Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 3 1 Vývoj kytary ............................................................................................................................. 4 1.1 Historie kytary na evropském kontinentě ........................................................................ 4 1.2 Historie kytary na americkém kontinentě ........................................................................ 6 2 Osobnosti kytary...................................................................................................................... 9 2.1 Blues ................................................................................................................................ 9 2.2 Country ........................................................................................................................... 16 2.3 Rock ................................................................................................................................ 18 3 Dějiny stylů (blues, country, rock) ......................................................................................... 26 3.1 Blues ............................................................................................................................... 26 3.2 Country ........................................................................................................................... 38 3.3 Rock ................................................................................................................................ 49 4 Kytara v hudbě národů .......................................................................................................... 64 4.1 Bossa nova ...................................................................................................................... 64 4.2 Flamenco ........................................................................................................................ 64 4.3 Wiener lied ..................................................................................................................... 67 4.4 Pipa ................................................................................................................................. 68 4.5 Bambuco ......................................................................................................................... 68 4.6 Guaránia ......................................................................................................................... 69 4.7 Mariachi .......................................................................................................................... 69 4.8 Musica Siciliana .............................................................................................................. 69 5 Kytarový riff ........................................................................................................................... 71 5.1 Definice rifu .................................................................................................................... 71 5.2 Krátká historie riffu......................................................................................................... 71 5.3 Druhy riffů ...................................................................................................................... 73 6 Kytara v reklamě .................................................................................................................... 78 6.1 Druhy hudby v reklamě .................................................................................................. 78 6.2 Dělení podle využití kytary ............................................................................................. 79 6.3 Výběr osobnosti a hudby do reklamy ............................................................................. 80 6.4 Kytara navozuje atmosféru specifické oblasti ................................................................ 82 6.5 Riff a sólo ........................................................................................................................ 83 6.6 Osobnosti kytary v reklamě ............................................................................................ 84 6.8 Shrnutí kapitoly .............................................................................................................. 85 7 Využití kytary ve školním prostředí ....................................................................................... 86 7.1 Doprovod country .......................................................................................................... 86 1
7.2 Doprovod blues .............................................................................................................. 87 7.3 Doprovod rocku .............................................................................................................. 87 7.4 Doprovod trampské a folkové písně .............................................................................. 88 Závěr ......................................................................................................................................... 89 Bibliografie ............................................................................................................................... 90 Přílohy......................................................................................................................................... 1
2
Úvod Cílem této práce bude zmapování vývoje kytary jako hudebního nástroje, kulturního fenoménu a tvůrce mnoha stylů. Kytara je nástrojem rozšířeným po celém světě. Její obliba pramení především z její velikosti, je možné ji lehce přemisťovat, ale také z možnosti rychle se naučit základům hry na ni. Největší vliv zaznamenala ve stylech rock, blues a country, kterými se budu v práci podrobněji zabývat. Kytara se velmi rychle adaptovala na folklórní hudbu mnohých oblastí světa a dala tak vzniknout žánrům jako je flamenco nebo brazilská bossa nova. Práce bude rovněž obsahovat rozbory kytarových technik, užitých v různých stylech a odvětvích kytary. Důležité bude zejména pojmenování prvků hry „největších“ kytaristů, protože jsou to právě oni, kteří vždy přispívali ke zdokonalování techniky hry. V dnešní době je kytara jedním z nejžádanějších hudebních nástrojů a poměrně často se vyskytuje také v reklamách na různé výrobky, proto bude v této práci kladena otázka, jak je zde kytara využívána a jaká je její role v reklamním průmyslu. Praktickým využitím se budu rovněž zabývat v kapitole, jejíž obsah bude směřován k učitelům hudební výchovy. Zamyslím se nad různými variantami doprovodů na kytaru, určenými právě pro školní prostředí. Práce je určena čtenářům, kteří již ovládají alespoň základy kytarové techniky a terminologie.
3
1 Vývoj kytary
1.1 Historie kytary na evropském kontinentě Někteří z nás kytaristů si položili otázku: „ Jak asi tento drnkací nástroj vznikl?“ Podle dosavadních znalostí byl prapředkem kytary pravěký luk, na který se hrálo jednoduchým drnkáním (č.1). Další etapu vývoje představovaly luky s ozvučnou skříní (č.2). Některé měly několik strun různých délek a bylo tedy možné na ně hrát tóny odlišných výšek. Příkladem by mohla být egyptská luková harfa (č.3). Dalším krokem ve vývoji se stala summerská lyra (č.4). Byla osazena dvanácti strunami různého pnutí. Hráči při hře využívali kobylku k přenosu zvuku do trupu. Ve starověkém Řecku hráli na kitharu nejen v domácnosti, ale i při přednesu epických eposů a hlavně kitharou doprovázeli divadelní hry. Tento nástroj sice představoval svým tvarem jednoduchou sedmistrunnou přenosnou harfu, ale dal název moderní kytaře (č. 5). Asi ve 2. tisíciletí př.n.l. začali hráči na egyptskou nefer tvořit tóny pomocí stisknutí strun na hmatníku (č.6,druhý nástroj zleva). Postupně se v různých částech světa objevovaly nástroje ovládané podobným způsobem. V Řecku se jednalo o panduru, v Indii byl oblíben sitar, surbahar a tanpura, v Japonsku potom semisen, v Číně p’i’p’. V Evropě se zase využívala hodně loutna, mandolína a kytara. Tyto nástroje se postupně šířily po Evropě nejen v různých variantách, ale i v různých obdobích až do nástupu renesance.
1.1.2 Vihuela, čtyřstrunný typ kytary Ve 13. a 14. století byly ve Španělsku známy dva druhy „ kytar“ – guitarra latina a guitarra moresca. Bohužel se nám nedochovala obrazová ukázka. Tyto názvy se ve 14. a 15. století přestaly používat. Tehdejší kytara se označovala názvy: guitarra, guiterne, gittern a chitarra. Vedle těchto nástrojů se ve stejné době ve Španělsku používala vihuela a v Itálii viola. Na některé se hrálo smyčcem (de arco), na jiné plektrem (de peňola), na jiné prsty (de mano). Ze jmenovaných nástrojů se vyvinula vihuela da mano do dnešní kytary (č.7). Během 16. století se objevilo několik tvarově odlišných typů tohoto nástroje, na jejich výrobu se zaměřili nástrojáři ve svých dílnách. Víme, že ve Španělsku se řemeslnické cechy koncentrovaly na výrobu vihuel. Podrobný popis tehdejších vihuel najdeme ve spisech od 4
Luise Milana Maestro (1535) a Juana Bermuda Declaracion de Instrumentos Musicales. Ladění vihuel bylo 4-4-3-4. 1
1.1.3 Pětistrunný typ kytary Tento typ kytary se vyvinul ve Španělsku, první zmínky o něm najdeme v Orphenica Lyra od Miguela Fuenllana. Pětistrunná kytara se hojně vyskytovala na konci 16. stol. a na počátku 17. stol. Vyráběla se nejenom ve Španělsku, ale také v Itálii. Tehdy se na ni hodně hrálo na aristokratických dvorech. Její korpus nástrojaři bohatě zdobili slonovinou, ebenem a želvovinou. Ozvučné díry vyplňovali rosetou. Pražce tvořili většinou ze střev nebo hedvábí. V Itálii se pětistrunné kytaře říkalo chitarra battente (č.8).V letech 1770 - 80 byla ve Španělsku vystřídána pětistrunná kytara šestistrunnou. Struny se také často zdvojovaly kvůli silnějšímu zvuku, který byl potřebný především k doprovodu tanečnic flamenca. V té době se také už používalo rasquado2. Struny byly laděné aa dd gg hh e.
1.1.4 Tradiční kytara Na konci 18. a na zač. 19. stol. se objevil nový druh kytary, který neměl zdvojené struny, jak již bylo zmíněno, změnil se také počet strun z pěti na šest. Tento druh přijali jako první Španělé a Italové, nejdále však šli ve stavbě kytar Španělé. První zmínka o této kytaře je od Fernanda Ballesterose ve spise Obra para guitarra de seis órdenes (1780). Většina těchto kytar pocházela ze severu Španělska, z Cadizu a Sevilly. Tradiční kytary byly vyrobeny z cypřišového dřeva, měly velmi elegantní tvar těla, více prohnutý, nechyběla střídmá dekorace. Ozvučný otvor neměl rosetu, zůstal otevřený. Kytara využívala pražců z úzkých plátků kovu. V roce 1820 vznikla první škola hry na šestitrunnou kytaru od Dionisia Aguada – Escuela de Música. V této době působili dva zajímaví výrobci tradičních šestistranných kytar. První z nich se jmenoval Thomas Hulinzky, působil v Praze, nejstarší jím vyrobená kytara pochází z r. 1754. Druhým výrobcem se stal Evropan Georg Staufe (č.9), vyráběl kytary s pražci na těle, byl to také učitel Christiana Friedricha Martina. Martin emigroval v 19. 1
4-4-3-4 – ladění kytar , čísla udávají výškovou vzdálenost mezi strunami Rasguado – kytarová technika používaná i dnes ve hře flamenco, spočívá v postupném , rychlém vystřelení prstů pravé ruky směrem z dlaně, vznikne velice silný a naléhavý zvuk. 2
5
stol do Ameriky a založil zde firmu C. F. Martin Company. Tato společnost dala základní impuls k výrobě kytar v Americe.
1.1.5 Moderní klasická kytara Tvůrcem a otcem moderní kytary se stal Spaniard Antonio de Torres (č.10), někdy se mu také říká Stradivari kytary. Klasické kytary vyráběl v letech 1850 – 1892. Jeho nástroje měly větší tělo a více paprsků uvnitř na přední a zadní desce. Jejich zvuk byl silnější a bohatší, využíval stabilního rozměru, od hlavy k lubům kytara měřila 65 cm. Také ustálil hmatník, který byl širší, ale hubenější. Minimalizoval zdobení, až na malou výzdobu okolo ozvučného otvoru. V Madridu, působišti Torrese, vzniklo centrum pro výrobu kytar, vyráběl zde další velký kytarář Ramirez, který předal znalosti svým synům. V Německu je známý Hermann Hauser, ve Francii potom Robert Bouchet.
1.2 Historie kytary na americkém kontinentě
1.2.1 Akustická kytara s kovovými strunami Kytara s kovovými strunami byla vyráběna v mnoha částech světa různým způsobem. Většina dnes používaných kytar je amerického původu, vyvinuly se na konci 19. a počátku 20. století. Dnes existují dva základní typy těchto kytar, a to arch-top a flat-top. Struny flat-top končí na kobylce, která je připevněná k vrchní desce kytary a přenáší vibrace strun na desku (č. 1). Arch-top má struny natažené přes kobylku, ale ty jsou uchyceny na struníku (č. 2). Na rozdíl od klasických kytar s nylonovými strunami jsou oba typy silnější ve zvuku, hlavně kvůli většímu pnutí kovových strun. Arch-top je také někdy přezdíván jako cello guitar nebo f- hole guitar. První arch-top kytary vytvořil ve volných chvílích Orville Gibson. Bylo to v době, kdy ještě pracoval jako úředník v obchodě s botami v Michiganu (1894). Gibson byl velice smutný z toho, že housle představovaly poměrně dokonalý nástroj, na rozdíl od tehdejších kytar a mandolín, a tak aplikoval některé prvky houslí na kytaru.
6
Do 19. století byla kytara salonní nástroj, na který hrály převážně ženy. Používaly především střevové nebo hedvábné struny. V roce 1894 si Gibson založil vlastní společnost na výrobu kytar, která se později stala jednou z největších v Americe. Další modifikace Gibsonových kytar přišla v roce 1909- 1911, kdy vyráběl kytary s nakloněným krkem, a tím pádem i vyšší kobylkou. Tyto nástroje se čím dál více blížily houslím a měly také silnější zvuk. Arch-top se měnila dál v roce 1924, kdy byly přidány f otvory (č. 3). Ty navrhl Lloyd Loar, který pracoval pro Gibsona. Ve 20. a 30. letech se stala „gibsonka“ nejoblíbenější kytarou tanečních orchestrů. V dalších letech začaly vyrábět kytary s f otvorem také firmy Martin a Epiphone. Tyto nástroje se vyráběly i v Evropě, velice známý byl arch- top od Maria Maccaferriho, který ho vyrobil pro Django Reinhardta3. Flat- top kytary se vyráběly hlavně po druhé světové válce. Vyvinuly se z arch-top a také z kytar devatenáctého století, které byly opatřeny střevovými strunami. Dále na scénu nastoupila firma Martin. Ta dnes představuje společnost s nejdelší tradicí ve výrobě flat-top. V roce 1850 Martin vynalezl podpěrnou konstrukci stavby kytary ve tvaru X. Žebrování bylo utvořeno tak, že připomínalo písmeno X. Takové kytary vyráběl zpočátku se střevovými strunami, kovové se začaly objevovat až okolo roku 1922.
1.2.2 Elektrická kytara Elektrická kytara s pevným tělem, vyrobeným z jednoho kusu dřeva, se stala po druhé světové válce jedním z nejoblíbenějších nástrojů. Vyvinula se z elektroakustické kytary, která měla blíže ke kytaře akustické, jednalo se o ozvučenou akustiku s hlasitějším zvukem. Elektrická kytara neměla ozvučnou skříň, snímače na ní umístěné přenášely akustické signály, které vydávaly struny a částečně také tělo kytary, do zesilovacích zařízení. Den, kdy byl poprvé umístěn snímač do kytary, je neznámý. Víme, že první užití snímače provedl v letech 1920 – 1924 Lloyd Loar, který byl zaměstnán u Gibsonu. Tehdejší vedení Gibsonu ale nesouhlasilo s prodáváním a výrobou kytar se snímačem, a proto se Loar rozhodl odejít. Založil si svoji firmu na produkci snímačů Vivi – tone company, ale úsudek managementu Gibsonu se ukázal jako správný. Veřejnost nejevila zájem o produkty Vivi – tone, a proto firma brzo zkrachovala. Bohužel se nám žádný z Loarových výrobků nezachoval. První elekrifikovaná kytara byla vyrobena v roce 1931 společností Rickenbacher. Vytvořili kytaru pojmenovanou „Frying Pan“ podle tvaru jejího hliníkového těla (č.4). Kytara 3
Django Reinhardt – nar. 1910, Liverchies, Belgie, cikánský jazzový kytarista
7
měla úspěch. V této době působily na trhu i jiné firmy vyrábějící podobné nástroje: The Rowe, De Armond, Dobro, ale už také Gibson. Hlavním cílem bylo vyrobit kytaru, která by zněla jako akustická, jen měla silnější zvuk. Během 30. a 40 let mnoho hudebníků netušilo, že elektrická kytara vůbec existuje (v té době se jí říkalo Electric spanish guitar, označení ES), až do doby, kdy přišel Charlie Christian a Benny Goodman band, kteří společně proslavili kytaru Gibson ES – 150 (č. 5). Rozvoj kytary byl zanedlouho přerušen druhou světovou válkou, v té době se veškerá výroba soustředila na válečný průmysl. Zlomový okamžik nastává s příchodem Les Paula, tento muž už od roku 1929 experimentoval s podomácku vyrobenými snímači. V roce 1937 vytvořil kytaru, která měla tělo z jednoho celistvého kusu dřeva a neměla žádné otvory. Jak řekl sám Les Paul: „Nezní to jako banjo nebo mandolína, ale jako kytara, elektrická kytara“. Paul si půjčil na několik týdnů zařízení firmy Epiphone v New Yourku a vytvořil oficiální verzi nástroje, který pojmenoval „The Log“ (č.6). Po válce se pokoušel přesvědčit firmu Gibson, aby mohl vyrobit kytaru s dvojitými snímači, ale bez úspěchu. Naštěstí nebyl Paul ve svém snažení sám, dva jeho přátelé Paul Bigsby a Leo Fender na těchto kytarách také pracovali. Bigsby vyrobil kytaru pro Merle Trevise už v roce 1947 (č.7). Leo Fender založil Electric Instrument Company a také vyrobil první kytaru se dvěma snímači, kterou původně pojmenoval Broadcaster, ale pak přejmenoval na Telecaster (č.8). V roce 1953 Fender vytvořil kytaru se třemi snímači, pojmenovanou „ stratocaster“ (č.9). Oba typy kytar se vyrábějí v téměř nezměněné podobě i v současné době.
8
2 Osobnosti kytary
2.1 Blues
2.1.1 B. B. King Životopis Riley B. King se narodil 16. září 1925 poblíž Indianoly v deltě Mississippi. První hudební zážitky získal v kostele, kam často chodíval. Kazatel zde hrál při bohoslužbách na kytaru, a to mladého Kinga inspirovalo. Tehdy požádal faráře o výuku základů hry na kytaru. Od roku 1943 pobýval v Indianole, kde doprovázel na kytaru pětičlenný sbor The Famous St. John’s Gospel Singers. V té době se nejvíce inspiroval Bukka Whitem4, významným memphiským bluesmanem (č.1). Ten ho učil hudbě, správnému fázování, improvizaci a vyhrávkám. King se přestěhoval do Memphisu, kde bylo blues doslova na každém rohu. Zde se jeho hudba poprvé dostala do místního rádia KWEM. Široká veřejnost se tak seznámila s jeho kytarovým stylem. Protože do rádia často volali lidé a chtěli slyšet Kinga, management mu dokonce vytvořil vlastní vysílání, kde vystupoval naživo. V této době vzniká přezdívka Blues Boy King, později zkrácena na B.B. King. Největší vliv mají v této době na Kinga Bing Crosby5 (č.2), Django Reindhardt (č.3) a Charlie Christian6 (č.4) . Styl Kinga je spojnicí mezi blues a jazzem. V jeho případě můžeme mluvit o memphiském blues s pianem a dechy. Rytmické pojetí sól je typické spíše pro jazzmany. Dokáže se vyjádřit jednohlasými sóly v kaskádách bluesových stupnic a pentatonických figur, které byly později rozvinuty Ericem Claptonem (č.5), Mike Bloomfildem7 (č.6), Peter Greenem8 (č.7) a Gary Moorem9 (č.8). Tento styl lze vystopovat na nahrávkách společnosti Miss Martha King (Take a Swing With Mw, How Do You Fell When Your Baby 4
Bukka White – nar. 1906, Mississippi, kytarista a zpěvák blues Bing Crosby - nar. 1903, zpěvák a herec. Krátce působil u orchestru P. Whitemana. Natočil např. hit I Surrender Dear 6 Charlie Christian – nar. 1916, první populární hráč na elektrifikovanou kytaru. Působil při orchestru B. Goodmana 7 Mike Bloomfield – nar. 1943. Působil ve skupině Butterfield Blues Band. Ve své době uznávaný jako nejlepší bluesový americký kytarista své generace. 8 Peter Breen - nar. 1946 v Londýně. Člen souboru Bluesbreakers po E. Claptonovi. Hlavní realizace ve vlastní skupině Fleetwood Mac. 9 Gary Moore - nar. 1952 v Belfastu.Kytarista, zpěvák, skladatel. Výrazná skladba Still Got The Blues. 5
9
Pack Up to Go, I Got the Blues) z roku 1949. V roce 1952 King natáčí pro společnost RPM skladbu Three O´ Colock Blues (č.9) a stává se na 15 týdnů jedničkou bluesových žebříčků. Poté se vydává na své první turné. Protože často nebyl doma, rozvedl se se svou první ženou a později také s druhou. Druhý rozvod vedl k napsání asi nejvýznamnější skladby The Thrill is Gone (č.10). Po nástupu rock’n‘rolu a bigbeatu zájem o Kinga upadl, ale po vystoupení kapely Paul Butterfield Blues Band s Elvinem Bishopem a Mikem Bloomfieldem a jejich přiznání, že pouze kopírují sóla B. B. Kinga, se opět dostává na výsluní. Mezi velmi významné nahrávky patří např. Live at Regal (č.11) a Blues Is King. Spolupráce se Steviem Wonderem vyústila v album z roku 1973, obsahující skladbu To Know You Is To Love You (č.12). King se těšil také pozornosti díky nahrávkám cover verzí svých skladeb od Erica Claptona a Mike Bloomfielda. Ocenění Grammy získal v roce 1981 albem There Must Be a Better World Somewhere v kategorii Best traditional album. Další ceny Grammy obdržel za album Blues’n‘Jazzy a za skladbu My Guitar Sings the Blues (č.13) z alba Six Silver Strings. Velký ohlas sklidila spolupráce s Ericem Claptonem na desce Riding with the King. Mezi své pozdější velké vzory zařazoval Lonnie Johnsona10(č.14) a T- Bone Walakera
11
(č.15). B.
B. King je jediným bluesmanem , který obdržel čestný doktorát Yaltské university. Po vystřídání několika typů kytar na počátku své kariéry se po deseti letech uchýlil ke gibsonu série 300. Model ES 355 se ukázal jako největší favorit (č.16). Na počátku 80. let se zrodila signatura verze tohoto modelu – B.B. King Lucille, korpus nemá žádné otvory. King totiž do svých prvních modelů kytar série 300 „rval“ otvory ručníky, hadry a utěrky, jen aby dosáhl požadovaného zvuku a odstranil problémy s feedbackem.
King a jeho kytarová technika Na začátku této kapitoly se obracíme k původní inspiraci B.B. Kinga. Při poslechu skladby Mama don’t Allow Me od Bukka Whita (č.1) je zřejmé, že King urazil velkou vzdálenost na cestě k vlastnímu stylu. Nesmíme také zapomínat, že se musel vyrovnat s příchodem nového nástroje, elektrické kytary. Bukk White patřil k raným bluesovým
10
Lonnie Johnson – nar. 1889, New Orleans, kytarista, zpěvák, spolupracoval s L. Armstrongem, Duke Ellingtonem 11 T-Bone Walker – nar. 1910, Texas, kytarista, zpěvák, napsal hit Stormy Monday, patří mezi první hráče na elektrickou kytaru, zařazen do kategorie největších kytaristů podle časopisu Guitar Player.
10
hráčům, podobně jako Robert Johnson, Son House a další. Tito kytaristé byli většinou potulní muzikanti, kteří si hudbou vydělávali na skromné živobytí. Zcela novou kategorii hráčů na kytaru vytvořil Charlie Christian12, který byl také jedním z velkých vzorů B. B. Kinga. Tento muž zprostředkoval pro kytaristy zcela nové místo v zábavním průmyslu. Dokázal dostat elektrifikovanou kytaru před orchestr B. Goodmana. Zrodil se tak kytarista, který mohl svůj nástroj využívat jako sólový. Tento okamžik je také důležitý pro zrod B. B. Kinga jako bluesové legendy. Od této doby byl hlavní důraz kladen na inovativní přístupy ve frázování, na způsob hry a feeling. King byl především hudební osobností, která dokázala svojí hudbou oslovit velice široké publikum. Technická stránka jeho hry není příliš složitá, hudba se poklidně pohybuje v bluesových stupnicích a bluesové dvanáctce, která je již od Kingových kytarových začátků pevně usazena. King se tedy narodil do doby, kdy blues jako hudební styl mělo ustálenou formu a mohl se věnovat vylepšování zvuku kytary. Přichází se zcela novým druhem kytary, který pojmenovává Lucille, vynalézá vibrato, které po něm napodobují celé generace bluesových hráčů až dodnes, a také se prosazuje jako zpěvák a skladatel. V předešlých kapitolách jsem se záměrně nevěnoval některým technickým záležitostem, které kytarovou hru blues charakterizují, proto se jim budu věnovat právě na tomto místě. 1) Hammer – on (příklep), Pull – Off (odtah) a) Hammer – on (příklep) „ Hammering“ je technika, která umožňuje zrychlení hry. Provedení je následující: pravá ruka zahraje pouze první tón a ostatní tóny dotvoří ruka levá. Levá ruka jej tvoří přiklepnutím prstu na hmatník (obr.1). Můžeme přiklepávat i více tónů za sebou (obr.2). b) Pull – off (odtah) Jde o opačný proces Hammer - on. Tentokrát brnkneme tón, který držíme v levé ruce, a následně pak prstem levé ruky odtrhneme tak, že zazní tón nižší (obr.3). Můžeme takto zahrát i více tónů za sebou (obr.4). 2) Hammer - on + pull off (příklep + odtah). Jedná se o kombinaci obou předchozích technik (obr.5). 3) Bend - on (vytažení, ohýbání) + release bend (stažení, stáhnutí) a pre-bend-on a) Bend - on (vytažení) 12
Charlie Christian – nar. 1916, Texas, kytarista
11
Tato technika je typická pro hru blues, používali ji již raní bluesmani. Spočívá ve vytahování struny levou rukou o čtvrt, půl nebo celý tón. Počáteční tón se zahraje brnknutím v pravé ruce a levou se vytáhne na požadovanou výšku vychýlením struny z její běžné pozice (obr.6). b) Release band (stažení, stáhnutí) Volně navazuje na předešlý bend -on, v tomto případě brnkneme pravou rukou tón držený v levé ruce, následně vytáhneme strunu např. o půl tónu a zase ji vrátíme zpět (stáhneme), konečný tón již nehrajeme pravou (obr.7). c) Pre-bend – on Spočívá ve vytažení struny, jejím vychýlení. Po tomto úkonu teprve tón zahrajeme, takže jej vlastně hrajeme ve vychýlené poloze struny, pak strunu stáhneme do počáteční polohy (obr.8).
Při poslechu skladby The Thrill is gone (č.10) je naprosto jasné, že B.B. King je mistrem techniky bend-on, pre-bend-on a release-on. Pro jeho hru je velice typické vytahování tónu, částečně je na něm založený Kingův feeling. Právě mistrovské zvládnutí této oblasti hry přitáhlo ke Kingovi mnoho posluchačů, ale také kytaristů, kteří ho chtěli napodobit. Další položkou, jež nám pomůže pochopit styl, který nám tento kytarista předkládá, je jeho specifické vibrato. V následujícím odstavci se jej pokusím trochu přiblížit. Celý princip vibrata je založený na zpevnění ukazováku (tj. prvního prstu). Ten je opřený o krk v místě třetího článku. Špička ukazováku a opření třetího článku prstu o krk tvoří páku, kterou rozkmitávají ostatní volné prsty (palec, prostředník, prsteník a ukazovák). Takové vibrato vzniklo hlavně kvůli Kingově obézní postavě. Zcela jistě totiž nevydržel při koncertování stát, a tak u hraní seděl. Zrodilo se tak vibrato tvořené pouze dlaní, ostatní části ruky, tedy celá paže, jsou při tomto „posedu“ zablokovány. Tím pádem není možné vést pohyb z lokte. Struna se při něm rychle vychyluje ze strany na stranu, a tím vzniká pulzující zvuk (č.10, stop. 0.41). U skladby The Thrill is Gone ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát povede naše kroky zvuk, který je pro hru B.B. Kinga typický. Jedná se o samostatný tón, většinou základní tón tóniky, který je zahraný v nejvyšších kytarových polohách. King jej hraje velice silně, jako by tím říkal: „ Tak tohle je můj nápad“. Tento prvek ovšem sám nevymyslel, můžeme jej často slyšet už u prvních delta blues hráčů. Tón zahrajeme pravou rukou a navíc od něj vedeme glissando směrem dolů (č.10, stop. 1.55). Důležitou složkou Kingova feelingu je systém frází: 12
„otázka - odpověď“. Tento prvek je v blues od jeho kořenů, vychází ze zpěvní techniky, kdy jeden člověk předzpívává a ostatní po něm opakují, King tento způsob provozování hudby naprosto přejímá a dává mu jasná pravidla.Ve skladbě The Thrill Is Gone můžeme dále slyšet tzv. „ hrábnutí“. Levou rukou se přidržují přitlumené struny a pravá „ hrábne“ do strun. Vznikne neurčitý zvuk, nezní žádný tón (č.10, stop.O.34). Při bližším poslechu jeho hudby zjistíme, že velký důraz je kladen na 2. a 4. dobu. Když si představíme dnešní hip hop, myslím, že již zde můžeme slyšet jakési rytmické zárodky tohoto moderního stylu.
