výroční zpráva za rok 2012

Masopust, o. p. s.

masopust

výroční zpráva za rok 2012

01

Divadelní společnost Masopust, chce prostřednictvím divadelního umění naplňovat nedeklarovaný program „progresivní tradice“ – nejobecněji řečeno prověřovat hodnoty a ctnosti člověka v mezních situacích, rezonujících s dnešní dobou, a činit tak se zdánlivě konzervativními východisky (důraz na dramatický text a smysl slova) výsostně současnými a mnohotvárnými divadelními prostředky.

masopust



02

1. O divadelní společnosti Masopust Divadelní obecně prospěšná společnost Masopust vznikla v prosinci roku 2010. Základ této společnosti se formoval okolo režiséra Štěpána Pácla v divadle Disk při jeho absolventské inscenaci hry Lenky Lagronové Království. Inscenace získala cenu Marta za režii na mezinárodním festivale vysokých divadelních škol Setkání/Encounter 2007 v Brně a byla také součástí off programu mezinárodního festivalu Divadlo 2007 v Plzni. Stejná skupina inscenátorů a herců, která dnes tvoří Masopust, v nezávislé produkci pod hlavičkou sdružení Transteatral uvedla hru Josefa Topola Konec masopustu (divadlo Disk, 2008). „‘Příležitostný‘ soubor interpretuje Topolovu ranou hru s vervou a porozuměním, a to, co protagonisté nezažili v této zemi na vlastní kůži, podávají se samozřejmostí jako dobře napsané dramatické situace. Hra v jejich podání omládla a její básnické kvality zřetelně vystupují do popředí.” (Jan Kerbr: Mladý, trochu z řady, Svět a divadlo 2/2009). „Pozoruhodné je i to, jak tvůrci inscenace nakládají s prostorovým a časovým určením hry. Vše se děje na malé a oproštěné, ryze funkční scéně, kterou divák vidí z nadhledu stupňujícího se hlediště a které dominuje masivní poschoďovitá železná konstrukcepraktikábl a holá, ‚zasněžená‘, jinak černá podlaha, ‚zem‘, výrazný motiv dramatu.“ (Terezie Pokorná: Žádný drátky nevedou ode mne nikam!, Revolver revue, č. 74, 2009) Neméně důležitým okamžikem pro formování divadelního jazyka společnosti Masopust byla také plenérová představení v osadě Pekařov na severní Moravě, v oblasti bývalých Sudet, která vznikala pro jeden jediný den pouti ve svátek Nanebevzetí Panny Marie v půlce srpna. Dosavadním vrcholem této produkce po uvedení lidové barokní hry Pašije aneb Zrcadlo umučení a vzkříšení (2004), Svolání Kohokoli (2005), Zrcadlo masopustu (2007) byla dramatizace povídky Julia Zeyera Sestra Paskalína (2009).



03

„Výborně vymyšleno, dobře zahráno. A to vše pro dvě představení. I to je výjimka, v minulosti byla premiéra současně derniérou. Žádná sláva, žádné lukrativní výdělky. Pomíjivá vteřina, marnost nad marnost. A přece si myslím, že právě tady vzniká něco, co může tuto mravně laxní a zkorumpovanou společnost obrodit. Protože obroda musí přijít z nového souznění člověka a krajiny, aby spolu vytvořili nový domov. Přišlo mi jako zázrak, že divadlo je toho součástí.“ (Eva Stehlíková: Pomíjivá vteřina, A2, 10/2010)



