Ohníček VYDÁVÁ ÚV ČSM
ROČNfK XII.
/
NAKRESLIL ZDEN~K MILER
CENA 1 K~s
PROTI ZÁKEŘNÉMU HŘIBU
JADERNÉMU
VÝBUCHU Ve švýcarském městě Ženevě se radí přednesli na tomto zasedání už několik návrhli - žel, Američané všechny zamítají. zástupci osmnácti zemi o tom, jak zabrá- • Do města těchto významných porad se vypravili také dvacetiletá japonská učitelka nit dalšímu velikému krveprolití, nové Mijoko Matsubarová a osmnáctiletý student Hiromasa Hanabusa. Oba přežili první válce, jak přinutit vlády všech zemí, aby americký atomový útok na Hirošimu. Mijoko je dodnes nemocná a Hanabusa ztratil přestaly s výrobou zbrani, především při nálet.! oba rodiče. Tito dva mladí Japonci svým "mírovým pochodem" z města jaderných. Zástupci Sovětského svazu prvního atomového útoku do města, kde se jedná o budoucnosti lidstva, varuji před hrlizami nové světové války.
I
ANIVERSARIO DE PlAYA GIRON
MíRJEVEVÁS
výteB ..pIBa Gkon" - UIaoYý je A6pis na 110ft k~ ZllÚRCe. VJdaIl jl na paaaMIw IoAIkjch dubaoYfcb dNI. kdy AmerNlM6 poIIaJi . . , . IoIdMfe proti svobodn6 Kubi a kub6nIký lid zahnal tyto ůtofaOty do bdia na pIHi Glran a clo KaribskAo mole. Zdi se vlak. fe tato IlÚorni lekce Amerkaném nestaBJa - poHd kUJI pikle ~ Kubi, poHd chystajl prad úto latiAlbelnerick' re-
M(r je ve vás, ve vás všech, z očl vám jak slunce záll:, vy jsle jeho hosl}(1dáJi s jarnlm vitrem ve vlasech.
lul,
útok, publice.
František Hrubín
no'"
Ve. vás už Je celá zem. spoUln.ým a krásným svitem, jak rád lfgch i vašim dilem zplfJal, jak je.Jzezky v nim.
Proi! je jiID K." tnteIa v o&hl Jednu z odpovIdf na tuto otázka dát MI clruftý oIwáIIk: Je to z6bir z demonltJ Ke ecu.-
Mlr už ve v pfece je, mlr už ve vás narJŽdy bude, kde jsou dltt, «un Je všude, dlti - naše nadlje.
donkých roInftt4. Zemidllcl Ecuadoru, pfevtiai 1ncIiini. se nechtiji ui smlJo. vat I tfm, le pracuji na plIdl. kteri patff boh6i!Am. a Je za __ prid necbtanou ani tofik, aby jejich rodiny miIy cIoItatek chleba. Proto nesou v prěvodu ......Pédu. nebo smrt!", heslo tolik podobH sIavMmu kubinsUmu ,.swobodu. nebo smrt""
Amerl&D6Yidl, tepflklad Kuby, zepevnině zabJa INIcIovat lOdaJiImus, je""m! lákavý pro astatnI IIfafmea6 stity Jimi A_ riky. A prOCiO se tolik bojl Kuby, jejlbo lidu a jejl svobod)'!
_.Icteri prYIIl na amerlck6
Věru nevím, jak byste se divali na kamaráda, který by dobrovolně změnil dobrou ~u za špatnou, který by odešel od svých druhli, s nimiž si dobře rozuměl, a stal by se členem družiny, která je ... na rozpadnutí, kde se věčně hádají, nic nedělají, vn si neumějí poradit. Asi byste si mysleli, že to nemá v hlavě dost v pořádku, že?
A jak
idíte! Co kdyby si vybral tu horši družinu proto, aby v ní ukázal kamarádlim, dá hezky a družně žit v pionýrském kolektivu. Co pak? by to bylo něco podobného, jako udělala svazačka Marie Žalmanová, pletařka se úvodu Modeta v Hořepniku. Už před dvěma lety dostal její kolektiv titul brigáda IIGdaIistické práce. Ale Marušce to nestačilo. Mrzelo ji, že vedle jejich vzorného kolektivu jso& i takoví, kteří nedokáži nikdy splnit plán. A tak přešla k těm horšim. Když jim pů Ukázala, že to jde - přešla opět k dalším horším. A místo sebe zanechala na
6
Ohníček
starém pracovišti kamarádku, kterou napracovat na stroji stejně dobře, jako pracovala sama. Před XII. sjezdem naši komunisti~é strany dostala Marie za vzornou práci veliký dárek: stAtní vyznamenání "Za vynikající práci" a titul "prlikopnice socialistické práce".
učila
POZOR,
natáčí
se.
"Pepíku, nemrač se tolík ... Jirko, nevšímej si, že ti u ucha bnIa kamera •.. Kresli dáli ... Patříš přece k nejlepším z k,roužku ... Dělejte, jako Iaydaom tady nebyli ... " Lehce se to říká, liJ.e když to· někdy jde tak těžko. "ridy ehvili trvá, než si "filmoví herci" zvyknou, než vznikne opravdu hezký a 'pflroI:en;t Dběr. A tento musí být zvláště pěkný, je přece pro Soutěž tvořivosti mládele. Letos totiž prvně v STM ukáži své uměni filmovi amatéři a svazáci z Klubu p v ilevsku, kteří právě natáčejí pionýrský výtvarný kroužek, budou JBezi soutěžící mi. ..
BUDE SE UBIT ~ A komu ji ddme? De/egdtu z Kuby, teskoslovenska, Sovětského svazu či Ameriky? Takové "starosti" mají v těchto dnech (inn; pionýři, kteřl chystají ddrky pro delegdty VIII. světového festivalu m/ddeže a studentstva. Nemajl už moc času - za necelé dva mě síce uvítd jejich hlavní město Helsinky chlapce a děvčata ze všech končin světa.
MĚSTO
a bude v nich udržována-stejnoměrná teplota a vlhkost vzduchu. Předpokládá se, že tento smělý projekt se uskuteční v některé ze severních oblastí Sovětského svazu v příštích dvaceti letech.
Vzhled tohoto města se bude zcela lišit od vzhledu měst, která jsme zvyklí vídat ve svém okolí. Přesto se však v něm bude žít stejně dobře jako v kterémkoli jiném městě Sovětského svazu . Celé město bude vystavěno na štíhlých ocelových pilířích, aby jeho budovy byly chráněny před vlivy nikdy nerozmrzajícího povrchu země. Obytné výškové budovy o dvanácti až šestnácti poschodích, každá určená pro 500 lidí, budou zásobovány čerstvým vzduchem o teplotě, která je nejpříznivější pro lidský organismus. Okna těchto domů se zcela utěsní, aby nic z drsného podnebí polárního krajto nerušilo klid domovů. Ulice a ústřední náměstí ze všech stran překryjí konstrukce z průhledné umělé hmoty
Zatím co venku poklesne teplota až na -60 o Celsia, pod touto kupolí z umělé hmoty bude slunný letní den, pokvetou stromy a všude, kam pohlédneš, bude svěží zeleň . .. . V tomto arktickém městě bude bydlet 12 000 obyvatel.
