Předmluva
„Tvrzení, že mimozemští astronauti se nevrátili a už nikdy nepřiletí, není pravděpodobně správné. Měli bychom se spíše omezit na konstatování, že po jistou dobu s nimi neudržujeme přímý kontakt. Pokud by tomu tak opravdu bylo, mohli bychom svou situaci přirovnat k obyvatelům jedné malé oblasti, kteří často vídali vysoko na obloze přelétat letadla, ale po celé generace u nich žádné nikdy nepřistálo, takže nikdo si nemohl promluvit s jeho posádkou.“ (Peter Kolosimo, 1922–1978)
Občas je prostě nezbytné ověřit stávající postoje, znovu se začít vyptávat na zdánlivě jednoznačné skutečnosti, jinými slovy pozměnit důvěrně známé a zažité představy o světě. Před dvěma tisíci lety sdílela většina lidí přesvědčení, že naše planeta je plochý disk. Obzvlášť bojácní jedinci neváhali ostatní lidi varovat, aby se nepřibližovali příliš blízko k okraji zemského disku, protože by se mohli zřítit do nekonečné prázdnoty. Potom se prosadil nový obraz světa, v němž Slunce, planety a další souhvězdí kroužily kolem Země. Církvi se tento model nesmírně zamlouval, protože potvrzoval představu člověka jako „koruny veškerého tvorstva“ a naší modré planety jako jediného místa v nekonečném vesmíru, kde existuje inteligentní život. Vesmír byl líčen jako věčná temnota a prázdnota. I toto chápání světa bylo překonáno. Dnes nám připadá jako
9
velmi nehezký vtip dějin, že četní brilantní a prozřetelní badatelé museli své „revoluční“ poznatky zaplatit vlastním životem. Nyní jsme znovu dospěli k podobnému kritickému bodu. Změna ustálených forem myšlení je nezbytná. Země sice stále ještě suverénně a neúnavně krouží kolem Slunce, ale konečně se nezadržitelně prosazuje dlouho ignorovaný poznatek, který v současnosti můžeme pokládat za jistotu: náš biologický druh není v nekonečném vesmíru jediná inteligentní, nebo přesněji řečeno technologicky vyvinutá forma života. Nikdy nebyla taková témata jako „vesmírní bohové“, „neidentifikovatelné létající objekty“ a jiné problémy takzvaných hraničních věd přijímána ochotněji než dnes. Nikdy předtím nebylo vydáváno tolik knih a časopisů a natáčeno tolik filmů a seriálů, které by se s touto tematikou pozitivně vyrovnávaly. Vypadá to, jako by se s hlasitým prásknutím prudce rozletěly dveře do neznáma, za nimiž se nacházejí skutečnosti otřásající základy našeho dosavadního chápání světa. Velmi váhavě podnikáme první krůčky a počínáme si nanejvýš nejistě, protože jsme zatím byli před těmito dveřmi do neznáma nepřetržitě varováni. Představitelé církví, výmluvní profesoři a profesionální televizní rétoři, prostě a jednoduše neoblomní strážci onoho obrazu světa, který nyní stojí před svou neodmyslitelnou proměnou, vytrvale malovali na tyto dveře čerta. S tvrdošíjností hodnou mnohem lepší věci popírali a lhali o fantastické realitě, jež na nás za nimi čeká. Jsou to stále stejné varovné hlasy před neopatrnou chůzí po okraji zemského disku, jenom se s nimi setkáváme v novém prostředí, v němž dokáží velmi obratně využívat moderní sdělovací prostředky. Jedno je nyní nezvratně jisté. Jakmile pohlédneme do tváře tohoto tajuplného neznáma, nebudeme už stejní lidé jako předtím – ať už nám jednotlivé motivy tohoto pohledu budou připadat jakkoli fascinující, nebo naopak děsivé. Adam a Eva se odvážili sáhnout po zakázaném ovoci, které rostlo na „stromě poznání“ – a ztratili díky tomu svůj ráj. Co kdyby se jim jednoho krásného dne jejich splended isolation omrzela a chtěli konečně prožít na vlastní kůži svět za hranicemi neznáma? Máme nyní reálnou naději, že se nám otevře nový,
