Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Zahradnická fakulta v Lednici
VLIV ODLISTĚNÍ NA KVALITU HROZNŮ U MODRÝCH ODRŮD RÉVY VINNÉ Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.
Vypracovala Bc. Margareta Presová
Lednice 2006
-2-
-3-
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv odlistění na kvalitu hroznů u modrých odrůd révy vinné vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne
Podpis:
-4-
Poděkování Děkuji Ing. Pavlu Pavlouškovi, Ph.D., vedoucímu diplomové práce, za poskytnuté materiály a cenné informace.
-5OBSAH:
1. ÚVOD ………………………………………………………………………………. 9
2. CÍL PRÁCE …………………………………………….……….………………… 12
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ……………………………………………………….…13 3.1 AGROTECHNIKA A KVALITA HROZNŮ ………...……………...………… 13 3.1.1 Parametry kvality hroznů ……………………….………………………… 13 3.1.1.1 Cukry ………………………………………………………………14 3.1.1.2 Kyseliny ……………………………………...…………………… 14 3.1.1.3 Rostlinné polyfenoly ……………………………………………… 15 3.1.1.3.1 Antokyaniny ……………………………………………. 16 3.1.1.3.2 Třísloviny………………………….…………………….. 17 3.1.1.4 Aminokyseliny ………………………...………………………….. 17 3.1.1.5 Buketní látky ………………………………...……………………. 18 3.1.1.6 Minerální látky …………………………….…..………………….. 18 3.1.2 Vliv dalších faktorů na kvalitu hroznů …………..…..…………………….18 3.1.2.1 Vliv odrůdy …………………………………….…………………. 19 3.1.2.2 Stupeň zralosti …………………………….………………………. 19 3.1.2.3 Půda …………………………………….………………………….20 3.1.2.4 Klimatické podmínky …………………..………………………….20 3.1.2.4.1 Teplota ………………………..………………………… 20 3.1.2.4.2 Sluneční záření ………………………………………….. 21 3.1.2.4.3 Voda ………………………….…………………………. 22 3.1.3. Zelené práce ve vinici ……………………………………………………. 23 3.1.3.1 Podlom ……………………………...…………………………….. 24 3.1.3.2 Zastrkování letorostů ………………...…………………………….24 3.1.3.3 Vylamování a zkracování zálistků …….………………………….. 25 3.1.3.4 Osečkování letorostů ……………………………………………… 25 3.1.3.5 Regulace počtu hroznů ………………...………………………….. 25 3.1.3.6 Částečné odlistění ……………………..………………………….. 27
4. MATERIÁL A METODY …………………………...…………………………… 30
-64.1 VÝBĚR ZKUŠEBNÍ PARCELY ……………….……………………………… 30 4.1.1 Začlenění zkušební parcely …………………..…………………………… 30 4.1.2 Charakteristika stanoviště a pokusného vinohradu ……………………….. 31 4.1.3 Charakteristika podnože KOBER 5 BB ……………….………………….. 31 4.1.4 Popis sledované odrůdy Svatovavřinecké ………………………………… 32 4.2 METODIKA …………………………………………….………..…………….. 37 4.2.1 Fenologické pozorování ………………………..…………………………. 37 4.2.2 Částečné odlistění ………………………………………………………….38 4.2.3 Označení variant …………………………………..……………………… 38 4.2.4 Hodnocení sklizně …………………………...……………………………. 39 4.2.4.1 Koeficient plodnosti ………………….…………………………… 39 4.2.4.2 Uvologické hodnoty ………………………………………………. 39 4.2.4.3 Obsah cukrů ………………………………………….…………… 40 4.2.4.4 Stanovení obsahu veškerých titrovatelných kyselin …...…………. 40 4.2.4.5 Obsah barviv ve slupkách bobulí …………………………………. 41 4.2.4.6 Odolnost proti plísni révové …………………………….…………41
5. VÝSLEDKY ………………………………………………………………………. 42 5.1 FENOLOGICKÉ VÝSLEDKY ………………………….…………………...… 42 5.1.1 Meteorologické údaje ………………………………….…………………..42 5.1.2 Hodnocení vlivu počasí na révu vinnou …………………………………...44 5.1.3 Zhodnocení ročníku 2004/2005 ……………………….………………….. 45 5.2 TERMÍNY ČÁSTEČNÉHO ODLISTĚNÍ ………………….………………….. 46 5.3 VÝSLEDKY HODNOCENÍ ÚRODY A JEJÍ KVALITY …….………………. 46 5.3.1 Koeficient plodnosti ………………………………………………………. 46 5.3.2 Průměrná hmotnost hroznů z keře …………..……………………………. 47 5.3.3 Průměrná hmotnost hroznu ……………………………………………….. 48 5.3.4 Průměrná hmotnost bobule ……………………………………………….. 48 5.3.5 Průměrný počet semen v bobuli …………………………………………... 49 5.3.6 Obsah cukrů v hroznech …………………………………………………...49 5.3.7 Obsah veškerých titrovatelných kyselin ………………………………….. 50 5.3.8 Obsah barviv ve slupkách bobulí …………………………………………. 50 5.3.9 Napadení plísní révovou ………………………………………………...... 51
-76. DISKUZE ……………………….………………………………………………….52
7. ZÁVĚR ………………………….………………………………………………….54
8. SOUHRN ………………………………………………………………………….. 56
9. SUMMARY ……………………………………………….………………………. 57
10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ……………….………………………….58
11. PŘÍLOHY
-8Seznam tabulek a obrázků:
Tabulka 1: Změny v obsahu cukrů a kyselin v bobulích (MINÁRIK, NAVARA, 1986) ……………………………………...…………………………….. 19 Tabulka 2: Vliv částečného odlistění v oblasti hroznů u odrůd Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené a Zweigeltrebe (průměrné hodnoty z let 1984 – 1987) v na srážky chudé oblasti Dolního Rakouska (REDL,1996) ……………28 Tabulka 3: Průměrné hodnoty agrotechnických vlastností půdy ve vinici v letech 1999 a 2005 (FIREMNÍ MATERIÁLY VSV a.s., Vracov) ………………….. 31 Tabulka 4: Uvologický rozbor hroznů (Mutěnice) (BLAHA, 1961) ………….……. 36 Tabulka 5: Vyjádření koeficientu plodnosti (POSPÍŠILOVÁ, 1981) …………...…. 39 Tabulka 6: Průběh fenofází v roce 2005 u odrůdy Svatovavřinecké ……………….. 42 Tabulka 7: Průměrné teploty v jednotlivých měsících roku 2004 a 2005 ve vinici ... 43 Tabulka 8: Úhrn srážek jednotlivých měsících roku 2004 a 2005 ve vinici ……...… 44 Tabulka 9: Termíny částečného odlistění ………………………………………...… 46 Tabulka 10: Průměrná hmotnost hroznů z keře …………………………………...…. 47 Tabulka 11: Průměrná hmotnost hroznu ……………………………………………... 48 Tabulka 12: Průměrná hmotnost bobule …………………………...………………… 48 Tabulka 13: Průměrný počet semen v bobuli ………………………………………… 49 Tabulka 14: Obsah cukrů v hroznech …………………………………………….….. 49 Tabulka 15: Obsah veškerých titrovatelných kyselin ………………………………... 50 Tabulka 16: Obsah barviv ve slupkách bobulí …………………………………..…… 50 Tabulka 17: Napadení révy vinné plísní révovou ……………………………….…… 51 Obrázek 1: Odstraňované listy ……………………………………………………..… 38
-91. ÚVOD
Co je víno? Víno je radost, štěstí, ale i zapomnění, utrpení, pláč. V dobách dávno zapomnělých byl prostému lidu denním chlebem a kořením života při těžkých pracích na polích a v nelehkých životních podmínkách. Víno bylo také nezbytným průvodcem umělců, kteří opětovali jeho krásu ve verších a hudbě. Každý doušek v sobě skrývá pradávná tajemství svého původu, blahodárné síly probudit inspiraci a iluzi měnící se v činy. V člověku probuzuje pocity dobré pohody, léčí naše tělo, ale i duši. Žádný jiný nápoj není tak opředen tradicemi, mýty a pověrami, jako právě zázračný nápoj jménem víno. Vznik českého slova „víno“ vzniklo pravděpodobně podobnou jazykovou cestou jako latinské pojmenování „vine“, které je odvozeno od slova „viere“, tj. vinouti se, protože réva vinná patří mezi popínavé rostliny, jejíž výhonky se vinou. Abychom mohli vnímat krásu vína, musíme nejdříve mnoha pracovními postupy pečovat o révu vinnou a hrozny, dávat vše potřebné do harmonie pro dobré dozrávání hroznů a tím připravit podmínky pro výrobu kvalitního vína. Daleko dříve, než se lidé dovedli s úspěchem postarat o vinice, se z otisků listů dozvídáme, že réva vinná podobná dnešním americkým druhům rostla již koncem druhohor a počátkem třetihor. Zpočátku se jednalo o nefermentovanou vinnou šťávu, která byla považována za univerzální nápoj lidstva na této planetě. Pokud se ale jedná o cílené pěstování révy vinné a lisování šťávy z hroznů, máme první zmínky z doby před více než 5ti tisíci lety z oblasti Mezopotámie a Egypta, kdy semena révy byla dokonce objevena v egyptských hrobkách. Podle křesťanských pověstí měl bájný Noel po té, co se zachránil před Potopou, vysadit první vinici. Naopak v řecké a římské mytologii se za objevitele šťávy z hroznů považují bohové Dionýsos a Bakchus, kteří šťávu používali při obřadech. Ve starověkém Římě byly vyobrazeny hrozny na zdech zahrad jako symbol plodnosti a úrody. Na Moravě se počátky vinařství datují do období velkého rozmachu pěstování révy vinné v Panónii za císaře Proba (276 – 382). Další mezník je v souvislosti s příchodem křesťanství v období Velkomoravské říše. V roce 1205 se na Velehradě usídlil řád Cisterciáků, který se zasloužil o vysazení vinic v okolí Velkých Němčic a Kobylí. Ve 14. století se díky velkému zájmu brněnských měšťanů objevují vinice v nejlepších viničních tratích Moravy, a to v Hustopečích, Starovicích, Starovičkách, Přítlukách a v Mikulově.
- 10 Pokud se jedná o psané texty ohledně vinic, velkou zásluhu na povznesení vinohradnictví nacházíme v královském nařízení z roku 1358, které vydal český král Karel IV. Mimo jiného byly v textu obsaženy podmínky zakládání vinic, jaká má být velikost vinice, kdo a kde ji může zakládat, i odvody desátku králi a majiteli pozemku. V 17. stolení výrazně stoupla spotřeba vína ve městech i na vesnicích až na 56 litrů vína na osobu a rok, což přispělo k velkému rozmachu moravského vinařství. Mnoho moravských vesnic, mezi nimi např. Hustopeče, bylo nuceno bránit se konkurenci, proto v roce 1603 vydávají zákaz dovozu jiných vín než hustopečských. Značné rozdíly najdeme i u výměr vinic, které zaznamenaly úpadek až na jednu třetinu především po pustošení pobělohorského období, a s obnovou venkovských vinic se začíná až koncem 17. století. K roku 1820 bylo na Moravě již 29 801 ha vinic. Velký rozmach vinic ale netrval dlouho, byl zastaven zrušením nevolnictví v roce 1848. Narůstající populace dávala přednost pivu a levné kořalce z bramborového lihu a zrušením celní hranice mezi Uherskem a Rakouskem docházelo ke konkurenci levných uherských vín. V roce 1985 bylo plodných vinic 15 915 ha z celkových 18. tisíc ha, v roce 2002 to bylo již necelých 12 700 ha vinic. (FROLEC, 1984) Velkou změnu zaznamenaly vinice i díky zavlečení nebezpečných houbových chorob jako jsou padlí révové a plíseň révová, vinice se musely intenzivněji ošetřovat, což se projevovalo ve větších nákladech a tím snižování počtu rozloh vinic. Spolu s houbovými chorobami se stává velkým problémem i zavlečení révokazu, který se objevuje v roce 1890 v Šatově, o deset let později v Dolních Dunajovicích a v roce 1901 se révokaz rozšířil již do Perné, Hustopečí, Čejkovic a Velkých Pavlovic. Veškerá opatření, ať už se jedná o zakládání štěpovaných vinic na odolné americké podnoži a veškerý boj s révokazem, vedla k mizení výsadeb vinic. K 30.10.2004 je podle registrace ÚKZUZ 18 700 ha vinic. V roce 2004 byl rozvoj vinohradnictví podpořen částkou 70 milionů Kč v rámci dotační politiky. Dotace se poskytovaly například na vybudování kapkové závlahy ve vinicích nebo na podporu integrovaného systému pěstování. K říjnu 2004 byla celková plocha vinic na území České Republiky osázena modrými odrůdami z 32 %, největší zastoupení mají odrůdy Svatovavřinecké (9 %) a Frankovka (7 %). Na základě zákona č. 321/2004 Sb. je povinností ČR vést Registr vinic, v kterém se mimo jiné uvádí údaje o registrovaných vinicích a pěstitelích. Spotřeba vína u nás stále stoupá, průměrně do roku 2004 zkonzumoval každý člověk 16,3 l za rok.
- 11 České vinařství je výjimečné charakterem svých vín, která jsou žádána na našem i zahraničním trhu. Jejich jedinečnost je dána oblastí, kde keře révy vinné rostou, plodí a dávají kvalitní hrozny. Aby vinař mohl dojít nespočtem pracovních postupů do konečné fáze vzniku vína z hroznů, musí dát révě vinné tu nejlepší péči. V první řadě jde o výběr stanoviště, vhodné odrůdy, podnože, pěstitelského tvaru a sponu výsadby. Na výběru podnože je vázán půdní druh, obsah živin v půdě, vláhové poměry a bujnost zvolené podnože.
- 12 2. CÍL PRÁCE
Cílem diplomové práce bylo určit vhodný termín odlistěním 3 listů v zóně hroznů u révy vinné. V roce 2005 jsem sledovala červenou moštovou odrůdu Svatovavřinecké, od rašení po sklizeň a následně jsem vyhodnotila obsah látek v bobulích při odstraňování tří listů v předem stanovených fázích růstu bobulí.
Varianty pozorování: a) bez odlistění b) odlistění 3 listů
Odlistění 3 listů: 1) 15 dní po kvetení 2) 40 dní po kvetení 3) v době zaměkání 4) 14 dní po zaměkání
Součástí této diplomové práce bylo také fenologické pozorování a určení koeficientu plodnosti na vybrané odrůdě. Zaměřila jsem se na stanovení vhodné doby odlistění s ohledem na optimální obsah cukrů, kyselin a barviv v bobulích.
