Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Vinařská legislativa a její novelizace Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracovala
doc. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.
Romana Kyselková
Lednice 2012
-1-
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Zpracovatelka:
Romana Kyselková
Studijní program:
Zahradnické inženýrství
Obor:
Vinohradnictví a vinařství
Název tématu:
Vinařská legislativa a její novelizace
Zásady pro vypracování:
1.
Prostudujte platné normy, jejich stručnou historii
2.
Legislativní normy platné v ČR, jejich srovnání s normami EU
3.
Změny ve vinařské legislativě, které se připravují v Evropském parlamentu
4.
Popište očekávaný dopad změn týkající se vinařství (během let 2009 až 2012)
-2-
Rozsah práce:
35
Seznam odborné literatury: 1
KRAUS, Vilém, Zuzana FOFFOVÁ, Bohumil VURM a Dáša KRAUSOVÁ. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005, 306 s. ISBN 80-8676700-0.
2
Právní normy ČR
3
Právní normy zemí EU
Datum zadání bakalářské práce:
prosinec 2009
Termín odevzdání bakalářské práce:
květen 2012
-3-
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci
na téma Vinařská legislativa a její
novelizace vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendlovy univerzity v Brně a zpřístupněná ke studijním účelům. V Lednici, dne Podpis -4-
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Pavlu Pavlouškovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné informace. Dále děkuji své rodině a přátelům za trpělivost a vedení během studia.
-5-
OBSAH
1. ÚVOD …………………………………………………………..........7 2. CÍL ………………………………………………………………..….8 3. TEORETICKÁ ČÁST ………………………………………….........9 3.1. Úvod do historie vinohradnictví a vinařství v celkovém kontextu ………....9 3.2. Počátky vinařské legislativy v českých zemích …............................................10 3.3. Vývoj vinařské legislativy v českých zemích …………………………..….…11 3.3.1. Horenská práva a práva výčepu………………………………….………..……11 3.3.2.Vývoj vinařské legislativy po třicetileté válce, a v 18. a 19. století…...............13 3.4. Vznik vinařského zákona …………………………………………….…..…...14 3.4.1. První vinařský zákon …………………………………………………..…..….14 3.4.2. Vinařská legislativa po roce 1907 …………………………………….…...….14 3.5. Vinařská legislativa po roce 1990 …………………………………….…..…...15 3.6. Legislativa po vstupu ČR do EU ……………………………………….......…17 3.6.1. Nařízení Rady (ES) číslo 1493/1999 …………………………………….…....19 3.7. Současná vinařská legislativa ……………………………………………...….21 3.7.1. Současná vinařská legislativa České republiky a očekávaný dopad změn ……21 3.7.2. Hlavní normy EU pro víno a vinohradnictví upravující zákon č. 256/20011 Sb. ………………………………………....….25
4. ZÁVĚR ……………………………………………….…….....…….28 5. SOUHR …………………………………………………….….….....29 6. RESUME ………………………………………………….………...30 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY …………………….………...31
-6-
1. ÚVOD Sednout si s přáteli, nalít si „pohárek“ dobrého vína, popřát si na zdraví, uvolnit se a relaxovat to je děj, který se opakuje už několik tisíciletí. Víno je považované za kulturní nápoj od samého počátku své existence.Tedy nejméně již 8 tisíc let. Z pomyslné kolébky vinařství Přední Asie, dnešní Irák a Írán, přes Egypt, Syrii, Palestinu a Řecko se rozšířilo do Evropy. Plnilo a plní funkci společenskou, ekonomickou, krajinotvornou, lékařskou a vytváří pracovní příležitosti. Zasahuje snad do všech společenských vrstev, do množství náboženství a do značného množství kultur. Není tedy divu, že pěstování révy vinné, výroba vína a obchod s ním jsou pod dohledem státních institucí celá tisíciletí. Např. už Chammurapiho zákoník nařizuje regulaci cen, pro prodej vína. Římské právo trestalo ničitelé vinic jako lupiče smrtí. Na našem území některá horenská práva umožňovala vyvlastnění půdy, pokud nebude vinice obdělávána tři roky po sobě. V posledních cca deseti letech došlo k velkým změnám v oblasti legislativy České republiky, zvláště po vstupu do Evropské unie.Tyto změny mají za cíl odvézt vinaře od kvantity a převézt je na stranu kvality, bezpečnosti, tradice a samozřejmě fenoménu posledních let – ekologie. V roce 2011 byla schválena novela Zákona o vinohradnictví a vinařství, která plně odpovídá předpisům Evropské unie.Vychází z nich a přináší do české legislativy velké změny.
-7-
2. CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo prostudovat stávající právní normy na území České republiky, jejich stručnou historii a porovnání s normami Evropské unie. Dále prostudovat očekávané změny a nové zákony přicházející z Evropského parlamentu v letech 2009 až 2012 a popsat očekávaný dopad změn týkající se vinařství a vinohradnictví.
-8-
3. TEORETICKÁ ČÁST 3.1. Úvod do historie vinohradnictví a vinařství v celkovém kontextu Víno je daleko starší než zápisy o něm. Přišlo s civilizací z Východu. Důkazy z tabulek, papyrusů a egyptských hrobek naplnily nespočet knih. Lidé od samých počátků pracovali, hádali se, milovali se a dělali si starosti vždy s číší vína v ruce. (JOHNSON, ROBINSONOVÁ, 2002) Nálezy semen révy ukazují existenci této rostliny před 70 miliony let. K přípravě vína se užívaly hrozny nejméně 6 až 7 tisíc let př. Kr. Za kolébku vinařství se považuje Přední Asie a Kavkazské pohoří, kde nálezy nádob na víno a jiných vinařských potřeb potvrdily pradávnou existenci vinařství. (KRAUS, 2009) Víno je zmiňováno již v Bibli, pravděpodobně nejznámější je příběh praotce Noema o jeho zkušenostech s pěstováním révy a výrobou vína. Ve Starém zákoně je popisován jak Noe „pak obíraje se se zemí, začal dělati vinice. A pije víno, opil se a obnažil se uprostřed stanu svého“ ((kap. 21, 33). I. Mojžíšova 9, 20 – 21). Život národa byl kulturou révy tak prostoupen, že starozákonní proroci přirovnávají obrazně počiny lidí k jednotlivým úkazům v pěstění révy a pití vína, jež bylo neobyčejně vžito a rozšířeno. Bezmála všichni proroci a apoštolové Nového zákona líčí vývoj révy od zárodku až po víno. Předpisují, dávají zákony, radí k mírnému požívání a zakazují víno slovy, která vzbuzují často hrůzu. Víno bylo bohem kterému, se vše odpouštělo. (TVARŮŽEK, 1948). Kolem roku 3500 př.n.l. bylo vinařství na velmi vysoké úrovni v Mezopotámii a také v Egyptě. Podle dochovaných pramenů byli Egypťané jedni z nejlepších vinařů. Rozmach vinařství a vinohradnictví začíná kolem roku 1100 př.n.l. Féničany, kteří kolonizovali Středomoří, a Řeky, kteří sem přišli asi o 350 let později. V tuto dobu se víno vysazovalo tam, kde později našlo domov: v Itálii, Francii a Španělsku. Mezi 8. a 4. stoletím př.n.l. Etruskové kultivovali divokou révu z Itálie. Řekové nazývali Itálii Země úpravných rév. Vikingové pojmenovali Ameriku Vinland, země vína, kvůli velkému množství domorodých odrůd, které našli okolo roku 1000 n.l.. Severní Afrika, jižní Španělsko, Sicílie, Provensálsko, střední Itálie a černomořská oblast založily své první vinice v době řecké a fénické říše. (JOHNSON, ROBINSONOVÁ, 2002) -9-
Římané přejali od Řeků jejich kulturu kompletně, zavedli systém pěstování révy a výroby vína dle tradice Řeků. V průběhu dobývání jednotlivých území Římany se réva rozšířila do jednotlivých římských kolonií, zejména do Gálie. Za vlády Caesara Marcuse Aurelia Proba, v letech 276-282 se réva dostala také na naše území. (KRAUS, 1999).
