Úvodní slovo I. Co je to Pražský studentský summit... 6

1

2

Obsah Úvodní slovo ............................................................................................................... 5 I. Co je to Pražský studentský summit ...................................................................... 6 1. 2.

3.

4.

Projekt Pražský studentský summit........................................................................ 6 Průběh ročníku .................................................................................................... 8 2.1. Přípravná setkání .................................................................................... 8 2.2. Konference ............................................................................................. 9 2.3. Doprovodný program .............................................................................. 9 Pilíře Summitu ................................................................................................... 10 3.1. Model OSN ........................................................................................... 10 3.2. Model NATO ......................................................................................... 11 3.3. Model EU ............................................................................................. 11 Chronicle ........................................................................................................... 12

II. Práce delegáta ..................................................................................................... 13 5. 6.

Ty a tvá delegace .............................................................................................. 13 Jak se správně připravit ...................................................................................... 15 6.1. Práce s informacemi .............................................................................. 15 6.2. Tipy pro jednání.................................................................................... 17 6.3. Jak úspěšně psát .................................................................................. 18 6.4. Jednací řád........................................................................................... 19 6.5. Position paper....................................................................................... 19

III. Úvod do světa mezinárodních vztahů ............................................................... 21 7.

Co jsou to mezinárodní vztahy ............................................................................ 21 7.1.Pojem a definice .................................................................................... 21 7.2. Mezinárodní vztahy ............................................................................... 21 7.3. Problematické vztahy ............................................................................ 22 8. Svět diplomacie ................................................................................................. 23 8.1. Historie ................................................................................................ 23 8.1. Pravidla diplomacie ............................................................................... 23 9. Mezinárodní právo ............................................................................................... 24 9.1. Pojem a definice ................................................................................... 24 9.2. Subjekty mezinárodního práva ............................................................... 24 9.3. Prameny mezinárodního práva ............................................................... 24 9.4. Zvláštnosti............................................................................................ 24 9.5. Historie ................................................................................................ 25 10. Nejvýznamnější světové organizace ..................................................................... 26 10.1. Organizace spojených národů ............................................................... 26 10.2. Severoatlantická aliance....................................................................... 27 10.3. Evropská unie ..................................................................................... 28 10.4. Jiné významné organizace ................................................................... 29

3

IV. Přílohy ................................................................................................................. 31 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

Rezoluce Rady bezpečnosti (Model OSN) ............................................................. 31 Final Communiqué (Model NATO) ........................................................................ 32 Usnesení Rady Evropské unie (Model EU) ............................................................ 34 Slovníček .......................................................................................................... 37 Doporučená literatura a informační zdroje ............................................................ 39 Zdroje ............................................................................................................... 40 Seznam simulovaných států XIX. ročníku ............................................................. 41 Asociace pro mezinárodní otázky ......................................................................... 43

4

Úvodní slovo Milá delegátko, milý delegáte, vítej na Pražském studentském summitu! Nyní tě čeká několikaměsíční pouť projektem, jeho přípravnou částí a konferencí. Vzhledem k tomu, že se nebude jednat o obyčejné všední dobrodružství, připravili jsme pro tebe tohoto průvodce, který ti pomůže se v tom všem patřičně zorientovat. Určitě máš nyní v hlavě spoustu otázek a nejasností. Na následujících stránkách se dozvíš vše podstatné. V I. části je představen samotný Pražský studentský summit. Zde především zjistíš, na jakých pilířích Summit stojí a jakým způsobem bude tento ročník probíhat. Následující, II. část, ti poskytne spoustu cenných rad a tipů jak se stát tím nejlepším delegátem, který si ze Summitu odnese to nejcennější – nové znalosti, zkušenosti a dovednosti. Ve III. části tě text seznámí se základy mezinárodních vztahů. V té poslední, IV. části, si můžeš přečíst ukázky schválených dokumentů jednotlivých Modelů nebo prostudovat anglicko-český slovníček, jenž ti pomůže při tvorbě projednávaných dokumentů. Pamatuj, že tak jako v životě i v Pražském studentském summitu platí, že pokud si přeješ dorazit do svého cíle, musíš začít prvním krokem. Využij tedy všech příležitostí, které ti tvá účast nabízí. Buď aktivní, zapoj se, a jednej. Uvidíš, že všechno tvoje úsilí se ti vrátí. Tak hodně štěstí, ať se, i díky průvodci, neztratíš a vykročíš tím správným směrem. Přípravný tým PSS

5

I. Co je to Pražský studentský summit Projekt, jehož se nyní účastníš, je nejen v České republice, ale i v celé Evropě svým charakterem, rozsahem i tradicí unikátní. K tomu, jaké oblíbenosti u studentů a osobností se dnes těší, ale vedla dlouhá cesta. Možná tě překvapí, co vše jsi o jeho minulosti a prvních krůčkách ještě neslyšel.