- 13 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 AGROTECHNIKA A KVALITA HROZNŮ
Pokud bychom vypěstovali jakoukoli moštovou odrůdu a nemohli nebo nevěděli, co s hrozny, bylo by to špatné. Proto musí existovat vazba mezi pěstitelskou a technologickou složkou vinařství. Jedna část tedy nemůže sama existovat bez druhé, pokud samozřejmě nepočítáme výrobu stolních odrůd. Každé vinařství má proto základ ve vinici, ve vinohradnictví. S tím souvisí i kvalita budoucího vína. (KOBLET, 1996). Pro vinaře, stejně jako pro každé jiné výrobce, je nejdůležitější kvalita základní suroviny, hroznů. Jsou požadovány hrozny vyzrálé a zdravé bez chorob (Obr. 10). Pokud nevěnujeme dostatečnou pozornost hroznům ve vinici, nedohoníme toto zanedbání zvýšenou péčí o víno. (STEIDL, 2002) Za kvalitní surovinou – hroznem nemůžeme vidět jen hrozny, které dobře vyzrály a my je jen ošetřili v pravý čas tím správným chemickým přípravkem. Musíme v tom vidět nespočet jiných neméně důležitých pracovních operací. Jsou to zelené práce ve vinici, vedení a řez révy vinné, hnojení, výživa, zavlažování, obdělávání půdy ať už v meziřadí či kolem kmenů, a další. I když provedeme veškeré práce v čas a hrozny stejně nejsou kvalitní, chyba nastala již při výsadbě vinice. Zanedbalo se například výběr vhodného stanoviště, odrůdy, klonu nebo podnože, zvolil se špatný pěstitelský tvar dané odrůdy. Kromě manuálních zákroků je také důležité znát, jak tyto zásahy působí na rostliny. Na druhou stranu musíme brát v úvahy i důsledky vlivu počasí, slunečního záření a celkové mikroklima. Takové působení na životní děje révy je potřebné sledovat a provádět jen ty zásahy na rostlině, aby jsme vliv těchto faktorů obrátili ve svůj prospěch. (PAVLOUŠEK, 1999)
3.1.1 Parametry kvality hroznů
Pro úspěšnou výrobu červených vín je potřebná dobrá kvalita hroznů, zvláště jejich zdravotní stav a dobré vyzrání. Totéž platí i o bílém víně. Rozdíl ale nastává v tom, že u modrých odrůd se kvalita hroznů více liší kvalitou slupky než dužniny, jako je to u bílých odrůd. (ŠVEJCAR, 2000) Dříve byl pohled na kvalitu hroznů spojován spíše jen s cukernatostí. Hrozen je ale komplexem i dalších složek, proto musíme posuzovat vhodný termín sklizně podle
- 14 všech parametrů. Patří k nim již zmíněná cukernatost, dále obsah kyselin, především kyseliny vinné a jablečné, hodnota pH, obsah asimilovatelného dusíku v bobulích, obsah antokyaninových barviv ve slupkách bobulí a obsah aromatických látek. Kromě těchto analyticky stanovitelných parametrů posuzujeme kvalitu i vizuálně. Nejdříve si všímáme barvy bobule, zda je její zabarvení bez jakýchkoliv nahnědlých odstínů. Neméně důležitým měřítkem je i barva listové plochy. Pokud se začínají listy na podzim přirozeně zabarvovat, naznačují tím fyziologickou zralost listové plochy a bobulí. Totéž naznačuje i nahnědlé zabarvení semen. V poslední řadě jsou měřítkem kvality organoleptické vlastnosti bobulí. Senzoricky posuzujeme harmonický obsah kyselin, fenolů, hořkých látek a aromatických látek v bobulích, dále hodnotíme poměry mezi slupkou, dužninou a počtem semen v bobulích. (PAVLOUŠEK, 2003)
3.1.1.1 Cukry
Obsah cukrů (cukernatost) je jedním ze základních složek kvality. Tento parametr se dá zjistit přímo ve vinici, můžeme ho sledovat v průběhu zrání hroznů a rozhodovat o opatřeních k podpoře většího obsahu cukrů. Cukernatost má vztah k výnosu, je prokázáno, že se stoupajícím výnosem cukernatost klesá. Vysoká cukernatost u některých odrůd může negativně ovlivňovat i některé další parametry, jako je např. obsah aminokyselin, minerálních a aromatických látek. Sacharidy jsou důležitou složkou hroznů. Vznikají z oxidu uhličitého a vody specifickým procesem nazývaným fotosyntéza.
3.1.1.2 Kyseliny
Obsah kyselin se vyvíjí opačným směrem než-li cukernatost. S postupným zráním hroznů obsah kyselin v hroznech klesá a zvyšuje se obsah cukru, barviv, minerálních a aromatických látek. Pokud při zrání hroznů je horké počasí a velmi silná intenzita slunečního záření, klesá obsah kyselin až příliš a ty pak následně chybí ve víně. Taková vína mají ovlivněnou schopnost archivace. V průběhu dozrávání hroznů se prodýchávají jen kyseliny volné, hlavně kyselina jablečná a vinná. Koncentrace vázané kyseliny vinné se zvyšuje v bobulích až trojnásobně, přičemž obsah vázané kyseliny jablečné zůstává beze změny. Organické kyseliny se aktivně účastní metabolismu buněk nadzemních orgánů révy vinné. Vznikají
- 15 v procesu
dýchání
a
jsou
produkty
neúplné
oxidace
mnohých
sloučenin
(např. sacharidů), z kterých se syntetizují cukry, bílkoviny a tuky. Kyselina jablečná se účastní v dýchacím metabolismu révy, dále při tvorbě cukrů, jiných organických kyselin a aminokyselin. Kyselina jablečná se v hroznu syntetizuje přednostně a rychleji než kyselina vinná. V průběhu dozrávání bobulí se obsah kyseliny jablečné snižuje, protože je oxidována na kyselinu pyrohroznovou, která je postupně metabolizována na nové sacharidy. V průběhu tohoto snižování kyseliny jablečné se průběžně zvyšuje obsah cukrů, převážně glukózy a fruktózy. Kyselina vinná se účastní převážně dýchacích procesů. Je nejdůležitější kyselinou ve víně, protože v mladých vínech je nejstabilnější a vytváří tak zásobu vodíkových iontů. Syntetizuje se z glukózy. Množství kyseliny vinné a jablečné ve šťávě zralých hroznů závisí na klimatických podmínkách, půdních faktorech a hlavně na genetickém základu každé odrůdy. Při nižších teplotách, podmračném počasí a dostatku vody v půdě se vytváří poměrně více kyselin než cukrů. Při vyšších teplotách dochází k prodýchávání přednostně kyseliny jablečné, takže poměr kyseliny jablečné k vinné jde ve prospěch kyseliny vinné. Při podmračném, chladném počasí je podstatně vyšší zastoupení kyseliny jablečné. Intenzita změn v množství a poměru jednotlivých cukrů a kyselin není u všech kultivarů stejná. Rozdílnost je průkazná jak při stejných podmínkách stanoviště během jednoho roku, tak i v průběhu různých povětrnostních podmínek v různých letech. Kyseliny vína a jejich organické soli vytvářejí při spalování v zažívacím traktu uhličitany, a působí tedy zásaditě. Jeden litr vína působí jako 6 g sody. Současně nízké pH vína napomáhá ke zvýšené tvorbě žaludečních kyselin, to znamená ke zlepšení trávení.
3.1.1.3 Rostlinné polyfenoly
Fenolické látky mají velký význam při formování chuti a celkového charakteru vína. Také v hroznech se podílejí na vytváření chuti, charakteru a barvy hroznů. Fenoly v rostlinách tvoří velmi rozsáhlou a pestrou skupinu látek. V hroznech to jsou fenolické kyseliny, flavony a flavonoly, antokyaniny a třísloviny. Nejdůležitější a současně i nejpočetněji zastoupeny jsou antokyaniny a třísloviny, které jsou obsaženy hlavně v hroznech modrých odrůd.
- 16 Kvalitativní složení barviv a tříslovin je velmi závislé na způsobu a rychlosti zpracování hroznů, na velikosti tlaku při lisování, na druhu vína a jeho uložení v sudech či v nerezových tancích. Z hroznů přecházejí do vína fenolkarbonové kyseliny - gallová, protokachetová, vanilinová, kumarová, kávová a ferulová. Obsah fenolických látek bývá v bílých vínech 200 až 500 mg.l-1 a ve vínech červených 800 až 4.000 mg.l-1. Při zrání hroznů se podstatně zvyšuje obsah barviv a snižuje obsah taninu. Obsah fenolických sloučenin může značně kolísat v tom samém vinohradu podle podmínek ročníku a tudíž jsou mnohem více ovlivňovány klimatickými faktory než ostatní složky, jako např. cukr a kyseliny. V tomto případě je také nutné prosvětlovat a provzdušňovat révové keře. Hustý porost je příčinou nízké cukernatosti s vyšší hladinou titrovatelných kyselin, aromatických látek a antokyaninů. (ŠVEJCAR, 2000) Fenolické látky, třísloviny a barviva jsou z dietetického hlediska velmi důležitými složkami vína. Přispívají k profylaktickým a bakteriostatickým vlastnostem vín, zvláště pak červených, a hojí jizvy na sliznici střevního traktu. Vyzrálá červená vína brzdí vznik a šíření zhoubného bujení, podporují krevní oběh a tak oddalují stárnutí. 3.1.1.3.1 Antokyaniny
Kvalita červených hroznů se odrazí mimo jiné i na barvě vína. Pokud použijeme hrozny s vadami, projeví se to nižší barvou vyrobeného vína. Především hniloba na hroznech způsobuje problémy s barvou. Každá odrůda má typickou barvu vín, což je způsobeno různým obsahem barviva – antokyaninů. (STEIDL, 2002) Barvivo se tvoří přímo ve slupkách bobulí účinkem světla, nevniká tedy do bobulí z listů jako např. cukry. Výjimkou jsou barvířky, které mají zbarvenou i dužninu, a červené barvivo vniká z listů do dužniny. Antokyaniny ve slupkách bobulí vznikají ještě před zabarvováním slupky bobulí, tedy ještě před zaměkáváním bobulí. Hromadění antokyaninů trvá 60 - 70 dnů a začíná při asi 60 g.l-1 cukrů v dužnině. Jejich tvorbu nepříznivě ovlivňuje nedostatek vody v půdě, přebytek přijatelného dusíku v půdě a nedostatek slunečního svitu. Během zrání se obsah výrazně zvyšuje a při přezrávání naopak klesá. Je to způsobeno rozkladem antokyaninů, který nastává při porušení slupky způsobené mikroorganismy. Červené barvivo přechází do moštu při zpracování hroznů modrých kultivarů a to během fermentace rozdrcených hroznů společně s tříslovinami. Antokyaniny jsou
- 17 v podstatně červená, modrá a modrofialová rostlinná barviva. Jsou rozpustné ve vodě a ve zředěném alkoholu. Na obsah antokyaninů mají vliv klimatické podmínky, především teplota a sluneční záření. Nejvhodnější teplota pro tvorbu barviv je kolem 25 oC, teploty nad 35 oC naopak inhibují vznik barviv.
3.1.1.3.2 Třísloviny
Třísloviny mají velký význam při vytváření chuti a charakteru vína. Dostávají se do vína z hroznů, z třapiny, slupky a semen. Také dřevo ze sudů předává vínu třísloviny, které jsou produktem vznikajícím při rozkladných procesech ligninu, hemicelulóz a celulózy. Dosud bylo zjištěno kolem jednoho sta látek vstupujících do vína při technologii barrique. (KYSELÁKOVÁ, 2004) Nejvyšší obsah tříslovin v hroznech je začátkem zrání. V průběhu dalšího zrání a přezrávání jejich obsah postupně klesá. Syntézu a kumulaci tříslovin ovlivňuje odrůda, půdní, klimatické a agrotechnické podmínky. Snížení tvorby tříslovin způsobuje přebytek přijatelného dusíku v půdě a nedostatek železa. Obsah tříslovin v dužninách bobulí je velmi nízký. Čím delší dobu dochází ke styku moštu se zbytky hroznů, tím se z nich vyluhuje více tříslovin. Pokud bylo lisováno brzy, je obsah tříslovin nízký 0,1 – 0,3 g.l-1, ale pokud byl styk s třapinami delší, je obsah tříslovin vyšší. U bílých moštů 1 g.l-1a u červených 3 – 4 g.l-1. Množství tříslovin se dá snížit čiřením vaječným bílkem. Třísloviny jsou významné při formování kvality červených vín tím, že vystupují jako látky pufrující a náleží do redox-systému, jenž má stabilizační účinky na antokyaniny. Další vlastností je konzervace a čeření, což podporuje samočištění mladých červených vín. Podílejí se i na typické trpkosti červených vín. Třísloviny červených vín slouží od nepaměti k povzbuzení trávicích procesů.
3.1.1.4 Aminokyseliny
Obsah aminokyselin moštu se ukazuje v posledních letech v celé Evropě jako důležitý parametr vedle cukernatosti. Aminokyseliny jsou důležitým zdrojem dusíku pro rozmnožování kvasinek. Pokud je k dispozici méně dusíku ve formě aminokyselin, dochází k poruchám kvašení a s tím souvisejícím vadám vína. Pokles aminokyselin souvisí s nižším používáním dusíkatých hnojiv a s častým obdobím sucha.
- 18 Aminokyseliny jsou také důležité při tvorbě aromatických látek v hroznech a víně. Aminokyseliny v hroznové šťávě výrazně prospívají svalům, snižují únavu a zvyšují pozornost.
3.1.1.5 Buketní látky
Buket je odborné pojmenování vůně vína, souboru jednotlivých vůní, které se ve vyzrálém víně spojují ve složitější vůni. Rozlišujeme primární buket, což jsou vůně obsažené již v hroznu a sekundární buket, tj. vůně získané při výrobě vína. V průběhu kvašení a těsně po jeho skončení má víno tzv. kvasný buket (voní po kvasnicích), vyškolené víno získává ležením tzv. ležácký buket. Vůně získané při zrání vína v láhvi se někdy označují jako terciální buket. Čím je víno starší, tím je primární buket méně postřehnutelný. Optimální teplota pro vnímání vůně vína je 20 °C, u bílého vína to může být již při 12 °C. (KYSELÁKOVÁ, 2001) Obsah aromatických látek je daleko větší v buňkách pokožky než ve šťávě dužniny. V průběhu dozrávání se obsah aromatických látek zvyšuje v korelaci s akumulací sacharidů v bobulích. Obsah aromatických látek, hlavně éterického oleje jsou v průběhu dozrávání bobulí citlivé na oxidaci. Jejich obsah kulminuje v čase optimální zralosti každé odrůdy. Při přezrávání obsah klesá, proto je vhodné se sběrem hroznů neotálet.
