11
/
V
nlce
VYDÁVÁ ÚV ČSM. ROČN[K XII . • CENA 1 K~s
,
.
Nakreslil Jan Brychta
MĚsíc ·ČESKOSLOVENSKO(~
/'
'
V
~
SOVETSKEHO PŘÁTELSTVí Tatatué 1 sovětské socialistické republiky a Kazašské sovětské sorepubliky, nedaleko města Kujbyševa je obec Buzuluk. Jméno tohoto vzdáleného stalo ve druhé světové "Válce drahé všem Cecho.m a Slováko.m. Daleko od své fašisty, v přátelském prostředí sovětských lidí se zrodil československý Sídlem zrodu naší osvobozenecké armády byla lesní škola, v níž je dnes internát !11m zdravlm. Z této školy, jejíž budova sehrála tak významnou úlohu v našieh dějinách, j e nedávno dostali dopis: "Chodím do 6. třídy lesní školy v Buzuluku. j\1áme u nás veliké album ,Ceskoslovensko-sovltské přátelství', do kterého si zapisujeme významné události ze života naší pionýrské skupiny. Je tam také zapsána událost, která se stala i pro mne nezapomenutelnou. Navštívili nás přátelé z Ceskoslovenska, které vedl velilel československého armádního sboru z druhé svltové války generál Ludvik Svoboda. Připravili jsme pro nl dárky a požádali je, aby naše skrovné výrobky předali pionýrzlm v Ceskoslovensku. Zanedlouho jsem pak dostala dopis od československé dívky Zuzky. Od té doby si dopisujeme a máme se moc rddy. Nedávno jsme četli v oddíle knihu Julia Fuéika a ani neVlte, jak jsem hrdá na to, že mám pfflelkyni ve vlasti tohoto velikého hrdiny. . N. Zurkinová, žačka 6. třídy lesnl školy v Buzuluku
~"UI., ~",J\.C
Hledám u ·vás kamaráda Druhý dopis p~išel zase z Dagestanské autonomní socialistické republiky:
sovětské
"V našf páté třfdě jsme všichni dobrými pMteli. Snažfme se o to; aby všichni Idei našf třfdy měli pěkné vysvědčenf. Těm, kterým jde učenf těžko do hlavy, pomáháme. V našem městě je také hodně parka a o nejedt"n zelený trávnfk a pestrý záhonek květin jsme se pnčini/i my pionýři.
Moje maminka pracuje v tiskárně a bratr s/oužf teď v armádě. Když mám volno, pomáhám mamince v domácnosti. Posf/ám vám všem pozdrav a moc rád bych si dopisoval s československým pionýrem. Odpovf mi někdo?
U pramene
~
......
Ropovod Družba, 4500 kilometro. dlouhý, bude nejdelš1m ropovodem světa. Jeho potrubim poteče sovětšká nafta do Maďarska, Ceskoslovenska, Německé demokratické republiky a Polska. První stanice této mohutné stavby jsou už hotovy, jak jistě vlte. Náš obrázek je od "pramene" této mohutné naftové řeky, z pole těžných věži na Volze u Žigulevských vrcho..
I
Vyhlásili boj
Vite, kdo je "běloručka"? Ten, kdo se boji práce, kdo má strach, že si ušpini běloučké měkoučké prstičky . Boj všem těmto strašpytlů.m vyhlásili pionýři 421. školy v Moskvě. Rozhodli se, že si sami buMu uklizet třidy, klubovnu, šatnu a že v dilnách vyrobi sami jednoduchá zařizeni pro kabinety a jídelnu.
"neJ.... " ze
Sovětského
J
S PONORNfMI K~i DL Y NA SV~T~ So rm ově. Lo d, kte rá dostala v~ o .. Vítr", pojme 30 0 cestu-
sestro jili v
jí~
nový zp ů sob zajisti b ezpečn ou kých vlnách ...Vítr" bu m o řský c h do p-ravnich li nkách.
kříd e l
ponor ných
svazu
~ Syn známého leteckého konstruktéra a hrdina Sovětského svazu, vytvořil nedávno nový světový rekord. Na dráze 15-25 kilometrů dosáhl výšky 21 300 metrů a rychlosti 2100 kilometrů za hodinu. Osu·d V. S. IIjušina je v mnohém podobný osudu hrdiny Velké vlastenecké války Maresjeva. Před dvěma lety utrpěl vážné zranění a musel se doslova znova učit chodit. Sami lékaři pochybovali, že bude moci ještě létat, ale pevná vůle a láska k létání dokázaly, že se pilot IIjušln vráti I ke svému povoláni a stal se dokonce rekordmanem.
.
~ .
. Spikt1Wfí "TOTR"
'-
•
Za několik dnů. bude ve všech krajich naši republiky zahájen festival dět ských filmů.. Na plátnech vašich kin se setkáte se svými oblibrnými hrdiny, malým Bobšem i Aničkou z LA, seznámíte se s třemi bratry Komarovovými z filmu "Kouzelné léto", poznáte také Kolku. A právě o něm, o chlapci z vel~hezkého sovětského filmu "Mů.j př1tel Kolka", Yám chceme povědět ... Byl to takový věčně nespokojený kluk. Na pion~Tských schůzkách se nudil, protože se tam pořád referovalo, přednášelo, usnášelo. Kolku zajimal sport, motory, byl rád veselý ... a proto se pořád sr svými kamarády z oddUu hádal. Nejvíce se zlobil na šplhouny. Těm '-yhlásil nesmiřitelný boj a mstu. A tak se zrodil jeho tajný spolek TOTR, spolek, jehož příkaz se dostal nedopatřenim do rukou soudružky vedoucL Že z toho neměla radost, vídite na našem obrázku. Pak se všechno najednou změnilo. Proč a jak - to se dov1te z filmu. A kdyby vám snad osud Kolky a jeho kamarádů. připomínal něco z vašeho oddnu, divejte se dobře ... Ať taky víte, jak na to. -dh-
O hníček
II
MILENA LUKEŠOVÁ
Barevný milek plný světla poleptal leru: Poj cr si hrátI Jenom se na bok pi'evalilo a brouklo lině: Nech mě spát ••• Vtom rozzái'iI se druhý, ti'etí to svatojánské mulky leti? Anebo svftí v celém lánu kalilky pestrých tulipánů? Světlem a zpěvem v malé chvíli děti
tmu naráz probudllyl
vyučováním jsem se schoval do skříně, že odtud zamňoukám a překvapím celou třídu. Budou si myslet: kočka, a zatím to budu já. Seděl jsem tam skrčený a če kal, až začne vyučováni. Nevím ani jak, usnul jsem.
Probouzím se, ve třídě je ticho. Hledím škvírou, nikdo nikde. Strčil jsem do dveří, jsou zavřené. Prospal jsem zřejmě celé vyučováni. Všichni odešli domů a mě zamkli. Uvnitř je dusno a tma jak v noci. Dostal jsem strach a začal jsem vohit: "Haló! Jsem ve skřínil Pomozte mil" Poslouchám - všude ticho. ~QYU volám: "Hej, kamarádil Sedím ve skřínil" Slyším kroky. Někdo jde. "Kdo to tu huláká'?" Hned jsem poznal tetu Ňušu, uklizečku. Zaradoval jsem se, křič[m: "Teto Ňušo, tady jsem!" "Kde jsi, miláčku'?" "Ve skříni sedím! Ve skřínil" "Jakpak ses tam, synlUl, dostal'?" "Ve skříni jsem, babičko!" "Však slyším, že ve skříni. A co chceš'?" "Zamkli mě. Ach babičko!" Teta Ňuša odešla. Zase ticho. Jistě šla pro klič. Znovu kroky. Slyším hlas Pala Palyče. Pal Palyč je náš soudruh zástupce ... Pal Palyč zaťukal prstem na skfiň . . "Tam nikdo není," řekl. "Jakpak ne! Je," řekla teta Ňuša. "Kdepak tedy je'?" řekl Pal Palyč a ještě jednou zaklepal na skříň. Lekl jsem se, že odejdou a já zůstanu ve skříni, vykřikl jsem tedy z plna hrdla: "Jsem tady!" "Kdo je to?" zeptal se Pal Palyč. "Já . .. Cipkin ... " --"Pročpak jsi tam lezl, Cipkine'?" "Zamkli mě tu ... Nikam jsem nevlezl .. ."
