Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Větrolam Kuní hora - dendrologicko–ekologické vyhodnocení Bakalářská práce
2009/2010
Hana Šimečková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou na téma: Větrolam Kuní hora - dendrologicko – ekologické vyhodnocení zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím,
aby
moje
bakalářská
práce
byla
zveřejněna
v souladu
s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................ Hana Šimečková ……………………………..
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce Ing. Soně Tiché, Ph.D. za odborné rady a pomoc při zpracování práce a také všem, kteří mi poskytli potřebné materiály ke zpracování této práce.
Jméno: Hana Šimečková Název práce: Větrolam Kuní hora – dendrologicko – ekologické vyhodnocení ABSTRAKT Tato bakalářská práce je zaměřena na dendrologický průzkum v biokoridoru Kuní hora, který se nachází na katastrálním území Tvarožná Lhota. V biokoridoru byly založeny a pomocí GPS trvale stabilizovány dvě zkusné plochy, na nichž byl proveden výpočet zásoby porostu podle metody průměrkování naplno. Dále zde byl sledován zdravotní stav a růst stromů, šíření dřevin ve větrolamu a bylinný podrost. Zjištěné a naměřené údaje jsou prezentovány formou tabulek a grafů. Klíčová slova: Biokoridor, zkusná plocha, dřevina, měření, průměrkování naplno Title: Biocorridor Kuní hora - dendrological – ecology assessment ABSTRACT The objective of this Thesis was a dendrological research within the biocorridor Kuní hora which is situated in the cadastral unit Tvarožná Lhota. Two sample plots were set up within the area of the biocorriodor. Thanks to the GPS device they were stabilized. A full callipering method was used to calculate their standing volume. Moreover, the author of the Thesis checked regularly the health state of trees and their growth, the tree dispersal in the windbreak and the herbaceous underwood. Ascertained data and measured results are presented in graphics and tables. Key words: Biocorridor, sample plot, woody plant, measuring, full callipering
OBSAH 1. Úvod a cíl práce ........................................................................
7
1.1 Úvod práce .................................................................................
7
1.2 Cíl práce .....................................................................................
7
2. Základní pojmy ..................................................................
8
2.1 Větrolam......................................................................................
8
2.2 Ekologicky významné segmenty krajiny ....................................
8
2.3 Biocentrum ..................................................................................
9
2.4 Biokoridor............................................................................. ......
10
3. Eroze na jihovýchodní Moravě...................................................
11
4. Údaje o lokalitě.........................................................................
12
4.1 NPR Čertoryje .............................................................................
13
5. Přírodní podmínky................................................................ ..
15
5.1 Poloha a základní údaje...............................................................
15
5.2 Biota – flóra, fauna......................................................................
15
5.3 Horniny a reliéf ...........................................................................
16
5.4 Pedologické poměry....................................................................
16
5.5 Klimatické poměry......................................................................
17
5.6 Hydrologie......................................................... .........................
17
5.7 Současný stav krajiny a ochrana přírody... .................................
18
6. Popis biokoridoru..............................................................
......
19
7. Metodika.................................................................................. ......
22
7.1 Přípravné práce............................................. ..............................
22
7.2 Terénní práce...............................................................................
22
7.3 Kancelářské práce .......................................................................
23
8. Výsledky .................................................................................. ......
24
8.1 Zkusná plocha 1 ..........................................................................
24
8.2 Zkusná plocha 2 ..........................................................................
27
9. Diskuse..................................................................................... ......
31
9.1 Srovnání zkusných ploch................................................. ...........
31
9.2 Zhodnocení výskytu dřevin v biokoridoru Kuní hora a Vracov .
31
9.3 Porovnání rostlinné složky v biokoridoru Kuní hora ..................
32
10. Závěr...................................................................................... ......
33
11. Summary.................................................................. .................
34
12. Použitá literatura............................................................... ......
35
13. Přílohy .................................................................................. ......
37
13.1 Přílohy 1 - Seznam dřevin a keřů rostoucích v biokoridoru.. ...
38
13.2 Příloha 2 - Srovnání dřevin v biokoridorech.......................... ..
39
13.3 Příloha 3 - Porovnání rostlinné složky v biokoridoru Kuní hora 41 13.4 Příloha 4 – Mapa ortofoto.........................................................
43
13.5 Příloha 5 – Mapa zkusných ploch zaměřených GPS ................
44
13.6 Příloha 6 – Fotodokumentace ...................................................
45
1. ÚVOD A CÍL PRÁCE 1.1 Úvod práce Naše kulturní krajina je výsledkem dlouhodobé snahy lidí využít potenciálu, který příroda poskytuje. V nížinných oblastech s úrodnými půdami vznikala zemědělská krajina, v kotlinách u řek postupně vyrostla města, v hornatinách většinou dodnes převažuje krajina využívaná lesním hospodářstvím. Zatímco na většině našeho území se krajina vyvíjela pozvolným tempem a základní cíl využití ploch zůstával po staletí víceméně podobný, někde existují místa, jejichž využití se měnilo daleko zásadněji. (Němec, Pojer, 2007)
1.2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je provést dendrologicko-ekologickou studii větrolamu Kuní hora. Z literatury popsat historii větrolamů na jižní Moravě. Provést v celém větrolamu a na zkusných plochách průzkum dřevinného patra a tyto zkusné plochy trvale fixovat pro další měření. Zjistit základní dendrologické charakteristiky, zdravotní stav a možnosti šíření dřevin ve větrolamu. Na základě terénních průzkumů výsledky zpracovat do tabulek a vypracovat základní mapové podklady.
7
2. ZÁKLADNÍ POJMY 2.1 Větrolamy Větrolamy podle Vacek, Simon a kol. (2009) patří mezi liniové nebo pásové koridory. Větrolamy jsou vysazené bariéry ze stromů a keřů určené ke zmírnění rychlosti větru, vypařování a větrné eroze. Chrání plodiny, ovlivňují rozložení sněhu, tvoří útočiště a zajišťují potravu pro divoké organismy nebo chrání domovy, budovy farem i dobytek. Šanovec (1948) popisuje větrolam jako lesní pásy 7 až 35 m široké, vytvořené z lesního stromoví o výšce až 30 m a nejčastěji zavětvené ve všech výškových etážích, počínaje půdou, kde nejnižším ochranným porostem je borůvčí nebo pod., a konče vrcholky korun dubů a jiných mohutných stromů. Větrolom nemá vytvořit plnou stěnu, která by vítr zvedala do výše. Vítr jím má pronikat, při čemž však jeho rychlost má být brzděna a mírněna. Úkoly větrolomů spočívají hlavně v ochraně zemědělské půdy proti škodlivým účinkům větrů, ve zmenšení výparu vody i vodních ploch, v udržování vyšší relativní vlhkosti vzduchu, ve snižování možnosti pozdních neb raných mrazů, krupobití, bouří a bouřek, ve zvyšování atmosférických srážek, v zachycování a ničení plevelů, v čištění vzduchu, v zachycování vody z tajícího sněhu a tím i ve snižování povodní, ve zlepšování trvalostí vodních stavů v tocích, v zamezování závějí a ve stejnoměrném rozprostírání sněhové pokrývky po polích, slouží dále jako hnízdiště ptactva i jiných užitečných živočichů, konečně produkují dřevo, nebo přinášejí i jiný lesní užitek.
2.2. Ekologicky významné segmenty krajiny Ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK) se podle prostorově strukturních kritérií (velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz) dělí na: -
Ekologicky významný krajinný prvek je malé území (obvykle od 1 aru do 10 hektarů) se stejnorodými ekologickými podmínkami, zahrnující obvykle jen jeden typ společenstva. 8
-
Ekologicky významný krajinný celek je plošně rozsáhlejší území (obvykle od 10 až do 1000 ha), kde rozmanité ekologické podmínky umožňují existenci více typů společenstev.