1. Projekt Pražský studentský summit Pražský studentský summit je unikátní vzdělávací projekt. Každoročně vzdělává přes 300 studentů středních i vysokých škol z celé České republiky o současných globálních tématech především prostřednictvím simulace jednání tří klíčových mezinárodních organizací - OSN, NATO a EU. Nabízí tak mladým lidem jedinečnou platformu setkávat se a inspirovat mezi sebou i s významnými osobnostmi veřejného života u nás i v zahraničí. Umožňuje studentům připravit se na budoucnost, ať mají v plánu cokoliv. Jak to vše ale začalo? Prvotní myšlenka na simulaci diplomatických jednání OSN se v České republice objevila roku 1995, kdy se několik vysokoškoláků sešlo na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze, aby simulovali jednání Rady bezpečnosti OSN. Impulsem k tomu bylo mimo jiné tehdejší členství ČR v tomto orgánu. Díky inspiraci z obdobných zahraničních modelů se na podzim onoho roku poprvé sešel tehdejší sekretariát, složený z 15 členů, který si dal za cíl simulaci jednání OSN. Projekt dostal jméno podle místa svého konání – Pražský model Spojených národů. Letos jsme svědky již XIX. ročníku tohoto projektu. Za tu dobu Summit prošel mnoha změnami. V průběhu druhého roku vznikla Česká asociace pro rozvoj mezinárodní spolupráce (ČARMS), později přejmenovaná na Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO). Ta se stala oficiálním pořadatelem projektu a zůstává jím dodnes. Kromě toho působí jako nevládní think-tank v oblasti mezinárodních vztahů a do jejího působení patří i další informační a vzdělávací programy. S nárůstem účastníků, obměnami vnitřního složení orgánů a konferenčních i jednacích prostor projekt přitahoval čím dál tím větší mediální pozornost a navštívilo ho i mnoho významných osobností. Ke středoškolskému Modelu OSN se přidružil Model NATO, který je veden v angličtině a Model Evropské unie, určený pro vysokoškoláky. Změnilo se tak i jméno projektu, a to na Pražský studentský summit. S jeho postupným rozvojem se rozrůstal i sekretariát. Ten dnes tvoří zhruba šedesátičlenný tým vysokoškolských studentů, kteří se mu věnují ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu. To, co ale projektu zůstalo dodnes, jsou jeho hlavní myšlenky, cíle a principy. Během roku se v rámci pěti celodenních přípravných setkání mladí lidé připravují na čtyřdenní konferenci, na které pak zastávají role diplomatů a prosazují zájmy zastupovaného státu. V průběhu celého ročníku si touto formou vzdělání rozšiřují své faktografické znalosti, učí se pracovat s informacemi, zdokonalují si své rétorické, vyjednávací či komunikační schopnosti a rozvíjí kritické myšlení. Cílem projektu je odborně připravený, sebevědomý a současně skromný a naslouchající mladý člověk se zájmem o svět kolem sebe, schopný samostatně uvažovat, nahlas a sebevědomě vystupovat, věcně argumentovat a rychle reagovat. Projekt klade důraz na interaktivní vzdělávací metody a představuje tak vhodný doplněk výuky středních i vysokých škol. Účastníci mají na vlastní kůži možnost vyzkoušet si řešení aktuálních problémů, kterými se mezinárodní společenství zabývá. Hlavním cílem ale není tato témata vyřešit, ale pochopit dnešní svět v širších souvislostech, zajímat se o dění kolem nás a aktivní diskuzí přispívat k tvorbě občanské společnosti v naší zemi. To, co si ze Summitu opravdu odneseš, už ale záleží pouze na tobě.

6

Pražský studentský summit také umožňuje nejúspěšnějším účastníkům absolvovat stáž v některých významných společnostech, které jsou partnery projektu, využívat ty nejmodernější počítačové technologie či publikovat v prestižních médiích.

7

2. Průběh ročníku Každý ročník Pražského studentského summitu se skládá ze tří základních fází – přijímacího řízení, přípravné části a konference. Tyto části tvoří úzce propojený vzdělávací systém, který tebe a tvou delegaci zavede do nového světa mezinárodních vztahů a diplomacie. Začneme hned na počátku. Přijímací řízení se v každém Modelu liší svou formou a časovým vymezením. Jeho začátek kopíruje školní rok (Model OSN a Model NATO) a akademický rok (Model Evropské unie) a je ukončeno ve chvíli, kdy jsou úspěšným delegacím či samostatným delegátům přiděleny jimi zastupované státy. 2.1. Přípravná setkání Delegáti se v průběhu roku účastní série pěti přípravných setkání (workshopů). Tyto workshopy představují prostor pro zdokonalování schopností a prohloubení vědomostí v problematice, o které budeš na konferenci jednat. Studenti v průběhu tohoto období sbírají cenné zkušenosti v oblastech argumentace, umění kompromisu, týmové práce či společenského chování. Workshopy slouží především jako trénink na konferenci. Je tedy zcela v pořádku, když se ti během nich občas nevede zcela podle tvých představ a stačí se jen ze svých chyb poučit. Pamatuj, předsednictvo tvého orgánu či Modelu ti vždy rádo pomůže. Důležité je být aktivní, ptát se a zapojovat se do dění. Každé přípravné setkání je rozděleno na dopolední a odpolední část. Dopoledne jsou věnována vzdělávání ve větším počtu zúčastněných. Někdy jsou tematicky zaměřena, jindy složena z různých dílčích témat. Ve všech Modelech budeš mít možnost poslechnout si zajímavé hosty z politické, ekonomické či sociální oblasti, kteří přicházejí předat účastníkům své znalosti a zkušenosti formou zajímavých přednášek či panelových diskuzí. Dozvíš se zde také většinu organizačních informací. Připraveny budou také semináře v menších skupinkách - regionální či odborné. Odpolední část se soustředí na dění ve vlastních Modelech, v případě Modelu OSN v jeho jednotlivých orgánech. Pro tebe je zde připraven další program v rámci zaměření jednotlivých orgánů, kde se společně s ostatními delegáty naučíš jednat, reagovat a argumentovat, to vše pomocí her, cvičení, přednášek a diskuzí, a své znalosti prakticky používat. Kromě základních informací o fungování OSN, NATO či EU se přípravná setkání zaměřují také na představení problematiky jednotlivých bodů agendy každého Modelu nebo orgánu. Nespoléhej se však jen na přednášky. Pro každé téma je dopředu zpracován a zveřejněn tzv. Background report – podkladový dokument poskytující veškeré základní informace o tématu, který má delegátům především pomoci utvořit si o dané problematice obrázek a ujasnit si, jaký postoj by měli zaujmout. Přípravná setkání slouží především k vysvětlení nejasností a zdůraznění konfliktních otázek tématu a je tedy vhodné, aby si delegáti jednotlivé podklady prostudovali předem. Když už nic jiného, pocit, že víš, o čem se mluví, ti dodá na klidu a je také základní podmínkou pro to, aby ses mohl do dění aktivně zapojit.

