic activities of essential oil from Lavandula hybrida Reverchon „grosso“. Phytomedicine, 2004, vol. 11, no. 7-8, s. 596-601.

6.

BAŤA, L. – SÝKORA, L. Užitkové rostliny ve starověku. Praha : J.R. Vilímek, 1945. 297 s.+ 28 s. il. příl.

7.

BERANOVÁ, M. Jídlo a pití v pravěku a ve středověku. Praha : Academia, 2005. 359 s. ISBN 80-200-1340-7

8.

BUCHTOVÁ, I. – DRAŠNAROVÁ, Z. Situační a výhledová zpráva: Léčivé, aromatické a kořenové rostliny. Ministerstvo zemědělství České republiky, duben 2003. [cit. 15.listopadu

2007]

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.mze.cz/attachments/LAKR_04_03.PDF 9.

CAPECKA, E. – MARECZEK, A. – LEJA, M. Antioxidant activity of fresh and dry herbs of some Lamiaceae species. Food Chemistry, 2005, vol. 93, no.2, s. 223-226.

10.

ČESKÝ LÉKOPIS. Český lékopis 2005 = Pharmacopea bohemica MMV (Ph.B.MMV). Praha : Grada, 2005. 3249 s. ISBN 80-247-1532-5

11.

DALGARNO, P. Subjective effects of Salvia divinorum. Journal of Psychoactive Drugs, 2007, vol. 39, no. 2, s. 143-149.

12.

DRAŠNAR, J. – KODOŇ, S. Včelí pastva. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 308 s.

13.

DYNKOVÁ, Z. Perilla frutescens (zi su) a léčba alergií. Čajový altán, 2006. [cit. 26.dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.tcmbohemia.cz/altan/text.php?idt=18

-55-

14.

EL BARDI, S. et al. Characterisation of marrubenol, a diterpene extracted from Marrubium

vulgare,

as

an

L-type calcium

channel

blocker.

British

Journal

of Pharmacology, 2003, vol. 140, no. 7, s. 1211-1216. 15.

ESMAEILI, M.A. – YAZDANPARAST, R. Hypoglycaemic effect of Teucrium polium: studies with rat pancreatic islets. Journal of Ethnopharmacology, 2004, vol. 95, no. 1, s. 27-30.

16.

FEDERAL UNIVERSITY OF PERNAMBUCO. Hypotension Therapy; Research from Federal University in hypotension therapy provides new insights. Drug Week, 2007, s. 1182. ISSN 15316440

17.

FORRISTAL, L.J. The antioxidant herbs. The World & I, 2002, vol. 17, no. 5, s. 122. ISSN 8879346

18.

FOTOGRAFICKÝ HERBÁŘ. Čeleď Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté). [cit. 4.prosince 2007] Dostupné na World Wide Web: http://botanika.wendys.cz/seznam.php?C11

19.

GURIB-FAKIM, A. Medicinal and aromatic plants of Indian ocean islands. Stuttgart : Medpharm, 2004. 567 s. ISBN: 3-88763-094-7

20.

HANKINTATUKKU NATURAL HEALTH PRODUCTS CO. ALLERMIN® (Perilla frutescens extract capsule), 2005. Helsinki. [cit. 30.dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.hankintatukku.com/Allermin.html

21.

HARAGSIM, O. Některé cizokrajné druhové medy. Moderní včelař, jaro 2004, č. 2, s. 4-5. [cit.

20.dubna

2008]

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://old.mendelu.cz/~apridal/mv/archiv/2004_02_MV.pdf 22.

HILALY, J.E. – LYOUSSI, B. Hypoglycaemic effect of the lyophilised aqueous extract of Ajuga iva in normal and streptozotocin diabetic rats. Journal of Ethnopharmacology, 2002, vol. 80, no. 2-3, s. 109-113.

23.

HILTY, J. Perilla frutescens (Beefsteak Plant). Illinois Wildflowers, 2007. [cit. 26.dubna 2008]

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.illinoiswildflowers.info/weeds/plants/beefsteak.htm 24.

HOSKOVEC, L. Veškeré druhy rostlin České republiky. Botany.cz, 2008. [cit. 26.dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://botany.cz/cs/kvetena-ceske-republiky/

25.

CHENNI, A. et al. Effect of aqueous extract of Ajuga iva supplementation on plasma lipid profile and tissue antioxidant status in rats fed a high-cholesterol diet. Journal of Ethnopharmacology, 2007, vol. 109, no. 2, s. 207-213.

-56-

26.

ISMAILI, H. In vivo topical anti-inflammatory and in vitro antioxidant activities of two extracts of Thymus satureioides leaves. Journal of Ethnopharmacology, 2004, vol. 91, no. 1, s. 31-36.

27.

JACKSON, D. – BERGERON, K. Perilla (Perilla frutescens), 2000. [cit. 26.dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://altnature.com/gallery/perilla.htm

28.

JAHODÁŘ, L. Farmakobotanika, semenné rostliny. Praha : Karolium, 2006. 258 s. ISBN 80-246-1225-9

29.

JAHODÁŘ, L. Rostlinná hypoglykemika. Československá farmacie, 1993, roč. 42, č. 6, s. 251-259.

30.

JANČA, J. – ZENTRICH, J. Herbář léčivých rostlin, 3. díl. Praha : Eminent, 1995. 287 s. ISBN 80-85876-14-0

31.

JIRÁSEK, V. – STARÝ, F. Atlas léčivých rostlin. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 368 s. ISBN 14-578-86

32.

JIRÁT, E. aj. Látky vonné a chuťové. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1964. 224 s. ISBN 04-843-64

33.

KARMAZÍN, M. – HUBÍK, J. – DUŠEK, J. Seznam léčiv rostlinného původu. Praha : Avicenum, 1984. 234 s.

34.

KOCIÁN, P. Lamiaceae – hluchavkovité. Květena ČR.. [cit. 4.prosince 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.kvetenacr.cz/celed.asp?IDceled=6

35.

KRESÁNEK,

J.

Atlas

liečivých

rastlín

a

lesných

plodov.

3.

vyd.,

Martin

: Osveta, 1988. 398 s. 36.

KWON, YI. – VATTEM, DA. – SHETTY, K. Evaluation of clonal herbs of Lamiaceae species for management of diabetes and hypertension. Asia Pacific Journal of Clinical Nutrition, 2006, vol. 15, no. 1, s. 107-118.

37.

LAHLOU, S. – CARNEIRO-LEAO, R.F.L. – LEAL-CARDOSO, J.H. Cardiovascular effects of the essential oil of Mentha x villosa in DOCA-salt-hypertensive rats. Phytomedicine, 2002, vol. 9, no. 8 s. 715-720.

38.

LAI, P.K. – ROY, J. Antimicrobial and Chemopreventive Properties of Herbs and Spices. Current Medicinal Chemistry, 2004, vol. 11, no. 11, s.1451-1460.

39.

LAMBERTOVÁ ORTIZOVÁ, E. Encyklopedie koření, bylinek a pochutin. 3. vyd., Praha : Slováry, 2001. 228 s. ISBN 80-7209-735-0

40.

LÁNSKÁ, D. – HLAVA, B. – STROUHAL, M. Koření pro každé vaření. 2. vyd., Praha : Práce, 1979. 254 s.

-57-

41.

LEE, J. et al. Regulation of obesity and lipid disorders by herbal extracts from Morus alba, Melissa officinalis, and Artemisia capillaris in high-fat diet-induced obese mice. Journal of Ethnopharmacology, 2008, vol. 115, no. 2, s. 263-270.

