VÝTVARNÁ A ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ NA NÁVRH POMNÍKU II.ODBOJI A ÚPRAVY OKOLÍ NA KLÁROVĚ V PRAZE II.KOLO
Památník Druhého odboje v Praze na Klárově (II. kolo) Akad.soch. Vojtěch Míča Mgr.A.Luděk Míšek - konzultace a technická spolupráce motto – Není obětí beze jmen, vrahů nemajících jména. Není ani bezejmenných hrdinů.
Idea památníku (reakce na připomínky komise) Pro mne základní premisa při uvažování o tomto tématu a případném objektu, je o vzájemném vztahu jednotlivce a doby, ve které žije. To vše z pohledu současného, poučeného pozorovatele. Jednoduše řečeno, bych byl rád, kdyby tento objekt “pouze” necelebroval a neilustroval padesát let staré činy. Právě absurditu, že považujeme takto staré “dějiny” za tak vzdálené, že se nás už zdánlivě jinak než jako historie nedotýkají, bych rád považoval za jakýsi základ a počátek uvažování o tomto objektu. Iniciačním momentem je tedy divák, který v “tuto chvíli” přistupuje k pomníku . A teprve položení přímé otázky typu ; Dokázal bys to také? Co kdyby ses musel teď rozhodnout, jak se rozhodneš?; by mělo být tím podstatným vzdáním úcty těm, kteří si to zasluhují. Nevzdáváme úctu bitvám a historickým datům, ale konkrétním lidem, kteří se v určité chvíli a situaci zachovali tak, že jejim činům nyní chceme stavět pomníky. Někde jsem nedávno četl článek o potřebě a nepotřebě hrdinů v naší době a zvláště v naší společnosti. O tom, že lidi, kteří se chovali statečně a hrdinsky, nedokážeme ocenit a o pseudohrdinech naší doby. Tady není řeč o nějakém pseudonacionalismu, který se v současnosti občas tak nadšeně pěstuje, ale o ztotožnění se se základními humanistickými ideály, pro které stojí za to položit život. První republika i přes naši její jistou idealizaci tyto hrdiny vyprodukovala, hrdiny ochotné položit za ní a za její ideály svůj život. Objekt bunkru zde tedy není ani tak symbolem obrany, ale spíše symbolem zahanbení, zrady, vzdoru těch, kteří se po mobilizaci vraceli domů od hranic, těch, kteří si tu otázku “Jak se zachovám?” už museli položit a posléze i zodpovědět. Proto tam jsou ta jména, bez kterých, nebo jejich alternativ by zde zbyl pouze výtvarný objekt abstrahovaného bunkru vzor 37. Demoralizace a zklamání po Mnichovu muselo být strašné (proto do současnosti i stále citlivé a svým způsobem i nepřenosné – viz rok 1968, viz současné diskuse počínaje
sudetskými Němci a konče současnou diskusí o stylu vstupu do Evropské unie). Centrální objekt Popis- Centrální objekt vzor 37, je “izolovaný od země”, zdánlivě levituje na vrstvě skla- jakýsi křehký piedestal - nad zemí ho ale drží ocelová konstrukce, která je patrná pouze z bližšího pohledu. Objekt je abstrahovaný, významově, ale i fyzicky vysazen na piedestal. Proto jsem jako základní materiál zvolil leštěný diorit (případně žulu). Jediným detailem fyzicky, alei významově narušujícím hmotu objektu je zjednodušený tvar střílny.Celý povrch (i v místech kam není běžně přístup) je popsaný konkrétními jmény obětí druhé světové války. To je první varianta. Jako druhou variantu, v této době asi hlavní, by se povrch z leštěné žuly pokryl vybrušovanými (chemicky) portréty účastníků II. odboje, respektive fotografiemi dokumentujícími celé časové období. Těmto fotografiím by byla ubraná gradace až téměř na hranici čitelnosti. Celý takto pojednaný povrch by byl v podstatě „rozmihotaný“ jednotlivými sekvencemi fotografií (možnost by byla použít i přímo dokumentární fotografie). Z většího odtupu by vynikal pouze buď pravidelný (portréty) nebo nepravidelný (fotografie scény) rastr pokrývající a lehce narušující povrch hmotami soustředného objektu. Úprava - nejbližší okolí Zvolil jsem nakonec tradiční řešení s menším prostranstvím, dlážděným žulovou kostkou a litinovou dlažbou, se stožárem a s dedikační deskou (viz nákresy). Mohl bych si představit