3.1.1.6 Minerální látky
Minerální látky ovlivňují zbytkový extrakt vína a tím jednoznačně určují jeho kvalitu. Počet minerálních látek v hroznech je velký, jsou to prvky draslík, dusík, fosfor, hořčík, vápník, nejvíce hrozny obsahují draslík. Obsah minerálních látek je ovlivněn ročníkem a závisí také na půdních podmínkách, hnojení a výšce výnosu. Minerální látky se dostávají do hroznu z půdy.
3.1.2 Vliv dalších faktorů na kvalitu hroznů
Réva vinná je velmi závislá na životním prostředí v kterém roste. Tento vliv je ještě větší, protože se jedná o vytrvalou rostlinu, která roste na jednom místě více let. Na růst, zrání a kvalitu hroznů má vliv odrůda, stupeň zralosti, půdní a klimatické
- 19 podmínky. Cílem vinaře je získat co nejkvalitnější hrozny, proto musí brát v úvahu nejen cukernatost, barvu, obsah kyselin a pH moštu, ale i souhrn dalších obsahových látek, které vznikly již v hroznu, nebo teprve vzniknou při jeho zpracování. Za nejdůležitější se považuje správná odrůda na správném stanovišti. Stanovištěm rozumíme nejen půdu, ale i makro a mikroklimatické podmínky jako je sluneční záření, teplota, srážky. (KOBLET, 1996)
3.1.2.1 Vliv odrůdy
Odrůda je důležitým ukazatelem kvality hroznu a tím i budoucího vína. Mezi jednotlivými odrůdami existují hlavně kvalitativní rozdíly. Každá odrůda má své přednosti, díky kterým se pěstuje a také své nedostatky, které se snažíme potlačovat zvláštní péčí v životním cyklu rostliny. Při volbě odrůdy je potřebné zvážit ekonomické, klimatické a určité historicky dané faktory. Mnohaletým zkoušením odrůd na různých stanovištích se zjišťovalo, v kterých oblastech má každá odrůda větší úrodu, kvalitnější hrozny a lepší víno než v jiných oblastech.
3.1.2.2 Stupeň zralosti
Velmi důležitým ukazatelem na kvalitu hroznů je stupeň zralosti. Nezralé hrozny mají nízký obsah cukru, vysoký obsah kyselin a nemají ještě dostatečně vyvinuté aromatické a chuťové látky. Víno z nezralých hroznů je tedy neharmonické. S tímto dopadem se musí počítat již při zakládání vinic. Jedním z ukazatelů stupně zralosti je obsah cukrů a kyselin. Následující tabulka ukazuje závislost mezi obsahem cukru a kyselin při dozrávání hroznů u některých odrůd.
Tabulka 1: Změny v obsahu cukrů a kyselin v bobulích (MINÁRIK, NAVARA, 1986) Odrůda Ryzlink rýnský Ryzlink vlašský Veltlínské zelené Modrý Portugal Frankovka
VII 102 86 82 112 93
Cukry g/l VIII IX 158 182 133 180 121 174 153 170 136 184
X 208 198 186 186 209
Vešk. titr. kyseliny g/l VII VIII IX X 25,5 16,3 11,2 9,1 26,3 18,3 10,8 8,6 27,2 19,3 12,3 10,2 23,9 16,8 12,3 9,0 26,8 18,9 15,2 9,7
- 20 3.1.2.3 Půda
Réva vinná je na kvalitu půdy méně náročnější než jiné rostliny. Můžeme ji pěstovat na půdách skalnatých, kamenitých, štěrkových, písčitých, slínových, jílovitých, vápenitých a další. Méně vhodné jsou však půdy humusovité. I když se révě daří na téměř každých půdách, reaguje na jednotlivé typy půdy svým vzrůstem, množstvím a jakostí úrody, ale i jakostí a chutí vína. Důležitým ukazatelem kvality půdy je její kyprost a dostatek živin, které se do půdy dostávají ve formě hnojiv. Každá odrůda má své specifické požadavky na půdu, a proto se doporučuje před zakládám vinice provést půdní rozbor a dodat chybějící živiny. (KOVÁČ, 1990)
3.1.2.4 Klimatické podmínky
Pro révu vinnou je nejvhodnější mírné podnebí. V tropickém a nebo naopak studeném podnebí se jí nedaří. Kromě zeměpisné polohy má na pěstování révy vliv i nadmořská výška, místní klimatické podmínky, teplé nebo studené proudění, blízkost větších vodních ploch apod. Musíme tedy pozorovat révu a hodnotit počasí v průběhu roku a zjišťovat jeho vliv na růst a plodnost.
3.1.2.4.1 Teplota
Teplota je nejdůležitější faktor na stanovišti při pěstování révy, protože jde o teplomilnou rostlinu. Průměrná denní teplota, při které se začínají odvíjet životní děje nadzemní části, je 10 oC. Tato hranice tepoty se nazývá vegetační nula. Podle této teploty můžeme zjistit délku vegetační doby révy. Její délka je počet dní od ode dne, kdy se z jara po vyrašení ustálí teplota na 10 oC, do dne, kdy na podzim klesne pod tuto teplotu. Velmi ranné odrůdy mají vegetační dobu 105 – 115 dnů, ranné odrůdy 115 – 125 dnů, středně ranné 130 – 145 dnů a pozdní 150 – 165 dnů. Podle délky vegetační doby vysazujeme odrůdy na stanoviště. Průměrná teplota našeho nejteplejšího měsíce – červenec, by neměla klesnout v místech, kde se pěstuje réva, pod 17 oC. Nad 19 oC lze očekávat výborné jakosti vín. Kritická teplota půdy v době slzení révy je 5 - 6 oC. V době rašení je to podle genetických vlastností odrůdy teplota vzduchu 8 - 12 oC. Pokud jde o období kvetení, nesmí teploty před a během kvetení klesnout pod 15 oC v denním průměru. Při teplotách
- 21 10 - 13 oC se stává pyl neklíčivým a není schopen opylování a kvítky sprchávají. Fenofáze kvetení se řídí od vyrašení sumou průměrných denních teplot vyšších než 15 oC a nastává, když tato suma dosáhne 180 oC. Kritickou teplotou pro zakládání květů pro další rok je 20 oC po dobu nejméně 4 hodin denně. Kladné účinky má zvyšování teploty až na 30 oC. S účinkem teplot na révu se spojují zimní mrazy. Silným poklesem teplot může nastat poškození nebo i zmrznutí oček jednoletého dřeva, i úplné zmrznutí keřů. Dobře vyzrálé keře snáší mráz -15 až -18 oC, pokud ale netrvá delší dobu. Při déletrvajícím působením mrazů už teploty od -10 oC do -15 oC způsobují značné škody. Pokles teploty pod 0 oC poškozuje mladé letorosty a základ květů. Teploty -2 oC a nižší způsobují zmrzání listů, rašících oček, letorostů a tím i zničení úrody. Velikost poškození závisí na průběhu mrazů a působením ostatních povětrnostních podmínek. Předčasné podzimní mrazíky přichází někdy koncem vegetačního období. Zvláště nepříznivé jsou v době, kdy ještě hrozny nejsou zralé. Zmrznutím listů se zastaví vyzrávání hroznů i dřeva. Listy i bobule zhnědnou a zasychají. Příznivěji jsou na tom vinice v blízkosti vodních ploch, které jsou chráněny mlhami před poklesem teplot pod bod mrazu.
3.1.2.4.2 Sluneční záření
Réva vinná je světlomilnou rostlinou. Ze všech činitelů podnebí ji nejvíce ovlivňují světlo a teplo. Světlo má mimořádný vliv na fotosyntézu, transpiraci i pohyb látek v rostlině, bez něhož by nebyla možná výživa rostliny. Přímé sluneční záření ohřívá půdu a ovzduší, což umožňuje intenzivnější průběh všech fyziologických procesů. Také tloušťka listů je závislá na oslunění, kromě toho i a na rychlosti prodlužování letorostu. Pokud jsou listy celý den vystaveny slunečnímu záření, nejsou tenké, mají více protáhlé buňky palisádového parenchymu v nichž je větší množství chloroplastů a tím pádem mají větší asimilační schopnost. Listy ve stínu jsou tenké, mají menší množství chlorofylu a průduchů. Světlo má vliv na plodnost a rozhoduje o výšce a kvalitě sklizně. Tento jev se projevuje již při zakládání květů na další rok. Pokud roste réva v zastíněné poloze, její koeficient plodnosti se snižuje. Réva má pak tenké a dlouhé letorosty, listy mají menší čepel s delší stopkou, světlezelenou barvu, postupně žlutnou a opadávají. Nedostatek osvětlení při vývoji květenství má dopad na jeho opadnutí. Listy na okraji a vevnitř keře
- 22 mají rozdílný světelný efekt, v důsledku toho je i jejich odlišný výkon asimilace. Listy na severní straně mají asi o 20 % nižší světelný efekt než listy na straně jižní. Listy ve středu keře dosahují pouze 17 % fotosynteticky aktivní radiace intenzity listů na straně jižní. Největší intenzitu asimilace má list rostoucí naproti hroznu. Proto při agrotechnických pracích, jako je zatížení keřů očky, řezem a rozložením listové plochy keře, dbáme na vytvoření příznivých podmínek, tedy i na příznivé osvětlení maximální části listové plochy. Nejpřijatelnější jsou tudíž jižní svahy, které jsou nejvíce osluněny a kde réva dává podstatně vyšší úrodu než v polohách stinných.
3.1.2.4.3 Voda
Voda je nezastupitelná pro vývoj a růst každé rostliny. Tvoří též největší podíl zelené hmoty. Voda je důležitou složkou při fotosyntéze a díky ní jsou transportovány živiny uvnitř rostlin. Do rostliny se voda dostává osmotickým tlakem pomocí transpiračního proudu. Jeho rychlost závisí na teplotě, slunečním záření a odpařování vody listou plochou. Réva je náročná na vodu. Má vysoký transpirační koeficient, ale daří se jí i v sušších oblastech. Její bohatá kořenová soustava proniká hluboko do půdy a má vysokou nasávací schopnost. V tomto ohledu je důležitá i podnož. Vodní srážky jsou důležité nejen v celkovém úhrnu za rok, ale i podle jejich rozdělení během vegetace. Za minimum pro udržení alespoň nízké plodnosti a udržení růstu se považuje 300 mm srážek za rok. Optimum je 600 – 800 mm srážek za rok. Réva ve svém ročním cyklu má zvýšenou potřebu vody ve třech obdobích. Prvním obdobím je před rašením oček. Pokud nebude dostatek srážek, vyraší málo oček a mohou praskat kmeny révy. Naopak při nadbytku vody vyraší nejen očka na réví, ale i spící očka na stařině. Druhé období nastává po odkvětu, v době nasazování bobulí. Současně je dostatek vody důležitý v první vývojové fázi bobulí, kdy kladně přispívá k jejich zvětšování při nalévání bobulí. Třetí období je těsně před zaměkáním bobulí, dostatek vody přispívá k rovnoměrnému čerpání vody z půdy k nalití bobulí. Musíme brát v úvahu i formu srážek, kdy dešťové přívaly jsou nebezpečné na svažitém území s ohledem na erozi půdy. Časté rosy v letním období jsou nebezpečné pro zvýšený výskyt plísně révové. Naopak pravidelné ranní mlhy jsou v podzimním období příznivé pro tvorbu aromatických látek ve zrajících bobulích a pro odbourání
- 23 kyselin. Sněhová pokrývka je pro vinici vždy užitečná, protože chrání půdu a celou kořenovou soustavu před zmrznutím. Nebezpečí krupobití je réva vystavena velmi dlouho, od rašení v dubnu, po škody na hroznech v říjnu. Každá odrůda je jinak citlivá na toto poškození. Také vývojová stádia bývají poškozena různě. Největší škody způsobuje na mladých a křehkých letorostech. Na mladých bobulích i menší poškození kroupami otevírá cestu pro infekci houbovými chorobami. Při pozdějším krupobití se kladou zvýšené nároky na vinohradnické práce, protože aktivita oxidáz je vyšší u poškozených hroznů. Je důležité zabránit hnědnutí a naoctění moštů. Složité je zejména zpracování hroznů na výrobu červených vín. (MAYER, 1994)
3.1.3. Zelené práce ve vinici
Význam zelených prací se stává velmi aktuálním tématem. Jejím cílem je vytvořit postupnými a včasnými zásahy co nejvhodnější podmínky pro kvantitativní a kvalitativní růst révy. Hlavním důvodem je stárnutí listů, protože nejintenzivněji asimilují vždy mladé listy, tedy horní část letorostů. Dále se vychází i ze směru toku asimilátů během vegetačního cyklu révy. Začátkem vegetační doby jsou asimiláty ze spodních listů odváděny do hroznů, starého dřeva a kořenů, asimiláty z horní části se podílí na prodlužování letorostu. Tento předěl se neustále posouvá výše. Před květem se nachází mezi 5. až 6. listem, po odkvětu mezi 8. až 9. listem, v období zaměkání je již za 13. listem a před sklizní je až za 17. listem. Současně s posouváním této hranice přestávají spodní listy asimilovat. Podobně je tomu u zálistků. (SEDLO, 1994) Významná péče při zelených pracích je věnována zelené listové ploše révy. Listy mají velký význam pro rostlinu. Réva musí v průběhu svého vegetačního období vytvořit takové množství listů a výhonů, že na jedné straně bude zajištěn optimální vývoj hroznů a na straně druhé bude docházet k dostatečnému ukládání zásobních látek. Jinak by réva nebyla životaschopná. Zelené práce musí být prováděny v určitém, přesně vymezeném a celkovým průběhem počasí určeném údobí, mají-li splnit svůj účel. Pokud se tak stane, mají velký vliv na akumulaci cukrů, obsah kyselin v bobulích, obsah a složení aromatických látek a obsah barviv. Po dodržení všech zásad pro zelené práce můžeme také výrazně ovlivnit i hmotnost hroznů a velkou měrou i zdravotní stav hroznů (Obr. 10). Mezi zelené práce
- 24 řadíme podlom, zastrkování letorostů do dvojdrátí, vylamování zálistků, osečkování letorostů, částečné odlistění, regulace počtu hroznů.
