Energeticky efektivní budovy 2015 sympozium Společnosti pro techniku prostředí 15. října 2015, Buštěhrad
VYUŽITÍ PARTICIPATIVNÍHO PLÁNOVÁNÍ NA ÚROVNI BUDOV: PILOTNÍ STUDIE BUŠTĚHRAD Tomáš Vácha1), Martina Bacúrová1), Jan Růžička2), Štěpán Mančík2) 1)
Monitorování, diagnostika a inteligentní řízení budov, UCEEB, ČVUT, Buštěhrad 2) Katedra konstrukcí pozemních staveb, Fakulta stavební, ČVUT, Praha 6
ANOTACE Článek pojednává o pilotním nasazení metodiky pro aktivní zapojení uživatelů budov do procesu plánování stavebního projektu. Pilotní ověření proběhlo v rámci projektu zaměřujícího se na navýšení kapacit ZŠ Oty Pavla v Buštěhradě. Proběhla analýza zainteresovaných stran, byla vytvořena komunikační strategie a pro vybrané skupiny zainteresovaných stran byly uplatněny metody participativního plánování. Analýza potřeb uživatelů budovy byla realizována prostřednictvím dotazníků, individuálních rozhovorů a ohniskové skupiny. Pro zapojení žáků školy jsme vytvořili návrhy kreativních aktivit. Data byla kvantitativně i kvalitativně zpracována. Zapojení metodiky pomohlo k identifikaci klíčových podnětů, které se následně odrazily i v technicko-ideovém plánu projektu. Na základě pilotní studie byl prokázán přínos metodiky pro daný typ stavebního projektu. Pilotní studie pomohla odhalit některé nedostatky metodiky a prostor pro další zlepšení.
SUMMARY This article is an overview of pilot implementation of methodology for building users´ active involvement in planning process. Our research was part of a project which aims to increase building capacities of Ota Pavel´s Primary School in Buštěhrad. Stakeholder analysis was performed and communication strategy was developed based on this analysis. Methods of participative planning were applied on certain groups of stakeholders. For a need analysis of building users, questionnaires, individual interviews and focus groups were used. Various creative methods were used to increase engagement of pupils. Data were quantitatively and qualitatively processed. The methodology enables to identify new areas of possible improvement that can be later taken into account in architects´ proposals. Due to this pilot study we can conclude that the methodology has a capacity to bring new, useful data and that professional are able to implement them into the final project. The study also points out several imperfections that can be improved in the future.
ÚVOD Kritika současné situace Jedním z hlavních popudů pro vytvoření metodiky bylo kritické zhodnocení stavebních a investičních projektů realizovaných v nedávné době ve školách a veřejných budovách. Zde se uplatnily zejména praktické zkušenosti stavebních inženýrů, kteří stáli za vznikem metodiky. Na základě zhodnocení současné situace byly identifikovány problémy a nedostatky projektů, na které jsme se rozhodli reagovat. Společným jmenovatelem problémů je zanedbávání přípravné fáze projektů. Změny se často plánují bez pochopení stávajícího stavu budovy a potřeb jejích uživatelů. Používají se generická řešení plánovaná „od stolu“. Cílem projektu je pak často proinvestování všech dostupných prostředků v čas a nikoli, jak by bylo třeba, řešení specifických problémů budovy či zvýšení její kvality. Tento stav je z části způsoben tím, že příjemci finanční podpory mají 15
