Vše, co je na internetu zdarma...
* počítačové programy, software, freeware * legální MP3 písničky a alba zdarma * seriály a TV pořady ke zhlédnutí online * počítačové hry zdarma, demoverze her
MIROSLAV STONIŠ
DEVATERO MODLITEB K PALLAS ATHÉNĚ
Vìnuji Karle Kroupové, ženì, jež pøišla v pravou chvíli...
© Miroslav Stoniš, 2012 Výtvarný návrh obálky a typografie © Miloš Polášek, 2012 Sazba EN FACE
ISBN 978-80-87264-10-2
1. EXKURZE PO ŠŤASTNÉ KRÉTĚ Slunce ještì nevystoupalo do nadhlavníku, avšak na Krétu již padlo úmorné, ubíjející a veskrze sužující vedro, neznající slitování s ničím živým. Pøivandrovalec Daidalos, slavný vynálezce a uznávaný malíø, si svlékl triko, odkopl rákosové sandály a zùstal než v trenýrkách a bos. Na hlavu si natáhl kapesník stažený čtyømi uzly, zapálil si cigaretu a ulehl do rybáøské sítì natažené mezi dvìma olivovníky. Na nos si nasadil veliké kostìné brýle s čočkami z horského køišYálu a začetl se do novin. Oči mu po øádcích klouzaly bez valného zájmu a po chvíli mu již padala víčka. Na zahradu vyšla služka Einachmé s košíkem pøes loket. „Pane, kdyby si mì hledal, šla sem na trh,“ oznámila do roztažené plochy novin. „Co by si chtìl k obìdu, rači platejse nebo tresku?“ Daidalos odklonil noviny stranou a mávl rukou, že je mu to jedno. „Tak toho platejse, jo,“ pøikývla Einachmé, vyšla na cestu a vnoøila se do rozžhaveného vzduchu. Již po nìkolika krocích se ztratila za rozkvetlými oleandry. Daidalos se ještì pokoušel číst, po chvíli mu však noviny vypadly z rukou, brýle se mu sesunuly na špičku nosu a brada mu klesla na hruï. A usnul spánkem spravedlivých.
A tu pootevøenou brankou pøibìhla na zahradu princezna Ariadna v prostém venkovském šatì. Byla prostovlasá, bosá a neblýskal se na ní jediný kousek zlata. V ruce držela veliký hrozen a na tváøi jí hrál úsmìv. Chvíli Daidala pozorovala, pak jí to nedalo a rozhoupala ho. „Ariadno! Ty moje milá Ariadno!“ zvolal Daidalos, jehož se zmocnila z nečekané návštìvy taková radost, že se v síti pøetočil a vypadl do trávy. „Ale jak to vypadáš?“ žasl. „Nestojí pøede mnou princezna, nýbrž pastýøka, ačkoli možná vinaøka,“ ukázal na hrozen v její ruce. „Neučesala ses a nenalíčila... ale i tak ti to nadmíru sluší. Teï nevím, kdy jsi hezčí, Ariadno – jako pastýøka, nebo jako princezna?“ „Chodila jsem po mìstì a nikdo mì nepoznal!“ smála se. „Jak by mohl! Princezna a bosa? Bez strmého účesu a bez jediného šperku? Nepovlává na tobì hedvábí a nešíøí se kolem tebe vùnì jemných parfémù.“ „Takhle jsem se oblékla, abych k tobì mohla proklouznout tajnì. Koukni, co jsem pro tebe ukradla na vinohradì toho protivného Panopea. Už jsi nìkdy vidìl tak veliký hrozen? Sotva jsem ho unesla.“ „Ariadno,“ pravil Daidalos vesele, „ty mùžeš utrhnou hrozen na kterékoli vinici, vždyY jsi dcera božského Mínoa.“ „Když to tak uvážím, tak mi na Krétì patøí první poslední. Mohl by se nìkdo opovážit o tom pochybovat!“
„Ale teï jsi pastýøka, takže ti nepatøí nic. Leda já, protože já, Ariadno, já ti patøím, aY už ležíš na beránčích kožešinách v paláci anebo ve chlévì na slámì. A víš, že bys byla krásná a milostihodná, tøebaže bys vskutku žila v chatrči nad vinohradem nebo ve chlévì na snopku slámy?“ „Žít na slámì?“ rozesmála se, podávajíc mu hrozen. „Ale jdi, Daidale, to by se mi sotva mohlo líbit. Ikaros není doma?“ pohlédla do oken. „Ikaros? Myslím že... teï ti nìjak nevím“ snažil se zakrýt rozpaky. „Už jsem si vzpomnìl! Poslal jsem ho do pøístavu, víš. Aby si prohlédl fejnické plachetnice. A zjistil pomìr mezi výškou a šíøkou trupu, zkrátka aby prozkoumal aerodynamiku a tak.“ „Co to máš na nose? Jsi s tou vìcí ještì škaredší než jindy!“ „To je mùj nový vynález. Brýle. Koukám na písmenka pøes vybroušený køišYál.“ „A proč?“ „Protože zvìtšují.“ „Jenom písmenka nebo všecko?“ „Všecko,“ pøisvìdčil. Ariadna propadla zvìdavosti a nasadila si brýle na nos. Pohlédla do zahrady, vidìla ji však rozmazanì, teprve když se zblízka zahledìla do Daidalovy tváøe, užasla. „Jééé, ty máš ale veliké oči!“ užasla. „Oči veliké jako vùl!“
Chvíli si ještì prohlížela jeho tváø, pak však zvolna poklesávala do døepu a sjíždìla s brýlemi na očích po jeho hrudi a bøichu, až se mu zahledìla mezi nohy. „Tak øíkáš, že tvùj vynález zvìtšuje všechno?“ ujišYovala se princezna či spíše pastýøka a bez rozpakù a sebemenšího zaváhání mu sáhla do rozkroku. „Ale teï vidím, že nìco se ti zvìtšuje i bez toho køišYálu! A jak rychle! Daidale, nechceš na mì večer počkat nad olivovým hájem? Potom bychom mohli k nám do paláce zaskočit na večeøi! Otec poøádá hostinu.“ „To je ale pøekvapení!“ „No tak já vím, u nás je hostina každý večer. Pøijï, budu tì čekat. A Ikaros by mohl pøijít na večeøi také, už jsem ho pár dnù nevidìla.“ „Prohlíží si ty lodì, víš.“ „I tehdy, když padne tma? Ale teï už musím. Tak večer! Čao, Daidale!“ Nikoli milenecky, nýbrž jen tak letmo ho políbila a odbìhla. A Daidalovi, jehož se zmocnila až bláznivá radost, tlouklo srdce snad až v hrdle. Ariadna neváhala pøibìhnout k nìmu na zahradu! Dokonce ze sebe svlékla šat princezny, jen aby ho pøekvapila! Poutá ji k nìmu nadevše prudká láska,, již o tom nemohl pochybovat. Padl na kolena a sepjal ruce k modlitbì.
Daidalova první modlitba k Pallas Athénì „Ty moudrostí záøící bohynì, jen tobì vdìčím, že všechny mé dny, jež bývaly kdysi tam v Athénách tak temné, opalizují nyní na Krétì svìtlem radosti. Pallas Athéno, v hlavì mi víøí tolik otázek, jak to udìlat, aby se človìk odtrhl od zemì a létal mezi oblaky! Až sestrojím své køídlo, a já neustanu, doku je vskutku nesestrojím, položím je k nohám princeznì Ariadnì, neboY ona dala smysl mému životu a naplnila jej štìstím. Ariadna je má rozkvetlá oliva, je to vánek, čechrající koruny mandloní, bez ní by obloha zčernala a ptáci se zlomenými køídly by padli na zemi. Jakkoli již záhy dojdu až na práh stáøí, budu s Ariadnou plachtit oblohou s tvým jménem na rtech. Nemùže být lepší místo k životu nežli je Kréta, budu to opakovat sedmdesát a sedmkrát! Vìøím, že také tobì je tento ostrov nad všechny krajiny svìta a že též tobì pøirostla Ariadna k srdci.“ Co všechno by ještì chtìl Pallas Athénì øíci! Avšak vyrušila ho Einachmé, již zahlédl, jak se vrací z trhu s plným košíkem. Jak to, že ji vedro neumoøilo? Rychle ulehl do sítì a pøedstíral, že spí. Není zrovna teï vhodná chvíle, abychom si øekli pár slov o vìrné a nanejvýš oddané služce Einachmé? Pocházela odnìkud z východního Støedomoøí a když zestárla, tak její pán, jistý Syøan, ji prodal pøekupníkovi, jenž si mastil kapsy ob-
chodováním s otroky. Nebýt Daidala, jenž ji koupil na trhu za pár šupù, jejím domovem by se stala nìkterá z pøevrácených lodìk na pláži za pøístavem, pod níž by pøespávala za chladných nocí. A živila by se odpadky, jež by našla na tržišti a o nìž by se musela poprat s ostatními žebráky, jinak to v životì nechodí. Daidalos jako pøivandrovalec si sotva mohl vyskakovat, žil z ruky a nìjaký čas to trvalo, než se uchytil, avšak kupodivu si Einachmé ponechal u sebe i pozdìji, když se vyšvihl, poøídil si pøepychovou vilu a byl jedna ruka s králem. „Kdyby ses nìkdy obtìžoval zaskočit na trh, pane, to by ses divil!“ øekla Einachmé a nebylo pochyb, že ji nìco rozrušilo. Položila košík do trávy a usedla na lavici, aby si vydechla, hlavnì však, aby si promluvila se svým pánem. Slunce vpadlo do jejích šedivých vlasù a promìòovalo je na roztavené olovo. Až její pán pøijde o hlavu, co bude s ní? Nezbude jí, než se živit odpadky na tržišti. A pøespávat bude kde, no nikde jinde než za pøístavem pod pøevrácenou loïkou. „Divil by ses, jako sem se nestačila divit já. Na tržišti by ses moh o sobì dovìdìt moc zajímavý vìci, vìø mi. Pane, už o tobì a o princeznì Ariadnì vyzpìvujou takoví ti rozedranci, co se nestydìj hrát divadlo a vyzpìvovat nemravný písničky. Maj dobøe proøíznutou hubu, pitvoøej se a doprovázej svý odrhovačky sprostejma posunkama. A tìch zvìdavcù, co se kolem nich shlukuje! Jakou sloku bysem ti tak mohla opa-
kovat? Vlastnì žádnou, páč všecky sou pøíšernì oplzlý a nejspíš by ti z nich zalehlo v uších. Špatnì skončíš, pane. Slyšíš, co ti povídám? Nepotrvá dlouho a donese se to králi... stejnì se divím, že ještì nic neví. Až ti na palácovým nádvoøí kat setne hlavu, nebude tam k hnutí. Honem honem, lidi, vidìli ste už slavnýho Daidala bez hlavy? Vùbec mu to bez ní nesluší!“ Ustaraná Einachmé chvíli počkala, zdali jí Daidalos neodpoví, avšak on s tváøí pod novinami pravidelnì oddechoval a noviny se pod jeho dechem nadzvedávaly a poklesávaly. „Jen se dìlej, že spíš! Ty si asi nejspíš myslíš, že Mínós najde pro tebe pochopení! A že ti odpustí takovou maličkost, že šukáš jeho jedinou dceru! Když už nemùžeš bejt bez ženský, proč si na trhu nekoupíš pro svý potìšení mladý otrokynì? Nemusí jich bejt bùhví kolik, stačily by ti dvì nebo tøi. Aspoò by bylo v domì trochu veselo, až by se o tebe večer popraly. Proč si s tebou nìco začala princezna, to mi teda nejde do hlavy. Co na tobì vidí? Jjá vím, seš dìsnì slavnej, ale jinak na tobì nic není Že by si byl krasavec, to nejseš, češeš se jednou za tejden a vìčnì se dloubeš v nose. A nebejt mì, celej mìsíc by si chodil v jedný košili.“ SíY se rozhoupala ze strany na stranu a Daidalos se vznášel až ke vìtvím. Sotva by kdo mohl øíct, v tom mìla Einachmé pravdu, že je to pøitažlivý muž – menší, obtloustlý, v odulé tváøi se mu ztrácel kulatý malý nos a nad zapadlýma očima se
