DVA POHLEDY NA P EKLADY BIBLE O P EKLADECH BIBLE
V
letošním roce se do života církví dostávají tři nové překlady Bible. Tato skutečnost otevřela potřebu vysvětlit běžným čtenářům důvody pro rozmanitost biblických překladů. S novými překlady do českého jazyka se roztrhl pytel i s články o nich jak v církevním tisku (např. Život víry, květen 2009), tak i na internetu (vyhledávače najdou mnoho odkazů po zadání např. „překlady Bible“). Hned na začátku je potřeba povědět, že bohatství biblických překladů je věc pozitivní. Tomu, kdo Boží slovo miluje, touží se jím sytit a žít podle něho se tak doširoka otevírá možnost proniknout do jeho hloubky i kontextu. 1. Co překlad Bible ovlivňuje Hovoříme-li o překladech Bible, musíme si uvědomit několik skutečností, které s překlady souvisejí, ovlivňují je a jsou důvodem jejich různosti. 1.1. Základní metody překladu Existují tři základní metody překladu. 1) Metoda formálního ekvivalentu (FE). Je to metoda, v níž se překládá doslovně „slovo za slovo“. Problém tohoto způsobu překladu je, že významové okruhy slov se v původním a překládaném jazyce ne vždy shodují (obzvláště to platí pro hebrejštinu). Situace, ve které bylo původně použito jedno a totéž slovo, může v jiném jazyce vyžadovat slovo jiné. Dodržování metody 12
FE může vést dokonce k zatemnění původně docela jasného textu. Překladatel musí vybírat, kterým slovem bude překládat originální text, a svou volbou může biblický text zastínit. Výhodou tohoto způsobu překladu je konkordantnost, tj. možnost snadno dohledat i v překladu všechny výskyty daného slova v jazyce původním. Touto metodou byl překládán překlad Kralických. Pokud se dnes překládá tímto způsobem, pak se jedná většinou o studijní překlady (ty jsou ovšem zároveň doplněny dobrým bohatým poznámkovým aparátem; to nakonec platí i o překladu Kralických, kteří text opatřili bohatými a dobrými poznámkami, které jsou dnes – alespoň pro Nový zákon – k dispozici i v elektronické podobě). 2) Metoda dynamického ekvivalentu (DE). Je to metoda, v níž se překládá „myšlenka za myšlenku“. Jde o to vystihnout, co text chce povědět či jaký dojem chce vyvolat, a pak ho přeložit příslušnými výrazovými prostředky. Je zřejmé, že pokud to oba KOMPAS 7-8/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
texty umožňují, je použito překladu „slovo za slovo“. Nespornou výhodou tohoto typu překladu je jeho schopnost předat záměr, o který šlo autorovi původního textu. Další jeho výhodou je dobrá čtivost. Nevýhodou je nekonkordantnost, tj. nemožnost dohledat všechna užití původních slov. Touto metodou byl překládán Český ekumenický překlad (ČEP). 3) Parafráze. Třetí metodou překladu Bible je parafráze. Jde o text, u něhož je kladen zásadní důraz na srozumitelnost i biblicky nevzdělanému čtenáři. Jde vlastně o převyprávění, které se drží pouze základní linie textu. Tyto překlady jsou užívány pro misijní účely nebo pro katechezi, vyučování dětí (dětské Bible). Jejich nespornou výhodou je srozumitelnost, naopak nevýhodou nepřesnost v jednotlivostech. Z českých překladů spadá do této kategorie (kromě dětských Biblí) Slovo na cestu z dílny překladatelů Bratrské jednoty baptistů (1989). 1.2. Vývoj jazyka a jeho struktury Nové překlady Bible jsou ovlivněny (vynuceny) posunem ve vývoji jazyka – jak obsahovém, tak i strukturálním. Jestli v 16. století struktura českého jazyka kopírovala strukturu latiny a obsahově si byl blízký i význam slov, pak to dnes již neplatí. Zatímco původní biblické texty zůstávají stále stejné, změnil se obsah a použití námi používaných slov. Některým starým termínům již nerozumíme a potřebujeme překladové slovníky z kralické češtiny. Jiné jsou poznamenány zapomněním či specifickým užitím (např. „obcování“ je dnes známé pouze díky filmu Kladivo na čarodějnice, a to v tam užitém významu). Co se struktury jazyka týče, časová souslednost či přechodníky jsou něčím, co z běžného jazyka mizí. Pravdou je, že se český jazyk stal KOMPAS 7-8/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
