VÝSKYT DEPRESE U SENIORŮ ŽIJÍCÍCH VE VLASTNÍM PROSTŘEDÍ A U SENIORŮ ŽIJÍCÍCH V SOCIÁLNÍCH INSTITUCÍCH

VÝSKYT DEPRESE U SENIORŮ ŽIJÍCÍCH VE VLASTNÍM PROSTŘEDÍ A U SENIORŮ ŽIJÍCÍCH V SOCIÁLNÍCH INSTITUCÍCH (diplomová práce)

Vypracovala: Bc. Lenka Šenkýřová

Masarykova univerzita v Brně Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Vedoucí práce: Prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc.

Stupeň odborné kvalifikace: Mgr.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Prof. MUDr. Hany Matějovské Kubešové, CSc. a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje.

V Brně dne……………….

……………………………………

Chtěla bych na tomto místě poděkovat prof. MUDr. Haně Matějovské Kubešové, CSc. za vedení diplomové práce a poskytnutí konzultací, dále za ochotu, trpělivost, cenné rady a připomínky při zpracování mé diplomové práce. Dále děkuji Mgr. Petru Fučíkovi, PhD. za pomoc při statistickém zpracování dat. A v neposlední řadě patří velké poděkování mé rodině za velikou pomoc a podporu při studiu.

OBSAH ÚVOD ………………………………………………………………………………………. 6 1 TEORETICKÁ ČÁST ……………………………………………………………………. 8 1.1 Stárnutí a stáří …………………………………………………………………………. 8 1.1.1 Definice stárnutí …………………………………………………………………. 8 1.1.2 Definice stáří …………………………………………………………………….. 9 1.1.3 Teorie stárnutí ………………………………………………………………….... 9 1.1.4 Dělení stáří ……………………………………………………………………... 10 1.1.5 Aspekty stárnutí ………………………………………………………………... 11 1.1.6 Zvláštnosti chorob ve stáří ……………………………………………………... 15 1.2 Demografický vývoj …………………………………………………………………. 17 1.2.1 Věková struktura obyvatelstva ………………………………………………… 17 1.2.2 Střední délka života ……………………………………………………………. 18 1.2.3 Index stáří ……………………………………………………………………… 19 1.3 Deprese ………………………………………………………………………………. 20 1.3.1 Definice deprese ………………………………………………………………. 20 1.3.2 Prevalence deprese …………………………………………………………….. 21 1.3.3 Historie deprese ……………………………………………………………….. 22 1.3.4 Příčina deprese ……………………………………………………………….... 23 1.3.5 Příznaky deprese ………………………………………………………………. 25 1.3.6 Dělení deprese ………………………………………………………………… 26 1.3.7 Diagnostika deprese …………………………………………………………... 27 1.3.8 Léčba deprese …………………………………………………………………. 30 1.3.9 Deprese a suicidum ……………………………………………………………. 37

4

2 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY ………………………………………………………….. 39 3 METODIKA PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ………………………………………….. 41 3.1 Průzkumná metoda a její zdůvodnění……………………………………………..... 41 3.2 Kritéria pro výběr respondentů ……………………………………………..……… 42 3.3 Metodika statistického zpracování dat …………………………………….……….. 42 4 VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA …………………………………………………. 44 4.1 Výsledky průzkumu u obou skupin seniorů ……………………………..…………. 45 4.2 Testování a ověřování cílů a hypotéz …………………………………….………… 61 4.2.1 Ověřování cíle 1 ……………………………………………………………… 62 4.2.2 Ověřování cíle 2 ……………………………………………………………… 65 4.2.3 Ověřování cíle 3 ……………………………………………………………… 67 4.2.4 Ověřování cíle 4 ……………………………………………………………… 70 4.2.5 Ověřování cíle 5 ……………………………………………………………… 77 4.2.6 Ověřování cíle 6 ……………………………………………………………… 81 5 DISKUZE ……………………………………………………………………………… 84 6 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ……………………………... 88 7 ZÁVĚR ………………………………………………………………………………… 90 BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE ………………………………………………… 92 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ………………………………….. 93 PŘÍLOHY ………………………………………………………………………………. 100 SEZNAM ZKRATEK SOUHLAS S PŮJČOVÁNÍM PRÁCE

5

ÚVOD Stáří je někdy také nazýváno „podzimem života“ a mělo by být tedy obdobím, kdy by si dotyční měli užívat „plodů léta“ a někteří dohánět, co ještě nestihli nebo odkládali na čas v důchodu. Různé zájmy, knihy, cestování, také čas trávený s rodinou, vnoučaty, přáteli. S rostoucím věkem, ale přibývá také negativních životních událostí, s kterými se musí každý z nás vyrovnávat. Počínaje ztrátou pracovního postu, odchodem do starobního důchodu, který bývá dále provázen omezeními po stránce mezilidské komunikace i ekonomické. Vlivem involučních změn přibývá fyzických i psychických omezení. Tělesná onemocnění, kterých se ve starším věku může vyskytovat více současně, mohou způsobovat snížení soběstačnosti seniora až jeho závislost na péči okolí. Pocit osamělosti bývá potencován úmrtím partnera a vrstevníků. Deprese ve vyšším věku bývá často nerozpoznána a tudíž neléčena. Může to být zapříčiněno pokládáním smutné nálady za doprovodný jev stárnutí, příčina se hledá v souběžných somatických onemocněních. Depresivní porucha není normální součástí stárnutí. Starší lidé také na potíže psychického rázu sami neupozorňují, více si stěžují na tělesné obtíže. Tyto stesky je přivádějí do ordinací praktických a odborných lékařů. Následují mnohdy ve výsledku zbytečná vyšetření a léčba „aby se neřeklo“. Přitom neléčená deprese může dál zhoršovat somatická onemocnění nebo mít dokonce vliv na jejich propuknutí. Také výrazně snižuje kvalitu života starších lidí a jejich životní spokojenost. Může být příčinou sociální deprivace, osamělosti, potíží v každodenních činnostech. Zvyšuje riziko zneužívání alkoholu, léků, sebezanedbávání. Má vliv nejen na postiženého samotného, ale i na jeho blízké okolí. Stojí za zvýšenou spotřebou zdravotních a sociálních služeb. Patří mezi rizikové faktory sebevražedného jednání. Při neadekvátní léčbě progreduje i samotná deprese. Tím se člověk s depresí bez adekvátní léčby dostává do začarovaného kruhu. Přitom, na rozdíl od řady tělesných nemocí, je deprese dobře léčitelná. To je důvodem, proč by se depresi měla věnovat větší pozornost. Z mého pohledu stačí, jen si možnost této diagnózy u starších lidí připustit. Ať již samotnými staršími lidmi, tak osobami z jejich okolí (rodinou, přáteli,…) a pečujícím zdravotním personálem a lékařem. Během své praxe jsem byla svědkem jak řada starších žen i mužů po nasazení odpovídající antidepresivní léčby „pookřála“. I to bylo důvodem, proč jsem si toto téma vybrala k zpracování mé diplomové práce. Jejím cílem je zjistit jaké procento starších lidí trpí touto poruchou a zda existuje potencionální vztah mezi pobytem v sociálních zařízeních 6

pro seniory a častějším výskytem deprese u starších osob v porovnání s jedinci, kteří svůj podzim života tráví v domácím prostředí. Dále do jaké míry jsou starší lidé s příznaky deprese léčeni antidepresivy.

7

1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1

Stárnutí a stáří

1.1.1

Definice stárnutí

Stárnutí a stáří je přirozenou součástí lidského života nacházející se na jeho konci. Stárnutí je přechodem mezi dospělostí a stářím. Existuje řada způsobů, podle kterých lze stárnutí definovat. Topinková a Neuwirth1 vidí ve stárnutí „specifický, nevratný a neopakovatelný biologický proces, univerzální pro celou přírodu“. Jeho průběh se nazývá život. Délka života je přitom vymezená a pro každý druh specifická. Maximální možná délka lidského života je 120 - 130 let.2 Weber3 označil stárnutí za proces, při kterém na všech úrovních jednotlivých

orgánů

dochází

ke

změnám

degenerativním,

morfologickým

a funkčním. Hodnotí tento proces jako disociovaný, dezintegrovaný a asynchronní. Dochází k němu v různou dobu a různou rychlostí. Stárnutí lze rozdělit na primární, sekundární a terciární. Primární stárnutí se vyznačuje tělesnými změnami stárnoucího organismu, sekundární stárnutí je charakterizováno změnami, které jsou ve stáří častější, ale nejsou jeho nutnou součástí. U terciárního stárnutí lze pozorovat bezprostředně před smrtí náhlý tělesný úpadek.4 Projevy stárnutí, jeho rychlost a smrt jsou dány geneticky. Faktory podílející se na rychlejším průběhu stárnutí se podle Kubešové5 dělí na:


vnitřní faktory (onemocnění),




zevní faktory (fyzikální chemické),




sociálně-psychologické faktory.

1

TOPINKOVÁ, E., NEUWITH, J. Geriatrie pro praktického lékaře, s. 17. KUBEŠOVÁ, H. Vnitřní lékařství III. : portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [on-line], s. 100. 3 WEBER, P. a kol. Minimum s klinické gerontologie, s. 13. 4 STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí, s. 18. 5 KUBEŠOVÁ, H. Vnitřní lékařství III. : portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [on-line], s. 100. 2

8

1.1.2

Definice stáří

Stáří je podle Mühlpachra6 „důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů modifikovaných dalšími faktory a spojeno s řadou dalších významných změn sociálních“. Tyto změny se vzájemně prolínají a mnohé jsou protichůdné. Jednotné vymezení a periodizace stáří je obtížná. Jako „konečnou etapou procesu stárnutí, tedy konečnou etapou geneticky vyměřeného trvání života“ vidí stáří Topinková a Neuwirth7. Mühlpachr8 označuje stáří za „multidimenzionální fenomén“. Uvádí, že stáří není choroba, je sice se zvýšeným výskytem chorob spojeno, ale ztráta soběstačnosti není nezbytným a zákonitým důsledkem stárnutí“. Podle Vágnerové9 je stáří „období relativní svobody, ale i dobou kumulace nevyhnutelných ztrát ve všech oblastech“. 1.1.3

Teorie stárnutí

Podle Webera10 lze teorie stárnutí rozdělit do dvou skupin, a to na stochastické a nestochastické. Prvně jmenované vycházejí s předpokladu, že děje provázející stárnutí jsou náhodné, a že s věkem přibývá poruch na úrovni buněčného řízení. Patří sem teorie omylů a katastrof (dochází k nahromadění chyb v syntéze proteinů), teorie překřížení (dochází k přehození proteinů a dalších buněčných makromolekul), opotřebení (má vztah k poškození DNK) a teorie volných radikálů (ty mohou poškodit membránové proteiny, enzymy a DNK). Naproti tomu podle nestochastických teorií je stárnutí předurčeno geneticky. Sem řadíme teorii

pacemakerovou

(určité

orgánové

systémy

jsou

považovány

za geneticky

naprogramovaný pacemaker), teorii genetickou (délka života je specifická pro každý živočišný druh) a teorii o rychlosti světla (délka lidského života závisí na rychlosti, s jakou organismy vydávají energii). Sociální teorie stárnutí jsou ovlivňovány strukturou společnosti a podle nich je postoj k starším lidem ovlivněn jejich počtem. Čím jsou ve společnosti senioři zastoupeni více, tím je vyšší stupeň jejich devalvace a naopak, čím je seniorů v dané společnosti méně, tím větší úctě a respektu se těší. Mezi sociální teorie patří teorie aktivity (vykonávání aktivit je předpokladem k udržování spokojenosti, sebepojetí a zdraví ve stáří), neangažovanosti (míra 6

MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika, s. 18. TOPINKOVÁ, E., NEUWITH, J. Geriatrie pro praktického lékaře, s. 17. 8 MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika, s. 16. 9 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 299. 10 WEBER, P. a kol. Minimum s klinické gerontologie, s. 13. 7

9

spokojenosti závisí na vyrovnání se s redukcí sociálních a osobních vztahů) a teorie kontinuity a diskontinuity (životní spokojenost starého člověka závisí na podobnosti jeho nynější situace se situací v jeho středních letech života).11 1.1.4

Dělení stáří

Světová zdravotnická organizace, člení věk do patnáctiletých cyklů a druhou polovinu lidského života dělí na:12


45 - 59 let - střední (zralý) věk,




60 - 74 let - vyšší věk, rané stáří (senescence),




75 - 89 let - stařecký věk, vlastní stáří (kmetství),




90 a více let - dlouhověkost (patriarchum).

V současné době je často využívané členění stáří podle Mühlpachra13 na:


65 - 74 let - mladí senioři,




75 - 84 let - staří senioři,




85 let a více - velmi staří senioři.

Haškovcová14 se také zmiňuje o označení mladých seniorů ve věku 65 - 74 let jako young old (mladé staré), osoby starší 75 let pak pojmenovává jako old old (staré staré) a osoby starší 85 let jako very old old (velmi staří staří), uvádí také označení 50+, 60+, 70+ atd., které vyhovuje z důvodů praktických pro nezřetelnost přechodů mezi jednotlivými výše jmenovanými obdobími. Jako uzlový ontogenetický bod se opakovaně objevuje věk 75 let. Z jiného úhlu pohledu můžeme výši věku rozlišit podle:15 16


kalendářního (chronologického) věku - je určen datem narození, je tedy přesně vymezitelný,

11

JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory, s. 15. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 20. 13 MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika, s. 21. 14 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 21. 15 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 24-25. 16 STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí, s. 19-22. 12

10




biologického (funkčního) věku - skutečný věk daný biologickým stárnutím organismu, bez ohledu na věk kalendářní,




psychosociálního (sociální) věku - odpovídá sociálně historickému osudu člověka.

V běžném životě je stáří a starý člověk spojováno s odchodem do starobního důchodu. Kalvach17 zmiňuje funkční klasifikaci seniorů podle Spirdusové, která charakterizuje seniorskou populaci s přihlédnutím k jejich potřebám a problémům, a dělí ji do kategorií:


elite - do vysokého věku si zachovávají toleranci k extrémní zátěži,




fit – zdatní senioři ve vynikající duševní i tělesné kondici, schopni pravidelných sportovních aktivit,




independent - senioři nezávislí, soběstační, nevyžadující pomoc, nemají funkční rezervy, mají omezený kloubní rozsah a nízkou svalovou sílu, snadno u nich může dojít k dekompenzaci,




frail - senioři křehcí, balancují na hranici soběstačnosti, nezvládnou zátěž, v některých činnostech vyžadují pomoc,




dependent - senioři závislí, s trvalou pomocí schopni setrvat ve vlastním prostředí, mají závažný funkční deficit, omezenou mobilitu,




totally dependent - senioři totálně závislí, vyžadující trvalou pomoc v základních úkonech, většinou institucionalizovaní.

1.1.5

Aspekty stárnutí

Ve stáří probíhá v lidském organismu řada změn. Reakce na tyto změny je mimo jiné ovlivněna osobností starého člověka a jeho genetickými předpoklady, životními zkušenostmi, možnostmi získání pomoci v oblastech, které sám nezvládá a také reakcí okolí. Změny ve stáří lze rozdělit na tělesné, psychické a sociální.18

17 18

KALVACH, Z., a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 169-170 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory, s. 12, 15.

11

Tělesné změny Stárnutí s sebou přináší typické tělesné změny, které se individuálně liší rychlostí nástupu, rozsahem a závažností. Tyto interindividuální rozdíly závisí na genetických dispozicích a působení zevních vlivů. Podle Jarošové19 patří mezi typické tělesné změny ve stáří celková atrofie postihující všechny orgány a tkáně a jejich snížená elasticita, projevující se nejvíce v cévním systému a plicích. Snižuje se funkce endokrinních žláz a v důsledku nerovnoměrného snížení jednotlivých funkcí dochází k hormonální nerovnováze. Mění se rozdělování tělesných tekutin, složení tělesné hmoty a vlivem změn v minerálovém hospodářství se snižuje množství vápníku v kostech, což vede ke vzniku osteoporózy a zhoršení kvality chrupu. Snižuje se činnost nervového systému, zpomaluje se vedení vzruchů na periferii, změny hlubokého čití vedou k poruše chůze, rovnováhy a postoje. Dochází k poruše glukózové tolerance, snížení bazálního metabolismu a termoregulace. Pokles vitální kapacity plic a funkce řasinkového epitelu má za následek častější výskyt infekcí dýchacích cest. Vlivem zvětšujících se alveolárních prostorů vzniká stařecký emfyzém. Klesá srdeční výkonnost při zátěži, srdeční chlopně degenerují. Kapacita močového měchýře i síla svěračů se snižuje, zvyšuje se postmikční reziduum, narůstá výskyt močové inkontinence. Postupným zánikem ledvinných glomerulů se snižuje glomerulární filtrace, klesá koncentrační schopnost ledvin. V trávícím systému se snižuje savitace a acidita, zpomaluje se vyprazdňování žaludku. Pokles peristaltiky ústí k časté zácpě u seniorů. Atrofie buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu vede ke vzniku stařeckého diabetu mellitu. Funkce všech smyslových orgánů se zhoršuje. Postiženo je vidění do blízka i v šeru, zvyšuje se výskyt zeleného a šedého zákalu, stařecké nedoslýchavosti. Z důvodu ochabování svalstva a zmenšení meziobratlového prostoru se ve stáří zmenšuje postava. Mění se vzhled kůže, dochází k oslabení celé její vrstvy, objevují se stařecké skvrny na kůži. Vlasy šedivý, řídnou a vypadávají, nehty jsou lámavější. Z poruch spánku se může objevovat obtížné usínání, časté noční buzení i časné probuzení. Starší lidé pociťují subjektivně nedostatečnou kvalitu spánku s následnou zvýšenou únavou.

19

JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory, s. 22-24.

12

Psychické změny S tělesnými i sociálními změnami se prolínají změny psychické. V oblasti psychické se projevují strukturální a funkční změny mozku. Lidský mozek vlivem změn doprovázejících stárnutí

zpracovává

informace

jinak

než

dříve.

Dochází

ke

zpomalení

v oblasti zaznamenávání, ukládání a využívání informací. To je vyvažováno rozvážností a důrazem na pečlivost a kvalitu. Starší lidé nedokážou rozdělovat pozornost mezi více podnětů najednou. Zpomaluje se psychomotorické tempo, snižuje se invenčnost a kreativita. Percepční vnímání bývá zhoršené v důsledku změn ve smyslových orgánech.20 21 Snížená koncentrace spolu se změnami způsobenými stárnutím má za následek zhoršení paměťových funkcí. Zde se uplatňují individuální rozdíly pozitivně ovlivněné vrozenými rozumovými schopnostmi, stupněm vzdělání i aktivním využíváním intelektových schopností. I přes individuální variabilitu je zřetelný větší pokles v oblasti fluidní inteligence, tedy schopnosti řešit nové problémy, než v množství vědomostí získaných v průběhu života, které udává inteligence krystalická. K zhoršování té dochází po 70., popřípadě 80. roce života.22 23 Podle Vágnerové24 „mozek starších lidí funguje spíš komplexněji“. Vlivem změn ve způsobu fungování centrálního nervového systému ve stáří dochází k odlišnému hodnocení emocí, k jejich rozdílnému prožívání a ve výsledku k lepší kontrole reakcí na různé emoce. Prožívání emocí není tak intenzivní, klesá frekvence prožitků a pomalu se mění jejich kvalita. Starší lidé jsou střízlivější ve svých požadavcích, neočekávají příliš mnoho. Také se zvyšuje citová nestabilita až labilita, narůstá citlivost na určité podněty a může se objevovat až zvýšená dráždivost.25 S přibývajícími léty ubývá spokojenosti seniorů a s očekáváním budoucích změn v důsledku stárnutí se snižuje jejich pocit pohody.26 Jak udává Vágnerová27 „apatie a rezignace není výjimečnou reakcí starších lidí na nově vzniklé problémy, zejména pokud by byly závažnějšího charakteru“. Podle Eriksonovy teorie psychosociálního vývoje se v období 20

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 316-322. PIDRMAN, V., KOLIBÁŠ, E. Změny jednání seniorů, s. 105. 22 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 326-328, 408. 23 STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí, s. 49-56. 24 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 317. 25 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 334-336, 410. 26 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 338-339. 27 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 342. 21

13

stáří má dosáhnout osobní integrity, přijetí vlastního života. Nevyrovnanost s vlastním životem vede k pocitu zoufalství, že již není čas začít jiný život, ohlašuje se strach ze smrti.28 Ve stáří dochází k zvýraznění povahových vlastností a osobnostních projevů. Tyto nemusejí být zapříčiněny jen stárnutím, ale mohou se objevit i jako reakce na životní situaci, která je pro starší lidi nová, na omezený výhled do budoucna. Nápadné osobnostní změny, neodpovídající dřívějším vlastnostem a chování seniora mohou být již známkou onemocnění.29 Nejčastější psychickou poruchou ve stáří je depresivní porucha.30 Stejně jako u fyzických změn i zde existují individuální rozdíly. Sociální změny Jednou z největších sociálních změn ve stáří je odchod do důchodu. Pro mnohé starší lidi znamená ztráta profesní role značnou izolaci od společenského dění, snížení autority a prestiže. Kromě možné společenské izolace přináší s sebou ztráta pracovní role většinou i změnu ekonomického zajištění ve smyslu jeho snížení. Odchodem do důchodu se člověk, ve všeobecném podvědomí, stává seniorem. Je známkou přechodu ze zralého věku do stáří.31 Výstižně jako „roli nemít roli“ nazval toto období Charvát.32 Haškovcová33 označuje odchod do důchodu „pádem“, “penzijní smrtí“ a přiklání se k názoru, že „období penzionování je z hlediska adaptačních možností člověka náročnější než tolik opěvovaný a proklínaný čas puberty“. Adaptace na život v penzi trvá určitou dobu a lze vypozorovat určité typy reakcí na odchod do důchodu, respektive samotné stárnutí a stáří. Bromley34 popisuje tyto:


strategie konstruktivnosti (ideální forma adaptace, smíření se stářím; člověk je otevřený, optimistický, spokojený, tolerantní, těší se ze svého života, „milý starší člověk“),




strategie závislosti (člověk preferuje klid, pohodlí, bezpečí, má sklony k pasivitě, závislosti, očekává pomoc druhých),

28

LANGMAJER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie, s. 244 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 347-349. 30 ČEŠKOVÁ, E. Léčba antidepresivy - interakce věku a pohlaví? Česká a slovenská Psychiatrie, s. 286. 31 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 355. 32 CHARVÁT, J. Život adaptace a stres. In HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 81. 33 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 81–82. 34 BROMLEY, D. B. Psychológia ludského starnutia. In HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 83-84. 29

14




strategie obranného postoje (do teď pracovně i společensky aktivní člověk, odmítá přijmout stáří, bojí se závislosti, pracuje i v důchodovém věku, do penze odchází na nátlak),




strategie nepřátelství (za svůj „nepodařený“ život viní druhé, podezíravý, mrzutý, agresivní, stáří bere jako další nepřízeň osudu),




strategie sebenenávisti (obviňuje sám sebe za své nezdary, nemá se rád, pohrdá sebou i svým životem).