klenulo huòaté obočí. V posledních letech pracoval až pøes míru a bylo to na nìm znát. Vysedával v dílnì den po dni s neumdlévající vášní od svítání do tmy.Takový pøepych, jako byl odpočinek v síti, si dopøál málokdy. Už nepøedstíral, že spí. Odhodil noviny do trávy a s mírným pobavením se zahledìl na svou služku. Zapálil si dlouhou tlustou cigaretu, kterou si sám ubalil z novinového papíru a slepil kapkou medu. Šedý popel mu z ní padal na hruï. Dopøávat si tabák byl na ostrovì velice výstøední zvyk, jen Mínós si občas zapálil a po nìm se opičilo nìkolik nejvyšších dvoøanù. „Co tì k Ariadnì tak pøitahuje, pane? Jistì je to pøíšernì rozmazlená a nafoukaná holka. Nezdá se mi, že by byla hezčí než ostatní, to ti øíkám, i když jsem ji nikdy ani okem nezahlídla, páč jak já bysem se mohla dostat do palácevejch komnat?“ „Na to že jsi služka, nemáš trochu moc øečí?“ ozval se a spustil nohu, aby se odrazil od zemì. „Prej trochu moc øečí... Myslím to s tebou dobøe! Nikdo jinej si pøed tebou neodváží otevøít hubu. Radím ti, pane, seber se i s Ikarem a vezmi nohy na ramena! Dokud je čas.“ „Ty když spustíš, hned mì rozbolí hlava. ZtraY se do kuchynì! A mì nech v klidu pracovat. „Pracovat?“
„Já pracuji, i když odpočívám. Ale tomu ty nemùžeš rozumìt.“ „Jak bysem mohla. Já když odpočívám, tak se netváøím, že umejvám podlahu.“ „Ale co by bylo s tebou, kdybychom s Ikarem opustili Krétu?“ Einachmé jen povzdechla. Dobøe vìdìla, že ji – aY už se její pán zachrání útìkem nebo si naopak nechá setnout hlavu – čeká jedinì žebrota. A ty pøevrácené shnilé loïky na pláži. Zvedla košík a odešla do domu. Daidalos po chvíli zaslechl otevøeným oknem z kuchynì, jak Einachmé hrká nádobím a paličkou naklepává maso. Ty zvuky ho kupodivu uspávaly. SíY ho rozhoupávala, jako kdyby ležel v lodi, upoutané u mola. Po chvíli opravdu usnul a v uších mu zazníval vzdálený hlas cikád. Na zahradu opìt pøibìhla mladá vinaøka. Zastavila se nad mužem v síti a pobavenì se na nìho zahledìla. Sòala mu brýle z nosu a podržela je v ruce. „Daidale!“ Protože její hlas ho neprobudil, rozhoupala síY a její milenec se probral. Aby uvìøil, že to pøed ním opravdu stojí ona, musel si promnout oči. „Nevidìl jsem tì už nìkdy, pastýøko?“ zeptal se a jen stìží zadržoval smích. Vztáhl k ní ruku a vyskočil ze sítì do trávy. „Zrovna se mi o tobì zdál neobyčejnì dráždivý sen.“
„Erotický?“ „Kdyby nebyl erotický, sotva bych jej nazval dráždivým. Každý mùj sen, do nìho vstoupíš, se promìòuje v rozmarnou erotickou scénu.“ „Nìkdy tì poprosím, abys mi je popsal a nevynechal žádnou podrobnost. Ale teï bych ráda zkusila, jaké to je, spočívat v síti jako ulovená ryba.“ V obavì, aby si nenatloukla, neboY síY se chovala až pøíliš potmìšile,Daidalos pøiskočil a pøidržel ji, avšak Ariadna ho odstrčila. „Já sama, já sama…“ „Aby sis nenatloukla!“ Varování však pøišlo pozdì. SíY se v pøíštím okamžiku pøetočila a princezna skončila na zemi. Daidalos ji zvedl a podržel v náručí. „Pastýøko, začínám vìøit, že mi tì do rukou vložila samotná bohynì.“ „Ale jdi, jaká bohynì! Jenom jsem se chtìla ujistit, že večer pøijdeš. Já tì už znám! Když se zabereš do svých vìcí, zapomínáš, že noc není určena k práci, ale k zábavì.“ „Pøijdu, i když mám práce opravdu až nad hlavu.“ „Prý zase vymetá pøístavní krčmy, slyšela jsem,“ pravila znepokojivým hlasem. „I po vykøičených domech se prý tahá!“ „Kdo?“ „Ikaros pøece! A ty mi chceš povìsit na nos, že zkoumá nìjakou tu aerodynamiku.“
„Ale Ariadno!“ odmítl to Daidalos. „Ikaros že by… a veøejné domy... naletìla jsi pomluvám.“ Z kuchyòského okna vyhlédla na zahradu Einachmé. Nìco mìla na jazyku, když však spatøila Ariadnu, zarazila se. „Ty seš... nejspíš nìjaká ta holka vod krav a bejčkù seš. Pane, to je dìvče pro tebe!“ zaradovala se. „Lepší než princezna, víc by se k tobì hodila, tý se drž. Jestli ti mùžu radit, jenom si s ní užij! Ale ne teï, páč teï by si se mìl pøipravit na vzácnou návštìvu,“ dodala zneklidnìnì. „Otevøenejma dveøma sem vidìla, že k nám de král, hrom aby do nìj bacil. Z toho nic dobrýho nekouká. Jo, platejse už Epikasté, to je ta, co u ní na trhu vždycky nakupuju, dneska nemìla, tak sem koupila chobotnici. Taky dobrý, ne?“ Daidalos po krátkém zaváhání uchopil Ariadnu v pase a pøivinul ji k sobì. „Co kdybys tady zùstala?“ navrhl. „Jednou se to už musí rozseknout!“ „Ty jsi zešílel, docela jsi zešílel, Daidale! My dva, to je problém, který se rozseknout prostì nedá.“ Vytrhla se mu z objetí, rozbìhla se do mírného svahu a dlouhým skokem se vznesla nad plot. „Skákat umí jedna radost!“ ocenila ji Einachmé. „Dej na mì a tý holky se drž, s tou ti bude dobøe, páč princezna tì jenom pøivede… no rači ty svý øeči už nebudu opakovat.“
Zavøela okno a Daidalos opìt ulehl do sítì, avšak tentokráte nepøedstíral, že spí. Neumdlévající cikády vrzaly a vzduch se tetelil, náhle však, kdožví co se to stalo, cikády zmlkly a již ani nevrzly. Na silnici se objevili královi gardisté øinčící bronzem. Opøeli se do brány a napùl ji vyvrátili. Na ramenou statných černých otrokù pøiplouvala nádherná nosítka napùl zahalená purpurovým plátnem s vyšitými zlatými dvojitými sekerami. Za nimi se táhl hrbatý sluha a vláčel za sebou vozík s golfovými holemi. Z nosítek vylétlo dívčí zachichotání a plátno se rozkomíhalo, jako by do nìj zevnitø tloukla ptačí køídla. Otroci zùstali stát a promìnili se v ebenové sochy, teprve až se zevnitø ozvalo zacinkání, spustili nosítka do trávy a ustoupili stranou. Ruka plná zlatých prstenù a s červenými nehty odhrnula plátno a do trávy sestoupil tlustý plešatý muž. Nesl na sobì celý zlatnický krám – náramky mu obepínaly zápìstí, na krku mu visely tìžké náhrdelníky a pøi každém kroku se rozeznìly jeho nákotníky. Tváøe mu zdobil červený make-up a ve vlasech mu matnì opalizovaly perly. Hned za králem vyskočila jeho napùl nahá mladičká zrzavá souložnice a usedla mu k nohám. Z druhých nosítek s hekáním a za pomoci otroka vystoupil starý veleknìz Polydóros. Bílá øíza ho halila až po kotníky.
Byl pravým Mínoovým opakem – vysoký, štíhlý a kostnatý. Jeho nos se podobal zobanu dravého ptáka. Daidalos se pøekulil ze sítì a hbitì vstal. „Čemu vdìčím za tvou vzácnou návštìvu, vladaøi z božské krve, buï ti čest a vìčná sláva?“ pøivítal Mínoa obvyklými frázemi. Podrbal se v rozcuchaných vlasech a tlusté sytì červené rty se mu pod černými kníry rozevøely v úsmìvu, jímž dával najevo svou radost, že k nìmu zavítal samotný vladaø. „Náhodì,“ usmál se Mínós a položil dlaò na dívčinu hlavu. „Jen jsme tak procházeli kolem.“ „Vodím našeho vladaøe, buï mu čest a vìčná sláva, po kraji a ukazuji mu, jak se lidem dobøe žije,“ vysvìtlil Polydóros. „Víš, Daidale, je to taková exkurze, øekl bych. Kdo by mìl znát pomìry na ostrovì lépe než já, veleknìz? Všichni KréYané jsou tak šYastní! Vinohradníci, rybáøi, ba i otroci, rovnìž øemeslníci, pastýøi... i my knìží jsme šYastní. Bohové nám všem pøejí a ukazují nám svou laskavou tváø.“ Daidala Polydorova slova zneklidnila. Co se to dìje? Dobøe vìdìl, že Mínós nevytáhne z paláce paty, jak je rok dlouhý. Kdo ho napøíklad kdy vidìl v pøístavu? Nikdy nevstoupil do vesnic pod horou Ídou a že by mìl navštívit tolik krásná provinční mìsta na jihu ostrova, to ho snad nikdy ani nenapadlo. A teï najednou prý exkurze… On sám do tìch mìst zavítal již nìkolikrát, neboY se v nich cítil mnohem lépe než v blízkosti
minojského paláce, jenž ho drtil svou obludnou velikostí; avšak hlavnì ho drtila králova pøítomnost, ježto nikdy nevìdìl, kdy ho Mínós opìt povolá k sobì a svými žvásty ho bude zdržovat od práce. Kdyby se však odstìhoval, aby mìl vìtší klid, musel by se vzdát Ariadny a to by, jak byl pøesvìdčen, nedokázal. Princezna mu byla nadevše! Toho dne však ještì nemohl tušit, že již v blízké budoucnosti vskutku bude muset volit mezi dvìma póly svého života: mezi slávou vynálezce a mezi Ariadnou… „Ležel jsi v síti jako ulovená ryba!“ podivil se Mínós. „Ta síY k odpočinku, pøíteli, to je tvùj vynález?“ „Ovšem! Není na svìtì mnoho vìcí, jež bych nevynalezl právì já.“ Mínós se rozhodl, že si síY vyzkouší. Opatrnì se do ní posadil, ale když ulehl, síY se pøetočila a on s výkøikem vypadl a narazil si rameno. Ulekl se, jako kdyby byl spadl ze stromu. Einachmé si v oknì chytila hlavu do dlaní a obrátila oči v sloup, avšak Daidalos se naopak neubránil smíchu. „Králi, buï ti čest a vìčná sláva, ležíš v trávì jako zralá hruška! Nepøerazil sis nos?“ „Bùh Mínós se tvou vinou zranil!“ zvolal v nejvyšší úzkosti veleknìz. „To ti pøijde draho, Daidale!“ Pøiskočil ke králi a horlivì mu pomáhal na nohy.
