VEGETAČNÍ DOPROVOD VODNÍCH TOKŮ A NÁDRŽÍ

LLP IP Erasmus No. 11203-1660/KOSICE03

VEGETAČNÍ DOPROVOD VODNÍCH TOKŮ A NÁDRŽÍ Doc. Dr. Ing. Miloslav Šlezingr

ZÁKLADNÍ FUNKCE VEGETAČNÍHO DOPROVODU  Funkce protierozní, protiabrazní ( krajinotvornýúčinek proudící vody, ledochod, vlnobití, atd.)  Funkce protideflační ( působení větru – zanášení koryta, plavba, atd.)  Funkce ochrany před zarůstáním koryta ( zastínění, zamezuje růstu vodní flóry, sedimentaci )  Funkce kvality vody ( podpora samočistících procesů, aj.)  Útočiště fauny ( úkryt, sídliště predátorů, aj.)  Funkce estetická ( krajinotvorný prvek )

 Funkce produkční ( zásoba dřevní hmoty cca 2 mil. m3 )  Funkce přirozeného biokoridoru ( migrační cesta mezi biocentry )  Funkce rekreační ( klidové zóny, vodní sporty, rybolov, aj.)

 Funkce hygienická ( zachycení prachových částic, pylů, protihluková bariéra, atd.)

Zarůstání pobřežní mělčiny rákosinami

Vhodně přirozeně stabilizovaný břeh, dřeviny a travní koberec

Nezastíněné, eutrofizované potoční koryto zarůstá buření

Nedostatečná výsadba vegetačního doprovodu (alejovitá, jednostranná, bez podrostu)

Velmi kvalitní vegetační doprovod

Velmi kvalitní vegetační doprovod

Hráze bez porostů hrana kynety osazena břehovými porosty

ZÁKLADNÍ POJMY • autochtonní – původní • autotrofní (organismus) – jako potravu přijímá minerální látky, je to primární producent organické hmoty

• biocenóza - společenstvo rostlinných krajinných segmentů, umožňující dlouhodobou existenci původních rostlinných a živočišných společenství a živočišných organismů žijících v určitém společném prostoru • biocentrum – biocenóza včetně okolního prostředí • biokoridor – prostor propojující biocentra a umožňující migraci • břehové porosty – porosty břehů koryt a nádrží, jejichž hlavní funkce je stabilizace břehů • doprovodné porosty – porosty v okolí vodních toků s celou řadou funkcí (rotideflační, estetická,zastínění hladiny, aj.)

• ekosystém – funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí a jeho nejbližšího okolí • ekologie – nauka zabývající se vztahem organismů ke svému prostředí • ekologická stabilita – prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem eneheterotrofnírgie a předáváním informací, a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí se v určitém prostoru a čase • eutrofizace – obohacení živinami • fytocenóza – rostlinná složka biocenózy • heterotrofní (organismy) – odkázané výživou na organické látky • revitalizace – obnova životně důležitých funkcí, návrat do stavu blízkému tomu, v jakém se systém nacházel před antropickými zásahy • sukcese – spontánní střídání rostlinných společenstev • zoocenóza – živočišná složka biocenózy

METODA HODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU VEGETAČNÍHO DOPROVODU VODNÍHO TOKU ČI NÁDRŽE KRITÉRIUM HODNOCENÍ A. % poškozených či nevhodných dřevin B. počet vegetačních pater C. šířka vegetačního pásma (od přibližné úrovně Qa)

D. druhová rozmanitost dřevin

E. relativní hustota porostu

POČET BODŮ do 30%

1

do 60%

2

nad 60%

3

1. veg. patro

3

2. veg. patro

2

3. veg. Patro

1

do 7m

3

7 - 10 m

2

nad 10m

1

do 3. druhů

3

4 - 6 druhů

2

7 a více druhů

1

souvislý porost s místními průhledy na hladinu

1

střední a velké skupiny porostů

2

bez porostů, malé skupiny, solitery

3

Hodnotíme každý břeh zvlášť, zájmové území rozdělíme na úseky o délce cca 50 – 200m s přihlédnutím k místním zvláštnostem, konfiguraci, terénu aj.

Po ohodnocení každého úseku provedeme bodový součet a hodnocený úsek začleníme dle součtu získaných bodů do kategorie.

5 - 6 bodů

vegetační doprovod v dobrém stavu

kategorie I.

7 - 8 bodů

v úseku jsou nutné úpravy, dosadby

kategorie II.

9 a více bodů

nutné rozsáhlé zásahy, případně celková obnova

kategorie III.

Součástí hodnocení je i zpracování fotodokumentace posuzovaných úseků sledovaného pobřežního území.

SCHÉMA ROZMÍSTĚNÍ BŘEHOVÉ VEGETACE – ROZDĚLENÍ DO ZÓN

Q1 Q 150 d Q 355 d

Q 364 d

SUPRALITORÁLNÍ

EULITORÁLNÍ

SUBLITORÁLNÍ

PROFUNDÁLNÍ

NÁVRH BŘEHOVÝCH POROSTŮ  Dřeviny rostoucí uvnitř průtočného profilu musí být upraveny jako kmenové porosty (nikoli pařezina), s korunou nad úrovní břehové hrany.  Pro opevnění nejníže položených částí svahu koryta, je optimální umístit stromy ve výšce 0.6 až 1.1 m nad Qa hladinou průměrných průtoků vody ve vegetačním období.

