Vněkolika posledních letech v souvislosti se

Vápno a jeho výroba do poloviny 19. století (Pokus o chronologii podoby vápenek na základě historických plánů) Martin Ebel

strana 57–66

Abstrakt Článek shrnuje vybrané aspekty výroby vápna: okolnosti vzniku vápenek v minulosti, distribuci a základní typologii vápenných pecí (válcové a šachtové) do sedmdesátých let 19. století, kdy nastupuje velkovýroba vápna v nepřetržitých provozech. Jednotlivé typy vápenek jsou prezentovány na dobových plánech z 18. a 19. století. Abstract Lime and lime production up to the mid–19th century (Attempts to date lime kilns using historic plans) This paper summarises particular aspects of lime production: the circumstances of the origins of lime kilns, and distribution and basic typologies (flare kilns and shaft kilns) until the 1870s, when mass production on a continuous basis, was introduced. Individual types of lime kilns are presented in plans of the eighteenth and nineteenth centuries.

V

několika posledních letech v souvislosti se zvýšeným zájmem o historické technologie je vápnu ve srovnání s minulostí věnována v řadě aspektů zvýšená pozornost. Nejvíce se tento trend obráží v souvislosti s praktickým hledáním ideální cesty k dobovým vápenným technologiím a maltám pro potřeby památkové péče. 1) Technologie vápenek je dnes i předmětem úspěšné popularizace, ač se většinou jedná o období zprůmyslnění výroby vápna. 2)

Klíčová slova Vápno, vápenka, vápenná pec, technické stavby.

Key words Lime, lime kiln, lime kiln furnace, industrial structures.

Každé větší středověké centrum potřebovalo na své stavby pravidelný přísun vápna pro výrobu vápenné malty jako pojiva. 3) Záleželo na místních podmínkách, zda bylo do místa spotřeby vápno dováženo hotové či zda se v jeho okolí vyskytovaly vhodné vápence a dostatečné množství dřeva, aby vápenné pece vznikaly blíže k vlastní stavbě. Technologicky se vápenictví prolínalo s cihlářstvím. Hlavními rozdíly byl větší žár vyžadující vypálení vápence na vápno a rozdíl v transpor-

1) Naposledy knižně: D. Michoinová, Příprava vápenných malt v péči o stavební památky. Praha 2014, kde lze nalézt shrnutí dosavadních poznatků. Tématem z jiného aspektu se zabývá níže citovaný grantový projekt. 2) Průběžně jsou na různé bázi publikovány či jinak prezentovány výzkumy stojících torz vápenek, především však z posledních 150 let. Záslužný počin je komplexní zpřístupnění Berlovy vápenky, který provází populární a výborně zpracovaný průvodce: Muzeum vápenictví – Berlova vápenka Třemošnice, Třemošnice, s. d., s příslušnými pasážemi k dějinám vápenek i se znalostí vápenek z předprůmyslového období v oblasti Železných hor od Ludvíka Štěpána. Viz http://www.tremosnice.cz/volny-cas/berlova-vapenka/ (2014). 3) Nutno připomenout, že vápenná malta jako pojivo byla u staveb kvalitnějších. Toto odráží i běžná dobová formulace ohodnocení jakýchkoliv staveb – buď byly postaveny „z kamene na jíl“ jako méně hodnotná varianta, či „z kamene na vápno“ (míněna vápenná malta).

SVORNÍK 12/2014

57

MARTIN EBEL: Vápno a jeho výroba do poloviny 19. století (Pokus o chronologii podoby vápenek na základě historických plánů)

strana 57–66

Obr. 1) Plán na zřízení jednoduché válcové vápenky sekané ve skále v Litomyšli u místní cihelny z roku 1863 (SOA Litomyšl, OÚ Litomyšl, per. 1855– 1868, sign. 9/9/28, kt. 156; pokud není uvedeno jinak scan nebo foto M. Ebel 2011–2014).

tovatelnosti obou surovin – zatímco vápno bylo možno s ohledem na jeho váhu poměrně snadno převážet, u cihlářských výrobků byl transport na delší vzdálenosti omezenější.

