Veronica aneb
splněný
sen
Antonín Buček
~
Desetiletí časopisu Veronica je důkazem toho, že alespoň některé sny se pře ce jenom splní. Veronica nás s Janem Lacinou napadla pod kaštany ve sta rQbrněnské restauraci na Křížové ulici někdy v polovině 80. let. Vysnili jsme si časopis podobný tomu, který Jan vydával v době studia na lesnické fakultě v polovině šedesátých let, v době předcházející jaru 1968, časopis, který by spojoval kulturu a přírodu, umělce, přírodovědce a milovníky přírody. Něko lik odpolední jsme strávili hledáním názvu a možná proto, že jsme seděli ne daleko svrateckého břehu, napadl nás rozrazil z Nezvalovy krásné brněnské básně. Jenže o tom, že by někdo v době vrcholného reálného socialismu po volil vydávání ochranářského časopisu s provokujícím názvem Rozrazil, ne mělo v těch časech smysl ani snít. Atak jsme se shodli na vědeckém názvu všech druhů rodu rozrazil - Veronica. Kdyby ovšem další ošud časopisu záležel jen na nás, zůstalo by asi jen u krásného snu, opakovaně se objevujícího s rozkvěte in kaštanů v zahradní restauraci. Musel přijít mladý Činorodý geograf Miroslav Kundrata, který se v roce 1984 stal naším kolegou v dnes již zaniklém Geografickém ústavu ČSAV. Říkalo se o něm, že píše básně, a to bylo pro nás nejlepším doporuče .ním, i když jsme nikdy žádnou nečetli. Myšlenka vydávání kulturního ochra nářského časopisu se mu zalíbila, ihned ji"začal uskutečňovat a především dí ky jeho úsilí vychází Veronica dodnes. Vůbec nevím, jak se mu tehdy podaři lo sehnat peníze a jen matně tuším, jak obstaral povolení, v té době potřebné pro každou tiskovinu. Šťastný osud, náhoda, sudičky nebo spíše zvláštní prostředí brněnských a ji homoravských vinných sklepů, kde se v přestávkách mezi horňáckými, dol ňáckými, kopaničařskými nebo podlužáckými písněmi snadno navazují kon takty a domlouvají nejrůznější záměry, způsobily, že se kolem časopisu po stupně vytvořil okruh příznivců kteří píší, fotografují, kreslí, redigují; jazyko vě upravují, tisknou, rozšiřují, prodávají, čtou a podporují Veroniku." K Veronice patří moravská hudecká muzika, kde prim hraje Alena Škrdlíko vá - Kubešová anebo další primáši a kontrášem je neunavitelný Jaroslav Ungerman, hrající osobitě na violu svým proslulým roztřepeným smyčcem . Nevšední grafická úprava časopisu Veronica je dílem legendárního brněnské ho redaktora a typografa Oldřicha Bárty. Veronica je posledním časopisem v řadě slavných brněnských periodik, kterym vtiskl nezaměnitelnou grafic kou podobu. - vzpomeňme na Index a Host do domu. Redakce měla a má štěstí na dobré redaktory, ve vedení se vystřídali Miroslav Kundrata, Václav Štěpánek a Petr Jokeš, dobrou tradicí se staly básnířky v redakci, nejprve Jiřina Salaquardová a nyní Věra Fojtová. Veronica nemá nouzi o autory. Jistě k tomu přispívá i zakladatelská zásada Oldřicha Bárty, že každému novému autorovi je třeba otisknout první příspě vek. Za deset let se ve Veronice vystřídala také řada předních odborníků ekologů, přírodovědců, ochranářů, fi losofů a sociologů: Josef Vavroušek, Bedřich Moldan, Jan Čeřovský , Milena Rychnovská, Kar el Hudec, J aro slav Horák, Dalibor Povolný, Erazim Kohák, Josef Šmajs, Hana Libr ová, Jan Keller, Libor Musil, ke kmenovým autorům patří Igor MÍ chal. Rozmanitost autorů je zárukou toho, že nepřevl ádn e jednostranný po hled. Velice si ceníme slovenských autorů, neboť nové patníky na moravsko- . slovenském pomezí by neměly znamenat rozdělení jednotného českosloven- .
~'(f911:qDllufi
...
Proč právě
Veronica?
Pod tímto titulkem vyšel před deseti lety v nul tém čísle našeho časopisu můj úvodník. Při znám se, že jsem původně pomýšlel i na jiný název. Dejme tomu taková KVtTNICE. Také přece symbolizuje ochranářské hnutí, a přitom se tak jmenuje hora nad mým rodným Tišno vem' . Co naplat. V zakladatelském hloučku převažo vali ' Brň áci a ti jsou přece jen světovější než my, lokální patrioti z Brna - venkova. Nezbylo, než moudře ustoupit a hledat název mezinárodn ě znělejší, ekologicky sdílnější a ochranářsky ješ tě symboličtější. A protože jsme chtěli v budou cím časopise spojit odborně populární psaní o přírodě s kulturou, přilákat mezi sebe věhlas né (často vté době zakázané) umělce a vůbec li di oduševněle kulturní, shledali jsme s přítelem Antonínem Bučkem, že všem požadavkům vy hovuje pojem VERONICA. Proč ? Pokusil jsem se to tehdy vysvětlit ve shora imíněném úvod níku. Vyjímám podstatné: VERON/CA je latinský název rostlin/lého rodu z čeledi krtičníkovitých - "obyčejn ého " rozrazi lu. Právě modře kvetoucí rozrazil jsme měli /la mysli, když jsme volili Ilázev bul/eti/lll brněn ských ochránCI; přírody. Psalo hělll Vítězslav Nezval v básni "Na břehu řeky Svratky". Svrat ku moravský básník, třebaže žijící v Praze, mi loval. Koupával se v ní - II jllndrovského mostu pi? tehdejším okraji Brna - když trávíval dovole 1I0U v žabovřeském domku svých rodičI;. Na příbřežních loučkách bylo možno se natáhnout mez; stébla trav s dokvélajícím rozrazilem reze kvítkem. Při výjJěru názvu zpravodaje jsme však zdaleka nemysleli jen na básníka, díky kterému, se nám stal rozrazil (Veronica) jedním z "mateřských znamének" krajiny domova. VERON/CA je totiž pojem, který zní ekologicky. Etymologové se nám asi vysmějí, ale m)' přesto význam tohoto slova vysvětlíme po svém. Stačí si ho rozdělit totiž na VERO a N/KA. VERO je latinský výraz vyjadňljící české "opravdu, věm, vskutku, sku tečně, jistě, zajisté". N/KA je stále frekventovanější ekologický vý raz. Do ekologické literatury poprvé zavedl toto slovo J. Grinnel (1917). Převzal je vlastně od architektLÍ (nika = výklenek), Da/mu však eko logickou náplií při označení pojmu nejmenší jednotky rozšiřění druhu, ve které je druh udr žován svými strukturálními a instinktivními možnostmi. Časem ovšem vznikla nutnost chá pat niku nejen prostorově, bylo nutilo ji odlišit od pojmu "stanoviště". E.P.Odum (197JJ pojí má ekologickou niku jako obšírnější pojem, za hrnuje nejenJyzický prostor, organismem obsa zený, ale i funkční úlohu organismu ve spole čenstvu ajeho postavení vůči ekologickým pod mínkám, nezbytným pro jeho existenci.
DESET LET VERONIKY
1
ského snažení o 9chranu přírody a krajiny. Nejcitlivěji vnímají přírodu a kra jinu básníci, proto jsou verše v každém čísle. Těšilo nás, žes uveřejněním svých básní ve Veronice souhlasil i takový básník jako býIJan Skácel. V do bě, kdy jinde nesměli publikovat, tiskli ve Veronice své verše Ludvík Kun dera a Jindřich Zogata.
Veronica měla štěstí i na kreslíře. Obálku s názvem, který se stal logem Vero
niky, vytvořil Rostislav Pospíšil a jeho nezaměnitelné kresby ·provázejí časo
pis od samého počátku. Dalším nezaměnitelným kreslířem Veroniky je spolu
zakladatel legendární Křižovnické školy českého undergroundu, mistr ňadro
vek Jan Steklík, schopný osobitou zkratkou vystihnout a ozvláštnit obsah ja
kéhokoli článku na jakkoli malém prostoru. Malíř Petr Skácel uveřejňoval
ve Veronice své poetické kresby z brněnské periferie. Z dalších výtvarníků si
připomeňme alespoň Václava Houfa a Jana Dungela, Vladimíra Kokoliu
a také sochaře Jana Simka, který Veronice věnoval mystickou dřevěnou
plastiku Mezi nebem a zemí, zdoQící průčelí Domu ochránců přírody v Brně.
Veronica zcela záměrně otiskuje jen černobílé fotografie. Nejen proto, že je
to levnější (i když pochopitelně také proto). Mistři černobílé fotografie doká
žou totiž vystihnout podstatu krajiny, onoho genia loci, ducha místa, který na
barevných snímcích zůstává často skryt pod líbivě barvotiskovým povrchem.
Veronica se právem může pyšnit tím, že na jejích stránkách vyšly fotografie
snad všech nejlepších moravských krajinářských fotografů. Stále tu ještě na
jdete snímky nejvýznamnějšího z nich, Miloše Spurného, který bohužel
zemřel dlouho před vydáním prvního čís l a. Díky velkorysému daru paní Vě
ry Spurné jeho fotografie v časopise i v samostatné monografii dál připomí
nají genia loci moravské krajiny. Z dalších fotografů přírody a krajiny, kteří
mezi ty nejlepší patří; publikovali ve Veronice například Petr Baran, Ferdi
2
·Pro náplr'í našeho zpravodaje je jenoznačně rovnice: VERON/CA = VERO + NIKA Přeloženo do jazyka českého: věříme, že se nám skutečně podaří zachovat ekologickou niku pro všechny ohrožené organismy našeho okolí. Tre ba i pro ten dosud běžný Nez valův rozrazil reze kvítek u jundrovského mostu. Při současném trendu totálního v)'užitíkaždého kousku půdy není zde jeho další existence jasná! Ale rozrazil (Veronica) kvete radostně modFe. A modrá je barvou naděje. Treba se nám jednou podalY, aby se stala modl'avější i hladina řeky Svratky v Brně. Co. do.dat? Po.kud se v úvo.dníku důsledně mluví o. "zpravo.daji", tak proto., že časo.pis by nám tehdejší tisko.vé o.rgány nepo.vo.lily. I tak bylo. plno. po.tíŽí, o. kterých nejlépe věd í páno.vé Kun drata a Buček. A napsal bych úvo.dník dnes jinak, méně naiv něji? Niko.liv. "Léty jsem zmo.udřel, co. je mo.udrost nevím" - říká v jedné ze svých ryzích básní Jan Skácel, o. jeho.ž no.vé básně do. Veroni ky jsme to.lik usilo.vali. r o.n však - s mo.ravsko.u přírodo.u nad jiné úzce spjatý - byl v psaní pro o.chranařský časo.pis po.někud váhavý. A tak si přej i , aby se v dalších desetiletích scházelo. na stránkách našeho. časo.pisu do.statek kvalitních auto.rů nejen z o.dbo.rných, ale i uměleckých kruhů. Čtenáři Veroniky, která se stala symbo. lem a po.jítkem regio.nálního. eko.lo.gického. hnu tí, si to. rozho.dně zaslo.uží. Jan Lacina
DESET LET VERONIKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. ~l(!S!1ilDUnfi®~
PředchůdCi časopisu
Veronica
nand Bučina, Jindřich Grepl, Otto Hauck, Vilém Heckel, Rudolf Janda, Jarmila Kocourková, Petr Macháček, Josef Ptáček, VlIém Reichmann, Jan Zahradníček a Lubomír Zelinka. Mnozí z nich také připravili malé vý stavy v cyklu Moravské krajiny v brněnském Domě ochránců přírody. Napo sledy Jan Zahradníček, příznivec Veroniky a poslanec Českého parlamentu, který vystavoval jemné fotografie z milované krajiny Tasovska:. Při tvorbě videodokumentů spolupracuje s Veronikou Ivan Stříteský, držitel mnoha hlavních cen soutěže TSTT v Uherském Hradišti, jehož filmy tvoří obrazovou kroniku vývoje moravské přÚody a krajiny koncem dvacátého sto letí. Nenápadriá a čtenáři skrytá je obětavá práce těch, kteří se starají o jazykovou úpravu a administrativní práce spojené s vydáváním a distribucí časopisu. K Jitce Pellantové a Jiřímu Thrkovi, kteří kteří v redakci svědomitě a neú navně pracují od prvého čísla, se zanedlouho připojila paní Herta MatIová, nejspolehlivější pomocnice předsedy redakční rady, a nejnověji Bc. Radim Machů (Bc - bakalář geografie), na počítači pečující o registr čtenářů a před platitelů. Nesmíme zapomenout na tiskaře, bez nichž by Veronica zůstala jen v jednom exempláři pro potěšení autorů. V osmdesátých letech se nám poda řilo najít azyl v Prostějově a nebýt osobní angažovanosti starého poctivého metéra, pana Havlíka, neudrželi bychom se ani tam. Po listopadu jsme přešli do Brněnského Printu a nyní Veroniku svědomitě tisknou v tiskárně DIDOT, spol. s r.o., na Langrově ulici v Brně-Slatině. Největší zásluhu na tom má pan Jiří Lejska. Nejpečlivějším čtenářem prvních ročníků byl ideologický tajemník MěV KSČ v Brně, který si různobarevnými pastelkami podle pravítka podtfhával ve Veronice dlouhé pasáže. Co měly různé barvy znamenat, to jsme se nikdy nedozvěděli, opakovaně jsme však museli odpovídat na choulostivou otázku: Kdo to vlastně povolil? Je dobře, že tento pán již Veroniku nemusí číst. Veronica má dost věrných čtenářů a potěšující je, že se stále objevUjí noví. Není a nikdy to nebude časo pis, který by na novinových stáncích mohl konkurovat do různé míry odhale ným slečnám na lesklých obálkách módních týdeníků. Cestu k Veronice si čtenář musí najít sám. Snažíme se hledat knihkupce, kteří . by mu pomohli. K mým oblíbeným patří maličké Modré knihkupectví v Br ně na Zemědělské ulici. Pěkné slečny, které se ztrácejí mezi beletrií, přírodo vědnou, zemědělskou a lesnickou literaturou, tam prodávají časopis i ostatní publikace Veroniky. A ještě jim .zbude místo na Malinkatou galerii obrazů. K letošnímu desátému výročí připravuje Veronica velký říjnový cyklus akcí výstavy, odborná setkání, besedy, promítání filmů a diafonů, vše s tematikou kulturní krajiny střední Evropy. Jako hlavní motto všech akcí mne napadá heslo: "Kraj ina jako znamení do by". Věřím, že i v druhém desetiletí bude Veronica citlivým barometrem sta vu doby, přírody a krajiny. •
.... o dnešní podobě industriální zemidě/ské krajiny rozhodla druhá vlna pozemkových úprav ze sedmdesátých let. Foto Josef Ptáček
~-U9rr,,(]DilnfkB~
Připomínáme-li
si letos desáté výročí vzniku Veronica, nesmíme zapomenout na periodika, která mu předcházela. Jedním z nich 'byl Zpravodaj Městského vý boru Ceského svazu ochránců přírody Brno. Šlo pouze o interní tisk, distribuovaný mezi členy městské organizace CSOP, Tehdejší MěV CSOP pod tímto názvem vydal v roce 1983 jedno číslo o rozsahu 16 stran formátu A5 s přílohou a dvoubarevnou obálkou v ná kladu 500 výtisků'. Od října 1984 do červen ce 1986 již tento zpravodaj vycházel pravi delně čtvrtletně v nákladu 600 výtisků. Měl jednotnou úpravu bez obálky, s hlavičkou na první a s tiráží na poslední stránce. Až na jednu výjimku, vzniklou technickým nedo patřením, měl formát A5 a rozsah 8, jednou dokonce 12 stran. Zpravodaj byl psán na stroji a rozmnožován ofsetem. Náplň zpravodaje byla rozmanitá, uveřejněné texty však lze rozdělIt do pěti skupin. Za pr vé zde byly příspěvky o činnosti městské or ganizace, případně CSOP jako celku, druhou skupinu tvořily zprávy o činnosti jednotli vých brněnských základních organizací. Ná sledovaly články o ochraně přírody obecně, články o brněnské přírodě (chráněné a jinak zajímavé lokality) a poslední skupinu by by lo možno nazvat "různé" (upozornění na vy šlé knihy a jiné publikace, jubilea, zprávy z redakce ... ). Vydávání zpravodaje řídil re dakční kruh. Také na okrese Brno-venkov existovaly po čátkem osmdesátých let pokusy o vydávání zpravodaje. Vyšel i soubor informací a člán ků v barevné obálce. O periodiku můžeme mluvit počínaje rokem 1984, kdy Zpravodaj Okresního výboru Ceského svazu ochránců přírody Brno-venkov začal vycházet třikrát ročně v rozsahu 8 stran formátu A4 tištěných ofsetem. Do vzniku Veroniky v roce 1986 vyšel celkem osmkrát. Kromě formátu se od výše popsaného Zpravodaje MěV CSOP lišil barevnou hlavičkou, úvodníkem (s výjimkou č. 3/85, kdy byl text úvodníku zcenzurován), v ostatním textu dvousloupcovou sazbou (po řizovanou na dvou psacích strojích s různou velikostí písma) a konečně pojmenováním (později i grafickým označením) více či mé ně pravidelných rubrik. Obsah bychom však mohli charakterizovat obdobně. Zpravodaj byl jako neprodejný tisk distribuován členům základních organizací CSOP na okrese Brno venkova několik výtisků dostávaly některé knihovny a další instituce. Obě periodika kolem sebe soustředila určitý okruh autorů a čtenářů a připravila tak půdu pro skutečný časopis, jímž se stala Veronica, časopisu
Jitka Pellantová, Jiří Turek, Evžen Wohlgemuth
DESET LET VERONIKY
3
Krajinný ráz nebo estetická kvalita krajiny? Jarmila Kocourková Kdybychom si proces technického a hospodářského rozvoje společnosti a jeho do krajiny představili jako ustálené řečiště, pak paragraf č.12 zákona 114 Sb. z roku 1992 v něm představuje překážející kámen. Na ten kámen občas nará žejí vlny některých skvělých nápadů, jak co nejrychleji přeměnit přírodu a žírná pole v luxusní vilové čtvrt!, benzinové pumpy, sklady nebo rekreační kombináty. Za kamenem z nich zůstává nános bahna. Je naděje, že až ho tam bude hodně, pohne něčí myslí a stane se tak pohnutkou k nápravě. Ale ta doba je ještě daleko. Přesto, jak vyplývá z článku M. Rokose (Veronica č.4/95), není existence kame ne pro státní úředníky v oboru životního prostředí zdrojem trvalého nadšení, me . zi jiným hlavně proto, že krajinný ráz nelze vyjádřit v korunách, tunách, metrech ani v kilojoulech. Stavebníci pak pojmům krajinný ráz nebo estetická kvalita kra jiny jaksi nerozumějí, ale vystihli, že ve sféře estetiky jde o názory subjektivní a podle toho se chovají. Skutečnost, že se termín krajinný ráz v poslední době vyslovuje tak často, mě tro Chu děsí. Zdává se mi, jak počítače překrmené kritérii stovek typologií souvisejí cích s krajinou chrlí nesčetné kombinace a grafy, jak se pořádají terminolo-gická sympozia na mezinárodní úrovni a jak úředník bezmocně listuje v objemných fas ciklech metodik, maje rozhodnout o situování senkrubny za stodolou. Zopakujme si nejprve, co o krajinném rázu říká zmíněný paragraf 12: "Krajinný ráz, kteÍ-ým je zejména přírodní, ku1turní a historická charakteristika určitého místa nebo oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické mě řítko a vztahy v krajině." Omezování stavební činnosti je pod}e JUDr. Nesvatby (Veronica 4/95) stěžejním ochranným režimem. Ovšem i činnosti nestavebního charakteru mohou ráz kraji ny narušovat. Mám na mysli třeba rezivé, suchem a kůrovcem zcela zničené bo rové stráně v přírodním parku Střední Pojihlaví, ohromné bloky orné půdy bez jediného stromu či keře, rozpadající se stodoly, odpadky všude, kam lze dojet au~ tem, nepořádek v areálech ZD, mamutí reklamy a pod. (viz. foto na s. 6) Některé z těchto činností nebo trestuhodných nečinností jsou "ošetřeny" jinými zákony, ale pochybuji, že s ohledem na krajinný ráz. Poté, co jsem se seznámila s paragrafem 12, nahlédla jsem ještě do Slovníku ja zyka českého z roku 1966. Pojem krajinný ráz tam pochopitelně není, ale v dlouprůmět
4
Konference o propojení zemědělství s ochranou životního prostředí v zemích střední a východní Evropy .
Ve dnech 14.- 15. září 1995 se v konala v Maďar sku, v prostorách Zemědělské univerzity v Godollo poblíž Budapešti, mezinárodní konference o integra ci zemědělství a životního prostředí ve střední a vý chodní Evropě. Konferenci zorganizovaly nevládní mezinárodní organizace Bird Life International, WWF a IVeN a zúčastnilo jí přes 70 účastníků, z nich dvě třetiny ze zemí střední a východní Evro py. Konference pozitivně hodnotila úsilí vládních i nevládních struktur, které je v zemích střední a vý chodní Evropy věnováno ochraně přírody, přede vším s důrazem na zachování relativně vysoké bio diverzity a celkovému zlepšení životního prostředí. Avšak v porovnání se sílící aktivitou k integraci ze mědělství se životním prostředím, která se rozvíjí v zemích Evropské unie, nevěnují země střední a východní Evropy tomuto problému dostatečný prostor. Proto musí zaměřit pozornost k analýze ne zbytnosti rozšíření trvale udržitelného zemědělství , zachování kulturní krl\iiny a odpovídajícího rozvoje venkova a péči o jeho životní prostředí. Právě nyní, po určitém období deprese zemědělství, nastal čas věnovat se ovlivnění a usměrnění zemědělské politi- . ky tak, aby byla produkce potravin i péče o ver.lcov ské prostředí zohledněna v zemědělských metodách a praktikách trvalé udržitelnosti . Přijatý dokument Komise Evropské unie s označe ním "Bílý l~ o větší působnosti pravidel společné zemědělské politiky v oblasti životního prostředí" nabízí možnosti integrace požadavků ochrany život ního prostředí do zemědělských ekonomických pra videl. Ty spočívají zejména v důsledném omezení nepříznivých vlivů a v zavedení praktických metod zemědělství v souladu s environmentální politikou. Na této konferenci bylo iniciováno vypracování "Akčního plánu trvale udržitelného zemědělství pro země střední a východní Evropy do roku
Foto Jarmila Kocourková
KRAJINNÝ RÁZ _~_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W(!Sl1iJDll1lll
I
hém odstavci pojmu "ráz" se mj. praví: "Ráz...je souhrn příznačných znaků věcí nebo jevu" a dále se uvádějí příklady: "Městečko si uchovalo starobylý ráz" nebo "Osobitý dobový ráz díla".
Krajinný ráz ze zorného úhlu typologie krajiny Zdá se tedy, že krajinný ráz lze chápat jako něco, co odlišuje nebo by mělo odli šovat jednu krajinu od druhé, počínaje nadmořskou výškou a vegetací, přes te rénní reliéf, po řazení domů ve vesnici, zdobení štítu, pole lnu a oblečení žen okopávajících brambory. Krajinný ráz se v průběhu času měnil (nejen dílo, ale i krajina musí mít dobový ráz) a je třeba se dohodnout, kterou z vývojových podob krajiny v procesu jejího přetváření člověkem bychom vzali jako výchozí, reprezentativní či vzorovou. Podíváme-li se na plakáty, brožury či kalendáře propagující českou krajinu, mů žeme usoudit, že obecně uznávaným vzorem je krajina s vyváženým poměrem lesů, luk a polí, s dostatkem vodních ploch, bez rušivých prvků stavebního nebo technického charakteru, do níž zemědělská výroba nestačila - nebo pro ztížené přírodní podmínky nemohla - rušivě zasáhnout, tj. ještě více zvětšit plochy orné půdy, rozorat zbytek luk nebo dynamitem rozstřílet zbylé přírodní prvky v po lích. Ukázkovou krajinou obrazových kalendářů či plakátu Roku ochrany přírody 1995 je krajina pahorkatin a vrchovin. Již méně se v propagačních materiálech objevují ploché krajiny nížin, přestože mají mnoho vzorových podob. Např. Tře boňská pánev s rybníky nebo roviny Znojemska, kde mě vždy udivovala poloha vesnic jakoby stulených v mírných prohlubních krajiny vymodelovaných nepatr nými potoky, roviny Břeclavska s barokně bohatými obrubami lužního lesa nebo roviny Hané, kde v moři obilí plují bujně zelené ostrovy vesnic navzájem propo jené alejemi. Specifický ráz krajin a vesnic vytvářeli naši předkové, aniž ten pojem znali. Bylo to tím, že neměli výkonné prostředky na přemáhání přírody ani reklamy na bon ský šindel, zámkovou dlažbu či italské obkladačky. A tak v nížinách stavěli do my z kamene, vepřovic a pálených cihel, na vrchovinách hlavně ze dřeva. Také výzdoba byla krajově odlišná. Pokud někde použili univerzální slohové prvky podle výzdoby šlechtických sídel, dokázali je místně obměnit. Ne, neredukuji krajinný ráz na charakter zástavby a lidového domu, pouze tuším, že mezi tím vším jsou souvislosti. Stačí otevřít knihu Václava Mencla "Lidová architektura v Československu" a podívat se na její obsah. Najdeme tam kapitoly s názvy
~'Cl91r(joouD®~
20 IO". Tento Akční plán by měl zajišťovat příprav nou fázi k přijetí pravidel ochrany životního pro středí mezinárodními institucemi, zejména orgány EU, národními vládami, profesními zemědělskými . organizacemi i nevládními strukturami. Je velmi důležité, aby tato pravidla fungovala v zemích střední a východní Evropy ještě před jejich předpo kládaným vstupem do Evropské unie. V průběhu dvoudenní konference byla přijata do poručení směřující k adaptaci pravidel zemědělské politiky v rámci Evropské Unie: - Rozpracovat navrženou strategii pro rozšíření a pllsobnost reformy Společné zemčdělské politiky k regulaci nepříznivých vlivů na životní prostředí. - Při volbě dalších mechanizmů v rámci této politi ky je třeba brát zřetel především na důsledky ve sféře životního prostředí. - Specifické agro-environmentální cíle musí být rozvíjeny ve všech doprovodn.ých programech zemědělství ve vazbě na restrukturaci produkce, stejnč jako v dalších souvisejících sektorech. Další přijatá doporučení se týkala ovlivnění ze mědělské politiky v zemích střední a východní Evropy: . - Iniciovat přípravu modelových projektů v těchto zemích pro financování agro-environmentálních opatření založených na obdobných principech ja ko směrnice 2078/92 a zajistit pomoc z dopro vodných programů, jako např. PHARE. - Zabezpečit další technické a finanční přispění ke sladění agro-environmentální legislativy v jednot livých zemích. - Přispět k výměně výzkumných. analytických a informačních bází k navržení a osvojení vhod ných zemědělských metod. - Rozvíjet a zesílit vhodné institucionální struktury pro zajištění efektivní kooperace mezi zeměděl ským sektorem a složkami odpovědnými za ži votní prostředí. Jaroslav Ungcrman
Slovellské Kysuce (s. 4) a Liptovská Teplička agrámí terasy se sice už dlles lIeorají, ale stále dokumentují tradičllí obhospodařovállí kraji "y. Foto Jarmila Kocourková
KRAJINNÝ RÁZ
5
"Podunajský hliněný dům a kamenný dům na jihu Moravy, Slovenska a Čech, "Roubený dům karpatského oblouku", "Alpský dům v Pošumaví" apod. Že s tím souvisel způsob obhospodařování krajiny netřeba zdůrazňovat, ani to, že poctivé a citlivé obhospodařování umocňovalo ráz krajiny i její krásu. To lze ostatně do ložit fotografiemi (viz foto na s. 4-5). Je třeba ještě dodat, že se obraz vzorových krajin ustálil zhruba kolem první třeti ny našeho století. Od padesátých let nastalo pustošení krajinného rázu. Namátkou uvádím: velké plochy orné půdy v rovinách i pahorkatinách (viz foto na s. 9), ubývající květnaté louky na vrchovinách, narovnané, zahloubené a zaplevelené toky všude, neošetře né staré ovocné stromy ... Také specifika jednotlivých typů lidových domů včetně navyklého způsobu jejich uspořádání byla setřena. Najdeme-Ii dnes ve vesnici je den či dva původní lidové domy, je to zázrak, ale jen v případě, že dům je obydlen a neleží před ním hromada písku. Je smutné muset připustit, že obrovské množství a rozmanitost lidových domů, které se V. Menclovi podařilo popsat a fotograficky zdokumentovat v letech 1925 - 1968 Gen v uvedené knize je asi 1400 fotografií), takřka beze zbytku zmizelo, aniž je vypálila či rozstřílela vojska. Co tedy zůstalo z krajinného rázu? V krajinách zemědělsky velkovýrobně využí vaných z něj zbyly jen obzory; velkohonu na Hané vévodí sv. Kopeček a velko honu u Měří~a lesnaté kopce vrchoviny. Není tomu tak samozřejmě všude. Míst ně zůstaly enklávy krajiny, které si uchovaly původní ráz. Jejich rozloha a množ ství se zvětšuje s růstem nadmořské výšky, v podhůří hor je jich nejvíce. Všude jsou však ohroženy, paradoxně i tím, že na kopcích jednou zarostou kvalitním le sem. Jak chránit tyto relikty specifického krajinného rázu? Že by po způsobu územních systémů ekologické stability? Je škoda, že metodici ÚSES, usilující o zachování nebo obnovení typické přírody, na zachování typického celkového obrazu krajiny nemysleli. Stačilo málo a projektant, vybírající dnes mezi dvěma sousedními eko logicky stejně hodnotnými biocentry, by sáhl po tom lepším s ohledem na krásu krajiny. Úředníci by pak mohli snadněji argumentovat: "Ne, pane generální ředite li, tady stavět nemůžete, pozemek je součástí systému, který reprezentuje krajinný ráz regionu podle zákona 114." Nestalo se. Ba ani myšlenka přírodních parků - jakési obdoby skanzenů lidové architektury v místech tohoto ZPŮSODU ochrany všestranně hodnotných - není reálná, a to pro závislost na specifických pracovních postupech a především lidské práci. Který stroj šetrně vyseká trávu z takřka kolmé meze, dokáže ještě někdo zhotovit bře
6
Některé
"drobné" výdaje
rozpočtu Státní rozpočet České republiky na rok 1996 byl schválen. Nejvíc peněz na investice do stalo již tradičně ministerstvo dopravy, více než 16 miliard korun, tedy zhruba 1 600 Kč od každého žijícího občana ČR. Projektanti a stavitelé dálnic mohou být tedy zase další rok spokojeni. Bez souhrnného zhodnocení vlivu sítě plánovaných dálnic na životní prostředí mohou dál projektovat a stavět po třebné i nepotřebné dálniční komunikace. Občan nemusí být špičkovým urbanistou ani dopravním projektantem, aby vytušil, že mezi ty méně potřebné patří třeba v součas né době dobudovaná dálniční komunikace z Rajhradu, probíhající takřka paralelně s dálnicí Brno-Břeclav a končící v Mikulově na rakouské hranici. V Rakousku se přitom rozhodli, že stávající normální silnice z Mi kulova do Vídně stačí a bude stačit. Ve srovnání s ministerstvem dopravy je mi nisterstvo životního prostředí opravdu chu dým příbuzným - na investiční výdaje do stalo 338 milionů korun, tedy padesátkrát méně. Politici by teď před volbami měli vo ličům vysvětlit, proč to tak musí být. Pro politiky stran s volnou rukou trhu v progra mu se nabízí otázka: Neměly být tyto komu nikace stavěny z peněz těch, co je potřebují? My, co je nepotřebujeme, bychom dost ušet řili.