42.

LÉKAŘSKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Index seminum 2007-2008. Brno : LFMU. 16 s. [cit. 18.března 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.med.muni.cz/dokumenty/pdf/index_seminum_2007_-_2008.pdf

43.

LEROS. Výkup surovin. [cit. 21.dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://www.leros.cz/vykup-surovin/

44.

MIESEN, W.M.A.J. et al. Occupational asthma due to IgE mediated allergy to the flower Molucella laevis (Bells of Ireland). Occupational and Environmental Medicine, 2003, vol. 60, no. 9, s. 701-703.

45.

NEUGEBAUEROVÁ, J. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 122 s. ISBN 80-7157-997-1

46.

OSAKABE, N. et al. Rosmarinic acid inhibits epidermal inflammatory responses: anticarcinogenic effect of Perilla frutescens extract in the murine two-stage skin model. Carcinogenesis, 2004, vol. 25, no. 4, s. 549-557.

47.

PETERSEN, M. – SIMMONDS, M.S.J. Rosmarinic acid. Phytochemistry, 2003, vol. 62, no. 2, s. 121-125.

48.

PROCHÁZKA, V. Základy parfumérie. 2. vyd., Brno : Státní nakladatelství technické literatury, 1957. 144 s.

49.

RADA, K. – HOMOLA, V. – PETŘÍK, F. Čajové směsi a jejich farmakognostický rozbor. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství, 1956. 144 s.

50.

SHIN, T.-Y. et al. Anti-allergic effects of Lycopus lucidus on mast cell-mediated allergy model. Toxicology and Applied Pharmacology, 2005, vol. 209, no. 3, s. 255-262.

51.

SINGH, S. – MAJUMDAR, D.K. – REHAN, H.M.S. Evaluation of anti-inflammatory potential of fixed oil of Ocimum sanctum (Holybasil) and its possible mechanism of action. Journal of Ethnopharmacology, 1996, vol. 54, no. 1, s. 19-26.

52.

SINGH, S. – MAJUMDAR, D.K. Evaluation of the gastric antiulcer activity of fixed oil of Ocimum sanctum (Holy Basil). Journal of Ethnopharmacology, 1999, vol. 65, no. 1, s. 13-19.

53.

SLAVÍK, B. aj. Květena České republiky, sv. 6. Praha : Academia, 2000, s. 554-709. ISBN: 80-200-0306-1

-58-

54.

SOMOVA, L.O. et al. Cardiovascular, antihyperlipidemic and antioxidant effects of oleanolic and ursolic acids in experimental hypertension. Phytomedicine, 2003, vol. 10, no. 2-3, s. 115-121.

55.

STAERK, D. Drug Development; Salvia hydrangea terpenoids have oleanolic acidmediated antimalarial effects. Drug Week. Atlanta : Dec 19, 2003, s. 145. ISSN 15316440

56.

ŠTOLCOVÁ, M. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Praha : Česká zemědělská univerzita, 2006. 75 s. ISBN: 80-213-1567-9 [cit. 23.listopadu 2008] Dostupné na World Wide Web: http://etext.czu.cz/sekce.php?id=publikace

57.

ŠVAMBERK, V. Druhy medu na českém a evropském trhu. Včelařství, 2003, roč. 56 (137), č. 8, s. 184-189.

58.

TAN, B.K.H. – VANITHA, J. Immunomodulatory and Antimicrobial Effects of Some Traditional Chinese Medicinal Herbs: A Review. Current Medicinal Chemistry, 2004, vol. 11, no. 11, s. 1423-1430.

59.

TENAGLIA, D. Perilla frutescens (L.) Britt. Missouriplants.com, 2003. [cit. 26.dubna 2008]

Dostupné

na

World

Wide

Web:

http://www.missouriplants.com/Pinkopp/Perilla_frutescens_page.html 60.

TREPKOVÁ, E. – VONÁŠEK, F. Vůně a parfémy. Tajemství přitažlivosti. Praha : Maxdorf, 1997. 172 s. ISBN 80-85800-48-9

61.

TRNKA, R. Vína, likéry a destiláty. Praha : Grada, 2001. 128 s. ISBN 80-247-9003-3

62.

VALÍČEK, P. Léčivé rostliny a omamné drogy. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 96 s. ISBN 80-7157-725-1

63.

VELÍŠEK, J. Chemie potravin 2. 2. vyd., Tábor : OSSIS, 2002. 320 s. ISBN 80-86659-01-1

64.

VELÍŠEK, J. Chemie potravin 3. 2. vyd., Tábor : OSSIS, 2002. 368 s. ISBN 80-86659-02-X

65.

Vyhláška 330/1997 Sb. ze dne 11. prosince 1997 kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny. Sbírka zákonů, roč. 1997, č. 110, s. 6713-6723.

66.

Vyhláška 331/1997 Sb. ze dne 11. prosince 1997 kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro koření, jedlou sůl, dehydratované výrobky a ochucovadla a hořčici. Sbírka zákonů, roč. 1997, č. 110, s. 6724-6743.

-59-

67.

Vyhláška 75/1998 Sb. ze dne 27. března 1998, kterou se vydává seznam léčivých a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků. Sbírka zákonů, roč. 1998, č. 29, s. 5025-5042.

68.

Vyhláška 343/2003 Sb. ze dne 30. září 2003, kterou se vydává seznam rostlin využívaných pro farmaceutické a terapeutické účely. Sbírka zákonů, roč. 2003, č. 113, s. 5640-5646.

69.

Vyhláška 447/2004 Sb. ze dne 16. července 2004 o požadavcích na množství a druhy látek určených k aromatizaci potravin, podmínky jejich použití, požadavky na jejich zdravotní nezávadnost a podmínky použití chininu a kofeinu. Sbírka zákonů, roč. 2004, č. 149, s. 8867-8896.

70.

WIKIPEDIA. Kategorie:Hluchavkovité, 2006. [cit. 21.dubna 2008] Dostupné na World Wide Web: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Hluchavkovit%C3%A9

71.

YAMAMURA, S. Antihistaminic flavones and aliphatic glycosides from Mentha spicata. Phytochemistry, 1998, vol. 48, no. 1, s. 131-136.

72.

ZHENG, J. Diabetes Therapy; New diabetes therapy research reported from China Agricultural University. Diabetes Week, 2007, s. 45. ISSN 15371425.

-60-

Přílohy Příloha 1: Přehled významných zástupců čeledi hluchavkovité Ajuga reptans – zěhovec plazivý Botanická charakteristika Zběhovec plazivý je vytrvalá, 10-30 cm vysoká, chlupatá bylina. Listy vyrůstající v chudé listové růžici mají srdčitý tvar, spodní listy jsou podlouhlejší. Modrofialové květy jsou uspořádány v lichoklasech. Typickým znakem rodu zběhovec je zakrnělý horní pysk koruny. Areál rozšíření Zběhovec plazivý roste téměř po celé Evropě a zasahuje i do Malé Asie a na Kavkaz. Na jihu Evropy se objevuje jen v horských oblastech. V ČR se jedná o běžný druh, který se vyskytuje od nížin do hor. Místa výskytu Tento druh roste na loukách, v zahradách, při okrajích cest, na stráních a pastvinách. Zběhovec plazivý preferuje sušší, teplá místa, ale nalezneme ho i na vlhkých až podmáčených lokalitách. Roste na kamenitých, písčitých či hlinitých půdách, slabě kyselého až neutrálního charakteru. Obsahové látky Na rozdíl od většiny hluchavkovitých rostlin zběhovec má vyšší obsah tříslovin než silic. Nať zběhovce obsahuje 15-23 % tříslovin, silice, barviva, hořčiny, organické kyseliny, minerální látky, taninové substance, éterické oleje, kaučuk a organické soli. Použití Sbírá se zejména nať – Herba ajugae (Herba bujulae, případně Herba consolidae mediae), která je skoro bez pachu a chutná nepříjemně hořce a slaně. V oficinální medicíně se droga moc nevyužívá, snad díky většímu obsahu tříslovin ji lze uplatnit jako adstringens a tvoří složku farmaceutických přípravků uplatňovaných při žlučníkových chorobách a trávicích těžkostech. Nať nemá nepříjemné vedlejší účinky.