Život seniorů probíhá převážně v soukromí, ve vlastní rodině nebo v instituci. Tento prostor se s přibývajícím věkem a ze ztrátou blízkých a vrstevníků stále zužuje. Starší lidé se cítí osamělí, nemají s kým sdílet vzájemné vzpomínky, okolní svět se jim zdá cizí. Zvyšuje se strach z opuštěnosti. Možné sociální kontakty jsou omezeny tělesnými i duševními změnami stárnoucího organismu.35 Samozřejmě se najdou lidé, kteří se na odchod do důchodu těší. Mají přesnou představu, co od tohoto období očekávají a jak je prožijí. Stárnutí je pozitivně ovlivněno funkční rodinou, dobrými rodinnými vztahy a pevnými citovými pouty. K sociální pohodě přispívá plánovaná ekonomická příprava na zabezpečení stáří formou penzijního připojištění, zajištění vhodného bydlení a také příprava na vyplnění volného času různými koníčky a zájmy a efektivní nakládání s volným časem. Pozitivní vliv má také uspokojení potřeb seniora s přihlédnutím na změnu jejich hierarchie ve stáří. Starší člověk potřebuje především uspokojivé zdraví, materiální a finanční zabezpečení a místo, kde je vážen a ctěn, mají jej rádi, kde se cítí doma.36 37 1.1.6

Zvláštnosti chorob ve stáří

Chorobné stavy ve stáří se vyznačují řadou zvláštností, daných vzájemným působením stárnutí na jedné straně a nemoci na straně druhé. Mezi specifika chorob ve stáří patří: 38 39

35

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II., s. 415. JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory, s. 31. 37 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 125. 38 WEBER, P. a kol. Minimum z klinické gerontologie, s. 17-18. 39 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 8-9. 36

15




polymorbidita - současný výskyt více onemocnění u jednoho člověka,




vztah zdravotní a sociální situace - vzájemné působení sociálních vztahů a změn zdravotního stavu,




zvláštnosti klinického obrazu: -

mikrosymptomatologie, „fenomén ledovce“ - onemocnění se projevuje jen minimem příznaků,

-

oligosymptomatologie, monosymptomatologie - jsou přítomny jen některé nebo jen jeden typický příznak onemocnění,

-

symptomy druhotného postižení - onemocnění se projevuje příznaky, které neodpovídají primárně postiženému orgánu, „naříká nevinný orgán“, často se jedná o mozek, ledviny, dolní močové cesty atd.,

-

nespecifické příznaky - často se vyskytuje únava, nechutenství, nespecifické zhoršení zdravotního stavu,

-

sklon k chronicitě, vysoký invalidizující potenciál nemoci - u všech chorob ve stáří, častěji vedou ke ztrátě soběstačnosti,

-

sklon ke komplikacím - jedno onemocnění může vyvolat další (řetězení) nebo se komplikace může objevit bez spojitosti se základním onemocněním,

-

atypický klinický obraz - pro onemocnění ve stáří je typické, že probíhá atypicky,

-

atypické lékové reakce - neočekávané a nežádoucí účinky léků, zvýšený nebo nedostatečný účinek,

-

prudké zhoršení stavu a zvýšené riziko úmrtí - způsobené malou funkční rezervou.

S věkem narůstá celková prevalence chorob, zejména chronická degenerativní onemocnění. Nejčastěji se jedná o kardiovaskulární choroby, nemoci pohybového ústrojí, metabolická, gastrointestinální a respirační onemocnění. Hodnocení zdravotního stavu starších lidí je nesnadné vzhledem k uvedeným zvláštnostem i k nesouladu mezi subjektivním a objektivním zdravotním stavem. Setkáváme se s nedostatečnou diagnostikou některých onemocnění jako deprese, demence, chronické infekce, osteoporóza, inkontinence.40

40

TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 8.

16

1.2

Demografický vývoj Informace o počtu a složení obyvatelstva důležité k předvídání budoucího vývoje

obyvatelstva nám dává demografie.41 „Jde o vědu, která zkoumá počet, složení, vývoj a zákonitosti vývoje obyvatelstva. Předvídání a studium zdravotního stavu obyvatelstva je nerozlučně spjato s předvídáním demografického vývoje a demografických ukazatelů.“42 Podle Topinkové mezi základní demografické charakteristiky české populace patří klesající porodnost, snižující se úmrtnost všech věkových kategorií a to spolu s prodlužující se nadějí dožití zvyšuje početní i procentuální zastoupení seniorů.43 1.2.1

Věková struktura obyvatelstva

Věkovou strukturu obyvatelstva lze graficky vyjádřit pomocí tzv. věkové pyramidy neboli stromu života. Jedná se o dva proti sobě nanesené histogramy, kde se na jednu stranu nanáší zastoupení mužů a na druhou stranu zastoupení žen v pěti- nebo desetiletích života. V České republice pokračuje trend stárnutí populace, zejména vlivem zvyšování se absolutního počtu starších osob a také růstu jejich podílu vzhledem k snižujícímu se podílu dětí, danému klesající porodností. Úhrnná plodnost (průměrný počet potomků na jednu ženu) např. v roce 2009 činila 1,49. Přičemž hodnota udávaná pro zachování reprodukce je 2,1 potomků na jednu ženu. Typ věkové pyramidy nebo - li stromu života můžeme označit za regresivní.44 45

V České republice k 1. 7. 2009 žilo 10 491 492 obyvatel, z toho 2 292 977 osob starších 60 let (21,9 %). Z hlediska pohlaví se jednalo celkem o 5 150 509 mužů, z toho osob starších 60 let bylo 968 723 (18,8 %). Ženské pohlaví bylo v České republice k výše zmiňovanému datu zastoupeno 5 340 983 osobami, z toho 1 324 254 bylo starších 60 let (24,8 %).46 47

41

GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství, s. 76. GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství, s. 82-83. 43 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 4. 44 GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství, s. 89. 45 ČSÚ. Porodnost a plodnost 2006 až 2010. Ukazatele plodnosti [online]. 46 ČSÚ. Demografická příručka 2009. Území a obyvatelstvo. Obyvatelstvo podle hlavních věkových skupin v letech 1920 - 2009 [online]. 47 ČSÚ. Demografická příručka 2009. Území a obyvatelstvo. Obyvatelstvo podle pětiletých věkových skupin v letech 1920 - 2009 [online]. 42

17

V roce 2011 se zvýšil mužů počet starších 60 let na 20 % a podíl žen v této kategorii na 26 %, z 80 a víceletých bylo 1 % mužů a 4 % žen a z 85letých 0,5 % mužů na 2 % žen. Jinými slovy na 145 žen ve věku 60 let připadá 100 mužů ve věku 60 let. U seniorů nad 85 let je rozdíl ještě markantnější. Na jednoho muže připadají tři ženy. Je zřejmé, že zastoupení nejstarších věkových skupin v celkové populaci je v případě mužů nižší než v případě žen.48 Také Haškovcová49 se zmiňuje, že „stáří je problémem starých žen“. Populační prognóza do roku 2065 vypracovaná Českým statistickým úřadem přepokládá, že úhrnná plodnost se zvýší z 1,49 (v roce 2009) na hodnotu 1,85 (v roce 2065). Počet obyvatel ČR poroste až na hodnotu 10,67 miliónů. Zároveň dojde k výraznému navýšení podílu osob starších 65 let, a to až na jednu třetinu populace. Absolutně se jejich počet zvýší z 1,56 miliónů (v roce 2009) na 3 - 4 milióny (v roce 2065), jejich zastoupení se tedy více než zdvojnásobí. Nejvyšší přírůstky jsou očekávány v nejvyšším věku. Počet osob starších 85 let se zvýší na 7,5 násobek. Prognózy z roku 2004 přitom odhadovaly nárůst této věkové kategorie na pětinásobek.50 Průměrný věk obyvatel ČR by se v roce 2065 mohl pohybovat na úrovni 49,0 let, tj. téměř o deset let více než v roce 2009. Přitom průměrný věk žen by mohl dosáhnout 50,2 let a průměrný věk mužů 47,8 roku.51 1.2.2

Střední délka života

Naděje dožití neboli střední délka života udává „průměrný počet let, které ještě zbývají do konce života osoby x-leté, nezmění-li se řád vymírání.“ Může se stanovit pro jakýkoliv věk, zpravidla se udává střední délka života novorozence.52 V roce 2008 byla u nás střední délka života při narození u mužů 74,1 let a u žen 80,5 let. Český statistický úřad předpokládá růst střední délky života v roce 2030 na hodnotu 79,5 u mužů a 85,1 let u žen a v roce 2065 dokonce na 86,5 let, respektive 91,0 let. Celkově tedy vzroste naděje dožití u mužů o 12,5 let a u žen o 10,5 let. Přitom na začátku 20. století byla naděje dožití 40 - 42 let pro muže a ženy.

48

ČSÚ. Senioři v mezinárodním srovnání. Demografie [online]. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 23. 50 ČSÚ. Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065. Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2009), s. 2, 5, 7, 17 [online]. 51 ČSÚ. Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065. Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2009), s. 6 [online]. 52 GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství, s. 103. 49

18

Podle předpokladů by mělo dojít k více než dvojnásobnému nárůstu střední délky života.53 54 55

Z vybraných evropských zemí na tom bylo v roce 2008 nejlépe Lichtenštejnsko s nadějí dožití při narození u mužů 80,0 let a u žen 85,4 let. Naopak nejnižší střední délka života byla v Rusku, a to 61,8 let u mužů a 74,2 let u žen.56 1.2.3

Index stáří

Stárnutí obyvatelstva nám popisuje tzv. index stáří. Jde o poměr osob v poproduktivním věku k počtu osob v předproduktivním věku, tedy kolik osob starších 65 let připadá na sto dětí do 15 let věku. V roce 1988 byl index stáří u českých mužů 56 % a u žen 117,3 % a v roce 1995 dosáhl pro obě pohlaví hodnoty 100,8.57 Gladkij a Koldová58 rozdělují stárnutí z hlediska demografie na:


absolutní stárnutí, kdy ve společnosti přibývá absolutní počet seniorů,




relativní stárnutí, kdy roste podíl seniorů v důsledku snižujícího se podílu dětí zapříčiněného nízkou porodností.

Z hlediska poměru 60 a víceletých k produktivnímu věku, tedy 20 - 59 let, zaujímají čeští senioři zhruba 40 %. Tento poměr je z evropských zemí nejvyšší v Itálii, tj. 48,8 % a k státům s nejnižším podílem populace starší vůči produktivní patří Slovensko s 29 % seniory.59 Od roku 2006 převažují v České republice početně senioři nad dětmi. Index stáří do budoucna výrazně poroste a v polovině 20. let 21. století přesáhne 150 seniorů na 100 dětí,

53

ČSÚ. Populační prognóza ČR do roku 2050. Projekce obyvatelstva České republiky. Očekávaný vývoj věkového složení, s. 3 [online]. 54 GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství, s. 104. 55 ČSÚ. Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065. Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2009), s. 2 [online]. 56 ČSÚ. Demografická příručka 2009. Mezinárodní přehledy. Naděje dožití v daném věku ve vybraných evropských zemích [online]. 57 GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství, s. 89. 58 GLADKIJ, I., KOLDOVÁ, Z. Propedeutika sociálního lékařství, s. 89. 59 ČSÚ. Senioři v mezinárodním srovnání. Demografie [online].

19

na konci 30. let dosáhne hodnoty 200 seniorů na 100 dětí. Početně se vyrovná velikost kategorie osob v ekonomicky aktivním a neaktivním věku.60 To bude mít závažné sociálně-ekonomické důsledky a také vliv na oblast zdravotní péče. V porovnání nákladů na péči 18letého jsou tyto náklady u 80letého 4 - 4,5 krát vyšší. „Občané starší 60 let spotřebují 60 % nákladů na zdravotní péči“.61

1.3

Deprese

1.3.1

Definice deprese

Podle Topinkové62 je deprese „stav patologického afektu s převahou smutné nálady, působící na vnímání, poznávání a emoční zkušenost“. Často slyšíme někoho prohlásit, že má „depku“. Ale každá smutná nálada nemusí nutně znamenat depresi. Ta se od rozladěnosti odlišuje hlavně svou větší hloubkou a intenzitou, větší délkou trvání a znesnadňováním každodenního života. Postižený ji není schopen zvládnout běžnými obrannými mechanismy.63 „Dle současného pohledu je depresivní syndrom systémová porucha, dysregulace neuronální sítě, podmíněná kognitivním, emočním nebo somatickým stresem, konzistentně zahrnující limbické a kortikální oblasti a replikovatelné změny navozené různými způsoby antidepresivní léčby“.64 Deprese patří podle Kalvacha a kol.65 ke geriatrickým syndromům, které se liší od zažitého výkladu pojmu syndrom chápaného jako soubor příznaků způsobených jednou příčinou. „Geriatrické syndromy lze chápat jako klíčový geriatrický koncept, jako priority

60

ČSÚ. Projekce obyvatelstva ČR do roku 2065. Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2009), s. 3, 6 [online]. 61 KUBEŠOVÁ, H. Vnitřní lékařství III. : portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [on-line], s. 101. 62 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 145. 63 PRAŠKO, J., a kol., Deprese a jak ji zvládat. s. 27. 64 ČEŠKOVÁ E. Komu a jaké antidepresivum. Česká a slovenská psychiatrie, 2010, roč. 106, č. 2, s. 95. Podle: Mayberg HS. Defining the neural circuitry of depression: toward a new nosology with therapeutic implications. Biological Psychiatry, 2007, no. 61, p. 729-730. 65 KALVACH, a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient, s. 141, 143.

20

geriatrické medicíny, které významně ovlivňují diagnostikování a léčbu standardních chorob“.66 1.3.2

Prevalence deprese

„Poruchy nálad jsou jednou z nejčastějších duševních poruch a postihují z hlediska celoživotního téměř pětinu populace. Jednoroční prevalence afektivních poruch se pohybuje v Evropě mezi 3-10 %“.67 Deprese je nejčastější afektivní poruchou ve stáří. Postihuje 7-15 % osob starších 65 let žijících v komunitě. Vyšší prevalence je u seniorů hospitalizovaných a v dlouhodobé ošetřovatelské péči, a to 20 - 30 %. Ze suicidálních pokusů ve stáří je jich 60 - 90 % případů zaznamenáno v důsledku deprese68. Weber69 uvádí, že každý 6. senior, který přichází k praktickému lékaři, má různý stupeň deprese. Výzkum vedený Holmerovou70 šetřil výskyt deprese u starších lidí žijících v domovech seniorů. Pomocí Geriatrické škály deprese (GDS) dospěli k závěru, že těžkou depresí trpělo 15 % seniorů, z toho bylo léčeno antidepresivy pouze 44 % osob. Mírnou formou deprese bylo postiženo 40 % starších lidí a antidepresivní léčbu z nich mělo 16 %. Dalších 11 % seniorů bylo aktuálně léčeno antidepresivy. Dle GDS bylo bez známek deprese 34 % zkoumaných obyvatel domovů seniorů. Na výskyt deprese u starších lidí žijících v domácím prostředí se zaměřila práce Kubešové a kolektivu. Z celkem 161 zúčastněných seniorů byla deprese diagnostikována u 18,6 % osob a léčeno bylo pouze 2,5 % depresivních seniorů.71

66

KALVACH a kol., Geriatrické syndromy a geriatrický pacient, s. 144 Podle Inouye et al., Geriatric syndromes: clinical, research, and policy implications of a core geriatric concept. J. Am. Geriatr. Soc., 2007, vol. 55, no. 5, p. 780-791. 67 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 80. 68 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 145. 69 WEBER, P. Minimum s klinické gerontologie, s. 126. 70 HOLMEROVÁ, I. a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, s. 182. 71 KUBEŠOVÁ, H., a kol. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Česká geriatrická revue, 2008, roč. 6, č. 4, s. 227.

21

1.3.3

Historie deprese

Pojem deprese začal jako první používat švýcarský psychiatr Adolf Meyer (1866 - 1950). Chorobná porucha nálady, dříve označovaná jako melancholie, provází lidstvo od samého začátku. Její různé podoby jsou zachyceny v mnoha literárních dílech. Již ve starém Egyptě bylo popsáno onemocnění se známkami deprese.72 V starozákonní První knize Samuelově, jsou popsány stavy, které zažíval židovský král Saul (1000 př. n. l.)73, trpící pravděpodobně bipolární afektivní poruchou. Věřilo se v působení zlých duchů a boží pomsty. Až vlivem Hippokrata se začalo pro nemoci hledat racionální vysvětlení. Podle lékařů té doby obsahovalo lidské tělo čtyři základní lidské šťávy, a to žluč, krev, sliz a černou žluč. A právě podle nadbytku černé žluči (mélan cholé) byla pojmenována melancholie. Léčba poté spočívala ve snaze odstranit černou žluč s těla. Podle lékařů středověké Anglie stála za duševními obtížemi slezina (spleen). V teorii čtyř tělesných šťáv se věřilo až do 17. století, tehdy došlo k odklonu od tohoto názoru. Na začátku 19. století zavedl německý psychiatr Emil Kraepelin, věřící v biologické příčiny psychopatologie, označení psychotických stavů jako maniomelancholie a dementia praecox, dnes nazývanou schizofrenie. Podle psychoanalytické teorie, jejímž zakladatelem byl Sigmund Freud, je deprese důsledkem nemožnosti projevit agresivní popudy objevené na počátku života. Dojde tedy k jejich obrácení proti samotnému jedinci. Naproti tomu je podle behavioristické teorie deprese naučenou reakcí, kterou lze léčit jejím přeučením. Později byla tato teorie doplněna o pohled kognitivní. Podle kognitivně behaviorální teorie má depresivní člověk negativistické sebepojetí, negativní pohled do budoucna i na svět, má chybné představy, že vše, co se děje (i pozitivního) je v jeho neprospěch. Objevem šokových terapií, zvláště elektrošokové léčby, v 30. letech 19. století dochází k průlomu v léčbě schizofrenie a ještě úspěšněji je jí využíváno v léčbě deprese. Další zlom v psychiatrické léčbě nastal náhodným objevením prvního antidepresiva v roce 1957. Imipramin, původně určený pro léčbu schizofrenie, byl s výborným léčebným efektem podán pacientům s depresemi. Tato skutečnost dala popud k novým teoriím o vzniku deprese. Výzkumy prokázaly, že u jedinců s depresí, dochází

72 73

HESS, Z., a kol. Deprese u chronických onemocnění. Medical Tribune [online]. ŽIVOTOPISY ONLINE. Saul: První král Izraele [online].

22

v jejich mozku ke změnám v chemických přenašečích vzruchů.74 Konkrétně byl zaznamenán pokles noradrenalinu a serotoninu, později i dopaminu.75 1.3.4

Příčina deprese

Přesnou příčinu vzniku deprese neznáme, jde o onemocnění s multikauzální etiologií. V etiopatogenezi se uplatňují vlivy genetické, biologické a psychosociální. Biologické vlivy Genetické predispozice se s věkem snižují a jako faktor vzniku deprese hrají ve vyšším věku menší roli. Významněji se uplatňují faktory biologické. Vliv je přičítán poklesu serotonergních, adrenergních i dopaminergních funkcí mozku. Dále je přičítán vliv změnám endokrinním, imunitním a narušení biorytmů.76 77 Jak upozorňuje Kubínek a Pidrman78 „ve stáří dochází ke snížení tvorby a uvolňování neurotransmiterů, ke snížení neuroplasticity, reparativních procesů mozku a naopak ke zvyšování apoptotické aktivity a nárůstu dystrofických změn“. Tyto změny pak zvyšují riziko rozvoje deprese. S přibývajícím věkem se častěji vyskytují sekundární deprese. Ze somatických onemocnění je s depresí spojována cévní mozková příhoda (v 20 - 50 %), maligní onemocnění (v 18 - 39 %), infarkt myokardu (v 20 - 30 %), Parkinsonova nemoc (v 10 37 %), chronická bolest, dále onemocnění endokrinního systému, metabolické poruchy, prodělaná virová onemocnění.79 80 Depresivní porucha má také z mnoha hledisek úzký vztah k demenci. Bývá považována za rizikový faktor rozvoje demence, a současně se může objevit u již dementního jedince.81 Setkáváme se také s tzv. depresivní pseudodemencí, kdy není deprese správně 74

HONZÁK, R. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci, s. 23-26. ŠULCOVÁ, A. Dopaminergní mechanismy u deprese a v působení antidepresiv. Česká a slovenská psychiatrie, s. 18. 76 ČEŠKOVÁ, E. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Československá geriatrická revue, s. 228. 77 ŠULCOVÁ, A. Dopaminergní mechanismy u deprese a v působení antidepresiv. Česká a slovenská psychiatrie, s. 18. 78 KUBÍNEK, R., PIDRMAN, V. Deprese seniorů. Psychiatrie pro praxi, s. 8. 79 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 146. 80 ČEŠKOVÁ, E. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Československá geriatrická revue, s. 230. 81 HOLMEROVÁ, I., a kol. Deprese u pacientů s demencí. Psychiatrie pro praxi, s. 64. 75

23

diagnostikována a je pokládána za demenci. Prevalence výskytu deprese u dementního syndromu se pohybuje v rozptylu 0 - 87 % případů, v závislosti na typu a pokročilosti demence.