Zanechme velkých čísel a strategicko-mak roekonomických úvah a podívejme se na ..drobné" výdaje rozpočtu. Na mzdy budou-
Foto Jarmila Kocourková
KRAJINNÝ RÁZ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ o/dSÚ:qDUnfI<8~
zová košťata z větví ořezané břízy nebo opravit tyčkový plot? Najde se ještě sto cích a nynějších poslanců bude v roce 1996 věnovano navíc 215 milionů korun. Na re lař, který umí udělat "kastlová" okna, v nichž se tak dobře daři l o muškátům, kte konstrukci Obecního domu v Praze je vyčle rá pila se zabývá půlením tyčov iny, atd. Pracovních sil ošetřujících naši krajinu do specifických navzájem lehce rozeznatelných podob ubývá, a tak se energie něno 130 milionů, oprava Arcibiskupského paláce přijde státní rozpočet na 70 milionů. k tomu účelu musí dodávat zvenčí. Louky v Bílých Karpatech sečou fandové Ze zápisu ze schůze Spolku pro obnovu a zchátralé aleje u zděděných a stejně zchátralých statků jezdí z města ošetřovat venkova se dozvídáme, že "již potřetí se vnukové původních hospodářů. A to ještě jenom ve výjimečných případech. změnou rozpočtu na základě poslaneckých návrhů podařilo zajistit pro realizaci Progra Z paměti současné generace se vytrácí podoba krajiny našeho vzorového rázu. Pouze ti starší říkají, že to zde bývalo dřív jinačí, hezčí, pořádnější a že tamhle mu obnovy vesnice v roce 1996 ze státního rozpočtu 202 milionů korun". Tedy nikoli, bývala alej a tady studánka. Mladí, narození v epoše vítězného nástupu uniformi že by vláda navrhla, ale některým poslan ty, si z toho už nic nepamatují, a tak považují např. za normální, že zemědělskou cům se znovu podařilo vsunout mezi celko krajinou už nelze projít ani podél vodního toku nebo kraje lesa a že za rekreací se vé výdaje rozpočtu ve výši 497 miliard ales jezdí do hor nebo k moři. Přitom jedině v jejich rukou leží případná obnova kra poň maličkou částku pro obnovu vesnice. jinného rázu. Částku, která činí jednu pětadvacetinu pro centa celkových výdajů! Na obnovu všech Ne, docházím k názoru, že brát za slovo zákon a promítat krajinný ráz jako typo vesnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku logickou veličinu do agendy příslušných úřadů je dnes už skoro nemožné. Navr každý žijící občan ČR přispěje dvacetikoru huji proto, abychom tento bázeň navozující pojem nahradil i - alespoň v duchu nou. něčím o poznání jednodušším, třeba pojmy harmonie nebo estetická kvalita pro . Cítíte také ten nepoměr? Na obnovu dvou storu, místa nebo oblasti. Dostaneme se tak do sféry, kde existují struktury, na domů v Praze vydá státní rozpočet stejné nichž lze vybudovat a do jisté míry i objektivizovat argumentaci ve smyslu zákona. prostředky jako na program obnovy všech
Krajinný ráz ze zorného úhlu estetiky krajiny Sféra estetiky krajiny je "vykolíkována" pokusy objektivizovat hodnocení krajin né krásy. Způsob práce je různý. Od subjektivních hodnocení na základě pevné soustavy kritérií, přes bodování v nějaké síti, ankety, až po "metodu věštírny delfské", kde se shoda subjektivních názorů několika specialistů na krajinu povy šuje na objektivní soud. V letech 1970 - 77 zpracoval TERPLAN. pro všechny kraje ČSR materiál "Územní průmět významných prvků krajiny", jehož součástí je mj. také krajinář ské hodnocení. V pracovních mapách v měřítku 1:50 tis. zpracovaných tehdejší mi Krajskými středisky památkové péče a ochrany přírody, které byly podkladem pro výsledný elaborát, by se jistě našla inspirace, ne-li konkrétní čáry vymezující "území se zvýšenou estetickou hodnotou". Estetické hodnocení najdeme také v některých územních plánech velkých územních celků, směrem k detailnějším měřítkům však disponibilních podkladů ubývá, ba dokonce vůbec nejsou. A jsoú
~'Cl5rr
vesnic. Nemám nic proti rekonstrukci Arci biskupského paláce ani proti Obecnímu do mu (i když - má-li obec obecní dům, měla by si ho asi spravovat ze svého), ale přece jen si myslím, že ten nepoměr je příliš veli ký. Jsou to lidé na vesnici, kteří pečují o kulturní krajinu, naše nejrozlehlejší a nej cennější přírodní a historické dědictví. Mys leme na to, až se před volbmni budeme pro bírat programy politických stran a zeptejme se poslaneckých kandidátů, co si myslí o programu obnovy venkova a venkovské krajiny a jeho postavení ve výdajích státní ho rozpočtu. -ab-
Foto Jarmila KocourkovlÍ
KRAJINNÝ RÁZ
7
to právě ta měřítka, v nichž úředníci, zabývající se ochranou ních úřadech, mají hájit vzhled krajiny.
přírody
na okres
Nástin možného přístupu Za panujícího nedostatku podkladů v této sféře, třeba takových, j aké byly k dis pozici na začátku tohoto století (netýkaly se estetiky krajiny, ale jejich uplatňová ním esteticky působivá krajina vznikala a byla udržována) navrhuji : Zřízení "věštírny delfské" v okresním měřítku. Místní znalci by zrevidoval i este tické hodnocení z podkladů "Územního průmětu .... ", event. jiných ÚP materiálů, doplnili jej, dovedli do podrobnějšího měřítka a sjednotili se na místech maxi mální estetické kvality. Pokud se tato místa nebudou krýt s místy, kde je chráně na příroda, nebo památky stavebního charakteru - a to zejména v územním detai lu možné - mělo by se jim dostat nějaké formy ochrany před nevhodnou stavební ajinou činností. Celý tento proces, zejména formu koncovky je nutno promyslet. Je tu samozřejmě otázka výšky, v níž bude ležet laťka hodnocení. Z toho důvodu by v pracovní skupině měli být jak krajinní gurmáni, tak ti méně nároční. Nepo chybně bude nadále docházet k různému hodnocení téhož místa na hranici okre sů, ale nejsem si jista, bude-Ii to příliš vadit. Třeba bude tato situace zárodkem nového krajinného řádu v okresním měřítku. O pracnosti navrženého postupu nemám představy. Neměl by vzniknout dojem, že to bude obdoba ÚSES co do náročnosti metodické přípravy, třístupňové doku mentace, financování za 1 ha apod. Velká část území nepochybně propadne sítem estetického hodnocení (a nebude to jen území povrchové těžby), ale nemůže být z hlediska estetiky krajiny ponechá na bez regulace. Tato regulace by měla zohledňovat, některé skutečnosti, přede vším tu, že naše území je natolik hustě osídleno, že krajina dosud nazastavěná, dopravně příliš neexponovaná, netěžená, nezadrátovaná a pod. začíná být vzác ností. Z toho vyplývá potřeba omezit expanzi zástavby do volné krajiny na mini mum. Není zdůvoditelná demografickým vývojem, nepřibývá nás. Navíc - a to jsou známé skutečnosti - potřebujeme volnou krajinu jako protiváhu plně civili zovanému prostředí, v němž většina z nás žije. V krajině zastavěné nebo částečně zastavěné ajinak zcivilizované by před jakou-
8
ÚSES
V
praxi
V letech 1990-91 byly v jihomoravském regi onu realizovány prv ní výsadby prvků místních systémů ekologické stability. Stalo se tak v okresech Hodonín (katastrální území Vra cov, Strážnice a Radějov) a Vyškov (kat. úz. Křižanovice). Tomuto kroku předcházela té měř desetiletá teoretická příprava, v níž byla koncipována metodika tvorby ÚSES a v ní poprvé definovány pojmy spjaté s územními systémy a vymezeny minimální parametry bi okoridorů a biocenter na všech úrovních SES. První realizace vycházely z generelů místních SES, na které neprodleně po jejich zpracování navázaly projekty vybraných prvků. Ve všech případech se jednalo o výsadby biokoridorů na orné půdě bez stávajícího základu. Období prvních realizací provázely výrazné změny le gislativy. Díky nově vydaným zákonům v ob lasti ochrany přírody, ochrany zemědělského půdního fondu, všeobecné ochrany životního prostředí a zákonům o půdě a pozemkových úpravách, byly nové pojmy legislativně zakó dovány a v zákonech byly zakotveny i základ ní principy SES. Proto lze hovořit o úspěchu, že v době, kdy systémy ekologické stability nebyly ještě legislativně podchyceny, se v praxi podařilo alespoň v několika případech naplnit základní předpoklady teorie SES. Vlastním jednáním předcházela jednání s vlastníky dotčených pozemků, jednání na příslušných stavebních úřadech, referátech ži votního prostředí OÚ (tehdejší odbory MZVž) a dalších institucích a organizacích. Teprve podařilo-li se získat souhlas všech vlastníků, byl pozemek vyňat ze zemědělského půdního fondu a bylo možno zahájit první přípravné realizační kroky. Zájmová plocha pak byla ge odeticky vytyčena s tím, že přesné zaměření nové kultury by mělo následovat po ukončení výsadbové fáze. První modelové výsadby hradil fond zeměděl sko-potravinářského komplexu tehdejšího MZVž. Příjemce těchto účelově vázaných podmíněně nenávratných půjček tvořila větši nou zemědělská družstva, v jejichž hospodář ském obvodu se biokoridory navržené k reali zaci nacházely. Pro výsadby se přednostně, tam, kde byla k dispozici, využila půda patřící státu, na dru hém místě figurovala půda obecní a teprve po té, kdy tyto alternativy nepřipadaly v úvahu, se uzavíraly smlouvy se soukromými vlastní ky půdy. Nicméně ani u Jedné z realizovaných výsadeb nebylo doposud kompletně uzavřeno majetko právní řešení s vlastníky dotčených pozemků. Z platné legislativy vyplývá, že vlastnické vztahy by měly být dořešeny v rámci kom
KRAJINNÝ RAZ_--'--_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'Cl)l1:qDil1lfKB~
koliv výstavbou měly být uchráněny obzorové linie vytvářené svahy a hřebeny kopců uzavírajících kotliny lemujících údolí, stejně jako samostatné kopce vystu pující z rovin. I v souvisle zastavěném území je nanejvýš vhodné - tak nás učili osvícení urbanisti - nedopustit, aby se zástavba přeléval a přes hřebeny do dalších prostorů, naopak ponechat je jako iluzi volné kr ajiny. Drastickou ukázkou zniče ného obzoru ne budovami , ale lomem, jsou brněnské Hády. Přímo exkluzivním případem je také kopec Výhon pohledově uzavírající rovinu Rajhradského klášte ra. Tam, vedle monstrózních administrativních a garážních objektů ZD ve svahu, se podařilo lokalizovat rekreační haciendy s budkami WC přímo na hřeben Ce zav, kde je jedna z nejvýznamnějších archeologických lokalit na Moravě. Ze stavební činnosti by měly být rovněž jednoznačně vyloučeny břehy vodních toků a ploch. Jsou země, kde na ochranu břehů mají zákon. Zahrádkové kolonie blokující břehy říčních náhonů nebo chatové kolonie přímo nad vodou v roman tických údolích řek jsou stejně ošklivé jako továrny u Svitavy. Bohužel nevím, sleduje-li revitalizace říčních systémů také hlediska estetická. Měla by. Už prof. Zlatník poté, co navrhl přírodní rezervace v prostoru řek Jihlavy, Oslavy a Rokyt né, doporučil, aby některé úseky údolí byly chráněny pro jejich momořádnou krásu. Vyloučíme-li břehy vod a obzorové linie, zbývá nám většina území (toho, které už není volnou krajinou), kde dříve či později vzniknou nějaké záměry stavět. Může to být na svazích, na rovině, pod skalou nebo u vodopádu, v místě, které není téměř odnikud vidět nebo před kaplí na návrší, kam je vidět odevšad. Je to nesourodá řa da příkladů, ale naznačuje, že když zkombinujeme všechny možné situace prostře dí a všechny druhy činností nebo zásahů, které v něm přicházejí v úvahu, pak nena lezneme žádnou zobecňující zásadu pro postup hodnocení jejich vlivu na obraz krajiny. Jednoduše: co příklad to originál. Přesto se domnívám, že zde jsou minimálně dvě použitelná hlediska, tj. měřítk..o stavby nebo zásahu a měřítko pohledové exponovanosti daného místa. Několik slov k měřítku. Ukázkové jsou dvě bytovky a domy s rovnou střechou na okraji vesnice Havraníky (viz foto na s. 8). Porušení měřítka nemusí spočívat jen v jiné (obvykle větší) hmotě objektu, ale i v jiném materiálu, sklonu střechy, v usazení objektu do terénu a pod. Přitom je známo, že velké stavby, zejména technického charakteru, které jsou naprosto "z měřítka" krajiny, nemusí vždy působit rušivě, spíše naopak. Např. ladná křivka dálnice Dl pod Kývalkou ruší daleko méně než zmíněná reklama zn. Marlboro.
plex ních pozemkových úprav (KPO). Vlastní ci by se měli na těchto ekologických opatře ních podílet v rozsahu podle :z.pracovaného ná vrhu KPO, který se po schválení stává závaz ným podkladem územně plánovací dokumen tace. Proces zahajování komplexních pozem kových úprav'je však velmi pozvolný. Pozem kové úřady zahajují ročně pouze několik KPO v rámci okresu, avšak ani na jednom z výše uvedených katastrů nebyly KPO dosud zahá jeny a probíhají zde pouze jednoduché pozem kové úpravy. V souladu se schváleným návr hem KPO se předpokládá, že pro tzv. společ ná zařízení, kam náleží i opatření ekologická, bude minimální množství výkupů. Pozemky včetnč vlastních výsadeb by měly přecházet do majetku obcí. Obce by posléze, při využití dotačních titulů MŽP, měly provádět údržbu a následnou pěstební péči o porosty. Doposud jsou však všechny výše zmíněné výsadby bio koridorů v užívání a péči dnes již transformo vaných zemědělských družstev. Následná pěs tební péče po ukončení výsadby byla u všech dodavatelů stanovena na období pěti let v ná vaznosti na smlouvu s MZe. Na jejím základě obdržela příslušná ZD účelově vázanou půjč ku. Všechny výsadby na modelových územích svými parametry vycházejí z minimálních hodnot, dopOručených metodickým pokynem tvorby SES. Při výsadbách biokoridorli byly použity autochtonní druhy dřevin, pouze- v ně kolika případech došlo nedůsledností dodava tele sadbového materiálu k přimíchání několi ka nepůvodních druhů. V době zakládání prv ních biokoridorů bylo totiž poměrně obtížné zabezpečit sadbu v požadované druhové skladbě a komponenty dodávalo většinou více pěstitelli. Do budoucna by měl být kladen dů raz nejen na domácí plivod dřevin, ale i na re gionální plivodnost sazenic. Na modelových biokoridorech byla pod zášti tou MZe zahájena v roce 1992 sledování (pe dologická, dendrologická, zoologická, bota nická, ornitologická), jež by měla v roce 1996 přinést první závěry. Poté by se sledování mě lo uskutečňovat jako monitoring zhruba v de setiletém časovém odstupu. Tímto výzkumem by pak měly být teoretické předpoklady zaklá dání a fungování systémů ekologické stability potvrzeny. Libuše Samánková Oblastní meliorační správa Brno
tJ.,.:..L,..I,
~U9rr'\l Wufi
KRAJINNÝ RÁZ
9
Dalším hlediskem je už zmíněné hledisko viditelnosti daného místa. Lokalit, ze kterých bude posuzovaný objekt vidět, je tím víc, čím sklonitější je terén a čím je hmota budovy větší a vyšší, vysoký násep komunikace delší a pod. V rovinách, které nelze odnikud přehlédnout, může vadit spíše výška objektu než velký roz měr jeho půdorysu, v rovinách hraje krycí zeleň větší roli než ve svazích a tak podobně . Možnosti vidět objekt odkudkoliv se při posuzování obvykle redukuje na možnost vidět jej z míst pobytových a frekventovaných. Tak např. zástavba, která je svým měřítkem rušivá, by neměla být situována do míst viditelných z prostředí, kde lidé bydlí nebo se rekreují, z frekventovaných komunikací a z významných vyhlídek, ale měla by naopak být lokalizována do míst vizuální ho zákrytu. Nejchoulostivější a tedy hodné maximální pozornosti jsou konfronta ce zamýšlené stavby s historickým jádrem měst i vesnic a historickými objekty v krajině. Ukázková je obludná lokalizace továrního areálu pod Mor. Krumlovem (viz foto s. 7). Zásada ukrýt rušivý objekt tam, kde je nejméně vidět nebo dokonce nepřipustit kvalitní stavbu tam, kde by narušila harmonii daného místa, je zásada účinná, ale její aplikace za současné pozemkové politiky, požadavků stavebníků a architek tově dovádivosti bohužel pouze teoretická. Velkou část rozhodování o kvalitě za pojení nového objektu do krajiny by samozřejmě měly provést stavební úřady a jejich architekti, obávám se však, že v nich bude stále převládat názor vštípený školou, totiž že stavba musí v daném prostředí spíše vyniknout než se mu přizpů sobit. . Měla by existovat povinnost obzvlášť choulostivé případy dokumentovat zákre sem do fotografie nebo sporné území esteticky zhodnotit a porovnat s územím náhradním. A kdo ví, co ještě. Dovolte mi, abych skončila tuto úvahu vědoma si nedořešení problému. Praco viště pověřená definováním krajinného rázu jistě odvedou lepší práci. Na svou omluvu uvádím, že mě při psaní občas a naráz přepadá pocit marnosti. Představte si prosím, že vedeni dobrými úmysly s krajinou celých čtyřicet let budete začínat věty výrazy "je třeba, kompetentní úřad by měl, v školních osnovách by mělo být" ... A ono nic. •
Nadace Veronica Časopis Veronica vychází již desátý rok. Večer
v
7. února, kdy se na
přátelském
setkání sešla
brněnském Domě ochránců přírody
většina těch, díky nimž vyšlo a ke čtenářům se dostalo 37 pravidelných a 8 zvláštních čí sel časopisu a řada dalších publikací, plakátů a videodokumentů, jsem si uvědomil, že je to vlastně malý zázrak - že se podařilo najít tolik lidí, kteří obětavě zajišťují chod redak ce a vydavatelství, do časopisu přispívají a Veroniku čtou . Veronica - to není pouze časopis. Patří sem i Ekologická poradna Ve ronica snažící se prosazovat šetrné přístupy k životnímu prostředí a Ekologické centrum Veronica řešící dlouhodobé regionální a lo kální programy 'trvale udržitelného rozvoje. K zajištění všech těchto aktivit nestačí po chopitelně jen obětavé úsilí zaměstnanců a příznivců, je třeba i finančních prostředků . Chceme, aby Veronica zůstala nezávislá, aby nebyla odkázána pouze na peníze od stá tu nebo jiného bohatého sponzora, aby vždy vyjadřovala názory těch lidí, kterým záleží na zachování a ochraně přírody a kraj~ ny. Proto vznikla v roce 1992 nadace Veronica, shromažďující příspěvky těch , kdož chtějí podpořit šířeni myšlenek šetrného vztahu k přírodě. Nadace vznikla především na podporu časo pisu a dalších činností Veroniky, ale podle možností přispívá i jiným ochranářským ak tivitám. V loňském roce jsme podpořili bu dování ekologického střediska Kosénka ve Valašských Kloboukách a výstavu fotografií o přírodě jihomoravských niv U Klimešů v Pouzdřanech . Všechny získané prostředky věnuje správní rada v souladu s cíli nadace, členství ve správní radě je čestné a bezplat né.. Za všechny přispěvatele Nadace Veronica v roce 1995 bych chtěl ocenit příspěvek pa na Miroslava Hýla ze Staré Vsi, stálého čte náře časopisu Veronica, který kromě pod půrného předplatného poslal ještě dalších 100 Kč na konto nadace. Chcete-Ii přispět i Vy, použijte zelenou složenku A, na niž ve pište do kolonky Název účtu adresáta: Nada ce Veronica, Panská 9, 60200 Brno, do ko lonky Název a sídlo peněžního ústavu: M.O BA Brno, číslo účtu: 0-2058817-207/4500, do kolonky Variabilní symbol: 9631. Antonín Buček
Reminiscellce starého řádu krájillY u Omic. Foto Jarmila Kocourková
10
KRAJINNÝ RAZ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V([9ni!Dli1lfl<e~
Větrolamy
- nutnost nebo jizvy na
z-------
../1~VI'r
tváři
I~
krajiny? Věra
Fojtová
se, že jsem se na rozhovor s jedním z prvních zakladatelů větrol amů
,/ najižní Moravě, ing. Jaroslavem Horákem, docela těš ila. Už proto, že tento
kraj důvěrně znám. Narodila jsem se v něm , prožila dětství i dospívání a stále
se tam vracím. Je úhledně rozložen od Mikulova směrem k západu, za vesnicí
Novosedly je ohraničen řeko u Dyjí.
Vzpomínám si, bylo to v době, kdy už byly téměř všechny meze rozorány,
stromy vykáceny a šíré lány nudně rozpros třeny, na zvláštn í obdélníkové
útvary dřevinatých , ne příliš vzrostlých porostů, které tu a tam narušovaly ce
listvost zemědělské p ůdy.
Kreslil Jali StekW, Nelíbily se mi. Vadily mi, nechápala jsem jejich smysl, pů sobily uměle a ru
šily. "Co to je?," zeptala jsem se tehdy tatínka. "Větrolamy," odpověděl struč
ně. "A k čemu jsou," chtěla jsem vědět. Tatínek zrozpačitěl a potom, aniž
sám chápal přesně jejich smysl, diplomaticky odpověděl: "Aby lámaly větry."
Bylo to vlastně velmi jednoduché. Větro-Iam.
Rok 1995 - rok ochrany Proto jsem byla na rozhovor o větrolamech i zvědavá. Že mi snad někdo ko
přírody nečně po letech vysvětlí jejich význam a také nutnost.
Proč musely svým přesným geometrickým tvarem rušit ráz krajiny jako ne
Uplynulý rok 1995 byl, jak je jistě čtenáři vzhledná záplata. Jako náplast na ráně ...
Přiznám
i~~
~~
- Pane inženýre, vy jste zakládal první větrolamy právě v těch místech, o kte rých jsem se zmínila a na jejichž účel a smysl jsem se tehdy ptala. Za dlouhé roky, kromě tatínkova strohého vysvětlení, že jsou od toho, aby lámaly větry, jsem nikdy nepochopila jejich význam. Jaký vlastně byl a bylo zakládání vět rolamů skutečně nezbytně nutné? Ptala jste se na účel větrolamů. Tatínek vám to vysvětlil velice pěkně. V tom kraji bylo zapotřebí, aby se vítr zpomalil, protože jsou tam převážně písčité půdy a lesů velice málo. Mám na mysli oblast mezi Pavlovskými a Dunajo vickými kopci. Pamatuji si, že když v roce 1947 foukal jižní vítr, sbíral a rval půdu a prach se zastavoval až na Hádech u Brna. Tyto větry půdě velmi ško dily, neboť větrnou erozí nejen odnášely ornici, ale vyfoukávaly i zasetá se mena. Když vanul vítr od severu, odnesl síji až do Rakouska. Takže účelem větrolamů bylo postavit hráz proti větrné erozi.
- Vždycky jsem mela dojem, že větrolamy byly jedním Z projektů socialistické ho způsobu hospodaření. Jakási "daň" za stromy, které musely z krajiny zmi zet, aby mohlo být prováděno scelování půdy. Kdy vlastně bylo započato s je jich zakládáním? První
~ětrolamy
byly zakládány už v roce 1947. V 'první fázi, kdy byly osíd dvanáctihektarové usedlosti, byly ve směru východ-zá pad ponechány pruhy pozemků přímo pro 'větrolam. Jejich počáteční šířka byla dvacet až třicet metrů, později se zmenšila na patnáct metrů. Vzdálenost jednotlivých větrolamů byla asi 500 metrů, čili vznikly čtverce, které ještě ' dnes při pohledu z Pálavy působí velmi pěkně. lencům přidělovány
~'U9JlilDIlnD
známo, Radou Evropy vyhlášen Evropským rokem ochrany přírody (EROP). Přinesl s sebou jistě mnohá pozitiva, o nichž je možno se dočísti nejen na jiných místech Veroniky, ale i např. v účelových publika cích. O těchto úspěšných počinech však ne ní tento článek.
*** Právě
ke startu EROP se pojí začátek roku radostných událostí v ochraně pří rody od listopadového sametu. Bývalý mi nistr životního prostředí Ivan Dejmal, tehdy ve funkci ředitele Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP), odmítl ministerskou kon cepci privatizace provozu jeskyní v Morav ském krasu. A učinil tak rázně a veřejně. Ná sledovalo okamžité rozdělení jeho ústavu na dvě části. To samo o sobě může mít i racio nální jádro, avšak bez jakékoliv kloudné pří pravy to znamenalo vnesení zmatků do čin nosti části státní ochrany přírody. Dejmal ta kový postup neakceptoval a skončil, neboť již neměl čemu ředitelovat. Správa chráněných krajinných oblastí ČR, jeden ze dvou nástupců ČÚOP, se rychle sta bilizovala a dala najevo své místo v ochraně přírody. Hůře na tom je druhý následník Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Do jejího čela byl jmenován bývalý ekonomický náměstek ČÚOP, člověk bez základní orien tace v ochraně přírody. Následkem toho pro chází Agentura neustálou reorganizací, ne boť není schopna si stanovit koncepci své činnosti. A tak se ke škodě regionálních nejméně
STROMY V KRAJINb
11
- Se zakládáním větrolam ů se tedy začalo už v roce 1947, dva roky po válce. Tak rozsáhlý proj ekt vyžadoval určitou přípravu i podmínky. Byla tato doba vhodná na jeho realizaci? Jako mladý inženýr jsem do toho vpadl rovnýma nohama. Nebyly prakticky žádné zkušenosti a nebylo ani to základní - školky, které by dodávaly sazeni ce žádaného druhu a množství. Sazenice se sháněly po celé Moravě , jezdilo se i do Čech. Vzhledem k nabídce se zalesňovalo tím, co bylo k dispozici . Nejrychleji rostly topoly. Druhým problémem byla příprav a půdy - nejdříve bylo zapotřebí půd u naorat - a technologie sázení do řádků . Topoly se sázely metr dvacet až metr padesát od sebe, do krajů se dávaly keře. Vysázené saze nice bylo zapotřebí chránit před zvěří, protože tehdy byly revíry bohaté hlav ně na zajíce. Stačilo pár hodin a stromky byly zničeny okusem. Z toho důvo dy se natíraly přípravky na podkl adě dehtu.
- V kterých místech byly založeny první větrolamy a jaký byl jejich osud? První větrolam, který jsem zakládal, byl dokonce celý systém větrolamů v okolí Nové Vsi u Pohořelic a Pasohlávek. Tam byly vysázeny převážně to poly, mezi nimi jilmy a jasany, do krajů jsme dávali šeřík . Bohužel právě vět rolam u Pasohlávek byl později srovnán se zemí, rozorán. Po těchto větrola mech následoval hned novosedelský. V této oblasti začínal y právě písčité, otevřené plochy, které byly nejvíc vystaveny větrné erozi, následovala území od Březí, přes Dunajovice, Bavory a Věstonice. Tyto větrolamy tam ještě jsou. Velice pěkný byl větrolam u Pouzdřan a velmi důležité byly větrolamy u státní silnice na Znojmo, protože tam vanuly silné severozápadní větry, kte ré způsobovaly - zejména v předjaří, kdy ještě nebyly ozimy vzešlé a půda byla obnažená - takovou větrnou erozi, že příkopy byly zaváty a zarovnány pískem.
- Větrolamy byly vysázeny. To byla prvnífáze. Potom ale procházely určitým vývojem, rostly a bylo zapotřebí dále se o ně starat. Na jaké úrovni byla tato péče?
Pro péči O větrolamy byly ustanoveny správy a jejich úkolem bylo starat se o správný růst, probírky a doplňování porostů, o ochranu proti zvěři. Někdo nám dnes bude vytýkat a vytýká, že jsou v porostech skutečně samé topoly. Ale v tehdejší době, kdy nebylo absolutně nic a šlo o to, v co nejkratší době dosáhnout, aby v této krajině vznikly porosty proti erozi, to byla jediná mož nost. Správy větrolamů měly za úkol postupně odstraňovat dřeviny, které do kraje nepatřily. Ovšem stalo se, když nastoupil Novotný, že tehdejší politické vedení nemělo ani ponětí, k čemu mají větrolamy sloužit. Chtěli dosáhnout zemědělské soběstačnosti, razili heslo o šetření s půdou a bylo nařízeno, že se větrolamy mají vykácet. A někteří předsedové začali plnit stranické příkazy. O větrolamy, které razii přežily, se nikdo nestaral. Takže jejich současný stav neodpovídá přesně původnímu záměru ani co se týká skladby dřeva jejich po rostů.
12
s tředi sek z jej ího ús tředí vyvl)1 paslvnI a umrtvuj ící úřad, zahalený do lejster, avšak p řes to neschopný klo udn ě vyřídit například žádosti o dotace Programu péče o kraj inu, aktivně participovat na Programu obnovy vesnice a podobně. Tato neschopnost a bez koncepčnost začíná býti příliš zjevná. Čím se však bránit proti hlasům volajícím po zrušení takového ústavu? Tí m, že kdyby to fungovalo, jednalo by se o velmi užitečnou organizaci? Další neuvěřite ln é poči ny ministerstva násle dovaly v rychlém sledu - se spo leč n ým jme novatelem defenzivy. Náměstek Šulc připra vil (naštěs tí však zatím neprosadil) degradu jící aktualizaci Politiky MŽP k Novým Mlý nům, zapomínající na trvalost snížení hladi ny v nádržích. Nejsmutnější na tom je, že on sám m ěl v roce 1993 velkou zásl uhu na při jetí původ n í verze této politiky. V létě pak ministerstvo zd árn ě dokotrmelcovalo ke ko nečnému ústupku v kauze Tmaň, která měla pů vod ně projít jen přes ministrovu mrtvolu. Jako červená ni ť se celým rokem táhl národ ní park Labské pískovce (alias České Švý carsko), jehož miniaturní variantu vedení ministers tva prosazuje proti názoru snad všech odborníků v ochraně přírody a naopak k velké radosti vlivných lobby. Pokračovala neúspěšná jednání ve věcec h připravených vyhlášení nové CHKO Novohradské hory či rozšíření CHKO Pálava. Naopak "úspěšně" skončilo armádní tažení za zachování vojen ské střelnice v ochranném pásmu národního parku Podyjí. Některé sloní kroky ministerstva jal se veřej n ě kritizovat další odborník na ochranu pří rody - Mojmír Vlašín, dříve Dejmalův ná městek v ČÚOP, následně vedoucí jedné ze sekcí Agentury. Po necelém roce se scénář v menším zopakoval. Vlašínovo sekční křes lo bylo zrušeno a on sám dostal pro jistotu výpověď. Za nesch válené (rozuměj necenzu rované) vystoupení v televizi a za to, že se odmítl podílet na jedné z reorganizací Agen tury, založené ovšem na chybných podkla dech . Tak v prvních dnech léta páně 1996 dozněl v Českých zemích Evropský rok ochrany přírody.
*** Když zaměstnanec organizace placené stá tem, jistý lékař, vystoupil s kritikou součas ného, minulého i budoucího stavu zdravot nictví, rozpoutala se široká diskuse, která stála ministra křeslo. Dovolí-Ii si totéž pra covník resortu životního prostředí, zřítí se křeslo jeho. A to doslova.
STROMY V KRAJINĚ--.-._ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \)'([~fii!Dll1lficr;ťl
Do jednoho větrol amu jsem shodou okolností zaš la před n ěko lika lety. Na žampiony. Bylo to smutné setkání. Neudržované stromy, opuštěný a zanedba ný kus země. Vejít znamenalo sklonit hiavu, nikoli před krásou či velikostí lid ského umu a ducha. Napů l není nic. I sebelepší záměr, pokud není dotažen poctivě do konce, může způsob it víc škody než užitku . Zvláště pak trvalejší zásahy do krajiny si zaslouží, aby jim byla věnován a maximální pozornost ne jen ve fázi příprava pl ánů , ale také v č ase realizace. ~eboť nápravy těch to křivd nebývají jednoduché. Krajinu nelze odškodnit ani fi n an čně ani omluvou . A tak mne napadla ještě jedna otázka, která s větrol amy pří mo neso uvisí.
- V krajině, o které mluvíme, je ještě něco, co mi vždycky vadilo. Jsou to po rozsáhlé akátové háje. Budily ve mně stejnou nelibost jako větrolamy. Vždycky jsem měla pocit, že akát jako strom do naší krajiny nepatří.
měrně
Akáty jsou nemocí jižní Moravy, která je způsobena našimi předky . Někdy v druhé polovině minulého století přivezli akát až z Ameriky. V písčitých pů dách velice dobře rostl, a tak nakonec sehrál úlohu vyrovnanosti klimatu kra jiny a ekologické stability. Tehdy ano. Jenomže akát je plevelná a cizí dřevina a je velmi obtížné se ho dnes zbavit. Také zdomácněl a stal se i u ž itečný m . Včelaři stavějí úly k akátovým h áj ům , aby získali akátový med. Ovšem cílem systémů ekologické stability by měl o být mís tům s akátovými lesíky postup ně vrátit při rozeno u druhovou skladbu. •
~'([5rr,(]DnufkB~
Stát (čt i: daňoví poplatníci) si však vydržuje
odborníky na ochranu přírody, nikoliv na
ochranu nejvyšších ministerských úředníků.
Je-li tedy činnost těchto úředníků v rozporu
se zájmy ochrany přírody, je nejen svaté prá
vo, ale přímo povinnost odborníků na to své
daňové chlebodárce upozorňovat. Mají-li
přito m vykazovat loajalitu, pak občanům to
hoto státu, nikoliv hlavám momentálně po
mazaným . .
Těžko v dohledné době dosáhne životní pro
středí sledovanosti zdravotnictví. Přesto by
se i zde měly poroučet hlavy špatných mi
nistrů a náměstků, nikoliv odborníků. Rok ochrany přírody dopadl naopak. Čest jeho památce! Michal Franek
Bezlesá zemědělská krajilla ochrallu proti vě trné erozi potřebuje. Ztráta vztahu k plldě IlIrlocll ěllá uživatelskými, nikoliv vlastnickým vztahem, k její lepší ochrallě lIepřispívá
STROMY V
KRAJINĚ
13
Způsobil
to Břetislav?
Krátké zamyšlení nad lidskými vztahy ke stromům
Jarmila Kocourková Dovolte mi nahlédnout do zásuvky, v níž po léta zcela namátkově a bez zna lostí desetinného třídění schraňuji fotografie, kresby, citáty a články týkající se stromů, které se sporadicky objevují v populárně vědeckém, někdy i den ním tisku. Nevede mě k tomu žádný zájem přírodovědného, literárního, histo rického či jiného charakteru, ale obdiv a posvátná úcta, kterou ke stromům chovám. V tom ohledu ve mně patrně přežívá nějaká buňka z dávného pra předka, který se v 11. století nenechal přesvědčit panovníkem Břetislavem II., .
že posvátné stromy nejsou posvátné, ale naopak, cítil se hluboce rozhořčen,
že posvátné háje i jednotlivé stromy byly z nařízení tohoto zeměvládce ská
ceny.
Muselo to tenkrát v Čechách vypadat nejinak než v době relativně nedávné,
kdy zemědělci začali přizpůsobovat krajinu velkovýrobnímu využití. S tím
rozdílem, že za Břetislava se nekácelo pomocí buldozeru.
Z dávného Břetislavova počinu je odvozen také další důvod, který ze mne
udělal drobného sběratele. Tím dúvodem je strach. Strach, že z dob jeho pa
nování v nás zůstaly nejen buňky z předkú, kteří nesouhlasili, ale také buňky
jiných předků, kteří byli rádi, že háje byly skáceny a Že nikdo nevzal skalpel,
aby zbujelou tkáň ze společenského vědomi vyřízl, dokud byl ještě čas.