3.1.3.1 Podlom
Podlom (smítka, vylamování letorostů) je doplňkovou prací řezu. Je to také první nejdůležitější práce korekce výnosu. Podlomem určíme optimální hustotu olistění a připravíme si vhodné rozmístění náhradních letorostů pro řez v následujícím roce. Současně udržujeme všechny části stařiny hladké a bez řezných ran. Podlomem ochraňujeme révu před zbytečným vysáváním živin tím, že neponecháváme nadbytečné výhony. Vylamováním rozumíme vylomení mladých výhonů z vedlejších oček, které se nachází v přílišné blízkosti hlavních oček, a většinou nepotřebných planých výhonů ze starého dřeva a kmene. Takový výhon zbytečně spotřebovává zásobní látky, pokud neprovedeme vylamování co nejdříve. Podlom se provádí koncem května, kdy jsou již znatelné zárodky květenství. Transport asimilátů začíná, když list dosáhl 30 % jeho konečné velikosti. Do té doby je vyživován zásobními látkami uloženými ve starém dřevě. Z tohoto důvodu by se nemělo s podlomem otálet. (SEDLO, 1994)
3.1.3.2 Zastrkování letorostů
Cílem zastrkování letorostů je zabránit vylamování letorostů, usměrnit jejich růst a vhodně rozložit letorosty. Po ukončení těchto prací by se výhony neměly překrývat. Pokud se tak stane, ovlivníme tím nepříznivě strukturu listové stěny a tím i zastínění hroznů. V průběhu roku narostou letorosty 2 – 3 metry, zastrkujeme je tedy mezi dvojdrátí i 3x. Je-li toto dvojdrátí příliš zatíženo hmotností letorostu, je vhodné uprostřed mezi dvěma sloupy tyto dráty k sobě připevnit např. pomocí spon. V zahraničí se využívá drátěnky, která umožňuje dvojdrátí zvedat a letorosty se nemusí zastrkávat. Používají se i stroje k zastrkování letorostů. Stroj po dostatečném odrostu letorostu projede řádkem a instaluje jedno dvojdrátí v potřebné výši. Při dalším prodloužení se tato operace opakuje. Místo drátů se mohou použít i plasty. (SEDLO, 1994)
- 25 3.1.3.3 Vylamování a zkracování zálistků
Zálistky mají své výhody a nevýhody co se týká prospěchu na keř révy. Jednak díky nim v nových výsadbách musíme zvyšovat počet postřiků, protože zálistky jsou citlivější na plíseň révovou a padlí révové. Při odstranění zálistků na základech budoucích kmínků zůstávají řezné rány, je vhodnější ponechávat zálistky pouze v horní části mladých výhonů. Pokud jde o starší výsadby vinic, zálistky zde zahušťují zónu hroznů a stíní. To opět představuje zvýšení nákladů na ochranu proti chorobám a škůdcům a hrozny také nejsou tolik osluněny. Zálistky představují 30 – 50 % celkové listové plochy keřů. Pozitivní vlastností zálistků je jejich významný podíl na tvorbě asimilátů a s tím související ukládání cukrů v hroznech. Jsou mladší než ostatní listy, mají výhodnější postavení a jsou přímo vystaveny slunci. Proto asimilují déle až do podzimu. Pokud osečkujeme hlavní výhony, stanou se zálistky náhradou za tuto odřezanou plochu. (ILČÍK, 2001) Zálistky se podílí na vytváření cukrů v hroznech, hlavně během dozrávání bobulí, a současně vyživují zimní očka. Spodní listy fazochů transportují asimiláty do letorostů a vrchní slouží pouze k prodlužování zálistků. Cukr z fazochů putuje letorostem směrem dolů a dostává se do hroznů. Proto se fazochy ve spodní polovině letorostů vylamují, zahušťují příliš zónu hroznů. V době zrání hroznů jsou tyto listy již zestárlé a málo výkonné. Fazochy ve vrchní části letorostu se zaštipují za 3. až 4. listem, aby se využilo produkce asimilátů v těchto listech a směru jejich transportů k hroznům. Vede to ke zvýšené cukernatosti. Vylamování zálistků provádíme tedy za účelem hospodaření s živinami, správné regulace růstu plodných výhonů a kvůli optimálnímu provzdušnění a osvětlení keřů.
3.1.3.4 Osečkování letorostů
Osečkování letorostů (snímání vrší, zakracování letorostů) má urychlit vyzrávání dřeva a hroznů. Je to násilné zastavení růstu, protože réva by jinak pokračovala v prodlužovacím růstu až do příchodu prvních mrazíků a letorosty by pomalu vyzrávaly. Radikálním zkrácením letorostů můžeme získat i listy s velkou listovou čepelí, které více asimilují. Letorosty zakracujeme ve výšce 20 – 40 cm nad horním dvojdrátím. Pokud zakrátíme příliš, vzniká malá asimilační plocha, hrozny a letorosty hůře vyzrávají.
- 26 Nezakrátíme-li však včas, dlouhé letorosty se ohnou nad vrchními dráty a způsobí tak zastínění listové plochy spodních pater. Nad nejvýše položeným hroznem by mělo být ještě 8 – 10 listů. Seříznutím vrcholku zeleného výhonu podpoříme tvorbu zálistků, které doplňují asimiláty. Jakmile na vrchní části narostou další zálistky, znovu je zakrátíme. Osečkování se provádí podle stavu vinice a průběhu počasí 1 až 2x. (SEDLO, 1994) K osečkování slouží stroje – osečkovací lišty pro zelené letorosty vinic, které jsou prováděny jako traktorové nesené čelně nebo mezi nápravami. Jejich pracovní orgány jsou rotující dvouramenné nože s pevnými protiostřími. V kategorii malé mechanizace se používají osečkovaní lišty jednostranné. (ZEMÁNEK, VEVERKA, 2001)
3.1.3.5 Regulace počtu hroznů
Regulace počtu hroznů slouží k dosažení vyšší cukernatosti a ovlivnění aromatické a fenolické zralosti hroznů. Je používána především pro získání kvalitní suroviny pro výrobu vyšších stupňů přívlastkových vín. Regulaci provádíme v průběhu vegetačního období, můžeme se tedy lépe rozhodnout kdy a jak zasáhnout. Pokud např. réva začala kvést brzy, značí to lepší ročník, ale pokud později, je nutné provést regulaci násady hroznů. Nemůžeme spojovat vysokou kvalitu hroznů pouze s nízkým zatížením keřů, ale také se vzájemným vztahem mezi listovou plochou na letorostu a hmotností hroznu na tomto letorostu. Regulace násady hroznů optimalizuje právě tento poměr mezi listy a hrozny. Při půlení hroznů jakožto jedním ze způsobů regulace násady hroznů odstřiháváme spodní polovinu hroznu nebo dělíme ve 2/3 u odrůd s dlouhým hroznem. Půlení provádíme od konce kvetení do zaměkání bobulí. Optimální je ale termín mezi 35. dnem po odkvětu a zaměkáním bobulí. Tento termín je nejlepší z hlediska vývoje bobule, protože mají menší intenzitu růstu a podpoříme tím kvalitu bobulí. Pozitiva tohoto půlení jsou jednak ve zvýšené odolnosti k houbovým chorobám, protože dojde k rozvolnění hroznu, a jednak v prevenci vadnutí třapin ve spodní části hroznu. Dalším způsobem regulace násady hroznů je aplikace giberelinů v době kvetení. Tato látka se používá běžně ve vinohradnictví u stolních odrůd na prodloužení třapin nebo stopeček bobulí, ale jen za účelem zvětšení bobule. Účinek giberelinů na regulace
- 27 násady se ale musí ještě dále zkoušet a prověřovat. V Německu ho sice již používají v podobě tablet, které se rozpustí a roztok se poté postřikuje do zóny květenství, ale objevují se negativní dopady. Takto ošetřené keře opožděně raší, mohou mít slabě narašené výhony podobně jako po mrazovém poškození a nižší násadu plodů. Giberelin je totiž růstová látka, která působí na rostlinu komplexně a nikoli jen na květenství a hrozen. (PAVLOUŠEK, 2006)
3.1.3.6 Částečné odlistění
Částečné odlistění v oblasti hroznů postupem času nabývá stále na významu. V době snahy o všeobecné zlepšování produktů a snížení spotřeby chemických látek se toto dostalo i do vinohradnictví. Hrozny po takovém zásahu bývají kvalitnější a zlepšuje se jejich zdravotní stav (Obr. 10). Celková listová plocha keře je velmi důležitá pro tvorbu sklizně, pro její jakost, pro zakládání květenství, vyzrávání dřeva, růst kořenů a zásobních látek. Pokud ponecháme keř volně růst a nepoužijeme řez, listová plocha se vyvíjí jinak než u keřů řezaných. Při volném růstu keře se z jara vytvoří velmi rychle velká listová plocha. Je to způsobeno tím, že na keři vyraší velký počet oček. Tyto listy ale zůstávají malé s velkým obsahem sušiny. Jestliže keř řežeme velmi krátce s malým zatížením plodnými očky, narostou sice dlouhé letorosty s velkými listy, ale celková listová plocha narůstá velmi pomalu. Řezem keřů neregulujeme pouze úrodu, ale i tvorbu listové plochy a její osvětlení. Neméně důležitým dopadem řezu je i kladný poměr mezi listovou plochou a úrodou. Při odlistění nedochází k odstranění velkého počtu listů, protože tím bychom snížili výkon asimilace a situace by vedla ke zhoršování dozrávání hroznů a tím i kvality. Listy révy začínají asimilovat při 30 – 50 % jejich konečné velikosti. Po odkvětu a před začátkem zaměkání putují asimiláty do hroznů, což je považováno za důležité z hlediska kvality. V době dozrávání se začínají ukládat asimiláty také v nadzemních částech révy a v kořenech. Z hlediska částečného odlistění je důležité vědět, že oblast listové plochy, která exportuje asimiláty se v průběhu vegetačního období stěhuje směrem k vrcholu letorostů. Především horní část listové plochy je proto v období dozrávání velmi důležitá vzhledem k asimilaci a musí být také odpovídajícím způsobem ošetřována. Spodní listy v tomto období postupně ztrácejí na významu a mohou být odstraněny.
- 28 Existují různé názory na vhodný termín částečného odlistění a také na intenzitu odstranění listů. Podle REDLA (1984) je odstranění spodních listů velkou předností z hlediska snížení napadení hroznů plísní šedou. Takto ošetřené keře poskytují bobulím vzdušné a prosluněné podmínky, bobule tak získávají pevnou slupku, rychleji osychají. Naopak po začátku zaměkání nepřináší již částečné odlistění velké zlepšení kvality. REDL prokázal, že v klimatických podmínkách Rakouska, které jsou blízké moravským vinohradnickým oblastem, je výhodnější odstranit pouze 1 – 2 listy, odstranění většího počtu listů vede ke ztrátě cukernatosti. Abychom eliminovaly nebezpečí slunečního úpalu a krupobití, odstraňujeme listy ve dvou fázích. V první fázi odlisťujeme v červenci na méně nebezpečných východních a severních stranách a po pominutí nebezpečí krupobití a při nižší intenzitě slunečního záření, odlistíme ostatní keře. (REDL, 1984) Podle pokusů ve Švýcarsku (KOBLET, WEISENBACH, 1994) se má operace odlistění dokončit již po nasazování bobulí, konkrétně 4 – 5 týdnů po plném kvetení. Brzké odlistění provedené již v červenci nezpůsobuje snížení asimilace, pokud je k dispozici dostatečný počet ponechaných hlavních listů na výhonu a dochází k dostatečné tvorbě zálistků. Neodstraněné listy jsou větší, mají vyšší asimilační výkonnost. Odlistění spodních listů na výhonu umožňuje zlepšení přijímání slunečního záření. Projeví se to na kvalitě vyšším obsahem cukrů, nižším obsahem titrovatelných kyselin a kyseliny jablečné a u modrých odrůd zvýšeným obsahem barviv.