3.2. Počátky vinařské legislativy v českých zemích Nejstarší doklady o pěstování révy vinné na našem území pocházejí z doby císaře Proba (276-282), který nařídil vysazovat vinice v římských koloniích za Alpami. Římská posádka z Vindobony „Legio Decima Gemina, Pia Fidelis“ vybudovala opěrný bod na Římském kopci pod Pálavou a na ní vysadila první vinice. Při vykopávkách zděných budov vojenské stanice desáté legie u bývalé obce Mušov byly nalezeny důkazy o pěstování révy vinné v okolí vojenského tábora v podobě srpovitého vinařského nože. (KRAUS, 1999). Počátky pěstování révy vinné v Čechách klade Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české do roku 892. Kněžna Ludmila tehdy podle pověsti obětovala víno bohyni, které zaslal Svatopluk k oslavám narozenin Ludmilina syna Spytihněva. Důvodem oběti bylo sužující dlouhotrvající sucho. Po této oběti přišly vydatné deště. Ludmila ocenila čarovnou moc vína a v době, kdy přijala křesťanství, dala založit jednu z prvních vinic. Ta se nacházela nedaleko Pšova - jejího původního domova – v obci Nedomice poblíž Mělníka. Na této vinici se prý zaučoval kouzlu pěstování révy a výroby vína i sv. Václav, který byl později nazýván „supremus magister vinaerum“ – nejvyšší perkmistr hor viničních. Jednu z nejstarších zmínek o vinici s vinným lisem na Mělnicku obsahuje darovací listina Břetislava I. Staroboleslavské kapitule, která pojednává o vinici v Dřísech. Je z roku 1046. Další centrum se nacházelo na Litoměřicku. Z roku 1057 pochází darovací listina Spytihněva II. kolegiátnímu kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích. Konkrétnější počátky pěstování révy vinné na Moravě jsou spojovány s Velkomoravskou říší. První zmínka o vinicích na Moravě pochází z roku 1101. Nachází
- 10 -
se v zakládací listině benediktýnského kláštera v Třebíči, který byl obdarován několika vinicemi. Roku 1202 zakládají Cisterciáci z kláštera na Velehradě vinice ve Skoršicích u Hustopečí.
3.3. Vývoj vinařské legislativy v českých zemích O tom, že réva vinná kráčí po boku člověka již několik tisíciletí není pochyb. Je tedy logické, že i právní úpravy vinohradnictví a vinařství sahají hluboko do minulosti lidstva. Již staří Římané trestali viniční škůdce. Na našem území se o sjednocení vinic roztroušených po krajině a
vývoji
právních vztahů postaraly církevní řády, především cisterciáků a premonstrátů, které ve 12. století zakládaly kláštery. Takto vysazené vinice představovaly výhodu v obdělávání, vybírání desátků a ochraně vinic před zvěří. (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005) Nejstarší originální listina na vinný desátek je privilegium Přemysla Otakara II. z roku 1222 pro rajhradské benediktýny. V tomto privilegiu byl potvrzen dar desáté bečky z vinic v Miroslavi, který klášteru věnoval markrabě Vladislav.
3.3.1. Horenská práva a práva výčepu
Na začátku je důležité poznamenat, že toto dnes zaniklé právní odvětvi má již pouze povahu historickou, tj. umožňuje zkoumat společenské vztahy, události doby a její představitele, na které dopadalo. Pod pojmem horenské právo se rozumí celá řada právních předpisů týkající se vinařství. Patří sem předpisy o viničních pracích, o desátkové a perkrechtní povinnosti, o zaměstnávání a odměňování dělníků na vinicích, o sousedských vztazích, o udržování cest, o ochraně vinic a trestech za jejich porušení. (KRAUS, 2009). Horenské právo se postupně utvářelo z obyčejů, která mají s největší pravděpodobností původ ve slovanských, byzantských a římských zvycích. Vytvářely se jako pravidla členů samosprávných viničních hor, jejichž samostatnost vyplývala pouze z vůle feudála, který získal z částečně nezávislých
- 11 -
samospráv těchto hor užitek v podobě perkrechtu (daň z půdy), desátku z úrody a dále především osazování a obdělávání pozemků na svazích kopců užitkovou plodinou. Nejstarší dochovaný text viničního řádu a horenského práva pochází od biskupa Dětřicha z 1281. Platil pro církevní vinice v okolí Kroměříže. (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005) Roku 1309 se Falkenštejnské horenské právo a viniční řád staly předlohou pro horenská práva na jižní Moravě. Prodal jej Siegfried von Plank společně s viniční horou Rosenberg ve Falkenštejnu. Z tohoto práva vychází první ze směrů tehdejších horenských práv a to skupina práv falkenštejnských, někdy nazývaná mikulovská. Tato skupina neměla téměř hrdelní tresty. Druhou skupinou odvozenou od Židlochovického horenského práva je skupina židlochovická. Roku 1355 jej Židlochovicím prodal moravský markrabě Jan Jindřich jako vzorové horenské právo pro Moravu. Tato skupina měla kruté tělesné a hrdelní tresty. První institucí, která řešila spory mezi vinaři byl horenský soud, jemuž předsedal hlavní představitel dozoru nad dodržováním horenského práva, perkmistr. Nejčastěji rozhodoval soukromoprávní spory mezi vinohradníky a přestupcích, které se vinaři dopouštěli. Druhou institucí, kterou mohli nespokojení účastníci s rozsudkem ve sporu využít byl tzv. rozšířený soud. Tento soud ve své podstatě znamenal tentýž horenský soud, který rozhodoval jako první, avšak rozšířený o členy pocházející z městské rady či z řad vybraných vinařů. Dne 16.2.1358 vydal císař Karel IV. nařízení k zakládání vinic pro Prahu a 12.5.1358 pro města královská. Uložil perkmistrovi označit vhodné polohy k vysazování révy a podněcovat majitele pozemků, aby tak činili. Tuto činnost vykonával perkmistr Starého Města pražského na území celého království. Postupně získával větší a větší pravomoci a jako úřad byl zřízen v obvodech horenských měst. (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005) Mezi základní práva vinařů patřilo právo volného výčepu vína, jež bylo jimi samotnými vyrobeno. Dům, ve kterém bylo víno povoleno čepovat, byl speciálně označen buď kyticí či věncem z chvoje nebo listí. Z této doby pochází pojem víno čepované pod víchem. Před zahájením čepování vína bylo třeba víno zkontrolovat
- 12 -
odborníkem, většinou perkmistrem. Ten prověřoval kvalitu vína a dával na sudy pečeť, aby již nemohlo být víno doléváno vodou. Konec místním viničním řádům a horenským soudům na Moravě znamenalo vydání patentů Josef II. z let 1783 a 1784, které zavedly úřední viniční řád pro Moravu. Těmito právními předpisy zanikla vinařská a soudní samospráva vinohradníků a vinařů a taktéž i vrchnostenský dozor nad jejich vinicemi.