---
-
FLOTILA KOMUNISTICK P·RÁCE
-
I na samém "konci" světa, v Antarktidě, soutěži sovětštl pracujíci o hrdý titul brigáda ila komunistické práce. Nedávno dostala toto vyznamenání antarktická velrybáhJcá "Sovětská Ukrajina". 18 lodi této flotily plní vzorně svoje úkoly, nalovi mnohem vic ltiJ«Hilca desítek tun. Harpuvelryb, než jim určuje plán. Jejich úlovky dosahují • nářem na lodi "Divnyj-46" je G. Loktěv, klerého vidíte na našem obrázku. • ••••
Ohníček
II
FINSKU říkají jeho obyvatelé Suomi. Je v něm mnoho lesů a bezpočtu jezer. Jeho příroda je spanilá a divoká. Ačkoliv je Finsko zhruba jednou tak veliké jako Československo, lidí v něm žije o dvě třetiny méně než u nás. Finové jsou lidé na první pohled. uzavření. Drsná příroda jejich země, kde je mnohem chladně ji než v Č~skoslovensku, se s nimi nemazlila. Ale jsou to lidé poctiví. Mají rádi mír a chtějí žít v upřímném přátelství se všemi dobrými lidmi na světě, i když je Finsko kapitalistická země. To už jsem věděl, když jsem před několika lety jel do Finska na mezinárodní tábor. Na místě jsem si to vše mohl ověřit. Tábořili jsme asi čtyři hodiny jízdy autobusem na severovýchod od hlavního města Helsink. Tábor byl v borovém lese; stačilo pár set kroků a stáli jste na břehu po-
běd,
volh, moskvičů a wartburgu. polednem jsme byli v Helsinkách. Město leží na skalnatém poloostrově, ze všech stran obklopeno mořem. Nemá ani půl miliónu obyvatel, ale je to pěkné město. Nejlépe je přehlédnete z vysoké bílé věže olympijského stadiónu. Průvodkyně turistů vám nezapomene povědět o slavném vítězství československého atleta Emila Zátopka na dráze tohoto stadiónu při světových olympijských hrách roku 1952. Vyřídil jsem už všechny záležitosti, jenom jednání v bance se protahovalo. Nevěděli, zda mi mohou proplatit šek v dolarech, a musel jsem čekat na veáouciho úředníka. Peníze byly určeny majiteli záj"ezdového autokaru, kterým se zítra ráno jede na výlet po jižním Finsku. Když se konečně vše vyřídilo, Před
Dobrodružství • mezi He,sinkaml
HAMEENl NNA I
•
a Evo
hádkov~ čistého
.).
jezera. Aby k nám od zastávky autobusu trefili, připevnili jsme na strom ukazatel směru a barvou krasopisně namalovali: "Mezinárodní tábor mladých přírodovědců ' Evo". Měli jsme naspěch a barvičky jsme zapomněli na pařezu. Protože to bylo u silnice, chodilo kolem plno dospělých lidí i malých dětí. Ale když jsme si asi po čtyřech dnech na barvičky vzpomněli, našli jsme je tam, kde jsme je nechali ležet. A jak jsem poznal velkou dobrotu finských dělníků a jejich přátelství k Československu, o tom vám povím malou příhodu. Tábor u vesnice Evo byl už v plném provozu a já si musel něco zařídit v Helsinkách. Vedení tábora to bylo vhod. Svěřili mi šek na tři sta dolarů, které jsem měl vyzvednout v hlavní helsinské bance. Bylo pekné srpnové ráno. Nasedl jsem do dálkového autobusu a jel. Chvílemi jsem se citil jako u nás. Vždyť z aut, která jsme cestou potkávali, bylo nejYíce spartaků, popřátelé
II
Ohníček
hodinky od ždl'znil'ní slanice. Bylo osmé. Měl jsem půl hodiny cas. Do města jsem doběhl za deset minut. Ale tam ne a ne najít nějaké autobusové nádraží. Pobíhal jsem .. . po náměstí, zastavoval lidi. Byli přátelští, ochotní, ale na mé d'Jtazy byl už poslední autobus do Evo v ruštině, angličtině, 'nemčině i francouzštině jen ,kroutili hlavou. Pošta pryč. Příští pojede zítra odpoledne. Peníze jsem tedy měl. Ale seděl už byla zavřena, banka zavřena, jsem s nimi na lavičce u nádraží obchody zavřeny - až jsem došel v Helsinkách. Do Evo už dnes nic k lékárně. Sláva, lékárník musel studovat na nejede. A zítra, nejpozději v šest ráno, musím být v táboře. Stůj 'co vysoké škole, bude tedy znát ně který světový jazyk. Vešel jsem do stůj. I kdybych měl jít těch sto čisté bílé místnosti. šedesát kilometrů pěšky. Stará usměvavá magistra při Zjistil jsem, že mohu jet vlakem do města Hameenlinny, odkud to kývla, že rozumí německy. "Mám takové zvláštní přání," bylo do tábora přece jen 'blíž než povídám a ještě přitom ukazuji na z Helsink. Dojel jsem tam šťastně. Mezi Hameenlinnou, kde jsem hodinkách. "Jedu v osm hodin autoted byl, a Evo, kam jsem mířil, leží . busem do Lami a nevím, kde je zde autobusové nádraží. Můžete mi povětší místo jménem tuším Lamí. Tam by mohl jezdit autobus I radit ?" Laskavá paní si nechala dvakrát Začal jsem obcházet autokary na opakovat můH dotaz, pak přikývla stanovišti a pokřikovat na řidiče: radostně hlavou a odběhla do"Lamí! Lami? " K mému velkému zadu. Za . chvíli se \Tátila. Přívětivě žalu všichni vrtěli zamítavě hlavou. něco finsky vykládajíc, předloŽila Konečne jsem na nádraží našel pokladní, která znala nekolik slov mi tubu pilulek! Zdrceně jsem z lékárny vypadl. anglicky. Jimi dovedla vysvětlit, Dorozumívaci pokusy tedy dože z H~imeel1linny autobus do Lami padly bídne . Je za pet minut osm. skutccne jede, v osm vecer, ale ne od nádraží. Odkud? Jen ukazovala Stanici autobusů do Lami jsem smerem k městu, které leží a~i půl nenašel.
,~"
... r
~.
půl
Změnil
jsem plán. Dám se z města po silnici, která podle mého úsudku vede směrem na Lamí. Dohoní-li mě autobus, pokusím se ho zastavit. Nepotká-li mě nebo nezastaví-li, pokusím se o autostop. Teď vám ovšem musím vysvětlit dvě věci. Za prvé jsem byl k tomuto putování Finskem vyzbrojen jen malou školní mapou. Vypadalo to asi tak, jako kdyby se váš turistický pěšky
na putov ni z Pra y o z ova u Nové Cerekve. Zkuste si to hledati Můžete se zmýlit o dvacet kilometrů, jen to hvízdne. A za druhé mě přáte lé varovali, že cestování autostopem nemá ve Finsku naději na úspěch. Byl jsem z toho všeho už unavený. Za hodinu se začně stmívat. K cíli mám asi sedmdesát kilomerů a nepatrnou naději, že mě někdo sveze. Dojdu do rána pěšky? Těžko. Rozhodl jsem se, že si koupím limonádu, a zašel jsem do malého bufetu. Přišla mladá prodavačka a ptala se, co si přeji. Udělal jsem ješt~ jeden zoufal)' pokus. Významně jsem ukázal na hodinkách osmičku, k niž se už hrozivč přibližovala velká ručička. "Autobus," prohlásil jsem, protože "autobus" musí přece být slovo ve všech řečech srozumitelné I Potom jsem . mávl rukou tím směrem, kde jsem předpokládal městečko Lami, a vykřikl jsem "LamU" Aby byla dívka jista, že opravdu chci jet autobusem, napodobil jsem zvuk motorll: ,,\"rrrrr . .. "
~
____.;....
HELSINK 1
Prodavačka se na mne dívala s velkým zájmem. Moje znalosti finštiny byly opravdu nevalné. Věděl jsem, že "kiitos" znamená "děkuji". Ale ještě mi neporadila, a tak jsem zatím neměl zač děkovat. V Evo je lesnická škola - a to se finsky řekne "matsakoulu". Ani toho se v hovoru o stanici autobusu nedalo použít. Nejtěžší bylo prodavačce vysvět-
Stal se zázrak: slečna byla důvtip než paní magistra z lékárny. Přinesla plán města a ukázala mi autobusové nádraží. Jen zpoždění autobusu vděčím, že jsem odjezd přece jen nezmeškal. Pak zbýval poslední úsek cesty: z Lami do Evo. Stmívalo se. Z Lami už nikam nic nejelo. Vybral jsem si směr a pěšky se vydal na cestu. Krajina v jižním a středním Finsku má všude stejný ráz. Mírné kopečky, jezera a zase jezera, lesy a zase lesy, močály a zase močály, i.l silnic a cest hodně pastvin a málo polí a hrozně roztahané vesnice. Doufal jsem, že jsem si podle školní mapy vybral správný směr. Vtom se přede mnou ozářila silnice světelným dvojproudem a za mými zády zahučel motor. Měl jsem všechny nevýhody k stopováni. Šel jsem právě do kopce, byla už tma jak v pytli a nadějí na můj "lift" (jak říkají autostopu Angličané) bylo těžké nákladní auto ke všenlu ještě s přívěsným vozem: Přece jsem zamával. Velmi nesměle. A těžký náklaďák zastavil. Sebral jsem kusé znalosti finštiny: "Matsakoulu Evo." Muži v kabině mezi sebou prohodili několik slov, až se jeden zeptal anglicky. (Později se ukázalo, že před lety pracoval v přístavu, kam připlouvají cizí lodi.) . "Co jsi zač?" povídal dost podenější
zíravě.