masopust

V koprodukci se sdružením Transteatral vznikla v roce inscenace hry Henrika Ibsena Brand–Oheň (premiéra v Prostoru Preslova 9, červen 2010) v režii Štěpána Pácla. Pro tuto inscenaci vznikl nový překlad z pera Karolíny Stehlíkové, který vyšel jako součást programu k inscenaci. Představení se úspěšně odehrálo několikrát v Praze (Prostor Preslova 9 a Divadlo v Celetné), Olomouci (Divadlo hudby) a Ostravě (Komorní scéna Aréna). „Možnost pojmenovávat ty záležitosti duchovního světa, které jsou pouhými slovy nesdělitelné, skrze Ibsenovy symbolické obrazy, mladé divadelníky zjevně zajímá, možná i baví. V jejich navenek oproštěném, ale vnitřně intenzivním podání, se Ibsenův málo hraný text mění v autentické, živé podobenství. Používají přitom prostředky, které se v současném divadle příliš ‚nenosí‘. (Marie Reslová, Hospodářské noviny 16. 6. 2010) „Štěpánu Páclovi jde o divadlo myšlenek, přesně volených slov a nekompromisních občanských postojů. O věci na první pohled obyčejné, přitom pro náš život a naši existenci zásadní.“ (Josef Herman, Divadelní noviny 16/2011). Inscenace ceněná diváky i kritiky reprezentovala české divadlo na mezinárodním festivalu Divadlo 2011 v Plzni a Lucie Štěpánková byla za roli Agnes v inscenaci Brand–Oheň nominována na Cenu Thálie 2010 za nejlepší ženský herecký výkon roku. V rámci Cen Alfréda Radoka získal Miloslav König 4. místo v kategorii Mužský herecký výkon roku 2010 a režisér Štěpán Pácl vyhrál v kategorii Talent roku. V září 2012 Hlavní město Praha vyhlásilo konkurz na zřizovatele scény Divadla Komedie na léta 2012 až 2016. Divadelní společnost Masopust se do konkurzu přihlásila s projektem, který měl hlouběji a soustředěněji rozvíjet záměr, se kterým společnost vznikala.







04

Do výběrového řízení se přihlásilo celkem 17 uchazečů, projekt divadelní společnosti Masopust byl komisí Hlavního města Praha vyhodnocen jako jeden z pěti nejlepších a postoupil do finálové třetího kola. Přestože projekt nakonec neuspěl, rozhodli jsme se realizovat program v rámci podmínek nezávislé produkce a souboru bez stále scény.

05

masopust











06



masopust











07

2. Činnost v roce 2012 Pedro Calderón de la Barca: El Príncipe Constante — scénické postřehy o posledních věcech

překlad: Vladimír Mikeš / režie: Štěpán Pácl / úprava a dramaturgie:  Tereza Marečková / scéna: Andrej Ďurik / kostýmy: Tereza Beranová / hudba:  Jakub Kudláč / světla: Ondřej Růžička / zvuk: Eliška Blabolilová / inspice: David Košťák / asistenti režie: Helena Kebrtová a Štěpán Tretiag / produkce: Denisa Burešová, Viktorie Schmoranzová a Dominik Blachut















08

osoby a obsazení Fernando: Miloslav König / Fénix: Pavla Beretová / Muley: Patrik Děrgel / Cutiño: Jiří Panzner / Král: Radovan Klučka / Enrique: Richard Fiala / Matěj Anděl / Tarundate: Lukáš Příkazký / Matěj Anděl předpremiéra 11. července 2012 v Mezinárodním centru pro současné umění Meet Factory premiéra 15. září 2012 v Divadle v Celetné V české premiéře uvedla divadelní společnost Masopust 15. září 2012 v Divadle v Celetné hru Pedra Calderóna de la Barca (1600—1681) Vytrvalý princ pod názvem El Príncipe Constante. Vytrvalý princ Pedra Calderóna de la Barca (1600—1681) je zásadní dílo světové dramatické literatury, a přesto se v Čechách nikdy nehrálo. Možná za to může charisma, vyzařující z přelomové inscenace Jerzyho Grotowského ze sedmdesátých let 20. století, které zasáhlo celou generaci evropských divadelníků. Pro nás má každopádně tento text přirozenou návaznost na naši dosavadní práci. Inscenace zaznamenala velký ohlas jak u publika, tak u divadelních kritiků a odborníků. A i přes svou diváckou náročnost byla během svých repríz v roce 2012 hojně navštěvovaná. Miloslav König za roli Fernanda v inscenaci El Príncipe Constante byl nominán na Cenu Thálie 2012. V anketě portálu i-divadlo.cz získal za stejnou roli Miloslav König 3. místo v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon roku 2012.