postupem času méně přesným, a zároveň košatějším. Na to, co vyjádří přechodník, dnes musíme použít vedlejší větu. Ať se nám tento vývoj líbí nebo ne, má to své důsledky pro překlad, který má být srozumitelný a zároveň přesný. 1.3. Teologická východiska Každý překlad je vždy výkladem, každý překladatel je předpojatý a přistupuje k Písmu ze svých teologických východisek. Třeba překlad knihy Genesis bude výrazně závislý na tom, jak kdo věří v inspirovanost Bible (zdali každé slovo pochází z Boží dílny nebo jsou v Bibli i slova lidská, nakolik je Bible neomylná a v čem). Jinak bude k překladu přistupovat ten, kdo nevěří ve stvoření v 7 dnech po 24 hodinách, a jinak ten, kdo ano (rozdíly se většinou objeví v poznámkovém aparátu). Jinak bude překládat ten, kdo odmítá metody historické kritiky Písma, a jinak překladatel, který je přijímá. Na místě by nyní bylo vysvětlení jednotlivých možných teologických předporozumění, to ale není mým záměrem. Nechť nám nyní stačí pouhá zmínka o tom, že různost překladů je ovlivněna teologickým předporozuměním. Nové překlady tedy vznikají nejenom proto, že si to vyžaduje vývoj jazyka a kultury. Důvodem nových překladů bývá nespokojenost s teologickým (před)po-
13
jetím jiných překladů. V našem prostředí je ČEP považován za teologicky liberálnější (do stejné kategorie zařazuje v Životě víry 2009/05 Tomáš Dittrich i některé poznámky Českého katolického překladu), což byl jeden z impulsů vzniku zanedlouho vydaného Českého studijního překladu z dílny evangelikální Křesťanské misijní společnosti. Obecně lze povědět, že čím víc je text opatřen poznámkovým aparátem (odkazujícím k původním textovým či překladovým variantám; výkladové poznámky jsou vždycky nějak předpojaté a jsou tedy druhořadé, ovšem ne zbytečné a neužitečné), tím je důvěryhodnější a ukazuje na to, že záměr překladatele je předat Boží slovo, a ne své vlastní pojetí. Do této kategorie spadaly ponejvíce kritické připomínky k překladu Bible 21 ze strany katolické církve, pomineme-li pochopitelnou absenci deuterokanonických knih. 1.4. Původní prameny Jen malou zmínku je potřeba učinit ve vztahu k původním rukopisům, tedy zdrojům pro překlad. Některé drobnější rozdíly, které vyplývají ze srovnání překladu Kralických s modernějšími překlady, vyrůstají ze skutečnosti, že Kraličtí neměli k dispozici významné rukopisy objevené na konci 2. sv. války v Nag Hammádí. Dnešní překlady již docela samozřejmě pracují s původními prameny, které jsou k dispozici v kritických vydáních Starého a Nového zákona (Biblia Hebraica Stuttgartensia a Nestle-Aland Novum Testamentum Graece, 26. edice). Jeruzalémská Bible (katolický překlad, který vychází z původních jazyků, ne latinské Vulgáty), jejíž vydání je plánováno na konec letošního roku, používá jako základní předlohu francouzský text (který přeložili jeruzalémští dominikáni). Česká verze se ovšem ohlíží i na původní texty (internetová encyklopedie Wikipedia uvádí, že se 14
jedná o překlad pouze francouzského textu, což je zavádějící). 2. Poznámkový aparát Poměrně zásadní roli hraje v překladech Bible poznámkový aparát. Tvoří jedno z kritérií hodnocení a užívání překladu. Má dvojí charakter. Jednak se setkáváme s textovými poznámkami (uvádějí textové varianty původních pramenů a různé varianty překladu), a pak výkladovými poznámkami (uvádějí podrobnosti dobového kontextu nebo vysvětlují text). Zatímco textové poznámky odkrývají text samotný, výkladové poznámky jsou již teologickým dílem a jako k takovým je k nim potřeba přistupovat. Bývají velikou pomocí pro čtení samotného textu, protože nabízejí širší kontext či jiné souvislosti, ke kterým se běžný čtenář tak snadno nedostane. Někdy mohou být (zvláště výkladové poznámky) zavádějící (viz ČEP poznámka „j“ k textu Jz 5,13). Poznámkový aparát je to zásadně nové, co moderní české překlady přinášejí. 3. Současné české překlady O charakteru českých překladů cosi vypovídá prostředí, ze kterého rostou. Z evangelikální strany českého křesťanství KOMPAS 7-8/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