10
vzrušující a nekonečný svět, v němž se dočkáme odpovědí na nesčetné otázky a řešení mnoha nesrovnalostí. Následujte mě na napínavé objevitelské výpravě do neznáma. Otevřeme spolu dokořán dveře do tohoto nového světa! Ve své knize jsem popsal zcela nové a nanejvýš záhadné nálezy a události, které jsem shromáždil a zhodnotil během cest kolem světa. Začneme před nesčíslnými miliony let, kdy sama naše planeta stála na počátku svého zrodu, ale uvidíme, že už tehdy existovala červená nit, táhnoucí se celými dějinami Země až do našich dnů. Spojuje etapy neuvěřitelně dlouhého experimentu, prováděného inteligencemi, které nás vývojově vysoce překonaly, takže si jejich náskok nedokážeme dost dobře ani představit. Věděli jste, že v jednom africkém uranovém dole svědčí veškeré nalezené stopy o tom, že tam před 1 780 000 000 lety vyráběly atomové reaktory v jedenácti blocích elektrický proud? Nebo že nedávno byly v Rusku objeveny miniaturizované stavební prvky z wolframu, jejichž stáří určily čtyři světové univerzity na více než 300 000 let? V Peru byla nalezena 4 000 let stará lebka obsahující vlasové kovové drátky. Ohromujícím způsobem připomínají ony implantáty, o nichž se stále častěji hovoří v souvislosti se současnými hororovými únosy lidí na paluby neidentifikovatelných létajících objektů. Všechny uvedené indicie mají nakonec splnit jediný účel: otřást a zničit naše zaběhané představy o světě a poskytnout důkaz o tom, že naše minulost i současnost jsou mnohem fantastičtější, než se všichni společně vůbec odvažujeme snít. Potlačovat pravdivý aspekt reality by byla cesta do pekel. Jednoho dne bychom se mohli dostat do situace, která by nás nevýslovně šokovala a uvrhla do mnohem větší paniky, než to roku 1938 dokázala rozhlasová hra Orsona Wellse „Válka světů“, odvysílaná na východním pobřeží USA. Už není možné déle zatajovat, že několik „bohů“ si odedávna hraje na Boha. A zcela klidně a bez rozpaků v tom pokračují i ve žhavé současnosti!
11
1. Zkamenělá science-fiction „Ufologická graffiti“ před 12 000 lety
Naši neznámí předkové z magdalénia – to je mladší období starší doby kamenné, které archeologové datují 20 000 až 10 000 př. n. l. – museli být skvělí pozorovatelé, a navíc opravdu výjimeční umělci. Určitě nebyli nemotornými, podivně bručícími divochy zahalenými do zvířecí kůže, jak nám je dodnes oficiální věda s oblibou představuje. V četných jeskyních ve francouzských departementech Dordogne a Ari`ege a ve španělské provincii Santander vytvořili nástěnné malby, jimž se v rámci výrazných realistických tendencí oprávněně připisuje strhující krása a neuvěřitelná dokonalost. Roku 1940 byla objevena v současnosti nejslavnější z těchto jeskyní – Lascaux u Montignaku v departementu Dordogne. Nachází se v ní více než tisíc skalních maleb a rytin, jejichž pojetí je fascinující a nesmírně životné a vlastní provedení fantasticky barevné a naturalistické. Jejich autoři, neznámí prehistoričtí mistři, rozuměli svému dílu bezesporu perfektně. Návštěvník, jenž sestoupí do této jeskyně, která je v rámci boje proti ničivým vlivům životního prostředí zpevněna třemi velkými kovovými průchody a elektricky klimatizována, zadrží údivem dech. Z drsně nehostinných skalních stěn na něho shlížejí funící býci, huňatí bizoni, cválající divocí koně, prchající jeleni a plaší kozorožci. Váhavým krokem vstupuje do Dvorany býků. To, co ho zde na stěnách doslova oslepí cihlově červenými, okrově žlutými a hnědočer-
12