Depresivní

příznaky

se

vyskytují

nejvíce

u

Alzheimerovy

demence

a multifaktoriální demence.82 83 Psychosociální vlivy Psychosociální stres je rizikovější u mladší generace, ale i u starších lidí je významným faktorem podporujícím vznik deprese, zejména při hodnocení životní dráhy, kdy mohou pociťovat zoufalství, že nenaplnili svá celoživotní očekávání.84 V tomto období se starší osoby musí vypořádat s celou řadou životních změn - počínaje odchodem do důchodu, omezením mezilidských kontaktů, ztrátou blízkých osob, partnera. Na psychice se také negativně odráží objevující se somatická onemocnění a s nimi spojená možná neschopnost, nesoběstačnost. Některé charakterové vlastnosti člověka a typy osobnosti mohou mít predisponující vliv a zvyšují riziko afektivních potíží. Mezi tyto vlastnosti patří dominance nebo závislost, rigidita, obsedantnost. Rozvinutá závislost na blízkých osobách, vystupňovaný smysl pro pořádek a pro výkonnost jsou charakteristické pro tzv. melancholický typ osobnosti.85 Zevní vlivy Deprese může být vyvolána také iatrogenně léčbou jiného onemocnění. Na možný vliv farmakoterapie je třeba myslet při léčbě antihypertenzivy, a to u beta-blokátorů, metyldopy, thiazidů, resertipu, klonidinu, dále u kortikoidů, digoxinu, antiparkinsonik. Prodepresivně působí ve vyšších dávkách také H2 agonisté, z nesteroidních antirevmatik indometacin a z analgetik kodein. Z psychofarmak se mohou spolupodílet po vysazení benzodiazepiny, antipsychotika 1. generace a zvláště u starých lidí barbituráty.86

82

TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147. HOVORKA, Jiří, HERMAN, Erik. Deprese jako komorbidita u neurologických onemocnění, Lékařské listy: příloha Zdravotnických novin, s. 6. 84 ČEŠKOVÁ, E. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Československá geriatrická revue, s. 229. 85 RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie: minimum pro praxi, s. 97-98. 86 HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H. Demence a deprese ve vyšším věku, Medicína pro praxi, s. 113. 83

24

Nepříznivě na vznik deprese mohou působit také klimatické vlivy, především nedostatek denního světla. K rozvoji sezónních depresí dochází na podzim, v zimě přetrvávají a na jaře obvykle vymizí. Tyto afektivní poruchy jsou velmi dobře léčitelné fototerapií.87 88 1.3.5

Příznaky deprese

Typickým příznakem deprese je porucha nálady. Podle Boučka89 je „depresivní nálada charakterizována sníženou emoční reaktivitou a sníženým sebevědomím. Jedná se o chorobně smutnou náladu, kdy je zpomalená psychomotorika, tichá řeč, stísněnost, snížená vitalita, odpovědi po latencích, někdy až nemluvnost“. Přetrvává smutná, úzkostná nálada s pocity prázdnoty, bezmoci. Tato nálada se v průběhu času nemění a nereaguje na okolní podněty. Nejvíce je zhoršená po ránu. Změna nálady je spojena s poruchou myšlení a vnímání, dochází ke snížení koncentrace, objevuje se nerozhodnost, snížené psychomotorické tempo. Je narušen smysl pro zábavu a osobní zájmy. Dostavují se pocity viny, neschopnost prožívat radost, ztráta smyslu života až myšlenky na smrt a přání zemřít. Může se vyskytnout nervozita, nadměrná podrážděnost až výbušnost.90 Bylo prokázáno, že deprese je spojena s určitým typem kognitivního deficitu, tj. v oblasti vnímání, paměti, pozornosti, exekutivních funkcích, schopnosti uvažování. Potvrdila to i studie provedená s celkem 47 pacienty s depresivní poruchou a schizofrenií psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno Bohunice roce 2005.91 Ke stejným výsledkům dospěla Kubešová92 s kolektivem - podle nich senioři s depresí dosahovali významně nižších hodnot MMSE oproti stejně starým lidem bez deprese. Z tělesných obtíží se objevují poruchy spánku, poruchy trávení se zácpou, bolesti hlavy. Dále změny chuti k jídlu, ať už ztráta chuti s hubnutím nebo přejídání se s následným přibýváním na váze. Dochází k poklesu energie, zvýšené únavě, ospalosti, neschopnosti

87

PRAŠKO, J., a kol. Deprese a jak ji zvládat, s. 36. RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie: minimum pro praxi, s. 96. 89 BOUČEK, J., a kol. Obecná psychiatrie, s. 52. 90 PRAŠKO, J., a kol. Deprese a jak ji zvládat, s. 45-46. 91 KUČEROVÁ H., a kol. Profil kognitivního poškození u schizofrenních pacientů a pacientů s depresivní poruchou. Česká a slovenská psychiatrie, s. 412. 92 KUBEŠOVÁ, H., a kol. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Česká geriatrická revue, s. 229. 88

25

přinutit se k jakékoliv činnosti. Ve škále příznaků, jejich rozsahu a intenzitě existují individuální rozdíly.93 94 Typické projevy deprese mohou být ve stáří maskovány somatickými příznaky. Poté mluvíme o larvované depresi, kdy poruchy nálady jsou v pozadí a deprese se projevuje „orgánovou řečí“. Z tělesných příznaků se mohou vyskytovat bolesti hlavy, končetin, břicha, celková slabost, závratě, poruchy trávení a močového ústrojí.95

96

Starší lidé si na rozdíl

od mladších spontánně na depresivní náladu nestěžují, i když je na pohled patrná. Pocity viny a bezcennosti se u nich vyskytují méně, zato se častěji objevuje úbytek hmotnosti, ztráta radosti se sebevražednými myšlenkami a také psychotické příznaky.97 1.3.6

Dělení deprese

Dřívější dělení deprese na endogenní, reaktivní, neurotické a symptomatické se ukázalo jako logické, ale v praxi nepoužitelné. Příznaky jednotlivých typů deprese se měnily v čase, měnila se i jejich závažnost. Z jednoho typu deprese přecházeli postižení pozvolna nebo náhle v jiný. Ani doporučená léčba jednotlivých typů deprese neplatila univerzálně.98 Raboch99 uvádí, že podle intenzity, hloubky a množství příznaků lze rozlišit depresi mírnou, střední nebo těžkou. K označení depresivní epizody je třeba, aby její příznaky trvaly nejméně po dobu 2 týdnů. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN - 10100) v závislosti na počtu a závažnosti příznaků se deprese rozlišuje následovně:


lehká depresivní fáze (F 32.0) - jsou přítomny dva až tři příznaky deprese, účast na běžných denních aktivitách nenarušena,




středně těžká depresivní fáze (F32.1) - jsou přítomny čtyři a více příznaky deprese, potíže s běžnými denními aktivitami,

93

PRAŠKO, J., a kol. Deprese a jak ji zvládat, s. 45-46. RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie: minimum pro praxi s. 95. 95 PRAŠKO, J., a kol. Deprese a jak ji zvládat, s. 44. 96 WEBER, P. Minimum s klinické gerontologie, s. 129. 97 ČEŠKOVÁ, E. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Československá geriatrická revue, s. 229. 98 HONZÁK, R. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci, s. 1. 99 RABOCH, J., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie: minimum pro praxi, s. 95. 100 MKN - 10, s. 206. 94

26




těžká depresivní fáze bez psychotických příznaků (F32.2) - je přítomna celá řada depresivních příznaků s častými suicidálními tendencemi,




těžká depresivní fáze s psychotickými příznaky (F323) - jsou přítomny halucinace, bludy, psychomotorická retardace nebo stupor, zvýšené riziko úmrtí sebevraždou, žízněním, hladověním.

Opakované fáze deprese jsou označovány za periodickou depresivní poruchu (F33.9). V případě přítomnosti příznaků úzkosti i deprese, v míře kdy nesplňují kritéria samostatné diagnózy, jde o smíšenou úzkostnou a depresivní poruchu (F41.2). 101 Weber102 také uvádí členění na:


primární depresi - je podmíněna neorganicky a vyskytuje se u 10 - 25 % seniorů s depresí, spadá do péče psychiatra,




sekundární depresi - je podmíněna organickým postižením mozku, tělesnými onemocněními, vyvolaná iatrogenně léky a psychosociálními vlivy, vyskytuje se až u 90 % seniorů s depresí.

Podle Češkové103 je při hodnocení závažnosti deprese důležité, jak narušuje fungovaní postiženého. Pokud si dotyčný subjektivně uvědomuje zhoršené zvládání problémů všedního dne, považuje depresi spíše za mírnou, pokud již dochází k objektivnímu narušení každodenního fungovaní, hodnotí depresi jako těžkou. 1.3.7

Diagnostika deprese

Při stanovování diagnózy deprese se vychází z příznaků, jejich závažnosti a počtu. Lze o ní uvažovat, pokud se u jedince objevila dny až týdny trvající smutná nálada s negativistickým pohledem do budoucna, ztráta radosti, pocity viny a bezmocnosti. Dále se mohou objevit poruchy spánku, bolesti hlavy a nohou, zvýšená únavnost, změna chuti k jídlu. Zároveň musí být vyloučen vliv psychoaktivních látek a organická duševní porucha. Podle MKN - 10104 musí být pro pozitivní diagnózu deprese přítomny u mírné formy alespoň dva z níže uvedených příznaků, u středně těžké deprese čtyři a více a u těžké 101

MKN - 10, s. 207, 211. WEBER, P. Minimum s klinické gerontologie, s. 129. 103 ČEŠKOVÁ, E. Farmakoterapie hospitalizovaných depresí. Psychiatrie pro praxi, s. 103-104. 104 MKN - 10, s. 206. 102

27

depresivní fáze pět a více z níže uvedených příznaků, a to po dobu nejméně dvou posledních týdnů, přičemž je nezbytné, aby byla přítomna depresivní nálada a ztráta radosti.105


depresivní nálada,




ztráta radosti,




změny chuti k jídlu, změny hmotnosti,




poruchy spánku (insomnie, hypersomnie),




změny psychomotorického tempa,




ztráta energie, únava,




pocity viny, vlastní bezcennosti,




snížená schopnost myslet, koncentrovat se, rozhodnout se,




myšlenky na smrt, suicidální pokus.

Léta trvající zhoršená nálada nenaplňující kritéria pro diagnózu deprese je označována jako dysthymie (F34.1).106 Depresi je také třeba odlišit od smutku všedního dne, tedy krátkodobého

a

přechodného

smutku

nedosahující

intenzity

a

trvání

deprese,

bez doprovodných tělesných projevů. 107 Přítomnost depresivních příznaků se hodnotí z podrobného rozhovoru s jedincem. Při přítomnosti alexitymie (neschopnosti popsat své pocity), která je u depresivních častá, je nutné získat potřebné informace od blízkých osob. Dále se k screeningu deprese využívají standardizované škály. Nejčastěji jsou používány tyto:108


Hamiltonova škála pro depresi (HAMD) - měří závažnost příznaků, hodnotí ji lékař,




Montgomeryho - Asbergové škála pro depresi (MADRS) - měří závažnost příznaků, hodnotí ji lékař,




Beckův dotazník (BDI) - sebehodnotící dotazník - zaměřený na depresivní postoje,




Zungova posuzovací škála (SDS) - hodnocení subjektivní míry deprese,




Quick Inventory of Depressive Symptomatology - má 2 verze: sebehodnotící (QUIDS-SR16) a hodnocenou lékařem (QUIDS-C16),

105

HONZÁK, R. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci, s. 31. MKN - 10, s. 208. 107 TOPINKOVÁ, E., NEUWITH, J. Geriatrie pro praktického lékaře, s. 227. 108 ČEŠKOVÁ, E. Farmakoterapie hospitalizovaných depresí. Psychiatrie pro Praxi, s. 104. 106

28




Škála deprese pro geriatrické pacienty podle Sheikha a Yesavage (GDS)109.

Raboch110 také zmiňuje dotazník PRIME MD2, který je s úspěchem používaný českými praktickými lékaři. Pokud je alespoň jedna z následujících otázek zodpovězena kladně, je třeba provést klinické vyšetření:


„Během posledního měsíce mívám smutnou náladu nebo pocity selhání, neúspěchu a beznaděje.“




„Během posledního měsíce nepociťuji potěšení z věcí, které běžně rád/a dělám, nebo o ně nemám zájem.“

Pro zhodnocení kognitivních funkcí se využívá Krátká škála mentálního testu (MMSE), pro stanovení stupně soběstačnosti Test základních všedních činností podle Barthelové (ADL) a Test instrumentálních všedních činností (IADL).111 Výsledky laboratorních vyšetření mají v diagnostice deprese podpůrný význam, slouží k vyloučení možných jiných chorob. Provádí se základní biochemické vyšetření, vyšetření hladiny tyreostimulačního hormonu (TSH), krevní obraz, vyšetření moči. Před nasazením léčby antidepresivy se zhodnocuje EKG záznam.112 104 Diferenciální diagnóza K vyloučení somatických onemocnění projevujících se příznaky deprese je třeba diferenciální diagnostika.113 Jako deprese se může projevovat chronické srdeční selhání, diabetes mellitus, paraneoplastické projevy, perniciózní anémie, septické stavy, tyreopatie apod. 114 Pozornost je třeba věnovat odlišení deprese od demence. Deprese může imitovat obraz demence, jedinec je potom mylně označován za dementního, mluvíme o tzv. depresivní pseudodemenci. Deprese ve vyšším věku často do demence přechází nebo na ni může 109

TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147. RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 8. 111 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147. 112 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147. 113 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147. 114 KUBEŠOVÁ, H., WEBER, P. Deprese ve vyšším věku. Zdravotnické noviny: postgraduální medicína [online]. 110

29

nasedat.115 Pro depresi svědčí relativně náhlý začátek oproti demenci, trvající smutná, depresivní nálada oproti ploché, proměnlivé náladě u demence. Depresivní jedinec se nesnaží, zdůrazňuje poruchy, odpovídá typem „nevím“, trpí pocity viny. Jedinec s demencí se snaží, ale chybuje, poruchy bagatelizuje, objevují se paranoidní bludy o okrádání, halucinace. Vizuálně - konstrukční schopnosti nejsou u deprese na rozdíl od demence porušeny. Terapeutické podání antidepresiv vede k zlepšení kognitivního deficitu u deprese, u demence zůstává stav nezměněn.116 1.3.8

Léčba deprese

„Bez léčby odezní deprese spontánně až v 60 % případů starých nemocných až po několika měsících, někdy dokonce letech“.117 Cílem léčby deprese je zmírnění až odstranění příznaků deprese, snížení rizika jejich návratu, zlepšení celkového zdravotního stavu a kvality života, snížení sociální izolace postiženého jedince. Obsahuje složku farmakologickou a psychoterapeutickou.118 Použití obou zmiňovaných přístupů u starších jedinců srovnávala metaanalýza zkoumající 89 kontrolovatelných studií zahrnující celkem 5328 seniorů. Autoři dospěli k závěru, že rozdíl mezi jejich účinností je malý a starší lidé s lehkou depresí nebo dystimií mohou více těžit z psychoterapeutických intervencí než z léčby antidepresivy. Volba léčebné strategie by měla stát spíše než na účinnosti například na dostupnosti, kontraindikacích, preferenci nemocného.119 Psychoterapie Podle Růžičky120 je psychoterapie „způsob, jak osvětlit a porozumět lidské existenci v její celistvosti, v psycho-bio-sociálním, ale i historickém a kulturním určení“. Při psychoterapii jde o léčebné působení psychologickými prostředky, vědomé ovlivňování duševního stavu, mající za cíl pomoci člověku pro něj v těžké situaci či nemoci. 115

KUBÍNEK, R., PIDRMAN, V. Deprese seniorů. Psychiatrie pro praxi, s. 9. HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H. Demence a deprese ve vyšším věku. Medicína pro praxi, s. 114. 117 WEBER, P. Minimum s klinické gerontologie, s. 130. 118 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147. 119 PINQUART, M., a kol. Treatments for Later-Life Depressive Conditions: A Meta-Analytic Comparison of Pharmacotherapy and Psychotherapy. The American Journal of Psychiatry [online]. 120 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie, s. 13. 116

30

Zasahuje do funkcí mozku na neurofyziologické úrovni. Řadíme sem mimo jiné sociální kontakt, mezilidské vztahy, verbální i neverbální komunikaci.121 122 U mírné deprese může být dostačující psychoterapie. Ať samotná nebo v kombinaci s farmaky představuje dostupnou možnost zvýšení efektivity léčby. Jejím cílem je poskytnout člověku oporu, porozumění, naději, pomoci mu vyjít ze sociální izolace. Dát dotyčnému víru v sebe sama, v budoucnost.123 124 125 Honzák126 podle rozsahu a intenzity působení rozlišuje:


psychoterapeutický přístup - charakteristický vytvořením vhodné atmosféry, v níž depresivní člověk cítí, že jsou jeho problémy pochopeny,




podpůrnou psychoterapii - nabízející pomoc při zvládání aktuálních potíží formou přímého vedení člověka s depresí, popřípadě jeho rodiny,




systematickou psychoterapii - směřující k zásadní změně hodnot a jednání depresivního člověka. Je vedena kvalifikovaným psychoterapeutem,




krizové intervence - sloužící jako jednorázová pomoc v životních krizích.

Existuje velké množství psychoterapeutických přístupů. Lze je rozdělit do dvou základních proudů, které se odlišují odborným přístupem a postupem léčení. První vychází z učení Sigmunda Freuda, z psychoanalýzy. Druhý přístup vychází ze sledování chování a kognitivních procesů, jedná se o behaviorální, kognitivní nebo kognitivně behaviorální psychoterapii. 127 Psychoanalýza vychází z konceptu, že osobnost prošla určitým vývojem. Pokud během něj byla zraňována a nedostatečně nebo naopak nadměrně sycena ve svých potřebách, může docházet k vnitřnímu napětí z nevyřešeného konfliktu. Ten se poté může obrátit do nitra daného člověka a projevit se formou depresivních nálad. Sigmund Freud se domníval, „že deprese je vlastně zlost, která nebyla „ventilována““. Na psychoanalytická sezení dochází dotyčný denně po dobu několika týdnů i let. Vede je kvalifikovaný odborník (psychoanalytik), který se snaží pomoci depresivnímu člověku vrátit se k počátečním chybám,

121

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat depresi, s. 141. VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie, s. 12, 61. 123 ČEŠKOVÁ, E. Farmakoterapie hospitalizovaných depresí. Psychiatrie pro praxi, s. 103. 124 ROUBAL, J. Psychoterapie deprese - přístup gestalt terapie. Česká a slovenská psychiatrie, s. 341. 125 KRYL, M. Psychoterapeutické možnosti v léčbě deprese. Česká a slovenská psychiatrie, s. 251. 126 HONZÁK, R. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci, s. 88. 127 HONZÁK, R. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci, s. 88-89. 122

31

a jejich uvědoměním a ventilací odreagovat vnitřní napětí z nich plynoucí, tím zabránit dalším budoucím problémům. Využívá volné asociace, interpretace, přenos, odpor a jeho výklad a na základě vzpomínek provádí rekonstrukci určitých významných období v životě pacienta, zvláště v období dětství. Pomáhá jim získat „pravdivý pohled na sebe“. U některých forem deprese jsou účinné i kratší formy psychoanalýzy. Spadají sem psychoterapie hlubinné, dynamické a interpersonální. 128 129 130 131 Naopak kognitivně behaviorální psychoterapie se minulostí nezabývá. Pozornost věnuje současnému způsobu myšlení a chování lidí v depresi. Říká, že jak se člověk dívá na věci kolem sebe a jak jedná, ovlivňuje následně to, co prožívá. Domnívá se, že za depresi v podstatě může naučené myšlení a chování vzniklé v emočně vypjatých situacích nebo dlouhodobým působení a léčba tedy spočívá v jejich odnaučení a naučení žádoucím způsobům jednání. Podle této teorie jsou depresí ohroženi lidé bez dostatku pozitivní sociální odezvy a sebedůvěry. Jde o manipulativní a do jisté míry direktivní přístup, s kterým pacient souhlasí a o jednotlivých krocích léčby je plně informován. Před zahájením léčby se provede důkladné diagnostické vyšetření s vyloučením hluboce depresivních jedinců, s psychotickými příznaky a suicidálními tendencemi. Individuální nebo skupinovou léčbu vede specialista na kognitivní a behaviorální psychoterapii. Během asi tří měsíců se uskuteční patnáct až dvacet jednohodinových setkání. Ze začátku jsou kontakty častější, později se pauzy prodlužují. Postupně se mění negativní sebeobraz v pozitivní, dotyčný se stává „odborníkem na svoji depresi“, a ví, co dělat při navrácení depresivních nálad. Využívá se přátelského kontaktu dvojice nebo malé skupiny lidí s cílem pomoci depresivnímu člověku. Nejlepší efekt je u nepsychotických, reaktivních, neurotických depresí. V případě mírnější formy deprese mohou tento koncept využívat také lidé blízcí člověku s depresí. 132 133 Dalším možným psychoterapeutickým přístupem při léčbě deprese je gestalt terapie, která klade důraz hlavně na prožitek teď a tady, na práci s emocemi. Podporuje jejich uvědomění a přijetí člověkem s depresí a učí ho jak je zpracovávat novým způsobem. Gestalt terapeut si všímá gest a pohybů dotyčného, jeho výrazu tváře, očního kontaktu i tónu hlasu. Respektuje

128

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat depresi, s. 142. HONZÁK, R. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci, s. 89. 130 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie, s. 54, 61. 131 BOUČEK, J. Obecná psychiatrie, s. 155. 132 KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat depresi, s. 143-145. 133 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie, s. 48-50. 129

32

výklad depresivního člověka, jeho chápání smyslu prožitku a snaží se nevnášet svou interpretaci. Může využívat pomocné techniky jako např. prázdnou židli nebo identifikaci, ale spíše improvizuje.134 Mezi mladší psychoterapeutické školy patří systematický přístup, tvořený velkým množstvím dílčích metod. Za příčinu vzniku a rozvoje psychických poruch pokládá psychosociální vlivy a za rizikový faktor jejich vzniku považuje určitý způsob komunikace. Systematický přístup může mít formu rodinné, párové nebo individuální terapie. Cílem terapeuta je „umožnit pohled na určitý problém z jiného zorného úhlu“. Léčba je řízena terapeutem, který vystupuje direktivně a přitom jako empatický a akceptující, i neutrální a zvídavý. Prostřednictvím léčby se mění chápání daných skutečností, dochází k jejich porozumění a k vytvoření podmínek k navození žádoucích změn. 135 Psychoterapie může mít formu:136


ambulantní

-

vedená

psychology,

psychoterapeuty,

jako

individuální,

psychoterapeuty,

arteterapeuty,

skupinová nebo systematická,


denních

stacionářů

-

vedená

psychology,

socioterapeuty, jako individuální, komunitní a skupinová,


hospitalizační, součást ústavní péče.