8

2.2. Konference Každý ročník Pražského studentského summitu tradičně vrcholí v podobě konference, kde máš jako účastník možnost prakticky uplatnit své nově nabyté zkušenosti a zcela se ponořit do simulace náročných diplomatických jednání. Konference trvá čtyři dny. Slavnostní zahájení patří vždy k nejpůsobivějším okamžikům ročníku. Mezi hosty zavítají významné osobnosti ze světa diplomacie, politiky a kultury se svými zajímavými projevy. Odpolední hodiny opět patří studentům. Zástupce každé země, zasedající na Pražském studentském summitu, přednese přítomnému plénu svůj zahajovací projev, který je posléze ohodnocen. Po následující dva dny probíhají celodenní jednání ve všech orgánech i Modelech. Dle programu jsou prokládána vystoupeními zajímavých hostů, diskuzemi a jinými akcemi. V poslední den bývají jednání kratší a v odpoledních hodinách se uskutečňuje slavnostní zakončení. Je zde shrnuta práce za celou konferenci a příjemným zpestřením bývá pro delegáty také vyhlášení řady ocenění, např. nejlepšího projevu či delegátů. Závěrem studenti obdrží své diplomy potvrzující jejich účast na Pražském studentském summitu. 2.3. Doprovodný program Vzdělání má být také zábavné a názorné. Z toho důvodu je během roku realizována řada doprovodných akcí. Jedná se o návštěvy velmi zajímavých míst, jako je např. Rádio Svobodná Evropa – Rádio Svoboda, Česká národní banka či Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, dále se delegáti mohou setkat se zajímavými hosty, zúčastnit se různorodých vzdělávacích přednášek, lidskoprávního biografu (často spojeného i s následnou diskuzí o představené problematice) aj. Každý rok se přesná skladba obměňuje. Den před zahájením konference se také konají setkání na ambasádách, kterých se účastní celé delegace, a mají tak možnost setkat se s reálnými diplomatickými zástupci své země, dozvědět se leccos o reálné mezinárodní politice a často i něco navíc. O konkrétních doprovodných akcích budete informování přípravným týmem v průběhu ročníku.

9

3. Pilíře Summitu Model OSN, Model NATO a Model EU představují dohromady tři pilíře Pražského studentského summitu. Skrze tyto Modely mohou účastníci nahlédnout do světa mezinárodních vztahů a vyzkoušet si diplomacii na vlastní kůži. V roli diplomatů či ministrů simulují reálný rozhodovací proces těchto organizací, ovšem samotná simulace je spíše nevšedním nástrojem, díky kterému se účastníci učí obhajovat vlastní postoje před ostatními, spolupracovat s nimi, ustupovat a vytvářet kompromisy, ale i stát si za svými prioritami. 3.1. Model OSN Model OSN byl v rámci Pražského studentského summitu vytvořen v první polovině 90. let a stal se tak jeho nejstarší součástí. Účastníci Modelu OSN jsou středoškolští studenti, kteří tvoří tří- až pětičlenné delegace, jež zastupují zájmy jednoho společného státu OSN. Studenti jsou do Summitu vybráni na základě dovedností, které prokázali prostřednictvím svých esejí v přihlašovacím řízení. Každý člen delegace zasedá v jednom z tematicky různě zaměřených orgánů, avšak společně koordinují své činnosti tak, aby reprezentovali jednotnou zahraniční politiku svého státu. Kromě středoškolských studentů můžou v některých simulovaných orgánech zasednout i vysokoškolští studenti, a to v pozicích nezávislých pozorovatelů. Každý ze studentů může být členem pouze jednoho z orgánů. Jednacím jazykem Modelu OSN je čeština. Těmito orgány jsou: Rada bezpečnosti (UNSC), výkonný orgán OSN, který se zaměřuje na bezpečnostní agendu; Hospodářská a sociální rada (ECOSOC), zabývající se zejména hospodářskými a sociálními otázkami; Rada pro lidská práva (HRC), jež se zasazuje o dodržování a ochranu lidských práv a svobod; Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), jejíž specializovaná agenda zasahuje do nejrůznějších oborů do kultury, přes etiku až po výzkum či svobodu informací; Program OSN pro životní prostředí (UNEP), dohlížející na řešení globálních problémů lidstva. K Modelu OSN je také přičleněna další důležitá mezinárodní organizace orientující se na oblast hospodářství a obchodu, Světová obchodní organizace (WTO). Jednotlivé orgány jsou podrobněji popsány na webu Summitu, kde také najdeš informace o agendě a jejich předsednictvu. Kromě specifických znalostí a dovedností, které se váží k jednotlivým orgánům, tě Model OSN seznámí také se základními myšlenkami a cíli největší globální organizace, tedy např. se snahou řešit konflikty diplomatickou cestou a úsilím o spravedlivý mezinárodní řád. Své dotazy a připomínky týkající se Modelu OSN můžeš směřovat na e-mailovou adresu [email protected], nebo na emaily jednotlivých simulovaných orgánů: UNSC – [email protected]; ECOSOC – [email protected]; HRC – [email protected];

UNESCO – [email protected]; UNEP – [email protected]; WTO – [email protected].