•
Kreslila E.
Průšková
z n
I
e c
FRANTiŠEK SEDLÁ~EK Obdivuje sílu Sovětské armády. Zná letecké rekordy našich pfátel, rozezná zbraně, hodnosti, se zápalem zhlédl v televizi přehlídku na Rudém náměstí.
O sovělské vědě hovoří s úctou . Zná I objevil a vynálezll, mllžele s nim hovo/il o sovětských filmech, knihách, hercích a spisovatelích.
řadu
Obdivuje
reprezentanty
SSSR,
o sportovcích a jejich výkonech by mohl mluvil celé hodiny. Na váš dotaz, čím by chtěl být, hrdě odpovl, že bud Mičurinem, nebo raděj Gagarinem. ' J~n
J.
y máte ale učení! To je váha!" brozíval se dědeěek. "Vždyť to, chudáčku, ani neune.seš!" přidávala se babička. "Ti učitelé nemaji rozum," zlobívala se maminka. "Jó, dneska se toho na těch dětech chce," přizvukoval rozhorleně i tatínek, když viděl, jak si jejich malý Karel ráno co ráno hází na záda naditou školní brašnu. Pak chodívali všichni k oknu a se slzami v očích mu mávali. Jednou Karel v pokoji zakopl, aktovka se' otevřel8..Jl na zem se zaěalo 'sypat: album se známkami, zvětšovací sklíčko, trubička na stří lení, pytlíček s rý~í, dvě gumičkr, vodní pistole, nůž a nakonec čítanka a poznámkový sešitek.
~E RN I KOVSKY
•
se ho ale neptejte, jakou známku
má z ruštiny. , .
Byl bych moc rád ze skříně zmizel. Nejradši ze všeho na světě . Otevřou dveře - a já tam nebudu. Jako bych tam vůbec, nebyl. Zeptaji se mě: "Tys' byl ve skříni?" Já řeknu: "Nebyl." Řeknou mi: "A kdopak tam byl'l" Řeknu: "Nevlm. ,,(, Ale to se stává jen v pohádkách. To je smutné. Jistě si zitra pozvou maminku ... "Váš syn," řeknou, "vlezl _ do skřině, celé vyučováni tam spal." A taIt d~... Jako by se mi tu spalo pohodlně. Nohy mi zdřevěněly, záda mě boli. Co jsem měl řikat? Mlčim radši. "Jsi ještě živý?" zeptal se Pal Palyč. "Živý ... " yHned ti otevřeme." "Já vim." "Poslyš," povldá Pal Palyč za ,chvlli" "a řekneš mi, proč jsi tam vlastně vlezl?" Mlčel jsem, krčil rameny, jako by to mohl vidět. Najednou slyším hlasředitele. Sel po chodbě. "Kdo? Cipkin? Ve skříni? Proč?" Zase se mi chtělo zmizet. f\editel se zeptal: "Cipkine, jsi to ty?" Těžce jsem vzdychl. Teta Ňuša řekla: "Klič vzal starosta třidy." "Vypáčte ďveře," řekl ředitel.
"Hm ... Zamkli ho! On nikam nevlezl! To máme ve škole kouzelniky! Nelezou do skříně a přitom je ve skřini zamykají. Zázraky se neději, slyšiš, Cipkine?" "Slyšim ... " "Už tam.sediš dlouho?" .zeptal se Pal Palyč. "Nevim . . . " "Najděte klič," řekl Pal Palyč. "Rychle!" Teta Ňuša šla pro klič a Pal Palyč zůstal ve třidě. Sedl si na židli a čekal. Viděl jsem skulinou jeho obličej. Byl děsně rozzlobený: Začal kouřit a povldá: "Vidiš, kam vede uličnictv1! Pověz přimo, proč jsi ve skřinU" '
Citil jsem, jak lomcuji oběma křidly, skřiň se zatřásla, bacil jsem se do čela. Jestli skřiň spadne .. . Do oči mi vhrkly slzy. Rukama jsem se opřelo bok skříně a pak dveře povolily. "No pojď ven!" řekl ředitel. "A-vysvětli nám, co to znamená." Nehnul jsem se. Měl jsem nahnáno jako nikdy. "Proč stoji?" zeptal se ředitel. Vytáhli mě ze skřině. Pořád jsem mlčel. Nevěděl jsem,- co řict. Vždyť jsem chtěl jenom zamňoukat. Ale jak to mám vysvětlovat? " ..
Přeloiil~udmila Hýblová
Ohníček
g
t
JOSEF HOLLER Nebylo to za sedmerými horami a sedmerými řekami. Jen pár desítek kilometrll od Prahy, v křivoklátských lesích. • Nebylo to před dávnými a dávnými lety. Od těch dnů uběhlo teprve třicet let. A přece je to dávno a dávno ... Hluboko v lesích je ukryta veliká mýtina. N a z a dní chl u k á ch tam říkají. Kousek pod cestou, která se drží okraje lesa, zrcadli maličká a čistá studánka nebe. Ze. studánky vytéká potůček, razí si cestu napříč lukami, posiluje se pramlnky, a už jako potok se tříští o kameny mezi vysokými smrky. Bývá tu mile a krásně. Na jaře se luka posypou bublinami žlutých blatouchll a pásem pomněnek, v létě voní seno a za měsíčních nocí sem přicházejí srnčí rodinky na pašu, na podzim zaplanou ve vysečené louce fialové ocúny jako světýlka bludiček . V zimě je mýtina obrovský kus papíru, přeškrtnutý propadlou stružkou potoka a popsaný zaječími letopisy. Kouzelný koutek. Na pokraji mýtiny stávala chýška. Byl to vyřazený vagón, který kdosi přivezl na valníku, podložil poleny a posadil pod větve smrků. Vagón byl ' otlučený, oprýskaný, rezavý. A opuštěný. Až v těch letech, o kterých vyprávím, se narovnal nad plechovým komínkem sloupek bílého dýmu a rozbitá okna zasvítila novým sklem. A do zpěvu ptáků a šuměni stromů někdy zazněl veselý hlas: Já jsem ten tulák Šima, kavallr - žádná špína ... Zpočátkll ptáci utichali a zajíci se udiveně zastavovali na svých" toul- kách za bílým jetelíčkem, pak si les na zarostlého, otrhaného a veselého mládence zvykl. Patřil k zadnim lukám, k šuměni korun, k modrému nebi nad lesem. Mládenec si zpíVal, zašíval potrh~ný oděv, spravoval boty, sekal suché kmínky, vařil anebo jen tal~
m Ohníček
nému vagónu a zařídil se v něm. Měl aspoň domov. Dál vandroval po okoli, hledal práci, pomáhal, kde to šlo. Za peníze, za kousek chleba i zadarmo. Lidé ze vsí kolem šachet a kolem města se sty komínů ho dobře znali; poznávali ho už zdáli podle písničky: Já jsem ten tulák Šíma, kavallr- žádná špína: .. Zastavoval se u dělnických domků . • Na kus řeči, snad některý z chlapů bude vědět o práci. Vdovám po havířích štípal dříví - za dobré slovo. Copak jiného mu vdovy mohly dát? Když byla práce v poUch, nějakou tu kQi"unu vydělal. seděl před svou chaloupkou a díval Domů, na kraj mýtinky, kde říkají ' se. N a z ad n í chl u k ách, se vraTulák, řikali lidé v okoli. Tulák cel se soumrakem a s písničkou. Šíma, říkalo se po lese, zajíci to roz- Někdy si přinesl kus -chleba, někdy ranec brambor. Někdy jen prázdné nesli. Ale Václav Šíma nebyl tulák, kte- ruce. V létě živil Václava les. Z otlurý se vyhýbá práci. Tenkrát byl takový čas, že pro obyčejné lidi práce čeného vagónu voněly houby a manebyla. Zvlášť ne pro mladé. Václav liny a jahody a ostružiny a ' bor~vky a brusinky; a někdy také černý bez. byl sám. Maminka mu umřela dřív, než uměl říkat ,.,mámo", táta šel na " Na zimu se Václav ztrácel. Marně hřbitov brzo za ni. Když ho vyhnali zajíci zvědavě obíhali vagón, marně od vrat továrny, padl na cestě hlady srnky nahližely okénky dovnitř. Po a nějaký řezník ho přejel autem. Václavovi a jeho písničce jako by se Václava vychovali v sirotčinci, a slehla země. když mu bylo čtrnáct, C'poslali ho A zatíQ1 se za ním zavřely jen pryč: Ruce máš, zdravý jsi, t:& se dveře vězení. Co měl otrhaný a neživl zaměstnaný člověk dělat? Vždycky Pomáhal tedy u sedláků, někdy našel dobrou duši, která před haveli na šachtě kopal uhll. Nikde však ským posvícením běžela na četnic nebyl dlouho; sirotek byl vždycky kou stanici s nářkem, že ji někdo první, koho Vyhodili. Práce bylo ukradl z chllvka husu. málo. -O posvícení si Václav společně A tak se jednoho dne dostal Vá- s tou dobrou duší pochutnávali na clav i se svou písničkou, kterou si na -huse. A v ponděli už museli četníci cestách za prací slozil, až k opuště- yčdět, že husu ukradl on. Když to "