Výroba vápna ve velkém objemu vyžadovala značný přísun palivového dřeva buď z místních lesů, či plaveného po řekách. 4) K nahrazení dřeva uhlím došlo ve vápenkách až ve třetí čtvrtině

4) Nedostatek palivového dřeva do počátku rozvoje těžby uhlí byl obecně pociťován. Kupodivu se s ohledem na plavení dřeva po Vltavě poměrně vyhnul

58

SVORNÍK 12/2014

strana 57–66


19. století. Samotná doba výpalu záležela na velikosti vápenky, nejčastěji se dle údajů pohyboval kolem čtyř dní, u menších vápenek trval výpal kratší dobu a u větších až šest dní. Velkovýroba vápna v bezprostřední blízkosti hlavního města Prahy pro vlastní město i daleké okolí byla poměrně atypickou záležitostí. Zásadní roli zde sehrály dva faktory. Prvním bylo celé široké spektrum vápenců v blízkém okolí, druhým bylo tradiční plavení dřeva jako paliva po Vltavě. Tato situace pak vyústila v poměrně širokou nabídku vápen různých kvalit a určení v Praze, kde byla navíc i levnější než v jiných částech Čech. 5) Díky tomu se v Praze stalo vápenictví poměrně výraznou profesí a staroměstská vápenka významným pojmem až do 19. století. Na stavbách mimo Prahu bylo mnohdy rozlišováno, zda na určité práce bude postačovat místní vápno, či bude nutno nakoupit vápno kvalitnější – přímo v některé z pražských vápenek – staroměstské či novoměstské. Mimo Prahu byla situace obvykle odlišná. Ve významných královských městech provozovaly vápenky nejčastěji městské obce či jindy jako nájemci jednotliví měšťané, jinde obvykle místní vrchnost, kde pro ni prodej vápna představoval významný finanční zdroj. Od osmdesátých let 18. století si mohli se svolením vrchnosti pálit pro svoji potřebu i poddaní. Podoba starších vápenek je známa ze tří zdrojů: archeologických nálezů, z ikonografie a historických plánů. Mívaly značně variabilní podobu. Stavební materiál byl rovněž proměnný a závisel na místních podmínkách. Existovaly vápenné pece tesané ve skále, kamenné i cihelné pece. Jedním ze základních typů byly jednoduché vápenky na kruhovém půdorysu, vlastní pec mohla mít trychtýřovitý či válcovitý tvar, horní část se před výpalem zamazávala jílem, který vytvořil tzv. klobouk. Byly typické například pro východní Čechy a Vysočinu.

Obr. 2) Stavební plán vápenky ve Vimperku z roku 1785 od stavitele Ondřeje Šandery (SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Vs Vimperk, sign. VI B beta 4e, kt. 747).

Ukázkovým, byť značně pozdním příkladem této skupiny byla vápenka, kterou hodlal vybudovat v Litomyšli ve skále vedle městské cihelny tamní měšťan a pro kterou se dochoval i plán z roku 1863. Zachování plánu připadá na vrub tehdy již zaběhlému stavebnímu řízení. Litomyšlská vápenka náležela spíše

