ROČNÍK I.
Číslo 5
Vyšlo 28. ledna 2005
Den otevřených dveří Chystáme se na Fakultě vojenského zdravotnictví na Winter Univerzity obrany Survival proběhl v prostorách fakulty v Hradci Králové dne 22. ledna 2005. Reportáž z této akce je na straně 7.
Další dvě fakulty Univerzity obrany - Fakulta ekonomiky a managementu a Fakulta vojenských technologií - otevřou své dveře všem zájemcům o studium ve čtvrtek 3. února 2005 v kasárnách na ulici Šumavská 2 v Brně. Začátek informačních bloků je v 10.00 a 13.00 hodin. Tato akce probíhá již podruhé, první den otevřených dveří 1. a 2. fakulty se uskutečnil v prosinci 2004. -red-
Volby do Akademického senátu vyhlášeny
Rektor Univerzity obrany vyhlásil volby do Akademického senátu Univerzity obrany. Veškeré detailní informace najdete na str. 2.
více na str. 5 a 10
POZVÁNKA na
REPREZENTAČNÍ PLES UNIVERZITY OBRANY který se koná 12. března 2005 v 19.00 hod. v hotelu VORONĚŽ, Křížkovského 45, Brno informace na Klubu UO tel.: 44 38 35
Dne 16. prosince předali prof. Jindra a Ing. Jirásek certikát čestného předsedy sdružení AFCEA rektoru-veliteli UO brigádnímu generálovi Františku Vojkovskému.
Vyhlášení voleb do Akademického senátu Univerzity obrany V souladu s Volebním a jednacím řádem Akademického senátu Univerzity obrany (dále jen Volební a jednací řád) vyhlašuji jako osoba pověřená, podle § 104 zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách, ministrem obrany působností akademického senátu Univerzity obrany, volby členů Akademického senátu Univerzity obrany (dále jen AS UO).
počet mandátů volební obvody
akad. prac.
studentů
celkem
1. obvod - Fakulta ekonomiky a managementu
5
3
8
2. obvod - Fakulta vojenských technologií
5
3
8
3. obvod - Fakulta vojenského zdravotnictví
5
3
8
4. obvod - okrsek ÚOTS
1
-
1
okrsek ÚSS a rektorátu
1
-
1
okrsek ÚOPZHN
1
-
1
18
9
27
Celkem Podle čl.6.odst.1 Volebního a jednacího řádu jmenuji: l koordinační volební komisi ve složení – Ing. Marián BARTOŠ, (1F tel.: 443460), – Doc. Ing. Zdeněk LIDMILA, CSc. (2. F tel.: 442666), – JUDr. Jindřich JANOUCH (3F tel.: 253103, zástupce pplk. gšt. Ing. Pavel CELBA, 253086), – pplk. Ing. Miroslav ZEMAN (ÚOTS, tel.: 444966), – pprap. Kateřina PETROVSKÁ, (studentka 1F tel.: 442580), – Bc. Iveta PRÁŠKOVÁ (studentka 2F , tel.: 442631), – pplk. JUDr. Petr MACHÁLEK (rektorát, tel.: 442536). l volební komisi pro 4. obvod (ÚOTS, ÚSS + rektorát, ÚOPZHN) ve složení členové podkomise pro ÚOTS, USS a rektorát – Ing. Miroslav ZABADAL, CSc. (ÚOTS tel.: 442007), – JUDr. Karel KUNDT, CSc. (ÚOTS tel.: 443676), – mjr. Ing. Jan VALOUCH (ÚSS, tel.: 442670), podkomise pro ÚOPZHN – npor. Ing. Monika HOSKOVCOVÁ (ÚOPZHN tel.: 452316), – npor. Dr. Ing. Alena TOKÁROVÁ (ÚOPZHN tel.:452343), – Ing. Jozef KUČÍK, CSc. (ÚOPZHN tel.: 452334). První jednání koordinační komise k volbě předsedy svolávám na 2
5. ledna 2005 na místnost K65/121 ve 13.30 h. Jméno zvoleného předsedy koordinační komise a kontakt na něj oznámí komise předsedům akademických senátů fakult. První jednání volební komise pro 4. obvod svolávám na 12. ledna 2005 za účasti předsedy koordinační volební komise na místnost K65/121 v 14.30. Předsedu koordinační volební komise zároveň pověřuji řízením jednání do volby předsedy volební komise pro 4. obvod. Volební komise u jednotlivých fakult jmenují akademické senáty příslušných fakult a oznámí složení komisí předsedovi koordinační volební komise. Pro konání voleb stanovuji období do 12. týdne v kalendářním roku 2005, tj. do 25. března 2005. Dny konání voleb u 4. volebního obvodu stanovuji na: l 1. a 2. března 2005 – 1. kolo voleb, l 8. března 2005 – případné 2. kolo konání voleb, l 22. března 2005 – případné 3. kolo konání voleb Volební komise 4. obvodu zabezpečí v termínech: l do 7. února – zveřejnění jmenných seznamů voličů ve volebních okrscích, a vydání podrobných pokynů k organizaci voleb se zveřejněním místa konání voleb (místo, budova, místnost), času konání voleb, způsobu podávání návrhů kandidátů do AS UO a způsobu případného podávání připomínek, stížností a námitek,
l do 14. února – přijímání písemných návrhů kandidátů na členy AS UO volených za jednotlivé volební okrsky, předkládané členy akademické obce UO a obsahující vyjádření o souhlasu navrhovaného s kandidaturou, l do 21. února – zveřejnění seznamů navržených kandidátů na členy AS UO v jednotlivých volebních okrscích. Konkrétní termíny konání voleb na jednotlivých fakultách, místa a čas konání voleb a způsob organizace voleb stanoví akademické senáty fakult. Žádám děkany, aby svými opatřeními v organizaci výukového procesu umožnili uplatnění volebního práva studentům. Žádám akademické senáty fakult o jmenování a zveřejnění složení volebních komisí fakult tak, aby jejich členové mohli co nejdříve zahájit přípravu voleb v jednotlivých volebních obvodech, a současně o kontrolu přípravy a průběhu voleb a v případě potřeby o operativní poskytnutí účinné pomoci svým volebním komisím. Ukládám členům koordinační volební komise kontrolovat v duchu čl. 6, odst.2 Volebního a jednacího řádu činnost volebních komisí a průběh voleb v jednotlivých volebních obvodech a na základě výsledků voleb zpracovat, zveřejnit a předat mi zprávu o výsledcích voleb. brigádní generál doc. Ing. František VOJKOVSKÝ, CSc. pověřen působností Akademického senátu Univerzity obrany Listy Univerzity obrany
V E R N I S Á Ž V Ý S TA V Y
Setkání Nebeských jezdců Vernisáží byla ve středu 5. ledna na Univerzitě obrany zahájena výstava Setkání Nebeských jezdců, která příslušníkům Armády České republiky a civilním návštěvníkům představuje legendární československý lm z období druhé světové války Nebeští jezdci a přibližuje působení letců 311. čs. bombardovací perutě v britské RAF. Slavnostní zahájení výstavy proběhlo za velkého zájmu vojenské i civilní veřejnosti, z představitelů armády se zúčastnili náčelník štábu Společných sil AČR brigádní generál Jiří Jančík a zástupce velitele Společných sil AČR – velitel vzdušných sil brigádní generál Ladislav Minařík. Představení lmu a perutě v rámci jedné výstavy nebylo pořadateli zvoleno náhodně. Souvislost je tu významná a nepřehlédnutelná. Základem pro vznik lmu Nebeští jezdci byla stejnojmenná kniha Filipa Jánského, inspirovaná převážně autorovými vlastními zážitky z působení u 311. československé bombardovací perutě. Kniha vyšla s velkým úspěchem poprvé v roce 1964. Tehdy si jí také všiml budoucí režisér lmu Nebeští jezdci Jindřich Polák, ale svolení natočit lm na tento námět získal až o čtyři roky později. Film líčí příběh osádky bombardovacího letounu Wellington ve válečných letech 1942 až 1943.
„Když si člověk uvědomí, za jakých okolností se českoslovenští letci vydávali do války, aby mohli bojovat za svou zemi, naplní ho vůči nim obrovský obdiv a úcta. Úkolem dalších generací je, aby rozvíjely jejich odkaz i tradici, která dokáže překlenout propast času a zabránit zapomnění. Zvláště jedná-li se o ty statečné příslušníky národa, kteří za svou vlast obětovali to nejcennější – své životy,” uved na vernisáži rektor Univerzity obrany brigádní generál František Vojkovský, který spolu s předsedou Svazu letců ČR plukovníkem v.v. Stanislavem Filipem převzal záštitu nad výstavou. Záběry z lmu se na panelech střídají s dobovými fotograemi a dokumenty. Mobiliář výstavy také tvoří několik desítek trojrozměrných exponátů, např. uniformy a výstrojní součástky příslušníků perutě, letecké přístroje, záchranné prostředky, vyznamenání a osobní věci letců, originály dokumentů a fotograí, modely letadel. Výstava Setkání Nebeských jezdců ve foyer Univerzity obrany na brněnské Kounicově ulici č. 44 potrvá do 28. února 2005. V rámci vernisáže výstavy se uskutečnila beseda studentů a pedagogů Univerzity obrany s válečnými veterány z československých perutí britské RAF, které se zúčastnili příslušníci 311. čs.