náhodou nevěděli, přihlásil se Václav usmívala, ukazovala křiklouna lesu děvenko, jo, pročpak tak smutná?" . sám. Nakonec si i četníci zvykli. , a lukám a houpala ho, tišila . "Psst, tiše, prosím vás, nebo se Krádež už nikdo nemusel vymýšlet. synáček poleká ... " Do očí jí vhrkly Dny utikaly, klouček rostl. Václav prostě přišel s vandrovní A jak rostl, věšela maminka vic slzy. dekou a s písničkou a mělo střechu a v.í c hlavu. Nezpívala. Ani Václav "No, no, maminko, ale, ale ... " nad hlavou postaráno až do Jara. nezpíval. Bylo smutno v chatrči, mírnil se do šepotu ten podivný děV kriminále bylo přeci jen lip než bylo smutno na mýtině, které říkají -da, a otevřenými dveřmi nakukoval dovnitř. Po špičkách pak došel k dlav promrzlém vagóně na kraji lesa. Na zadních l~ách. bané kolébce. Koulel oči na růžo Klouček neměl -barvu v očich. Ale jak přišlo jaro a luka se posela bublinami blatouchů, nikdo Václava Veliká kukadla byla bílá, běloučká. voučkého caparta a spokojeně mruv kriminále neudržel. Vracel se le- - Jen černé tečky panenek svitily Cel: "To je junák, to je kluk. Jako sem ke svému domovu a zpíval tu uprostřed. doubek, jo, jako doubek. No ne, to svou: Rodiče postávali nad kolébkou, kterou Václav vydlabal ze starého- je kluk, hm, to je klouček ... " Já jsem ten tulák Šíma, . Mamince se hrnuly sl.Žy po tvářích kmenu, a plakali. Plakaly i srnky kavaUr - žádná špína ... a Václav vzdychal. pod okny. A zajíci vyprávěli o boPlynuly roky, až pfišel den, kdy "Pytel žaludů a bukvic," rozkatil Václav vytahl z batohu štětec a ke- lesti těch dvou lidí po celém lese. se děda, "to jsou mi pěkní rodičové, Les vzdychal" les kvilei. Byl to Umek barvy a k údivu celého lesa jo pěkní rodičové. Copak se tu stanajednou smutný les, uplakaný les. lo? Hm, co?" natřel vagón tak krásnou zelení, že i tráva na lukách začala závidět. Václav vzal dědu pod paží a vyšel A pak do zpěvu ptáků a šumění lesa s ním ven. Usedli na pařezy opodál zazněl ještě jeden hlas zvoniv)' , a tam slyšel děda všechno hoře a mladý, jásavý. yáclav si přivedl trápení rodiM nad tím, že synáček ženu. Mladičkou, hezkou. neměl barvu v očích. ~ajíci roznesli novinu po lese a "Hm, h, jo, jo," mručel děda a cuvšechno, co mělo nohy a křídla, se • chal si zarostlou, pichlavou bradu. chodilo a lítalo dívat . .To bylo řecí! "To jsou mi věci, jo, ,to jsou věci." Nejvíc jich měly kavky; měly jich Pak si srazil zelený klobouk do týla, tolik, že i stará, tlustá zmije opustila a plácl Václava do ramene. vyhřáté ka~eny nad Kačákem a vá"To nic; chlap-ee, jo, to nic. Já ti žila půldenní cestu, aby nový pří- . poradím, jo, dobře poradím, jako že růstek do lesní rodiny viděla na mi Dubový dědek říkaji." vlastní oči. . "Cože ,: .. ?" vyjekl Václav. "v.Y ... Na mýtině, kde říkají N a z a d vy ... ? n í chl u k ách, bylo teď veselo "Jo, já," usekával dědek. "Jsem i přes den. Mladá paní si zpívala, to já, osobně, . jo, osobně. Bydlím bylo jí všude plno. Po kmenech lev duM a báby široko daleko mají ze titých a vážných kmetů nataho,vala mne strach, jo; mají strach, Ale, šňt1ry a rozvěsila prádlo, do okének pytel žaludů a bukvic, o to nejde, jo, vagónu dala záclonky a na n~jak)' o to přece nejde. Povidej znovu, jak čas si tím rozhněvala zvědavé srnky, to je, jo, jak to je." kolem chýšky zasadila keříčky rt1ží hNe, nezlobte se, prosím vás, přece a azalky a macešky a krásné zanemohu od vás chtít ... " hradni petrkUče. "Mlč," zahřímal dědek. "Jo, mlč a vykládej." . A večer éo večer sedávali s Václfl.Václav povídal a vzdychal. A sevem na lavičce a povidali si a smáli běhly se srnky a zajíci a slétli se ptáci. se mladým zaječicím, které natahoPoslouchali a vzdychali. valy uši jak staré drbny . . Dědek si cuchal vousy, mručel a Přišla zima. Václav se zavřít nemručel. "Hm, a dal vám někdo něco? dal. Cbaloupku obložil klestím, vyŽal a beznaděje a bolest lidí z vaTřeba k svatbě, jako dar, jo, třeba stlal slámou a trávou, aby mu mladá gónu na kraji mýtiny byla veliká. jako svatebf\Í dar?" ženička nezmrzla. Tak veliká, že' se o ní dozvěděl "Dědo, copak nevíte, jak se žije? Chodil dál od vesnice k vesnici, i Dubový dědek, dobrý duch křivo Kdopak by měl dar pro nezaměst hledal práci, pomáhal za peníze, za klátských lesů. naného tuláka a služku? Ti, kdož kousek chleba i za dobré slovo a vraA když zas nešťastní manželé bez- by CHtěli dát, mají jen bídu. A bocel se domů s tou svou: mO,cně plakali nad kolébkou synáč hatí? Ti nedají ani práci ... " Já jsem ten tulák Šíma, ka, zaburácel pod okny hlas: "Jo, jo, to vím, to znám. Nedají, kavalír - žádná špína ... "Pytel žaludů a bukvic, je v té nedají, jo, nechtějí dát ... A na bílém archu zasněžených luk chajdě vt1bec někdo, jo, je tam Ale poslouchej: dokud vám nikdo bYla kromě zaječích hlavolamů na- někdo!?" nic nedá, nebude mít synek barvu kreslena i jeho každodenní cesta za Maminka vyběhla ze dveří s prs- v očích, jo, nebude. Ani černou, ani . praci. tem na ústech: hnědou, jo, vůbec žádnou. RozumiS, "Pssst ... ať nám nevzbudíte ... " až vám někdo něco dá, jo, až dá Bylo zase jaro, na lukách naseto Najednou se zarazila. Před ní byl třeba málo, alt rád, od srdce, jo, blatouchů a pomněnek. Zaječice vydědek, nevysoký, podsaditý dědek, upřímně, z celého srdce, pak bude váděly své březňáčky na první slus tváři obrostlou vousisky kolem dobře. Musí to být dárek, který bude níčko. Tehdy se z chatrče ozval křik, dokola. Oči jako jehly mu šibalsky mít barvu očí, jo, takovou barvu, písklavý, vysoký. Takový hlas les a jezdily v pohoří vrásek. jako mají oči. Pamatuj si to dobře. jeho obyvatelé nikdy neslyšeli. Nesmíš koupit. Nesmíš ukrást. Ne"Ale, ale," zaburácel znovu. "To Kluk to byl. Kluk jako buk. vyžebrat. Rozuměls?" . smíš jsem nečekal, že tu bude tak hezká Václav pobíhal radosti kolem starého, vyřazeného vagónu, máma-se tvářička. Copak jste tak smutná,