Praze, ve Vídni však byl jedním z nejpalčivějších problémů. Dokonce mohlo nedostatek dřeva lokálně vyvolat i pálení vápna. Na Chebsku se stalo odlesnění v důsledku pálení vápna v tamních 23 vápenkách v polovině 18. století vážným problémem, který musel být ve výsledku řešen centrálními úřady (NA, ČG–com., per. 1731–1754, i. č. 125, sign. A 23, 1753, kt. 29.). 5) Pojem „pasta di Praga“ pocházející jako produkt z lomu v Braníku a jeho export až do Itálie je poměrně dobře znám, v českém prostředí se tento název samozřejmě nepoužíval. „Komplexní“ historický odlesk praktického náhledu na vápna v okolí Prahy například vyplývá ze spisů z první poloviny 19. století, kdy již byly na základě nespokojené nájemkyně hlubočepského vápenného lomu shrnuty znalosti a porovnání různých vápenců z okolí Prahy z hlediska čistoty a možností využití. Dle dobových expertiz byl nejčistší vápenec ze Zdic, poté jinonický, dále v pořadí hlubočepský, zlíchovský a nakonec branický. Vápno z posledně jmenovaného branického lomu si však udrželo s ohledem na křemenné příměsi a z toho vyplývající hydraulicitu nejvyšší cenu, protože bylo možno jej navíc lépe využívat u staveb ve vlhku (NA, ČG–vš, per. 1841 – 55, sign. 32/1/13, kart. 2808).

SVORNÍK 12/2014

59


strana 57–66

Obr. 3) Stavební plán pro vápenku na panství Štěkeň z roku 1853 od stavitele Vincence Teyschla (SOA Plzeň, pracoviště Klášter, fond Velkostatek Štěkeň, inv. č. 322, sign. X., karton č. 100; foto P. Mašek 2014).

Obr. 4) Nedatované (třetí čtvrtina 19. století) zaměření již stojící vápenky v Chlumci na panství Hluboká (SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schw. ÚSS, i. č. 543, sign. 1h/56).

60

SVORNÍK 12/2014

strana 57–66


Obr. 5) Plán vápenky v Rachačce na panství Hluboká z roku 1866 stavitele A. Wastla (SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schw. ÚSS, i. č. 543, sign. 1h/56).

k menším svého druhu, měla téměř válcový tvar, otopný otvor v dolní části je jasně patrný (obr. 1). 6) Souběžně vznikaly vápenky s větší produkcí pro rozsáhlejší poptávku. Pec tvořila komoru značně proměnného tvaru (podkovovitou, obdélnou, oválnou) o vnitřní světlosti od necelých dvou metrů do takřka pěti metrů, topeniště tvořilo žlab pod komorou, starší pece mívaly dokonce i více topeništních žlabů vedle sebe. V 18. století se ustaluje systém

jediného topeniště a pece často rostou do výšky. Samotné stavby se však dochovaly v destrukcích, takže mnohdy není zcela patrný systém odkouření. S jistotou však nejpozději v druhé polovině 18. století se vápenné pece dosud nezaklenuté a zamazané jílem klenuly a v klenbě byla pravidelná síť otvorů k odkouření (obvykle tři řady). Zatím je k dispozici jediný plán vápenné pece z této doby – konkrétně z roku 1785 z Vimperka (obr. 2). 7)

6) V horní části u písmen A–B byla v přepočtu široká 0,95 m, v patě C–D 1,58 m, výška komory byla 2,53 m (SOA Litomyšl, OÚ Litomyšl, per. 1855–1868, sign. 9/9/28, kt. 156). 7) Tato vápenná pec zachycená na plánu netolického zednického mistra Ondřeje Šandery byla vysoká 3 sáhy (tj. 5,69 m), s tenkostěnnou klenbou nasazenou značně vysoko a s více kouřovými průduchy měla neekonomický provoz, musela být plněna jen do poloviny. Zkušený obrataňský vápeník Johan Musel proto navrhl její prodloužení ze 2 sáhů (3,79 m) na 2 ½ až 3 sáhy (4,74–5,69 m). Pravděpodobně však k prodloužení nedošlo s ohledem na špatný stav klenby o rok později (SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Vs Vimperk, sign. VI B beta 4e, kt. 747).

SVORNÍK 12/2014

61


Obr. 6) Vápenka u Přečína u Vacova postavená roku 1841 schwarzenberským stavitelem Stephanem na zaměření o čtyřicet let mladším (SOA Český Krumlov, Vs Vimperk, i.č. 779, sign. 21h, Vs Vimperk, vápenky aj., 1798–1948, kt. 289; Vs Vimperk, mapa 2524).

strana 57–66

Obr. 7) Současný stav vápenky u Přečína u Vacova.