2.1.2 Eric Clapton Životopis Eric Patric Clapton se narodil 30. března 1945 v Ripley u Londýna. Jako mnoho muzikantů začínal na umělecké škole Kingston College of Art. Duchovním otcem jeho přístupu k blues byl Muddy Waters13 (č.1). Cenil si také dvě alba Roberta Johnsona, King of the Delta blues singers vol.1 a vol. 2. Jeho první skupina měla název Roosters a byla orientována na hudbu rhythm and blues. Ericova hra se začala vybrušovat hlavně při hraní skladeb Johna Lee Hookera14(č.2) a Muddyho Waterse. Clapton také chvíli hrál ve skupině Casey Jones and the Engineers, která se orientovala na styl Beatles, ale kapela neměla dlouhé trvání. V roce 1963 se stal členem významnější kapely The Yardbirds. Clapton přinesl do kapely nový feeling, nový způsob hry při ohýbání tónů a plynulou návaznost jednotlivých tónů , odtud také jeho přezdívka Slowhand. Logicky gradovaná sóla posunula kapelu na vyšší úroveň. Skupina hrála nekompromisní, rytmicky odpíchnuté rhythm and blues, např. Boom Boom Johna Lee Hookera (č.2) a I wish You Would Billyho Boye Arnolda15(č.3). Na první desce Five live Yardbirds můžeme slyšet výborné Claptonovy instrumentální kousky. Aby se udrželi na výsluní, bylo potřeba vytvořit hit. Přišel v roce 1965 v podobě singlu For your Love (č.4). Tato píseň se stala celosvětovým hitem, ale stylově se klonila k rhythm and blues. To přestalo Claptonovi vyhovovat a od Yardbirds odešel, i když byli na prahu velkých 13
Muddy Waters – nar.1915, Issaquena Country, zpěvák, kytarista, otec chicagského blues John Lee Hooker – nar. 1917, Mississippi, zpěvák, kytarista, jeho písně nahráli např. The Yardbyrds 15 Blind Boy Arnold 14
13
úspěchů. Tím vlastně předesílá svoji velkou oddanost blues. Odchází ke kapele Bluesbreakers Johna Mayalla. S tímto mužem se hudebně perfektně sžil. Důkaz můžeme nalézt na LP Blues Breakers: John Mayall with Eric Clapton z roku 1966. Zde lze vycítit zaujetí Erica Claptona bluesovými idoly, jakými byli Freddie King16(č.5), Otis Rush17(č.6), Buddy Guy18(č.7). Ve skladbě Ramblin‘ on my mind (č.8) Roberta Johnsona Eric poprvé celkem slibně také zazpíval. Brzy si také začala po Londýně šířit pověst o skvělém kytaristovi z Bluesbreakers. Ovšem Clapton si na chvilku odskočil k nově vznikající skupině Powerhouse, kde hrál basový kytarista a skladatel Jack Bruce. Po několika společných improvizacích zjistil, že Jack ho opravdu inspiruje k lepším výkonům. S Mayallem vlastně pouze napodobovali jiné hráče, ale tady měl možnost tvořit, a tak se přidal k Powerhouse a vzniká skupina Cream. Jejich dopad na světovou scénu byl obrovský, jsou řazeni k takovým jménům, jako byli Beatles, Rolling Stones, Jimi Hendrix, Pink Floyd atd. Začala druhá polovina 60. let a rock‘n‘roll byl především záležitostí teenagerů. Cream však dokázali spojit syrovost této hudby s fundovaností blues a jazzu a přitáhnout široké masy posluchačů, včetně starší generace. Proslulá byla také jejich kvalita živých vystoupení, která byla srovnatelná s nahrávkami. Kromě vlastních skladeb dokázali oživit i ty starší, jako byly Spoonful Willieho Dixona19(č.9) či Strange Brew Alberta Kinga20(č. 10). Můžeme slyšet i kytarami nabité hity, např. Sunshine of your love (č.11). Mimochodem riff z této písně je považován za jeden z deseti nejvýznamnějších kytarových riffů vůbec. Právem byli označováni za rock’n’roll - jazzovou skupinu (album Wheels of fire). Cream se rozpadli po dvou letech (1966 - 1968). Clapton začal hrát se Stevem Winwoodem21. Společně vytvořili skupinu Blind Faith. Hrál také s Daleney and Bonnie22. Velký vliv na něj má jejich deska Music from the Big Pink. Clapton se ale neustále styděl za svůj zpěv. To se změnilo při natáčení prvního sólového alba Eric Clapton. Bylo vyprodukováno a natočeno s pomocí Delaneye. Clapton i přes své hudební
,16 Freddie King – nar. 1934, Texas, kytarista, zpěvák, hity: Lonesome Whistle blues, I´m Tore Down 17 Otis Rush – nar. 1934, Philadelphie, kytarista, zpěvák, hit I Can’t Quit You Baby 18 Buddy Guy – nar. 1936, Louisiana, kytarista, zpěvák, hit Stone Crazy 19 Willie Dixon 20 Albert King – nar. 1923, Mississippi, kytarista, zpěvák, ovlivnili jej Lonnie Johnson a T- Bone Walker, společně s Gary Moorem natočil Still Got The Blues 21 Steve Winwood – nar. 1948, Birmingham, zpěvák, klávesista, skladatel, 1968 zal. skupinu Blind Faith 22 Delaney &Bonnie – amer. rockové duo, členové manželský pár Delaney Bramlett a Randolph Bonnie, Clapton se k nim přidává jako host při jejich anglickém turné
14
úspěchy však prožíval na pódiu nejistotu, a tak vystupuje se skupinou Derek and the Dominos23, aby tak maskoval svoji osobu. Vznik dalšího hitu ovlivnila láska k manželce George Harrisona Pattie Boyd Harrisonové. Tento superhit se jmenuje Layla (č.12). Po delší pauze způsobené drogovou závislostí mezi lety (1971- 72) se Clapton vrací s albem 461 Ocean Boulevard, kde nahrává svoji verzi I Shot The Sheriff od Boba Marleyho (č.13). Tato skladba se stala hitem č.1 a vrátila Claptona zpět do hudebního světa. Clapton se pouští do usilovné práce, od této doby se jeho fanoušci dělí do tří kategorii. V první se ocitají posluchači z období Yardbirds, Bluesbreakers, Cream, Blind Faith, Delaney and Bonnie a Derek and the Dominos. Tato skupina odmítá Claptonovu pozdější tvorbu zasahující více do pop music, jsou to tedy příznivci klasického blues. Druhá skupina se orientuje právě na pop tvorbu a třetí skupinu tvoří fanoušci kytaristé, kteří žasnou nad jeho kytarovou zručností a jsou schopni poslouchat téměř vše. Mezi velice úspěšná alba patří Behind The Sun, August a cenou Grammy oceněné LP Unplugged. K syrovému bluesovému standardu patří LP From The Cradle, která spolu s Around The Next Dream a Blues For Greeny patří ke skvostům bluesových a bluesrockových alb. Velice úspěšné bylo spojení s B. B. Kingem na desce Riding With The King, které ukázalo Ericovy bluesové kořeny, stejně tak i na následující Me and Mr. Johnson, kde oslavuje mississippského bluesmana Roberta Johnsona. Claptonovu hudbu můžeme objevit i ve filmech Lethal Weapon s Melem Gibsonem, skladba Haeven Is One Step Away zazněla ve snímku Back To The Future (č.14).
Clapton a jeho kytarová technika
Clapton je bez pochyby v současnosti nejuznávanější kytarový hráč v oblasti blues. Jeho hra se vyznačuje nespornou kvalitou tónu a prací do detailů. Pro mne je Clapton kytarista, který dokáže bez větších problémů napodobit své bluesové předchůdce, v oblasti techniky bohužel nepřichází s nějakou novinkou, spíše čerpá ze základních technik: hammer on, pull off, bend on, release bend, pre-bend on. Velice důležité je, že na stejné úrovni ovládá jak elektrickou kytaru, tak akustickou.
23
Derek and the Diamonts -
15
V oblasti elektrické kytary jsou Claptonovou silnou zbraní logicky stavěná sóla. Je opravdu excelentní melodik. Bohužel není možné slovy popsat styl frázování, který používá, a proto k pochopení stavby hudby uvádím skladbu Have You Ever Love The A Woman ve dvojím podání: Eric Clapton a Freddie King (č.5). Zatímco Kingův přístup je velice živelný, Claptonova hudba plyne pomalu a hladce, zde si tedy můžeme uvědomit původ Claptonovy přezdívky „ Slowhand“. Další ukázkou Claptonova stylu je cover verze skladby Crossroads Roberta Johnsona, (č.16). Cover verze začíná překvapivě jamajským rytmem, který bychom spíše čekali od Boba Marleyho. Nicméně je tato skladba perfektní ukázkou pro pochopení Claptonova stylu. Zcela samostatnou kapitolu tvoří oblast akustické kytary. Clapton ovládá velice dobře většinu skladeb svých předchůdců, opět zůstaneme u Roberta Johnsona, při poslechu skladby Ramblin‘ On My Mind (č.8) zjistíme, že interpretace je velice kvalitní, mistrovská.
Ukazuje
nám
zde
skvělé
zvládnutí
techniky
bottleneck,
doplněné
charakteristickým hlasem. Claptonův skladatelský talent a nápaditost se zcela naplno projevují v akustických kompozicích Layla (č.12), Tears In Heaven (č.14), Change The World (č. 17). 2.2 Country
2.2.1 Chester Burton Atkins Životopis
Chester Burton Atkins, známý především pod jménem Chet Atkins, je světoznámý kytarista a producent. Narodil se 20. června 1924 v Luttrellu v Tennessee. Inspiroval se Merlem Travisem, nahrávku jeho skladby slyšel v rádiu v roce 1939. Začal vyvíjet unikátní způsob hry, ten se vyznačoval precizností, přesnou a složitou hrou. Tato kytarová hra se později stala jeho obchodní značkou. V roce 1942 se vzdal akademického studia a nechal se zaměstnat v rádiu WNOX v Knoxville jako kytarista a houslista působící u zpěváka Billa Carlisleho. Později se stal členem „ Dixieland Swingers“, malé instrumentální sestavy, jež hrála také v rádiu WNOX. O tři roky později odešel do rádia WLW v Ohiu, kde také na začátku své kariéry hrál Merle Travis, po šesti měsících se opět přesouvá, tentokrát do 16
Raleigh, kde pracoval pro skupinu Jack and Johnie, poté ještě putuje do Richmondu, kde spolupracuje s Sunshine Sue Workman. Atkins často ztratil práci kvůli své stydlivé povaze a neobvyklé kytarové hře. Jako člen nového seskupení Foley´s band se účastnil v roce 1946 country show Grand Ole Opry. Poté, co byl opět vyloučen z hudební skupiny, se přestěhoval do Springfieldu ve státě Missouri. Naštěstí upoutal pozornost společnosti RCA Victor a v roce 1947 vydává svoji první nahrávku, bohužel výdělek byl mizivý. Znovu se tedy Chat stěhuje do Knoxville a pracuje pro Wnox. V roce 1949 opouští WNOX a pracuje pro společnost KWTO, setkává se s Maybelle a Carter Sisters. Společně odcházejí do Nashville, kde Chet natáčí pro společnost WSM. Jeho první úspěšnou nahrávkou je Mr. Sandman (č.1), hraje zde v duu s Hankem Snowem. Díky svému neobvyklému stylu hry si Chat začíná vytvářet okruh věrných fanoušků. V této době se mu otevírá možnost stát se designovým konsultantem výrobce kytar Gretsch’s Electric Guitar, oficiálně ale až v letech 1955 – 1980. Už je také managerem společnosti RCA pro oblast Nashvill. Později bylo také postaveno na Atkinsovo přání legendární studio B, ve kterém nahrával i Elvis Presley. Na základě svých úspěchů přebírá v roce 1957 nashvillské oddělení společnosti RCA. Mnoho kytaristů obdivuje Atkinse za jeho inovativní přístup k hraní, a tak se mu dostává přezdívky Mister Guitar. Vystupuje v Bílém domě pro prezidenty Johna F. Kennedyho a George H. W. Busche. V roce 1968 se stává víceprezidentem společnosti RCA pro oblast country. Během své kariéry u RCA objevuje Connie Smith24, Waylon Jenningse25, Jerryho Reeda26, Dolly Parton27 a další. V roce 1965 přichází se svým velkým hitem Yakety Axe (č.2), který je přetvořením skladby Randolfa Bootse Yakety Sax. Na konci sedmdesátých let se vzdává vedoucí funkce u RCA a věnuje se naplno své vášni, kytaře. Jeho současná pozice výkonného umělce u RCA je hodně omezena, společnost mu nechce dovolit nahrávání jazzu. Nakonec Chet RCA opouští a zapisuje se u nahrávací společnosti Columbus Records, u ní vydává v roce 1983 své první album, spolupracuje na něm se zpěvačkou Suzzy Boggussovou28. 24
Connie Smith – nar. 1941, Indiana, zpěvačka, hit Once A Day Waylon Jennings – nar. 1937, Texas, zpěvák, hity: That’s What You Get, Yours Love 26 Jerry Reed – nar. 1937, Atlanta, zpěvák, kytarista, hit Crazy Legs 27 Doly Parton - nar. 1946, Tennessee, zpěvačka, hity: The Bargain Store, Hey Lucky Lady 28 Suzzy Bogguss – nar. 1965, Illinois, zpěvačka, hity: I Don’t Want To Set The World On Fire, Hopelesly, Yours 25
17
Chet Atkins obdržel 14 cen Grammy Awards a je považován za jednoho z nejlepších instrumentalistů v oblasti country. Zemřel v roce 2001 v Nashville. Chet Atkins a jeho kytarová technika V případě Cheta Atkinse již můžeme mluvit o ustálení kytarové techniky C. G. P (comlex fingerstyle picking). Jejím otcem bychom mohli nazvat Doce Watsona nebo Chatova předchůdce Merle Travise. Atkins by v tomto procesu mohl hrát roli člověka, který ustálil tento způsob hry a dal mu jasná pravidla a zvukovou kvalitu. Podobně jako Travis hraje na elektroakustickou kytaru, jež je opatřena vibrační pákou. Myslím, že nejlepším příkladem pro popis jeho hry bude Humoreska od Antonína Dvořáka (č.3), kterou podobně jako velké množství ostatních skladeb, mistrně transformoval do svého stylu hry. V čem technika Cheta Atkinsse spočívá? Hlavním prvkem je hra palcem, který provádí klasickou country přiznávku, bas a vrchní kvinta nebo spodní kvarta. Podmínkou pro dodržení Atkinsova stylu je tlumení celého doprovodu (bas a přiznávka) dlaní pravé ruky. Dlaň pravé ruky ovšem zakrývá jen tři spodní struny (D, A, E). Melodické struny (E, H, G) jsou odkryté a připravené ke hře melodie. Důležitým prvkem melodické hry je čistota tónů, nikdo před Atkinsem nedokázal hrát tak precizně, hra se vyznačuje citlivostí k tónové kvalitě, ta se líbila jak tehdejší kritice, tak posluchačům. Celkově je adaptace Dvořákovy Humoresky přesvědčivá a myslím, že kvalitou by patřila i na pódia vyhrazená pro klasickou hudbu. Obvykle Atkins skladby zakončuje použitím vibrační páky, toho si můžeme všimnou u hitu Mr. Sandman (č.1). Chet Atkins je prvním skutečným kytarovým country sólistou, jeho předchůdci vždy kytaru alespoň částečně používali jako doprovodný nástroj, ale Atkins je kytarista nezpěvák!!
2.3 Rock
2.3.1 Chuck Berry Životopis
Tohoto kytaristu můžeme právem nazývat průkopníkem rock ‚n‘ rollové kytary. Jeho vlastní jméno bylo Charles Edward Berry. Poprvé slyšel hudbu v kostele, kde také zpíval na 18
kůru. Jeho prvními vzory byly T-Bone Walker (č.1) B.B. King, Charlie Christian, Les Paul (č.2). Ze zpěváků si oblíbil Franka Sinatru (č.3), Little Richarda (č.4) a Nata King Colea (č.5), jehož zřetelný vliv můžeme vysledovat v písni The Wee Wee Hours (č.6). V roce 1955 se setkal s Muddy Watersem, který ho pozval k sobě na pódium a nechal ho zahrát jednu píseň, Wattersovi se jeho vytříbená hra velmi líbila, doporučil Berrymu, aby jel do Chicaga a zde se pokusil nahrát nějaký snímek pro Chess Records, na jeho přimluvu se tak skutešně stalo. Berry spoléhal na úspěch pomalé WeeWee Hours, ale tehdejšímu majiteli Chess Records Leonardu Chessovi se více líbila svižná skladba Maybellene (č.8), která v sobě kombinovala prvky blues a country. Skladba se okamžitě usadila na vrcholu Top ten, a to až do roku 1956, kdy ji předběhl Elvisův Heartbreak Hotel. Chuck navazuje dalšími skladbami, které jsou zajisté základ rock ‚n‘ rollu, např. Roll over Beethoven (č.9), Johny B. Goode (č.10), Sweet Little Sixteen (č.11) a Brown Eyed Handsome Man (č.12). Jeho skladby používali jako odrazový můstek ke slávě nejen Beatles (č.13), ale i Beach Boys – Berryho Sweet Little Sixteen přejmenovali na Surfin USA (č.14), také Rolling Stones (č.15). My Ding A ling se stala pro svoji úsměvnost největším hitem jeho kariéry (č.16). O popularitě této písně nás jistě přesvědčí následující ukázka z kresleného seriálu The Simpsons xcd (č.17). Osudy skladatele, zpěváka a kytaristy Chucka Berryho zachycuje dokumentární film Hail!Hail! Rock’n‘roll. Chuck Berry a jeho kytarová technika
Berryho hudební začátky jsou spojeny s napodobování Nata Kinga Colea, od něj přejímal hlavně barvu hlasu a přístup k melodické lince, často také hrával skladby Muddyho Waterse. Vůbec první skladbou, se kterou vystoupil na jevišti, byla Confessin the Blues Jay Mc Shanna (č.18). Do Chuckovy hry vstupují country prvky, používá některých country riffů a snaží se formulovat nový hillbilly sound. Z kombinace stylů blues a country vzniká Berryho prvotina
Maybellene. Následuje rozbor nejznámějších skladeb Chucka
Berryho.
1) Maybellene (č.8) Skladba je směsicí amerických stylových oblastí. V první sloce písně můžeme slyšet opravdové country, s country basem (prima - spodní kvarta). V doprovodném klavíru ragtime 19
piano, jaké hrával Scott Joplin. Bicí nástroje zvýrazňují 2. a 4. dobu. Kontrabas kopíruje country bas. Harmonická stavba skladby vychází z blues řazením hlavních harmonických funkcí T-S-T-D-T. Změnou je Berryho kytara, která svým syrovým zvukem v přiznávkách naznačuje přechod k novému stylu hillbilly. Zcela samostatnou kapitolou je kytarové sólo, které jasně ukazuje novou cestu rock’n’rollu. Je velice svižné, až drzé. Novým agresivním přístupem je nová duševní náplň hudby. Po uhlazených baladách, stále smutných bluesmanech a slušně oděných zpěvácích country přichází Berry doplňující sólovou hru na kytaru nespočtem pohybů (kachní chůze, držení kytary v kolmé poloze k tělu, chůze po schodech směrem dolů, želví pohyby krkem). V oblasti techniky kytarového sóla vychází výlučně ze hry T-BoneWalka, při poslechu skladby Mean Old Wolrd (č.19) zjistíme, odkud pramení Berryho inspirace. Berry přebírá od Walkera způsob vytahování strun, jehož charakteristickým prvkem je slyšitelné glissando, které struna vytvoří při svém vychýlení. Tón je hraný na nižší struně, např. h, je vytáhnutím zvýšen na úroveň tónu hraného na struně vyšší. Tento způsob hry vytváří „mňoukavý zvuk“ typický pro Berryho hru (stop. 2.28). Techniku vytahování jednohlasu tedy přebírá od Walkera. V této oblasti je průkopníkem dvojhlasého vytahování strun. Vrchní tón je podložen nejčastěji tercií, někdy i kvartou (stop.2.39). Z tohoto pohledu bychom tedy užitou techniku vytahování strun ve výše jmenované skladbě mohli rozdělit do dvou kategorií: a) vytahování jednohlasé b) vytahování dvojhlasé V průběhu sóla nastává zajímavý moment, kdy je v sólové kytaře hrána prodleva tónů náležících do oblasti tóniky i během změny funkce na subdominantu (stop. 2.28). Tento prvek patří mezi základní stavební kameny rock’n‘ rollových sól všeobecně a můžeme jej vysledovat i u bluesových hráčů, jako příklad uvádím skladbu T-Bone Walkera – T- Bone Schuffle (č.20, stop. 2:35). Hlavním přínosem Berryho je vytržení Walkerových sól z oblasti blues a jejich vložení do nově vznikajícího hillbilly. Tímto způsobem se stal skutečným průkopníkem „kytarového“ rock’n‘ rollu.
20
2) Johnny B. Good (č.10) Skladba nepřináší zásadní inovace v oblasti hudební. Přesto bychom zde našli kytarový prvek, jenž je pro Berryho hru velice charakteristický. Úvod skladby začíná souzvukem čisté kvarty, který je posouván o půltón výše a zpět. Tento prvek dělá ze sóla jedno z nejzákladnějších riffů rock’n’rollu vůbec.
2.3.2 Jimi Hendrix Životopis Jimi Hendrix se narodil v pátek 27. listopadu 1942 v Seattlu. První kytaru si koupil za 5 dolarů od kamaráda svého otce, pokoušel se hrát, ale moc ho to nebavilo, všechno se změnilo, když uslyšel Chucka Berryho (č.1). Nejdříve se svojí akustickou kytarou vstoupil do skupiny Velvetones, ale brzy zjistil, že jeho kytara není slyšet, a proto požádal svého otce o elektrickou. Později vstoupil do skupiny Rocking Kings, kde ale hrál na svůj nástroj jen basové party, ale brzo ho to přestalo bavit. Pokoušel se o sóla. Jamoval s kapelou, ale také s celou seattelskou klubovou scénou, skupina sice vystupovala, ale peníze se nehrnuly, a nakonec došlo k jejímu rozpadu. Hendrix odchází do skupiny Thomas and the Tom Cats, ale protože se neshodl s otcem, nechal se v roce 1961 naverbovat do armády. Krátce po nástupu k armádě si zlomil kotník, a tím jeho vojenská kariéra skončila, navrací se zpět k hraní. Odešel do Nashvillu, kde se účastnil nahrávky pro Billa Hoose Allena29, ale podle ostatních muzikantů hrál tak divoce, že byl pro nahrávku nepoužitelný. V roce 1964 se stal členem větší skupiny The Isley Brothers30(č.2).
V tomto roce vychází jejich nahrávka Twisting &
shouting, kde je v některých doprovodných částech slyšet Jimiho kytara. Pak se různě potuluje a jamuje, až se dostává k Little Richardovi31. Chtěl být ale více vidět a slyšet, což se pochopitelně Richardovi nelíbilo, a proto ho ze skupiny propustil. Odchází k Ike & Tine Turner32, se kterými odehrál pár vystoupení. Pak se na delší dobu usazuje u kapely King Curtis33, objížděl nejen koncertní sály, ale také nahrávací studia, v této době už prý předváděl 29
Bill Hoose Allan – americký disc jockey The Isley Brothers – amer. soulová skupina, vznikla 1957, hit Twist And Shout se stal později skladbou Beatles 31 Little Richard – nar. 1935, Macon, černošský zpěvák a klavírita, přezdíván „ otec rock’n‘ rollu, hity: Tutti Frutti, Rip It Up 32 Ike & Tina Turner – amer. rockové duo, Tina Turner, Ike Turner 33 King Curtis - nar. 1934, saxofonista, studiový hráč 30
21
svoji show, včetně hraní pomocí zubů, také používal po domácku vyrobený fuzz 34. Od King Curtis odchází kvůli špatné výplatě a zakládá vlastní Jimmy James & Blue Flames. Hendrix se konečně osamostatnil a začal se věnovat vlastní tvorbě. V roce 1966 přijeli do New Yorku Rolling Stones, aby zde zahájili své čtvrté americké turné. Přítelkyně kytaristy Keitha Richardse zašla do klubu Cheetah, kde hrál Hendrix, a byla jím okouzlena. Linda dokázala přesvědčit baskytaristu Animals35 Chese Chandlera, aby šel během jejich amerického turné do café Wah, kde hrál Hendrix. Poslechl si ho, prodal veškeré své aparáty a přesvědčil Hendrixe, aby odjel do Anglie. Ten s nabídkou souhlasil jen pod podmínkou, že se setká se svým velkým idolem Erikem Claptonem. V Anglii mu sestavil kapelu a poslal Hendrixe zahrát na několik sessionů. Hendrix natočil u Polydoru skladbu Hey Joe (č.3), a v tom okamžiku odstartovala jeho legendární hvězdná kariéra. Hey Joe se dostala na 6. místo hitparád a udržela se tam několik týdnů, prodej přesáhl 100 000 kusů. Poprvé jamuje s Claptonem, Jimi zahrál Killing Floor od Howlin Wolfa (č.4) tak, že Clapton prohlásil: „ …nikdy jsem na to neměl, abych to zahrál takovýmhle způsobem. Bylo to neuvěřitelné. Bylo to…no zkrátka nám ukradl show“36. Začala se sestavovat Jimiho kapela Jimi Hendrix Experience, konkurz na baskytaristu vyhrál Noel Redding a na bicí přišel Mitch Mitchel. Kapela začala zkoušet. V roce 1967 vyšlo Jimimu první album Are You experienced? Z alba je cítit Jimiho virtuozita a obrovská energie. V roce 1995 vyhlásil časopis Guitarist 50 nejlepších kytarových alb všech dob a na prvním místě se umístilo právě Are you experienced? Riff v Purple Haze (č.5), je řazen k deseti nejznámějším kytarovým rockovým riffům vůbec. Po úspěších v Anglii se vrací do Ameriky na turné, kde vystupuje po boku Janis Joplin37, Otise Redinga38, Mamas and Papas39 a dalších. V tomto roce také dostává cenu časopisu Melody Maker, je vyhodnocen jako nejlepší světový muzikant. Ke konci roku vydává své druhé album Axis: Bold as Love, které bylo ve velice krátké době rozprodané. Po tříleté intenzivní práci (nahrávání, koncerty, sessiony, šňůry) byl Hendrix velmi vyčerpán, k jeho špatnému psychickému stavu určitě také přispělo velké množství alkoholu. Jimi Hendrix zemřel 18.9. 1970.