-61-

Zběhovec plazivý se používá v lidovém léčitelství a v homeopatii při léčbě plicních a jaterních chorob jako metabolický prostředek a zevně na rány. Tvoří složku adstringentně působících mastí. Zběhovec je pěstován jako okrasná rostlina, především formy s bílými a růžovými květy nebo kultivary se stříbrně skvrnitými listy. V době květu (duben – červenec) má rostlina dostatek medoviny, proto ji hojně navštěvují včely. (3, 18, 24, 34, 35)

Ballota nigra – měrnice černá Botanická charakteristika Měrnice černá je vytrvalá 20-80 cm vysoká bylina. Listy mají vstřícné, křižmostojné postavení, jsou chlupaté, vejčitého až okrouhlého tvaru s vroubkovaným až pilovitým okrajem. Po odkvětu jsou načernalé. Květy tvoří 10-25květé lichopřesleny, mají růžovou až červeno fialovou barvu, vzácně i bílou či žlutou, na povrchu jsou chlupaté. Kvete od června do srpna. Lze ji snadno zaměnit s jinými rostlinami, např. s jablečníkem (Marrubium vulgare L.), šantou (Nepta cataria L.), čistcem (Stachys L.) aj. Areál rozšíření V Evropě se vyskytuje na severu po jih Skandinávie, na východě je hranicí výskytu evropská část Ruska, na jihu Balkánský poloostrov, vzácně se vyskytuje v západní a jihozápadní Evropě, od Malé Asie po Írán a Afghánistán a na severu Afriky. Místa výskytu Roste na rumištích, zbořeninách, v okolí lidských sídel, v příkopech, podél cest, zdí a plotů. Má ráda hlinité či písčité půdy bohaté na dusík. Obsahové látky Obsahuje hodně tříslovin (9,36-12,29 %), silice, hořčiny, především diterpen marrubiin, cholin, v listech kyselinu kávovou (0,2 %). Patří mezi nemnoho hluchavkovitých rostlin, které jsou významné vyšším obsahem tříslovin než silic. Použití Nať měrnice má osobitý pronikavý pach, který si ponechává i usušená droga (Herba ballotae (nigrae)). Je-li přenesena kompostem na pole, lehce se rozmnožuje a potlačuje růst kulturních rostlin. V lidovém léčitelství se používá jako sedativum, anxiolytikum a cholerektikum. (18, 35)

-62-

Galeopsis segetum – konopice bledožlutá Synonymum Ladanella segetum (Necker) Pouzar et Slavíková – konopička bledožlutá (syn. Galeopsis segetum, Dalanum segetum, Galeopsis ochroleuca, konopice bledožlutá) Botanická charakteristika Jedná se o jednoletou, 10-70 cm vysokou bylinou. Lodyha je obvykle bohatě větvená. Listy jsou chlupaté, křížmostojně, krátce řapíkaté, vejčitého tvaru a na okraji jsou zubaté. Květy tvoří 4-16květé lichopřesleny, listence i kalich mají stopkaté žlázky produkující nažloutlý sekret. Koruna je hustě pýřitě chlupatá, barvy bledě žluté a na bázi středního laloku dolního pysku se žlutou skvrnou a s purpurovou kresbou. Kvete od července do srpna. Její semena je dobré vysévat již na podzim, jelikož po přemrznutí mají vyšší klíčivost. Areál rozšíření Konopička bledožlutá pochází ze západní a západní části střední Evropy, jinde v Evropě se vyskytuje druhotně. V ČR se občas pěstuje a zřídka zplaňuje. Místa výskytu Vyskytuje se na polích, v lomech, kamenitých stepích, rumištích, podél cest a v příkopech. Roste na suchých, kamenitých, písčitých či štěrkovitých nevápnitých půdách s neutrálním až slabě kyselým pH. Obsahové látky Droga obsahuje 5-10 % tříslovin, kyselinu křemičitou (asi 0,2 %), neutrální a kyselý saponin, vosk, pryskyřici, hořký glykosid, pektinové látky a silici. Stejné obsahové látky byly zjištěny i u ostatních druhů rodu Ladanella a Galeopsis. Použití Sbírá se nať na začátku rozkvětu (Herba galeopsidis dubiae seu ochroleucae). Jedná se o starou kulturní rostlinu používanou v lidovém léčitelství pod názvy litevské koření, litevský čaj či souchotinové koření. Dnes je opět užívána ve farmaceutickém průmyslu k přípravě galenik, především jako součást expektoračních směsí a sirupů. (18, 35)

-63-

Hyssopus officinalis – yzop lékařský Botanická charakteristika Yzop lékařský je vytrvalý polokeř dosahující výšky 20-100 cm. Téměř přisedlé listy mají vstřícné postavení, jsou tuhé a obsahují aromatické žlázky. Lichopřesleny jsou 3-7květé a tvoří koncový lichoklas. Květy mají modrou až fialovou barvu, zřídka bílou (Obr. 9, s. 87). Kvete od července do září. Podobá se saturejce zahradní, od které se odlišuje výrazně jinou vůní. Areál rozšíření Yzop lékařský roste ve Středozemí, na východě zasahuje po Kavkaz a západní Sibiř. V ČR se pěstuje a zejména v teplejších oblastech občas zplaňuje. Místa výskytu Yzop lékařský roste na kamenitých a skalnatých stráních a stepích, v lomech, příkopech a rumištích. Preferuje lehké, dobře propustné, vápnité, sušší půdy a slunná, teplejší místa chráněná před větrem. Obsahové látky Obsahuje především silici (až 1 %) s hlavní složkou pinokamfon, dále pinen, isopinokamfon, limonen a sabinen, také obsahuje 3-6 % flavonových glykosidů (hesperidin, diosmin), asi 8 % tříslovin, hořčiny, marrubiin, organické kyseliny a minerální látky. Významný je i obsah vitamínu C. Použití Sbírá se nať z mladých, hojně olistěných rostlin (Herba hyssopi (officinalis)), která se používá jako koření do polévek, salátů, k masům a při výrobě likérů. Dodává pokrmu příchuť podobnou mátě s hořkým podtextem. Jako koření se přidává až těsně před konzumací, jelikož rychle ztrácí aroma. Samotná droga má kořenitě kafrovitý pach a hořkou chuť. Dále se využívá v léčitelství pro posílení zraku, proti bolesti žaludku, pro své protibakteriální účinky a podporu trávení. Čaj slouží k potlačení nachlazení a obecně pomáhá při chorobách plic a horních cest dýchacích. Dále uvolňuje křeče a působí lehce projímavě a močopudně. Za dobrých podmínek poskytuje včelám dostatek nektaru i pylu. (18, 35, 70)