„Nejsou bohové nesmrtelní a tudíž i nezranitelní?“ stále se Daidala držel smích. Mínós netrpìlivì veleknìze odstrčil a zvedl se na nohy bez jeho pomoci. „Daidalos nemluví do vìtru, Polydore, tak co mého pøítele okøikuješ?! Ty jako veleknìz bys mìl víc než kdo jiný vìdìt, že já bùh, jak øíká tady Daidalos, jsem opravdu nesmrtelný a nezranitelný.“ „Ale taková síY je vhodná leda k rybolovu, nikoli aby v ní lehával král,“ držel se svého veleknìz, jehož štvalo, že ho Mínós tak odbyl. „Leda k rybolovu? Takto uvažuje plochý rozum bez rozletu pøedstavivosti. K rybolovu? Ovšem, ale též k lenošení! K tvùrčímu lenošení,“ pøipomnìl Daidalos. „Rád bych se tì zeptal, Polydore, mùže tì jako veleknìze nìkdy napadnout tvùrčí myšlenka?“ Nebylo pochyb, že Daidalos se veleknìzi nepokrytì posmívá, on to však nepostøehl. „K čemu by mnì mohly posloužit nìjaké tvùrčí myšlenky?“ odvìtil Polydóros dùstojnì s pøevahou svého úøadu. „Já vùbec nepotøebuji myslet, stačí, abych se držel tradic!“ „To je dobøe, že odmítáš myslet,“ pravil Daidalos. „NeboY kdoví, co bys vymyslel!“ Obrátil se k Mínoovi a požádal ho o svolení: „Dovolíš, abych se opìt natáhl?“ A aniž by čekal na královo svolení, což bylo více než neomalené, ulehl a ele-
gantnì síY rozhoupal. Nedalo se pochybovat, že se pøedvádí, což Mínós na rozdíl od veleknìze postøehl, svou nespokojenost však nedal najevo.. „Je to velice pohodlné. Nikde se necítím tak uvolnìnì, jako na zahradì pøi kývavém pohybu,“ øekl Daidalos a vyplivl smítko tabáku. „Znám zábavnìjší kývavý pohyb,“ odvìtil Mínós. „Takový ten nahoru a dolù.“ Zrzka, jež to zaslechla, se zvonivì rozesmála a pohyby pánve pøedvedla, jaký to pohyb mìl její pán na mysli. Vladaøe to pobavilo, pøiskočil k ní a poplácal ji po zadku. „Vtipná holka!“ ocenil ji. „Nechceš to zkusit ještì jednou, pøíteli? Nikde človìka nenapadají tak skvìlé myšlenky, jako na zahradì v síti,“ pravil Daidalos a vyplivl ze rtu další smítko virginského tabáku. „Tebe nejlepší myšlenky napadají v rybáøské síti? Není divu, tvùj otec byl v Athénách prodavačem ryb, pokud se nepletu. Ale mì napadají na trùnì! To je ten rozdíl mezi námi dvìma.“ Mínoova souložnice vytáhla z nosítek bronzové zrcadlo a podala je otroku, aby je podržel pøed její tváøí. Když obraz zrzavých vlasù dopadl na vyleštìnou plochu, zrcadlo na chvíli zaplálo ohnìm. Nebylo to nebezpečné, Zrzka lehce
foukla a oheò pohasl. Pøiklonila tváø blíž a malovala si francouzskou rtìnkou své hluboce vykrojené rty. „Øekl bych,“ namítl Daidalos s jistotou v hlase, „že není až tak dùležité, kde se myšlenky vylíhnou.“ „Ne?“ „Hlavnì aby se vylíhly,“ trval na svém. „Trùn nebo rybáøská síY! Dùležitìjší je, co nového ty myšlenky pøinášejí.“ „Tvoje myšlenky by se teï mìly točit kolem toho, jak postavit lodì, co by pluly po moøi stejnì rychle jako delfíni.“ „Myslím teï na nìco jiného,“ zavrtìl Daidalos hlavou. „Chtìl bych ovládnout vítr a vznášet se vysoko pod oblaky jako moøský orel.“ „Co je to zase za blbost! Já chci od tebe flotilu!“ V Mínoovi se již zvedala zlost. Pøejel dlaní pøes obličej a rozmazal si make-up. Jeho tváø se teï podobala šaškovským tváøím potulných šejdíøù, již na tržišti hulákali své posmìvačné písničky. „Neøíkám to dost srozumitelnì, Daidale? Moje trpìlivost má své meze.“ „Budeš ji mít, tu svou flotilu, mùj vzácný pøíteli, ale teï jaksi zrovna... zkrátka pod nátlakem nemohu pracovat! Myšlenky se mi v hlavì rodí pouze v atmosféøe svobody. Slyšíš,“ zavolal na Einachmé, jejíž tváø se opìt bìlala za oknem „pøines ovoce a džbánek vína. Víš, králi, buï ti čest a vìčná sláva, volnost myšlení a svoboda –“
„Volnost myšlení!“ ušklíbl se Mínós a poškrábal se na bøiše. „Ty snad ani nevíš, co øíkáš, Daidale. Kdyby došlo k tomu nedopatøení a lidé mìli být svobodní, rozhodovali by o sobì sami a nepotøebovali by nad sebou krále.“ „A nakonec by odvrhli i bohy!“ pøidal se Polydóros. „A možná dokonce i knìze!“ otøásl se hrùzou. „To by byl konec civilizace.“ „AY jsou lidé dál nesvobodní, to mi neleží ani v patì. Ale já, já Daidalos, svobodu vyžaduji! Pro sebe! Protože já jsem Mistr.“ Otrok, jenž držel pøed tváøí Mñoovy milostnice zrcadlo, ztratil pud sebezáchovy a volnou rukou sáhl Zrzce na òadra a zmáčkl je. Nedala si to líbit a prudce ho odstrčila. Ji, která celá patøí samotnému bohu, nebude osahávat nìjaký otrok! „Tak Mistr, øíkáš,“ poznamenal Mínós a rty se mu zkøivily do úsmìšku. „Jenže! Když mì napadne, budeš otrokem na galéøe. Anebo když ti kat setne hlavu, což bych ti samozøejmì nepøál, poøád ještì budeš Mistr, anebo už jenom pouhá mršina pro psy? Víš, mùj drahý vìrný pøíteli,“ pravil dùvìrnì, „na trùnì mì nìkdy napadají, to bys ani neøekl, i dosti nebezpečné myšlenky.“ Obrátil se k veliteli gardistù a se zpoždìním štítivì ukázal prstem na otroka. „Opovážil se sáhnout na milostnici vznešeného boha! Co s takovým neznabohem, s takovým hovadem? Utlučte ho, hned!“
Gardisté se na nešYastníka vrhli pìstmi. Po nìkolika ranách upadl do bezvìdomí. Dobili ho golfovými holemi a protože na nìho nebyl hezký pohled, odvlekli ho na prašnou cestu, vedoucí od Daidalovy vily dolù k paláci. Mínós se protáhl a chvíli se díval na zrzku, která se v milostném roztoužení válela po trávì a sahala si do rozkroku, neboY bylo její povinností udržovat krále v neustálém erotickém vzrušení. „Šlechta v paláci, všichni ti darmožrouti jsou až hrùza nudní a otravní, nemám pravdu, Polydore?“ Veleknìz neodpovìdìl ani tak, ani tak. „Ale rozmlouvat s tebou, Daidale,“ pokračoval Mínós milostivì, „to je úžasnì osvìžující! Zastav se u mì večer, pøivezli mi novou zásilku Chateauneuf du Pape, Dáme si do nosu a mùžeš si taky zašukat, pøivezli mi tanečnice z Moulin rouge. Najdeš u mì i jiné cizí ženské, už sis to nìkdy rozdával napøíklad s Angličankou?“ „OdpusY, že musím tvé pozvání s lítostí odmítnout. Zrovna teï mne tady v síti nìco napadlo, chtìl bych to hodit na papír –“ „Že ty se tak vyhýbáš ženské společnosti! Anebo... poslyš, pøíteli, nemáš ty nakonec nìjakou tajnou lásku? Tajné lásky bývají nebezpečné, nìkdy dokonce smrdí katem. Odkud
máš ten nádherný hrozen?“ podivil se a odtrhl z nìj tøi čtyøi bobule. „Ukradl jsem jej na Panopeovì vinici.“ „Takové hrozny se nerodí ani na mém vinohradu! Co øíkáš, Polydore, nemìl bych mu tu vinici zkonfiskovat? VždyY je to nevkusné, aby na šlechtické révì zrály vìtší hrozny než na královské! A já tomu človìku včera svìøil velení nad svým vojskem!“ „Zítra ho mùžeš zase odvolat,“ poznamenal veleknìz „Taky pravda. No nic, Polydore, tu exkurzi po šYastné Krétì už pøerušíme a zahrajeme si golf. Mìl bych zhubnout, abych se tak nepotil, poradili mi doktoøi. Daidale, nechceš se k nám pøidat?“ „Musí ti stačit, když porazíš Polydora.“ „Pøi své exkurzi jsme se taky zastavili na tržišti,“ vzpomnìl si ještì Mínós. „Kréta se utápí v blahobytu, Daidale. Toho ovoce, co jsem tam vidìl! A zeleniny a ryb a masa! A tìch kejklíøù, komediantù a zpìvákù! Umìní ještì nikdy tak nevzkvétalo, jako za mé vlády, veleknìz to taky øíká. Bohužel musel jsem vyslechnout i nechutné písničky plné nevhodných a vlastnì urážlivých narážek na mùj majestát.“ „Nìkteøí zpìváci si troufli rýpnout i do princezny Ariadny,“ pøipomnìl veleknìz starostlivì. „Být po mém, všechny
ty posmìváčky, co se tak nehorázným zpùsobem otírali o našeho vladaøe, bych poslal pod sekeru.“ „To by bylo ponìkud kruté,“ namítl Mínós. „A tak jsem tu troufalou sebranku pouze vyhostil ze zemì. Teï už jsou na moøi a nemùžu vyloučit, že pùjdou ke dnu, protože nìkdo prý ty lodì navrtal.“ Pøitiskl dlanì na zrzčin zadek a postrčil ji do nosítek, sám se však ještì ohlédl k Daidalovi a sekl proti nìmu prstem. „Tajné lásky jsou nìkdy více na očích, než ty pøiznávané. Necháš si to projít hlavou?“ Nečekal na odpovìï a tìžkopádnì nastoupil ke své zrzavé souložnici, jež se k nìmu okamžitì pøitulila. Otroci nosítka vyzvedli na ramena a vydali se k bránì. Nosítka se houpavì vzdalovala a vozík s golfovými holemi poskakoval po hrbolaté cestì. „Máš nejvyšší čas, pane!“ varovala Einachmé. „Anebo tys neslyšel, co Mínós øíkal? Já ti to klidnì zopakuju – to o tý tajný lásce. Sbal si svejch pìt švestek... to jako chci øíct sbal si všecko svý zlato a odpluj z ostrova. Snad to ještì stihneš, než král pøikáže uzavøít pøístav. Mám ti to zlato pøinýst? No co koukáš, dobøe vím, žes je zakopal ve sklepì pod amfory s olejem a vínem.“ „Mám pro nìho pøíliš velkou cenu, než aby... Kdo by mu pak postavil tu jeho flotilu?“ „Nemáš o nic vìtší cenu než otrok, co sáh na jeho zrzku.