Strach, že nikdo nemyslel na prevenci, třeba takovou, že každý žák přijatý do
14
STROMY V KRAJINĚ _ _ _ _ _ _ _-=------_
Křivé stromy Zogata
Jindřich
Kdyžjim všechno vzali a hlínu polí porobili kamením přišli na to že nejsoll kdo nemají nic Khvé stromy rozklenuly se v náturách rozsochami
Foto Jarmila Kocourková
_ _ _ _ _ _ _ _ _ \)l(!Srri1DUufic8~
Šedavé větve vyprané dešti Hana Svobodová sněhem,
sluncem a mrazem Šedavá, šedá a sivá Z hor dolLi se dívá kámen v kapuci šedé Kdo s kopce jede od hor se vzdaluje Kdo sloupá k horám se přiblíží Toho vyhlíží kámen v kapuci šedé Šedavé větve zda i vás zebe ve sněhu stát a mrznout s mrazem Jak Fady modlitebních k/lih stojíte. V zemi kOI~el1ěn.é mrazem kOl~el1y kotvíte. Snad ::.kameníte Nehnutě stojíte. Já 10 nejsem, kdo sehnutě vám závidí tu zem
školy zasadí na školní zahradě pecku, aby poznal, kolik práce je třeba, než z pecky vyroste stromek tak silný, aby si ho po ukončení školy mohl odnést do mů. Takto vypěstované stromky by jistě nestihl osud výsadeb na jednom síd lišti, které ukazuje jedna z fotografií ze zásuvky. Tato myšlenka je stará a byla už v různých dobách a na různých místech - bohužel vždy jen krátkodobě realizována. Jako účinnou prevenci by bylo možné chápat i to, že by každý obyvatel sídliště při narození dítěte zasadil strom a pečovalo něj současně s výchovou svého potomka. Kolik stromů by se skvělo v 25tisícovém sídlišti a jak by po nějakém čase tato továrna na kyslík plnila plán! Ale vraťme se k obsahu mé zásuvky. Zcela nahoře v ní leží útlá knížka s ná zvem: "Staré a památné stromy na Žambersku, Kralicku a Rokytnicku v Or lických horách", která byla vydána v roce 1949. V té knize praví její autor F. Hrobař, takto místní učitel (kdeže jsou časy, kdy pan učitel mělo takové věci zájem a měl na ně čas!): "Obyvatelé podhorského žamberského okresu' mají opravdu rádi staré stromy. Je mnoho pohnutek, často i hospodářského významu, které vedou venkovany k tomu, že popřávají stromům dosti místa u svých obydlí. Poznal jsem i několik případů, kdy stromy vysázené v těsné blízkosti obydlí pohybují při vichru jejich základy a přece je nikdo neodstra nL" Mám několik takových fotografií, ne ze Žamberska, ale z Českomorav ské vrchoviny, z Kysucka i odjinud. Zde jsou . Desítky malířů se nechalo okouzlit tímto prastarým souručenstvím stromu a stavení, protože z něho pra menila jakási dávná radost, snad radost z jistoty domova nebo z návratů do mů. Jindřich Průcha svým "Jarem v Železných horách" to jistě vyjádřil nejlé pe. Bývalo zvykem, např. v Orlických horách, vystoupit za teplých večerů do ko
~'Usrr'\!DIlulJ
Obě fota Jarmila Kocourková
STROMY V KRAJINĚ
15
•
runy stromů a besedovat. Přivřu-li oči , aby mě nerušilo modré světlo telévi
zorů v protějších oknech, vidím ten obraz zcela jasně: Mezi nehybným listím
probleskuje světlo h vězd , koruna splývá s temným nebem a v rosnatérp tichu
podtrženém štěkán ím Ořecha v sousedním stavení zaznívají přátelské hlasy.
Kdepak je stres a spěch současné doby!
Zvyk besedovat ve s tromě v podvečer přenesl nepochybně něj aký chudý vy
stěhoval ec do Ameriky, aby tam, v literární p odobě, zakotvil v knize Truma
na Capota "Luční harfa". Také kreslíř Steinberg si ho zapamatoval: jeho muž
spočívající v košaté koruně stromu má za společn os t knihu a je to zj evně bo
hatá chvíle.
Rubem této pohody je zcela jistě pověst o dívce .Káče, která se uchýlila do
koruny lípy, když ve vsi Kameničné řádil mor, a jako jediná přečkala v pra
dávné víře, že strom ji uchrání všeho zlého.
Žambersko a sousední kraje samozřejmě nebyly jedinými místy, kde byly po
řízeny soupisy stromů. Od roku 1908 se dělaly i jinde a na základě jednot
ných metodických pokynů. V souvislosti se seznamem památných stromů na
Rožmitálsku zveřejnil před lety časopis Památky a příroda také zprávu rož
mitálského lesmistra Karla Gangloffa z roku 1870 o starých stromech v okolí
Třemšína: "Vzpomínám s opravdovýn p otěšením mohutných porostů , které
zdobily zejména lesní oddělení Průsek a Kobylí hlavu, když jsem v roce 183 1
nastoupil na rožmitálské panství. Lidskou rukou neporušená příroda se tu ve
své tvorbě a činnos ti p ředstihovala, což na č l ověka mocně půs obi lo. Průsek ,
Kreslil Saul Steinberg (převzato z časopisu Domov, 1988)
16
Památné stromy V obrovské nabídce knižních novinek na předván očn ím trhu možná unikla pozornosti i nejedna kniha, která si to nezaslouží. Jako např. vzorně vypravená publikace, kterou v listopadu 1995 vydalo pražské nak ladatel ství Silva Regina a která se jmenuje: Památ né stromy. Název věrně vystihuje obsah - kniha je sku tečně celá věnována českým a moravským stromovým velikánům-pamětníkům. Dočte me se o slavných i pohnutých osudech stov ky výz namných strom ů : lip (těch je přiroze ně nejvíc - 42), dubů (35), borovic, tisů, bu ků, javorů ... Dočteme se o stromec~ králov ských i rodových, o stromech, které daly jméno, o stromech tajemných, nejkrásněj ších, nejslavnějších, ale i těch, které musely ustoupit. Dozvíme se i mnohé o historii, o zajímavých lidech a malebných koutech této země. Autorkou čtivého (místy snad až příliš dět sky č tivéh o, ale do pělí milovníci starých strom ů j i s tě rádi odpustí) textu je PhDr. Ma rie Hrušková. Krásnými kresbami popisova ných stromů knihu vyzdobil akademický malíř Jaroslav Turek. Autoři, ač neprofesio nálové (dr. Hrušková je profesorkou gymná zia), nejsou v zanedbávaném oboru starých stromů žádní nováčci. O památné stromy se zajímají řadu let. Již dříve vydal i knihy O památných stromech (1986) a Významné stromy Severočeského kraje, možná si i pa matujete na jejich stromový seriál v časopise Naší pNrodolt. Kn iha je vázaná, má 195 stran a je opatřena mapkou a podrobným jmenným a místním rejstříkem. Potěší doslov dr. V.Větvičky , ne po těší dop o ručená cena (164 Kč), ale vzhle dem k zřejmě nízkému nák ladu ji nelze niko mu vytýkat. A lze vůbec této milé knize něco vytknou t? Snad opomenutí seznamu použité literatury, nebo alesp oň zmínky o těch, kteří se tématu památných stromů věnovali dříve: Primus Sobotka, Lubor Niederle, Jan E. Chadt a další. Nespokojení budou i Morava né, dozví-li se, že východně od řeky Moravy se našel (a do knihy vešel) jediný památný strom. Ať je to ale od knihy neodrazuje, nýbrž je impulzem pro podrobnější stromové zmapo vání tě ch to končin. Záměr autorů je jasný a potřebný: prostřed nictvím staletých stromů otevírat lidem oči a srdce pro krásu celé přírody a tak následov ně pro uvážlivější a s l ušnější chování vůči ní. Proto také na závěr nechybí výzva k výsadbě budoucích "památných" s tro mů. Zatímco
STROMY V KRAJINĚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~E;fr:qDli1Jfi®~
.I
Vd;n~Dllufi®~
nyní zalesněn smrkem až ke knížecí cestě, býval rozlehlou loukou ležící teh dy v 200 - 300letém pralese, který se rozprostíral na ploše více nežli 100 jiter. Nejen jednotlivé kmeny, ale celý tento porost se skládal z velikánů - jedlí, smrků a buků - kteří mezi sebou zápasili o bytí. Vznešeným dojmem působil pohled na honosné koruny těc hto prastarých stromů zejména z Třemšína me zerami v porostu. Ro vněž nádherný obraz přírodních krás skýtala i ona louka Průsek vroubená obrovskými sloupy zcela zdravých kmenů . Nejsilnější z nich, zejména jedle, bývaly pod Křemelem a na okraji louky. Mn ohé tyto kmeny jsem měří val. Měly v prsní výšce v průměru kmene přes jeden sáh (1,80 m) a jejich výška obnášela 25 - 3.0 sáhů (56 m). Jeden povalený špalek dal při zpracování více nežli sáh dříví." Je to jistě dávno, ale přesto Karla Gangloffa vidím, jak skládá metr, z něhož odečetl ty v dnešní době nevídané míry, protírá si oči a dívá se, jak v ranním oparu mají stromy na okraji louky Průsek svatozář ze slunce a rosy. Prales i staré stromy v okolí Třemšína - jak vyplývá z dalšího zápisu - byly smýceny ještě v Gangloffově době, i když vnímavý lesmistr podotkl, že moh ly růst ještě celá staletí. A je tu jiná zpráva. Z časů dávnějších a míst vzdálenějších. Praví se v ní, že císař Čchi Š'chuang vyznamenal strom titulem hodnostáře pátého stupně za to, že mu při sestupu z hory Tchaj-šanu poskytl úkryt před nepohodou . Další zápis o stromech nás posune do historie snad ještě dávnější: "Kdyby jsi obléhal nějaké město d louhý čas," praví se ve Starém zák oně, "aby jsi ho do byl, nezničíš jeho stromy tím, že bys je porazil sekerou, protože jejich plody budeš jíst. Copak je polní strom člověk, aby vešel před tebou do ohrady?" Nechme chvíli doznívat tuto prastarou moudrost a překleňme jí staletí až k Marii Terezii. "Ponévač pomerkujeme", řekla Její královská výsost v roce 1769, "že se hory od roka do roka zmenšajú a že se nedostatek dreva rozmá há, nejdobrotivější a přísný náš královský rozkaz jest, aby kteréhokolvek do mu obyvatel odtud, pokud okolo a pred domem, dvorem, zahradou nebo lu kami prázdné a ku sázení stromů v súce místo se nalezne, jeden každý rok stromův najmenej 20 saditi byl povinen. Ke kterému ve všech stolicách ... , štěpnica sa ustanoví, odkud potom mladé stromky na presazení súce, pýtajú cim darmo sa budu rozdávati." V mé zásuvce je fotografie jedné z posledních lip, které zůstaly z tereziánské aleje podél silnice z Brna na Vídeň. Postrádám na ní nápis přibližně tohoto znění:
Alej tuto dala vysadit Marie Terezie. Stejně jako jiní vládcové vedla nesčetné bitvy a diplomatická jednání, ale na rozdíl od nich rychle pochopila, že tam, kde není stromů, není komu vládnout. A tak se jí rychle podařilo zavést eko logii do praxe 200 roků před tím, než bylo tohoto slova použito vědou. Dík dobrému "pomerkování" Marie Terezie a poslušnosti a pracovitosti jejích poddaných i jejich potomků se zazelenala země č~ská a jako zemský ráj to napohled vešla posléze do státní hymny. Hymna nám zůstal a, ale v ráji, přiznejme si to, nastaly změny, a nebyly to jen změny k lepšímu. Akademik Blatný se kdysi pokusil je vyčíslit: za rok nám ubývá z našich zemědělsky využívaných krajin 3% volné rostoucí zeleně. Kdybychom ho vzali za slo vo a padesátá léta, kdy se ke slovu dostala země dělská velkovýroba za 100 %, pak dnes by už v krajin ě neměl stát ani strom. A opravdu, podívejte se na naše fotografie: Máme krajiny tak holé, že na je jich obzoru je (lépe byl) vidět i zajíc a krajiny, kde je ekologie zastoupena je
~U9J1~DllTJfi<8~
z textu na Vás vyzařuje profesorská pečlivost a laskavá přísnost, odlišnou (ale vhodně do plňující) náladou na Vás dýchnou kresby. Poznáte, že pan malíř Turek dokáže na stro my nejen moudře pohlédnout zevně, ale že si s nimi i vnitřnč rozumí. Jak o tom ostatně již dříve napsal k vernisáži jedné své výstavy "Potkáš-Ii starý strom, smekni": "Potkáš-li starý strom, smekni. - Už ani nevím, kdy a kde jsem to slyšel. Na tom však nezáleží. Chci jen potvrdit tuto moudrost svým pozná ním. Před několika lety mě zaujala asi 400 let stará lípa blízko mého rodiště. Bylo jaro, krásný slunný den, začal jsem kreslit. Rány a jizvy na kmeni, pokroucené a zurážené vět ve potvrzovaly, kolik nepohod a bouří muse la přestát. Nalité pupeny a pučící květy však prozrazovaly život. Soustředěné pozorování přecházelo v rozjímání. Až náhle jsem měl pocit, že s lípou rozmlouvám. Má zvědavost narůstala a lípa vyprávěla.
Vzpomínala na skotačivé děti, šepot milenců, besedy sousedů. Znala osudy celých genera
cí. Mluvila o vojnách, selských bouřích a za
se o dobách klidu a míru. Znala historii obce i celého kraje. S lidmi společně prožívala ča sy dobré a zlé. Až úplná tma a večerní chlad m ě vyrušily. Chvatně jsem sbalil malířská "fidlátka" a spěchal domů. Naplněn dosud neprožitými a nepoznanými dojmy jsem si v duchu představoval lípu v plném květu a už jsem se těšil na další setkání s ní. Jaké však bylo zklamání. Kluci, uličníci, ji vypálili a bouře dokonala dílo zkázy. Jen rozvrácený pařez připomínal někdejšího pa mětníka obce Proti vany , zaniklé ve třicetile té válce. Lítost nad ztrátou milé "stařenky" vyvolala touhu najít a spřátelit se s jinými velikány. Od této chvíle pátrám po starých památných stromech a vždy znovu proží vám vzrušující chvíle. Dovídám se od nich a o nich, v jaké byly úctě a vážnosti. Lidé je vysazovali při svatbách, křtu a jiných vý znamných událostech. Jindy jim svěřovali úkol strážit hranice nebo stát čestný špalír u cest. Stromy se jim za to bohatě odměňo valy. Chránily chalupy před větrem, bles kem a zpevňovaly hráze rybníků. V parném létě lákaly svým stínem k odpočinku a večer k příjemnému posezení a pobesedování. Ji ná vyprávění líčí dobré i pohnuté chvíle na šeho národa. Jak by také ne. Vždyť některý velikán tu stojí už LOOO let. Pamatuje sv. Václava, Žižku, Komenského. A ač některý strom je už jen torzem, stále nám ještě má co říci. Jenom si ho všimnout a snažit se mu porozumět. Mrzí mě, že mnoho Lidí se o to ani nepokouší a chovají se k nim tak barbar sky.
STROMY V
KRAJINĚ
17
nom oblohou a plujícími mraky. Stromy zde byly vykáceny a voda svedena do potrubí. Zaštítěni technikou a před s tavou, že nás "nenechá ve štychu" jsme zapomněli na staré souručenství člověka a stromu. Strom už nechrání dům, ale stíní nebo zanáší rýny, strom v poli už neposkytuje stín a útočiště ptákům, ale překáží strojům, strom ve městě překáží dopravě, strom v zahra dě byl nahrazen zákrskem. Nastal čas vyhánění stromů ze zemského ráje. Než památkové úřady vyškrtnou poslední položku ze seznamů památných stromů a buldozerista vytrhne poslední švestku, máme je ště čas, i když ho už není mnoho. Jak využít ten čas, osvětlím historkou, kterou v jiné souvislosti vyprávěl J. F. Kennedy. Je to starý příběh o letitém francouzském maršálovi ve výsl užbě , který chtěl po svém zahradníkovi, aby mu zasadil určitý strom. "Ale pane," bránil se zahradník, "ten strom přece ponese plody nejdříve za sto let!" • "Pak tedy," řekl maršál, "pak ho tedy zasaď ještě dnes odpoledne!"
Pokusil jsem se poznat jejich život, pronik nout do jejich zdánlivého mlčeni a pochopit jejich jsoucnost. Horečně pátrám, plním ski cáře a pokorně naslouchám. Přátelství na růstá a stává se stále důvěrnějším. RozhovQry nabývají na přesvědčivosti a jsou stále vzru šující. Mám pocit, že stromy mají duši. Chtěl bych ji někdy odhalit. Miluji je a vážím si jich. Vděčím jim za mnoho cenných poznání. A proto: "POTKÁM-LI STARÝ STROM-SMEKNU." Ano, je dobré knihu číst. Ale ještě lepší je potom vyjít ven a s úctou stanout stromům tváří v tvář.
František Kožíšek
Volme osobnosti Vážení přátelé, obracíme se na všechny z Vás, kteří sdí líte názor, že nový Parlament i vláda by měly zastávat důslednější a koncepčnější ekologickou politiku než to mu bylo v uplynulých čtyřech letech. Světový vývoj ověříl, že ohleduplnost k životnímu pro střed i nemůže být záležitostí jedné strany, ale že ji na zá kladě tlaku veřejnosti musi do svých programů integro vat všechny politické subjekty. Politiku však mohou pro sazovat jen lidé, a proto je velmi důležité, aby do nového Parlamentu bylo zvoleno vice poslanců , kteři svou dosa vadní praci prokázali , že pro životní prostředi něco udě lali a kteří budou pro tuto oblast oporou. Volič v České republice má v existujícim partajnickém systému (volí stranu. ne jednotlivce, poslanec není pří mo zodpovědný voličům, neni vázán místem bydliště na volebni kraj, apod.) velmi malou možnost zastoupení osobností v parlamentu ovlivnit. Jedinou, byť velmi omezenou možnosti, jsou preferenční hlasy . Každý z Vás může na volební listině své strany zaškrtnout 4 kandidáty. Pokud někdo z těchto lidí získá dostatečný počet preferenčních hlasů (minimálně 10% z celkového počtu voličů své strany ve volebním kraji) , posunuje se před všechny kandidáty, kteří získali méně hlasů bez ohledu na jejich pořadí určené stranickými mechanismy. Dá-Ii veřejnost preferenční hlasy poslancům , kteří mají životn í prostředi mezi svými prioritami a této oblasti ro zumí, bude to důležitý politický signál stranickým sekre tariátům.
Nadace Partneství proto zadala studii, která k doporuče ní preferenčních hlasů na kandidátkách jednotl ivých stran poskytuje dostatečné podklady (nositelem grantu je Zelený kruh a na studii spolupracuje Ústav pro ekopoli tiku a další instituce). V průběhu dubna a května budou publikována jména kandidátů z volebních listin jednotlivých stran, u nichž bylo ověřeno, že se dlouhodobě angažovali ve prospěch životního prostředí a u nichž je předpoklad, že pro tento veřejný zájem budou pracovat i v novém Parlamentu. U kandidátů, kteří ve Sněmovně byli už v tomto voleb ním období, vycházíme z analýzy jejich poslaneckých aktivit, u ostatních kandidátů z ankety ve volebních kra jích (dotazováni jsou zástupCI státní správy, akademické obce, nevládních organizací a samosprávy). Věříme, že volič svým preferenčním hlasem projeví také vůli k tomu, aby se zodpovědnost v tomto státě více pře sunula z anonymních institucí (ať už stran či státních or gánů) na jednotlivce. Přesně ve smyslu, který sice hlásá, ale málo upl atňuje dnešní vládní koalice. RND r . Miroslav Kundrata ředitel Nadace Partnerství
Foto Jarmila Kocourková
18
STROMY V KRAJINĚ _ _ _ __
_ _ _ _ _ _ _ _ _ __
_ _ _ ~~9J1i]DUnfi
Kreslil Jali Stekl!k
Bývalé vojenské výcvikové prostory zpustošená příroda nebo poslední ráje? Václav Petříček, Jan Plesník Staří
lidé praví že jen země je věčná. Řekli jste pravdu. Pravdu jste řekli. Šajenská píseň, 1870 Rozsáhlé politické a společenské změny, k nimž došlo ve střední a východní na přelo m u 80. a 90. let, umožnily i zpřístupnění částo rozlehlých území, která v rů zné míře sloužila vojenským účelům. Zmiňované plochy, zcela nepřístupné veřejnosti po celá desetiletí, se brzy zcela zákonitě dostaly do popředí zájmu přírodovědců i státní ochrany přírody. Nejen vlastní činnost cvičících vojsk, ale už jejich dlouhodobou přítomnost v krajině lze jen velmi těžko označit. za vysloveně šetrné k životnímu prostředí. Škody na životním prostředí ve vojenských územích v Čechách a na Moravě, zejména v místech rozmístění sovětských vojsk, zcela zákonitě vyvolaly v nejširší veřejnosti představu, že vojenské újezdy mají dnes totálně zpustošenou přírodu, srovna telnou s následky jiných ekologických katastrof. A není divu. Původní odhad Evropě
~'Cl5rr:qDllm~
Rozleltlá tanková střelnice "lidlov v bývalém VVP Ralsko se 1lachází 1la místě lIěkolika bý valých obcía polí. D1les lada rychle zarůstající dřevi1lami. Foto Václav Petříček
VOJENSKÉ PROSTORY
19
nákl adů nutných na sanační práce na 74 místech v ČR , patřících do roku
199 1 sovětským jednotkám, ho vořil o 5 miliardách Kč.
armádní cviči ště se však tím, že byla díky svému poslání vesměs ušetře
na často drastického dopadu intenzivní chemizované zemědělské výroby nebo
n adměrné masové turistiky, podobají z přírodovědeckého hlediska dobře za
chovalým oblastem v blízkosti bývalé železné opony. Určité zakonzervování
těchto rozlehlých územních cel ků naprosto specifickou činno s tí se mohlo pro
jevit na stavu přírodníh o prostředí naprosto parado xně i navýsost k ladně.
Právě
Vojenské výcvikové pr ostory v ČR
Na území dnešní České republiky existovalo v roce 1989 celkem osm větších
územních celků, využívaných pro vojenské účel y (obr. 1). Z nich bývalá So
větská armáda působil a ve třec h : ve vojenském výcvikovém prostoru Mladá,
spíše známém jako VVP Milovice, ve VVP Ralsko, pro něž se podle nejvý
znamnější obce při jeho hranicích vžil název Mim oň , a ve VV~ Libavá. Jak
je patrné, právě první dvě cv ičiště, od roku 1968 obsazená pouze armádou
bývalého Sovětského svazu, byla spolu s VVP Dobrá 'Voda zcela předána ci
vilním správním orgánům. Bývalý VVP Dobrá Voda (167 km 2), založený
v padesátých letech v okrese Klatovy, byl usnesením vlády ČS FR č . 54 1
k 31. 12. 1991 zrušen a stal se naopak j edním ze stavebních kamenů NP Šu
mava, vyhlášeného skoro bezprostředně po skončení vojenských aktivit
v tomto prostoru. Na území Dobré Vody se nacházely přírodovědcům ,
och ráncům a milovníkům přírody dobře známé lokality jako je řeka Křemel
ná; Javon vrch, Jezerní hřbet, Tříjezerní slať, Povydří a Modravské s l atě. Po
stupná konverze se přirozeně dotkla i ostatn ích vojenských výcvikových pro
storů , od roku 1993 obhospodařovaných Armádou České republiky (tab. 1).
V našem příspěvku se pokusíme na omezeném prostoru seznámit čtenáře prá
vě s významem VVP Mladá a Ralsko z hlediska ochrany přírody a balíkem
problémů, spojených s jejich přechode m do civilního života, už proto, že ce
lou řadu pozitivních i negativních zkušeností z tohoto nikoli bezbolestného
procesu můžeme jednoznačně zobecnit na další území nejen u nás, ale i v ji
ných zemích střední a východní Evropy, která mají obdobný proces teprve
před sebou. .
VVP Mladá - základní charakteristika
Bývalý vojenský výcvikový prostor Mladá leží ve středních Čechách a až do
svého zrušení představoval vůbec nejstarší plochu na území Čech a Moravy,
soustavně využívanou jenom pro vojenské účely - vznikl totiž už v roce 1904.
Vojenský tábor v okolí Milovic přitom existoval již před více než 200 lety. PŮ
vodně celý (59 km 2 ) náležel administrativně do okresu MladáBoleslav, zatím
co obec Milovice, "hlavní město" prostoru, patřila kuriózně do okresu Nym
burk. Do něj byla po likvidaci VVP de\i!l1itována jeho jižní polovina. Území
leží blízko dvou významných evropských silnic E 67 (Praha - Wroclaw)
a E 65 (Praha - Legnica) a je lehce dosažitelné z Prahy. Nadmořská výška plo
ché až mírné členité pahorkatiny se pohybuje v průměru kolem 200 m n. m.
I přes poměrně fádní reliéf je vegetace, zvláště nelesní na bývalých cvičiš
tích, relativně druhově pestrá. Celý bývalý vojenský výcvikový prostor před
stavuje na poměry střední Evropy nečekaně rozlehlé území, které od vzniku
c. a k. cvičiště, tedy více než 90 let, nebylo hnojeno ani oše třo váno pesticidy. Pokud bychom chtěli celou oblast stru čně charakterizovat, můžeme ji popsat jako území, z poloviny tvořené travinnými ekosystémy ("grasslands") a z po loviny lesy. Původní listnaté lesy se v přirozené m stavu zachovaly pouze místy, většinou je nahradily borové či smrkové monoku ltury. Přestože zastavěná plocha zabírá v bývalém VVP Mladá značnou rozlohu, zů stává nejvýznamnější stavbou bývalé vojenské letiště v Božím Daru a kasárna s nezbytnou infrastrukturou v blízkosti Milovic. Připomeňme, že rozjezdová dráha letiště měří 2 500 maje široká plných 80 m. Vojenská zástavba zahrnu je 4 500 armádních bytů a dalších 1 000 lůžek v kasárnách . Milovická vojen ská základna je vybavena kompletním, i když místy nedokončeným sociálním zázemím včetně nemocnic, škol, obchodů, sporto višť či služeb.
20
r
~j
Kreslil Jali StekUk
Nastavme si zrcadlo Ve snaze neuzavírat se kritickým názorům zvenč í a roz vinou t partnerskou komunikaci mezi vý raznými osobnostmi ekologického hnutí a představiteli stabiln ě fungujíc ích stře disek ekologické výchovy (SEV) jsme v rámci loňského ročníku fest ivalu Týká se to také tebe v Uherském Hradišti uspořádali něco dosud nevídaného: besedu praco vně na
zývanou "Chyby a pochybnosti".
Původním záměrem otevřené diskuse, mode
rované docentkou Hanou Librovou, bylo for
mou výměny rozdílných názo rů hledat účin
nější způsoby práce středisek ekologické vý
chovy. Pozvání k účasti na besedu přijali
RNDr. Mi roslav Patri k (Děti Země) autor
p říspěvku na následující s traně , RNDr. Miloš
Kužvart (STUŽ, dříve MŽP ČR), Dr. Eva
Plachejtková (MSMT ČR) a Ing. Lubomír
Nondek (MŽP ČR).
Přes snahu organizátorů vyhnout se polemi
kám o finančním zaj i štění SEV jsme se to
muto věč n ému tématu nevyhnuli. Je zřejmě
natolik živé a bolavé, že to asi ani jinak neš
lo. Díky moderátorské dovednosti Doc. Hany
Libro vé se však beseda naštěstí netočila jen
kolem peněz , ale hodně řečí se vedlo i kolem
původního tématu. Zajímavé byly okamžiky,
kdy do diskuse zasáhli např í klad RNDr. Zu
zana Stroufová (Nadace přeži tí lužní krajiny,
dříve EkoCentrum Brno) a Mgr. Dan Vond
rouš (Hnutí DUHA).
Pokud kdokoliv z přímých aktérů, pas ivních
účastníků, ale i nezúčastn i vších se bude ocho
ten zaslat svůj příspěvek na toto téma, nechť
ho zašle redakci. Jemu i všem případným dal
ším přispěvatel ů m, kteří se přičiní o to, že na
še zrcadlo nebude křivé, děkujeme!
Aleš Máchal (Lipka Brno)
VOJENSKÉ PROSTORY_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(l91l"(]OO11Ů
vvP Ralsko - základní charakteristika
Vyhroceně
Severozápadně
od bývalého VVP Mladá se nacházela druhá stálá vojenská základna, rovněž obsazená v letech 1968 - 1991 bývalou Sovětskou armádou a označovaná jako VVP Ralsko. Plocha o rozloze 250 km 2 původně spadala do okresu Česká Lípa, nicméně po delimitaci některých částí v současnosti zasahuje i do okresů Liberec a Mladá Boleslav. Pro potřeby československé armády byl prostor zřízen v roce 1950, ale už od roku 1947 probíhalo vystě .hovávání 18 obcí, obývaných většinou českými zemědělci. Na rozdíl od předešlého vojenského výcvikového prostoru se nadmořská výš ka VVP Ralsko pohybuje v rozmezí 270 až 690 m n. m. Zřejmě ještě známěj ší než přítomností cizí armády se oblast stala díky těžbě uranu pomocí kyseli ny sírové na 550 ha v její severní části. Na druhou stranu se právě ve VVP Ralsko nachází objemný zdroj vysoce kvalítní podzemní vody. Pro svou kva litu i kapacitu, pohybující se řádově v miliardách metrů krychlových, bývá považován za jeden z nejvýznamnějších na našem kontinentu . Současná pří tomnost nebezpečného odpadu po zpracování uranu a překvapivě rozsáhlý minimálně kontaminovaný vodní zdroj ve stejné oblasti snad nejlépe charak terizují paradoxy, se nimiž se dnes v někdejších vojensky využívaných úze mích nejen po přírodovědecké stránce setkáváme.
Jestliže si můžeme bývalý milovický vojenský výcvikový prostor přiblížit
z hlediska typu prostředí jako plošně vyrovnanou kombinaci travinných a les ních biotopů, představuje čtyřikrát větší mimoňský komplex mnohem různo rodější mozaiku stanovišť. Vojenský výcvikový prostor se s výjimkou vý chodního okraje, spadajícího do Jizerské tabule, nacházel v Ralské pahorkati ně . Po geologické stránce jej charakterizují kvádrové pískovce až pískovcové vápence stejně jako neovulkanity. Pro území je naprosto typická i celá řada rybníků, reliéf pískovcových skalních měst, svědeckých skal a hřbetů se sítí kaňonovitých údolí i pravděpodobně nejníže položené rašeliniště v Čechách, Pustý rybník (275 m n. m.). Přestože nejvyšší bod území představuje vrchol čedičového Ralska (696 m n. m.), bezesporu nejznámější krajinnou dominan tou zůstává dvojvrch Bezdězu (604 m n. m.), nacházející se v jižní části bý valého VVP. Přibližně 70 % území bývalého vojenského újezdu Ralsko po krývají lesy, 20 % tvoří otevřené travnaté plochy. Vojenské výcvikové prostrory ČR C""")
J""'')
fi:-~/''J-...C! ,;--\_ ""Í~ , " , _~o ej '- i ,.; :. ~\~\'-+,"
r"'''i'.,.f \. ~',--.'~ .,
r-;/~~-:~ ~:}~~~\.{~. ~/
~
_ddill!
..........
)\"'.~{
......
1
~'
k .. •..:
.. - } . ' \
'o,..··
,!
J ~.~.\t.-2\
J (" !
.:-._.,," . (" {kUfa·dd ......
<.
•
t
._
. :;
(__ ... . , ... .
., .."\.,..........) - " . · . 1
_I' t ••".
'>
J.~_J{
'--o
{
;.N
'-y. }... -:~ .....r .
'~YI~ť
•
YLr
':'i-, ..
.-
-~\
-, I
"\ ~
'-{;;~:},:(Z/::~t?:~'i~5á\,:(,~~~~/
'.,.....
fe-ot.llee· ,
'\ •
"\
.
.. ~
.~,'
1".,_
'_...J
'oV
~~r"-'.J
~'CI9rr()DUunce~
'\.~ ....,
\
'\. "', I Q
Definování ekologické výchovy Srovnáme-Ii základní rozdíl ' mezi prací ob čanských sdružení, která se převáŽně zabýva jí ekologickou výchovou a těmi, která spíše upřednostňují různorodé kampaně pro řešení zjevného či skrytého poškozování životního prostředí nebo přírody, existuje hrubé dělení asi v tom, že ty první se spíše věnují lidem (dětem) a prostřednictvím jejich chování, po stojů a návyků se snaží omezovat poškozová ní životního prostředí, kdežto ty druhé (veřej nosti více známé) na to jdou z druhé strany. Kritizují negativní vlivy na přírodu a životní prostředí, konkrétní případy špatných roz hodnutí nebo staveb, a nabízejí alternativní vzorce jednání a chování, které by dosavadní přístup lidí k přírodě změnily na šetrnější. Krátce řečeno: ekologická výchova chce zlepšit životní prostředí skrze výchovu člo věka, který by na základě informací o dů sledku svého dosavadního způsobu života už "netropil takové hlouposti jako dosud a ne snažil se realizovat své záměry na úkor příro dy", kdežto ekologické organizace (v užším pojetí) naopak skrze konkrétní příklady "špatných rozhodnutí a staveb chtějí přinutit člověka k přemýšlení o ekologických souvis lostech svého chování, aby již k takovým
\~"
0 • • " ' · · ,. ..... . · "
>"
Úvod Smyslem těchto několika tezí o činnosti stře disek ekologické výchovy (SEV) u nás je z vnějšího pohledu aktivního laika vyzdvih nout zvláště zápory práce lidí, kteří se věnují nevděčné roli pedagoga ekologické výchovy. Tento záměr budiž naplněn i při vědomí to ho, že kladná hodnocení , jichž je rovněž do statek, se zde záměrně neobjeví. Pak by totiž celkový pohled na práci SEV působil příliš uspokojivě a patřičná stimulace změny by se nemusela dostavit.
?-.J ....
,
R"~io··
~i::~\~;,~5:;i . ; f~~~fE· ~ ~)~:~~;~::':{,,( ~~~~,
-'J""", '. ,. ,~. ~~~6'O \
kriticky o ekologické výchově v nás
.M
I.-....-V
k mapce:
LEGENDA LINIOVÝCH PRVKŮ
~obrysy
vojenských výcvikových
prostorů
~hranice okresů ČR ~hraniceČR
" /
·oyr-.. ..A-.ř
Vysvětlivky
~
LEGENDA PLOŠNÝCH PRVKŮ
•
stávající vojenské výcvikové prostory
7iii7
Dzrušené vojenské výcvikové prostrory
VOJENSKÉ PROSTORY
21
Sovětská vojska užívala ve vojenském prostoru Ralsko celk~m devět obyt ných sídel, lišících se navzájem stupněm vybavení. Obdobně jako ve VVP Mladá také v největším vojenském cvičišti a základně bývalé Sovětské armá dy na území dnešní České republiky leží vojenské letiště (Hradčany).
Ralsko a Mladá potvrzují pravidlo Z přírodovědeckého hlediska často perfektní stav ekosystémů ve VVP Mladá a Ralsko, plně srovnatelný s velkoplošnými zvláště chráněný mi územími včetně biosférických rezervací UNESCO, je v nápadném kontrastu s bez nad sázky strašným zamořením vody a půdy na některých lokalitách. Na jednom místě tvořila volná fáze leteckého petroleje na hladině podzemní vody čtyř metrovou vrstvu. Jen v prostoru vojenského letiště Hradčany ve VVP Ralsko se sovětským vojákům podařilo omylem vypustit do půdy 2 600 tun letecké ho petroleje, tedy množství, odpovídající 100 vlakovým cisternám zmiňova né kapaliny. Sanace lokality by měla být ukončena v roce 2 000 a vyžádá si 600 milionů Kč. Botanický ústav ČSAV stanovil v roce 1991 pouze prokaza telné škody, způsobené nezvanými hosty na chráněných druzích rostlin, na 10 milionů Kč. Aproximací byla celková škoda na vegetaci obou VVP, které by ly téměř 25 let pod úplnou kontrolou střední skupiny vojsk Sovětské armády, podle stejné metodiky odhadnuta na 100 milionů Kčs. Naštěstí se ukazuje, že katastrofální kontaminace zejména půdy a vody má bodový, nanej výš lokální charakter a vážněji přírodu obou bývalých VVP nepoškodila. Způsob užívání
rozhodnutím nedocházelo". Otázkou zůstává,
jaká práce je zodpovědnější, náročnější a dů
ležitější, zda s lidmi (dětmi) nebo s odborný
mi problémy (pokud odpověď není prázdnou
množinou).