často velmi málo času na proinvestování dotace – s přípravou fází se zde téměř nepočítá. V projektech je také často zanedbávána komunikace s uživateli budovy a zainteresovanými stranami obecně. Zainteresované strany tak nejen že nemají možnost se k projektu vyjádřit ve fázi přípravy projektu, ale nemají ani dostatek informací o jeho průběhu. Projekt často způsobí dočasné omezení provozu budovy. Nedostatek informací může vést k odporu zainteresovaných stran vůči projektu a jeho výsledku. Projekty tak často končí situací, kdy došlo k proinvestování všech prostředků, aniž by byly odstraněny všechny problémy na úrovni budovy a aniž by byla naplněna očekávání uživatelů a zohledněny jejich preference. Uživatelé budovy jsou nespokojení a informují správu budovy o problémech, které jsou již ale těžko řešitelné, neboť další větší projekt bude možno realizovat až za několik let. Mezioborová spolupráce Metodika staví na úzké spolupráci stavebních inženýrů a psychologů. V rámci Univerzitního centra energeticky efektivních budov působí i další specialisté na problematiku budov, kteří mohou základní analýzu doplnit o další data. Tato spolupráce umožňuje komplexní posouzení budovy, urychluje návrh opatření a je základem pro systémový přístup k budově. Systémový přístup k budově Na budovu nahlížíme jako na systém, který se skládá z navzájem propojených celků, je ve vzájemné interakci s vnějším prostředím a s lidmi, a který plní určité funkce. Cílem metodiky je zhodnotit systém jako celek, včetně interakcí mezi jeho jednotlivými složkami. Necitlivá změna zaměřená na jednu oblast (zateplení budovy) může způsobit problémy v oblasti jiné (ventilace budovy). I u zdánlivě jednoduchých projektů zaměřených na změnu v jedné oblasti budovy je třeba zhodnotit dopad této změny na ostatní subsystémy budovy. Důraz na funkci budovy a potřeby uživatelů Budova jako celek má plnit určité funkce. Uživatelé budovy využívají budovu k celé řadě činností. Tyto činnosti mohou mít specifické nároky na dispozice budovy, kvalitu vnitřního prostředí a inventář budovy. Je tedy klíčové zjistit, jaké činnosti by měla budova umožnovat a kde jsou v současné době funkční nedostatky vzhledem k potřebám uživatelů budovy.
TEORIE Metodika staví na teoretických základech z oblasti psychologie, urbanizmu, architektury a managementu budov. Základním teoretickým pilířem naší metodiky je koncept participativního plánování. Jedná se o aktivní zapojování zainteresovaných stran (lidí ovlivňujících projekt nebo ovlivněných projektem) do procesu plánovaní, rozhodování a v některých případech i realizace samotného projektu. Tomuto tématu se v posledních 40 letech věnuje výrazná pozornost, avšak ve většině případů se jedná o urbanistické projekty zaměřené na komunitní plánování veřejného prostoru. V rámci naši metodiky se snažíme o přenesení tohoto přístupu na úroveň konkrétní budovy. Participaci pak chápeme spíše jako zapojení uživatelů budovy. Zapojit uživatele budovy můžeme ve třech fázích projektu[1]: FÁZE
Přípravná fáze
Realizační fáze
Po-realizační fáze
ZAPOJENÍ UŽIVATELE
zjišťovaní potřeb a preferencí uživatelů
aktivní komunikace s uživateli v průběhu projektu
zhodnocení provedených změn, optimalizace výsledku
16
Přínos zapojování uživatelů budov potvrzují výsledky průzkumu mezi profesionály z oblasti architektury a stavebního průmyslu, který byl realizován ve Švédsku. Účastníci ohniskových skupin jako hlavní přínos označili přinesení nových úhlů pohledu na problematiku konkrétní budovy. Zapojení uživatelů má pozitivní vliv na tři oblasti [1]: zkvalitnění samotného projektu (vykonané změny reagují na skutečné potřeby), vytvoření trvalejšího a lepšího vztahu mezi klientem a poskytovatelem služby (pomoci pravidelné komunikace a projeveného zájmu), vytvoření cenných materiálu pro budoucí rozvoj. Pro zapojení uživatelů budovy do plánované změny můžeme využít nejrůznější nástroje, které lze rozdělit do třech kategorií: pasivní (jednosměrná komunikace), aktivní (komunikace má formu dialogu) a interaktivní (využití ICT technologií). Jako příklady aktivních a interaktivních metod, které je vhodné použít jak v urbanismu, tak při participativním plánování na úrovni budovy, uvádíme: Open Space, Den otevřených dveří, Ohnisková Skupina, Pocitová mapa, Minecraft Block by Block, Virtual Urban Space (VUS) [2], [4]. Je nutno zmínit, že zapojování uživatelů do projektu