34
Fuzz – zvuk vytvořený tímto efektem bychom mohli nazvat roztřepaný, rozervaný… Animals – anglická skupina, stylově patří do R&B 60. let 36 Štefl V., 33+333 kytaristů: Netradiční encyklopedie světových kytaristů, Praha: Mzikus, 1997, 336 s., ISBN 80 – 902002 – 9 – X (str.99) 37 Janis Joplin – nar. 1943, Porth Arthur, zpěvačka, mluvčí generace hippies 38 Otis Redding –nar. 1941, Dawson, soulový zpěvák, hit On The Dock Of The Bay 39 Mammas and Papas – americká west coastová vokální skupina, vytvořili hymnu hippies San Francisco 35
22
V jeho hře jsou patrné vzory kytaristů, jimiž se nechal ovlivnit: Eric Clapton – cit pro tón a bluesové puritánství, Pete Townshend40 – výbušnost a agresivita hry. Jeho přínosem je nová práce se zesilovači a efektovými zařízeními, wah pedálem (č.6), Jimi vystavěl svoji hudbu na těchto zařízeních. Úprava Dylanovy skladby All along the watchtower (č.7) je velice populární a sólo v této skladbě bylo společně se sólem Jimiho Page41 v Stairway To Heaven řazeno ke dvěma nejlepším v historii kytary vůbec. Jimi Hendrix a jeho kytarová technika
Jimi Hendrix jako kytarista vycházel ze starých bluesmanů a raných R&B hráčů, jakým byl např. Chuck Berry. Mezi těmito interprety a J. Hendrixem je ohromná výrazová propast. Hendrix byl v oblasti zvuku kytary naprostý inovátor, položil základy pozdější „ divoké“ rockové kytaře. Stal se interpretem, který sice tvořil v době beatlemanie, ale i přesto si našel své publikum. Dnes je počítán k největším kytarovým osobnostem. Jimi Hendrix začínal na kytaru jako samouk, je všeobecně známo, že kytaru držel na opačnou stranu, tedy na levou, na tom by nebylo nic zvláštního, takových kytaristů se na světě vyskytuje několik. Protože neměl Hendrix učitele, vytvořil si svůj vlastní způsob držení kytary, který měl přímý vliv na jeho způsob hry akordů a následně i na zvuk některých jeho skladeb. Akordy nehrál jako většina kytaristů s palcem umístěným za hmatníkem, naopak jej použil ke hraní akordů. Inspiraci pro rychlé hraní akordů v pravé ruce našel Hendrix u kytaristy Petea Townshenda (č.8), příkladem je skladba All Along Tha Watch Tower. U Hendrixe se velice často setkáme s akordem E9+. Tento souzvuk je využit v nejznámějším Hendrixově kytarovém riffu Purple Haze. Je zde použit v podobě otevřeného akordu, ve kterém znějí prázdné struny. Tento akord můžeme najít ve skladbě Foxy Lady (č.9). Zde se táhne celou kompozicí. Je použit velice expresivně, zní nad sebou malá septima a zvětšená nona. Do hry většiny kytaristů se od příchodu Hendrixe dostal jeden prvek, který je velice nakažlivý a chytlavý. V klasické hudbě bychom ho mohli nazvat trylkem, ale v podání Hendrixe zní zcela jinak, navíc před ním nikdo trylek neaplikoval tak často v kytarové hře. Objevuje se např. ve skladbě Killing floor.
40
Pete Townshend – nar. 1945, Londýn, kytarista skupiny The Who, vynálezce „ power chordu“, písně My Generation, Substitute 41 Jimi Page – nar . 1944, Londýn, kytarista skupiny Led Zeppelin
23
Do hudebního průmyslu vnáší používání wah pedálu, na tomto kytarovém efektu je vystavěna skladba Voodoo Chile (č.10). Pokud by chtěl někdo napodobit styl J. Hendrixe, prvním krokem by mělo být používání kvartových souzvuků. Podle mého názoru se Hendrix nechal inspirovat Chuckem Berrym, který jako první přišel s cíleným využitím malého barré42, a tím pádem zapojení kvarty do hudby. Kvartu slyšíme v úvodním sólu k Johny B. Goode (č.1). Téměr v každé Hendrixově skladbě můžeme nalézt nějakou inovaci, proto bude na místě věnovat se jednotlivým skladbám samostatně. 1) Little Wing (č.11) Hned od prvních tónu je Little Wing nezpochybnitelným originálem. Skladba začíná úhozem pravé ruky na přitlumené struny a následným glissandem kvartového souzvuku. Další tóny jsou rovněž hrány s přitlumením. Tuto techniku můžeme slyšet např. u B. B. Kinga. Hendrix ji ale využívá jako kompoziční prostředek, v případě Little Wing je to úvod do skladby. V předehře můžeme ještě slyšet další z typických prvků, melodie je podložena kvartami. Používání tohoto souzvuku je pro Jimiho výraz zásadní. 2) Purple Haze (č.5) Skladba začíná velice disonantním souzvukem, zv.4. Po úvodu a nápaditém sólu zazní akord E9+. Akord je hraný „hendrixovským způsobem“. V levé ruce je použit ke stisknutí akordu palec, tím pádem se uvolňuje malíček, který zahraje hammer-on z tónu E na Fis a pulloff opačným směrem. Způsob hraní akordů v levé ruce je v tomto bodě důležitý, protože je jednou ze složek, která ovlivňuje zvuk písní. Kytaristé, kteří nepoužívají palec při hře akordů, by nikdy nemohli vymyslet nebo napodobit Hendrixovu hru. Jimi na počátku své kariéry hrával v kapele na kytaru jen basové party. Myslím, že tato jeho zkušenost měla vliv na způsob doprovodu. V Purple Haze můžeme slyšet, že již na zmíněném akordu E9+ basuje zcela nezávisle na zahrání zbylého akordu (stop. 0.29), tento způsob hry působí dojmem, jako by na jevišti hráli dva kytaristé.
42
Barré – většinou se hraje prvním prstem ( ukazovákem), který se zároveň položí na dvě až tří struny
24
3) Voodoo Chile (č.10) Prvek, kterým skladba začíná, byl již použit v písni Little Wing. Hendrix tlumí struny levou rukou a v pravé tak hraje neznělé tóny. Tentokrát zapojuje do hry wah pedál, který absolutně mění celý charakter tohoto prvku (stop. 0.01). Zvuk upravený tímto efektem zní jako „ kvákání“. V následující melodii je pedál wah rovněž použit. Během této úvodní fráze ještě hraje v levé ruce trylek, který je rovněž jedním ze stavebních kamenů Hendrixova stylu (stop. 0.23). Část skladby před zpěvem se odehrává na pozadí akordu E9+. Zpěv je proveden v oktávovém unisonu s kytarovou linkou, zde bychom mohli odkázat na inspiraci ranými delta blues hráči. Tento způsob hry a zpěvu používal např. Son House. Kytarové sólo této skladby obsahuje rovněž techniky, které již byly objeveny před Hendrixem. Velice často se zde používá technika ohýbání bend-on. Skladba je zakončena hrou pomocí zubů a použitím vibrační páky.
25
3 Dějiny stylů (blues, country, rock) 3.1 Blues 3.1.1 Východiska První Afričané byli přivezeni k břehům Ameriky v roce 1619, během 250 let se jejich počet rozrostl až na 150 miliónů. Po staletí u nich byla modrá (blue) barva spojena s pocitem smutku. V polovině 19. století byl výraz blues přenesen do stejného významu jako ona barva. Právě pocit „ blues“ se stal synonymem pro mnoho černých Američanů trpících v otroctví. Náplní jejich života byl rasismus, násilí a chudoba. Tóny v blues byly součástí evropské durové stupnice, až na tzv. blue tóny, které korespondovaly s původním černošským zpěvem. Tyto tóny daly blues podrážděný a melancholický zvuk. Nástroje, na které černošští otroci hráli, pocházely z oblasti Senegalu, Gambie a Nigérie. Byly to především nástroje s tělem ve tvaru hrušky. Jednostrunný nástroj se nazýval riti (obr.č1), hrálo se na něj smyčcem, na dvoustrunný s názvem xala se vybrnkávalo. Černošští otroci hráli také na nástroj, který se nazýval bandore (obr.č.2), měl poměrně dlouhý krk, připojený k tělu. Většinou byl čtyřstrunný, struny byly ze střívek. Černoši vyslovovali jeho název banjar. Pravděpodobně pojmenování přešlo do angličtiny jako banjo. V období před občanskou válkou (1861 - 1865) byly banjo a housle základními nástroji africké hudby v Americe. Po válce byly vystřídány kytarou a harmonikou. Černoši mluvili řečí pitch – tone. To znamená, že užívali různé výšky hlasu pro vyjádření věcí. Vysoký hlas znamenal zcela něco jiného než hlas nízký či střední. Proto dokázali černoši komunikovat prostřednictvím hudebních nástrojů. V kultuře Afričanů se nacházeli vypravěči „ griots“, kteří udržovali kulturní povědomí těchto lidí. Tradice vypravěčů byla předávána z otce na syna, z generace na generaci. Svá vyprávění doprovázeli na nástroj shekere (obr.č.3), vytvořený z vydlabané tykve, přes kterou byla natažena síť z provázků, na které byly navlečeny malé mušle. Tento bicí nástroj doprovázel vypravěčovo vystoupení. Tak jako původní „griots“ doprovázeli nástroji své příběhy, tak američtí černoši využívali modernější nástroje pro doprovod svých písní. 3.1.2 První hudební formy Hollers, Jupm-ups a pracovní písně Na plantážích existovali tzv. holleři, tedy ti, kdo vyvolávali např. čas na oběd či přestávku a také mohli organizovat práci. Pokyny se přenášely výkřiky od jednoho hollera 26
k druhému, a tak se informace šířila dál a dál. Většinou se nejednalo o pouhá slova, ale o krátké melodie, které se nazývaly Jump-ups. Byly to rytmické fráze, často vypovídající o náladě či činnosti otroka. Černoši zpívali také pracovní písně (work songs), podobné jumpups, jen byly delší. Tyto písně sloužily při práci k udržení rytmu. Mezi jednotlivá slova byly umístěny údery motyk nebo seker. Např.43 (č.1) No more (úder) my Lord (úder) No more (úder) my Lord (úder) Lord I’ll never (úder) turn back (úder) no more (úder) Pracovní písně byly původně veselé. Po příchodu Afričanů do Ameriky se staly výpovědí otroků o těžké práci, samotě a stesku po domově. Byly protestem proti brutalitě a věznění. Postupně otroci využívali písně pro plánování útěků a povstání, bílí jejich „hudebnímu jazyku“ totiž nerozuměli. Specifický typ písní, tzv. chain gang song, se vyvinul na jihu USA. Otroci zde byli využíváni především pro různé výkopové nebo těžební práce, často dobývali štěrk. Při práci byli svázáni řetězy, aby nemohli utéci. Proto bylo možné sledovat dlouhé zástupy mužů zpívajících písně do rytmu práce. Dobrou ukázkou ukázkou je píseň „Long John“ (č.2). Jiným typem písní byly balady, které vyprávěly o hrdinech dne. Velmi oblíbenou skladbou byla „John Henry“ (č. 3), vyprávějící o černém muži, který měl velkou sílu. Pracoval na železnici mezi Chesapeake a Ohaiem. Píseň se zakládá na skutečné události z roku 1870, vypráví o soutěžení bílé pracovní čety se sbíječkami proti Henrymu, který pracoval jen s obyčejným kladivem.
John Hendry said to his captain: You are nothing but a common man, Before that steam drill shall beat me down, I’ll die with my hammer in my hand.
1)
43
Koopmans A., The History of the Blues. Detroit: Thomson Gale, 2006,112 s. ISBN 1-59018-7679, str. 20
27
Během 18. a 19. století byla většina otroků obrácena na katolickou víru. Kostel se pro ně stal jediným místem, kde si mohli promluvit o svém utrpení. V církevním prostředí tak vznikaly písně nábožensky zaměřené, tzv. spirituály. Asi nejznámějším spirituálem je „ Go Down Moses“. (č.4)
3.1.3 Country blues Zrod blues je zahalen do nejistoty. Často se jeho vznik zařazuje do posledního desetiletí 19. století. Tato první verze blues, která se dnes nazývá country blues nebo folk blues, pravděpodobně vznikla na jihu USA. První blues hráli neznámí hudebníci, ještě před tím, než vznikaly nahrávky. Okolo roku 1900 se blues rozšířilo směrem na sever. Šířili ho potulní hudebníci, procházejí různými státy. Postupně se obohacovalo o různé regionální vlivy. Také originalita hudebníků přispěla k jeho modifikaci. Dnes je charakterizováno především hrou na akustické nástroje. Country blues je možné dále dělit na : Delta blues, Texas blues a Piedmont blues. Delta blues je spojováno s ústím řeky Mississippi a hudebníky pocházejícími z této oblasti, Piedmont blues pochází z oblasti Apalačských hor (region Piedmont). Jako hlavní místo zrození blues je uváděna delta Mississippi. Tento region byl nejvíce ze všech zemí osídlen černošským obyvatelstvem. Přesto, že zdejší oblast byla bažinatá a bylo nutné vystavit odvodňovací kanály, mnoho afrických černochů nacházelo útočiště právě zde. Delta řeky Mississippi se stala místem zrodu hudby vyjadřující těžký život černochů. Během prvních desetiletí dvacátého století se v této oblasti vyvinul charakteristický styl, který dnes nazýváme Delta blues. Kombinace zpěvu a kytary se stala základem blues hraného v deltě. Kytara byla přirozeným nástrojem z mnoha důvodů: byla dostupná, přenosná a především to byl nástroj, který umožňoval hraní blue tónů, které byly charakteristické pro černošský zpěv. Na konci 19. století začali Sears, Roebuck and co.44 prodávat akustické kytary s názvem Stella. Nástroj stál dva až tři dolary a velmi rychle se rozšířil. Druhým nástrojem, který se stal charakteristický a stál u počátku blues, byla foukací harmonika, byla přenosná a nabízela možnost hraní blue tónů. Zpočátku se kytary vyráběly především ze dřeva. Později se začal objevovat nástroj s hliníkovým tělem, nazývaný dobro. S ním přišla nová technika hry, zvaná slide nebo bottleneck. Kytaristé používali pro hru hrdlo lahve nebo kovovou trubici, kterou si nasadili na 44
Sears, Roebuck and co – obchodní společnost
28
ukazováček levé ruky a posouváním po strunách nahoru a dolu vytvářeli zvuk, který byl velmi podobný černošskému zpěvu. Často se také používala hrana nože nebo foukací harmoniky. Takový styl hry vyjadřoval nářek, bědování a úzkost. Mnoho bluesových kytaristů používalo responsoriální techniku. Nejdříve zazpívali melodii a pak ji zopakovali hrou na kytaru, při níž používali techniku bottleneck. Mnoho vědců se domnívá, že tento způsob hry vychází z tradičního zpěvu v kostele, nazývaného call and response, kdy kněz zazpívá otázku a věřící odpoví. Podobně tomu bylo také u pracovních písní. Pro region Piedmont je hlavním určujícím nástrojem dvanáctistrunná kytara. Novinář Alan Coukell považuje Piedmont blues za směsici různých stylů: 45“reflect a mising of cultures: african, american blues, white country picking, and English fiddle tunes“(reflektuje směs kultur: africké, amerického blues, bělošského country picking a anglických houslových melodií). Tento styl je charakteristický rychlou prstovou hrou a synkopovaným rytmem, využitým při zvýrazňování některých částí písně.
Později byla hudba charakterizována
důrazným střídáním basových tónů, ve kterých kytarista hrál na basové struny palcem, zatímco vrchní struny byly hrány vyššími prsty a obstarávaly akordický doprovod. Tato hudba byla více radostná, její rytmus byl pravidelný, a tak byla také vhodná pro taneční hudbu. Blind Lemon Jefferson je považován za zakladatele Texas blues. Je znám především pro svou rychlou a komplikovanou techniku, tu se v mládí naučil od flamencových hráčů z Mexika, žijících v Texasu. Jeho nejznámější skladou je Easy Rider Blues (č.5). Jsou pro něj typické chromatické pasáže mezi zpěvem. Používal boggie woogie postupy v oktávách. Tento způsob hry byl později napodobován dalšími hráči. Patřil mezi ně Huddie Ledbetter, který je více znám pod svým uměleckým jménem Leadbelly. Hlavní přínos Leadbellyho hudby spočívá ve výborné melodice, která dala vzniknout velkému množství kvalitních písní. Můžeme jmenovat např. skupinu Nirvana, jejímž největším hitem se stala Leadbellyho skladba Where Did You Sleep Last Night. (č.6) Mnozí z hráčů blues byli zpočátku dělníci na plantážích. To potvrzuje i jejich životní postoj:46“ plow a mule in daytime, pick a guitar at night.“(orat mulou ve dne, hrát na kytaru v noci) Tito hráči se potulovali po Americe, hráli na nádražích, ulicích, v barech. Byli to
45
Koopmans A., The History of the Blues. Detroit: Thomson Gale, 2006,112 s. ISBN 1-59018-767-9,str. 32
46
Koopmans A., The History of the Blues. Detroit: Thomson Gale, 2006,112 s. ISBN 1-59018-767-9,str. 37
29
samotáři, kteří neměli nikdy domov, mnohokrát sukničkáři a lidé, jejichž život byl ukončen krutou smrtí. 3.1.4 Bluesmani
Prvním, skutečně známým bluesmanem byl Charley Patton (1891 – 1934). Jeho osud odpovídá obrazu opravdového kytaristy, potulného hráče. Narodil se v roce 1887 blízko Edwards, Mississippi. Patton se přestěhoval se svojí rodinou v roce 1897 do blízkosti Tutwiler, kde pracoval na plantáži. Zde se učil od ostatních muzikantů hrát blues. Toto místo, nazývané Dockery plantantion, bylo všeobecně známo jako centrum bluesové hudby. Poté začal cestovat a hrál na různých místech, patřily mezi ně: roadhouse47, taneční sály, domácí párty.
Potkal mnoho dalších hudebníků, hrál s Texas Blind Lemondem. Jako mnoho
hudebníků té doby hrál blues především pro sebe nebo pro černošské publikum, ale také hrál country a ragtime. Patton se stal známým kytaristou, který se svým nástrojem předváděl hru v nezvyklých polohách, např. hraní na nástroj za zády, nebo vyhození kytary do vzduchu a její následné chycení nohama. Patton také proslul jako vášnivý pijan a sukničkář, během svého života vystřídal několik žen, poté měl 2 manželky a nespočet milenek. Byl často vězněn, takže znal mnoho policistů a vyšetřovatelů v oblasti delty. Někteří z nich se vyskytují i v jeho písních. Jeden takový krutý sheriff je zmíněn v jeho písni: „High Sheriff blues“ (č.7).
Let me tell you folkses, how he Treated me, umhum, Let me tell You folkses, how he treat me, Umhum. And he put me in the celar Just as dard as it could be. Mezi jeho další nahrávky patří písně: Down The Dirt Road Blues (č.8), Pony Blues (č.9) a Mississippi Boll Weevil Blues. Charley Patton ovlivnil svojí slide hrou mnoho nástupců, mezi ně patřili: Son House, Skip James, Howlin‘ Wolf, Robert Johnson a Muddy Waters. Mezi léty 1920 – 1930 se blues začalo z vesnických oblastí rozšiřovat směrem do města. Hlavní zásluhu na tom měli potulní hudebníci, jakým byl i Charley Patton. Texty písní se obsahově přizpůsobovaly charakteru velkoměsta a hudba zaznamenala nové vlivy, 47
Road house – podobný českému motelu
30
nazývala se city blues. Byla jako první nahrávána a komerčně využita. Pochopitelně bylo nahráváno také původní country blues. Zřejmě proto, aby bylo zřejmé, kde blues mělo kořeny. Známé jsou především nahrávky Charley Pattona a Blind Lemon Jeffersona. Nová hudba se rozšiřovala směrem na sever, hlavními centry byly Chicago, Louisville, Indianopolis, Cleveland, Cincinnati, St. Luis, New Your, Kansas City a New Orleans. Člověkem, který se zasloužil o velké rozšíření blues, byl William Christopher Handy. Tento hudební publicista popisuje svoji cestu na jih směrem k Dockery farms takto: Když čekal na zastávce vlaku, uslyšel hrát černošského kytaristu. Hrál hudbu, která mu nebyla známa.48 Muž používal při hře ostří nože, kterým přejížděl po strunách, neustále opakoval dokola ta samá slova: goin‘ where the southern cross the Dog“. (Později Handy zjistil, že the Southern a the Dog jsou názvy železničních tratí.) Inspirován touto hudbou později složil své největší hity: Memphis blues a St. Louis blues(č.10). Vůbec první blues, které zaznělo na severu USA v původní podobě tak, jak se hrálo na jihu, bylo součástí Vaudville show. Takové představení obsahovalo humor, tanec a hudbu. Často v čele Vaudville stála žena, která byla pro publikum přitažlivější. Ženy zpívající blues často pracovaly v nočních podnicích ve městech, jako je Chicago nebo Harlem. Mezi takové zpěvačky patřily: Ida Cox, Ma Rainey, Mamie Smith a Bessie Smith. Během dvacátých let se začal rozvíjet jazz a mnoho z nich se nechalo vtáhnout tímto novým proudem.
3.1.5 City blues City blues se od svého předchůdce country blues lišilo především v nástrojovém obsazení. Hráči country blues většinou zpívali pouze za doprovodu kytary a harmoniky. City blues využívalo jiné nástroje. Především to byl klavír a nově vynalezený nástroj, elektrická kytara. Silnější zvuk elektrické kytary a možnost zahrání delšího tónu byly hlavní příčiny, proč se kytara ve městech prosadila. Většinu hudby, která byla okolo roku 1920 nahrávána, tvořili bělošští hudebníci, kteří také pořizovali snímky původní černošské hudby. Vlastníci nahrávacích společností si uvědomili, že v USA v té době žilo okolo 14 milionů černochů, kteří byli většinou chudí, ale oni v nich viděli možnost rozšíření trhu o černošskou hudbu. Začali nahrávat blues, které bylo Koopmans A., The History of the Blues. Detroit: Thomson Gale, 2006,112 s. ISBN 1-59018-767-9, str. 41 48
31
nejvíce populární v oblastech Harlemu u pracujících a chudých černochů. První nahrávací společnost, zabývající se blues, se jmenovala OKeh. V roce 1920 nahrála píseň Crazy Blues (č.11) zpěvačky Mamie Smith. Byla to skutečně první nahrávka, která seznámila svět hudby s termínem blues. Tato skladba se více blížila typu ragtimového Vaudevillu, nejednalo se tedy o „čisté“ blues. Stala se populárnější než kompozice C.W. Handyho. Crazy blues se nakonec prodalo 75 tisíc kopií, úspěch byl srovnatelný s prodejem nejžádanější hudby. Mnoho dalších nahrávacích společností začalo po vzoru Okeh nahrávat ženské černošské zpěvačky, patřily mezi ně: Ma Rainey, Alberta Hunter a Bessie Smith. Nahrávky určené pro černošské publikum se v této době začínají označovat názvem race recording nebo race music. Po velkém úspěchů bluesových zpěvaček se začaly nahrávací společnosti také zajímat o hudebníky muže. Většina z těchto muzikantů, jako např. Louis Armstrong, hrála právě s těmito zpěvačkami, pak se osamostatnili. Mnoho bělošských „hledačů talentů“ se vydávalo na jih, aby zde navázali kontakt s některým černošským hudebníkem. Nábory talentů se konaly na základě hudební soutěže, jak ji známe dnes. Vyslanec nahrávací společnosti přišel do města a na nějakém veřejném místě nebo ve větším sálu uspořádal přehlídku hráčů a zpěváků. Pokud se mu někdo líbil, nabídl mu spolupráci. Tak se do povědomí dostala většina hráčů, např. Charley Patton, Son House, Skip James. Poté co dokončili nahrávání, vrátili se zpět do svých domovů. Hlavním důvodem, proč se nahrávací společnosti snažily nalézt nové talenty, byla skutečnost, že jazzové a bluesové zpěvačky vyžadovaly vyšší honorář. První nahrávaní bluesmani se tak nikdy nestali bohatými lidmi. Bluesové skladby byly vždy poměrně rozsáhlé, nesmíme zapomenout na to, že vyprávěly příběhy lidí. Navíc se zde vyskytovalo mnoho nástrojových sól. Prvním hudebníkem, který se proslavil svou vytříbenou technikou a schopností zkrátit bluesovou skladbu a vytvořit tak poslouchatelnou píseň, byl Robert Johnson. Důvodem zeštíhlení bluesových nahrávek byly nosiče, které používaly nahrávací společnosti. Na jednu stranu desky se zaznamenávala jen jedna píseň. Tak bylo možné nahrát pouze skladbu v rozsahu tří minut. Právě Johnson dokázal dokonale přizpůsobit své skladby potřebám zábavního průmyslu. A dnes je považován za spojovací článek mezi původním „vypravěčským“ country blues a moderním pojetí blues. Robert Johnson spojil ve svém hudebním umění doprovodnou kytaru se zpěvem. Podle mého názoru patřil k jedněm z těch, kteří dokázali zpívat a hrát zároveň. Tato schopnost otevřela Johnsonovi možnost posunout bluesovou kytarovou hru o několik úrovní výše. Pro jeho hudbu je typické neustálé basování stejného tónu, měl bych 32
dodat, že byť Johnson používá kovové struny, nepoužívá trsátko, ale hraje prsty. Basování je stavebním prvkem, který vždy doprovází celou skladbu. Důležité je, že během hraní basu vyhrává i linku ve středním hlasu. Tím je jeho hra daleko složitější a těžší na interpretaci. Nejznámější skladou je Crossroads (č.12)
3.1.6 Urban blues Mezi léty 1940 – 1960 dosáhlo blues své největší popularity. Vznikala nová rádia, orientovaná pouze na tento žánr. Bluesové kapely pořádaly velká turné, zatím pořád jen pro černošské posluchače. Ve dvacátých letech započala migrace černochů, která vrcholila právě v období let čtyřicátých a padesátých. Fakt, že mnoho černochů žilo ve městě, měl také vliv na blues, z něhož se začíná vyvíjet jazzem ovlivněné jump blues a rhythm and blues (R&B). Zatímco tyto nové styly upřednostňovaly klavír a trubky na úkor kytary, Urban blues vycházelo především ze hry na kytaru a navazovalo na tradici Delta blues. Hudebníci využívali ke hře elektrickou kytaru již od třicátých let, ale bylo to především Urban blues, které kladlo důraz na nástrojovou hru. Styl vyžadoval nové nástrojové obsazení: kytara, kontrabas, bicí a harmonika. Průkopníkem byl Muddy Waters, hudebník narozený v deltě Mississippi. Během tohoto období došlo k zásadní změně na straně posluchačů blues, v jejich řadách se objevilo bělošské obecenstvo. Mnoho hráčů Urban blues mělo později vliv na bílé hudebníky, kteří vytvořili hlavní proud populární hudby, nazývaný rock and roll. Ovlivnili Elvise Presleyho nebo Jerry Lee Lewise49. Zajímavým trendem tohoto období byl vynález jukeboxu. Pro obyvatele delty Mississippi se stal vítaným zdrojem nových nahrávek. Městem, které se stalo charakteristické pro černošskou hudbu, byl Memphis. Byla zde ilegální prostituce, ve městě bylo mnoho barů, proto zde bluesoví hudebníci nacházeli obživu. V Memphisu se zrodilo několik unikátních přístupů k blues, jedním z nich byl tzv. jug – band. Byla to skupina hudebníků hrajících na vlastnoručně vyrobené nástroje z různých džbánů nebo valch. Druhý inovativní přístup se objevil v oblasti kytarové. Hudebníci již nedoprovázeli svůj zpěv pouze kytarou, ale objevuje se doprovodný soubor se dvěma kytarami, kdy jeden hráč vytváří rytmickým doprovod na pozadí skladby a druhý hraje melodickou linku. Tyto aranže jsou nyní standardem v mnoha bluesových a rockových kapelách.