3.3.2.Vývoj vinařské legislativy po třicetileté válce, a v 18. a 19. století
Během třicetileté války (1618 – 1648) došlo k velké devastaci vinic, především na Moravě. Viniční plochy byly do značné míry obnoveny. Ovšem netrvalo dlouho a horenské právo zaniklo (viz výše). Bylo nahrazeno Všeobecným vinohorenským zřízením pro Markrabství moravské, jež roku 1784 vydal císař Josef II. Výčepnické právo vinařů také zaznamenalo negativní vývoj.
Pozemková
vrchnost se sice snažila odebrat vinařům toto právo, ovšem volný výčep byl potvrzen v roce 1679, kdy císař Leopold I. vydal Tractus de juribus incorporalibus, kde potvrzoval právo vinařů čepovat vína vlastní produkce jako nesporné. Dále bylo volné nalévání vína potvrzeno roku 1784 dvorním dekretem. Další dvorní dekret (1785) zdůraznil nade vší pochybnost, že právo voleného výčepu vína nemůže být producentu upíráno ani tehdy, má-li vinice v jiném místě než-li v místě svého pobytu, kde může své víno čepovat. Dekretem z roku 1787 byla nařízena publikace cirkuláře, který ukládal krajským úřadům povinnost dozorovat jeho správné plnění. Cirkulář měl odstranit námitky ohledně místa výčepu vína. Od této chvíle mohlo být víno čepováno kdekoliv a také bylo stanoveno, že již po celý rok. S volným výčepem vína souvisí také všeobecná nápojová daň, kterou zavedla Marie Terezie. Kontrola se prováděla prostřednictvím sklepních knih. (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005) Roku 1875 byl vydán zákon o šíření révokazu. Později byl doplněn zákonem z roku 1885 a nařízením ministerstva zemědělství z roku 1903. Reagoval tak na kalamitu šířící se vinohrady napříč Evropou. Zákon zakazoval převážet révu, její sazenice atd. ze zamořeného území do oblastí nezamořených.
- 13 -
Úpadek vinařství v 19. století měl za následek nízkou úroveň vyráběných vín. Stále se zvyšující výroba falšovaných vín dala podnět k vydání zákona o připravování a prodávání nápojů vínu podobných z 21. července roku 1880, který byl doplněn nařízením ze dne 16. září roku 1880. V této úpravě byl přesně vymezen pojem polovíno, víno strojené a víno přirozené. Tímto byl dán základ jejich zdanění. (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005)
3.4. Vznik vinařského zákona 3.4.1. První vinařský zákon
V době těžké krize vinohradnictví v celé Evropě byl u nás vydán 12. dubna roku 1907 první vinařský zákon. Zákon stanovuje přesnou definici révového vína a vyjmenovává dovolené i nedovolené manipulace při jeho výrobě. Dále zakotvil institut sklepních inspektorů, kteří působili jako dozorčí orgán. Zákon byl platný pro země Rakouska-Uherska, jehož země Koruny české byly součástí. Na Slovensku platil zákon uherský z roku 1908. Po rozpadu RakouskaUherska a vzniku Československa v roce 1918 byly tyto zákony převzaty. V Čechách a na Moravě platily jiná ustanovení nežli na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tento zákon zůstal v platnosti po celé trvání první republiky i protektorátu.
3.4.2. Vinařská legislativa po roce 1907
Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku tzv. první republiky byla tehdejší právní úprava z velké části převzata z právní úpravy rakousko-uherské. Zákon č. 56/1941 byl zaměřen na zpracování révy vinné a výrobě odrůdového vína. Řešily se zde již i enologické postupy jako čiření, filtrace či scelování vín. Od 1. října 1954 byla veškerá právní úprava vinohradnictví a vinařství řešena Československou státní normou č.567741. Předpis nižší právní síly ovšem platil v celé tehdejší republice. Upravovala základní názvosloví, rozlišovala tržní druhy vína, kterými byly víno bílé, klaret, víno červené, víno přírodní sladké, víno šumivé a víno dezertní. Dále třídila vína na výběry, odrůdová vína, typová vína, známková vína a
- 14 -
směsi. Popisovala technologické postupy, obsahovala výčet zakázaných postupů a manipulací s vínem a zabývala se balením, dopravou a skladováním vína. Zajímavostí bylo, že rozdělovala odrůdy do tzv. kvalitativních skupin. (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005) Změna nastala záhy po válce, kdy dochází k centralizaci, která vyústila v zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby a jeho prováděcí vyhlášku. Touto úpravou přestalo být vinařství regulováno samostatně a bylo legislativně začleněno do rostlinné výroby. Zákon zahrnoval Státní odrůdovou knihu stanovující pěstované odrůdy pro výrobu vína. S obrovskou snahou o obnovení vinohradnictví zničeného révokazem, hospodářskými obtížemi na trhu i důsledky obou válek dochází k velkým technologickým změnám v pěstování révy i výrobě vína.