Proč ty se tak pøeceòuješ? Proč si poøád myslíš, že nad tebe není?“ „Einachmé, mne ochraòuje Pallas Athéna, nejmoudøejší ze všech olympských,“ odvìtil s jistou v hlase. „Proč by tì mìla ochraòovat Pallas Athéna.? To je nìjaká bohynì, že jo? Já sem ve svý zemi znala jiný bohy, ale už sem na nì dočista zapomnìla. Proč bysem je mìla nosit v hlavì? Nìco ti øeknu – Pallas Athéna se na tebe vykašle! Jako každej jinej bùh na človìka kašle, tak ona jistì taky.“ „Zavøi klapačku a zmiz do kuchynì! A pøiprav jehnìčí. A ne abys je zase pøipálila!“ „Kolikrát ti mám ještì opakovat, že budeš mít chobotnici?“ „Počkej ještì... nevíš, kde je Ikaros? Už jsem ho nevidìl... kdy jsem ho vlastnì vidìl naposled?“ „To ti mùžu øíct pøesnì, pane – minulej tejden ve čtvrtek. Ošklivì si mu vynadal.“ „Proč hned vynadal? Jenom jsem mu trochu domluvil, jako otec. Konečnì by se už mìl nìčeho chytit! Snad by ho neubylo, kdyby mi aspoò øekl, s kým se pøátelí.“ „To ti mùžu øíct za nìho. S Panopeem,“ odpovìdìla suše. „S Panopeem? S tím prdelkáøem, co se lísá do královy pøíznì a na každém kroku mne pomlouvá?“ Pobouøilo ho to. “Einachmé, to jsi ale nemohla myslet vážnì!“ „Mùžu to taky odvolat, když mi to pøikážeš.“
Daidalos rozzlobenì po ní hodil kropicí konví, ale služka včas uhnula. Konev dopadla na kámen, jen to bøinklo. „Tak já už rači du pøipálit toho platejse, jestli to ovšem nakonec nebude chobotnice, který ty nevím proč øíkáš jehnìčí.“ Daidalos ulehl zpátky do sítì. Už ani nepamatoval, kdy naposled tak dlouho lenošil. Mírnì se rozkolébal a zavøel oči, avšak døíve než usnul, pøibìhla na zahradu k smrti vydìšená Einachmé. „Jako bysem to neøíkala, vstávej, pane! Hrnou se k nám vojáci, už sou pod vinohradem!“ „Co je mi do nich,“ nutil se Daidalos ke klidu. „Jsi ty ale hysterická!“ „Tak já sem hysterická? Ještì sem ti neøekla, kdo ty ozbrojence vede, to snad s tebou pohne. Panopeus! Pochybuju, že by se k tobì hnal na kávu a kousek bábovky.“ Daidalos ztratil rovnováhu a vypadl ze sítì na bøicho. Váhavì se postavil a zahledìl se k vyvrácené bránì. „Na co ještì čekáš, pane? Uteč! VždyY ti jde o kejhák!“ „Pøipadá mi absurdní, že by Mínós, ostatnì právì hraje golf –“ „Když božskej vladaø, buï mu čest a vìčná sláva,,“ ušklíbla se, „vypad ze sítì, posmíval ses mu. A vùbec sis pouštìl hubu na špacír. Myslel sis, že ti to projde? A to už ani nepøipomí-
nám Ariadnu, jenom bysem se opakovala. Utíkej, už i na to zlato se vykašli a utíkej!“ „Utíkej... ale kam?“ Poprvé pøiznal, jak je nejistý. „Tak dobøe, aY je po tvém. A Ikarovi øekni, aY vzkáže Ariadnì, že mì najde v labyrintu, ona bude vìdìt… už jsme se tam scházeli.“ Všechno ho nutilo, aby se rozbìhl co nejrychleji, avšak ovládl se a vyšel zadní brankou volným krokem, jako by si vyšel pøed obìdem na procházku, aby mu lépe trávilo. Einachmé ztìžka poklekla a sáhla po motyčce. Nedokázala se soustøedit a její bronzové ostøí občas rozseklo cibuli. Vojáci vbìhli na zahradu døíve, než čekala. Panopeus k ní pøiskočil a vykøikl: „Co, je doma?!“ „A to jako kdo?“ „Nedìlej se blbá! Kdo asi!“ „To jako mùj pán? Co by dìlal doma? Bìhá nìkde za holkama. A uhni, koukni, jak si mi pošlapal záhon!“ Panopeus ji nakopl, až padla tváøí do hlíny, a pøikázal vojákùm, aby prohledali dùm od sklepa až po støechu. „Ten chlap vám nesmí utéct!“ vyštìkl. „Když božský vladaø hraje golf, nesnáší špatné zprávy.“ Vojáci s dýkou v ruce hned nato vtrhli do domu a Panopeus se naklonil k Einachmé. Jeho tváø se v okamžiku promìnila a byla laskavá.
„Jistì víš, kam schoval své zlato.“ „Zlato? To mì chceš rozesmát nebo co. Jak já bysem to mohla vìdìt? Zrovna já!“ „Rozdìlíme se spolu,“ slíbil jí. „Nechceš být bohatá?“ „Kdo by nechtìl, pane? Bejt bohatá, hned bysem si na trhu koupila dvì otrokynì, aby mì obskakovaly a já si konečnì na starý kolena mohla sednou na prdel a rozkazovat.“ „No vidíš!“ „Když já ale nic nevím.“ Panopeus vytrhl z pochvy meč a namíøil jej proti její hrudi. Po laskavosti v jeho tváøi už nebylo ani památky. „To zlato, bábo blbá!“ „Když vím, tak vím, ale když nevím, tak nevím. A teï zrovna nevím. Když mì probodneš, nic na tom nezmìníš.“ Že ptáček uletìl, to Panopea netrápilo. Však ony ho stráže døíve nebo pozdìji polapí a pøivlečou pod dvojitou sekeru! Z ostrova neuteče. Náladu mu zkazilo nìco jiného: opravdu si byl jist, že v domì najde veliké bohatství – zlaté poháry, perly, labastrové kazety, skøíòky ze slonoviny, šperky a drahé látky, avšak vojáci šmejdící domem mìli stále jen prázdné ruce. Nakonec se musel smíøit, že si z Daidalovy vily žádné bohatství neodnese. „Ty!“ pøikázal jednomu vojákovi a ukázal na Einachmé. „Odveï ji do prádelny, že je to na mùj rozkaz.“
A víc se už se o ni nestaral. A tak se Einachmé stala pradlenou. Ani nešpitla, dobøe vìdìla, že mohla dopadnout mnohem hùø. Ale co bude s jejím pánem? Starost o nìho ji neopouštìla ani nad neckami plnými špinavého prádla. Že si zahrává s ohnìm, to Daidalos nepotøeboval slyšet od své služky. Vlastní varovný hlas ho už celé mìsíce doprovázel na každém kroku. Nedokázal si však poručit, jeho láska k princeznì, ta sebevražedná vášeò, která ho dostihla na prahu stáøí, byla silnìjší než strach ze sekery. Scházel se s Ariadnou nejen v posvátném háji a na horských stezkách nebo v opuštìné jeskyni Arkalochori, ale také pøímo v paláci, v tom nekonečném labyrintu chodeb a komnat v podzemí, kde se v amforách skladovalo obilí, olivový olej, sušené ovoce a džbány s medem. A kde se také archivovaly hlinìné tabulky, zaznamenávající hospodaøení jak v paláci, tak na celé Krétì. Samozøejmì že Mínós nemìl o hlinìných tabulkách ani potuchy, protože starost o ekonomiku nechával na zástupech svých úøedníkù, již toho využívali a kradli jako straky. Dobrá polovina tabulek byla zfalšovaná! Ovšem až pøejdou tisíciletí, archeologové jim budou vìøit na slovo. Podzemí bylo opøedeno povìstmi a našlo se dost lidí, kteøí vìøili, že tam kdesi žije obluda Mínotaurus požírající lidské obìti. Ariadna s Daidalem se té pohádce jen smáli, sami se pøesvìdčili, že labyrint není nic jiného než základy starého
paláce, na kterých vyrostl ten dnešní, mínojský. Jestliže Daidalova vášeò byla sebevražedná, naopak princezna se nemìla čeho obávat. V nejmenším nepochybovala, že jí by otec nezkøivil ani vlásek. Když se Mínós vrátil utahaný z golfu do paláce a dovìdìl se, že Panopeus Daidala už doma nezastihl, jeho hnìv byl hrozný. Øval jako pominutý a kdo mohl, klidil se mu z cesty. Dokonce i Panopeus posadil svou ženu Kameiru i dìti na osly a odjel s nimi na venkovský statek. „Ariadno!“ Rozbìsnìný Mínós bìhal z komnaty do komnaty, kopal do pohárù z porfyru i horského køišYálu a strhával závìsy. „Kam jsi ho ukryla? Kde je ten kurevník, co poskvrnil božskou mínojskou krev? Kde je to hovado, co tì tak brutálnì znásilnilo?“ Ariadna nebyla tak naivní, aby otci nìco vymlouvala. Vìdìla, že udìlá nejlépe, když se pøed ním schová a nepøijde mu na oči døív, než se mu po ní zasteskne. A že se mu zasteskne brzy, o tom v nejmenším nepochybovala! Pozval ji hned následujícího rána k snídani a byl samý med. Usmíval se a hladil svou dcerušku po vlasech. „Ten chlap skončí pod sekerou, protože z ostrova se nedostane. Dal jsem hlídat všechny pøístavy! Víš, co mi øíkal?“ rozesmál se. „Že se naučí létat, pøedstav si to! To abych se bál, že mi uletí, ne?“
Ariadna se však tváøila vážnì. „Jo, to aby ses opravdu bál, tatíčku. Protože jestliže si Daidalos usmyslí, že bude létat, tak létat bude... Jen doufám,“ pravila po chvíli, „že nemáš vztek i na Ikara. Nesnesla bych, abys mu ublížil.“
2. NUDA BEZEJMENNÉHO OSTROVA Bílá baculatá oblaka se na chvíli vzepøela vìtru a zastavila se. Moøe se pod nimi protahovalo, pøevalovalo a čeøilo, šplíchalo a pìnilo. Odbývalo si svou večerní toaletu a prohlíželo se v oblacích jako v zrcadle. Trávy oškubané pasoucím se stádem ovcí se dotkly ženské nohy ve støevíčkách na vysokých štíhlých podpatcích. Jak stoupaly výš ke skalám, vcházely do nespasené trávy a noøily se do ní až po kotníky. Slečna neobyčejné krásy, která by smetla z pøehlídkových mol všechny svìtové modelky, nezanechávala po sobì žádné stopy, jako by snad ani nebyla živá a objevila se na stráni odnìkud ze svìta snù. Mìla na sobì bledì modrý kostým, jenž jí sahal tøi centimetry nad kolena, límeček bílé halenky ji obepínala červená vázanka a z kapsičky jí padal červený kapesníček. Tøpytivé temnì modré jiskøivé oči dodávaly její tváøi jímavý pùvab nevinnosti snad až panenské. V jedné ruce nesla velikou pozinkovanou poklici