-64-

Lamium album – hluchavka bílá Botanická charakteristika Jedná se o vytrvalou, 20-50 cm vysokou bylinu. Listy jsou řapíkaté s vejčitou až trojúhelníkovitě vejčitou čepelí, která je na okraji pilovitá. Bílé květy jsou uspořádány v 10květých lichopřeslenech (Obr. 3, s. 84). Kvete od dubna do října. Areál rozšíření Jedná se o běžný evropský druh. Na severu je hluchavka bílá rozšířena po Irsko, jižní Skandinávii a Pobaltí, na východě zasahuje po jižní Sibiř a Himaláje a na jihu po severní Španělsko, severní Itálii, severní část Balkánu, na Ukrajinu a částečně i na Kavkaz a do Íránu. Do Severní Ameriky, na Island a Nový Zéland byla zavlečena. Hojně se vyskytuje na celém území ČR od nížin po horní hranici podhorského pásma. Místa výskytu Lze ji nalézt na rumištích, skládkách, kompostech, v příkopech cest, v zanedbávaných zahradách a parcích, na starých hřbitovech, zbořeništích, podél plotů a zdí. Roste na půdách bohatých na dusík. Obsahové látky Květ obsahuje především silici, třísloviny, flavonoidy a sliz. Nať obsahuje nejvíce tříslovin (až 10 %), sliz, silici, kyselý saponin, flavonové glykosidy, cholin, organické kyseliny, biogenní aminy, draslík, soli atd. Použití Hluchavka bílá je léčivá bylina, používá se květ (Flos lamii albi), ke koupelím i nať. Droga podána vnitřně působí diureticky a dezinfekčně, zevně má adstringentní účinky. V dřívějších dobách se z lodyh hluchavky bílé získávalo žluté barvivo. Květy opylují především čmeláci, kteří jsou nalákáni větším množstvím nektaru. Hluchavka bílá dává velké množství citronově žlutého medu a málo pylu. (3, 18, 24, 34, 35)

Lamium purpureum – hluchavka nachová Botanická charakteristika Hluchavka nachová je jednoletá až dvouletá bylina vysoká 10-30 cm. Listy, přesněji listeny, jsou nakupeny v horní části lodyhy. Listy mají vstřícné postavení a jsou srdčitého

-65-

tvaru

s vroubkovanými

okrajem.

Růžově

červené

květy

jsou

uspořádány

v lichopřeslenech. Kvete od března do října. Areál rozšíření Vyskytuje se v celé Evropě, na Altaji, v Malé Asii, Íránu, Iráku, na severu Afriky. Hluchavka nachová byla zavlečena do Severní i Jižní Ameriky. V ČR se hojně vyskytuje na celém území od nížin do vyšších podhorských oblastí, ve vyšších polohách se objevuje ojediněle. Místa výskytu Hluchavka nachová je plevelnatá rostlina vyskytující se na vinicích, zahradách a polích, častěji mezi okopaninami než v obilí. Dále ji můžeme vidět na smetištích, při okrajích zdí, a rumištích. Nachází se na kyprých půdách bohatých na dusík. Obsahové látky a použití Udává se, že hluchavka nachová obsahuje stejné látky jako hluchavka bílá, přesto není považována za léčivou rostlinu. Rostlina slabě nepříjemně zapáchá, ale není jedovatá. (3, 18, 24, 34, 35)

Lavandula officinalis – levandule lékařská Synonymum Lavandula angustifolia Botanická charakteristika Levandule lékařská je 20-60 cm vysoký, bohatě větvený polokeř. Vystoupavé až přímé stonky dřevnatějí, bylinné větve jsou chlupaté. Listy jsou přisedlé s vstřícným postavením, čárkovitého až úzce kopinatého tvaru. Šedofialové květy jsou uspořádány v 5-10květých lichopřeslenech, které jsou nakupeny v 4-5 (-8) lichoklasech. Kvete od června do srpna. Areál rozšíření Původní je v západním Středomoří až po Řecko, v teplejších oblastech jiných částí Evropy je pěstována a občas zplaňuje. V ČR zplanělé exempláře můžeme objevit především na jižní Moravě. Místa výskytu V původních oblastech roste na výslunných svazích a křovinatých stráních. -66-

Obsahové látky Květ obsahuje 1-3 % silic, hlavní složkou je linalyacetát (30-50 %), linalol (10-15 %), potom málo borneolu, isoborneolu, geraniolu, cineolu, kafru a asi 25 dalších terpenů. Dále je v droze obsaženo hodně tříslovin (asi 12 %). Silice získaná z čerstvých kvetoucích vrcholů druhu Lavandula angustifolia je lékopisnou surovinou. Lékopisně nepřípustná je silice z příbuzného druhu L. latifolia – tzv. Spik-olej, je chudý, až bez esterů (s hlavními složkami linalolem a cineolem) a levandulové silice pocházejí z hybridů (např. L. latifolia x L. agustifolia) obsahují hlavně linalylacetát (20-24 %, resp. 30-32 %), linalol a terpenové alkoholy jako L. angustifolia. Použití Sbírá se nať s květem (Herba lavandulae) a květ (Flos lavandulae), kteřé se používají v kosmetice a farmacii. Jedná se též o velmi chuťově výrazné a dosti svérázné koření. Olej získaný z levandule je lékopisnou surovinou používanou jako masážní prostředek a je přidáván do koupelí. Jedná se o medonosnou bylinu pěstovanou na plantážích i okrasnou rostlinu. (18, 24, 35)

Leonurus cardiaca – srdečník obecný Botanická charakteristika Srdečník obecný je vytrvalá, 50-150 cm vysoká bylina. Přízemní a dolní lodyžní listy mají okrouhlou, dlanitoklanou až dlanitodílnou čepel. Horní listy jsou vejčitě kopinaté, trojaločné až trojklané s pravidelně hrubě zubatým okrajem. Světle fialové až růžové květy tvoří 10květá květenství. Kvete od června do září. Areál rozšíření Srdečník obecný se vyskytuje po celé Evropě s výjimkou nejsevernějších oblastí, a dále v celé netropické Asii až po východní Sibiř a Himálaj. Druhotně se vyskytuje v Severní Americe. Místa výskytu Srdečník obecný roste na rumištích, skládkách, v příkopech, podél zdí a při březích větších řek. Má rád hlinito-písčité půdy, bohaté na živiny a dusík. Obsahové látky Srdečník

obsahuje

látky

s podobným

účinkem

jako

kardioaktivní

glykosidy

a diterpenické hořčiny. Obsahuje přibližně 0,17 % glykosidů, 5-9 % tříslovin, hořčinu -67-

leonurin, saponin, stopy silice a organické kyseliny (citrónovou, jablečnou, mléčnou a vinnou) a kyselinu oleanolovou. Použití Sbírá se nať, někdy i listy (Herba/Folium leonuri (cardiacae)). Rostlina nepříjemně pichlavě páchne a chutná hořce a svíravě. Manipulaci stěžuje její pichlavost. V lidovém léčitelství se využívají její diuretické a sedativní účinky a schopnost ovlivňovat činnost srdce. Pěstuje se jako medonosná bylina, která včelám poskytuje bohatý nektar obsahující až 40 % cukrů. Nať se dříve používala jako olivově zelené barvivo. (18, 24, 34, 35)