49
Jerry Lee Lewis – nar. Louisiana, americký rock’n’rollový a country zpěvák
33
Během velké migrace obyvatel jihu na sever v padesátých letech se hlavním městem blues stalo Chicago. Bylo černošským městem, kde mohli afričtí Američané žít poměrně svobodně. Již během třicátých let se ve městě vyskytovali hudebníci, jako byl Sonnyboy Williamson I., Big Bill Broonzy, Memphis Minnie. Chicago mělo poměrně dlouhou bluesovou tradici ještě před rozšířením stylu Urban blues. Poměrně dlouho se nemohlo odpoutat od původního blues. Teprve v roce 1940 se vše změnilo, přichází hudebník McKinley Morganfield, který je více známý jako Muddy Waters. Waters pomohl vytvoření nového stylu Urban blues, který je někdy nazýván Chicago blues. Narodil se v deltě Mississippi, pracoval na farmě jako řidič nákladního automobilu a stal se slavným až v pozdějším věku. Byl ovlivněný Charley Pattonem. Když v roce 1940 přijel do Chicaga, nahrával s klavíristou Sunnland Slimem. Country blues bylo již dávno zapomenutým stylem, ale Waters neuměl nic jiného hrát, proto původní blues adaptoval na elektrickou kytaru. V jeho kapele nechyběl kontrabas, bicí, harmonika, postupně tak vznikla skupina Muddy Waters Blues Band. Názor na to, jestli se skutečně stal průkopníkem Chicago blues, si můžeme poslechnout z jeho úst:50“ I think I’m responsible for Chicago Blues. I think I set Chicago up for the Blues.(Myslím, že jsem zodpovědný za Chicago blues, myslím, že jsem Chicago připravil na toto blues) Watersova kombinace syrového a drsného stylu Delta blues s elektrickou kytarou se stala jedinečným spojením. Jako příklad uvádím píseň What’s Metter With the Meal (č.13) Urban blues se postupně rozšířilo především do Houstonu a Detroitu, kde bylo hráno Johnem Lee Hookerem.“51
3.1.6 Jump blues Chicago blues s vedoucí úlohou kytary bylo na vzestupu do konce čtyřicátých let. V této době se začíná formovat nové jump blues. Hlavní náplní této hudby bylo využití big bandu. Vyvinulo se z jazzové hudby, vznikající v New Yorku již od dvacátých let. K této inspiraci se ještě přidalo swingové piano a hra na trubku z oblasti St. Louis a Kansas City. Hudba byla veselá, rytmická, plná boogie-woogie rytmů a jazzových improvizací. V big bandu byl většinou nejdůležitější zpěvák, podbarvený trubkami, saxofony, trombóny. Vedoucí úlohu mezi dechovými nástroji měl tenor saxofon. Kytara, tak důležitá pro vznik Koopmans A., The History of the Blues. Detroit: Thomson Gale, 2006,112 s. ISBN 1-59018-767-9,str. 63 51 John Lee Hooker – nar. 1917, Mississippi, zpěvák, kytarista, jeho písně nahráli např. The Yardbyrds 50
34
blues, byla potlačena do pozadí, do rytmické sekce. Mezi nejznámější muzikanty Jump blues patřili: Big Joe Turner(č.14) nebo Louis Jordan (č.15). Centrem se stalo Los Angeles, které bylo domovem pro různé druhy Urban blues, jump blues, ale také stylu založeném na jazzovém pianu, později nazývaném West Coast blues. (č.16)
3.1.7 Rhythm and blues Termín rhythm and blues nebo R&B byl uveden časopisem Billboard v roce 1949. Měl nahradit původní obchodní název pro černošskou hudbu z dvacátých let, „race recording“, který mnoho lidí považovalo za urážlivý. Hudba, která se zrodila na konci 40. let a během 50. let, obsahovala prvky jump blues, jazzu a černošského gospelu. V porovnání s jump blues užívalo R&B podobné nástroje, ale v menším počtu. Hudba byla jednodušší než jump blues a jazz. rytmus v pozadí byl doprovázen pouhými třemi akordy, takže se styl velmi podobal nejstaršímu blues. Rovněž byla omezena možnost improvizace. Někdy jsou nahrávky R&B z padesátých let považovány za vůbec první rock and roll, např. Fats Domino52Blueberry hill (č.17)
3.1.8 Rock and roll Nezávislou nahrávací společnost Sun records založil okolo roku 1949 disc jockey Sam Phillips. Sam vyrostl v Memphisu a již od mládí se zajímal o černošskou hudbu. I když byl bílé pleti, toužil po vzniku společnosti, která by sloužila jen černošským interpretům. I když nebyl prvním bělochem, který provozoval nahrávací společnost pro černošskou hudbu, v rodném Memphisu se setkával s řadou urážek od bílých spoluobčanů. Philips naopak chápal hudbu jako spojovací most mezi černými a bílými. Zpočátku Phillips spolupracoval s mnoha černošskými hudebníky. Jeho nahrávky nebyly příliš rozšířené, ale byly dobře známy v komunitě muzikantů R&B. Velkým průlomem byla píseň Ike Turnera a jeho skupiny Kings of Rhythm. Skladba „Rocket 88“ se stala celospolečensky uznávanou a někdy je označována za první rock and rollovou nahrávku. (č.18)
52
Antoine Dominique "Fats" Domino - nar.1928, New Orleans, americký R&B, rock and rollový pianista a zpěvák
35
Úspěch nahrávky Rocket 88 inspiroval mnoho hudebníků. Mezi ně patřil Bill Haley, kapelník skupiny Saddlemen. Haley nahrál skladbu Rocket 88 se svou skupinou a byl tak první běloch, který dokázal přizpůsobit černošské R&B do repertoáru bělošských kapel. (č.19). Stal se tak zakládající osobností stylu, který se nazývá rockabilly. Později se velmi proslavil skladbou Rock Around the Clock.(č.20) . Bill Haley vytváří především image rock’n‘ rollového zpěváka, postavu hrající na kytaru. První, kdo nazval běloškou adaptaci R&B rock and rollem, byl disc jockey Alan Freed z Ohia, který hrál pro černošské i bělošské publikum. Výraz rock and roll byl používán již v blues pro vyjádření aktu soulože. A když Alan Freed ucítil energii, kterou tato nová hudba vyjadřuje, bylo přirovnání na místě. Když v roce 1954 přišel do studia Sun records řidič náklaďáku Elvis Presley s přáním nahrát skladbu pro svou matku jako dárek k narozeninám, požádal ho Phillips o další nahrávky. Byl okouzlen tímto charismatickým mladíkem. Zanedlouho se objevil první Elvisův hit „That’s All Right mama“(č.21), skladba původně napsána černošským hudebníkem Big Boy Crudupem.
3.1.9 Soul V průběhu padesátých let se začal formovat zcela nový styl, který postupně zastínil původní hráče Urban blues. Soul byl spojením R&B a původní gospelové hudby. Gospel byl v kostele považován za stejně důležitý prvek jako kázání. Mnoho pozdějších zpěváků a hráčů původně vystupovalo v kostele, nejčastěji v neděli. Velkým průlomem do nového stylu byla hudba klavíristy a zpěváka Raye Charlese. Inspiraci čerpal především z hudby Neta Kinga Colea. První nahrávky R. Charlese byly ve stylu R&B. Mnoho posluchačů je znalo, ale nevyvolaly větší fascinaci hudbou. Teprve když Charles vmísil do své hry vlivy gospelu, stal se slavným. Zpočátku spojení světské hudby a gospelu bylo lidmi vnímáno negativně. Dokonce jeho hudbu spojovali s rouháním. Přesto dokázal v roce 1959 se skladbou „What’d I Say“(č.22) obsadit v hitparádě první desítku
3.1.10 Britské blues Během této doby, kdy byl na výsluní soul, zaznamenalo blues velký pokles v popularitě, proto se často staří bluesoví hráči spojovali s bílými muzikanty z Velké Británie. 36
Společně podnikali turné a Angličané se od nich učili hrát blues. Proto také mohly v Anglii vzniknout skupiny jako Yardbirds, Animals nebo mohla vzejit velká bluesová bělošská hvězda Eric Clapton. Tito britští hráči čerpali z původního country blues. Son House nebo Skip James se tak stali velmi poslouchanými kytaristy. Najednou černošští hráči, jako B.B. King, nehráli pro černošské obecenstvo, ale pro bílé.
3.1.11 Blues rock Blues rock zavedly nové mladé britské skupiny v čele s Rolling Stones, Cream, Fleetwooe Moc Led Zeppelin, John Mayall’s bluesbreakers. Tyto sestavy si vypůjčily původní country blues a využily při jeho přetvoření moderních hlasitých kytar. Celkovým „přitvrzením“ hudby se prezentovala také skupina Allman brothers (č.23), která je tvůrcem tzv. Southern rock, což je opět směsice blues a rocku. Na ně poté navázaly skupiny ZZ Top, Fabulous Thunderbirds a George Thorogood.
3.1.12 Současné blues V období 1970 – 90 bylo blues ovlivněno velkým množstvím různých žánrů: rockem, soulem nebo country. Většina hudebníků využívala prvky těchto stylů pro vlastní hudební vyjádření. Objevovali se muzikanti, kteří experimentovali s mnoha prvky, jako např. Ray Charles. Vznikají styly, jako soul blues, soul rock blues, country rock blues. Ve druhé polovině dvacátého století se blues stává celosvětovým dědictvím, rozšiřuje se do Evropy, ale také Asie. Vznikají nové skupiny mimo americký kontinent, např. Das Dritte Ohr and blues Company v Německu. Blues v 60. letech získalo velkou oblibu u bělošských posluchačů a hráčů, mnoho z nich experimentovalo s původním blues, jako Eric Clapton, Rolling Stones, John Mayall’s Bluesbreakers. Na druhou stranu se blues u černošských posluchačů dostávalo do pozadí. Zřejmě proto, že černoši více poslouchali nové styly, soul a R&B. Mnoho afrických černochů si hudbu blues spojovalo s těžkými začátky v USA a celkovým utrpením. Také se jim zdálo příliš jednoduché. Mnoho afrických Američanů také nedokázalo přijmout skutečnost, že jejich současná hudba pochází z blues
37
3.2 Country 3.2.1 Počátky country Country se zrodilo v oblasti Apalačských hor. Na území dnešních států Carolina, Virginia, West Virginia a Tennessee. Tento prostor byl poprvé osídlen okolo roku 1700 britskými a skotskými emigranty. Do nové vlasti přivezli lehce přenositelné nástroje: housle, kytary, mandolíny. Písně, které hráli, lze datovat do šestnáctého století. Přistěhovalci provozovali především původní hudbu z oblastí Anglie, Skotska a Irska. Protože většina z nich neovládala notopis, byla hudba a texty předávány jen ústní formou. Jejich původní hudba se tak mohla smísit s americkou kulturou. Například irská píseň Canaday-i-o, vyprávějící o emigraci do Kanady, byla transformována na příběh dřevorubců – „The Backwoodsmen“. Později, když započala migrace na západ USA, se text písně změnil a popisoval lov bizonů. Název písně byl „Buffalo Skinners“(č.1) Mezi léty 1875 – 1908 již vycházely skladby tiskem. Známými vydavateli byli Ira Sankey a Dwight L. Moody. V této době bylo prodáno okolo 50 milionů výtisků jejich zpěvníků. Našli bychom zde např. píseň: „ When the Roll Is Called Up Yonder“. Hudba byla většinou hrána kvartety, nazývanými „wandering minstrels“, které si nakladatelé najímali, aby šířily jejich hudbu a prodávaly zpěvníky. Hrály v tavernách, divadlech nebo na lodích. Některé z písní, např. „Blue Tail Fly“(č.2), „Old dan Tucker“ či „Bufallo Gals“, se staly národními hity. Velké množství vycházejících publikací s notami a také počet minstrelských představení zapříčinily, že se skladba „Turkey in the Straw“ (č.3) stala neoficiální hymnou venkovské Ameriky. Amatérští hudebníci si díky tomu mohli přehrávat doma skladby. V této době snad každý vlastnil housle a provozoval na ně hudbu. V hraní na housle se pořádaly soutěže, takže se tento nástroj záhy stal nejrozšířenější. Zatímco housle dominovaly v hudbě hrané k tanci, na konci 19. století se postupně začali objevovat první kytaristé. Jejich repertoár byl odlišný. Zpívali písně o lásce, smrti, práci. Na začátku 19. století byly kytary nedostupným nástrojem, byly drahé a vlastnil je málokdo. Okolo roku 1890 začalo několik firem vyrábět levné kytary, takže se jejich cena pohybovala okolo dvou dolarů. V roce 1902 vyrobila firma Gibson první skutečně kvalitní kytary a mandolíny a vyslala soubory vybavené těmito nástroji, aby zajistily odbyt výrobků. Kytaroví hráči byli zpočátku ovlivněni Afroameričany, kteří hráli blues, ragtime a gospely, využívající
38
i banjo. Bílí hudebníci vytvořili soubory sestávající se z houslí, kytar a mandolín a také banja. Zrodilo se tak hudební těleso pro moderní country, jak ho známe dnes.
3.2.2 Hillbilly V roce 1911 jeden reportér z New Yourk Yournalu popsal taneční sál na jihu USA a tanečníky, které zde viděl:“53A Hill-Billie is a free and untrammeled white citizen of Alabama, who lives in the hills, has no job to speak of, dresses as he can, talks as he pleases, drinks whiskey when he can get it, and fires off his revolver as the fancy takes him“.(HillBillie je volný a nespoutaný bílý obyvatel Alabamy, který žije na horách, nemluví o práci, obléká se, jak chce, mluví, jak se mu to hodí, a pije whisky, kdy chce, a pálí ze svého revolveru, když dostane chuť.) Název pro obyvatelstvo se později přenesl do pojmenování hudebního stylu, který hráli. V roce 1922 přišli do nahrávací společnosti Victor Records dva hudebníci oblečeni jako „cowboys“. Houslisté Eck Robertson a Henry Gilliland zde vyslovili své přání: nahrát hudbu. Bylo jim to umožněno, tak vznikla vůbec první nahrávka hillbilly, píseň s názvem „Sallie Gooden“(č.4). Country v této době muselo v prodejnosti desek soutěžit s ostatními styly: jazzem, blues a swingem. Již v roce 1922 se podařilo prodat milion kopií hillbilly skladby Henryho Whittera „Wreck on the Southern Old 97“(č.5). Ve stejném roce se nahrávky „ Ain’t Gonna Rain No More“ (č.6) prodalo 2 miliony kusů. Nahrávací společnosti ihned vyslaly hledače talentů do oblasti Apalačských hor. Společnost Victor Records vyslala Ralpha Peera, který pro svět objevil dvě jména: Jimmiho Rodgerse a The Carter Family, ti se potom stali legendami country. Jimmie Rodgers v roce 1926 zakládá hillbilly sestavu Jimmie Rodgers Entertainers. Vdalším roce se pustil do nahrávání T For Texas (č.7). Tato skladba byla později pojmenována Blue Yodel a zajistila další Rodgersovu nesmrtelnou přezdívku: „Blue Yodeller“. Jeho hudba, vytvořená směsí country, blues a folku, z něj udělala první celosvětově známou country hvězdu. The Family Carter se skládala z Alvina P. Cartera, jeho ženy a švagrové. Trio bylo založeno na zpěvu, který dodával souboru potřebnou měkkost zvuku. Alvin Carter skládal 1)
53
Kallen, Stuart A.,The History of Country Music, Lucent Books, 2003, 112 s,str.16
39
většinu písní, které se staly hity: „Wildwood Flower“ (č.8), I’m thinking Tonight of My Blue Eyes, Will the circle Be Unbroken, Hello Stranger. Sara se stala první ženskou pěveckou hvězdou country a její sestra se proslavila speciální kytarovou technikou, specifická hra palcem byla později označena názvem „ Carter Picking“ a kytara byla poprvé vůdčím nástrojem. Technika vychází ze hry palcem a ukazovákem. Při poslechu skladeb The Family Carter si můžeme všimnout, že mezihry a předehry jsou hrány Mybelle Addingtonovou, z rockové hudby jsme zvyklí na kytarová sóla ve vysokých polohách, zde zjišťujeme, že u Carterů se hrají na basových strunách. Důvod je následující: Maybelle hraje sólo vždy palcem! Velkým pomocníkem při šíření country byly rozhlasové stanice. Mnozí obyvatelé USA byli schopni prodat všechny věci, ale nikdy by neprodali svá rádia. Byla pro ně spojnicí s okolním světem. Popularity radiových vysílačů využila stanice WSM a v roce 1925 začala vysílat každou sobotu pořad Grand Ole Opry. V něm vystupovali country hráči a zpěváci. Asi největší hvězdou byl Roy Acuff. Jeho skupina The Smoky mountain Boys poprvé použila dobro. „Wabash Cannonbal“l (č.9), Wreck on the Highway a I Saw the Light se staly opravdovými hity. Místo vysílání pořadu Grand Ole Opry – Raymanovo auditorium v Nashvillu bylo cílem všech pozdějších country hvězd: Hank Williams, Dolly Parton, Kitty Wells, Loretta Lynn.“
3.2.3 Bluegrass Bluegrass je hudební styl, který je na rozdíl od hillbilly více založený na improvizačních schopnostech hráčů. Tyto vlastnosti hudebník projevuje především v dlouhých kaskádovitých bězích, které vytváří na hudební nástroj. V bluegrassu jde především o rychlost hry a vynalézavost. Standardní hudební těleso obsahuje pět nástrojů: housle, mandolínu, kytaru, banjo a kontrabas. Někdy může být přidána harmonika nebo dobro. Většina hudebníků z této oblasti se prosadila ve třicátých letech prostřednictvím Grand Ole Opry. Hráči pocházeli často z hudebních rodin, kde byla rychlá hra tzv.“ Hot pickin“ předávána z generace na generaci. Pravidelně spolu hrávali bratři ve složení kytara – mandolína, tak jako je to u Allen Brothers z Chattanoogy, kteří se prosadili hitem „Salty Dog Blues“ (č.10) nebo The Callahan Brothers (My Curly Headed Baby), a Dixon Brothers s písní Roye Acuffa „Wreck on the Highway“. 40
Bratrské dvojice vystupovaly s ostatními muzikanty. Hlavní melodii zpíval zpěvák, ostatní jej doprovázeli falsetovým zpěvem a melodii vyplňovaly rychlé vyhrávky na kytaru a mandolínu. Nejvýznamnějším bratrským seskupením byli především
Monroe Brothers
z Kentucky. Všichni bratři uměli hrát na několik nástrojů, ale Bill se soustředil na mandolínu, Charlie na kytaru a Birch na housle. Pocházeli z chudého prostředí, už od dětství byli obklopeni hudbou, jejich matka a strýček Pendleton hráli na housle. Po strýčkovi pak pojmenovali skladbu „Uncle Pen“. Byli inspirovaní afroamerickou hudbou, často poslouchali kytaristu Arnolda Schutze a houslisty na vesnických tancovačkách. Po odchodu z rodného kraje (1920) začali bratři vystupovat společně. Velkou pozornost na sebe strhával Bill svojí rychlou a brilantní hrou na mandolínu. Přestože byla skupina úspěšná, Bill byl neklidný a chtěl se věnovat vlastní tvorbě. Proto v roce 1939 založil novou skupinu, mající 4 členy. Sám hrál na mandolínu, dále zde byla kytara, housle a kontrabas. Bill Monrou nazval svoji skupinu The Blue Grass Boys. Ve stejném roce poprvé vystoupili v Grand Ole Opry, jako vůbec první kvartet hrající bluegrass. Kromě Billovy vytříbené techniky na mandolínu obdivovali posluchači specifickou barvu jeho hlasu. Skupina koncertovala po celých USA, Bill byl neustále nespokojen, chtěl vytvořit jiný zvuk kapely, který by odpovídal jeho přesným představám. Proto najal kytaristu Lestera Flatta, banjistu Earla Scruggse, houslistu Chubby Wise a basistu Howarda Wattse. Vznikla skupina New Blue Grass Boys. Teprve nyní zažíval Bill hysterii fanoušků srovnatelnou s atmosférou při koncertech rockových hvězd, byl na vrcholu. Nejznámějšími písněmi skupiny se staly: Blue Moon of Kentucky, Uncle Pen, In the Pines, Molly & Tenbrooks, My Sweet Blue-Eyed Darling a další. Po smrti Billa Monroa se skupina přejmenovala na Foggy Mountain Boys a do jejího čela se postavil bandžista Earl Scruggs. Nyní všichni obdivovali jeho neomylnou techniku. Definitivně se do dějin hry na banjo zapsal skladbou „Foggy Mountain Breakdown“ (č.11), která je dnes základem repertoáru všech hráčů na banjo. Součástí souboru byl rovněž kytarista Lester Flatt, který vymyslel melodický úryvek nazývaný G run, jímž se ukončovaly melodie. V následující hudební ukázce se vyskytuje v melodické lince benja u zmíněných stopáží (č.12, O.O6, 0.12, 0.20, 0.27) Pokud byl na banjo Earl Scruggs hráčem č.1, pak stejné úrovně dosáhl“ Arthel Doc Watson“ v 60. letech v oboru kytara. Doc pocházel, podobně jako většina muzikantů, z hudební rodiny, od narození byl slepý a na kytaru se učil sám. Do svých třinácti let hrál především rockabilly a western swing. Protože jeho skupina postrádala houslistu, naučil se 41
hrát melodii a akordy na kytaru zároveň. Jeho způsob hry se nazývá „flat pick“, tzn., že vrchní prsty vybrnkávají proti trsátku. Neobyčejnou technickou zručnost ukazuje ve skladbě River Blues (č.13). V sedmdesátých letech byl bluegrass ovlivněn jazzovou hudbou, vznikl tak styl nazvaný newgrass. Harmonie byla převzata z bluegrassu a rytmické prvky z jazzu. Rovněž se zde objevuje jazzová improvizace. Newgrass spatřil oficiálně světlo světa v roce 1975, když bylo vydáno album kytaristy a hráče na banjo Jerry Garcii – Old and in the Way. (č.14) V devadesátých letech ovlivnil newgrass rock, mezi nově vzniklé skupiny patřila např. Leftover Salamon. (č.15)
3.2.4 Honky-Tonk Honky Tonk mělo velký vliv na utváření country music. Původ hudby není v Apalačských horách, ale v jihozápadních oblastech USA, kde byly stovky malých barů a hostinců lemujících silnice. Slovo Honky Tonk je pojmenování pro tato špinavá místa okolo silnic v Texasu a Oklahomě. Typické Honky Tonk bylo v sobotu večer naplněné těžce pracujícími muži a ženami, které sem přicházely za účelem pití alkoholu, tance a schůzek s muži. Již v roce 1916 dva skladatelé napsali píseň s názvem Honky Tonky, která byla nahrána společností Victor Records. Okolo roku 1920 zde již bylo mnoho skladeb obsahující slova Honky Tonk: Sister Honky Tonk nebo Honky Tonk Train Blues. Honky Tonk se postupem času stávaly hlučnými místy, kde se v sobotu po práci scházeli mladí muži pracující na ropných polích. Byli to mladíci, kteří neměli ženy a chtěli si o víkendu užít. Mnozí obyvatelé měst si stěžovali na hluk, a tak byly taverny přesouvány na okraje měst. Často večery končily rvačkami, pěstními souboji nebo střelbou. Tito muži mluvili svojí „hantýrkou“. Skladatelé využili jejich řeč a v roce 1936 vznikla skladba Honky Tonk Blues, styl se touto písní definitivně ustálil. Zvuk elektrické kytary obstál v hlučném prostředí Honky Tonk. První skladba, jejíž nahrávky přesáhly milion prodaných kusů, byla od Ernesta Tubba – Walking the Floor Over You(č.16). Byla to první Honky Tonk píseň, která se prodávala napříč populární scénou. Tubba nasměrovala na prkna Grand Ole Opry a do hollywoodských ateliérů. Mezi další jeho hity patřily: Drivin Nails in My Coffin, Let’s Say Goodbye Like We Said Hallo. Tyto skladby dnes patří mezi klasické písně Honky Tonk. V období druhé světové války se prosadil se 42
svým hitem Al Dexter – Pistol Packin‘ Mama. (č.17)Válečné období bylo ve znamení Honky Tonk hudby, protože Američanům bojujícím daleko od domova připomínala vlast. Jedním z předních kytaristů této doby byl Merle Travis, rodák z Kentucky. Jeho skladby Sixteen Tons (č.18) a Dark as a Dungeon jsou spojeny s urputnou prací v uhelných dolech, kde pracovalo mnoho Američanů. Psal také veselé skladby, jako Smoke! Smoke! Smoke!, Divorce Me C.O.D (č.19)., So Round, So Firm, So Fully Packed. Travis byl především známý svou hrou na kytaru, při které hojně využívat techniku palce. Jeho styl hry se dnes nazývá „Travis picking“. Palec hraje konstantní rytmus na basových strunách a ukazováček s prostředníkem vybrnkávají melodii na vyšších strunách. I když Travis sám tento styl hry nevymyslel, dokázal ho velmi zdokonalit. V případě Merle Travise nesmíme zapomínat na to, že jako první z country hráčů začal hrát na elektrickou kytaru. Když připočteme jeho neuvěřitelnou kytarovou zručnost, nemůžeme se divit tomu, že byl ve své době uznávaný jako kytarový génius. Pro rozbor užitých kytarových „triků“ nám postačí jedna skladba: Cannonball rag (č.20). Vysvětlím tedy jeho kytarovou techniku. Základní hra palce se odehrává technikou zatlumení basových strun dlaní, basy tedy znějí jako kdyby je hrál skutečný kontrabas. Do basu s přiznávkou hraje ukazovákem melodii, tento způsob hry je velice náročný na koordinaci pohybů a jen málo kytaristů jej zvládne, nicméně s tímto způsobem hrál už Doc Watson. Protože Travis používá prstýnek navlečený na palci, otevírá se mu možnost zahrát rychlé sólo trsátkovou technikou, toho také využívá v další části skladby a doprovod přenechává kapele. Nyní pokračujeme k další „ lahůdce“. Travis používá nového prvku elektrofonické kytary, do hry zařazuje využití tzv. vibrační páky, pomocí níž se snižuje kobylka kytary, a tím se mění výška tónu na všech strunách. Tuto novinku představuje v celé její síle, protože jej ve skladbě aplikuje na akordickou hru. Uši tehdejšího posluchače musely být tímto novým zvukem velice překvapeny, vždyť jaký nástroj dokázal v tehdejší době snížit glissandem celý akord o půl nebo i čtvrt tónu? V další části můžeme vidět a slyšet mistrovské zvládnutí crosspickingu54, pouze palcem Skladba končí efektním kráčejícím basem, hraným s tlumením pravé ruky, doplněným ostrými staccaty v doprovodu. Zajímavou odnoží Honky Tonk je „Bakersfield Sound“, styl je charakteristický hrou na kytaru zvanou „chicken – picking“. Způsob hry vychází z hraní prstýnku, navlečeném na palci proti prostředníčku. Prostředník hraje na struny tak, že je vytrhává směrem k sobě. Hlavním představitelem tohoto žánru je Buck Owens55, jehož hit „Loves Gonne Lies Here“
54
Crosspicking – akord je zahrán rozloženě na různých strunách rozloženě
55
43
(č.21) byl později převzat skupinou Beatles. Chicken Picken je dobře slyšet v kytarovém sóle. Dalším hudebníkem je Merle Haggard a jeho hity: Okie from Muskogee a Mama Tried. Velkou pěveckou hvězdou padesátých let byl kytarista a zpěvák Hank Williams. Narodil se v Alabamě, kde si upevňoval hudební schopnosti na pódiích Honky Tonk. Hrát na kytaru se naučil od afroamerického hudebníka Rufuse Tee Tot Paynea v malém městečku Georgiana, když mu bylo osmnáct. Později hrával v malých regionálních rádiích a byl součástí skupiny hrající skladby Roye Acuffa. Williams se rád napil a tato skutečnost se také odrážela v textech písní, stejně jako láska k jeho ženě, o hodně mladší Mae Sheppardové. V roce 1949 se vydal do Nashvillu, aby zde nahrál skladbu Lovesick Blues (č. 22), jež se stala jeho prvním hitem. Skladba mu ihned umožnila vystoupení v Grand Ole Opry. Inspirace láskou ke své ženě se projevila ve skladbách Cold Cold Heart, You Win Again, Why Don’t You Love Me. Hank Williams zemřel ve dvaceti devíti letech po požití většího množství alkoholu. V oblasti Honky Tonk se prosadily také ženy, např. Kitty Wells se svojí skladbou „It Wasn’t God Who Made Honky Tonk Angels“ nebo Patsy Cline se skladbou „I Fall to Piece“.