Tvrdá realita
Přestože činnost pracovníků
ve SEV není
v mnoha případech společensky tak kontro
verzní jako u ekologických organizací (které
kritizuj í jaderné elektrárny, nadměrnou těžbu
surovin, stavby dálnic apod .), zdá se, že se
potýkají s problémy, o kterých si dosud mys
leli, že je umějí řešit, že čas a výsledky práce
ukážou a dokážou jejich význam, že společ
nost finančním a morálním uznáním ohodno
tí jejich důležitost a "právo na život".
Bohužel, s.tejně jako "hlasité" ekologické or
ganizace a i celý neziskový sektor, i ekolo
gická výchova se u nás potýká s podobnými
problémy. V případě SEV lze např. jmeno
vat:
- omezený počet lidí (profesionálů, odborní
ků, dobrovolníků),
- izolaci od ostatních nevládních organizací a veřejnosti (specifické problémy a zaměře ní), - metodika práce (není na co navazovat, kaž dá osobnost je sama sobě učitelem), - přílišná specializace a odbornost versus nut nost zjednodušovat odborné a ob t ížně sděli telné informace pro děti a mládež, - multidisciplinárnost ekologické výchovy (něco z psychologie, pedagogiky, ekologie , techn iky, filozofie, ekonomie ... ), - malá solidarita mezi sebou (důsledek legis lativního neukotvení a roztříštěnosti zájmů), - málo financí (vzhledem k nutnosti vybudo vat celý systém ekologické výchovy ve srovnání např. s klasickými školami, soutěž o klesaj ící množství financí při rostoucím počtu zájemců),
- nejasnost v hodnocení efektivnosti práce ("proškolit" více lidí krátkými kurzy, nebo se so u středit na menší skupinu dětí a vycho vávat je od "kolébky po hrob"?), - nedostatek času (na sebevzdělání, na zlep šení metodiky práce, na sebereflexi), - nízké společenské hodnocení (ze strany od borné i laické veřejnosti, sdělovacích pro středků, orgánů státní správy a samosprávy, podnikatelské sféry) .
Přírodovědecky
velllli cellllé jsou vodllí a mok ekosystémy v povodí Ploučllice . První snímek představuje jedell Z Hradčanských ryh Ilíků, dnešllí přírodllí rezervaci, druhý (lIa pro tější stiUlIě) zachycuje rákosillY a slatillllé IOIl ky v lIivě Ploučllice. Foto Václav Petříček řadllí
22
VOJENSKÉ PROSTORY _ _ __
-
- -
-
_
_
_
_
_
_
_ __ _ _ _ __
_
~'ClSrri1Du1lfi®ťl
-
-
--------
---
Vd311~Dllun
aktivit, poškozujících přírodní prostředí, dalo šanci zachovat se ve značně původní podobě. V místech, kde došlo k extenzivnímu působení na tato stanoviště, kupříkladu všude tam, kde se uskutečňoval výcvik, probíhá sukcese společenstev způsobem, kterým by se za standardních podmínek nemohla realizovat. S trochou nadsázky můžeme říci, že obdobná z přírodovědeckého hlediska originální situace se k naší ško dě již nebude opakovat. Ačkoliv . značná část výcvikových ploch ve VVP Mladá připomíná víceletý ruderalizovaný úhor, vyvinula se zde na velkých plochách přírodovědecky zajímavá semixerotermní společenstva se sveřepem vzpřímeným (Bromus erecti) či psamofytní s paličkovcem šedým (Corynephorus canescens). Uve dená stanoviště osídluje celá řada vzácných a zvláště chráněných druhů rost lin a živočichů. Červený seznam taxonů vyšších druhů rostlin čítá 28 druhů. Zdejší travinobylinná společenstva byla v minulých letech podmíněna a udr žována aktivitou cvičících vojsk Sovětské armády. Neperiodicky obnažovaná a následně zarůstající půda tankodromů a střelnic včetně dopadových ploch na rozlehlých lokalitách travinných fytocenóz se stala stanovištěm jinde u nás nevídaného množství organismů, jednoznačně vázaných na otevřené plochy. Obdobně jako ve VVP Ralsko i v Mladé vytvořila těžká vojenská technika optimální biotop pro živočichy periodických vod, odpovídající nárokům na prostředí lesostepních a stepních druhů jako jsou kriticky ohrožení korýši a
zároveň důsledné vyloučení
přírodě
~'U3fl'(]DUufI
Co dělat? Základním krokem k nápravě je nutnost pro sadit a zviditelnit uznání své práce v rámci společnosti. Česká vláda (ve spolupráci s mi nisterstvy životního prostředí, školství a fi nancí) musí jasně svým usnesením deklaro vat zájem a uznání dosavadní činnosti pra covníků v ekologické výchově a především stanovit rozpracovanou koncepci finanční a legislativní podpory k udržení stávajících SEV a jejich dalšímu rozvoji (cílem by např. měla být síť SEV - alespoň v každém kraji jedno, tzn. devět). Finanční podpora: např. formou stálé účelové dotace, jejíž výše by se každým rokem v rámci rozpočtu upravovala (zajišťovala by především provozní náklady a mzdy zaměst nanců ve výši nejméně 75 % celkových ná kladů na základě hlasování poslanců při schvalování rozpočtu). Nestátní SEV by kro mě toho mohla žádat formou grantů (volná soutěž) o finance MŽP a MŠMT na konkrét ní projekty. Dalšími zdroji by pak byly (a jsou) obecní a městské rozpočty, nadace, podnikatelé a vlastní činnost. Je také nutné zvážit formu existence SEV buď jako občan ského sdružení či snad lépe jako obecně pro spěšné společnosti podle zákona č.248/l995 Sb., hlava V.). Legislativní podpora: Částečná ' pomoc by mohla být v navrhované "akreditaci" SEV , která by znamenala jeho zrovnoprávnění a získání důvěryhodnosti na základě určitých kritérií (přijatých na základě konsenzu mezi zástupci státní správy, tj. školského úřadu, a SEV). Mezi těmito kritérii by mohly být např . stabilita výchovného programu, pří padně i plány do budoucna, odborné perso nální zázemí (profesionální i dobrovolné), provozní podmínky (místnosti, technické vy bavení apod.), hodnocení výsledků práce z minulých let atd. Další možností by mohlo být zajištění stálé účasti (kontaktu) zástupce SEV na činnosti příslušného školského úřa du nebo těsnější spolupráce s komisí životní ho prostředí poslanců v zastupitelstvech a odborem životního prostředí a mládeže na obecních a městských úřadech. Cílem je vy tvořit statut partnera pro ekologickou výcho vu jak v ochraně životního prostředí, tak i ve školství. Vnitřní rezervy: Největší úkol pro SEV však stojí uvnitř jich samých. Pokud zástupci SEV mají dojem, že jejich několikaletá práce s mládeží si nezískala celospolečenské ohod nocení a podporu a ocitli se tak "na okraji zá jmu", mohou si z poloviny za to sami (např. ekologickě organizace svou činností na růz ných kampaních asi nikdy všeobecnou pod poru ve společnosti nezískají, což ovšem ne znamená, že o ni stále neusilují - také oplý-
VOJENSKÉ PROSTORY
23
žábronožka letní (Branchipus schaefferi) a listonoh letní (Triops cancifor mis). Ze 128 druhů ptáků, zjištěných v Mladé od roku 1989, jich 43 náleží podle vyhlášky MŽP ČR Č. 395/1992 Sb. mezi zvláště chráněné živočichy. Z ornitologických rarit jmenujme na prvním místě dytíka úhorního (Burhinus oedicnemus), jehož současná početnost je v celé České republice odhadována na nanejvýš pět párů. Několik set hnízdních párů skřivanů polních (ALauda arvensis), nejhojnějšího pěvce oblasti, dokládá vysoké zastoupení otevřených výseků krajiny. Na našem území výrazně ubývající strnad luční (MiLaria ca Landra) dosahuje ve VVP Mladá unikátní početnosti 300 až 400 párů, což je až čtvrtina celé naší hnízdní populace. . Už zmiňované abiotické poměry bývalého VVP Ralsko vedly k tomu, že geo botanicky patří uvedený prostor mezi nejpozoruhodnější území nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Až dosud bylo na území Ralska zjištěno 90 rostlin ných společenstev a na 1200 taxonů vyšších rostlin. Mezi 149 druhy vyšších rostlin, uváděných v Červeném seznamu bývalého VVP Ralsko, nechybí ani endemiti tučnice česká (PinguicuLa bohemica) a prstnatec český (DactyLorhiza bohemica) a desítky reliktů. Území hostí i některé u nás kriticky ohrožené dru hy ptáků jako je jeřáb popelavý (Grus grus) a patří mezi tři oblasti, kde u nás vyvádí' mláďata celosvětově ohrožený orel mořský (HaLiaeetus aLbiciLLa).
Ochrana přírody Do zrušení neexistovalo na území bývalého VVP Mladá žádné chráněné úze mí. Dvě bývalá cvičiště, Traviny a Pod Benáteckým vrchem, každá o rozloze asi 200 ha, byla jako typická ruderalizovaná travinobylinná lada v roce 1993 vyhlášena za přechodně chráněné plochy. Na základě podrobného botanické ho průzkumu a biotechnických experimentů byl současně navržen odpovída jící typ asanační a regulační řízené péče (managementu) obou lokalit. Na rozdíl od VVP Mladá má v prostoru bývalého vojenského cvičiště Ralsko územní ochrana přírody dlouhou a v souvislosti s využitím krajiny pro vojen ské výcvikové účely a těžbu uranu chemickou cestou i pohnutou historii. Prv ní návrhy na územní ochranu lokalit vzácných druhů vyšších rostlin pochází
vají spíše zdravým skepticismem než nezdra vým optimismem nebo pesimismem). PrÝním krokem - asi nejtěžším - je vytvořit vnitřní diskusní platformu, která by formulo vala současný stav, společné cíle a prostřed ky k jejich dosažení (dle finančního, perso nálního a časového plánu). Podotýkám, že spolupracující a fungující platformu se mezi ekologickými organizacemi nepodařilo do sud vybudovat pro více než zhruba pět sub jektů, takže SEV berou na sebe velmi těžkou a průkopnickou práci. Druhým a ne méně důležitým krokem je otev ření se lidem a sdělovacím prostředkům. O činnosti, plánech a akcích jednotlivých SEV musí být slyšet nejen na lokální úrovni (ve městě), ale i v celostátních sdělovacích prostředcích, na okresních úřadech a na mi" nisterstvech (pozdčji na krajských samos právných úřadech). Ti všichni musejí čas od času vědět, co se děje uvnitř SEV - problé my, plány, nabídka činnosti apod. Formy mohou být různorodé: pouliční akce s dětmi (divadlo, happeningy, pochody .. .), koncerty dětí a sportovní hry ve spolupráci s jinými partnery, výstavy dětských prací na ulici, psaní tiskových zprávo připravovaných ak cích, alespoň dvakrát za rok tisková konfe rence, každoročně různé velké národní akce (např. vymyslet celorepublikovou veřejnou akci na ulici s dětmi nebo pro děti, která by přilákala média - určitě ne na Den Země). Také je nutné vydávať vlastní výroční zprá vy, které zhodnotí uplynulý rok a které lze zasílat nejen sponzorům, ale i sdělovacím prostředkům (vybraným novinářům), poslan cům, zástupcům státní správy a samosprávy. Hlavním záměrem je tak vytvořit všeobecné povědomí o existenci "sítě" SEV a o jednot livých střediscích, která by se měla snažit vy tvářet vlastní image Ue těžké nebo lehké od povědět na otázku: "Jaký je rozdfl mezi SE VERem a Lipkou?" nebo ještě lépe: "Jaký je rozdíl mezi Dětmi Země a Hnutím DU HA?"). Další, razantnější formy upozorňování na se be jsou pak samozřejmě petice, otevřené do pisy, veřejná shromáždění dětí a pracovníků SEV popřípadě i s rodiči, různé pochody na úřady atd. To vše chce jenom invenci a odva hu překročit sám sebe a zvolit adekvátní pro středky pro naplnění svého záměru Ue nutné jej předem definovat a veřejně deklarovat). Třetím krokem by mohlo býl průběžné hod nocení vnitřní struktury organizace, což asi není nutné podrobně rozebírat. Každý člověk pracující profesionálně nebo dobrovolnč v SEV by měl znát své kompetence, svou zodpovědnost, vertikální i horizontální vzta hy se svými kolegy. Jistě se najdou tací, kteří by rádi dělali pouze "ekologickou výchovu", ale bohužel jsou tak schopní, že spíše musejí vytvářet optimální podmínky pro její usku tečňování někomu jinému (získávat finance,
Pro bývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko je charakteristická Z/la čllá les/lntost. Na mím ku souvislé porosty severně od Hradčanských stěl!. Pů vodní borové doubravy byly vesměs přem ěněny na borové monokultury. Foto Vác lav Petříček
24
VOJENSKÉ PROSTORY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ __ _ _ _ _ \)'([9rr:qDil1lfi
dokonce už z konce 18. století, tedy z doby před vyhlášením nejstarších re
zervací na území dnešní ČR. Přírodovědecky nejcennější komplex lesních
a především nelesních, vodních, mokřadních a xerotermních biocenóz v po
vodí Mlýnského potoka, Ploučnice a jejich rozvodí zahrnuje návrh na vytvo-.
ření největšího maloplošného chráněného území u nás, NPR Dokeské pískov
ce a mokřady (23 km 2 , viz obr. 2). Některé jeho části jsou významné i z hle
diska mezinárodní ochrany přírody. Břehyňský a Novozámecký rybník jsou
již zaps.ány v rámci Ramsarské úmluvy do seznamu mokřadů mezinárodního
významu a jsou zařazeny i mezi významná ptačí území (lBA), vyhlašované
prestižní mezinárodní organizací na ochranu ptáků a jejich stanovišť Bird Life
International. Stávající NPR Břehyně - Pecopala patří mezi jediná dvě území
u nás, která se stala součástí Evropské sítě biogenetických rezervací, vyhlašo
vaných Radou Evropy. Celá navržená národní přírodní rezervace navíc před
stavuje klíčové území (evropské biocentrum, jádrové území) Evropské ekolo
gické sítě (EECONET).
. Další dvě chráněná území, PR Ralsko a Malý Bezděz, zahrnují skalní stano
viště s petrofytními bylinnými společenstvy, bučinou a suťovým lesem včetně
stanoviště známého tesaříka alpského.(Rosalia alpina). V průběhu let 1992 1995 bylo na základě přírodovědeckého průzkumu navrženo k různým for
mám územní ochrany dalších 18 lokalit, což samo o sobě potvrzuje naprostou
výjimečnost zmiňovaného územního celku. .
Do územních plánů obou velkých územních celků, zpracovaných po krachu
mezinárodní soutěže na využití bývalých VVP Mladá a Ralsko, se podařilo
v roce 1994 zakotvit základní koncepci jejich managementu v podobě alter
nativního zemědělství a zdravotní rekreace.
organizovat práci , zajišťovat kontakty s lid mi, komunikovat vně i uvnitř SEV). Manažer SEV už prostě s ekologickou výchovou při jde do styku jenom občas. Je jasné, že v neziskovém sektoru, a tedy i v SEV, bude vždy docházet ke kumulaci funkcí. Je však nutné vědět, kdo je co scho pen dělat (existuje např. v SEV člověk, který komunikuje se sdělovacími prostředky , když je to občas potřeba , něco jako tiskový mluv čí?). Inspiraci je také možno nalézt v zákoně o obecně prospěšných společnostech. Jisté také je, že by SEV mělo mít nějaký systém hodnocení práce a možnosti jejího zlepšování. Proto by bylo účelné stanovit kri téria pro hodnocení efektivnosti ekologické výchovy, je-li to vůbec možné Gak to dělají pedagogové v klasických školách? - mimo známkování). Namátkou se tu nabízí: uvádět počty denn.ích kurzů, počty navštěvovaných dětí (věk, pohlaví, zájmy), počty akcí, počty ohlasů a článků v médiích a jejich hodnoce ní, počty a typy vydaných pomůcek (knih, "ekohraček", videozáznamů), počty a druhy táborů (letní, zimní , putovní, pro děti , pro handicapované děti, pro děti s rodiči apod.). Chci-li něco hodnotit nebo zlepšovat, musím vědět co a jak. Závěr
Poučení
z vývoje
Jedním z problémů konverze bývalých vojenských prostor všude na světě zů
stává otázka, jak zabránit dvěma možným extrémům - jejich drastickému pre
dátorskému vydrancování pro průmyslové a zemědělské účely nebo předsta
vě, že budou znovu dokonale hermeticky uzavřeny jako ukázky "divočiny".
V případě VVP Mladá a Ralsko bylo nutné před rozhodnutím o jejich novém
využití provést urychleně kvalifikovaný přírodovědecký průzkum, zjistit reál
né škody na životním prostředí a zajistit odborně likvidaci těchto škod, na
vrhnout a vytvořit reprezentativní územní ochranu přírody a krajiny. Celkový
přechod obou ploch "do civilu" probíhal nejdříve v režii vlády ČSFR, později
řečeno v úvodu, toto hodnocení kritického stavu středisek ekolo gické výchovy, která nyní sahají na dno svých možností a která ani ve snu tento se stupný trend neočekávala, si nečiní nárok na objektivitu, ucelenost a spasitelství. Na druhé straně, zástupci ekologických organizací se permanentně potýkají možná s horšími pro blémy , jako je fluktuace, nedostatkem peněz, neobliba u veřejnosti a establishmentu, špat né využívání času, špatná organizace práce, nesystematičnost, neodbornost, přehmaty, populismus, takže jsou na všechna "nebezpe čí" plynoucí z jejich práce do jisté míry již zvyklí a řeší je za pochodu - samozřejmě ne vždy úspěšně. Na závěr je nutné opět připomenout, že tento článek je jeden z mnoha pohledů (spíše laic kých) na celou věc. Jeho záměrem je pokus o odhalení nepříjemných a skrytých skuteč ností v činnosti SEV a také nabídnout pomoc ze strany "křiklounských" ekologických or ganizací Gsou na tom možná ještě hůře!) při napravování omylů a přehmatů a nedůsled ností dosavadního vývoje. Stačí se jen shýb nout, vybrat si správný květ a pak uvěřit jeho omamné vůni na cestě kupředu - za štěstím našich dětí a za zdravou přírodou.
Jak už bylo současného
Miroslav Patrik
Přechodně chráněná pldcha Traviny (VVP Mladá), po detailním přírodovědeckém prll zkumu navTŽená jako přírodní rezervace. Cen ná subxerotermní travillobylinná společenstva na místech s poničeným povrchem zarůstají nebezpečně invawí třtinou křovištní. Foto Václav Petříček
'0{f~rr-,(]DIluík8~
VOJENSKÉ PROSTORY
25
vlády
ČR: obě
se
při něm naneštěstí
dopustily
řady
chyb a vyslovených omy
lů. Přestože byly prostředky z grantů MŽP ČR na přírodovědecko-ochranář
ský výzkum obou bývalých VVP uvolněny až v roce 1995, podařilo se v le tech 1993 a 1994 realizovat pomocí projektu Českého koordinačního středis ka IUCN - Světového svazu ochrany přírody Vyhodnocení bývalých vojen ských výcvikových prostorů Z hlediska životního prostředí střední Evropy, fi nančně podpořeného ministerstvem zemědělství, péče o přírodu a rybářství Nizozemského království. Dlouhodobá aktivita bývalého Českého ústavu ochrany přírody (dnes Agen tury ochrany přírody a krajiny ČR) při zabezpečování šetrné konverze obou ploch vyústí vedle přípravy podrobných podkladů pro územní plány a vyhlá šení sítě maloplošných CHÚ i ve vydání společné publikace AOPK Praha, Evropského programu IUCN - Světového svazu ochr,any přírody a minister stva obrany ČR, přibližující širší veřejnosti minulost, přítomnost a budouc nost obou vojenských cvičišť. Závěrem
Dlouhodobé vojenské využívání obou území - Mladé ve středních a Ralska v severních Čechách - s sebou přineslo bodové a lokální poškození některých složek prostředí, především povrchových a podzemních vod, a to v některých případech ve značné intenzitě. Specifická aktivita však měla na živou složku ekosystémů ve srovnání s okolní zemědělskou krajinou moderního typu klad ný vliv. Přírodovědecký průzkum z posledních pěti let potvrdil existenci celé řady velmi cenných přírodních jevů. Jejich uchování bude do značné míry zá viset na vytvoření" naprosto reprezentativní sítě chráněných území a odpoví dajícím managementu. • Autoři děkují
pových
Ing. Veronice Kopecké, CSc., (AOPK Praha) za zhotovení ma v GIS.
podkladů
RNDr. Václav Petříček a RNDr. Jan Plesm1c, CSc. jsou m1cy Agentury ochrany přírody a krajiny CR v Praze
vědeckými
Tab. 1 Základní charakteristika stávajících vojenských výcvikových
pracov
prostorů
vČR
názeV
Hradiště l
Jince2 Boletice Vyškov Libavá
celková rozloha (km 2)
330 259 219 158 327
rozloha území, užívaného pro voj. účely (km 2 )
lesnatost (%)
169 30 83 22 130
50 85 70 90 50
% zatravněné
plochy
40 9 30 8 40
IDoupov 2Brdy
26
VOJENSKÉ PROSTORY_ _ _ _ __
_
_ __
_ __
Úvaha Zamyšlení nad managementem Abyste dokonale rozuměli lOmu , o čem píšu, bylo by dobré se představit. Tedy kdo jsem? Zajišťova tel, koordinátor prací. řidič , dělník, zpracovatel plánů v jedné osobě a s jedním cílem: zajťs tit práce v národních přírodních rezervacích a památkách se záměrem dosáhnout zde určitého vývoje či stavu. Při své práci jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří se mě ptali, proč zasahujeme do přírody, když prokla mujeme její ochranu. Teprve při položení této otázky jsem si do všech důsledků uvědomil, co znamená. Z toho, co jsem si za léta vytvořil v po vědomí, jsem pak Formuloval odpověď. Nebyla vždycky stejná, lišila se podle toho, o kterou loka litu šlo. Ale její základní schéma bylo podobné. Většinou zasahujeme do přírody tam, kde bylo ně co zanedbáno nebo uděláno špatně. Velkou chybou minulosti , ale i současnosti bylo a je například zavlékání geograficky nepůvodních rostlinných a živoči š ných druhů. Z rostlinné říše si připomeňme například trnovník akát, pajasan žlaz natý, kustovnici cizí, bolševník velkolepý, křídlat ku sachalinskou, netýkavku malokvětou. Většina z vás asi ví, že zavlečení a rozšíření těchto druhů u nás bylo a je spojeno s řadou nepříjemností pro naši přírodu i pro nás samotné a že jeho původcem je člověk. A kdo jiný by mě l zjednávat nápravu v těchto věcech, když si příroda neumí pomoci ne bo si pomáhá jen ztěžka, než zase jen člověk? Další chybou byla konzervace chráněných území bez ohledu na to, jak tato území histori.cky vznika la. Na původu nebo udržování drtivé většiny na šich klenotů přírody - chrán ěných území - se pode psal více či méně svou činností člověk. Ať je nám fO milé nebo ne, je to tak a tento fakt nemůž!!me přezírat. Je tedy zcela přiro zené , že se v chráně ných územích "hospodaří" a nadále bude. Možná zní slovo "hospodaří" někomu nepatřičně, ale většina luk byla v minulosti udržována kose ním nebo pastvou, hospodařilo se i v lesích a ryb nících. Je tedy nasnadě, že chceme-li tyto cenné lo kality uchovat, mčli bychom kontinuitu hospodaře ní, mnohdy násilně přetrženou , udržet nebo obno vit. Jedná se samozřejmě o "hospodaření" v urči tých mezích, které většinou nemá nic společného s intenzivním zemědělským, lesnickým či rybní kářským využíváním. Pro chráněné území, kde je zamýšlen nějaký bio technický zásah, musí být zpracován plán péče . Je velice důležité, aby jeho zpracovatel znal mimo ji né dobře historii lokality, právě z důvodů, které jsou výše popsány. Je důležité, aby také bral ohled na hlavní motiv ochrany (proč byla ochrana území vyhlášena) a stanovil cíle ochrany. Někdy se stává, že se zpracovatel, jsa například znalý botanické problematiky, upne jen najednu stránku problému a přehlíží jiné souvislosti (například zoologické). Živá či neživá příroda , rostlinná i živočišná říše jsou ale spojeny, a tak bychom měli tyto vazby re spektovat i my. Přál bych si, aby nejen v tomto pří padě lidé více spolupracovali a snažili se poznat i druhou stránku věci . Petr Matuška
_ _ _ _ __
wa9rr'\]oonfi®~
Trnitá cesta neziskového sektoru v ČR aneb Chceme uniformitu v diverzitě? Miroslav Patrik, Tomáš Růžička
Motto:
Máme rádi zvířata ? V Ceské republice působí 28 000 občanských sdružení a přibližně 4 000 na dací. Každý rok vzrůstá počet všech neziskových organizací průměrně o pět
tisíc. Celkový přírůstek se však v posledních letech snižuje, což svědčí o urči Neživou přírodu a většinou i rostlinstvo vní má člověk pouze jako kulisu, zvířata, přede té stabilizaci sektoru.
vším ale obratlovce je ochoten považovat za Hana Šilhánová Ve dnech 10.-11 . listopadu 1995 se v Benešově u Prahy konala již čtvrtá kon
ference nevládních neziskových organizací (NNO) v České republice. Konfe
rence se účastnilo 213 zástupců NNO, včetně hostů. Ač jde o počet na hranici
únosnosti, byl v Ben ešově jen zlomek z celkového počtu občan ských sdruže
ní a nadací. Konference potvrdila, že aktivní zájem o otázky třetího sektoru
jako celku jsou nejbližší především pražským organizacím (téměř 60 %
účastníků konference bylo z Prahy) a také spíše různým nadacím než občan
ským sdružením (tvořily téměř třetinu všech účastníků). To se projevilo
i v zastoupení ve Stálé komisi konference, kam bylo zvoleno 22 zástupců
NNO, z nichž 16 pochází z Prahy a až na několik výjimek všichni pracují
v nadacích. Svou roli určitě sehrálo i místo konání konference.
Na konferenci zaznělo několik připomínek, zda účastníci konference mohou
mluvit za všechny NNO v republice. Proti tomu bylo mnohokrát argumento
váno tím, že ti, kteří mají o problematiku třetího sektoru zájem, se konference
účastní a tedy její účastn íci mohou vystupovat za veikou část neziskových or
ganizací.
Otázkou nicméně zůstává, zda informace o konání především v časopisech
Bulletin ICN a Grant s programem, který pro mnohé nevládní organizace ne
byl lákavý (když musejí neustále řešit finanční a organizačn í problémy a čelit
nekonečné fluktuaci svých dobrovolníků i zaměstnanců i velkému množství
práce, jejíž vykonávání jim občas znepříjemňuje státní aparát např. nařčením
z extrémismu) byly opravdu dostatečné, stejně jako pouhé obeslání organiza
cí podle adresáře ICN několik týdnů před jejím konáním.
Práce v sekcích, situace v ochraně životního prostředí
Vzhledem k malé účasti ekologických organizací (spíše opět nadací nebo lo
kálních organizací než masových a vnitřn ě strukturovaných hnutí) je nutné
konstatovat, že jejich zájem o problematiku třetího sektoru jako celku je mi
zivý. Jednání v sekci "Péče o životní prostředí a ochranu přírody" se účastni
lo 11 lidí, takže závěry této sekce nelze považovat ani za reprezentativní, ani
za objektivní a samozřejmě nelze očekávat, že je někdo bude realizovat.
Pro zajímavost je možné heslovitě uvést vyslovené základní myšlenky, které
ovšem pravděpodobně zapadnou v propadlišti dějin jako mnoho jiných epi
zod, i když některé z nich si jistě najdou své zájemce: iniciovat vznik zákona
o právu na informace o životním prostředí; podpořit vytvoření institutu om budsmana a celostátního referenda na jasně vybrané otázky (např . ztráta stát ní suverenity - vstup do Evropské unie); prosadit účast ekologických nevlád ních organizací při připomínkování n ávrhů zákonů, které předkládá nebo při pomínkuje ministerstvo životního prostředí; při novelizaci daňových zákonů pro potřeby fungování vyšších územních správních célků zajistit zahrnutí ekologických daní; vyvolat diskusi o systému dotací do zemědělství tak, aby šlo o skutečnou péči o krajinu; podílet se na vytváření systému zahrnování externích nákladů do cen zboží a služeb; prosazovat v denním životě na růz ných úrovních přístupy přátelské životnímu prostředí (používání recyklova ného papíru, třídění odpadů apod.).
~'(P3fr:qDIl1lŮ®~
herce. Reagují na to, co člověk dělá - proto vytrvale klepe na sklo akvária, krmí labutě a hází aportovací kolík psovi. Naprostá větši na lidí vám odpoví kladně na otázku, zda ma jí rádi zvířata. Přesto je vztah ke zvířatům, ať už si to člověk připouští nebo ne, formován především biologickými zákonitostmi vztahu jednoho živočišného druhu k jinému druhu. Na tyto zákonitosti upozornil již Desmond Morris ve své známé knize Nahá opice. Některá zvířata jsou k člověku ve vztahu pre dátor-kořist (například člověk-jelen, člověk
pstruh ale tygr-člověk). Existuje však i častý vztah parazit-hostitel nebo symbióza, napří klad klíště-člověk, tasemnice-člověk, člověk sýkora koňadra). Pokud je predátorem člověk , pak je vždy při praven považovat kořist (i neulovenou) za svůj majetek a všechny ostatní zájemce o ko řist zařazuje do kategorie konkurentů. Pokud je však predátorem zvíře , pak běda mu ... Ta dy je vhodné připomenout aforismus G.B .Shawa: "Když člověk zabije tygra, říká se tomu sport, když však tygr zabije člověka, říká se tomu krvežíznivost." Parazity a kon kurenty označuje člověk většinou za škodlivé druhy či škodnou, zatímco kořist nebo sym bionty označuje za užitečná či užitková zví řata. Je to zkrátka tak - člověk hodnotí vý znam zvířat jednostranně. Z čeho má pro spěch, je dobré. Ve většině vztahů k ostatním
Kreslil Rostislav Pospíšil
NEVLÁDNÍ ORGANIZACE
27
Z uvedených závěrů dvouhodinové práce této sekce je zřejmé, že jejich reali
zace je již nyní iluzorní a že jde spíše o proklamativní výčet problémů v oblas
ti ochrany životního prostředí a přírody. V ostatních sedmi sekcích (zdravotní
a sociální, vzdělání a ochrana lidských práv, péče o děti a mládež a tělovýcho
va se sportem, kultumí a umělecká tvorba, stavební a kultumí památky, finan
cování neziskového sektoru, informační a organizační zázemí neziskového
sektoru) vypadala situace obdobně, i když v některých případech byly závěry
konkrétnější a realistické (např. v sekci financování neziskového sektoru).
Je také škoda, že souhrnný výstup z této konference podle jednotlivých sekcí
nebyl prezentován s mnohem větší publicitou i větší vážností, když se jedna
lo o konferenci takové šíře neziskových organizací. Stanovisko ekologických
organizací tak mohlo být zastřešeno i názory dalších zájmových a obecně
prospěšných organizací a nadací.
druhům zůstá.vá člověk živočichem, vyspě
lým savcem - primátem. Vztah člověka kc zvířatům však leží i v ji ných úrovních: často je zvíře symbolem (ho lubice míru, nevinná labuť, agresivní jestřáb, zrádný had). Pro vědce je zvíře objektem vě deckého zájmu, pro malíře a sochaře objekt estetický. Pro mnohé národy je zvíře erbov ním znakem. Vztah člověka ke zVÍř'atům je mnohotvárný a mnohdy i rozporuplný. Dokumentuje to celkem dobře i naše legislativa. Vztah člově ka ke zvířatům je u nás řešen v mnoha práv ních normách: zmiňme jen zákon na ochranu zvířat proti týrání, zákon na ochranu přírody a krajiny, vyhlášku 395 k provádění tohoto zákona, v níž se vyjmenovávají zvláště chrá Společné problémy
Hlavní iniciativu ve výzkumu a řešení problémů neziskového sektoru převza něné druhy živočichů , rybářský zákon, zákon o myslivosti, zákon o zdraví lidu a hygienic ly Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS - ta zpracovala již dvě publi
ké vyhlášky a předpisy. Také náš stát při kace na toto téma: "Základní informace o neziskovém sektoru v ČR" a "Ne
stoupil na mezinárodní konvence o omezení ziskové organizace v oblasti sociální, zdravotní, lidských práva národnost
obchodu se zvířaty, o ochraně migrujcích druhů a ochraně biodiverzity. Aby bylo jasno ních menšin v ČR") a Informační centrum nadací a jiných neziskových orga
- žádná uvedená právní norma a ani další do nizací (lCN), které také tuto konferenci připravilo.
kumenty neupravují práva zvířat vzhledem Je všeobecně známo, že společným zájmem velké většiny NNO je legislativ
k člověku.Zákony jso.u o vztazích mezi lidmi ní rámec optimálně a zřetelně vymezující jejich činnost. Z tohoto důvodu by
a lidskými institucemi: jestliže činíš zvířatům la vyjádřena nutnost aktivně lobbovat za vhodnou legislativu dotýkající se toto, tamten, nebo tihleti ti mohou udělat ne neziskového sektoru - zákon o občanských sdruženích, zákon o nadacích, za
bo udělit tohle. Naopak zákon, který by pra střešující zákon pro neziskový sektor, daňové zákony. To je jedna věc, o níž vil , že kočka nebo pes má právo opustit své ho pána, když se o něj řádně nestará, nebo není mezi NNO pochybnost.