Tabulka 2: Vliv částečného odlistění v oblasti hroznů u odrůd Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené a Zweigeltrebe (průměrné hodnoty z let 1984 – 1987) v na srážky chudé oblasti Dolního Rakouska (REDL,1996) Varianty
Výnos kg/ha
Cukernatost o
o
Oe/ NM
Obsah
Napadení
kyselin
plísní šedou
g/l
%
Bez zelených prací
12 321
85/19,4
11,8
21,3
Odstranění 1-2 listů na výhonu
11 905
84/19,2
11,1
12,9
10 200
74/16,4
10,2
5,8
(začátek až polovina srpna) Odstranění 3-4 listů na výhonu (začátek až polovin srpna)
- 29 (BAUER, 1998) zjistil zlepšení kvality odlistěním především u pozdně zrajících odrůd. Pokud při odlistění jsou hrozny dostatečně osluněny, obsahují vyšší procento vlastního aroma a tím vytvoří lepší základ pro budoucí kvalitu vína. Podle BAUERA je vhodný termín odlistění 1 – 2 týdny po kvetení. Tento termín zdůvodňuje několika pozitivními dopady. Růst hlavních výhonů není ještě ukončen a odstraněná listová plocha se tímto dobře kompenzuje. Dále se tímto zásahem zlepšuje poměr mezi listy a plody. Tím, že odstraníme část listové plochy, stane se tato plocha lépe přístupná pro chemické prostředky na ochranu rostlin, slupka bobulí se částečně zesílí, což stíží infekce houbovými chorobami. Oblast hroznů je také lépe provzdušněna a osychání hroznů po srážkách je rychlejší a tím se zpomalí nástup houbových chorob. Neméně důležitý je i postupný návyk obnažených bobulí na intenzitu slunečního záření a tím dochází k menšímu poškození slunečním úpalem. (BAUER, 1998) KALTZIN (1999) uvádí, že k odlistění by mělo dojít dvakrát. Poprvé se provádí krátce po kvetení koncem června, kdy se odstraní list naproti hroznu na severní popřípadě na východní straně řad. Druhá regulace se provádí v druhé polovině července. Odstraní se 1 - 2 nejstarší listy, popřípadě zastíněné listy na výhonu. FOX uvádí, že vhodnou úpravou listové plochy zlepšíme asimilační schopnost, zajistíme lepší osvětlení a vysušení tkáně bobulí, čímž dojde k zesílení kutikuly. Vhodný termín odlistění považuje od 3. týdne po květu až začátek srpna. Při odlisťování se odstraní pouze dva spodní staré listy. Úplné obnažení hroznů není nutné a ani žádoucí, protože pak by se zvýšilo nebezpečí spálení. (FOX, 2000) Dr. Ferdinand REGNER z Vyšší vinařské školy v Klosterneuburgu z ústavu šlechtění révy vinné provádí na pozemcích ústavu odlistění v zóně hroznů. Říká, že vliv odlistění na kvalitu hroznů je možné odhadnout až posléze, každý rok má svá vlastní kritéria. V první řadě slouží k lepšímu provětrávání hroznové zóny a tím napomáhá udržet hrozny v dobrém zdravotním stavu. Dříve panoval názor, že odlistění má být prováděno teprve při změně barvy bobulí. Ale v letech 2000 a 2003 pozoroval, že tímto na hrozny působilo velké horko a stres ze slunečního záření byl příliš velký. Následkem sklizní v letech 2000 a 2003 byla velká míra povadlých hroznů, hrozny ztratily turgory. Dnes REGNER doporučuje již tři týdny po začátku kvetení odstranit 1 – 2 listy v zóně hroznů. Při odstranění listů v dřívějším termínu je redukována důležitá asimilační plocha. Dále je důležité neodstranit příliš mnoho listů. Prosluněné hrozny také lépe odbourávají kyselinu jablečnou a vykazují vyšší podíl fenolu, což se velmi kladně projevuje při smyslovém hodnocení. (REGNER, 2005)
- 30 4. MATERIÁL A METODY
4. 1 VÝBĚR ZKUŠEBNÍ PARCELY
Vinice s pokusnou parcelou se nachází ve Vracově, městě z vinařské oblasti Morava, podoblast slovácká. Vinice patří soukromé osobě. Vracov má 153 pěstitelů, 281,3 ha viničních tratí a 87,12 ha vinic. (SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA, 2004)
4.1.1 Začlenění zkušební parcely
Vinařská oblast Morava Vinařská oblast Morava je jednou ze severních vinařských oblastí střední Evropy. Její rozloha činí 17 450 ha. Nachází se v Jihomoravském kraji a malou částí zasahuje do kraje Zlínského. Ve zrání hroznů hraje důležitou roli vliv střídavého atlantického a vnitrozemského klimatu, kde především vlhký a svěží vzduch proudící od atlantického oceánu zpomaluje sice zrání hroznů, ale na druhou stranu přispívá k intenzivnější tvorbě aromatických látek. Moravská oblast je spíše předurčena svými klimatickými podmínkami k pěstování bílých odrůd, které zráním v určitých podoblastech získávají svěží kyselinu a svůj osobitý charakter. V posledních letech se díky vlivu teplejšího počasí a zkvalitnění zpracovatelských technologií s úspěchem pěstují i modré odrůdy pro výrobu červených vín. Charakter moravským vínům dávají nejenom klimatické podmínky, ale i různorodost půd, kde převládají půdy kamenité, štěrkové, písečné, ale i jílové. Vinařská
oblast
Morava
má
4
podoblasti:
mikulovská,
slovácká,
velkopavlovická a znojemská. Slovácká podoblast Slovácká podoblast se nachází na jihovýchodě Moravy, má různorodé přírodní podmínky, což se odráží v bohaté odrůdové skladbě révy vinné. V roce 2004 měla nejvíce pěstitelů a to necelých 8 000 a co se týče výměry osázených ploch, byla na třetím místě s počtem 4 614 ha osázených ploch. (SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA, 2004)
- 31 4.1.2 Charakteristika stanoviště a pokusného vinohradu
Pozemek s pokusným vinohradem se nachází v katastru obce Vracov. Roční průměrná teplota je 9,42 oC, roční průměr srážek 510 mm a průměrná roční délka slunečního svitu je 2 244 hodin. Vinohrad je orientován na jižním svahu se sklonem 11,11 %, v nadmořské výšce 180 - 195 m n.m., 48 stupňů 56 minut severní šířky a 17 stupňů 12 minut východní délky. Odrůda Svatovavřinecké byla vysazena v roce 1984 ve sponu 1,7 x 1,5 m, bylo použito rýnsko-hesenské vedení. Řez je veden tak, že rostlina má 2 kmínky, na každém kmínku je 1 tažeň s 7 – 10 očky a záložní čípek s 1 – 2 očky. Odrůda byla naštěpována na podnoži Kober 5 BB. Půdní druh hlinitopísčitá. Bonita I, což znamená, že vinohrad leží ve svahu, který je pro zakládání vinice nejvhodnější. (FROLEC, 1984) Následující tabulka obsahuje rozbor půdy pokusné parcely, pro srovnání je uveden rok 1999 a 2005.
Tabulka 3: Průměrné hodnoty agrotechnických vlastností půdy ve vinici v letech 1999 a 2005 (FIREMNÍ MATERIÁLY VSV a.s., Vracov) Rok rozboru
pH
Obsah
P
K
Mg
Ca
(mg.kg-1 půdy)
CO3 (%)
1999
7,1
0,5
144
177
165
4125
2005
6,7
2,5
74
277
353
5219
4.1.3 Charakteristika podnože KOBER 5 BB
Sledovaná odrůda byla naštěpována na podnoži KOBER 5 BB. Růst této podnože a odrůdy na ní naštěpované je bujný. Podnož velmi dobře zakořeňuje a její kořenová soustava je mělká. Afinita je dobrá, hodí se plodné odrůdy, které nejsou citlivé na sprchávání květenství. Podnož se vyznačuje dobrou rezistencí k révokazu a odolností k háďátkům, ale není rezistentní k háďátkům. Použití podnože je do méně výživných půd. Pokud roste na půdách s nadměrnou výživou, naštěpované odrůdy mají sklon k špatnému vybarvování hroznů, poškození
- 32 Botrytis cinerea a sprchávání květenství. Osvědčené půdy pro tuto podnož jsou mírně vlhké, hlinité a sprašové půdy s nízkým podílem aktivního vápníku. Naopak ji nesvědčí lokality s delším obdobím sucha. Pokud ji vysadíme v místech pro tuto podnož nevhodných, projevuje se na odrůdách na ni naštěpovaných totální vyčerpání keřů a jejich odumírání. Další nedostatek této podnože je při intenzivním pěstování, kdy odebírá z půdy přednostně dusík a fosfor a taktéž hůře zásobuje naštěpované kultivary draslíkem a hořčíkem. (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2000) Podnož Kober 5 BB je také druhou nejpoužívanější podnoží v Německu, v bývalé Jugoslávii byla vysazena na 75 % a je taktéž používána ve střední a severní Itálii.
4.1.4 Popis sledované odrůdy Svatovavřinecké
Oblast kultivace: V České republice se pěstuje asi na 540 ha, je to nejpěstovanější modrá moštová odrůda u nás. Zastoupení odrůdy Svatovavřinecké k 1.5 2004 na registrovaných vinicích ve slovácké podoblasti bylo 307 ha. Nově vysazovaných vinic v roce 2001 – 2004 bylo 374 ha. Průměrné stáří v roce 2004 modré moštové odrůdy Svatovavřinecké bylo 21,6 let. Zapsána byla ve Státní odrůdové knize v roce 1941. Další státy, kde se pěstuje Svatovavřinecké je Rakousko s rozlohou 900 ha vinic této odrůdy, malá část v Německu a ojediněle ve Francii. (SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA, 2004)
Synonyma: Morava - Vavřiňák Slovensko - Svätý Vavrinec, Vavrinecké Německo, Rakousko – Blauer Saint Laurent, Saint Laurent, Lorenztraube, Laurenzitraube, Sankt Lorenz Traube Alsasko – Schwarzer Francie – Point Saint-Laurent, Saint Laurent, Saint-Lorenz
Původ odrůdy: Přesné určení původu odrůdy není jednoznačné. Podle genetické analýzy vznikla jako semenáč burgundských odrůd ve Francii. Její všeobecně známý název Pinot Saint-
- 33 Laurent se zdá být chybný, jelikož tato odrůda nepatří do skupiny Pinot, což se nedá říci o morfologii listů a hroznů, které naopak tuto skupinu velmi připomínají. Nejdéle zachovalé informace o výskytu odrůdy jsou z poloviny 19. století, kdy ji do Německa a Alsaska přivezl Johann Philipp Bronner z Wieslochu (1792 – 1864), který ji získal od vinaře Baumanna z Bollwelier. Podle této verze původu odrůdy bylo Svatovavřinecké nejdříve starý keř zastrčený někde v zákoutí a teprve po objevení jeho dobrých vlastností se pěstovala účelově, nejdříve jako stolní odrůdu, později byla používána na výrobu červených vín. Je velmi pravděpodobné, že pochází z Médocu z obce Laurent anebo z oblasti Var z obce Saint Laurent. Od nepaměti ji obyvatelé Alsaska pěstovali pod názvem Schwarzer. Označení v německém jazyce Saint Laurent pravděpodobně pochází z data 10. srpna, kdy v jejich klimatu ranně dozrává. V České republice se začala pěstovat po roce 1900 a kolem roku 1935 byla plocha osázená odrůdou Svatovavřinecké 1% z tehdejší celkové plochy vinic. V současné době se používají klony PO-7/5, KA-6/12, PO-10/7, KA-4/10 a KA4/8. Je zapsána v Listině registrovaných odrůd na Slovensku.
Ampelografická charakteristika: Včelka – je zelenobílá a silně ochlupená, okraje jsou jemně načervenalé. Vrchol letorostu – je bělavě zelený a slabě ochlupený. Mladé lístky jsou bělavě zelené, středně hustě ochlupené s karmínovým okrajem. Letorost je střední síly i délky, lehce zploštělý, z větší části je tmavě fialový a pouze malá část je zelená. List – je středně velký, stejně dlouhý i široký. Barva je špinavě až tmavě zelená, rub listu světle zelený. List je mělce až hluboce pětilaločnatý, může se objevit i trojlaločnatý. Některé listy jsou tak mělce laločnaté, až jsou téměř bez zřetelných laloků. Je drsnější, jen málo lesklý. Na rubu listu je jemně ochlupený. Řapíkový výkrojek je buď uzavřený s vejcovitým průsvitem, nebo otevřený a lyrovitý. Ozubení je nepravidelné. Řapík je silný, středně dlouhý a zelenofialový, postavený v přímém úhlu k letorostu. V době zrání hroznů se mohou objevit na okraji listů nažloutlé skvrny, které se před opadem listů změní v červené. Opadávání listů se děje často. Květ – je oboupohlavní, samosprašný a pětičetný. Hrozen – je velký až středně velký a poměrně hustý. Délka 120 – 150 mm, průměrná hmotnost 130 g. Tvar hroznu je válcovitý nebo válcově-kuželovitý, vřeteno vytváří při základu křídlo. Stopka je dlouhá a silná, na bázi zdřevnatělá. Třapina je silná, stopky bobulí krátké.
- 34 Bobule – je středně velká, kulatá až elipsoidní, pravidelná s vypouklými boky a zaokrouhleným vrcholem. Průměrná hmotnost 1,3 g. Celoplošně voskovitě ojíněná, černá. Slupka i dužnina jsou středně pevné. Slupka obsahuje větší množství červeného barviva. Dužnina je šťavnatá, řídká. Šťáva bobulí je sladká, čistá, chuť je plná. Barva ve zralosti je tmavě modrá a silně ojíněná. Semeno – je středně velké a kulaté. Barva je světle hnědá. Zobáček je delší a světle zelený. Jednoleté dřevo – je tmavě hnědé s nádechem do modra, v uzlech mírný fialový odstín. Kolénka jsou málo vyniklá, zploštělá, ojíněná. Dřevo je tvrdé, réví středně silné, dřeňová část je úzká a úponky lysé. Dřevo vyzrává dobře. Zimní pupeny - jsou velké, široké, tupé, typické jsou dvojité pupeny.
Fenologická charakteristika: Rašení je středně ranné, nastává ve 2. dekádě dubna. Začátek kvetení je uprostřed června, kvete asi 10 dnů, květy opadávají středně. Hrozny začínají zaměkat ve 2. polovině srpna. Sklizeň probíhá středně pozdě, dozrává koncem září až začátkem října. Má relativně kratší vegetační období než většina modrých odrůd. Celková vegetační doba je v průměru 165 dnů. (BLAHA, 1961)
Agrobiologická charakteristika: Poloha – není náročná na polohu, protože poměrně brzy dozrává. Nejsou ale vhodné východní svahy. V chladnějších polohách se zvyšuje obsah kyselin v bobulích a současně je odrůda náchylnější k jarnímu namrzání. Půda – velmi dobré jsou půdy záhřevné, lehké, štěrkovité i písčité. Na těchto půdách má vyšší obsah barviva, tříslovin a naopak méně kyselin. Snáší i půdy se zvýšeným obsahem vápníku. Nevyhovují půdy přehnojené dusíkem, kde sprchává květenství. Růst a vyzrávání dřeva – růst odrůdy je bujný až středně bujný, pravidelný, dřevo středně silné. Jednoleté dřevo začíná vyzrávat už v 1. polovině srpna a vyzrávání je dobré. Jednoleté výhony rostou vzpřímeně. Odolnost proti mrazu – jelikož je vyzrávání dřeva dobré, odolnost k mrazu je vyšší až střední. Pokud ale zimní mrazy trvají déle, bývá poškození rozsáhlejší. Ranně raší, což se odráží citlivostí na jarní mrazy, proto by se neměla vysazovat do mrazových kotlin. Choroby a škůdci – je odolnější proti plísni révové (Plasmospora viticola), protože má hutné kožovité listy, a je o málo citlivější na padlí révové (Uncinula necator). Ve
- 35 vlhkých letech v době dozrávání bobule v hustém hroznu praskají a šíří se infekce plísně šedé (Botrytis cinerea). Trpí i sprcháváním květenství, pokud se půda nadměrně hnojí dusíkem. (KRAUS, 1999) Podnože – v dobrých hlubších půdách se osvědčila SO 4 a Teleki 5C. Do horších a chudších podmínek se používají bujně rostoucí podnože Kober 5 BB, Craciunel 2 a LE-K/1. Pro vyšší tvary je vhodný Kober 125 AA. Řez a vedení – doporučované zatížení odrůdy je 8 – 10 oček na m2. Uplatňuje se vysoké vedení s řezem na dva tažně, přičemž je nutný široký spon, potřebuje dostatečný půdní prostor. Vhodná volba dostatečného provzdušněného tvaru je důležitá jako prevence proti napadení plísni šedou. Sklizeň – při správné agrotechnice se výnos pohybuje v rozmezí 8-11 t.ha-1, cukernatost v průměru 18 – 20oNM a obsah kyselin 10 g.l-1. Výnosy jsou méně vyrovnané vlivem sprchávání květenství vlivem nepříznivého počasí.