3.2.5 Cowboy music a western swing Western swing vznikl na území Texasu, kde se střetávaly kultury Afroameričanů, Mexičanů a německých emigrantů. Vůbec první muž nesoucí označení „Singing Cowboy“ byl Jules Verne Allen. Vyrostl na ranči ve Waxahachie v Texasu. Zpěvák, který byl označován Longhorn Luke, se prosadil písněmi o drsném životě honáka, např. „The Cowboy’s Dream“.(č.23). Kytarový doprovod je v těchto písní velmi jednoduchý. Skládá se z valčíkového doprovodu bas – přiznávka. Mezi další úspěšné patřil Harry McClintock, prosadil se jako zpívající kovboj písní „Big Rock Candy Mountain“ (č.24) ve dvacátých letech. V současnosti byla tato píseň použita ve filmu O Brother, Where Art Thou? – jehož soundtrack byl v roce 2001 nominován na album roku. Asi nejvýrazněji se prosadili zpívající kovbojové v Hollywoodu. Stříbrné plátno se stalo prostředkem, jak přiblížit jejich hudbu nejširšímu publiku. Vznikají filmy, v nichž největší hvězdou byl Gene Autry. Nejvýraznější úspěch zaznamenal snímek One Singing Cowboy. Autry vytvořil postavu neohroženého kovboje, který hraje na kytaru a okolí kontroluje svým koltem.(č.25) 44
Kromě zpívajících kovbojů byly ve dvacátých letech velmi populární velké skupiny. Asi nejznámější byla Bob Wills and His Texas Playboys. Bob Wills vystupoval od útlého mládí, kombinoval hru na housle, kterou pěstovali již jeho předkové v Apalačských horách, s americkým blues a Dixiland jazzem. V roce 1933 založil skupiny Bob Wills and His Texas Playboys: složení bylo následující: Bob Wills – housle, dále vokalisté, klavír, kontrabas, kytarista a hráč na steel kytaru. V roce 1935 sestavu přeměnil na třináctičlenné těleso obsahující: trubky, saxofony, klarinety, trombóny a troje housle. Houslisté se od trumpetistů naučili jazzové vyhrávky, tak se zrodil westerns swing. Skupina se pokoušela hrát hudbu, která by neměla nálepku hillbilly. Ve čtyřicátých letech Texas Playboys měřili síly s tělesy Glenna Millera a Benny Goodmana. Skupina se dále rozrostla, čítala 22 členů: 4 housle a kompletní dechovou sekci, 5 saxofonů, dva klarinety a 2 trubky. Živé koncerty byly naplněné, dosahovaly největší návštěvnosti v historii, 15 000 posluchačů. Skladba New San Antonio Rose byla hitem. (č.26) V roce 1941 se Texas Playboys účastnili nahrávání filmu Go West, young Lady. Tato hollywoodská zkušenost nezůstala osamocena, následovalo ještě osm dalších. Velké skupiny typu Texas Playboys většinou musely ukončit své působení s příchodem 2. světové války, mnoho hudebníků narukovalo a po válce se již věnovali rodinnému životu.
3.2.6 Rockabilly Na rozdíl od western swingu nevyžadovalo rockabilly velké nástrojové obsazení. Skupinám postačoval vedoucí zpěvák, doprovázený basovou a elektrickou kytarou. Rockabilly a rock and roll jsou dva styly vzniklé zkřížením country a blues ve 40. letech. V počátcích hrál např. Hank Williams hudbu, která se nazývala Hillbilly boogie, ovlivněnou afroamerickým boogie woogie, které se také nazývalo „race records“. V roce 1947 afroamerický zpěvák Wyonie Harris (R&B) ohromil posluchače skladbou „Good Rockin‘ Tonight“ (č.27), ta je dnes považována mezi country hudebníky za jednu zprvních rock and rollovýcg skladbeb. Píseň obsahovala tleskání rukou na druhou a čtvrtou dobu ve 4/4 taktu. Basista hrál technikou slap a klavírista kopíroval melodii písně v pravé ruce, zatímco levá hrála kráčející bas. Nový rytmus a směr neušel pozornosti country hráčů, Hardrock Gunter, rodák z Alabamy, složil v roce 1949 píseň „Birmingham Bounce“, využil charakteristických rockabilly basových postupů v kombinaci s western–swingovými houslovými běhy. Píseň následně inspirovala další skladatele.(č.28) 45
3.2.7 Nashville Nástup rock and rollu v polovině šedesátých let znamenal pro country úbytek fanoušků. Do roku 1958 bylo Raymanovo auditorium téměř vždy plné. Ke konci šedesátých let se již zájem posluchačů přesouval k rock and rollu. Elvis Presley přitahoval většinu pozornosti, proto začínají vznikat nové instituce a soutěže podporující hudbu country. V roce 1958 vzniká Country Music Association (CMA), sledovala finanční zájmy country průmyslu a bojovala za zvýšení počtu rádiových country stanic. CMA později otevřela Country Music Hall of Fame, kam byli zapisováni nejlepší interpreti, a Country Music Awards, založené v roce 1967. Producenti v Nashvillu v čele s Owenem Bradleyem, Donem Lawem a Chetem Atkinsem se rozhodli změkčit zvuk country. Tito lidé zmírnili zvuk steel kytary, zakázali houslové běhy a hillbilly zpěv, který měl nosový tón, a přidali gospelový doprovod, svěží aranže, provedené nashvillskými symfoniky, a sametové, sladké hlasy zpěváků, jako byli Ferlin Husky, Faron young, Marty Robbins nebo Jim Reeves. Nová odnož country byla známa jako country – pop, countrypolitan nebo Nashville Sound. Hudba byla skládána profesionálními skladateli, nahrávána sezónními hudebníky a zpívána uhlazenými zpěváky. Ve studiích v Nashvillu tak bylo vytvořeno několik hvězd. První velké hity byly produkovány Chetem Atkinsem. Velkou hvězdou se stal Jim Reeves, jehož sametový hlas představoval obchodní značku Nashvill Sound. Jeho největším hitem byla píseň He’ll Have to go. (č.29) Kromě Nashvill soundu se v 50. letech objevil ještě jeden směr, jeho tématem byly historické příběhy a hrdinství. Hlavním představitelem tzv. Saga nebo Epic music byl Johnny Horton. Prosadil se písněmi „The Battle of Nex Orleans“ (č.30), North to Alska. Okolo roku 1964 upadal zájem o písně vyprávějící o historii. Pozornost posluchačů se upínala k „Novelty song“. Tyto písně měly většinou humornou náplň. Často byl jejich text až nesmyslný. Svoji popularitu si dokázaly udržet v době, kdy popovou scénu zcela ovládaly Beatles. Hlavním mluvčím stylu se stal Roger Miller, který právě v roce 1964 zaznamenal velký úspěch s písní „Dang Me“ (č.31). Skladba se usadila na prvním místě country žebříčku. Dalším tvůrcem Novelty Song byl David Dudley. Tento řidič nákladního vozu psal výhradně hudbu pro ty, kdo byli neustále na cestách. Jeho píseň „Six Days on the Road“ se stala hymnou řidičů kamionů. (č.32)
46
3.2.8 Country rock Na konci 60. let se někteří interpreti začínají vracet zpět ke kořenům americké hudby. Nejvýraznější osobností byl Bob Dylan, který se stal zakladatelem folk music. Za několik let se Dylanův folk rock přetvořil do country rocku. Po vzoru Dylana na pódiích působili další interpreti a kapely. Asi nejznámější jsou The Byrds, kteří přepracovali Dylanovu píseň „Mr. Tambourine Man“ (č.33)
3.2.9 Country outlaw Mezi léty 1960 – 1970 se rozvinul styl, který je dnes nazýván „ outlaw“.Pojmenování outlaw se poprvé objevilo v roce 1972 v písni Ladies Love Outlaws, nahrál ji Waylon Jennings. Cílem zpěváků tohoto žánru bylo vytvořit protipól měkkému a uhlazenému zvuku Nashville sound, který v té době dominoval trhu s country hudbou. Nejvýraznějšími postavami byli Wylon Jeninngs a Willie Nelson. Jejich známou, společnou skladbou byla „Mammas Don’t Ler Your Babies Grow Up to Be Cowboys“(č.34), jež se v sedmdesátých letech stala nejhranější písní v country, ale také rockových rádiích. Ačkoliv rebelové Jennings a Nelson byli velmi populární a ovlivnili nastupující generaci, éra outlaw se na konci 70. let chýlila do svého závěru. Producenti v Nashville se opět za pomocí umělců, jako Debbie Boone, Tanya Tucker a jiných, opět dostali do středu zájmu. Soustředili se na střední generaci, střední třídu a především konzervativní posluchače. V osmdesátých letech pak zvítězil nad Nashville sound přístup skupiny Alabama, která vrátila country k jeho původnímu zvuku a zapsala se především do srdcí mladších posluchačů písní „Mountain Music“.(č.35)
3.2.10 Nový tradicionalismus Na konci 80. let se country velmi vzdálilo svým kořenům. Byl kladen větší důraz na image zpěváků a zpěvaček. Hudba country a umění hry na nástroje stálo v pozadí. O navrácení původního zvuku a poslání country se pokusili zpěváci a skladatelé Lyele Lovett, Dwight Yoakam. Tito interpreti se vraceli ke starým skladbám a nově je nahrávali. Byl oživen western swingm (č.36), kytarový Bakersfield sound (č.37) 47
3.2.11 New country V 90. letech se objevují noví interpreti, kteří se velmi zasloužili o propagaci country: Garth Brooks, Shania Twain, Faith Hill a LeAnn Rimes. Tato nová vlna byla pojmenována new country. Country využívalo rockový rytmus a elektrické kytary, zpěv měl jižanský nádech. Velké symfonické sekce a sladké vokály byly odstraněny. Producenti chtěli zasáhnou diváka jak hudebně, tak vizuálně. Většina zpěváků měla proto propracované kostýmy. Garth Brooks se svým albem „Ropin‘ the Wind“ obsadil v roce 1991 první místo v country a popových hitparádách.(č.38) Poprvé v historii se country hudba prosadila v oblasti popu. Brooks čerpal inspiraci především u rockera Bruce Springsteena. Jeho rockové country dokázalo v roce 1997 přitáhnout 200 000 lidí na koncert v Central parku v New Yorku. Brooks změnil historii country a otevřel cestu dalším: Clint Black, Alan Jackson nebo Vince Gill. Shania Twain byla zpěvačkou, která do historie country zasáhla svým vyzývavým oblečením při představeních. Její první dvě alba „The Woman in Me“ (č.39) a Come on Over byla rychle vyprodána, celkový prodej dosahoval 20 milionů kusů.
48
3.3 Rock
3.3.1 Kytara v historii rocku Název novému stylu dal černošský výraz pro sexuální akt „ to Rock“. Poprvé se toto spojení objevuje v písni Trixie Smith - My man Rocks Me (č.1). Později se název pravidelně opakuje. Počátky rockové hudby sahají do roku 1955, kdy se Amerika, na rozdíl od Evropy, nepotýkala s ekonomickým nedostatkem, a tak se stala místem zrodu nového uměleckého proudu. Do roku 1955 byla většinová produkce hudby v rukou velkých nahrávacích společností, které diktovaly trendy, např. Tin Pan Alley. V polovině 60. let dochází ke změně, bělošští hudebníci zjišťují, že černošské blues je daleko přitažlivější. Černoši, na rozdíl od bílých hudebníků, neměli přístup do nahrávacích společností, a tak se tyto dvě skupiny vzájemně ovlivňovaly. Běloši se učili černošské hudbě a afričtí černoši umění pohybovat se v komerční sféře. Do dění vstupují také country hudebníci, kterých například využíval Syd Nathan, majitel nahrávací společnosti King Records, aby nahrávali hudbu černých muzikantů a samozřejmě do ní také vnášeli country prvky. Spojením těchto tří oblastí tedy vznikl rock’n‘ roll. Mezi skladby tvořící stavební kameny rock’n‘ rollu by patřily Sh-Boom (č.2), kterou nahráli bělošští Crew- Cuts nebo Shake, Rattle & Roll.(č.3) černošského hudebníka Joe Turnera. Skladbu později přepracoval Bill Haley (č.4), bílý country & western zpěvák. Při poslechu těchto tří skladeb postupně zjišťujeme, že kytara je nezastupitelný nástroj při formování rock’n’rollu. V první nahrávce Sh-boom slyšíme, že instrumentaci obstarávají především nástroje tradiční pro jazz: bicí, dechové nástroje a kontrabas. Kytara má pouhou podbarvovací funkci, vlastně na nahrávce není téměř slyšet. Big Joe Turner přichází ve skladbě Shake, Rattle & Roll s jasnou formulací rytmu rock’n’rollu, v doprovodu na bicí nástroje dochází k akcentaci 2. a 4. doby. Zřejmě není náhodou, že skladbu definující tento nový styl zpívá černošský interpret. Harmonické pozadí vyrůstá z blues, konkrétně z bluesové dvanáctky, původní hudby afrického etnika. Podle mého názoru může být také stavebním kamenem nově nastupujícího stylu větší úloha klavíru, který je zde více slyšitelný. Nyní se zaměříme na Cover verzi skladby Shake Rattle & Roll. Myslím, že v podání Billa Haleyho se píseň stává jedním ze základních kamenů rock’n’rollu. Přichází s novou úlohou nástrojů. Klavír společně s kontrabasem hraje basovou linku, bicí podobně jako v původní verzi akcentují 2. a 4. dobu, saxofon má doprovodnou funkci, ale přesto zde můžeme slyšet jeden
49
ze základních melodických prvků stylu, saxofon je v mezihrách podporován slide kytarou. Bill Haley vytváří především image rock’n‘ rollového zpěváka, postavu hrající na kytaru. Do dějin rock’n’rollu se výrazně zapsala píseň Billa Haleyho, dnes zahrnuta do stylu rockabilly, Rock Around The Clock (č.5). Skladba se instrumentací výrazně nevzdaluje předešlé Shake, Rattle & Roll, pouze zde není klavír. V doprovodné sekci se nově objevuje akordeon, který společně se saxofonem vytváří přiznávky. Zcela novým prvkem je kytarové sólo, podle mého názoru definující další vývoj stylu, podobně jako melodie písně založená na postupu 1–3-5-6-7 v rámci tvrdě malého septakordu. Skladba se dostala mezi širokou posluchačskou veřejnost, když v roce 1955 natočil režisér Richard Brooks film The Blackboard Jungle, podle románu Evana Huntera, který vyprávěl o učiteli, jehož žáci strhli k nestandartnímu chování na základě Haleyho písně Rock Around The Clock . Tento film vyvolal v kinech USA a Anglii řadu násilí, mládež se už nechtěla chovat podle svých rodičů a hledala volnost. Haley byl svým vzezřením příliš usedlý, než aby ovlivnil mladou generaci, vše se mění s příchodem Elvise Presleyho, který dokázal zpívat country, např. Blue Moon of Kentucky (č.6), ale také staré balady, např. Blue Moon (č.7). Nyní budeme sledovat interpretaci písně Shake, Rattle & Roll, tentokrát v podání Elvise Presleyho (č.8). Celý vývoj skladby od původní verze je ve znamení zvyšování tempa, Elvis provedl dvojnásobné zrychlení oproti verzi B. Halleyho a více než dvojnásobné zrychlení oproti původní verzi B. J. Turnera. Rychlé tempo je podle mého názoru velice typické pro rock’n‘ roll. Tato píseň posouvá styl do jeho konečné fáze. V instrumentaci dochází k více údernému a syrovému zvuku. Jsou zcela vypuštěny dechové nástroje, hudbu charakterizuje zvuk klavíru a elektrické kytary. Elvis přebírá od Haleyho model zpívajícího kytaristy, na publikum působí svými nezapomenutelnými pohyby v oblasti pánve. Kytara má v této hudbě již pevné místo, obstarává akordický doprovod a také dochází k rozšíření kytarového sóla, které se od této doby stává neodmyslitelnou součástí rockové hudby. Kytara je nástrojem, se kterým Elvis vystupuje téměř na všech koncertech, a vytváří tak nový kult rock’n‘ rolllového zpěváka. Zrychlené tempo Elvis zřejmě čerpal z písní Little Richarda: Tutti Frutti (č.9) nebo Long Tall Sally (č.10). Tyto skladby se staly součástí jeho repertoáru a většina dnešních posluchačů je zná právě v jeho podání. Nejvýznamnější osobností z pohledu uplatnění kytary v prvních fázích rock’n‘ rollu byl Chuck Berry, který spojil ve své hudbě vlivy rockabilly, westernu, swingu a R&B. Dokladem toho je jeho první nahrávka Maybelline. Jeho další skladby se staly skutečnými 50
trvalkami na hudební scéně: Sweet Little Sixteen, Rock and Roll Music, Roll Over Beethoven. Mezi původce rocku by také patřil klavírista Fats Domino (č.11), který tvrdil, že rock´ n´ roll je pouhé zrychlené R&B, nebo kytarista Bo Diddley, Buddy Holly Eddie Cochran a Bill Butler.
3.3.2 Role kytary při utváření stylů
3.3.2.1 Padesátá léta – počátky rock’n’rollu Bo Diddley – Rytmus jeho hudby je natolik specifický, že jej někteří hráči nazývají jménem svého tvůrce – Bo Diddley. Diddley hrál pomocí zubů, s kytarou za zády a jako první experimentoval s kytarovými efekty: začal používat distortion56, echo57 a tremolo58. Vynalezl techniku „ running a pick down the strings“, základem je posouvání trsátka po strunách od nultého pražce směrem ke kobylce. Vše můžeme slyšet ve skladbě Road Runner (č.1). Ze hry Bo Diddleyho vycházeli především raní Rolling Stones a Yardbirds. Buddy Holly - Je hlavní inspiračním zdrojem pro kytaristy typu George Harrisona. Rytmus doprovodné sekce dokázal přenést do kytarového partu. Jeho sóla se vyznačují hrou přes všechny struny při otevřeném ladění59(č.2).
Eddie Cochran – Je dalším z „kytarových hrdinů“, vytvořil postavu zpívajícího kytaristy - rebela. Za svoji velice krátkou kariéru přispěl mnoha hity, např. Summertime Blues, C’mon Everybody, Sittin in the Balcony, Twenty Flight Rock. Bohužel se dožil jen 22 let, stihl však jako první použít ve své skupině elektrickou basovou kytaru. Eddiho „kousavý“ kytarový styl je dobře slyšitelný v písni Jeanie Jeanie Jeanie (č.3). Bill Dogget Combo – Ve skladbě Honky Tonk (č.4) kytarista Billy Butler částečně definuje rock’n‘rollové kytarové sólo.
56
Distortion - zkresluje zvuk, tvoří „ agresivní, demoliční“ tón Echo – kytarový efekt, který dodává ozvěnu 58 tremolo – kytarový efekt, tvoří několikanásobnou ozvěnu 59 otevřné ladění – struny nejsou laděny standartně EHGDAE, nýbrž vždy do akordu např. CGCGCE 57
51
3.3.2.2 Rockabilly Původně se nazývalo cat music nebo honky tonk. Bylo směsicí rychlého blues s country rytmem a s akcenty na lehkých dobách. Kytaristé čerpali ze stylů bluesových hráčů T- Bone Walkera a B.B Kinga, country hráčů Merle Travise a Cheta Atkinse, jazzových kytaristů Charlie Christiana a Les Paula. Elvis Presley – velice důležitý pro Presleyho styl byl jeho kytarista Scotty Moore. Hudební začátky tohoto hráče sahají ke stylu country, hrával se skupinou Doug Poindexter, s níž natočil pro Sun Phillip’s Sun Label skladbu My Kind of Carrying on (č.1). V této době se u stejné nahrávací společnosti objevil Elvis Presley. S. Moore a E. Presley nahráli společně novu verzi skladby Arthura Crudupa That’s All Right Mama (č.2). Tato nahrávka pořízená v roce 1945 je považována za první rock’n‘ rollový snímek. Moore vycházel převážně ze hry Cheta Atkinse, během prvních nahrávek s Elvisem dokázal svůj styl zdokonalit, což můžeme slyšet na nahrávkách Milk Cow Blues (č.3) a Baby Let’s Play House (č.4). Mezi skvělá sóla patří Jailhouse Rock (č.5) a Hound Dog (č.6). Většina kytarových hráčů z doby S. Moora používala pentatonickou stupnici, ale např. ve skladbě Too Much Moore (č.7) hraje evropské mody se zv.5, m.6 a v.7. Carl Perkins – Patří rovněž k raným rock’n’rollovým hráčům, je autorem písně Blue Suede Shoes (č.8), kterou později převzal Elvis Presley.
Cliff Gallup – Proslavil se ve skupině Gene Vincent the Blue Caps. Hlavní přednost tohoto kytaristy spočívá v zavedení hry trsátkem, tento přístup můžeme sledovat ve skladbě Bluejean Bop (č.9). Její úvodní část je hraná prstovou technikou Cheta Atkinse, ale pak následuje důsledná hra trsátkem. Do historie se zapsal technicky vytříbeným sólem v Race With the Devil (č.10).
3.3.2.3 Instrumental and surf rock Tento způsob přístupu k rockové tvorbě je pouhou omezenou časovou záležitostí konce padesátých let až k tzv. britské invazi do roku 1964. Kytaristé raného rock’n‘ rollu se museli vyrovnat s vlnou instrumentální hudby, mezi jejíž hlavní představitele 52
by patřil např. Hank Marvin a jeho skupina The Shadows. Sólová hra Hanka Marvina otevřela britská pódia dalším velikánů, např. Ericu Claptonovi. Marvin byl prvním sólovým kytaristou na území tehdejší Anglie. Jeho největším hitem je bezpochyby skladba Apache (č.1).
3.3.2.4 Britská invaze S příchodem tzv. britské invaze v roce 1964 se původní rock’n‘ roll, vzniklý v Americe směsicí blues, country, folku a jazzu, začal proměňovat. Skupiny the Beatles, the Rolling Stones, the Who, the Yardbirds definovaly nový směr rockové kytary. Velice často přebíraly skladby bluesových amerických hráčů, ale hlavně do nich importovaly nové prvky z evropské hudby, indických stupnic a melodiky starých liturgických chorálů. Kytaristé těchto skupin dokázali položit základy nastupujícího kytarového boomu v oblasti rockové hudby. The Beatles – Z pohledu kytarových inovací nepřispěli Beatles žádným závratným objevem. Jejich hra vycházela především z technik Chucka Berryho, viz jejich cover verze Roll Over Beethoven (č.1). Novým přístupem je zavádění indických stupnic, např. ve skladbě Love To You (č.2). Hlavním přínosem skupiny je všeobecná obliba kytary, mnoho teenagerů na základě poslechu hudby Beatles žádalo rodiče o její zakoupení.
3.3.2.5 Britské bluesové revivalové skupiny Prvním krokem k vytvoření těchto formací byla skupina Blues Incorporated. V řadách této kapely se vystřídala řada zajímavých umělců, např. Keith Richards nebo Mick Jagger. Skupina se profilovala ze dvou stylů černošského blues a bělošského rock’n‘ rollu a dala vzniknout dalším seskupením, jako byly Rolling Stones nebo the Yardbird. V Británii byl tento styl nazýván blues-rock. V prostředí blues-rocku vyrůstaly v jedné generaci šedesátých let kytarové ikony, které nesmazatelně zasáhly do rockové kytarové historie: Jeff Beck, Jimmy Page, Eric Clapton a Jimi Hendrix. V původním americkém rock’n’rollu kytara jednak doprovázela zpěváka a dále krátkými sóly přispívala ke zpestření skladby. V době nastupující britské invaze okolo roku 1967 začala mít kytara vyšší pozici, v některých skladbách se totiž kytarová sóla stávají důležitější než samotná skladba.