bombardovací perutě plukovník v.v. Lubomír Úlehla a plukovník v.v. Jaroslav Hofrichter a příslušník 310. čs. stíhací perutě brigádní generál v.v. Zdeněk Škarvada. Více než pět desítek přítomných naslouchalo s upřímným zájmem skoro dvě hodiny poutavému vyprávění válečných hrdinů. Veteráni vysvětlovali mladé generaci význam morální povinnosti k obraně vlasti a naplnění slov vojenské přísahy, kterou oni za druhé světové války více než splnili. V živé diskusi veteráni odpovídali na dotazy budoucích pilotů, kteří se zajímali o počátek jejich letecké kariéry a jejich válečné zážitky. Pavel Pazdera
Mezinárodní konference o testování angličtiny v Komorním Hrádku Výcvikové středisko v Komorním Hrádku otevřelo svou náruč pro mezinárodní konferenci poslední předvánoční víkend. Hlavním organizátorem byla manažerka PEP (Peacekeeping English Project) projektu v České republice, Julie Mezera, MA. Její snahou bylo navázat na úspěch a ohlas loňské konference konané v Budapešti a vytvořit další příležitost pro prezentování vývoje testovacích systémů zejména v anglickém jazyce v jednotlivých zemích bývalého východního bloku, které jsou novými členy NATO, nebo se na vstup do NATO v blízké době připravují. Britská rada, ale hlavně její projekt PEP, přispěly velkou mírou ke zvýšení úrovně testování podle normy STANAG 6001. Pomoc byla realizována zejména organizováním národních i mezinárodních seminářů a workshopů, jejichž cílem bylo diskutovat o různých aspektech testování a nabízet řešení problémů v této oblasti. Jednou z nejvýznamnějších forem pomoci bylo nancování studia dvou testovacích specialistek bývalého ÚJP na univerzitě v Lancasteru. Dalším (Dokončení na str. 13)
Listy Univerzity obrany
3
PRO ODBORÁŘE IV. sjezd Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády
Ve dnech 10. a 11. prosince 2004 se ve VZ Bedřichově konal IV.sjezd ČMOSA. Sjezdu se zúčastnilo 96 delegátů a 7 hostů, mezi nimi náměstek MO p. Mašek, ministr práce a sociálních věcí p. Škromach a předseda Slovenského odborového svazu zaměstnanců obrany JUDr. Lacko. Univerzita obrany Brno měla 5 delegátů: doc. Sobotková, doc. Hanák, Ing. Uhlíř, Ing. Šodková a p. Hobzová. Sjezd zhodnotil svou činnost za období 2001 – 2004 vyhodnocením Programu ČMOSA, zprávy o činnosti a dále jak bylo realizováno usnesení sjezdu. Důraz byl položen zejména na oblast pracovně právní, mezd a platů a BOZP. Připomeňme jen zavedení – a také udržení – zvýšeného odstupného dle počtu odpracovaných let v resortu při výpovědi z organizačních důvodů a prosazení specického ohodnocení občanských zaměstnanců v rámci nového 16ti třídního platového systému. Většinu úkolů, které si svaz postavil, splnil. Částečně splněny zůstaly pouze úkoly, jejichž plnění nebylo v plném rozsahu a
možnostech svazu, ale bylo závislé na součinnosti resortních orgánů – např. se dosud nepodařilo prosadit vytvořit takové složky ve struktuře MO, jež by se komplexně zabývaly problematikou občanských zaměstnanců. Velké rezervy zůstaly v úrovni právního vědomí nadřízených všech stupňů. Zejména na to poukazovaly diskusní příspěvky delegátů - porušování Zákoníku práce a skryté, či otevřené šikany. Zástupci MO vyjádřili připravenost resortu k dialogu s odbory. Informovali o novém pracovním řádu, který by měl být hotov v březnu 2005, o prodloužení “Dohody o spolupráci” na rok 2005 (vyjde v příštím Věstníku MO). S realizací reformy bude ale dále pokračovat snižování počtů. Bylo i tlumočen stanovisko MO, že krácení kapitol státního rozpočtu neovlivní situaci v resortu. Podstatně delší dobu (i na diskusi a dotazy) nám věnoval ministr Škromach, který obšírně informoval o problematice nového Zákoníku práce. Jde především o liberalizaci pracovně právních vztahů v návaznosti na mezinárodní úmluvy. Nový ZP by měl “man-
tinely” – tj. minima a maxima, ve kterých by se jednalo v rámci kolektivního vyjednávání. Změnami také prochází nemocenské pojištění a chybí obecně zákon o BOZP. JUDr. Lacko hovořil o činnosti slovenských odborářů. Procházejí obdobnými problémy. Hlavními body jednání IV. Sjezdu bylo projednání nových svazových dokumentů. Byl přijat Program ČMOSA na období 2004–2008, Stanovy ČMOSA a Usnesení, podle kterého se bude řídit činnost ČMOSA v následujícím 4letém období. Tyto schválené dokumenty jsou ve třech výtiscích k dispozici na sekretariátě ZV ČMOSA /K65/85). Elektronická verze bude po zaslání z ÚV ČMOSA umístěna na Informačním systému UO v rubrice Odbory-dokumenty. V rámci sjezdu proběhly volby. Předsedkyní ÚV ČMOSA byla opět zvolena Ing. Jitka Šebková; dále bylo voleno nové plénum a předsednictvo ÚV ČMOSA. Členem pléna je Ing.Stanislav Uhlíř z FEM UO Brno. doc. Ing. Jiří Hanák, CSc. ZV ČMOSA UO Brno
Vyřazení absolventů Cisco síťové akademie 22. prosince, těsně před vánočními svátky, proběhlo v síni vědecké rady Univerzity obrany vyřazení absolventů distančního studia Cisco síťové akademie (CNA – Cisco Networking Academy). Prorektor Univerzity obrany pro studijní a pedagogickou činnost pplk. doc. Ing. Luděk Lukáš, CSc. předal diplomy absolventům roku 2004. Cisco síťová akademie poskytuje čtyřsemestrální studium založené na e-learningu a praktických cvičeních na síťových zařízeních. Toto studium se stalo pevnou součástí výuky předmětu Počítačové sítě na K-269 i katedrách, které pro tuto náročnou výuku poskytly nezbytný počet vyučovacích hodin. Univerzita obrany je jednou ze šesti českých regionálních akademií; z tohoto titulu jí bylo společností Cisco zakoupeno a je jí bezplatně doplňováno drahé technické vybavení, Univerzita je však na oplátku povinna konzultovat a připravovat na zkoušky učitele lokálních akademií z jiných škol a další odborníky. Další rozvoj projetu CNA v České republice je směrován na přechod regionálních akademií ze čtyřsemestrálního studia na osmisemestrální a v jejich případné specializaci – Univerzita obrany v budoucnu počítá se zaměřením na síťovou bezpečnost. Jaroslav Dočkal
4
Listy Univerzity obrany
STUDENTSKÁ REDAKCE Leden je skoro za námi, zkoušky před námi. Někomu začaly zkoušky již v prosinci, takže jim přeji úspěšné pokračování, těm ostatním přeji šťastný vstup do zkouškového období a hodně štěstí. Doufám, že jste všichni dobře oslavili vstup do dalšího roku a že Vám Ježura přinesl to, co jste si přáli. Chtěl bych také poděkovat naší čtenářce, která nám poslala příspěvek, nad kterým bychom se měli možná vážně zamyslet.
… jaký by to asi byl svět, kdyby se všichni na chvilku zastavili, někam si na chviličku sedli, tak pohodlně, jak by chtěli, a podívali se pozorně okolo sebe, možná by si po chvíli všimli, že jsou na světě, na jedné velké planetce, která někam uhání, nikým neřízená v tom obrovském vesmíru a možná by si vzpomněli na hvězdy, o kterých slyšeli jako děti, snažili by si vzpomenou na všechna jména okolních planet, a možná by se pak v myšlenkách vrátili zase zpět na tuhle Zemi a začali by všechny ty věci, které nás obklopují, vnímat tak nějak jinak, všechny ty věci tolikrát ohmatané zraky, když je míjíme, by se možná nějak podivně usmály a trochu zkrásněly a snad by i bylo neslušné jim ten úsměv nevrátit, pak by možná bylo pro mnohé i překvapením, jak je všechno tak nějak dokonale harmonické, navazující, barevné, jak je pohodlné žít na tomhle místě obklopen tolika krásnými předměty, úchvatnými krásami přírody a malebnými zákoutími a možná by si uvědomili, že tohle všechno možná nevědí jen oni, že tu žijí s bytostmi stejnými jako jsou oni samy a že když se někomu podívají do očí jsou pro něj součástí té dokonalosti a možná by pak někteří byli trochu smutní, když si uvědomí, jak je vlastně někdy hodně těžké žít uprostřed té krásy tak nějak sám a že láska tak nějak k lidem přichází a zase odchází nikým neřízená ničím nevázaná nepředvídatelná a pak by se možná jen tak pro sebe usmáli, když by si na ty chvíle, kdy je navštívila, zase vzpomněli, všechny ty zaprášené vzpomínky by přebily pracovní starosti a každodenní šum a snad by i na chvíli zase omládli a vzpomněli by si na chvíle kdy bylo tak příjemné dotýkat se něčích rukou a dlouze nahlížet do očí milované bytosti a možná by pak pokývali hlavou na znamení souhlasu, že je opravdu krásné žít a možná by se pak podívali na hodinky a zjistili, že musí ještě udělat to a tamto a že mají termíny a musí volat ještě tam kvůli tomu a že vlastně nemají na nic čas a tak by se zase všichni dali do pohybu a všechno by se zase možná rozeběhlo,
Winter Survival očima pilotů druhého ročníku
Zleva: Jiří Zbranek, Václav Kolman, Jan Štrbík Všichni známe Winter Survival, jde o soutěž, v níž jde, dle názvu, o přežití. Rozhodl jsem se proto navštívit piloty druhého ročníku, kteří nás budou tento rok v této soutěži reprezentovat v sestavě: pprap. Václav Kolman, pprap. Jíří Zbranek a pprap. Jan Štrbík. Družstva v této soutěži jsou tříčlenná, vy jste tři, co když jeden z vás nebude moct z nějakého důvodu, třeba kvůli nemoci, nastoupit? Máte náhradníka? Václav Kolman: Trénujeme ve třech jako tým, který stojí na každém z nás. Pokud by někdo z nás nemohl z jakéhokoliv důvodu nastoupit, odstoupíme všichni. Sice by nás to všechny mrzelo, ale na tomto jsme se dohodli již dříve. Na soustředěních se mezi námi utvrdily vztahy, což je, myslím si, velké plus do soutěže, můžeme se jeden na druhého spolehnout a stoprocentně si věříme. ale někde uvnitř by se mohlo něco přece jen změnit.. bylo by moc fajn kdyby se všichni na chvíli zastavili... nemyslíš? Tereza Liščinská
Naše nová E-mailová schránka:
[email protected] napište nám!