DEŠŤOVÉ VODY REINER KERNDL
Otec už byl na cestě mezi zahra"Mám tě zanést pod pumpu?" volal na Georga otec a pomalu se dami, když za nIm chlapec zavolal: blížil k jeho posteli. "Pod pumpu, "Mám zalIt záhony? Pršet neospalče!" Chlapec se bránil ze všech bude ... " Odhadoval to podle stfisil, all) copak se mohl ubránit člo břitě modré oblohy. věku, který se s plným nákladem Táta se otočil, jeho tvář zpřlsněla cihel vyšplhá po vratkém žebřiku až "Ne," řekl rozhodně. "Dneska ne." do šestého patra? A ne jednou, ale Georgovi se zdálo, že chce ještě něco mnohokrát za den·! Popoháněl ho . řlci, ale pak viděl, že se obrad a odsamozřejmě žertem, protože sám byl cházi. Vracel se tedy zpět k chýši. potom ještě mokřejšl než Georg. Měl ještě hodinu čas. Zastavil se "Kdy jdeš do školy?" povidá, před mladou třešni. Ze by si přinesl žebřík? Nebo ... Vyskočil, chytil se nejspodnějšl větve a už seděl vltězoslavně v koruně. Rozhlédl se. Co to je? ... K hlavnlmu vchodu dělnické kolonie přijlžděla čtyři ná- kladnl auta. Jedno zastavilo. Vyskakovali z něho chlapi v hnědých uniformách. Tři ostatnl pokračovala v jizdě. Kdosi vykřikl: "Už jsou tu zas!" V té chv1li stál Georg dole pod třešni. Jeho tváře hořely, dlaně se mu potily. O úkrytu mu táta nikdy !'lic neřekl, ale v takové malé zahrádce se těžko co utaj1. Zvlášt: před Georgem: oči i uši měl pořád ve střehu. Komunistická strana byla v Ně mecku zakázána, jenže letáky tu a tam rozhozené po cestách dělnické kolonie, noviny, které dopravovali v nákupnlch taškách, v košlch na ovoce, dokazovaly, že strana žije. Navzdory zákazu. Dokazovala to i he~la napsaná obratnou rukou na zdech nádraži. Teď už Georg chápal, proč mu táta zakázal zalévat záhony. Jednim skokem byl v chýši. Popadl aktovku a vyběhl s nI ven. když se česal před rozbitým ~rcaPřikrčený letěl za domek. Mezi ~ keři ryblzu a rebarborou trčela jako dlem. "Al. v devět," odpověděl chlapec. hůl vodovodnl roura. Chlapec se "Já už muslm jlt. Napřed si ne- zastavil vedle sudu zakopaného do chám orazltkovat pracovni pró.kaz země - a naslouchal. Potom si rychle stáhl košili a kalhoty a skočil a potom ... " Vic řikat nemusel. Georg věděl, co mini. Než si pó.jde do sudu. Voda mu sahala až po prsa. vyzvednout těch pár marek podpory Pod nohama udtil něco měkkého a pro nezaměstnané.. projde křižem hladkého. Nadýchl se a ponořil. Sáhl krážem celý Bertin. Bude hledat po kluzkém baliku, vylovil ho, vyhopráci na některé stavbě. dil ven a vyskočil za nim. Obal byl ze
ID
Ohníček
silné gumy, vypadal jako neforemná termoska. Chlapec z něho vytřásl několik listó., nacpal je do aktovky, ale pak je zase vyndal. Co kdyby na něho zařvali, aby ukázal, co v ni má? Když listy urovnával, všiml si, že to nejsou letáky, ale strojem popsané archy. Složil je a uložil do svých sešitó. a knih tak, aby nepřečnlvaly. Na mokré tělo natáhl košili a kalhoty a rozběhl se k sousedově zahradě.
"Hej! Ty ... " Ohromený Georg se zastavil. Měl v té chvlli pocit, že jeho aktovka váži nejmlň metrák. "Zaspals, co?" přicházel k němu chlap v hnědé uniformě. "Ani ses neutřeL"
Georg si hlavu.
bezděčně
sáhl na mokrou
"Syp,
uličníku!
Nebo
tě
učitel
přetáhne rákoskou."
Teprve za ohybem cesty, až zminacistovi z dohledu, se chlapec odvážil rozutikat se. Pelášil podél drátěných a dřevěných plotů a srdce . mu bušilo až v hrdle. Vzpomněl si na jedno místo na břehu řeky Sprévy, kde bude v tuhle dobu určitě pusto . ..... .......- Zamifil tam. Na"školu docela zapomněl.
. Když už seděl u vody, ukrytý za hustými křovisky, začal přemýšlet. Byla to zřejmě jedna z razii, které· fašisté dělali v , dělnické kolonii co chvtli. Jestlipak se jim podařilo někoho odhalit? A mají nlil listině 'podezřelých i tátu? Vědí něco o ... Jestli vědi, musí tátu varovat, musí ho najít ještě dřív, než se bude do kolonie vracet. Nebo ho už zatkli? Chlapec si opřel bradu o kolena. Snažil se přePloci strach a obavy. Tátovi se nesmí nic stát! Nesmí ho zavřít! Musí tomu zabránit! Musil Klid, říkal si, klid. . . Musím to vyřešit jako rovnic.i se dvěma neznámými. Nesmím se dát vyvést z rovnováhy. Jestli tátu nechytili na úřadě práce, ve městě už ho nechytí. Chodí přece po ulicich Berl1na a nikdo neví, kde by mohl v tu nebo onu hodinu být. Nejlepší bude, když se zeptá lidí, kteří postávají před vchodem. Zvedl akt,ovku a vyškrábal se na břeh. Jenže zrovna když chtěl vystoupit z křoví, vyřítila se ze zátočiny-nákladn1 auta. Ta, co na nich byli chlapi v hnědých uniformách, Vraceli se do města. Georg změnil plán. Když už jsou z kolonie pryč, dovi se něco přímo od lidi - půjde napřed tam. Před zahrádkami postávaly hlouč ky. Odevšad bylo slyšet nadávky a pláč. Starš1 .žena řekla Georgovi zlostně:
" U vás taky h o s pod a ř i I i. Jen se podívej, jak řádili ti ... " polkla jméno, které hitIerovcťim v duchu dávala. Georg se kousl do rtu. To teď není důležité - než se rodiče vráti, dá všechno do pořádku, hlavně ... Rychle se rozběhl za domek a tam zůstal stát jako přiko vaný. Sud na vodu byl prázdný. , "Tady taky hledali," ozval se za ním ženský hlas . .Georg se ob!átil. Babička od sousedů přicházela za ním až do zahrádky. "Viděla jsem, jak vodu vyl1vali. Jako by měl člověk někde nějaké poklady! A zrovna v sudu!"
Georg byl najednou rád, že není sám. Zeptal se stařenky: "Hledali i v jiných sudech?" A když babička přisvědčila, pocitil divokou radost. Babička
odcházela a on by se byl roztancoval. Pochopil, že nacisti nevěděli nic určitého. Chvili poté , co vstoupil do chýše, zatmělo se ve dveřích. Georg se prudce otočil. A uviděl tátu. nejraději
"Ty jsi tady;" vypadá, viď .... "
vykřikl.