-
Ekologicky významná krajinná oblast je rozlehlé územ (zpravidla víc než 1000 ha) vyznačující se rozmanitostí ekologických podmínek i rozmanitostí společenstev.
-
Ekologicky významná liniová společenstva jsou specifickou formací kulturní krajiny; mají úzký protáhlý tvar a je pro ně charakteristická převaha přechodných okrajových biocenóz (Míchal, 1994). Za skladebné části ÚSES volíme účelně vybrané ekologicky významné segmenty
krajiny na základě převažujících funkčních kritérií. Podle převažující funkce, kterou jim v ÚSES přisuzujeme, dělíme skladebné části na: biocentra, biokoridory a interakční prvky. Podle biogeografického významu (stupeň biologické rozmanitosti, reprezentativnost a unikátnost společenstev, výskyt vzácných a ohrožených druhů a společenstev) rozlišujeme skladebné části ÚSES s významem: • místním (lokálním), • regionálním, • nadregionálním (a ve vazbě na Evropskou ekologickou síť dále): • provinciálním, • biosférickým (Maděra, Zimová, 2002).
2.3 Biocentrum Biotické centrum diverzity – je území, které svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Biocentra mohou být tvořena biocenózami přírodními, typickými pro určitou biogeografickou oblast, nebo biocenózami, jejichž stav a vývoj je podmíněn lidskou činností. (Míchal, 1994)
9
2.4 Biokoridor Biokoridor (biotický koridor) je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Biokoridory tedy zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existencí všech druhů zastoupených společenstev. Funkčnost biokoridorů podmiňují jejich prostorové parametry (délka a šířka), stav trvalých ekologických podmínek a struktura i druhové složení biocenóz. Na místní úrovni jako biokoridory nejčastěji fungují ekologicky významná liniová společenstva. Jejich význam v kulturní krajině není omezen pouze na umožnění migrace organismů; další, z krajinně ekologického hlediska rovnocennou funkcí je rozdělovat a příznivě ovlivňovat rozlehlé plochy ekologicky nestabilních antropogenně změněných ekosystémů (rozlehlých bloků orné půdy a lesních monokultur). Funkce a význam biokoridorů se odvíjí od biocenter, která spojují. Biokoridory členíme obdobně jako biocentra podle funkčnosti, vzniku a vývoje ekosystémů, rozmanitosti biocenóz a podle typu formace: • podle funkčnosti: o existující (optimálně funkční, částečně funkční, málo funkční), částečně existující (nedostatečně funkční), chybějící (nefunkční). • podle vzniku a vývoje ekosystémů: o přírodní, antropogenně podmíněné. • podle rozmanitosti ekotopů: o homogenní, heterogenní. • podle rozmanitosti současných biocenóz: o jednoduché, kombinované. • podle typu formace: o vodní a mokřadní, lesní, travinné, křovinné, ekotonové (Maděra, Zimová, 2002). 10
3. EROZE NA JIHOVÝCHODNÍ MORAVĚ Výsadba větrolamů na jihovýchodní Moravě byla započata z iniciativy R. Švehlíka v 70. letech 20. století. Důvodem výsadby větrolamů bylo zmírnění větrné eroze v této oblasti. Z teorie větrné eroze Větrná eroze spočívá v rozrušování půdního povrchu mechanickou silou větru (abraze), v odnášení půdních částic větrem (deflace) a v jejich ukládání na jiném místě (akumulace). Rozhodující složkou při větrné erozi je vítr, jeho trvání, četnost, směr a unášecí síla, závislá na rychlosti větrného proudu. K pohybu půdních částic stačí někdy malé rychlosti větru, ovšem nejsilnější erozní účinky se dostavují při silných a dlouhotrvajících větrech na holých plochách. Přímým důsledkem větrné eroze je ztráta humusu, živin, změna chemismu půd a zhoršení půdní reakce. Jihovýchodní Morava, v trojúhelníku Strážnice - Uherské Hradiště – Bojkovice, patří u nás k oblastem nejvíce ohroženým větrnou erozí. Ta se dostavuje každoročně v období vegetačního klidu, a to nejvíce na sklonku zimy a v časném jaru. Škodlivost padavých větrů pod Bílými Karpatami můžeme shrnout takto: -
Působí větrnou erozi půdy
-
Spolu s půdou odnáší osiva a hnojiva
-
Působí prašné bouře
-
Brání nestejnoměrnému rozprostření sněhové pokrývky
-
Vítr snižuje vzdušnou vlhkost
-
Vítr odnímá vlhkost půdnímu povrchu a zvyšuji transpiraci rostlin
-
Vítr brání opylování květů
-
Vítr roznáší plevele polních kultur, napomáhá šíření rostlinných chorob
(Švehlík, 1985)
11
4. ÚDAJE O LOKALITĚ Území se nachází se v Jihomoravském kraji, okrese Hodonín, na katastrálním území obce Tvarožná Lhota. Tab. 1 - Geomorfologické členění (Demek, Mackovčin, 2006)
systém: provincie: subprovincie: oblast: celek: podcelek: okrsek:
Alpsko-himalájský Západní Karpaty Vnější Západní Karpaty Slovensko-moravské Karpaty Bílé Karpaty Žalostinská vrchovina Šumárnický hřbet
Mapa č.1 – Lokalizace území (Mapy, 2009)
Území je ve II. zóně zvláště chráněného území CHKO Bílé Karpaty, LBC Vrchy 404 H je součástí ÚSES a je také součástí Natura 2000 evropsky významné lokality (NEVL) Čertoryje (LHP, 2007 – 2016).
12
4.1 NPR Čertoryje Tab. 2 – NPR Čertoryje katastrální území výměra ochranné pásmo MCHÚ nadmořská výška
Kněždub, Tvarožná Lhota, Hrubá Vrbka 325,58 ha 369,29 ha 310 - 450 m
Jedno z nejcennějších území Bílých Karpat, které je tvořeno květnatými loukami s rozptýlenou zelení, meandry potoka Járkovec, mokřady, pramennými výchozy a lemovými společenstvy. Je zde chráněno nejbohatší luční společenstvo v ČR. Vyskytuje se zde přes 450 druhů rostlin. (AOPK ČR, Plán péče, 2010) Předmětem ochrany jsou polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích, význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště, petrifikující prameny s tvorbou pěnovců, smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy, panonské dubohabřiny, eurosibiřské stepní doubravy, lokalita přástevníka kostivalového, srpice karbincolisté, tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací parožnatek, bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách, vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně, extenzivní sečené louky nížin až podhůří, bučiny asociace Asperulo-Fagetum, dubohabřiny asociace Galio-Carpineum, lokalita bourovce trnkového, mečíku bahenního, ohniváčka černočárého, roháče obecného, střevíčníku pantoflíčku, tesaříka obrovského, žluťáska barvoměrného (AOPK ČR, NPR Čertoryje, 2010)
13
Mapa č.2 – NPR Čertoryje, Natura 2000 (AOPK ČR, 2010)
14
5. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Tato kapitola byla zpracována dle Culka (1995), pokud byli použiti jiní autoři jsou v textu dále citováni.
5.1 Poloha a základní údaje Bioregion leží na východní hranici Moravy, táhne se podél hranice ve směru JZ - SV a v ČR má plochu 505 km2. Má charakter vyššího pohoří z převážně vápenitého flyše. Převažuje biota 3.dubovo-bukového a 4.bukového vegetačního stupně. Vegetaci tvoří dubohabřiny a květnaté bučiny. Biodiverzita je velmi vysoká, především na rozsáhlých květnatých loukách. Původu karpatské bučiny a kulturní smrčiny jsou v současnosti v rovnováze, květnaté louky částečně degradují, orné půdy je málo.