Psychoterapie je omezena tělesným zdravím. Není vhodná pro osoby se smyslovým deficitem znesnadňujícím uspokojivou komunikaci a taktéž pro ty, kteří si ji nepřejí.137 U starších lidí bývá častým problémem vnitřní i vnější osamělost a proto je u nich upřednostňována skupinová psychoterapie. Prvním specifickým momentem v terapii je vzpomínání. S jeho pomocí si srovnávají dosavadní život. Přes vzpomínky na střední věk a dětství, se dostávají do budoucnosti s uvědoměním si konečnosti vlastního života, vyrovnání se s tímto faktem přináší psychickou úlevu. Druhým specifickým momentem je citlivost k hudbě. Ta pro staršího člověka znamená obohacení a může být pro něj i objevem.138

134

ROUBAL, J. Psychoterapie deprese - přístup gestalt terapie. Česká a slovenská psychiatrie, s. 342-343, 345 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie, s. 62-64. 136 KRYL, M. Psychoterapeutické možnosti v léčbě deprese. Česká a slovenská psychiatrie, s. 252. 137 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie, s. 212. 138 VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie, s. 212. 135

33

Chybou v přístupu k lidem s depresí je bagatelizace jejich obtíží, jejich přetěžování nabízením nových aktivit, nucení k rozhodování a také ponechání jej sama sobě s rizikem nezvládnutí běžných denních aktivit.139 Farmakoterapie Farmakologická léčba deprese je na místě u středně těžké a těžké poruchy.140 Volba strategie léčby může být ovlivněna řadou faktorů. Podle Češkové141 142 se uplatňuje vliv samotné deprese, její závažnosti a doprovodných příznaků. Dále osobnost depresivního jedince, jeho duševní a tělesný stav, předchozí zkušenost s depresí a antidepresivní léčbou, jeho individuální preference. Lékař může léčbu ovlivnit svými znalostmi a zkušenostmi. Z hlediska volby konkrétního antidepresiva hraje roli jeho bezpečnost a snášenlivost, ale také forma a frekvence užívání. Raboch143 rozděluje léčbu do tří základních etap. První etapou je akutní léčba, s cílem zavládnutí všech příznaků deprese. Trvá v průměru 6 - 12 týdnů, u seniorů vzhledem k pozdějšímu nástupu efektu léčby 8 - 12 týdnů. K rozhodnutí o další léčebné strategii eventuálně změně antidepresiva se přistupuje po 4 - 6 týdnech akutní léčby. Češková144 doporučuje do dosažení remise léčit „razantně“. Po vymizení příznaků není žádoucí léky vysadit, ale přejít na pokračovací léčbu, která značně zmenšuje riziko znovuobjevení příznaků. Měla by trvat 4 - 9 měsíců a zajistit úplnou úpravu stavu a znovuzačlenění jedince do společnosti. Třetí etapou je udržovací léčba antidepresivy nebo tymoprofylaktiky, jejímž cílem je zabránění opakovanému navracení obtíží. Je doporučována zejména po opakovaných depresivních epizodách, při suicidálních tendencích, po časných recidivách a při negativních dědičných dispozicích ze stran afektivních poruch. V těchto případech je až 90 % pravděpodobnost znovuobjevení depresivních obtíží. Podle Rabocha145 by farmakologická léčba měla trvat minimálně pět let, ale u některých osob je třeba celoživotní léčby. Za nejúčinnější považuje podávání stejných antidepresiv a ve stejné dávce, které se osvědčily při akutní léčbě. 139

VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory, s. 23. ČEŠKOVÁ, E. Farmakoterapie hospitalizovaných depresí. Psychiatrie pro praxi, s. 103. 141 ČEŠKOVÁ, E. Komu a jaké antidepresivum. Česká a slovenská psychiatrie, s. 95. 142 ČEŠKOVÁ, E. Léčba deprese ve stáří. Psychiatrie pro praxi, s. 102. 143 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 89. 144 ČEŠKOVÁ, Eva. Individualizovaná léčba deprese ve světle současných doporučených postupů. Psychiatrie pro praxi, s. 207. 145 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 97. 140

34

Je-li u osob po první, eventuálně druhé nekomplikované depresivní epizodě dosaženo odeznění příznaků minimálně na půl roku, může se začít s postupným vysazováním léčby. Zde je třeba pamatovat na eventuální příznaky z vysazení. Mimo jiné se mohou objevit různé bolesti, spánkové poruchy, nauzea, návrat depresivních příznaků, aj.146 V léčbě deprese u seniorů jsou největší zkušenosti a léčebný efekt u selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Jsou považovány u této věkové kategorie za lék první volby. Jedná se hlavně o sertralin, citalopram, fluoxetin s aktivujícím účinkem a tlumivý fluvoxamin a paroxetin. Preparáty této skupiny jsou v léčebném efektu srovnatelné, ale jsou rozdílné ve farmakokinetice. Mají pomalejší nástup účinku. SSRI platí za relativně bezpečné s nižším výskytem nežádoucích účinků. Ty mají tendenci přetrvávat v průběhu prvních tří měsíců léčby. V prvních dnech léčby se může objevit bolest hlavy, nauzea, průjem, přechodné zvýšení úzkosti. Při dlouhodobém podávání se nejčastěji vyskytují sexuální dysfunkce, rozmazané vidění, parkinsonský třes, snížení aktivity až pasivita. Alespoň jeden vedlejší účinek uvádí 86 % léčených a více než jeden popisuje 55 % léčených.147 148 149 Jsou upřednostňovány u osob s tělesnými onemocněními pro svou nekardiotoxicitu a minimální

vliv

na

srdeční

frekvenci.150

Češková151

také

uvádí

pozitivní

vliv

na neuroendokrinologické parametry u diabetu mellitu. Druhou užívanou skupinou jsou blokátory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI) se zástupci venlaxinem a milnacipranem. Oproti SSRI mají u seniorů rychlejší nástup účinku, menší výskyt sexuálních dysfunkcí a gastrointestinálních obtíží, nesnižují jejich aktivitu ani kognitivní funkce.152

146

RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 97. 147 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147-148. 148 KUBÍNEK, R., PIDRMAN, V. Deprese seniorů. Psychiatrie pro praxi, s. 10-11. 149 HU, X., H. et al. Incidence and duration of side effects and those rated as bothersome with selective serotonin reuptake inhibitor treatment for depression: patient report versus physician estimate. The journal of clinical Psychiatry [online]. 150 ČEŠKOVÁ, Eva. Komu a jaké antidepresivum. Česká a slovenská psychiatrie, s. 94. Podle: Roose SP. Treatment of depression in patients with heart disease. Biological Psychiatry, 2003, no. 54, p. 262-268. 151 ČEŠKOVÁ, Eva. Komu a jaké antidepresivum. Česká a slovenská psychiatrie, s. 94. 152 KUBÍNEK, R., PIDRMAN, V. Deprese seniorů. Psychiatrie pro praxi, s. 11.

35

Dopaminergní a noradrenergní antidepresiva (NDRI) reprezentuje bupropion. Ten má aktivizující účinek, neovlivňuje sexuální funkce ani spánek, je kardiovaskulárně bezpečný, ale může vyvolat epileptický záchvat.153 154 Spolu s předchozími třemi skupinami antidepresiv (SSRI, SNRI, NDRI) patří k antidepresivům

IV.

generace

také

noradrenergní

a

specifická

serotoninergní

antidepresiva (NaSSA) zastoupená mirtazapinem. Mirtazapin je mírně tlumivý, může způsobovat ortostatickou hypotenzi, zvyšuje chuť k jídlu.155 156 Další užívanou skupinou jsou reverzibilní inhibitory monoaminooxidázy typu A (RIMA) s moclobemidem, který má pozitivní vliv na kognitivní funkce a minimum nežádoucích účinků. Existuje u něj však riziko interakcí s TCA, SSRI, opioidy, tymoleptiky a tirptany.157 Tricyklická antidepresiva (TCA) je třeba u starších depresivních lidí podávat velmi opatrně kvůli vysokému výskytu nežádoucích účinků. Z těch závažnějších se může jednat o srdeční arytmie, zmatenost, retenci moče.158 159 K zvládání mírných depresí může být používán extrakt z třezalky tečkované hypericin. Honzák160 dodává „sám považuji třezalkový extrakt za dobrý a účinný lék, je však nutné znát okruh obtíží, u nichž je užitečný a mít plnou informaci o všech jeho účincích“. Působí totiž na zpětné vstřebávání serotoninu a při současném podávání s antidepresivy skupiny SSRI může zvýšit jejich účinek a může také vyvolat, stejně jako SSRI, závažný serotoninový syndrom. Ten se projevuje pocením, třesem, zrudnutím, zmateností, neklidem, epileptickými paroxysmy. Později se může objevit horečka, zvýšené svalové napětí, ledvinné selhání až smrt. K nápravě obvykle dostačuje včasné odhalení syndromu a vysazení preparátů.161

153

TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 149. KUBÍNEK, R., PIDRMAN, V. Deprese seniorů. Psychiatrie pro praxi, s. 11. 155 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 149. 156 KUBÍNEK, R., PIDRMAN, V. Deprese seniorů. Psychiatrie pro praxi, s. 11. 157 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 149. 158 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 149. 159 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 93. 160 HONZÁK, R. Třezalka tečkovaná v léčbě deprese [online] 161 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, Jiří, PACOVSKÝ, Pavel et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 94 154

36

Další možnosti léčby Elektrokonvulzivní terapie (léčba elektrošoky) je indikována u jedinců s těžkou depresí s psychotickými příznaky, narušením psychomotoriky, suicidálními tendencemi nebo po neúspěchu farmakologické léčby. Jedná se o relativně šetrnou metodu prováděnou za hospitalizace. Aplikuje se série 6 - 12 elektrošoků v celkové anestezii nebo myorelaxaci. Případná postkonvulzivní zmatenost a porucha paměti většinou do půl roku vymizí.162 U sezónních depresí, zvláště spojených s poruchami spánku se s velkým léčebným efektem používá fototerapie. Tako aplikace světla s intenzitou nad 10 000 luxů je prakticky bez nežádoucích účinků, interakcí i kontraindikací.163 164 Dalšími možnostmi současné léčby jsou spánková deprivace, vagová stimulace nebo repetitivní transkraniální stimulace mozku.165 1.3.9

Deprese a suicidum

Ve všech fázích afektivní poruchy se mohou u postižených jedinců vyskytnout suicidální tendence. Podle posledně sledovaných údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR z roku 2002 byla předchozí psychiatrická léčba zaznamenána u 40 % mužů a 70 % sebevražedných žen.166 167 Riziko sebevraždy u starších depresivních osob je potencováno současným výskytem více tělesných onemocnění, jejich častou neschopností až závislostí.168 U seniorů je vyšší riziko dokonaných sebevražd. U osob starších 75 let je výskyt vyšší až 4x ve srovnání s mladší generací.169

162

RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 98 163 KROMBHOLZ, R., a kol. Fototerapie v gerontopsychiatrii. Psychiatrie pro praxi, s. 187. 164 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 147. 165 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 98. 166 ÚZIS ČR. Zdravotnická statistika. Sebevraždy 2002 [online]. 167 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 98. 168 KAŠPÁREK, T. Deprese a suicidita ve vyšším věku. In: XIV. brněnský geriatrický den a 6. brněnskobratislavské gerontologické sympozium, s. 25. 169 ČEŠKOVÁ, Eva. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Česká geriatrická revue, s. 230.

37

Podle Honzáka170 patří mezi rizikové faktory sebevražedného jednání:


deprese, a to hlavně na začátku onemocnění a na jeho konci při zlepšení stavu s dostatkem energie k dokonání suicida,




poruchy osobnosti,




závažné tělesné onemocnění, popřípadě strach z něj,




abusus alkoholu, psychotropních látek,




suicidální pokusy v minulosti, jejich verbalizace,




významné sociální změny (odchod do důchodu, ztráta mezilidských kontaktů, ekonomické problémy),




nevhodné podmínky v dětství, ztráta rodičů.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat lidem, u kterých je přítomno více rizikových faktorů. Důležitá je včasná diagnóza, důkladná diferenciální diagnóza, zaměření se na suicidální tendence. Základní prevencí je účinná, mnohdy razantní antidepresivní léčba a u sekundární

deprese

léčba základního

onemocnění.

Jedince rizikové z hlediska

sebevražedného jednání je třeba zvát na častější kontroly u lékaře, nabídnout možnost telefonické konzultace a zapojit jejich nejbližší.171 Zásadní v léčbě těchto nemocných je navázání dobrého terapeutického vztahu s nimi, za využití psychoterapeutických metod. Využívá se také antisuicidálních účinků některých léků, jako jsou lithium, klozapin, anxiolytika a antipsychotika. Neméně důležité je zajistit dotyčnému bezpečné okolí bez faktorů usnadňujících provedení sebevražedného záměru. Pozor je třeba dávat na snadno otvíratelná okna nebo schodiště, ostré předměty, zbraně. V některých případech bývá nutná akutní hospitalizace na psychiatrickém oddělení.172

170

HONZÁK, R. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci, s. 63. ČEŠKOVÁ, Eva. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Česká geriatrická revue, s. 231. 172 RABOCH, J. Deprese a sebevražedné jednání v klinické praxi. In RABOCH, J., PACOVSKÝ, P., et al. Klinická psychiatrie v denní praxi, s. 99-100. 171

38

2 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

Cíl: 1 Zjistit vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů. 1H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi životem ve vlastním prostředí a výskytem deprese u seniorů. 1HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi životem ve vlastním prostředí a výskytem deprese u seniorů. 2H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi životem v sociálních institucích a výskytem deprese u seniorů. 2HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi životem v sociálních institucích a výskytem deprese u seniorů.

Cíl: 2 Zjistit rozdíl ve výskytu deprese u mužů a u žen v seniorském věku. 3H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím a výskytem deprese u seniorů. 3HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi pohlavím a výskytem deprese u seniorů.

Cíl: 3 Zjistit vliv délky života bez partnera na výskyt deprese u seniorů. 4H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů. 4HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů.

39

Cíl: 4 Zjistit prožívání odchodu do starobního důchodu a jeho vliv na výskyt deprese u seniorů. 5H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů. 5HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů.

Cíl: 5 Zjistit vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese. 6H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů. 6HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů.

Cíl: 6 Zjistit efektivitu léčby u seniorů léčených antidepresivy. 7H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi léčbou antidepresivy a výskytem příznaků deprese u seniorů. 7HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi léčbou antidepresivy a výskytem příznaků deprese u seniorů.

40

3 METODIKA PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Cílem diplomové práce bylo zmapovat výskyt deprese u seniorů a porovnat rozdíly mezi seniory žijícími ve vlastním prostředí a seniory žijícími v sociálních institucích. 3.1 Průzkumná metoda a její zdůvodnění Pro získání potřebných informací k dosažení cílů a zhodnocení hypotéz průzkumné práce jsem použila kvantitativní průzkumné šetření pomocí dotazníkové metody. Dotazník je soubor předem připravených otázek, promyšleně seřazených na určitém formuláři, na které dotazovaný odpovídá písemně. Podle průběhu použití dotazníků v terénu je dělíme na anonymní a neanonymní. Mezi výhody dotazníkové metody patří jednoznačná formulace otázek bez emocí dotazovaného a možnost hromadného, počítačového zpracování jejich odpovědí. Nevýhodou dotazníkové techniky je, že může dojít ke zkreslení informací z důvodu špatného pochopení otázky, při eventuálním neporozumění nelze obvykle již nic opravit, doplnit nebo zpřesnit.173 Pro obě skupiny respondentů byl sestaven shodný dotazník (příloha č. 1). Obsahoval 26 uzavřených otázek - respondent si ze souboru možných variant odpovědí vybírá odpověď, která se nejvíce blíží jeho názoru. Otázky lze dále rozdělit na dichotomické - respondent si může vybrat pouze ze dvou variant odpovědí (položky č. 1, 9 - 26) a otázky polytomické respondent vybírá z více variant odpovědí (položka č. 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8).174 V úvodu dotazníku byly zařazeny otázky dotazující se na identifikační údaje - pohlaví, věk, vzdělání (položky č. 1, 2, 3) a otázky zaměřené na rodinný stav, výskyt potomků a osamocený život (položky 4, 5, 6), navazují otázky mající vztah k důchodu respondentů (položky 7, 8, 9), následuje standardizovaná verze Škály deprese pro geriatrické pacienty s 15 otázkami (položky 10 - 24) a otázky mapující výskyt a léčbu deprese u respondentů (položky 25, 26). Před distribucí dotazníků byla provedena pilotní studii na skupině deseti seniorů, jejímž cílem bylo zjistit, zda rozumějí otázkám obsažených v dotazníku. Respondenti neměli problém s porozuměním formulovaných otázek a jejich vyplněné dotazníky byly použity k zpracování dat v nich obsažených. Pro zvýšení validity výsledků diplomové práce bylo 173

BÁRTLOVÁ, S., HNILICOVÁ, H. Vybrané metody a techniky výzkumu. Zjišťování spokojenosti pacientů, 30-31. 174 BÁRTLOVÁ, S., HNILICOVÁ, H. Vybrané metody a techniky výzkumu. Zjišťování spokojenosti pacientů, 32.

41

součástí průzkumného šetření také použití standardizované Krátké škály mentálního testu (MMSE) (příloha č. ) k posouzení kognitivních funkcí respondentů. Tento v klinické praxi nejpoužívanější test globálního hodnocení kognitivních funkcí starších osob175 vyžadoval mou osobní účast při jeho vyplňování. Nevýhodou byla časová náročnost zvoleného přístupu. Sběr informací u každého respondenta s představením se, vysvětlení účelu dotazovaní a vyplnění MMSE i sestaveného dotazníku trval v průměru 15 - 30 minut. 3.2 Kritéria pro výběr respondentů Distribuci dotazníků předcházel výběr vhodných respondentů formou zhodnocení kognitivních funkcí pomocí Krátké škály mentálního stavu (MMSE). Po konzultaci s vedoucí práce byli do průzkumu zařazeni pouze senioři s výsledným skóre 18 a více bodů. Dále byli do šetření zařazeni respondenti ve věku 65 a více let. Sběr dat probíhal po předchozí domluvě a písemném souhlasu (příloha č. 5, 6) ve dvou sociálních institucích - Domově seniorů Břeclav a v S - centru Hodonín. Ani v jednom případě nebyly dotazníky nedistribuovány v části zařízení se zvláštním režimem. Data od seniorů žijících ve vlastním prostředí byla získána pomocí metody snow-ball v obci Tvrdonice a okolí. Sběr dat probíhal v měsících červenec až prosinec 2012. 3.3 Metodika statistického zpracování dat K získání dat pro hypotézu 1 a hypotézu 2 byly zaměřeny položky dotazníku č. 10 - 24. Pro zpracování hypotézy 3 byly použity položky č. 1, 10 - 24. Pro hypotézu 4 byly zpracovány položky č. 6, 10 - 24. Data k ověření hypotézy 5 byla získána z položek č. 8, 9, 10 - 24. K ověření hypotézy 6 sloužily položky č. 7, 10 - 24. Pro poslední hypotézu 7 byly zpracovány položky č. 10 - 24, 26. Ostatní položky sloužily k doplnění náhledu na danou problematiku (položky č. 2, 3, 4, 5, 25). Pro statistickou analýzu dat byl použit test dobré shody chí-kvadrát. Tento statistický test významnosti ověřuje, zda se skutečně zjištěné četnosti významně odlišují od teoretických četností. Nejdříve byly formulovány nulové hypotézy, které byly na základě testu významnosti buď přijaty, nebo odmítnuty. Pokud byla nulová hypotéza odmítnuta, přijala se 175

TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 216

42

hypotéza alternativní. Nulová hypotéza vyjadřuje, že mezi testovanými jevy není žádný významný vztah, tedy že získané výsledky lze vysvětlit na základě náhody. O opaku hovoří alternativní hypotéza, tedy že získané výsledky jsou významné (signifikantní) a nejsou způsobeny náhodou. Rozhodování o platnosti nulové hypotézy má vždy pravděpodobností charakter. Riziko, že neoprávněně odmítneme nulovou hypotézu se označuje jako hladina významnosti. V humanitních výzkumech se nejčastěji používá hladina významnosti 5 %. Tato znamená, že pravděpodobnost neoprávněného přijmutí alternativní hypotézy je 5 %. K testování je dále třeba zvolit počet stupňů volnosti, tedy počet těch četností, kterým lze přiřknout libovolnou hodnotu. Pro daný počet stupňů volnosti a zvolenou hladinu významnosti je dále třeba ze statistických tabulek určit tzv. kritickou hodnotu x2. Nulovou hypotézu nelze zamítnout pokud je signifikance testu > 0,05, pokud je signifikance testu < 0,05 lze nulovou hypotézu zamítnout.176 K statistickému zpracování dat byl použit statistický software SPSS verze 15. Na úrovni deskriptivní analýzy byly použity kontingenční tabulky.

176

CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. s. 71–75.

43

4 VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA Do průzkumného šetření bylo zahrnuto celkem 100 dotazníků získaných od seniorů žijících ve vlastním prostředí, což dále představuje 100 %. Stejný počet, tedy 100 dotazníků bylo použito od seniorů žijících v Domově pro seniory Břeclav a S - centru Hodonín, což dále představuje 100 %. Výsledná data z jednotlivých položek jsou zpracována do tabulek a sloupcových grafů. V tabulkách je uveden počet označených odpovědí všech respondentů, kteří byli, z té které skupiny do šetření zahrnuti (absolutní četnost - n) a procentuální zastoupení jednotlivých odpovědí (relativní četnost). Grafy vyjadřují relativní četnost odpovědí. Pro lepší orientaci jsou výsledky jednotlivých položek týkajících se obou skupin respondentů popisovány ve společné tabulce a grafu. Slovní komentář k jednotlivým tabulkám a grafům je uveden v absolutní četnosti, v závorce je údaj v relativní četnosti. K zpracování získaných dat byl použit program Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Office Excel 2007.

44

4.1 Výsledky průzkumu u obou skupin seniorů Otázka č. 1: Pohlaví respondentů Tabulka č. 1 Pohlaví respondentů Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

Pohlaví Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

muž

49,0

49,0

34,0

34,0

žena

51,0

51,0

66,0

66,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

respondentů

70

66 %

60 50

49 %

51 % 34 %

40 30 20 10 0 Senioři ve vlastním prostředí

Senioři v sociálních institucích muž

žena

Graf č. 1 Pohlaví respondentů Tabulka č. 1 a graf č. 1 mapují pohlaví seniorů zapojených do průzkumného šetření. Celkem se zúčastnilo 100 (100 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí. Mírně početněji byly zastoupeny ženy v počtu 51 (51 %), muži byli v počtu 49 (49 %). V sociálních institucích byly data sesbírány od 100 (100 %) seniorů. Ženy zde byly zastoupeny méně, celkem jich bylo 34 (34 %), mužů bylo 66 (66 %).