10

3.2. Model NATO Rozhodovací proces Severoatlantické aliance je v rámci Pražského studentského summitu simulován osmadvaceti středoškolskými studenty, kteří se do Modelu NATO přihlašují jako jednotlivci. Jednání jsou vedena výhradně v angličtině, ovšem její dokonalá znalost rozhodně není podmínkou k přijetí, stačí se jen nebát komunikovat a případné chyby s praxí rychle mizí, k čemuž slouží specializované hry a další činnosti, které studentům pomohou naučit se rychle reagovat i v cizím jazyce. Není také třeba se obávat poněkud specifické slovní zásoby, kterou si právě aktivním používáním rychle osvojí a získají si tak cennou schopnost rozlišovat a používat i formálnější angličtinu, než s jakou se setkají na svých středních školách. Vybraní studenti se zúčastňují pěti přípravných setkání (workshopů), kde získají základní informace o bezpečnostní problematice i samotné Alianci, její historii, současné roli a euroatlantickém prostoru. Vylepší si své vyjednávací a komunikační schopnosti a jazykové dovednosti. Cílem tohoto Modelu je zvýšit povědomí českých studentů a prohloubit jejich znalosti v otázkách bezpečnostní politiky a fungování NATO. Je zde kladen důraz na rozvoj kritického myšlení, tvorby vlastního názoru a formulace veřejného vystupování. Jednání Modelu NATO spolu s jednáními ostatních modelů vyvrcholí na jaře jednáním v rámci společné závěrečné konference. Sekretariát Modelu NATO nalezneš na e-mailové adrese [email protected].

3.3. Model Evropské unie V rámci Modelu EU Pražského studentského summitu má 28 vysokoškolských studentů možnost si vyzkoušet, jaké to je být ministrem jednoho z členských států EU. Na vlastní kůži tak mohou v rámci workshopů zažít, jak se předjednává agenda, aby potom mohli reálně jednat v rámci vrcholného orgánu – Rady EU. Agendu účastníci předjednávají na podobném principu, na kterém funguje Výbor stálých zástupců (COREPER). Účastníci mají tak jedinečnou možnost zjistit, jak vznikají nařízení, směrnice a doporučení, jak se hledá kompromis pod časovým tlakem a jak se řeší mezinárodní krize. Při tom všem je potřeba zvládnout unijní rozhodovací proces a zachovat diplomatický protokol. V průběhu tohoto procesu se setkají se zajímavými osobnostmi z praxe. Model EU je zároveň jedinečnou příležitostí, jak navázat nové kontakty se studenty jiných univerzit a získat tak často přátele na celý život. Tento Model má za cíl nejen poskytnout praktickou zkušenost s fungováním rozhodovacího procesu EU, ale také dává příležitost ukázat své schopnosti a získat nové kontakty. Díky Modelu Evropské unie také studenti získají možnost dozvědět se více o tématech, kterými se v současnosti EU zabývá. Sekretariát Modelu EU můžeš kontaktovat na e-mailové adrese [email protected]. 11

4. Chronicle Neodmyslitelnou součástí Pražského studentského summitu je i Chronicle, oficiální noviny, které účastníky i hosty pravidelně informují o dění v Modelu OSN, NATO i EU. Jednotlivá čísla jsou volně dostupná na každém workshopu a během konference vycházejí denně. Na stránkách Summitu je také možné stáhnout jejich elektronickou verzi. Chronicle zúčastněným přináší nejen podrobné zpravodajství o činnosti ostatních orgánů a Modelů, organizační informace, informace o doprovodných akcích a doporučované aktivity, ale i rozhovory s významnými osobnostmi, odborné články a analýzy k nejrůznějším tématům v nejširším slova smyslu. Čtenářům tak kromě zábavy poskytuje i užitečné rady a návody, jak se vypořádat s komplikovanými otázkami, s nimiž se během jednání setkávají. Do novin Chronicle přispívá převážně jeho redakce, kterou tvoří členové sekretariátu Pražského studentského summitu a občas se zde objeví i texty psané analytiky Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Prostor v něm je ale určen i tobě, jako delegátovi. V novinách Chronicle si můžeš vyzkoušet, jak vypadá pravá novinářská práce. Máš-li podnětnou myšlenku, zážitek z domova či z cest, zkušenost se zajímavými událostmi, se kterými by ses rád podělil s ostatními účastníky, neváhej a piš. Redakci můžeš kontaktovat na e-mailové adrese: [email protected]. PSS na Facebooku: www.facebook.com/studentsummit PSS na Twitteru: www.twitter.com/studentsummit PSS na Youtube: www.youtube.com/studentsummit

12

II. Práce delegáta Účast na Pražském studentském summitu představuje mnoho nových zkušeností, zábavy i poučení. Abys toho však dosáhl, musíš sám přiložit ruku k dílu a probudit v sobě to nejlepší, co můžeš nabídnout, a využít toho. V následující kapitole ti poradíme jak na to.