5.2 Biota – flóra, fauna Přirozenou vegetaci území reprezentují v nižších částech karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), vesměs s účastí buku, které výše plynule přecházejí v bučiny, v nichž je pozoruhodná absence jedle. Na prudkých svazích jsou přítomny suťové lesy (Aceri-Carpinetum). V nejnižších částech byly snad v minulosti přítomny i teplomilné doubravy (Potentillo albae-Quercetum). Podél potoků jsou nivy, na nichž zřejmě převažuje Carici remotae-Fraxinetum. Na místech po vykácených lesích se objevují různé typy travinobylinné vegetace. V nižších polohách západní části regionu jsou charakteristické druhově mimořádně bohaté subxerotermní květnaté louky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Flóra je velmi pestrá, s převažujícími druhy středních poloh západních Karpat, s četnými exklávami, méně i mezními prvky. V lesní flóře je častý hvězdnatec čemeřicový mandloňovitý
(Hacquetia
epipactis),
(Euphorbia
ostřice
převislá
amygdaloides).
Řada
(Carex
pendula),
rozmanitých
pryšec prvků
zde má pozoruhodný exklávní výskyt, např. česnek hadí (Allium victorialis), hrachor panonský (Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus). Charakteristický byl (zejména v minulosti) výskyt četných druhů vstavačovitých (Orchidaceae) v lučních porostech. 15
Fauna bioregionu je charakteristická na karpatských loukách a v karpatských bučinách na hřebenech, kde se objevují některé horské druhy. Na nižších svazích se objevují druhy teplomilných doubrav (píďalka Isturia limbaria) a luk (saranče Pseudopodisma fieberi). Tekoucí vody patří do pásma pstruhového, na Vláře i lipanového.
5.3 Horniny a reliéf Většinu bioregionu budují flyšové komplexy bělokarpatské jednotky, tj. střídání pískovců s relativně hojnými měkkými jílovci a slínovci. Tmel pískovců je zpravidla vápnitý, pouze ve střední části jsou pískovce kyselé. Z pokryvů převládají svahoviny, často hlinité až jílovité s menším množstvím skeletu. Bioregion je tvořen jedním, místy dvěma paralelními horskými hřbety, z nichž vybíhají četné rozsochy, zvláště na slovenskou stranu. Nejvyšší hřbet je tak rozčleněn na poměrně samostatné horské skupiny – Radějovská vrchovina (Javorník), Vlárská hornatina (Vršatec). Morfologicky se výrazně projevuje odolnější flyš s převahou pískovců, na kterém se mohly udržet strmější svahy. Tyto vrstvy také budují nejvyšší horské skupiny (Javořina, Lopeník atd.), jinak jsou svahy mírné, táhlé, velmi dlouhé. Časté a velmi charakteristické jsou sesuvy, skalní útvary nadzemí ČR chybějí. Dle výškové členitosti má hlavní hřbet charakter ploché, na vyšších horských skupinách členité hornatiny s členitostí 300 - 600 m. Nižší paralelní hřbet a většina rozsoch má zpravidla ráz členité vrchoviny s členitostí 200 - 300 m. Nejnižším místem je kóta 240 m u Radějova, nejvyšším Javořina - 970 m. Typická nadmořská výška v bioregionu je 350 - 810 m.
5.4 Pedologické poměry V bioregionu zcela převažují živné typické kambizemě, zpravidla jílovité a více či méně oglejené. Pseudoglejové kambizemě se vyskytují zvláště na plošších svazích. Lokálně se na výchozech silněji vápnitého flyše při okraji pohoří vyvinuly kambizemní pararendziny, často oglejené. Nivy mají nepatrnou rozlohu a vyvinuly se v nich karbonátové typické fluvizemě.
16
V LHP (2007) je uvedeno, že půdní pokryv tvoří pararendziny, místy se slabými projevy oglejení. Na spraši, překrývající kyselé terasové štěrky a štěrkopísky se vyvinula černozem typická.
5.5 Klimatické poměry Podle klimatické rajonizace patří území do teplých oblastí, podoblast T2, s mírně suchým létem (průměrná teplota v červenci 16 – 18 °C, počet letních dnů 30 – 40), mírným jarem (průměrná teplota v dubnu 7 – 9 °C) a mírným podzimem (průměrná teplota v říjnu 7 – 9 °C). Zima je mírně chladná se sněhovou pokrývkou spíše kratší (60 – 100 dní), průměrná teplota v lednu -2 až -4 °C. Průměrná roční teplota je kolem 9 °C a průměrný úhrn ročních srážek se pohybuje kolem 700 mm. Podnebí je výrazně teplé, středně suché až mírně vlhké: stanice Bzenec uvádí roční průměrnou teplotu 9,0 °C a průměrné roční srážky 569 mm, vegetační doba, kdy je teplota vzduchu nad 10 °C je 173 dnů. Směr a rychlost proudění vzduchu (vítr): převládá severovýchodní proudění, výrazně zesiluje jižní složka proudění vzduchu. (LHP, 2007) Tab. 3 – Klimatické charakteristiky (OPRL, 1996) Charakteristiky Počet letních dnů Počet dnů nad 10°C Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu Průměrná teplota v červenci Průměrná teplota v dubnu Průměrná teplota v říjnu Průměrný počet dnů se srážkami nad 1mm Úhrn srážek ve vegetační době Úhrn srážek v zimě Srážky celkem Počet dnů se sněhem Počet dnů zamračených Počet dnů jasných
17
T2 50 - 60 160 - 170 100 - 110 30 - 40 -2 až -3 18 - 19 8-9 7-9 90 - 100 350 - 400 200 - 300 550 - 700 40 - 50 120 - 140 40 - 50
5.6 Hydrologické poměry Území náleží k úmoří Černého moře, povodí řeky Moravy, a to jejich levostranných přítoků Veličky a Radějovky. Pro toto území jsou příznačné celkově nepříznivé hydrogeologické podmínky a velmi omezený výskyt podzemních vod, které jsou vázány pouze na místní mocnější polohy pískovců. Prameny ve flyšových oblastech jsou rozptýlené a většinou s menší vydatností. (LHP, 2007)
5.7 Současný stav krajiny a ochrana přírody Převážná část území je zalesněna a většina lesních porostů má přirozenou druhovou skladbu. Rozsáhlé nelesní plochy byly v minulosti využívány především jako louky a pastviny, nyní jsou zčásti rozorány nebo degradovány intenzivní pastvou. Prakticky celý bioregion je součástí CHKO Bílé Karpaty. Nejvýznamnější lokality byly navíc vyhlášeny za maloplošná chráněná území. K důležitým patří např. NPR Čertoryje, NPR Zahrady pod Hájem, NPR Porážky a NPR Jazevčí, které zahrnují nejlepší ukázky květnatých luk. Další významné rezervace jsou např. PR Kútky, PR Machová a PR Jalovcová stráň, které chrání různé typy lučních společenstev (Culek, 2005).