45

Otázka č. 2: Věk respondentů Tabulka č. 2 Věk respondentů Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

65 - 74 let

81,0

81,0

21,0

21,0

75 - 84 let

18,0

18,0

37,0

37,0

85 a více let

1,0

1,0

42,0

42,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

Věk respondentů

90 80

81 %

70 60 50

37 %

40 30

21 %

18 %

20 10

42 %

1%

0 Senioři ve vlastním prostředí 65 - 74 let

Senioři v sociálních institucích 75 - 84 let

85 a více let

Graf č. 2 Věk respondentů Tabulka č. 2 a graf č. 2 informují o věku seniorů účastnících se průzkumu. Nejvíce zastoupenou skupinou seniorů žijících ve vlastním prostředí byli respondenti ve věkové kategorii 65 - 74 let, celkem jich bylo 81 (81 %). Věkovou skupinu 75 - 84 let zastupovalo 18 (18 %) seniorů. Nejméně zastoupenou věkovou kategorii byla skupina 85 a více let, představovaná 1 (1 %) seniorem. V sociálních institucích se do šetření zapojilo 21 (21 %) seniorů ve věku 65 - 74 let, věkovou skupinu 75 - 84 let zastupovalo 37 (37 %) seniorů a nejvíce, tedy celkem 42 (42 %) seniorů bylo ve věkové kategorii 85 a více let. 46

Otázka č. 3: Vzdělání respondentů Tabulka č. 3 Vzdělání respondentů Senioři žijící ve vlastním prostředí Vzdělání

Senioři žijící v sociálních institucích

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

základní

49,0

49,0

46,0

46,0

vyučen

30,0

30,0

29,0

29,0

středoškolské

18,0

18,0

19,0

19,0

vyšší odborné

0,0

0,0

1,0

1,0

vysokoškolské

3,0

3,0

5,0

5,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

respondentů

60 50 40

49 %

46 %

30 %

29 %

30

19 %

18 %

20 10

0%

0

3%

Senioři ve vlastním prostředí základní

vyučen

středoškolské

1%

5%

Senioři v sociálních institucích vyšší odborné

vysokoškolské

Graf č. 3 Vzdělání respondentů Tabulka č. 3 a graf č. 3 sledují vzdělání seniorů zapojených do šetření. U obou skupin seniorů bylo nejvíce respondentů se základním vzděláním, celkem se jednalo o 49 (49 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí a 46 (46 %) seniorů ze sociálních institucí. Vyučeno bylo 30 (30 %) a 29 (29 %) respondentů a středoškolské vzdělání mělo 18 (18 %) a 19 (19 %) zúčastněných respondentů. Průzkumu se zúčastnil jeden (1 %) senior s vyšší odborným vzděláním žijící v sociální instituci a žádný (0 %) senior žijící ve vlastním prostředí. Vystudovanou vysokou školu měli 3 (3 %) a 5 (5 %) seniorů. 47

Otázka č. 4: Rodinný stav respondentů Tabulka č. 4: Rodinný stav respondentů Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

Rodinný stav Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

svobodný/á

2,0

2,0

8,0

8,0

vdaná/ženatý

54,0

54,0

4,0

4,0

rozvedený/á

4,0

4,0

13,0

13,0

vdova/vdovec

40,0

40,0

75,0

75,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

respondentů

75 %

80 70 60

54 %

50

40 %

40 30 20 10

13 %

8% 2%

4%

4%

0 Senioři ve vlastním prostředí svobodný/á

vdaná/ženatý

Senioři v sociálních institucích rozvedený/á

vdova/vdovec

Graf č. 4 Rodinný stav respondentů Tabulka č. 4 a graf č. 4 vypovídají o rodinném stavu respondentů. Pouze 2 (2 %) senioři žijící ve vlastním prostředí byli svobodní. Nejvíce respondentů, celkem 54 (54 %), bylo vdaných či ženatých. Rozvedených seniorů se průzkumu zúčastnilo 4 (4 %). Druhou největší skupinu tvořili vdovy a vdovci, celkem jich bylo 40 (40 %). V sociálních institucích se do šetření zapojilo 8 (8 %) svobodných seniorů. Z vdaných či ženatých se zapojili 4 (4 %) respondenti, jednalo se o dva manželské páry. Rozvedených seniorů se průzkumu zúčastnilo 13 (13 %). Největší skupinu tvořili vdovy a vdovci, celkem jich bylo 75 (75 %). 48

Otázka č. 5: Výskyt potomků v rodině Tabulka č. 5 Výskyt potomků v rodině Senioři žijící ve vlastním prostředí Výskyt

Senioři žijící v sociálních institucích

potomků v

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

rodině

(n)

(%)

(n)

(%)

děti

7,0

7,0

2,0

2,0

děti, vnoučata

90,0

90,0

88,0

88,0

bez dětí

3,0

3,0

10,0

10,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

100

88 %

90 %

90 80 70 60 50 40 30 20 10

7%

10 %

3% 2%

0 Senioři ve vlastním prostředí děti

děti, vnoučata

Senioři v sociálních institucích bez dětí

Graf č. 5 Výskyt potomků v rodině Tabulka č. 5 a graf č. 5 mapují výskyt dětí a vnoučat u respondentů zapojených do průzkumného šetření. Pouze děti mělo 7 (7 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí. Většina respondentů, celkem 90 (90 %), mělo děti i vnoučata. Jen 3 (3 %) senioři byli bez dětí. V sociálních institucích měli jen děti 2 (2 %) zapojení respondenti. Opět nejvíce seniorů mělo děti i vnoučata, celkem jich bylo 88 (88 %). Bezdětných respondentů bylo zúčastněných 10 (10 %).

49

Otázka č. 6: Počet let života bez partnera Tabulka č. 6 Počet let života bez partnera Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

Počet let života Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

0 - 4 let

6,0

6,0

9,0

9,0

5 - 10 let

18,0

18,0

17,0

17,0

11 a více let

24,0

24,0

70,0

70,0

52,0

52,0

4,0

4,0

100,0

100,0

100,0

100,0

bez partnera

nežije sám/sama Celkem

80

70 %

70 60

52 %

50 40 24 %

30 18 %

17 %

20 10

9%

6%

4%

0 Senioři ve vlastním prostředí 0 - 4 let

5 - 10 let

Senioři v sociálních institucích 11 a více let

nežije sám/sama

Graf č. 6 Počet let života bez partnera Tabulka č. 6 a graf č. 6 vypovídají o tom, zda a kolik z respondentů žije samo. Pouze 6 (6 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí žije samo 0 - 4 let. Celkem 18 (18 %) respondentů žije samo 5 - 10 let a 24 (24 %) respondentů žije samo 11 a více let. Nejvíce seniorů z této skupiny, celkem 52 (52 %), samo nežije. V sociálních institucích 9 (9 %) zúčastněných seniorů žije samo 0 - 4 let a 17 (17 %) respondentů žije samo 5 - 10 let. V této skupině nejvíce seniorů, celkem 70 (70 %), žije samo 11 a více let. V páru zde žijí 4 (4 %) respondenti. 50

Otázka č. 7: Počet let strávených v důchodu u respondentů Tabulka č. 7 Počet let strávených v důchodu u respondentů Počet let Senioři žijící v sociálních institucích Senioři žijící ve vlastním prostředí v důchodu u

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

0 - 4 let

7,0

7,0

0,0

0,0

5 - 10 let

21,0

21,0

12,0

12,0

11 a více let

72,0

72,0

88,0

88,0

není v důchodu

0,0

0,0

0,0

0,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

respondentů

100

88 %

90 80

72 %

70 60 50 40 30 20 10

21 % 12 %

7% 0%

0

0%

Senioři ve vlastním prostředí 0 - 4 let

5 - 10 let

0%

Senioři v sociálních institucích 11 a více let

není v důchodu

Graf č. 7 Počet let strávených v důchodu u respondentů Tabulka č. 7 a graf č. 7 informují o počtu let strávených v důchodu u sledovaných seniorů. Celkem 7 (7 %) respondentů žijících ve vlastním prostředí je v důchodu 0 - 4 let a 21 (21 %) seniorů 5 - 10 let. Nejvíce ze zapojených seniorů je v důchodu 11 a více let, celkem jich bylo 72 (72 %). Žádný (0 %) ze seniorů není v pracovním zařazení. Žádný (0 %) ze sledovaných seniorů v sociálních institucích není v důchodu 0 - 4 let a ani žádný (0 %) není v pracovním zařazení. Celkem 12 (12 %) respondentů je v důchodu 5 - 10 let. Největší počet seniorů, celkem 88 (88 %), je v důchodu 11 a více let. 51

Otázka č. 8: Prožívání posledních pracovních let před důchodem Tabulka č. 8 Prožívání posledních pracovních let před důchodem Senioři žijící v sociálních Senioři žijící ve vlastním před důchodem

rád/a chodil/a do práce, na důchod se netěšil/a rád/a chodil/a do práce, na důchod se těšil/a nerad/a chodil/a do práce, na důchod se těšil/a nerad/a chodil/a do práce, na důchod se netěšil/a Celkem

institucích

prostředí

Prožívání posledních let

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

11,0

11,0

36,0

36,0

65,0

65,0

60,0

60,0

24,0

24,0

4,0

4,0

0,0

0,0

0,0

0,0

100,0

100,0

100,0

100,0

Tabulka č. 8 vypovídá o prožívání posledních pracovních let před odchodem do důchodu. Do práce chodilo rádo a na odchod do důchodu se netěšilo 11 (11 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí. Nejvíce respondentů, celkem 65 (65 %), chodilo rádo do práce, ale na odchod do důchodu se těšilo. Do práce nechodilo rádo a na odchod do důchodu se těšilo 24 (24 %) seniorů. Žádný (0 %) z respondentů nechodil do práce rád a současně se netěšil na odchod do důchodu. V sociálních institucích 36 (36 %) seniorů chodilo rádo do práce a na odchod do důchodu se netěšilo. Nejvíce respondentů, celkem 60 (60 %), chodilo rádo do práce, ale na odchod do důchodu se těšilo. Pouze 4 (4 %) respondenti do práce nechodili rádi a na odchod do důchodu se těšili. I zde žádný (0 %) z respondentů nechodil do práce rád a současně se netěšil na odchod do důchodu.

52

Otázka č. 9: Prožívání prvních let v důchodu Tabulka č. 9 Prožívání prvních let v důchodu Prožívání prvních let v důchodu

Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

97,0

97,0

59,0

59,0

3,0

3,0

41,0

41,0

100,0

100,0

100,0

100,0

těšil/a jsem se z důchodu netěšil/a jsem se z důchodu Celkem

120

97 %

100 80

59 %

60

41 %

40 20

3%

0 Senioři ve vlastním prostředí těšil/a jsem se z důchodu

Senioři v sociálních institucích netěšil/a jsem se z důchodu

Graf č. 8 Prožívání prvních let v důchodu Tabulka č. 9 a graf č. 8 informují o prožívání prvních let po odchodu do důchodu. Většina, celkem 97 (97 %), seniorů žijících ve vlastním prostředí, se z důchodu těšila. Pouze 3 (3 %) respondenti se z důchodu netěšili. Ze sledovaných seniorů žijících v sociálních institucích se jich více než polovina, přesněji 59 (59 %), z důchodu těšilo a naopak se z důchodu netěšilo 41 (41 %) respondentů.

53

Otázky č. 10 - 24: Odpovědi na GDS u seniorů žijících ve vlastním prostředí a u seniorů

Senioři ve vlastním prostředí

Senioři v sociálních institucích

žijících v sociálních institucích 10 Jste v zásadě spokojen se svým životem? 78 % 11 Vzdal jste se v poslední době mnoha činností a… 63 % 12 Máte pocit,že váš život je prázdný? 45 % 13 Cítíte se často sklíčený a smutný? 65 % 14 Máte vesměs dobrou náladu? 63 % 15 Obáváte se že se Vám přihodí něco zlého? 36 % 16 Cítíte se převážně šťastný? 70 % 17 Cítíte se často bezmocný? 44 % 18 Vysedáváte raději doma… 46 % 19 Myslíte, že máte větší potíže s pamětí než Vaši… 13 % 20 Myslíte si že je krásné býti na živu? 93 % 21 Napadá Vás někdy, že život nestojí za nic? 49 % 22 Cítíte se plný elánu a energie? 55 % 23 Myslíte si, že vaše situace je beznadějná? 39 % 24 Myslíte si, že většina lidí je na tom lépe než Vy? 42 % 10 Jste v zásadě spokojen se svým životem? 91 % 11 Vzdal jste se v poslední době mnoha činností a… 59 % 12 Máte pocit,že váš život je prázdný? 15 % 13 Cítíte se často sklíčený a smutný? 30 % 14 Máte vesměs dobrou náladu? 80 % 15 Obáváte se že se Vám přihodí něco zlého? 51 % 16 Cítíte se převážně šťastný? 68 % 17 Cítíte se často bezmocný? 44 % 47 % 18 Vysedáváte raději doma… 19 Myslíte, že máte větší potíže s pamětí než Vaši…6 % 90 % 20 Myslíte si že je krásné býti na živu? 21 Napadá Vás někdy, že život nestojí za nic? 42 % 60 % 22 Cítíte se plný elánu a energie? 23 Myslíte si, že vaše situace je beznadějná? 23 % 25 % 24 Myslíte si, že většina lidí je na tom lépe než Vy? 0 ano

10

20

30

40

50

60

70

80

90 100

ne

Graf č. 9 Odpovědi na GDS u seniorů žijících ve vlastním prostředí a u seniorů žijících v sociálních institucích Položky v dotazníku č. 10 - 24 jsou tvořeny otázkami ze škály GDS. Četnost odpovědí na tyto otázky ze stran seniorů žijících ve vlastním prostředí i seniorů žijících v sociálních institucích jsou zaznamenány v grafu č. 10. Největší rozdíl mezi oběma skupinami seniorů byl v odpovědi na otázku, zda se často cítí sklíčení a smutní. Souhlasně odpovědělo 63 (63 %) seniorů žijících v sociálních institucích oproti 30 (30 %) seniorům žijících ve vlastním prostředí. Dále téměř polovina, přesně 45 (45 %) seniorů žijících v sociálních institucích, mělo pocit, že jejich život je prázdný oproti 15 (15 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí se stejným názorem. V zásadě spokojeno se svým životem bylo 78 (78 %) respondentů z domovů seniorů a 91 (91 %) starších lidí žijících doma. Ze seniorů žijících v sociálních institucích jich mělo vesměs dobrou náladu 63 (63 %) oproti 80 (80 %) respondentů z vlastního prostředí. Obavy, že se přihodí něco zlého mělo 36 (36 %) klientů domovů seniorů a 54

51 (51 %) seniorů žijících doma. Zastoupení odpovědi na zbývající otázky je u obou skupin seniorů podobné.

Otázka č. 25: Výskyt deprese před odchodem do starobního důchodu Tabulka č. 10 Výskyt deprese před odchodem do starobního důchodu Senioři žijící v sociálních institucích Senioři žijící ve vlastním prostředí Výskyt deprese Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

ano

14,0

14,0

13,0

13,0

ne

86,0

86,0

87,0

87,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

před důchodem

Tabulka č. 10 vypovídá o tom, zda zapojení respondenti měli depresi před odchodem do důchodu. Souhlasně se vyjádřilo 14 (14 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí, tuto skutečnost popřelo 86 (86 %) respondentů. Velmi podobně se vyjádřili senioři žijící v sociálních institucích. Výskyt deprese potvrdilo 13 (13 %) respondentů a vyvrátilo 87 (87 %) respondentů.

Otázka č. 26: Užívání antidepresiv Tabulka č. 11 Užívání antidepresiv Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

Užívání Absolutní četnost

Relativní četnost

Absolutní četnost

Relativní četnost

(n)

(%)

(n)

(%)

ano

17,0

17,0

20,0

20,0

ne

83,0

83,0

80,0

80,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

antidepresiv

55

Tabulka č. 11 mapují užívání antidepresiv u zúčastněných respondentů. Jen 17 (17 %) seniorů žijících ve vlastním prostředí potvrdilo jejich užívání. Většina, celkem 83 (83 %), respondentů antidepresiva neužívalo. Podobné informace podali i senioři žijící v sociálních institucích. Pětina, tedy 20 (20 %), respondentů užívalo antidepresiva a 80 (80 %) seniorů nikoliv.

K doplnění náhledu na skladbu respondentů slouží zhodnocení výsledků GDS a MMSE u obou skupin respondentů. Výsledky jsou dále zhodnoceny podle věku a pohlaví seniorů

Tabulka č. 12 Výsledky GDS u seniorů žijících ve vlastním prostředí GDS 0 - 5 Věk a pohlaví

GDS 6 -10

GDS 11 a více

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost (n)

četnost

četnost (n)

četnost

četnost (n)

četnost

muži

32,0

(%) 32,0

5,0

(%) 5,0

4,0

(%) 4,0

ženy

27,0

27,0

8,0

8,0

5,0

5,0

muži

3,0

3,0

4,0

4,0

1,0

1,0

ženy

8,0

8,0

1,0

1,0

2,0

2,0

70,0

70,0

18,0

18,0

12,0

12,0

seniorů

65 - 74 let

75 - 84 let

Celkem

Tabulka č. 12 informuje o výsledcích GDS u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Nejvíce respondentů bylo ve věkové kategorii 65 - 74 let a zároveň byli i bez známek deprese, tedy s výsledkem GDS 0 - 5 bodů, jednalo se o 32 (32 %) mužů a 27 (27 %) žen. V této věkové kategorii dále bylo se známkami mírné deprese, tedy výsledkem GDS 6 - 10 bodů, 5 (5 %) mužů a 8 (8 %) žen a se známkami manifestní deprese, tedy s výsledkem GDS 11 a více bodů, 4 (4 %) muži a 5 (5 %) žen. Jelikož se ve věkové kategorii 85 a více let vyskytoval pouze jeden muž bez známek deprese, sloučila jsem tuto věkovou skupinu se seniory ve věkové kategorii 75 - 84 let. Ve věkové skupině 75 a více let se šetření zúčastnili 3 (3 %) muži a 8 (8 %) žen bez známek deprese. Se známkami mírné deprese podle GDS byli v této věkové kategorii 4 (4 %) muži a 1 (1 %) žena a se známkami manifestní deprese 1 (1 %) muž 56

a 2 (2 %) ženy. Celkově mezi zúčastněnými respondenty žijících ve vlastním prostředí bylo 70 (70 %) seniorů bez známek deprese, 18 (18 %) seniorů se známkami mírné deprese a 12 (12 %) respondentů se známkami manifestní deprese.

Tabulka č. 13 Výsledky GDS u seniorů žijících v sociálních institucích GDS 0 - 5

GDS 6 -10

GDS 11 a více

Věk a pohlaví

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

seniorů

četnost (n)

četnost

četnost (n)

četnost

četnost (n)

četnost

(%) 65 - 74 let

75 - 84 let

85 a více let

(%)

(%)

muži

10,0

10,0

4,0

4,0

2,0

2,0

ženy

3,0

3,0

0,0

0,0

2,0

2,0

muži

8,0

8,0

3,0

3,0

1,0

1,0

ženy

16,0

16,0

8,0

8,0

1,0

1,0

muži

2,0

2,0

4,0

4,0

0,0

0,0

ženy

11,0

11,0

20,0

20,0

5,0

5,0

50,0

50,0

39,0

39,0

11,0

11,0

Celkem

Tabulka č. 13 mapuje výsledky GDS u seniorů žijících v sociálních institucích. Ve věkové kategorii 65 - 74 let bylo 10 (10 %) mužů a 3 (3 %) ženy s výsledkem GDS 0 - 5 bodů, tedy bez známek deprese. Se známkami mírné deprese, tedy skóre GDS 6 - 10 bodů, byli v této věkové skupině 4 (4 %) muži a žádná (0 %) žena a výsledek GDS 11 a více bodů, svědčící pro manifestní depresi, měli 2 (2 %) muži a 2 (2 %) ženy. Ve věkové kategorii 75 84 let bylo nejvíce respondentů s GDS skóre 0 - 5 bodů, konkrétně 8 (8 %) mužů a 16 (16 %) žen. Známky mírné deprese, výsledek GDS 6 - 10 bodů, byl zaznamenán u 3 (3 %) mužů a 8 (8 %) žen daného věku a nejvyšší GDS skóre 11 a více bodů měl jeden (1 %) muž a jedna (1 %) žena. Z respondentů nejvyššího věku, tedy 85 a více let, byli 2 (2 %) muži a 11 (11 %) žen bez známek deprese s výsledkem GDS 0 - 5 bodů. Známky mírné deprese dle výsledků GDS 6 - 10 bodů byly nalezeny u 4 (4 %) mužů a 20 (20 %) žen a známky manifestní deprese dle 57

GDS skóre 11 a více bodů u žádného (0 %) muže a 5 (5 %) žen daného věku. U seniorů žijících v sociálních institucích bylo celkem 11 (11 %) případů bez známek deprese, 20 respondentů mělo známky mírné deprese a 5 seniorů známky manifestní deprese podle výsledků GDS.

Tabulka č. 14 Výsledky MMSE u seniorů žijících ve vlastním prostředí MMSE 25 a více Věk a pohlaví seniorů

MMSE 24 a méně

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

muži

41,0

41,0

0,0

0,0

ženy

39,0

39,0

1,0

1,0

muži

7,0

7,0

0,0

0,0

ženy

10,0

10,0

1,0

1,0

85 a více

muži

1,0

1,0

0,0

0,0

let

ženy

0,0

0,0

0,0

0,0

98,0

98,0

2,0

2,0

65 - 74 let

75 - 84 let

Celkem

Tabulka č. 14 mapuje výsledky MMSE u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Nejvíce respondentů bylo ve věkové kategorii 65 - 74 let a zároveň s výsledkem MMSE 25 a více bodů, tedy bez poruchy kognitivních funkcí. Do této skupiny spadalo 41 (41 %) mužů a 39 (39 %) žen. V této věkové kategorii a zároveň s výsledkem MMSE 24 a méně bodů nebyl žádný (0 %) muž a jen 1 (1 %) žena. Ve věkové skupině 75 - 84 let získalo v testu MMSE 25 a více bodů 7 (7 %) mužů a 10 (10 %) žen. V nejvyšší věkové kategorii 85 a více let byl jeden (1 %) muž a žádná (0 %) žena s MMSE 25 a více bodů, ani žádný (0 %) muž a žádná (0 %) žena s MMSE 24 a méně bodů. Celkově bylo mezi seniory žijícími ve vlastním prostředí 98 (98 %) respondentů s výsledkem MMSE 25 a více bodů a 2 (2 %) senioři s MMSE skóre 24 a méně bodů.

58

Tabulka č. 15 Výsledky MMSE u seniorů žijících v sociálních institucích MMSE 25 a více

MMSE 24 a méně

Věk a pohlaví Absolutní

Relativní četnost

Absolutní

Relativní četnost

četnost (n)

(%)

četnost (n)

(%)

muži

13,0

13,0

3,0

3,0

ženy

2,0

2,0

3,0

3,0

muži

12,0

12,0

0,0

0,0

ženy

23,0

23,0

2,0

2,0

muži

5,0

5,0

1,0

1,0

ženy

33,0

33,0

3,0

3,0

88,0

88,0

12,0

12,0

seniorů

65 - 74 let 75 - 84 let 85 a více let

Celkem

Tabulka č. 15 informuje o výsledcích MMSE u seniorů žijících v sociálních institucích. Bez poruchy kognitivních funkcí, tedy s výsledkem MMSE 25 a více bodů, bylo 13 (13 %) mužů a 2 (2 %) ženy a s MMSE skóre 24 a méně bodů byli 3 (3 %) muži a 3 (3 %) ženy ve věkové kategorii 65 - 74 let. Věkovou skupinu 75 - 84 let zastupovalo 12 (12 %) mužů a 23 (23 %) žen s MMSE skóre 25 a více bodů a žádný (0 %) muž a 2 (2 %) ženy s výsledkem MMSE 24 a méně bodů. Mezi nejstaršími respondenty, tedy 85 a více let, bylo 5 (5 %) mužů a 33 (33 %) žen bez poruchy kognitivních funkcí s výsledkem MMSE 25 a více bodů, dále 1 (1 %) muž a 3 (3 %) ženy s MMSE skóre 24 a méně bodů. V sociálních institucích se šetření zúčastnilo celkem 88 (88 %) seniorů s MMSE skóre 25 a více a 12 respondentů s výsledkem MMSE 24 a méně bodů.