5. Ty a tvá delegace Všechny delegace Modelu OSN tvoří tří- až pětičlenný tým studentů, který zastupuje jeden členský stát OSN. Každý člen delegace reprezentuje zájmy svého státu v jednom z orgánů. Počet členů delegace je odlišný stát do státu, podle počtu orgánů, ve kterých má jejich země zastoupení. Každá delegace si stanovuje svého vedoucího, který je dále zodpovědný za její chod, koordinuje činnost členů delegace a zároveň je kontaktní osobou pro sekretariát Summitu, pokud je potřeba řešit otázky organizačního charakteru a jiné. Rozdělení delegátů do jednotlivých orgánů si členové delegace určují sami, dle svých osobních zájmů a svého odborného zaměření, neboť na Summit se každoročně hlásí studenti zajímající se jak o přírodní, tak i o humanitní a sociální vědy. Každá delegace musí pracovat jako tým, jednat a vystupovat jednotně a sladit svá stanoviska v rámci oficiální zahraniční politiky svého státu, nikoliv jako skupinka izolovaných zástupců v jednotlivých orgánech. Komunikace uvnitř delegace je základní podmínkou úspěchu delegace jako celku při jednání. Cílem delegace je prosazení co nejvíce zájmů reprezentovaného státu do výstupů Modelu OSN pomocí rezolucí či deklarací. Delegáti však musí zastupovat reálný postoj své země k probírané problematice, ačkoliv se může její osobní názor lišit. K dosažení svých zájmů využívají delegace veškerých diplomatických cest a taktik, formálního i neformálního vyjednávání. Na konferenci nastávají situace, kdy je třeba práci některých delegací koordinovat nejen v rámci Modelu OSN, ale i společně s Modelem NATO či Modelem EU. Ačkoliv tyto tzv. „průřezové delegace“ mají zastoupení ve více Modelech zároveň, zastupujete jeden stát a často je tedy nezbytné svá stanoviska synchronizovat, abyste společně mohli dosáhnout svého cíle. V Modelu NATO a v Modelu EU státy nezastupují delegace, nýbrž jednotlivci. Od delegáta Modelu NATO se předpokládá poměrně dobrá znalost anglického jazyka, avšak mít skvělé jazykové možnosti není tak důležité, jako je odhodlání a chuť se zlepšovat. Od každého delegáta i samotné delegace se vyžaduje maximální účast na přípravných setkáních. V opačném případě může být tato delegace z projektu vyloučena. Podmínky účasti jsou vysvětleny v dokumentu Často kladené otázky (FAQ), který je dostupný na webových stránkách. V průběhu roku může předsednictvo jednotlivých orgánů zadávat delegátům úkoly, plnění těchto úkolů je ve tvém zájmu. Pokud si nevíš rady, předsednictvo je vždy ochotno ti pomoci. I jednotlivec může zásadně ovlivnit průběh jednání a podobu závěrečných dokumentů. Záleží jen na tobě, jak aktivně se do jednání zapojíš. V průběhu ročníku se může stát, že se složení tvé delegace změní. V případě, že nebudeš mít dostatečný počet studentů na vytvoření delegace, můžeš se zapsat na webových stránkách Summitu do tzv. Burzy delegátů; zde na sebe uvedeš kontakt a spojíš se tak s ostatními zájemci. Náhradníka ti také může doporučit sekretariát, ale rozhodně není vhodné, aby se delegáti přesouvali v rámci jedné delegace z orgánu do orgánu nebo aby docházelo k „přetahování“ delegátů mezi různými delegacemi. Už 13

ve chvíli, kdy se tým studentů do Modelu OSN hlásí, by mělo být přinejmenším jasno o jeho členech. Konkrétní zastoupení v jednotlivých orgánech je důležité rozhodnout již před prvním přípravným setkáním, aby tak měli všichni šanci vytěžit z nich maximum a také se rychle zařadit mezi své nové kolegy v jednotlivých orgánech.