18
6. POPIS BIOKORIDORU Liniový krajinný prvek Kuní hora byl založen jako větrolam, ale v současné době plní funkci biokoridoru, je 50 m široký, 1040 m dlouhý, orientován V – Z, stáří 42 let. Zkoumaná plocha je 3,12 ha. Nadmořská výška se pohybuje od 341 m do 365 m. Na zkoumané lokalitě jsou zastoupeny dvě biocentra, které spojuje biokoridor. Všechny tři skladebné prvky územního systému ekologické stability mají regionální význam. Minimální velikost biocenter regionálního významu, pokud se jedná o lesní společenstva 1. a 2. lesního vegetačního stupně, je udávána 30 ha. Maximální délka biokoridoru regionálního významu, uvažujeme – li lesní společenstva, je 700 m a minimální šířka je 40 m. Přerušení bezlesím je možné do 150 m. První biocentrum se jmenuje Travičná. Zaujímá plochu 35 ha, tzn. splňuje výše uvedená kritéria daná pro biocentrum ÚSES regionálního významu. Biokoridor vede z biocentra Travičná do biocentra Kuní hora. Jeho celková délka je cca 1 km, široký je 50 m. Přerušen je třemi nezpevněnými cestami a jednou asfaltovou komunikací, šířka přerušení nepřesahuje 10 m. Kritérium šířky a přerušení koridoru je splněno, ale maximální délka je překročena o 300 m. Druhé biocentrum se jmenuje Kuní hora. Jeho rozloha, která je naprosto nedostačující parametrům uvedeným výše, činí přibližně 4 ha. Z toho vyplývá, že toto biocentrum by v budoucnosti mělo být rozšířeno minimálně o 26 ha (Strašilová, 2000). Je zařazen do lesa zvláštního určení se zvýšenou funkcí půdoochrannou, klimatickou a krajinotvornou. Území je ve II. zóně zvláště chráněného území CHKO Bílé Karpaty, LBC Vrchy 404 H je součástí ÚSES a je také součástí Natura 2000 evropsky významné lokality (NEVL) Čertoryje. Hospodářský soubor 7247 (hospodářství živných stanovišť středních poloh). Lesní typ 2H3 (hlinitá buková doubrava s ostřicí chlupatou na plochých hřbetech). V roce 2007 byla v porostních skupinách 404 H4, 404 H4a provedena předmýtní úmyslná těžba Viz. Tab.4. Tab. 4 – Rozsah předmýtní úmyslné těžby v m3 JS 404 H4 404 H4a
DB
LP
JV
16,23
∑ 16,23
28,04
15,02
10,40
19
53,46
Hodnocení vývoje a fungování regionálního biokoridoru Kuní hora – Travičná v CHKO Bílé Karpaty (Strašilová, 2000) V biokoridoru Kuní hora – Travičná byla v roce 2000 na 150 plochách o velikosti 17 x 20 m zkoumána existence koridorového efektu a současně funkčnost biokoridoru v Bílých Karpatech. Rostlinné druhy byly rozděleny mezi rychlé kolonizátory, kam patří např. Geranium robertianum, Mycelis muralis, pozvolné kolonizátory např. Viola reichenbachiana, Galium odoratum a špatné kolonizátory např. Lilium martagon, Primula veris a Pulmonaria officinalis. Tab. 5 - Seznam dřevin a keřů v biokoridoru Kuní hora (Strašilová, 2000) Acer campestre L.
babyka obecná
Acer pseudoplatanus L.
javor klen
Aesculus hippocastanum L.
jírovec maďal
Carpinus betulus L.
habr obecný
Cerasus avium (L.) Moench
třešeň ptačí
Clematis vitalba L.
plamének plotní
Crataegus monogyna Jacq.
hloh jednosemenný
Fraxinus excelsior L.
jasan ztepilý
Larix decidua Mill.
modřín opadavý
Ligustrum vulgare L.
ptačí zob obecný
Picea abies (L.) Karst.
smrk ztepilý
Pinus sylvestris L.
boroice lesní
Quercus petraea (Mattusch.) Lieblein
dub zimní
Quercus rubra L.
dub červený
Robinia pseudo-acacia L.
trnovník bílý
Rosa canina L.
růže šípková
Rubus idaeus L.
maliník obecný
Sambucus nigra L.
bez černý
Sorbus aucuparia L. emed. Hedl.
jeřáb ptačí
Swida sanguinea (L.) Opiz
svída krvavá
Tilia cordata Miller
lípa malolistá
Viburnum lantana L.
tušalaj chlupatý
20
Pro srovnání uvádím údaje z biokoridoru Vracov, který byl jako biokoridor založen. Dendrologicko – ekologické hodnocení biokoridoru Vracov (Koupolová, 2004, Selucký, 2008) Ve větrolamu Vracov I. byla v letech 2006-2008 prováděna inventarizace dřevin. Základními rozměrovými parametry jsou délka, která činí 1930 m, šířka 15 m. Celková suma zabírané plochy je 2, 8950 ha. Biokoridor Vracov se nachází mezi 1. dubovým a 2. buko-dubovým vegetačním stupněm, převážně na terasovitých štěrkopíscích řeky Moravy, na jejichž povrchu spočívají váté písky. (Selucký, 2008) Tab. 6 - Seznam dřevin a keřů v biokoridoru Vracov I. (Koupilová, 2004) javor babyka Acer campestre L. Carpinus betulus L.
habr obecný
Cerasus avium L.
třešeň ptačí
Cornus sanguinea L.
svída krvavá
Crategus sp.
hloh
Euonymus verrucosa Scop.
brslen bradavičnatý
Frangula alnus L.
krušina obecná
Ligustrum vulgare L.
ptačí zob
Populus nigra L.
topol černý
Populus tremula L.
topol osika
Prunus padus L.
střemcha evropská
Prunus spinosa L.
trnka obecná
Quercus robur L.
dub letní
Rhamnus catharticus L.
řešetlák počistivý
Rosa canina L.
růže šípková
Salix caprea L
vrba jíva
Salix fragilis L.
vrba křehká
Sorbus tominalis L.
jeřáb břek
Staphylea pinnata L.
klokoč zpřený
Tilia cordata Miller
lípa malolistá
Viburnum lantana L.
kalina tušalaj 21
7. METODIKA 7.1 Přípravné práce Před zahájením veškerých prací bylo na Českém úřadu zeměměřičském a katastrálním zažádáno o rastrovou základní mapu České republiky M 1:10 000, list 35-113 Vnorovy. U Obecního úřadu Tvarožná Lhota byl zapůjčen LHP 2007 - 2016 (Lesprojekt Brno, 2007), z něhož byly převzaty některé údaje. Na Městském úřadě ve Veselí nad Moravou, Obecním úřadě ve Tvarožné Lhotě ani na SCHKO Bílé Karpaty se nepodařily zjistit bližší informace o územním plánu a dokumentaci ÚSES týkající se tohoto biokoridoru.
7.2 Terénní práce Probíhaly po celý rok 2009 formou pochůzek a měření. Během pochůzek byl zaznamenáván do terénního zápisníku soupis rostlin, jehož výsledek je zpracován ve formě fytocenologické poznámky, a soupis dřevin. Po konzultaci s vedoucí práce byla vybrána místa pro založení zkusných ploch. Plochy byly nejprve stabilizovány kolíky (délka zkusných ploch 50 m, šířka 51 m). Poté následovalo zaměření hraničních bodů větrolamu a zkusných ploch pomocí GPS Trimble Juno ST (přesnost přístroje 2-10 m). Souřadnice byly zaznamenávány v souřadném systému S-JTSK Krovak East North. Na každé zkusné ploše bylo provedeno zjišťování objemu metodou průměrkování naplno podle středoškolské učebnice Dendrometrie I. (Štipl, 2000). Následně byly změřeny výšky u vzorníkových stromů. Při pochůzkách byl zjišťován zdravotní stav jednotlivých stromů a možnost šíření dřevin ve větrolamu. Pro měření byla použita kovová průměrka (rozsah 100 cm), výškoměr Blume-Leiss, dálkoměr Leica Rangemaster 900 CRF. Při průměrkování naplno byly lípy a duby rozlišovány do rodů. Při pochůzkách byla průběžně zhotovována fotodokumentace.