59

Tabulka č. 16 Výsledky GDS a MMSE u seniorů žijících ve vlastním prostředí MMSE 25 a více GDS

MMSE 24 a méně

Celkem

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

0-5

70,0

70,0

0,0

0,0

70,0

70,0

6 - 10

18,0

18,0

0,0

0,0

18,0

18,0

11 a více

10,0

10,0

2,0

2,0

12,0

12,0

Celkem

98,0

98,0

2,0

2,0

100,0

100,0

Tabulka č. 16 porovnává výsledky MMSE a GDS u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Nejvíce zúčastněných seniorů, celkem 70 (70 %), bylo s výsledkem MMSE 25 a více bodů, tedy bez poruchy kognitivních funkcí a zároveň bez známek deprese, tedy s GDS skóre 0 - 5. Celkem 18 (18 %) respondentů mělo MMSE skóre 25 a více a zároveň výsledek GDS 6 - 10 bodů, považován za mírnou depresi. Známky manifestní deprese podle GDS mělo 24 (24 %) respondentů s MMSE skóre 25 a více bodů a 2 (2 %) senioři s výsledkem MMSE 24 a méně. Průzkumu se nezúčastnil žádný (0 %) senior s MMSE skóre 24 a méně bodů a zároveň s GDS skóre 0 - 5 bodů, nesvědčící pro známky deprese a také žádný (0 %) senior se známkami mírné deprese, s výsledem GDS 6 - 10 bodů a zároveň MMSE skóre 24 a méně bodů.

Tabulka č. 17 Výsledky GDS a MMSE u seniorů žijících v sociálních institucích MMSE 25 a více GDS

MMSE 24 a méně

Celkem

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

Absolutní

Relativní

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

četnost (n)

četnost (%)

0-5

46,0

46,0

4,0

4,0

50,0

50,0

6 - 10

35,0

35,0

4,0

4,

39,0

39,0

11 a více

7,0

7,0

4,0

4

11,0

11,0

Celkem

88,0

88,0

12,0

12

100,0

100,0

60

Tabulka č. 17 informuje o výsledcích MMSE a GDS u seniorů žijících sociálních institucích. S výsledkem MMSE 25 a více bodů, nesvědčící pro poruchu kognitivních funkcí, a zároveň bez známek deprese, tedy GDS skóre 0 - 5, bylo 46 (46 %) seniorů, a zároveň se známkami mírné deprese s výsledkem GDS 6 - 10 bodů 35 (35 %) seniorů a se známkami manifestní deprese s hodnotou GDS 11 a více bodů 7 (7 %) respondentů. Skóre MMSE 24 a méně bodů a zároveň bez známek deprese, s GDS skóre 0 - 5 bodů, byli 4 (4 %) senioři, také se známkami mírné deprese, s GDS skóre 6 - 10 bodů, byli 4 (4 %) senioři a rovněž 4 (4 %) senioři měli známky manifestní deprese, výsledek GDS 11 a více bodů.

4.2 Testování a ověřování cílů a hypotéz Následující podkapitola se zabývá ověřováním platnosti hypotéz zpracovaných dat získaných z průzkumného šetření. Postup testování hypotéz byl popsán ve výše uvedené podkapitole 3.3 Metodika statistického zpracování dat. Vzhledem k předpokládanému vyššímu výskytu deprese ve vyšších věkových kategoriích a jejich většího zastoupení v šetřené skupině respondentů z domovů seniorů, je mimo statistického zpracování celého souboru získaných dat, provedeno i zpracování s vyloučením respondentů ve věku 85 a více let. Tím byly získány věkově sobě odpovídající soubory. Dále byla zvlášť vyhodnocena skupina seniorů s výsledným MMSE skóre 24 a méně bodů. Pro zjištění vzájemné závislosti mezi GDS, MMSE a věku byl použit Pearsonův test (r). Jeho hodnoty mohou být od + 1 (úplná přímá závislost) přes 0 (závislost není) do – 1 (úplná nepřímá závislost). Korelace MMSE a GDS u celého souboru respondentů (n = 200) r = 0,643. Tato silná záporná korelace vyjadřuje negativní vztah mezi MMSE a GDS, tzn. čím vyšší úroveň MMSE, tím nižší skóre GDS. Korelace provedená zvlášť pro respondenty z domácího prostředí (r = - 0,761) a domovů seniorů (r = - 0,462) ukazuje, že souvislost mezi MMSE a GDS je silnější u seniorů v domácím prostředí. Korelace mezi MMSE a GDS uvnitř věkových kategorií, kde pro věk 65 - 74 let r = - 0,636, pro věk 75 - 84 let r = - 0,648, pro věk 85 a více let r = - 0,621, ukazuje, že vztah mezi kognitivními schopnostmi a mírou deprese je u všech věkových kategorií stejný. Statistické výpočty jsou uvedeny v tabulkách a doplněné komentářem. Z důvodu větší přehlednosti jsou tyto znázorněny i ve formě grafů. 61

4.2.1 Ověřování cíle 1 Cíl: 1 Zjistit vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů. K zjištění cíle 1 byly formulovány hypotézy 1H0, 1HA a 2H0, 2HA, a zpracovány data z otázek č. 10 - 24. 1H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi životem ve vlastním prostředí a výskytem deprese u seniorů. 1HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi životem ve vlastním prostředí a výskytem deprese u seniorů. 2H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi životem v sociálních institucích a výskytem deprese u seniorů. 2HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi životem v sociálních institucích a výskytem deprese u seniorů. Obě hypotézy se ptají na totéž, srovnání GDS mezi seniory z DS a bydlícími doma, proto byly sloučeny a testovány současně. Tabulka č. 18 Vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů Senioři žijící ve

Senioři žijící

vlastním prostředí

v sociálních institucích

(%)

(%)

0-5

70,0

50,0

60,0

6 - 10

18,0

39,0

28,5

11 a více

12,0

11,0

11,5

Celkem

100,0

100,0

100,0

GDS

Celkem (%)

62

Tabulka č. 19 Vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů chí-kvadrát test Hodnota X2 Počet platných (testovací Stupeň volnosti Signifikance testu případů kritérium) 200

11,1

2

0,004

80 70

70 %

60 50 %

50

39 %

40 30

18 %

20

12 %

11 %

10 0 Senioři ve vlastním prostředí GDS 0 - 5

Senioři v sociálních institucích GDS 6 - 10

GDS 11 a více

Graf č. 9 Vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů Z tabulky č. 18 a č. 19 a grafu č. 9 je patrné, že životní podmínky mají vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu (0,004) < kritická hladina významnosti (0,05). Nulovou hypotézu lze zamítnout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi životními podmínkami a výskytem deprese u seniorů.

Zhodnocení s přihlédnutím k MMSE skóre a věku seniorů. Po vyloučení seniorů s věkem 85 a více let a MMSE skóre 24 a méně bodů byl celkový počet respondentů 150, z domácího prostředí 97 a z domovů pro seniory 53 respondentů (upravený soubor). 63

Tabulka č. 20 Vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů - upravený soubor Senioři žijící ve

Senioři žijící

vlastním prostředí

v sociálních institucích

(%)

(%)

0-5

71,1

66,0

69,3

6 - 10

18,6

24,5

20,7

11 a více

10,3

9,4

10,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

GDS

Celkem (%)

Tabulka č. 21 Vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů žijících v sociálních institucích chí-kvadrát test - upravený soubor Hodnota X2 Počet platných (testovací Stupeň volnosti Signifikance testu případů kritérium) 53

80

0,75

2

71,1 %

0,689

66 %

70 60 50 40 30 20 10

24,5 %

18,6 % 10,3 %

9,4 %

0 Senioři ve vlastním prostředí GDS 0 - 5

Senioři v sociálních institucích GDS 6 - 10

GDS 11 a více

Graf č. 10 Vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů - upravený soubor

64

Z výsledků zaznamenaných do tabulky č. 20 a č. 21 a grafu č. 10 je patrné, že po vyloučení seniorů ve věku 85 a více let a zároveň seniorů s MMSE skóre 24 bodů a méně, tak život v sociálních institucích nemá vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu (0,689) > kritická hladina významnosti (0,05). V tomto případě nulovou hypotézu lze přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. Závěr pro upravený soubor: Neexistuje statisticky významná závislost mezi životem v sociálních institucích a výskytem deprese u seniorů.

4.2.2 Ověřování cíle 2 Cíl: 2 Zjistit rozdíl ve výskytu deprese u mužů a u žen v seniorském věku. K zjištění cíle 2 byly formulovány hypotézy 3H0, 3HA, a zpracovány data z otázek č. 1, 10 - 24. 3H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím a výskytem deprese u seniorů. 3HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi pohlavím a výskytem deprese u seniorů. Tabulka č. 22 Vliv pohlaví na výskyt deprese seniorů Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

(%)

(%)

GDS muž

žena

muž

žena

0-5

71,4

68,6

58,8

45,5

6 - 10

18,4

17,6

32,4

42,4

11 a více

10,2

13,7

8,8

12,1

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

49,0

51,0

34,0

66,0

Absolutní četnost (n)

65

Tabulka č. 23 Vliv pohlaví na výskyt deprese seniorů chí-kvadrát test Hodnota X2 Počet platných Stupeň Senioři žijící (testovací případů volnosti kritérium)

Signifikance testu

vlastní prostředí

100

0,29

2

0,864

sociální instituce

100

1,61

2

0,448

Z tabulky č. 22 a č. 23 je patrné, že pohlaví nemají vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,864) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,448) > kritická hladina významnosti (0,05). U obou skupin lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí i seniorů žijících v sociálních institucích. Zhodnocení s přihlédnutím k MMSE skóre a věku seniorů. Po vyloučení seniorů s věkem 85 a více let a MMSE skóre 24 a méně bodů byl celkový počet respondentů 150, z domácího prostředí 97 a z domovů pro seniory 53 respondentů (upravený soubor). Tabulka č. 24 Vliv pohlaví na výskyt deprese seniorů - upravený soubor

GDS

Senioři žijící ve vlastním

Senioři žijící v sociálních

prostředí (%)

institucích (%)

muž

žena

muž

žena

0-5

70,8

71,4

64,0

67,9

6 - 10

18,8

18,4

24,0

25,0

11 a více

10,4

10,2

12,0

7,1

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

48,0

49,0

25,0

28,0

Absolutní četnost (n)

66

Tabulka č. 25 Vliv pohlaví na výskyt deprese seniorů chí-kvadrát test - upravený soubor Počet platných Hodnota X2 Stupeň Signifikance Senioři žijící

případů

(testovací

volnosti

testu

kritérium) vlastní prostředí

97

0,00

2

0,998

sociální instituce

53

0,37

2

0,833

Z výsledků zaznamenaných do tabulky č. 24 a č. 25 je patrné, že po vyloučení seniorů ve věku 85 a více let a zároveň seniorů s MMSE skóre 24 bodů a méně, nemá pohlaví vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,998) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,833) > kritická hladina významnosti (0,05). V tomto případě nulovou hypotézu lze přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. Závěr pro upravený soubor: Neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí i seniorů žijících v sociálních institucích. 4.2.3 Ověřování cíle 3 Cíl: 3 Zjistit vliv délky života bez partnera na výskyt deprese u seniorů. K zjištění cíle 3 byly formulovány hypotézy 4H0, 4HA, a zpracovány data z otázek č. 6, 10 - 24. 4H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů. 4HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů. Při statistickém zpracování zde byly sloučeny kategorie 0 - 4 let bez partnera a 5 - 10 let bez partnera. Důvodem bylo zachování podmínek použití chí-kvadrát testu při relativně mnoha buňkách s nízkými četnostmi. 67

Tabulka č. 26 Vliv délky života bez partnera na výskyt deprese u seniorů Počet let bez partnera Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

(%)

(%)

GDS 0 -10 let

11 a více

nežiji

let

sám/sama

0 -10 let

11 a více

nežiji

let

sám/sama

0-5

66,7

62,5

75,0

61,5

42,9

100,0

6 - 10

20,8

25,0

13,5

34,7

42,9

0,0

11 a více

12,5

12,5

11,5

3,8

14,2

0,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

24,0

24,0

52,0

26,0

70,0

4,0

Absolutní četnost (n)

Tabulka č. 27 Vliv délky života bez partnera na výskyt deprese u seniorů chí-kvadrát test Hodnota X2 Počet platných Stupeň Signifikance Senioři žijící (testovací případů volnosti testu kritérium) vlastní prostředí

100

1,79

4

0,774

sociální instituce

100

7,70

4

0,103

Z tabulky č. 26 č. 27 je patrné, že délka života bez partnera nemají vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,774) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,103) > kritická hladina významnosti (0,05). U obou skupin seniorů lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu.

68

Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí i seniorů žijících v sociálních institucích. Zhodnocení s přihlédnutím k MMSE skóre a věku seniorů. Po vyloučení seniorů s věkem 85 a více let a MMSE skóre 24 a méně bodů byl celkový počet respondentů 150, z domácího prostředí 97 a z domovů pro seniory 53 respondentů (upravený soubor). Tabulka č. 28 Vliv délky života bez partnera na výskyt deprese u seniorů - upravený soubor Počet let bez partnera Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních institucích

(%)

(%)

GDS 0 - 10 let

11 a více

nežiji

let

sám/sama

0 - 10 let

11 a více

nežiji

let

sám/sama

0-5

69,6

60,9

76,5

80,0

57,1

100,0

6 - 10

21,7

26,1

13,7

20,0

28,6

0,0

11 a více

8,7

13,0

9,8

0,0

14,3

0,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

23,0

23,0

51,0

15,0

35,0

3,0

Absolutní četnost (n)

Tabulka č. 29 Vliv délky života bez partnera na výskyt deprese u seniorů chí-kvadrát test upravený soubor Hodnota X2 Počet platných Stupeň Signifikance Senioři žijící (testovací případů volnosti testu kritérium) vlastní prostředí

97

2,26

4

0,688

sociální instituce

53

5,05

4

0,282 69

Z výsledků zaznamenaných do tabulky č. 28 a č. 29 je patrné, že po vyloučení seniorů ve věku 85 a více let a zároveň seniorů s MMSE skóre 24 bodů a méně, nemá délka života bez partnera vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,688) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,282) > kritická hladina významnosti (0,05). V případě obou skupin seniorů nulovou hypotézu lze přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. Závěr pro upravený soubor: Neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí i seniorů žijících v sociálních institucích. 4.2.4 Ověřování cíle 4 Cíl: 4 Zjistit prožívání odchodu do starobního důchodu a jeho vliv na výskyt deprese u seniorů. K zjištění cíle 4 byly formulovány hypotézy 5H0, 5HA, a zpracovány data z otázek č. 8, 9, 10 - 24. 5H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů. 5HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů.

70

Tabulka č. 30 Subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu Senioři žijící ve vlastním prostředí Senioři žijící v sociálních institucích (%)

(%)

GDS a)

b)

c)

a)

b)

c)

0-5

63,6

67,7

79,2

44,4

53,3

50,0

6 - 10

27,3

21,5

4,2

41,7

36,7

50,0

11 a více

9,1

10,8

16,7

13,9

10,0

0,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

11,0

65,0

24,0

36,0

60,0

4,0

Absolutní četnost (n)

Vysvětlivky: a) rád/a jsem chodil/a do práce, na odchod do důchodu jsem se netěšil/a b) rád/a jsem chodil/a do práce, ale na odchod do důchodu jsem se těšil/a c) do práce jsem nechodil/a rád/a, těšil/a jsem se na odchod do důchodu Tabulka č. 31 Subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu chí-kvadrát test Hodnota X2 Počet platných Stupeň Signifikance Senioři žijící (testovací případů volnosti testu kritérium) vlastní prostředí

100

4,53

4

0,340

sociální instituce

100

1,40

4

0,845

Z tabulky č. 30 a č. 31 je patrné, že subjektivní vnímání odchodu do starobního důchodu nemá vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,340) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,845) > kritická hladina významnosti (0,05).

71

Tabulka č. 32 Subjektivní vnímání prvních let po odchodu do starobního důchodu Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních

(%)

institucích (%)

GDS a)

b)

a)

b)

0-5

72,2

0,0

57,6

39,0

6 - 10

16,5

66,7

35,6

43,9

11 a více

11,3

33,3

6,8

17,1

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

97,0

3,0

59,0

41,0

Absolutní četnost (n)

Vysvětlivky: a) těšil/a jsem se z důchodu b) netěšil/a jsem se z důchodu Tabulka č. 33 Subjektivní vnímání prvních let po odchodu do starobního důchodu chí-kvadrát test Počet Hodnota X2 Stupeň Signifikance Senioři žijící platných (testovací volnosti testu případů kritérium) vlastní prostředí

100

7,41

2

0,025

sociální instituce

100

4,43

2

0,109

72

80 72,2 %

66,7 %

70

56,7 % 60 50

43,9 % 39 %

40

33,3 %

35,6 %

30 20

16,5 %

17,1 %

11,3 %

6,8 %

10 0%

0 Senioři ve vlastním prostředí a)

Senioři ve vlastním prostředí b) GDS 0 - 5

GDS 6 - 10

Senioři v sociálních institucích a)

Senioři v sociálních institucích b)

GDS 11 a více

Graf č. 11 Subjektivní vnímání prvních let po odchodu do starobního důchodu Vysvětlivky: a) těšil/a jsem se z důchodu b) netěšil/a jsem se z důchodu Z tabulky č. 32 č. 33 a grafu č. 11 je zřejmé, že vztah byl nalezen u subjektivního prožívání období po odchodu do starobního důchodu u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,025) < kritická hladiny významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,109) > kritická hladiny významnosti (0,05). U seniorů žijících ve vlastním prostředí lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu v případě období před odchodem do starobního důchodu. V případě období po odchodu do starobního důchodu nelze nulovou hypotézu přijmout, a lze přijmout alternativní hypotézu. U seniorů žijících v sociálních institucích lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu v případě obou období. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí v případě období před odchodem do starobního důchodu. Existuje statisticky 73

významná závislost mezi subjektivním vnímáním období po odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Neexistuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících v sociálních institucích v případě obou období. Zhodnocení s přihlédnutím k MMSE skóre a věku seniorů. Po vyloučení seniorů s věkem 85 a více let a MMSE skóre 24 a méně bodů byl celkový počet respondentů 150, z domácího prostředí 97 a z domovů pro seniory 53 respondentů (upravený soubor). Tabulka č. 34 Subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu - upravený soubor Senioři žijící ve vlastním prostředí Senioři žijící v sociálních institucích (%)

(%)

GDS a)

b)

c)

a)

b)

c)

0-5

63,6

68,3

82,6

66,7

67,6

50,0

6 - 10

27,3

22,2

4,3

20,0

23,5

50,0

11 a více

9,1

9,5

13,0

13,3

8,8

0,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

11,0

63,0

23,0

15,0

34,0

4,0

Absolutní četnost (n)

Vysvětlivky: a) rád/a jsem chodil/a do práce, na odchod do důchodu jsem se netěšil/a b) rád/a jsem chodil/a do práce, ale na odchod do důchodu jsem se těšil/a c) do práce jsem nechodil/a rád/a, těšil/a jsem se na odchod do důchodu

74

Tabulka č. 35 Subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu chí-kvadrát test upravený soubor Počet Hodnota X2 Stupeň Signifikance Senioři žijící platných (testovací volnosti testu případů kritérium) vlastní prostředí

97

4,22

4

0,378

sociální instituce

23

2,0

4

0,736

Z tabulky č. 34 a č. 35 je patrné, že subjektivní vnímání odchodu do starobního důchodu nemá vliv na výskyt deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,378) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,736) > kritická hladina významnosti (0,05).

Tabulka č. 36 Subjektivní vnímání prvních let po odchodu do starobního důchodu - upravený soubor Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních

(%)

institucích (%)

GDS a)

b)

a)

b)

0-5

73,4

0,0

75,9

54,2

6 - 10

17,0

66,7

17,2

33,3

11 a více

9,6

33,3

6,9

12,5

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

94,0

3,0

29,0

24,0

Absolutní četnost (n)

Tabulka č. 37 Subjektivní vnímání prvních let po odchodu do starobního důchodu chí-kvadrát test - upravený soubor Hodnota X2 Počet platných Stupeň Signifikance Senioři žijící (testovací případů volnosti testu kritérium) vlastní prostředí

97

7,66

2

0,022

sociální instituce

23

2,76

2

0,252 75

80

73,4 %

75,9 %

66,7 %

70 60

54,2 %

50 40

33,3 %

33,3 %

30 17 %

17,2 %

20 10

9,6 %

6,9 %

12,5 %

0%

0 Senioři ve vlastním prostředí a)

Senioři ve vlastním Senioři v sociálních prostředí institucích b) a) GDS 0 - 5 GDS 6 - 10 GDS 11 a více

Senioři v sociálních institucích b)

Graf č. 12 Subjektivní vnímání prvních let po odchodu do starobního důchodu chí-kvadrát test - upravený soubor Vysvětlivky: a) těšil/a jsem se z důchodu b) netěšil/a jsem se z důchodu

Z výsledků zaznamenaných do tabulky č. 36 a č. 37 a grafu č. 12 je patrné, že po vyloučení seniorů ve věku 85 a více let a zároveň seniorů s MMSE skóre 24 bodů a méně, má subjektivního prožívání období po odchodu do starobního důchodu vliv na výskyt deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,022) < kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,252) > kritická hladina významnosti (0,05). U seniorů žijících ve vlastním prostředí lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu v případě období před odchodem do starobního důchodu. V případě období po odchodu do starobního důchodu nelze nulovou hypotézu přijmout, a lze přijmout alternativní hypotézu. U seniorů žijících v sociálních institucích lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu v případě obou období.