sebou nese i jistá úskalí. V případě nesprávné nebo nedostatečné komunikace se může naše úsilí obrátit proti nám, může dojít např. k vytvoření nerealistických očekávání, k rozporu protichůdných potřeb a preferencí nebo k nereprezentativnosti získaných názorů. Náročným úkolem bývá také vytvoření porozumění mezi „jazyky” stavebních profesionálů a uživatelů budov a také přemostění jejich znalostí [1], [3]. Potkat se můžeme i se situací, kde se z myšlenky zapojení uživatelů stane pouhá formalita, a názory lidí se v žádné formě nepromítnou do finálního výsledku. Vede to k nelibosti a k odporu lidí vůči danému projektu i vůči obdobným projektům v budoucnosti [1]. S participativním plánovaním úzce souvisí koncept „psychologického vlastnictví”. Jedná se o stav, kdy pociťujeme zážitek „je to moje” vůči cíli našeho vlastnictví. Cílem může byt hmotná i nehmotná věc. V případě zavádění naši metodiky se snažíme o to, aby uživatelé budovy vnímali změny, které vyplývají ze stavitelského projektu, jako „jejich změny”. Psychologické vlastnictví se odrazí i na vztahu, který k cílovému objektu máme. V našem případě se pomocí vytvoření pocitu „moje budova” a „moje změna” zlepší i celkový vztah k budově a identifikace s projektem. Pocit vlastnictví je budován a posilován právě zapojováním uživatelů do procesu plánováni změn a do rozhodovacích procesů [6].
METODOLOGIE Pilotní nasazení metodiky proběhlo v rámci projektu: „Navýšení kapacit ZŠ a MŠ Oty Pavla Buštěhrad”. Důvodem navýšení kapacit školy byla nastupující demografická vlna. Mělo dojít k navýšení kapacity učeben, společenských prostor školy a také školní jídelny. Projekt byl realizován za finanční podpory ministerstva financí a jeho zadavatel bylo Město Buštěhrad. Tato základní zakázka byla postupně prostřednictvím participativního plánování doplněna. První fáze projektu v rámci které jsme nasadili metody participativního plánování probíhala od 1.4.2015 do 31.7.2015. V rámci projektu došlo také ke komplexnímu zhodnocení budovy po technické a provozní stránce. Předmětem tohoto příspěvku je však pouze nasazení participativního plánování. Metody zhodnocení technického stavu budovy a interakcí jejích subsystému ponecháme stranou.
17
V úvodu projektu jsme provedli analýzu zainteresovaných stran (ZS) a navrhli komunikační strategii pro jednotlivé z nich. Ze ZS jsme vybrali dvě skupiny: a) cílové skupiny pro aktivní participaci, b) ostatní ZS zahrnuté do komunikační strategie. Ostatní ZS jsme informovali prostřednictvím webu města a školy, prostřednictvím informační vývěsky města a v případě občanů bydlících v blízkosti školy také formou informačních letáků. Širší veřejnost měla možnost vyjádřit se k projektu či požádat doplňující informace prostřednictvím emailové adresy. Do aktivní participace byly zapojeny následující cílové skupiny: pedagogický sbor (N = 18), personál školní jídelny (N = 2), žáci školy (N = 194), rodiče žáků (N=76). U cílových skupin jsme zjišťovali jejich potřeby a preference vztahující se ke škole a školní budově a také jsme cílili na podporu přijetí projektu těmito skupinami. Pro analýzu potřeb a preferencí jsme použili kombinaci kvalitativních a kvantitativních metod. Kvalitativní metody umožňují zachytit široké spektrum potřeb, preferencí, nápadů a klíčových témat. Kvantitativní metody umožňují snazší srovnání před a po realizací projektu, také pro srovnání s jinými budovami stejného typu. S pedagogy jsme realizovali ohniskovou skupinu - řízenou diskusi, ze které byl pořízen audiozáznam. Tematické okruhy ohniskové skupiny byly následující: 1. Prostory pro výuku, práci s dětmi a setkávání s rodiči. 