Listy Univerzity obrany
V čem přesně spočívá vaše příprava a jak dlouho už trénujete? Václav Kolman: Trénujeme od června loňského roku, běháme každý den 6 km, potom jdeme do posilovny a dvakrát týdně chodíme na lezení po stěně. Měli jsme tři soustředění v Jeseníkách, kde se Winter Survival pořádá, jedno v létě, kdy jsme v červenci obětovali naši dovolenou a jeli jsme sem společně, abychom se seznámili s terénem. Dvě soustředění jsme měli v zimě, poslední v půlce ledna. To už jsme se ale neseznamovali, ale tvrdě makali. Jezdili jsme na běžkách, třeba i 60 km za den v neupraveném terénu, na sjezdových lyžích, běhali jsme a večer na pokoji jsme ještě posilovali. Bylo to náročné, ale baví nás to. Chtěli bychom něco dokázat. Jan Štrbík: Kromě fyzických příprav sledujeme ale také různá videa, sbíráme informace, každý individuálně, studujeme mapy terénu a navigaci. Já jsem se v Jeseníkách narodil, takže tuto práci mám o něco jednodušší. Snad nám to v soutěži alespoň trochu pomůže. (Dokončení na str. 7)
Tato stránka je vytvářena studenty Univerzity obrany. Jde o vyjádření jejich vlastních názorů a postojů, které se ne vždy musejí shodovat s názory redakce. Příspěvky publikované pod značkou mají svého konkrétního autora, který je vedení redakce znám. 5
Ve l e t r ž n í okénko Co nabízí výstaviště v únoru
Exotika a krásy domova Turistika se dnes označuje termínem turistický průmysl. Zemím jako Rakousko, Švýcarsko, nemluvě o Itálii, Řecku a dalších, přináší vysoké zisky, ať už se jedná o turistiku poznávácí nebo rekreační. Není bez zajímavosti, že např. Slovensko má nejlepší podmínky pro lyžování v Evropě hned po alpských zemích. Co se týká České republiky, máme vysokou koncentraci památek na malém území, snoubící se s přírodními krásami. Co je však problém, je infrastruktura, s níž souvisí nedostatečná nabídka aktivit pro volný čas. Jednotlivé regiony však dohánějí tento nedostatek mílovými kroky. Na tuto problematiku byl zaměřen na brněnském výstavišti 15. mezinárodní veletrh průmyslu cestovního ruchu – GO a 14. mezinárodní veletrh turistických možností v regionech – REGIONTOUR, který se konal od 13. do 16. ledna. Je označován jako veletrh evropského střihu a mapuje stav cestovního ruchu jak u nás, tak v celém regionu střední Evropy. Na REGIONTOURu se představila přehlídka turistických programů jednotlivých regionů, která zvyšuje jejich atraktivnost. Srovnání přináší soutěž GRAND PRIX REGIONTOUR, která posuzuje turistické nabídky regionů, jak odpovídají jejich jedinečnosti, jak využívají jejích předností a specik. Letos se soutěž uskutečnila podruhé a z 30 nominovaných účastníků bylo 7 oceněno. Veletrh GO tradičně nabízí širokou škálu příležitostí pro turisty, ať vybrané společenské skupiny, jež je schopna zaplatit půlmilionový pobyt na Seychelách po trampy, kteří jsou schopni bivakovat ve velehorách ať exotických nebo v Rumunsku, odolávat muchničkám v sibiřské tundře či na Aljašce a snášet bez újmy na zdraví nabídku pouličních kuchyní ve vzdálených koutech světa. Na veletrh GO a REGIONTOUR navazuje festival cestovatelských lmů GO KAMERA. K hostům patří režiséři FEBIO, členové sdružení pro cestopisnou dokumentaci CAMERA INCOGNITA, reportéři České televize a další. Z minulých ročníků jmenujme témata: Antarktida, Nová Guinea, Indonésie. Loni se účastnilo přes 1000 vystavovatelů z 26 zemí světa a letos jich bylo ještě více.
6
Domácí miláčci, móda a brýle V únoru se jako první akce na výstavišti objeví Mezinárodní výstava psů. Od 12. do 13. února zájemci uvidí mezinárodní soutěže a širokou škálu plemen. Zájem o domácí miláčky souvisí s citovou sférou, již současná doba příliš nepřeje. Móda jako vždy na výstavišti prezentovaná dvakrát ročně se objeví od 15. do 17. února a mezinárodní veletrh módy slaví 12 let své existence. Nejedná se pouze o škálu módních přehlídek, tvorbu předních módních návrhářů, ale o sociologickou sondu do stavu společnosti. Jedná se o pohled jak by ta která společenská skupina ráda vypadala. Počínaje svěžím pohledem mladých návrhářů plných nekonvenčních nápadů, konče módou pro konzervativní starší věkové skupiny. Z osobností za uplynulých dvanáct let můžeme vzpomenout slavného ruského návrháře Slavu Zajceva, knížete Leona Furstenberga, který patřil mezi Italy stejně jako slavné jméno Mario Valentino či mladý ambiciózní Pierluigi Fucci. Z pravidelných návštěvníků po celou dobu trvání jmenujme novinářku Svatavu Vynal, která je spjata s naší zemí jako neteř prezidenta Dr. Edvarda Beneše. Optický průmysl se bude prezentovat na výstavišti od 25. do 27. února jako 11. Mezinárodní veletrh oční optiky a oftalmologie. Jedná se opět nejen o oblast medicíny, neboť 95% vjemů jsou vjemy obrazové, ale i o společenský fenomén. Při posuzování hodnověrnosti manažera se uplatňují tři kritéria. Jaké má boty, hodinky a brýle.Tak se z výrobků optického průmyslu stává móda a společenské kritérium. Dr. Vít Pospíšil V lednu jsme si mohli na brněnských veletrzích vybrat dovolenou – to se totiž konaly veletrhy GO a REGIONTOUR. V únoru (od 15. do 17.) si zase můžete vybrat něco na sebe: bude se totiž konat 25. mezinárodní veletrh módy STYL a 25. mezinárodní veletrh obuvi a koženého zboží KABO. Kromě toho si budete moci vyhlédnout na 11. mezinárodním veletrhu oční optiky a oftalmologie OPTA, který se koná od 25. do 27. února, nové brýle. Jestliže se chcete, studenti Univerzity obrany, na tyto veletrhy podívat a nezaplatit víc než jednu jedinou korunu, tak si musíte nejpozději 7 dní před zahájením veletrhů (pozdější objednávky nebudou vyřízeny) u šéfredaktora www stránek naší školy Ing. Viléma Lipolda buď osobní návštěvou (Kounicova 44, v přízemí
Studenti Univerzity obrany v České národní bance Dne 6. 1. 2005 navštívili studenti 5. ročníku specializace Finanční zabezpečení AČR v rámci předmětu Specializovaný seminář Českou národní banku v Praze. Dopoledne se studenti zúčastnili zaměstnání, kde jim byl dán odborný výklad o vývoji měny u nás, o nakládání s hotovostí, o falzikátech a také o úloze ČNB v EU. Odpoledne následovala odborná přednáška s diskusí ing. Böhma z Odboru měnové politiky a strategie ČNB na téma Inační cílování jako stabilizační nástroj, ve které seznámil studenty s vývojem a výkonem režimu cílování inace v ČR a také s očekávaným inačním vývojem v ČR. Studenti se mimo jiné dozvěděli, že cílové pásmo inace pro prosinec 2005 je stanoveno 2 - 4 % , že ČNB stanovila inační cíl v celkové inaci ve výši 3 % platný od ledna 2006 do přistoupení ČR k eurozóně a proto bude usilovat o to, aby se skutečná hodnota inace nelišila od cíle o více než jeden procentní bod na obě strany. V odborné diskusi se řešily otázky vývoje měnové politiky ČNB do vstupu do měnové unie EU. Zaměstnání se zúčastnili prof. PhDr. Miroslav Krč, Csc. (vedoucí katedry ekonomie) a Ing. Denisa Kryštofová (odpovědná za předmět Specializovaný seminář). Zaměstnání splnilo své cíle, studenti byli obohaceni o nové poznatky a byly navázány nové kontakty s představiteli ČNB. prof. PhDr. Miroslav Krč, CSc. vedle auly – posluchárny č. 50), telefonicky na 973 442 423 anebo e-mailem na adresu
[email protected] –což doporučuji – objednat jmenovitě potřebný počet vstupenek. Nezapomeňte uvést hodnosti, učební skupinu a kdo si lístky přijde vyzvednout (jeden vyzvedávající maximálně 10 lístků nebo pro jednu učební skupinu). V březnu se budou konat veletrhy G+H (1.–3., gastronomie, hotelové služby a veřejné stravování), MOBITEX (16.–20., bydlení), PRODÍTĚ (16.–20., potřeby pro děti) a RYBAŘENÍ (16.–20., výstava rybářských potřeb). -vili-
Listy Univerzity obrany
Den otevřených dveří na fakultě vojenského zdravotnictví
V sobotu 22. ledna 2005 proběhl na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Den otevřených dveří. Zájemce neodradila ani nepřízeň počasí, jak mylně předpokládal jeden z redaktorů „armádního štváče“ (AReportu). Program představení fakulty se odehrál ve dvou blocích. Účast jak na dopolední, tak na odpolední části byla velká, jen uchazečů o studium se sešlo na 150. A s nimi samozřejmě maminky, tatínkové a další členové příbuzenstva, zajímající se o to, co všechno jejich ratolesti v další etapě života čeká. Největším lákadlem byl jako vždy obor vojenské všeobecné lékařství. Pozadu ale nezůstala ani vojenská farmacie a vojenský zdravotnický management. Zahájení akce proběhlo na největší učebně, která byla zcela zaplněna, promítnutím krátkého dokumentu o nově vzniklé Univerzitě obrany. Poté se již slova chopili představitelé velení FVZ UO. Jako první vystoupil s úvodním slovem děkan FVZ plk. doc.
MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D. a ve stručnosti představil fakultu jako instituci a charakter její činnosti. S náplní studia, jeho průběhem a úskalími seznámil posluchače proděkan pro studijní činnost plk. doc. MUDr. J. Chaloupka, CSc. Vystoupili také představitelé spřátelených civilních fakult – Lékařské fakulty a Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové. O „mimoškolním” životě studentů FVZ krátce pohovořil i velitel Školního praporu pplk. Ing. Milan Rohlena. Po skončení besedy, během níž bylo zodpovězeno mnoho dotazů z řad budoucích studentů, následovala prohlídka některých vybraných kateder. Během této doby se návštěvníkům věnovali studenti FVZ a dále odpovídali na otázky, které nepadly při besedě. Zájemci se seznámili s prostředím, např. Katedry epidemiologie, Katedry organizace vojenského zdravotnictví, Katedry
všeobecného lékařství a urgentní m e d i c í n y, Oddělením informačních technologií atd. Teoretický výklad byl doplněn i obrazovými a praktickými ukázkami. Častým dotazem byla i problematika účasti na zahraničních humanitárních a mírových misích, s nimiž mají zaměstnanci FVZ velké osobní zkušenosti, kterými doplňují vojensko-odbornou výuku. Po skončení prohlídky pracovišť měli budoucí adepti možnost prohlédnout si ubytovací prostory fakulty a prostory pro sportovně-kulturní vyžití. I zde byl zájem Listy Univerzity obrany
z řad studentů velký. Nadšení z nich neopadlo, ba naopak, většinu z nich tato akce spíše utvrdila v jejich rozhodnutí přihlásit se ke studiu na Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. autor: prap. Hladíková Ivana foto: pprap. Boor Tomáš
… jaký by to asi byl svět,
(Dokončení ze str. 5) Co přesně očekáváte od účasti na Winter survivalu? Jan Štrbík: Neřekl bych, že od této soutěže očekáváme něco speciálního, spíše nás zajímají naše výsledky, které se zlepšují, dáváme do toho maximum. Vlastně trénujeme přežití, jak již bylo řečeno, a přežít by měl umět každý voják. Jak jste přišli na to, zúčastnit se této mezinárodní soutěže? Václav Kolman: Dovedl nás k tomu Honza Štrbík, vlastně vše bylo původně přes něj.Já jsem ale už na střední škole věděl, že bych se této soutěže rád zúčastnil. Chtěli bychom také jako tým poděkovat katedře tělovýchovy, která pro tento ročník soutěže nakoupila na poslední chvíli vybavení, což nám prakticky usnadnilo spoustu dřiny. Poděkování také patří našemu ociálnímu vedoucímu majoru Smutnému a já sám za sebe bych chtěl poděkovat mé osobní masérce Kátě Baškové. Další informace o tom, jak naši piloti dopadli, budou uveřejněny v dalším čísle Listů UO. Mary 7
Seminář pro budoucí letecké specialisty v Itálii Důležité bylo porovnat zkušenosti a navázat kontakty Studenti Univerzity obrany prap. Beno Ge, prap. Marek Kunc a nprap. Vít Krchňavý, dva budoucí piloti a jeden zástupce leteckoinženýrského směru, se zúčastnili na podzim roku 2004 velmi zajímavé akce. Šlo o zahraniční mezinárodní seminář s názvem EUAFA. Zážitky si nenechali pro sebe. „Tyto akce se pořádají dvakrát ročně. Vždy to uskuteční jedna země, minulá akce byla v Holandsku, nyní byla pořádající země Itálie”, prozradil o jejich týdenním pobytu nprap. Vít Krchňavý. Nezapomněl dodat, že Češi se účastnili tentokrát poprvé. „EUAFA byl název akce,” doplňuje ho prap. Beno Ge, “ a celý seminář byl o evropské bezpečnosti a obraně (European Security and Defence Seminar). Organizátorem byla Accademia Aeronautica. Zúčastnily se evropské letecké školy a to ze Španělska, Portugalska, Francie, Německa, Nizozemí, Dánska, Velké Británie, České republiky a Itálie” . Seminář se konal od 15. do 19. listopadu 2004 na letecké akademii Acccademia Aeronautica v městě Pozzuoli
nedaleko Neapole. K účasti byli pozváni studenti ze závěrečných ročníků leteckých oborů, kteří končí studium a proto už něco vědí o vzdušných silách a o armádách jednotlivých zemí. Cílem semináře bylo, aby studenti přinesli své názory a zkušenosti svých zemí a mohli je zde porovnat. Italská letecká akademie v Pozzuoli udělala na naše studenty dojem. „Pozzuoli je město těsně sousedící s Neapolí, vlastně do sebe plynule přecházejí. To první, co nás zarazilo, byl podivný zápach. Ukázalo se, že letecká akademie je postavena nablízku menší aktivní sopky, která nepřetržitě vypouští sulfan, bylo to hodně cítit,” líčí první zážitky prap. Beno Ge. Tím překvapení nekončilo. Architektura a umístění letecké akademie byly dalšími z výrazných kamínků mozaiky zážitků. „Samotná škola byla umístěná na útesu, přímo nad mořem, s výhledem na Capri,” vzpomíná nprap. Vít Krchňavý. „Tam byl postaven i internát, do školy se chodilo po schodech asi osm pater dolů, bylo to úplné orlí hnízdo. Ovšem při celkovém hodnocení v tom byl takový protiklad. Škola sama o sobě je dobře organizovaná, je pěkná, i když budovy nejsou nové, je pěkně udržovaná. Na druhou stranu co se týká organizace byla trochu zmatečná. Když se třeba řeklo bude se odjíždět ve dvě hodiny, stačilo tam přijít v půl třetí, nikdy se nestalo, že by něco bylo 8
na čas. Ale Italové byli velmi srdeční.” „Na druhou stranu jsme se divili, jakou vojenskou morálku tady mají na škole – velmi vysokou. Projevovalo se to například vzdáváním pocty mezi studenty nižších a vyšších ročníků – zdravili se, a dost si na to potrpěli,” líčí prap. Ge, a hned popisuje i další na italské akademii běžné příhody: „Když šel kolem jejich velitel, třeba kapitán, na padesát metrů daleko už stáli v pozoru a zdravili, a on si jich třeba ani nevšiml. Když někde čekali, tak čekali ve tvaru.” Popis života studentů doplňuje konstatování, že mají školu opravdu uzavřenou a izolovanou, podobně jako vyškovský areál, jen je tu přísnější režim. Studenti se dostanou ven jednou za týden, a to ještě musí mít propustku a být do půlnoci zpátky. A ještě jeden zásadní rozdíl oproti studentům naší školy tam zaznamenali. „Po celý den na sebe nedají civilní oděv. Buďto chodí v uniformě, nebo mají sportovní oblečení. My jsme měli povinnost dodržovat jejich pravidla. To znamená, že jsme museli celý den nosit uniformy. To tak většinou nebývá, ve většině zemí to probíhá tak jako u nás, v liberálnější podobě. Když jsme se ovšem po příjezdu zeptali, jestli máme jít na večeři v uniformě, oni se úplně podivili, že se vůbec ptáme. Byl to nezvyk i pro ostatní národy, ale pro Italy to bylo pravidlo, a my ho museli také dodržovat,” shodují se studenti. Režim dne byl přísný – zaměstnání bylo od rána a končilo až večer. I místní studenti měli vyučování také každý den až do večeře, která byla v sedm hodin. Po celý den tam neexistovalo nějaké volno, žádná pracovní doba oddělená od času pro vlastní použití. „Teprve po večeři mohli mít nějaké volno, ale to taky trávili v uniformách,” vzpomíná, nprap.Vít Krchňavý. Nebylo to ovšem zase tak zlé, a to díky vybavení internátu. Každé patro obývá jeden ročník, na jednotlivých patrech mají společenskou místnost kde je kulečník, šipky, mají zde samozřejmě přístup na internet a mnoho dalšího. Zejména podmínky ke sportu jsou tu dobré – mají k dispozici posilovnu i bazén. Hlavním cílem šestidenního pobytu ovšem nebylo jen poznat, jak to chodí na jiných školách, i když i to je hodně důležité. Hlavním cílem bylo zúčastnit se již zmíněného semináře. Na to se připravovali dlouho před
odjezdem. Prap. Beno Ge vzpomíná: „Věděli jsme dopředu, jaká témata si máme zpracovat, abychom byli na semináři připravení. Sháněli jsme informace po internetu, po katedrách. Na semináři pak byli vždy tři studenti z každé země, první skupina zpracovávala téma Evropská bezpečnost a obrana, druhá Mírové mise v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti. Já a prap. Marek Kunc jsme zpracovávali téma mírových misí, kde jsem připomněl naši misi v Afghanistanu. Nprap. Vít Krchňavý byl v té skupině, co se zabývala evropskou bezpečností a obranou.” „Na začátku toho zaměstnání jsme se zúčastnili přednášek předních italských odborníků, co se zabývají touto problematikou. A pak jsme se rozdělili do skupin,” líčí nprap. Krchňavý postup práce na semináři. „Na začátku jsme si rozvrhli, o čem vlastně budeme jednat, na co se zaměříme, a to jsme pak, většinou formou brainstormingu, řešili. Důležité bylo srovnat zkušenosti se studenty z jiných zemí, například jsme probírali problémy s portugalskými piloty a srovnávali jsme je s námi“. Část pobytu také věnovali exkurzím a návštěvám, prohlédli si výzkumný ústav a leteckou základnu. Co na ně nejvíc zapůsobilo? U nprap. Víta Krchňavého to byl
Listy Univerzity obrany
výzkumný ústav ICIA, protože se to týká jeho odbornosti, studuje pátým rokem leteckou techniku. „Divil jsem se, na jaké úrovni ten ústav je a kolik jsou Italové ochotni do něj investovat. Ani jsem nevěděl, že Itálie se něčemu takovému v této míře věnuje. Jdou tam investice z Evropského fondu a také od italské vlády. Měli tam zařízení, která jsou velmi drahá a neobvyklá, například plastový tunel, který tam mají, je největší na světě. Tam zkoumají tepelnou odolnost – pro kosmický výzkum. Mimořádný byl také tunel na zkoumání námrazy na letadlech, a zařízení na provedení crash testů, zkoumání bezpečnosti při pádu. Tyto testy nám ukazovali. Na konstrukci pověsili letadlo, vrtulník, a zkoumali jak je nárazu vzdorný při dopadu na tři povrchy – na měkkou trávu, na beton nebo do vody,” říká nprap. Krchňavý. Pochvaluje si i přijetí. „Věnoval se nám přímo generální ředitel toho ústavu, shlédli jsme prezentaci, která byla udělána 3D technologií, to