z prádelního hrnce a v druhé diplomatku z černé teletiny. Na vrcholu strmého srázu usedla na oblý balvan, z aktovky vytáhla pestrobarevný ženský magazín a zalistovala v nìm. „Ikare!“ dolétlo k ní zdálky zvolání. Po pøíbøežních skalách prolétl temnì modrý stín a vzduchem se mihlo vzdouvající se plátno. Vítr jím smýkl a srazil je na zem i s Daidalem. Bájný letec, jenž možná nikdy nevzlétl, protože bájím mùžeme i nemusíme vìøit, chvíli klopýtal hnán setrvačností, až konečnì padl tváøí do trávy a nabil si nos a okrvavil čelo. Køídlo se zaseklo za kámen. Povívalo ve vìtru a cukalo sebou, Daidalos však zùstával nehybný. Možná, že svùj pád nepøežil. Ale ne: žádná báje není tak prostoduchá, aby nechala svého hrdinu zemøít døív, dokud mu nenastraží rozhodující životní zkoušku. Sličná slečna konečnì našla článek, který ji zaujal, a začetla se, aniž by na Daidala byY jen pohlédla. Když se konečnì vzpamatoval ze slabého otøesu mozku, vyhrabal se zpod døevìné konstrukce pokryté tím nejjemnìjším plátnem, které mu utkala princezna Ariadna, což nebylo nic zvláštního, neboY bylo tehdy zvykem, že vznešené dámy tkaly nebo i pøedly, patøilo to k jejich životnímu stylu. Daidalos si nevšímal krve na obličeji ani toho, že se mu točí hlava. Snad by pøehlédl i to, kdyby už mìl smrt na jazyku. Nemyslel na sebe, byl sám sobì lhostejný, ponìvadž všechny
své myšlenku upíral jen k synovi a pøed očima se mu opìt objevoval obraz, jak Ikaros støemhlav padá do moøe. Stále ještì zùstával upoutaný ke køídlu a jak se vracel ke srázu nad moøem, vlekl je za sebou a klopýtal a padal na kolena. Zoufalství ho pøemohlo. Ochromilo ho natolik, že ho zbavilo rozumu. V záchvatu zuøivosti se rval s køídlem jako se živým tvorem, útočil proti nìmu, lámal døevìnou konstrukci a pokoušel se roztrhat plátno na kusy. Štítivì se ho zbavoval a házel je dolù do moøského pøíboje, jenž vysokou bílou pìnou bil do skály. „Ikare! Ikare! Synáčku...“ Modré plátno dosedlo na hladinu, ale už v pøíštím okamžiku je uchvátila vlna, strhla pod sebe a zašantročila bùhví kam. Daidalos padl na kolena a naklonil se ze srázu nad moøe, až mu do tváøe sáhl vlhký chlad. Balancoval nad vodní propastí a stačil by jediný drobný neuvážený pohyb, aby ho to strhlo dolù. Po chvíli se zaklonil a pozvedl tváø vzhùru k oblakùm.
Daidalova druhá modlitba k Pallas Athénì „Pallas Athéno, ty svìtlo moudrosti,“ vzlykl. „má mocná ochránkynì, slyš má slova ztemnìlá bolestí! Já jsem zùstal naživu? Proč jsem si nesrazil vaz! K tobì volám a o jedno tì prosím – postarej se, aby moje dílo zasypal sopečný popel vìčného zapomnìní! Ty jasná sovooká Athéno, vlij do mé duše pokoru! Zbav mne vší moudrosti i dovednosti, ty prozíravá, a postarej se, abych už nikdy nepozvedl hlavu. Už nejsem nic a chci, aby to tak zùstalo. Slyšela jsi dobøe, už nejsem nic! A chci být ještì ménì než nic! Nikdy mi z pamìti nevymizí ten hrozný, ten údìsný obraz, jak Ikaros padá, pøed mýma očima jak po hlavì padá zpod oblak, jeho køídlo se láme na hladinì a mùj synáček... mùj jediný synáček klesá, snad i teï stále ještì klesá do bezedných hlubin lhostejného Poseidona... Proč jsem ho pøinutil, aby odlétl z Kréty se mnou? Už si na nic nevzpomínám, na nic... jen na Ariadnu. Stála vysoko na kopci a mávala nám, když jsme s Ikarem stoupali vzhùru k oblakùm. I teï ještì vidím, jak jí vítr vpadl do vlasù a pøitiskl jí sukni ke kolenùm. Stála tam jako oživlá socha a jak nás vítr unášel, vzdalovala se a byla stále menší a menší. Potom jsem se již neohlížel v obavì, abych neztratil výšku.“ Ze stránì stoupající k útesu se ozýval roztroušený bekot ovcí.
„Bohynì, ty má bohynì, zemøu jako prostý pastevec uprostøed stáda na tomto nevelkém ostrovì, to ti slibuji. Kdyby se ve mnì nìkdy nanovo zvedla pýcha a já znovu zatoužil ohromit svìt, sraz mne do prachu zemì a nedovol, abych ještì nìkdy pozvedl hlavu. Zašlápni mne! O to tì prosím já – umìlec, stavitel a vynálezce. Já, nešYastný otec Daidalos. Pallas Athéno, vzpomínáš si, kdo to byl Daidalos? Nikdo toho jména na svìtì nikdy nežil!“ Sličná slečna vrátila časopis do diplomatky, vstala a lehkým vzdušným krokem odcházela. Prošla kolem Daidala tak tìsnì, že o nìho lehce zavadila loktem. Vzdalovala se a její pozinkovaná poklice metala blesky. Ovce jí s bekotem ustupovaly z cesty. Kolik je Chimairovi? Sedmnáct nebo už osmnáct? Jeho otec Doryklos to nevìdìl pøesnì. Proč by mìl počítat chlapcova léta? Ostatnì aby to nepopletl, musel by každého jara vyøíznout do veøeje chýše jeden záøez, protože na čísla nemìl hlavu. Chimairos byl kučeravý, hlavu mìl samý prstýnek jako beran, jen rùžky mu z nich ještì nerostly. Ale co není, mùže být! Možná se časem ukáže, kdožví, že je to dospívající chlípný satyr. Tady na ostrovì sice nikdy žádní satyrové nežili, ale na Krétì se jich prý prohání dost a dost. Dívky by o
nich mohly vyprávìt, o jejich nezøízené touze po lidských dcerách! Také oči mìl Chimairos beraní, temnì hnìdé a vypouklé. Jeho otec Doryklos na nìho pohlédl a chvíli ho ustaranì či spíše nespokojenì pozoroval. „Zase si hraješ? Jako malej!“ utrhl se na nìho. Chimairos mìl na sobì jen krátkou potrhanou suknici či spíše bederní roušku, døepìl v mìlké vodì a pouštìl na hladinu plachetnice. Nebyly velké, tak na jeden loket, a vítr je rozhánìl a kolébal jimi. Jedna plachetnice odplula pøíliš daleko a hrozilo, že ji moøe už nevrátí. Mládenec se rozbìhl za ní a rozkopával vodu, potom padl na hruï a plaval. Doryklos vyøezával bronzovým nožem berana s pochýlenou hlavou a na kolena mu padaly tenké hobliny. Nespokojenì zavrtìl hlavou. „Hledíš na moøe, jako bys nìkoho čekal. Ale koho, synku?“ „Za obzorem je Kréta,“ zašeptal Chimairos a oči se mu zamžily. „Kréta... Mìsta, paláce a pøístavy. A hlavnì lidi! Otče, žijou tam ženy...“ „Kréta, Kréta, co je ti po ní?“ ozval se Doryklos nespokojenì. „V pøístavu bys našel jen samý lháøe, šejdíøe a nájemný vrahy, rváče, chvastouny a kuplíøe. Hádavý trhovkynì a opilý rybáøe. Vìø mi, není o co stát.“ „A ve vladaøovì paláci?“
„Tak ty bys dokonce rád vìdìl, jak to chodí v paláci!“ pøipadlo to Chimairovu otci k smíchu. „To se ptáš toho pravýho, já sem s králem jedna ruka. Snad se ti nezachtìlo sedávat s Mínoem za jedním stolem a popíjet s ním víno? Nìco ti povím, víš proč jsem se v pokoji dočkal stáøí? Už mi možná bude čtyøicet! Páč jsem se vždycky staral jenom o svý. Kašlal jsem na slavnou Krétu a Mínós se svejma dvoøanama a milostnicema mi moh bejt ukradenej.“ Chimairos neskrýval, že se mu otcova slova nic nelíbí. Sehnal plachetnice do jednoho houfu, posbíral je a chtìl odejít, ale Doryklos ho chytil za loket a pøidržel u sebe. „Tak abys vìdìl, proč bysem to mìl skrývat, na podzim odpluju s fejnickejma kupcema na Krétu a pøivedu si ženskou, hodnou a pracovitou pastýøku z pohoøí Asterúsie, jelikož žít poøád sám, to jaksi... A teï mì poslouchej, Chimaire! Taky se tam poohlídnu po nìjaký mladší a pøivedu i ji, ta bude pro tebe. Co, seš spokojenej, máš radost?“ „Chci si vybrat ženu sám!“ Vytrhl se z otcovy dlanì. „Vezmeš mì na Krétu s sebou?“ „A mùžeš mi øíct, kdo se zatím bude starat o ovce?“ „Kdo?“ odpovìdìl Chimairos bez pøemýšlení. „Ten človìk... Ten bùh, co k nám pøiletìl.“ „Dej už konečnì pokoj s tím svým bohem!“ odbyl ho Doryklos. „Proč by bùh pøiletìl zrovna na náš ostrov? Na ostrov,
kde nestojí jedinej chrám a kde žijem jenom my dva? Je to obyčejnej trosečník... ačkoli tak obyčejnej zase není, to se pozná, nejspíš to bude nìkdo z lepších lidí. Z vyšších kruhù, jak se tak øíká. Stačí se kouknout na jeho ruce. Vrtá mi to hlavou, abysem se ti pøiznal. Už tady žije jak dlouho, hnedle tomu bude mìsíc, ale straní se nás a aby spal s náma v chýši, to ne. Co na tom vidí, potloukat se po kopcích a spávat v køoví? Ale sejra nebo placku si od nás vezme!“ „Nìco ho hryže a je smutnej,“ mínil Chimairos. „Možná, že pøed nìčím utek?“ „Ale že neotevøe hubu! Kdyby se svìøil, tøeba bysme mu mohli nìjak pomoct.“ „A já sem ho stejnì vidìl, jak letí,“ trval chlapec na svém. „Nevím, proč mi nechceš vìøit. Ležel ve vìtru a nad ním se zvedalo køídlo, podivný nehybný køídlo... bylo modrý, øek bysem, že se utrhlo z oblohy. Nikdy se mi už neztratí z očí.“ „Zase se ti nìco motá v hlavì? Kdoví, co si vidìl!“ „Potom začal padat k našemu pobøeží, øítil se dolù, vypadalo to, že se chce zabít –“ „Jak øíkám, moc fantazíruješ,“ pøerušil ho Doryklos. „A to není dobøe. Naší jedinou starostí sou ovce, ty nás živí. Jak ti to mám vtlouct do tý tvý pitomý palice?“ Zpoza útesu vyplula šestiveslice s povislou plachtou, hned
za ní druhá a tøetí. Doryklos odhodil špalík s beraní hlavou, setøásl z kožené suknice hobliny a sestoupil blíž k moøi. „Koukám… to nevypadá na obchodní lodì. Slunce se tam blyští v bronzovejch štítech a skáče po hrotech oštìpù. To je divný, co pamatuju, vojáci se tady nikdy neukázali, proč taky. Kdyby se vyptávali, to je jedno na co, ty drž zobák. Nic nevíme! Nic jsme nevidìli!“ Jedna šestiveslice pøirazila ke bøehu, kdežto druhé dvì zùstaly na volné vodì. Kolébaly se a jejich pøevrácený obraz padal na hladinu. „Hej vy dva, pojïte blíž!“ „No jo, dyY už du.“ Doryklos postoupil dva kroky kupøedu. „Zabloudili ste? Jestli chcete vìdìt, jak se to tady menuje, tak se to nemenuje nijak. Zkrátka takovej bezejmennej ostrov! Mùžem vám prodat kožešiny, taky sejra a kdybyste chtìli, mám doma i med.“ Desátník vyskočil na bøeh, ale uklouzl a dopadl na čtyøi do vody. Otøepal se a s kletbou na rtech ostøe pohlédl Doryklovi do očí. „Žijete na ostrovì sami, jen vy dva?“ Pohnul ramenem, na nìmž se mu houpal luk a toulec se šípy. V ruce držel bronzovou dýku se slonovinovou støenkou. Ve slunci mhouøil oči a na bøichu se mu perlila moøská voda.