53
The Yardbirds - V sestavě skupiny the Yardbirds se postupně vystřídali: Eric Clapton, hrající blues na elektrickou kytaru, Jeff Beck, průkopník metalového stylu a Jimmy Page, definující hard rockové riffy. Skupina se poprvé zformovala v roce 1963. První skladba I Wish You Would (č.1) ihned ukázala Claptonovu zručnost. Ve skladbě I Ain’t Got You (č.2) Clapton předvádí své charakteristické vibrato. Po odchodu Claptona od Yardbirds nastupuje na jeho místo Jeff Beck. V písni I´m Not Talkin (č.3) pokládá základy pozdějšímu stylu metal, používá heavy distortion60, ohýbané struny a power akordy61. V roce 1966 se kapela musí vyrovnat s příchodem Jimmiho Page, ten se skupinou nahrál některé písně, např. Stroll On (č.4), jak nám zachycuje film Blow-up. Dva velcí velikáni britské kytary ovšem nemohli pokračovat ve stejné kapele, a tak se Beck rozhodl pro sólovou kariéru. Yardbirds nahráli ještě několik hitů, např. Ha Ha Said the Clown (č.5). Po odchodu Jimmyho Page v roce 1968 kapela zaniká.
3.3..2.6 Americké bluesové revivalové skupiny Počínaje rokem 1980 se začínají ve Spojených státech objevovat kapely, které čerpaly z kořenů blues. Do svého repertoáru přebíraly širokou paletu skladeb od Roberta Johnsona, Sona House a Leadbellyho, hráčů první vlny blues. Z druhé vlny bluesových hráčů hrajících na elektrofonické kytary čerpali zejména z tvorby T-Bone Walkera, Muddy Waterse či B. B. Kinga. Tento směr opět otočil Ameriku směrem ke svým hudebním kořenům, tedy k blues. Mike Bloomfield - V roce 1964 se Bloomfield už jako poměrně zručný kytarista přidává ke kapele Paula Butterfielda, která hrála převážně bluesové skladby. Bloomfield se nejvýrazněji zapsal do historie rockové kytary na albu East-west, obsahující skladby: Walkin Blues, Two Trains Running a The Work Song (č.1). Ve skladbě The Work Song pracuje zejména s pentatonikou a jazzovými off- rytmy.
60 61
heavy distortion – kytarový efekt, jeho zvuk je poněkud „drsnější“ než běžné distortion Power akordy – akordy u nichž je vypuštěna tercie, zní tedy pouze prima a kvinta nebo spodní kvarta
54
3.3.2.7 Folk rock Na konci 60. let se poprvé objevují folkoví hráči, jako byli Bob Dylan či Joan Baezová, reagují na elektrifikovanou hudbu Beatles podloženou vokály. Pro obecenstvo znovu objevují písně folkového zpěváka Woody Gutheriho. Jejich přínos je zejména v kombinaci prostého kytarového akustického světa folku s elektrickou kytarou. Na publikum působí především prostřednictvím svých textů. Bob Dylan – Tento interpret se proslavil především jako skladatel písní a také jako zpěvák, průkopník folku. Mezi kytarové legendy se přesto nezapsal. Nicméně otvírá styl, který nebyl v šedesátých letech na poli rockové hudby přítomný. Jako kytarista používal zpočátku při hře na akustickou kytaru prstovou techniku. Později se prosazuje jako velice tvrdý a rytmický trsátkový hráč na elektrickou a akustickou kytaru, např.It’s All Right Mama (č.1). Dylan nepatří mezi kytarové „bohy“ jako např. Jimi Hendrix, byl hlavně ikonou a skladatelem, který používal kytaru jako prostředek k doručování svých hudebních poselství posluchačům.
3.3.2.8 Psychedelia Někteří posluchači znají tento styl pod názvem acid rock, častěji pak psychedelic rock. Vznikl v San Franciscu jako reakce na volné venkovní taneční produkce v oblasti zátok. Svoji popularitu získal na festivalu v Monterey (1967). Zde vystoupila řada interpretů tohoto žánru: Brother and the Holding Company, the Steve Miller Band a Quicksilver Messer Service.Událost upoutala pozornost posluchačů a nesmazatelně se zapsala do dějin rockové hudby. Další skupiny, jako Jefferson Airplane, Great Society, přinášely kulturu plnou lásky, sexu, míru, ale také drog. Nová hudba byla velice agresivní a hlasitá, ovlivněná především folkovými zpěváky (Bob Dylan), agresivním rock’n’blues Rolling Stones a Paulem Butterfield Blues Bandem. Dlouhé improvizace Paul Butterfield Blues Bandu měly velký vliv na pozdější „jam sassion“ psychedelic rocku. Mnozí kytaristé nově nastupujícího rocku byli ovlivněni Mike Bloomfieldem, Ericem Claptonem, Jeffem Beckem, ale samozřejmě otcem stylu - Jimi Hendrixem. Dlouhé improvizace vycházely především z bluesové pentatoniky. Zcela novým přínosem jsou efekty, které vytváří základní pojetí zvuku, především fuzzbox a wah-wah pedál. Psychedelick rock měl velice krátkou dobu trvání, okolo roku 1970 zcela mizí. Hlavní důvodem bylo zřejmě příliš velké množství 55
muzikantů, kteří se chtěli dostat na výsluní užitím reklamy, a tím zahltili hudební průmysl. Kromě hlavního představitele Jimiho Hendrixe by do této skupiny spadal rovněž kytarista Barry Melton ze skupiny Joe and the Fish (č.1, 2) a Claptonova skupina Cream. Psychedelic rock přinesl jedno z nejvíce tónově barevných období vývoje kytarové hry.
3.3.2.9 Hard rock a heavy metal První heavy metalovou skupinou jsou označováni angličtí Led Zeppelin. Jako první dokázali do své hudby vtělit ostrý hlasový projev a agresivní kytarové riffy. Před příchodem skupiny se na poli rockové hudby pohybovalo mnoho hráčů posouvajících rock směrem k jeho agresivnější verzi, ale zlomovým okamžikem se stalo v roce 1969 vydání prvního alba Led Zeppelin. Na světě se objevil nový styl - heavy metal. Podkladem pro nový zvuk kapely se stal kytarový efekt distortion, dalece vzdálený od obyčejného zvuku prvních rock’n’rollových hráčů. Led Zeppelin – Sólovým kytaristou skupiny se stal Jimmy Page. Po vydání prvního alba byli posluchači ohromeni Pageovými rychlými bluesovými běhy v Communication Breakdown (č.1), stejně jako jejich kovovým metalovým zvukem. Velkého obdivu se také dočkala Pageova „slide“62 práce v You Shook Me (č.2). Nahrávka Dazed and Confused (č.3), v níž Page používá hru smyčcem, se stala odrazovým můstkem pro novou vlnu heavy metalu, protože z ní vycházely zástupy dalších kytaristů. Page v této nahrávce používá podobných studiových efektů jako Jimi Hendrix. Skladby z druhého alba Whole Lotta Love a Heartbreaker jen potvrdily Pageovu virtuozitu, podtrženou nejpronikavějšími riffy heavy metalové historie. Whole Lotta Love (č.4) se stala velice známou skladbou zásluhou své střední části, kde je uvedena řada studiových efektů. Můžeme zde slyšet použití nástroje thereminu. Hlavní poznávacím znakem skladby Heartbreaker (č.5) je chytlavý riff hned v úvodu, dále na sebe strhává pozornost rychlé sólo opatřené zručným hammer-on a vytahávání strun. Třetí album se odvrací od tvrdého zvuku. Členové skupiny soustředili svoji pozornost směrem ke keltské a folkové hudbě. Page se zde může pochlubit svým citem pro akustickou kytaru. Inspirován britským kytaristou Bert Janschem63 vytváří v písních Friends (č.6) a That’t the Way (č.7) několik autentických kytarových postupů. Zde používá otevřené ladění
62 63
slide – hra technikou bottleneck Bert Jansch – folkový kytarista a zpěvák, nar. 1943, Glasgow
56
do C dur (C-G-C-G-C-E). Pozoruhodnou prací je skladba Since I’ve been loving you (č.8), navrací se zpět ke kořenům rocku a představuje se nám blues ve stylu Mudy Waterse, okořeněné truchlivostí Pageovy kytary. V roce 1971 vyšlo v pořadí čtvrté album, kombinuje zvuk heavy metalu z prvních dvou alb s folkovou prostotou třetího alba. Dokladem tohoto přístupu je skladba Rock and Roll (č.9) ve stylu boogie woogie. Je poctou rock’n’rollovému zvuku padesátých let. Pravděpodobně nejsilnější skladbou je Stairway to Heaven (č.10). Na dalších albech se skupina postupně věnuje různým oblastem hudby. Nahrává balady, jako je např. Ten Years Gone (č.11), arabskou hudbu, např. Kashmir (č.12). Jimi Page vnesl do hudby nový hutný zvuk kytary, přispěl svým ohromným citem pro riffy a kromě toho dokázal ve studiu mistrně vrstvit jednotlivé nahrávací stopy na sebe, viz. Ten Years Gone. Jeff Beck – Po odchodu od the Yeardbirds zakládá v roce 1967 vlastní formaci the Jeff Beck Group. Výsledkem bylo první metalové album s názvem Truth. Na albu se podařilo vytvořit zvuk postavený na blues, syrové Beckově kytaře a perfektním hlasu Roda Stewarda. Album také obsahovalo cover verzi písně You Shook Me (č.13) od the Yardbirds a původní Beckovu skladbu nahranou už dříve - Beck’s Bolero (č.14). Black Sabbath – Nově vzniklá formace Black Sabbath s kytaristou Tony Iommim byla již od svého vzniku v roce 1970 v tisku označována slovy „záhuba a zkáza“. Její frontman Ozzy Osbourne kolem sebe šířil atmosféru okultismu a satanismu. U publika získala tato image brzy oblibu. Hlavní oporou v dotvoření stylu kapely mu byl Tony, vždy oděný do černého oblečení. Svými rychlými sóly dodával potřebnou energii do kapely. Jeho rychlá hra se zrodila při nehodě v dětství. Při svařování přišel o konečky prstů na ruce používané ke hraní na hmatníku. Inspirován osudem kytaristy Django Reindharda, který měl na stejné ruce pouhé dva zdravé prsty, se pokusil vytvořit zcela nový druh hry. Místo chybějících bříšek prstů použil kůži, kterou si kolem nich obmotal. Jeho sóla byla založena především na variování myšlenek v rychlých běhavých sekvencích. Největšími hity jsou: Paranoid (č.15), War Pigs (č.16), N.I.B (č.17) , Iron Man (č.18). Stal se hráčem, z jehož odkazu vycházeli metaloví hudebníci pozdějších osmdesátých let, např. Metallica či Megadet. 3.3.2.10 Britská invaze II
V druhé vlně britské invaze se nacházejí hráči, kteří striktně vycházeli z amerického blues. Patří sem hlavně Eric Clapton, Rolling Stones a the Who. Tato druhá 57
vlna již byla částečně pod vlivem psychedelic music, využívala barevnosti její hudby a inspirovala se květnatými texty.
The Who – Hlavním skladatelem skupiny se stal kytarista Pete Townshend. Složil např. písně Can’t Explain (č.1), Anyway, Anyhow, Anywhere (č.2) a Pinball Wizard (č.3). Hlavním přínosem jeho kytarové hry byly power akordy64, můžeme je slyšet např. ve skladbě I’m a Boy (č.4).
3.3.2.11 Art rock Většina kapel se do 70. let 20. století zabývala tvorbou na pozadí blues. Zcela novou cestu ukazují skupiny Yes, Genesis, Crimson a další. Vycházejí ze zvuku velkých klasických orchestrů, který kombinují s odkazem psychedelic rocku. Do takto vzniklé hudby přidávají inspiraci velkými popovými kapelami, např. the Beatles nebo the Yardbirds. Na scénu vstupuje art rock, někdy nazývaný progressive rock, ale také ve zjednodušené verzi prog rock. Většinou tuto hudbu hrají hudebníci vzdělaní na prestižních hudebních školách v Anglii. Tím se art rock stává velice kvalitní hudbou. Mezi takové hráče by patřil např. klávesista z Yes Keith Emerson. Samozřejmě, že někteří nevyškolení hudebníci dosáhli také vysoké úrovně, např. kytarista z Yes Steve Howe. Art rocková kytara kombinuje syrovost heavy metalového přístupu Jimiho Page a Jeffa Becka s majestátností klasické kytary. Kromě tohoto základního přístupu se ještě využívá jazzových stupnic ve stylu Charlie Christiana. Art rock je oblast, ve které je kytarista oceňován za své schopnosti na poli různých žánrů. Čím více jich ovládá, tím je váženější. V případě art rockových kytaristů můžeme mluvit o první rockové kytarové škole. Tito hráči stanovili definitivně technickou úroveň hry na elektrickou kytaru, pod níž by se žádný světový hráč neměl nacházet. Yes – Kytarista této skupiny Steve Howe se stal asi prvním multifunkčním hráčem elektrické kytary. Ve své hře spojuje vlivy jazzu, klasické kytary, ragtime, rockabilly, country, blues a vytváří tak svůj osobitý styl. Jednou z prvních skladeb odkazující na klasickou hudbu byla rozsáhlá, desetiminutová nahrávka Yours Is No Disgrace (č.1). Ve skladbě Roundabout (č.2) Howe předvádí práci s klasickou kytarou osazenou nylonovými strunami. Kapela se díky této nahrávce stala uznávanou art rockovou skupinou. Do barokní 64
Power akordy – spočívají v hraní akordu bez tercie
58
nálady se ponořuje skladba Mood For a Day (č.3), je opět provedena na klasickou kytaru. Zručnost ve hře na dvanáctistrunnou kytaru předvádí ve skladbě And You and I (č.4). Stewe Howe dokázal během své kariéry vyprodukovat mnoho rozdílné hudby. Pohyboval se rychle od stylu ke stylu, což některým jiným hráčům trvá desetiletí.
3.3.2.12 Roots rock Začátek 70. let 20. století se stal návratem bluesové pentatoniky, hráči se opět v různých podobách navraceli k blues. Velice originálním řešením je skupina ZZ Top. ZZ Top – Skupina začala být oblíbená počátkem sedmdesátých let. Nikdo v té době nepředpokládal, že by ještě někdo mohl použít materiál blues k zahájení velké kariéry. ZZ Top se udržela na vrcholu popularity až do devadesátých let. Kytarista skupiny Bill Gibbons začínal opravdu jako bluesový hráč. Velkou inspirací mu bylo v roce 1968 setkání s Hendrixem, tím se jeho styl nepatrně pozměnil. Když si domyslíme, že Gibbons pocházel z Texasu, je zvuk kapely ZZ Top rozkódován. Během prvních deseti let existence kapely vytvořili nahrávky míchající hard rockový zvuk Led Zeppelin s hlubokým blues Muddyho Waterse, např. Francine (č.1), Tush (č.2). Začátkem osmdesátých let se začaly objevovat kapely s množstvím syntetizátorů. ZZ Top hrající ortodoxní blues mohli v této době zaniknout. Vydáním alba Eliminátor plného umělých zvuků se navracejí na vrchol. Kapela ovšem neupouští od blues, dokladem toho jsou např. skladby Legs (č.3) nebo Sharp Dressed Man (č.4). Gibbonsova kytara byla hlavním prvkem kapely, vycházel ze hry starých bluesmanů, jako byli T-Bone Walker a Howlin Wolf. Změnil strukturu zvuku použitím hranatého trsátka. Zvuk kytary byl nyní více zemitý. 3.3.2.13 Glam rock Hudební žánr se zrodil v 70. letech 20. století. V této době byla řada kytaristů unavena neustálým vyrovnáváním se kytarovým velikánům (Clapton, Hendrix). Členové kapel hledali způsob, jak se rychle stát hvězdou. Klima doby nahrávalo velkým koncertům, lidé se chtěli především bavit. Hudební svět rychle zareagoval, producenti začali oblékat kapely do různých kostýmů. Nezáleželo na kvalitě, ale na vzhledu. Typickým případem jsou Kiss.
59
Kiss – Mnoho písní je založeno na pouhých čtyřech akordech, sólové party kytaristy Ace Frehleye jsou jednoduché, používá nanejvýš ohýbání strun, jinak hraje pouze doprovodnou kytaru. Jednoduchost a studiová práce se staly prodejním atributem značky Kiss. O zručné práci producenta Boba Ezrina se můžeme přesvědčit na prvním albu Destroyer, obsahuje skladby Detroit Rock City (č.1) nebo Shout It Loud (č.2). Nejznámější skladbou je pak I Was Made For Loving You (č.3).
3.3.2.14 Hard rock a heavy metal II Kapely Led Zeppelin, Black Sabbath a další vytvořily mezi lety 1969 – 1973 nové styly, které dokázaly vydělat nahrávacím společnostem velké množství peněz. Toho si byly vědomé jak nahrávací společnosti, tak interpreti. Při kombinaci těchto dvou faktorů vznikly kapely napodobující hudbu prvních „tvrdých rockerů“. Doba mezi lety 1973 - 1978 byla érou zvučných jmen, např. Aerostmith (č.1), nikoliv nových přístupů.
3.3.2.15 Jazz-rock Duchovním otcem stylu byl trumpetista Miles Davis, stal se jím vydáním alba Bitches Brews (1970), které plně splňovalo požadavek propojení jazzu a rocku. Do nově vytvořené kategorie vstupovali především instrumentalisté. Stala se arénou pro řadu kytaristů. V jejím čele by stál John McLaughlin. John McLaughlin – Společně s Milesem Davisem natočil Bitches Brew, na albu se prosazuje virtuozitou a dlouhými bopovými běhy. Po odchodu od Milese zakládá vlastní kapelu Mahavishnu Orchestra. První album Inner Mounting Flame se proslavilo několika hity. Skladba Meeting of the Spirits (č.1) kombinuje bebopová sóla s naléhavým rock’n’rollem. Stěžejní deskou je Birds of Fire (č.2) se stejnojmenným singlem.
3.3.2.16 Punk a new wave (nová vlna) V polovině sedmdesátých let již někteří členové mladé generace tančili na technické disco. Z „útrob“ New Yourku a Londýna se začíná rodit nový agresivní styl. Někteří mladí hudebníci vyjadřují chudobu a nespokojenost hudbou. Vzniká punk rock. Je 60
protiproudem k hlavní linii mainstreamu. Hudba se navrací ke kořenům rocku. Kytaristé používají dvojité hraní strun ve stylu Chucka Berryho. V harmonické stavbě se podobně jako v rock’n’rollu používají základní funkce. Hlavní emoční náplní hudby je agrese a násilí. Sex Pistols – Kytarový part podobně jako ostatní složky hudby skupiny není složitý. Kytarista Steve Jones vytvořil svůj styl ze dvou prvků. Použil zdvojené hraní strun Chucka Berryho a posouvané power akordy Pete Townshenda. Ve skladbách God Save the Queen (č.1) a Holidays in the Sun (č.2) Jones neustále hraje power akordy a souzvuk dvou strun v různých obměnách. Ve skladbě Anarchy in the U.K. (č.3) na chvíli opouští souzvuk dvou strun a během svého sóla používá souzvuk několika strun a „ kvílení“ sirény v podobě feedbecku na konci skladby. Jones byl kytaristou, který svou hrou dokázal podpořit agresivní duši celé kapely.
3.3.2.17 Hardrock a heavy metal III Již podle názvu se jedná o další návrat hard rocku a heavy metalu. Tuto staronovou kategorii vytvořil jediný kytarista Eddie van Hallen svojí inovativní technikou tappingu. Eddie van Halen – Mezi léty 1978 – 1984 vytvořil Eddie van Halen nový přístup ke hře na elektrickou kytaru. Do své hry zapojoval tzv. techniku tappingu. Nebyl jejím vynálezcem, víme, že již před ním ji používal např. Billy Gibbons ze skupiny ZZ Top. Eddie dokázal tento způsob hry proslavit. Na technice tappingu je vystavěné jeho slavné sólo Eruption (č.1). Spočívá ve hraní oběma rukama na hmatníku. Pravá ruka přitiskává struny a v součinnosti s levou vytváří rychlý sled tónů. Halen dosáhl svého uměleckého vrcholu natočením sóla k písni Beat it (č.2), jednoho z největších hitů zpěváka Michaela Jacksona. Rovněž se proslavil natočením soundtracku k filmu Top Gun (č.3).
3.3.2.18 Euro metal
Na konci sedmdesátých let se z původního heavy metalu, který zažil největší rozkvět v době Led Zeppelin, vytvořil „ heavy metal underground“. Na klubových scénách v Evropě i v Anglii se objevovaly kapely hrající tvrdý styl. Mezi takové by patřili němečtí 61
Scorpions či angličtí UFO. V obou tělesech hráli kytaristé z rodu Schenkerů, Michael Schenker (UFO) a Rudolf Schenker (Scorpions).
UFO – Mezi lety 1973 – 1979 se stal Michael Schenker, sólový kytarista skupiny, jedním ze vzorů evropského kytarového hraní. Ve své době byl velkým rivalem Eddieho van Halena. Jeho hra se vyznačuje technicky dokonalými běhy hranými ve vysokých rychlostech. V prvním albu skupiny Phenomenon byly dva zásadní hity: Doctor Doctor (č.1) a Rock Botton (č.2), obsahující několik minut trvající blyštivé sólo.
3.3.2.19 Shred Hlavní náplní tohoto stylu jsou rychle zahrané „ zběsilé“ kytarové běhy. Hráče tohoto stylu inspiroval hlavně jazzový kytarista John McLauhlin, neboť právě on dokázal hrát nesmírně rychle. Rockovým předchůdcem by mohl být např. Michael Schenker. Mnoho hráčů uvádí jako své vzory J. S. Bacha a N. Paganiniho. V první polovině osmdesátých let se objevuje asi nejrychlejší hráč historie kytary Yngwie Malmsteen. Yngwine Malmsteen - Malmsteen nastoupil na scénu mezi lety 1983 - 85, během dvou let se posunul na místo kytarového virtuosa Eddie van Halena. Nyní se pozornost obracela k nově vzniklému stylu shred. Malmsteen vytvořil kategorii někdy nazývanou jako Bach’n’roll, odkazujjící na jeho inspiraci hudbou J. S. Bacha. Jedna z prvních nahrávek se skupinou Steeler zřetelně definuje nově nastupující techniku „shredding“, spočívající v rychlém hraní sólových partů repetováním tónů v pravé ruce pomocí trsátka. Příkladem by mohla být skladba Hot on Your Heels (č.1). Intro nahrávky ve stylu flamenco odkazuje na skutečnost, že Mamsteen strávil mnoho času studiem hry kytaristy Ala Di Meoly65(č.2).
3.3.2.20 Trash Na konci osmdesátých let se začal objevovat nový směr. Skupiny si vzaly za vzor skupinu Black Sabbath a jejich démonickou duši. Na tomto základu ve spojení s punkem vyrostl trash. Rychlá kytarová sóla dala vzniknout - speed metalu, další odnoží je tzv. death metal, odkazující na satanismus. Z dnešního pohledu můžeme všechny tyto druhy nazývat 65
Al Di Meola – nar.1954, New Jersey, kytarista
62
heavy metal. I když se podstatně liší od hudby Led Zeppelin, neustále vyrůstá ze stejného základu. Metallica – Skupina vytvořila zcela samostatnou katergorii trash metalu, založenou na riffech skupiny Black Sabbat a „ řvoucím“ hlasovém projevu. Skladbou ustavující styl je Hit the Lights (č.1) z alba Kill’em All. Na stejném albu se nachází píseň Creeping Death (č.2), kde sólový kytarista skupiny Kirk Hammett hraje sólo ve stylu Bach’n‘ rollu. Třetí album Master of Puppets přepisuje dějiny metalové kytary. Sólo ve skladbě Battery (č.3), nacházející se na tomto LP, určuje svojí specifickou zvukovou stránkou nový směr metalové kytaře.
3.3.2.21 Grunge
Na začátku devadesátých let se začala v USA pomalu objevovat únava z přívalu neustálých kytarových hvězd ve stylu E. van Halena a dalších. Grunge byl částečným návratem punku, tentokrát s nádechem melodičnosti. Na kytaristu nekladl přílišné nároky. Hlavním postojem muzikantů této doby je opovrhování publikem. Nikdo se nechtěl stát superstar v zajetí nahrávacích společností.
Nirvana – Kytarista skupiny Kurt Cobain vyslal světu jasný vzkaz. Hráč na kytaru nemusí být technicky zdatný a rychlý, položil základy přístupu, který definoval kytaristu jako „antihvězdu“. Jeho základní filozofií bylo předat posluchači emoce prostřednictvím jednoduchých výrazových prostředků. Charakteristickým přístupem ke kytarové hře bylo málo sól, používání jednoduchých akordů, velká hlasitost kytarových aparátů a líbivá melodie. Proto můžeme za první píseň Grunge považovat Smells Like Teen Spirit (č.1). Cobain se nestal kytarovým bohem, ale ikonou, která přinesla na svět nonartificiální hudby nový pohled.
63
4 Kytara v hudbě národů 4.1 Bossa nova
Bossa nova je nejznámější brazilský hudební styl. Většinou se hraje na kytaru s nailonovými strunami. Má podobné kořeny jako samba, která je druhým brazilským nejdůležitějším stylem. Od samby se liší především tím, že využívá prvků z jazzu. Hlavně složité, zahuštěné akordy, hrané v nízkých tempech. Bossa nova se poprvé objevila na konci 50. let v Rio de Janeiru a později se rozšířila do celého světa. Ústřední postavou stylu byl Antonio Carlos Jobim (1927 – 1994), následován mnoha hudebníky, kteří postupně vytvořili hudbu pod společným pojmenováním MPB (Mucica Popular Brasileira). Rytmus hraný na kytaru rozvinul Joäo Gilberto66, je založený na základním rytmu samby. Hra bossa novy na kytaru využívá dvou základních prvků. První je basování, často hrané na dvou spodních strunách kytary. K základnímu tónu se přidává spodní pátý stupeň, někdy basování obsahuje pouze základní tón. Druhý prvek je hraní „přiznávkových“ tónů na vrchních strunách. U kytarového doprovodu písní je velmi důležitý správný rytmický poměr mezi basy a vrchními tóny. (přílč.1)67 Nejznámější píseň ve stylu bossa nova je „Garota de Ipanema“, jejími autory jsou Antonio Carlos Jobim (hudba) a Vinicius de Moraes (text),(č.1). Akordická posloupnost skladby se stala vzorem pro mnohé další velké hráče, mezi které by zajisté patřil Baden Powel. Obsahuje zahuštěné akordy, převzaté z jazzové hudby. Uvádím pouze akordický doprovod první sloky písně: Fmi7, G7(13), Gmi7, C7(9-).
4.2 Flamenco Původ flamenca jako hudebního stylu je kladem na španělské území Andalusie. Hlavním centrem byl Cadiz, zde se míchaly vlivy arabské, řecké, římské a mnoho dalších. Flamenco v sobě obsahuje tři základní prvky: zpěv (cante), tanec (baile) a hru na sólovou kytaru (toque). Flamencová hudba je dnes velmi živý organismus, který se neustále vyvíjí a vstřebává vlivy soudobých hudebních žánrů.