"Čechoslovák. " "Čechoslovákl"
A už mě chlapské dřevorubc$.é ruce zvedaly nahoru do kabiny. S pomocí angličtiny jsme si povídali a cesta rychle ubíhala. Otázky o Československu nebraly konce. Viděl jsem, že o naši zemi mají nejen zájem, ale že ji mají rádi. Pak jsme zastavili v lese. Byli jsme tři sta kroků od tábora, na silnici, kde jsem ráno nastupoval
do autobusu. A když jsem vystoupil, všem třem dřevařům stiskl ruce a poděkoval finským "kiitos", ten poslední, co uměl anglicky, se ke mně naklonil a dobrácky, jako veselou klukovinu mi řekl pár slov. Auto se hned rozjelo . Já stál na silnici a teprve teď jsem si v hlavě plně ujasňoval smysl toho, co dělník říkal: Samozřejmč, že jsem si spletl směr a vůbec bych byl do Evo nedošel. Ale když dřevaři poznali, že na finských silnicích zabloudil člověk ze socialistického Československa, odbočili na správnou cestu a vzali mě až k táboru. Původně tam vůbec neměli jet. Udělali kvůli mně objížď ku, i když bylo pozdě, i když je doma čekali, i když by pan ředitel soukromé firmy jistě dost huboval, kdyby se to dověděl ... Po silnici se od lesnické školy "Matsakoulu" bližil radostný zpěv a hovor. Přátelé z tábora se vraceli z večerní sauny, vykoupaní, osvěžení, rozehřáti. Ale já necítil únavu z rušného dne, necítil jsem večerní chlad, připojil jsem se k jejich písni a srdce se mi zalévalo vděčným hřejivým pocitem z upřím ného přátelstvi. V Helsinkách, jak víte, se letos bude konat Světový festival mládeže a studenlslva. Šťastnou cestu, přátelé delegáti ze všech zemí světa I Buďte hodně zdrávi, finští soudruzi a mnoho srdečných "kiitos"l
Ohníček m
"A co bude s vesnici? A s mámou a
6.
pokračováni
"Má to zlé," vzdychala máma, když chystala slonovi obklady z léčivých bylin. "Tátovi se už záda zahojih, ale slon ještě pořád nemň.že pracovat ... Ani dotknout se ho nesmim. Sténá jako malé děcko." "Mámo, a proč oni tátu tak bili?" "Pan Bao jim to rozkázal. Strašně se vztekal a oni se ho báli." "Ale já znám, mami, takové, co se neboji a nikdy hřbet neskláněji." "To jsou hrdinové," řekla maminka tiše. "Já budu taky takový. Půjdu bojovat. Ale nesmlš, mami, plakat." "Na to máš moc a moc času. Jsi ještě malý," hladila mě po vlasech. Právě mé mládi však brzy nato rozhodlo, že jsem se stal přlslušni kem Armády sUnů. Japonci postavili vedle skladiště z velkých cihel, sušených na slunci, pevnost. A celé prostranstvi kolem ohradili plotem z ostnatého drátu. Silnici 'Ir řece podminovali. Dlouhá anténa na věži zachycovala zprávy o partyzánech. My jsme se směli pohybovat jenom kolem rýžových poli. Kdyby se byl někdo z nás rozběhl třeba za buvolem k džungli, měli vojáci tozkaz střllet bez vyzváni. Ale velitel byl nepolapitelný. Z jeho příkazu jsme si my děti hrávruy na břehu řeky, kde se vykládalo zboži z člunů. I já jsem ochotně nosil dň.stojnikň.m jejich zavazadla na bambusové holi. Mockrát jsem se tak dostal až do japonské základny. "Táto," řikal jsem doma, "dneska
.
.
Ohníček
pfivezli čtyři plechové bedny s dynamitem, šestnáct beden s pásy nábojů do strojních pušek a nejmiň sto ručnic." "Chystaji se proti partyzánň.m. Slyšels, jak se v horách střllelo ..• A co hlidky? Ještě se nevrátily?" "Přišli jen ti na vystřídáni. Z džungle ani jeden ... Ale přijde k nám moc vojska, protože přivezli taky konzervy a dva velké kotle." Táta ro~ehřival v ohništi železný drát a propaloval jím kolinka bambusov{ tyčky. Ale poslouchal mě pozorně.
dětmiCZ"
"Vezmeme všechny s sebou. Skryjeme se v džungli. Uživi nás ... Japonci obsadili všechny stezky do hor: Těžko budeme pronikat. Těžko. .. Zat1m dělej svou práci: vykoupej slona, vytahej mu trny z nohou. A běž s ním k pevnosti, ať mMeš všechno pozorovat!" "My stejně nespoušt1me Japonce z oči. Jsou tam teď jiní kluci." "A na co si hrajete?" "Nehrajeme si. Učíme se psát. Velitel tikal, že každý voják musi umět čist a psát. Malujeme větvič kami do písku. Už se umim podepsat. Až si budeš zase najimat od pana Baa půdu, přečtu ti napřed smlouvu. Už nás nebude šidit!" "Ach chlapče! Partyzáni maji pravdu: každé pismenko je vlastně zbraň. Boháči potřebovali, abychom byli hloupi a levně své ruce prodávali. Učit se znamená taky bojovat." Proniknout se nám podařilo už toho večera. Slon nám k tomu pomohl: šel před námi,. lámal větve, prodíral se ktovim podél řeky. Japonci vystřelili několik raket. Nás ne, ale slona v b~ikavém světle viděli. Slyšeli jsme jejich smích. Svlekli jsme se a vaky, svázané lýkem, nesli na hlavách. Voda nám u hřehu sahala jen ke kolenům. Noc byla parná. Táta šel přede mnou a dlouhou tyči zkoušel hloubku. "Břeh nás dobře kryje," šeptal, když jsme zalehli čekali, až zhasnou rakety. "I kdyby s sebou měla hlidka psy, nenajde nás." Pod nachýlenými stromy, z nichž splývaly dlouhé větve, bublal potok, přitok naši řeky. Sli jsme jeho korytem hloub a hloub do džungle. Velké světlušky svitily jako zelené
"A staré kotle jsou v pořádku?" zeptal se. "Třeba přivezli ty nové m1sto starých." "Proč by potom stavěli novou kuchyň? Určitě jim přijde posila." Táta vytáhl z koženého váčku uschlý trn, trnovnfku, na jehož konci byl koňskou žini přivázán chomáček peří. Zastrčil trn do bam- . oči. busové trubičky a silně do ni foukl. "Koukej," řekl táta. "Voda po Zabzučelo to a trn se zabodl do deštích stoupla. Brzy se objevi rámu dveři. stezka. Potom pň.jdeme asi dvě ho"Nač máš tu hračku, táto? Budeš diny, až se dostaneme k brodu. Na lovit ptáky?" úpaU hor už jsou naše stráže ... "To je nejtišši zbraň, hochu! Tady na krku mám kousek bambuA ne aby ses dotýkal těch trnň. su a v )."těm hlášeni ... Řikám ti to pod střechou. Máčel jsem je v prud- proto, že nikdo nevi, co se mMe kém jedu .•. Dneska v noci nebudu stát.!' doma." Su jsme dost rychle. Táta se "Já pň.jdu s tebou," sepjal jsem najednou zastavil. Div jsem do něho prosebně ruce. nevrazil. Chtěl jsem se zeptat, co je, "Dobře. .. Doufám, že pronikale položil mi ruku na ústa. Skrčili .neme. Velitel řiká, že musime Ja- jsme se pod keře a přikryli se větve ponce napadnout dřiv, než dostanou mi. V dálce zablikal kužel bllého posily a než se připravi k přepadu. světla. Vezmeme jim zbraně a rýži." "Co je to?" šeptl jsem..
"Baterka. IDidka." Japonci přešli tak bllzko, že jsem ucitll zápach jejich řemem'!. Bylo jich pět. Když jejich kroky dozněly, táta zašeptal: "Musí tu někde mU své stanoviště. " Chtěli jsme místo obejit, ale hustá síť lián byla neproniknutelná. Proklestit si ' cestu taky nebylo možné: každý náraz nože by se strašně rozléhal. Obloukem jsme se vrátili na stezku ... Dalo se do deště, kapky šustily v listnatém loubi nad námi. Sli jsme v tom šumu odvážněji. Najednou se ozval jakýsi ostrý zvuk a táhlé zasvištěn1. Zkameněl jsem v bllé záři světlice.
