Blíží se 70. Pražské Jaro 2015 Duben, ještě tam budem… K zamyšlení: břímě minulosti, které si každý neseme s sebou
ÚVODNÍK
Petr Novotný
Smůla nebo štěstí? Před mnoha lety žil jeden starý muž, který měl syna a jednoho koně. Jednoho dne se kůň proboural z ohrady a utekl do hor. „Upláchl ti kůň?“ řekli sousedé. „To je ale smůla!“ „Proč to říkáte?“ zeptal se stařík. „Jak můžete vědět, že je to smůla?“ Věřte nevěřte, nazítří večer se kůň vrátil do ohrady, aby se najedl a napil – a přivedl s sebou dvanáct divokých mustangů. Když je farmářův syn uviděl, rychle vyklouzl z domu a zavřel vrata ohrady. Jakmile se to sousedé dozvěděli, zvolali: „Třináct koní! Ty máš ale štěstí!“ Ale starý farmář jim odpověděl: „Jak víte, že je to štěstí?“ Po několika dnech se farmářův syn pokusil osedlat a zkrotit jednoho z divokých koní, ale spadl a zlámal si nohu. Ještě týž večer si sousedé pospíšili s dalším unáhleným soudem: „Tvůj syn si zlámal nohu. Smůla smůl!“ Ale moudrý stařík znovu namítl: „Jak můžete vědět, jestli je to smůla nebo štěstí?“ A vskutku! Za několik dní přišli do vsi verbíři a všechny zdravé mladé muže odvedli do války, ze které se už žádný z nich nevrátil. Farmářův syn se ale díky své zlámané noze zachránil.
SPOLEČENSKÁ KRONIK A Vítáme nové sousedy Jiřina Kotasová ☺ 5. 1. 2015 Jan Petržela ☺ 5. 1. 2015 Miroslav Mačat ☺ 14. 1. 2015 Marie Kalová ☺ 19. 1. 2015 Anežka Musilová ☺ 22. 1. 2015 Ladislav Kabát ☺ 23. 1. 2015 Jiřina Štoudková ☺ 30. 1. 2015 Drahomír Hrubý ☺ 2. 2. 2015 Josef Daněk ☺ 25. 2. 2015 Marie Vykydalová ☺ 25. 2. 2015 Božena Zaliborová ☺ 26. 2. 2015 Marie Dvořáčková ☺ 3. 3. 2015 Josef Leitgeb ☺ 9. 3. 2015 Karel Kocman ☺ 10. 3. 2015 Anna Uhlířová ☺ 17. 3. 2015
Odešli z našich řad Bohumil Zouhar † Jiřina Kovaříková † Jaroslav Forejtník † Jaroslava Slouková † Jaroslava Křivinková † František Slabý † František Liber † Olga Krátká † Milada Skotáková † Bohumila Hajlová † Helena Pelikánová † Marie Mikulová † Olga Navrkalová † Milada Horáková †
1. 1. 2015 9. 1. 2015 12. 1. 2015 14. 1. 2015 20. 1. 2015 21. 1. 2015 29. 1. 2015 1. 2. 2015 1. 2. 2015 9. 2. 2015 14. 2. 2015 16. 2. 2015 20. 2. 2015 15. 3. 2015
DUBEN, JEŠTĚ TAM BUDEM… Petra Musilová
V dubnu se v přírodě už všechno zelená, dokonce i dub – od tohoto stromu dostal měsíc své pojmenování. V lesích vyráží jehličí na modřínech a na jejich větvičkách se objevují krásné, fialově červené šištičky. Duben je měsíc fialek, o kterých se říká, že voní až do první bouřky. Duben je pověstný svým nestálým a rychle se proměňujícím počasím. Pršívá, hned zase svítí slunce a během chvíle znovu prší, někdy se přižene i sněhová metelice. Sníh se však neudrží, protože vládne jaro. Rozkvétají stromy, jako první meruňka. Ve stromech a keřích mocně proudí míza. Duben býval pro chlapce časem píšťalek. Naklepaná kůra se sloupla a píšťalka zpívala jaru. Prvního dubna se vymýšlí různé legrace. A kdyby vás chtěl někdo v ten den „vyvést aprílem“, nenechte se napálit. Apríl 1. 