Majorana hortensis– majoránka zahradní Botanická charakteristika Majoránka zahradní je jednoletá, dvouletá či vytrvalá, silně aromatická bylina dosahující výšky 20-50 cm. Obvejčité až kopisťovité listy jsou celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené a na stranách řídce šedoplstnaté. Lichopřesleny jsou tvořeny z 8-12 (-24) růžových až bílých drobných květů, které postupně rozkvétají a jsou uspořádány v kulovitém nebo 4hranně zaobleném květenství. Kvete od července do září. Areál rozšíření Majoránka je pěstována v celém mírném pásu, u nás se běžně pěstuje po celém území, občas zplaňuje. Místa výskytu Majoránka zahradní dobře roste na suchých loukách, mezích, na pastvinách a polích. Nejlépe se jí daří na lehčích hlinitopísčitých půdách. Obsahové látky V droze je hlavní účinnou látkou silice (0,7-3,5 %) obsahující citral, eugenol, alfaterpineol, linalol, terpinen a sabinen. Dále obsahuje třísloviny (10 %), hořčiny, enzymy, kyselinu askorbovu atd. Použití Sbírá se nať majoránky zahradní (Herba majorani), která se využívá jako koření do polévek, omáček či bramboráků. Podporuje trávení, tlumí nadýmání a křečovité břišní bolesti, působí protizánětlivě, dezinfekčně, močopudně, potopudně a mírně uklidňuje. (30, 35, 53)

-68-

Marrubium vulgare – jablečník obecný Botanická charakteristika Jedná se o vytrvalou, 30-70 cm vysokou bylinu. Řapíkaté listy mají vstřícné postavení, vejčitého tvaru s vroubkovanými okraji a jsou zvláště na spodní straně hustě chlupaté. Bílé květy jsou uspořádány v lichopřeslenech a kvetou od července do září. Areál rozšíření Domovinou jablečníku obecného je jižní Evropa, byl zavlečen i do jiných částí světa, kde zplaněl. V ČR roste zejména v teplých oblastech. Místa výskytu Jablečník obecný má rád světlá stanoviště, roste podél cest, na rumištích, suchých pastvinách a na štěrkovitých a kamenitých místech. Preferuje půdy suché, lehké, vápnité, hlinitopísčité až písčité s bohatstvím živin. Obsahové látky Droga obsahuje hořčiny, z nichž nejdůležitější je marrubiin, 6-7 % tříslovin, dále silici, saponiny, pryskyřici, sliz, tanin, cholin, lipidy, vosk a další látky. Použití Sbírá se nať (Herba marrubii), která je zapsaná i v Českém lékopise. Jablečník se řadí mezi nejstarší léčivé rostliny, v součastnosti se však užívá málo. V lidovém léčitelství se používá k přípravě čajů či nálevů při srdečních neurózách, příznivě působí na dýchací cesty, podporuje trávení a má mírné projímavé účinky. Je složkou žlučníkových čajů. Jeho protizánětlivý účinek se využívá na špatně se hojící rány či rány hnisající. I za velkého sucha silně meduje, dává med žluté barvy, pylu málo. (18, 35, 70)

Melissa officinalis – meduňka lékařská Botanická charakteristika Jedná se o vytrvalou, 80 cm vysokou vylinu, vonící po citrónu. Listy mají vstřícné postavení, jsou řapíkaté s elipticko až vejčitou čepelí, na okraji pilovitou. Bílé, vzácně bleděmodré, růžové nebo žlutobílé květy tvoří 4-12květé lichopřeseny. Kvete od června do srpna. Areál rozšíření Planě roste ve Středozemí a v Přední Asii, v ČR je pěstována a občas zplaňuje. -69-

Obsahové látky Obsahuje především silici (list 0,05-0,3 %, nať 0,01-0,02 %), její složení závisí na původu rostliny, vzrůstu apod. Typické složky silice tvoří aldehydy citronelal (cca 39 %) a citral (30 %), alkoholy geraniol, citronelol a linalol, z terpenů ještě karyofylén. Droga dále obsahuje do 5 % tříslovin, hořčiny, sliz a flavonoidy. Použití Sbírá se list (Folium melissae), častěji však nať (Herba melissae), které se využívají v léčitelství. Má použití V potravinářském průmyslu se uplatňuje v likérnictví, při výrobě limonád a jako složka kořeninových směsí. Meduňka lékařská poskytuje hojně nektar i pyl. (18, 35, 70)

Mentha x piperita – máta peprná Botanická charakteristika Jedná se o křížence vzniklého z máty vodní (M. aquatica) a máty klasnaté (M. spicata). Máta peprná je 40-80 cm vysoká, vytrvalá bylina s nadzemními plazivými výběžky. Úzce vejčité až podlouhlé listy se zubatými okraji mají vstřícné postavení. Světle růžové až světle fialové květy tvoří husté lichopřesleny (Obr. 5, s. 85). Kvete od července do září. Areál rozšíření Původní je zřejmě v západní Evropě, v současnosti je však pěstována v mírném pásu po celém světě. V ČR je pěstována a vzácně zplaňuje. Místa výskytu Máta peprná dobře roste na teplých a slunných stanovištích, na lehčích, humózních a nevápnitých půdách s dostatkem vláhy. Obsahové látky Listy obsahují silici (1-2,5 %), jejíž hlavní složku tvoří menthol (asi 50 %), menthon (asi 10 %), menthofuran, piperiton, sabin, dále obsahuje třísloviny (5-6 %), hořčiny a flavonoidy. Použití Sbírají se listy (Folium menthae piperitae) a kvetoucí nať (Herba menthae piperitae) vždy před rozkvětem, možno i několikrát do roka. Máta peprná podporuje trávení, tlumí -70-

křeče v zažívacím ústrojí, podporuje chuť k jídlu, působí protizánětlivě a svíravě. Máta peprná má příznivý vliv na nervovou soustavu, používá se k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek a ke koupelím při kožních vyrážkách a při revmatismu. Menthol je součástí celé řady osvěžujících mastí, zubních past, ústích vod a krémů. Je součástí masážních přípravků, jelikož menthol vyvolává ve styku s pokožkou chladivý pocit. Je velmi dobrou medonosnou rostlinou. (18, 35, 70)

Mentha spicata – máta klasnatá Máta klasnatá je celosvětově nejvýznamnější pěstovanou mátou. Kultivuje se pro siličnou drogu (spearmint), nejvíce v anglosaském světě. Hlavní složkou silice je monoterpenoid karvon. Na zahrádkách se pěstuje jako aromatická rostlina. Variantou máty klasnaté je máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispa). (53)

Mentha spicata var. crispa – máta kadeřavá Máta kadeřavá je vyšlechtěná z různých druhů mát, zejména z máty klasnaté a máty dlouholisté. Listy nemají ploché čepele listů jako u ostatních druhů mát, ale jsou kadeřavé (latinské crispus = kadeřavý). Rostlina je velmi aromatická, voní po kmínu. Silice máty kadeřavé neobsahuje mentol, její hlavní složkou je karvon. (35)

Nepeta cataria – šanta kočičí Botanická charakteristika Jedná se o pronikavě vonící, vytrvalou, 30-100 cm vysokou bylinu. Listy jsou řapíkaté, trojúhelníkovitého až vejčitého tvaru s vroubkovaně pilovitými okraji. Krátce stopkaté květy jsou nahlučené v koncových lichoklasech, mají barvu bílou až nažloutlou, někdy namodralou či nafialovělou. Na středním laloku dolního pysku jsou drobné červenofialové tečky. Kvete od července do září. Areál rozšíření Původní místo výskytu je v jihozápadní Asii a v jižní Evropě odkud byla rozšířena do dalších částí světa. Dnes roste s výjimkou arktických oblastí v celé Evropě, na jihozápadní Sibiři, ve Střední Asii, v Číně, na Dálném východě, v Japonsku a druhotně i v mírném a subtropickém pásmu Severní Ameriky. V ČR roste roztroušeně v teplých oblastech.