Obr. 8) Zaměření z roku 1869 již stojící vápenky (vlevo) a cihelny (vpravo) v Anenském údolí u Vimperka (na pomezí katastrů obci Výškovice a Hrabice). Obě stavby v torzu dosud stojí (SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schw. ÚSS, plán 5666).

62

SVORNÍK 12/2014

strana 57–66


Obr. 9) Fotografie zbytku současné vápenky v Anenském údolí u Vimperka (na pomezí katastrů obci Výškovice a Hrabice), stav v roce 2013.

Obr. 10) Pohled do prostoru pece, kde jsou patrny otvory odkouření vápenky v Anenském údolí u Vimperka (na pomezí katastrů obci Výškovice a Hrabice), stav v roce 2013.

SVORNÍK 12/2014

63


strana 57–66

Obr. 11) Skica na dílčí rekonstrukci topenišť a komínků u trojkomorové pece v Českém Krumlově, plán kolem poloviny 19. století (SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Vs Český Krumlov, plán 3010).

Obr. 12) Návrh pražského stavitele F. X. Dörreho na stavbu kombinované vápenné a cihelné pece z roku 1805 (Dörre F. X.: Beschreibung und Bauplan eines Kalk – und Ziegelofens, Praha 1805).

64

SVORNÍK 12/2014

strana 57–66


V první polovině 19. století se podoba vápenek částečně ustaluje, v podstatě se vnitřek blíží ležícímu kvádru, často s konvexními stěnami, kdy se půdorys spíše přibližuje oválu a řez soudkovitému tvaru, jediné topeniště nadále tvoří prohloubený žlab. Před manipulační otvor byl často předsazen krytý manipulační přístěnek. Pro první polovinu 19. století je dochováno již podstatně větší množství plánů, které detailněji ilustrují tuto skupinu. Plán z panství Štěken, z roku 1853 od stavitele Vincence Teyschla, představuje typ obdélné pece, která má v klenbě celkem 15 otvorů pro odkouření. Vápenka o vnitřní výšce a délce 2,69 m a šířce 1,74 m náležela ve své době spíše k menším (obr. 3). 8) Oválnou pec zastupuje například nedatovaná, spíše menší vápenka v Chlumci na panství Hluboká z doby kolem poloviny 19. století s vnitřní výškou 2,84 m, šířkou 2,29 m a hloubkou 4,11 m. Na plánu je patrné rovnoměrné rozmístění 15 až 18 otvorů v patě klenby pece pro odvod kouře, další byly s jistotou rozmístěny i ve vrcholu klenby (obr. 4). 9) V řezu soudkovitý tvar měla vápenka v Rachačce rovněž na panství Hluboká z roku 1866 stavitele A. Wastla s vnitřní výškou 3,16 m a šířkou 2,37 m. Na plánu jsou velmi dobře patrné rovnoměrně rozmístěné otvory v klenbě pece pro odvod kouře (obr. 5). 10) Nutno dodat, že stěny dlouhodobě používaných vápenek se postupně vypalovaly do této zhruba soudkovité podoby. V ojedinělých případech lze dokonce plán konfrontovat se zachovanou stavbou. Příkladem je vápenka u Přečína, postavená v lese Zahájený roku 1841 schwarzenberským stavitelem Stephanem u lomu kvalitního vápence (obr. 6, 7). 11)