samo o sobě muselo být hodně nákladné. Byla to dobrá zkušenost“. Prap. Beno Ge si také přišel na své: „Ve čtvrtek jsme se jeli podívat na největší leteckou základnu Amendola v Evropě, která je asi 150 km vzdálená. Udělali nám prezentaci, ukázali, na čem lítají, předvedli průlet nad letištěm. Šlo o 32. výcvikovou letku a bylo to velmi zajímavé. Zaujali mě piloti, protože to je moje budoucí profese. V italské akademii bylo v ročníku asi 60 až 80 studentů všech oborů, z toho 60% piloti, a z toho je skoro čtvrtina, asi 20 % ženy. To je dost. Zajímavá je i motivace. Motivují je tak, že na závěr semestru nejlepší z nich mají lety navíc. To se mi moc líbilo. Motivací je tu vlastně samotná profese. U nás není bohužel motivace skoro žádná.” Nakonec dostali studenti příležitost předvést vše, co si připravovali. „Vyvrcholením pobytu byla samotná prezentace, to, k čemu to celé směřovalo. Ráno úvodní řeč generála, rektora školy, a potom přednesla svou prezentaci skupina A a B. Vše bylo v angličtině,” říká nprap. Vít Krchňavý. „Mohli jsme nejen sami vyjádřit své názory, ale také jsme mohli komunikovat s lidmi stejného zaměření, jen z jiného státu. Zároveň jsme získali kontakty, které můžeme v budoucnu využít ať už v profesním nebo osobním životě,” hodnotí studenti přínos své účasti na této akci, ve které podle mínění organizátorů uspěli velmi dobře. „Vytvořily se tam skupiny národů, které měly podobné názory. My jsem si třeba nejlíp rozuměli s Němci a Dány,” Listy Univerzity obrany
dodává prap. Beno Ge další postřeh. Zdá se, že celá akce pomalu neměla žádnou slabinu. Nebo snad ano? „Bylo málo volného času, a prakticky jsme se nezastavili,” přiznávají studenti. Ale nemrzí je to, zvládli úplně všechno. Nakonec našli chvilinku času i na pravou italskou pizzu. Iva Zbubnová
HISTORICKY PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ
Turnaj v ledním hokeji „O pohár velitele VÚ 1324 České Budějovice” se již tradičně konal ve Veselí nad Lužnicí (23.11.-25.11.2004). Hokejový tým bývalé Vojenské akademie, dnes již Univerzity obrany, hrající v dresech s logem VVŠ PV Vyškov, se účastnil poprvé. Pozvání UO dostala na poslední chvíli, jako náhradník za LOZ Slatina. Zprvu zavládla v organizačním oddělení týmu radost. Bylo považováno za úspěch se vůbec dostat mezi uzavřený výběr týmů, které se armádních turnajů pravidelně účastní. Ovšem pouze do okamžiku, než pronikla zpráva, že škola nemá zájem naše hokejisty na tuto akci vyslat. Jednání se zprvu zdála beznadějná a nevedla k žádnému cíli. Ledy se ale nakonec podařilo prolomit (hlavně díky úsilí Mgr. Antonína Zemánka) a účast UO na přeboru se stala skutečností. Koncepce turnaje byla rozvržena do dvou hracích dnů. První den se odehrávaly zápasy ve skupinách. Skupina A: Přerov Praha UO Brno
Skupina B: České Budějovice Strakonice Bechyně
V úvodním zápase se UO utkala jako „nováček” s velmi zkušeným týmem Přerova, který má na svém kontě nejednu nálovou účast. Výběr Brna založil svoji hru na disciplinovaném výkonu celého týmu. Rychlé přistupování k protihráčům, tvrdá obrana a agresivní napadání s rychlými protiútoky dělalo soupeři velké problémy. To vše samozřejmě v rámci pravidel – bez trestů na hráčské lavici. Nastaly sice okamžiky, kdy se tým UO nechal strhnout ofenzivním pojetí hry, ale tyto menší výpadky řešil s přehledem brankář. Závěr byl sice dohráván s viditelnou nervozitou na obou stranách, ale vítězství již zůstalo na straně (tabulkově) domácího týmu. Výsledek: UO Brno – Přerov 2:1 (1:0;1:1;0:0) Branky: (Roháček, Dumišinec) (Dokončení na str. 10)
Horní řada (zleva) – Josef Ševeček, Martin Červenka, Petr Kaszta, Michal Jandourek, Jan Janda, Jan Novák, Petr Humpolíček, Michal Gavlák; prostřední řada – Stanislav Roháček, Tomáš Gorný, Pavel Krunka, Martin Chovančák, Jiří Zelený, Ivo Dumišinec; leží – Petr Khýr. Na fotograi není Mgr. Vladimír Novák (výkonný manažer týmu). 9
Kdo hledá dno
Univerzita obrany v Brně spolu s Generálním štábem AČR na letošní rok opět připravily náročný závod, který simuluje činnost vojenských hlídek v zimním horském prostředí. Mezinárodní závod Winter Survival 2005 se pojede ve dnech 30. ledna až 4. února v Jeseníkách. PaedDr. Jan Migdau z katedry tělesné výchovy a sportu Fakulty vojenských technologií UO věří, že tento 11. ročník zimního přírodního víceboje nebude výjimkou z řady předcházejících úspěšných ročníků. Závodníci si podle něj budou muset opět „sáhnout” na dno svých fyzických a psychických sil a přitom zvládnout dovednosti spojené s přežitím v nepříznivých zimních horských podmínkách.
Pedagog Jan Migdau je tvůrcem trasy závodu a duchovním otcem „survivalových” záludností vytrvalostní etapy. Proto nás zajímalo, jak bude vypadat letošní závod a co nového čeká na závodníky? Tradiční zůstává rámec závodu. Jako v předešlých ročnících je tvořen třemi etapami, které účastníci absolvují ve čtyřech dnech. Náplní prvního soutěžního dne, tedy první etapy závodu, je přesun terénem s různě dlouhými sjezdy. Druhý a třetí den závodníci absolvují vytrvalostně technickou etapu. Čtvrtý den je věnován lyžařskému štafetovému závodu. Novinkou bude disciplína střelba ze samopalu a do druhé etapy závodu jsou zařazeny i zcela nové outdoorové disciplíny, které budou svým obsahem jedinečné. Každý, kdo se závodu zúčastní, rychle pochopí, že jde o hodně zajímavou věc, při které se dotýká hranic svých fyzických a duševních sil. Které disciplíny podle vaše názoru budou patřit k nejobtížnějším? Jednoznačně to bude disciplína s názvem „Psycho”. Jak název napovídá, rozhodující úlohu bude hrát psychická odolnost jednotlivců. Na vysoké skále budou muset závodníci prokázat nejen zručnost v lezeckých dovednostech, ale také v jednom místě doslova překonat
bariéru strachu. Vyrovnat se s psychickou zkouškou budou muset vojáci i při dalším zdolávání skalního útvaru, mimo jiné za pomoci nataženého šikmého lana. K nejtěžším disciplínám bude rovněž patřit „Spiderman”. Pavoučího muže si mnozí budou pamatovat z loňského roku. Věříme, že splnitelnost této obdobné lanové dráhy bude daleko vyšší než v minulém roce. Prubířským kamenem náročné soutěže bude také nouzové přespání ve volné přírodě. Za mrazivé noci totiž není lehké načerpat síly do dalšího dne závodu. Jak důležitá je při přesunech orientace v terénu? Prol trasy závodu je členitý, střídají se výstupy a sjezdy s poměrně značným převýšením. Zejména dvoudenní vytrvalostně technická etapa prověří družstva v orientaci ve značně členitém horském terénu a významnou roli bude hrát i výběr optimální trasy. Přitom platí, že ne vždy nejkratší cesta je ta nejlepší. Délku tratě, kterou budou muset hlídky absolvovat třetí soutěžní den (to znamená druhý den v 2. etapě), významně ovlivní výkon jednotlivců ve střelbě ze vzduchovky. Stanoviště střelby budou celkem tři a co si v nich jednotlivec nenastřílí, to si bude muset odběhnout. V průvodci závodem jsem nenašel překonání vodního toku a převoz raněného. Byly snad tyto disciplíny ze závodu vypuštěny? Zpestřením třetího dne bude překonání říční rokle po lanovém mostu. Doufám, že tato “survivalovina” s názvem „Barmský most” se nestane prověrkou hlídek z vyprošťování. Přeprava raněného letos nebude. Pavel Pazdera
HISTORICKY PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ
(Dokončení ze str. 9) Zápas o 1. místo ve skupině hráči univerzity zvládli s přehledem. Pokračovali v osvědčeném herním systému. Trpělivou hrou soupeře jednoznačně přehráli.
Za zmínku stojí nádherná individuální gólová akce J. Ševečka, který překvapil nejenom sám sebe. Výsledek: UO Brno – Praha 5:0 (1:0;1:0;3:0) Branky:(Krunka, Ševeček, Dumišinec, Zelený, Chovančák) Seminále: Směr, kterým se tohle utkání bude ubírat, rozhodl již v 7. sekundě zápasu Pavel Krunka – nekompromisní střelou nad brankářovo rameno. Výsledky: UO Brno – Bechyně 4:0 (2:0;1:0;1:0) Branky: (2x Krunka, Roháček, Novák) České Budějovice – Přerov 2:4 (1:2;1:1;0:1) Ve nále se výběr univerzity opět setkal s týmem z Přerova. První třetina utkání vyšla hráčům UO určitě podle jejich představ. Vstřelili dva rychlé góly (2. v přesilové hře). Hráli koncentrovaně. Jenomže Týmu UO se bohužel na následném turnaji v Benešově prvenství obhájit nepodařilo. Hráče postihl zákeřný únavový syndrom a v boji o nále podlehli (nejtěsnějším možným rozdílem) týmu Přerova.
10
ve 2. třetině zápasu dostala koncepce jejich hry vážné trhliny a postupem času se totálně rozpadla. Přerov začal Brno jednoznačně přehrávat, jen díky výborným zákrokům brankaře nevyrovnal. Strach o výsledek uklidnila až branka v závěru 3. třetiny, která denitivně rozhodla, že Univerzita Obrany nečekaně promění svoji první nálovou účast v zisk nejcennějšího kovu. Výsledek nále: UO Brno – Přerov 4:2 (2:1;1:1;1:0) Branky:(2x Novák, Gorný, Krunka) Konečné pořadí turnaje: 1. UO Brno 2. Přerov 3. České Budějovice Klíčem k historicky prvnímu vítězství v turnaji ledního hokeje byla týmová spolupráce celého mužstva, která se promítla i v závěrečném individuálním hodnocení. Nejlepším brankářem turnaje byl vyhlášen Petr Khýr (0,75 branky/zápas) a nejlepším hráčem turnaje Stanislav Roháček. Navíc UO Brno byla statisticky nejslušnějším týmem turnaje. –hor– Listy Univerzity obrany
Rozděláváním ohně v hlubokém sněhu zahájili studenti třetího ročníku pilotní specializace nácvik v přežití po nouzovém opuštění letounu. Hned po Novém roce se vzdálili ze škamen Univerzity obrany, aby absolvovali týdenní kurz zimního přežití v pohoří Hrubého Jeseníku. Pod vedením zkušených instruktorů z katedry tělesné výchovy a sportu Fakulty vojenských technologií se učili, jak přežít v drsných horských podmínkách.