3.5. Vinařská legislativa po roce 1990 Po roce 1990 dochází k vyčlenění potravin do speciální úpravy a změně institutu vinohradnictví a vinařství v nový samostatný zákon č. 115/1995 Sb. a jeho prováděcí vyhlášku 189/1995 Sb.. Zákon vymezil práva a povinnosti pěstitelů révy vinné a vinařů. Rozčlenil vína vyráběná na území ČR podle kvality vyzrání hroznů na stolní, jakostní a přívlastková, šumivé víno, perlivé víno a dezertní víno. U přívlastkových vín rozlišuje kvalitativně: kabinet, pozdní sběř a výběr z hroznů. Vína jakostní, přívlastková a vína z dovozu byly před uvedením do oběhu předkládány Komisi Ministerstva zemědělství k senzorické analýze a následnému zatřídění. Ovšem nedostatkem tohoto byla skutečnost, že zatříděná vína bylo možno dále mísit s jinými víny a docházelo tak ke zhoršování kvality. Dále zákon nedostatečně upravoval způsob výroby matolinových a kvasnicových vín, a tak umožnil jejich výrobu a distribuci vedle vín révových. Také nedostatečně upravoval falšování tuzemských vín ředěním levnými víny z dovozu. Vyhláška č. 189/1995 Sb. byla prováděcím předpisem, který upravoval technologické postupy, vytvářela první vzory vinařské evidence, vyjmenovávala jednotlivé vinařské oblasti, vinařské obce a seznam odrůd révy vinné, z které byly povoleny pěstovat.
- 15 -
Zákon se snažil o přiblížení k předpisům Evropské unie (dále jen EU). Jelikož se v tomto zákoně odrážely pouze klíčové unijní předpisy, zůstala naše právní regulace vinařství nedostatečná. Slučitelnost s celým vinařským odvětvím EU měly přinést až následné novelizace tohoto zákona. Jednalo se o zákon č. 216/2000 Sb., 50/2002 Sb. a související zákon č. 147/2000 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském. Přínosem zákona 216/2000 Sb. bylo, že jeho prostřednictvím se do českého právního řádu „včlenilo“ nařízení Rady (ES) 1493/1999. Pojem včlenění není zcela přesný, spíše se jednalo o přiblížení se evropským předpisům a přesnějšímu vymezení pojmů. Poprvé byly zavedeny viniční tratě. Zákon upravil ochranu vína uváděného do oběhu stanovením podmínek jeho výroby, zatřiďování a označování. Byly stanovené maximální limity pro doslazování stolních a jakostních vín. Rozvedl vinohradnickou a vinařskou evidenci, podmínky dovozu vína. Byl zaveden pojem dovezené víno. Označení révové víno nahradil pojmem víno. Dále ke kategoriím třídění vína přibyly kategorie šumivých, perlivých, aromatizovaných a likérových vín. Kategorie vín s přívlastkem se rozšířila o výběr z bobulí, ledové a slámové víno. Novela rozšířila omezení při výrobě a uvádění vína do oběhu o zákaz uvádění do oběhu za účelem přímé spotřeby, vína a jiných alkoholických nápojů vyrobených z vinných kalů, matolin a moštů zahuštěných a následně zředěných vodou. Bylo stanoveno časové období mezi 15. srpnem a 30. listopadem téhož roku, kdy je možno uvádět do oběhu burčák. Novelizace byla přínosem ve smyslu harmonizace národní legislativy s právem ES, ovšem vlivem nedostatečné vybavenosti vinohradníků a vinařů po stránce technické, technologické a materiální pouze k částečnému přijetí evropské legislativy. (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005) Orgány dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem byly Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, pokud jde o vinohradnictví, a Česká zemědělská a potravinářská inspekce, pokud jde o vinařství. Vinařský zákon měl tři vyhlášky. První byla vyhláška 297/2000 Sb.. Stanovovala výrobní postupy a ošetřování vína při výrobě. Druhá byla vyhláška 298/2000 Sb. Stanovovala strukturu vinařských regionů,
seznam vinařských obcí,
seznam viničních tratí a seznam odrůd révy vinné v jednotlivých vinařských oblastech,
- 16 -
z jejichž hroznů lze vyrábět víno s přívlastkem. Třetí byla vyhláška 299/2000 Sb. Stanovovala podrobnosti při uvádění údajů na obalu vína nebo výrobku z hroznů révy vinné. Dále se zabývala slovním vyjádřením obsahu cukru, jak ve víně tichém, tak i v sektech. Před účinností zákona č. 50/2002 Sb. byl zřízen nový registr vinic, který plně odpovídal požadavkům EU. Díky němu bylo možné využívat práva na opětovnou výsadbu vinic a využívat prostředky EU ze strukturálních fondů na restrukturalizaci vinic. Zákonem č. 50/2002 Sb. byl zřízen Vinařský fond., kde se zákonodárci inspirovali německými předpisy. Odvody byly stanoveny za každý hektar vinice a za každý litr vyrobeného vína. Stát pak přispíval stejnou částkou, jakou Vinařský fond vybral od vinařů. Měl zajistit reklamu českým a moravským vínům, měl podporovat výsadby vinic, jejich obnovu. Dále zákon upravoval, že dovozová vína už nemusí odpovídat naším požadavkům na jakost uvedených ve vyhlášce 298/2000 Sb. Prováděcím předpisem byla vyhláška 53/2002 Sb., která ustanovovala požadavky na zdravotní nezávadnost potravin.