"StátI Státi" křičeli jacisi lidé. Vrhli jsme se do houští. Rozrážel jsem rukama pichlavé větve. Kulky kolem nás hvlzdaly čim dál hustěji.
Táta najednou padl na kolena. Pokoušel se plazit se dál. Ale nešlo mu to. "Hoangu ... prchej I" Vtiskl mi do ruky hlášeni, které honem strhl s krku. Japonci nás už obkličovali. Neměl jsem na rozmyšlenou a v hrl1ze začal prchat. Přelezl jsem obrovský povalený kmen - a pryčl Dál do džungle I Ve světle baterek jsem zahlédl, jak vlečou tátu. Hluk na stezce potom utichl
a pomalu se zase rozezpivaly cikády. Světlušky mi poletovaly kolem obličeje.
Džungle mě děsila - mohl jsem se tu střetnout s tygrem, ale děsila mě i stezka: na ní zase číhali Japonci. Ale přece jsem šel dál a dál a řídil se jen podle vzdáleného bublání potoka. Snad mě zachrání partyzáni, říkal jsem si. Ale najdu je? Opatrně jsem rozhrnoval větve. Za krk mi padla pijavice, hned za ní druhá. Ta se mi přisála na ruku. Padaly z list1. Odtrhoval jsem jejich slizká těla. A pořád bedlivě naslouchal. Potom jsem mezi stromy konečně zahlédl brod. A tu jsem spíš vycitil než uviděl dva kroky před sebou Japonce. Stál opřen o strom velkéh() stromu kej-da. Na štěstí se díval na druhou stranu. Rukama odháněl moskyty. Mít tak bambusovou trubičku s jedovatým šípeml Nikdo by nic neuslyšel. Bez dechu jsem krok za krokem couval. Nezbývalo mi, než přeplavat potok. Vy ovšem naše potoky neznáte I Jsou černé, dravé, hněvivě bublajíc1. Plné záludných vtrl1. Jestli se do některého dostanu ~ .. jestli mě stáhne pod kořeny ... Chvlli jsem stál na břehu a třásl se strachem. Přeplavat potok byla však jediná možnost záchrany. Tátu jsem dlouho nemohl nechat Japoncl1m. Budou ho určitě muc;it. Potichu jsme se ponořil do vody, odrazil a nechal nést proudem. NestfUeli ... Když jsem pak ucitil pod nohama křehké, nap111 shnilé větve, rychle jsem vyskočil na břeh. A vykročil dál. Musel jsem se vyhýbat padlým kmenl1m. Ale kde je stezka? Džungle mluvila neklidnou řečí: opodál něco lezlo, chrastilo a mlaskalo, hned zase zavládlo zlověstné ticho. Konečně se přede mnou obj~vila stezka. Nesmírně se mi ulevilo, když jsem ucitll pod chodidly udusanou zem. Přidávám do kroku, oči mám na stopkách. Těsně nad hlavou mi létali netopýfi. "Partyzáni. .. bratři ... " šeptal jsem, "kde jste? Kde vás mám hledat?" Ale slyšel jsem pleskat jen velké kapky a viděl světlušky, opisujíci tajemné kruhy v dusném vzduchu . .( Dokončeni pftšté) OBRÁZKY ANTONfNA POSpf~ILA
Ohníček
/
STÁVKA V PÁTÉ B~ Každá stávka vzniká z nespravedlnosti. Továrník chtěl vyhodit na dlažb!l část dělníků - a všichni mu stávkovali. Nebo chtěl snížit mzdy a lidé řekli: Ne! Hotovo! Nás žáky nikdo ze školy na dlažbu nevyhazuje, nikdo nám taky nesnižuje mzdy, ale i naše stávka vznikla z nespravedlnosti. Vás by nenaštvalo, kdybyste se celý rok na něco těšili a potom vám řekli: Nic! To by přece naštvalo i mrtvého. Těšili jsme se na ten výlet, že si to nedowdete představit. Já třeba za posledního půl roku vůbec nevěděl, co je to miša, ten zmrzlý tvaroh, obalený čokoládou.
KAREL ŠIKTANC
prý si přes neděli odpočali. V pátek bylo ve škole jako v úle. Každý mluvil jenom o výletě. I učitelé. Náš soudruh třídní povídal: "Nezapomeňte na pláštěnkyl Kdyby náhodou přišla přeháňka." Dospěli vůbec vidí všechno černě. Jak může v sobotu přijít přeháňka, když je v pátek tak nádherně? Smluvili jsme se, že si igeliťáky vezmeme, aby náhodou některého učitele nenapadlo říct, že kdo ji nemá, zůstane doma. Ale vskrytu jsme se těšili, jak potom soudruhům učitelům vyčteme: Vidíte!. Nač jsme se s nimi tahali?! Sraz jsme měli v šest ráno před školou. Máma natáhla večer budíka na pátou, ale já se vzbudil už ve čtyři. Vstanu, jdu do koupelny - a sly- .... ším: .. "Jedeš do postele! Ještě máš hodinu čas!" Do postele jsem šel, ale už ne- . usnul. Koukám do stropu, myslim na to, jaké to bude ~ - a vůbec mě nena-L padlo zatáhnout za . roletu. / _
O
I
Kdybych to byl bývalo by "'bývalo všechno jiné. " ~ Když za ni totiž v pět zatáhla máma - vyletělo nahoru i moje obočí. Venku. ,; lilo jako z konve. , "Asi nepůjdete kam," povídala. "Půjdeme. Proč bychom nešli? Do šesti bude zase krásně." Nebylo. Lilo dál. Ale ke škole jsme přišli do j'''1,n~",," ho. Většina už ve tři čtvrtě. Chlebníky schované pod igeliťáky. Vypadali jsme, jako bychom byli rostli udělal,
I
Na palouku u L'ody byly velké závody, běžel sud a míček. Míč byl napřed, smál se sudu: St k 't' d Vl " o ra rve, soudku, budu dole u vriJiček!" Hnal se návsí jako vlak, náhle však vjel na bodlák. Vytryskly mu slzy. Plch! a plch! a ležel v písku, sud ho minul, křikl v trysku: "Smál ses přiliš
nakřivo.
Každou sobotu dostávam od našich dvě koruny: jednu na biograf, druhou na mišu. Tajně jsem si ty druhé schovával, nikdo o niQh nevěděl, ani Pavel, můj nejlepší kamarád. V duchu jsem si představoval, jak klukům vypadnou oci, až jim ukázu kompas. A najednou - nic. ~ic s Yťlk)' m ~.
Měli
ID
jsme jil
Y
O hníček
sobotu, abychom
V šest vyšel soudruh ředitel. Všem se nám libi, protože senzačně hraje nohejbal. "Máme smůlu," povídal. "Musíme výlet odložit. V rádiu hlásili, že bude lít celý den. Běžte si domů pro věci - bude normální vyučo vánL" Vy byste mo7.n'á nereptali, ale my jsme reptali. Mocně. Já měl chuť prodat kompas, koupit si dvanáct míšů a zkazil si žaludek. . Kluci z osmic'ek se cestou domů domloU\'ali, že sice do školy půjdou, ale ueit se nebudou,
.....
•
LJUBA ŠT[PLOvA
-
•
Na výLeL'! Proč by ne dobrá, kluci, jedem! Jenom na mne dejte pozor, to vám říkám předem! Jsem totiž chudáček, moc slaboučký v křlži musíte vzít moji tornu, vám to neublíží. Jsem totiž chudáček, mám nožičky z vaty doufám, že mě punesete, odřel bych si paty! Cu s sebou povezu? Málo věcí vcelku: mámu, letu, prababičku, ošetřovatelku,
ústředni
topeni, ko!ich z jižní točny to snad bude na den Já jsem nenáročný.