Poptávka po vápně vedla k tomu, že pece byly mnohdy stavěny vedle sebe do řad. Ukázkovým příkladem je plán dvojité (a dodnes v torzu dochované) vápenky postavené kolem roku 1838 v Anenském údolí v katastru obce Výškovice u Vimperka. Plán je zaměřením z roku 1869 již asi třicet let staré vápenky na místě, kde se odedávna těžil vápenec. Svou výrobní kapacitou náležela vápenka ve své době k větším zařízením (obr. 8–10). 12) Spojení dvou komorových pecí vedle sebe není ojedinělé, v Českém Krumlově v téže době pracovala vápenka o třech komorách v řadě (obr. 11). 13) Ve východních Čechách u obce Krouna bylo dokonce v sousedství postaveno sedm komorových pecí. Za slepou uličku vývoje je možno považovat snahu spojit výrobu cihel a vápna do jedné pece. Roku 1805 vydal v Praze stavitel F. X. Dörre vzorníkový plán na stavbu kombinované cihlářské a vápenné pece s popisem. V dolní části mělo být vápno, výše cihly a nahoře tašky. Jako topivo mělo být používáno dřevo, uhlí a rašelina. Dörre soudil, že jeho kombinovaná pec v přepočtu o objemu 31 m3 mohla dosáhnout třetinové úspory topiva díky výšce a rozvodu tepla kanály. Není známo, že by byl návrh vůbec realizován, Dörreho spis zcela zapadl (obr. 12). 14) Zásadním způsobem se zvyšující poptávka po vápně vedla k přelomové změně v konstrukci vápenek – od sedmdesátých let 19. století nově konstruované šachtové cylindrové vápenky díky dosypávání mohly pracovat v nepřetržitém provozu. Další desetiletí přináší vylepšení v podobě vápenek kruhových s řadou komor a jedním komínem, které jsou upravenou obdobou dobových cihelen.

Příspěvek vznikl s podporou projektu MKČR č. DF11P01OVV010. Tradiční vápenné technologie historických staveb a jejich využití v současnosti. 8) SOA Plzeň, pracoviště Klášter, fond Velkostatek Štěkeň, inv. č. 322, sign. X., karton č. 100. 9) SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schw. ÚSS, i.č. 543, sign. 1h/56. 10) SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schw. ÚSS, i.č. 543, sign. 1h/56. 11) Stavba má dnes vnější výšku 410 cm (spodní část je zasypána), šířku 565 cm, hloubku cca 700 cm, vnitřní výšku 340 cm. Dochované spisy uvádějí i cenu prací: 251 zl. 47 kr.; materiálu: 260 zl.; dopravy 307 zl. 40 kr., celkem 819 zl. 27 kr. vídeňské měny. Na místě byl k dispozici dobrý vápenec. Roku 1869 bylo na jeden výpal použito 4 ½ kub. sáhu vápence, získalo se 309 ¾ centýřů vápna (tj. 19,2 tuny). Výpal trval 4 dny, 4 ½ noci, 20 sáhů třicetipalcového dlouhého dřeva. Dochovaný plán je kopií staršího plánu vzniklého krátce po roce 1875 (SOA Český Krumlov, Vs Vimperk, i.č. 779, sign. 21h, Vs Vimperk, vápenky aj., 1798–1948, kt. 289; Vs Vimperk, mapa 2524). 12) Vnitřní výška komory byla 3,79 m, šířka 1,9 m a hloubka 4,27 m (SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Schw. ÚSS, plán 5666). 13) SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, Vs Český Krumlov, plán 3010. 14) Dörre F. X.: Beschreibung und Bauplan eines Kalk – und Ziegelofens, Praha 1805. Jediný známý dochovaný exemplář je uchován v Knihovně Národního muzea. Brožura je uváděna v soupise knih v úřadovně schwarzenberské stavební správy.