4. Tento zvyk, ač není původem českou tradicí, se u nás zabydlel a zdomácněl. O původu aprílových žertíků není mnoho zápisů, ale jsou prameny, podle kterých smích, tropený z nachytaných lidí, vznikl původně z veselé nálady, že po nevlídné zimě se žezla ujalo usměvavé jaro. První písemné sdělení o aprílu u nás pochází z roku 1690, jehož autorem byl Bartoloměj Christellia z Prahy. Na konci 18. století byly zprávy o „aprílovém vyvádění“ už častější. Tento den, stejně jako 30. dubna, bývalo zvykem častovat známé a příbuzné „aprílem“. Dnes se takovým žertíkům říká „kanadské žertíky“. V dřívějších dobách se často posílalo „oběti aprílu“ něco vypůjčit či něco zakoupit. Šlo samozřejmě o věci, které neexistovaly, např. vtipné semínko, komáří sádlo, zaječí peří, obecní nůžky, hodinářskou motyku a v neposlední řadě bublinky do vodováhy nebo mezery do žebříku. Známou věcí jsou i ohýbák na cihly nebo rovnák zatáček. Zkrátka tento den si každý dával velký pozor, aby „nenaletěl“ na nějaký apríl, o kterém by se mluvilo ještě velmi dlouho.
VELIKONOCE JSOU SVÁTKY JARA Martina Smolíková
Pohanské Velikonoce Pro většinu Čechů zůstávají Velikonoce původními pohanskými svátky jara a plodnosti, které slavili už staří Slované a Germáni. Jsou oslavou jarní rovnodennosti (slunovratu), zániku zimy a vítáním jara, kdy se země probouzí k životu a pole čekají na své zúrodnění. Jako připomínka návratu stěhovavých ptáků z jihu se dříve pekly takzvaní ptáčci – uzlíky.
Židovské Velikonoce (Pesach) Jako významné a již nábožensky organizované svátky se Velikonoce objevily poprvé u Židů. Byly to svátky přesnic (pascha; hebrejsky pesach = přejití, ušetření) slavené na památku vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví. Připomínalo se jimi Hospodinovo milosrdenství, když při hubení prvorozenců v Egyptě přešel domy Židů, které byly označeny krví beránka.
Křesťanské velikonoce Pro pravidelně praktikující křesťany jsou Velikonoce slavností vzkříšení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve a patří k nejstarším svátkům vůbec. Na počátku našeho letopočtu byl o Velkém pátku ukřižován Ježíš Kristus, Spasitel lidstva, a v noci ze soboty na neděli pak vstal z mrtvých. Tato noc se proto nazývá Velkou nocí. A protože křesťané věří v
posmrtný život, zvěstuje se v tuto dobu, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí.
Odkud název Velikonoce? Název Velikonoce je odvozen od Velké noci, kdy ukřižovaný Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Avšak žádný ze zachovaných historických pramenů neudává přesné datum. Tradice klade neděli po "Velké noci" na první jarní úplněk, kdy slaví svůj velký svátek Pesach i Židé.
Vypočtení data Velikonoc Velikonoce tedy patří k pohyblivým svátkům, jelikož jejich datum není přesně stanoveno. Ostatní pohyblivé svátky celého roku se vždy odvozují právě od data Velikonoční neděle. Každým rokem dnes Velikonoce připadají na první neděli po prvním jarním úplňku – tedy po prvním jarním dnu 21. března (ne pokaždé je 21. březen dnem jarní rovnodennosti – ta může vyjít podle astronomických výpočtů až o dva dny dříve nebo později). Proto Velikonoční neděle může být kdykoli mezi 22. březnem a 25. dubnem. Pokud by její datum vyšlo později, posune se o týden dopředu. Zároveň však v jedné devatenáctileté periodě tzv. zlatého čísla nesmí být Velikonoční neděle dvakrát v nejpozdějším přípustném datu (25. dubna). Celý tento způsob výpočtu byl přijat asi koncem 6. století a nazývá se Alexandrijský.