14

6. Jak se správně připravit Pražský studentský summit nikdy nebyl o mechanickém učení se poskytnutých informací nazpaměť. Ba právě naopak, úkolem Summitu je pouze účastníkovi naznačit cestu, jak se na jednání připravit. Pak už je jen na něm, zda se chce důkladně připravovat již měsíc předem, nebo spoléhat spíše na improvizaci. A právě poskytnutí vodítka pro to, jak se na Summit připravit, je účelem této kapitoly. Je však důležité zdůraznit jednu věc: To, kolik si toho ze Summitu odneseš, závisí především na tobě a na úsilí, které se rozhodneš do přípravy a samotného jednání investovat. 6.1. Práce s informacemi Pro simulaci diplomatických jednání platí to samé, co pro jakýkoliv jiný rozhovor – je to mnohem snazší, když víš, o čem se mluví. A snad ještě důležitější než vědět, o čem se mluví, je pochopit to. První a nejdůležitější pravidlo pro přípravu informací na jednání je neučit se prohlášení a statistické údaje nazpaměť. Cílem tvé přípravy by mělo být pochopení. Chápat, proč konflikt vznikl a proč stále trvá. Chápat, proč se tvoje organizace daným problémem zabývá. Chápat, proč je názor tvého státu takový, jaký je. Samozřejmě by bylo mnohem jednodušší spokojit se s prostým konstatováním, že daný problém existuje, tvá organizace se ho snaží řešit a tvůj stát si o tom myslí to a ono. Nelze tvrdit, že by pouhá znalost nestačila k jednání. Rozhodně ale můžeme zaručit, že si ze Summitu odneseš víc, pokud si dáš práci se skutečným porozuměním. Ať už se rozhodneš věnovat úsilí pochopení, nebo se spokojíš s povrchní znalostí, přípravě se nevyhneš. Na následujících řádcích se pokusíme poskytnout návod, jak při přípravě nic neopomenout a zároveň ji zdárně zvládnout. Co potřebuji vědět, než začnu psát? V prvé řadě je dobré si přibližně rozdělit různé okruhy znalostí, které by správný delegát měl ovládat: obecný přehled, zastupovaný stát a jeho politika, projednávaná otázka, organizace a případně orgán, jehož jednání simuluješ. Začněme s „obecným přehledem“. V kontextu Summitu se obecným přehledem rozumí především povědomí o současném i minulém dění ve světě mezinárodních vztahů, ve světě politiky a ve světě vůbec. Obecný přehled je skvělá věc – člověk dokáže všechny nové informace zasazovat do širších souvislostí, dívat se na ně z různých perspektiv, málokdy narazí na něco, o čem by minimálně neslyšel. Potíž je vlastně jen jedna – nelze si sednout a s pomocí termosky kávy a tvé oblíbené hudby se obecný přehled naučit. Pokud máš pocit, že obecný přehled nemáš a rád bys ho získal, čeká tě mnoho a mnoho hodin trpělivého sběru informací. Základ by ti měla dát v hodinách dějepisu, zeměpisu a základů společenských věd především tvá škola. Většina práce ale zůstane na tobě: sleduj zprávy, čti tištěné i internetové noviny a vůbec čti všechno, co ti přijde pod ruku (ačkoliv konkrétní přínos literatury pro tvůj obecný přehled se bude lišit titul do titulu – do červené knihovny nebo detektivek žádné zázraky neočekávej). V příloze najdeš seznam základních médií a informačních zdrojů, nemá však smysl je zde vyjmenovávat všechny. Pouze nesmíš opomenout kritický přístup k věrohodnosti zdroje. Pokud bys měl problémy s nalezením (či s výběrem) vhodných zdrojů informací, každý z členů předsednictva ti je připraven ochotně pomoci. Pokud budeš důkladný a vytrvalý, brzy si svůj obecný přehled vytvoříš, resp. rozšíříš. A pokud skutečně vydržíš do prvního workshopu až po konferenci, pozorné sledování médií a udržování obecného povědomí o světě a dění v něm se pro tebe stane naprostou přirozeností. K zastupování nějakého státu je přirozeně nutné něco o daném státě vědět – tedy základní znalost zastupovaného státu. Dobrým začátkem je vědět, kde daný stát leží (delegátovi Německa to může znít směšně, delegátovi Surinamu už méně). Dalším krokem by mělo být alespoň stručné seznámení s moderní historií daného státu – minimálně do druhé světové války. Je užitečné vědět, jaké události utvářely současnou podobu tvého 15

státu a jeho vztah k ostatním státům a organizacím. Poté přichází čas na bližší seznámení se současností. Základem, bez kterého se při jednání neobejdeš, je znalost politické orientace tvé země. Jaké jsou její hlavní národní zájmy? Zajištění dostatku vody v řekách pramenících mimo jeho území nebo bezpečnost námořních obchodních tras? A co její vztahy s okolními zeměmi a velmocemi? Má nějaké spojence? A co tradiční nepřátele? Jaké podepsala mezinárodní smlouvy a jakých organizací je členem? Nemusíš se snažit o odbornou politologickou studii, ale měl bys alespoň rámcově znát odpověď na všechny tyto otázky a spoustu dalších. Zvláštní pozornost pak pochopitelně věnuj vztahu svého státu ke konkrétní organizaci, ve které budeš v průběhu simulovaných jednání členem a otázkám, které budete podle agendy projednávat. Může se stát, že nenalezneš žádné vyjádření svého státu ke konkrétní projednávané otázce – pak přichází na řadu obecná zahraničněpolitická orientace tvého státu, hlasuješ se svými tradičními spojenci, nebo hledáš spojence dočasné, kteří ti na oplátku za tvůj hlas pomohou prosadit něco pro tebe důležitějšího? A kromě politických otázek – najdi si čas i na kulturu a obyvatele svého státu. Nikdy nevíš, kdy se ti tato znalost bude hodit. Už výše bylo zmíněno, že je dobré vědět, o čem se mluví. Nyní to můžeme nazývat o něco elegantněji: znalost projednávané otázky. Pokud máš řešit zemědělské subvence, je užitečné vědět, co to subvence jsou a mít alespoň matnou představu o tom, co to je zemědělství. Pochopení samotné podstaty otázky je určitě to nejdůležitější. Podívej se na otázku i trochu obecněji. Nejlepším zdrojem pro takovéto obecné pochopení je patrně kniha přímo otázce věnující, ale lze si vystačit i s články na internetu. Neboj se hledat i mezi cizojazyčnými zdroji, mnohdy bývají podrobnější, než ty české. Často bývá otázka poměrně široká – pak se vyplatí nejdříve zjistit, co by tvůj stát při jednání rád prosadil a věnovat se konkrétně oblastem otázky, o něž má tvůj stát zájem. Pochopitelně ale nestačí znát otázku jako takovou – naprostá většina otázek, k jejichž projednávání se dostaneš, se neprojednává poprvé, ba naopak – mezinárodní společenství se o její řešení snaží nejspíše již velmi dlouho. Je proto nutné vědět, co se dosud v této oblasti událo. Znalost bodů agendy nepodceňuj – když nic jiného, tak delegáti, kteří jsou schopní méně připraveným v hrubých rysech vysvětlit, o čem se jedná, bývají v orgánech poměrně populární a většinou prosadí, oč usilují. Posledním bodem, kterému se při přípravě jako delegát musíš věnovat, je samotná organizace, jejíž jednání budeš simulovat. Jak vznikla? Co je jejím cílem a jaké jsou základy, na kterých je postavena? A asi nejdůležitější otázka – jaké jsou její pravomoci? Může nařizovat, nebo pouze doporučovat? Nejlepší na těchto informacích je, že na rozdíl do ostatních kategorií existují poměrně ucelené zdroje, kde lze vše potřebné nastudovat. Obvykle najdeš nejvíce užitečných údajů na webových stránkách dané organizace. Na druhou stranu není na škodu se podívat na danou organizaci a její dosavadní působení pohledem zvenčí. Pro to platí to samé co výše – množství zdrojů je víceméně nevyčerpatelné, pokud bys měl problémy vyznat se v nich, stačí se zeptat kohokoliv z předsedajících.