76

Závěr pro upravený soubor: Neexistuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí v případě období před odchodem do starobního důchodu. Existuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním období po odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Neexistuje statisticky významná závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících v sociálních institucích v případě obou období. 4.2.5 Ověřování cíle 5 Cíl: 5 Zjistit vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese. K zjištění cíle 5 byly formulovány hypotézy 6H0, 6HA, a zpracovány data z otázek č. 7, 10 - 24. 6H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů. 6HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů. Tabulka č. 38 Vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese Počet let ve starobním důchodu GDS

Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních

(%)

institucích (%)

0 - 10 let

11 a více let

0 - 10 let

11 a více let

0-5

89,3

62,5

60,0

47,7

6 - 10

10,7

20,8

40,0

39,8

11 a více

0,0

16,7

0,0

12,5

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

28,0

72,0

12,0

88,0

Absolutní četnost (n)

77

Tabulka č. 39 Vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese u seniorů chí-kvadrát test Počet Hodnota X2 Signifikance Senioři žijící platných (testovací Stupeň volnosti testu případů kritérium) vlastní prostředí

100

7,88

2

0,019

sociální instituce

100

3,59

4

0,465

100 90

89,3 %

80 70

62,5 %

60 %

60

47,7 %

50 40 %

40 30 20

20,8 %

39,8 %

16,7 % 12,5 %

10,7 %

10 0

0% Senioři ve vlastním prostředí 0 - 10 let

0% Senioři ve vlastním prostředí 11 a více let GDS 0 - 5

GDS 6 - 10

Senioři v sociálních institucích 0 - 10 let

Senioři v sociálních institucích 11 a více let

GDS 11 a více

Graf č. 13 Vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese u seniorů Z tabulky č. 38 a č. 39 a grafu č. 13 je patrné, že délka starobního důchodu má vliv na výskyt deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí, ale nemusí mít vliv na výskyt deprese u seniorů žijících v sociálních institucích. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,019) < kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,465) > kritická hladina významnosti (0,05). U skupiny seniorů žijících ve vlastním prostředí nelze nulovou hypotézu přijmout, a lze přijmout alternativní hypotézu. U skupiny seniorů žijících v sociálních institucích lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. 78

Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících v sociálních institucích. Zhodnocení s přihlédnutím k MMSE skóre a věku seniorů. Po vyloučení seniorů s věkem 85 a více let a MMSE skóre 24 a méně bodů byl celkový počet respondentů 150, z domácího prostředí 97 a z domovů pro seniory 53 respondentů (upravený soubor). Tabulka č. 40 Vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese - upravený soubor Počet let ve starobním důchodu GDS

Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních

(%)

institucích (%)

0 - 10 let

11 a více let

0 - 10 let

11 a více let

0-5

88,9

64,3

62,5

66,7

6 - 10

11,1

21,4

37,5

22,2

11 a více

0,0

14,3

0,0

11,1

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

27,0

70,0

8,0

45,0

Absolutní četnost (n)

Tabulka č. 41 Vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese chí-kvadrát - upravený soubor Hodnota X2 Počet platných Stupeň Signifikance Senioři žijící (testovací případů volnosti testu kritérium) vlastní prostředí

97

6,63

2

0,036

sociální instituce

53

1,55

2

0,460

79

100 90

88,9 %

80 70

64,3 %

66,7 %

62,5 %

60 50 37,5 %

40 30 20

22,2 %

21,4 % 14,3 %

11,1 %

11,1 %

10 0

0 Senioři ve vlastním prostředí 0 - 10 let

0% Senioři ve vlastním prostředí 11 a více let GDS 0 - 5

Senioři v sociálních institucích 0 - 10 let

GDS 6 - 10

Senioři v sociálních institucích 11 a více let

GDS 11 a více

Graf č. 14 Vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese - upravený soubor Z výsledků zaznamenaných do tabulky č. 40 a č. 41 a grafu č. 14 je patrné, že pro upravený soubor jsou závislosti u obou skupin seniorů stejné u jako u celého souboru respondentů. Tzn., že délka starobního důchodu má vliv na výskyt deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí, ale nemusí mít vliv na výskyt deprese u seniorů žijících v sociálních institucích. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,036) < kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,460) > kritická hladina významnosti (0,05). U skupiny seniorů žijících ve vlastním prostředí nelze nulovou hypotézu přijmout, a lze přijmout alternativní hypotézu. U skupiny seniorů žijících v sociálních institucích lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. Závěr pro upravený soubor: Existuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících v sociálních institucích. 80

4.2.6 Ověřování cíle 6 Cíl: 6 Zjistit efektivitu léčby u seniorů léčených antidepresivy. K zjištění cíle 6 byly formulovány hypotézy 7H0, 7HA, a zpracovány data z otázek č. 10 24, 26. 7H0: Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi léčbou antidepresivy a výskytem příznaků deprese u seniorů. 7HA: Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi léčbou antidepresivy a výskytem příznaků deprese u seniorů. Tabulka č. 42 Užívání antidepresiv Užívání antidepresiv GDS

Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních

(%)

institucích (%)

ano

ne

ano

ne

0-5

64,7

71,1

45,5

51,3

6 - 10

29,4

15,7

45,5

37,5

11 a více

5,9

13,3

10,0

11,3

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

17,0

83,0

20,0

80,0

Absolutní četnost (n)

Tabulka č. 43 Užívání antidepresiv chí-kvadrát test Hodnota X2 Počet platných Senioři žijící (testovací případů kritérium)

Stupeň

Signifikance

volnosti

testu

vlastní prostředí

100

2,20

2

0,332

sociální instituce

100

0,38

2

0,828

81

Z tabulky č. 42 a č. 43 je patrné, že užívání antidepresiv nemá vliv na výskyt příznaků deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,332) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,828) > kritická hladina významnosti (0,05). U obou skupin seniorů lze nulovou hypotézu přijmout, a nelze přijmout alternativní hypotézu. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi užíváním antidepresiv a výskytem příznaků deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí i seniorů žijících v sociálních institucích. Zhodnocení s přihlédnutím k MMSE skóre a věku seniorů. Po vyloučení seniorů s věkem 85 a více let a MMSE skóre 24 a méně bodů byl celkový počet respondentů 150, z domácího prostředí 97 a z domovů pro seniory 53 respondentů (upravený soubor).

Tabulka č. 44 Užívání antidepresiv - upravený soubor Užívání antidepresiv GDS

Senioři žijící ve vlastním prostředí

Senioři žijící v sociálních

(%)

institucích (%)

ano

ne

ano

ne

0-5

64,7

72,5

60,0

67,4

6 - 10

29,4

16,3

20,0

25,6

11 a více

5,9

11,3

20,0

7,0

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

17,0

80,0

10,0

43,0

Absolutní četnost (n)

82

Tabulka č. 45 Užívání antidepresiv chí-kvadrát test - upravený soubor Hodnota X2 Počet platných Stupeň Senioři žijící (testovací případů volnosti kritérium)

Signifikance testu

vlastní prostředí

97

1,82

2

0,402

sociální instituce

53

1,63

2

0,443

Z tabulky č. 44 a č. 45 je patrné, že pro upravený soubor jsou závislosti u obou skupin seniorů stejné u jako u celého souboru respondentů. Tzn., že užívání antidepresiv nemá vliv na výskyt příznaků deprese u seniorů. Signifikance testu u seniorů žijících ve vlastním prostředí (0,402) > kritická hladina významnosti (0,05). Signifikance testu u seniorů žijících v sociálních institucích (0,443) > kritická hladina významnosti (0,05). Závěr pro upravený soubor: Neexistuje statisticky významná závislost mezi užíváním antidepresiv a výskytem příznaků deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí i seniorů žijících v sociálních institucích.

83

5 DISKUZE Diplomová práce byla zaměřena na problematiku deprese u seniorů. Cílem bylo zmapovat výskyt deprese u seniorů a porovnat rozdíly mezi seniory žijícími ve vlastním prostředí a seniory žijícími v sociálních institucích. Deprese je závažné onemocnění s negativním dopadem na celkový zdravotní stav jednotlivce, na kvalitu jeho života, i na jeho blízké okolí, a z pohledu veřejného zdravotnictví má i dopad celospolečenský. Přitom jde o onemocnění, které je při správné diagnóze léčitelné. U starších lidí však často zůstává nerozpoznána a tudíž neléčena.177 Průzkumného šetření se zúčastnilo 100 seniorů žijících ve vlastním prostředí a 100 seniorů žijících v sociálních institucích. Celkem se tedy průzkumu zúčastnilo 200 respondentů. Kritériem pro jejich výběr byl věk 65 a více let, zhodnocení kognitivních funkcí a příslušné životní podmínky, tedy vlastní prostředí pro jednu skupinu seniorů a sociální instituce pro druhou skupinu respondentů. Cíl 1 byl zaměřen na vztah mezi životními podmínkami a výskytem deprese u seniorů. Tedy, zda se deprese vyskytuje více u seniorů žijících ve vlastním prostředí nebo u seniorů žijících v sociálních institucích. Z respondentů bylo ve vlastním prostředí bez známek deprese 70 % seniorů, se známkami mírné deprese 18 % seniorů a se známkami manifestní deprese 12 % seniorů. V sociálních institucích bylo bez známek deprese 50 % seniorů, se známkami mírné deprese 39 % seniorů a se známkami manifestní deprese 11 % seniorů. Byla nalezena závislost mezi životními podmínkami a výskytem deprese u seniorů. Toto zjištění koresponduje s výsledky studie Holmerové178 prováděné za pomocí GDS. Podle výsledků zmiňovaného průzkumu byly mírné známky deprese zjištěny u 40 % seniorů, silná depresivita u 15 % starších lidí. Šetření překročilo v literatuře179 uváděných 7 - 15% depresivních osob nad 65 let žijících v komunitě, a 20 - 30 % seniorů hospitalizovaných a v dlouhodobé ošetřovatelské péči s depresí. Překročilo také výsledky studie Kubešové180 se zaměřením na 177

HOLMEROVÁ, I., a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, s. 182. 178 HOLMEROVÁ, I., a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, s. 182. 179 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. s. 145. 180 KUBEŠOVÁ, H., a kol. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Česká geriatrická revue, s. 228.

84

seniory žijící ve vlastním prostředí, které ukázalo výskyt deprese u 18,6 %. Studie Topinkové a Neuwirtha181, taktéž z domovů seniorů, uvádí prevalenci deprese 50,6 % za pomoci diagnostiky podle MKN 10. V zahraniční literatuře182 se uvádí prevalence deprese 1 - 16 % u starších lidí žijících v domácnostech a 7,2 - 49 % u seniorů v sociálních zařízeních. Pokud byl soubor respondentů upraven s přihlédnutím k MMSE skóre a věku seniorů, závislost mezi životem v sociálních institucích a výskytem deprese byla nalezena. Vyšší výskyt deprese u obyvatel domovů seniorů by mohl být tedy přisuzován jejich vyššímu věku. Cíl 2 zjišťoval vztah mezi pohlavím a výskytem deprese u starších lidí. Tedy, zda se deprese vyskytuje více u mužů nebo u žen v seniorském věku. Zde se závislost neukázala. I podle Webera183 je rozdíl ve výskytu deprese u seniorů mezi pohlavími méně nápadný oproti střední generaci, kdy jí jsou až dvakrát častěji postiženy ženy. Ty ve stáří častěji než muži mají lehké formy deprese. S pohlavím nesouvisela depresivita ani podle šetření Holmerové.184 Ta také zmiňuje další studie zaměřené na výskyt deprese u australských seniorů v domovech důchodců, které závislost výskytu deprese na pohlaví nenalezli. Ženské pohlaví uvádí jako jeden z rizikových faktorů vzniku deprese Topinková185, také švýcarská studie186 prokázala statisticky významně vyšší výskyt depresivních příznaků u žen než u mužů ve věku 65 a více let. Tento rozdíl ve výsledcích šetření nelze rozumně vysvětlit. Cíl 3 byl zaměřen na vztah mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů. Podle provedeného šetření tato skutečnost nemá vliv na výskyt deprese u starších osob. K opačným závěrům dospěla Holmerová187, která udává významně vyšší výskyt deprese u rozvedených nebo ovdovělých osob. Ti spolu s bezdětnými vykazovali silnou depresivitu. Také Topinková188 uvádí osamělost jako jeden z rizikových faktorů vzniku deprese. I výše

181

TOPINKOVÁ, E., NEUWIRTH, J. Depresivní syndrom u geriatrických pacientů v ústavní péči. Česká a slovenská psychiatrie, s. 181. 182 DJERNES, J.,K. Prevalence and predictors of depression in populations of elderly. Acta Psychiatrica Scaninavica, s. 387. 183 WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie, s. 126. 184 HOLMEROVÁ, I., a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, s. 184. 185 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. s. 146. 186 GOSTYNSKI, M., a kol. Depression among the elderly in Switzerland. Nervenarzt, s. 860. 187 HOLMEROVÁ, I., a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, s. 183. 188 TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. s. 146.

85

zmiňovaná švýcarská studie189 uvádí statisticky významně vyšší výskyt depresivních příznaků u osob rozvedených a ovdovělých. Tento rozdíl ve výsledcích šetření nelze rozumně vysvětlit. Cíl 4 sledoval vztah mezi prožíváním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů. Šetření ukázalo, že subjektivní vnímání období před odchodem do starobního důchodu nemá u osob v seniorském věku vliv na výskyt deprese. Více než polovina seniorů v obou skupinách (ve vlastním prostředí 65 %, v sociálních institucích 60 %) chodila ráda do práce, a zároveň se na odchod do starobního důchodu těšila. Dále se ukázalo, že prožívání prvních let strávených v důchodu má vliv na výskyt depresivních příznaků u seniorů žijících ve vlastním prostředí. I když většina z nich se z důchodu těšila, všichni ti, kteří se z něj netěšili (3 %) prokazovali známky mírné nebo těžké deprese. Zároveň se jednalo o seniory, kteří rádi chodili do práce, a na odchod do starobního důchodu se netěšily. Také podle práce Lukešové190 se 9 z 10 šetřených seniorů na odchod do starobního důchodu těšilo. Očekávali více času na sebe, rodinu, koníčky, klid a pohodu. Právě organizace volného času ze začátku činila většině respondentů problém. Očekávání se u většiny seniorů naplnila. Ze studií, které byly k dispozici se nezabýval žádný z autorů vztahem mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese. Cíl 5 byl zaměřen na vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese u seniorů. Byla nalezena závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem příznaků deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Tedy, čím déle byl respondent ve starobním důchodu, tím větší byla pravděpodobnost přítomnosti depresivních příznaků. S rostoucí délkou trvání starobního důchodu se zákonitě zvyšuje i věk osob. Ten s sebou častěji přináší i různé somatické potíže. Jak již bylo uvedeno v podkapitole 1.3.4 Příčina deprese, somatická onemocnění se řadí mezi významné rizikové faktory pro vznik deprese. Vztah mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u respondentů ze sociálních institucí z šetření nevzešel. Tento rozdíl ve výsledcích šetření nelze rozumně vysvětlit. Výsledky z jiných studií prováděných na podobné téma nejsou známy. Cíl 6 zjišťoval vzat mezi užíváním antidepresiv a výskytem příznaků deprese u seniorů. Z šetření vyplynulo, že pouze 17 % seniorů žijících ve vlastním prostředí bylo, dle jejich tvrzení, léčeno antidepresivy. Z aktuálně léčených bylo 11 % seniorů bez známek deprese. 189 190

GOSTYNSKI, M., a kol. Depression among the elderly in Switzerland. Nervenarzt, s. 860. LUKEŠOVÁ, J. Odchod do starobního důchodu jako významný předěl v lidském životě. s. 38-40.

86

Známky mírné a těžké deprese byly nalezeny u 30 % seniorů z této skupiny. U respondentů ze sociálních institucí bylo aktuálně léčeno antidepresivy 20 % seniorů. Při zjištěném 50 % výskytu mírné a těžké deprese je i zde patrné, že léčba deprese je u starších lidí nedostatečná. Bez depresivních příznaků bylo 11 % léčených seniorů ze sociálních institucí. Závislost mezi užíváním antidepresiv a výskytem depresivních příznaků se nepotvrdila. I přes aktuální léčbu deprese byly u seniorů nalezeny její příznaky, a naopak, neužívání antidepresiv neznamenalo nutně výskyt známek deprese. Podle Holmerové191 pouze 44 % starších lidí z domovů seniorů vykazujících známky manifestní deprese bylo léčeno antidepresivy, a jen 16 % seniorů s mírnou depresí užívalo antidepresiva. Více než polovina seniorů se silnou depresivitou tedy léčeno nebylo. Studie Kubešové192 uvádí, že pouze 2,5 % depresivních seniorů s vlastního prostředí bylo léčeno. Deprese byla přitom diagnostikována u 18,6 % starších lidí. Další zdroje uvádějí, že léčeno je asi 10 % seniorů s depresí.193 Výsledky průzkumného šetření nelze vzhledem k menšímu počtu respondentů a omezení na určitou lokalitu považovat za reprezentativní. Ukázalo však na aktuálnost dané problematiky u seniorů.

191

HOLMEROVÁ, I., a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, s. 183-184. 192 KUBEŠOVÁ, H., a kol. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Česká geriatrická revue, s. 227. 193 WEBER, P. Minimum z klinické gerontologie, s. 126.

87

6 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ Depresivní syndrom u seniorů je významný a dosud nedoceněný problém. Na základě zjištění, které přineslo šetření mezi seniory žijícími ve vlastním prostředí a seniory žijícími v sociálních institucích byly navrženy doporučení pro praxi. Ty lze rozdělit do několika prioritních oblastí: Návrhy řešení pro seniory, laickou veřejnost


pozitivní ovlivňování duševního a tělesného stavu (zdravý životní styl, přiměřená pohybová aktivita, udržování sociálních kontaktů, zájmů a koníčků, dodržování léčebných doporučení),




nebagatelizování možných depresivní příznaky seniory samotnými nebo jejich okolím,




vyhledání včasné odborné pomoci.

Návrhy řešení pro poskytovatele zdravotní a sociální péče


využívání dostupných detekčních nástrojů k odhalování depresivních příznaků u seniorů (škály deprese),




zařazení nástrojů pro detekci deprese jako standardní součásti vyšetření seniorů v ordinacích praktických lékařů, v sociálních institucích,




nebagatelizování možných depresivních příznaků u seniorů, vyvarování se ageistických postojů,




včasná

diagnostika

a

léčba

deprese

s přihlédnutí

k zvláštnostem

symptomatologie a farmakologie ve starším věku,


zajišťování návaznosti léčby, doporučení specializovaného vyšetření,




pravidelné vyhodnocování účinnosti léčby deprese,




věnování zvýšené pozornosti rizikovým skupinám seniorů (s přidruženými somatickými onemocněními, s demencí, ovdovělí, vyšší věkové kategorie),




doplňování a prohlubování znalostí a dovedností související s problematikou duševního zdraví u seniorů (přednášky, odborná literatura).

88

Veřejná správa


zvyšování povědomí veřejnosti o depresi a snižování stigmat s ní spojených,




podporování lepší informovanosti seniorů i odborníků o nemoci a efektivní možnosti léčby (přednášky pro seniory v Klubech seniorů, letáky v ordinacích praktických lékařů, informace v mediích, odborné přednášky),




zavádění standardizovaných postupů pro diagnostiku a léčbu deprese u starších lidí,




podporování cíleného výzkumu souvisejícího s problematikou deprese u seniorů.

89

7 ZÁVĚR Diplomová práce byla věnována problematice výskytu deprese u seniorů. Mapovala rozdíly v problematice deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí a u seniorů žijících v sociálních institucích. Teoretická část byla věnována objasnění základních pojmů v oblasti stárnutí a stáří, popisovala trend v demografickém vývoji společnosti. Dále se zaměřovala na zvláštnosti deprese u starších lidí. V empirické části byly analyzovány výsledky dotazníkového šetření s následujícími cíli: 1 Zjistit vliv životních podmínek na výskyt deprese u seniorů. 2 Zjistit rozdíl ve výskytu deprese u mužů a u žen v seniorském věku. 3 Zjistit vliv délky života bez partnera na výskyt deprese u seniorů. 4 Zjistit prožívání odchodu do starobního důchodu a jeho vliv na výskyt deprese u seniorů. 5 Zjistit vliv délky starobního důchodu na výskyt deprese. 6 Zjistit efektivitu léčby u seniorů léčených antidepresivy.

Dané cíle byly splněny na základě ověření stanovených hypotéz. U první a druhé hypotézy, které byly testovány zároveň, byl předpoklad závislosti mezi životními podmínkami a výskytem deprese u seniorů. Při testování celého souboru respondentů (senioři z vlastního prostředí i ze sociálních institucí) se tento předpoklad potvrdil. Byl-li soubor upraven s přihlédnutím k věku a kognitivním funkcím respondentů, závislost se u seniorů ze sociálních institucí nepotvrdila. Třetí hypotéza nepotvrdila statisticky významnou závislost mezi pohlavím a výskytem deprese u celého souboru seniorů. Čtvrtá hypotéza předpokládala závislost mezi délkou života bez partnera a výskytem deprese u seniorů. Tento předpoklad se nepotvrdil u celého souboru respondentů. Předpoklad páté hypotézy, že existuje závislost mezi subjektivním vnímáním odchodu do starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů se nepotvrdil u celého souboru 90

respondentů. V případě šetření zaměřeného na subjektivní vnímání období prvních let po odchodu do starobního důchodu byla nalezena závislost u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Šestá hypotéza potvrdila statisticky významnou závislost mezi délkou starobního důchodu a výskytem deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Tato závislost se nepotvrdila u seniorů žijících v sociálních institucích. Předpoklad poslední sedmé hypotézy, že existuje statisticky významná závislost mezi léčbou antidepresivy a výskytem příznaků deprese u seniorů se nepotvrdil u celého souboru respondentů.

Deprese není normální součástí stárnutí. Po poruchách paměti je nejčastější a nejvíce zneschopňujícím syndromem v gerontopsychiatrii.194 Do roku 2020 se pravděpodobně stane druhou nejvýznamnější příčinou ztracených let v důsledku disability, z tohoto hlediska bude významnější jen ischemická choroba srdeční.195 Deprese zhoršuje zdravotní stav, osoby se zvýšenou depresivitou mají horší výsledky při vyšetření funkční způsobilosti a soběstačnosti, dosahují nižší kvality života, pokud jsou neadekvátně léčeni, mají tendenci k vyšší spotřebě zdravotnické péče.196 197 Přesto není na tuto problematika kladen patřičný důraz, jsou rezervy v diagnostice a léčbě deprese u seniorů. Zajímavé výsledky by mohla přinést studie zabývající se znalostí laiků i zdravotníků (všeobecných sester, lékařů) ohledně deprese u seniorů.

194

ČEŠKOVÁ, E. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Česká geriatrická revue, s. 229. GRAMMENOS, S. Implications of demographic ageing in the enlarged EU in the domains of qualityof life, health promotion and health care, CESEP, s. 4. 196 HOLMEROVÁ, I., a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, s. 183. 197 KUBEŠOVÁ, H., a kol. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Česká geriatrická revue, s. 231. 195

91

BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE Jméno a příjmení autora: Bc. Lenka Šenkýřová Název diplomové práce: Výskyt deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí a u seniorů žijících v sociálních institucích. Název diplomové práce: Occurrence of depression in seniors living in home environment and in seniors living in social institutions. Pracoviště: Ordinace praktického lékaře, zdravotní středisko Věznice Břeclav Vedoucí diplomové práce: Prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc. Rok obhajoby diplomové práce: 2013

Souhrn: Diplomová práce se zabývá problematikou deprese lidí v seniorském věku. Teoretická část vymezuje základní pojmy v oblasti stárnutí a stáří, popisuje trend v demografickém vývoji společnosti, zaměřuje se na zvláštnosti deprese u starších lidí. Empirická část analyzuje výsledky dat získaných průzkumným šetřením mezi seniory žijícími ve vlastním prostředí a seniory žijícími v sociálních institucích. Cílem diplomové práce bylo zmapovat výskyt deprese u seniorů a porovnat rozdíly mezi oběma zúčastněnými skupinami seniorů. Klíčová slova: stáří, senior, deprese, škála deprese Summary: This work deals with depression in people of old age. The theoretical part defines basic concepts of aging and old age, describes the trend in demographic development of society and focuses on the specifics of depression in older people. The empirical part analyzes the results of data colected in survey among seniors living in home environment and seniors living in social institutions. The aim of this work is to explore the incidence of depression in seniors and to compare the differences between both participating groups of seniors. Key words: age, seniors, depression, depressin scale

92

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ BÁRTLOVÁ, Sylva, HNILICOVÁ, Helena. Vybrané metody a techniky výzkumu. Zjišťování spokojenosti pacientů. 1. vyd., Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 118 s. ISBN 80-7013-311-2. BROMLEY, D. B. Psychológia ludského starnutia. In HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2.vyd., Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 83-84. ISBN 978-80-87109-19-9. BOUČEK, Jaroslav et al. Obecná psychiatrie. 1. vyd., dotisk, Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 216 s. ISBN80-244-0240-8. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Populační prognóza ČR do roku 2050. Projekce obyvatelstva České republiky. Očekávaný vývoj věkového složení [online]. 11. 6. 2004 [cit. 2012-09-25]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4025-04. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Scénáře demografického vývoje ČR 2009-2065. Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2009) [online]. 19. 5. 2009 [cit. 2012-09-25]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4020-09. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Demografická příručka 2009. Mezinárodní přehledy. Naděje dožití v daném věku ve vybraných evropských zemích [online]. 23. 11. 2010 [cit. 2012-09-25]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/4032-10. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Demografická příručka 2009. Území a obyvatelstvo. Obyvatelstvo podle hlavních věkových skupin v letech 1920 - 2009 [online]. 23. 11. 2010 [cit. 2012-09-25]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/4032-10. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Demografická příručka 2009. Území a obyvatelstvo. Obyvatelstvo podle pětiletých věkových skupin v letech 1920 - 2009 [online]. 23. 11. 2010 [cit. 2012-09-25]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/p/4032-10. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Porodnost a plodnost 2006 až 2010. Ukazatele plodnosti [online].