Na druhé straně se na konferenci (a nejen na ní) objevila myšlenka vytvořeni vyhlášku, že zmije může uštknout, šlápnete-li . jí na ocas, neznám a popravdě řečeno byl by celostátního centra (případně center regionálních), které by ve vymezených možná opravdu pro kočku. A ještě něco! Tý oblastech zastupovalo neziskový sektor navenek (jednání s vládou, parlamen
rání zvířat je nelidské a naprosto odsouzení ty). V příspěvku Hany Šilhánové z NROS pod názvem Stav neziskového sek
hodné, ale utrpení je ve světě zvířat běžnou toru se přímo hovoří: "Přetrvávající nedůvěra k vytváření jakýchkoli center věcí a zvířata se jím častují "na potkání". a složitějších struktur má za následek rozdrobenost, malou vzájemnou infor Jestliže užovka polyká dvě hodiny ropuchu, movanost, plýtvání silami i prostředky. Dokud nebude vytvořena funkční síť která celou tu dobu žije, jde o normální pří rodní jev. Jestliže totéž dělá člověk, jde po národních a regionálních organizací, spojených společnými zájmy, zůstane chopitelně o zvrhlost. neziskový sektor slabý a nevýrazný ve vztahu ke státu i veřejnosti."
Je dobré upustit od pokusů na zvířatech v co nejvyšší míře, je dobré nenosit kožichy ze Vnitřní dirigismus - ano či ne
vzácných a ohrožených druhů i ze zvířat cho Na rozdíl od ekologických organizací vyjádřili zástupci jiných oblastí větši vaných v zajetí jen pro kožešinu. Je ale úplná pitomost vyhazovat kožešiny zvířat chova nou nutnost a potřebu vybudovat národní a regionální oborové sítě a také po
nýchtaké na maso, jako například králíků. Je řádat oborově zaměřené konference. V této oblasti jsou ekologické organiza
ce nesporně mnohem dál a již pochopily vhodnost vytváření sítí spíše k jed dobré nenechat zvířata zbytečně trpět, je ale asi hloupé zakázat zabíjení kaprů. Je chvály notlivým a konkrétním odborným otázkám (např. síť Ekologických poraden, hodné ujmout se zraněného zvířete, je ale po Český a slovenský dopravní klub apod.), než budování nějakého ústředního šetilé vypouštět ho zpět do přírody, pokud se "mozkového centra".
o sebe nedokáže postarat. Je dlIležité postarat Vzhledem k velmi rozmanité problematice ochrany životního prostředí se o opuštěná zvířata, zvlášť pokud jsou zvy (a nejinak tomu je i například v oblasti zdravotní nebo sociální), různému klána člověka. Je ale přinejmenším podivné stupni odbornosti, zkušeností a síly jednotlivých organizací je totiž obecně věnovat obrovské úsilí a energii péči o toula vé psy a kočky, zvlášť když, jen pokud jde pojatá spolupráce ekologicky zaměřených NNO velmi obtížná, ne-li vůbec o maso, to stojí životy mnoha dalších zvířat. nemožná. Tento názor vychází z vlastní zkušenosti mnohých ekologických Je třeba postarat se o opuštěná zvířata, ale organizací mj. s několikaletým hledáním "tváře" a prostoru pro činnost Zele ještě mnohem důležitější je postarat se o zví
28
NEVLÁDNí ORGANIZACE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(j9rrilDil1)Ů
usnesení
Samostatnou kapitolou celého jednání byl maratón schvalování konečného
textu závěrečného usnesení, kde demokratické principy zástupců vytvářejí
cích občanskou společnost vzaly za své. Nejenže bylo málo času (pouhé dvě
hodiny), ale v podstatě se opakovala podobná situace jako při loňské konfe
renci v kvě tnu v Karlových Varech - text usnesení byl jak po obsahové, tak
i po jazykové stránce nedokonale připravený a strukturálně nevyvážený. Pak
opravdu d vě hodiny na jeho schválení nemohou stačit.
Velkým nedostatkem bylo samotné schvalování změn a doplňků textu, kte
rých bylo opravdu mnoho . Přestože se o návrzích jednotlivých vět hlasovalo
zv lášť, trpěla tato procedura dvěma zásadními nedostatky - za prvé účastníci
konference pos tu pně odcházeli, takže lze zpochybnit celý schválený text, za
druhé bylo z organizačních a časových důvodů přijato vždy první přijatelné
řešení a nebylo v silách organizátorů zjišťovat řešení nejlepší (to by předpo
kládalo srovnávat počet h lasů pro jednotlivé návrhy a ne s končit, když byl
návrh přijat nadpoloviční většinou , neboť další verze textu mohla mít podpo
ru všech úcastníků).
Pro podobné situace na dalších konferencích NNO lze proto doporučit jasně
formulovat cíl, obsah a strukturu závě rečného usnesení, vybrat schopné
a zkušené zástupce NNO při sestavení jeho textu a vytvořit náležité časové
podmínky pro diskusi nad jeho textem v jednotlivých sekcích a při společ
ném jednání. Pak by při závěrečném "do l aďování" nemě l o docházet k neza
mýšlené manipulaci a k vytvoření napjaté atmosféry. Neškodilo by, aby se
někteří z nás zúčastnili schvalování zákonů v parlamentu.
žijící, protože jak říkal indiánský
Seattle: "Cokoliv se přihodí zvířa
tům, přihod í se i člověku. "
Je tedy třeba dostat management živočichů
pod jednu právní normu, která by řešila reint
rodukce, chovy v zoologických zahradách,
. lov, myslivecký chov, užitkový chov (dříve zvrhle nazývaný živočišná výroba) a další problematiku. Nebo alespoň přijmout střešní zákon, který by tyto normy vzájemně prová zal. Na setkání ministrů životního prostředí v Sofii bylo jednoznačně konstatováno, že státy střední a východní Evropy věnují (po kud vůbec) pozornost hlavně technické ochraně životního prostředí (čistírny, odlučo vače), ale minim álně ochraně biodiverzity či li druhové pestrosti. Konference ministrů konstatovala, že je nutno tento přístup změ nit. V praxi to znamená věnovat zvýšenou pozornost ochraně volně žijících živočichů a volně rostoucích rostlin. Mluvíme o ochra ně fauny, podívejme se tedy, jak to vypadá s druhovou pestrostí fauny nás a ve světě: - ve třídě kruhoústých jsou z území CR zná my čtyři druhy. Dva z nich náleží k ohrože ným, druhé dva jsou vyhynulé, respektive nezvěstné. V Evropě žije celkem II druhů. Celkově je známo ve svě tě 50 druhů, z nich tři se řadí k ohroženým, což je 6 % (Baruš, Oliva a kol. 1995); - ryb žije v CR 46 druhů (bez druhů introdu kovaných a aklimatizovaných), 17 z nich je ohrožených (podle Baruše, Olivy a kol. je to 22 druhů) , což je přibližně 37 %. V Nor sku je například ohroženo O %, v Rakousku 42 %, v Holandsku ale téměř 80 % druhů ryb. Celkově je na světě známo 19 056 dru hů ryb (sladkovodních pouze 8 400), z ni chž je 929 druhů považováno za ohrožené, cožje 4,9 %; - z třídy obojživelníků u nás žije podle nejno vějších výzkumů dvacet druhů, z toho je 19 ohrožených (dva druhy byly dříve řazeny pod jeden), tedy 95 % druhů je u nás ohro žený ch. V Evropě je 71 druhů, z toho j e 21 druhů (30 %) ohroženo. Ve světě je popsá no 4 184 druhů, z nichž je 133 (3,2 %) ohrožených; - p l azů je u nás JO druhů , všechny jsou řaze ny mezi ohrožené. U této skupiny je tedy ohroženo 100 % druhů . V Evropě žije 199 druhů, z toho je 90 (45 %) ohrožených. Ve světě je známo 6 300 druhů, z toho je 257 (4 %) ohro žených; - ptáků u nás bylo zjištěno 390 druhů, z toho pravidel ně hnízdí v posledních 10 letech 186 druhů. Celkem 147 druhů patří mezi ohrožené (včetně druhů u nás pravidelně protahujících či zimujících), což představu
\>'(!9[r:qoou!1
NEVLÁDNí ORGANIZACE
ného kruhu, který má podle původní myšlenky v podstatě všechny ekologic
ké organizace sdružovat.
Ochota ke spolupráci v rámci jedné zastřešující platformy se tak jeví jako mi
zivá, neboť mizivý je její vlastní obsah . Právě z tohoto důvodu, se k otázce
vytvoření nějaké "cen trálně" zastřešující organizace (komory) neziskového
sektoru vyjádřili příto mní zástupci ekologických organizací se skepticismem.
Na druhé straně je však nutné konstatovat, že v tomto bodě zů stali víceméně
osamoceni. Zřejmě další vývoj celého NNO prokáže, jaké nové struktury ne
ziskový sektor snese.
Myšlenka, že je nutné vytvořit funkční národní síť NNO je jistě lákavá, ale
jak ukazuje historie i stávající realita, je možné, že naopak "sple(' různoro
dých organizací s různ ě silnou myšlenkovou a pracovní potencí vytváří dale
ko svobodomyslnější a stabilnější systém, v němž jsou jednotlivé prvky
a subsystémy víceméně rovnocenné. Z časového hlediska, kdy různé organi- zace a nadace neustále vznikají a zanikají, mění své personální složení i ob
lasti zájmu, seskupují a rozdělují se dle potřeby, jde o nekone.čný proces, kte
rý nemá začátku ani konce, nemá centrum ani periferii - je to vskutku hori
zontálně funkčně a myšlenkově pospojovaná síť každého s každým, kdo se
odvážil vypravit na cestu neziskovou sférou . Takové seskupení se pak velmi
obezřetně a nerado podřizuje vertikálně pyramidálním megalohierarchiím
s jednotnými centry.
Vytvářen í platforem pro spolupráci v rámci malých regi onů či jednotlivých
měst se jeví jako n aděj ná a hlavně účelná forma spolupráce různě zaměře
ných NNO: Jak ukazují zatím oj edinělé příkl ady z Plzně nebo z Jihlavy, je
obsah spolupráce vždy mnohem důležitější než organ izační struktura, jakou
se společné aktivity uskutečňují.
Závěrečné
řata volně
n áčelník
29
Zodpovědnost nade vše
Na konec byla zvolena Stálá komise konference (SKK), která má prosazovat
závěry a v mezidobí do příští konfe rence pracovat na při p omí nkách k návr
hům zákonů o neziskovém sektoru. Z organizací zabývajících se problemati
kou ochrany životního prostředí byli do SKK zvoleni Marie Haisová (Kance
lář Zeleného kruhu), Richard Barták (Nadace ry tíře F. Horského) , Tomáš Rů
žička (Nadace Partnerství) a Jan Kutý (Agentura Koniklec), který v SKK pú
sobil i v minulém období.
Jelikož se otázka vytvoření střechové organizace neziskového sektoru, která
by zastupovala zájmy NNO v jednání s vládou a parlamentem, stala vděčným
předmětem celé konference, bude hlavní náplní práce členú SKK pro příští
konferenci připravit podklady o možnostech vytvoření takové organizace.
Doufejme, že tento orgán dospěje k nějakému výsledku, ať již bude jakýkoli,
a že tento výsledek bude obsahovat různá variantní řešení, která budou ak
ceptovatelná pro pestrou paletu NNO .
Zvolení zástupci NNO v této komisi tak berou na svá bedra velký a odpověd
ný úkol - pokusit se se vší vážností a smyslem pro realitu vytvořit základní
legislativní rámec fungování neziskových organizací u nás a pomoci zlepšit
povědomí o jejich roli ve společnosti.
V případě, že se komisi podaří rozvoj NNO opravdu pozitivně ovlivnit, bude
to jen dobře. Nesnažme se však celý neziskový sektor příli š násilně usměrňo
vat. Všechno má svůj čas a není potřeba spěchat s vytvářením velkých insti
tucionálních struktur neziskového sektoru. Inspirací by mohla být světozná
má myšlenka "let it be". •
Miroslav Patrik, vedoucí sekce "Za ekologicky čistou dopravu", Brno Tomáš Růžička, programový ředitel Nadace Partnerství
Z činnosti ZOČSOP Ochránci
přírody
nezaháleli
Loňský
rok může občanské sdružení Jihlavští ochránci přírody hodnotit jako dobrý. Ve spoluprá ci s Referátem životního prostředí okresního úřadu uspořádali 6 besed, a to o radioaktivitě a radonu, o holandském projektu zeleně v Jihlavě, o chráněné přírodě, o jihlavské čističce odpadních vod a o chráněné zvěři a myslivosti. Absolvovali vycházky do chráněného území Vysoký kámen, na novoříš skou přehradu a do údolí Olšanského potoka. Za pojili se do sčítání labutí, káňat, čápů a chocholou šů. Pomohli při úklidu v ZOO. Jejich hlavní akcí však byla údržba chráněných území, jejich kosení a odstraňování náletových dřevin. Podle pokynů odborných orgánů pracovali v Národní přírodní re zervaci Rybník Zhejral, kde kus práce odvedli ochranáři-trampové z osady Kondor, a v přírodní rezervaci Vílanecké rašeliniště. Celkem šlo o více než 300 hodin. Na průzkumu a mapování zeleně měl největší podíl Ing. Kožich. Ochránci dále ma
30
NEVLÁDNí ORGANIZACE _
Děti Země
povali černé skládky, sebrali 7 q barevných kovů a vydali několik čísel Zpravodaje. Jejich delegace navštívila také spřátelenou Stráž přírody v rakous kém Heidenreichsteinu a doprovázela její členy na jejich zájezdu na jižní Moravu. Ochránci několi krát protestovaIi proti zásahům do krajiny a zeleně a jednali v těchto věcech s orgány městského úřa du, které zaujaly vstřícný postoj. Metodické mate riály, například k ochraně ptactva, poskytovali ško lám i jiným zájemcům. Nedostatkem stodesetičlen né organizace je nečinnost řady členů a také to, že nemá základnu mládeže. Účinnou podporu této dobrovolné organizaci poskytla Vodárenská a. S., Motorpal a. s. a jihlavská organizace ČSSD. Od borně s ní spolupracovali RNDr. Milan Macháček, Mgr. Jaromír Svare, RNDr. Jiří Kos, MVDr. Zde něk Kolář, pan Eduard Rovner a Ing. Martina Jan dová, dále městské a okresní orgány životního pro středí. K nejobětavějším členům patří nástěnkář pan František Dáňa. Pro letošní rok plánují Jihlavští ochránci přírody opět besedy, vycházky, práce na chráněných úze mích. sčítání ptactva a další akce. Pomoc a spolu práci jim nabídl Dům dětí a mládeže. Informace pro zájemce jsou uváděny na nástěnce Zverimexu v Dvořákově ul. a v okresním tisku. K.Holub
_ _ __ __
_
je 51,76 %. V Evropě hnízdí okolo 520 druhů, z toho 78 (15 %) je považováno za ohrožené. Na Kypru je ohroženo 3 % dru hů, ve Švýcarsku je to 40,7 %( Kolektiv, 1994). Ve světě je známo 9 198 ptáků, z to ho ohrožených je 862 druhů (9, 4 %); - savců u nás bylo zjištěno 85 druhů, z toho je 29 (34 %) ohrožených. Například v Lu cembursku je ohroženo 53 %, v Rakousku 39 %, v Polsku 12 % a na Islandě je ohrože no O % druhů (zde je třeba vzít v úvahu, že na Islandě žije pouze deset druhů savců·, vesměs introdukovaných). V Evropě je 250 druhů, z toho je 100 druhů (42 %) ohrože no. Ve světě je popsáno 4 170 druhů, z toho je 533 (12,8 %) ohrožených. Území naší republiky tvoří jen 0,76 % Evro py, žije zde ale 35 % z 1 278 druhů obratlov ců Evropy. Území republiky tvoří 0,05 % po vrchu souše planety, ale žije zde 1,04 % zná mých druhů obratlovců. Zjednodušeně řeče no - na území menším než jedno promile souše je více než jedno procento biologické rozmanitosti obratlovců. Z těchto údajů lze odvodit na jedné straně, že biologický potenciál naší země je relativně vysoký, na druhé straně z toho vyplývá i vy soká zodpovědnost našeho státu za uchování světové biologické rozmanitosti, což je pod trženo i vysokým procenLem ohrožených dru hů. Námitka, že existují země, kde je ohrože ní biodiverzity větší, ale vzhledem k nízké úrovni poznání se o ní neví, je sice pravdivá, ale nezbavuje nás odpovědnosti. Naopak, lze konstatovat, že vyspělé a relativně bohaté ze mě, ke kterým patříme, se rozhodně nemo hou vymlouvat na neznalost a chudobu. Možná se teď v duchu zeptáte, co jsem chtěl srovnáním těchto dvou témat (ochrana zvířat proti týrání a ochrana volně žijích druhů či chcete-Ii biodi verzi ty) vyjádřit? Je otázka, zda naše relativně slabé ochranářské síly na přít směrem k blokádám Velké pardubické, vyvolávat procesy týkající se týrání jednoho psa, nedostatečného krmení papouška v kleci - nebo se pokusit zachránit jednu malou tůň ku? Tím totiž můžeme zachránit desítky dru hů bezobratlých (často silně ohrožených), a od (z lidského pohledu jistě drastické) smrti hladem třeba desítky jedinců obojživelníků a ptáků, na těchto tůňkách potravně závis lých. Jsem vzdálen tomu, abych někomu ra dil, co má a co nemá chránit, co má a co ne má význam. Ale pokud si já osobně budu ně kdy nucen vybrat, tak vždy onu dmhou vari antu. Mojmír Vlašín
_ __ __ _ __ _ ~'Clsrr~DliufkB~
Představujeme
nevládní
organizace Rozrazil rezekvftek (Verunica chamaedrys) je v l1a šich krajích běžná rostlina sušších stanovi.ft~ kve toucí oc/jara výrazně modrými květy. Od jiných roz raziLů se ph bližším pozorování rozpozná dvěma ,'a dami chlo upků po celé délce stonku. Lidem vn íma vým a ci1liv);m k obyčejné kráse bývá radostí a potě .fením. (Z výro6/í zprávy Rezekvítku za rok J995). Rezekvítek je občanské sdružení, založené v roce
1991 a sídlící v Brně. Jeho členové se aktivně vě
nují práci s dětmi a mládeží v přírodě. Ti,kdož
museli ekovýchovné práce zanechat, zůstávají čle
ny a sdružení podporují různorodými způsoby
(účast na brigádách, pomoc při organizaci akcí,
lektorská činnost). V současné době má Rezekví
tek stovku členů a třicítku čekatelů a zájemců. Vě
kový průměr je asi pětadvacet let.
Rezekvítek se věnuje třem oblastem. Odborný pro
gram a činnost Tvůrčího centra má celorepubliko
vou působnost, péče o přírodní rezervaci Kamenný
vrch v Brně je regionálním programem, na kterém
se však podílejí členové z celé republiky . Rezekví
tek úzce spolupracuje s Domem ekologické výcho
vy Lipka při naplňování programu ekopedagogic
kých klubů Lipky a podobně.
O historii a současnosti Rezekvítku jsme si povída
li s "pamětníky" i mladou krví.
Trocha historie Jak to vlastně všechno začalo? Aleš Máchal (v civiLu ředitel Lipky) : Kdybych měl mluvit o počátcích jakéhosi hnutí, které později přerostlo v Rezekvítek, musel bych se vrátit asi do roku 1982. Tehdy to byl, jestli mě paměť neklame, Antonín Buček (dnes předseda regionálního sdru žení ČSOP v Brně, pozn. aut.), který se obrátil na Hanku Korvasovou a na tehdejší dům pionýrů ve Starém Lískovci s návrhem na patronát nad neda lekou rezervací Kamenný vrch s koniklecovou strání. První roky na Kamenném vrchu byly oprav du hrozné. Bylo to takové odpadkové období, kdy jsme z Kameňáku odtahali neuvěřitelné množství všemožného bince. Když říkám my, myslím ze jména děti. Tehdy například začala naše spoluprá ce s filmařem Ivanem Stříteským. Zhruba stejná skupina dospělých organizovala i letní školy ochrany přírody pro vedoucí různých kroužků, dětských oddílů, ZO ČSOP a podobně. To byl na tehdejší dobu netradič n í průřez různými organizacemi s lidmi podobného zaměření. Snažili jsme se o takovou "Iidštinu". Když už pro děti ně kdo něco dělá a chce je i někam posunout, tak aby věděl proč a jak a nebral při tom ohled na barvu šátků. Je krásné, že lidi, kteří prošli těmito škola mi, měl i tendenci se dál scházet a potkávat. Vzpo mínám si, jak značn ou část účastníků festiva lu TS TIT v Hradišti tvořili právě naši "žáčci" z letních škol. Jedna z těch škol ochrany přírod y se jmeno vala Rezekvítek a později - v jednadevadesátém dala j méno i celému sdružení.
~'(J911'\!Dllufi
Kamenný vrch dnes a zítr a A co Kame ň ák dnes? Krásná step, oplocení, infor mační tabule, ale i nové sídliště přímo u rezervace. Hana Korvasová: Dnes užje Kamenný vrch krás nou rezervací. Loni jsme uko nčili hlavní biotech nické zásahy a od nynějška budou pokračovat pou ze práce na udržen í so u časného stavu. Všechno, samozřejmě, podle příslušného plánu péče. Řekla bych, že náš " K ameňák" je klasickým příkladem výchovy prací. Prakticky všechno jsme dělali ruč nč a bez použití chemie. Každá brigáda byla pro vázena i povídáním s botanikem či entomologem, aby děti věděly, proč a co dělají. A samy pak také diskutovaly s kolemjdoucími, kteří se na ně obořo vali, 'proč, proboha, kácejí ty borovice' . Krás ná bývala a snad i budo u bývat předprázdninová ko sení, na která se sjíždějí lidičky z celé republiky. Loni jsme zkoušeli aplikovat na Kameňáku biolo gický management kozou Lucinou rodiny Vlašíno vy, kterou jsme přiváželi autem na pastvu. Byla to strašná legrace a mrzl nás, že jsme k tomu nepo zvali televizi. Pro letní výpomoc bychom při vítali n ějakou bližší kozu než z opačného konce Brna, nebo celé stádečko. Jenže jsme ještě nevyřešili problém, co s nimi v zimě. Aby obyvatelé s í d liště věděli, co cenného mají za domem, vyrobili j sme tabulové průvodce, ale oka mžitě je někdo ukrad l. Druhý pokus už byl úspěš něj ší a hlídala i jízdní po licie. Učitelky z blízkých škol posílaly děti opisovat z tabulí a tak jsme pro ně vydali leporelo "Povídání o koniklecové za hrádce na Kamenném vrchu" . Všimli jsme si, že po přečtení cedulí odcházejí něk teří lidé se psem mimo rezervaci. Starosti nám ale dělá blízký psí hotel. Takže si stejně člověk při chů zi musí dávat pOZOr, aby nešlápl nejen na koniklec. Katenna Minksová (v civilu studentka botalliky) : Přicházíme-li na Kameňák, už z dálky vidíme, jak je doslova obložen sídlištěm, nabízejícím dětem je nom kovové prolézačky mezi paneláky. Rezervace je tady jedinou oázou zeleně. Samozřejmě, že lítá ní děcek mimo cestičky je zmarem pro křehkou stepní vegetaci. Abychomjim ale umožnili pohyb, snažíme se nasměrovat jejich aktivitu mimo vlastní území, do ochranného pásma. Ve spolupráci se Studiem TVOR připravujeme proto vybudování hřiště, které je koncipováno jako "Svět pod lupou". Jednotlivé herní prvky vytvoří zvětšeniny ze světa v trávě - např . kobylka, mrave niště. Ty budou umístěné do původního prostředí bez výrazných terénních úprav. Vznikne několik oddělených míst pro hry pohybové i klidové a ne rušeně tam mohou pobývat třeba dvě školní druži ny. Hřiště by tak mohlo stáhnout děti nejen z rezer vace, ale i ze silnic. V současné době obíháme úřa dy a přemýšlíme, kde na to vzít. Odborný program Rezekvítku Důležité místo v činnosti Rezekvítku má Odborný program. Zní to hodně vznešeně, ale určitě se za tím skrývá lidská tvář. Hana Korvasová: Vzdělávací a výchovné akce se pořádají podle požadavků členů k jejich sebevzdě lávání nebo i pro další zájemce. Jde o několik dru hů akcí ~ přírodovědné expedice, brigády v chráně ných územích spojené se vzděláváním a podobně. V praktických ekovýchovných seminářích nabízí me konkrétní náměty a návody pro práci s dětmi a mládeží. Dáváme i možnost k prezentaci vlastní činnosti a výměně nápadů a názorů. Účastníci řeší i problémové situace se svými dětskými kolektivy. Součástí vzdělávání bývá vedle přírodovědných lekcí také dramatická a výtvarná výchova. Již tradičně spolupracujeme s Okresním úřadem v Uherském Hradišti při organizaci seminářů na amatérském filmovém festi valu Týká se to také te be. Tak např. semi nář "Spizza 95" byl přehlídkou nejlepších námě tů pro práci s dět mi z osmnácti míst naší republiky a zúčast n ilo se ho přibližně 250 d i váků.
Poměrně známá je i tvůrčí činnost Rezekvítku. Na co jest zaměřena? Hana Korvasová : Tvůrčí centrum Rezekvítku umožňuje členům realizovat jejich tvůrčí a publi kační záměry. Věn ujeme se tvorbě pomůcek k eko logické výchově. Největší úspěchy slavíme zatím v oblasti výukových počítačových programů, o které je ze strany škol stále větší zájem. Také videopo řad "Korálky", který obsahuje 5 výukových pro gram ů Lipky, byl velmi rychle rozebrán a v roce 1995 jsme pořizovali další sadu kopií. "Krabice pl ná vody" je název první ze sady "krabic", z nichž chceme vytvořit půjčovnu. Jedná se o sadu pomů cek k tematicky zaměřeným aktivitám vhodným pro doplnění učiva. V současné době připravujeme "Krabici plnou jehličí" a "Krabici plnou peří". Dá le jsme v roce 1994 společně s Lipkou a SVVP Chaloupky založili ediční řadu "Hrách na zdi", v níž společně vydáváme metodické publikace pro praktickou ekologickou výchovu s nadregionální působností. Většinu produktů Tvůrčího centra směrujeme ekopedagogům, kteří mají zájem zpest řit výchovu a vzdělávání dětí o nové formy práce. Rezekvítek nenaplňuje své poslání jenom pomocí svým členům, ale připravuje i akce přímo pro děti. Účastní se jich členové více kroužků nebo oddílů. Jak vypadají alespoň ty největší akce? Jarmila Majtal10vá (pedagogická pracovllice Reze kvítku) : Na jaře, sotva se zem trošku prohřeje, má Země svátek a na světě je Festival ke Dni země. Odehrává se většinou v Brně, ale můžeme mít po cit, že jsme v kterékoliv metropoli světa. Každý kroužek zastupuje jeden stát, o němž si děti už pře dem zjistily co nejvíce_ Připravují se národní jídla a kroje, hovoří se o úspěších i ekologických pro blémech zemí a mezitím je spousta her a turnajů . Před prázdninami se každoročně odehrává na Ka menném vrchu přírodovědná soutěž Zelený list. Vloni se uskutečnil čtvrtý ročník. Tříčlenné sku pinky probíhají vyznačenou trasu, na níž jim ve doucí potměšile kladou více či méně záludné otáz ky. Ne všechna stanoviště jsou ale přemýšlecí, na některých je plno smíchu a zábavy. Na podzim pak všichni vyjíždějí mimo Brno na "Rezeakci " . Ta loňská s názvem "Kurioziáda 95" se stane legendární, jelikož kromě soutěží a her pro děti tentokrát děti připravily soutěžní dopoledne pro vedoucí a nutno říct, že jim daly zabrat. Činnost Rezekvítku je opravdu rozsáhlá. Jak se ji vlastně daří zabezpečovat?
Halla Korvasová : Veškerou činnost si navrhují a organizují členové Rezekvítku, kteří jsou z velké části lidé tvůrčí, organizačně schopní a potřební práce pro druhé. Aktivity koordinuje volená Rada Rezekvítku. Od září loňského roku se díky gran tům podařilo zabezpečit na nějaký čas i dva profe sionální pracovníky, kteří tak od Rady převzali ad ministrativu a organizační zabezpečení akcí. Pro lepší představu, v roce 1995 uskutečnili členo vé Rezekvítku pod hlavičkou svého sdružení 19 akcí pro cca 1100 účastníkl/. Michal Franek Seznam publikací Rezekvítku (1991-1995)
* Chráněná příroda města Brna (J . Smiták) * Klíč k určování obojživelníků a plazů (M. Vlašín a kol.)
* Klíč k určování
savců
(M. a H. Vlašínovi)
* Klíč k určování pěvců (J. Havlín, K. Hudec)
* Hrajeme si na přírodu (A. Máchal, H. Korvaso vá) * Nápady pro mrňata a škvrňata (K. Burešová, H. Korvasová) * Rady do batohu (D. Vrtalová, H. Vlašínová, J. Husták) * Korálky (A. Uhří čková) * Stateček (A. Máchal, N. Horáčková)
NEVLÁDNí ORGANIZACE
31
Aká je budúcnosť Tatranského národného parku Andrea Viceníková "Jsem jist, že zde, v čarovné samotě horské přírody, naplní se jeho srdce Jádra omamným pocitem věčnosti a nekonečnosti vesmíru, slastným citem nejvyšší Aleš Sumec krásy a řídkého blaha a radosti ze života. To jest ono kouzlo Tater, které znají jen zasvěcenci! Važme si těchto božských darů, které dává horská příroda . Nad hlavou v horku drobounce praskaly zrající šišky borovic osamělému poutníku, mějme však též za svou povinnost chrániti tuto přírodu, tak zázračnou i štědrou/" Krásne a výstižné slová vyj adrujúce pocity mnohých, pre ktorých sa Tatry stali niečím viac ako len turisticky príťažlivým miestom. Myšlienka, v ktorej sa spája hlboké poznanie prírody s veTkou láskou a úctou k nej a s potrebou chrániť ju. Jej autorom je profesor botaniky Karel Domin. Vyslovil ju v roku 1926, dva roky po prijatí tzv. Krakovských protokolov, ktoré stanovovali koncepciu vytvorenia Tatranského prírodného parku v hraničnom území Če skoslovenska a PoTska. Tento park mal byť zriadený ako nový typ rezervácie, spájajúci v sebe pozitívne skúsenosti z národných parkov švajčiarskeho a se veroamerického modelu s rešpektovaním osobitností Tatier. Cesta k prijatiu protokolov nebola vystlaná ružami. Z mnohých problémov
32
SLOVENSKO _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __
V trávě na břehu ticho ohledávala semena z pukajících lusků vikve
Padal jsem propastí šumícího listí A duše stanula v ptačím křikli Z prajazyka svět se nořil /la zemi vystupoval Chvíle s očima člověka Ve slovech sladkost navždy nedobytá Foto Vladimír Vrbík
_ _ _ _ _ _ _ ~1([9Ú:qDU1Ůf3~
Miestne územné systémy ekologickej stability na Slovensku
a prekážok možno upozorniť na dve skutočnos t i , ktoré majú paralelu so sú časnosťou. Kým na poTskej strane sa rozvíjalo intenzívne úsilie o ochranu tat ranskej prírody už od roku 1912, keď bola vytvorená Sekcja Ochrony Tatr a dozrieval plán na zriadenie Tatranského prírodného parku, na našom území bolo vidieť zjavné zaostávanie snáh o ochranu prírody. Druhým faktom je, že zatiaT čo poTská vláda poverila plnou mocou pre rokovania o zriadení prírod ného parku jedinú osobu, a k tomu dokonca nie úradníka, ale vysokoškolské ho profesora a výborného znalca Karpát, na strane bývalého Če skoslovenska sa viedli ťažkopádne rokovania v spore o kompetenciu medzi viacerými mi nisterstvami, z ktorých každé si robilo nárok na rozhodovanie v tejto otázke. Skutočný záujem o ochranu prírody Tatier a odborn osť ustúpi1 i "boju o moc". Snahy o vyhlásenie národného parku narážali v medzivojnovom období na neústupný postoj urbariátov a súkromných vlastníkov, ktorí videli vo vyhláse ní národného parku nepriateTa, ktorý výrazne zasiahne do ich vlastníckych vzťahov a obmedzí ich hospodárske aktivity v danom územÍ. Situáciu nakoni ec vyriešila konfiškácia majetkov v roku 1948. Tým sa koneč ne otvorila cesta k vyhláseniu Tatranského národného parku, a to prij atím zákona SNR Č. 11/1949 o TANAP. Píše sa rok 1995 . Sedím na Kopskom sedle s túžbou vychutnávať krásu okoli tej prírody, ale moju pohodu znova narušil húf turistov, pohybujúcich sa po hrebeni Belianskych Tatier. leh šprávanie, ktoré upútalo moju po zorn osť, sved čí o tom, že si neuvedomujú, že sa nachádzajú v nádhernom svatostánku príro dy, ako Domin nazval tú to malebnú časť Tatier. Nie je to po prvý raz, hoci ofi ciálne otvorený chodník vedie cez Monkovu dolinu do Širokého a Kopského sedla. Ako je teda· možné, že títo "turisti" sa takto vorne pohybujú v území, ktoré bolo prísne uzavreté od roku 1978? D6vodom uzavretia bolo totiž neú nosné turistické zaťaženie s. katastrofálnym dopadom na vysokohorské eko systémy. Aby príroda sama mala čas postupne zregenerovať a zaceliť svoje ra ny, pristúpila Správa TANAP k vyhláseniu úplného uzáveru Belianskych Tati er. Paradoxom však je, že do roku 1983 sem nesmeli vstú p i ť ani výskumn íci, takže chýbajú systematické údaje z prirodzenej obnovy ekosystémov, ktoré mohli poskytnúť veTmi cenné poznatky z oblasti ekol ogickej stability a sukce sie. Odpoveď na moju otázku som sa dozvedela z č lánku ing . Špitzkopfa, ná mestníka pre ochranu prírody TANAP. Od prijatia zákona NR SR Č. 287/1 994 o ochrane prírody a krajiny zmenilo sa postavenie Správy TANAP ako výkon nej organizácie ochrany prírody na území TANAP. Namiesto Správy TANAP Ministerstvo p6dohospodárstva SR zriadilo organizáciu Štátne lesy TANAP. Tá na rozdiel od Správy TANAP je len odbornou organizáciou, ktorej vyjadre nia sú podkladom pre rozhodovanie príslušného úradu životného prostredia. V spomínanom prípade ždiarsky urbár začal v lete organizovať sprevádzanie turistov po hrebeni Belianskych Tatier bez akéhokoTvek súhlasu, čím poru šil zákon o ochrane prírody a krajiny a živnostenský zákon a navyše p6sobil v území patriacom Spišskej Belej . Svoje negatívne stanovisko k otvoreniu čas ti hrebeňa Belianskych Tatier Štátne lesy TANAP odovzdali Okresnému úradu životného prostredia v Poprade, ktorý túto záležitosť riešil ako priestupok bez udelenia sankcií ( !) a všetko pokrač o valo po starom. Štátne lesy TANAP opatovne zaslali svoj nesúhlas OÚŽP. Myslím, že až otvorenie turistickej se zóny v Tatrách ukáže, ako sa tento problém vyriešil v praxi. Je to len jedna ukážka nepružného riešenia porušenia zákona o ochrane prírody a krajiny, kto rá je výsledkom zrušenia výkonnej právomoci TANAPu v otázkach ochrany
~u*~oomm~
Po roku 1990 sa na Slovensku hTadajú cesty, ktoré by územiu zabezpečovali rovnovážny ekonomický a ekologický rozvoj. Jednými z územnop lánovacích podkladov, ktoré majú sl úž iť pre takýto rozvoj , sú "projekty" územných systémov ekologickej stability. Ich ciefom je zabezpeče n ie zachovania alebo potenciálnej ob novy ekologicky cenných segmentov róznej hierarchickej úrovne, významných biotopov, dóležitých genofondových území z hTadiska ich optimálneho priestorového rozložen ia a vazieb v krajine, ako aj vo vzťahu k využívaniu krajiny človekom v duchu harmónie s prírodou. Pri vý bere biocentier sa prihliada najma na mieru sta novištncj prirodzenosti, na reprezentatívnosť prírodných území, na ich rozlohu a polohu a ti ež na u ni kát nosť. Jde o to, aby sa nezhoršoval, ale naopak aby sa zlepšoval súčasný stav fyzi kálnych zložiek životného prostredia. "Projek ty" územných systémov ekologickej stability majú na vrhnúť regulatívy ochrany a opatrenia pre harmon ické využívanie cenných prírodných daností územia v rozvojovom procese. SÚ pod kladom pre vyprac
SLOVENSKO
33
prírody. Malo by to byť o to alarmujúcejšie, že ide o územie Národnej prírod nej rezervácie, podliehajúcej najvyššiemu stupňu úzernnej ochrany. Uviedla som len jeden príklad, v ktorom sa prejavuje negatívny dopad nové ho zákona Č. 287/1994 na výkon ochrany prírody TANAP. Týmto zákonom sa totiž zrušili niektoré články zákona Č. 11/1949 o TANAP a nariadenie Zboru povereníkov Č. 5/1952 O TANAP ako základného dokumentu. Zákon Č. 287/1994, ktorý je koncipovaný na systéme komplexnej ochrany prírody, pa radoxne ruší komplexný model starostlivosti o prírodu TANAP, ktorá sa za bezpečovala od jeho založenia. Od 1. I . 1995 Ministerstvo podohospodárstva SR zriadilo príspevkovú organizáciu Štátne lesy TANAP, ktorá zodpovedá za spravovanie a obhospodarovanie lesného fondu vo vlastníctve štátu na území Tatier a Pienín (z celkovej rozlohy TANAP 76 200 ha je 61 599 ha lesný fond, z toho 55% vo vlastníctve štátu). Na ostatnom území by mala plniť len špecifické úlohy (inventarizačný výskum, oprava chodníkov apod.). Paralelne malo Ministerstvo životného prostredia SR zriadiť organizáciu zodpovednú za činnosti ochrany prírody. Doteraz nebol a taká to organizácia ustanovená. Model komplexnej starostlivosti o prírodu, spájajúci v sebe starostlivosť o.1esné ekosystémy s ochranou prírody, ktorý fungoval ako v jedinom národ nom parku na Slovensku a bol vzorom aj pre zahraničie, už nefunguje. Napriek tomu, že sa k tejto situácii vyjadrilo už viacero kompetentných rudí, nedá mi, aby som nepridala svoj hlas na stranu zástancov komplexnej ochra ny prírody v národnom parku. Najma ak sa ozývajú hlasy vlastníkov na vyňa tie svojho územia z národného parku. Rozdelenie kompetencií medzi dve or ganizácie spravované dvoma rezortmi, pričom organizácia lesného hospodár stva je ekonomickou organizáciou, može viesť k trvalému napatiu a rozpo rom, ktorým by sme sa mali vyhnúť, ak nám skutočne ide o zachovanie tohto vzácneho územia. Preto som \lpozomila na paralelu so situáciou v roku 1924. Týka sa to tak stavu v ochrane prírody Tatier, ako aj roznych sporov, v· kto rých znova nezaváži odbornosť, ale postavenie a iné záujmy. Zriadením ďal šej organizácie sa okrem iného rozšíri administratíva v TANAP a tým bude operatívne a pružné rozhodovanie narážať na bariéru byrokracie. Prikláňam sa k názoru, že právo rozhodovať a konať majú mať tí, ktorí pracujú v danom území, poznajú problémy a záleží im na budúcnosti TANAP. Práve ich názor by sa mal brať do úvahy pri definitívnom vyriešení tejto dočasnej situácie. A tak je načase, aby sa konečne prijalo jednoznačné riešenie, v ktorom na pr vom mieste stojí ochrana čarokrásnej tatranskej prírody. Je potrebné riešiť iné závažné problémy, ktoré pred nami stoja a ohrozujú tatranskú prírodu. Je to želaním verkého počtu milovníkov Tatier, ktorým zároveň leží na srdci ich ochrana a malo by to byť želanie všetkých. Sme dlžní Tatrám za všetko, ČO nám poskytujú. Najkrajšie to za nás vyjadril Karel Domin v Tatranských ob razoch v úvodnom citáte tohto príspevku. •
dika, aj keď bol o ňu pokus pri spracovaní me
todiky RÚSES. Spracovatelia metodiky RÚSES
v SR však mali len vefmi malé skúsenosti
s územnými plánmi sídiel, alebo vobec nijaké.