16

6.2. Tipy pro jednání V momentě, kdy začne samotné jednání, je tvým úkolem proměnit se v galantního, okouzlujícího, inteligentního, vzdělaného, a přesvědčivého diplomata, který ve svém projevu umí kombinovat serióznost s poutavostí. Věz, že tyto vlastnosti se ti budou v budoucnu hodit, ať již budeš dělat cokoliv. 1. Jednání je v jádru pouze rozhovorem a platí pro něj dvě naprosto základní pravidla: poslouchej (sebe i ostatní) a mluv. Pokud nebudeš poslouchat ostatní, přínosnost tvých příspěvků do diskuze bude na bodu mrazu stejně jako pozornost, kterou jim ostatní budou věnovat a jejich vliv na výsledek jednání. A hlavně mluv. Mluv nahlas, mluv zřetelně. Těžko prosadíš zájmy svého státu, když nebudeš mluvit a ani mluvení tě nespasí, když tě neuslyší nebo když ti nebudou rozumět. Zvláště na workshopech se neboj mluvení – jsou tu právě do toho, aby sis to vyzkoušel. Na druhé straně mluv jen, když opravdu máš s čím přispět do diskuze (pokud sis důkladně prostudoval předchozí kapitolu, neměl by to pro tebe být už žádný problém). 2. Nemluvíš za sebe. Nezapomínej, že v organizaci nereprezentuješ sebe ale celou svou zemi (nebo přinejmenším její současnou vládu). Neudělej jí ostudu. Především se ale nenech unést osobním názorem. Kazil bys jednání sobě i ostatním. Buď také opatrný, co jménem své vlády ostatním slibuješ. Čínský delegát by po návratu domů za slib nezávislého Tibetu patrně dvakrát pochválen nebyl. Zároveň je třeba zdůraznit, že ve chvíli, kdy mluvíš za vládu, je třeba užívat třetí osoby, či množného čísla. Tedy nikoliv „já si myslím…“ ale „naše vláda zastává názor…“ nebo „Spojené státy se jednoznačně přiklánějí k tomu, že…“. 3. Nezapomínej na to, že jsi diplomat. Nenapadej slovně ostatní, neplivej kolem sebe, nekřič, nemlať pěstí do stolu, nedávej si nohy na stůl a ani se nechovej jiným způsobem nevhodně. Povýšený a arogantní přístup nikam nevede. Zároveň se ani nehodí komunikovat s ostatními příliš familiárně. Vyjadřuj se korektně – například nediplomatické „Vy lžete!“ můžeš nahradit větou „Domnívám se, že nemáte zcela přesné informace.“ Dodržuj Jednací řád i pokyny předsedajících. Oblékej a upravuj se tak, aby se ostatní plně soustředili na tvůj projev, nikoliv na tvůj zevnějšek – zvláště na konferenci. 4. Nenech se zmást tím, že je pauza na kávu, nebo že už jste na cestě domů. Neznamená to žádný striktní zákaz vyjednávání. V takzvaných kuloárních, tedy neformálních jednáních, často řešení otázek postupuje mnohem rychleji a byla by chyba je opomíjet. Neboj se pro předjednávání agendy využít i sociálních sítí a vezmi si kontakty na své kolegy. Jen nezapomínej, že ačkoliv zde neplatí žádný Jednací řád ani striktní pokyny ohledně chování, stále je vhodné dodržovat alespoň základní pravidla slušnosti. Nenech se ale zcela jednáním pohltit. O pauze na kávu by sis skutečně měl kávu dát, máš-li na ní čas – obecně je důležité vědět kdy „přestat pracovat“ a zasednout s delegátem zastupujícím úhlavního rivala tvého státu k jednomu stolu.