"Tady to
Otec mávl rukou, sedl si na židli, ale hned..zase vstal. . "Tys byl doma, k!iyž přišli?" zeptal se. Georg přikývl. ,,Musím odejít ... " pokračoval táta. "A prob" "Měl jsem tady cosi ... Něc'o moc důležitého. .. V sudě na vodu. Určitě to našli ... " "Ale, táto!" Georg skočil k němu a objal ho. "Počkej," odstrkoval ho táta. "Teď není čas ... Neměl jsem domů vůbec chodit. Jenže jsem chtěl vě dět ... Ono je to ohromně důležité." Chlapec popadl aktovku a vyhodil ji do vzduchu. "Tady je to přecel Nenašli nic, táto ... Nic!" slova se mu zadrho- ./ vala v hrdle. Otec strnul a prudce otevřel aktovku. V chýši bylo ticho, jen rychlý Georgův dech bylo slyšet. Táta přitiskl syna k sobě, hladil ho po vlasech a řikal: "Ode dneška už se mě nemůsíš ptávat; jestli máš záhony zalívat nebo ne ... ':"" Překlad
K. B .
.. '< ::.:: V>
a::
O
co
'<
... N >co
V>
w
a::
::.::
Ohníček
fl
p~o · Z\/ĚDAvr["J. PRQ ZV(DAV:I:..
PTEJTE ilVÁČEK
Vl
Ve vdlch dopisech, milf čtená~i. nachá:z:lm neustále mnoho otázek na různá tajemství p~írody. Velmi často se zajímáte nap~íklad o nitro Země a o to, c6 se v něm děje. A tak dnes odpovídám na dvě takové zvídavé otázky: B I a n k a Ves e t á, Poplze 99, poha Li bochovice:
"CHT~LA BYCH N~CO O SOPE~N~ ~INNOSTI ."
V~D~T
Zatlmco lidé dnes už pronikajl vysoko nad povrch Země do vesml " o nitru naši planety mdme jen dohady. VždyE'--i ty nejhlubšl vrty do hloubky 7000 metrll nejsou nic než plchnutF špendllkem do povrchu Země. Ale rllzné pokusy ukazuji, že nitro Země nenl tak zcela tekuté, jak se lidé po mnoho desetiletF domnlvali. Pod pevnou zemskou kc)rou je mnoho desltek kilometrll silnd vrstva, kterd je pevnd jako ocel. Pod obrovskými tlaky v nitru naši planety to však neustd/e zvolna tete - asi tak, jako tekou zddnliv~ pevné ledovce po horských strdnlch std/e niž a nFž do údoll, aniž si to uvědomujeme.
Rychlost
těchto
podzemních
"proudil" je maM - nejvFce 50 cm za rok. Ale pfesto tento neustd/ý pohyb pod povrchem Země zpllsobuje obrovské tlaky a nepfedstavitelné sily. Pod jejich vlivem se na některých mFstech pevnd kllra Země potrhala a v těchto zlomech, jak tomu fíkajF odborníci, vznikajl sopky. Roztavené horniny (magma) pronikají na povrch a vy/évajl se nebo vybuchuji, vytvdfejl sopetný kužel (sOPku) a Idva se roz/évd po okoll. Velké zlomy se sopkami se tdhnou po okraj(ch Tichého ocednu, v Africe, Antarktidě apod. Na map{e vidlte m(sta na zemském povrchu, kde je nejvFce sopek. ~r
Š k a r ci a,
Bachmačská
689,
Kolfn: "NAPiŠ MNt žIVÁ~KU , O VZNIKU plURODNlcH PLYNŮ!"
Z tajemných zemských hlubin unikaj( rllzné plyny. Je to napfFklad kyslitn(k uhl ititý, který zndte ze sodovek a který vyvěrd na povrch spolu s minerd/nlmi prameny napUklad v Karlových Varech jiných Idznlch. Jiný druh plynll vznikd tam, kde jsou v nitru Země ukrrta ložiska uhlf. Napffklad na Ostravsku pn odkrývdn( nových uhelných ložisek nardžejl geologové a horn(ci na velkd množstvl přlrod n(ho plynu, který by prdci hornlkll ohrožoval. Proto se napřed podzemnl prostory plynu zba-
°
ODl
Ohníček
MODRÁ BARVA VYZNA~UJE OBLASTI ZEM~TI\.ESENI
"
vujl. A aby nebyl plyn vypouštěn nadarmo, jlmd-se a pDuž(vd se ho k vytdpěnl domdcnostF i pro prllmysl. Velké zdroje zemnlho plynu jsou na Ostravsku u lukova, Bruzovic, StafFte, mbor apod. Největš( z'droje p1frodnFho plynu bývaj( však' ukryty pod zemi tam, kde se nachdzí nafta. Prdvě podle těchto plynll hledajF tasto geologové novd ložiska nafty, jednoho znejvzdcnějšlch pflrodnlch bohatstvl. A zeptdte-Ii se vědcc), jak .vznikd nafta a zemní plyny, řeknou vdm, že se to vlastně ještě pořddně nevl. Jedni tvrdl, že nafta vznikla na okrajlch moři, kde se usazovaly zbytky malých mořských životichO, ze kterých pod velkými tlaky alJo mnoha tislciletlch vznikla tato cennd tekutina. Jinl ·zase tvrdl. že nafta vznikd přeměnou plynll. Ne dosud nikdo nedokdzal, že prdvě jeho domněnka je sprdvnd. StojFme tu tedy před dosud nerozluštěnou "hddankou" přírody. Ale protože lidé už rozluštili a odhalili tolik rllzných přlrodnlch "tajemstvl" a "hddanek", nebude jistě dlouho trvat a také vznik nafty a zemnlch plyn II bude sprdvně vysvětlen.
NOVÝCH MěST
Za několik dní se v Praze sejdou delegáti XII. sjezdu Komunistické strany Ceskoslovenska, aby prohovořili vše, co se týká budoucnosti naší vlasti a každého z nás. Budou mimo jiné hovořit také o tom že do roku 1970 vybudujeme y teskoslovensku přes milión nových bytů aby každý dobře bydlel. A nebudou to j:n byty ve městech! I na vesnicich se budou stavět dalši nové moderní domky a celé vesnice se změní tak, že by je naši dědečkové nepoznali. Už to nebudou nízké domky s malými okny, spojené s chlévem a s hnojištěm pod oknem. I lidé na vesnici budou chtít bydlět tak pohodlně , a ~obře jako . ve městech , Však sami vite, lak se vesmcké domky přestavují, zvětšují se jejich okna, objevuje se v nich plynový sporák, lednička a spousta jiných zařize~, kter,á dříve bývala jen ve městech. NaŠi architekti připravuji, návrhy n~ to, jak t~to zmodernizovat a zdokonallt celé veSnIce, nejen jednotlivé domky. Podle jejich představ se vesnická náves stane něčím podobným jak měst ské náměstí. Bude tu kulturni dllm, prodejny, rllzné služby (tak .se řiká holiči, krejčímu, opravně ObuVi apo.d) a jiná zařizeni sloužici celé VeSnICi. U domkll zmizí chlévy a hnojiště a zů stanou u nich jen zahrádky a snad kurmky a králikárny. Všechno, co je potřebné k zemědělské výrobě (chlévy, stáje, .§,todoly, sýpky), bude soustředěno na okraji vesnice, tam, kde dnes ve vaši vesnici postavili nový kravín ne~~ vepřin .. ' A možná, že se na VesnICi objeví i velké činžovni domy, podobné městským. Rádi v nich .budo~ bydlet mladí svobodni lidé, než Si SaIDl postaví svůj rodinný domek. . To co jsme vám teď popsali, -bude ještě ~ěkolik let trvat. Ale právě proto se schází XII. sjezd KSC, aby včas všechno promyslel a připravil. "
MISTAI HOUSLAAI
NÁVOD PRO MLADÉ FYZIKY A CHEMIKY
v desítkách hudebních -škol se učí mladí budoucí houslisté. A učí se Víte, že různe tekutiny mají různou dobře - dokazuje to napřiklad jejich váhu a různé vlastnosti? Nalijete-li do práce v uměleckých souborech na sklenice trochu vody a pak opatrně doškolách i ve velkých souborech umě plnlte trochou oleje, zůstane lehčí olej nalecké tvořivosti. Jeden z těchto mlahoře a nesmísí se s vodou. Klepne-li tatínek dých, který kdysi ' hrál na housle do sklenice trochu cigaretového popela, v orchestru Souboru Julia Fučika, klesne. popel olejem a zllstane viset uprozískal na Festivalu mládeže v Helsinstřed sklenice, na hladině vody. Je prokách zlatou medaili. Byl to Petr Memaštěn olejem a plave na. vodě. Jiný takový sieurer. A jistě bude mít mnoho dalpokus můžete provést jen s velkou obratších následovníků.. nosti a opatrností: do sklenice nalejete Ne mnohem méně se ví o tom, že vodu s rozpuštěnou kuchyňskou solt. Soli v CSSB. vyrábí několik mistrli housmusíte přidal hodně, aby roztok byl opravdu lařů. také vyníkající hOlIsle, -nástroje, koncentrovaný. Potom sklenici opatrně po kterých je sháňka na celém světě hadičkou doléváme čistou