„V kontextu naší doby se tak z obecně uznávaného světce stává donkichotská postava plahočící se za ideálem, který ale nikdo kromě něj není schopen vidět, natož ocenit. A stejně jako jednání Cervantesova potulného rytíře se i to jeho může zdát směšné či zbytečné. Přesto oba svým extrémním chováním a silou své víry minimálně vytrhují okolí ze zaběhnutého systému jednání a přemýšlení.“ Kateřina Součková, A2 3/2013, 30. 1. 2013















09

„... inscenace ovšem nestojí primárně na nějaké jasné tezi – bohatě stačí, že je to chytré, metaforické divadlo, které poutavě vypráví příběh. Hraje se na minimalistické scéně z dřevotřísky, na které najdeme jen vodu, písek a starožitnou vanu – zbytek obstará světlo a slovo. A lehkost a preciznost v práci s veršovaným textem, jakou předvádí zejména König či Pavla Beretová v roli Fénixy, je na českých jevištích vzácností – to je možná hlavní důvod, proč na tohoto Calderóna do Celetné vyrazit.“ Michal Zahálka, Hospodářské noviny, 9. 11. 2012



masopust

„Jde o nadprůměrnou, aktuální verzi bezmála čtyři sta let starého dramatu.“ Jan Kerbr, Divadelní noviny č. 17, 16. 10. 2012



















10

„Poměrně složitou síť symbolicky laděných scén možná mnozí diváci nepřijmou, nicméně přesné energií nabité výkony jednotlivců a originální divadelnost celého kousku řadí inscenaci k nadprůměru toho, co lze v dnešním českém divadle vidět.“ Jana Soprová, ČRo 3 Mozaika, 2. 10. 2012 „Celé inscenaci kraluje vynikající výkon Miloslava Königa v roli prince Fernanda. Calderónovy verše používá s naprostou přirozeností, přičemž ctí jejich melodiku a citlivě akcentuje obsahový význam vyřčeného. Princovy monology jsou díky jeho zralému projevu doslova hereckým koncertem. (…) El Príncipe Constante dodržuje pravidlo divadla bez kompromisů, divadla nanejvýš současného, a zároveň nám opět připomíná, že se sice mění životní podmínky lidstva a vnější prostředí kolem nás, ale lidstvo samo se ve své podstatě nemění. Kéž by bylo na našich divadelních scénách víc takových počinů.“ Veronika Boušová, server i-divadlo.cz, 21. 9. 2012 „El Príncipe Constante je především hrou slova a tvůrci ve svém pojetí tento aspekt ctí. Úsporná scénografie i střídmé kostýmy dávají vyniknout jazyku ve verších, uvedeném v českém překladu Vladimíra Mikeše. Rozsah textu byl výrazně zkrácen a původní vícestránkové monology postav razantně seškrtány, aniž by však došlo k újmě na celkovém vyznění hry. Je znát, že herci se s textem důvěrně seznámili a osvojili si jeho poetiku. Používají jej s přirozeností a bez jediného zaškobrtnutí. (…) Pácl a jeho tým v případě El Princípe Constante předvádějí divadlo s jasnou vizí podpořené propracovanou, myšlenkově pevnou dramaturgií a poctivě odvedenou jevištní prací.“ Magdaléna Kodedová, server kulturissimo.cz, 26. 9. 2012 Inscenace vznikla za podpory Hlavního města Praha, Městské části Praha 5, Ministerstva kultury ČR, Statního fondu kultury ČR, Nadace Život umělce, Nadání Josefa, Marie Zdenky Hlávkových a Mezinárodního centra současného umění MeetFactory. Inscenace El Príncipe Constante představuje výstup výzkumné činnosti a její realizaci umožnila finanční podpora ze strany AMU v rámci studentské grantové soutěže na podporu projektů specifického vysokoškolského výzkumu.



masopust



















11























12

Masopust na masopust 2012

Divadelní společnost Masopust oslavila své 1. narozeniny v kavárně a foyeru Nové scény. Po improvizovaném traileru k chystané inscenaci El Príncipe Constante setkání s diváky a přáteli divadelní společnosti Masopust zakončila hudební skupiny Pavola Smolárika a Miloslava Königa ZrN a tombola moderovaná Radovanem Klučkou a Jiřím Panznerem. Večer podpořili: časopis Revolver Revue, Nakladatelství KANT, Řeznictví a uzenářství Otakar Moravec, kapela Fekete Seretlek, Činoherní klub a Martin Mareček.