 Aby ochranné břehové porosty plnily zdárně svou funkci, musí být provedena souvislá výsadba.  Na konkávním břehu, v příliš zakřivených obloucích je doporučována vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami 1.3 až 1.7 m, u oblouků s malou křivostí 2 m.  V přímých úsecích je vhodná vzdálenost 2 m. V konvexách oblouků pak 2 m i více, dle místních podmínek. průhledy na volnou hladinu

 Při výsadbě topolů je to ve všech částech koryta 4 m, s mezisadbou jiných dřevin.  Podstatná je tedy především ochrana konkávních břehů.  Z krajinotvorného a estetického hlediska je však důležité ponechat průhledy, přístup k toku (Rozpor z požadavkem souvislé výsadby)  Při výsadbě keřů je nutná výsadba maximálně ve skupinkách, střídavě po obou stranách toku. (nikoli souvislý pás po obou stranách)  Nutná je soustavná a pravidelná údržba, výchova porostů.

 Koryto, navržené k této úpravě by mělo mít šířku dna kynety alespoň 4 m, vhodná je šířka berem více jak 10 m.  Břehové porosty užších říček a potoků upravujeme z ohledem na větší možnost zárůstu průtočného profilu i větší možnost zachycení se případných splavenin na těchto porostech. Takto zachycené splaveniny mohou být příčinou místního zahrazení průtočného profilu i příčinou místního rozlivu.  Sklon svahů je vhodné volit 1 : 2, případně až 1 : 1.5, což vyhovuje nejlépe tvaru kořenových systémů, jež se vyvíjejí ve sklonu 1 : 1, až 1 : 1.5.

 Břehový porost je nejvhodnějším doplňkem kamenné, či jiné patky zajišťující ochranu paty svahu.

 Je vhodné upozornit, že pro umístění do průtočného profilu není nejvhodnější vrba (především tzv."smuteční"), jejíž splývavá koruna nepříznivě usměrňuje vodní proud, což vede k poškození břehů koryta.  Otázky spojené s návrhem vegetačního opevnění musí být řešeny při tvorbě koncepce úpravy toku a nikoli jako doplněk technického řešení.

DOPROVODNÝ POROST  Preferujeme návrh tříetážového porostu s využitím travního, keřového a stromového patra.  Důležitý je návrh minimálně dvouřadého doprovodného porostu. (od tohoto neustoupit)  Ve všech úsecích, kde to využití pozemků, či konfigurace terénu dovolí navrhujeme, byť i místní, plošné rozšíření porostů.  Základem doprovodného porostu by měly být stromy dosahující výšky 20 a více metrů.  Pokud jsme nuceni navrhnout pouze jednořadou (alejovou) výsadbu, volit raději jen jeden druh dřevin. Záleží však na okolnostech, není to podmínkou.

 Podél toku nevysazovat ovocné dřeviny.  Větší mezery mezi vzrostlými skupinami stromů vhodně prokládat solitery, nebo menšími skupinkami nižších stromů a keřů.  Při výsadbě doprovodných porostů nutno dbát na to, aby nepůsobily negativně na růst zemědělských plodin. Keře vysazujeme od hranice sousedního pozemku minimálně 1 m, stromy 3 m.  Vždy je vhodná konzultace s dendrology, botaniky i odborníky jiných profesí, aby výsledek činnosti byl co nejlepší. Jedná se tedy o týmovou práci.

 Nevhodné umístění dřevin v patě břehu

Vegetační ochranné pásmo (obr. - rozorání na břehovou Hranu)

 Jednostranná úprava toku  Změna poměru hloubky ku šířce toku

 Ochranné pásmo toku

 Na směrové stabilitě toku spolupůsobí i břehová vegetace

OBECNÁ DOPORUČENÍ 1.

Pro docílení kvalitního břehového, či doprovodného porostu je vhodné ponechat část původních, třeba i méně vhodných porostů, nejlépe skupiny vzrostlých dřevin a novou výsadbu provádět ve vazbě na ně a pod jejich ochranou.

2.

Pro novou výsadbu vybíráme dřeviny s ohledem na jejich budoucí převládající funkci,

3.

Doprovodný porost, (výsadba za břehovou hranou koryta, maximálně na svazích berem),

4.

Porost břehový (výsadba v rámci stabilizace koryta a vytvoření přímé vazby mezi porostem a vodním tokem uvnitř průtočného profilu, na svazích koryta). Případně, a to především u menších toků, se bude jednat o kombinaci obou.

3.

Jednořadá, v podstatě alejová výsadba, není z ekologického, ani krajinářského hlediska nejvhodnějším řešením a hodnota takovýchto porostů tvořících vegetační porostů tvořících vegetační doprovod je malá.

4.

V tomto případě sázíme dřeviny na té straně toku, na které mohou částečně zastiňovat koryto a snažíme se dle možností využít ladem ležících i velmi malých ploch přiléhajících k toku k dosadbám, jež zvýší hodnotu vegetačního doprovodu.

5.

V rámci návrhu dřevinné skladby vegetačního doprovodu nezapomínejme na keře, které zde mají své nezastupitelné místo.

5.

Navrhujeme především autochtonní dřeviny, jiné jen ve zvláštních a zdůvodněných případech. Výsadba fytocenologicky a krajinářsky nevhodných dřevin ( exoty, dřeviny se spíše sbírkovým významem...) může působit značně rušivě v okolní krajině.

6.

Při návrhu především břehových porostů je nutné si uvědomit nízký zpevňovací účinek mladých porostů.(toto do značné míry odpadá u výmladků)

7.

Přestárlé dřeviny, vývraty, proschlé dřeviny, případně dřeviny z jiných důvodů určené k likvidaci je nutno odstranit před zahájením výsadby nově navržených dřevin, abychom následně nepoškodili nové sazenice.

8.

Při nově zakládaných břeh. porostech upraveného koryta vysazujeme sazenice nad úroveň cca Q150 (oblast eulitorálního pásma, pásma měkkých dřevin).

DĚKUJI ZA POZORNOST