Zorganizují stávku se založenýma rukama. Šli jsme s Pavlem a Rudou za nimi, a když jsme je tak poslouchali, . mrkli jsme na sebe. Když budou stávkovat osmáci - nebudeme přece stávkokazU Před osmou jsme se potom do-o mluvili, že to Pavel jako předseda oddílu půjde oznámit soudruhovi učiteli. Náš třídní je taky prima. Nohejbal hrát neumí, ale zato ví všecko o meziplanetárních raketách. Absolutně všecko. Usmál se jenom, když m~ to Pavel řekl, a povídal: "Usnesení oddHové rady beru na vědomi. Učit se tedy dneska nebudeme, ale ve škole zůstat musíme,
My jsme mysleli, že se ukoušeme. Soudruh učitel potád něco psal, jen tu a tam se na nás podíval vážnýma
abychom nebudili veřejné pohoršeni. " Co je to to veřejné pohoršení, nám nevysvětlil, ale dodal: "Věci si složte - ovšem rušit při práci mě nesmíte. To chápete? Mám práce nad hlavu." Trochu nám to vzalo dech. Čekali jsme, že řekne: Za socialismu se stávkovat nemá - a on takhle! Čertovinu jsme za tim žádnou netušili. A una za tím byla. Pořádná. Jen tu zkuste sedět bez pohnuti y lavici! Jen zkuste nemluvit, nic neposlouchat, leda: "Milane! Usnesl ses slávkovat? fa t"ém místě bych usneseni dodržoval. A nepošfuchoval Jiřinu!" j~l'knu \"álll, Žl' to byla hodina, klení ll'yala ncjmÍl'í patnáct týdnů. Ccstni:!
Já tedy ne, ale druzi ktičeli: "Nahradíme! Nahradíme! Nahradíme!" Nadšený jsem příliš nebyl, ale co jsem mohl dělat? Nic. Táhl jsem s ostatními za jeden provaz. A v osmičkách dopadli úplně
očima.
Ti, co mají hodinky, je každou chvíli zdvíhali a ukazovali ostatním - zkrátka to bylo k nepřečkáni. Určitě byste na našem místě udělali to, co my. O přestávce jsme měli schůzi a po ní šel Pavel na~emu třídnímu oznámit: "My už stávkovat nechceme a nebudeme. " "Nechcete?" usmál se zase. "Beru na vědomi i tohle vaše usneseni. Ovšem s podmínkou, že prostávkovanou hodinu po vyučování nahradíme."
•
•
~
•
~
•,
stačit.
stejně.
Když jsme šli potom domů, ještě nám soudruh učitel povídal: "Chápete teď, co to znamenalo být nezaměstnaný? Lidi by byli dělali jako diví, ale práce pro ně nebyla. A doma třeba plakaly hladem děti ... " Ale to už nám ani říkat nemusel. My jsme to i tak pochopili. JIŘí
KRESBY
V.
BINEK
FALTOVÁ
Ohníček
m
táboru nebo bude žit v městských táborech v nejbližším okoli rodného města, hodně děti se rozjiždi na venkov k pHbuzným, kde se setkají s novými přáteli, a mnoho chlapců a .děvčat prožije své prázdniny ve svém městečku nebo vesnici, v kruhu svých stálých přátel a kamarádů. Budou chtit prožit nastávající dva měsíce hodně zajímavě, jinak než po dobu školního roku. A právě pro ně jsme shromáždili několik rad a podnětů pro letní činnost.
PRO CHvfu ODPOCINKU
P
E SE ZIV ÁČKA
si zkuste udělat jednoduchou houpací sít podle návodu sovětských pionýrů. Ale sít není jen ke hře a k odpočinku po hrách a sportu. Je to také dobrý prostředek k přenocování ve volné přírodě, zvlášť když nemáte stan a půda je vlhká. Ke zhotoveni sítě potřebujete 20-30 metru pevného provazu a tyčku dlouhou asi 1 metr. Motouz připevněte mezi dva stromy asi ve výši 1 metru od země a několikanásobně ho mezi stromy zavěste. Do tohoto svazku provazů upevněte tyčku, která provazy roztábne do tvaru visutého lůžka. Vyložíte-li lůžko pokrývkou nebo chvojím, můžete si v něm docela
BEZ VÝLETU NEJSOU PRÁZDNINY Kdopak by vydržel celé dva měsíce na jednom místě? A tak si pionýrské skupiny jistě plánují menší nebo delší výlety do okoli. Zdalipak si dovedete sami, bez maminčiny rady vybrat věci na výlet a zabalit je do batohu? Tady je stručný seznam věcí pro dvoudenní výlet: stanový dílec, pokrývka, sportoW1í oděv, pevné boty, dvě košile, plavky, trenýrky a tričko, dva kapesníky, dvoje ponožky, ručník, mýdlo, kartáček na zuby, pasta na zuby, hřeben, zápisník s tužkou. A výpravě jistě nebude chybět lékárnička, polní lábev, fotoaparát, kotlik, stanové koliky, potraviny. Co Hkáte - zapomněli jsme na něco?
dobře odpočinout.
jmna Nedbalová, Praha 6, Bubenečská 41: ,,zAjfMALO BY MNE,jAKfHO STAAf SE DOtfVAjf NlKTEIU tIVOC:ICHOVÉ A ROSTLINY!" Otázka jiřiny a moje odpovU přišla na řadu pMvě před prázdninami. A tak se nezapomeňte v pionýrských táborech, při výletech i při každém pobytu v přlrodě pozorně f!odívat kolem sebe a zamyslet se nad tím, jak zvf1ata a rostliny žijí. . Vft~ j~stě, že z živočich/) má nejkratš( ŽIvot JepICe, která poletuje nad vodou sotva 24 hodin. Včela dělnice žije v létě asi 8 týdnll. Šedý plž, kterého najdete ve vlhkém lese, se dož(vá asi 2 let, žlžala několika. Kočka domácf se dožlvá 10-20 let, pes 15-25. SrnU dosahuje věku kolem 15 rokll, jeleni kolem 20. Také slepice by se dožila 20 let, pokud by ji hospodyně tak dlouho nechala na svém dvoře. Kukačka mllže žít asi do 40 let, havran ~si 60 a sova asi 70. Orel dosahuje věku kolem 80 rokll a přežije tedy většinu lidi, jejichž prllměrný věk je kolem 70 let. Mezi rekordmany ve světě zvlřat patř{ štika, která spolu ~ obrovskými želvami se prý mllže dožit věku vysoko přes sto let. Ve světě rostlin jsou rekordy v dosaženém rěku ještě daleko většl. Samozřejmě, že jednoleté nebo dvouleté rostliny žádných rekordll nedosahuji a vyrllstají každý rok znovu z~ semen. Ale borllvky rostou i přes 20 let, vmná réva přes 100 atd. Nejvyššlho věku dosahuji ovšyem stromy. Bříza žije asi 120 rokll, planá' jablon 200, planá hrušeň 300 atd. jedle mllže dosáhnout věku kolem 800 let, smrk až 1000 let a cizozemské stromy sekvoje (rostou v Ka./ifornii v USA) až 3000 let. Výjimečně lze nalézti stromy ještě staršl.
PRÁZDNINOV~ PLÁNY mnoha pionýrských skupin jsou už hotovy. Mnoho děti jede do pionýrských
ID Ohníček
Ale na odpočívání není o prázdninách čas. Lepší je pustit se do nového dila, například do stavby nějaké malé
JUČNf LODI, která se ovšem hodí i na rybníky a jezera. Návody a plánky na stavbu maňásku kajaku nebo prarničky s plachtou vá~ v Ohníčku otiskovat nebudeme, protože si je můžete najít v nové knížce nakladatelstvi Mladá fronta. Knibu napsal Zde.něk Oppl a nazval ji "Jak si postavlm maňásek,
kajak, oplachllnou
pramičku" .
Podle ní si může jednoduchou loďku postavit kterýkoliv kolektiv zručných chlapců a děvčat, kteří se už ve škole naučili základům práce se dřevem a kovem. Pro zajímavost uvádíme jen názvy kapitol této knížky: "Proč to plave-'l " Z čeho budeme stavět? Stavební návody. Konečně jedeme na vodu!" A navíc jsou v knižce také seznamy prodejen lodních potřeb a adresy kanoistických oddllů . Komu z vás se podaří postavit si o prázdninách malou loďku?