Budoucí piloti se učili, D
ůležité přitom je být na extrémní situace připravený, dokázat si zachovat klidnou hlavu a umět překonat i ty nejkrutější přírodní nástrahy. Zasněžené lesy a zledovatělé srázy jich nabízejí bezpočet. „Základním předpokladem je mít dostatek fyzických a psychických sil. K jejich získání je orientován celý systém speciální tělesné přípravy, kterou na katedře tělesné výchovy a sportu pro budoucí piloty organizujeme,” vysvětlil kapitán František Vaněček, velitel kurzu zimního přežití. Kurz byl rozdělen na dvě části. Nejdříve, během prvních dvou dnů, si studenti osvojovali zásady skrytého přesunu, maskování a chování v terénu, seznamovali se s možnostmi ochrany proti nepříznivým vlivům počasí, zkoušeli si rozdělávání ohně, přípravu vody a stravy z přírodních zdrojů, budování improvizovaných přístřešků, sněhových jeskyní a záhrabů, přepravu raněného. Dále absolvovali nezbytnou topograckou přípravu spojenou s praktickou orientací v neznámém terénu. Sněhové podmínky v prostoru Ovčárny byly dobré, takže výcvik běžel naplno. Získané poznatky z teoretické a praktické přípravy osmnáct studentů pak zúročilo v rámci třídenního komplexního zaměstnání. Od středečního rána až do pátečního odpoledne absolvovali budoucí piloti sedmdesátikilometrový přesun spojený s překonáváním přírodních a umělých překážek a s nouzovým přespáním v lese. Přitom nikdo z nich netušil, co je během jednotlivých dnů čeká a jaké záludnosti pro ně učitelé připravili. Alfou a omegou při přesunech v zalesněném horském terénu je schopnost dobré orientace. Všeobecně platí, že ne vždy nejkratší cesta je ta nejlepší. To jsem si sám ověřil při putování s jednou skupinkou studentů. Naše trasa vedla od Hvězdy, přes Ovčí vrch, Vysokou horu, Zámeckou horu do údolí Bílého potoka. Nejhorší ovšem byly zledovatělé úseky, na kterých nechyběly ani pády. „Hlavně, aby si někdo z nás nezlomil nohu. To by pak pro něho vše skončilo,” prohlásil praporčík Libor Sitek. Pro studenty pilotní specializace je totiž absolvování kurzu přežití otázkou cti. Instruktoři rozhodně studenty nešetřili, do terénu dostal každý jednu konzervu, malou paštiku a müsli tyčinku. „Je psychicky náročné jít kolem obchodu a odolat. Hlad je největším nepřítelem. Doma toho spořádám hodně, ale když je potřeba, dokážu se uskromnit,” řekl praporčík Jakub Hlaváč. Listy Univerzity obrany
jak se dá přežít v horách Z cvičných důvodů jednotlivé úkoly studenti plnili v tříčlenných skupinách a s rozšířenou výbavou. Mohli si tak vzájemně pomáhat, radit se, pracovat jako tým. V pokročilém výcviku, který je pak realizován u leteckých základen, je pilot odkázán jen sám na sebe. Je tam simulována takřka reálná situace, kdy je vysazen na týden na neznámém území bez vody a jídla, musí se starat jen sám, aby přežil. „Cílem výcviku je připravit jednotlivce, aby byl schopen přežít v tvrdých podmínkách. Při výcviku kromě osvojení si všeobecných dovedností sledujeme i psychickou odolnost. Jak budoucí piloti
„lahůdkou”. Patnáctimetrová propast pod nimi totiž nevěstila nic příjemného. Nouzová dávka potravin a fyzické vypětí přispěly k tomu, že si někteří místy „sáhli” na dno svých sil. „Spoustu věcí člověk může přežít jen tím, že je, jak se říká, tvrdej. Pak samozřejmě může pomoci technika a dovednosti,” řekl jeden z pilotů praporčík Václav Skyba. Celkově lze hodnotit, že většina studentů šla naplno. Při plnění úkolů se snažili co nejlépe obstát. „Zažili jsme zátěž, které bychom se sami dobrovolně nevystavili. Bylo to všestranné a užitečné,” uvedla podpraporčice Kateřina Hlavsová, která byla mezi prvními navrátilci. „Nej-
reagují pod enormní zátěží, když jsou unavení, hladoví a promočení. Právě tady se ukáže, zda jsou schopni reagovat ve stresových situacích,” uved vedoucí instruktor kapitán František Vaněček. Některé praktické úkoly se tedy staly zkouškou jejich psychické odolnosti. Například překonání vodního toku pomocí lanového koně nebo skalního útvaru lezením. V rámci posledně jmenovaného úkolu studenti nejprve po improvizovaném provazovém žebříku umístěném na kmeni stromu, který se ve vršku opíral o skalní převis, vystoupali na skálu a poté z ní skočili na další kmen stromu, po němž se spustili dolů na zem. Skok na dva metry vzdálený kmen stromu byl opravdovou
více vyčerpávající byly pochody v terénu,” shrnul praporčík Karel Brázdil. Lednové zaměstnání v Jeseníkách připravili a vedli učitelé kapitán František Vaněček, Mgr. Michal Růžička a PaedDr. Jan Migdau. Náročné zaměstnání skončilo a já teď vím, že v případě nouzového seskoku se budoucí piloti v neznámém terénu neztratí, zvládnou sedmdesátikilometrový přesun, jsou schopni překonat nejrůznější překážky a spát v mrazu ve skalách. Když se zatnou, tak umějí. Prostě umějí přežít! Text a foto: Pavel PAZDERA 11
ANGLICKY S LUO Fo o d id io m s Choose the correct explanation for the idioms in bold. 1. It’s not my cup of tea. a) It’s not the kind of thing I like. b) It’s someone else’s responsibility. 2. That will give him food for thought. a) That will make him think more clearly. b) That will give him a lot to think about. 3. You’ll nd that windsurng is a piece of cake. a) You’ll enjoy it. b) You’ll nd it easy. 4. She’s the breadwinner in the family. a) She earns the main salary. b) She works the hardest.
Rakouský lektor Ve dnech 6.–17. prosince 2004 působil na katedře jazyků FEM UO Brno rakouský lektor nadporučík Armin REHOR z Akademie zemské obrany (LVAk) ve Vídni, kde pracuje na Jazykovém institutu rakouské armády (SIB) v oddělení Němčina jako cizí jazyk (DaF) a vzdělává zahraniční důstojníky v oblasti vojenského odborného jazyka. Na Univerzitě obrany se věnoval výuce německého jazyka, který je jedním ze čtyř jazyků nabízených katedrou jazyků na FEM. Vyučoval u všech učebních skupin, takže všichni studenti studující německý jazyk mohli komunikovat s rodilým mluvčím. Tuto možnost měli studenti nejen v době výuky, ale i v odpoledních konzultačních hodinách, které denně poskytoval. Výuka byla připravena zajímavě a vedena vždy komunikativně. Rakouský lektor přivezl řadu aktuálních poutavých materiálů, které jednak sám uplatňoval ve výuce a jednak budou využívány ve výuce
jeho působení na naší univerzitě bylo v neposlední řadě zdokonalit se v češtině a poznat reálie země, jejíž jazyk si začíná osvojovat a ve které našel dokonce své kořeny. Věříme, že němčině bude u
5. I’ve got a lot on my plate at the moment. a) I’m very busy. b) I’m enjoying life. 6. That’s a half-baked idea. a) It’s a ridiculous idea. b) It’s not been thought through very carefully. 7. Buttering me up will get you nowhere. a) You won’t get what you want by telling me lies. b) You won’t get what you want by attery. 8. She’s out to lunch most of the time. a) She concentrates hard. b) She’s slightly mad. 9. He’s got a sweet tooth. a) He likes sweet food. b) He always talks nicely to people. 10. He gets paid peanuts. a) His salary is low. b) He gets a lot of extra benets. PeadDr. Stanislava Jonáková
Answer key: 1a; 2b; 3b; 4a; 5a; 6b; 7b; 8b; 9a; 10 a. 12
německého jazyka i nadále. Studenti získali nejen řadu poznatků o rakouské armádě, ale také o životě v Rakousku, v zemi našich blízkých sousedů. I učitelé německého jazyka využili možnosti vyměnit si se svým zahraničním kolegou zkušenosti z výuky cizích jazyků s důrazem na vojenskou odbornou terminologii rakouské armády i názory na nové trendy a metody v této oblasti. Rakousko věnuje velkou pozornost při cizojazyčné výuce jazykům svých sousedů, zejména češtině. V souladu s tím postupuje i rakouská armáda, a proto podporuje zájem svých důstojníků o studium tohoto pro ně velmi obtížného jazyka. Také nadporučík Rehor zahájil ve Vídni studium českého jazyka a cílem
nás věnována přinejmenším stejná pozornost, jaké se dostává češtině u našich německy mluvících sousedů, se kterými máme nejdelší hranice a se kterými nás čekají společné projekty v rámci evropské vojenské spolupráce, jako je například koncept vytvoření německo-českého bojového uskupení (battle group – BG). Protože působení rodilého mluvčího je ve výuce cizích jazyků v podstatě nezastupitelné a těžko nahraditelné, lze si jen přát, aby bylo do budoucna součástí výuky po celý akademický rok, nebo aspoň co nejčastěji. Mgr. Jana Buštová, vedoucí skupiny ostatních jazyků K 103 Listy Univerzity obrany
Za historikem doc. Z. Štěpánkem NEKROLOG Doc. PhDr. Zdeněk Štěpánek, CSc. (1926) vystudoval po gymnáziu v Boskovicích na Masarykově univerzitě v Brně dějepis-zeměpis. Už během studia projevil talent pro historiograi, takže byl ustaven v roce 1946 pomocnou vědeckou silou, od roku 1947 asistentem Katedry historie na Pedagogické fakultě MU, a od 1. 9. 1949 zaměstnán jako odborný redaktor v jednom vědeckém vydavatelství. 1. 10. 1950 nastoupil základní vojenskou službu, avšak pro roce byl převelen na právě založenou Vojenskou technickou akademii v Brně na pracoviště historie. Přispěl k pozvednutí politické a vojenské historiograe z propagandistické úrovně na úroveň vědeckou, o čemž svědčí i jeho kandidátská disertace Partyzánské hnutí na východní
Moravě (1963), takže se stal i členem předsednictva Čs. výboru pro dějiny odboje. Za publikační činnost dostal i Cenu Jihomoravského kraje. Svůj zájem poté rozšířil na druhý domácí odboj vůbec – habilitační spis České země a Slovenské národní povstání. Kariérně dosáhl funkce vedoucího katedry, z níž byl pro nesouhlas se sovětskou okupací 21. 8. 1968 odvolán, ze všeho vyloučen a dán na práci nomádujícího čerpadláře u Geotestu Brno. V bádání však, i když s obtížemi, pokračoval. Plná svoboda pro jeho bádání a publikování se mu otevřela až po listopadu 1989. K jeho práci o učitelích, kteří v duchu Petičního výboru Věrni zůstaneme tajně vypracovali za nacistické okupace návrh školského zákona pro dobu po osvobození, se přiřadily – se spoluau-
torem JUDr. F. V a š k e m napsané – jak menší práce, např. o čs. důstojnících Zvedli své hlavy mezi prvními. Příspěvek k d ě j i n á m O b r a n y národa na Moravě, tak práce velké – První a druhé stanné právo na Moravě (1941–1942) a Trnitá cesta moravského duchovenstva (1939–1945). Samostatně napsal úvod ke knize o významném odbojáři proti nacistům Generál Luža. Plodem jeho mnohaletého bádání je jeho vrcholné dílo Nacikace a moravští lékaři (1939–1945), vysoce v úvodu oceněné prof. PhDr. J. Malířem, CSc. Po listopadu 1989 opět přednášel, a to nejen na veřejnosti, ale i na Filozocké fakultě MU (spolu s
JUDr. F. Vaškem) – kurz Česká společnost v době nacistické okupace, a dělal konzultanta k bakalářským a magisterským pracím v této tematice. Za pedagogicko-vědeckou a publikační činnost dostal z rukou vedoucího Katedry historie na FF MU prof. PhDr. Malíře, CSc. 14. 12. 2004 bronzovou medaili Masarykovy univerzity (viz foto). To bylo už v době, kdy zákeřná nemoc natolik pokročila, že se už nemohl pustit s pražským historikem V. Kuralem do monograe České národní povstání. Zemřel 7. ledna 2005. Smuteční rozloučení se konalo v krematoriu 17. ledna ve 14 hodin. Doc. PhDr. Zdněk Štěpánek dělal čest Vojenské akademii i české historiograi. Proto čest jeho památce! Plk. v. v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.