PRAŽSKÉ JARO 2015 Romana Mišurcová
Snad mi dáte za pravdu, že blížící se jaro vnímáme nejprve svým sluchem. Přestože bývá ráno tma a teploměr se jen tak trochu odlepí od nuly, ptačí zpěv nás upozorňuje, že nás zima brzy definitivně opustí. Ptačí zpěv je velkolepou inspirací pro většinu muzikantů i zpěváků. Víme například, že hudební skladatelé se snažili písně opeřenců dokonce i ukládat do notových zápisů. Hudební skladatel Leoš Janáček se rád procházel v bílovických lesích a zaznamenával si pečlivě zvuky zdejší přírody, které mu byly inspirací při tvorbě opery Lišky Bystroušky. Hudba k jaru prostě patří. V tomto jarním vydání časopisu Soviny bych se proto chtěla krátce zmínit o letošním mimořádném 70. ročníku Mezinárodního festivalu klasické hudby „Pražské jaro“. Mimořádný jistě bude, protože se do něj v tomto roce promítne konec druhé světové války. Mezinárodní hudební festival Pražské jaro je pravidelná přehlídka vynikajících světových umělců, symfonických orchestrů a komorních těles. Jeho založení v roce 1946 inspirovala i radost z vítězství nad Hitlerem. Zahajovací i závěrečný koncert letošního Pražského jara nebyl náhodou svěřen historickým reprezentantům obou stran válečného konfliktu, zástupcům mocností poražených i vítězných. Symbolika tohoto kontrastu zvýrazňuje již tradiční program zahajovacího koncertu, Smetanova Má vlast, kterou poprvé v historii Pražského jara zahraje německý orchestr – hamburští rozhlasoví symfonikové pod taktovkou Thomase Hengelbrocka. Stane se tak 12. května 2015 ve Smetanově síni Obecního domu. Letošní jubilejní 70. festival uvede ve 14 pražských koncertních sálech na 45 koncertů klasické hudby. Praha přivítá 90 orchestrů, komorních ansáblů a sólistů z 20 zemí světa.
Festival pak v jeho závěru 3. června 2015 zarámuje ruský dirigent Vasilij Petrenko. S Královskou liverpoolskou filharmonií a sólistou Paulem Lewisem uvede Brahmsův Klavírní koncert č. 1 d moll a Dvořákovu Sedmou symfonii. Na přehlídce zazní také nejznámější válečné hudební dílo, Leningradská symfonie Dimitrije Šostakoviče, kterou skladatel rozepsal v Leningradu obléhaném téměř dva a půl roku německými vojsky. Patřil však k těm šťastným, kteří byli letecky evakuováni již po třiadvaceti dnech blokády. Příznivci klasické hudby se mohou těšit na přímé přenosy koncertů „Pražského jara“ v České televizi, které jim budou zpříjemňovat jarní večery. Krásné jarní dny plné ptačího zpěvu a Vaší oblíbené hudby Vám přeje kostička Romana.