MLADf TURIST~ se vydávají na krátké výlety do krajin, kde jistě nezabloudí. Ale přesto bývá nutné určit správně světové strany. Každý pionýr zná několik způsobů, kterými určí světovou stranu i když je slunce pod mrakem. Připomene si tedy jen ty méně známé způsoby - vždy! mohou posloužit nejen k tomu, abychom správně dorazili k cm, ale i k tomu, aby byl stan postaven vchodem k jihu, aby ohniště mělo tah ve směru převláda jících větrů atd. Všimli jste si, že vysoké, osamělé stromy mají na kopcích větve stočeny k jedné straně. To se strom přizpůsobil silným větrům, které jeho větve po dlouhé roky ohýbaly k jedné straně. Jestli víte, že nejčastější a nejsilnější větry u nás vanou ze severozáp-adu, hned si podle stromů dokážete určit světové strany. A povšimli
jste si, že na kmenech stromů najdete výrony smůly na té straně, na kterou nejvíce svítí sluníčko? Také mravenci si budují svá mraveniště na jižní straně stromů, kde slunce jejich obydli pěkně vyhřívá a strom částečně mraveníště chrání před deštěm. Také podle trávy kolem osamělých stromů můžete určit světové strany na jižní straně bývá tráva dříve uschlá a popálená. Takových pozorování můžete provést mnoho. Svě tové strany vám prozradí mech a liš'ejnfk na kmenech strOJ;nů, pařezech a balvanech, letokruhy na pařezu, v noci Polárka, ve dne Slunce. Přesvědčte se, zda při prvním samostatném výletu nezabloudítel
OHNIŠT~ si umí udělat každý mladý turista a zná jistě všechna bezpečnostní opatření, aby nedošlo k požáru. A tak vám povíme, jak si můžete udělat zvláštní ohniště, které rádi dělají sovětští pionýři. Před rozděláním táboráku vloží pod dřevo plochý kámen. Horký popel kámen rozpálí. Když ho potom vyjmete z ohníště, očistíte a potřete kouskem tuku, můžete na něj rozklepnout vajíčko jako na pánev. Vaječníce chutná dobře i u táboráku. Nebo přiklopte misku s brambory kotlíkem a na kotlíku rozdělejte oheň. Když po uvaření večeře popel odstraníte a kotlík sejmete, najdete brambory čisté a dobře upečené. Dobré chutnánil
NAII MO ..". . . .
...... ...a_ NEBEZPEČi V pi\i ROO~ nebývá při dobře organizovaném výletu žádné. Jen na jedno si musíme dát dobrý pozor - na nebezpečné hady, zmije. Casto bývá zmije zaměňována s neškodnou užovkou. Zbarvení zmije je totiž hodně proměnlivé a dokonce může chybět i známá klikatá kresba na zmijím hřbetě. Proto raději vždy opatrnost. Zmije vás dokáže překvapit svou přítomností zcela nečekaně na pasece při sbírání lesních plodů, na hromadě kamení u okraje lesa, v roští, které jsme chtěli přiložit do ohně. Většinou hned uprchne, ale šlápneme-li na ni nebo těsně vedle ní, může nás uštknout. Na kůži najdeme jen dvě tečky, ranka nekrvácí, ale je velmi bolestivá a končetina otéká. První pomoc jistě znáte: podvázat končetinu nad místem uštknuti, aby se jed v krví nedostával rychle do těla. Ranku můžeme ošetřit hypermanganem nebo peroxydem vodíku, který nemá chybět v lékárničce. Postiženého uložíme do stinu a můžeme mu dát černou kávu. Alkohol se nepodává, nemůže pomoci. Potom dopravíme postiženého k lékaři. Lepší je být pozorný při chůzi lesem a zabránit tak střetnuti s jediným naším nebezpečným hadem.
téměř
Tex t i nf. Z. Mi cha I e c
První a druhá umělá družice Země .Jyla v roce 1957. V následujícím roce se podařilo vypustit maličké družice také Spo jeným státOm americkým. Byla to druž'.e Explorer 1 a fxplorer 2 (31. ,. a 26. 3. 1958), které vážily jen. 13 kg, a Vanguard 1 (17. 3. 1958) o váze jeden a pOl kilogramu. 1{{kalo se mu grapefruitová družice pro nepatrnou velikost. A potom přišla na řadu ' opět sovětská družice č. 3, vypuštěná 15. 5. 1958. Vážila 1327 kg a obsahovala mnoho dO/ežitfch přístrojO, které podaly sovětským vědcOm cenné zprávy pro další připravované lety do vesmíru.
OK~NKO 00 KOSMU
vypuštěna
Explorer 1
Vanguard t
Obrázky F. §koda Na n'mlt Fr. Holuba .z Hornf fivotica
"
MACETA Nám třem - Evě, Mirkovi a mně - je jedenáct let. Mačeta je o šest let ,starší. Našel ji můj taUnek roku devatenáct set čtyřicet pět na cestičce, co se toči kolem naši zahrady k silnici. Zahodil ji tam německý voják, když od nás tenkrát uUkí!li. Byl to veliký nůž s hodně vyklenutou čepeli. Kdybych si ho přivázal k pasu, mohl bych ho nosit jako šavli. Patřil vlastně někam do Afriky, takovými noži se prosekává cesta v džungli. Ale ležel u nás za zahradou, taUnek ho zdvihl a uložil do altánku. Pak už si ho nikdo nevšímal, jen já jsem byl 'pyšný, že máme tak zvláštní nůž, a někdy jsem se na něj chodil dívat. Mirkovi a Evě jsem mačetu nikdy neukázal, nenapadlo mě to, ačkoli k nám do altánku často chodili. Pěstoval jsem tam morčata a zlaté křečky. Ty měla Eva nejradši, hned po své ochočené slepici.
VÁCLAV
neobrostly listy. Řekl jsem, že se s ní asi něco děje, a Mirek si to myslel taky. Tiše jsme se připližili až ke kupkám starého rákosí, které tam nechala jarni voda. Lehli jsme si za ně a dívali se na Evu. Seděla a husy se pásly. A za chvíli zas, Eva seděla a husy se pásly. Omrzelo nás to. Vstal jsem za kupkou a pomalu jsem šel k ní a volal jsem: "Proč jsi nám utekla?" Mirek se jí zas ptal, proč hnala až za červené proutky. Eva se rozzlobila. Z ničeho nic se rozzlobila. Opravdu to bylo z ničeho nic, protože my s Mirkem jsme se zastavili a chvHi jsme přemýšleli, co jsme ji vlastně provedli, ale nemohli jsme na nic přijít. Když jsme se ji pro jistotu zeptali: "Co jsme ti udělali? " řekla: "Nic." Pak už s námi vůbec nechtěla Všecko začalo Um, že jsme s Mirmluvit. Odešli jsme zpátky za rákokem přišli k Hrachovům, Eva je sové kupky, lehli jsme si na břicho Hrachovic, a zeptali jsme se, jestli.už a dívali se, jak se husy každou chvíli požene husy. Hnala vždycky husy zdvihnou ve větru a chtějí odletět na na draha pod druhým rybníkem, já rybník. Nemluvili jsme, ale jeden a Mirek jsme šli s ni, husy se pásly o druhém jsme věděli, že zkoumáme, a my tři jsme si povídali. proč je dnes Eva tak divná. A husy ' "Eva už dávno šla," řekla nám jí uletěly na rybník, voda v rybnice paní Hrachová. byla hluboká a ještě studená, kdo je Nám to bylo divné, protože už odtamtud vyžene, ale Eva s~ tvářila, nejmíň šest let na mě a na Mirka ' že husy vi'tbec nevidí. Já povídám: vždycky počkala. Vypravili jsme se "Mirku, ona se před námi stydí, za ní. Pod druhým rybníkem jsme ji že pase husy." nenašli. Vůbec tu nebyla, prolezli A Mirek povídá: jsme po kolenou pěkný kus drah, ale "J á si to taky myslim. " neviděli jsme ani jedno čerstvě Šel jsem za ní a zeptal se, jestli je ušUpnuté stéblo. Náhodou jsem pravda, co si o ni myslíme, jestli je vylezl na stavidlo rybníka a zavolal pravda, že se najednou před námi na Mirka: stydí pást husy. "Já už ji vidíml" Eva zčervenala, tolik zčervenala, že jsme si nejdřiv ani nevšimli, že na Seděla v doličku za červenými nás vyplázla jazyk. A vstala a odešla _ vrbovými proutky až na druhé straně domů. Chvíli jsme se s Mirkem dívali rybníka. Seděla tam nějak tajně, na důlek v trávě, co tam po ni zbyl, jako by se chtěla schovat. Jenže zaa pak jsme se pohádali. pomněla, že vrbové pruty ještě dost