vodou tak, aby se . a které také v soutěžích hudebních obě tekutiny nesmísily, aby dole zůstal nástroj li získávají zlaté medaile a jiná roz/ok soli a nahofe čis/ú'f)oda. Když polom čestná rrznání. Jedním z těchto do skl1nice vhodíte např. kousek jantaru, mistrli houslařli je. Přemysl Špidlen, klesne čistou vodou, protože je těžší než syn známé rodiny výrobcli smyčco voda a bude piava/ uprostřed sklenice na Vých nástroj Ii. Zhotovuje housle ve roztoku soli, protože je lehčí než ten/o tvaru · světoznámých italských stradiroztok. Pokus můžete použil i jako působivý várek, které jsou dodnes povaiovány kouzelnický kousek, protože obě tekutiny za nejlepší housle na světě. Je jich se ve sklenici od sebe Umět neliší a jantar však jen několik. Zato rodina Špidlese vznáší uprostřed sklenky~jakoby kouznů. už po několik desetiletí zhotovuje lem . .. moderní, nové housle, které se krásou svého zvuku stradivárkám přibližuj!. A vite, jak se housle dělají? Vrchní OLYMPIJSKÉ HRY Z TOKIA deska se řeže ze šumavského smrku, spodní z javoru a po stranách je , V TELEVIZl? dřevo rovněž z javoru. Podle -tvaru • hlavice houslí se pozná Výrobce náPo posledních úspěších sovětské kosstroje, protože každý zhotovuje hlamonautiky, kdy byli v srpnu vypuštěni vici svým zvláštním zplisobem. Hove dvou. dnech za sebou dva další kosmotový nástroj se ještě jemně opracovává nauté na cestu kolem Země, dosáhly zvláštní škrabkou a pak natírá lakem i USA zaJímavého úspěchu: zhotovili v mnoha tenkých vrstvách. Složení malou družici, která odráží televizní laku bývá "tajemstvím" houslařli, šignály a přenáší je tak na velké vzdáleprotože na dolwnalém nalakování nosti. Že je , dnes televizní technika nástroje bude z valné části záviset schopna přenášet obraz do dálky několika kvalita jeho zvuku. A nakonec se set kilometrů, to jsme si poprvé na každé mistrovské housle asi plil roku vlastní oči ověřili při letu majora Nikola"zahrávají", dřevo si "sedne" a nájeva na kosmické lodi Východ 3. Amestroj je dokončen. rícká družlce vykonává úkol podobný: Na dokonalé. housle z dílny P. přijímá ze Země televizní signál, zesiluje Špidlena hraje naše Smetanovo kvarho a znovu ho k Zemi vrací, takže může teto, virtuos L. Jásek, hudebníci být zachycen třeba na druhé straně našich předních orchestrli a mnoho Atlantského oceánu, v Evropě. MMeme umělců. zahraníčnich. tedy už dnes počítat s tím, že~lympiiské TELEKOMUNIKAtNf POKUSNÁ DRUŽICE LOFTI I - TRANSIT
TEXT INŽ. Z. MICHALEC
-
OBRÁZKY F. SKODA
hry, které se mají konat v roce 1964 v Tokiu v Japonsku, budeme moci vidět na svých obrazovkách. Vzdálel)Ost mezi ~Japonskem a střední Evropou překoná televizní obraz pomocí několika umělých družic Země.
OKéNKO DO VESM(RU
Po vypultlní kosmických lodí východ 1 a Východ 1 s majol'y Gagarinem a Titovem pl'lpravoval se SSSR k dalším nárofnijlím letům kosmonautů Ý roce t 962. A tak v druhé polovlnl roku 1961 kroullly kolem Zemi jen malifké americké drulice Explorer, Ranger, Dlscover, Midas, Transit a Tlros. Znovu byla poku snl vypuštlna kabina Mercury se limpanzem a pak 10. 1. 1961 odstartoval prvniamerický kosmonaut Glenn.
KABINOU MERKURY
NAGY KATALfN
•
pionýrském domě mám na starosti akvárium. Vlastně, na starosti ho maji dva kluci z osmé třidy. Rozuměji už botanice i zoologii. Já jim jenom pomáhám. Úžasně mě to bavi. Mám doma seznam všech rybiček a ryb a občas si v něm čtu, protože jsem se rozhodl, že si pořidim vlastni akvárium. Sbírám papír, sklo a železo - a šetřim. Jednou jsem o tom pověděl Vrabčákovi. Asi ho to nebavilo, protože si maloval nehty inkoustem. Ale abych neřekl, že neni kamarád, pomohl IIŮ &e sběrem. Obešel všechny přibuzné a sebral velikou hromadu sklenic a lahvi. Pak mě poprosil, abych mu tu největši od okurek prodal, že IIŮ ji zaplati, až bude mU nějaké penize. Když jsem se zeptal, nač láhev potřebuje, řekl, že to je jeho tajemstvi. V poslednim týdnu si Vrabčák počinal velice tajuplně. Od Vojty si pl'ljčil kus škeble, kterou má Vojtl'lv tatinek mtsto popelníku, a pořád si prohllžel kn1žku "L o v c i IJl Q ř s k é hod n a". Myslel jsem, že -se chce stát potápěčem. Včera jsem měl narozeniny a všechno se vysvětlilo. Odpoledne mi přišli blahopřát kluci z oddUu - je
DB
Ohníček
to u nás takový zvyk. Vzali s sebou Vrabčáka. Nakukoval pořád do sáčku s bonbóny, který mi měl jménem oddilu předat. Měl ho na dlani
jako na tácku a povídá, že jeho dárek je rozhodně zajimavějši než bonbóny, ale je prý těžký a mám si pro něj zajit k nim doml'l. Taky mě mohlo napadnout, co to bude. Ryba_ Takový malý, zakrslý sumec, snad nejmenši, jakého jsem kdy viděl. Plaval v láhvi od okurek, spolu s polovičkou škeble, spoustou kamlnkl'l a dvěma snitkami petržele mlsto vodn1ch rostlin. "Akvárium pro tebel" prohlásil hrdě Vrabčák. "Tolik jsem se nahledal, než jsem našel tak malou rybu." Vyprávěl, jak chodil čtrnáct dni do tržnice a vždycky tam měli jen samé veliké kusy. Až předevčirem našel tohohle trpaslika. Doml'l ho nesl v termosce s vlažnou vodou. Ryba sebou strašně mrskala. Ale teď, když má tenhle pěkný domeček, je klidná. "Dokonce mě už poznál" chlubil se. "Hraje si se mnoul" _ Zašp~ouchal prstem ve vodě. Ryba se schovala v petrželi. Vrabčák poskakoval nadšenim. Nekaziljsem mu
náladu, i když vim, ž hluku pozná bUžic1 se schovává se mezi rostliny "Podivej, co ještě uml," mi Vrabčák. Nasypal na hladinu sušené vodni vši a ryba je začala sbirat. "Hodná rybička, hodná," chválil ji. "Hodná, pozná pána ... " Vzdychl: "Určitě se ji bude po mně stýskat." "A tobě po ni ne?" povidám. "Mně taky." Sypal do láhve vodni vši a já viděl, jak se mu litosti krabati brada. "Děkuji ti za tvl'lj dárek. Mám z něho radost," povidám a čekám, co bude dělat. "rUkám ji Irenka," potáhl. "Viš co, necháme ji radši u vás. Zvykla si na tebe. A starat se o ni budeme společněl" Vrabčák neřekl nic. Jen přikývl. A z radosti nasypal do vody všechny vodni vši. Ať se má Irenka na moje narozeniny dobře I Prvni vysvědčéni Vrabčáka vl'lbec nenadchlo. Vzpomněl jsem si, jak já se na ně těšil a jak jsem byl napnutý - a taky na to, že mi tenkrát přtbuzni sltbili
dva forinty za každou jedničku. Dám je Vrabčákovi taky, napadlo mi. Vydělal jsem si dost při sběru. Vrabčák tomu moc nerozuměl, protože se ptal, kolik je za dvojku, když se počítá i ta z chováni. Pak chvili smlouval, abych nepočítal zpěv, protože prý nemá hudební sluch a nebylo by to spravedlivé. V den, kdy jsme vysvědčení dostali, jsem měl školu dopoledne a Vrabčák odpoledne. Sel jsem mu naproti. Ze školy se vyhrnuli prvňáčci. Vrabčák nikde. Možná že má špatné známky a. stydí se, povidám si. Vyběhnu do první třídy. Byl tam. Venku už se stmivalo a on klečel na židli u okna a krmil vrabce. Někdo krmi sýkorky, někdo hOlupy, Vrabčák krmí vrabce. "Máš vysvědčení?" ptám se slav-
Vezmu z lavice jeho vysvědčení, ale vtom přiběhl Vojta. Vojta je Vrabčákův soused v lavici. Nesl misku s teplou 'lodou, prý aby si do ní vrabci stoupli - ať je nezebou nohy. Taky takový mudrc! Rozsvítim, a vrabci frrr ... Konečně vid1m Vrabčákovo vysvědčen1. Má pět jedniček.