Uvologické hodnoty: Průměrná hmotnost hroznu
130 g
Průměrná hmotnost bobule
1,3 g
Průměrný počet semen v bobuli
2-3 ks
- 36 Tabulka 4: Uvologický rozbor hroznů (Mutěnice) (BLAHA, 1961) Uvologické charaktery
Jednotka
Mutěnice
Velké Pavlovice
1938
1939
Prům.váha hroznů
g
125
101
Prům.počet bobulí v hroznu
kusů
78
70
Prům.váha bobulí na 1 hrozen
g
121
96
Prům.váha třapiny
g
3,9
4,8
Váha bobulí
%
96,8
95,3
Váha třapin
%
3,2
4,7
Index mechan.složení hroznu
-
30,9
20,4
Index bobulí
-
62,5
69,9
Váha slupek
%
-
15,8
Váha semen
%
-
2,5
Váha dužniny
%
-
81,7
Index struktury bobulí
-
-
4,4
Váha 500 bobulí
g
728
Počet semen z 500 bobulí
kusů
-
Kostra hroznů
%
-
20,5
Tvrdé součásti
%
-
23,0
Index struktury hroznu
-
-
3,5
Poměr cukr : kyseliny
-
-
18,7
Koncentrace vodíkových iontů
-
-
744 896
3,26
Víno – z této odrůdy má vyšší intenzivní barvu, vyšší obsah tříslovin a hladinu kyselin, je hrubší a málo harmonické. Mladá vína bývají zatížena vyšším obsahem kyselin, proto jsou vhodná pro zrání na lahvích nebo v barrikových sudech. Stárnutím se jejich kvalita zvyšuje, vína jsou měkčí a harmonická. Chuť je plná, výrazná, sametová, jemně tříslovinová. Vůně připomíná sušené švestky, černý rybíz, je povidlová až ovocná. Barva je intenzivní granátově červená. Vína se uplatňují jako odrůdová i na scelování, nejvíce se užívá do kupáží k výrobě známkových vín, kde jsou kyseliny vítané při spojování se zahraničními víny z jižních oblastí. Je vhodné do směsí s Modrým Portugalem.
- 37 Přednosti a nedostatky odrůdy - Pozitivní vlastností je nenáročnost odrůdy. Je vhodná pro všechny vinohradnické oblasti. Kromě brzkého rašení a kolísání sklizní nemá závažné pěstitelské nedostatky. Význam odrůdy Svatovavřinecké se stále snižuje díky střídavé plodnosti a napadání květů botrytidou. V ročníku s nepříznivým počasím – v období květu – však vytváří řídké hrozny a tím dosahuje nižší úrody, jinak jsou bobule nasazeny hustě. Nevýhodou je vyšší náchylnost na poškození jarními mrazy a citlivost na plíseň šedou. Vína nedosahují špičkových kvalit typu burgundských vín, ale jsou stále oblíbena u svých konzumentů, převážně na Moravě. Svatovavřinecké se také používalo jako součást šlechtění, kdy např. V. Kraus vyšlechtil na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě podnožovou odrůdu LE – K – 1 a barvířku Neronet /(Svatovavřinecké x Modrý Portugal) x Alibernet/. Ve Velkých Pavlovicích byla vyšlechtěna modrá moštová odrůda André (Frankovka x Svatovavřinecké). (PAVLOUŠEK, 1999)
Gastronomie: Víno se podává ke kořenitým úpravám tmavého masa, ke zvěřině, huse či kachně, těstovinám, popřípadě k sýrům intenzivní chuti.
4.2 METODIKA
4.2.1 Fenologické pozorování
Fenologické pozorování souvisí se změnou révy vinné během roku vzhledem ke klimatickým podmínkám. Pozorujeme také časový průběh základních životních projevů v závislostech na povětrnostních podmínkách. Pozorujeme rašení, počátek květu, odkvétání, zrání hroznů a zaměkání bobulí. Rašení nastává tehdy, kdy jsou zřetelně viditelné zelené špičky letorostů. Počátek kvetení je dáno opadem 10 % čepiček květu, plné kvetení 50 % čepiček. Po odkvětu nastává zvětšování bobulí přes fázi broku po fázi zeleného hrášku, kdy střapce těžknou a jsou převislé. Fáze zrání trvá od zaměkání bobulí do sklizně. Zaměkání bobulí znamená, že bobule měknou, jsou pružné při zmáčknutí a pozorujeme jejich první zabarvení. Po zaměknutí se bobule ještě pomalu zvětšuje až do zatvrdnutí stopky. (KRAUS, KONEČNÝ, 1958)
- 38 4.2.2 Částečné odlistění Velmi důležitý faktor z hlediska správného vývoje hroznů a s tím související následná sklizeň zdravých bobulí, je mimo jiné i správný vývoj listové plochy. Aby měla listová plocha výrazně kladný účinek na hrozny, musí být co nejlépe osluněna. Proto pěstitel musí uvážit, jaký pěstitelský tvar a spon výsadby zvolí pro danou odrůdu, aby nedocházelo k velkému zastiňování sousedních řad a aby byla dobře osluněna především zóna hroznů na keřích. Při provádění zelených prací částečně regulujeme listovou plochu. Mezi tyto práce spadá i úmyslné odstranění určitého počtu listů v zóně hroznů, což je předmětem mé diplomové práce.
4.2.3 Označení variant
Každá varianta byla založena na 8 keřích, celkově pokus probíhal na 40 keřích. Odlistění se provádělo ručně a to tak, že se odstranily vždy 3 plně vyvinuté listy na letorostu v zóně hroznů. Obrázek 1: Odstraňované listy
odstraňovaný list
odstraňované listy
Varianta a) – na těchto keřích nebyly odstraněny žádné listy. Ostatní zelené práce a ošetřování keřů probíhalo obvyklým způsobem. Tato varianta byla považována jako kontrolní. Varianta b) – postupně dle předem stanovených termínů probíhalo odstraňování 3 listů. Termíny byly: 15 dní po kvetení, 40 dní po kvetení, v době zaměkání a 14 dní po zaměkání.
- 39 4.2.4 Hodnocení sklizně
Z každé varianty byly posbírány veškeré hrozny a roztříděny dle pokusných variant. Na posbíraných bobulích byly vyhodnoceny tyto údaje: koeficient plodnosti, uvologické hodnoty, obsah cukrů, obsah veškerých titrovatelných kyselin a obsah barviv ve slupkách bobulí.
4.2.4.1 Koeficient plodnosti
Koeficient plodnosti letorostu udává počet hroznů připadajících na 1 letorost. Do značné míry se mění podle zatížení keře v minulém roce. Čím více zatížíme keř očky v minulém roce, o to méně hroznů sklízíme další rok.
Tabulka 5: Vyjádření koeficientu plodnosti (POSPÍŠILOVÁ, 1981) vyjádření
podíl
velmi vysoký
1,2 a více
vysoký
1,1 – 0,9
střední
0,8 – 0,6
nízký
0,5 – 0,3
velmi nízký
0,2 a méně
4.2.4.2 Uvologické hodnoty
Uvologický rozbor je významný z hlediska posouzení vhodnosti hroznů k technologickému zpracování. Na pokusné odrůdě se zjišťovaly následující hodnoty: Průměrná hmotnost hroznů z keře (g) – hodnota byla vypočítána zvážením úrody ze všech osmi keřů od každé varianty a následným výpočtem průměrné hmotnosti hroznů z jednoho keře. K vážení byla použita digitální váha. Průměrná hmotnost hroznu (g) – od každé varianty byly váženy veškeré hrozny a po té byla vypočítána průměrná hmotnost hroznu připadající na každou variantu. Opět byla použita digitální váha.
- 40 Průměrná hmotnost bobule (g) – na digitální váze bylo váženo vždy 200 bobulí od každé varianty. Vybíraly se zdravé bobule ze všech hroznů dané varianty. Poté se vypočítala průměrná hmotnost bobule. Počet semen v bobuli (ks) – u každé varianty byl spočítán počet semen ve 200 ks bobulí a následně byl vypočítán průměrný počet semen v jedné bobuli pro každou pokusnou variantu.
4.2.4.3 Obsah cukrů
Jednoduché cukry, glukóza a fruktóza, jsou důležitou látkou, protože z nich kvašením vznikne alkohol. V podmínkách ČR dosahuje mošt cukernatosti 11 - 25 kg ve 100 l. U vín vyráběných speciální technologií může dosáhnout cukernatost až 40 kg cukru. (KRAUS a kol.,1999) Měření se provádělo pomocí československého normalizovaného moštoměru. Hodnoty na jeho stupnici udávají, kolik kg cukru je v 100 l moštu. Pokud potřebujeme zvýšit obsah cukru o 1 oNM, přidáme 1,053 kg cukru na 1 hl moštu. Z praktického hlediska se tato dávka zaokrouhluje na 1,1 kg cukru. (KOVÁČ, 1990) Pro stanovení obsahu cukrů se při sklizni odebralo 200 bobulí v technologické zralosti z každé varianty.
4.2.4.4 Stanovení obsahu veškerých titrovatelných kyselin
Veškeré titrovatelné kyseliny jsou měřítkem množství veškerých volných těkavých kyselin, kromě kyseliny uhličité, dále netěkavých kyselin a kyselých solí titrovatelných odměrným alkalickým roztokem do pH 7 a primárně odpovídají za charakter kyselé chuti. (BALÍK, 1998) K měření použijeme 10 ml moštu z 200 bobulí z každé varianty a 10 ml destilované vody. K měření použijeme pH-metr připojený ke kombinované elektrodě. Za stálého míchání elektromagnetickou míchačkou byla změřena hodnota pH a poté se titrovalo 0,1 N NaOH o známém faktoru do pH rovnající se hodnotě 7. Vyhodnocení: obsah veškerých kyselin se vyjádří na převládající kyselinou vinnou. 1 ml 0,1 N NaOH = 0,0075 g kyseliny vinné. Výpočet: % veškerých kyselin = a x f x 0,0075 x 100/n
- 41 -
a = spotřeba 0,1 N NaOH (ml) f = faktor 0,1 N NaOH 0,0075 = přepočtový koeficient kyseliny vinné 100
= přepočet na %
n = množství vzorku použitého k titraci (ml) % veškerých kyselin x 10 = obsah kyseliny vinné g.l-1
4.2.4.5 Obsah barviv ve slupkách bobulí
Barviva ve slupkách modrých moštových odrůd mají nezastupitelnou úlohu, protože nakvášením bobulí se toto barvivo uvolňuje a tím může vzniknout dalšími postupy červené víno. Obsah barviv byl stanoven z čerstvých slupek z 200 bobulí od každé varianty. 1 g slupek z každé varianty byl vložen do kovové misky o známé hmotnosti a sušily se při teplotě 105 oC po dobu 8 hodin. Současně bylo naváženo se stejnou přesností 1 g slupek, které byly extrahovány v extrakční misce extrakčním činidlem, kterým byl roztok sestávající z 975 ml denaturovaného lihu a 25 ml koncentrované kyseliny chlorovodíkové. Extrakt byl převeden do 100 ml odměrné baňky a zamíchán. Dále se z něj odpipetovalo po 1 ml do dvou 50 ml odměrných kádinek. Tyto kádinky se doplnily po trysku tlumivým roztokem s pH 1 a pH 4,5. Po 60 minutách uložení ve tmě se měřila absorbance pomocí spektrofotometru při 520 nm oproti destilované vodě. Výpočet: mg antokyaninů v g sušiny slupek = A x 50 x 2/m A = A (pH 1,0) – A (pH 4,5) m = hmotnost slupek v g
4.2.4.6 Odolnost proti plísni révové
Na všech variantách bylo pozorováno procento napadení keřů plísní révovou. Výsledky jsou zaznamenány v tabulce.
- 42 5. VÝSLEDKY
5.1 FENOLOGICKÉ VÝSLEDKY
Tabulka 6: Průběh fenofází v roce 2005 u odrůdy Svatovavřinecké Fenofáze
Datum
Rašení
27. 4.
Začátek kvetení
17. 6.
Začátek zrání hroznů
12. 8.
Sběrová zralost
5. 10.
Z tabulky vyplývá, že odrůda Svatovavřinecké začala rašit v obvyklém časovém rozmezí, přestože byla ve vinici dlouhotrvající sněhová pokrývka. Kvetení a odkvétání probíhalo normálně, také začátek zrání. Dozrávání hroznů bylo opožděné, ale teplé počasí v září tuto situaci napravilo.
5.1.1 Meteorologické údaje
Naměřené teploty a úhrn srážek ve sledovaném období v ročním cyklu révy vinné jsou uvedeny v následujících tabulkách. Údaje byly získány z meteorologické stanice přímo ve vinici.
- 43 Tabulka 7: Průměrné teploty v jednotlivých měsících roku 2004 a 2005 ve vinici
Měsíc
Průměrná teplota
Max.
Min.
teplota
teplota
v oC Listopad
2004
4,4
17,0
- 7,0
Prosinec
2004
0,5
9,0
- 11,0
Leden
2005
- 0,3
10,5
-14,0
Únor
2005
- 2,0
5,0
-16,0
Březen
2005
2,2
18,0
-15,5
Duben
2005
10,7
22,5
-4,5
Květen
2005
14,5
32,5
0
Červen
2005
17,6
30,0
6,0
Červenec 2005
19,8
34,0
7,0
Srpen
2005
17,9
29,5
6,5
Září
2005
15,8
28,5
2,0
Říjen
2005
10,6
22,0
-1,5
Součet
111,7
258,5
-48,0
Průměr
9,3
21,5
-4
Průměrná teplota od listopadu 2004 do října 2005 byla 9,3 oC. Grafické znázornění průměrných teplot je znázorněn v Grafu 1 v příloze.
- 44 Tabulka 8: Úhrn srážek jednotlivých měsících roku 2004 a 2005 ve vinici Měsíc
Úhrn srážek v mm
Počet dní se srážkami
Listopad
2004
41,1
11
Prosinec
2004
11,2
4
Leden
2005
35,2
15
Únor
2005
58,2
16
Březen
2005
11,6
10
Duben
2005
61,5
7
Květen
2005
80,1
11
Červen
2005
48,9
11
Červenec 2005
131,6
17
Srpen
2005
121,7
13
Září
2005
14,6
7
Říjen
2005
7,9
3
Součet
623,6
125
Průměr
51,9
10,4
Úhrn srážek od listopadu 2004 do října 2005 byl 623,6 mm. Grafické znázornění úhrnů srážek je znázorněn v Grafu 2 v příloze.