BŘÍMĚ MINULOSTI, KTERÉ SI KAŽDÝ NESEME S SEBOU Dle knihy Nová Země (autor Eckhart Tolle) zpracoval Petr Novotný
Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je názorně vidět na příběhu dvou zenových mnichů, Tanzana a Ekida, kteří putovali zemí v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu. Poté oba mniši pokračovali beze slova v cestě. O pět hodin později, když se blížili ke svému chrámu, to už Ekido nevydržel a zeptal se Tanzana: „Proč jsi přenesl tu ženu přes cestu? Tohle přeci mniši nedělají!“ „Já jsem ji odložil před několika hodinami,“ odpověděl mu Tanzan, „ale vypadá to, že ty ji v sobě neseš ještě teď…“ Zkuste si představit, jak by vypadal život někoho, kdo by žil pořád jako Ekido. Nebyl by schopný opustit minulost a všechno by si pořád držel v sobě. Hromadil by v sobě nepotřebný „odpad“. Přesně tak však žije většina lidí na této planetě. Neustále ve své mysli vláčí břímě minulosti. Minulost se nachází pouze ve vašich vzpomínkách, ty však samy o sobě nepředstavují problém. Je pravda, že se z minulosti, ze svých minulých chyb můžeme poučit. Teprve když vás vzpomínky neboli myšlenky na minulost zcela ovládnou, teprve pak se stanou problémem, břemenem, jež se stane vaší součástí. Vaše osobnost podmíněná minulostí se vám pak stane vězením. Vzpomínky si spojíte se svým já a plně se ztotožníte se svým příběhem. Tohle „já“ je však jen iluzí, jež zakrývá vaši skutečnou identitu, bezčasou přítomnost mimo veškeré formy.
Váš příběh se skládá jak z mentálních, tak i z emočních vzpomínek, starých emocí, jež jsou znovu a znovu oživovány. Mnich v našem příběhu si v sobě nesl vztek přes pět hodin, protože ho neustále přiživoval svými myšlenkami. Většina lidí s sebou zrovna tak vláčí obrovské množství zbytečné zátěže z minulosti – mentální i emoční – někdy po celý život. Užírají se pocity křivdy, lítosti, nepřátelství a viny. Ztotožnili se se svými emocionálními myšlenkami a zuby nehty si drží staré emoce, protože ty tvoří součást jejich identity. A protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce, téměř každý si ve svém energetickém poli nese nahromaděnou bolest z minulosti, jež tvoří jeho „emoční tělo“. „Kdykoliv můžete přestat přidávat ke svému emočnímu tělu další bolest.“ Můžete se naučit přestat hromadit a opakovaně prožívat staré emoce, metaforicky řečeno „zamávat křídly“, upustit od mentálního lpění na minulosti, ať se něco stalo včera nebo před třiceti lety. Nemusíte v sobě neustále oživovat staré události a přehrávat si je v mysli jako nekonečný film. Můžete svou pozornost zaměřit na dokonalý přítomný okamžik a stát se přítomností. Jen tak se osvobodíte od myšlenek a emocí. Nic z minulosti vám nemůže zabránit v plném prožívání přítomného okamžiku, a když tu nebude mít ani minulost, tak kdo potom?
Petr Novotný Příprava na povstání na venkově a ve městech Čech i Moravy S blížícím se koncem války si vojenští představitelé nacistického Německa uvědomovali, že konec Třetí říše je neodvratitelný a jejich jedinou nadějí bylo přání vyvolat roztržku mezi spojenci a zapojit německá vojska do bojů proti Sovětskému svazu po boku USA, Velké Británie a Francie. Na území Čech a Moravy měla být vytvořena „pevnost“, kde měl být milionovou Schörnerovou armádou zastaven postup Rudé armády, přičemž bylo důležité, aby bylo zabráněno očekávanému povstání českého obyvatelstva, které bylo připravováno českým odbojem. Již roku 1944 se aktivizovala partyzánská válka, která byla vedená jak západním, tak východním odbojem. Byly připravovány podmínky pro dopravu zbraní ze zahraničí i ukořistění zbraní, které vyráběly české zbrojovky. V druhé polovině roku hrála stále významnější roli odbojová organizace Rada tří. Docházelo k výsadkům a průniku partyzánských skupin na území Protektorátu Čechy a Morava, mezi nimiž hrály velkou úlohu zejména Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova, partyzánské oddíly Jermak, Miroslav Tyrš, Jan Kozina, a Mistr Jan Hus. Další partyzánské skupiny začaly vznikat hlavně v březnu a dubnu 1945, kdy došlo k vyvrcholení partyzánského boje proti německým okupantům, přičemž zejména na území východní a západní Moravy (Valašsko a Vysočina) docházelo i k otevřené partyzánské válce. Byly stále přepadávány německé kolony, byly vypouštěny pohonné hmoty z cisteren, vykolejovány vlaky, vyhazovány mosty. Např. 10. dubna 1945 byla vyhozena důležitá