Preto v niektorých projektoch MÚSES firmy
EKOPOL Bratislava sme vyskúšali vlastnú me
todiku, ktorá však vychádzala z metodiky
SK2P a Manuálu agentúry pre životné prostre
die.
Vcelku obsahová štruktúra vypracovaných pro
jektov MÚSES bola podobná, ako v regionál
nych ÚSES. Analyzovali sme predovšetkým
stav a problémy:
- súčasnej krajinnej štruktúry (Iesná, pofnohos
podárska, urbanizovaná krajina) v delení na: * abiofaktory územia (vplyv abiofaktorov na biotu územia) , * biofaktory územia (fauna, flóry), * biogeografické členenie územia (geobioce nologické a geobotanické členenie územia). - stresových faktorov (negatívne javy priemys lu, energie, dopravy, odpadového hospodár stva, znečišťovania pody, vody, ovzdušia, eró zie, zosuvov pod a presunov hmot). V syntetickej části sa prehodnocovali potenci álne geoekosystémy a súčasná ekologická kla sifikácia územia ako podklad pre návrhy a opatrenia, ktoré sa týkali: - fixovania a vymedzenia lokálnych biocentier, biokoridorov a ekologicky významných seg mentov na miestnej úrovni, - upresnenia vymedzenia regionálnych a nadre gionálnych biokoridorov a biocentier, resp. významných ekologických segmentov, - návrhu ekostabilizačných opatrení (dotvorenie a úpravy súčasnej krajinnej štruktúry) - návrhu sanácie pofnohospodárstva a jeho ag rotechnických opatrení, - doporučeni a pre lesné hospodárstvo, - doporučení ďalšieho využitia územia pre urba nizačný rozvoj. Na záver možno povedať, že zložitosť v analy ticko-syntetickej části vyvolávajú najma části zastavaného územia sídiel. Urbanizované jadrá katastrálnych území sídiel sú charakteristické druhovou skladbou druhotnej prírody a postup ným vytláčaním povodných biotopov, ktoré ne majú často žiadnu územnú ochranu. Projekty ÚSES navrhujú obnovu povodných druhova di ferencujú tiež súčasnú ekologickú klasifikáciu územia, Y ktorej priznávajú určité diferencova né hodnoty ekologickej významnosti druhot ných biotopov podra ich súčasného ekologické ho stavu (záhrady, parky, travnaté a krovité plo chy, vodné toky a plochy so sprievodnými po rastami vovnútri intravilánu sídiel). V zastava nom území projekty ÚSES navrhujú najma rie šenie stresových faktorova obnovu prírodných daností územia. Opať zdorazňujem , že ako vefmi vhodné sa uká zalo spojiť návrhový výkres miestneho ÚSES s hlavným urbanistickým výkresom územného plánu sídla, ktorý po schválení obecným zastu piterstvom získá právnu závaznosť (územný plán sídla sa prerokuváva s občanmi a plní dole žitú funkciu osvety pre reálnu ochranu miestne ho územného systému ekologickej stability síd la na jeho katastrálnom území). Ako problémy sa v súčasnosti ukazujú nedosta točná profesná interdisciplinárna spolupráca a finančné zabezpečenie integrovaných ekolo gických, ekonomických a urbanistických pro jektov rózvoja sídiel na Slovensku s využitím skúseností moravskej ekologickej školy. Jarmila Húsenicová
Okúz(ujúci a podmanivý pohfad do Bielovod skej doliTlY. Foto Andrea VicemKová
34
SLOVENSKO _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~)rr~DllnficB~
Je ekologie věda?
Erazim Kohák
Jak to myslíte? Tak jako marxismus-leninismus, který o sobě tvrdil, že je vě
da, dokonce že je vědecký světonázor, a z toho titulu odmítal veškeré kritické
zkoumání své problematiky? V tom smyslu ekologie určitě věda není. Nao pak, všemožně podporuje kri tické myšlení. .
Či je snad ekologie věda jako technika, která se zajímá jen o to, jak sestrojit
třeba jadernou bombu či elektrárnu a odmítá otázku o tom, proč a zda ji se
strojit, jako hodnotovou a tudíž nevědeckou? V tom smyslu ekologie také ur
čitě věda není. Jde jí o dobro člověka a světa, nejen o manipulační techniku.
Tedy jak vlastně to máme chápat?
Totiž slovo věda je v češtině mnohoznačné. Ideologové předešlého režimu je
užívali jako označení pro dogma, o němž je sub poena zakázáno pochybovat
a ostatně i jen uvažovat. Tento význam slova věda jsme, doufám, už definitiv
ně přežili, avšak pokud by přežíval, tak v tom smyslu naprosto ne.
V češtině vzdělaných lidí může věda znamenat to, co anglická science, čistě
technické zkoumání manipulovatelnosti matematizovatelné stránky světa,
přesně oddělené od jakýchkoliv kvalitativních otázek hodnoty či smyslu. Jin
dy může znamenat asi to, co německé Wissenschaft, totiž systematické a kri
tické zkoumání čehokoliv, takže německé univerzity považují třeba teologii
nebo literární kritiku za vědecké či wissenschaftliche obory, což by americké
odborníky nikdy nenapadlo. V češtině může slovo věda konečně znamenat to,
co renesanční scientia, bližší dnešnímu smyslu slova filozofie - totiž systema
tický a kritický pokus vytvořit si co nejsoustavnější a nejúplnější představu
o souvislosti všeho, co jest, a o místě a úkolu člověka v této souvislosti. Všechny tři významy mají společné to, že věda je vždy systematické, kritické zkoumání, ne jen nepodložené tvrzení. Liší se představou o tom; oč vlastně jde - zda jen o to, jak to funguje (anglické science), či o to, jak se věci mají (německé Wissenschajt) či konečně o to, co to všechno znamená a tudíž jak se k tomu chovat (renesanční scientia či filozofie). Podobně pojem ekologie zahrnuje několik významů. Jedním je prostě fakto grafické zkoumání toho, jako totalita všeho, co jest, funguje jako celkový systém, propojený zpětnými vazbami. V tom smyslu se můžeme zabývat tře ba otázkou účinku výfukových plynů na ozónovou vrstvu nebo následky vy pouštění toxickýchh odpadů do vodních toků. Na této úrovni je ekologie jed noznačně věda i v tom nejužším anglosaském smyslu. Může konstatovat, že zničení ozónové vrstvy může mít za následek dalekosáhlé klimatické změny, případně vyhynutí savců, včetně druhů h. sapiens s. , avšak nemůže a ani ne chce klást otázku, zda to je něco dobrého či špatného. Ekologii můžeme chápat i provádět také v širším smyslu německého Wissen schajt, který zahrnuje nejen matematizovatelné, nýbrž i hodnotové vztahy. To je smysl u nás snad nejobvyklejší. V tom smyslu může ekologie poukázat na příklad na to, že krátkodobý zisk za dohodnutou ekologickou cenu, na jaký se zaměřují kleptokratičtí vládci ve třetím světě - a někdy i prostí občané kdeko liv v záchvatech toho, co biologové označují jako feeding frenzy, žravostní ší lení - se příčí hodnotám, na nichž lidstvo budovalo civilizaci i kulturu, úctě a dobré vůli k druhému a k celku. Může také poukázat na to, že k tomuto cel ku nedílně patří i mimolidský svět a že tedy dáváme přednost okrajovým, krát kodobým hodnotám před dlouhodobým dobrem všeho, co jest, včetně nás sa mých. To už není věda v technickém anglosaském smyslu, jak to funguje, nýbrž věda v německém smyslu celkového porozumění tomu,jak se věci mají. Konečně ekologie může také znamenat normativní, hodnotové zkoumání
\)l(I911,,(]Dil1lŮ
Rekapitulace jednoho vývoje Počátek každého nového roku nutí k zamyš lení a k hodnocení toho uplynulého. Také já jsem učinil to, co člověk občas potřebuje zastavit se, srovnat si věci , zjistit, co bylo dobré a co špatné. Dovolte mi tedy zrekapi tulovat vývoj v péči o zvláště chráněná úze mí v kategoriích národní přírodní památka a rezervace za poslední tři roky. Od roku 1992 je ve správě brněnského stře diska Agentury ochrany přírody a krajiny, dříve Českého ústavu ochrany přírody, dva cet jedna národních přírodních rezervací a památek. Aktivní management se provádí na základě schválených plánů péče na deseti z nich. Prostředky na udržování území byly a jsou skromné, ale dá se s nimi hospodařit. Velice zajímavá je struktura prostředků na management. Vlastní biotechnické zásahy inůžeme rozdělit podle jejich podstaty do tří základních kategorií. Do první patří asanační zásahy. Jsou to tako vé práce, které mnohdy dosti hrubým způso bem zasahují do biotopu - kácení , odstraňo vání starších výmladků, odklízení klestu a podobně. Jde zpravidla o nápravu dříve za nedbaného managementu. Do druhé skupiny patří zásahy udržovací re gulační, tedy ty, kterými se blokuje či kori guje vývoj relativně stabilních společenstev. Mezi tyto zásahy patří především kosení travních porostů, pastva, řízené vypalování, mechanické narušování povrchu půdy, ale i odstraňování náletu ev menší míře). Třetí skupinu tvoří geodetické zaměřování území, označení hranic a údržba technických zařízení, jako jsou naučné stezky, informační tabule, ukazatele, chodníky, můstky apod. I v průběhu tří let můžeme pozorovat dosti prudkou změnu ve struktuře nákladů mezi první a druhou skupinou, což je zřejmé z ta bulky. I z těchto údajů se dá předpokládat, že v příštích letech budeme vynakládat prostřed ky více na regulační zásahy, což je blýskání na lepší časy. V letošním roce bychom chtěli management rozšířit o další kapitolu, do bu doucna zřejmě perspektivní - rekonstrukce společenstva a vytváření nových prvků. Ale to je zatím hudba budoucnosti, i když blízké.
Náklady na management národních přírod ních rezervací a památek ev tisících Kč). rok
celková částka
asanační
1993 1994 1995
310 (JOD 'hl) 434 (JOO %)
230 (74 %) 232 (53 'hl)
660 (l~O
o/i_ ~(34'le)
regulační
ostatní
20(7 %) 60 (19 %) 109 (25 'le) 93 (22 %) 147 (22 %)_ (44 %)
El
Petr Matuška
ESEJ
35
místa člověka v kosmu a hodnocení našich . přístupŮ. To už pak není Wissen schajt, nýbrž scientia. An gličtin a obvykle tento rozměr ozn ačuje j ako filozo fickou ekologii. To je snad nejdůležitěj ší a také nejspornějš í součást ekologie, protože ta vyzývá každého občana i veřejného činitele k zamyšlení nad tim, jak žijeme a jak chceme žít. Chceme opravdu jet autem, protože nám to při padá pohod l nější - a přispět zhruba sedmadvacetkrát tolik k zatížení životní ho prostředí, než kdybychom jeli vlakem? Chceme opravdu zrušit železnice, protože nám to připadá chvi lkově levnější, a nechat to na svých dě tec h a vnu cích, ať si poradí s následky ekologicky daleko náročnějšího automobilismu, jak dovedou? Chceme víc vyrábět - nebo úspo rněji užívat? Jak vl astně chce me chápat sami sebe? Jako nadřazenou rasu, Herrenvolk, který dobývá a ovládá přírodu, nebo jako jeden z živočišnýc h druhů, jehož svoboda a moc mu ukládá morální povinnost sebeomezování a péče o mimo lidský svět? Vě decká ekologie nás může poučit, jak tento svět funguje. Jak to s ním dopadne, to záleží na tom, jak si zodpovíme otázky, které nám klade filozofická ekolo gie. Je to ještě věda? Snad ano, v tom latinském smyslu scientia. Sám bych tento rozměr ekologie raději nazval filozofií v tom nejlepším slova smyslu systematické, kritické reflexe nad místem člověka v kosmu. Je tedy ekologie věda? A může odpovědný veřej ný činitel zakládat svá ekolo gická rozhodnutí prostě na vědě či "vědeckém s věton ázoru"? To záleží na tom, co si představujeme pod jménem vědy, zda science, Wissenschajt, č i scientia, a také na tom, kterou složku ekologie máme na mysli, zda technic kou, systémovou či filozofickou. Jedno však ekologie v žádném případě není, totiž ideologie. Co je ideologie, to nám n ázo rn ě předved lo neblaze známé heslo nedávných let, "Straně věřte, soudruzi !" Totiž ideologie je náhražka za kritické myš lení a osobní od p ověd nost. Ekologie je pravý opak: je to výzva • ke kritickému myšlení a k občanské odpovědnosti. Ekologieje také hledállívyvážellého vztahu Ja/lda
36
člověka
ke krajině. Beskydy v roce 1960. Foto Rudolf
ESEJ _ _ _ _ _ _ __ _:--_
Labutí píseň vrcholu Děviček?
o jedinečnosti zvířeny Pálavy existuje tak boha tá odborn á i popul arizující literatura, že mám oml uvit se č tenář i hned úvodem za to, že toto už snad poněkud otřelé téma znovu otvírám. C h těl bych však v souvislosti s opravdu ojedině lým objevem po měrně velké formy nez námého druhu hmyzu na vrcholu Děví n a upozornit na zatím málo známou funkci, kterou toto stanoviš tě plní. Stále totiž akcentujeme význam tako výchto lokalit (a v tomto rámci chrán ěných nebo jinak významných lokalit rostlin a ž i vočichů vů bec) jako míst výskytu "něčeho" . Daleko menší důraz - pokud vůbec nějaký - se klade na jejich funkci. I ta je jistě m n ohočetná, takže bych se chtěl omezit alespoň na jednu z nejnápadnějších stránek tohoto zajímavého fenoménu. Při atrakci pohlaví různých skupin hmyzu se uplatň uj í napří klad zvuky (cikády, saranče), pa chy (feromony) nebo zrakové vjemy. Je však mnoho skupin hmyzu, které těmito nebo podob nými mechanismy vybaveny nejsou, a pokud se vyznačují značným rozptylem nižších vývojo vých i nstarů (housenek a vůbec larev) v terénu, jsou takové druhy konfro ntovány s problémem setkání pohlaví, bez něhož by se pochopitelně nemohly rozmnožovat. Takovou skupinou, v tomto ohledu té m ěř exemplární, jsou i m asař ky (nec hť je čtenář nezaměňuje s kovově naze lenalými nebo namodralými bzučivkami, vyklá dajícími "klubka" vajíček třeba na maso a rušící naši siestu za teplých letních dnú, když v pátrá ní po po travě vlétnou do místnosti a zákonitě sko n čí s bzukotem na okenní tabuli). Jsou to ži vorodí cizopasníci pře d evším bezobratlých, ja ko dešťovek, suchozemských měkkýšú (zejmé na hlemýžďů), hmyzu, vzácněji také obratlovcú. Na rozd íl od obligátních hmyzích cizopasníkú, jimiž jsou příbuzné kuklice (osazující vaj íčky např. motýlí housenky), je cizopasnictví masa řek ještě vývojově "nevyzrálé". To se projevuje např . tím, že někdy jejich larvy zahubí hostitele předčasně, takže samy uhynou. Zároveň však je větš i na druhú schopna v případě nouze jaksi po travně "uhnout" a vyvíjet se zejména v rozklá dající m se mase drobných i větších mrtvol od bezobratlých až po obratl ovce. Mnohé druhy ta ké osazují larvami již nápadné substráty (feká lie, zdechliny), v nichž jako dravci pronásledují larvy jiných much (zejména bzučivek) . Našimi nejhojnějšími masařkami jsou parazitoi di dešťovek, vesměs druhy rodu Sarcophaga. Z nich čtyři (S. variegata, S. carnaria, S. subvi cina a S. lasiostyla) jsou daleko rozšířeny hori zontál n ě i vertiká l ně v celé Evropě. Je jimi na padeno kolem 3 % - 5 % populace dešťovek (na loukách a v polích, méně v lesních porostech). Živorodé samičk y vyh ledávají výhrabky žížal, přičemž dovedou kupodivu rozlišit výhrabky čerstvé, v jejichž blízkosti se žížala nachází, a navíc také "diagnostikovat" dispozici, resp. indispozici hostitele. Invazní larvičky totiž musí aktiv n ě vn iknout do těla žížaly, a to pohlav ním c h uť
_ __ _ __ _ _ __ __ ~/([Sl1i!oonfi
WCI~n:qDU1lfi®ťl
otvorem na j ejím ..opasku". Ten je však chráněn svěračem, který ochabuje jen u starých jedi nců a ti jsou nejčastěji larvami masařek napadeni. Po vylíhnutí vzniká ovšem nas tí n ěný problém setkání pohlaví, které by bylo při zmíněné dis perzi v terénu odkázáno na "náhodu". Tomu če lí masařky (i j iné formy hmyzu podobně níz kých hustot, resp. rozptylu v terénu) tzv. hypso taxí: dají se prohřátými slapy vzduchu vynést po vzlétnutí na prominentní terénní vlny, zvláš tě na solitérní kopce a hřebeny hor. Tam na místech v ýhřevných dochází k tzv. híll toppi ngu: stovky samečků se zde utkávají v ritualizova ných půtkách zejména za horkého poledne v in tenzivním záření. Každý sameček při tom vyle tuje z výhřevných před m ětů , plochých kamen ů a skalek, souší, betonových pat níků a vůbec sta veb (kapliček), které hájí jako svá miniteritoria. V těchto vzdušných střetech samečkům postup ně vyzrávají gonády, takže po n ěkol ika dnech pobytu v těchto vrcholových shlucích je same
ček
schopen se pán!. Zmí něné vzduš né půtky Ude o zvláštn í formu předs nu bniho rojeni) ve dou zároveň k selekci nejzdatn ějších jedinců, kteří se rychle zmocňují samiček, které sem rov n ěž postupně vynáší horký vzduch, a jichž je ovšem podstatně mén ě (průměrně přip adá u ma sařek více než 10 s am ečků na jednu samičku , která se až třikrát páří , když mezitím zakládá hostitele invazními l arv ičk ami). Těchto masových před snubních rejů samečků ve vrcholových partiích kopců lze ovšem využít (např . při synekologických nebo ekotoxikolo gických studiích) ke sběru statisticky, ale i dru ho vě vysoce reprezen tativhích souborů, protože masařky výborně reflektují nižší úrovně svých (fytofágních až detritofágních) hostitelů, a tak se stávají dobrou modelovou skupinou hmyzu pro některé speciální studie. Objev hilltoppingu byl původně směrován k pátrání po řídkých druzích hmyzu (které by ji nak nebylo možné ulovi t), ale často vedl také
Historické foto Lubomíra Zelinky z roku 1962 ukazuje Pálavu ještě bez
vysíúlče ...
... zatímco lIa sllímku Jany Haluzíkové z doby asi o čtvrtstoletípozdějšíjiž pochybná stavba "kráš lí" vrchol Děvílla. A to ještě veřejnost netuší, že policie ČR lIastolila nový požadavek: vySl1ač na Stolové hoře.
I
\J't[Sú'\]D!l1lfi
k objev ům zatim neznámých druhů. Bylo tomu tak i u nás, takže z našeho území bylo popsáno několik druhů masařek (zejména rodu Hetero nychia), ves m ěs cizopasn í ků suchomilných měkkýšů, které byly posléze nalezeny také v soused.ních zemích. Druhy rodu Sarcophaga patří ovšem k velmi dobře a všestranně pro zkoumaným. Kromě již zmíněné čtveřice jde většinou o horské endemity Karpat, Alp, bal kánských a tureckých pohoří, Kavkazu, Pyrene jí a Atlasu. Avšak i tito endemité jsou ve svých přirozených formacích v ětšinou hojní - jde o to objevit jejich niku. Obecně lze tedy říci, že nehledě na prostorovou omezenost endemitů jsou masařky rodu Sarco phaga vlastně vesměs "hojné" druhy. Zkušený hmyzí taxonom ovšem akceptuje tento poznatek s jistou skepsí, protože se většinou ukáže, že ve velmi specializovaných nikách mohou žít i dru hy vzácné. Tak je tomu zřejmě také u neznámého druhu masařky, jejíhož prvního, anatomicky značně nápadného samečka jsem ulovil v hilltoppingo vé situaci vrcholu Děvína 13. srpna 1993. Jak koliv jsem se nad tímhle objevem radoval, byl jsem zároveň dosti smutný. Uvádíme-Ii do od borné literatury druhy hmyzu založené na jedi ném exempláři, není to sice přímo "nevědecké", ale u oponentů a šťouralů Uichž je mezi vědci habaděj) je to vítaná záminka ke zpochybňování existence takových druhů. Bylo však zřejmé, že nález dalšího exempláře je statistickou záležitos tí. To předpokládalo ovšem udržovat vysokou frekvenci návštěv vrcholu Děviček po celou se zonu (od poloviny dubna do poloviny října), a strávit tam desítky hodin ..sadisticky" vytrva lým sběrem materiálu (masařky lze determino vat jen s použitím mikroskopických laborator ních metod) bez ohledu na velikost jedinců. Zkrátka: náhodu si jaksi "vytrucovat". Tento předpoklad se splnil, i když druhého samečka jsem nechytil přímo na vrcholu Pálavy, nýbrž na nedaleké terénní vlně a na spraši, a to 20. října 1995. Tento objev vzbudil pochopitelně značný zájem odborníků a popis nového druhu vychází právě v specializovaném periodiku Humboldto vy univerzity v Berlíně. Potud historie objevu. Jeho důsledky ovšem dokládají zcela mimořád nou funkci, kterou hraje Pálava svou konfigura cí , funkci jakéhosi ostrovního biomu, který ční z jihomoravské nížiny a v rámci hmyzí hypsota xe a z ní vyplývajícího hi\ltoppingu plní jedi nečnou funkci: setkávání pohlaví a tím i roz množování zejména těch forem hmyzu, které se vyznačují vysokou disperzí v terénu. Týká se to mj. také včely medonosné, čmeláků a desítek druhů samotářských včel. Bez činnosti těchto opylovačů si nedovedeme představit výnosné entomofilní zemědělské kultury. Jde tu však ta ké o významné hmyzí predátory (kopulace pest řenek, slunéček - u posledních jejich masová hi bernace) a konečnč tu v rámci hilltoppingu "patrolují" plachtící samečci chráněných druhů - obou našich otakárků, ale také jasoně dymni v kového, bělopásků a batolců atd. Jak absurdní by byla ochrana těchto druhů, pokud bychom je připravili o místa jejich svateb! .
ZPRÁVY Z OCHRANY PŘÍRODY
37
Cena Jana Šmardy poprvé udělena
Masařka
mrtvolllá (Bercaea haemorrhoidalis) - běžllÝ syllalltropllí druh, likvidátor zdechlill a fekálií. Nový druh masařky z PáŮlvy lze roze wat jeli podle utvářellí samčt110 kopulač1II11O orgállu. Vzhledově jsou si masařky až lla vý jimky llerozewatelllě podobllé. Kreslil F. Gre gor
k meritu tohoto článku: je ne a hlavně těžko pochopitelné, že naše armáda a spoje nejsou s to pochopit tuto nenahraditelnou funkci útvaru jedinečného ne jenom na celé jižní Moravě, ale při faunistické a floristické jedinečnosti v širší oblasti střední Evropy. Říká se, že nevědomost hříchu nečiní , jenže my, vědečtí pracovníci, víme, známe tuto nenahraditelnou jedinečnou cenu tohoto úl varu a nebude-li tuto naši vědomost a znalost respek tovat naše vláda, pak nás vyřazuje z rodiny civi lizovaných národů. Opuštěný vojenský prostor u KlObouk, terén nad Dunajovicemi, nedaleká oblast Ždánického lesa poskytují armádě i radiokomunikacím do statek náhradních lokalit, kde navíc nenarušují přírodu. V době satelitů riskujeme stavbu kon strukce, která se v dohledné době může stát technickým muzeem. Neobstojí ani argument o "výšce". Co brání tomu, aby takové konstruk ce byly na jiných lokalitách o pár metrů vyšší? Ministr Moldan výjimku pro telekomunikační konstrukci na vrcholu Děvína nepovolil - bude jedním z prubířských kamenů skutečných úmyslů a kulturní úrovně této vlády, zda další z absurdní série výjimek - neblahého dědictví časů, do nichž, jak se dušuje, se nehodlá vrátit udělí, a tak vytvoří precedens, jehož důsledky zatím nedovedeme odhadnout. Otázka stojí: Bude se konat "dekapitace" Děví na nebo ne? Dalibor Povolný Tím chci
dospět
představitelné
38
Rada regionálního sdružení ČSOP v Brn ě na svém lednovém zased;íní rozhodl a o tom, kdo bude prvním nositelem Ceny Jana Šmardy za ochranu přírody a domoviny na M o ravě a ve Slezsku. Cenu Jana Šmardy" uslavil v loň ském roce s něm Regionáln ího sdruže ní ČSOP proto, aby byly oce n ě ny konkrétní výsledky v och raně přírod y a krajiny, ona dlouhodobá trpělivá a ne zištná č innos t , přispívající k zachování přírod ních hodnot. Cena byla nazvána podle význam ného brněnského botanika a ochra náře doc. Ja na Šmardy, autora prvního uceleného návrhu sí tě chráněných území v zemi moravskoslezské, publikovaného již v roce 1947. Cena Jana Šmardy za rok 1995 byla udělena Miroslavu Sebelovi, vedoucímu zoologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, za vytvořen! přírodní památky Betlém a patnác tiletou péči o druhovou rozmanitost tohoto chráněného územÍ. Díky osobnímu úsilí Miroslava Šebely vznikla na místě bývalé štěrkovny v zázemí střední No vomlýnské nádrže přirozeným vývojem lokalita mokřadních a vlhkomilných druhů a jejich spo lečenstev, připomínající druhovým bohatstvím mokřadní lokality zaniklé na dně Novomlýn ských nádrží. Nerušený přirozený vývoj je zajištěn dlouhodo bým pronájmem pozemku (na 99 let). Jednodu ché technické úpravy umožňují reguloval vodní režim, a tak ovlivňovat sukcesní vývoj spole čenstev žádoucím směrem. Postupné osidlování
lokality jednotlivými druh y rosllin i živočichů je podrobně sledováno a výtečně dokumentován je celkový vývoj s po l ečen s tev . Na lokalitě po stupně našly útoči ště tak vzác né druhy jako ho řovka duhová, p i skoř pruhovaný, blatnice čes neková, skokan ostronosý, želva bahenní, sýko řice vousatá, vo lavka červen á, bukač velký a myška drobná. V diskusích o vhodnosti a účelnosti revitalizace krajiny v oblasti Novomlýnských nádrží slouží Betlém jako příkl ad úspěšné obnovy přiroze ných společenstev. M iroslavu Šebelovi se poda řilo nezištným úsilím a neokázalou stálou péčí o Betlém vytvořit území, které je právem chrá něno jako př írodn í památka. Miroslav Šebela a jeho Betlém jsou příkladem toho, jak úspěšná mů že být nevládní inicia ti va, dlouhodobě a vy trvale zaměřená na ochranu přírody a krajiny. Příkladem vskutku hodným následování. S cenou je spoj ena finan č n í odměna 10000 Kč. Obrátili jsme se se žádostí o sponzorský příspě vek na několik desítek firem, které mají Moravu nebo Slezsko, případně obě historické země v názvu. Výhradn ím sponzorem Ceny Jana Šmardy za rok 1995 se stala Jihomoravská plynárenská a.s. Je dobře, že se již našla firma, které záleží nejen na dobrých hospodářských výsledcích, ale i na dobrém stavu přírody a kra jiny, fi rma. která byla ochotna přispět k ocenění práce těch, kdož se nezištně starají o moravskou a slezskou přírodu a zachraňují její hodnoty pro nás i příští generace. Antonín Buček
Dnes již historický snímek z návštěvy (tehdy prezidellta Václava HaVŮllla Nových MIÝllech v září 1991: Miro slav ŠebeŮl prvllí zleva. Foto Petr Macháček
ještě českoslovellskéh o)
ZPRÁVY Z OCHRANY PŘtRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ VaSrf(!DUl1m~
Zoolog nebo ochranář? Rozhovor s Miroslavem Sebelou, vedoucím zoologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně a nositelem Ceny Jana Šmardy za ochranu přírody a domoviny na Moravě a ve Slezsku. - Pane doktore, Cena Jana Šmardy Vám byla udělena nejen za patnáctileté úsilí při ochraně vzácných a ohrožených dm/ui, ale konkrétně za vytvoření přírodní památky Betlém. Zajímalo by mne, proč právě lokalita Betlém a jak jste se k ní vlastně vůbec dostal? Cesta k Betlému byla poměrně dlouhá a nedláž děná. Pocházím z vesničky Velešovice u Slav kova, kde nikdy nebyla žádná příroda, jak říká moje žena. Jenom pole, sady a několik mezí. A já jsem už za vysokoškolských studií hl edal cestu do bažin. A bažiny, to bylo Podpálaví, kam jsem systematicky jezdil asi deset roků vlakem na pohořelické rybníky pozorovat orni tofaunu. Takže když jsem se potom stal zaměst nancem Moravského zemského muzea, pokra čoval jsem, byť na místě uklizečky, v pozorová ní ornitofauny a později všeho živého na jižní Moravě. S doktorem Fuksou, který mne v mu zeu zaměstnal, jsme podnikali výlety na jih kaž dý týden. On mne učil poznávat ptáky, až po zději jsem přešel na hospodářsky významnější hlodavce a drobné savce. Protože to bylo v do bě, kdy se budovaly Novomlýnské nádrže, zvo lil jsem si práci tak, abych mohl na drobných savcích shledávat a zaznamenávat změny, které se u nich projevovaly v souvislosti s klučením a devastací lužních lesů při stavbě vodního díla. Měl jsem k dispozici lokality narušené i nenaru šené v lužních lesích, i srovnávací plochu na Pálavě. Tato území jsem procházel křížem krá
W([91l~Dli1:lfI®~
žem, protože jsem lovil myši i mimo srovnávací a studijní plochy, a tak jsem nalezl Betlém. Tehdy jsem ještě nevěděl, jak se jmenuje, ale v krajině přehazované a zase srovnávané buldo zery se najednou objevila malinká enkláva prů zračně čisté vody ve štěrkovně. Pan doktor teh~ dy dělal zrovna žáby, poměry výskytu jednotli vých d ru hů skokanů zelených, a já jsem je lovil. A protože jsem nebyl ještě úplně zaměstnaný, platili mi tři koruny za kus. Tím jsem ale poma lu přecházel od drobných savců k žábám. Bet lém mi učaroval. Už tím, že jeho součástí byla metrová hloubka čisté vody, spousta drobných tůněk, přístup po písku, velmi jednoduchý od chyt a navíc, jak se kolem devastovala krajina, stahovaly se žáby právě sem. Takže to byla vý borná lokalita na moje záměry odchytu. - To, co Nkáte, zrovna na první poslech nevypa dá jako ochrana živé pNrody. P6pusťme. že vzhledem k tomu, že životichové byli odchytá váni pro studijní účely, jsou takové úkony ne zbyl/lé. Ale Betlém, to v konečné fázi není loviš tě živočic1ui pro vědecké bádání, ale přírodllí památka. To Z/lamenalo změnu přístupu k této lokolitě. Jak se to stalo ? Nejdříve jsem začal vyvíjet aktivity, jak toto území získat pro muzeum jako studijní plochu, protože mělo všechny výhody. Odchyty se změ nily v chov, protože jsem si uvědomil, že jinde takové enklávy, kde by se nacházelo něco po dobného, těžko najdu. Asi čtyři roky trvalo, než přešel desetihektarový pozemek pod správu Moravského zemského muzea. A protože přiro zená obnova byla rychlejší než státní byrokra-
Tento snímek lege1ldárm11O Betléma byl sho dou okol1lostí poříze/l o pouhý měsíc dříve /lež protější/oto - vsrp1l1l1991. Foto Miroslav Se bela
cie, už se tam v prvních letech vyskytovalo to lik chráněných druhů jako nikde v okolí. Takže jsem začal usilovat o vyhlášení této lokality za chráněné území a ještě jsme přibrali Mušovský a Plačkův les. Od roku 1988 je Betlém vyhlášen nejdříve jako chráněné území a potom jako. chráněný přírodní útvar.