nými barevnými odstíny, je natolik nespoutaně divoké a přirozené, že mu scházejí slova, aby to všechno alespoň trochu výstižně popsal. Tito umělci nepochybně věděli, co vytvářejí, a svůj ojedinělý pozorovací talent vyjádřili formou excelentně realistických obrazů. Stejně věhlasné jsou i obytné jeskyně u Altamiry ve španělské provincii Santander, sahající 200 metrů hluboko do skály. Toto útočiště lidí doby kamenné bylo objeveno už roku 1879. Když však v následujícím roce Don Marcellino de Sautuola seznámil s objevenými jeskynními malbami mezinárodní archeologický kongres v Lisabonu, obvinili ho přítomní vědci z toho, že jim předvádí primitivní padělek. Ani jeho argument, že žádný současný španělský malíř by nedokázal zobrazit dávno vyhynulé živočišné druhy tak dokonale realisticky, mu nezjednal shovívavost tohoto akademického grémia. Proto se stala Altamira středem pozornosti zainteresované veřejnosti až o mnoho let později a po vykopávkách v jihofrancouzských jeskyních. Na jeskynním stropě o rozměrech přibližně devět krát osmnáct metrů byla hnědou, červenou, žlutou a černou barvou namalována nádherná umělecká díla – prastará, a přesto působící tak svěžím dojmem, jako by umělec právě nyní odložil malířskou paletu. Najdeme tu sedmnáct bizonů při naprosto přirozených životních projevech. Zvířata hrabou kopyty, zuřivě bučí, leží na zemi a dávají najevo bolest po zásahu oštěpem. Vedle se nacházejí obrazy divokých vepřů, divokého koně, srny a vlka. Zobrazení bizona evropského, živočišného druhu, který dnes byl až na malé zbytky téměř vyhuben, je neobyčejně přesvědčivé zásluhou natolik realistického provedení, že by návštěvník snad ani nebyl příliš překvapen, kdyby se tento obrovský živočich z doby kamenné přikrčil a přichystal k odvážnému skoku!
Letecké objekty v době kamenné Nebyla to pouze lovná divoká zvěř z každodenního životního prostředí lovců doby kamenné, jejíž obrazy nám zanechali na stěnách svých jeskynních příbytků – mimochodem jako svého
13
druhu projev lovecké magie, jak se domnívá většina archeologů. Zároveň muselo jejich pozornost vzbudit něco, co se snášelo z oblohy. A toto záhadné „něco“ bylo v očích prehistorických realistů natolik významné, že to ve formě jeskynní malby zanechali svým budoucím potomkům. Prehistoričtí lidé pozorovali na obloze úkazy, které se tvarem až neuvěřitelně podobají fenoménům, označovaným dnes jako UFO – neidentifikovatelné létající objekty. Vraťme se ještě na chvilku do právě popsané jeskyně Altamira. V této jeskyni u vesnice Santillana na severu Iberského poloostrova byly objeveny různé kresby talířovitých či elipsovitých objektů připomínajících tvarem „moderní“ UFO. Vedle jednoho z těchto objektů je dokonce zobrazena malá postava. Je to zvědavý pračlověk, nebo „jeden z bohů, sestoupivších z nebes“? Archeologové odhadují stáří kreseb a maleb v uvedených jeskyních průměrně na 12 000 let. Samozřejmě máme na mysli pouze ta umělecká díla, na jejichž pravosti se po nekonečných třenicích a polemikách většina odborníků shodla – i přes vytrvalé námitky některých skeptiků, že jenom ztrácíme čas s banálními padělky. Avšak objekty ve tvaru disku byly smeteny pod stůl a tvrdošíjně zamlčovány. Myšlenka, že by prehistoričtí autoři skalních maleb projevili stejné realistické nadání, jaké je zřejmé ze stylového zobrazení zvířat z jejich bezprostředního okolí, i při uměleckém ztvárňování technicky interpretovatelných objektů, působí na první pohled velmi spekulativním dojmem a samozřejmě vyvolává u odborníků, vehementně odmítajících možnost „návštěvy bohů“ v