Mezinárodní konference
(Dokončení ze str. 3)
ze stimulů proč zorganizovat tuto konferenci byla také snaha umožnit absolventům magisterského studia v Lancasteru, a to nejenom z české republiky ale z mnoha dalších zemí, prezentovat výsledky svých disertačních prací na mezinárodním fóru. Na ociálním zahájení byl přítomen britský vojenský atašé i ředitelka Britské rady v Praze. S politováním nutno konstatovat, že žádný zástupce MO ani GŠ tuto událost nepokládal za dostatečně důležitou, aby se jí zúčastnil. Program byl velmi zajímavý a bohatý. V plenárním zasedání v sobotu vystoupily s prezentací Rita Green a Dianne Wall. Jejich výzkum se zabýval testováním v armádě, hlavními problémy, politikou a progresem. Do výzkumu bylo v různých stádiích zapojeno 6, 17 a 28 zemí. Autorky poukázaly na zjištěné koncepční i praktické problémy týkající se jazykového testování v různých zemích. Jedná se zejména o problémy týkající se testů samotných, například nepochopení směrnic STANAGu 6001, nedostatečné interpretace těchto směrnic a z ní plynoucích odlišných chápání tohoto dokumentu. Také testovací týmy představují mnoho problémů – jedná se například o jejich počet a počet zkoušených a o jejich odpovídající přípravu. Plenární prezentace Jay Banerjee pojednávala o stanovování standardů v jazykovém testování. Všechny uvedené expertky působí na univerzitě v Lancasteru a jsou mezinárodně uznávanými specialistkami v oblasti testování jazyků. Kromě těchto klíčových vystoupení pak probíhalo vždy paralelně dalších pět prezentací nebo praktických workshopů, celkem přes třicet prezentací. Katedra jazyků FVT, přestože se na testování podle normy STANAG 6001 již nepodílí, se této mezinárodní konference zúčastnila aktivně. PhDr. Mária Šikolová se ve své prezentaci zabývala problematikou výukových cílů a testování a jejich vzájemným vztahem. PhDr. Eva Složilová, MA, je jednou z úspěšných absolventek magisterského kurzu testování v Lancasteru a na konferenci prezentovala výstupy své disertace zabývající se autenticitou v testování čtení s porozuměním. Konference se setkala s velkým zájmem (kolem 80 účastníků z Evropy a USA) i přes to, že se konala těsně před vánočními svátky. Je proto přinejmenším zarážející, že současný testovací tým ani vedení Ústavu jazykové přípravy nepřikládají akcím tohoto druhu, které jsou jedinečnou příležitostí, jak držet krok s vývojem jazykového testování podle normy STANAG v zemích bývalého východního bloku, adekvátní důležitost. Jak na loňské, tak na letošní konferenci nedokázali prezentovat výsledky své práce ani se aktivně zapojit do pokračující diskuse směřující ke standardizaci a celkovému zkvalitnění testovacího procesu. PhDr. Mária ŠIKOLOVÁ
Listy Univerzity obrany
13
Ohlédnutí za kulturou
SLOVA
MOUDRÝCH
Často opakované se brzy stává dokázaným. O. Miňje Jestli se budu hodně dlouho a hodně pečlivě snažit, podaří se mi dát kopanec do zadku sám sobě. Liblingův zákon
Divadlo Opera brněnského Národního divadla uvedla na začátku sezóny titul ze zlatého fondu české hudby. Jedná se o Smetanovy Branibory v Čechách, opera byla v minulosti hrána s mnoha potížemi. Pro téma lidového povstání proti braniborské okupaci se přestala hrát hned po 15. březnu 1939 a v 70. letech 20. století jako reakci na sovětskou okupaci ji postihl tentýž osud. Je potěšující, že v dnešní době, kdy se uplatňují měřítka potlačující vlastenectví byla uvedena. Mimořádnou záležitostí bylo uvedení v premiéře a pouze dvou reprízách Martinů Řeckých Pašijí. Brněnskou operu reprezentuje sbor a orchestr, zatímco dirigent, režisér a zpěváci patří londýnské Královské opeře. Další titul Baletní večer na hudbu českých skladatelů zahrnuje jména skladatelů Martinů, Janáček a Vítězslava Kaprálová. Vztah Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové se díky knize Jiřího Muchy dostal do širšího povědomí a choreograf Zdeněk Prokeš se zhostil skladby Kaprálové Partita se ctí. Jako vděčný titul lze doporučit osvědčeného Čajkovského Louskáčka ve vkusné choreograi až muzikálově pojaté ruského choreografa Medveděva. V Mahenově divadle lze doporučit Čechovova Platonova a jako zajímavý doplňující titul Past na myši Agathy Christie. Muzikálová úprava Drdových Dalskabátů jen potvrdila nosnost a stálou aktuálnost předlohy. Není se co divit, divadelní hra vycházela z Drdových Českých pohádek. Král francouzské situační komedie Feydeau je opět vděčným počinem. Jeho komedie Taková ženská na krku najde určitě svoje diváky. V Městském divadle Brno měla premiéru Lermontovova Maškaráda, která je jedním z titulů celoročního festivalu Dny ruské kultury. Významu festivalu odpovídá i úroveň inscenace. V nové sezoně se na plné obrátky v nové budově rozjela Hudební scéna Městského divadla Brno. Byla zahájena titulem Vlasy (Hair), známým divákům z lmového zpracování Formanova. Režie se ujal známý slovenský režisér Dodo Gombár. Veselá vdova Franze Lehára je pěvecky obsazena na úrovni, ale cosi jí chybí do plného operetního lesku. Vyznačují se jím operety skladatele, syna kapelníka vojenské hudby pevnosti Komárno. Konverzačka anglických autorů Cooneyho a Chapmana „Vydrž, miláčku!“ rozvíjí principy, které divák zná z televizního pořadu Monty Python. I tak lze představení doporučit. Dr. Vít Pospíšil 14
Neexistuje tak špatná situace, aby nemohla být ještě horší! Gattuzoův zákon Nevšímejte si svých malých nedostatků. Máte i ty velké. B. Franclin Mnozí z nás přesně nevědí, co si přejí, ale jsou pevně přesvědčeni, že to nemají! A. Newman
Soutěžní křížovka Tajenka soutěžní křížovky z čísla 4 zní: „…ti dám rok na rozmyšlenou”. V losování byli vybráni prap. Soběslav Rokytenský a Kateřina Brabcová. V redakci jsou pro ně připraveny drobné ceny, které věnovala společnost Akademie o.p.s. Úspěšným luštitelům blahopřejeme! Tajenku z tohoto čísla zasílejte na adresu redakce
[email protected] do 18. února 2005.