vychází Český studijní překlad (NZ vyšel v roce 1994 pod názvem Nová smlouva). Jeho velkým kladem je, že se snaží umenšit teologickou předpojatost a předat čtenáři co nejvíc informací z textu i o textu. Nakolik je možno pochybovat o absolutní teologické nepředpojatosti, je pokus o tento přístup sympatický a je velice dobře dosvědčen poznámkovým aparátem. Ten skutečně naplňuje to, co překlad v názvu nese, totiž „studijní“. Druhým překladem vzešlým z evangelikálního křesťanství je překlad Bible 21. Překlad vychází z ryze charismatického prostředí a z nespokojenosti s Českým ekumenickým překladem. Určitý rezervovaný postoj k překladu Bible 21 vyplýval po nějakou dobu z toho, že nesl název Nová bible kralická. Mnohým odborníkům, byť to neříkali příliš hlasitě, připadalo nesmírně troufalé, aby jeden či dva lidé svévolně vzali do rukou vzácný klenot české literatury a českého křesťanství a předělali jej. Změna jména těsně před uvedením na trh je sice především marketingový tah, nicméně z hlediska úcty k Bibli kralické tah dobrý. Je škoda, že překlad neobsahuje poznámkový aparát. Jako samostatný překlad ovšem má KOMPAS 7-8/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
ve spektru českých překladů své místo. Z katolické strany českého křesťanství přichází na scénu Jeruzalémská Bible. V roce 1890 byla v Jeruzalémě dominikány založena biblická škola, v níž se převážně francouzští badatelé zabývali biblickou filologií, historií a archeologií. Na základě jejich práce vznikl tzv. jeruzalémský překlad Bible (definitivní překlad 1973), vydaný nejprve ve francouzštině a posléze přeložený do dalších jazyků. Zde je anotace k českému vydání: „Hlavní zásadou jeho tvůrců je nevnášet do biblického překladu literární kvality, které nejsou vlastní originálu. Druhou předností vloženou do tohoto díla jsou úvody k jednotlivým biblickým knihám a pomocný poznámkový aparát, které každému čtenáři Bible dodávají nejdůležitější poznatky interpretační, aniž by ho zbytečně zatěžovaly svým rozsahem.“ (zdroj: www.ikarmel.cz). K současným překladům připojme ještě jeden, totiž Český katolický překlad. Zatím vyšel Nový zákon, Kniha žalmů a Pentateuch (Pět knih Mojžíšových). Jedná se o překlad, který započal katolický biblista Václav Bogner. Jeho dílo přepracovává a dokončuje překladatelská skupina. S tímto překladem se setkáme také pod názvem Liturgický překlad, a to proto, že se užívá pro čtení při nedělních bohoslužbách katolické církve. Jeho přínosem je velice dobrá čtivost a srozumitelnost při čtení o bohoslužbách, a potom také výkladové poznámky (ty tvoří asi ¾ stránky). U všech současných překladů je zřetelná touha zprostředkovat Boží slovo tak, aby bylo užíváno a co nejvíce přiblíženo čtenáři toužícímu po pěstování duchovního života. S ohledem na katolicko-protestantský dialog je dobře povědět, že to, na čem se shodujeme, je právě biblický text. Není potřeba mít zásadní předsudky vůči žádnému ze současných překladů. Pokud je to finančně možné, jsou doporučení15
hodné všechny. 4. Odkazy Jeruzalémská Bible: http://krystal.op.cz/jb/ Český katolický překlad: http://www.rozhovor.cz/bible/ckp Bible 21: http://www.bible21.cz/kdo_jsme/nadac
ni_fond_NBK Český studijní překlad: http://www.biblecsp.cz/ O překladech Bible s prof. Janem Hellerem: http://www.krestanskesbory.cz/web/mod ules.php?name=News&file=print&sid=4 Jan Asszonyi
BIBLE V R ZNÝCH P EKLADECH
J