22
7.3 Kancelářské práce Zahrnovaly především práci s daty z terénu a práci s literaturou. Názvy dřevin byly převzaty z publikace Dřeviny České republiky (Úradníček, Maděra a kol., 2009) a www.botany.cz. Nalezené rostliny byly určeny pomocí publikace Naše květiny (Deyl, Hísek, 2001). Prvním krokem bylo vyprůměrkování obou zkusných ploch naplno dle platné metodiky této metody. Po změření všech tloušťek bylo u všech zastoupených tloušťkových stupňů (a všech dřevin) bylo změřeno dostačující množství výšek, tzn. 3-5 výšek pro každý stupeň a dřevinu. Z terénního průměrkovacího zápisníku se počty jedinců v tloušťkových stupních přepsaly do tabulek programu Excel, dále byly převzaty průměrné hodnoty naměřených výšek pro jednotlivé tloušťkové stupně. K tvorbě co nepřesnějšího výškového grafikonu pro všechny dřeviny bylo upuštěno od ručního způsobu za použití milimetrového papíru a bylo využito hledání vhodného nelineárního regresního modelu, jež by naměřené výšky reprezentativně charakterizoval. K tvorbě modelu byla použita Näslundova růstová funkce h =
d2
(a + bd )2
+ 1,3
Jejíž parametry a a b se pro jednotlivé dřeviny optimalizovaly pomocí nástroje Řešitel v Excelu. Po této optimalizaci bylo dosaženo vyrovnání všech výškových grafikonů a bylo dále možné pokračovat ve výpočtu zásoby jednotlivých tloušťkových stupňů, celkové zásoby každé dřeviny a celkové zásoby zkusné plochy. Tyto výpočty byly doplněny výpočtem dalších taxačních veličin jako zastoupení, výčetní kruhové základny, střední objem, střední tloušťka a výška. Pro vyhotovení map v programu ArcGIS 6 - ArcMap verze 9.2 byla použita naměřená data z GPS.
23
8. VÝSLEDKY 8.1 Zkusná plocha 1 Zastoupení dle hospodářské knihy (v %) - LP 30, DBC 30, BO 20, MD 10, SM 5, JS 5
Tab. 7 – GPS souřadnice bodů zkusné plochy 1 4 5 6 7
Northing Easting -1203334,53 -546402,84 -1203283,64 -546400,6 -1203278,39 -546361,63 -1203323,56 -546349,64
První zkusná plocha byla založena v porostu 404 H 4a. Bylo průměrkováno pouze deset hlavních druhů stromů. Na této zkusné ploše se bohatě zmlazuje lípa, javor (viz FOTO 7), hloh jednosemenný, bez černý a jeřáb ptačí. Dále se zde vyskytuje habr obecný, plamének plotní a maliník obecný. V okrajích byl zaznamenán velký počet keřů jako čimišník stromovitý, hloh jednosemenný, bez černý, svída krvavá, ptačí zob obecný a růže šípková. Zdravotní stav stromů je dobrý. Poškození zvěří nebylo ve větší míře zaznamenáno. U jednoho lipového pařezu bylo nalezeno napadení pevníkem plstnatým (Stereum subtomentosum) (viz. FOTO 6). U několika zástupců rodu Tilia sp. v okraji pásu se na větvích objevují růstové anomálie (viz FOTO 8). Ve středové jehličnaté části se ve větší míře vyskytují po zimě na přelomu roku 2009/2010 vrcholkové zlomy borovic (viz. FOTO 2). Dřeviny: Tilia sp. – při měření nebyly rozlišovány lípa malolistá a lípa velkolistá, na zkusné ploše z 90% převažovala lípa malolistá, počet měřených jedinců na zkusné ploše 216, nejvyšší lípa dosahuje výšky 20 m (tloušťkový interval 20,1 – 24 cm), nejnižší lípa měří 8 m (tloušťkový interval 8,1 – 12 cm), maximální dosažená tloušťka je 35 cm (u tohoto stromu se nepodařilo zjistit výšku), největší množství stromů se nachází v tloušťkovém intervalu 12,1 – 16 cm
24
Cerasus avium – počet měřených jedinců na zkusné ploše 3, všichni tři zástupci jsou v tloušťkovém intervalu 8,1 – 12 cm, nejvyšší měří 11 m a nejnižší 9 metrů Quercus sp. – při měření nebyly rozlišovány dub zimní a dub letní, na zkusné ploše z 95% převažoval dub zimní, počet měřených jedinců na zkusné ploše 18, nejvyšší duby dosahují výšky 21 m (a to v tloušťkových intervalech 24,1 – 28 cm a 28,1 – 32 cm), nejnižší dub měří 9,5 m (tloušťkový interval 12,1 – 16 cm), maximální tloušťka dubů na zkusné ploše je 29 cm, největší množství stromů se nachází v tloušťkových intervalech 12,1 – 16 cm a 16,1 – 20 cm Quercus rubra – počet měřených jedinců na zkusné ploše 33, nejvyšší naměřená výška u dubu červeného je 21,5 m (v tloušťkovém intervalu 16,1 – 20 cm), naopak nejnižší dub měří 9 m (zástupce tloušťkového intervalu 8,1 – 12 cm), maximální tloušťka dubu červeného je 31 cm, největší množství stromů se nachází v tloušťkovém intervalu 16,1 – 20 cm Acer pseudoplatanus – počet měřených jedinců na zkusné ploše 14, nejvyšší javor na zkusné ploše měří 21 m (tloušťkový interval 28,1 – 32 cm), nejnižší 11 m (tloušťkový interval 8,1 – 12 cm), maximální tloušťka je 32 cm, nejvíc stromů se nachází v tloušťkovém intervalu 16,1 – 20 cm Pinus sylvestris – počet měřených jedinců na zkusné ploše 79, nejvyšší borovice dosáhla výšky 23 m (zástupce tloušťkového intervalu 24,1 – 28 cm), nejnižší naměřená výška u borovice byla 15 m (v tloušťkovém intervalu 8,1 – 12 cm), maximální naměřená tloušťka je 30 cm, nejvíc stromů se nachází v tloušťkovém intervalu 16, 1 – 20 cm Picea abies – počet měřených jedinců na zkusné ploše 31, nejvyšší naměřená výška u smrku je 23 m (zástupci tloušťkových intervalů 20,1 – 24 cm a 24,1 – 28 cm), naopak nejnižší je 14,5 m (tloušťkový interval 8,1 – 12 cm), maximální naměřená tloušťka je 26 cm, nejvíc stromů je zastoupeno v tloušťkovém intervalu 12,1 – 16 cm
25
Larix decidua – počet měřených jedinců na zkusné ploše 3, nejvyšší ze tří modřínů na zkusné ploše měří 23 m (tloušťkový interval 20,1 – 24 cm) a nejnižší 19 m (tloušťkový interval 16, 1 – 20 cm), maximální naměřená tloušťka je 22 cm Tab. 8 – Vybrané taxační veličiny LP
DB
DBČ
JVK
TR
BO
SM
MD
zastoupení dřevin (%)1)
49,7
5,2
7,6
3,5
0,2
26,4
6,4
0,75
zastoupení dřevin (%)2)
54
6,1
8,9
3,9
0,3
20,4
5,7
0,7
39,28
5,06
6,48
3,14
0,09 23,73
6,39
0,90 85,07
16
18
16
17
9
20
18
21
17,2
19,8
17,8
18,6
10
21,1
16,5
18,3
objem s kůrou (m3) střední výška (m) střední tloušťka (cm)
1) vypočítané z výčetních kruhových základen dřevin 2) vypočítané z redukovaných ploch jednotlivých dřevin
Graf 1 – Zastoupení hlavních dřevin na 1. zkusné ploše
26
∑