-71-

Místa výskytu Šantu kočičí nalezneme na rumištích, podél cest, na březích potoků a v okolí lidských sídel. Preferuje tepá stanoviště a suché a výživné půdy. Obsahové látky Droga obsahuje silici (0,2-0,7 %), ve které je hodně karvakrolu, dále alkohol nepetol, stopy thymolu (má silné dezinfekční účinky, ale je i toxický) a pulegonu, potom hořčiny a třísloviny. Použití a zajímavosti Dříva se často pěstovala na zahrádkách jako léčivá rostlina ve var. citriodora s obdobným použitím jako meduňka. Sbírá se nať (Herba nepetae), která má po usušení silný aromatický zápach podobný mátě a ostrou aromatickou chuť. Nezřídka byla záměrně šířena i jako nektarodárná rostlina. Přívlastek cataria = kočičí, získal z latinského pojmenování catus = kocour, protože se po ní, zvláště po kořenech a listech, rády válejí kočky. Šanta kočičí je nápadně podobná s rody Calamintha a Clinopodium. Podobnost je i s meduňkou lékařskou, dokonce existuje varianta šanty s citrónovým pachem (var. citriodora Beck.). Identifikace šanty v drogovém materiálu je někdy velmi obtížná. (18, 35, 70)

Ocimum basilicum – bazalka vonná Botanická charakteristika Bazalka vonná je teplomilná, jednoletá, 20-40 cm vysoká bylina se vstřícně postavenými listy. Listy mají dlouhé řapíky, eliptickou až vejcovitou čepel s celokrajným až řídce zubatým okrajem. Bílé květy jsou uskupeny v chudých lichopřeslenech. Vyšlechtěny byly

kultivary

s

růžovými

či

červenými

květy

a

kadeřavými,

zelenými

až červenofialovými listy (Obr. 2, s. 84). Kvete od června do září. Areál rozšíření Bazalka vonná má původ pravděpodobně v Pření Indii, od starověku je pěstována v jižní Evropě a do střední Evropy se dostala v 16. století. V ČR roste ve volné přírodě vzácně, občas zplaňuje.

-72-

Místa výskytu Nejčastěji se bazalka vonná vyskytuje na slunných, teplých místech, kde je hlinitopísčitá půda s bohatým obsahem humusu. Obsahové látky Bazalka obsahuje především silice (až 1,5 %) s hlavní složkou methylchavikolem (estragolem) a linalolem, její skladba však kolísá podle původu rostliny. Dále obsahuje asi 5 % tříslovin, saponin, glykosidy, flavonoidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel aj. Použití Kvetoucí nať Herba basilici (Herba ocimi citrati) se využívá jako droga, která tlumí křečové bolesti, zlepšuje trávení, působí proti nadýmání a podporuje chuť k jídlu, dále působí protizánětlivě a mírně antibioticky. Jako koření se používá nať a mladé listy v čerstvém i sušeném stavu. Bazalka je jedno ze základních druhů koření v jihoevropské kuchyni, Indii a USA. Je součástí směsi Provensálského koření. V potravinářském průmyslu se používá jako přísada do rybích konzerv a parfumérii jako přísada do „růžovo-karafiátových“ kompozic. (18, 35, 70)

Origanum vulgare – dobromysl obecná Botanická charakteristika Jedná se o 25-70 cm vysokou vytrvalou bylinu. Řapíkaté listy mají vejčitý tvar s okraji celokrajnými nebo mělce vroubkovanými. Růžové až růžovofialové květy jsou nahloučené na vrcholu hlavní lodyhy a horních větví, kde tvoří krátké lichoklasy a hlávky (Obr. 4, s. 85). Kvete od června do září. Areál rozšíření Dobromysl obecná se vyskytuje po celé Evropě mimo Island a ve Skandinávii a Rusku po 65° severní šířky. Na jihu se vyskytuje po Azory, Kanárské ostrovy a severní Afriku, na východě zasahuje do Malé Asie, přes Blízký východ až do nižších poloh Himálaje, do jižní Číny a na Tchaj-wan. Místa výskytu Dobromysl obecná roste na výslunných stráních a pasekách, při okrajích listnatých lesů, na železničních náspech. Preferuje sušší hlinité, na živiny bohaté půdy, zásaditého a slabě kyselého charakteru. Dobromysl obecná je světlomilný a teplomilný druh. -73-

Obsahové látky Obsahuje především silici (0,15-0,5 %), hlavně karvakrol a thymol (droga s vyšším obsahem thymolu se považuje za cennější), dále

okolo 8 % tříslovin, hořčiny,

též flavonoidy (glykosidy luteolinu a apigeninu aj.), gumopryskyřici aj. Použití Sbírá se kvetoucí nať (Herba origami), která se odedávna používá jako univerzální léčivá droga. Droga působí silně protikřečově, podporuje trávení a při dlouhodobějším používání zlepšuje náladu a působí antidepresivně. Ve francouzské, italské a řecké kuchyni se drcená nať používá jako koření, pod názvem oregano. Oregano, jako koření, má stejné využití jako majoránka, která však má jemnější chuť i vůni. Dobromysl je také důležitá nektarodárná rostlina. (18, 24, 34, 35, 70)

Perilla frutescens – perila křovitá Botanická charakteristika Perila křovitá (Perilla frutescens) je jednoletá bylina krátkého dne. Dosahuje výšky 1-3 m a má typickou stavbu rostliny čeledi hluchavkovité. Čtyřhranná, bohatě větvená lodyha fialového zbarvení má na každé straně svislou středovou rýhu. Listy jsou křižmostojné, řapíkaté s ostře zoubkatými okraji a u některých druhů kadeřavé. Listy mají oválně vejčitý tvar a jsou až 10 cm dlouhé a až 8 cm široké. Svrchní strana listů je lysá, zelené barvy se zvrásnělým povrchem (Obr. 6, s. 86). Spodní strana listů je lehce ochlupacená, purpurově zelené až zcela purpurové barvy s vystouplou purpurovou žilnatinou. Květenstvím jsou lichopřesleny vyrůstající z úžlabí listů a na axiálních lodyhách. Listeny jsou široce vejčité, 3-5 mm dlouhé s řasinkami na okraji. Růžově zbarvené květy jsou dvoupyské. Horní pysk je členěn do tří laloků. Prostření lalok je oblý s jedním mělkým zářezem, postranní laloky jsou taky oblé a postupně se rozšiřují. Dolní pysk je tvořen jedním lalokem. Vnitřní strana pysku je osinatá s 2-4 tmavými růžovými skvrnami. Čtyři tyčinky jsou umístěné ve středu korunní trubky a semeník je rozdělen čtyřmi zářezy. Kvete od srpna do října. Obsahové látky Obsahovými látkami perilly jsou: perillaldehyd, α-pinen, karyofylen, myristicin, elemicin, β-sitosterol, apigenin, luteolin, citral, quercetin, fenylpropanoid, α-linolenová mastná kyselina, kyselina askorbová (vitamín C), β-karoten, kyselina kávová, kyselina rozmarýnová, kyselina protokatechová a další. -74-