13

Hilary D. C. Pepler: Vůl a oslík — „Džbery jsou dnes v noci velice neklidné.“



režie: Štěpán Pácl / inscenační úprava a dramaturgie: Tereza Marečková / scéna a kostýmy: Pavla Kamanová Vůl: Radovan Klučka / Oslík: Richard Fiala / Děvečka: Valerie Hertzendorfová / Andělé: Zora Marečková a Jonáš Mareček





















premiéra 9. prosince ve foyeru Nové scény ND Už podruhé ve spolupráci se čtvrtletníkem kulturní sebeobrany Revolver Revue vzniklo vánoční představení pro děti a jejich dospělé. Představení se konalo v rámci akce Vratislav s Revolver Revue a jejími hosty.



masopust

4. Zakladatelé obecně prospěšné společnosti Masopust Tereza Marečková (*1980) dramaturgyně je absolventkou katedry činoherního divadla DAMU v oboru dramaturgie. Během studia se ve svých teoretických i praktických pracích zaměřila na současnou českou dramatiku, především na dílo Lenky Lagronové. V roce 2006 byla přijata do doktorského studia v Ústavu scénické tvorby a teorie scénické tvorby DAMU, kde se dále věnuje jazyku současné světové i české dramatiky. Vedle své absolventské inscenace v divadle Disk (Lenka Lagronová: Království) se dramaturgicky podílela s režisérem Štěpánem Páclem na inscenaci hry Josefa Topola Konec masopustu (divadlo Disk, 2008), současná německá hry Ingrid Lausund Benefice aneb Zachraňte svého Afričana (Komorní Fidlovačka, 2009) a hry Henrika Ibsena Brand–Oheň (Prostor Preslova 9, 2010). Jako dramaturgyně pracovala při inscenování hry Pedra Calderóna de la Barca El Príncipe Constante (Divadlo v Celetné, 2012). Příležitostně píše recenze knižních novinek a divadelních představení do časopisů Revolver Revue, Nový prostor a Svět a divadlo.

Viktorie Schmoranzová (*1979) produkční od roku 2004 studuje na katedře produkce DAMU, v roce 2008 na studium navázala stáží na Queen Margaret University v Edinburghu, na katedře Arts and cultural management.



14

Jako produkční se podílela na těchto projektech: ChöinHuna: Buben z Nagnangu (režie: Ho Shin, divadlo Ponec 2003), Laboratoř experimentální kritiky (workshop českých, německých a slovenských divadelních kritiků při festivalu 4+4 dny v pohybu 2004), Lenka Lagronová: Království (režie: Štěpán Pácl, divadlo DISK 2006), Artist‘s Mobility Center (pražský konkurz pro Cirque du Soleil 2007 a 2008), mezinárodní divadelní festival Zlomvaz 2007 na Poustevnách, Josef Topol: Konec masopustu (režie: Štěpán Pácl, divadlo DISK 2009).

Štěpán Pácl (*1982) divadelní režisér v roce 2007 absolvoval DAMU v oboru režie činoherního divadla inscenací současné české hry Lenky Lagronové Království. Inscenace získala Cenu Marta za režii na Mezinárodním festivale Setkání/Encounter 2007 v Brně a byla pozvána na festival divadelních škol Zlomvaz 2007 a na mezinárodní festival DIVADLO do Plzně. Působil jako asistent režie při zkoušení hry Václava Havla Odcházení v divadle Archa (režie David Radok, premiéra květen 2008). Jako režisér pracoval v Národním divadle moravskoslezském, v Západočeském divadle Cheb, ve Středočeském divadle Kladno a pražském Divadle na Vinohradech. Se souborem Švandova divadla na Smíchově nastudoval na jaře 2008 současnou českou hru Dorotka Magdaleny Frydrychové. Tato inscenace byla pozvána na mezinárodní festival Bez hranic do Českého Těšína, na festival Čekání na Václava do Hradce Králové a na festival Křižovatky do Olomouce. V říjnu 2008 měl premiéru jeho autorský projekt Každodennosti v divadle Alfréd ve dvoře, inscenace byla také uváděna v rámci pražského alternativního festivalu Malá invetura 2009 a v témže roce i na královehradeckého mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů. V listopadu 2008 v divadle DISK v Praze inscenoval společně s dramaturgyní Terezou Marečkovou hru Josefa Topola Konec masopustu. Za výše zmíněné inscenace získal Cenu Alfréda Radoka Talent roku 2008. V roce 2010 inscenoval hru Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v Národním divadle moravskoslezském a hru Brand–Oheň Henrika Ibsena v Prostoru Preslova 9. V roce 2010 podruhé obržel Cenu Alfréda Radoka Talent roku. V následujícím roce režíroval ve Švandově divadle na Smíchově hru Františka Hrubína Křišťálová noc a v pražském divadle na Vinohradech Molièrova Tartuffa. Se studenty absolventského ročníku činoherního herectví DAMU nastudoval současnou německou Olivera Bukowského Hosté v divadle DISK. Jeho poslední inscenací loňské sezóny je Čechovovův Ivanov v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Na podzim 2012 měla pohostinskou premiéru v Divadel v Celetné u nás dosud nehraná hra Pedra Calderóna de la Barca Vytrvalý princ, kterou nastudoval s divadelní společností Masopust pod názvem El Príncipe Constante. Inscenací Periferie Františka Langera v Moravském divadle Olomouc se vrátil české dramatice, a to k jedné z nejhranějších českých her v zahraničí.