3.6. Legislativa po vstupu ČR do EU Dne 1.května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. Od tohoto okamžiku zákony, které vstupují v platnost musí být kompatibilní se zákony EU. Toto měly za úkol připravit novely vinařského zákona z roku 2000 a 2002. Dne 1.května 2004 vstoupil v platnost zákon č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství, který již plně vyhovoval požadavkům EU. Zahrnuje množství odkazů na Nařízení Rady Evropského společenství a podrobně upravuje problémy týkající se naší republiky. Nově zavádí pouze dvě vinařské oblasti: Čechy a Moravu. Stanovuje nejvyšší povolený hektarový výnos v jednom roce pro kategorii jakostní víno na 12 t.ha-1. Zřizuje Správu produkčního potenciálu, která zahrnuje správu práv na novou výsadbu, správu práv na opětovnou výsadbu a správu rezervy. Podle těchto bodů
- 17 -
zákona nelze napříště libovolně provádět výsadbu vinic. O právo na výsadbu, či opětovnou výsadbu je nutno žádat Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen ÚKZÚZ), který o možnosti výsadby rozhodne. V této části se zákon velmi často odvolává na předpisy EU, zvláště na nařízení Rady (ES) č. 1493/1999. Nově zakazuje ve výrobních prostorách skladovat jakékoliv látky způsobilé k falšování vín. Dále lze přislazovat stolní vína a vína jakostní stanovené oblasti, a to maximálně do 2% objemových celkového obsahu alkoholu. Dále stanovuje povinnost žádat Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (dále jen SZPI) o povolení zvyšovat nebo snižovat obsah kyselin. Nově je stanovena povinnost výrobce vína oznámit záměr zvyšovat přirozený obsah alkoholu v produktu nejméně 48 hodin před zvyšováním cukernatosti. Nařizuje, že ke spotřebě určený částečně zkvašený mošt označený jako „burčák“ musí pocházet výlučně z hroznů sklizených a zpracovaných na území České republiky. Naprostou novinkou na našem území je u stolního vína zavedení kategorie „zemské víno“, Jedná se o víno vyrobené z hroznů sklizených na vinicích vhodných pro jakostní víno stanovené oblasti nebo z odrůd, které jsou uvedeny v seznamu odrůd v prováděcím předpisu. Jde o mezistupeň mezi vínem stolním a jakostním. Novinkou je požadavek na zatřídění jakostních vín, který nadále neprovádí Komise expertů Mze ale Komise expertů SZPI se sídlem v Brně. Jakostní víno se rozšiřuje o přívlastek výběr z cibéb (nejméně 32°NM). Nově zavádí VOC neboli „víno originální certifikace“, Lze jej vyrábět za podmínek, kdy je vyrobeno na území menším než je vinařská oblast, výrobce je členem sdružení, které je oprávněné přiznávat označení vína originální certifikace podle tohoto zákona. Zakazuje přislazování vín přírodními nebo náhradními sladidly (s výjimkou hroznového moštu). Zakazuje konzervovat víno chemickými látkami (vyjma oxidu siřičitého). Zakazuje zvětšovat objem a ovlivňovat vlastnosti vína s výjimkou kyselin. Zakazuje používání syntetických a aromatických látek a barviv. Prohlubuje dále vinohradnickou a vinařskou evidenci a uvádí výši poplatků za jednotlivá ověření. Ruší se cla na dovoz a vyvoz vín pro státy EU. Dovoz vín ze třetích zemí tj. států mimo EU podléhá udělení „dovozní licence“. Taktéž je stanoven celní
- 18 -
sazebník EU, podle kterého se bude řídit sazba jednotlivých cel ve vztahu k těmto tzv. „třetím zemím.“ (KRAUS, FOFFOVÁ, VURM, KRAUSOVÁ, 2005) Prováděcím předpisem byla vyhláška č.323/2004, která se zabývala mimo jiné komodity i požadavky na vína vyrobená v zemích EU. Dále vyhláška č. 324/2004 se seznamem vinařských podoblastí, vinařských obcí, viničních tratí včetně jejich územního vymezení.
3.6.1. Nařízení Rady (ES) číslo 1493/1999
Po přistoupení k EU v květnu 2004 vstoupil v platnost nejen nový zákon, ale i nařízení platná v Evropské unii. Tím vstoupily v platnost nařízení Rady (ES). Vinohradnictví a vinařství se nejvíce dotýká nařízení číslo 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem. Cílem společné zemědělské politiky je dosáhnutí stabilizace trhu v odvětví vína a zajišťovat zemědělcům v tomto odvětví přiměřenou úroveň. Těchto cílů lze dosáhnout přizpůsobením zdrojů potřebám, zejména politikou přizpůsobení produkčního potenciálu, která se měří na jakost.
Posléze byly přijaty novelizace provedené zákony č. 2005 Sb., 411/2005 Sb., 444/2005 Sb. a především č. 215/2006. První tři uvedené novely přinesly řadu spíše kosmetických úprav, na rozdíl od novely č. 215/2006, která přinesla změnu označování při nabízení burčáku, dále přinesla vznik tzv. vín „chateau“ a nového druhu vína – tzv. botrytický výběr. Především přinesla rozsáhlé změny v označování vinných produktů. Dále přinesla kontroverzní institut malovinaře (vinohradník či vinař, který pěstuje hrozny révy vinné na registrované či neregistrované vinici o výměře nejvýše 20 arů a vyrábí víno z těchto hroznů v množství nejvýše 2000 litrů ročně), která vyvolala rozpor s komunitární úpravou. Malovinaři měli určitá administrativní zvýhodnění, která však byla právem EU umožněna pouze za podmínek neuvádění produkce na trh jen u vinohradníků do rozlohy vinic maximálně 10 arů a vinařů do výroby 1000 litrů vína ročně. Jako kontrolní orgán zde funguje SZPI, která rozhodla, že nebude postupovat podle novely zákona č. 215/2006, ale bude se řídit komunitární právem.
- 19 -
Pro potřeby tohoto zákona je definován pojem vinice. Nově je jako vinice definována i vinice vyklučená, pokud k této nebylo vydáno právo na opětovnou výsadbu – to je důležité pro potřeby výpočtu hektarového výnosu. Ten je také zcela nově definován. Již se nebude hovořit o nejvyšším hektarovém výnosu a o hektarovém výnosu pěstitele, ale pouze o hektarovém výnosu, který je vymezen pro jakostní vína stanovené oblasti a zcela nově jako podíl množství vinných hroznů sklizených v daném vinařském roce a plochy vinice, na níž byly hrozny vypěstovány. Jeho výše je stanovena na 14 t.ha-1. Do plochy vinic pěstitele se počítají všechny plochy vinic náležející pěstiteli, i když se jedná o vyklučené či daný rok neplodné. Novinkou je také definice známkového vína s přívlastkem. Jako burčák smí být nabízen částečně zkvašený hroznový mošt, jestliže pochází výlučně z vinných hroznů, které byly sklizeny a zpracovány na území České republiky. Je-li určen k přímé lidské spotřebě musí být viditelně umístěny údaje, že se jedná o částečně zkvašený hroznový mošt nebo „burčák“ a kdo je jeho výrobcem. Prováděcím předpisem je Vyhláška č. 97/2006 Sb. o předpokladech a způsobu podpory marketingu a prodeje produktů, podpory rozvoje turistiky v oblasti vinohradnictví
a
vinařství a podrobnostech o poskytování informací veřejnosti
Vinařským fondem. Dne 7. listopadu vstoupila v platnost nová vyhláška č. 437/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá nová ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství. Stejně jako v roce 2004 je nutné do 10. 12. 2005 vyplnit a podat "Prohlášení o produkci" a "Prohlášení o sklizni". Prohlášení o produkci je povinen podávat každý vinař, který víno uvádí do oběhu nebo vyrobí pro vlastní spotřebu alespoň 1000 litrů vína za rok. Prohlášení o sklizni nepodává ten, kdo sám zpracovává celou sklizeň na víno. Zákonem č. 311/2008 Sb. ze dne 17.července 2008 dochází ke změně týkající se Vinařského fondu. Počet členů Rady se zvyšuje z 9 na 11, funkční období je čtyřleté. Dozorčí rada se rozšiřuje rovněž o dva členy a neomezuje se možnost setrvání členů po více volebních období. Přechodně se upravuje ukončení funkčního období dosavadních členů rad.