- Cella Ja/la Šmardy, která vám byla pNználla, je cenou ochranáře. Cítíte se víc zoologem nebo ochráncem pNmdy ? Nebo mezi tím rozdíl ne existuje? Odpověď není tak jednoduchá. Pokud mám být zařazen do škatulky ochránce přírody, nejsem zrovna klasický typ. Nedám na gesta a na zašti ťování se různými vyhláškami a zákány. Mys lím si, že pro ochranu přírody je nenahraditelná a důležitá její praktická ochrana. A praktická ochrana, a možná to bude znít absurdně, nespo čívá ve stoprocentním ochraňování všeho živé ho. Teď budu mluvit spíše jako muzejník. Bez dokladového materiálu se ncdá nic chránit a právě tento materiál dělá z muzeí naprosto ne zastupitelné instituce. Vypreparované a zdoku mentované materiály mohou sloužit nejen jako vědecký doklad, ale také osvětě. Žádné zákony nedonutí nikoho dodržovat ochranářský princip. Jediná cesta je osvěta a výchova. S mladou ge nerací se musí pracovat odborně, aby se pro ně problém ochrany přírody stal opravdu problé mem a ne jen vykřikováním hesel a neodbor ným zasahováním v této oblasti. Na jedné straně jsem potěšen, ŽC sina mě někdo vzpomněl, že chráním přírodu, ale já jsem pře devším zoolog, a tak mám za sebou i spoustu mrtvol. Musím živočichy i zabít, nechat vypre parovat a evidovat, prostě vybudovat dokladový materiál. Takže já jsem vlastně takový hybrid. Jsem myslivec, dokonce lovec, jezdím po světě, lovím, sbírám a vím, že nemá smysl ochraňovat druh . . Co vlastně má v oclzra1lě pNrody podle Vás smysl? A má tato ti/lllOSt v dne.fní době vzibec nějak); vÝlJlam? V dnešní zcela neharmonické krajině nemá smysl upnout se na to, že budeme ochraňovat druh, pokud nebudeme ochraňovat prostředí. To znamená - všechno, co je vázáno na qchranu druhů a není spojeno s ochranou jejich prostře dí, je zbytečná práce. Ochrana přírody má zcela jasné dva principy: tcn oficiální a potom ten praktický. Když se do oficiálního systému na vozují amatérské nevládní a jiné organizace. je to dobře, protože nutí politiky, aby si uvědomi li, že nedělají to, co mají dělat. Ale nejsem příz nivcem toho, když amatérské ochranářské orga nizace začínají hovořit do praktické ochrany přírody. Čiší z nich bohužel hluboká nevědo most a v tom okamžiku jenom vypadají jako milovníci přírody. Ochrana přírody se musí dě lat vysoce profesionálně. Jde přecc o živé tvory. A. představte si, kdyby v nemocnicích řídily operace zájmové kluby ... Praktická ochrana pří rody by se měla nechat odborníkům, kteří něco vybádali a vědí, kde a jakým způsobem se dá ještě něco zachránit. V opačném případě lze na dělat víc nenapravitelných škod než užitku . . Připravila Věra Fojtová
ZPRÁVY Z OCHRANY PŘÍRODY
39
Smutný konec
tenkozobců
Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta), pták z řádu bahňáků, je jedním z nejkrásnějších a nejelegantnějších evropských ptáků a součas ně jednou z našich největších ptačích vzácností. Kontrastně bíločerně zbarvené tělo velikosti ho luba, vysoké nohy a především dlouhý, vzhůru zakřivený zobák, libozvučný, flétnovitý hlas a zajímavé rituály při toku i střídání na vejcích z něj činí exoticky vypadající perlu a ozdobu každé vodní plochy, na které se objeví. Hnízdí od západní Evropy přes Černomoří až po střed
ní Čínu, místy i v Africe, nejraději na mořských bahnitých slaných jeze rech, často v koloniích, u nás pak hl avně na vy puštěných rybnících. Naposledy u nás hn ízdil n eúspěšně v roce 196 1 na rybníku Nesyt u Lednice. Od té doby jej bylo možno spatřit jen v některých letech při nepravi delných záletech. Po třech desítkách let však za hnízdilo v roce 1990 5 párů v jižních Čechách. Na jižní Moravě jsme si na jeho návrat museli počkat dlouhých 34 let. K veliké radosti všech březích, písčinách či
ornitologů
i
milovníků přírody
zahnízdil v roce na vypuštěném sád kovém rybníčku u Jaroslavic na Znojemsku. Párek tenkozobCŮ se zde loni objevil 16. květ na, tehdy ale ještě nic nenasvědčovalo hnízdění (pro zajímavost - i o rok dříve, 27. dubna, zde J. a K. Martiškovi pozorovali dva ptáky, později v ak lokalitu nekon tro lovali, takže není vylou čeno, že k pokusu o hnízdění došlo už v roce 1994). O dva týdny později však na vedlejším vyp u ště n ém výtažníku seděli tenkozobci na hnízdě se čtyřm i vajíčky. Hnízdem byl jen mír ně vyvýšený ostrůvek suchého ztuhlého bahna a asi i ptačího trusu, během hnízdění jej však ptáci neustále obkládali suchými stébly. O tomto mimořádně vzácném zahnízdění bylo prostřednictvím referátu životního prostředí Okresního úřadu ve Znojmě neprodleně infor mováno vedení Rybníkářství Pohořelice, a. s., jmen ovitě ing. Ondra, který vzápětí zprostřed koval informaci o hnízdění kriticky ohroženého druhu (podle prováděcí vyhlášky č. 395/92 Sb. k zákonu Č. 144/92 Sb. o ochraně přírody a kra jiny) přímo na pracoviště rybníkářství v Jarosla vicích . Zde došlo k jednání s panem Kočím, který byl za ochranu hnízdících ptáků odpověd ný. Bezprostředně připravované napuštění vý tažníků a nasazení plůdku bylo pozastaveno do doby vylih nutí mláďat. Vše tedy vypadalo slib ně a zdálo se, že bezproblémové jednání s pra covníky Rybníkářství umožní vzácným ptákům úspěšně vyhnízdit. 16. června byl při jednání s panem Kočím do hodnut způsob napouštění výtažníku po vylíh nutí mladých, které se očekávalo každým dnem. Bylo přislíbeno, že první 2-3 dny se s hladinou ještě hýbat nebude a poté bude připuštěno asi 20 cm s tím, že podél břehu rybníčku musí zů stat 10-15 m široký pás obnaženého dna, aby zde mohli ptáci přežít, ale zároveň aby rybářům nevyhynul plůdek, který samozřejmě ještě na poslední chvíli po zjištění vzácných ptáků neo pomněli do loviště výtažníku vysypat. Okolo 19. června se ze všech čtyř vajec vylíhla kuřátka. Živila se sama, zdržovala se v okruhu asi deseti metrů od hnízda a za studeného větru je rodiče někdy zahřívali . Zároveň stále útoč ili na různě přeletující druhy ptáků. Při kontrole I. července byl výtažník zcela na plněn (místo slíbených 20 cm bylo v místě hníz da plných 70 cm vody) a tenkozobci se na loka litě vůbec nezdržovali. Mláďata se buď utopila, nebo byla přívalem vody zahnána do husté ve getace podél strměj š ích břehů, kde neměla šanci přežít a musela se stát snadnou kořistí predáto rů. Rodiče hnízdiště opustili. Tak vinou naprosté lidské nezodpovědnosti, chamtivosti, neúcty a necitlivosti vůči přírodě skončilo jedno mimořádně vzáC'llé hnízdění.
J995 jeden pár
tenkozobců
David Horal
Tenkozobec
40
ZPRÁVY Z OCHRANY PŘíRODY _ _ _ _ _ __ _ __
_
opač1lÝ.
Foto archiv autora
_ _ _ _ _ V([SI1'\!Dll1lfi<8~
Zajímavosti z moravské přírody Druhová rozmanitost drobných savců Pálavy Přírodu chráněné krajinné oblasti a biosférické re zervace Pálava není třeba čtenářum našeho časopi su přibližovat - kromě jednotlivých č l ánku s ní byli seznámeni samostatnou přílohou (Veronica 2/93, str. 17-32). Dosud však na stránkách našeho časo pisu nebyly publikovány výs ledky inventarizace jednotlivých skupin živočichů, která proběhla nebo ještě probíhá. V letech 1989 až 1993 jsme prová děli výzkum drobných hmyzožravců, letounu (ne topýru) a hlodavcu. Tyto druhy vážící 5-200 gramu tvoří takřka ve všech ekosystémech většinu savcu, a to jak počtem druhu, tak počtem jedincu a bio masou. Abychom zachytili uvedené tři řády v úpl nosti. věnovali jsme pozornost i větším hmyzo žravcum Uežek) a hlodavcum (veverka, sysel, on datra, bobr). Na výzkumu se kromě autora článku podíleli dr. Josef Chytil, ing. Jiřina Nesvadbová, ing. Jano Obuch a Dr. Jan Zukal. Výsledky jsou předloženy do tisku, ale budou publikovány vang ličtině. Zájemcům o přírodu jižní Moravy teď nabí zím zkrácenou populární verzi v češtině. Třebaže savčích druhu je ve srovnání s ptáky a ze jména bezobratlými živočichy málo, jejich inven tarizace v přírodě není nijak snadná. Ani pro zjiště ní všech drobných savcu neexistuje univerzální metoda. Abychom vyrovnali selektivitu vzorková ní, zvolili jsme vzájemně odlišné metody. Na dru hé straně jsme nechtěli zkreslit výsledky tím, že bychom některé skupině věnovali nadměrnou po zornost. Proto jsme vyřadili výsledky sledování netopýru ultrazvukovými detektory, podobná me toda pro hmyzožravce a hlodavce není totiž známa. Většinu materiálu jsme získali odchytem hmyzo žravcu a hlodavcu do sklapovacích a živolovných pastí, odchytem netopýru do japonských nárazo vých sítí (47 odchytů do dvou až sedmi 5-12 m dlouhých sítí) a rozborem vývržku sov (výra velkého z šesti, puštíka obecného ze čtyř a kalouse ušatého ze tří lokalit, celkem 22 vzorku). Zbytek materiálu tvořily záznamy o pozorování netopýrů v letních a zimních úkrytech a různé náhodné nále zy a pozorování dalších savcu nebo stop jejich čin nosti. Celkem jsme nasbírali a pozorovali 6 755 jedincu 38 druhů savců. Počet druhů představuje 69,1 % všech druhu hmyzožravcu, letounů a hlodavcu České republiky a 59,3 % druhu těchto řádů, zná mých z Rakouska. Uvážíme-Ii, že území Biosféric ké rezervace (83 km 2 ) je nepatrným zlomkem úze mí zmíněných státu, je tento počet impozantní. A to ještě jsou z Pálavy nebo jejího těsného sou sedství známy další druhy, případně lze výskyt do sud neprokázaných druhu předpokládat. O tom ale později. Počtem 12 druhU byl poměrně nejchudší vzorek získaný odchytem do pastí. Z osmi zkou maných skupin biotopu bylo nejvíce, 8 druhU, zjiš těno na odlesněném hřebeni hlavního vápencového bradla a v Milovickém lese. Nejvíce kusu jsme ulovili na vlhké louce NPR Křivé jezero. Podle očekávání byli v lesních biotopech nejhojnější my šice lesní a norník rudý, v bezlesých hraboš polní a v' obou těchto typech myšice křovinná . Ze vzác nějších druhU možno uvést bělozubku šedou a bě lobřichou, hrabošíka podzemního a myšku drob nou . Neobyčejně bohatý byl vzorek získaný rozborem sovích vývržku, celkem 22 druhu. Ve vývržcích
~-Q3~:qDU1lÍk8~
byli samozřejmě i další obratlovci, především ptá ci, ale i savci, kteří nepatří do zmíněných řádů (na př. zajíc polní). Z hmyzožravcu byl vedle krtka, rejsku a bělozubek hojně zastoupen ježek východ ní, a to v potravě výra. Ve vývržcích puštíka se ob jevily dva druhy netopýrít. tito savci ale nejsou ty pickou potravou sov. Nejvíc bylo hlodavců, 14 druhu, mezi nimi veverka obecná, sysel obecný, plšík lískový, křeček polní, hryzec vodní, myšice malooká, myš domácí a potkan.
Do sítí jsme chytili 16 druhů netopýrů, navíc jed noho ježka a jednu veverku. V lesním prostředí lo kality Soutěska jsme odchytem do sítí zjistili 15 druhu. chyběl jen vrápenec malý. Ve vzorku jsou nejvíce zastoupeni netopýr řasnatý, dlouhouchý a ušatý, nejcennější jsou však doklady výskytu vzácných druhu, netopýra pestrého, stromového a parkového. Druhým místem našich odchytu bylo okolí vchodu jeskyně Na Turoldu, kde jsme proká zali II druhů, nejhojnější z nich byli netopýr řas
Myšice křovi1l1lá obývá okraje lesů, les1lí paseky, louky a pole. dovede dobře šplhat. Foto Pavel Radl
Stejllě jako přtbuwá ,myšice
ZPRÁVY Z OCHRANY PŘÍRODY
lesllí
41
Stě"a Tabulových zvětrávacích tvarů.
natý, vodní a vrápenec malý. Pos l edně jmenovaný v této jeskyni ve velkém počtu přezimuje. Zimní sčítání netopýrů v jeskyni Na Turoldu se provádí nezávisle na výzkumném programu, o kterém zde pojednávám, a pokračuje dosud. Rekordní stav, 243 vrápenců, byl zjištěn v letošním roce. I to do kazuje mimořádný význam Pálavy. Díky nočnímu odchytu netopýrů jsme zastihli on datru pižmovou, která přišla po potoku od vchodu obory Soutěska až do kamenného koryta pod pra menem. Posledním hlodavcem, který byl zjištěn podle požerků na Křivém jezeře, je bobr evropský. V celém materiálu tak připadá na hmyzožravce 6 druhů, na letouny 16 a na hlodavce také 16 druhů. Další dva druhy letounů, netopýr východní a Brandtův, byly zjištěny v minulosti jako přezi mující ve zmíněné jeskyni na Turoldu. Z hmyzo žravců můžeme navíc předpokládat výskyt rejsce vodního, jehož Pelikán a Hodková chytili do pasti v Sedlecké zátoce rybníka Nesyt, tedy těsně za hranicí BR Pálava. Z hlodavců by se teoreticky mohli ještě vyskytnout plch velký a zahradní, ale proti jejich přítomnosti na Pálavě a v okolí svědčí to, že jejich zbytky nebyly nalezeny ve vývržcích sov. I když nezjištěný počet druhů nemusí být definitiv ní, kombinace různých metod zvýšila pravděpo dobnost úplné inventarizace drobných savců studo vaného územÍ. Byly tyto metody oprávněné? Po stránce vědecké zřejmě ano, z právního hlediska též, protože jsme měli příslušná povolení a výjim ky . Z etického a ochranářského hlediska jsou ovšem nejlepší takové metody vzorkování živočiš ných populací, které nevyžadují odchyt. U savců se dají použít jen výjimečně, např. při sčítání vel kých kopytníků z letadel, sledování lovících neto pýrů ultrazvukovými detektory nebo zkoumáním mrtvých společenstev (thanatocenóz), jako v přípa dě analýzy vývržků. Zjištění druhové rozmanitosti drobných savců a mnoha dalších živočichů se pro zatím neobejde bez odběru vzor\<ů z ekosystémů. Takové postupy by se však měly aplikovat cíleně, krátkodobě a v kombinaci s jinými metodami . Jak praví známé heslo, máme-Ii něco chránit, musíme to nejdřív poznat. Poznání druhové rozmanitosti je důležitým předpokladem její účinné ochrany. Jiří Gaisler
5 let Národmno parku Podyjí Ve dnech 19. - 21. 3. si veřejnost připomněla S let NP Podyjí, který byl vyhlášen nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb., dne 20. 3. 1991. K NP se podrob něji vrátíme v Č. 2/96.
42
skal s mozaikou drob1lých Foto Jali Vítek
Tabulové skály pod Pradědem Hlavní hřbet Hrubého Jesellíku, vystupující nad horní hranici lesa, místy zvýrazňují nápadné skalní útvary . Známou a pověstmi opředenou dominantou jsou například Petrovy kameny nad chatou Ovčár nou na severním okraji Vysokoholského hřbetu. Také ze severního temena nejvyšší moravské hory Pradědu (1491 m) vystupují pozoruhodné výchozy Tabulových skal. Přiléhavý název dal Tabulovým skalám jejich cha rakteristický tvar, vzniklý deskovitým rozpadem zdejších krystalických břidlic. Bezprostřední okolí skal vešlo do povědomí přírodovědců a ochranářů jako významná botanická lokalita. Uváděny odtud jsou zejména glaciální relikty vrba laponská a vrba bylinná. Během ledových dob se. zřejmě utvářely i vlastní výchozy Tabulových skal. Jde o typické mrazové sruby - stupňovité skály modelované mra zovým zvětráváním. Tavná a srážková voda pro nikla do puklin a břidličnatých spár, kde mrznutím docházelo ke gelivaci (mrazovému tříštění). Na mírném svahu asi 0,5 km severně od vrcholu Pra dědu tak vznikla na ploše přibližně ISO x 100 m skupina většinou nízkých výchozů, lemovaná kryoplanačními terasami.
Jednotlivé výchozy se vyznačují značnou členitostí podél puklin (s převažujícími směry SSZ-JJV a VSV-ZJZ) a ploch břidličnatosti, s četnými pře visy (až 3 m hlubokými), výklenky, pukli novými jeskyňkami, ostrohrannými výčnělky atd. Upro střed hlavních výchozů je vylámaný amfiteátr (s rozměry asi 40 x 30 ml, kde se kdysi těžil ká men pro stavební účely (zejména pro někdejší ka mennou rozhlednu) ve vrcholové části Pradědu. Kolem Tabulových skal prochází čerstvě značená cesta k chatě Svýcámě. V chráněném území je vstup na skály zakázán, ale i z turistické cesty upoutá pozornost neobvyklá mozaika na povrchu
Je výsledkem procesů výběrového a odnosu výrazně laminovitě až desko vitě břidličnatých rul. V oblasti Pradědu jde o zvláštní typ fylonitizovaných a chloritizovaných rul jádra desenské klenby (Pouba Z. a kol. 1962, Zapletal J. 1992 aj.). Složení a textura horniny by ly příznivé pro vznik drobných zvětrávacích tvarů, které jsou typické např. pro pískovcové skalní útvary, ale v krystalických břidlicích se tvoří mno hem vzácněji. Největší koncentrací zvětrávacích mikroforem se vyznačuje asi S m vysoká stěna hlavního útvaru Tabulových skal. Stěna klenbovitého tvaru sleduje směr puklin 155-135" a protože má přibližně zá padní expozici, je vystavena přímým účinkům po včtrnostních vlivů. Převažujícími mikroformami jsou zde oblé skalní dutiny, místy až voštiny, od dělené lištami a přepážkami z odolnějších poloh horniny. Zpravidla se vyskytují v celých řadách, sledujících plochy břidličnatosti. Rozměry dutinek jsou obvykle v rozmezí 4 -10 cm, příklad jednoho z nejdokonaleji vyvinutých tvarů: šířka 23 cm, výška 15 cm, hloubka 21 cm. Některé se od otvoru do nitra poněkud rozšiřují a lze je proto řadit k du tinám typu tafone (známějších z žul a pískovců). Spojováním dutin a jamek dochází ke vyniku níz kých, ale protáhlých výklenků (horizontálních), případně svislých a šikmých prohlubní - žlábko vých škrapů. Z celkové tvářnosti skalního povrchu je zřejmé, že výše uvedené mikroformy se tvoří i v současné do bě. Otázkou je, do jaké míry se na jejich vývoji uplatňuje agresivita "kyselých" srážek. Tabulové skály v národní přírodní rezervaci Praděd jsou lo kalitou významnou nejen z botanického, ale též ge ologického a geomorfologického hlediska. Jan Vítek skalních
stěn.
zvětrávání
ZPRÁVY Z OCHRANY PŘíRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(jSrri]Dllnfi®~
:!
Diskuse
o neudržitelnosti lesního
hospodářství v Čechách
Les je nejdůležitějším lesním společenstvem, které udržuje klima kontinentů i obyvatelnost a zeměděl skou využitelnost krajiny. Je též společenstvem re agujícím citlivě na změny klimatu i nešetrné zása hy člověka. Z historické doby známe mnoho pří kladů zničení lesa v rozsáhlých oblastech země, které měly za následek i zánik lidských kultur. v Evropě se s rozvojem technických možností člově ka a zvýšeným ohrožením lesa vytvářelo i lesní zá konodárství chránící les. Podnětem obvykle bývalo rabování lesů po válkách a revolucích. Evropa má dvěstě-Ietou tradici lesního zákonodárství a dlou hodobého hospodaření s lesem. Pokrokový rakous ký lesní zákon z roku 1852 platil v Českosloven sku do roku 1960. Dlouhodobost hospodářského cyklu (100 a více let), minimální ziskovost (I až 3 %) a veřejný vý znam lesa si tradicí vynutil určitý typ vlastnictví lesa. Prvotní byla dlouhodobost vlastnictví. Nej lepší lesy měla církev, byly to lesy rodové, státní i některé městské . Již v minulém století byla v Ra kousku vydána nařízení k podpoře sdružování ma lolesů . Největším hříchem pro lesního hospodáře byl pronájem lesa a hospodaření v lese akciovou společností.
Po roce 1918 a ustavení Československa vznikla v režii agrární strany snaha o pronájem lesních po rostů na Slovensku a Podkarpatské Rusi akciovým společnostem k vytěžení. Tehdejší ředitel státních lesů a statků ing. J. Opletal se postavil ministru ze mědělství Staňkovi a zabránil prosazení takového záměru. Řekl tehdy ministrovi a komisi, cituji "To je způsob hospodaření v Turecku a ve. střední Asii, stane se to jen přes moji mrtvolu". Stejně se vze přelo dva roky později (v roce 1922) novému mi nistru zemědělství Hodžovi. Odstoupil z místa ře ditele a vyvolal tiskovou kampaň proti pronájmu karpatských lesů americké dřevařské akci ové spo lečnosti. Rakousko a první republika byly slušný . mi demokratickými státy. Státní úředníci měli urči tý kodex cti a profesionální úroveň. Co bylo moc bylo příliš. Agrární strana nenaplnila svou poklad nu. V třicátých letech poslanec Nečas ve sněmovně ve velké řeči zhodnotil čemu bylo zabráněno. S krátkým mezidobím tří let bylo vládnuto v naší zemi půl století totalitně a neslušně . Nejméně dvě generace vyrostly v podmínkách nepravdy, kdy ně kdo jiný rozhodovalo směrování jejich životů. Ta kové doby lámou lidské charaktery a mění hodno tový systém celého společenství. Do takového pro středí přišlo zhroucení komunistického systému. Byl jsem při změně od samého počátku. Od podzi mu 1990 jsem mohl v České národní radě sledovat průběh transformace lesního hospodářství , vidět li di, kteří ji uskutečňovali i chápat motivy a cíle, ke kterým směřoval i. Od počátku roku 1990 se kolem ing. Jana Mičánka na KCOF Praha utvořila skupina lesníků, ta obsa dila rozhodující místa na ministerstvu zemědělství a později vedení lesů. Navrhli a přes odpor lesnic ké veřejnosti i nás poslancll prosadili transformaci státních lesních závodů na lesní akciové společnos ti. Privatizační projekty sami navrhli . Kuponovou privatizací byl převeden na akciové společnosti
~'U~rr'\lDUniJ®~
movitý i nemovitý majetek lesních závod ů . Státní lesy byly ustaveny jako centralizovaný státní pod nik bez vlastního provozního personálu. Hospoda ření a těžbu dřeva ve státních lesích provádějí akci ové společnosti a soukromé firmy, na podkladě krátkodobých nebo dlouhodobých smluv. Těžbu dřeva, její vyznačení , změření dřeva a jeho ocenění dělá často ten, kdo dřevo kupuje. v podmínkách le sa vše fakticky nekontrolovatelné. Lesy restituentům - fyzickým osobám i obcím, by ly vydány bez příslušenství a nemovitostí. Na malé vlastníky byl les hozen jako břímě, pro nezodpo vědné jako příležitost ke krátkodobému obohacení se. Autoři transformace se vůbec nepokusili o ob novu lesních družstev a společenstev. Ideový otec transformace ing. Z. Domes v roce 1991 po schvá lení zákona o půdě prohlásil "oni nám sami lesy zase rádi vrátí". Transfomace oddělila vlastnictví lesa od prostřed ků k hospodaření. Ziskové činnosti - těžba a prodej dřeva, prodej sadebního materiálu byly převedeny fakticky zadarmo na akciové společnosti. Na sub jekty, které les nevlastní a nemají zodpovědnost za setrvalou existenci lesa. I ten malý zisk, který z le sa je, byl převeden z větší části mimo les a vlastní ka lesa. Zisk ze státního lesa elegantně teče do ji ných kapes než je státní pokladna. Vlastníkovi lesa podle zákona zůstává zodpovědnost za stav lesa, zisk za dřevo dostává někdo jiný. Otcové transformace založili privatizační fondy devět Forestfondů v oblastech s lukrativními záso bami dřeva a zastřešili Foresbankou (všichni mají sídlo ve Zlíně). Ideový otec a od září 1995 ekono mický ředitel státních lesů ing. Zdeněk domes byl spoluzakladatelem Forestinvest s.r.o. Z výsledků druhé vlny kuponové privatizace je zřejmá dohoda s ostatními privatizačními fondy . Výsledkem ku ponové privatizace je faktický monopol nad ob chodem se dřevem a hospodařením v lesích v celé České republice pro skupinu kolem Foresbank. Lesní hospodářství v sousedních evropských ze mích s dobrou tradiční úrovní hospodaření (Ra kousko, Německo, Svýcarsko) je ztrátové. Je ztrá tové přesto, že celá struktura je maximálně uzpůso bena specifickým podmínkám odvětví. Lesní maje tek je většinou součástí jiného majetku a vyrovná vají se navzájem ztráty. Profesionální firmy pracu jící v lesních pracích jsou malé rodinné firmy s co nejmenší režií. Většina zisku za dřevo se vrací vlastníkovi lesa a může být zpětně investována do jeho obnovy. Lesní zákony těchto zemí nehlásají rovnost všech typů vlastnictví lesa. Na státní, spol kové a obecní lesy je zákon přísnější. Na soukromé lesy je méně tvrdý - žádá-Ii stát hospodaření v obecném zájmu, hradí vlastníkovi cíleně ekono mickou újmu. V Čechách byla záměrně prosazena transformace, která umožnila zneužití a přelití kapitálu z majetku bývalých státních lesních závodů a zisku za těžitel né zásoby dřeva do rukou lidí a subjektů, které ne mají zodpovědnost za existenci lesa, ani za stát. Všechna rozhodující a klíčová místa, mající vliv na lesní hospodářství jsou obsazena lidmi spojenými s prosazenou transformací a se skupinou kolem Fo resbank. Náměstkem ministra zemědělství pro les ní hospodářství je ing. Pavel Rybníček, ředitelem státních LČR je ing. J.Oliva, předsedou předsta venstva Foresbank ing. Skrabal, presidentem Čes ké asociace podnikatelů v lesním hospodářství ing. J .Mičánek , předsedou lesnické sekce agrární ko mory ing. Morávek. Všechno členové původní transformační skupiny. Spolumajitelkou s.r.o. Eko bena, která má smlouvu na hospodaření navíce než čtyř tisících hektarech státního lesa je paní B.Běle- • hrádková. Podle parlamentních záznamů o finan cování politických stran je KDU-ČSL uvěrována Foresbank. Lesní zákon, tak jak byl připraven i jak prošel sně movnou umožní o několik let prodloužit přechod né období a převést peníze za dřevo do správných rukou. Státní správa lesů a dohled nad dodržová
ním zákona je v rukou toho, kdo transformaci pro sad il a resort hospodářsky řídí - na ministerstvu ze mědělství. Všichni lesníci i úředníci ve státní sprá vě lesů vědí, kdo sedí na nejvyšším postu a co si přeje. Většina z nich ví, že když bude mlčet a vyu žijí situace i na ně něco zůstane. Stejně tak vědí, že když se ozvou, kdo bude věc přešetřovat , nedovo lají se a poletí. Mám důkazy a příklady . Zcela libe rální je udělování licencí lesního hospodáře - ne musí skládat zkoušky a lesníci nemají profesní ko mory. Není zákon o státním podniku. Zákon o ob cích umožňuje obcím les pronajímat i dávat do zá stavy . Není statut a definitiva státního lesníka a dlouho nebude. Stejně tak podpora sdružováním malolesů, k obraně vlastnictví i lesa. Není to v zá jmu skupiny, která ovládla lesní hospodářství a ne hodlá to dosud v žádném případě ani slyšet součas ná vláda. Všichni, kdo dnes kolem lesa jsou se dobře ži ví a ještě nějaký rok bude z čeho. Jsem profesním vzděláním biolog, nepsal jsem o ekologii lesa, nebo o podrobnostech ustanovení zá kona, považuji to v tomto případě za druhotné. Transformace, která byla prosazena, jak byl nasta ven systém vlastnictví i státních institucí umožňuje záměrné zneužití. Vlastníce lesa i stát mají les a na papíře i zodpovědnost za jeho setrvalou existenci . Páky, které lesní hospodářství ovládají a ziskové činnosti drží v rukou někdo jiný, kdo nemá v čase zodpovědnost za les a ani za stát. Vzájemným pro pojením a propojením na politiku mají v rukou úplý monopol. Připadám si jako v hororu, v celém tom systému není jediná zpětná vazba. Dokud ne bude tento systém rozbit bude ničen les. Čestmír Hofhanzl
Drobná poznámka k diskusnímu příspěvku "K problematice ochrany mokřadních území" (Veronica č. 4/96) Kritizovanou studii jsme zpracovali v r. 1994. Vy cházela z těchto vstupních údajů zadání: I. Pro město Havířov (nikoli pro skupinku cham tivců) jsou pozemky u čtyřpruhé , silně frekvento vané silnice stavebně velmi cenné. 2. Celá lokalita má dvě odlišné zóny: zóna A - re lativně dochovaná mokřadní společenstva ve vý chodní části a podél řeky Loučky, která pro vý stavbu vzhledem k vyspělejším sukcesním stadiím nepřipadají pro zástavbu v úvahu. Zóna B - čerstvé navážky a jámy po těžbě zemin, v níž část je díky existujícím tůním rovněž velmi cenná a nezastavi telná a část, jejíž biotopy jsou v pionýrských suk cesních stadiích a je vysoká pravděpodobnost, že je lze nahradit v sousedství. 3. V bezprostřední návaznosti na lokalitu jsou vhodné pozemky, kde navíc organismy nebudou ohrožovány silničním provozem v sousedství. Proto jsme doporučili řešení, kdy část v zóně B, podél komunikace je s určitou pravděpodobností možno nahradit revitalizací přilehlých ploch. V průběhu roku 1995 jsme se z ji ných zdrojů do zvěděli, že výsledky naší studie jsou nesprávně pre zentovány. Proto jsme zaslali dopis panu starostovi z Havířova, z něhož cituji: "Naše studie vycházela ze situace, kdy komerční využití alespoň části ploch je v celospolečenském zájmu a ten je natolik velký, že velké náklady nejsou rozhodující. Studie předpokládá vytvoření dostatečného počtu stoja tých vod v části B I . Teprve až by tyto vody byly přirozenou cestou zasídleny chráněnými a ohrOže nými druhy a ly by zde prodělávaly zdárný a do bu doucna zajištěný vývoj, bylo by možno uvažovat o případném využití plochy B2. Studie se opírala o vysokou pravděpodobnost tohoto procesu:' Poznámka na závěr: ani já ani nikdo z mých pří buzných nevlastníme v lokalitě žádné pozemky, studie jako zakázka byla nevýhodná a mým cílem Jiří Low není ukrást slunce.
DISKUSE
43
Blankytné stezky M. S. Halase
Pevně věřím,
že v novém, k vydání už připrave
ném Slovníku českých výtvarných umělcÍ! se
konečně objeví i letošní padesátník M. S. Halas.