15

Dominik Blachut (*1980) produkční je absolventem katedry Produkce na pražské DAMU. Od roku 2001 působí ve Studiu Damúza. Později je také produkčním a jedním ze zakladatelů festivalu VyšeHrátky. V letech 2004–2005 působí jako produkční v divadle Archa. Produkčně se podílel na těchto projektech: Peer Olaf Enquist: Faidra (režie: Viktorie Čermáková, Nejvyšší purkrabství na Vyšehradě 2007), Nebeský, Fajt, Prachař: Neúplný sen (režie: Jan Nebeský, NoD 2008), Break My Heart, Please (režie a choreografie: Nora Sopková, Alfréd ve dvoře 2008). Spolupracoval v postprodukci filmu Kytice ve společnosti J&J Jakubisko film, s.r.o., podílel se na divadelním festivale Divadlo Plzeň v letech 2001–2002 a na festivalu 4+4 dny v pohybu 2004, spolupracuje se souborem VOSTO5 a pracoval jako vedoucí produkce v divadle DISK. V roce 2011 pracoval v obecně prospěšné společnosti Kulturní Jižní Město, o. p. s. jako ředitel Chodovské tvrze.



masopust

5. Správní, dozorčí rada a ředitel správní rada

Terezie Pokorná, šéfredaktorka čtvrtletníku pro kulturní sebeobranu Revolver Revue Kristýna Kalivodová, produkční divadelní společnosti jedefrau.org Tereza Marečková, divadelní dramaturgyně Petr Christov, divadelní kritik a vedoucí katedry divadelní vědy FF UK v Praze Jakub Kudláč, hudební skladatel a pedagog FAMU v Praze Dominik Blachut, produkční a předseda správní rady

dozorčí rada

Eliška Vinařová, produkční a ředitelka Kulturní Jižní Město, o. p. s. Jan Vávra, hudební produkční a iniciátor projektu Za Česko kulturní Juraj Alexander, právník a předseda dozorčí rady

ředitel







16

Štěpán Pácl, divadelní režisér

6. Poděkování







17

Za podporu činnost obecně prospěšné společnosti Masopust v roce 2012 patří díky těmto lidem a institucím: Soně Červené, Adě Fryntové, Vladimíru Mikešovi, Jaroslavu Vostrému, Martinu Marečkovi, Davidu Radokovi, Petře Láskové, Kláře Novotné, Janu Tošovskému, Petru Krušelnickému, Liboru Grossovi, Milanu Ježkovi, Jakubu Špalkovi a Divadlu v Celetné, Audiolight service, Divadlu na Vinohradech a Vendulce Slaninové



masopust

8. Kontakt Masopust, o. p. s. Saská 3 / 520 118 00 Praha 1 IČO: 24772399 [email protected] Štěpán Pácl, ředitel Tel.: +420 777 256 360 E-mail: [email protected]











18

Denisa Burešová, produkční Tel.: +420 774 540 088 E-mail: [email protected]











19

Redakce výroční zprávy Tereza Marečková a Štěpán Pácl Grafická úprava: Monsters Autoři fotografií: Irena Vodáková, Pavel Kolský, Patrik Borecký a Martin Mareček Vydal Masopust, o. p. s., 2013



masopust