„Sou tady ještì naše ovce. A taky hrob mý ženy. Krom mnoha jinejch hrobù.“ „Za moc tady život asi nestojí, co?“ ušklíbl se desátník. „Proč neodplujete na Krétu?“ „A co tam, nevíš? Abysem sloužil u nìjakýho boháče a skákal, jak on by pískal? Tady jsem svým pánem, vojáku.“ „Hej ty druhej!“ ukázal desátník na Chimaira. „Proč nejdeš blíž? Anebo se bojíš?“ U vìdomí své nadøazenosti se rozesmál a pøehodil si dýku z dlanì do dlanì, kterýžto pohyb nìkolikrát opakoval. „To je mùj syn. Není zvyklej mluvit s cizejma.“ „Je silnej, dobøe rostlej,“ øekl desátník pochvalnì a nečekanì poplácal Chimaira po zádech tak prudce, až chlapec zavrávoral a klopýtl. „Nechtìl by si sloužit ve vojsku našeho vladaøe? Buï mu čest a vìčná sláva! Pøišel by si k majetku, poznal by si svìt a mìl by si ženský, na každým prstì jednu... co tomu øíkáš?“ „Musí se mnou pást ovce. Živíme se sejrem a za ovčí rouna si kupujem pšenici a olej, taky trochu toho vína. Kdepak sloužit ve vojsku!“ odmítl to Doryklos a postavil se pøed Chimaira. Desátník se ohlédl ke dvìma vzdálenìjším šestiveslicím, jež se spolu se svými pøevrácenými obrazy stále pohupovaly na tiché hladinì, a zamnul si bradu. „Jo, co jsem to chtìl...“
Náhle mu úsmìv zmizel z tváøe. „A teï dávej pozor, ty chrapoune!“ vyštìkl Doryklovi do tváøe. „Jestli ze svý smradlavý huby vypustíš jediný lživý slovo...!“ „Neumím lhát, vojáku,“ odpovìdìl mírnì. „Nemìl jsem pøíležitost se to naučit.“ „Neobjevili se tady dva muži?“ „Nikoho sem nevidìl.“ „Tak nevidìl! Rozmysli si to. Ty že neumíš lhát? Lhát umí každej, to je to nejlehčí. Nemám tì trochu pošimrat?“ a pøejel mu dýkou po hrdle. „Tøeba se ti potom rozsvítí. Vidìl si je? Anebo dokonce tady žijou s váma? Mluv! Tak už otevøi klapačku!“ Mezitím pøiplula ke bøehu druhá šestiveslice a z ní vyskočil Panopeus. Nijak se od veslaøù nelišil, snad jen jeho suknice byla z jemnìjší látky. Desátník se pøed ním uctivì uklonil a čekal na rozkaz. „Prohledat ostrov! Každou roklinu, každé køovisko!“ Ke bøehu pøirazila i tøetí šestiveslice. Vojáci vyskákali a seøadili se. Panopeovi se v záhybu suknice zaleskla krátká dýka se støíbrnou støenkou a blýskla Doryklovi do očí. „Kolik chováš ovcí?“ „Kolik? Neumím počítat, pane. Sám si je spočti,“ a mávl ke stráni, po níž se v zeleni rozlévalo bílé stádo.
Desátník nìco zaøval a vojáci se rozbíhali na všechny strany. „Možná, že koupím nìco sýra,“ rozhodl se Panopeus. „Nepozveš mì do své chýše?“ „Nesluší se, aby tak vznešenej pán pøekročil mùj práh.“ „Já že jsem vznešený?“ „To se pozná, pane. Ty nejseš jen tak nìkdo.“ Panopea to upøímnì pobavilo a hrčivì se rozesmál. Jeho dýka se občas zablýskla, ale on na ni ani jednou nesáhl. „Kdybych byl nìkdo, pastýøi, to bych se nemusel vláčet s takovými hovady po moøi. Sloužím jako písaø. V kanceláøi mi pøikázali, nevím proč zrovna mnì, abych našel Daidala a pøivedl ho do paláce, prý odletìl na ptačích køídlech. To je taky taková pitomost, na ptačích køídlech! Tak ty øíkáš, žes tady nikoho nezahlédl.“ „To jako toho Daidala? Je to slavnej človìk, dokonce i já sem už o nìm slyšel! Ale co by hledal tady? A že by mìl pøiletìt na ptačích køídlech? To bysem už spíš uvìøil, že k nám pøiletìl bùh! Jako že nikdy nepøiletìl, to dá rozum.“ „Na jeho dopadení vypsal Mínós odmìnu.“ Chimairos pøišel k Panopeovi blíž a zrychlil se mu dech. „Odmìnu, pane?“ chtìl vìdìt. „Jak velkou?“ „Za všechno to zlato by si tvùj otec mohl na Krétì koupit dùm a vinohrad. Až do smrti by už chodil jenom s rukama
za zády. Držel by si býky jako každý jiný bohatý KréYan, lože by mu zahøívaly mladé otrokynì... i tobì by jistì nìjakou koupil!“ pousmál se. „Tak co, chlapče, ani tys nikoho nezahlédl, tøeba jenom zdálky?“ „Kdyby nìkoho zahlíd, øek by mi to, pane.“ „Ale já se ptal jeho!“ Chimairos propadl zmatku. Pøešlapoval a pøekládal ruce. „Je to nemluva,“ vysvìtlil Doryklos. „A je tak trošku…“ a poklepal si na čelo. „Ten kluk ví hovno! Že by mnì do toho nìco bylo, pane, to teda není, ale čím se ten Daidalos provinil?“ „Nerad bych byl indiskrétní,“ ošil se Panopeus. „Sám do dvorské politiky pøíliš nevidím, ale povídá se... tak já ti to tedy øeknu. Daidalos, syn prodavače ryb a pouhý host na Krétì, se vzepøel vladaøovì vùli. Nìco takového si nikdo nedovede ani pøedstavit! I ti nejvznešenìjší padají pøed Mínoa na kolena! Místo aby budoval válečnou flotilu, začal si... ne, nìco takového já pouhej písaø nemùžu ani vyslovit,“ zarazil se. „Snad nìkoho nezavraždil?“ „Nìco horšího! Dobøe, já ti to nejvyšší státní tajemství svìøím. Zneuctil vladaøovu dceru Ariadnu. A to, jak jistì chápeš i ty, človìk ze zapadlého ostrova, je vìtší zločin než vražda.“ Chimairos poslouchal jen na pùl ucha, protože stále musel myslet na odmìnu, kterou by otec získal, kdyby... „Ovšem má na svìdomí i vraždu!“ pokračoval Panopeus.