66
67
Joäo Gilberto – nar. 1931, brazilský skladatel a kytarista Oser S., Guitarra latina, Wien:Döblinger, 2006, 41s, ISMN M-012-19627-3, str. 38
64
O vzniku flamenca víme poměrně málo i vzhledem k tomu, že se tato původně cikánská hudba předávala pouze ústně. Jen velmi málo hudby bylo zachyceno grafickým způsobem, nazývaným „cifra“ (druh tabulatury). Kytara ve flamencu plnila dlouho jen doprovodnou funkci. Teprve na počátku dvacátého století vystoupila z pozadí a začala se prosazovat jako sólový nástroj. Na první pohled se flamencová kytara od klasické kytary neliší, ale rozdíly jsou zde poměrně značné. U flamencové kytary je důležité nízké položení strun nad hmatníkem, to umožňuje hru techniky legato, pro flamenco velmi typickou. Struny jsou rovněž blízko vrchní desce, do níž se během hry provádí údery prsty, nazývané „golpe“. Protože by se mohla kytara vyrobená z cypřišového dřeva následkem úderů poškodit, je pod strunami umístěn chránič z plastikové nálepky, tzv. golpeador. Flamencové skladby mají své předepsané podoby, pravidla, která určují, jak je hrát. Tyto podoby mají i svá pojmenování: Soleares, Bulerias, Seguirias, Tarantas, Malaguenas, Granadinas.Mezi základní techniky hry na flamencovou kytaru patří68:
4.2.1 Alzapúa Název této techniky pravé ruky vznikl složením dvou slov „alzar“ (zvedat) a „púa“ (plektrum) a plně vystihuje způsob hry, neboť palec pravé ruky zde funguje jako plektrum, což znamená použití oboustranného úhozu nahoru i dolů. Tato technika hry má pravděpodobně velmi dávný původ, neboť podobným způsobem se hrálo a hraje na arabský „ud“, předchůdce a příbuzného kytary. V současné době se alzapúa používá jako virtuózní flamencová technika, dodávající melodickým pasážím brilanci a vzrušující rytmickou pulzaci. Provedení této techniky se skládá ze tří hlavních částí: 1) Úhoz palcem směrem dolů (vlastně velmi rychle zahrané arpeggio), přičemž nejnižší tón akordu zde má největší význam, protože je součástí melodické linie. Tento úhoz se často používá v kombinaci s úderem „golpe“. 2) Následuje stejný akord, avšak hraný úhozem nahoru. Při tomto úhozu není důležité, zda jsou přesně zahrány všechny tóny akordu, hlavní roli hraje rytmický akcent, který tento úhoz musí obsahovat a který díky typické synkopě vytváří pocit rytmické naléhavosti.
68
Materiál z kytarových kurzů Petra Víta
65
3) Poslední částí je úhoz jednotlivého tónu apoyando, buď na struně, kde ležel nejnižší tón prvního akordu, zpravidla však o jednu strunu níž. 4) 4.2.2 Rasguedo
Název sám pochází ze španělského slova „rasguar“ (škrábat, drnkat) a tato speciální technika hry pravé ruky je pravděpodobně nejtypičtějším elementem pro flamencovou kytarovou hudbu. Specificky chřestivý zvuk rasqueda vzniká prudkým „vystřelováním“ prstů z dlaně a následným rychlým pohybem nehtů přes struny.
4.2.3 Flamencové tremolo Na rozdíl od klasického čtyřdobého tremola p-a-m-i-69 se ve flamencu používá pětidobé tremolo p-i-a-m-i- Pětidobého tremola je možno použít např. pouze pro zvýraznění první doby v taktu a pokračovat dále v tremolu čtyřdobém.
4.2.4 Golpe Jedná se o perkusivní techniku pravé ruky, zvýrazňující rytmické akcenty, pro flamenco velmi typickou. Existují tři typy provedení: 1) Jednoduchý úder – palec spočívá lehce opřený na šesté struně a třetí prst „a“ klepne svým koncem do rezonanční desky v blízkosti kobylky. Pohyb vychází z kloubu prstu, ruka se nepohybuje. Jestliže k úderu používáme i nehet, je nutné chránit resonanční desku nalepením samolepícího transparentního plastiku, tzv „golpeador“, který svým způsobem i usnadňuje provedení této techniky, neboť jeho nalepením se zmenší vzdálenost mezi strunami a rezonanční deskou. 2) Úder v kombinaci s úhozem palce – tento, stejně jako následující způsob, je poněkud náročnější na koordinaci prstů pravé ruky, neboť oba dva zvuky (tón i úder) musí zaznít současně. Palec může hrát jak jednotlivé tóny (zpravidla na 69
p-a-m-i – označení prstů pravé ruky: p – palec, i-ukazovák, m – prostředník, a - prsteník
66
basových strunách), tak i celé akordy. Používá se například i v pomalejších melodických pasážích (hraných palcem) ke zvýraznění vrcholů. 3) Úder v kombinaci s úhozem prvního „i“ prstu rasquedo – tento poslední a patrně i nejobtížnější způsob sestává ze dvou synchronních pohybů: palec je opřený o šestou strunu a prsteník „a“ připravený nad resonanční deskou, následuje úhoz akordu prstem „i“ směrem dolů. V okamžiku, kdy tento úhoz končí a prst „i“ opouští první strunu, třetí prst „a“ dopadá kolmo na resonanční desku a vzniká tak typický zvukový efekt – rasguedo současně s úderem golpe.
Nejznámějším kytaristou je Paco de Lucia, narozený v oblasti Cadiz. Pochází z hudební rodiny, kde se všichni věnovali aktivně hraní, tanci nebo zpěvu. Lucia dokázal původní flamenco, obsahující mnoho nepřehledných rytmů, přetvořit do formy, která zaujala i posluchače populární hudby.
Jeho nejznámější skladbou je „Entre dos Aguas z roku“
1973.(č.1)
4.3 Wiener lied Wiener lied není pouze hudební formou, ale v první řadě socio - kulturním odrazem města Vídeň. Text písní se často dotýká konkrétních míst města, na obyvatele nahlíží humorně a sarkasticky. Hudba se většinou odehrává ve 2/4 nebo 3/4 taktu, její průběh je charakterizován typickým rubatem. Kromě místních poměrů Wiener lied reflektuje tyrolské jódlování, které je velmi často v písních obsaženo. Na Wiener lied reaguje instrumentální forma, rozvinutá bratrskou dvojicí houslistů Johannem a Josefem Schrammly, ti vytvořili v roce 1880 netypický kvartet ve složení: dvoje housle, harmonika a kytara. Kvartet nevystupoval v koncertních prostorách, ale ve vídeňských „heurigrech“, kde hráli k tanci i poslechu. Tyto taverny jsou domovem Wiener lied dodnes. (č.1). Kytara využívá v Schrammel kvartetu kromě standartních strun (EHGDAE) i basové struny, které charakterizovaly zvuk celého kvartetu. Byly přidány v roce 1860 výrobcem kytar Johannem Gottfriedem Scherzerem, kytara nyní měla 13 nebo 15 strun. Kytarová technika písní je vždy svázána s rytmem. Těžké doby jsou charakterizovány basováním, které pravidelně střídá základní tón a spodní pátý. Lehké doby jsou hrány jako přiznávka na vrchních třech strunách
67
EGH. Jako příklad Wiener lied uvádím píseň „Es Tam Tam Gstenzl“ od Wlatera Berryho a Heinze Zednika.(č.2)
4.4 Pipa
Název nástroje je odvozen od způsobu hry trsátkem. Předchůdce pipy se nedržel ve svislé poloze, ale ve vodorovné. Pojmenování vychází z úhozu trsátkem směrem dolů „ Pi“ a nahoru „Pa“. Hra na tento nástroj je charakteristická pro kulturu Číny, je plná zajímavých technik, které by bylo možné využít i při hře na kytaru.(č.1)
4.5 Bambuco
Tento druh hudby můžeme zaslechnout v kolumbijských rádiích specializovaných na folklór. Je produktem dvou zpívajících hráčů. První z nich hraje na klasickou šestistrunnou kytaru a druhý na „tiple“70. Duet se nazývá dueto bambuquero, protože hraje druh hudby nazývaný Bambuco. Hráč na tiple vybrnkává akordy a kytarista kombinuje akordický doprovod s basovými motivy. Píseň ve stylu bambuco je zpívána v paralelních sextách nebo terciích. Hudba dueta bambuquera je nejčastěji slyšet na rodinných oslavách a soukromých party.(č.1) Mezi další hudební formy patří „pasillo lento“, typické nostalgickými texty a melancholickými melodiemi. Nejznámější písní je skladba od Julia Floreze - Flores Negras (č.2). Pasillo má i svoji instrumentální verzi, ve které jsou zahrnuty tři nástroje: kytara, bandola71 a tiple. Nejznámějšími skladateli jsou Pedro Morales Pino a jeho student Fulgencio García, kteří jsou považováni za jedny z nejlepších hráčů na bandolu. (č.3). Další formou je Vals, čerpající z evropské tradice. Původně byl hrán na klavír v salonech evropských aristokratů, ale později ho převzali hráči dueta bambuquera. Nejznámější je skladba Alejandra Moralese – Pueblito Viejo (č.4), poslední forma se nikdy nestala součástí folklóru. Vždy byla hrána především v aristokratických salonech. Danza je formou s anglickými kořeny, vyvinula se z formy contredanse. V Kolumbii je nejznámější skladba „Negrita“ (č.5) od Luíse Duenase Perilla. 70
Tiple – kolumbijský nástroj, zmenšená kytara o dvanácti strunách, struny jsou strojeny, dvě jsou ve vyšší oktávě, třetí je v nižší, ladění: EGHD 71 Bandola – nástroj podobný kytaře s kulatým tělem, obvykle má 12 strun, které jsou naladěny po párech
68
4.6 Guaránia Dva nejrozšířenější nástroje Paraguaye jsou harfa (arpa) a kytara (guitarra). Jsou součástí národních folklórních souborů (conjuntos). Kytara využívaná v těchto tělesech je standardním klasickým nástrojem se šesti strunami. V roce 1925 vymyslel skladatel Osé Asunción Flores novou hudební formu s charakteristickým rytmem. Skladby jsou často v mollové tónině. Kytarová hra je charakteristická užitím rasqueda. Celosvětově uznávanou skladbou v tomto stylu je Recuerdo de Ypacaraí (č.1). Druhou hudební formou využívanou sestavou conjuntos je polca, docela odlišná od té evropské.(č.2)
4.7 Mariachi Je hudební těleso, jehož původ bychom hledali ve státě Jalisco v Mexiku. Od roku 1930 jsou Mariachi nejvýraznějším seskupením vycházejícím z folklórní hudby. Běžně se skládají z houslí, trumpet, kytary, vihuely (v tomto případě pětistrunný nástroj) a guitarrónu72. Dnes nejsou již tito hudebníci pouze amatéry, ale vytvářejí profesionální skupiny. Strunné drnkací nástroje jsou zde zařazeny do doprovodné sekce. Přesto je jejich úloha nezastupitelná. Tvoří nezaměnitelné hudební pozadí. Guitarrón vytváří doprovod v podobě basové linky. Většinou se jedná o střídání základního tónu a spodního pátého. Někdy hráči využijí různých rytmických změn. Kytara s vihuelou „přiznávkují“. Souzvuk těchto dvou nástrojů dodává celkovému zvuku potřebnou „nabroušenou“ energii. Velmi známou písní a často využívanou na koncertech Mariachi je např. Cielito Lindo.73(č.1)
4.8 Musica Siciliana Téměř každá oblast v Itálii má svoji folklórní hudbu a vlastní písně. V tomto odstavci se budu zabývat Sicílií a její hudbou. Každý, kdo uslyší ústřední píseň filmu The Godfather (č.1), si vybaví mafií ovládanou Sicílii v čele s mafiánským bossem. Autorem hudby je skladatel Nino Rota, narozený v Milánu. Je téměř jisté, že se inspiroval sicilským folklórem. Jako příklad uvádím píseň „Catania Dormi“ (č.2).
72 73
Guitarrón – basová kytara Cielito Lindo - složil 1882 , Quirino Mendoza y Cortés
69
V instrumentálním doprovodu se prosazuje nástroj příbuzný kytaře, mandolína. Technika hry na ni se vyznačuje repetovaným jedním tónem za pomocí trsátka. Hra na tento nástroj ihned evokuje představu Itálie. Další nástroje jsou v pozadí, přesto dodávají souboru správný sicilský nádech. Kytara obstarává mechanický doprovod, akordeon vytváří držené tóny, někdy mohou být v souboru použity housle, sloužící k dobarvení zvuku.
70
5 Kytarový riff 5.1 Definice rifu Všechny riffy se opakují. To je způsob, jak se zapíší posluchači do paměti. Dobrý riff nám dává pocit, že ho chceme slyšet nebo hrát neustále dokola. V rockové hudbě vlévá do skladby energii. Dobrý riff má jisté melodické, harmonické a rytmické kvality, které zapříčiní to, že se dobře udrží v paměti. Většina riffů je hrána na spodních třech strunách kytary. Basové struny a tóny hrány v nízkých polohách v sobě nesou základní charakteristiku skladby a definují harmonii.
5.2 Krátká historie riffu Historii rockového riffu bychom mohli hledat již v hudbě před Elvisem Preslym. Zejména v oblasti jazzu, za první riffy je možné považovat boogie-woogie v klavírním podání, kde se v levé ruce neustále opakoval stejný hudební prvek, často se využívalo bluesových stupnic, jejichž vlivy jsou slyšet v riffech z 50. let, např. píseň od Jimmyho McCracklina „The Walk“(č.1) Za rok narození riffu můžeme považovat r. 1964. Byla to doba příchodu Beatles a jejich zcela jiného pojetí rock n rollu, v této době jsou slyšet první riffy v písních She Loves You, I Wanna Hold Your Hand. Na jejich odkaz pak navázaly skupiny čerpající ze syrového zvuku a kytarových riffů, např. The Rolling Stones, The Who – „I Can Explain“(č.2), The Kings – „You Really Got Me“ (č.3). Na počátku 60. let byla elektrická kytara poměrně mladým nástrojem a její technologie nebyla tak rozšířená. Nikomu se ji nepodařilo tak proslavit jako skladateli a aranžérovi Johnu Barrymu, který se rozhodl svěřit melodii z filmu James Bond 007 právě elektrické kytaře. V roce 1962 miliony lidí na celém světě slyšely elektrickou kytaru ve filmu Dr. NO. (č.4) Další fází vývoje riffu byl vynález efektu distortion, který dal kytaře zvuk charakteristický svojí dravostí. Poté co se zrodil Fuzz – box74. Mohl svět riffů vykročit za svými dalšími cíli. Společně s efektem distortion se zvětšily i zesilovače, takže bylo možno hrát v menších seskupeních a hudba zněla velmi silně a barevně. Tak mohly vzniknout nahrávky jako Sunshine Of The Love a Foxy Lady. Také se ustavily nové hudební sestavy, např. 74
Fuzz box – kytarový efekt
71
Cream, Jimi Hendrix Experience, komponovaly skladby na základě jednoduchého riffu, místo střídání akordů. V letech 1966 – 75 se stala mollová pentatonická stupnice velmi oblíbená. Hudebníci také začali využívat temné stránky disonantního tritónu, zabudovaného do bluesové stupnice (E-G-A-B-H). Klasickým příkladem by byl kytarista skupiny Black Sabbath Tony Lommi s jeho albem z roku 1969. V sedmdesátých letech se již můžeme setkat s názvem heavy rock. Jsou složeny nové hity: Deep Purple – Black Night (č.5), Black Sabbath – Paranoid (č.6). V roce 1971 se začíná objevovat glam rock. Základ této hudby je postaven právě na riffech. Skladby jako 20th Century Boy od T.Rex (č.7). Také vznikají skladby založené na vulgárnosti : Bowieho Rebel Rebe(č.8). Objevují se otevřené riffy Alice Cooper - School‘s Out.(č.9) Éra punku pak přinesla opětovné používání akordů. Po éře next wave kytara začala ztrácet svoji vedoucí pozici a byla nahrazena keybordy, zejména pak v době new romantic v období 80. let. Riffy byly stále vymýšleny, ale často byly hrány právě na klávesových nástrojích, jako to můžeme slyšet ve skladbě Garyho Numana – Are Friends Electric(č.10) Další úspěšná vlna zastihla elektrickou kytaru v 80. letech. Hráči jako Vai, Satriani, Gambale, Malmsteen, Morse Johnson dali vzniknout postavě, které bychom mohli dát přízvisko „kytarový hrdina“. Hráči se vyznačovali rychlou a precizní hrou za podpory nových technických vymožeností. Středem těchto snah byl Eddie van Halen, který měl velký úspěch se svou technikou tapping. V 80. letech se také objevuje nová vlna heavy metalových kapel, např. Metallica, Megadeath, Anthrax. Jejich hudba již nebyla založena na bluesových stupnicích, ale na tzv. modech. Frygický se svojí sníženou sekundou (EFGABCD) a lydický se sníženou sekundou a pátým stupněm (EFGABCD). Některé z těchto riffů byly také spojeny s populární hudbou, jak to můžeme slyšet u skupiny Nirvana. V devadesátých letech pak často hráči používali podladění nástroje ke zvýšení dramatičnosti riffů.
72
5.3 Druhy riffů
5.3.1 Riffy založené na intervalech Riff s půltónem (gis-A) Tento základní riff byl využíván hlavně v rock’n‘rollové hudbě, např. Eddie Cochran jej zahrál v písni Summertime Blues (č.11) na konci 50. let. Druhou vlnou byla léta 1976 – 78, využívaly je punkové skupiny, např. Holiday In The Sun (č.12) od Sex Pistols. Také je můžeme slyšet v tzv. neo - punku devadesátých let u skupiny Green Day. David Bowie jej použil v Hang On To Yoursef, (č.13) jedná se o rock‘ n‘rollovou skladbu střídající tóny Fis G na šest dob s akcentovanými akordy D a C. Tento způsob je možné aplikovat také v souzvuku čisté kvinty. Riff s celým tónem Podobně jako půltónový riff je používán i celotónový, hlavně v polovině 60. let, např. na nahrávkách The Kings – You Really Got Me, The Who – My Generation (č.14) Oktávový riff Tento riff je možno jednoduše popsat, jedná se o oktávové zdvojení melodie, je možno jej hrát na dvanáctistrunnou kytaru. Velice dobrým efektem je jeho hraní v oktávovém unisonu kytara – basová kytara. Můžeme jej zaslechnou na nahrávce od Led Zeppelin „Whole Lotta Love“(č.15) Riff s čistou kvartou Tento interval nebyl v historii rockové hudby tak hojně využíván, ale i přesto je dost proslavený. Většinou se vyskytuje v kytarových sólech pro oživení melodie a to i v rychlých pasážích, protože je možné jej na kytaře zahrát jedním prstem položených přes dvě struny, s výjimkou strun h-G, kde je velká tercie. Našli bychom jej v nahrávce skupiny Deep Purple – Smoke On The Water (č.16). Velmi slavné kvarty jsou od Chucka Berryho v jeho úvodním sóle k Johny B Goode.
73
Tritón Tritonus je např. vzdálenost C - Ges nebo také C –Fis. Název tritónu je odvozen z faktu, že obsahuje tři celé tóny. V hudbě středověké je tento jev označován jako diabolus in musica (ďáblův interval). Příkladem mže být od skupiny Black Sabbath píseň Black Sabbath (č.17) Riff s tercií Riffy s vyžitím malé a velké tercie nejsou pro rockovou hudbu tak charakteristické. Většinou jsou využívány ve sladkých skladbách. Často se také využívají v tzv. twin lead, kde dvě kytary společně hrají sólo v terciové vzdálenosti. Velmi důležitou roli hraje ve Brown – Eyed Girl (č.18) od van Morrisona
Riffy se sextou Tento riff není v rockové hudbě příliš používaný, není tak snadno hratelný a zní poměrně sladce. Jeho využití bychom našli ve Van Halenově Women In love (č.19).
5.3.2 Riffy založené na odlišných stupnicích Pentatonický riff mollový Tato stupnice je charakteristická stavbou intervalů (3-2-2-3) a je jedním ze základních stavebních kamenů rockových a bluesových sól. Např. AC/DC Whole Lotta Rosie( č.20) Riff založený na bluesové stupnici Do bluesové mollové stupnice je přidaný snížený pátý stupeň, např. v A (ACDEs, EG). Stupnice je tak oživena o chromatický postup. Nalezneme ji téměř všude, např. Led Zeppelin – Heartbreaker (č.21) Riff založený na pentatonické stupnici durové Durový riff od A zní následovně: AHCisEFis. Tento riff se tedy skládá z 1., 2., 3. , 5., 6. stupně durové stupnice. Všechny tóny tedy patří do stupnice durové, a proto jsou pevně spojeny s harmonií např. The Temptations – My girl (č.22).Riff je vhodný pro skladby, které jsou jasné a rytmické, byl často používán v éře rock n rolu v 50. letech, má také svoji mollovou variantu, např. Suede – Elephant Man (EFisGGisHCis, č.23) 74
Riff založený na durové stupnici Stupnice durová hraná na kytaru je stavebním prvkem country již čtyři staletí. Můžeme jej také nalézt ve skladbě Here Comes The Night (č.24)od skupiny Them. Rifff v mixolidické stupnici Tato stupnice je odvozena od durové stupnice, a proto se jí také říká modus. Mody byly často využívány v hudbě country, ale mají i své kořeny ve stylu funky, např. Lenny Kravitz – Always On the Run (č.25) Riff založený na stupnici aiolské Tento riff můžeme slyšet v Death On Two Legs od skupiny Queen.(č.26) Riff založený na dórské stupnici Dórská stupnice od tónu A zní AHCDEFis G. Jediný rozdíl mezi aiolskou stupnicí a dórským modem je v tom, že dórský mod obsahuje zvýšený sedmý stupeň. Charakter aiolské stupnice vyjadřuje pocity jako lítost, smutek, melancholii, naproti tomu dórský modus je více aktivní a extrovertní. Dórská G je obsažena v riffu od Wings, který byl použit ve filmu James Bond – Live And Let Die(č.27), později přehraném Guns and Roses. Riff založený na frygické stupnici Od tónu A zní ABCDEFG. 1-3-5 tvoří mollový akord. Např. Deep Purple – Perfect Strangers.(č.28) Tuto stupnici můžeme díky jejímu sníženému tónu slyšet v hudbě flamenco. Na kytaře je většinou hrán od e, protože zde mohou být využity prázdné struny. Riff založený na lydické stupnici Od durové stupnice se odlišuje pouze jedním stupněm, zvýšeným 4. Např. Led Zeppelin – Dancing Days (č.29) Riff založený na lokrickém modu Hlavním charakterem tohoto riffu je zmenšený kvintakord, a tím se odlišuje od ostatních, zní: ABDEsFG. Tato stupnice vyjadřuje vztek a odcizení. Mod zažívá renesanci v poslední době, kdy jej můžeme slyšet v hudbě od Linkin Pard a Limp Bizkit. Dobrým příkladem by byla píseň Disasterpiec od Slipknot. (č.30) 75
Riff založený na chromatické stupnici Tóny chromatické stupnice nikdy netvoří celý riff, jsou přidávány do melodie pro oživení pohybu, protože zahrání chromatické stupnice na hmatníku nevyžaduje přecházení mezi strunami. Mohli bychom jej slyšet např. v chromatickém riffu od skupiny Led Zeppelin – Dazed Ond Confused (č.31)
5.3.3 Riffy založené na akordech Riffy s využitím ostinátní noty Další možností, jak vytvořit riff, je pod melodii umístit stále se opakující tón. U kytary jsou to většinou prázdné basové struny EAD. Neustálé opakování basového tónu za změny harmonie nad ním dodává skladbám nádech dramatičnosti. Tento přístup bychom našli např. ve skladbě Ozzyho Osbourna – Shot In The Dark (č.32) Riffy založené na stejné středové notě Tento způsob bychom mohli chápat tak, že středem harmonie bude jeden tón, který bude obalován basovými a vrchními tóny. Také je možné tento způsob uplatňovat při sólové hře, kde melodii hrajeme na jedné struně a k ní vždy „přibrnkneme“ vrchní či spodní strunu a neustále tedy zní dva tóny. Jeden melodický a druhý stále se opakující např. , REM – Time After Time. (č.33)
Apreggio riffy Jsou založeny na ustálených hmatech akordů hraných na kytaře, jedná se o postupné hraní tónů v každém hmatu. Tento způsob hry je velmi jednoduchý a může jej hrát i začátečník, který ovládá právě jen pár akordových hmatů.např. Bryan Adams – Run To You (č.34) Riffy založené na durovém akordu Riff založený na durovém akordu nemusí být vždy vytvořen sledem několika akordů, ale může být využit jen jeden akord, který je zrytmizován, jak to můžeme slyšet u mnoha písní Jamese Browna, např. Sex Machine (č.35). Další možností, jak pracovat s jedním akordem, je jeho zvýšení či snížení za pomocí posunutí celého hmatu po hmatníku nahoru
76
nebo dolu, např. The Who- Baba O’Reilly (č.36). Další variantou je zvednutí jednoho nebo dvou prstů v daném akordu, jak to můžeme např. slyšet v písni od REM – Departure.(č.37) Riff založený na mixolydickém akordu Hlavními mixolydickými akordickými postupy jsou: I-VII- IV (v A dur – AGD) a I-IV –V (A D Emi). Riff od AC/DC Black In Black (č.38) je založen na sekvenci Emi A D. Riff založený na mollovém akordu Tento riff je v rocku velmi řídce využívaný, např. The Beatles – Come Together (č.39) Riffy založené na rozšířených akordech Známe dva typy těchto akordů, první z nich je rozšířený o kvartu sus4 a druhý o sekundu sus2. Je velice jednoduché je do hry zařadit, hudebně přinášejí do akordu větší napětí. Většinou je v těchto akordech vynechána tercie, která charakterizuje celý akord, a je nahrazena pouhým kvintovým souzvukem. Přidaná kvarta Je zcela běžně užívána v popu, rocku a folku, např. The Who - Pinball Wizard (č.40) Přidaná sekunda Zní méně dramaticky než sus4, tyto akordy jsou ale velmi oblíbené pro jejich snadné zahrání, mnohdy stačí zvednout jen jeden prst základního akordu, např. Asus2, Dsus2, u některých se naopak prst přidá Esus4. Dobrým příkladem riffu s přidanou sekundou je skladba All right Now (č.41) od Free. Riff založený na trojici tónů (triády) Triáda znamená tři, a proto akordy hrané v následujících riffech budou složeny jen ze základních tří tónů 1-3-5. Pokud jsou hrány na kytaru, dávají možnost rychlého a nenamáhavého změnění akordu přemístěním jednoho prstu. Můžeme je slyšet v písni Dance The Night Away (č.42) od Van Halena. ¨
77
6 Kytara v reklamě 6.1 Druhy hudby v reklamě Cílem hudby v reklamě je vzbudit v divákovi pozornost a přimět ho ke koupi výrobku. J. Tauchnitz75 rozděluje čtyři formy hudby využívané v reklamách: 1) Krátký motiv 2) Znělka 3) Reklamní píseň 4) Hudba v pozadí Krátký motiv Krátký motiv je dobře zapamatovatelná melodie, která může být divákovi připomínána několikrát v průběhu reklamy. Většinou se však nachází na začátku nebo na konci spotu. Jejím úkolem je zvýšit pozornost posluchače a dobře se zapsat do jeho paměti. Skládá se z pouhých několika tónů. Často se jedná o fanfáru. (č.1) Znělka Znělka je zpívaný slogan, který obsahuje centrální sdělení reklamy. Dobrým příkladem je zpívaná znělka z reklamy na čisticí prostředek Mistr Proper (č.2), může být umístěna na začátku, uprostřed nebo na konci spotu. Klaus Wüsthoff76 rozeznává 5 základních typů: 1. znělka………….mluvené slovo nebo jiná hudba………………………… 2. znělka………………………………………………………………………znělka 3. …………………………znělka……………………………………………znělka 4. ……………………………………………….znělka……….……………..znělka 5. ……………………………………………………………………………...znělka
Tauchnitz J., werbung mit Musik, Heidelberg : Physica-Verlag, Germany, 1990, s.4-7. Wüshoff K., Die Rolle der Musik in der Film-, Funk-, und Fernsehwerbung, Merseburger, Germany, 1999, s.24 75 76
78
Reklamní píseň O reklamní píseň se jedná v případě, kdy je poselství reklamy vyjádřené hudebně. Píseň se většinou rozkládá po celém spotu. Obsah je vyjádřen za pomoci lidových nebo dětských písní, často jsou využity staré hity, populární písně. Ke spojení produktu s reklamní písní se vyjadřuje v interview z roku 1994 Klaus Peter Sattler77:„ Es ist nicht gesagt, daß die bekannte Musik mit dem Produkt in Verbindung gebracht wird. Jeder sagt zwar, Ha das Lied kenn ich, aber er assoziiert es nicht mit dem Produkt.(“Nedá se říci, že by se známá hudba nutně musela vázat na produkt. Každý sice řekne, já tu píseň znám, ale nespojuje ji s produktem).(č.3) Hudba v pozadí Hudba v pozadí je nejrozšířenější formou v reklamních spotech, dotváří celkovou atmosféru a podbarvuje hudebně reklamu. K tomu se využívají nejčastěji písně pop music nebo i klasické skladby. Mnohdy se známé skladby přetvářejí do jiných aranžmá.(č.4) 6.2 Dělení podle využití kytary Kytara je jako hudební nástroj využívána v hudbě v různých pozicích a funkcích. Může být nástojem, který obstarává pouze hudební doprovod písně. V případě některých hráčů se stává nositelem hlavní melodie a nástrojem ústředním. Někdy je do skladby přidáno sólo, které oživuje hudební pohyb a doplňuje hlas zpěváka. Proto můžeme přiřadit hudbu hranou na kytaru k formám výskytu hudby v reklamě.