železniční trať Brno–Jihlava, která nebyla až do konce války opravena. Při této akci byl vyhozen do povětří německý vojenský transport, při kterém zahynulo nebo bylo zraněno téměř 200 osob. Kromě diverzních akcí na kolejích byly přepadávány nacistické posádky, muniční sklady, vojenské objekty, bylo přerušováno elektrické a telefonní a telegrafní vedení. Vypuknutí mimopražského povstání lidu proti okupantům Koncem dubna 1945 již sovětská vojska ve dvou operacích - Ostravské a Bratislavsko-brněnské osvobodila část Moravy, což s pozdější zprávou o Hitlerově smrti zavdalo důvod pro otevřený odpor. Povstání začalo 1. května v Přerově, když se rozšířila mylná zpráva o kapitulaci Německa. Byla odzbrojována německá a maďarská vojska, moci se ujal Národní výbor. Povstání se téhož dne rozšířilo na Olomouc a okolní obce, avšak zde zasáhly jednotky SS. Povstalcům se však podařilo zastavit transport či likvidaci průmyslového zařízení a zásob, které chtěli Němci odvézt z Ostravska, Vsetínska a Zlínska.
Dne 2. května povstal Nymburk, Poděbrady, Chlumec nad Cidlinou, Úpice dalšího dne Semily, Železný Brod, Turnov, Jilemnice, Stará a Nová Paka, Příbram, Beroun, Vizovice, 4. května Vsetín a Kladno, 5. května Louny, Jindřichův Hradec, Rokycany, Klatovy, Domažlice aj. Zhruba na tisíci místech byly zaznamenány protiokupační demonstrace, které spočívaly ve vyvěšování československých vlajek, odstraňování německých nápisů, ničení orientačních tabulek, manifestacích na oslavu osvobození, protestních akcích proti okupačním úřadům apod. Docházelo též ke stávkám ve fabrikách a k zabavování zbraní ze zbrojních závodů ve prospěch povstalců. K vyjednávání o převzetí moci došlo na více jak 120 místech Protektorátu. V některých oblastech se povstání rozhořelo i díky činnosti partyzánských skupin, které stále ve větší míře vstupovaly do otevřeného boje. Např. ve Vsetíně zaútočila 4. května Partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova na Němce, kteří začali provádět ve městě destrukční práce, jež musely být zastaveny. Město bylo po 4. hodině odpolední osvobozeno jednotkami 1. československého armádního sboru. Partyzánské skupiny hrály i velkou úlohu v Podkrkonoší i na jiných místech. O tom ale zas někdy příště…
JARNÍ OČISTA ORGANISMU UŽ JE AKTUÁLNÍ Gabriela Machů Jaro - z hlediska energetického je charakteristické tíhnutí k pólu jin. Úprava stravy by se měla od té zimní změnit, měla by být rychlá, z čerstvých surovin ponechaných na vodě nebo v páře jen po nezbytně dlouhou dobu. Je vhodné se vyhýbat dlouho vařeným pokrmům a v každém případě pokrmům pečeným. Všechna jídla by měla být posypána či ozdobena zelenou natí, kterých je v jarní přírodě hojnost (nejen supermarketové řeřichy, bazalky a pórek, ale zejména veškeré venkovní či skleníkové výhonky – pažitka, jitrocel, kopřivy, pampeliška, sedmikráska, bršlice kozí noha, popenec, jarní cibulka, nespočetné druhy salátů, čekanka, později kerblík, natě celeru, kedlubny a dalších druhů zeleniny). Podíváme-li se do kalendáře českých tradic, uvidíme, že jaro je především ve znamení čtyřicetidenního půstu, který měl a má význam na různých úrovních. Kromě funkce spirituální má pochopitelně také funkci očistnou – následuje po období masopustu, které je vyvrcholením zimního debužírování, zároveň však už ve svém názvu skrývá blízký "maso půst" tj. bezmasé období. Bez ohledu na židovsko-křesťanskou tradici jistě chápeme, proč právě během brzkého jara, nota bene po týdnech hodování a zabijaček, je vhodné se zříci masa a případně dalších živočišných produktů ("veganské" půsty byly v křesťanské tradici docela obvyklou věcí). V některých dobách a krajích se mnoho jiného než sušené, solené a nakládané maso přes zimu skladovat nedalo, takže zimní strava podle veškeré logiky byla spíše jangová. Játra, která tím pádem přes zimu dostala zabrat, měla během půstu jedinečnou šanci se regenerovat. Problémy s játry jsou totiž způsobeny jak přemírou stravy tučné, smažené, pečené a zahrnující oba extrémy, tak zejména přejídáním se a jídlem na noc. Jarní strava by měla být tedy skromná. Ať už věříte v půst nebo ne, játra vám v každém případě poděkují, odpustíte-li si v předvelikonočním období opulentní večeře, porce jídla přetékající z talířů, přemíru smažených a fritovaných specialit a pečiva všeho druhu. Strava by se měla orientovat spíše na kvalitu než na kvantitu.