Listy Univerzity obrany
g
VÝCVIK g VYVEDENÍ g
C O M M A N D OS ZNOVU OŽILI
MĚSÍČNÍK Univerzity obrany
E-mail:
[email protected] www.unob.cz Vedoucí redaktorka: Ing. Ivana Zbubnová Sídlo redakce: Kounicova 65, 612 00 Brno Redakční telefon: redakce: 973 443 045 Fax: 973 442 160 Předseda redakční rady: pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc. Místopředseda redakční rady: pplk. Miloš Dyčka Měsíčník vydává Univerzita obrany MK ČR E 15403 Měsíčník vydává VA Brno MK ČR E 10124 Tiskne tiskárna Vydavatelská skupina UO Redaktor: Ing. Vilém Lipold Fotograf: Svatopluk Kouřil Typografové: Marek Sobola Ilona Rolcová Nevyžádané rukopisy, kresby a fotograe se nevracejí Listy Univerzity obrany
Zájmová skupina vojenských nadšenců FEM UO Brno, působící pod názvem COMMANDOS, se ve dnech 12. 11. 2004 – 14. 11. 2004 (od pátku do neděle) zúčastnila výcviku ve VVP DĚDICE. Nejedná se o první vyvedení do VVP v historii COMMANDOS, avšak i přesto byl tento výcvik z několika důvodů výjimečný. Zejména, bylo to první vyvedení v krátkodobé historii Univerzity obrany v Brně, dále pak také proto, že skupině velel nový hlavní instruktor z řad studentů, který nahradil předchozího, dnes již absolventa UO – por. Lukáše ČERVENKU. Na víkendové vyvedení bylo stanoveno několik cílů. Jednalo se především o procvičení taktických přesunů s řešením různých taktických situací ve složitých terénních podmínkách, včetně přesunů za
snížené viditelnosti a v noci, dále ujednocení zásad jiných taktických činností jak ve vlastním týlu, tak také v týlu nepřítele. Procvičilo se stavění různých druhů přístřešků pro přežití, ve kterých jsme strávili dvě noci. Ze vševojskové přípravy též nelze opomenout procvičení dílčích činností z ženijní přípravy – příprava stromové záseky s využitím trhavin (včetně výpočtu potřebného množství trhaviny), spojovací přípravy – praktická realizace různých druhů spojení na RF-13 (včetně zřízení směrové antény) a vojenské topograe, která se procvičovala prakticky nepřetržitě. Skupina si též zopakovala zásady tvorby bojových písemných a grackých dokumentů a byla seznámena s novou koncepcí jejich tvorby spočívající ve značném zjednodušení. Součástí činnosti velitele skupiny v procesu přípravy k plnění úkolu byla stavba plastického stolu o velikosti 2x2 metry znázorňujícího prostory pozdějšího plnění úkolu o skutečné velikosti 2x2 kilometry (obr. vlevo nahoře). I s tímto úkolem se skupina poprala obstojně. V pozdních sobotních hodinách se ještě procvičovalo prosakování s využitím různých způsobů provádění této jiné taktické činnosti. Celý víkend byl zakončen opětovným taktickým přesunem zpět do obce DĚDICE a následnou cestou domů. Chci vyjádřit přesvědčení, že tato akce nebyla poslední, kterou skupina COMMANDOS realizovala a že nám pro naši zájmovou činnost, která jednoznačně rozvíjí vědomosti, návyky a dovednosti potřebné pro vojenského profesionála, budou vytvářeny co nejpříznivější podmínky. Jedná se sice o činnost v našem osobním volnu, ale přesto bychom na některé akce potřebovali určitý materiál, který by pomohl stanovit a realizovat i relativně náročné cíle, včetně činnosti s osobními zbraněmi. Text a foto pprap. David KACHLÍK
15
C E S TA J I Ž N Í A S T Ř E D N Í A S I Í – 10. díl
Na Zakázané cestě do Tibetu
O tři čtvrtě na jednu v noci zastavujeme na silnici v březovém háji. Modrý Dong Feng stojí asi 300 metrů před námi. Je tma a ticho. Někde tady je Kudi. Řidiči mají evidentně nahnáno. Bereme všechny naše věci a vydáváme se mimo cestu do tmy. „Nemáme prý svítit, kecat a nemáme spěchat, počkají na nás, budou spát,” šeptá Emil. V dálce hučí řeka. Tudy bychom měli jít, korytem řeky. Snažíme se jít potichu. Pokračujeme po louce k řece. Už vidíme i strážnou budku. Oslnivě svítí. Potichu slézáme pod erodovaný břeh a po kamenech se plížíme vpřed. Klopýtám, rovnováhu udržuji opíráním se rukama o další kameny. Břeh nad řekou se stává příliš strmý na to, abychom ho bezpečně prošli. Když vylezeme výše na louku, budou mít na nás dobrý výhled. Vracíme se zpět do bezpečné vzdálenosti. Krátká porada. Uznáváme, že zkoušet překročit řeku je nemyslitelné. Nevidíme ve tmě ani hladinu řeky. Kameny v ní asi nejsou. Koryto je široké aspoň čtyři metry a hloubka? Ta podle zvuku prudké řeky může při brození být i po ramena. Nedá se nic dělat, musíme to risknout kus po louce. Snažíme se moc nedělat hluk. Světlo ve strážní budově zhaslo a na stěně protější skály projely dva stíny kamionů. Naši kluci projeli. Obcházíme rezavou tyč nad břehem. Tudy kdysi vedl ostnatý drát. Naštěstí tu už není. V několika místech se dostáváme na úroveň louky. Snad naše postavy nevrhají stíny a žádný ze strážců nekouká z okna. V bezpečné vzdálenosti lezeme nahoru a napojujeme se na hliněnou silnici. Zrychlujeme krok. Před námi se náhle začíná hýbat světelný bod. Zpomalujeme, zastavujeme. Beze slova všichni skáčeme za hroudu hlíny vedle silnice. Nejsem vůbec schovaná, ale raději se vůbec nehýbám. Nikdo se ani nehne ani nedýchá. Hrobové ticho. Prochází kolem člověk s baterkou. Čekáme ještě chvíli a vydáváme se dál. Nedaleko stojí naše náklaďáky. Probouzíme řidiče. Chlap s baterkou se vrací. Byl to jeden ze závozníků, který nás šel hledat. Všechny čtyři bágle v rychlosti putují na naši korbu. V bezpečném upevňování pomáhá závozník. Řidiči spěchají, jsou trochu nervózní. Přesně ve dvě v noci vyjíždíme. Po dvaceti minutách krkolomné jízdy zastavujeme. Nocleh. Je zima a k ránu ještě větší. Od pěti hodin nespím a přemýšlím, kdy asi čínští řidiči vyjíždějí. Kolem šesté se před předním sklem objevuje Emil, celý zachumlaný do bundy, na vousech má zbytky jinovatky. Řidič modrého vozidla už nespí a snaží se probudit toho našeho – ten je jak Šípková Růženka. Krátce před osmou vyjíždíme. V dalším údolí zastavujeme a platíme další část renty. 16
Hliněná rozbitá cesta chvílemi stoupá a zase klesá. Vršky kolem jsou zasněžené, jezírka asi s dešťovou vodou jsou zamrzlá. V průsmyku, v nadmořské výšce víc jak 5000 m n. m., čekáme na třetí vozidlo, které má nějakou poruchu s chladičem. Konečně opět klesáme dolů. Růženka nám předvádí, že pojedeme místem policejních kontrol, a ukazuje nám, abychom se schovali vzadu. Sáčkujeme se oba na palandu, moc místa tu není. Přikrýváme se dekami. Najednou zastavujeme a stojíme dlouho. Bůhví, jestli ještě dnes vyjedeme. Lezu si pro věci na korbu a zjišťuji, že můj bágl je celý od nafty.
Jsme na 240. kilometru, před námi je takových 900 kilometrů. Řidič nám tvrdí, že v Ali budeme za tři dny. Jsem skeptik. Stojíme u primitivní autodílny. Sleduji, že vyměňujeme kolo na třetím kamionu. Jsme asi z našeho konvoje jediné vozidlo, které disponuje reservou. Když vidím ty praskliny na pneumatikách, tuším, že reservu asi budeme potřebovat. S blížícím se večerem začíná být zima. V kabině jsem jenom já a Petr. Uléháme k spánku. Přední skla jsou ráno pokryta námrazou formující obrazce stromů, od úst a z nosu jde pára. Bude jistě pod nulou. Slunce zvolna sestupuje k nám do údolí. V autodílně nám nabízí horkou vodu. Z vlastního materiálu si děláme čaj. Martině je špatně, má průjem, nechce nic jíst ani pít, do trochy jídla ji ale nutíme. Navzájem si sdělujeme, kdo má ještě kolik jídla. Moc toho není. V deset hodin konečně hlásí odjezd. V protisměru projíždí konvoj kamionů. Ve všech jsou vojáci. Růženka posunky naznačuje, že nás vojáci můžou chytit a zavřít. Předvádí story našeho možného osudu ještě dál, ale naštěstí mu nerozumíme. Stoupáme serpentinami. Na 309. kilometru projíždíme průsmykem, který je snad v nadmořské výšce 4890 m n. m. Míjíme informační ceduli se jménem průsmyku, psanou dvojjazyčně - čínsky a tibetsky, což Petr komentuje slovy: “Tak si zase nepřečteme, kde jsme.”
Zastavujeme kilometr za průsmykem a čekáme na třetí vozidlo. Chvíli se procházíme kolem, ale na planině to silně vyfukuje, kolem leží ostrůvky sněhu. Stojíme tu nechutně dlouho. Venku je zima a Růženka usnul. Po čtyřech hodinách čekání přibíhá z modrého Dong Fengu závozník a Růženku budí. Třetí vozidlo nikde není. Sjíždíme dolů do údolí. Cestou pozoruji na vozovce kusy roztrhaných pneumatik – defekty evidentně nejsou vzácností. Míjíme několik rozbořených domků a sluncem vybělených koster ležících volně na pouštní pláni. Slunce se začíná schovávat za okolní vysoké vršky. O půl sedmé zastavujeme u restaurace asi na 365. kilometru. Zapadáme dovnitř a dáváme si nudle, smažené placky a čaj. Do hospůdky občas zapadnou i uniformovaní vojáci. Naši řidičové jsou z toho dost nervózní. Jelikož se dnes už nikam nepojede (stále se čeká na třetí auto), navrhují nám, že můžeme v zadních prostorách restauračního zařízení (tzv. „hotel”) za 10 Y na osobu přespat. Souhlasíme. Koneckonců, zase po iks dnech budu spát v horizontální poloze. Hotelem jsou nazývány dvě malé místnosti po třech postelích. Osvětlení je zajištěno jednou svíčkou přikápnutou na čelo jedné z postelí. Stěna místnosti je tvořena tenkou překližkou či sololitem. Ráno je dlouho klid. Venku je chladno. Usedám v jídelně. Číňanka ohřívá na kamínkách uprostřed místnosti vodu na čaj a stydlivě si skrývá obličej před nastaveným objektivem. Objednáváme si snídani. Na plotýnku skládám naše placky, staré dobré pákistánské, to si ještě pochutnáme. Číňanka se nedůvěřivě kouká na polámané a ohryzané kousky. Jakmile voda vře, zalévá nám skleničky s trochou čajového listí. Druhá Číňanka pečlivě sleduje naše skleničky s čajem a promptně dolévá horkou vodu. Ikstý odvar už sice čaj nepřipomíná, ale mně to nevadí. „Kdy pojedeme?” pokládáme dotaz pokaždé, když se některý z řidičů objeví. „Až se opraví auto…,” „…až se najíme…,” pokaždé přichází jiná odpověď.
Auto je stále ve fázi opravy. Nudíme se. Chceme už jet. Učíme se jedno čínské slovo – „dzoupa!” znamenající „jeďme!” a aplikujeme jej pokaždé, když se někdo z naší posádky objeví. Už jim lezeme na nervy. Před druhou hodinou odpolední se konečně ozývá ociální výzva: „Dzoupa!” Vyjíždíme. MUDr. Jolana Müllerová Listy Univerzity obrany