"Hezké," chválím ho. "Slibil jsem jedničku -
ti dva forinty za každou kolik ti jich mám dát'?"
ještě jedna," ukázal na datum: 1. února. "Vojto!" povidám zlověstně. Vojta byl v mžiku na druhém konci třídy a bručel něco o tom, že je jednička jako jednička. Odpočítal jsem Vrabčákovi deset forintů. Nevzal si je hned. Chvlli pře mýšlel a pak se mě zeptal, kolik jedniček mám já. "Čtyři," povídám a rychle jsem si chystal delší kázání o tom, že
"Tady je
vítězoslavně
nostně.
"J o, na lavici," přisvědčil lho"Podívej, mám tady nového vrabce." "Chtěl bych se podívat na tvojr stejně.
vysvědčení," řikám přísně.
"Teď stejně nemůžeš rozsvítit," povídá Vrabčák. "Strejda Jenda by se polekal." "Strejda. Jenda byl ten nový vrabec. Střapatý, černý, peří slepené kolem zobáku vypadalo jako fousy. Skutečně se podobal strejdovi Jendovi, který bydlí u Vrabčáků v domě ... Jenže kvůli tomu jsem nepřišel.
"Sestkrát dvě je dvanáct," pohoVojta. Jak to? Ještě jednou jsem si prohlédl vysvědčen1. "Je jich jenom pět!" opakuju. tově odpověděl
učení
ve čtvrté třídě je mnohem a že jsme koneckonců teprve v pololetí. Kvůli autoritě. Vraličáka ale moje řeč moc nezajímala. Natáhl -ruku po penězích, pečlivě je přt\počítal a pak mi osm forintů vrátil. "Tys odměnil mě, já musím zase tebe. Jenomže jsem neměl čím. A teď mi ještě dva forinty zbyly," smál se spokojeně. Nezmohl jsem se na odpověď. Vrabčák zatim uvažoval dál. Najednou mu zasv1tily oči: "Zbylé dva forinty dáme Vojtovi. " "Jak to? Kolik má jedniček'?" protestuju. "Ani jednu. Ale ať mu to není lito," rozhodl Vrabčák. "O-n je vůbec děsně prima. A já jsem rád, že spolu kamarád1me. " Z maďarštiny pfeložila L. Bauerová těžší
Ohníček
I. pokyn ústřední rady PO
eS M k pionýrské
výpravě "Vždy připraven"
na období listopad 1962 až únor 1963
•
PIONÝ~I A PIONÝRKY! /'
Velkd pionýrsktrvýprava "Vždy připraven" začlnd. Jejl první obdob I bude probíhat ve znamenl hesla "My zrodili se k nejsmě/ejšlm činům". Vyddte se na cestu k obzorům budoucnosti přlštlch sedmi let naší vlasti. Sezndmíte se s tím, o čem budou jednat nejlepší komunisté, dělnici, rolnici a příslušníci inteligence na XII. sjezdu naší slavné Komunistické strany teskos/ovenska. Naše budoucnost potřebuje lidi vzdělané, zdravé a tělesně zdatné, nebojlcí se překondvat překdžky' a těžkosti, vždy připravené nastoupit tam, kde smělými činy a odpovědnou pracl budou republice nejprospěšnějšl. Vy všichni, příslušnici velké pionýrské rodiny, muslte se již nyní snažit stdt se takovými lidmi a zís~dvat vlastnost,znalosti a dovednosti, které budete potřebovat pro svůj přfští život, pro krdsnou budoucnost naši socialistické republiky. Ústřední rada Pionýrské organizace tSM vyhlašuje na prvÍlf obdobf pionýrské výpravy" Vždy připraven" tyto úkoly;
Pile nám Péta Popleta z: Popletova • Listí se stromů padá už i u nás. Někteří spolužáci se připravují na pionýrský slib. Míša Slivka chce být ' taky pionýrem, ale řekli mu , že je jeitě malý. Od té doby nosí klobouk a bratrovy boty. • .Nikdy bych neřekl, že se Míša z horního Konce tol ik bojí psa. Sotva zaštěkal, dal se Míša na útěk. , - Neboj se, - volám na něho, - nevíš, že pes, který štěká, nekouše! , - Vím, ale jestli to taky ví ten pes!
UČTE SE OD KOHUNIST(JI Seznamte se s hlavními úkoly výstavby naší republiky, tak jak o nich redn, XII. sjezd Komunistické strany CeskosLovenska. K tomu využijte shromáždění oddílů, připravte zajímavá setkání, besedy a odpoledne otázek a odpovědí s brigádami socialistické práce, , kolektivy z průmyslové nebo zemědělské výroby nesoucími název XII . sjezdu KSC, funkcionáři strany, předními pracovníky atd . Uskutečněte v pionýrském oddíle výstavku nebo zhotovte nástěn ku , kde bude pomocí přehledů, fotografií, kreseb apod. ukázána blízká budoucnost naší republiky. Současně se seznamujte s nejdůležitějšími odvětvími našeho národního hospodářství - s tím, kde a proč republika potřebuje mladé, schopné pracovníky. Projednejte v oddíle splnění svých závazků ulavřených na.počest XII. sjezdu KSC a v období, kdy bude sjezd probíhat, oznamte výsledky ÚV KSC. Pozdravte novými závazky a dalšími pionýrskými činy zvláště při rozvoji veřejně prospěšné práce a tělesné výchovy IV. sjezd CSM, který se uskuteční na jaře příštího roku.
Potkal jsem Honzu Prováz.ka. Z obvazu mu koukal jenom nos. Prý se vsadil s Ferdou Hruškou, kdo se víc vykloní z okna. A Honu vyhrál. • Sousedovic Standa se vymlouval, že se nemohl naučit básničce. Maminka mu zakázala vzít čítanku do rUkou, dokud se neumyje.
Ift]
• Ferda Hruška si vždycky něco vymyslí. poprosil soudružku učitelku, aby ho přesadila do páté lavice za Míšu z horního konce. Po vyučování mj vysvětlil, že Míša z horního konce má nejširší záda. '
Včera
• Soudružka učitelka chtela, abychom vyjmenovali alespoň pět zvířat žijících v Africe. Míša Slivka je vyjmenoval takhle: čtyi'i sloni a jeden lev. • Strýček hajný byl na honě a střílel bažanty. Vystřelí - a oni letí dál. - Střel po nich ty! - povídá sousedníniu střelci, - mě asi neslyšeli. . " • Jenda Fazole spadl do potoka a volal o pomoc. Skočil jsem za ním a zachránil mu život. Chtěl se mi odvděčit a povídá, že by mi dal dvě--koruny padesát, ale že má jen'
-
pětikorunu.
tě
- Tak tam spadni ještě jednou, vytáhnu a dáš mi celou pětikorunu!