5.1.2 Hodnocení vlivu počasí na révu vinnou Listopad 2004 – začátek měsíce byl velmi teplý s maximální teplotou 17oC. Koncem listopadu klesla teplota v noci až na -7oC, ale dopad na révu nebyl významný. Sněhová pokrývka vydržela pouze tři dny, srážkově byl velmi chudý. Ukončen opad listí. Prosinec 2004 – začátek a konec měsíce velmi teplý, minimální teplota v polovině měsíce klesla jen na pár dní na zápornou hodnotu. Nízká sněhová pokrývka 0,5 mm vydržela pouze jeden den. Poškození révy mrazem nedošlo. Leden 2005 – první polovina měsíce byla bez výrazných nízkých teplot, noční klesla nejméně na – 4 oC, srážky byly pouze dešťové. Výrazné ochlazení nastalo koncem měsíce, kdy po dva dny klesla nejnižší teplota na – 14 oC. Jelikož tato nízká teplota trvala krátce a vzápětí postupně stoupala až na hodnoty blízké nule, k výraznějšímu
- 45 poškození révy nedošlo. 19.1. napadlo větší množství sněhu, sněhová pokrývka vydržela i do konce měsíce. Únor 2005 – maximální teploty se držely těsně nad nulou, minimální neklesly pod 10 oC, pouze začátkem a koncem měsíce, kdy začátkem druhého týdne klesly teploty na -13 oC a koncem měsíce jeden den na -16 oC. Sněhová pokrývky vydržela celý měsíc. Réva dobře přezimovala. Březen 2005 – do 13.3. ležela stále sněhová pokrývka. První březnový den byla minimální teplota – 15,5 oC, ale postupně docházelo k oteplování, kdy již 17.3. byla nejvyšší teplota + 18 oC. Slzení řezných ran. Duben 2005 – velmi teplý měsíc, nejvyšší teploty v polovině měsíce byly až 22 oC. Minimální teploty se držely nad bodem mrazu, jen 21.4. byla nejnižší teploty – 4,5 oC, což ale nemělo vliv na rašení oček. Díky mírné zimě nedošlo k poškození révy vinné mrazy. Měsíc bohatý na srážky. Květen 2005 – teplý měsíc s maximální teplotou 32,5 oC. V průběhu měsíce vydatné srážky. Červen 2005 – druhý nejteplejší měsíc roku s průměrnou teplotou 17,6 oC a nízkým úhrnem srážek pouze 48,9 mm. Ohrožení plísní révovou. Začátek kvetení 17.6. Červenec 2005 – nejteplejší měsíc s největším úhrnem srážek 131,6 mm. Propuklo onemocnění plísní révovou, jelikož po vydatných srážkách následovalo teplé počasí (Obr. 3). Konec měsíce bez srážek s vysokou teplotou a vysokou vlhkostí, nebezpečí padlí révového. Srpen 2005 – chladnější počasí s velkými srážkami, kdy 23.8. napadlo během 40 minut 37 mm srážek. Koncem měsíce došle ke zvýšení teploty, což opět vedlo k většímu tlaku plísně révové a réva byla z větší části napadena (Obr. 7 a 9). 12.8. zaměkání bobulí. Září 2005 – réva teď díky teplému počasí dohání zrání, protože chladné noci, přebytek vláhy a celkově chladnější počasí v letním období způsobilo opoždění vyzrávání hroznů asi o sedm až deset dnů. Úhrn srážek je pouze 14,6 mm. Objevují se příznaky botrytidy. Říjen 2005 – chladnější měsíc. Po deštivém začátku měsíce nastalo teplejší počasí, což nebylo ideální pro zdravý rozvoj hroznů, především s ohledem na rozvoj plísní.
5.1.3 Zhodnocení ročníku 2004/2005
Přelom roku 2004 a 2005 byl ve znamení dlouhé zimy, ještě v první polovině března byla na vinici sněhová pokrývka a v noci neustále mrzlo. Podobné počasí nebylo
- 46 zaznamenáno několik desítek let zpětně. Zimní mrazy ale révu výrazně nepoškodily. Nástup vegetace byl opožděný a nebyl pro pěstování révy ideální. Jarní mrazíky nebyly výrazné, pouze jednou klesla teplota těsně pod bod mrazu, takže narašená očka nebyla poškozena. Duben a květen byl teplotně a srážkově příznivý pro růst mladých letorostů. Réva dobře odkvetla a příznivé počasí na přelomu června a července uspíšilo její růst. Během července a srpna spadlo přes 253 mm srážek, což způsobilo větší náchylnost révy na houbové choroby. Pak nastal vlhký a chladný srpen. Naproti tomu v září bylo teplé počasí se srážkami, které pomohly bobulím, aby měli dostatek vody. Teplé zářijové počasí také pomohlo dohnat vegetační zpoždění révy o sedm až deset dnů. Zdravotní stav hroznů nebyl příznivý, vzhledem k deštím v červnu před kvetením révy nebyl proveden postřik proti plísni révové, poté nastaly vysoké teploty a během týdne opět déšť. Brzy po odkvětu počátkem června se objevily první příznaky plísně révové na listech i na latách. V srpnu se opět objevil výskyt plísně révové a padlí révového. V květnu byl pozorován občasný výskyt virové choroby Roncet. Ročník 2005 se dá zhodnotit jako průměrný co se týká teplot a nadprůměrný z hlediska srážek.
5.2 TERMÍNY ČÁSTEČNÉHO ODLISTĚNÍ
Tabulka 9: Termíny částečného odlistění Varianta
Termíny odlistění
15 dní po kvetení
2.7.
40 dní po kvetení
27.7.
Zaměkání
12.8.
14 dní po zaměkání
26.8.
5.3 VÝSLEDKY HODNOCENÍ ÚRODY A JEJÍ KVALITY
5.3.1 Koeficient plodnosti
Ročník 2005 odrůdy Svatovavřinecké na vinici ve Vracově se vyznačoval špatnou násadou květů a tím i malým množstvím hroznů připadající na jeden keř révy
- 47 vinné. Pak následovalo silné napadení plísní révovou, což způsobilo velmi nízký výnos a také špatný zdravotní stav hroznů. Vyrašení keřů v dubnu bylo úspěšné, téměř všechna očka na jednoletých výhonech vyrašila (Obr. 1). V této době se očekávala i násada květů. Malý počet květenství byl zřejmě způsoben nedostatečnou květní iniciací v létě 2004. V době zakládání květenství nebyla přiměřená intenzita osvětlení keřů při vyšších teplotách, tedy při teplotách 25 oC nedosahovala intenzita osvětlení 3600 luxů. Koeficient plodnosti při sklizni v roce 2005 byl zjištěn 0,44. Pospíšilová (1981) řadí koeficienty plodnosti do 5ti skupin. Tato tabulka je uvedena jako Tabulka 5 v metodice. Podle tohoto rozdělení spadá hodnota do kategorie v rozmezí 0,3 - 0,5 nízký koeficient plodnosti.
5.3.2 Průměrná hmotnost hroznů z keře
Tabulka 10: Průměrná hmotnost hroznů z keře Varianta
Průměrná hmotnost hroznů z keře (g)
a
476
b1
516
b2
333
b3
212
b4
286
Varianta b3 – odlistění v době zaměkání byla silně napadena plísní révovou, což se odrazilo na celkovém výnosu z této varianty, proto je zde i nejmenší průměrná hmotnost hroznů připadající na jeden keř. Největší průměrná hmotnost hroznů z keře byla u varianty b1 při odlistění 3 listů 15 dní po kvetení.
- 48 5.3.3 Průměrná hmotnost hroznu
Tabulka 11: Průměrná hmotnost hroznu Varianta
Průměrná hmotnost hroznu (g)
a
115
b1
119
b2
167
b3
106
b4
109
Největší průměrná hmotnost jednoho hroznu byla zjištěna u varianty b2 – odlistění 40 dnů po kvetení. Nejmenší průměrná hmotnost byla opět díky plísni révové naměřena u varianty b3 – odlistění v době zaměkání.
5.3.4 Průměrná hmotnost bobule
Tabulka 12: Průměrná hmotnost bobule Varianta
Průměrná hmotnost bobule (g)
a
2,4
b1
2,3
b2
2,2
b3
2,3
b4
1,4
I když byly všechny varianty více či méně poškozeny plísní révovou, zbývající zdravé bobule měli průměrně stejnou hmotnost. Pouze varianta b4 – odlistění v posledním termínu 14 dnů po zaměkání vykazovala nejmenší průměrnou hmotnost bobulí.
- 49 5.3.5 Průměrný počet semen v bobuli
Tabulka 13: Průměrný počet semen v bobuli Varianta
Průměrná počet semen v bobuli (ks)
a
2,50
b1
2,34
b2
2,46
b3
2,12
b4
2,09
U všech variant nebyl zjištěn výrazný rozdíl v počtu semen v bobulích. Průměrný počet semen se pohyboval od 2,09 do 2,5 ks.
5.3.6 Obsah cukrů v hroznech
Tabulka 14: Obsah cukrů v hroznech Varianta
Obsah cukrů (oNM)
a
18,2
b1
18,0
b2
17,8
b3
18,1
b4
18,3
Nejvyšší cukernatost byla naměřena u varianty b4 při odlistění 14 dní po zaměkání. Nejnižší cukernatost při sklizni byla naměřena u varianty b2 – odlistění 40 dní po kvetení.
- 50 5.3.7 Obsah veškerých titrovatelných kyselin
Tabulka 15: Obsah veškerých titrovatelných kyselin Varianta
Obsah kyselin (g.l-1)
a
10,53
b1
9,82
b2
9,92
b3
10,05
b4
10,21
Nejvyšší obsah kyselin vykázala kontrolní varianta a – bez odlistění a nejnižší obsah kyselin byl naměřen u varianty b1 – odlistění 15 dnů po kvetení.
5.3.8 Obsah barviv ve slupkách bobulí
Tabulka 16: Obsah barviv ve slupkách bobulí Varianta
Obsah barviv (mg.g-1)
a
35,4
b1
45,6
b2
44,7
b3
42,2
b4
41,0
Z tabulky 16 je zjevné, že nejvyšší obsah barviv byl u varianty b1 – odlistění 15 dnů po kvetení. Naopak nejnižší obsah barviv vykázala kontrolní varianta a – bez odlistění.
- 51 5.3.9 Napadení plísní révovou
Tabulka 17: Napadení révy vinné plísní révovou Varianta
Napadení plísní révovou (%)
a
65
b1
30
b2
35
b3
80
b4
40
Z tabulky je patrné, že nejvíce byly napadeny keře z varianty b3. Nejméně z varianty b1 – nejranější odlistění. Ostatní varianty postihla plíseň révová průměrně z 46 %. Silné napadení plísní révovou způsobilo velmi nízký výnos a špatný zdravotní stav hroznů.
- 52 6. DISKUZE
Podle REDLA (1984) je odstranění spodních listů velkou předností z hlediska snížení napadení hroznů plísněmi. Vzdušné podmínky bobulí poskytují rychlejší osychání jejich povrchu a znemožňují tím rozšíření infekcí. Ve svých výsledcích se s tímto konstatováním shoduji. Nejranější odlistění v době 15 dnů po kvetení bylo nejméně postiženo plísní révovou. U ostatních pokusných variant nastal zvýšený výskyt napadení, zvláště u těch variant, u nichž byla listová plocha v zóně hroznů ponechána déle. Výjimkou byla pouze varianta při odlistění v době zaměkání, kdy napadení plísní bylo o 15 % vyšší než u kontrolní varianty, kde nebyly odstraněny žádné listy. Dále REDL (1984) uvádí, že je výhodnější odstranit pouze 1 – 2 listy, odstranění většího počtu listů vede ke ztrátě cukernatosti. Při odstraňování 3 listů jsem neshledala výraznou ztrátu cukernatosti. REDL (1984) zastává také názor, že odlistění po začátku zaměkání již nepřináší velké zlepšení kvality. Výsledky této práce potvrdily, že pokud odstraníme 3 listů v zóně hroznů ještě 14 dnů po zaměkání, dosáhneme vyšší obsah barviv i cukernatosti oproti variantě, kdy neodstraňujeme žádné listy. Podle KOBLETA a WEISENBACHA (1994) se má odlistění dokončit nejpozději po nasazování bobulí a to 4 – 5 týdnů po plném kvetení. Odlistění umožní zlepšení přijímání slunečního záření. To se projeví na kvalitě sklizně vyšším obsahem cukrů, nižším obsahem titrovatelných kyselin a kyseliny jablečné, a u modrých odrůd zvýšeným obsahem barviv. Při odlistění 40 dnů po kvetení byl obsah kyselin nižší a obsah barviv vyšší ve srovnání s kontrolní variantou. Každé další odlistění v pozdějším termínu přináší neuspokojivé výsledky v obsahu kyselin a barviv, obsah kyselin stoupá a obsah barviv klesá. Pokud se jedná o cukernatost, tak právě odlistění 40 dnů po kvetení bylo nejméně vhodné. Nejvhodnější z hlediska cukernatosti se jevilo odlistění 14 dnů po zaměkání. BAUER (1998) doporučuje provést částečné odlistění 1 – 2 týdny po kvetení. Zdůvodňuje to několika pozitivními dopady. Kromě kompenzace listové plochy se tímto zásahem zlepšuje poměr mezi listy a plody. Tím, že odstraníme část listové plochy, stane se tato plocha lépe přístupná pro chemické prostředky na ochranu rostlin, slupka bobulí částečně zesílí, což stíží infekce houbovými chorobami. Oblast hroznů je
- 53 také lépe provzdušněna, osychání hroznů po srážkách je rychlejší a tím se zpomalí nástup houbových chorob. Neméně důležitý je i postupný návyk obnažených bobulí na intenzitu slunečního záření a tím dochází k menšímu poškození slunečním úpalem. Při odlistění 2 týdnů po kvetení, kdy varianta b1 měla největší průměrnou hmotnost hroznů připadající na jeden keř. Také napadení plísní révovou bylo nejmenší při odlistění 2 týdnů po kvetení. Poškození slunečním úpalem jsem nezaznamenala. KALTZIN (1999) doporučuje odlistění poprvé krátce po kvetení a to koncem června. Odstraňují se listy naproti hroznům na severní popřípadě na východní straně. Druhá regulace se provádí v polovině až koncem července, kdy se odstraní jeden až dva listy nejstarší, popřípadě zastíněné listy na výhonu. S prvním odlistěním souhlasím, kdy jsem zjistila největší průměrnou hmotnost hroznů připadající na jeden keř, vyšší obsah barviv a také nejmenší napadení plísní révovou. Druhé pozdější odlistění ale přináší vyšší napadení plísní révovou oproti prvnímu odstranění listové plochy. Domnívám se také, že rozdělení pracovní operace odlistění do dvou termínů je ekonomicky nevýhodné a také nevykazuje zvýšenou cukernatost ani vyšší obsah barviv. Podle REGNERA (2005) má částečné odstranění listů vliv na lepší provětrávání hroznové zóny a tím napomáhá udržet hrozny v dobrém zdravotním stavu. Dříve prováděl odlistění teprve při změně barvy bobulí, ale tím se projevil špatný dopad ze slunečního záření, hrozny byly povadlé a ztratili turgor. Dnes doporučuje tři týdny po začátku kvetení odstranit 1 – 2 listy v zóně hroznů. Prosluněné hrozny lépe odbourávají kyselinu jablečnou a vykazují vyšší podíl fenolu, isoprenoidu a jiné, což se velmi kladně projevuje při smyslovém hodnocení. Odstranění 3 listů v zóně hroznů 15 dnů po kvetení má pozitivní vliv na napadení houbovými chorobami. Na variantě odlistění v době zaměkávání hroznů jsem nezjistila při sklizni povadlé hrozny ze slunečního záření. Souhlasím s tvrzením, že osluněné hrozny lépe odbourávají kyseliny, kdy při odlistění 15 dnů po kvetení byl nejmenší obsah kyselin.