- 20 -
V roce 2009 vyšly hned dvě nové úpravy vinařského zákona a to Zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech a Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu. Podstatnější ovšem bylo to, co se dělo na scéně evropského práva. V roce 2008 bylo po intenzivních diskusích, vyjednávání a různých ústupcích členských státům přijato NR č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem. Prováděcí pravidla byla stanovena nařízeními Komise (dále jen „NK“) č. 555/2008 (programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína; pozměněno nařízením č. 42/2009), č. 606/2009 (druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí; později pozměněno a opraveno nařízením č. 1166/2009), č. 607/2009 (chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů), č. 702/2009 (programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína) a č. 436/2009 (registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína). Základními body zmíněného nařízení bylo přiznání prémií za vyklučení vinic do konce hospodářského roku 2010/2011, prodloužení doby pro uplatňování práv na novou výsadbu, snížení maximální míry obohacení cukrem, postupné rušení opatření uměle regulujících trh, zejména destilace, a důraz na rozvoj venkova a zachování tradic evropského vinařství. Dne 1.října 2010 nabyla účinnosti Vyhláška 254/2010 , kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí.
3.7. Současná vinařská legislativa 3.7.1. Současná vinařská legislativa České republiky a očekávaný dopad změn
Po reformě SOT s vínem v EU z roku 2008 a 2009 byla netrpělivě očekávána novela vinařského zákona. Ta spatřila světlo světa dne 30.srpna 2011, kdy vyšla pod
- 21 -
číslem 256/2011 Sb. S drobnou výjimkou v přechodných ustanoveních je platná od 1.září 2011. K důležitým změnám, na které by tato práce chtěla upozornit patří následující. § 6 nově upřesňuje stanovení hektarového výnosu z konkrétní vinice (tedy registračního čísla) na každou odrůdu zvlášť. Není již možné sčítat jednotlivé hektarové výnosy ze všech ploch pěstitele, ale výnos se bude v evidenci vykazovat na každou přítomnou odrůdu a nesmí překročit 14 tun. V § 16 se výrazně mění podmínky udělení kódu stáčírny. Pro toho, kdo chce uvádět do oběhu víno pouze pod tímto kódem. Zákon stanovuje přísné pětileté období neporušení předpisů a také povinnost být plátcem do Vinařského fondu. V § 16 odst. 6 se pozměnil text u označení výrazem Chateau. Nově musí být takto označení víno pouze z podniku, který existuje pod tímto názvem nebo je nazýván přesně tímto slovem, a to nepřetržitě po dobu nejméně 15 let (tedy od roku 1996), a hrozny musejí pocházet z tohoto podniku nebo výroba vína musí být prováděna v tomto podniku. § 17 nově definuje zemské víno. Může se vyrábět stejně jako v loňském roce, s tím rozdílem, že na etiketě již není nutné mít velikost písma výrazu moravské zemské víno větší než název odrůdy. Hrozny musejí pocházet výlučně z příslušné vinařské oblasti a také výroba (vinifikace) tohoto vína musí proběhnout ve stejné oblasti. Pokud jde o víno prokazatelně z vlastních registrovaných vinic, může být značeno vinařskou obcí. Z § 17 plyne, že víno s Cháněným označením původu (dále jen CHZO) je možno vyrobit pouze v té vinařské oblasti, kde by byly vypěstovány, a to výlučně, tedy 100% hroznů. Není možné použít výjimku, kterou udává evropská vinařská legislativa, kde se hovoří o 85 %. Zde tedy náš zákon zpřísňuje produkci CHZO vína ve prospěch ochrany našich oblastí. Jedinou možností zajištění dostupnosti vína u producentů z vinařské oblasti Čechy, kteří byli postiženi jarními mrazy, je nakoupit hrozny na Moravě a zde ve smluvním podniku provést vinifikaci. Do Čech pak dovézt pouze výsledný produkt, který zde může být stočen do lahví a následně distribuován jako moravské zemské víno. (www.svcr.cz)
- 22 -
§ 17a zakazuje uvádění názvu odrůd uvedených ve Státní odrůdové knize a termínu odrůdové víno u odrůdového vína, jehož hrozny pocházejí z vinic stanovených oblastí v ČR ale jen víno. Dále stanovuje, že na etiketě vína bez CHZO/CHOP nebo tradičního výrazu, s názvem odrůdy nebo označení ročníku nesmí být uveden název odrůdy, pokud hrozny pocházejí z vinic v ČR vhodných pro získávání jakostní vína. Tento zákaz uvedení příslušné odrůdy platí pro všechny odrůdy uvedené v SOK (odrůdy vhodné pro jakostní víno) a odrůdy uvedené ve vyhlášce č. 323/2004 Sb., vhodné pro zemské víno. Je možnost získat pouze vyšší kategorii, a to víno s CHZO/CHOP. Jinými slovy buď splnit podmínky k produkci zemského či jakostního vína, nebo produkt označit jen jako „víno“, bez uvedení odrůdy a ročníku. V § 18 se nově mění značení všech jakostních vín, kdy nově i jakostní víno musí mít na etiketě uvedeno evidenční číslo jakosti, které uděluje SZPI při zatřídění. Dříve byla tato povinnost pouze u přívlastkových vín. Dále v případě zvyšování cukernatosti zahuštěným moštem může být tento mošt pouze s původem hroznů z ČR. To neplatí v případě použití rektifikovaného moštového koncentrátu. Zde zákon uvádí obdobu toho, co ve věci zemského vína, jen je ještě jasněji napsáno, že je možno vyrobit jakostní víno pouze v té vinařské oblasti, kde by byly hrozny vypěstovány, a to výlučně, tedy 100% hroznů. Opět není tedy možné nakoupit hrozny s původem ve vinařské oblasti Morava, tyto dovézt k vinifikaci do vinařské oblasti Čechy a zde vyrobit jakostní víno, jakostní víno s přívlastkem, ani jako české, ani moravské. (www.svcr.cz) § 19 nově stanoví, že v případě výroby slámového vína je možné provést lisování již po dvou měsících, pokud bude mít výsledný mošt cukernatost 32°NM. V případě nově zavedených značení Chráněné označení původu (dále jen CHOP) je uvedení tohoto názvu na etiketu na výrobci. Dále zrušil uznávání soutěží Mze. Na etiketu je tedy možné dát jakékoliv pravdivé a relevantní ocenění ze soutěže vín. § 23 upřesňuje nejasnosti v případě povolování nových VOC. Ministerstvo nyní může vydávat změnová rozhodnutí
případě změn. Řeší se taktéž obsah stanov
sdružení, které musí obsahovat podmínky stanovené zákonem.