• Včera vezl Míša Slivka ti'i kamarády na kole. Jednoho vpředu, jednoho vzadu a třetího na zádech. Když ho ustavoval člen Veřejné bezpečnosti, protestoval: - Mám obsazeno! Nikoho už nevezmu! • Dneska jsme byl i na vycházce . Soud ružka . učitelka se na mne zlobila, že jsem nenastoupi l do trojstupu. Ale jak jsem mohl, když jsem šel sám! Abych n2zapomněl. Naše tř í da přišla na' báječnQ'J věc. Když soudružka zkouší, hlásí
•
se t l, co se neuč i li. Ona vyvolává co se nehlás í.
Dll
Ohníček
raději
ty ,
•
-
" PRAVIDELN~ CViČTE A SPORTUJTE! Rozvíjejte i v zimním období bohatou tělovýchovnou a turistickou činnost. Oddílové rady, organizujte každý den mezi vYU,5P:váním tělovýchovné chvilky. Uskutečněte nejméně 6 zimních tUrIStických vycházek, případně branných her. Při nich získávejte a rozšiřujte turistické dovednosti svého pionýrského stupně "Co má znát a umět pionýr". Připravte podle podmínek v oddíle a ve skupinách první kola SHM jako např. rychlobruslařské závody, soutěže v lyžování, sáňkařský závQd Pionýrských novin a další soutěže SHM v tělo cvičnách i v přírodě. V průběhu celého období organizujte v pionýrských oddílech zajímavé hry a soutěže, pili nichž prokážete svůj postřeh a zručnost.
ZAVE()TE SI· DEN (K VÝPRAVY! Pověřte nej lepší vypravěče - zapisovatele malíře - vedením oddílového del'\Íku výpravy.
- fotoreportéry -
* Zahdjenl nového roku 1963 společně přivítejte pestrým a radostným programem. Na zdvěr prvního období výPravy uspořddejte v únoru v rámci pionýrské skuPiny zimní pionýrskou hru "Vždy připraven" ~ Námět na tuto hru bude včas zveřejněn. novoročním
SKUPINOV~ A ODD(LOV~ RADYI
A,bychom V'dm pomohli plnit úkoly tohoto pokynu, budou pravidelně v Pionýrských novinách a dalším tisku, roZ/hlasové Jitřence a te/evizn( Vlaštovce zveřejňovdny nizné zajlmavé ndměty, ndvody a příklady. Vybírejte si z nich ty, které mližete ve vaší pionÝf.ské skupině a oddíle nejlépe uskutecnit. Připojte k nim také své vlastní ndměty. Hodně úspěchLI při plnění prvního pokynu pionýrské výpravy" Vždy připraven"! ÚSTlí-EDNI R.ADA PIONÝRSK~ ORGANIZACE CSM
/
,
(
• W
>a= '
...>U O CI:: a..
•
•
•
•
Každý z vás zná jistě mnoho pohádek . .. ,,0 Červené karkulce", ,,0 Smoličkovi", ,,0 neposlušných kt'J.zlátkách", ,,0 žabce královně" a řadu dalších ... Podívejte se nyní na obrázek, který pro vás nakreslila naše spolupracovnice mallřka Věra Faltová. Určitě jste již poznali, že jsou na něm nakresleny výjevy z rt'J.zných pohádek. A co je vaším soutěžnlm úkolem? Napište nám (nejlépe na korespondenčnl Hstek) názvy pohádek, které jste na obrázku poznali, a která z pohádek se vám nejvice lIbi. Své odpovědi posHejte na adresu-'OHNlčEK, Gorkéh"O nám. 24, Praha 1. Připište také, jak se vám časopis libl, které povldky a obrázky nejvíc, které nejmlň, co se vám v Ohnlčku nelibí, co byste v něm člst.IMezi ty, kteřl správně určí názvy všech pohádek a napíšl ~€:n\lP~1 odpovědi na naše otázky, vylosujeme 50 cen. {lena - elektrický vlak PIKO cena - fotoaparát cena - kožené miěe . cena - sportovnf potfeby, hraěky, plnicí pera atd.
• • • • • • • • • • • ••• o HNI ~ E K, měsíčník československých • dětí. - Vydává ÚV ~SM - Mladá fronta. • Vedoucí redaktor Jiří Binek. - Redaktorka •
.•
Marie Lapáčková. - Graficky upravuje Věra Faltová. - Redakční rada: Karel ~erný, Jan ~eřovský. Jiří Felix. Václav Chmellř. Lucie Jirotková, Zdeněk Kalous, Milada Rampasová. K. F. Sedláček a Jiff V. Svoboda. Redakce v Praze 1, nám. M. Gorkého 2 ... Telefon 22-10-"1: - Tiskne Svoboda, grafické úvody, n. p.• úvod 1, Praha SSmíchov, S. M. Kirova "3. - Cena 1 Kčs. - Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky a pl'edplatné přijímají administrace PNS, poštovní úřady i poštovní doručovatelé. Námi nevyžádané rukopisy nevracíme. - Toto číslo vyšlo dne 31. října 1962. A-06*21236
• • • • • • • • • • • • • • • • • ••••
•
• ••
!-._
4 _~
V YSVETLENÍ
'-
J. Jer m o I aj ev
C?~
III
U
Z
III
=
Podzim přišel. Stroch mne jlmd, bez šata mně bude zima.
Krejči pavouk s pytlem niti nemaže mne zachrdniti.
ll::
I:
a>-
I
ll::
III ll. III
"Může se pionýr bít nebo ne?" zeptal s.e Vovka ~ulkov předsedy oddflové rady Kolji Petrova. . Vovka udělal svému sousedu Geňovi do sešitu velikánskou kaňku, vypadala jak Středozemní moře. A Geňa mu sllbi!, že ho zbije. "Nemůže," odpověděl Kolja, "bití je útisk. Copak může pionýr utiskovat? Pionýr bojuje za radostný život!" "Slyšíš?" strčil Vovka do Geni . . , Z ulice se ozval hlasitý pláč. Děti přiskočily k oknu a viděly, že jejich spolužák Leša se pokouší povalit malého ~Iku. "Leško!" zavolaly děti, "hned Alku pus~, slyšíš?!" Leša slyšel, ale Alku nepustil. . Kolja vyskočil a běžel ven. "Hned toho malého pusť!" poručil Lešovi. "Jdi svou cestou," zabručel Leša . . Kolja neodešel. "Napočítám do tří," upozornil, .. a pak ... " "Pak budou čtyři , " ušklíbl se Leška a třikrát uhodil Alku do čela . ..Takhle ty!" rozzlobil se Kolla, odtrhl Lešku od Alky a udeřil ho pěstl. "A sám říkal, že pionýr se nemá bít," poznamenal Geňa a ohlédl se po Vovkovi. "Copak on se bil?" vykřikla Olga. "Bojoval za radostný život." .. Za radostný?" zapochyboval Geňa. Pak se však podíval z okna a zavolal: "Fakt! Koukejte, Alka se usmívá." \ Přeložila L.
Hýblova
U
Z
III
a
~
.I '
Tento
pldšť
Vždyť
je to
by nebyl tenký• od housenky.
pldšť
:::::t
I z jednoho zrnlčka, . které z klas a vydroll se, maže býti po letech ve/kd buchta na tvé mlse: ze zrníčka jsou přec klasy a z' těch klasa jiné klasy
O
_ - a tak std/e z klasa klasy,
I: 0:::::t
~ M
~
po staletl,
N
I ~ jednoho vajlčka, které ležf u slepice,
• •
•
~ta bych měl celé fary.
Toto je hdv z
nočnl
mOry.
•••
Už však sněžl. S deštěm k tomu. Nejllp bude /Ionem doma.
věčné časyl
maže býti po letech krdsných slepic na tis{ce: z vaj{ček jsou přece s/{pky a z těch sllpek nové Pipky a z těch - tisfc poko/en{. Konce pro ně nikde nenfl
•
Dobrý skutek, mill zlatT, lidé stondsobně splatí. Vymysli jich na tislce, hned jich bude ještě vfce, jak těch zrnek z plné sýpky, jak těch vajec z jedné pipky. Rozsévej ty skutky 'všude, až jich svět ndš plný bude, pak i naše slunce rudé dobrotou vždy zdřit budel
.
• JAN
HOSTAŇ