8.2 Zkusná plocha 2 Zastoupení podle hospodářské knihy (v %) - LP 34, DBC 30, JS 30, KL 5, MD 1
Tab. 9 – GPS souřadnice bodů zkusné plochy 2
0 1 2 3
Northing -1203384,78 -1203327,87 -1203386,51 -1203335,73
Easting -546630,17 -546636,31 -546582,93 -546590,38
Druhá zkusná plocha se nachází v porostu 404 H 4, na ploše převažuje sedm druhů stromů hlavního porostu. Zmlazuje se zde jasan, javor, lípa, hloh jednosemenný, dub červený (viz FOTO 5), habr, třešeň, javor babyka, ptačí zob obecný. Zdravotní stav stromů je dobrý viz FOTO 3, 4. Dřeviny: Tilia sp. – při měření nebyly rozlišovány lípa malolistá a lípa velkolistá, na zkusné ploše z 95% převažovala lípa malolistá, počet jedinců na zkusné ploše 139, nejvyšší naměřená výška u lípy je 16 m (v tloušťkovém intervalu 16,1 – 20 cm), naopak nejnižší lípy měří 7,5 m (zástupci tloušťkového intervalu 8,1 – 12 m), maximální naměřená tloušťka je 23 cm, největší počet stromů je v tloušťkovém intervalu 8,1 – 12 m Fraxinus excelsior – počet jedinců na zkusné ploše 149, nejvyšší jasan měří 24 m (tloušťkový interval 28,1 – 32 cm) a nejnižší měří 16 m (tloušťkový interval 12,1 – 16 m), maximální naměřená tloušťka u jasanů je 31 cm, nejvíc stromů je v tloušťkovém intervalu 12,1 – 16 cm Quercus sp. – při měření nebyly rozlišovány dub zimní a dub letní, na zkusné ploše z 95% převažoval dub zimní, počet jedinců na zkusné ploše 25, nejvyšší dub na zkusné ploše měří 22,5 m (zástupce tloušťkového intervalu 24,1 -28 cm), nejnižší měří 12 m (tloušťkový interval 8,1 – 12 cm), největší naměřená tloušťka je 27 m, největší počet stromů je v tloušťkovém intervalu 12,1 – 16 cm
27
Acer pseudoplatanus – počet jedinců na zkusné ploše 43, nejvyšší javory měří 22 m (zástupci tloušťkových intervalů 12,1 – 16 a 24,1 – 28 cm), nejnižší naměřená výška u javoru je 11,5 m (v tloušťkovém intervalu 8,1 – 12 cm), největší tloušťka je 31 cm, nejvíce zástupců mají tloušťkové interval 8,1 – 12, 12,1 – 16 a 16,1 – 20 cm Quercus rubra – počet jedinců na zkusné ploše 48, nejvyšší naměřená výška u dubu červeného je 22,5 m (tloušťkový interval 24,1 – 28 cm), nejnižší dub červený měří 8 m (v tloušťkovém intervalu 8,1 – 12 cm), největší naměřená tloušťka je 33 m (u tohoto stromu se nepodařila změřit výška), největší počet stromů je v tloušťkovém intervalu 20,1 – 24 cm Tab. 10 – Vybrané taxační veličiny LP
JS
DB
DBČ
JVK
zastoupení dřevin (%)1)
21,7
43,7
6,1
16,2
12,3
zastoupení dřevin (%)2)
25,3
45,4
5,7
13,5
10,2
objem s kůrou (m3)
8,72
34,81
4,8
11,94
8,59
10
19
18
18
17
13,3
18,1
16,4
18,9
17,9
střední výška (m) střední tloušťka (cm)
1) vypočítané z výčetních kruhových základen dřevin 2) vypočítané z redukovaných ploch jednotlivých dřevin
28
∑
68,86
Graf 2 – Zastoupení hlavních dřevin na 2. zkusné ploše dle způsobu 2)
Soupis keřů V zájmovém území bylo zaznamenáno celkem devět druhů keřů, osm původních a jeden druh introdukovaný (Caragana arborescens). Keře v okraji porostu nejsou nijak tvarově formovány. Caragana arborescens Lam. – byl zaznamenán v okraji porostu 1. zkusné plochy Clematis vitalba L. – zaznamenán výskyt na 1. zkusné ploše jako podrost v proředěné jehličnaté části Crataegus monogyna
Jacq. - byl zaznamenán v okraji porostu 1. zkusné plochy,
výrazně se zde zmlazuje Ligustrum vulgare L. - byl zaznamenán v okraji porostu 1. zkusné plochy Rosa canina L. - byl zaznamenán v okraji porostu 1. zkusné plochy jako podrost v proředěné jehličnaté části této plochy Rubus idaeus L. – zaznamenán výskyt na 1. zkusné ploše jako podrost v proředěné jehličnaté části této plochy Sambucus nigra L. - byl zaznamenán v okraji porostu 1. zkusné plochy, výrazně se zde zmlazuje Swida sanguinea L. Opiz – zaznamenán výskyt na 1. zkusné ploše jako podrost v proředěné jehličnaté části Viburnum lantana L. – zaznamenán výskyt při pochůzce v jiné části území 29
Druhy bylin jsou uvedeny ve formě fytocenologické poznámky, neboť rostliny byly sledovány celoročně formou pochůzek po celém biokoridoru. Fytocenologická poznámka: bršlice kozí noha
Aegopogium podagraria L.
česnáček lékařský
Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara et Grande
hluchavka nachová
Lamium purpueum L.
jahodník obecný
Fragaria vesca L.
jetel prostřední
Trifolim medium L.
jitrocel větší
Plantago major L.
kozlík lékařský
Valeriana officinalis L.
kuklík městský
Geum urbanum L.
lipnice hajní
Poa nemoralis L.
mléčka zední
Mycelis muralis (L.) Dumat
ocún jesení
Colchicum autumnale L.
oman vrbolistý
Inula salicina L.
ostřice plstnatá
Carex tomentosa L.
pampeliška obecná
Taraxacum officinale Web.
plamének plotní
Clematis vitalba L.
prvosenka vyšší
Primula elatior L.
pryskyřník plazivý
Ranunculus repens L.
pryšec mandloňovitý
Euphorbia amygdaloides L.
rozrazil rezekvítek
Veronica chamaedrys L.
řebříček obecný
Achillea millefolium L.
snědek Kochův
Ornithogalum kochii Parl.
srha laločnatá
Dactylis glomerata L.
svízel přítula
Galium aparine L.
svízel vonný
Galium odoratum (L.) Scop.
třezalka tečkovaná
Hypericum perforatum L.
vikev ptačí
Vicia cracca L.
violka lesní
Viola reichenbachiana Boreau
vrbina penízková
Lysimachia nummularia L.
zvonek řepkovitý
Campanula rapunculoides L.
žindava evropská
Sanicula europaea L. 30
9. DISKUSE Při získávání podkladů pro bakalářskou nebyla poskytnuta data z CHKO Bílé Karpaty, o které bylo požádáno. Autorka se obrátila na Krajský úřad v Brně, kde ji odkázali na Ministerstvo životního prostředí s odůvodněním, že vymezování a hodnocení nadregionálních součástí ÚSES je v pravomoci přímo Ministerstva ŽP ČR. Tento biokoridor je však součástí regionálního systému ekologické stability. Terénní data byla získávána pomocí GPS Trimble Juno ST, u které je udávána přesnost 2-10 m. Proto při zaměřování došlo k nepřesnostem, které jsou patrné na mapě viz. Příloha 5 Mapa získaná z portálu AOPK ČR zobrazuje území, které je zařazeno do soustavy Natura 2000. Zájmové území je z této ochrany vyjmuto, zatímco podle jiného zdroje (LHP, 2007) je součástí NEVL.