DB
Ohníček
"Každá holka se najednou změní," měl sestru Evy asi ta
křičel Mirek, protože a rozuměl tomu, "a u změna začala od hus. "
Nechtěl jsem mu moc věřit, a on se mi smál, že jsem hloupý - no a pak jsem tam seděl v trávě sám, ještě mě trochu pálilo ucho, ale Mirek, až dojde dgmů, určitě nejdřív půjde k pumpě a bude si chladit naraženou bradu. Brouzdal jsem se studeným ryb,níkem, vyháněl jsem z něho jednu po druhé Eviny husy a přemýšlel jsem, jak divně se mohou rozejít tři kamarádi, co spolu věrně chodili nejmíň osm let. Eva teď se mnou určitě nebude mluvit kvůli tomu, že přede mnou pásla husy; Mirek zas proto, že jsem mu narazil bradu; já už s Mirkem taky nemohu být kamarád. kdyby věděl, jak mě to ucho bolll Hnal jsem Eviny husy do vsi, a potom rovnou prostředkem návsi, aby každý viděl, že já se husy pást nestydím. Aby si toho všimla hlavně Eva. Bylo mi smutno. Vždyť jsem byl jeden z kamarádů, co spolu chodili nejmíň osm let a teď se rozešli. Ze už nikdy nebudu mluvit s Mirkem, to mi ani moc nevadilo. Hnal jsem husy pomalu přes náves. Ale bez Evy mi bude smutno. Tohle byl nějaký zvláštní den. Najednou jsem stál víc o to, aby se mnou kamarádila holka než kluk. Zahnal jsem husy k Hrachovům do dvora. Zavolal jsem: "Tady je mášl" a čekal jsem, jestli Eva aspoň vykoukne z okna. Když nevykoukla, obešel jsem stavení, abych zavolal ještě do druhých oken. A ona tam stála na zahradě u pumpy, točila vodu do kbe-
tiku a Mirek seděl na roubeni. Voda crčela, mohl jen natáhnout ruku, nabrat ji a ochladit si naraženou bradu. Ale on to neudělal. Věděl jsem, že se před Evou tváři jako hrdina a nechce, aby se dověděla, že jsem mu narazil bradu. Došel jsem k pumpě a byl jsem pevně rozhodnutý, že si ucho taky nenamočim. Jen jsem řekl: "Přivedl jsem ti husy." Eva se tvářila, jako by mě neslyšela. Mirek se mi pořád dival přes rameno, až jsem se musel ohl1dnout, kdo vlastně za mnou stoji. Ale nestál tam nikdo . Když jsem se otočil zpátky, šla už Eva s Mirkem pryč od pumpy a Mirek nesl Evě kbel1k. Od Hrachů jsem se loudal rovnou k nám do altánku. Dal jsem zlatým křečkům čerstvou vodu a morče pustil na podlahu, aby se trochu proběhlo. Z dlouhé chvtle jsem i trochu uklízel. V altánku je dost haraburdi. Klopýtl jsem o velikop. klec na papouška. Našel jsem ji před loni na smetišti za vilami na kraji lesa. Byla ze zlatých drátů a u dviřek ji chyběla petlička. Položil jsem si ji do klína, leštil hadříkem a přemýšlel, jak to udělat, aby se mnou Eva zas mluvila. O Mirkovi jsem moc nepřemýšlel, byl teď můj nepřítel, protože Eva mluvila jen s nim. Vyleštěnou klec jsem pověsil na háček uprostřed stropu altánku. Když o něčem přemýštim, musím něco dělat. A já přemýšlel, co by se asi muselo stát, aby se mnou Eva zas mluvila, a leštil jsem hadříkem mačetu. Muselo by to být něco zvláštního, něco, co by. Evu tak překvapilo. . . Muselo by to být něco vzácného, něco tak vzácného ... Leštil jsem mačetu nejdřiv hadříkem a pak práškem. Nebo bych Evě musel dát něco tak krásného . ..
Mačeta už se blýskala tip než papouščí klec pod stropem, mnohem krásnější než ta
zlatá byla klec, a vzácná byla taky. Z celé naší vsi jsem měl mačetu jen já. A já tu mačetu dám Evě. Hrachovic husy už kejhaly v ohrádce, když jsem tam zas přišel. Eva seděla na schůdku přede dveř mi, v klíně měla ochočenou slepici a hrála si s ni. Mirek tam nikde nebyl. Řekl jsem Evě: "Kdybys se mnou zas mluvila, dal bych ti mačetu." Říkal jsem to Evě, ale díval jsem se na slepici. Eva mi připadala divně cizí, jako bych ji neviděl několik let. Díval jsem se tedy radši na slepici. Eva se na ni taky podívala a palt ji odstrčila z kUna. Slepice zakdákala, a proto jsem neslyšel, co mi Eva vlastně odpově děla . Pro jistotu jsem opakoval: "Dal bych ti mačetu. " Eva se zdvihla ze schůdku. "Tak dobře." Tajně jsem si oddychl a tajně se zasmál. Eva nemusí vědět, jakou mám radost, že se mnou zas bude mluvit. Vedl jsem ji rovnou k našemu altánku. Měl jsem zlost, že zrovna dnes má na copech červené pentle. Jestli je Mirek zahlidne ... ZahHdl je. Dobře jsem si všiml, jak proklouzl z jejich dvora dírou v plotě. Šel několik kroků za námi, ale nepřipojil se k nám. Bylo to divné, co jsme spolu byli nepřátelé, mohl jít s Evou jen on nebo já. Myslel jsem si: Patří ti tol Litoval jsem, že Eva už neleze přes ploty. Byli bychom u altánku mnohem dNv, a mnohem dřív bych jí mohl dát mačetu. Mirek se nám táhl pořád asi pět kroků za zády. Eva o něm dobře věděla. Neotočila se. Od chvHe, co jí uletěly husy na rybník a ona se pro-
měnila, se mi zdálo, že má radost z toho, že Mirek a já jsme nepřátelé. Došli jsme k altánku. Prve jsem nechal otevřené dveře, morče a zlatí křečci chodili jen na prahu. Taky teď tam seděli, morče mhouřilo oči a křečci je měli jako skleněné hlavič ky od špendl1kli. Uvnitř altánku bylo šero. Než jsme s Evou překro čili práh, ohlédl jsem se. Mirek se zastavil, opřel se ramenem o hrušku a díval se za námi. Najednou jsem ho trochu litoval; ale pomyslel jsem si: Patří ti tol A pak se to stalo. Eva vykřikla:
"Uletělal" Mašličky měla na copech obě. Vitr nefoukal, střecha seděla pevně na altánku. Tak co tu vlastně uletělo? Eva se divá pod strop altánku, v šeru se tam houpá zlatá papoušči klec a na ni se kývají otevřená dvířka bez petličky. "Tak, a máš po mačetě," řekla Eva. A já jsem se dal do smichu a najednou jsem vůbec nestálo to, aby mluvila jen se mnou. Protože když někdo nevt, co je mačeta . .. Protože když si někdo mysli, že mačeta je pták ... Smál jsem se a Mirek pod hruškou najednou začal taky. Nejdřív nevěděl proč, ale pak už to věděl a smáli jsme se ještě vtc. Eva tam stála, ale než se rozplakala, my s Mirkem jsme k ni přišli a řekli jsme jí: "Podivej, teď nám zas ty pověz úplně holčičí slovo, co normálně nemůže znát žádný kluk." A Eva povidá: "Třeba anglické oko." My s Mirkem jsme jen pokrčili rameny: "Neznáme. " A vzali jsme mačetu a všichni tři jsme s ni šli nasekat · kopřivy pro Hrachovic husy.
LeTNí SOUTĚŽ OHNíČKU 'V . omto čís e jsme pro vás připravili soutěž, kde máte ukázat, jak Jste připr veni na letní tábory a výlety o prázdninách. Vaším úkolem bude poznat chyby a nesprávnosti na připojených obrázcích.
• TE.LE. VI ZN í PARTYZÁN
• KAREL KRTIČKA
Karel si postavil stan v tomto na pohled hezkém a romantickém dolilm. MysUte, že si vybral pro svůj stan dobré IIÚstO?
Věrka ua z tAbora do DfllWekIbe m6ata. Ceata jl veade ab8aaIL PfeIW.. ak. dopuatila jedaé ...dH ehyby. PoZDMe Jaké'
Napište nám, jaké chyby jste na připojených obrázcích našli a jak měli Karel, Věrka a Honzík správně postupovat. K svému rozluštění také při pište, co se vám v letošním ročníku Ohníčku llbilo nejvíc, co nejmíň, s čím jste nebyli spokojeni a co navrhujete pro zlepšeni. Mezi ty, kteří nám pošlou správné odpovědi, bude vylosováno 50 cen. 1. cena stan 2. cena spací pytel 3. -5. cena kožené míěe, • 6. -50. cena turistické a sportovní míěe, hraěky apod.