dějinách Země, poměrně silné žaludeční křeče. Je uvedená odvážná idea skutečně tak zcestná, jak by se mohlo na první pohled zdát? Nebo byli naši předkové z doby kamenné ve skutečnosti konfrontováni s něčím, co bez jakéhokoli předběžného varování proniklo do jejich světa „seshora“? V severošpanělské provincii Santander v Biskajském zálivu se nacházejí jeskyně La Cullavera u Ramalesu a La Pasiega u Puente Viesga. Jsou samozřejmě mnohem méně známé než Altamira. I v těchto lokalitách narážíme na rytiny „charakteristického“ tvaru UFO. Jejich vznik je datován do období mezi lety
14
13 000 a 10 500 př. n. l. V souvislosti s oběma archeologickými nalezišti ovšem nenajdete sebemenší zmínku o rytinách, které jaksi nevhodně přesahují dobový rámec. Ukazují a popisují se pouze artefakty, které zcela hladce a jednoznačně zapadají do oficiální představy o vývoji světa a lidstva. Prakticky s tímtéž se setkáváme i na francouzské straně Pyrenejí. Zobrazení „ufologických“ objektů v jeskyních u Naux v departementu Ari`ege vznikla podle odborníků kolem roku 12 000 př. n. l. Na těchto malbách je obzvlášť pikantní skutečnost, že si jejich autoři dali záležet, aby zachytili neznámé objekty za rychlého letu, tedy v bezprostředním pohybu. Objekt, podobající se tvarem současným talířovitým neidentifikovatelným létajícím objektům s kopulí a zachycený podle všeho při vzletu, byl objeven v mexické části kalifornského poloostrova Baja California. Jaká senzační poselství byla ve všech jmenovaných lokalitách zvěčněna na skalních stěnách? V jeskyních Les trois frères u Montesquieu (Ari`ege) nacházíme podivné symboly ve tvaru střechy, jejichž součástí jsou podle všeho i malé schůdky. V Ussatu ve stejném departementu byly nalezeny nákresy a konstrukce ve tvaru kotoučů, které francouzskému ufologovi Aimému Michelovi připomněly měsíční vozidlo, nasazené v rámci amerického kosmického programu Apollo. U jednoho z těchto záhadných objektů stojí humanoidní postava.1
Zkamenělí „malí šedivci“ Jaksepatří strašidelný zážitek na nás však čeká v jeskyních Les Combareilles u Les Eyzies a Rouffignac u Fleuraku (obě v departementu Dordogne). Kromě už známých eliptických tvarů tu nacházíme cizorodé humanoidní hlavy, jejichž obličeje se občas až zarážejícím způsobem podobají fyziognomii děsivých „malých šedivců“ ze současných „blízkých setkání“. Jednoznačně jsou popisováni s nadměrně velikou lebkou se špičatou bradou, avšak bez úst, nosu a uší. Oči zato mají zasazeny do šikmých a vzhůru protažených štěrbin.
15
Zkamenělá science-fiction? Podivné skalní kresby, které nám spontánně připomínají současnou záhadu UFO, pocházejí z následujících lokalit: 1, 2 Altamira, Španělsko, 3, 4, 5 Naux, département Ari`ege, 6 Les Combarelles a 7 Rouffignac, obě département Dordogne, 8, 9 Ussat, département Ariège, 3–9 Francie
Naprosto stejné „humanoidní hlavy“ nám po sobě zanechali neznámí umělci doby kamenné, kteří obývali jeskyně Peche Merle u Cabarets v departamentu Lot. Prožili i oni záhadná setkání s tvory sestoupivšími „seshora“, které zvěčnili v kameni? Tito paleolitičtí umělci jsou proslulí tím, že to, co viděli na vlastní oči a co se rozhodli umělecky ztvárnit, dokázali reprodukovat neuvěřitelně realisticky. Nikdo jim nemůže upřít absolutní faktografickou hodnověrnost. Odpůrci teorie návštěvy mimozemských inteligencí na naší planetě nepochybně namítnou, že umělci doby kamenné tu nezobrazovali nic jiného než „abstraktní tvary“. Pokud však zmíněné kresby nezachycují vůbec nic reálného, je třeba odpovědět na více