9.1 Srovnání zkusných ploch Na první zkusné ploše převažovaly v zastoupení dřeviny rodu Tilia (46,2%). Pod podrostem se zmlazuje lípa, javor, hloh jednosemenný, bez černý a jeřáb ptačí. Ve středové části se vyskytují jehličnaté dřeviny (smrk, borovice, modřín), jejichž zápoj je po provedené probírce a vlivem letošního těžkého, mokrého sněhu značně rozvolněný a prolámaný. Jinak je zdravotní stav stromů dobrý. Na druhé zkusné ploše značně převažoval Fraxinus (50,6%). Pod porostem se zmlazuje jasan, javor klen i babyka, dub červený, habr a ptačí zob. Zdravotní stav stromů je celkově dobrý. Korunové patro vykazuje známky plného zapojení.
9.2 Zhodnocení výskytu dřevin v biokoridoru Kuní hora a Vracov Na základě získaných informací v zájmovém území Kuní hora autorkou práce je možné srovnat zjištěné údaje s prací Seluckého z roku 2008, který obdobnou práci zpracovával v biokoridoru Vracov viz. Tab. 6. Biokoridor Vracov se nachází mezi 1. dubovým a 2. buko-dubovým vegetačním stupněm, převážně na terasovitých štěrkopíscích řeky Moravy, na jejichž povrchu
31
spočívají váté písky, kdežto zájmové území Kuní hora leží ve 2. lesním vegetačním stupni buko-dubovém na půdách pararendzinových. V biokoridoru Vracov byly při založení použity introdukované druhy dřevin. Vyskytují se zde teplomilnější druhy dřevin jako např. Staphylea pinnata L., Euonymus verrucosa Scop. a ve velké míře dřeviny rodu Salix sp. a Populus sp. V zájmovém území Kuní hora se vyskytují oproti biokoridoru Vracov jehličnaté dřeviny Picea abies (L.) Karst., Pinus sylvestris L. a Larix decidua Mill. Autorka
práce
v dendrologickém
průzkumu
určila
některé
jiné
dřeviny
než její předchůdkyně Strašilová. Toto může být zapříčiněno tím, že každá z autorek se více zaměřila na průzkum jiné části biokoridoru. Během uplynulých 10 let mohlo dojít k náletu těchto dřevin (Prunus spinosa L., Caragana arborescens Lam.) nebo naopak vymizení druhů jako Robinia pseudo-acacia L. a Aesculus hippocastanum L. (viz. Příloha 2).
9.3 Porovnání rostlinné složky v biokoridoru Kuní hora Strašilová zaměřila svou diplomovou práci na zkoumání koridorového efektu. Své výsledky má vyhodnoceny ze 150 zkusných ploch po celé délce biokoridoru. Autorka této bakalářské práce vycházela z dat zjištěných na dvou zkusných plochách o velikosti 50 x 50 m. Zaměřila se na dřevinnou skladbu těchto ploch a ostatní části zájmového území hodnotila formou pochůzek. Při porovnání zkoumaných ploch těchto dvou autorek je patrný rozdíl ve zjištěném počtu druhů v podrostu (viz. Příloha 3).
32
10. ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo provést základní studii dřevinného patra nejen v celém zájmovém území, ale zejména na zkusných plochách, které budou trvale fixovány. Měření probíhalo během roku 2009. Byly založeny dvě zkusné plochy o velikosti 0,255 ha, na kterých se vyskytuje celkem 24 druhů dřevin, z toho 9 druhy keřů. U všech stromů na zkusné ploše byl změřen průměr v 1,3 m a u vzorníkových stromů výška, dále byl sledován zdravotní stav stromů a výskyt zmlazení. Všechny zjištěné
taxační
charakteristiky
byly
tabulkově
a
graficky
vyhodnoceny
a okomentovány. Na 1. zkusné ploše dominuje svým zastoupením Tilia sp. (54%), nejvyšších výšek dosahuje Quercus robur (21,5 m). Na 2. zkusné ploše v zastoupení převažuje Fraxinus excelsior (45,5%), nejvyšších výšek zde dosahuje právě Fraxinus excelsior (24 m). Dále bylo provedeno srovnání druhové skladby s biokoridorem Vracov a s měřením provedeným v tomto zájmovém území před deseti lety. Bylo zjištěno jiné druhové složení oproti biokoridoru Vracov a výskyt nových druhů dřevin v zájmovém území Kuní hora. S ohledem na stáří zkoumané lokality lze konstatovat, že tento liniový prvek plní svou očekávanou protierozní funkci biokoridoru v krajině.
33
11. SUMMARY The objective of this Thesis was a research of the tree layer within the biocorridor Kuní hora, especially at the stabilized sample plots. Measurements took place in 2009. Two sample plots of the size of 0,255 hectares were set on which 24 tree species, amongst nine bushes are found. The diameter of all trees in the height of 1,3 meters and the height of sample trees were measured. The author of the Thesis then checked regularly the state of health of the trees and the regeneration. All ascertained mensurational
data
were
evaluated
and
analyzed
in
graphics
and
tables.
Ascertained data and measured results are presented in graphics and tables. The first sample plot is dominated by Tilia sp. (54%) and the highest is Quercus robur (21,5 meters).
The
second
sample
plot
is
dominated
by
Fraxinus
excelsior (45,5%), which is also the highest (24 meters). The
ascertained
results
were
compared
with
the
species
composition
of the biocorridor Vracov and the results which were ascertained ten years ago. The species composition in the biocorridor Kuní hora differs from the one in Vracov and from the results found ten years ago. Concerning the age of the researched plot, the line element performs its erosion control function of the biocorridor in the countryside.