Takovým odlehčením talíře či půstem (i když nás k němu nenutí tenčíci se zásoby potravy, jako tomu bylo u našich předků) pomůžeme nastartovat velkým očistným procesům v těle, které jsou pro jarní období nenahraditelné. V praxi to u nás vypadalo kdysi dávno tak, že člověk jedl pouze to, co mu příroda v danou dobu nabídla v hojném množství. V létě byl sběračem plodů bohatých na cukry a škrob. Jeho slinivka se naučila v tomto období produkovat enzymy, jež pomáhají rozkládat právě tyto látky. S podzimem postupně přecházel na kořínky a v zimě na maso. Na jaře začal vybírat ptačí hnízda a konzumovat vajíčka… Tomu se samozřejmě podřídila funkce slinivky a dalších orgánů – sice se to dělo před tisíci lety, ale tyto informace v nás následně zůstaly zakódované až do dnešních dnů. Proto jíst maso je vhodné v zimě, kdy se potřebujeme zahřát a dodat si energii, zatímco v létě bychom se měli naopak přeorientovat na ovoce a zeleninu. Bylinky jsou výjimka, protože v různou roční dobu bývaly k dispozici v odlišné podobě i nejrůznější druhy. Některé byly vlastně univerzální. Třeba taková pampeliška je od jara do podzimu zdrojem zelené nati, v zimě je pak možné vyhrabat z půdy její kořeny. Naši předci museli pro získání potravy vynaložit vždy velké úsilí, měli velký energetický výdej ve srovnání s příjmem. Dnes pro získání potravy stačí zvednout telefon a objednat si menu. Tuků (energeticky nejbohatší složky potravy) měli naši předci vždy nedostatek a z velké části byl rostlinného původu, tedy zdraví prospěšný. Dnes máme tuku nadbytek, a především toho živočišného, který je zdravotně nevhodný, případně chemicky upraveného, který je ještě nevhodnější. Naši předci jedli hlavně to, co jim příroda sama nadělila, případně co sami vypěstovali či ulovili. My jíme hlavně to, co je chemicky ošetřené, upravené, konzervovaná, přibarvené a chuťově doladěné. Přírodních složek máme minimum. Geneticky naprogramováni jsme ale stejně, jako byli oni. Díky tomu je dnes každý druhý člověk na planetě obézní, většina z nás bere nějaké léky a snad ani jeden nejsme skutečně zdráv. To, co všichni budeme muset jednou udělat, je uvědomit si důležitost našeho zdraví a převzít za něho plnou zodpovědnost. Každý člověk se bude muset naučit žít v souladu se sebou samým a s přírodními zákony, z nichž vychází. Ty jsou vždy platné a neměnné a velmi tvrdě trestají naše prohřešky. Čím dříve toto uděláme, tím dříve se budeme mít dobře.