„V rodných Athénách svrhl z mìstských hradeb svého synovce Taloa, a to jen ze žárlivosti, že ho ten mladík pøevyšoval moudrostí.“ „Slavnej Daidalos,“ nešlo to Doryklovi do hlavy, „jak by moh, a zrovna on… a synovce k tomu... tak ty øíkáš, že je to vrah?“ „Ale bohové ho potrestali,“ zaradoval se Panopeus. „Nevyvedl se mu syn. To je ptáček! Není vìtšího floutka, opilce a lháøe nad nìho. Každou noc se potloukal po vinárnách a vyspával v bordelech. A dokonce svého otce podvádìl! No jo, jen si to pøedstav, pastýøi, zatímco se Daidalos ukrýval v kobkách labyrintu, aby unikl vladaøovu hnìvu, Ikaros si v paláci tajnì užíval s princeznou. Nejdøív ji mìl otec, potom syn. To se ví, nakonec to prasklo! A smrt hrozila jak Daidalovi, tak Ikarovi.“ „Slyšíš to, Chimaire?“ obrátil se Doryklos k synovi. „Taková je Kréta – samej podvod a lži! Nestoudnosti!“ „Jen tak mezi námi,“ pokračoval Panopeus v dùvìrném tónu, „jsem sice jenom obyčejný písaø, ale tohle vím jistì – není na Krétì vìtší dìvky, než je princezna Ariadna. Dokonce si vybírá mezi tanečníky s býky! Nebránila by se, ani kdyby ji chtìl obskákat... já nevím, no tøeba tadyhle tvùj syn! A nic by jí nevadilo, že páchne ovcemi a dlanì že se mu lesknou rybím slizem.“
„Já že bysem,“ žasl Chimairos, „já že bysem moh dokonce samotnou princeznu... a obskákat ji?“ „Zavøi už hubu, Chimaire!“ rozkøikl se Doryklos a v obavì, že jeho syn nezdrží jazyk za zuby, zprudka popadl hùl a v hnìvu ho bil po høbetì i pøes zadek. „Co ti dennì vtloukám do makovice? Tebe čeká spokojenej život jenom tady, tady na našem ostrovì! Teï mi dokonce začneš blouznit o princeznì? A ty mu, pane,“ dodal udýchanì, „ty mu neblbni hlavu. Co je nám do toho, jestli si Ariadna užívá? Ale že je to dìvka, to ti nevìøím. VždyY jednou usedne na alabastrovej stolec!“ „Proč by na trùnì nemohla sedìt dìvka?“ namítl Panopeus vesele. „Ale zanechme Ariadny! Musím hledat Daidala, takový nevdìčný úkol na mì naložili, jestli já nemám smùlu. Jsi rozumný človìk, proč bys mi vìšel na nos, že o Daidalovi a o tom jeho frackovi nic nevíš? Pøece by ses kvùli nim nevystavoval nebezpečí.“ Doryklos mlčel. Své už øekl a nevìdìl, proč by se mìl opakovat. A Chimairos? Kdyby se nebál svého otce, už dávno by vyklopil, co ví! Dostal holí právì včas. Od útesu pøibìhl udýchaný desátník a nìco svíral v dlani. Uctivì se uklonil. „Zatím nic, pane, ale vojáci poøád hledaj dál. Todle jsem
našel tamdle nahoøe,“ a rozevøel dlaò, na níž mu ležela støíbrná spona. Panopeus si sponu prohlížel s velikým zájmem, znalecky po ní pøejíždìl prsty, zvedal ji k očím a laskal se s ní. „Krásná egyptská práce,“ usoudil a pohlédl na Dorykla. „Vzácný šperk! Když uvážím, že tady žijete sami jen se svými ovcemi... jak se ten šperk mohl sem dostat? Nìkdo ho asi ztratil,“ napovìdìl. „Asi,“ zabručel Doryklos. „Jak jinak... Jak øíkáš, nìkdo ho ztratil.“ „To støíbro, pastýøi, vidíš... není ani trochu zašlé. Neleželo tam dlouho.“ „Støíbru já nerozumím.“ „Takže tvoje není?“ „Chceš si ze mì dìlat srandu? Já a støíbro, pane? Ta spona upadla asi... já teda nevím, tøeba fejnickýmu kupci. Pøiplouvaj k nám dvakrát do roka, se solí, s trochou toho vína a tak.“ „Prohledali jste jeho chýši?“ zeptal se Panopeus. „Nedovedu si pøedstavit, že by tam Daidalos s Ikarem vydrželi tøeba jen jednu jedinou noc,“ odpovìdìl desátník a chytil se za nos. „Je to pøíšernì smradlavej brloh!“ Panopeus se znovu zahledìl na sponu, pøeložil ji z dlanì na dlaò a po tváøi mu pøelétl sotva znatelný úsmìv. „Poplu-
jeme na Sicílii,“ rozhodl. „Okamžitì zavolej všechny vojáky zpátky!“ Daidalos s loktem zalomeným pod tváøí ležel u kmenu starého cedru. Občas pohnul dlaní a mezi prsty se mu sypalo jehličí. Od prohøátých skalisek se sem táhla tìžká vùnì levandule. „Cizinče!“ Chimairos jím prudce zatøásl. „Vyptávali se tì? No vojáci pøece!“ Daidalos vyskočil a poplašenì se rozhlédl po svahu, svažujícímu se k Doryklovì chýši. „O čem to... co, jací vojáci?“ „Oni tì nenašli? Moc práce si s tím hledáním nedali,“ zasmál se Chimairos pobavenì. „Kdybys byl Daidalos, mohli jsme s otcem zbohatnout. Dostali bysme za tebe dùm s vinohradem a já bysem si na trhu moh koupit mladý otrokynì.“ „Jsou ještì tady?“ „Už odpluli.“ Daidalos obešel cedr, zamíøil k rozesetým balvanùm a zahledìl se dolù k zátoce. Skála na ni vrhala dlouhý stín. „Kdo je vedl?“ „Jeden takovej... nìkdo ho kdysi seknul! Nad obočím se mu táhla dlouhá jizva.“
„Nad levým?“ „Tak ty ho znáš! To možná znáš i Daidala.“ „Ten už nežije, chlapče.“ „Ale proč by ho dal Mínós hledat, kdyby už nežil?“ „Ještì se mu to asi nedoneslo. Ani Mínós nemusí vìdìt všechno. Pochází sice z božské krve, ale co mu jeho tajná služba neøekne, to neví.“ Chimairos upøel na Daidala své beraní oči a prohrábl si prstýnky nad čelem. Náhle se rozhodl a øekl: „Ale já ho vidìl!“ „Koho?“ „Daidala pøece! A tu jeho modrou plachtu.“ Pøistoupil k nìmu a upøel na nìho své beraní oči. Byl stejnì vysoký jako Daidalos, snad o dlaò vyšší. „Možná, že si to ty visel pod tou plachtou? A vojáci že hledali tebe?“ „Víš, co øíkáš? To bych pak musel být Daidalos! A to by se mi hrubì nelíbilo, být tím chlapem. Trochu jsem ho znal ještì z doby, kdy jsem posluhoval v paláci. Tak pyšného a samolibého človìka aby jeden pohledal! Byl nesnesitelný, nosil nos vzhùru, naparoval se a snažil se o jediné – aby si každý myslel, že nad nìho není. Nechal si øíkat Mistøe! Vìøil, že sežral všechnu moudrost svìta. Možná že se opravdu v nìčem vyznal,“ pøipustil nejistì, „ale když si na nìho vzpomenu, obrací se mi žaludek.“
„Vidìl jsi ho nìkdy tam nahoøe?“ ukázal Chimairos k obloze. „Chci žít a zemøít tady, tady na ostrovì,“ vyhnul se Daidalos odpovìdi. „Kdybych si mohl vybrat místo svého posledního odpočinku, tak tadyhle pod tím cedrem, abych vidìl, jak nad moøe vychází slunce. Zapamatuješ si to?“ „Ty tady nezùstaneš. Myšlenkami seš poøád nìkde jinde, je to na tobì vidìt. Co se ti honí hlavou?“ „Už nic. Ale ty, o čem sníš ty?“ „O Krétì!“ vyhrkl. „Ale vùbec si ji nedovedu pøedstavit... Jak vypadá palác? Ani bejky jsem nikdy nevidìl. A co je to aréna? Prej tam mládenci a holky tancujou s bejkama smrtelnej tanec, øíká otec. Když časnì ráno vyplouvám na ryby, ani nevíš, jak se musím bránit, abysem si to nenamíøil na širý moøe. Ale nejčastìjc,“ pøiznal se, „myslím na ženy.“ „Na ženy? Vlastnì proč ne,“ pøikývl Daidalos, Usedl a zády se opøel o kmen. Chlapec se svezl vedle nìho a loktem se mu opøel o koleno. „Víš, žádnou jsem zatím nevidìl.“ „Počkej, jak žádnou? Chceš øíct, Chimaire, žes ještì nikdy... tys ještì nikdy nevidìl –“ „Nikdy,“ pøisvìdčil. „Nevím, jak si je mám pøedstavit. Jistì nevypadaj jako my muži, páč proč by pak byly na svìtì, nemám pravdu? Musej bejt jiný!“ ujišYoval se. „Ale jak jiný?
Mluví jiným hlasem? Jinak se usmívaj? Na hlavì jim rostou jiný vlasy? Je tìžký s nima vyjít? Otec mi jenom øek, že muž musí mít ženu, aby mu porodila dìti.“ Bylo mu toho chlapce líto, ale co mu mìl øíct? Všechna slova by byla zbytečná a jen by ho mátla. Tady pomùže jediné – cesta na Krétu. Pryč odtud z té samoty a osamocenosti! Chimairos, jako kdyby četl Daidalovy myšlenky, se s nadìjí v hlase zeptal: „Vezmeš mì do svìta s sebou?“ „Už jsem ti øekl, že já tady pod tím cedrem... To je opravdu skličující, že si musíš ženy vyvolávat ve své fantazii, místo aby ses jich dotýkal. Kolik ti už je?“ „Co já vím, kolik!“ pohodil ramenem. „Øekneš mi nìkdy nìco o ženách? Kolik jsi jich už mìl?“ Zachrastila padající suY a na stezce se objevil Doryklos s košíkem v ruce. Položil jej pøed Daidala a vystøelil proti Chimairovi prst. „Nevidíš, zase se ti rozutekly ovce! Sežeò je, jinak je budeš večer hledat na druhým konci ostrova. Pohni sebou!“ Doryklos pøisedl k Daidalovi a díval se za Chimairem, který už pøicházel k ovcím, jež pøed ním utíkaly, jako by pro nì pøedstavoval nebezpečí. „Má svou hlavu a začíná bejt vzpurnej, ale to ho časem pøejde,“ øekl více k sobì než k Daidalovi. „Pøines sem ti ječmenný placky a hrst naloženejch oliv. A taky trochu vína,
jistì už máš žízeò. Dneska jsem mìl dobrej den, prodal sem kožešiny za dvojnásobnou cenu,“ usmál se. „Nevím, proč písaø, co pøiplul s vojákama, se mnou nesmlouval.“ „Ten s jizvou nad obočím? Prý ti za Daidala nabízel dùm.“ „Ten toho nasliboval! Ale vìšel mi na nos, že je obyčejnej písaø. A tak jsem si øek, že mi lže, i pokud jde o ten dùm. Nebylo zase až tak tìžký ho prokouknout. Stejnì jako tebe... Daidale.“ Daidalos si vzal placku a lámal ji v prstech. Byla sice vyschlá, ale lákavì vonìla ohnìm. „Proč jsi mì neudal?“ „To bysem nemoh. Nabíd jsem ti pøece pohostinství,“ odvìtil vesele. „S tím už teï nic nenadìlám, pane!“ To bylo poprvé, co svého hosta oslovil pane, avšak v jeho hlase se pøesto neozvalo nic, co by mohlo svìdčit o tom, že ho najednou zasáhla bázeò, jakou prostý človìk obvykle zažívá pøed dùležitým človìkem. „Co všechno ti o mnì napovídal?“ „Mlel pantem v jednom kuse. Už ani nevím... no, taky øíkal, že seš vrah.“ „Vynalezl jsem hrnčíøský kruh, vodováhu, pilu a køídlo k létání! A také brýle. Krom jiných ještì vìcí!“ vykøikl Daidalos a nadechl se tak prudce, až mu odrobinka z placky skočila do hrtanu. Rozkašlal se a zrudl. „To ti asi ten králùv poskok za-