- 23 -
§ 26 ulehčuje zatřiďování vín. Nově již nebude muset inspektor SZPI provádět odběr vzorků pro zatřídění. Nyní si vinař odebere vzorek sám, zajistí rozbor vín v akreditované laboratoři, která disponuje akreditovanými metodami pro rozbor vína, tento se odešle SZPI, a poté dodá vzorky se žádostí o zatřídění na SZPI. Bude takto více času na vlastní kontroly v podnicích. Nyní může výrobce provést sestupněji vína i v rámci přívlastkových vín, pokud bude víno splňovat analytické požadavky nového druhu přívlastku. Toto není možné u ledového a slámového vína. Informace o sestupněji musí výrobce elektronicky zadat do Registru vinic. Dle § 29 odst. 5 pro zajištění křížové kontroly byl zaveden nový výkaz, který se jmenuje hlášení o nákupu, a je povinen jej k 31.prosinci nejpozději do 15.ledna odeslat každý, kdo nakoupil rmut, mošt nebo víno, a to jak s původem z ČR, tak s původem z EU či třetích zemí. Tento odstavec byl pravděpodobně z celého zákona mezi veřejností nejkritizovanější, neboť jde o zbytečnou administrativní povinnost nad rámec EU s dopadem na jakéhokoli prodejce vín, včetně malých obchůdků či farmářských trhů. V současnosti se pracuje na změně tohoto odstavce. Tento byl poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR zrušen. Dle § 30 odst. 3 až 5 tohoto zákona vede evidenční knihy i obchodní zprostředkovatel § 35 stanoví, že plátcům do VF se mění povinnost odvodů, která se nově nepočítá z vína uvedeného do oběhu, ale podle množství vyrobeného vína, které producent uvedl ve výkazu o produkci, jenž se každoročně musí posílat do Registru vinic k datu 31.prosince, nejpozději do 15.ledna. Celkové množství vyprodukovaného vína se poníží o 10% ztráty v produkci. Konečné množství je pak podkladem k odvodu do VF.
Tímto zákonem byl mj. novelizován také zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Touto novelizací se Úřad průmyslového vlastnictví stává příslušným orgánem pro řízení o žádostech o unijní zápis označení původu a zeměpisných označení pro vína a zeměpisných označení pro lihoviny. Národní část
- 24 -
řízení o unijní zápis je upravena shodně pro všechny produkty, pro něž je dostupná evropská ochrana, což jsou v současné době vína, lihoviny, potraviny a zemědělské produkty.
Vzhledem k průběhu počátku sklizně a požadavku řady členských podniků SVČR podal SVČR dne 8.září 2011 žádost o vydání opatření obecné povahy v souladu s § 12 odst. 10. zákona č. 256/2011, kterým by bylo povoleno přikyselování vín ročníku 2011 v ČR v souladu s přílohou XVa C6 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. Opatření obecné povahy bylo vydáno 30.září 2011. Tímto opatřením bylo možné přikyselování čerstvých vinných hroznů, hroznového moštu, částečně zkvašeného hroznového moštu, mladého vína v procesu kvašení. Přikyselování výrobků jiných než uvedených výše mohlo být provedeno až do výše 1,50 gramů na litr, vyjádřeno jako kyselina vinná, nebo 20 miliekvivalentů na litr. Přikyselení vína lze provést až do výše 2,50 gramů na litr, vyjádřeno jako kyselina vinná, nebo 33,3 miliekvivalentů na litr. Povoleno bylo i opakované přikyselování za použití L(+) kyseliny vinné, L(-) kyseliny jablečné, DL-kyseliny jablečné nebo kyseliny mléčné pro přikyselování.
3.7.2. Hlavní normy EU pro víno a vinohradnictví upravující zákon č. 256/20011 Sb. První odstavec prvního ustanovení Zákona o vinohradnictví a vinařství vymezuje působnost zákona, zejména jeho vztah k předpisům práva EU. Vinohradnictví a vinařství je začleněno do oblasti zemědělství, které je v rámci systematiky Smlouvy o fungování Evropské unie ze dne 25.března 1957 zařazeno s účinností od 1.prosince 2009 přímo do třetí části – vnitřní politiky a činnosti unie. Tato zmocňuje Evropský parlament a Radu (EU) přijmout řádným legislativním postupem a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem společnou organizaci zemědělských trhů s tím, že smlouva opravňuje její orgány přijímat nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Tímto výčtem jsou určeny právní nástroje regulace společného trhu s vínem. Na úseku vinohradnictví a vinařství je právní regulace realizována především prostřednictví
- 25 -
nařízení, která jsou dle článku 288 Smlouvy o fungování Evropské unie vymezena jako právní normy obecné působnosti, která jsou závazná v celém rozsahu a jou přímo použitelná ve všech členských státech. Způsob normativní regulace nařízeními spočívá na dvou základních principech, které určují charakter této právní oblasti. Jedná se o princip přímého účinku a o princip přednostní aplikace. Princip přímého účinku přiznává práva a povinnosti přímo vyplývající z nařízení jednotlivcům, kteří se tak mohou jeho aplikace dovolávat. Princip přednostní aplikace pak zakotvuje přednostní aplikaci nařízení v případě jejího konfliktu s vnitrostátním předpisem. Za předmět právní úpravy vinohradnického a vinařského práva tak můžeme označit podmínky a požadavky v oblasti vinohradnictví a vinařství, dále výkon státní správy včetně státního dozoru nad dodržováním povinností vyplývajících z právních předpisů, především nařízení EU a ZVV, dále ukládaní sankcí za porušování těchto předpisů. ZVV proto reguluje vzniklý prostor, který mu jednotlivá nařízení Evropské unie přiřkla, a dále pak odkazuje na příslušnou evropskou legislativu zabývající se společným trhem s vínem. Zákon je tak především „manuálem“ pro pěstitele a vinaře k tomu, aby si nalezli příslušná nařízení EU, která regulují jejich postavení a činnost. (RADA, TKÁČIKOVÁ, KUNC,2012)
Zákon č. 256/2001 Sb. zohledňuje reforu společné organizace trhu s vínem započatou v EU v roce 2007 a vede k přijetí klíčových právních přepisů, jako: - nařízení Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28.ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ve znění pozdějších předpisů, - nařízení Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25.května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemdělské produkty. Naleznete zde maximální limity pro oxid siřičitý ve vínech. Nařízení zpřísnilo množství o 10 mg..l-1, dále limity pro obsah těkavých kyselin, taktéž rozvýjí problematiku výroby růžových vín. Na základě definice scelování a obecných pravidel scelování stanovených v čl. 7 a čl. 8 lze
- 26 -
scelováním bílého vína s CHZO/CHOP s červeným vínem z CHZO/CHOP vyrobit růžové víno. Tento článek výslovně zakazuje, aby scelováním bílého vína bez CHZO/CHOP s červeným vínem bez CHZO/CHOP bylo vyrobeno růžové víno, - nařízení Komise (ES) č. 436/2009 ze dne 26.května 2009, kterým se stanový prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o Registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína, - nařízení Komise (ES) č. 606/2009 ze dne 10.červenec 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použití, -nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodfní úpravu některých vinařských produktů. Stanovuje problematiku CHZO a CHOP. Naleznete zde seznam tradičních výrazů pro ČR a podmínek jejich použití včetně přiřazení výrazů buď k CHOP nebo CHZO. Za vína s CHOP jsou považována tyto kategorie: jakostní šumivé víno, jakostní víno, jakostní víno odrůdové, jakostní víno známkové, jakostní víno s přívlastkem, víno s přívlastkem, jakostní likérové víno a VOC. Za víno s CHZO je považováno víno zemské. Výrazná změna oproti dosavadnímu stavu nastala v přístupu k výrazu „cukr“. Cukr je chápán jako suma glukózy a fruktózy ve víně (resp. glukózy, fruktózy a případné sacharózy v šumivých vínech), což vychází z výkladu pojmu „cukr“ podle O.I.V.. Slovní vyjádření obsahu cukru na etiketě v případě nového způsobu značení etikety by mělo vycházet z obsahu cukru vyjádřeného jako suma glukózy a fruktózy ( u šumivých vín i vč. případné sachrózy). Dále umožňuje umístit na etiketu vín piktogram upozorňující na obsah alergenů, resp. Siřičitanů. Vzhled piktogramu je uveden v příloze. Není však možné umístit na etiketu vína pouze piktogram, na etiketě musí být i slovní vyjádření „obsahuje siřičitany“ nebo „obsahuje oxid siřičitý“, které by mělo být vždy v jazyce srozumitelném pro tuzemského spotřebitele.