než naléhavou otázku: Proč by umělci, kteří ve všech ostatních oblastech byli tak intenzivně vázáni principy čistého realismu, popustili uzdu své fantazii zrovna v případě, kdy s fascinující přesností tvořili uměleckou formu, jež se o mnoho století později stala synonymem celosvětové záhady? Totiž synonymem současných neidentifikovatelných létajících objektů... V naprosto dokonalé stylizaci jsou zobrazeny nejčastější tvary UFO, které známe nejen z moderních fotografií, ale také z rekonstrukcí podle hodnověrných svědeckých výpovědí. V této souvislosti stojí za zmínku ještě jedna skutečnost: Některé z těchto „nemožných“ kreseb se nacházejí převážně na jeskynních stropech, v jakékoli teoreticky možné pozici, nezřídka v malých skupinkách do čtyř objektů. Charakteristická je i skutečnost, že ta část jeskynního stropu, která byla rezervována pro dané umělecké výtvory, je vyplněna pouze jimi a nenacházíme na ní jiné kresby ani rytiny. U sousedních ploch je tomu však zcela jinak: Tam se to doslova hemží namačkanými, zčásti dokonce se překrývajícími vyobrazeními různých zvířat.1 Vzniká dojem, jako by umělci z epochy magdalénia záměrně vyzdvihovali význam oněch neznámých objektů a chtěli upozornit na to, že jde o něco zcela odlišného od všeho, co obyvatelé této oblasti znají a s čím jsou také důvěrně obeznámeni. Jsem si velmi dobře vědom toho, že se tu otvírá široké pole pro více či méně odvážné spekulace. Archeologové většinou vykládají popsaná „ufologická graffiti“ jako „magické kultovní ne-
17
bo sexuální symboly“ kromaňonců. To mi neodbytně připomíná neobratné vysvětlení původu tvaru čínských pyramid, jehož se mi dostalo v akademii věd v čínském hlavním městě Peking. Jde údajně o převrácenou starou obilnou míru „dao“, již je třeba pokládat za zdroj podoby všech impozantních, proti obloze se vypínajících stavebních památek, jichž je v Říši středu značné množství. Takhle mi to naprosto vážně vysvětlili čínští učenci a já bych je snad ani nepodezíral z úmyslu mě oklamat; spíše trpí jistým nedostatkem smyslu pro realitu.2 Podobnými za vlasy přitaženými pokusy o vysvětlení se dá také neuvěřitelně přehánět. Pokud jde o údajné „sexuální symboly“ kromaňonců, nanejvýš rozhodně by proti tak hrubé dezinterpretaci nepochybně protestoval i pochovaný Sigmund Freud! V souvislosti s uvedenými „ufologickými tvary“ je ovšem pozoruhodný fakt, že i v dalších lokalitách naší planety nacházíme obdobná zobrazení – například na legendami opředeném Měsíčním ostrově v bolívijské části jezera Titicaca. Na toto téma by nám leccos mohli sdělit i staří Římané, kteří pokládali „ancillu“, „posvátné štíty“, za symboly pozorovaných nebeských dopravních prostředků.3 Zobrazení diskovitých objektů byla objevena na jeskynních malbách v Brazílii. Nezřídka jsou umístěny v bezprostřední blízkosti zobrazení Slunce, Měsíce a dalších hvězd.4, 5 Nemohlo by koneckonců jít o ideogram dopravních prostředků oněch preastronautů, kteří se k nám svého času dostali z hlubin vesmíru? Tvar jejich létajících objektů se neuvěřitelně podobá současným UFO...
Expedice na naši planetu Vraťme se však zpět do francouzských jeskyní doby kamenné a věnujme svou pozornost Azurovému pobřeží. Pod světovým velkoměstem Nice, nedaleko od mondénní Anglické promenády, se nacházejí Lazaretské jeskyně. Počátkem 20. století se podařilo jen se štěstím zabránit tomu, aby nebyly vyhozeny do povětří, protože podle architektonického plánu měly být na jejich místě zbudovány šatny mořských lázní. To, že v dané lokalitě už byly
18