pomnìl øíct. Také jsem pøestavìl východní køídlo paláce a na stìny Ariadniných komnat namaloval modré delfíny.“ „Že by delfíni byli modøí?“ „Na mých obrazech jsou modøí! Protože já je tak vidím. Vytváøím novou skutečnost, závislou jen na mém vnitøním svìtì. Tenhle smìr se jednou v umìní ujme.“ „Když myslíš… Ale tomu já stejnì nerozumím. Ale prej si zabil svýho synovce, jak on se to jmenoval...“ „Talós. Talós se jmenoval, ale už mi dočista vypadl z hlavy. V dílnì, kde jsme se všichni otáčeli od rána do večera, jenom pospával, naléval se vínem a dával k dobru oplzlé historky. A když jsem to už s ním nemohl vydržet a ztloukl ho, začal po mìstì roznášet, že všechny moje objevy vzešly z jeho hlavy. Taková podlost!“ „A proto jsi ho zabil?“ „Pro tohle jistì ne!“ utrhl se. „Svrhl jsem ho z hradeb, protože, ta hrùza! krvesmilnì spal se svou matkou, mou sestrou Polykasté.“ Doryklos nespokojenì odfrkl, udeøil se pìstí do kolena a sekl po Daidalovi zlým pohledem. „Co mi to tu vykládáš, pane! Nenapadlo tì zamyslet se, kdo se víc provinil, Talós, nebo jeho matka?“ „Zdivočelý dav nechtìl slyšet mou obhajobu, nepustil mì
vùbec ke slovu a všichni køičeli smrt, smrt, smrt Daidalovi! To je ta athénská demokracie, podle mne ovšem vláda lùzy!“ „Køičel bysem s nima, smrt Daidalovi,“ øekl Doryklos, aniž by se svým soudem zaváhal. „Nemìli právo mne soudit! Mne, Daidala! Vždycky mne obdivovali, byl jsem miláček Athén - a najednou se jim zachtìlo vidìt mne mrtvého? Jen Pallas Athéna mne neopustila. S tøináctimìsíčním Ikarem v náručí jsem pod její ochranitelskou dlaní stačil utéct pøed bìsnícím davem do pøístavu. Skočil jsem na první loï, jež právì odplouvala a teprve na širém moøi jsem se dovìdìl, že míøíme na Krétu. Kdyby odplouvala do Egypta, žil bych dnes v Egyptì.“ Doryklos odešel k pramenu, aby zøedil víno vodou. A potom oba muži opìt sedìli mlčky vedle sebe a popíjeli. Odkudsi pøibìhl pes, obìhl kámen a označkoval jej. Potom položil tlamu na Doryklova kolena. Byl veliký a silný, jeho chundelatá bílá srst lehce svìtélkovala. Doryklos mu na dlani podal kus placky a podrbal ho za ušima. Pes se smál. „Nevìdìl jsem, že máš psa. Proč není u stáda?“ „On to vlastnì ani není pes. Nevím, jestli budeš schopnej to pochopit, pane, ale on je to jenom takovej mùj sen o psovi. Ten starej mi letos na jaøe pošel a bez psa je mi smutno.“
Pes se stále smál. Trochu se podobal ovci, až na ocas, který nesl stočený na høbet. Z tlamy mu padaly drobečky placky. „Až budu v pohoøí Asterúsie vybírat pro Chimaira a pro sebe ženu, seženu tam i novýho psa.“ „Chceš øíct, že budete mít společnou ženu?“ „Společnou ženu?“ zdìsil se pastýø. „Nìco takovýho mùže napadnout jenom človìka, co žil v Knóssu. Vyberu dvì veselý, ty nejveselejší nevìsty, jaký jen najdu. Takový, co rády zpívaj a dovedou se smát na celý kolo. A co se nebojej práce.“ Nalil si do dlanì trochu neøedìného vína a pobavenì sledoval, jak je pes pije či spíše jen tak chlemstá jazykem. „Vidíš, i takovej pes, kterýho si človìk jenom vysní, mùže trpìt žízní. Prej se ti nevyved syn.“ Daidalos v rozrušení vyskočil a zakopl o chundelatého vysnìného bílého psa, jenž zakòučel a hned nato odbìhl bùhví kam. A my si jen øeknìme, že se již nikdy k Doryklovi nevrátil, což je jistì škoda, ale tak už to chodí. „To máš od toho lumpa! Od toho písaøe, co ve skutečnosti nikdy nenapsal ani øádek! Je to vrtichvost a donašeč! Vìčnì jenom špitá králi do ucha samé lži! Také na Ikara nasazoval. Pastýøi,“ øekl zadrhlým hlasem, „Ikaros že se mi nevyvedl? Nikdo nikdy nemìl hodnìjšího a oddanìjšího syna nežli já. Neøíkám,“ pøipustil po chvíli, „možná byl ponìkud lehkomyslný, ale kdo v mládí není tak trochu vìtroplach?“
Stádo ovcí jako bìlostný oblak promìòovalo svùj tvar, chvíli se protahovalo do délky a chvíli do šíøky a zvolna klouzalo po stráni dolù. Chimairos kolem nìho obíhal jako pes a v ruce se mu kmitala hùl. Když už bylo jisté, že ovce z cesty do košáru neuhnou, vrátil se k cedru, ale zùstal stát za porostem makije a tajnì naslouchal. „Ikaros prej spával s Ariadnou. Tobì na posmìch.“ „Odporná, hnusná, nestoudná lež! Milovala jenom mne. Jenom mne! Vlastního nebezpečí nedbala a zachránila mi život!“ „Prej by roztáhla nohy i pod Chimairem, a ráda. Tak to aspoò øíkal ten písaø.“ Daidalos v záchvatu vzteku popadl klacek a vrhl se na Dorykla, ale neuhodil ho. V posledním okamžiku se zhroutil do trávy, kde se chvìl jako v zimnici. „No, co je mnì do toho,“ pokračoval Doryklos a uplivl si. „Žijte si v Knóssu, jak se vám líbí, nás s Chimairem se to netejká. Až mu pastýøka z Asterúsie porodí synka –“ „Nechci tu tvoji pastýøku, nechci!“ Chimairos se vyøítil z hustého porostu makije a v zoufalství zatínal pìsti, neboY vìdìl, že je pøed otcem bezmocný. „Slyšel jsi desátníka! Stanu se vojákem a odpluju do svìta. A sám si najdu ženu!“ „Nakonec si možná namluvíš samotnou princeznu
Ariadnu? Smiø se s tím, synku, že seš pastevec a že jako pastevec taky umøeš.“ „Udìláš jen dobøe, Chimaire, když otce neposlechneš,“ poradil mu Daidalos snad až pøíliš neomalenì a nic nedbal, že Doryklos sedí vedle nìho a že ho zmáhá zlost. „Jsi pøíliš dychtivý, než abys mohl najít štìstí tady na ostrovì. Pastýøka z Asterúsie by na tom nedokázala nic zmìnit.“ „Dej mýmu synkovi pokoj!“ neudržel Doryklos svùj hnìv. „Ty se rači starej o svýho Ikara! Kde ho máš? Opustil tì? Vyplul do svìta a nechal tì na holičkách? No... co nic neøíkáš!“ Tentokráte sličná slečna vymìnila svùj elegantní kostým za sportovní odìv. Šlapala na horském kole vzhùru ke skalám, zvedala se ze sedla a pohazovala zadkem ze strany na stranu. Ovce se pøed ní lhostejnì rozestupovaly. Pozinkovanou poklici z prádelního hrnce si nesla pøivázanou na zádech a na øídítkách se jí houpala diplomatka. Když dojela až na vrchol, minula klečícího Daidala a kolo odhodila na zem. Jazyk se jí lepil na patro, potøebovala se už napít. Sundala z rámu plastovou láhev a pøiložila ji ke rtùm.
Daidalova tøetí modlitba k Pallas Athénì „Ty vznešená a moudrá sovooká Pallas Athéno!“zvolal Daidalos s pohledem upøeným nìkam do dálky. Jeho hlas prolétl návrším a zapadl do tøíštivých moøských vln, kde se utopil… „Doryklova otázka, kde zùstal Ikaros, mne udeøila jako obvinìní, že jeho žalostný konec jsem pøivodil já… já že jsem ho svrhl do moøských hlubin. Avšak musím se hájit, ty vznešená! Nebylo dne, abych ho neprosil, uč se létat! Ale jemu se do toho nechtìlo. Radìji bìhal s Ariadnou po lukách... Létal jsem sám. Zkoušel jsem vítr, neustále jsem mìnil tvar plachty, ale jeho to nezajímalo. Kolikrát jsem si natloukl! Vidìl, že jsem samá modøina, ale jen se mi smál – létat pøece nemùže být tak tìžké, otče. A vùbec, namítal mi, vždyY já nechci opustit Krétu!“ Daidalos se pøevrátil na záda a rozmlouval s bohyní vleže. ByY už nadcházel večer, nad hlavou se mu tøpytila jasná obloha, padala mu do očí a oslepovala ho. „Chceš mi namítnout, že jsem mìl odletìt sám? Ale to bych už Ikara nikdy neuvidìl! A ke všemu jsem vìdìl, že Mínós, aby se mi pomstil, by mu dal setnout hlavu. Ta pøedstava, že by Ikaros mou vinou pøišel o život, byla nesnesitelná. Musel odletìt se mnou!“ Tonizovaný nápoj sličnou slečnu osvìžil. Už se nemìla proč zdržovat. Aniž by pohlédla k Daidalovi, šlápla do pedálù
a rozjela se smìrem do vnitrozemí ostrova. Zùstalo po ní jen trochu orientální vùnì s pøísadou anýzu, orchidejí, irisù, zázvoru a mandarinky s vanilkovì ambrovým základem. Nebylo pochyb, že užívala parfém bondage femme. Na obloze zavíøili netopýøi, ale hned zamíøili dolù k salaši, jejich radar je upozornil, že tam létá více much. Daidalos mìl netopýry rád a obdivoval je, právì oni ho pøivedli k myšlence, že k tomu, aby se človìk vznesl k obloze, nepotøebuje peøí. „Díky, že jsi vedla vojáky tak, aby mne minuli. Už si sice nevážím života, avšak pøedstava, že bych mìl umírat pøed výsmìšným Mínoovým zrakem a za potlesku jeho patolízalských dvoøanù, ta pøedstava se mi vùbec nezamlouvá. Já jsem Daidalos a moje dílo pøekoná všechny krále!“ Jeho slova již nemìla nic společného s pokornou modlitbou. Uvìdomil si to a ulekl se. „OdpusY mi,“ zanaøíkal, „ty nejmoudøejší! To mi jen tak ujela huba, ze zvyku. Není to snadné, zbavit se pýchy. Ale nikdy si nedám vzít vzpomínky na Ariadnu, jak mi nosila do labyrintu jídlo a jak jsem si bral z jejího košíku ryby, sýr, chleba a olivy... ale také rozkoš z jejího klína. Leckdo si možná myslí, že jsem ulehl mezi její nohy jen abych ji zneuctil a tak pokoøil Mínoa, ale ty víš, že jsem ji miloval... A že ji stále miluji.“ Umlkl a jen se díval, jak se na obloze rozvíjejí do plné krásy jedna tøpytivá hvìzda za druhou. To se modlil tak
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.