- 27 -
4. ZÁVĚR Réva vinná a nápoje z ní jsou již od samého počátku své existence velmi oblíbené. Žádná jiná rostlina nevzbuzovala takový zájem lidského pokolení již od dob dávno minulých jako réva vinná. Nešlo přitom jen o způsob pěstování a následného zpracování hroznů, ale také o související aspekty. Vinařství je kultura. Nese s sebou spoustu tradic a zvyků. Umění vinařství se dědí z generace na generaci. Réva vinná a víno jsou pevně ukotveny v dějinách lidí. A proto, jsou i neméně pevně ukotveny v lidských zákonech. Přes antické Řecko, středověk až po současné právní předpisy je réva vinná jednou z velmi právně vymezovanou komoditou. Velmi podrobně je hlídána, zkoumána, pěstována a šlechtěna. Stejně tak i víno je cílem mnoha nových technologií, nových poznatků a samozřejmě nových právních předpisů. Jenom na národní úrovni prošlo vinařské právo značným vývojem. Od prvního vinařského zákona na začátku 20. století, přes první zákon o vinohradnictví a vinařství v postkomunistickém bloku až k legislativě Evropské unie. V dnešních dnech je platný Zákon č. 256/2011 Sb. o vinohradnictví a vinařství, který do právního systému České republiky přinesl velké změny ať už ve vinohradnictví či vinařství. Tento zákon přímo vychází ze zákonů Evropské unie, které jsou mu nadřazeny a on je pouze doplněje. Cílem této práce bylo prostudovat vývoj vinařské legislativy od prvopočátku až do dnešních dnů a zaměřit se na její současný stav. Srozumitelně popsat změny v současném zákoně, popsat dopad změn na vinaře, vinohradníky, obchodníky s vínem ale i na běžného spotřebitele. Dále jej porovnat se zákony platnými v Evropské unii. Z důvodů rozsáhlosti právních předpisů, které se dotýkají problematiky vinohradnictví a vinařství a rozsahu této práce nebylo možno komplexního pojmutí všech právních aspektů tohot odvětví. Práce je zaměřena pouze na Vinařský a vinohradnický zákon a nejdůležitější předpisy Evropské unie s touto problematikou.
- 28 -
5. ABSTRAKT Cílem této práce bylo prostudovat vývoj vinařské legislativy a zaměřit se na současné právní předpisy České republiky. Tyto předpisy pochopit a srozumitelně představit nejnovější změny a jejich význam v praxi. Dále je porovnat s předpisy Evropské unie. Práce je rozdělena do dvou částí. První část se zabývá historickým vývojem právní legislativy. Druhá část je zaměřena na stávající problematiku vinařské legislativy. Uvádí její nejnovější změny a zabývá se dopadem změn pro praxi. Dále porovnává právní normy České republiky s normami Evropské unie.
- 29 -
6. RESUME The aim of this work was to study the development of legislation and the growing focus on the current legislation in the Czech Republic. These provisions clearly understand and present the latest changes and their significance in practice. Furthermore,
compared
with
European
Union
regulations.
The work is divided into two parts. The first part deals with the historical evolution of the legislation. The second part focuses on the problems existing wine legislation. Indicates the latest change and deals with the impact of changes in practice. Also compares the legal standards of the Czech Republic to European Union standards.
- 30 -
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY DIVIŠOVÁ, E. Opatření obecné povahy. Vinařský obzor, 2011, č. 10, s 483 JOHNSON, Hugh a Jancis ROBINSON. Světový atlas vína. Praha: Fortuna Print, 2002, 352 s. ISBN 80-732-1003-7. KOLEJKOVÁ, D. SZPI nemůže a nebude postupovat podle novely zákona o víně. Vinařský obzor, 2006, č. 9, s 403 KOUDELKA, Z. Novela zákona o vinohradnictví a vinařství. Vinařský obzor, 2006, č. 7-8, s 317 KRAUS, Vilém, Zuzana FOFFOVÁ, Bohumil VURM a Dáša KRAUSOVÁ. Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha: Praga Mystica, 2005, 306 s. ISBN 80-8676700-0. KRAUS, Vilém. Réva a víno: tradice a současnost. Vyd. 1. Praha: Radix, 1999, 280 s. ISBN 80-860-3123-3. MINISTERSTVO
ZEMĚDĚLSTVÍ
ČESKÉ
REPUBLIKY.
Situační
a
výhledová zpráva réva vinná a víno. 2011, 92 s. ISBN 978-80-7084-982-8. Dostupné z: www.eagri.cz práce, 2006 PŮČEK, M. Novela vinařského zákona. Vinařský obzor, 2011, č. 9, s 426 PŮČEK, M. Reforma nabyla platnosti. Vinařský obzor, 2009, č.9, s 390 PŮČEK, M. Restrukturaliza a investice. Vinařský obzor, 2009, č. 3, s 90 PŮČEK, M. Restrukturaliza a investice. Vinařský obzor, 2009, č. 3, s 90 PŮČEK, M. Výborný ročník.... Vinařský obzor, 2011, č.10, s 482 RADA, T. Vinařství v kontextu práva. Brno: Právnická fakulta, diplomová RADA, Tomáš. Zákon o vinohradnictví a vinařství: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 200 s. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-807-3577056. SEDLO, J. Bilancování roku 2008 ve vinařství ČR. Vinařský obzor, 2009, č. 1-2, s6 SEDLO, J. Ohlédnutí za vinařstvím v ČR v posledních letech. Vinařský obzor, 2002, č. 7-8, s. 320
- 31 -
TVARŮŽEK, R. Réva a víno v Bibli. Brno: Vinařské družstvo v Bzenci, 1948, 225 s.
- 32 -