- 54 7. ZÁVĚR
Úkolem této diplomové práce bylo zjistit vliv regulace listové plochy na kvalitu hroznů u modrých moštových odrůd. Byl založen pokus na modré moštové odrůdě Svatovavřinecké, jehož cílem bylo zjištění vhodného termínu odlistění při odstranění 3 listů v zóně hroznů. Pokus probíhal ve vinici ve vinařské oblasti Morava, podoblast slovácká, v katastru města Vracova. Pozorování bylo uskutečněno v roce 2005. V pokusu byly založeny tyto varianty: a–
bez odlistění
b1 – odlistění 15 dní po kvetení b2 – odlistění 40 dní po kvetení b3 – odlistění v době zaměkání b4 – odlistění 14 dní po zaměkání V rámci pokusu byly sledovány u uvedených variant tyto hodnoty: průměrná hmotnost hroznů z jednoho keře, průměrná hmotnost hroznu, průměrná hmotnost bobule, obsah cukrů, obsah veškerých titrovatelných kyselin, obsah barviv ve slupkách bobulí a napadení plísní révovou. Pozorování ukázalo, že nejvyšší hmotnost hroznů připadajících na jeden keř byla při odstranění 3 listů 15 dní po kvetení. Jen o pár desítek gramů méně byla průměrná hmotnost hroznů z varianty bez odlistění. Naopak nejmenší průměrnou hmotnost měly hrozny z keřů odlistěných v době zaměkání bobulí (Obr. 6 a 7). Průměrná hmotnost jednoho hroznu byla nejvyšší u odstranění listů 40 dní po kvetení (Obr. 5). Hmotnost hroznu u ostatních variant byla přibližně stejná. Průměrná hmotnost bobule byla nejmenší při odlistění 14 dnů po zaměkání. Ostatní varianty se opět pohybovali v přibližné podobné průměrné hmotnosti. Odlistění v termínech v době zaměkání a 14 dnů po zaměkání nemělo výraznější dopad na cukernatost a také se obsah cukrů z těchto variant víceméně neodlišoval od kontrolní varianty. Nejméně vhodné bylo odlistění 40 dnů po kvetení. Nejvyšší obsah titrovatelných kyselin byl naměřen u kontrolní varianty a nejnižší při odlistění v nejranějším termínu. Z toho plyne, že částečné odlistění má vliv na snížení obsahu kyselin. Na obsah barviv ve slupkách má největší vliv osluněné hrozny, což se projevilo i v mém pokusu. Nejvyšší obsah barviv byl zjištěn u odlistění 3 listů v časnějších
- 55 termínech, což bylo 15 dnů po kvetení, a také o něco menší obsah kyselin při odlistění 40 dnů po kvetení. Nejnižší obsah barviv tedy měla kontrolní varianta bez odstranění listů. Odstranění listů přispívá k menšímu napadení révy plísňovými chorobami. Hrozny jsou lépe osluněny a nedochází ke vhodným podmínkám pro výskyt a šíření chorob. Z výsledků je patrné větší napadení plísní révovou u těch variant, na kterých zůstaly delší dobu listy. Tudíž nejmenší napadení je u varianty nejranějšího odstranění listů 15 dní po kvetení (Obr. 4). Největší napadení plísní révovou nebylo u varianty bez odlistění, jak by se předpokládalo, nýbrž u odstranění listů v době zaměkání (Obr. 7). Kontrolní varianta – bez odlistění byla v pořadí druhá nejvíce napadená plísní révovou (Obr. 9). Na základě zhodnocení výsledků pokusu bych navrhovala odlistění od doby zaměkání do doby 14 dnů po zaměkání. Vzhledem k výsledkům na pokusné vinici se jako nejméně vhodná jeví kontrolní varianta, u které nebyly odstraněny žádné listy. Jelikož bylo pozorování uskutečněno pouze jeden vegetační cyklus odrůdy Svatovavřinecké, není výsledek pokusu dostatečně prokazatelný. Pokud budeme pokus s odlistěním a jeho dopadem na kvalitu hroznů provádět více let, lze očekávat kvalitnější výsledek. Na konečnou podobu pokusu má vliv mnoho faktorů, ať už průběh počasí, zdravotní stav keře, výživa a jiné. Tyto faktory působí navzájem v různé síle v průběhu roku a také v každém dalším roce. Proto je důležité brát v úvahu faktory působící na keř několik let po sobě. Je také vhodné založit pozorování na větším počtu keřů. Výsledky průměrných hmotností hroznů z jednoho keře a tím i průměrných hmotností jednoho hroznu nebyly dostatečně prokazatelné vzhledem ke špatnému ošetření proti plísni révové. Částečné odlistění je pracovní operace časově i ekonomicky náročná, ale je velmi vhodná pro získání zdravých a kvalitních hroznů, z nichž lze vyrobit kvalitní víno schopné konkurence. Pokud vinař dokáže najít čas a prostor pro tuto operaci, bude spokojen nejenom on sám, ale i spotřebitelé tohoto tak lahodného nápoje.
- 56 8. SOUHRN
V této diplomové práci bylo hlavním cílem určit vhodný termín odlistění révy vinné. Na modré moštové odrůdě Svatovavřinecké byl založen pokus, kde bylo prováděno částečné odlistění 3 listů v různých termínech. Pokus probíhal ve vinařské oblasti Morava, podoblast slovácká, v katastru vinařské obce Vracov. Pozorování se uskutečnilo v roce 2005 na těchto variantách: Varianty: a–
bez odlistění
b1 – odlistění 15 dní po kvetení b2 – odlistění 40 dní po kvetení b3 – odlistění v době zaměkání b4 – odlistění 14 dní po zaměkání V rámci pokusu byly sledovány u uvedených variant tyto hodnoty: průměrná hmotnost hroznů z jednoho keře, průměrná hmotnost hroznu, průměrná hmotnost bobule, obsah cukrů, obsah veškerých titrovatelných kyselin, obsah barviv ve slupkách bobulí a napadení plísní révovou. Na základě zhodnocení veškerých výsledků pokusu se jeví jako nejvhodnější doba vzhledem ke zvýšení kvality hroznů, jejich lepšího zdravotního stavu a dobrého vyzrávání odstranění 3 listů od doby zaměkání do doby 14 dnů po zaměkání. Jako nejméně vhodná se jeví kontrolní varianta, u které nebyly odstraněny žádné listy.
- 57 9. SUMMARY
The aim of this diploma thesis was to determine suitable time of leaves taken off in blue vine. The blue cider mutation Svatovavřinecké was used for the purpose of the experiment and partial three leaves taken off was being carried out at different times. The experiment was carried out in the local area of Vracov in the wine-growing area Morava. The observation was done in the year 2005 and there were the following variants: a – no leaves taken off b1 – leaves taken off 15 days after blossoming b2 – leaves taken off 40 days after blossoming b3 – leaves taken off in the softening period b4 – leaves taken off 14 days after the softening period
During the experiment, the following features were observed: the average weight of grapes per bush, the average weight of a grape, the average weight of a berry, the amount of sugars and all titrable acids present, the amount of dye in the skin and the accurrence of wine mould. After assessing all the results of the experiment, it seems most convenient, with regards to the raise of quality of the grapes, the improvement of their health and their ripening, to take off three leaves and to do so softening till 14 days after the softening period. The least convenient showed the variant where no leaves had been taken off.
- 58 10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
1. BALÍK, J. 1998. Vinařství - návody do laboratorních cvičení, MZLU Brno, 98 s.
2. BAUER, K. 1998. Qualitätsorientierte Traubenproduktion. Der Winzer, č. 5, s. 1420
3. BLAHA, J. 1961. Réva vinná. Česká akademie věd Praha, 1. vyd., 468 s.
4
FIREMNÍ MATERIÁLY firmy VSV a.s.,Vracov, úřad Evidence půdy.F
5
FOX, R. 2000. Auslichtung der Traubenzone. Weinbau, č. 6, s. 248-251
6. FROLEC, V. 1984. Jihomoravské vinohradnictví. Blok Brno, 2. vyd., 220 s.
7. ILČÍK, O. 2001. Nové i straší postřehy v agrotechnice a ochraně vinic. Vinařský obzor, roč. 94, č. 6. s. 254
8. KALTZIN, W. 1999. Qualitätssteigerung durch Ausdünnen und andere Massnahmen. Der Winzer, č. 7, s. 22-24
9. KOBLET, W., WEISSENBACH, P. 1994. Zeitpunkts des Auslaubens und Leistung der Rebe. Schweizerische Zeitschrift für Obst-und Weinbau, roč. 130, s. 392-394
10. KOBLET, W. 1996. Die Qualität des Weins beginnt im Rebberg. Schweiz. Z. Obst-Weinbau, roč. 24, s. 645 - 647
11. KOVÁČ, J. a kol. 1990. Spracovanie hrozna. Príroda Bratislava, 1. vyd., 404 s.
12. KRAUS, V., KONEČNÝ, A. 1958. Základy výroby vína. SZN Praha, 1.vyd, 251 s.
13. KRAUS, V. a kol. 1999. Réva a víno v Čechách a na Moravě. RADIX, s.r.o. Praha, 1. vyd, 284 s.
- 59 -
14. KRAUS, V., HUBÁČEK, V., ACKERMANN, P. 2000. Rukověť vinaře. ČZS Praha, 1. vyd., 284 s.
15. KYSELÁKOVÁ, M. 2001.2004. Ústní sdělení, univerzitní přednáška MZLU
16. MAYER, F. M. 1995. Kulturmassnahmen an Weinkulturen nach einem Hagelschlag. Der Winzer, 51, č. 4, str. 8 - 9
17. MINÁRIK,E., NAVARA, A. 1986. Chémia a mikrobiológia vína. Príroda, Bratislava, 547 s
18. PAVLOUŠEK, P. 1999. Vinohradnictví – odrůdy révy vinné. MZLU v Brně, 122 s, ISBN 80-7157-415-5
19. PAVLOUŠEK, P. 1999. Moderní agrotechnika pěstování odrůd révy vinné. Vinařský obzor, roč. 92, č.4, s. 104 - 105
20. PAVLOUŠEK, P. 2003. Řez révy vinné a jeho význam pro kvalitu hroznů. Vinařský obzor, roč. 96, č. 2, s. 61 - 62
21. PAVLOUŠEK, P. 2006. Aktuální informace o způsobu regulace násady hroznů v době vegetace. Vinařský obzor, roč. 99, č. 1 - 2, s. 19 - 21
22. POSPÍŠILOVÁ, D. 1981. Ampelografia ČSSR. Príroda, Bratislava, 352 s.
23. REDL,
H.
1984.
Die Entblätterung der
Traubensone als
vorbeugende
Kulturmassnahme gegen Stiellähme. Wein-wiss, roč. 39, s. 75 – 82 24. REDL, H., RUCKENBAUER, W., TRAXLER, H. 1996. Weinbau heute. Verlag Leopold Stocker, Graz, 608 s.
- 60 25. REGNER, F. 2005. Höhere Bundeslehranstalt und das Bundesamt für Wein- und Obstbau in Klosterneuburg, Austria, ústní podání
26. SEDLO, J. 1994. Ekologické zemědělství – Ekologické vinohradnictví. Ministerstvo zemědělství České republiky, Praha, 185 s
27. SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA, prosinec 2004, Ministerstvo zemědělství
28. STEIDL, R. 2002. Sklepní hospodářství. Národní salón vín, Valtice, 307 s
29. ŠVEJCAR, V. 2000. Několik poznámek k výrobě červených vín. Vinařský obzor, roč. 93, č. 7-8, s. 260
30. ZEMÁNEK, P., VEVERKA, V. 2001. Speciální mechanizace, malá mechanizace v zahradnictví, MZLU v Brně, 100 s, ISBN 80-7157-511-9
- 61 11. PŘÍLOHY
Graf 1: Průměrná teplota v letech 2004 a 2005 ve Vracově Graf 2: Úhrn srážek v letech 2004 a 2005 ve Vracově Obrázek 1: Fenofáze prodlužovacího růstu Obrázek 2: Varianta b2 – růst bobulí před odlistěním Obrázek 3: Varianta b1 – napadení plísní révovou (fenofáze růstu bobulí) Obrázek 4: Varianta b1 – zaměkání bobulí – nízké napadaní plísní révovou Obrázek 5: Varianta b2 – zaměkání bobulí Obrázek 6: Varianta b3 – silné napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání) Obrázek 7: Varianta b3 – silné napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání) Obrázek 8: Varianta b4 – 40% napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání) Obrázek 9: Varianta a – 65% napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání) Obrázek 10: Zdravý hrozen v období sklizně Obrázek 11: Přetížený keř v období sklizně Obrázek 12: Správné zatížení keře zdravými hrozny
-5
říj
20 0 en 4 lis 20 to pa 04 d pr os 200 in 4 ec 20 le de 04 n 20 05 ún or 20 bř 0 ez en 5 du 200 5 be n 2 kv 00 ět en 5 20 če 0 rv en 5 če 20 rv 0 en ec 5 20 sr pe 05 n 20 zá 05 ří 20 0 říj en 5 20 05
zá ří
teplota
- 62 -
Graf 1: Průměrná teplota v letech 2004 a 2005 ve Vracově
Průměrná teplota v oC
25
20
15
10 Průměrná teplota v oC
5
0
měsíc
říj
20 04 en 20 lis to pa 04 d pr os 200 4 in ec 20 le 04 de n 20 05 ún or 2 bř 00 ez 5 en 20 du 05 be n 20 kv 05 ět en 2 če 00 rv 5 en če 2 rv 00 en 5 ec 20 sr 05 pe n 20 05 zá ří 20 05 říj en 20 05
zá ří
srážky
- 63 -
Graf 2: Úhrn srážek v letech 2004 a 2005 ve Vracově
Úhrn srážek v mm
140
120
100
80
60 Úhrn srážek v mm
40
20
0
měsíc
- 64 -
Obrázek 1: Fenofáze prodlužovacího růstu
Obrázek 2: Varianta b2 – růst bobulí před odlistěním
- 65 -
Obrázek 3: Varianta b1 – napadení plísní révovou (fenofáze růstu bobulí)
Obrázek 4: Varianta b1 – zaměkání bobulí – nízké napadaní plísní révovou
- 66 -
Obrázek 5: Varianta b2 – zaměkání bobulí
Obrázek 6: Varianta b3 – silné napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání)
- 67 -
Obrázek 7: Varianta b3 – silné napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání)
Obrázek 8: Varianta b4 – 40% napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání)
- 68 -
Obrázek 9: Varianta a – 65% napadení plísní révovou (fenofáze zaměkání)
Obrázek 10: Zdravý hrozen v období sklizně
- 69 -
Obrázek 11: Přetížený keř v období sklizně
Obrázek 12: Správné zatížení keře zdravými hrozny