BLANSKO, JAK HO MOŽNÁ NEZNÁTE Petr Novotný Na následujících řádcích Vám budu v novém seriálu postupně představovat naše město. Doufám, že vám historická fakta, zajímavosti ze současnosti i aktuality pomůžou blíže poznat právě to vaše oblíbené místo, kde jste žili, kde žijí Vaše děti a kde to znáte vy nebo Vaši blízcí.
IV. DÍL Blanenská umělecká litina Četné V oblasti Moravského krasu trvá tradice výroby a zpracování železa už více než 2 500 let. Za svůj vznik vděčila jednak zdejším bohatým lesům a vodním tokům a také a zdrojům lehce redukovatelných železných rud. Tyto velmi dobré přírodní podmínky byly důležitým předpokladem pro rozvoj přímé výroby železa a později i litinového zboží.
Od počátku 19. století se zde objevuje další fenomén: Blanenská umělecká litina. Ta se postupně proslavila nejen v habsburské říši, ale dá se směle říct, že okouzlila celý svět, a značka Blansko byla v tomto odvětví zárukou vynikající kvality. Blanenské železárny byly ve své době největším výrobcem umělecké litiny v celé střední Evropě, konkurovat jim snad mohly pouze železárny v Gliwicích v dnešním Polsku. Vznik blanenských železáren datujeme do roku 1698, kdy hrabata z Gellhornu zřídila na říčce Punkvě tavící huť se železným hamrem. Velký mezníkem je ovsem rok 1806, když správu železáren převzal starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776–1836), který byl opravdovým průkopníkem blanenské umělecké litiny.
Blanenské litinové výrobky byly v té době velmi vyhledávané pro jemné provedení, lehkost, vyrovnanost a krásné tvary a vzbuzovaly zaslouženou pozornost na průmyslových výstavách. Kromě tzv. „galanterního zboží“ – drobné litiny a předmětů denní potřeby (kalamáře, popelníky, nástěnné talíře) se blanenský ateliér zaměřoval zejména na velké plastiky a stavební prvky.
Apollón, Venuše Medicejská, Faun, bohyně Diana, ale také sochy svatých, válečné památníky, náhrobní kříže, busty panovníků či lázeňské kolonády, to vše v průběhu času díky zručnosti výtvarníků, modelářů a slévačů vycházelo z blanenských sléváren. Díla z blanenské umělecké litiny nalezneme nejen u nás, ale třeba i ve Vídni, nebo na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Tradice blanenského uměleckého lití není naštěstí přerušena ani dnes. Z rukou blanenských slévačů přitom vznikají někdy i monumentální umělecká díla. Dokladem toho je například sedmimetrová socha M. R. Štefánika, která stojí od roku 2008 v Bratislavě.
JDOU VOJÁCI, JDOU VOJÁCI… Dle vyprávění paní B. B. zpracovala Iveta Hájková
Vánoce jsou za námi a my se pomalu těšíme na jaro. Na stole již máme kytičku sněženek, což je představa radostné budoucnosti a psychické pohody, ale to neznamená, že se máme vzdát příjemných vzpomínek a mnozí z nás se vysloveně těší na blížící se jaro. Díky tomu lze snáze překonat psychické i zdravotní potíže plynoucí z nedostatku slunečního svitu, či sychravého počasí. A tak i já musím často polehávat a hlavou se mi honí myšlenky a vzpomínky na doby dávné, smutné i veselé. Dnes se chci s Vámi podělit o příhody, které jsem prožila. Třeba o tom, co mi život přinesl ve dnech, kdy syn odešel vykonávat vojenskou povinnost. Povolávací rozkaz zněl: „Martin, tankista na Slovensko". Radost jsme neměli, že je to daleko, ale my jsme jezdívali se známými do Rájeckých Teplic, a tak byla naděje, že se uvidíme. Na přísahu jsme samozřejmě jeli, objednali si pobyt a těšili se na setkání. Bylo již velmi chladno, a tak jsme byli s manželem a s řadou nastoupených nováčků již promrzlí. Ani jsem bledého a zmrzlého syna v té řadě nemohla poznat. A tak, když nám ho po ceremoniálu a po obědě pustili, honem jsme spěchali do hotelu se ohřát a popovídat si se synem jak to zvládá. Ale ouha. Syn se vykoupal a byl tak unavený, že usnul a spal až do doby, kdy se musel vrátit do kasáren. Poněvadž jsme měli pronajaté dva pokoje, nechali jsme vojáčka spát a s manželem vzpomínali na jeho vojenská léta. Už si nepamatuji, jak dlouho na Slovensku syn sloužil, ale pak byl převelen do Českých Budějovic, kde byl jako velitel pořádkové hlídky a vodil vojáky do práce do Budvaru.