ednou jsem na modlitební chvíli položil bratru kazateli Asszonyi řečnickou otázku, ukazuje mu překlad Bible 21. století, zda existuje dokonalý překlad. Odpověděl záporně (i dle mého vlastního mínění). Ne, nejde hovořit o dokonalém překladu do nějakého jazyka. Jsme na světě, kde i překladatelé jsou lidé chybující, a tedy tvořící ne zcela dokonalé dílo. Ovšem lze si položit otázku jinou, na kterou, věřím, již existuje kladná odpověď. Totiž tu, zda je nějaký český překlad nejlepší. Pochopitelně objektivně nejlepší. Než vyslovím svůj vlastní názor, tak pár poznámek k problematice. Především se v našich moderních dějinách mnoho namluvilo o rozdílu mezi překladem kralickým a ekumenickým. Přitom proti ekumenickému, dnes v naprosté většině kázání i jiného čtení používanému překladu, bylo vysloveno dvojí proti. Především jde o překlad konaný v duchu liberální teologické školy, tedy o překlad, ve kterém se čtenář může například dočíst v poznámce k dobývání Jericha, že nejde o popis historické události, ale jakéhosi slavnostního procesí, neboť Jericho s největší pravděpodobností v době Jozue nebylo opevněno. Což je již biblická kritika těžkého kalibru. Dále 16
například tento překlad opisuje výraz „svatí“ jako „bratří“, což je další projev jistého umenšování důrazů Bible. A nakonec jde o překlad, který je konaný takzvaným dynamickým ekvivalentem, tedy tak, že za důležité je považován smysl věty a méně již jednotlivých slov. Není to tedy překlad doslovný. A i z toho důvodu k němu dodnes neexistuje vytištěná konkordance. Bible kralická je ovšem velmi krásné dílo, žel psané v tak archaické češtině, že skrze tuto archaičnost je odváděna pozorKOMPAS 7-8/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
nost od obsahu Písma svatého. Dobře si sám vzpomínám, jak jako člověk odkojený Biblí kralickou jsem s velkou radostí později přešel na ČEP a najednou si připadal jako v Jiříkově vidění, kolika věcem jsem najednou porozuměl. Nepochybuji dodnes o správnosti svého kroku zamilovat si víc překlad ekumenický. Přicházejí však dále nové překlady. Budu stručný. Překlad Bible 21. století (známý dříve jako NBK) je vytvořen velmi radikální skupinou křesťanů, kteří mají velikou úctu k Bibli jako k Božímu Slovu. Vřele jej lze doporučit pro jeho čtivost, rovněž vyšel ve velmi levném vydání, je dostatečně srozumitelný, nedostatek bych však viděl v malé doslovnosti (podobně jako ČEP). Přicházejí ovšem ještě další dva ucelené překlady Písma: Jeruzalémská bible. Velikou nevýhodou tohoto překladu je to, že obsahuje poznámky, které jsou silně liberálního charakteru. (Tato Bible vycházela postupně již v pracovních verzích, a tak vím, o čem mluvím. Čtenář se v ní například dočte cosi o tom, že Desatero je v knize Exodus dochováno v recenzi elohistické atp., což považuji pro běžného čtenáře i studenta víry za poněkud mírně řečeno „příliš odborně pověděno“.) Pro protestanta není též od věci, že jde o katolické dílo. Český studijní překlad (NZ – Nová smlouva, překlad KMS 1994). Rád použiji slov bratra Petra Rause, který s řeckým slovníkem v ruce rozpoznává tento překlad jako nejpřesnější. Je vytvořen pochopitelně také lidmi i s jejich omyly, ale též za přispění počítačového na míru utvořeného programu. Celá kompletní Bible má vyjít na KK 2009 v Praze. Je to překlad ne sice zcela doslovný, ale téměř doslovný, konkordantní a překladatelé se chystají vydat KOMPAS 7-8/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
též knižní konkordanci. Vřele toto dílo doporučuji i k dennímu čtení (sám jsem NS používal delší čas místo čtení z překladu ekumenického). Jde o překlad studijní, ovšem dělaný lidmi s velkou láskou k pravdám Písma. Proto obsahuje velmi hojné poznámky k rukopisům, ale i vysvětlující poznámky k jiným překladovým variantám a možnostem. Což Bible 21. století neobsahuje. ČSP (Český studijní překlad) není tak čtivý jako Bible 21. století, ovšem je přesnější. Jak tedy čtenář asi již pochopil, můj názor na nejlepší překlad je ten, že je to ČSP. Ovšem s tím, že není neomylný, že je moudré se dívat při studiu Bible i do jiných překladů. A nebojme se Písmo číst třeba ve zcela jiném překladu, ale čtěme jej jako Boží slovo, a ne jen lidské. Petr Doušek
17