2. Kvalita vnitřního prostředí ve škole, 3. Vizuální dojem školy a edukativní prvky, 4. Zázemí pro pedagogy, zaměstnance, žáky, 5. Jídelna školy, 6. Zahrada školy, 7. Bezpečnost ve škole, 8. Doplnění. S personálem jídelny proběhlo interview zaměřené na současnou situaci jídelny a potřeby personálu. Pro děti i jejich rodiče jsme vytvořili dotazníky kombinující otevřené (kvalitativní) a uzavřené otázky (kvantitativní) otázky. Rodiče odpovídali online, děti formou papír-tužka. U dětí byly otázky rozděleny do třech tematických okruhů: 1. Škola zvenčí, 2. Škola uvnitř 3. Zahrada školy. Zjišťovali jsme, co se dětem líbí, co se jim nelíbí, co a jak by se mělo změnit a co jim ve škole schází. Online dotazník pro rodiče obsahoval tyto tematické okruhy: 1. Škola zvenčí, 2. Škola uvnitř 3. Zahrada školy, 4. Volnočasové aktivity, 5. Bezpečnost, dopravní obslužnost školy a přístup do školy, 6. Využívání zahrady a prostor školy po vyučování. Zjišťovali jsme také, jak rodiče vnímají spokojenost žáků se školou (co doma chválí a na co si stěžují). Výše zmíněné metody jsme provázali s informační strategií. Před ohniskovou skupinou jsme tedy prezentovali všem učitelům záměr projektu a také vizuální příklady řešení přístavby škol z domova i ze světa. Učitelé se měli možnost reagovat na jednotlivé ukázky budov vyjádřit své preference (užití materiálů, koncepční řešení…). Rodičům byla spolu s odkazem na dotazník zaslána informační grafika. Dětem byl projekt představen třídními učiteli. Abychom podpořili zapojení žáků do projektu, vytvořili jsme pro pedagogy seznam kreativních aktivit. Téma aktivit bylo: “Základní Škola v Buštěhradě za dva roky, aneb kdybych byl architektem já”. Způsob zpracování zadaného tématu závisel na konkrétním předmětu (kreslení, esej, diskuse v cizím jazyce apod.)
VÝSLEDKY Účelem pilotní studie bylo ověřit možnosti využití metodiky v praxi a odhalit případné nedostatky a prostor pro zlepšení.
18
Ověření využitelnosti metodiky v praxi V této části jsme hodnotili, jaké informace pomohla metodika získat a do jaké míry se podařilo informace zapracovat do výsledného ideově-technického konceptu. Uvádíme kategorie informací, které byly získány pomocí metodiky a příklady zjištění. Kategorie získaných informací: Identifikace neuspokojených potřeb. Př.: Učitelé často nemají ani vlastní kabinet, nemají si kdy odpočinout: „Odpočívárna, kde by fakt legálně bylo lehátko a člověk by si mohl 20 minut lehnout do klidu.” (učitelka). Technicko-provozní problémy. Př.: Chybějící přemostění staré a nové budovy a chybějící zabezpečený centrální vchod do budovy. Hodnocení subjektivně vnímané kvality vnitřního prostředí. Př.: Třídy na jižní straně budovy se zahřívají, je problém je vyvětrat a učitelé volají po stínění. Preference uživatelů budovy. Př.: Žáci, učitelé i rodiče preferují moderní řešení využívající přírodní materiály. Specifikace požadavků na jednotlivé prostory. Př.: Specifikace dispozic a inventáře specializovaných učeben. Zpracování a prezentace výsledků: Na základě zpracovaných výsledků jednotlivých metod jsme identifikovali problémové oblasti, preference a potřeby cílových skupin. Vytvořili jsme přehled našich zjištění doplněný o doporučení a zdůraznění klíčových kritérií, která by měl projekt naplnit. Tento výstup obsahoval ukázky odpovědí v přímé řeči pro zvýšení jeho autentičnosti. Zpracovaný výstup jsme prezentovali zástupcům ateliérů, které jsme oslovili v rámci soutěže o nejlepší architektonický koncept řešení školy. Součástí zadání byla námi vytvořená doporučení a kritéria. Výstup jsme prezentovali na společném setkání s architekty, kde byl prostor pro diskusi a případné dotazy. Návrhy konceptů hodnotila komise složená z odborníků a ze zástupců školy a města. Vybraný koncept jasně odkazuje na námi identifikované oblasti a nabízí řešení pro většinu z nich. Díky metodice byl původní projektový záměr výrazně upraven – nejednalo se tedy pouze kosmetické změny. Ukazuje se, že metodika je využitelná v praxi a má reálné dopady na výslednou podobu projektu. Koncept navíc