1) Reklamní píseň - nahrávka je úzce spojena s významným kytaristou, v tomto případě je ústřední riff hraný kytaristou Agnusem Youngem ze skupiny AC/DC. (č.5) 2) Hudba v pozadí - kytara je použita pouze jako doprovodný nástroj (č.6) 3) Znělka -využití krátkého melodického úseku (č.7)
77
Klaus-Peter Sattler (nar. 22. August 1941), rakouský skladatel
79
6.3 Výběr osobnosti a hudby do reklamy Reklamní agentury většinou hledají do svých spotů výjimečné, na první pohled zajímavé a neokoukané věci a lidi, kteří by přitáhli pozornost diváků. V případě fotbalistů by to byl hezký obličej a originální vzhled, v případě zpěváků vzhled a zajímavý hlas. Pokud se budeme pohybovat na poli významných kytaristů, pak bude reklamní agenturu především zajímat několik bodů.
6.3.1 Vzhled a image Kytaroví hráči jsou většinou součástí většího rockového seskupení, proto se také jejich hudba hodí pouze k některým druhům produktů. Představa rockového hráče, který „dělá“ reklamu na plenky pro děti, je nemyslitelná. Většinou se kytaristé vyskytují v reklamách na alkohol, nealkoholické nápoje a automobily, či předměty týkající se módy. Zajímavým příkladem je reklama na Jeep Wrangler z roku 2011. V reklamním spotu vystupuje Lenny Kravitz, který přesvědčuje diváky ke koupi tohoto automobilu. Lenny Kravitz je často zařazován do kategorie „retro“ hudby. Vychází z rocku, soulu, funku, reggae, hard rocku i folku. Jeho hudba je oblíbena napříč generacemi, protože si v ní každý může nalézt skladbu, která je mu blízká. Výběr Lennyho Kravitze pro tuto reklamu nebyl náhodný. Jeep Wrangler je automobil vyhlížející velmi konzervativním retro stylem. Jeho karoserie nemá moderní oblé prvky. Vychází z původního modelu jeepu a snaží se zachovat hranatý tvar karoserie. V tomto případě je propojení interpreta retro hudby a automobilu Jeep zcela na místě. (č.8)
6.3.2 Hudba
6.3.2.1 Zajímavé a výřečné melodie, originalita Tento prvek není možné ovlivnit, je součástí hráčovy osobnosti a otázkou jeho talentu. Interpret musí vytvořit svůj vlastní styl a přitáhnout masy diváků. V tomto ohledu zcela právem patří první místo v anketě časopisu Rolling Stones o nejlepších 100 kytaristů Jimimu Hendrixovi. Tento skladatel a interpret je považován za jednoho z nejvíce kreativních 80
kytaristů všech dob. Úryvky jeho hudby jsou známy po celém světě. V reklamě na pepsi – colu přichází mladý Hendrix k automatu na pepsi – colu, který stojí vedle obchodu s kytarami. (č.7)
6.3.2.2 Originální zvuk kytary Většina “velkých“ kytaristů se snaží přinést svou hrou nový zvuk a zapůsobit na publikum. Jedním z nejvíce uznávaných kytaristů v oblasti tvorby a kvality zvuku je Brian May ze skupiny Queen. Tento hráč se spolu s Freddiem Mercurym stal páteří celé skupiny. Kromě osobitého způsobu hraní sól vnášel do skupiny pro ni charakteristický zvuk. Příčinu originality zvuky kytary Briana Maye můžeme nalézt již při výrobě nástroje. Kytara, na kterou dodnes hraje, se nazývá „Red special“. May ji vyrobil se svým otcem, když mu bylo 16 let. Zvuk kytary se odvíjí od dřeva ze starého rodinného krbu, jež bylo při výrobě použito. Tón kytary bych charakterizoval jako úzký, ale přitom dostatečně nosný. Přednosti zvuku kytary byly využity v reklamě na automobil značky Ford. B. May složil skladbu „Driven By You“, určenou přímo pro reklamu na tento výrobek. (č.9) 6.3.2.2 Specifická harmonie Harmonie je velmi důležitou složkou hudby, a proto se u ní krátce zastavím. Jako příklad specifického způsobu využití akordu bych opět použil píseň Purple Haze. V uvedené reklamě na pepsi zazní ve stopáží O.27 akord E9+. Je pro Hendrixovu hru velmi charakteristický. Zvětšená nona jí dává potřebnou agresivitu.(č.7)
6.3.2.4 Unikátní technika hry V tomto bodu bych se rád zmínil o kytaristovi Eddiem van Halenovi. V reklamě na auto značky Nissan, můžeme v závěru spotu slyšet unikátní techniku tapping, tato technika spočívá v hraní pravé i levé ruky na hmatníku. Přesně se tento způsob hry nachází v čase O.58. Technika je vhodná pro charakterizaci rychlosti automobilu, sama o sobě je velmi brilantní. (č.10)
81
6.4 Kytara navozuje atmosféru specifické oblasti Již od dob vzniku kytary je tento nástroj oblíbený hlavně proto, že je velice jednoduché se na něj naučit hrát základní akordy. Možná toto je důvodem, proč se stal celosvětově rozšířený a mnoho národů si jej přivlastnilo. Na světě existuje několik oblastí, které kytara a hudba hraná na ni přímo definuje. Pokud je cílem reklamy navodit atmosféru některé země, pak je možno využít charakteristické způsoby hry na kytaru.
6.4.1Oblast Španělska Tato země má svoji hudební charakteristiku. Kulturní památkou Španělska je flamenco, původní hudba oblasti Andalusie. Vyznačuje se charakteristickým zpěvem, tancem a hrou na kytaru. Tato hudba navozuje pocit napětí, smyslnosti a touhy. V reklamě bývá často využívána v souvislosti s city a zaměřuje se především na ženy. Pokud jsou riffy z rockových skladeb využívány především ve výrobcích pro pány (automobily, alkohol), pak se hudba flamenco soustředí v reklamě na dámské pití, prací prášky nebo kosmetiku. Reklama na rtěnku zn. Nivea prezentuje tento výrobek jako „ New color passion“. Nabízí rtěnku, která dodá rtům žen vášnivou barvu a možnost získat muže svých snů.(č.11) Reklama na výrobek Nescafe gold využívá hudbu flamenco v souvislosti s teplotou nápoje. Hned poté, co žena přivoní ke kávě, ji v mysli vyvstane vzpomínka na horké flamenco. (č.12) V následující ukázce jsou do protikladu postaveny dvě věci: španělská ohnivá duše a jemnost nápoje Bacardi licor 43. Myslím, že tato reklama je ukázkou toho, jak dokáže flamenco pracovat s city. Na začátku spotu slyšíme ohnivou hudbu se slovy (Španělská duše), postupně je doprovod zjemňován a vyzdvižena křehkost tohoto nápoje.(č.13) 6.4.2 Oblast Itálie Pro tuto oblast je charakteristická hra na příbuzný nástroj kytary, mandolínu. Technika hry spočívá v repetování jednoho tónu za pomocí trsátka. Takto je postupně vytvořena celá melodie. V reklamě se tato hudba využívá pouze v případě, že je spot natáčený v některé italské oblasti, např. v Benátkách, jak můžeme vidět v následující ukázce. (č.14)
82
6.4.3 Oblast USA
Pro tuto oblast je více charakteristických stylů, dnes již mezi ně patří např. hip hop nebo rock. Protože jsou však dnes již tolik rozšířené, nepovažuji je za charakteristické pro USAt, proto uvádím pouze dva styly, z nichž vyrostl rock n‘ roll a později rock.
6.4.3.1 Blues Blues se velmi často objevuje v reklamě na jeansy značky Levis. Hra blues na kytaru je velmi charakteristická a odkazuje na hudbu amerických černochů. V tomto případě je hra na kytaru doplněna foukací harmonikou. (č.15)
6.4.3.2 Country Hezkým příkladem je poměrně stará reklama na Country Corn Flakes. V této reklamě je použito kytarového podkladu, kde jsou dobře slyšet přiznávky pro tento styl charakteristické. V tomto případě zřejmě zvolili tvůrci reklamy doprovod country hudby z důvodu stejného názvu stylu country a ovesných vloček country – corn flakes.(č.16)
6.5 Riff a sólo Kytarový riff je jeden ze základních stavebních kamenů rockové hudby. Riff se může sám o sobě stát melodií, která je dále zpracovávána jinými interprety. Myslím, že splňuje všechny podmínky pro to, aby se stal hudebním poutačem umístěným do reklamy. Melodie riffu jsou krátké a nápadité, mohou tedy zaznívat na začátku, uprostřed nebo na konci reklamy, aniž by výrazně zasáhly do jejího průběhu. Příkladem může být reklama na nový Dodge Avenger. Spot využívá kytarový riff z písně Smoke On The Water od skupiny Deep Purple. Tato reklama je dobře hudebně vystavěná, na jejím počátku se objevují jednotlivé tóny z písně Smoke On the Water, které vydávají testované automobily. Postupně testovací technik vytvoří z těchto souzvuků melodii písně. Celá reklama graduje přehráním riffu v původní verzi od Deep Purple.(č.17) 83
Dalším příkladem je využití písně Back in Black od skupiny AC/DC v reklamě na Black Visa Card. V tomto případě není použit pouze kytarový riff, ale celá píseň. Riff je její ústřední melodií, ale není vypreparovaný a osamostatněný.(č.5) Riff nebo celá skladba nemusí být zastoupena v reklamě v původní neupravené verzi. Může být jinak přezpívána nebo aranžována. Hezkým příkladem je úprava písně Ozzyho Osbourna Crazy Train v reklamě na automobil Honda z roku 2012. Tato píseň začíná úvodním riffem, vymyslel ho Randy Rhoads, původní kytarista skupiny.(č.18)
6.6 Osobnosti kytary v reklamě Reklamy s významnými osobnostmi jsou poměrně častým jevem. Není však zcela jisté, jestli dosahují potřebné úspěšnosti. Aktéři reklam se musí dobře identifikovat s výrobkem, pokud se tak nestane, může být reklama kontraproduktivní.
Někdy mohou
osobnosti využívat reklam pro své vlastní zviditelnění. V následujícím přehledu uvádím známé kytaristy, kteří se svou hudbou nebo osobou angažovali v reklamách.
6.6.1 Rock
Chuck Berry – reklama na diet-coke z roku 1985 využívá pouze tváře Chucka Berryho pro prezentaci nového výrobku. V pozadí reklamy zní zcela jiná hudba. V reklamě je Chuck Berry pouze vyobrazen, sám nepřednáší slogan. Myslím, že tento způsob využití významných osobností v reklamě je nejméně efektivní. Spíše bych řekl, že osobnosti se prezentují samy prostřednictvím reklamy, než aby výrobku výrazně pomáhaly v prodejnosti. (č.19)
Jimi Hendrix
- reklamy, v nichž zaznívá hudba Jimiho Hendrixe, jsou často
orientovány jen na melodické úryvky, které jsou celosvětově známé. Snaží se upoutat pozornost diváka. Hudba Jimiho Hendrixe je v tomto ohledu velmi vděčná, interpret se vzhledem k délce svého života (1942.1970) nestihl ztotožnit s žádným výrobkem. Tak jeho hudba působí jako fanfára přitahující pozornost. Výborným příkladem je reklama na auto značky Porsche, kde je upravena Hendrixova skladba Purple Haze. Je přednesena smyčcovými nástroji. (č.20) 84
6.6.2 Blues
Eric Clapton – reklamu na pivo v podání Erica Claptona bych zařadil k jedné z nejlepších, název skladby „After Midnight“ přímo vybízí k posezení s přáteli u piva. Celkový charakter skladby je klidný, bluesově laděný, dobře se tedy hodí do reklamy na studené pivo. (č.21)
6.6.3 Country
Chet Atkins – V reklamě s Chetem Atkinsem je použita píseň Wildwood Flower od The Family Carter ve zpomalené verzi.(č.22)
6.7 I Phone guitar musik Samostatnou kapitolou jsou kytarové skladby, které jsou složeny přímo pro nějaký produkt, jako je to u “I Phone Guitar Music”. (č.23) 6.8 Shrnutí kapitoly
Pozice kytary v reklamním průmyslu je poměrně specifická. Kytarové skladby se koncentrují v reklamách na typicky mužské výrobky: automobily, alkoholické nápoje. Dále jsou často spojeny s mechanickými věcmi, mohou to být např. motocykly, ale také se objevují ve spotech na nejnovější techniku, např. od společnosti Apple. Nevyužívá se pouze kytarový doprovod k písním, ale také samostatné melodie, často v podobě kytarového riffu. Rovněž jsou v reklamách využívány kytarové osobnosti. Přednosti tohoto nástroje v reklamách jsou nezaměnitelný zvuk, image a velká stylová rozdílnost interpretů. Hudba hraná na kytaru je jedním z prvků, které mohou „přitáhnout“ posluchače k televizoru.
85
7 Využití kytary ve školním prostředí Historie kytary jako hudebního nástroje odkazuje na evropské kořeny. Myslím, že současná hudba, ovlivněná především hudbou USA, si vyžaduje jistou reflexi i v hodinách hudební výchovy. V následující kapitole předkládám návod, jak využít kytarový doprovod ve vyučování. Velkou výhodu tohoto nástroje vidím především v doprovodech provedených trsátkovou technikou, je možné dobře udávat základní pulzaci písně. Kytara ve školním prostředí na rozdíl od klavíru bohužel neposkytuje možnost hraní melodie, což vidím naopak jako velkou nevýhodu při nácviku nových písní. Žáci nemají oporu ve zvukové předloze melodie, obvykle hrané na klavír pravou rukou. Učitel tedy musí dobře při interpretaci písně na kytaru ovládat nejen doprovod, ale i slova písně a vždy si musí obě složky předem dobře připravit. Nevhodně zvolený doprovod na kytaru vykazuje prvky nestylovosti. Žáci pak nevnímají písně jako country, rock nebo blues. Doprovody jsou pouhou univerzální aplikací vlastního pseudo doprovodu. Zde bych se chtěl především zaměřit na vymezení doprovodu tak, aby si žáci vždy dobře uvědomovali, v jaké stylové oblasti se zrovna nacházejí.
7.1 Doprovod country
Kytarové doprovody v country hudbě jsou většinou prováděny trsátkovou technikou. Na těžkou dobu hrajeme basový tón. Na basových strunách se střídá základní tón a spodní pátý. Na lehkou dobu hrajeme přiznávky. Doprovod je možné hrát v různých variantách.(příl. č.2)78. Pro oživení doprovodu jsou vhodné tzv. přechody.(příl.č.3)79 Tento univerzální doprovod je možno v hodinách hudební výchovy využít v celé řadě písní Michala Tučného, Rangers, Pavla Bobka a dalších. Pro úplnost uvádím přesný zápis doprovodu písně Rovnou, tady rovnou. V původní verzi od Billa Monroa, u nás přezpívané skupinou Greenhorns nebo Michalem Tučným. (příl.č.4)80
78
Škola hry na kytaru, M. Hulán aj. Šurma tamtéž 80 tamtéž 79
86
7.2 Doprovod blues
Pro doprovod blues je zřejmě pro učitele nejvhodnější zvolit bluesový schuffle. Již český překlad výrazu schuffle, šourat se, šoupat, vléci se, odkazuje na ospalou náladu blues. Schuffle je možné zahrát ve stylu Jimmiho Reeda81. Při poslechu jeho skladby Bright Lights, Big City (č.1) si můžeme uvědomit, v čem spočívá hra schuffle. Velmi pohodlné jej zahrát je v E dur, protože je možné na kytaře využívat prázdné struny. Hrajeme pouze na dvou strunách (E,A). K prázdné struně E v synkopovaném rytmu přibrnkneme na struně A tóny H, Cis, D, doprovod je možné využít ke všem bluesově zabarveným písním, např. Ruty šuty (Ivo Pešák).(příl.č.5) 7.3 Doprovod rocku
Aby učitel hrající na kytaru dosáhl správného rockového zvuku, bude nutné využít při doprovodech power akordy, tzn. akordy, které neobsahují tercii. Zvuk kytary tak dostane patřičný „nabroušený a prázdný“ charakter. Power akordy bude v doprovodech dobré posouvat po strunách nahoru a dolu. Vzniknou tak paralelní kvinty a oktávy, tolik potřebné v rockové hudbě. Úkolem učitele také musí být dobře charakterizovat rockový rytmus, ve kterém zvýrazní druhou a čtvrtou dobu. Doprovod můžeme využít k velkému množství českých, ale i zahraničních písní, např. Láska je tu s vami (Peter nagy), Pink (Aerosmith). Základní doprovod můžeme hrát v různých variantách. Obyčejné hraní souzvuku kvinty je možné svěřit některému z žáků. Zde uvádím příklad v tónině G dur: (příl.č.6). Pokud se učitel rozhodne sám doprovodit celou rockovou skladbu na kytaru, bude nutné zvolit složitější, plnější doprovod, využitím základních kytarových hmatů, kde v levé ruce nedomačkáváme citlivý tón jednotlivých akordů. (příl.č.7). Další možností je hraní posuvných power (silových akordů).(příl.č.8) Druhým typem rockové písně jsou balady, zde bych doporučoval vybrnkávání akordů. Dobrým příkladem a inspirací pro vymýšlení osobitých variant při vybrnkávání je píseň z muzikálu Šakalí léta – Pod oknem, kde je doprovod velmi charakteristický. (č.2, příl.č.9)
81
Jimmi Reed – americký zpěvák a bluesový kytarista (1925 -1976)
87
7.4 Doprovod trampské a folkové písně
Přesně stanovit vznik trampské písně je obtížné, snad nikdo nedokáže přesně určit, kde byla poprvé zpívána. Kytara je jako přenosný nástroj přednostně využívána k doprovodu. Jisté je, že se jedná o zcela jedinečnou formu, která se vyskytuje pouze v našich krajinách. Za zakladatele je považován skladatel Jarek Mottl, píšící ve dvacátých letech minulého století. Ve třicátých letech se tramping stal módou a nastalo období masové produkce písní. Nejznámější z nich je asi Vlajka od Jendy Kordy (č.3), přikládám rozpracovaný kytarový doprovod (příl.č.10)82. Folkové doprovody na kytaru nemají téměř žádnou jasnou strukturu. Často vycházejí z melodie písně. Dobrou studnicí osobitých doprovodů jsou písně Boba Dylana, jehož provedení skladby „House of the Rising Sun“, výjimečně vykazuje zcela pravidelný doprovod v pravé ruce. (č.4) Jedinečnou formou grafického znázornění doprovodů pravé ruky za využití trsátka je poučení o základních rytmech na konci zpěvníků Já, písnička. Tabulka, která je zde použita, vydá za mnoho slov a opravdu každý je za její pomoci schopen doprovodit mnoho písní různých žánrů. (příl.č.11)
82
Oráč C., Trampské písně 1920 – 1939, s.17-19
88
Závěr Vzhledem k tomu, že se v České republice nevyskytuje příliš mnoho materiálu, týkajícího se vývoje country, blues a rocku, studijního programu Erasmus k získání
využil jsem zahraničního pobytu v rámci
informací ze zahraničních publikací, které byly
v rakouské knihovně dobře dostupné. Myslím, že čerpáním ze zahraničních, především amerických zdrojů jsem přinesl nové poznatky ve stylech country, rock a blues z pohledu kytaristy. V tomto ohledu považuji zpracované dějiny kytary v těchto stylech za přibližný přehled, který je vzhledem k četnosti další zahraniční literatury možno dále prohlubovat. K rozšíření práce by bylo nutné využít zahraničních knihoven, protože v České republice se již nenacházejí další práce, které by mohly tento text doplnit. K zpracování práce jsem využil především publikace dostupné v Národní knihovně ČR a Österreichische Nationalbibliothek. Další rozšíření a prohlubování práce vidím především ve zmapování kytarových technik a stylů dalších světových oblastí tak, jak je zde představeno v kapitole „Hudba národů“. Ve hře kytaristů této oblasti shledávám možnost obohacení kytarové hry novými prvky, ze kterých se později mohou vyvinout zcela nové přístupy k hudbě a kytarové hře. Poměrně rozsáhlou oblastí jsou v tomto ohledu nástroje příbuzné kytaře, jako je např. čínská pipa nebo nástroj zvaný tiple, kde je technická stránka hry velmi zajímavá, a zasloužila by si větší pozornost. Vzhledem k rozsahu diplomové práce zde nebyla možnost vytvořit přehled většího množství těchto technik a způsobů hry, proto kapitolu „Hudba národa“ v této práci považuji za pouhý odrazový můstek pro další práci. V této práci jsem dospěl k závěru, že kytara je jako hudební nástroj velmi živým kulturním činitelem, který bezprostředně ovlivňuje život běžných lidí nejen tím, že se vyskytuje ve velkém množství současné hudby, ale také tím, že je zde přítomný kult „kytarového hrdiny“. Kořeny kytary byly zasazeny na evropském kontinentu, ale v současné době jsou vlivy především anglo - americké. Myslím, že další obohacení přístupů k tomuto nástroji leží právě v hudbě různých národů.
89
Bibliografie 1. Bacon ,T. Vše o kytarách. 2. čes. vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1996. 192 s. ISBN 807180-220-4
2. Cackett, A. Ilusrovaná encyklopedie country. Praha: Talpress, 1997. 216 s. ISBN 807197-072-7 3. Douse, C. Kdo je kdo: kytaroví mistři. Brno: Barrister & Principal, 1996. 176 s. ISBN 80-85947-13-7
4. Evans T., Evans M.A. Guitars: music, history, construction and players: from the renaissance to rock. New Yourk: Facts on File, 1977. 479 s. ISBN 0-87196-321-3 5. Heatley M. Encyklopedie rocku: nejúplnější průvodce rockovou hudbou na světě. 1. vyd. Praha: Beta – Dobrovský & Ševčík, 1999. 323 s. ISBN 80-86278-18-2 6. Hulán, M. Škola hry na kytaru: country a bluegrass. 1. vyd. Mnichovice: Country Home, 1998. 187 s. ISBN 80-902538-1-49 7. Oling, Bert a Wallisch, Heinz Encyklopedie hudebních nástrojů. 1. vyd. Čestlice: Rebo Prodictions, 2004. 256 s. ISBN 80-7234-289-4
8. Prown, P., Newquist H. Legends of Rock Guitar: The Essential Reference of Rock’s Greatest Guitarists. Wisconsin: Hal Leonard, 1997. 263 s. ISBN O – 7935 – 4042 - 9 9. Štefl, V. Rocková kytara 2. Praha: Muzikus, 2003.243 s. ISBN 80-86253-25-2 10. Štefl, V. 33 + 333 slavných kytaristů. 2. vyd. Praha: Muzikus, 2006. 497 s. ISBN 8086253-37-6
90
11. Burrows, T. The Complete Book of the Guitar. Dubai: Carton Books limitied, 1998. ISBN 185868539x
12. Rooksby R. Riffs: How to create and play great guitar riffs.San Francisco: Backbeat Books, ISBN 0-87930-710-2
13. Newquist H., Maloof R. The Hard Rock Masters. Berkley: Hal leopard Publishing, 2004. ISBN 0-87930-813-3
14. Koopmans A. The History of the Blues. Detroit: Thomson Gale, 2006.112 s. ISBN 159018-767-9
15. Kallen, Stuart A. The History of Country Music. Lucent Books, 2003. 112 s. 16. Materiály z kytarových kurzů Petra Víta 17. Oser S. Guitarra latina. Wien:Döblinger, 2006.41str. ISMN M-012-19627-3
Internetové zdroje
1) http://www.flamenco.cz/?id=cl/a008_flamenkova_kytara 2) http://www.tradizionipopolariaulos.com/testo_catania.php
91
Seznam použitých zkratek
(č.?) – označuje umístění hudební ukázky v příslušné kapitole. Ukázka je na přiloženém dvd
Stop. – označuje přesný časový úsek v hudební nahrávce, kde se nachází jednotl. technické prvky kytarové hry
(obr.?) – obrázek se nachází na přiloženém dvd
92
Přílohy Příloha č.1 - Bossa nova
Příloha č.2 – doprovod country
1
Příloha č.3 – doprovod country
2
Příloha č.4 – Rovnou tady rovnou
3
Příloha č.5 - Schuffle
4
Příloha č.6 - doprovod rock
Příloha č.7 – doprovod rock
Příloha č.8 – doprovod rock
5
Příloha č.9 – Pod oknem
6
Příloha č.10 - Vlajka
7
8
Příloha č.11 – Přehled rytmů
9