34
12. POUŽITÁ LITERATURA AOPK ČR: CHKO Bílé Karpaty – plán péče: citováno 22. března 2010. Dostupné na World Wide Web:
AOPK ČR: NPR Čertoryje: citováno 22. března 2010. Dostupné na World Wide Web: AOPK ČR: Natura 2000: citováno 20. února 2010. Dostupné na World Wide Web: Culek, M. a kol.: Biogeografické členění České republiky, AOPK ČR, 2005, 589 str., ISBN 80-86064-82-4 Demek, J., Mackovčin, P. (eds.) a kolektiv: Zeměpisný lexikon ČR – Hory a nížiny, AOPK ČR, Brno, 2006, 582 str., 2. vydání, Deyl M., Hísek K.: Naše květiny, Academia, Praha, 2001, 690 str., 3. vydání, ISBN 80-200-0940-X Kolibáčová, S.: Dendrologický průzkum větrolamů na jižní Moravě, Disertační práce, Brno, 2000 Koupilová, V.: Inventarizace a ekologicko-dendrologické hodnocení biokoridoru Vracov, Diplomová práce Mendelu Brno, 2004 Lesprojekt Brno, a. s.: Textová část LHP, Brno, 2007 Maděra, P., Zimová, E. (eds.): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a fytocenologie, LDF MZLU v Brně, 2004
35
Mapy [online], citováno 5. července 2009. Dostupné na World Wide Web: Míchal, I.: Ekologická stabilita, Veronica, ekologické středisko ČSOP, Brno, 1994, 275 str., 2. rozšířené vydání Ministerstvo životního prostředí ČR: Plán péče pro CHKO Bílé Karpaty, 1998 Němec, J., Pojer, Fr.: Krajina v České republice, Consult, Praha, 2007, 400 str., 1. vydání, ISBN 80-903482-3-8 Quitt, E.: Klimatické oblasti ČSR, Geografický ústav ČSAV Brno, Brno, 1975, M 1: 500 000 Selucký, Z.: Dendrologicko-ekologické hodnocení biokoridoru Vracov, Bakalářská práce, Mendelu Brno, 2008 Strašilová, M.: Hodnocení vývoje a fungování regionálního biokoridoru Kuní horaTravičná v CHKO Bílé Karpaty, Diplomová práce, Mendelu Brno, 2000 Šanovec, J.: Větrolomy, nový způsob meliorace pozemků, Brázda, 1948, 86 str. Štipl, P.: Hospodářská úprava lesa, Dendrometrie, Střední lesnická škola Hranice, 2000, 204 str. Švehlík, R.: Větrná eroze půdy na jihovýchodní Moravě, Česká státní pojišťovna 1985, 75 str. ÚHÚL: OPRL pro PLO – 38 Bílé Karpaty a Vizovické vrchy, Kroměříž, 1996 Úradníček, L., Maděra P., Tichá S., Koblížek J.: Dřeviny České republiky, Lesnická práce, 2009, ISBN 978-80-87154-62-5b Vacek, S., Simon, J. a kol.: Zakládání a stabilizace lesních porostů na bývalých zemědělských a degradovaných půdách, Lesnická práce, 2009
36
Seznam zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky EVSK – ekologicky významný segment krajiny CHKO – chráněná krajinná oblast LBC – lokální biocentrum LHP – lesní hospodářský plán MCHÚ – maloplošná chráněná území MŽP ČR – Ministerstvo životního prostření České republiky NEVL – Natura 2000, evropsky významná lokalita NPR – národní přírodní rezervace OPRL – oblastní plán rozvoje lesů PLO – přírodní lesní oblast SCHKO – správa chráněné krajinné oblasti ÚHÚL – Ústav pro hospodářskou ÚSES – územní systém ekologické stability
37
13. PŘÍLOHY 13.1 Příloha 1 - Seznam dřevin a keřů rostoucích v biokoridoru Výskyt na
1. ploše
2. ploše
Český název
Acer campestre L.
javor babyka
Acer pseudoplatanus L.
javor klen
Caragana arborescens Lam.
čimišník stromovitý
X
Carpinus betulus L.
habr obecný
X
Cerasus avium (L.) Moench.
třešeň ptačí
Clematis vitalba L.
plamének plotní
X
Crataegus monogyna Jacq.
hloh jednosemenný
X
Fraxinus excelsior L. Larix decidua Mill.
jasan ztepilý modřín opadavý
Ligustrum vulgare L.
ptačí zob obecný
Picea abies (L.) Karst.
smrk ztepilý
SM
X
Pinus sylvestris L.
borovice lesní
BO
X
Prunus spinosa L.
trnka obecná
Quercus petraea (Matt.) Liebl.
dub zimní
DB
X
X
Quercus robur L.
dub letní
DB
X
X
Qurercus rubra L.
dub červený
DBC
X
X
Rosa canina L.
růže šípková
X
Rubus idaeus L.
maliník obecný
X
Sambucus nigra L.
bez černý
X
Sorbus aucuparia L.
jeřáb ptačí
X
Swida sanguinea L. Opiz
svída krvavá
X
Tilia cordata Mill.
lípa srdčitá
LP
X
X
Tilia platyphyllos Scop.
lípa velkolistá
LP
X
X
Viburnum lantana L.
kalina tušalaj
38
zkratka
Výskyt na
Vědecký název
X JV
TR
X
X
X
JS MD
X
X X X
X
13.2 Příloha 2 - Srovnání dřevin v biokoridorech Vracov
Kuní hora
Kuní hora
Koupilová,
Strašilová, Šimečková,
2004,
2000
2010
∑
Selucký, 2008 Acer campestre L.
A
A
A
3
Acer pseudoplatanus L.
A
A
2
Aesculus hippocastanum L.
A
Caragana arborescens Lam.
1 A
1
Carpinus betulus L.
A
A
A
3
Cerasus avium L.
A
A
A
3
A
A
2
Clematis vitalba L. Cornus sanguinea L.
A
1
Crategus sp.
A
Euonymus verrucosa Scop.
A
1
Frangula alnus L.
A
1
A
A
3
Fraxinus excelsior L.
A
A
2
Larix decidua Mill.
A
A
2
A
A
3
Picea abies (L.) Karst.
A
A
2
Pinus sylvestris L.
A
A
2
Ligustrum vulgare L.
A
Populus nigra L.
A
1
Populus tremula L.
A
1
Prunus padus L.
A
1
Prunus spinosa L.
A
Quercus
petraea
(Matt.)
A
Liebl. Quercus robur L.
A
Qurercus rubra L. Rhamnus catharticus L.
A A
A
1
A
2
A
2
A
2 1
Robinia pseudo-acacia L.
A
39
1
Rosa canina L.
A
Rubus idaeus L.
A
A
3
A
A
2
Salix caprea L.
A
1
Salix fragilis L.
A
1
Sambucus nigra L. Sorbus aucuparia L. emed. Hedl. Sorbus tominalis L.
A
A
1
A
A
2
A
1
Swida sanguinea (L.) Opiz
A
Staphylea pinnata L.
A
Tilia cordata Miller
A
A
2 1
A
Tilia platyphyllos Scop.
A
3
A
2 3
Viburnum lantana L.
A
A
A
Celkem na ploše
21
22
24
40
13.3 Příloha 3 - Porovnání rostlinné složky v biokoridoru Kuní hora áron plamatý bažanka vytrvalá bršlice kozí noha bukvice lékařská čarovník obecný čekánek obecný česnáček lékařský dymnivka dutá hluchavka nachová hvězdnice chrastavec Kitaibelův jahodník obecný jestřábník hroznatý jetel prostřední jitrocel větší kakost smrdutý kapustka obecná knotovka bílá kokořík mnohokvětý kopretina bílá kopřiva dvoudomá kostival lékařský kostřava červená kostřava obrovská kostřavice větevnatá kozlík lékařský krvavec menší kuklík městský kuklík potoční lipnice hajní lipnice luční lopuch plstnatý mléčka zední netýkavka malokvětá ocún jesení okrotice bílá okrotice dlouholistá oman vrbolistý orsej jarní ostřice plstnatá pampeliška obecná pcháč obecný plamének plotní plicník lékařský plicník úzkolistý
Strašilová 2004 A A A A A A A A A A A A A
Šimečková 2009 A
A A A A A
A A A A A A A A A A A A A A A
A A A
A A A A
A A
A A A A
A A A
A A A A 41
pomněnka rolní popenec obecný prvosenka jarní pryskyřník mnohokvětý pryskyřník plazivý pryšec mandloňovitý ptačinec trávolistý rozchodníkovec žlutokvětý rozrazil rezekvítek řebříček obecný řebříček obecný řepík lékařský snědek Kochův srha laločnatá starček Jacquinův starček přímětník starček vejčitý strdivka jednokvětá svízel přítula svízel vonný šalvěj luční šťavel kyselý tořice japonská trojštět třezalka tečkovaná třtina křovištní tužebník obecný válečka prapořitá vikev ptačí violka lesní vrbina penízková vrbovka růžová zběhovec plazivý zvonek broskvoňolistý zvonek klubkatý zvonek řepkovitý žindava evropská ∑
A A A A
A A A
A A A A A
A A A
A A A
A A A A A A A A A A A A A A A A A
A A
A
A A A
A A A A A A 31
A 71
42
13.4 Příloha 4 – Mapa ortofoto
43
13.5 Příloha 5 – Mapa zkusných ploch zaměřených GPS
44