zohledňuje další plány rozvoje školy i situaci po odeznění populační vlny. Další rozpracování konceptu bude probíhat opět v úzké spolupráci s cílovými skupinami, aby byl výsledek co neblíže jejich představám. Po skončení projektu ověříme spokojenost uživatelů s výsledkem a také s metodikou samotnou. Doporučení pro optimalizaci metodiky V rámci analýzy výsledku jsme zjistili, že kvantitativně formulované otázky přinášejí relativně malou výpovědní hodnotu. Do budoucna doporučujeme používaní převážně kvalitativních otázek a více se zaměřit na analýzu četnosti výskytu jednotlivých fenoménů. Je také třeba více propracovat metodu nastavení indikátorů úspěšnosti projektu, která by kombinovala objektivní měření a subjektivní hodnocení založené nejen na kvantitativních otázkách, ale i na hodnocení četnosti kvalitativních fenoménů. Do budoucnosti bychom doporučovali rozšíření procesu mapování potřeb o zjišťování priorit. Prioritizace by ulehčila rozhodování při proinvestování limitované finanční podpory. 19
Uživatelé v několika případech spontánně navrhli způsob řešení některých problémů na úrovni budovy, který se po zpracování odborníky dostal do výsledného technicko-ideového konceptu. Do budoucna doporučujeme více se zaměřit na interaktivní metody práce s cílovými skupinami, které by nabídly více prostoru pro návrhy vlastních řešení a v další fázi také optimalizaci architektonického konceptu.
ZÁVĚR V rámci naší pilotní studie jsme ověřili možnosti nasazení metody participativního plánování do projektu na úrovni jedné budovy, v našem případě budovy základní školy. V rámci studie byly vedle participativních metod nasazeny také metody objektivního zhodnocení budovy. Dlouhodobým cílem je vytvoření metodiky pro komplexní přístup k budovám, umožňující přijmout opatření na základě kvalitní analýzy současného stavu. Navrhli jsme způsob zapojení zainteresovaných stran, vytvořili komunikační strategii a identifikovali klíčové skupiny pro aktivní participaci. U cílových skupin (žáci, jejich rodiče, pedagogové a personál školy) jsme analyzovali jejich potřeby a preference s ohledem na školní budovu. Pro analýzu jsme použili kombinaci kvalitativních a kvantitativních metod. Na základě analýzy jsme vytvořili doporučující výstup pro architekty, který byl úspěšně zapracován do technickoideového plánu projektu. Ukazuje se tedy, že metody participativního plánování mohou přinést užitečné informace, které jsou architekti schopní zohlednit v projektu. V rámci pilotní studie jsme identifikovali některé nedostatky a příležitosti pro zlepšení, které použijeme pro optimalizaci metodiky. Závěrem bychom chtěli poděkovat Městu Buštěhrad vedení školy ZŠ Oty Pavla Buštěhrad za důvěru a aktivní spolupráci v průběhu projektu.
LITERATURA [1] ERIKSSON, J., GLAD, W., JOHANSSON, M. User involvement in Swedish residential building projects : a stakeholder perspective. Journal of Housing and the Built Environment, 30 (2): 313–329, 2015. [2] STAUSKIS, G. Development of methods and practices of virtual reality as a tool for participatory urban planning : a case study of Vilnius City as an example for improving environmental , social and energy sustainability. Stauskis Energy, Sustainability and Society, 4 (7): 1–13, 2014 [3] NILSSON, B., PETERSON, B., HOLDEN, G., & ECKERT, C. Design Med Omtanke: Participation and sustainability in the design of public sector buildings. Design Studies, 32(3): 235–254, 2011 [4] Masarykova Univerzita, centrum občánského vzdělávaní. Stránka: Participativní metody, práce s veřejnosti. Aktualizovano: 9.4.2014. Dostupné z:
[5] DOLEŽAL J., MÁCHAL P., LACKO B. a kol. Projektový management podle IMPA. Grada Publishing, 2012 [6] PIERCE J.L., KOSTOVA T., DIRKS K.T. The state of psychological ownership: Integrating and extending a century of research. Review of general psychology, 2002
20