Svá rozluštění nám posílejte do 30. Gorkého nám. 24, Praha 1. Hodně
června
zdaru v
potřeby,
1962 na adresu: redakce
soutěžil Ohníček
Ohníček
knihy, Ohníčku,
Už šest dni je partyzánský oddíl v obkličení uprostřed lesů. Voda není, oheň se nesmí rozdělávat nepřítel je blízko, raněni zatinají zuby, aby nesténali bolesti - lékař není. Jirka u televizoru ani nedýchá. Nad lesem se objevilo průzkumné letadlo . . . Sestřell ho? Zvonek. Kluci. Ze je zítra výlet, bojová hra. Ze má Jirka určitě přijít a vzít kotUk . .. Sraz v šest. .. Ale, tak brzo? Jirka musí spát ... . Pokojem zní střelba. Ze nepůjdeš? A kdo za tebe bude plnit 100 jarních kilometrů? Partyzánský velitel padá zasažen dávkou ze samopalu. Ne! Jirka nepůjde. A pak, je chladno, bude třeba pršet ,... . Oddíl se probil- Ztráty jsou veliké, prší, partyzáni se šťastuě objímají ... Pchá! Ani nápad! Nikam nepojede! Někde se motat v lese, kdo to kdy viděl, honit se pro odznáčky ... Televizní film skončil. Vítězná Rudá armáda .projíždí spolu s partyzány osvobozeným městem. Prach, úsměvy, květiny, únava ... Kluci odešli. Jirka na ně má ohromný vztek. O to nejlepší z filmu ho připravili. Kvůli nějakému hloupému výletu! Řekněte, kdo to kdy viděl!
ppp
ppp
p
• Bliži se konec školniho roku. Soudružka učitelka si velmi obllbila Stěpána Precllka. Nechce ho pustit do vyšši tffdy. Zeptdte-Ii se vesnického chlapce nebo jak se pozná ječmen od ovsa, jistě dokáže ihned odpovědět. Děti z měs ta se mohou zmýlit. Ale nesmějte se jim znají zemědělské plodiny jen z obrázku, děvčete,
a na poli je vidE rust jen
při
výletech do přírody. Dokážete správně určit plodiny podle nafich obrázku a napsat si k nim, v kterém měsíci se asi sklízejí? Za správnou odpověď si připočítejte 3 body, za nepřesnou I bod. Soudcem vám jistě
~ Z
N
budou kamarádi nebo rodiče. Kdo dosáhne 15 bodu, obstál na výbornou'. Kdo bude mEt jen 5 bodu nebo méně, musí se letos o prázdninách pozorněji dívat po nafich polích.
• Soudružka učitelka se zeptala Honzy Provázka. jestli má rád svékniby. - Mám,- povídá Jano. - A kolik jsi jich přečetl? - Ani jednu. - A proč? - Nerad bych je zničil.
-
, , plse nam
Péfa Popleta z Popletov3
• Včera jsem potkal Jendu Fa7 zolových. Nesl housle. Když jsem se ptal, jestli se uči hrát, vykládal, že ne, že se uči na klavír. - A proč si neseš housle? - Protože klavir neunesu I • Sousedovic Bětka přišla domO s rozbitým kolenem. Máma spráskla ruce: - Já věděla, že to takhle skončil - Vidíš, jaká jsi! Vědělas to a nic jsi mi neřekla I • Abych nezapomněl! Honza Provázek chodí už týden bez hlavy. Ztratil ji minulém diktátě.
při
• Zuzka Cviklová se chlubila, že už zase o kus vyrostla. Prý ji soudružka školnice povidrua, že už ji má až po krk. • Soudružka učitelka se ptala, co je na slonovi nejcennějši. Miša z horního konce prohlásil, že nejcennějši je kOže, protože drži celého slona pohromadě. • Ferda Hruška spadl do vody a křičel, že neumi plavat. , - Zajimavé, - divil se Honza: Provázek na břehu. - Já taky neumim plavat, a přece nektičiml . • Ptala se mne teta Tereza, jestli si umím přišit knoi1ík. Řekl jsem jí, že ano, e jenom na schůzce, když plnime stupně. • A ještě něco. Prosil jsem tat1nka, aby mi koupil trubku. - To viš, budeš troubit a já nebudu moci pracovatI - Neboj se, tati, budu troubit jenom když spišl
mračil
se táta.
• • •
ČTENÁŘI, . . _vencového a srpnového ěfs.. .. J - pro vás připravili řadu ._~ • tavých povidek, básniě ' rad a pokynů, há• I . . . . . Nezapomeňte si prole ... čisla včas zaji emáte Ohniěek předpl. . . na dIMtr. žádejte hned při pří ho vedoucího, aby vám k objednal u Poštovní novinori služby. Přejeme vám pěkné a hodně slunné prázdniny. vašé redakce
1iIIeN.,..
j....
OH N f Č E K, měsíčník československých děti. - Vydává ÚV ČSM - Mladá fronta. Vedoucí redaktor Jiří Binek. - Redaktorka Marie Lapáčková. - Graficky upravuje Věra Faltová. - Redakční rada: Karel Černý, Jan Čeřovský, Jiří Felix, Václav Chmelíř, Lucie Jirotková, Zdeněk Kalous, Milada Rampasová, K. F. Sedláček aJiří V. Svoboda. - Redakce v Praze 1, nám. M. Gorkého 24. Telefon 22-10-41. - Tiskne Svoboda, grafické závody, n. p., závod 1, Praha S-Smíchov, S. M. Kirova 43. - Cena 1 Kčs. - Rozšiřuje Poštovní novinová služba. Objednávky a předplatné přijímajf administrace PN S, poštovní úřady i poštovní doručovatelé. Námi nevyžádané rukopisy nevracíme. - Toto číslo vyšlo dne 7. června 1962 A-06*21 047
-•
• • III
U
Z
III
= Z ll:
Do vodyl Ferda Jako šipka dravd,
Pytl/k Jako hruška padd.
Na mou duši, uf se topl, Ferda se ho rychle chopl.
>-a ll:
• • •
...
III
, I
III
U
. Z ' III
. a
'4C
Z
o:)
Na hezké lesnl mýtině dohořlval oheň. Trošku čoudil, trošku prskal a vyhazoval jiskry. Kolem samá plechovka a pro maštěné papíry. Nikde živé duše. Až teď: Cupy, dupy ... Z doupěte v suchém roští se vybatolil ježek. Zlvl, vtáhl ten podivný zápach a zafrkal: "Co to má být?" Vyškrábal se na pařez a spráskl packy: "Matičko všech ježkll - taková spouštI Haló! Haló! Kde jste kdo? Rychle sem! " Probudil se jezevec a zapálil si faječku. Celý mrzutý vystrčil hlavu z nory: "Nehulákej! Víš, že to nemám rád!" "Rád nerad - vylez! Paseku nepoznáš." Jezevec zafuněl a vysoukal se ven. A jak se postavil na zadní, fajfka mu vypadla. "Který darebák to tu tak zaneřádil? Haló! Haló! Všichni sem! " Na jedlové větvi zabublala veverka. "Zle je, přátelé! Zle! Jestli zafouká vítr, všichni vyhoříme. " Pod smrčkem panáčkuje zajíc a prohl1žl si své ťapky. Čichne k nim, ol1zne - "Fuj! To se musí stát zroVna mě ? Skočím rovnou do kaše. " "Bek, bek," durdí se srnec. "Pojďte se podlvat na naši studánku. Je plná bramborových slupek. " . tastrofa!" vypískli rJavenci. "Mraveniště máme v trosužovka. "To není passssekal To
Nosem dýchej. to ti prav(m, na blehu tE vody zbav(m.
Obrdtil ho hlavou do/O. z n~j prvnl vodu.
vypoušt~/
~ M
:)
O ~
~
N
• • • •
W
zpěv.
"
Yd/elkem pak pleje/ blicho. fb/uifklo to - a by/o ticho. KRESLI A P{ŠE ONOA.EJ SEKORA
Nejd1fv plavat umEt mus(š. potom skok do vody zkus(š.
Obrázky
Věry
Faltové
Je
~ E-<
Z
~
~
i,