Jednoho dne přišel dopis od syna, že se dva vojáci dopustili nějakého přečinu. Tenkrát nemohl napsat pravdu a měl obavu, jestli nebude jako jejich velitel potrestán. Asi týden potom nám přišel z vojenského velitelství dopis. Bylo to strašné. Dopis mi dal listonoš na schodech a já jsem obálku hned roztrhla. Bylo nám tam oznámeno, že syn byl povýšen na desátníka! Dodnes neznám přesně souvislosti.
Rozhodli jsme se s manželem, že se za ním do Budějovic pojedeme podívat. Ale měli jsme smůlu. V kasárnách nám sdělili, že syn není přítomen, jel do Nového Jičína na opravu s tankem a vrátí se až druhý den. Tak jsme se rozhodli, že na něj počkáme. Objednali jsme si pobyt v hotelu a jeli se podívat na zámek Hluboká. U zámku je malá zoologická zahrada. Byli jsme také v Černé věži, kde jsme vyšlapali hromadu schodů, prohlédli jsme si náměstí v Budějovicích, a tak jsme prožili pěkné odpoledne. Večer při večeři si k nám přisedli dva starší Američané. Jejich rodina pocházela z Valašska, a protože oni měli pěkné důchody, často do Československa jezdívali. Do Prahy letěli letadlem, kde si zapůjčili auto a jezdili po příbuzných. Krásně jsme si s nimi popovídali o důchodech u nás a v Americe, no o všem možném. Byl to krásný večer, rádi a dlouho jsme na něj vzpomínali. Syn se v pořádku vrátil, dostal celý den volno a tak jsme si ho pěkně užili. Pěkné jaro Vám Všem přeje B. Bednářová!
DĚTSKÁ
PORTA
2015
Irena Vachová
Sál kulturního domu v Krhově se 7. března naplnil již po osmadvacáté dětmi společně s rodiči a prarodiči. Naplno propukly přípravy na Dětskou portu, což je soutěž mladých hudebních talentů. Tuto dětskou soutěž pořádá turistický oddíl Stopa ze Skalice nad Svitavou. Soutěží se ve více kategoriích, a to skupiny mladší, starší, oddíly apod. Proč o této soutěži píši? Jako každá máma jsem pyšná na úspěchy dětí a já mám být na co. Moje dcery se společně s dvěma kamarády a svojí kapelou Čiperky, letos umístily v této soutěži na 2. místě v mladší skupině, což opravdu nečekaly. Jejich kapela vznikla před třemi lety, jen tak při společném hraní si s kamarády. Ambiciózní děti chtěly něco dokázat, byly nadšené, pravda, představovaly si daleko méně práce a více zábavy. Prošly si už i obdobím, kdy se jim nacvičovat nechtělo, ale vydržely a teď sklízí ovoce, sladké ovoce. Dcery si již vyzkoušely maličké vystoupení u nás v Senior centru nanečisto zpíváním koled před vánocemi, které mělo velký úspěch. Nyní se připravují společně se svýma dvěma kamarády na větší vystoupení pro náš domov a už se na vás moc těší. Tímto Vás jménem Čiperek zvu na vystoupení, které předběžně plánují na měsíc květen. Přesný termín bude včas sdělen.
Krásné jarní období, sluncem zalitou duši a spoustu příjemných tónů pro Vaše uši přejí Čiperky.