Místa výskytu Perila je velmi přizpůsobivá rostlina. Preferuje místa s přímým až částečným slunečním zářením s mokrými až mírně suchými půdami. Roste v různých druzích půdy (hlína, písek, štěrk). Nalezneme ji na štěrko-písčitých nánosech, úrodných půdách, říčních náplavech či na suchých půdách podél potoků, při okrajích silnic a železnic. Použití Perila se v Číně a Japonsku používá jako zelenina a má široké uplatnění v tradiční čínské medicíně (rostlina zi su), kde se používá především proti kašli, zahlenění a proti astmatu. Vědecké studie potvrzují, že perila má antialergenní, antikancerogenní, antioxidační a protizánětlivé účinky. Silice působí antimikrobiálně a obsahuje větší množství esenciální mastné kyseliny α-linolenové. Mastné kyseliny ω-3 působí na hladiny lipidů v krvi – snižují koncentraci cholesterolu a triacylglycerolů. Perila má citrónově nasládlou chuť. V kuchyni se dá použít místo bazalky, přidává se k rybím pokrmům a pokrmům z mas. Červené listy perily dodávají barvu konzervovaným potravinám a při konzervování se využívá i antibakteriálních a antioxidačních účinků. (13, 23, 27, 59)

Rosmarinus officinalis – rozmarýna lékařská Botanická charakteristika Rozmarýna lékařská je stálezelený, výrazně vonící polokeř, vysoký až 2 m. Stonky ve vrchní části dřevnatějí a mají šedavou kůrou. Úzce čárkovité listy jsou přisedlé, vstřícného postavení a na spodní straně jsou šedě plstnaté. V domovině kvete modře až fialově od ledna do listopadu (Obr. 7, s. 86). V ČR od března do května. Areál rozšíření Rozmarýna lékařská je původním druhem ve Středomoří, kde roste na suchých místech v blízkosti mořského pobřeží. Ze Středomoří se rozšířila do Řecka, severní Afriky a jako koření do celého světa. V ČR je často pěstována, ale nezplaňuje, protože nepřežívá tuhé a vlhké zimy. Místa výskytu Rozmarýna lékařská dobře roste na vápnitých suchých půdách při slané spršce od moře. V ČR ji můžeme pěstovat v kořenáči jako pokojovou rostlinu, která se může dát přes léto ven. -75-

Obsahové látky Listy obsahují 1-2 % silice (verbenon, borneol, cineol, kafr, limonen aj.), flavonoidy (luteolin, apigenin, diosmetin aj.), diterpenové hořčiny (pikrosalvin, rosmanol, rosmadial aj.), kyselinu ursulovou, oleanovou, kávovou, chlorgenovou a rozmarýnovou (0,2-0,3 %), třísloviny (až 8 %) a další látky. Použití Sbírá se list (Folium rosmarini). Používá se v léčitelství na zlepšení trávení, snížení pocitu únavy a uklidnění, ke zvýšení nízkého tlaku, zlepšení krevního oběhu a působí i dezinfekčně.

Rozmarýna

lékařská

zvyšuje

prokrvení

malé

pánve,

a

proto

je kontraindikována v těhotenství. Dále se rozmarýna lékařská používá jako koření (je součástí Provensálského koření) a rozmarýnové silice se používají do aromalamp. V kosmetickém průmyslu a parfumérii se používá rozmarýnový olej. (18, 35, 70)

Saliva officinalis – šalvěj lékařská Botanická charakteristika Šalvěj lékařská je vytrvalý, 20-70 cm vysoký, silně aromatický polokeř. Listy mají vstřícné postavení, jsou řapíkaté s podlouhlou až eliptickou čepelí s jemně vroubkovaným okrajem. Světle fialové, někdy i bílé květy tvoří 4-10květé lichopřesleny (Obr. 8, s. 87). Kvete od května do července. Areál výskytu Šalvěj lékařská je původním druhem v jižní Evropě a v Malé Asii. Už ve starověkém Římě patřila k léčivým rostlinám. Do ČR se dostala v 9. století, kdy byla pěstována v klášterních zahradách jako léčivka. Místa výskytu Roste na teplých slunných místech a půdách s bohatým obsahem vápníku, dusíku a živin. Obsahové látky Obsahuje zejména silici (1,5-2,5 %), která obsahuje thujon (je toxický), salviol, cineol, kafr a borneol. Dále obsahuje třísloviny (8 %), organické kyseliny, saponiny, hořčiny aj. Byly také izolovány látky s fungicidním účinkem a látky podobné estrogenním hormonům.

-76-

Použití Usušená nať i list jsou lékopisnou drogou. Používá se pro protizánětlivé účinky, zamezování průjmům a omezování pocení. Jako koření se používají čerstvé nebo sušené listy, které chutnají trpce a lehce nahořkle a hodí se hlavně k vepřovému a telecímu masu. (18, 24, 35, 70)

Saliva sclarea – šalvěj muškátová Botanická charakteristika Šalvěj muškátová je dvouletá až vytrvalá bylina dosahující výšky 30-140 cm. Chlupaté listy jsou vejčité s řapíky. Krátce stopkaté květy tvoří 4-6květé lichopřesleny, listeny jsou velké s růžovou, modrou či fialovou barvou. Koruna má barvu růžovou, fialovou nebo šedavě bílou. Kvete od června do července. Areál rozšíření Je původním druhem ve Středozemí, na Krymu, na Kavkaze, ve střední Asii, v Íránu a Afghánistánu. V ČR se občas pěstuje. Použití Šalvěj muškátová má vysoký obsah aromatických látek, a proto se používá především ve voňavkářském a potravinářském průmyslu k aromatizaci některých výrobků (např. k aromatizaci umělých muškátových vín). (18, 35)

Satureja hortensis – saturejka zahradní Botanická charakteristika: Saturejka zahradní je jednoletá až dvouletá bylina, vysoká 10-60 cm. Téměř přisedlé listy jsou čárkovitě kopinaté, celokrajné, zašpičatělé, na bázi se zužující s okraji brvitými. Květy jsou světle fialové, růžové nebo bílé, v ústí často červeně tečkované a tvoří 2-5květé lichopřesleny. Kveta od července do října. Areál rozšíření Saturejka zahradní je původem z východního Středomoří a jihozápadní Asie. V ČR se často pěstuje a občas zplaňuje.

-77-

Obsahové látky Nať obsahuje hlavně silici (0,3-4 %), která se často izoluje – Oleum saturejae. Její hlavní složkou je karvakrol (30 %), cymol (asi 20 %), tujón, cineolem aj. V droze taky je poměrně dost tříslovin (4-9 %), dále sliz, pryskyřice a minerální látky. Použití Sbírá se kvetoucí nať (Herba satureiae hortensis), která se využívá

léčitelství.

V potravinářském průmyslu se používá jako koření a pěstuje se tzv. saturejka „zimná“ – vytrvalá bylina (S. montana L.), která má bílé květy a větší listy a pochází z oblasti francouzských a italských Alp. Další druhy rodu Satureja jsou endemity Kanárských ostrovů, Makronésie a Madeiry. (18, 24, 35)

Thymus pulegioides – mateřídouška vejčitá Botanická charakteristika Jedná se o vytrvalý, nízký keřík. Poléhavé stonky jsou chlupaté jen na hranách, případně jen na dvou protilehlých plochách a jsou vždy zakončeny květenstvím. Krátce řapíkaté listy mají vejčitý či eliptický tvar. Růžové, bělavé až bílé květy tvoří válcovitý až kulovitý lichoklas. Kvete od července do října. Jsou známy dva poddruhy: mateřídouška vejčitá pravá (subsp. pulegioides) a mateřídouška vejčitá kraňská (subsp. carniolicus (Borbás) P. Schmidt). Areál rozšíření Mateřídouška vejčitá je nejhojnější druh mateřídoušky v ČR. Roste od nížin až do podhorských oblastí. Místa výskytu Roste na loukách, pastvinách a mezích, při okrajích lesů a cest, na travnatých a kamenitých svazích, v lomech. Preferuje půdy málo humózní, s chudším obsahem živin, silně kyselého až zásaditého charakteru. Obsahové látky Obsahuje zejména silici (až 0,6 %), jejíž součástí je thymolu, cymolu, linalolu, karvakrolu a dalšími monoterpenoidy, dále kyselinu ursolovou, hořčinu serpyllin, třísloviny (asi 7 %), flavony a fytoncidy.