15.

12

.2011

[cit.

2012-09-25].

Dostupné

na

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/4008-11.

93

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Senioři v mezinárodním srovnání. Demografie [online]. 30. 4. 2012 [cit. 2012-09-25]. Dostupné na http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/1417-12. ČEŠKOVÁ, Eva. Komu a jaké antidepresivum. Česká a slovenská psychiatrie, 2010, roč. 106, č. 2, s. 95. Podle: Mayberg HS. Defining the neural circuitry of depression: toward a new nosology with therapeutic implications. Biological Psychiatry, 2007, no. 61, p. 729 – 730. ČEŠKOVÁ, Eva. Deprese ve vyšším věku a suicidalita. Česká geriatrická revue, 2007, roč. 5, č. 4, s. 228-233. ISSN 1214-0732. ČEŠKOVÁ, Eva. Individualizovaná léčba deprese ve světle současných doporučených postupů. Psychiatrie pro praxi, 2008, roč. 9, č. 5, s. 205-208. ISSN 1213-0508. ČEŠKOVÁ, Eva. Komu a jaké antidepresivum. Česká a slovenská psychiatrie, 2010, roč. 106, č. 2, s. 93-97. ISSN 1212-0383. ČEŠKOVÁ, Eva. Farmakoterapie hospitalizovaných depresí. Psychiatrie pro praxi, 2010, roč. 11, č. 3, s. 103-106. ISSN 1213-0508. ČEŠKOVÁ, Eva. Léčba antidepresivy - interakce věku a pohlaví? Česká a slovenská Psychiatrie, 2011, roč. 107, č. 5, s. 285-288. ISSN 1212-0383. ČEŠKOVÁ, E. Léčba deprese ve stáří. Psychiatrie pro praxi, 2011, roč. 12, č. 3, s. 100-104. ISSN 1213-0508. DJERNES, J.,K. Prevalence and predictors of depression in populations of elderly. Acta Psychiatrica Scaninavica, 2006, roč. 113, č. 5, s. 372-87[online]. 5. 2006 [cit. 2013-04-5]. Dostupné na http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16603029. GLADKIJ, Ivan, KOLDOVÁ, Zdenka. Propedeutika sociálního lékařství. 1. vyd., Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 180 s. ISBN 80-7067-904-2. GOSTYNSKI,

M.,

AJDACIC-GROSS,

V.,

GUTZWILLER,

F.,

MICHEL,

J.P.,

HERRMANN, F. Depression among the elderly in Switzerland. Nervenarzt, 2002, roč. 73, č. 9,

s.

851–60

[online].

9.

2002

[cit.

2013-04-4].

Dostupné

na

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12215876. 94

GRAMMENOS, Stefanos. Implications of demographic ageing in the enlarged EU in the domains of qualityof life, health promotion and health care, Centre for European Social and Economic Policy - CESEP, 2005. [online]. 9. 2005 [cit. 2013-04-5]. Dostupné na http://ec.europa.eu/employment_social/social_situation/docs/lot5_health_summary_en.pdf HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd., Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9. HESS, Zdeněk, PODLIPNÝ, Jiří, ŠEVČÍK, Petr. Medical Tribune. Deprese u chronických onemocnění

[online].

9.

9.

2006

[2012-09-28].

Dostupné

na

http://www.tribune.cz/clanek/9328. HOLMEROVÁ, Iva, BAUMANOVÁ, Michaela, VAŇKOVÁ, Hana, JURAŠKOVÁ, Božena. Deprese u pacientů s demencí. Psychiatrie pro praxi, 2011, roč. 12, č. 2, s. 62-64. ISSN 1213-0508. HOLMEROVÁ, Iva, VAŇKOVÁ, Hana, DRAGOMIRECKÁ, Eva, JANEČKOVÁ, Hana, VELETA, Petr. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, 2006, roč. 7, č. 4, s. 182-184. ISSN 1213-0508. HOLMEROVÁ, I., VAŇKOVÁ, H. Demence a deprese ve vyšším věku. Medicína pro praxi, 2009, roč. 6, č. 2, s. 111-114. ISSN 1214-8687. HONZÁK, Radkin. Deprese: Depresivní nemocný v nepsychiatrické ordinaci. 1. vyd., Praha: Galén, 1999. 111s. ISBN 80-85824-95-7. HONZÁK, Radkin. Třezalka tečkovaná v léčbě deprese [online]. 22. 4. 2007 [cit. 2011-1230]. Dostupné na http://www.radkin.estranky.cz/clanky/co-jsem-sehnal.html. HOVORKA, Jiří, HERMAN, Erik. Deprese jako komorbidita u neurologických onemocnění. Lékařské listy: příloha Zdravotnických novin, 2010, č. 9, ISSN 1214-7664. HU, X., H., BULL, S., A., HUNKELER, E., M. et al. Incidence and duration of side effects and those rated as bothersome with selective serotonin reuptake inhibitor treatment for depression: patient report versus physician estimate. The journal of clinical Psychiatry 95

[online].

2004,

vol.

65,

No.

7

[cit.

2012-09-25].

Dostupné

na

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15291685. CHARVÁT, J. Život, adaptace a stres. In HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd., Praha: Havlíček Brain Team, 2010. s. 81. ISBN 978-80-87109-19-9. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4. JAROŠOVÁ, Darja. Péče o seniory. 1. vyd., Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK, Zdeněk, JIRÁK, Roman et al. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing, 2004. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK, Zdeněk, JIRÁK, Roman, ZAVÁZALOVÁ, Helena, HOLMEROVÁ, Iva, WEBER, Pavel a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 2006. 336 s. ISBN 978-80-247-2790-4. KAŠPÁREK, Tomáš. Deprese a suicidita ve vyšším věku. In: XIV. brněnský geriatrický den a 6. brněnsko-bratislavské gerontologické sympozium. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, ISBN 978-80-210-5792-0. KATUŠČÁK, Dušan, DROBÍKOVÁ, Barbora, PAPÍK, Richard. Jak psát závěrečné a kvalifikační práce. 5. vyd., v českém jazyce 1., Nitra: Enigma, 2008. 161 s. ISBN 978-8089132-70-6. KROMBHOLZ, Richard, DRÁSTOVÁ, Hana, ČERVENKA, Václav, ROUTNEROVÁ, Jitka. Fototerapie v gerontopsychiatrii. Psychiatrie pro praxi, 2009, roč. 10, č. 4, s. 184-187. ISSN 1213-0508. KRYL, Michal. Psychoterapeutické možnosti v léčbě deprese. Česká a slovenská psychiatrie, 2006, roč. 102, č. 5, s. 250-255. ISSN 1212-0383. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak zvládat depresi. 2. rozš. vyd., Praha: Grada, 2003. 176 s. ISBN 8024705753. 96

KUBEŠOVÁ, Hana. Vnitřní lékařství III. : portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [on-line]. 2006 [cit. 2012-10-30]. Dostupné na www: http://portal.med.muni.cz/. ISSN 18016103. KUBEŠOVÁ, Hana, MATĚJOVSKÝ, Jan, MELUZÍNOVÁ, Hana, WEBER, Pavel. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Česká geriatrická revue, 2008, roč. 6, č. 4, s. 227-231. KUBEŠOVÁ, Hana, WEBER, Pavel. Deprese ve vyšším věku. Zdravotnické noviny: postgraduální

medicína

[online].

2000

[cit.

2012-10-03].

Dostupné

na

http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina/deprese-ve-vyssim-veku-130662. KUBÍNEK, Radim, PIDRMAN, Vladimír. Deprese seniorů. Psychiatrie pro praxi, 2008, roč. 9, č. 1, s. 8-11. ISSN 1213-0508. KUČEROVÁ, Hana, KUNOVSKÁ, M., PŘIKRYL, Radovan, NAVRÁTILOVÁ, P., ČERNÍK, M. Profil kognitivního poškození u schizofrenních pacientů a pacientů s depresivní poruchou. Česká a slovenská psychiatrie, 2005, roč. 101, č. 8, s. 412-421. ISSN 1212-0383. LANGMAJER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 4. Přepracované a doplněné vyd., Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 978-80-247-1284-0. LUKEŠOVÁ, Jana. Odchod do starobního důchodu jako významný předěl v lidském životě. České Budějovice, 2010. bakalářská práce (Bc.). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Teologická fakulta. Dostupné na http://theses.cz. MEZINÁRODNÍ KLASIFIKACE NEMOCÍ. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize. Tabelární část. 2. vyd., aktualizované, Praha: Bomton agency, 2008. 860 s. ISBN 978-80-904259-0-3. MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 2. vyd., Brno: Masarykova univerzita, 2009. 203 s. ISBN 978-80-210-5029-7. PIDRMAN, Vladimír, KOLIBÁŠ, Eduard. Změny jednání seniorů. 1. vyd., Praha: Galén, 2005. 189 s. ISBN 80-7262-363-X. 97

PINQUART, Martin, DUBERSTEIN, R., Paul, LYNESS, M., Jeffrey. Treatments for LaterLife Depressive Conditions: A Meta-Analytic Comparison of Pharmacotherapy and Psychotherapy. The American Journal of Psychiatry [online]. 2006, vol. 123, no. 9 [cit. 201208-24]. Dostupné na http://ajp.psychiatryonline.org/article.aspx?articleid=96968. PRAŠKO, Jan, PRAŠKOVÁ, Hana, PRAŠKOVÁ Jana. Deprese a jak ji zvládat. 1. vyd., Praha: Portál, 2003. 180 s. ISBN 80-7178-809-0. RABOCH, Jiří, PAVLOVSKÝ, Pavel. Psychiatrie: minimum pro praxi. 3. vyd., Praha: Triton, 2003. 211 s. ISBN 80-7254-423-3. RABOCH, Jiří, PACOVSKÝ, Pavel et al. Klinická psychiatrie v denní praxi. 1. vyd., Praha: Galén, 2008. 158 s. ISBN 978-80-7262-586-4. ROUBAL, Jan. Psychoterapie deprese - přístup gestalt terapie. Česká a slovenská psychiatrie, 2007, roč. 103, č. 7, s. 341-345. ISSN 1212-0383. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1. vyd., Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. ŠULCOVÁ, Alexandra. Dopaminergní mechanismy u deprese a v působení antidepresiv. Česká a slovenská psychiatrie, 2008, roč. 104, č. 1, s. 18-21. ISSN 1212-0383. TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vyd., dotisk. Praha: Galén, 2010. 270 s. ISBN 978-80-7262-365-5. TOPINKOVÁ Eva, NEUWIRTH Jiří. Depresivní syndrom u geriatrických pacientů v ústavní péči. Česká a slovenská psychiatrie, 1997, řoč. 93, č. 4, s. 181-188. ISSN 1212-0383. TOPINKOVÁ, Eva, NEUWITH, Jiří. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 1995. 304 s. ISBN 80-7169-099-6. ÚSTAV ZDRAVOTNICKÝCH INFORMACÍ A STATISTIKY ČESKÉ REPUBLIKY. Zdravotnická

statistika.

Sebevraždy

2002

[online].

2003

[2012-09-28].

Dostupné

na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/sebevrazdy.

98

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II: Dospělost a stáří. 1. vyd., Praha: Univerzita Karlova, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory. 1. vyd., Praha: Grada Publishing, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. VOJTĚCHOVSKÝ,Miloš. Deprese ve stáří-některé novější poznatky a praktické rady, Sestrapříloha, 1999, vol.IX, no.5, p.3, ISSN 1210-0404. VYMĚTAL, Jiří. Úvod do psychoterapie. 3. aktualizované a doplněné vyd., Praha: Grada Publishing, 2010. 288 s. ISBN 978-80-247-2667-0. WEBER, Pavel. Minimum z klinické gerontologie, 1. vyd., Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7. ŽIVOTOPISY ONLINE. Saul: První král Izraele [online]. [cit. 2012-08-29]. Dostupné na http://zivotopisyonline.c z/saul-prvni-kral-izraele/.

99

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Test kognitivních funkcí (MMSE) Příloha č. 3 Geriatrická škála deprese (GDS) Příloha č. 4 Souhlas s průzkumným šetřením Domov seniorů Břeclav Příloha č. 5 Souhlas s průzkumným šetřením S - centrum Hodonín Příloha č.6 Výskyt deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí (průzkum prof. Kubešové a kol.) Příloha č. 7 Výskyt deprese u seniorů v domovech důchodců (průzkum doc. Holmerové) Příloha č. 8 Demografické údaje

100

Příloha č. 1 Dotazník DOTAZNÍK

Vážený pane (paní), Jmenuji se Lenka Šenkýřová a jsem studentkou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor Ošetřovatelská péče v gerontologii. Ke své diplomové práci jsem si vybrala téma „Výskyt deprese u seniorů žijících v domácím prostředí a u seniorů žijících ve zdravotnických (sociálních) institucích“. Ráda bych se na Vás obrátila s prosbou o spolupráci, formou vyplnění anonymního dotazníku. Za Váš čas a ochotu spolupracovat Vám předem děkuji U každé otázky označte jednu s uvedených odpovědí. Bc. Lenka Šenkýřová 1. Vaše pohlaví a) muž b) žena 2. Kolik je Vám let a) 65 – 74 let b) 75 – 84 let c) 85 – a více let 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání a) základní b) vyučen c) středoškolské d) vyšší odborné e) vysokoškolské 4. Jaký je Váš rodinný stav a) svobodná/ý b) vdaná/ženatý c) rozvedená/ý d) vdova/vdovec 101

5. Máte děti, vnoučata a) ano, děti b) ano, děti i vnoučata c) bez dětí 6. Pokud žijete sám/a, jak je to dlouho a) 0 – 4 let b) 5 – 10 let c) 11 a více let d) nežiji sám/sama 7. Jak dlouho jste v důchodu a) 0 – 4 let v důchodu b) 5 – 10 let v důchodu c) 11 a více let v důchodu d) nejsem v důchodu, jsem stále v pracovním zařazení 8. Jak jste prožíval/a poslední pracovní léta před odchodem do důchodu a) rád/a jsem chodil/a do práce, na odchod do důchodu jsem se netěšil/a b) rád/a jsem chodil/a do práce, ale na odchod do důchodu jsem se těšil/a c) do práce jsem nechodil/a rád/a, těšil/a jsem se na odchod do důchodu d) do práce jsem nechodil/a rád/a, netěšil/a jsem se na odchod do důchodu 9. Jak jste prožíval/a první léta po odchodu do důchodu a) těšil/a jsem se z důchodu b) netěšil/a jsem se z důchodu 10. Jste v zásadě spokojen se svým životem? a) ano b) ne 11. Vzdal jste se v poslední době mnoha činností a zájmů? a) ano b) ne 102

12. Máte pocit, že váš život je prázdný? a) ano b) ne 13. Cítíte se často sklíčený a smutný? a) ano b) ne 14. Máte vesměs dobrou náladu? a) ano b) ne 15. Obáváte se, že se Vám přihodí něco zlého? a) ano b) ne 16. Cítíte se převážně šťastný? a) ano b) ne 17. Cítíte se často bezmocný? a) ano b) ne 18. Vysedáváte raději doma, než by jste šel mezi lidi a seznamoval se s novými věcmi? a) ano b) ne 19. Myslíte, že máte větší potíže s pamětí než Vaši vrstevníci? a) ano b) ne

103

20. Myslíte si, že je krásné býti na živu? a) ano b) ne 21. Napadá Vás někdy, že život nestojí za nic? a) ano b) ne 22. Cítíte se plný elánu a energie? a) ano b) ne 23. Myslíte si, že vaše situace je beznadějná? a) ano b) ne 24. Myslíte si, že většina lidí je na tom lépe než Vy? a) ano b) ne 25. Měl(a) jste depresi před odchodem do důchodu? a) ano b) ne 26. Užíváte léky na depresi ? a) ano b) ne

104

Příloha č. 2 Test kognitivních funkcí - Mini Mental State Exam (MMSE)

Oblast hodnocení: 1.Orientace: Položte nemocnému 10 otázek. Za každou správnou odpověď započítejte 1 bod. - Který je teď rok? - Které je roční období? - Můžete mi říci dnešní datum? - Který je den v týdnu? - Který je teď měsíc? - Ve kterém jsme státě? - Ve které jsme zemi? - Ve kterém jsme městě? - Jak se jmenuje tato nemocnice?(toto oddělení?,tato ordinace?) - Ve kterém jsme poschodí?(pokoji?) 2.Paměť: Vyšetřující jmenuje 3 libovolné předměty(nejlépe z pokoje pacienta-například židle,okno,tužka)a vyzve pacienta,aby je opakoval. Za každou správnou odpověď je dán 1 bod 3.Pozornost a počítání: Nemocný je vyzván aby odečítal 7 od čísla 100 a to 5 krát po sobě. Za každou správnou odpověď je 1 bod. 4.Krátkodobá paměť (=výbavnost): Úkol zopakovat 3 dříve jmenovaných předmětů (viz bod 2.) 5.Řeč,komunikace a konstrukční schopnosti: (správná odpověď nebo splnění úkolů = 1 bod) Ukažte nemocnému dva předměty (př.tužka,hodinky) a vyzvěte ho aby je pojmenoval. Vyzvěte nemocného aby po vás opakoval: - Žádná ale - Jestliže - Kdyby Dejte nemocnému třístupňový příkaz: „Vezměte papír do pravé ruky,přeložte ho na půl a položte jej na podlahu.“ Dejte nemocnému přečíst papír s nápisem „Zavřete oči“. Vyzvěte nemocného,aby napsal smysluplnou větu (obsahující podmět a přísudek,která dává smysl) Vyzvěte nemocného,aby na zvláštní papír nakreslil obrazec podle předlohy.1 bod jsou li zachovány všechny úhly a protnutí vytváří čtyřúhelník.

Max.skóre:

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 3 5 3

2 1

3 1 1 1

105

Příloha č. 3 GDS

Vyberte na každou z uvedených otázek odpověď „ano“ nebo „ne“ a odpověď zaškrtnete! 01.

Jste v zásadě spokojen se svým životem?

ano

ne

02.

Vzdal jste se v poslední době mnoha činností a zájmů?

ano

ne

03.

Máte pocit,že váš život je prázdný?

ano

ne

04.

Cítíte se často sklíčený a smutný?

ano

ne

05.

Máte vesměs dobrou náladu?

ano

ne

06.

Obáváte se že se Vám přihodí něco zlého?

ano

ne

07.

Cítíte se převážně šťastný?

ano

ne

08.

Cítíte se často bezmocný?

ano

ne

09.

ne

10.

Vysedáváte raději doma,než by jste šel mezi lidi a seznamoval ano se s novými věcmi? Myslíte si,že máte větší potíže s pamětí než vaší vrstevníci? ano

11.

Myslíte si že je krásné býti na živu?

ano

ne

12.

Napadá Vás někdy,že život nestojí za nic?

ano

ne

13.

Cítíte se plný elánu a energie?

ano

ne

14.

Myslíte si,že vaše situace je beznadějná?

ano

ne

15.

Myslíte si že většina lidí je na tom lépe než Vy?

ano

ne

ne

Hodnocení: 1 bod za každou odpověď „ano“ u otázek 1 bod za každou odpověď „ne“ u otázek

1

Bez deprese Mírná deprese Manifestní deprese vyžadující odborníka

00 – 05 bodů 06 – 10 bodů Nad 10 bodů

2 3 4

6 5

8 9 10 7

12 11

14 15 13

Zdroj: VOJTĚCHOVSKÝ,Miloš. Deprese ve stáří-některé novější poznatky a praktické rady, Sestrapříloha, 1999, vol.IX, no.5, p.3, ISSN 1210-0404.

106

Příloha č. 4 Souhlas s průzkumným šetřením Domov seniorů Břeclav

107

Příloha č. 5 Souhlas s průzkumným šetřením S - centrum Hodonín

108

Příloha č. 6 Výskyt deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí (průzkum prof. Kubešové a kol.)

109

110

111

Zdroj: KUBEŠOVÁ, H., a kol. Výskyt a související aspekty deprese u seniorů žijících ve vlastním prostředí. Česká geriatrická revue, s. 228-229.

112

Příloha č. 7 Výskyt deprese u seniorů v domovech důchodců (průzkum doc. Holmerové)

113

Zdroj: HOLMEROVÁ, I., a kol. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiatrie pro praxi, 183-184. 114

Příloha č. 8 Demografické údaje

115

Zdroj: Český statistický úřad. Scénáře demografického vývoje ČR 2009-2065.

116

SEZNAM ZKRATEK ADL - test základních všedních činností podle Barthelové a kol. - a kolektiv atd. - a tak dále BDI - Beckův sebehodnotící dotazník cit. - citováno HAMD - Hamiltonova škála deprese č. - číslo ČR - Česká republika ČSÚ - Český statistický úřad DNK - Deoxyribonukleová kyselina GDS - Škála deprese pro geriatrické pacienty IADL - test instrumentálních všedních činností ISBN - Mezinárodní standardní číslo knihy ISSN - Mezinárodní standardní číslo seriálu MADRS - Montgomeryho-Asbergové škála pro depresi MKN 10 - Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. Revize MMSE - krátká škála mentálního testu NaSSA - noradrenergní a specifická serotoninergní antidepresiva NDRI - dopaminergní a noradrenergní antidepresiva no. - číslo PRIME MD - Primary Care Evaluation of Mental Disorders př. n. l. - před naším letopočtem QUIDS SR 16 - Quick Inventory of Depressive Symptomatology sebehodnotící QUIDS C 16 - Quick Inventory of Depressive Symptomatology lékařem hodnotící 117

RIMA - reverzibilní inhibitor monoaminooxidázy A roč. - ročník s. - strana SDS - Zungova posuzovací škála SNRI - blokátory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu SSRI - inhibitory zpětného vychytávání serotoninu TCA - triciklická antidepresiva tzn. - to znamená UZIS ČR - Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky vol. - svazek vyd. - vydání % - procenta

118

Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem.

V Brně dne ………………..

…………………………………

119