Předpokládám, že lexikonové heslo bude velmi
stručné:
Miroslav Sonlly Halas (nar. 1946 v Brně) malíř,
grafik, fotograf a sochař osobitého rukopisu
patN mezi nejvýZllamllější osobllosti uměllí akce
70. a 80. let. Od konce 60. let prezentoval své dílo na mlloha samostamých výstavách doma (Praha, Bmo, Olomouc aj.), zúčastllil se i řady výstav v zahralličí (Budapešt; Varšava, Tokio, Londýll, PaNž aj.). Významná díla: Ptakoplaš (1986), Polekus (1990) ..... Rodácká vlajka (1982). Zastoupell ve sbírkách: Muzeum plakátu, Varšava; JoslYIl art muzeum, USA; Museum Aalst, Belgie; Galerie Wellzler, SRN aj. Žije a pracuje v Brně. Takové zestručnění velmi košaté osobnosti M. S. Halase je však poněkud zavádějící a zkreslu jící. Zkusme se proto podívat na svérázného vý tvarníka i člověka trochu zblízka. Kdo je M. S. Halas? Je to především neklidný tulák, kterého na dlaž bě velkoměsta svrbí nohy. Dokáže za třesku tých mrazÍ! na týden prchnout do zapadlého sru bu nad řekou Oslavou, stejně jako v palbě letní ho slunce dobývat vrchol balkánského Vichre nu. Dokáže ovšem i dlouze posedět u pohárku, sklenice i džbánu, neboť dávno předtím, než mu to naznači I jeho poslední zaměstnavatel, dobře věděl, že život má býti příjemným. Je to amatérský přírodovědec s obdivuhodnými znalostmi. Dobře například ví, že mihule žijí čtyři roky v bahně, že rorýs nemá vratiprst a že netopýři jsou nocoživní živočichové. Přiznejme, že i on sámje výrazně nocoživný. Má moc rád přírodu a dovede s ní soucítit jako málokdo druhý. Svčdčí o tom řada skutečností. Třeba jeho akce "Ošetřování lesa", při které z velkého kusu háje vynosil na sanitních nosít kách všechny suché a shnilé větve, ovšem pečli vě zabalené do sterilních obvazů. Když se dově děl, že ekosystém horských smrčin se rozpadá pod vlivem fytotoxických imisí, nechal si narůst dlouhý šedivý vous, který dokonale nahrazuje citlivé epifytické lišejníky rodu Usnea i v bioce nózách zakouřených hospod. Ujímá se každého opuštěného tvora, takže v jeho brněnském bytě spolu nejen žijí, ale vzájemně se i kříží psi s koč kami a ptáky a četnými druhy bezobratlých. Odkud pochází? Trochu se stydí za to, že na rodném listě má na vždy napsáno Brno-Královo Pole. Cítí se být rodákem Tišnovska. Právě krajina dětství for muje člověka na celý život a stává se krajinou rodnou. Tu jeho mu nelze než závidět. Před stavte si samotu pod košatým dubem, vysunu tou ve sialnaté stráni nad bystrotokou řeku Loučku, na které tehdy ještě klape Šafránkův mlýn. Je odtud kousek k výřím skalám nad ra dioaktivním potokem Hadůvkou, ještě blíže do tajemných zřícenin hrádku Košíkova a daleko do nejbližší vesnice Drahonína. Připomeňme, že jen pár stovek metrů odtud občas vyrůstaly
44
Stabilizace sadu (stromu) - 27. a 28. 6. 1972, Moravský kras, okres Bla/lsko. Vítr nám neustálým ohýbáním stroll1llnarušuje kořenový systém, čímž se omezuje přísUII živných látek, ale i strom se lIám tím uvoliíuje a stává se silně labilním. Ohýbáním kmenu pak dochází k narušení tkáně, v horším případě i dřeně. Nemožno pominout negativní ptlsobení větru v době květu. Mnohdy bývá strom tak Zl/ačně zmítán povětřím, že včela a jiný hmyz se na květ nemohou patřičně navigovat a stává se, že je často opylena ji1lá rostlina stabil1lější. Napň1dad plevel a ji1lé býlí. Tomu jsem chtěl zamezit stavbou mobilu, který by tento lležádoucí jev anuloval. Kromě vyu žití fyzikálních zákollů (krouticích momelltů kladky, páky) působil i jako estetizující prvek v kraji ně. (M. S. Halas)
M. S. Halas: Hlava hada, akryl 1990
z KULTURY_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~5n~DIl1lÍ1
dvě
další významné osobnosti - pan prezident Václav Havel a přední ekologický publicista Igor Míchal. M. S. Halas je však jinačí. Snad právě proto, že ho zde kromě matky - jak často zcela vážně přiznává - v samotě samoty formo valy ochočené kavky a zvláště kozy plemene "moravská bezrohá", nejbližší a nejčastější spo lečnice jeho klukovských her. Co vymýšlí? V řeči našeho lidu se traduje, že ten, kdo pije kozí mléko, je sice zdravý, ale hloupý. U M. S. Halase je tomu spíše naopak. Srší jedinečnými nápady, za něž by se nestyděl leckterý kandidát či dokonce doktor věd. K těm nejzdařilejším patří projekt odchýlení Golfského proudu po mocí větrných mlýnů, pohánějících lodní šrou by. Z realizovaných akcí jmenujme alespoň přesné měření zakřivení naší planety - na jed nom z kopců Vysočiny pak vyšel pózoruhodný výpočet, že poloměr Země je pouze 3,7 km! Nebo legendární pohled do svobodného světa z vrcholu Pálavy na počátku normalizačních leL .... nebo odhalování vlastní busty na domku ateliéru v Kamenné kolonii v polovině osmde sátých let. Očekávaná hudba Ministerstva vnitra se tehdy naštěstí nedostavila. Co maluje? M. S. Halas je především krajinář. Kdysi začínal surrealistickými vizemi městské krajiny, dospěl k halasovským vizím krajiny verrkovské. Jeden z renomovaných kunsthistoriků o něm napsal, že navazuje na nejlepší tradice české krajinomalby včetně Antonína Slavíčka. Sám Sonny k tomu skromně dodává, že ano, ale na rozdíl od A. Sla víčka používá při malování ·v plenéru nikoliv trojnožku, ale pouze dvojnožku. Zadumáme-Ii se nad jeho různorozměrnými
M. S. Halas se svými obrazy, zvířátky a vou sem suplujícím mizející lišejmKy rodu US1lea.
plátny, jutovými pytli a roletami, zjistíme, že je ho malba má někol i k nazaměnitelných rysů: a) Převážná část jeho obrazů nezná čáru hori zontu. M. S. Halas většinou maluje jen z pta čí perspektivy, bezesporu atavismus z dět ských let, kdy na okolní svět zíral z blankytu tišnovských hor. b) Jednotlivé objekty, struktury a skupenství na Halasových obrazech často spojují pentle. Pentle cest necest, kterými neustále putuje, ba zmítá se a bloudí z krajiny do krajiny, aby se mohl neustále těšit a toužit - třeba po po hárku tišnovské hruškovice. Ale i pentle pu peční šňůry, od které se záměrně nikdy zcela neoprostil, aby zůstal navždy hravým a nápa ditým dítětem. c) Halasovy obrazy se vyznačují zvláštní barev ností. Je to zřejmě tím, že při malování ne používá příručku pro barvoslepé malíře, ač koliv ji ve své úctyhodně početné knihovně nepostrádá. d) Dráždivé tvary jsou na jeho obrazech dráždi vě seskupené, obdobně jako slova v jeho ne dávno napsané básničce: V lese na pasece
tančily čtyři zajíce
K ránu pak nejvíce
tančil mladý koroptev
Právě v této básničce je možno spatřovat klíč '
i k dílu výtvarnému. Což není jeho podstatou
úsměvně a krásně provokovat?
Kdy
tvoří?
Na tuto otázku nedovedu odpovědět. Za více než
dvacet let, co spolu chodíme, posedáváme, poví
dáme a mlčíme, jsem ho nikdy neviděl malovat.
Pouze jednou kreslit. To když jako konzultant
diplomantky z brněnské fakulty architektury čr
tal na Čeveném kopci vizi studentských kolejí.
Tehdy dokonce překvapil znalostí perspektivy.
Ale kdy a jak tvoří své rozměrné obrazy, lyrické
pastely, světoznámé plakáty, nápadité úpravy
a ilustrace básnických sbírek Víta Slívy, bizarní
dřevěné plastiky, to opravdu nevím.
Jisté je, že občas - maximálně jednou do roka není na známých místech k nalezení. Vzápětí
pak pořádá výstavu zbrusu nových věcí. Zřejmě
mu při tom pomáhají všechna jeho zvířátka.
V každém případě výsledky tvorby M. S. Hala
se potvrzují památnou větu velikého Rabindra
nátha Thákura: "Veliká díla se rodí ze zahálky."
Proč tvoří
a žije M. S. Halas?
V prastarých a moudrých vlastivědných spisech
se praví, že Tišnováci jsou lid bodrý, radost
s nimi poseděti. Plně to platí i o M. S. Halasovi,
se kterým je radost nejen poseděti, ale i kráčeti.
Křemenné žíly rulových skal se pak transformu
jí v dobře prorostlý bůček, některé se dokonce
mění ve výčepní p.ulty. V potocích proudí mo
dromodré alkoholy a vy zničehonic vzlétnete do
blankytu mezi rorýsy ...
To díky Sonnymu, který vždycky něco vymyslí,
objeví, vyrobí, upraví, metamorfuje, aby potěšil
houfy svých přátel a přítelkyň. Nelze mu nevě
řit, když říká: "Cokoliv děláš, vždycky to děláš
pro druhého. Jinak by život neměl smysl."
Jan Lacina
\y(jsrr
Krajinomalba Vít Slíva Nanes silnou vrstvit! Rozet1'i ji do stran a špičkou se dotkni na dvolt třech místech! A teď se dej přetiSknout sluncem na kámen Božích muk II cesty. (Ze .sbírky Černé písmo, 1989)
Jaroměřická věků
kalvárie - dědictví
V Jaroměřicích u Jevíčka. starobylé obci na vý chodním okraji Boskovické brázdy, dýchá na ná vštěvníky dávná minulost. Místo bylo osídleno už v pravěku. První známí obyvatelé podle národnosti byli Keltové. Žili tu několik staletí před Kristem. Slovanské osídlení je písemně doloženo nejpozději od l2. století, ačkoliv je nepochybně staršího data. Ze starobylých památek v obci je snad nejvýznam nější vedle kostela kamenný kříž, stojící před sou soším věrozvěstů sv.Cyrila a Metoděje na křižo vatce cest. Mnohem starší jsou doklady živých or ganismů: staré lípy. Za potokem, kousek od ka menného kříže, začíná výstup na kopce zvaný nyní Kalvárie. Podél stezRy roste dvojité stromořadí lip. Stezka stoupá zprvu prudce do kopce, pak jde přes rovinku a náhle v pravém úhlu stoupá, stále upro střed dvojstromořadí, až k temeni kopce. Některé z lip jsou evidentně velice staré, plné suků, ulome ných větví, dutin. Jejich stáří se nepochybně blíží čtyřem či pěti stoletím. Ovšem to není vše. Navíc tyto staré stromy jsou obdařeny velice širokým ko řáním, při povrchu země táhnoucím se i nčkolik metrů do šířky. To svědčí, jak upozornil na to své doby Vladimír Olehla ve své knížce Duše lidu, na věk dalších mnoha staletí. Celkový věk nejstarší z lip musí přesahovat hodně přes tisíc let. Pocháze jí tedy z doby před křesťanské. Nelze vyloučit, že prvé stromy zasazovali ještě staří Keltové, pro něž mohl být vrchol kopce posvátným místem. V době křesťanské se navázalo na staré zvyklosti. Je dolo ženo, že na kopci stával kříž. Snad to bylo už před 17. stoletím. Později zde byla vybudována kaple a též i křížová cesta s kamennými zastaveními. Na konec před necelými třemi staletími zde byl zbu· dován podle návrhu architekta Santiniho kostel a pod ním kaple a fara. Vzniklo poutní místo zvané Kalvárie. Stromořadí dosud provází poutníky při výstupu k vrcholu. Jen přístavba hotelu pod koste lem z minulých desetiletí způsobila, že původní trasa stezky ve stromořadí byla přerušena a několik lip skáceno. Staré lípy stále rostou, na jaře omamně kvetou a voní. Svědčí o nepřetržitém toku života i lid ských generací, které se jimi dávají vést i o.blažo vat.
Radan Květ
Z KULTURY
45
Karel Otto Hrubý fotograf krajiny a člověka
Karel Otto Hrubý, významná osobnost české fotografie kolem poloviny a po polovině 20. století, se fotografii věnoval s obrovským nasa zením a po několik desetiletí byla pro něho hlavním tvůrčím prostředkem vyjádření. Jeho dílo, ať už fotografie reportážní, krajinářské, do kumentární, ale i portrétní, výtvarné a koláže, tvoří nedílnou součást dějin české fotografie. Vklad K. O. Hrubého do fotografie národopisné má pak význam základní, protože zaznamenal širokou škálu etnografických jevů a skutečností a geograficky pokryl téměř celé území bývalého Československa. Při pečlivém popisu a lokali zaci mají jeho fotografie mimořádnou doku mentární hodnotu.
Trvalým tématem Hrubého tvorby byla krajina ať už sama o sobě, nebo, a to především, se sto pami činnosti člov.ěka. Cykly, z jižní Moravy a ze slovenského Liptova, publikované v samo statných obrazových knihách a prezentované na mnoha výstavách doma i v zahraničí, předsta vují krajinu, kterou člověk využíval ke své ob živě, ale také ji respektoval a žil v souladu s ní. Zcela opačně působí krajinářské . fotografie z Ostravska a severních Čech. Jakoby vomluv ném oparu zobrazují krajinu zoufale zničenou, do posledka vydrancovanou, krajinu, která se člověku a jeho kořistnictví už neubránila. Kraji nářská tvorba byla i podstatnou částí Hrubého koláží, kterým se po určitou dobu věnoval. Z reportážního zájmu o člověka, jeho všední ži vot a práci vyplývá dokumentární charakter Hrubého díla jako celku. Zachytil život ve J)lěs tě a na venkově v průběhu čtyřiceti let, v průbě hu doby, která mnohdy násilně měnila život lidí i krajinu. K. O. Hrubý zachytil hlubší podstatu jevů, jichž byl svědkem - mezigenerační vztahy v rodině i vesnické komunitě, lidskou sounále žito9t, pokoru před osudem. Před divákem se objevují mnohdy zarážející či až neuvěřitelné skutečnosti ze života na venkově, který byl sice už dávno před polovinou tohoto století v dosahu masmédií a civilizačního pokroku, který si však navzdory tomu dokázal uchovat jiný, alternati v ní způsob života - přitom plnohodnotný, který může být poselstvím i do dnešních dnů. Pro střednictvím svého fotoaparátu podal K. O. Hrubý svědectví o krajině, o 'člověku a jeho všedním životě v proměnách doby.
... Karel Otto Hrubý: Zimní krajina. Velké Karlovice, 1950.
T Karel Otto Hrubý: ta, 1951.
Dřevaři.
Rimavská Sobo
Karel Otto Hrubý, nar. 1916 ve Vídni, krajinál' a dokumentámí fotograf, významná osobnOJt c<eského fotografického školství, organizátor fo tografického života profesionálního i amatérské ho. Zastoupen ve sbírkách Moravského zemské ho muzea v Bmě, Moravské galerie v Bmě a Svazu českýchforografů v Praze. Retrospektiv ní výstava z díla k 80. narozeninám K. O. Hru bého je otevřena v Paláci šlechtičen, Kobližnd I, od 27. března do konce května /996 (otevřeno denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin). Fotografie z fotoarchivu Etnografického ústavy Moravského zemského muzea v Brně, repro Martina Trtíková.
Helena Beránková
46
ZKULTURY___________________________________________ ~u~~ooill®~
Kronika
Při sestavování kroniky bylo využito Mladé fronty Dnes, Lidových Novin, Rovnosti, Svo bodného Slova a vlastních redakčních zdrojů.
do Jeseníků. Sdružení Přátelé Jeseníků - Sojka se staví proti jakémukoli nárazovému turismu, tedy i proti víkendovým lyžařům.
1. 12. Těžařská společnost Bohemia důlní pokra čuje v průzkumných vrtech, jež zjišťují výskyt zla ta u Kašperských Hor, i přesto, že jí tamní městský úřad zakázal vstup na městské pozemky.
15. 12. Nově definovanou formu soukromého vlastnictví lesa v lesním zákoně přijatém parla mentem pokládají ekologové za velký přínos. ved le toho však poukazují i na některé nedostatky. Ty spatřují hlavně v tom. že zákon nestanovuje ob novovat přirozenou druhovou skladbu, která je předpokladem pro zachování lesů.
4. 12. V roce 1985 bylo poprvé potvrzeno, že ozó nu nad jižní polokoulí ubývá a že kvůli tomu každé září a říjen dokonce vzniká tazvaná ozónová díra nad Antarktidou. Nynější výzkumy už dokazují řídnutí ozónu i na opačném konci světa. V roce 1987 byla v Montrealu podepsána meziná rodní dohoda o omezování výroby plynů, které ozón ničí, především freonů a halonů používaných při výrobě plastických hmot, jako náplň do sprejů či jako chladicí médium v ledničkách. Vyspělé země i Ceská republika závazky plní. Rozvojovým zemím však chybějí peníze. Ne schopnost splnit závazky oznámilo i Rusko. Ministr životního prostředí František Benda se domnívá, že současný systém nakládání s odpady je sice ekonomicky nejvýhodnější, ovšem nejméně žádoucí z hlediska ochrany životního prostředí a náklady na likvidaci odpadů a znečištění životní ho prostředí vůbec by měl v budoucn u nést ten, kdo je jejich původcem. 5. 12. Devatenáct prací tvůrců z Ceské republiky a šestnáct zahraničních snímků bylo uvedeno v Os travě na 22. ročníku mezinárodního festivalu filmů a videopořadů o životním prostředí Ekofilm. Občanské sdružení Sumava nad zlato zaslalo pre miéru Václavu Klausovi, ministerstvům životního prostředí a hospodářství a parlamentní komisi pro životní prostředí petici proti plánované těžbě zla ta v Kašperských Horách .
Za vodu z Vírské přehrady, která má v příštích letech téct z vodovodních kohoutků v Brně a okol ních okresech, zaplatí lidé podle ekologů podstat ně více než nyní. Kvalita vody přitom nemá být lepší než kvalita vody z březovského vodovodu, který nyní asi z devadesáti procent zásobuje Brno. 7. 12. Fond národního majetku vydá zřejmě více než třicet miliard na projekty zlepšující životní prostředí. Úhrada starých ekologických škod Fon dem národního majetku vyplývá ze zákona o velké privalizaci. Akce jsou hrazeny z peněz, které zís kává fond prodejem státního majetku. Největší ak cí, kterou Fond národního majetku nyní financuje, je sanace půdy v chemičce Chemopetrol, která bu- . de stát zhruba miliardu korun. 9. 12. Ministerstvo hospodářství odmítlo obvi nění ministerstva životního prostředí, že nere spektovalo právo Kašperských hor, když udělilo povolení společnosti Bohemia důlní k průzkumu ložiska zlata v blízkosti města. To totiž s těžbou zlatého kovu ani s průzkumem nesouhlasí. 11. 12. Za nežádoucí označují členové ekologické ho sdružení Sojka lyžaře. kteří o víkendech míří
~'U3rr(jDUufkB~
Ekologický spolek Zelené srdce Evropy, který vznikl před třemi lety, usiluje o obnovení provozu na šumavské železniční trati Ihezi jihočeskými Vo lary a bavorským Pasóvem. 2. 1. Od ledna letošního roku se nesmčjí vyrábět, dovážet a vyvážet chemické látky, které zvlášť in tenzivně ničí ochrannou ozónovou vrstvu Země . Tvrdých freonů, jak se těmto škodlivým plynům souhrnně říká, se však republika bude zbavovat ještě dlouho. 5. 1. Okresní úředníci v Jihlavě vydali nařízení, podle něhož všichni majitelé lesů v regionu musí přednostně zpracovat dřevo z polomů, které v po sledních týdnech způsobila námraza. Pak se teprve mohou věnovat plánované těžbě dřeva. Pokud ná sledky kalamity nestihnou zlikvidovat do konce dubna, musí to úředníkům předém oznámit. Sou časně s tím mají předložit návrh, jak zabrání šíření hmyzích škůdců v neodklizeném dřevu. 6. 1. Protože největší elektrárenská společnost CEZ bude muset od příštího roku odvádět nemalé částky na státní jaderný účet a na pojištění svých elektráren proti jaderné havárii, zvýší se také její náklady na výrobu elektrické energie. Výroba elektřiny by však neměla zdražit o víc než deset procent a v žádném případě se neodrazí v cenách elektrické energie pro domácnosti, které reguluje ministerstvo financí. 10. 1. Ministerstvo životního prostředí uvažuje o tom, že navrhne vládě, aby zřídila nové chráněné krajinné oblasti. Úřad zároveň zvažuje, že existen ci některých jiných území přehodnotí. Ministerstvo uvažuje o nových chráněných oblastech: Doupov ské hory u Karlových Varů, Javořická vrchovina v jižních Cechách a Ceský les v západních Ce chách. V roce 1995 se v dukovanské jaderné elektrárně stalo šest mimořádných událostí, hodnocených podle mezinárodní stupnice stupněm jedna. Tako vé události nepředstavují riziko, ale odhalují nedo statky v bezpečnostních opatřeních. Vyšším stup něm nebezpečnosti nebyla označena žádná mimo řádná událost. 11. 1. Největší město u stavby jaderné elektrárny v Temelíně na jihu Cech, Týn nad Vltavou, zásad ně změnilo svůj postoj k tomuto. dílu. Zatímco v minulosti patřil Týn mezi největší odpůrce elekt rárny' nyní se chce se společností CEZ, která Te melin staví, dohodnout na větší spolupráci a fi nančních kompenzacích.
17.1. Připravované zvětšení ChrlÍněné krajinné ob lasti Ceský ráj ze současných devadesáti tří na dvě stě devatenáct kilometrů čtverečních přispěje k za chování ojedinělého rázu přírody i vzácných živo čichů a rostlin. Rozšíření zároveň zabrání rušivým zásahům do krajiny. 18. 1. Změny v klimatu způsobené celosvětovým oteplením by podle nejnovějších studií mohly vést k rozšíření smrtelných tropických nemocí i v těch zemích. kde se dosud nevyskytovaly. :l:ivolní prostředí sice zůstává silně poškozeno, je ho stav se však podle ministra Františka Bendy zlepšuje. Ve zprávě o stavu životního prostředí v roce 1994 se konstatuje, že se snižují negativní vlivy energetiky, průmyslu i zemědělství, ačkoli se celé hospodářství začalo oživovat. Ministerstvo ne zakrývá, že v některých oblastech je příroda nadále velmi poničena. Poškozeno je asi 65 procent ze jména jehličnatých lesů. Závažným problémem zů stává podle Bendy také těžba nerostných surovin. 19. 1. Okresní úřad v Ceské Lípě hodlá předložit miriisterstvu hospodářství návrh, který by měl po moci zachránit alespoň část vrchu Tlustec u Jab lonného v Podještědí, kde firma Beron těží čedič. Tlustec je pro ochránce přírody jedním ze symbolů devastace životního prostředí, kterou způsobuje těžba nerostných surovin. 20. 1. Belgická společnost Lhoist zahájila provoz ve zmodernizované části Vápenky Čertovy schody u obce Tmaň nedaleko Berouna. Tvrdlo ní, že ze všech šedesáti vápenek ve dvanácti zemích světa, které vlastní, je tento podnik nejšetrnější k život nímu prostředí. 26. 1. Ekologové i právníci tvrdí, že nařízení. kte rým vláda povolila další existenci vojenské střel nice v Maršovicích na Znojemsku, je sporné a od potuje zákonu. Vláda rozhodla, že střelnice nebu de zrušena v březnu, jak to předpokládalo tři roky staré nařízení Pithartovy vlády. . 30. 1. Ekologickou politiku vlády hodnotí jako
dobrou pouze necelá třetina (29 %) občanů Ceské
republiky .
Podle posledního šetření Institutu pro výzkum ve
řejného mínění považuje naopak činnost vlády
v oblasti ochrany životního prostředí za špatnou
53 % občanů. Počínání samotného ministerstva ži
votního prostředí hodnotí jako dobré 34 % dotáza
ných, jako špatné pak rovná polovina respondetů.
2. 2. Stádo sedmnácti koz bezoárových se odstěho valo z obory a národní přírodní rezervace Děvín v Chráněné krajinné oblasti Pálava v okrese Břec lav na Ceskolipsko. Stalo se tak podle dohody, kte rou mezi sebou uzavřely Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava a židlochovický Lesní závod. 3. 2. Brněnští ochránci přirody se přou s městský mi úředníky o to, zda se má měnit již jednou schválený územní plán města. Zatímco ochranáři nesouhlasí s tím, aby se dodatečnými změnami
KRONIKA
47
•
Ohrožené krajiny Otevřený Těm,
v územním plánu zabírala zemědělská půda v okoli Brna, vedení radnice míní, že takový postup Je v zájmu města ajeho obyvatel. 13. 2. Obyvatelé Prakšic na Uherskohradišťsku se obávají, že skládka, kterou hodlá u obce postavIt firma Rumpold, zhorši životní prostředí. Lidé se obávájí znečištění spodní vody v blizkosti obce, kde je už nyní špatná voda. Nová skládka má být totiž postavena těsně vedle staré, která funguje od počátku osmdesátých let a před časem na nI byly vyvezeny i zbytky prasat uhynulých při požáru vepřína .
16. 2. Někteří lesníci odhadují, že teprve za 15 až 20 let budou lesy v Krkonoších přibližně v tako vém stavu jako před rokem 1965, kdy na porosty začaly působit škodliviny z exhalací. 20. 2. Ministerstvo dopravy, policie i státní úřad pro jadernou bezpečnost odmítly sdělit trasu vlaku s jaderným palivem, který vjel do Čech a měl by přejet napříč zemí na Slovensko. Palivo je určeno pro jadernou elektrárnu v Maďarsku. 21. 2. Ekologové i starostové obcí na Dukovansku, kde funguje jediná domácí jaderná elektrárna, soudí, že výše odškodnění v případě radiační ha várie by neměla být omezena. Návrh atomového zákona totiž stanoví maximální výši náhrady na šest miliard korun. 27. 2. Ministr životního prostředí František Ben da uvedl, že firma TVX Bohemia důlní pokračuje v průzkumu ložiska zlata u Kašperských ' Hor na Sumavě protiprávně.
Ze šesti miliard korun, které v roce 1992 parlament uvolnil na ozdravění ovzduší, zbývá v současnosti 100 až 200 milionů korun a ty budou rozděleny v nejbližší době. Jak ovšem uvedl ministr životního prostředí František Benda, sešly se od různých ža datelů požildavky celkem na 64 miliard, tedy na su mu téměř jedenáctkrát převyšující uvolněnou částku. 29. 2. K Evropskému soudu pro lidská práva ve Strasburku se chce odvolat ekologické hnutí Děti Země, pokud nebude vyřízena jeho s tížnost na ministerstvo dopravy a vládu, kterou hnutí poda lo k Ústavnímu soudu, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a k Vrchnímu soudu v Praze. Stížnost se tý ká koncepce výstavby dálnic na území republiky. 2. 3. Krajina v okolí šestnácti obcí na pomezí Ji hlavska a Třebíčska, mezi Zeletavou, Předínem a Opatovem, je dalším z více než deseti míst v ze mi, kde chtějí různé firmy těži t zlato. Stejně Jako jinde, i v této lokalitě lidé proti těžbě protestují. 6. 3. Pokud bude centrální mezisklad vyhořelého jadernéh o paliva postaven mimo areál zatím ne dokončené jaderné elektrárny Temelín, stane se tak na jižní Moravě. Elektrárenská společnost ČEZ totiž zúžila počet lokalit vhodných pro stavbu me ziskladu na tři místa v okolí Batelova a Dolní Ce rekve na Jihlavsku a na lokalitu Skalka na Zďár sku, kde pokroč i ly průzkumné práce nejdále. Připravila Věra Foj tová
48
dopis
kterých se to týká!
V rámci posuzování podle zákona Č. 244/92 Sb. je firmou Investprojekt zpracován posu dek na dokumentaci akce "Vodovod Pomoraví", kterou navrhuje Svazek obcí Kostelec na Hané, Ja kubské nám. I. Tento projekt předpokládá jímání 390 IIsec ze sedimentárních výplní Mohelnické brázdy, která navazuje na Hornomoravský úval a částečně patří do Chrá1)ěné krajinné oblasti Lito Kreslil Jali Steklík velské Pomoraví. Odběr vody trvale ovlivní Chrá něnou oblast přirozené akumulace podzemních \lod Kvartér řeky Moravy, dále Litovelské Pomo raví, chráněné mezinárodní Ramsarskou konvencí, a dotkne se minimálně 17 maJoplošně chráněných nosti neexistuje, alespoň co se týká okresu Olo území podle zák. 114/92 Sb. (Mohelnické jezero, mouc, kde je momentálně značný přebytek pitné Kačení louka, Nad Mlýnem, Hejtmanka, Vrapač, vody, a zřejmě i okresu Sumperk, kde jsou jiné, še U Zámecké Moravy, Malá voda, Ramena řeky trnější a výhodnější možnosti. Převod pitné vody Moravy, Hvězda, Litovelské luhy, V Boukalovém, do okresu Prostějov, obecně nepopulární, je možné Kenický, Panenský les, Daliboř, K;urfurstovo ra řešit .rovněž z jiných zdrojů. Další závažnou ne meno, častava, Plané loučky). srovnalostí je nedokonalý hydrogeologický prů Celé území, včetně řeky Moravy, již dnes trpí sil zkum jímací oblasti, ležící v poruchové zóně Bu ným nedostatkem povrchové i podzemní vody s tr šínského zlomu. Teoretické kalkulace o šetrném vale negativním trendem a neustále rostou negatIv využívání podzemních zásob, pokud by byly sku ní následky a škody (schnutí lužních lesů, snížená tečně dodrženy, nezaručují slibované množství vo produktivita nivy i řeky, snížené samočištění, mi dy, takže celá obrovská investice je i z tohoto po zení vzácných druhů, zmenšování druhové diverzi~ hledu nejistá. Největším nedostatkem projektu ty atd.) Akutní aridizaci původního poříčního mo~ však zůstává přezírání krajinných, vodohospodář řadu způsobuje řada příčin, jako je suché obdobl, ských, ekologických a ekonomických rizik, které lesní hospodářství v povodí, regulace a odvodňo projekt Vodovod Pomoraví s sebou nese. Nebyl vání, ale do značné míry také nadměrné odběry, proveden solidní výzkum, nebezpečí jsou bagetaJi včetně drancování podzemnfch vod. Bez ohledu na zována, návrhy na eliminaci škod jsou praktIcky tuto hrozivou situaci, kdy se marně snažíme znovu nulové. Je pravda, že komplikovanost problému je v krajině zadržet vodu, je předkládán návrh na tr značná, o to více však je žádoucí zodpovědnost, valé odčerpávání daJších čtyř set sekundových litrů . zvláště když se jedná o rizika takového rozsahu. z podloží Mohelnické brázdy. Tato voda bude chy Přestože projekt nevešel zatím ve známost u veřej bět jak v aluviu, tak v řece Moravě, zvláště při je nosti, vyvolal již řadu námitek a obav, z nichž je jích alarmujících minimálních stavech, které kaž možné připomenout alespoň stanovisko Správy doročně oscilují na hranici existenčního mInIma CHKO Litovelské Pomoraví, podkladovou studii zdejších ekosystémů. V hlavním řečišti Moravy, pro Posudek EIA profesora Stěrby z Palackého která má průměrný průtok kolem 20 kubíků, proté univerzity, protesty občanských sdružení Duha ká při minimálních stavech méně než I sekundový Olomouc, Spolku pro povznesení Litovelského Po kubík a realizací Vodovodu toto množství klesne moraví, Unie pro řeku Moravu. tak, že řeka na určitých úsecích vůbec nepoteče po Tímto otevřeným dopisem vyslovují svoje vážné povrchu dna! Následky tohoto stavu by byly ZnIČU obavy také členové Poradního sboru CHKO Lito jící, dlouhodobé až nezvratné. K postihům vzác velské Pomoraví, znalci dotyčné oblasti. Nikdo ných ekosystémů se připojí také těžké národohos z těchto vědců nechce bránit lidem v přístupu podářské ztráty (nižší zemědělské výnosy, uschnutí k pitné vodě - vždyť taková představa by byla dalších částí lužních lesů, snížení produktivity řeky směšná. Chceme pouze předejít velikým rizikům atd.), které nemůže nahradit žádný eventuální ko a ztrátám, které jako odborníci v souvislosti s tímto merční zisk z prodeje pitné vody. Spolu s vyvola projektem vidíme. Domníváme se, že každý, komu nými nápravnými opatřeními jsou celkové škody nejsou tyto otázky lhostejné, má podle svých mož v dotčené oblasti odhadovány v miliardách až . ností přispět k pozastavení projektu a k jeho pře v desítkách miliard korun, nemluvě o škodách na hodnocení nezávislými institucemi, nejlépe za do mimoprodukčních a celospolečenských funkcích, hledu státu. Jen tak se vyhneme nenahraditelným které jsou v chráněných územích vyčíslovány zpra ztrátám i zbytečným dalším aférám. vidla jako o jeden řád vyšš í. Realizací projektu by V Olomo uci, listopad 1995 také byla exploatována prakticky poslední pod zemní voda v nivě Moravy, bez ohledu nejenom na Člen ové Poradního sboru Chráněné krajin né budoucí generace, ale také bez ohledu na další roz oblasti Litovelsk é Pomor a ví V.r. : Doc. RNDr. V. voj regionu. Již dnes je zde řada aktivit, např. vý Bednář, Csc., Přírodovědecká fakulta Univerzity znamné rozšíření těžby štěrkopísku v epicentru Palackého v Olomouci, Ing. A. Buček, CSc., Men delova zemědělská .a lesnická univerzita v Brně, Moravské brázdy, které je mimochodem v příkrém Doc. RNDr. P. Obrdlík, CSc., WWF-Auen Institut rozporu zájmů s navrhovaným vodovodem. Rastatt, Německo, Doc. RNDr. Vl. Panoš, PF UP Ačkoliv příslušné řízen í není dosud uzavřeno, část Olomouc, Ing. M. Peňáz, DrSc, ředite l Ústavu eko rozvodné sítě byla j iž rozestavěna, což je přinej logie krajiny A V ČR Brno, Prof. RNDr. O. Stěrba, menším podivné. Jsme totiž přesvědčeni, že nedo CSc., předseda Sboru, PF UP Olomouc, Ing. D. Va statek pitné vody, vehementně zdůrazňovaný in lac novič, ředitel CHKO Záhorie, Slovensko vestorem a zainteresovanými firmami, ve skuteč brněnskou
KRONIKA, OHROŽENt KRAJINY _ _ _~_ _ _ __ _ _ __ _ _ __ ~'([5fr~ Dil1lfi®~