jiné umístění do prostoru parku (samostatný objekt), ale bylo by asi nutné vyřešit celý prostor tohoto, pro Prahu sice příliš nevyužívaném, ale významném místě (blízkost sídla vlády, nástupní prostor pro Hrad, předpolí mostu a komunikační uzel, blízkost náplavky). Nyní není příliš jisté, zda jde o park nebo o frekventovanou křižovatku. Nástupy do parku neodpovídají logice prostoru. Objekt jsem umístil na osu parku (cca 15 stupňů od fronty domů viz půdorys). V zásadě jsem zachoval pěší komunikace a to i vyšlapané ležící na spojnicích přirozených cest. Zachovávají se požadované stromy (mimo jednoho + vysazení nových). Respektuji projekt garáží. Představoval bych si pomník zasadit více do městského prostředí, ale to by si vyžadovalo větší a cílenější zásah do prostoru s jasnou
perspektivou jeho využití. Pro představu bych uvedl již realizovaný pomník holokaustu ve Vídni od Rachel Whiteread nebo samozřejmě pomník Vietnamské války ve Washingtonu (které víceméně cituji). I když se na první pohled jedná o robustní sochařský objekt, ve všech významných pohledech zachovává svým natočením určitou míru subtilnosti, zvláště pak, uvážíme-li frontu domů z 19. století na exponované pohledové linii od Klárova. Technické – všechny materiály a technologie potřebné ke zhotovení díla jsou v Čechách v současnosti k dispozici. Na konstrukci centrálního objektu (nerez, + žulový masiv, je možné použít i levnější kámen – podmínka je leštitelnost, není nutná na vysoký lesk). Slavnostní nasvícení Hlavní osvětlení pochází ze světelného zdroje pod skleněným pásem lemující objekt (technická šachta pod litinovou mřížkou). Sklo světlo rovnoměrně rozvede po obvodu. Ze předu a zezadu jsou na stěny namířeny dva slabší bodové reflektory. (Temný hmotný objekt na světelném pásu) Pokládání věnců Pokud by nevyhovovalo stávající řešení, je možné, k položení věnců použít zasouvací nerezové stojany po stranách dedikační desky. Rozpočet – rozvaha Jedná se skutečně pouze o hrubý odhad. Největší položkou by byly náklady na kámen. Ty se mohou dle variant značně lišit. Cena je vypočítána na středovou variantu. Jinak ideální je objekt coby monolit (130 t) popř. s odebraným odlehčením uvnitř. Může být zhotoven z jednoho kusu (technicky možné - zde hlavní problém přeprava a osazení. Ideální 2-3 kusy. Jinak cena je propočítána na variantu samonosného objektu o síle stěn cca 80 cm. S ohledem na charakter díla se jedná hlavně o smluvní ceny, takže rozdíl může opět být. V rozpočtu prozatím chybí povrchová úprava (fotografie, popř. písmo – vše je technicky možné a proveditelné) Druhá možná varianta - pokrýt povrch fotografiemi účastníků odboje. Těmto fotografiím by byla ubraná gradace až téměř na hranici čitel-
nosti. Celý takto pojednaný povrch by byl v podstatě „rozmihotaný“ jednotlivými sekvencemi fotografií (možnost by byla použít i přímo dokumentární fotografie). Cena takto upraveného povrchu by se orientačně pohybovala ve stejné cenové relaci jako písmo - cca 5.0008.000,- Kč za m2. Opět smluvní ceny – zde s ohledem i na rozsah prací.
V Praze 8.10.2003 Vojtěch Míča
Varianta s písmem
Varianta s písmem původní
Varianta s fotografiemi -vybrušované nebo leptané
Varianta fotografie - leptané nebo vybrušované fotografie
Studie perspektiva
- situace
Varianta S portréty - leptané nebo vybrušované fotografie
Varianta portréty - fotografie
Varianta portréty - fotografie
Varianta portréty - fotografie - NASVÍCENÍ
VDESKA S NÁPISEM A STÁTNÍM ZNAKEM
160 cm
600 cm
litinová p plocha -dlažba 400x480 cm
nosn ná konstrukc n ce e (nerez)
žula kostka ko ko 900x900cm
diorit (žula) síla 50-80 cm
440 cm
221 cm
19 cm 1 :10 měřítko
diorit (žula) síla 50-80 cm
předpokládaný kamenořez (středníí varianta)
sklo lité nebo ta ab bulové - segm menty m (v19cm x cca10 0 - 42cm)
Klárov - pomník II.odboje - Praha Vojtěch Míča
85 cm
220 cm
345 cm