SVORNÍK 12/2014

65

MARTIN EBEL: Vápno a jeho výroba do poloviny 19. století (Pokus o chronologii podoby vápenek na základě historických plánů) Resumé Der Kalk und seine Erwerbung bis Mitte des 19. Jahrhunderts (Versuch einer Chronologie der Gestalt der Kalkwerke anhand historischer Pläne) Martin Ebel Der Beitrag fasst die ausgewählten Gesichtspunkte der Kalkerwerbung zusammen: die Kalkhüttenentstehungsumstände in der Vergangenheit, den Vertrieb, die Grundtypologie der Kalköfen (zylindrische und Schachtöfen) bis zu den 1870er Jahren, wenn die Großproduktion vom Kalk in den ununterbrochenen Betrieben ansetzte. Die Einzeltype der Kalkwerke aus dem Blickpunkt der Konzeption, Beheizung und Rauchabführung werden mit den zeitgleichen Plänen des 18. und 19. Jahrhunderts aus den Archiven Tschechiens präsentiert. Abbildungen Abb. 1) Plan für die Errichtung eines einfachen, in den Felsen bei Litomyšl gehauenen zylindrischen Kalkwerkes, 1863 (SOA [Staatliches Regionalarchiv] Litomyšl, OÚ Litomyšl, per 1855–1868, Sign. 9/9/28, Kt. 156, falls nicht anders angeführt, Foto M. Ebel 2011–2014). Abb. 2) Bauplan des Kalkwerkes in Vimperk (Winterberg, Bez. Prachatice), 1785, Baumeister Ondřej Šandera (SOA Třeboň [Staatliches Regionalarchiv Wittingau], Arbeitsstelle Český Krumlov [Krumau], Vs Vimperk [Großgut Winterberg], Sign. VI B beta 4e. Kt. 747). Abb. 3) Bauplan für das Kalkwerk in der Herrschaft Štěkeň (Stekna, Bez. Strakonice), 1853, Baumeister Vincenc Teyschl (SOA Plzeň [Pilsen], Arbeitsstelle Klášter [Kloster], Fonds Velkostatek Štěkeň [Großgut Stekna], Inv.–Nr. 322 Sign. X, Karton Nr. 100, Foto P. Mašek 2014). Abb. 4) Nicht datierte (drittes Viertel des 19. Jahrhunderts) Bauaufnahme des schon stehenden Kalkwerkes in Chlumec in der Herrschaft Hluboká (Frauenberg – SOA Třeboň, Arbeitsstelle Český Krumlov, Schw. ÚSS, Inv.–Nr. 543, Sign. 1h/56).

66

strana 57–66

Abb. 5) Plan des Kalkwerkes in Rachačka, Herrschaft Hluboká, 1866, Baumeister A. Wastl (SOA Třeboň, Arbeitsstelle Český Krumlov, Schw. ÚSS, Inv.–Nr. 543, Sign. 1h/56). Abb. 6) Kalkwerk bei Přečín b. Vacov (Bez. Prachatice), erbaut 1841 vom Schwarzenbergschen Baumeister Stephan, Bauaufnahme 40 Jahre nach Erbauung. Abb. 7) Kalkwerk bei Přečín b. Vacov, heutiger Zustand. Abb. 8) Anenské údolí bei Vimperk (an der Grenze der Katastralgemeinden Výškovice und Hrabice), Bauaufnahme (1869) der schon stehenden Kalk– und Ziegelhütte. Beide Bauten stehen noch als Torso (SOA Třeboň, Arbeitsstelle Český Krumlov, Schw. ÚSS, Plan 5666). Abb. 9) Anenské údolí bei Vimperk (an der Grenze der Katastralgemeinden Výškovice und Hrabice), Foto der Kalkwerkreste, Zustand 2013. Abb. 10) Anenské údolí bei Vimperk (an der Grenze der Katastralgemeinden Výškovice und Hrabice), Blick in das Ofeninnere, wo die Rauchabzugsöffnungen deutlich sind, Zustand 2013. Abb. 11) Teilrekonstruktionsskizze für die Feuerstellen und Schlote des Dreikammerofens in Český Krumlov, gegen Mitte des 19. Jahrhunderts (SOA Třeboň, Arbeitsstelle Český Krumlov, Vs Český Krumlov [Großgut Krumau], Plan 3010). Abb. 12) Entwurf des Prager Baumeisters F. X. Dörre für den Bau des kombinierten Kalk– und Ziegelofens, 1805 (Dörre F. X.: Beschreibung und Bauplan eines Kalk– und Ziegelofens, Prag 1805). Übersetzung J. Noll

SVORNÍK 12/2014

Vněkolika posledních letech v souvislosti se

Recommend Documents