-78-

Použití Sbírá se nať (Herba serpylli), která se využívá v lidovém léčitelství. Thymol má silné antiseptické účinky, karvakrol má účinky podobné, je však poněkud toxičtější. Třísloviny napomáhají uvolňování hlenu, mírní kašel, zabraňují tvorbě plynů, uvolňují křeče, působí proti průjmům a zevně vyvolávají překrvení kůže. Nejvíce účinných látek mají rostliny rostoucí na slunných a níže položených stanovištích. Upozornění Některé složky silice jsou mírně toxické, a proto se nedoporučuje mateřídoušku používat dlouhodobě nebo ve vysokých koncentracích! Při předávkování může dojít k otravě projevující se omámením a podrážděním ledvin, při dlouhodobém podávání může dojít k poškození sliznic. (18, 34, 35, 70)

Thymus vulgaris – mateřídouška tymián, tymián obecný Botanická charakteristika Mateřídouška tymián, neboli tymián obecný je vytrvalý polokeř vysoký až 30 cm. Listy mají vstřícné postavení, eliptický až čárkovitý tvar s podvinutými okraji. Rub listů je hustě plstnatě chlupatý. Fialové až růžové květy jsou uspořádány po 3-6 do klasovitého květenství. Kvete od května do října. Areál rozšíření Původní je tymián ve Středomoří, odtud se rozšířil do střední a východní Evropy. Místa výskytu Tymián roste na skalnatých svazích a stepních loukách, preferuje slunná a sušší stanoviště s lehčí půdou. V zimě je třeba tymián chránit před mrazy. Obsahové látky Hlavní obsahovou složkou je silice (0,75-6,3 %), s význačným obsahem zvláště thymolu a karvakrolu (20-60 %), méně cymolu, borneolu, geraniolu, linalolu, borynl- resp. linalylacetátu, thymolmetyléter a pinenu. Droga dále obsahuji třísloviny (10 %), saponiny, flavonové glykosidy a hořčiny. Kvalitativní i kvantitativní složení obsahových látek závisí na původu rostliny.

-79-

Použití Sbírá se nať (Herba thymi), která je lékopisnou surovinou uvedenou v Českém lékopisu. Tymián působí proti poruchám trávení, mírní kašel a obecně působí protizánětlivě. Antiseptické účinky tymiánu jsou jedny z nejsilnějších z rostlinných drog. Tymián je účinný proti plísním, bakteriím, střevním prvokům a parazitům. V kuchyni se používají sušené větévky s listy, nebo odrhnuté listy tymiánu jako koření a přidává se i do léčivých čajů. V kosmetickém průmyslu se využívá v ústní kosmetice. Upozornění Thymol,

který

je

hlavní

složkou

tymiánové

silice,

je

při

vnitřním

užití

už při terapeutických dávkách toxický. Poškozuje štítnou žlázu, vyvolává nevolnost a tlumí dýchací centrum. Při užívání tymiánové drogy (nať, list) v terapeutických dávkách se toxických účinků nemusíme obávat. (35, 70)

-80-

Příloha 2: Strukturní vzorce vybraných obsahových látek luteolin

eugenol

apigenin

thujon

karvakrol

mentol

thymol

menton

(63, 64)

-81-

Příloha 3: Seznam rostlin pěstovaných v Centrum léčivých rostlin Centrum léčivých rostlin na Kraví hoře je specializované pracoviště Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, které vydává seznam zde pěstovaných léčivých rostlin. V INDEX SEMINUM 2007 – 2008 lze najít z čeledi Lamiaceae tyto druhy: (42) INDEX SEMINUM E PLANTIS IN PHARMACOPEA Lavandula angustifolia Miller

Levandule lékařská

Marrubium vulgare L.

Jablečník obecný

Melissa officinals L.

Meduňka lékařská

Mentha x piperita L.

Máta peprná

Salvia officinalis L.

Šalvěj lékařská

Thymus vulgaris L.

Tymián obecný

INDEX SEMINUM E PLANTIS SPONTANENSIS ET CULTIS Ballota nigra L.

Majorana

Betonica officinalis L.

MARCELKA

Hyssopus canescens Nym.

Marrubium candidissimum L.

Hyssopus officinalis L.

Marrubium libanoticum L.

Hyssopus officinalis L. var. alba

Marrubium thessalum Boiss. et Heldr.

Hyssopus officinalis L. var.

Marrubium vulgare L.

aristatus

Monarda didyma L.

Hyssopus officinalis L. var. rosea

Monarda menthaifolia L.

Lamium album L.

Nepeta cataria L.

Lavandula angustifolia Miller

Nepeta cataria var. citriodora

Lavandula angustifolia Miller

Nepeta grandiflora Bieb.

NANA ALBA

Nepeta mussinii Spreng. et Hen.

Lavandula latifolia L.

Ocimum basilicum L.

Leonotis leonurus R. Br.

CINAMONETTE

Leonurus cardiaca L.

Ocimum basilicum L. LITRA

Leonurus sibiricus L.

Ocimum sanctum L.

Leonurus turkestanicus V. Krencl

Origanum vulgare L.

et Kuprian

Origanum vulgare L. var. Nana

-82-

hortensis

Moench

Perilla frutescens (L.) Britt.

Satureja montana L. var. kitaibelii

Prunella grandiflora (L.) Scholler

(Wierzb.) P. W. Ball

Prunella vulgaris L.

Satureja spicigera L.

Pulegium vulgare Miller

Scutellaria altissima L.

Salvia aethiopis L.

Scutellaria baicalensis Georgii

Salvia argentea L.

Stachys annua L.

Salvia glutinosa L.

Stachys byzantina C. Koch

Salvia lavandulifolia ssp.

Stachys germanica L.

lavandulifolia Vahl

Stachys recta L.

Salvia officinalis L.

Teucrium chamaedrys L.

Salvia officinalis L. fl. alba

Teucrium marum L.

Salvia officinalis L. fl. Rosea

Teucrium montanum L.

Salvia nemorosa L.

Teucrium scorodonia L.

Salvia pratensis L.

Thymus dzevanovskyi Klok et Shost.

Salvia sclarea L.

Thymus montanus W. et K.

Salvia tesquicola Klok. et Pobed.

Thymus serpyllum L.

Salvia transsylvanica Schur.

Thymus sibthorpii Benth.

Satureja hortensis L. PIKANTA

Thymus vulgaris L.

Satureja montana L.

-83-

Příloha 4: Obrazová příloha

Obr. 2: Bazalka pravá (Ocimum basilicum) (70)

Obr. 3: Detail květu hluchavky bílé (Lamium album) (3)

-84-

Obr. 4: Dobromysl obecná (Origanum vulgare) (70)

Obr. 5: Máta peprná (Mentha piperata) (70)

-85-

Obr. 6: Perila křovitá (Perilla frutescens) (23)

Obr. 7: Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) (70)

-86-

Obr. 8: Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) (70)

Obr. 9: Yzop lékařský (Hyssopus officinalis) (70)

-87-