17

6.3. Jak úspěšně psát V průběhu celého ročníku tě bude čekat celá řada momentů, kdy budeš posazen před bílý papír a tvým úkolem bude ho pokrýt smysluplným výstižným textem, který navíc občas nebude smět překročit stanovený limit. Ačkoli to na začátku může vypadat jako náročný úkol, sám zjistíš, že je to pouze otázkou cviku. Účelem této kapitoly je především ulehčit ti začátky. Nejdříve si odbudeme to, co je pro všechny typy psaní, které tě čekají, společné. Piš spisovně, bez překlepů a gramatických chyb. Ačkoliv to může znít jako klišé, je to naprostý základ kultivovaného písemného projevu. Další nezbytností je psát k věci. Může se ti stát, že budeš mít tendenci odbíhat do tématu, nicméně je důležité držet dokument tak kompaktní, jak je to jen možné – nic by nemělo ani chybět, ani přebývat. Nyní by stálo za to věnovat se podrobněji některým konkrétním případům písemného projevu, se kterými se na Summitu můžeš setkat: 1. Stanovisko – zpráva o stanovisku, nebo častěji pouze „stanovisko“. Jedná se o dokument shrnující politiku tvého státu ke konkrétnímu bodu agendy. Dokument bude dostupný i pro ostatní delegáty. Pokud si s jeho přípravou dáš práci, vystačí ti jako podklad po celou dobu jednání o daném bodě. Zpráva je psána ve třetí osobě a představuje postoj (tedy stanovisko) tvého státu, nikoliv tvůj vlastní názor na danou problematiku. Většinou mívá dvě části: první, shrnující podstatu projednávaného bodu a dosavadní kroky v něm podniknuté, a druhou, formulující postoj tvého státu k otázce a případně přímo konkrétní návrhy, které by tvůj stát na tomto jednání chtěl prosadit. 2. Projev – zpravidla se píší plenární projevy, tedy projevy před celým plénem, nicméně ti nic nebrání si z vlastní vůle připravit písemně i projev do organizace nebo orgánu. Pravidla pro jejich psaní jsou společná. V prvé řadě pamatuj na to, že co si napíšeš, budeš také přednášet (v horším případě pouze číst). Je důležité na to nezapomenout kvůli krkolomným slovním spojením, složitým cizím slovům i šroubované větné stavbě. Co napsané vypadá zcela jasně, se pro tvá ústa může ukázat zcela nestravitelným. Je vhodné zjistit problematická místa dříve než za řečnickým pultem – zkus si proto projev minimálně jednou nahlas přečíst ještě předtím, než s ním vyjdeš na veřejnost. Taky je vhodné mít přehlednou strukturu projevu tak, aby na sebe jednotlivé části navazovaly a aby se v něm posluchači neztráceli. Nezapomeň, že na většinu projevů je stanoven časový limit a koncipuj ho podle toho. Speciálně u kratších projevů si dej záležet na návaznosti jednotlivých částí tak, aby se v projevu nevyskytovala místa sloužící pouze k propojení dvou částí. U delších projevů je vhodné užívat řečnických otázek a oslovení v průběhu textu k udržení pozornosti. Užívat citátů nebo jiných zpestření je možné, ale je třeba k němu přistupovat velmi opatrně. Zpestření musí kontextově navazovat a nesmí okupovat neadekvátně prostor vyhrazený pro projev. 3. Přijímané dokumenty – dokumenty, které jsou tvořeny a schvalovány jako výsledky jednání, jsou věcí natolik rafinovanou a lišící se podle organizace nebo orgánu, že zde uvedeme pouze několik krátkých námětů a zbytek (zvláště formální stránku) necháme na předsednictvu tvé organizace, resp. orgánu. Budeš-li psát dokument, předpokládá se u ostatních delegátů spíše nadstandardní znalost bodu agendy (ačkoliv ti tvoje předsednictvo jistě pomůže, kdyby sis nevěděl rady). Při tvorbě dokumentu je třeba se zamyslet, zda se bude jednat o kontroverzní návrh, pro který už máš vyjednanou podporu, o příliš odvážný návrh, u něhož jsi smířen s tím, že bude v průběhu projednávání zmírněn ostatními (což můžeš vydávat za svůj ústupek, i kdyby výsledek byl přesně to, co jsi původně chtěl), nebo zda se předem pokusíš vypracovat kompromisní návrh, přijatelný pro většinu přítomných.

18

Z toho se pak musí odvíjet přístup, který zvolíš. Ale tím krátký exkurs opravdu končí, další informace se bezpochyby dozvíš ve svém orgánu/Modelu. 6.4. Jednací řád Účelem Jednacího řádu je umožnit větší skupině lidí kultivovanou rozpravu nad poměrně složitými otázkami, ba co více, touto rozpravou dojít k určitému společnému rozhodnutí, a co ještě více, toto rozhodnutí formulovat. Snad se nám podařilo vyjádřit, jak moc je jednací řád důležitý. Pokud ne a pokud nepatříš mezi průbojnější povahy, tak to zjistíš sám během prvního kuloárního jednání. Podstatné je, že se nutnosti znát Jednací řád nevyhneš, ať už míříš do kteréhokoliv z orgánů Modelu OSN či Modelů NATO a EU. Neznalost Jednacího řádu může být velkou překážkou při jednání či při tvém působení v orgánu. Už jen proto se vyplatí věnovat mu dostatečnou pozornost. Dobrá znalost Jednacího řádu má však i další výhodu – delegát se naučí využívat všech jeho možností ke svému maximálnímu užitku (resp. k užitku jím zatupovaného státu). Znalost Jednacího řádu je nenápadnou zbraní, která se v rukou znalé osoby může proměnit v pomyslný jazýček na vahách a vychýlit ramena situace v její prospěch. 6.5. Position paper Nedílnou součástí přípravy na jednání na konferenci je tzv. position paper. Jedná se o krátký dokument, který shrnuje zahraniční politiku tvého státu a její cíle a priority pro konferenci. Před konferencí jej musí odevzdat každý stát, který má na Summitu zastoupení. Jeho účelem je stanovení a představení cílů, kterých by delegace chtěla na konferenci dosáhnout, podpora spolupráce v rámci delegace, mezi orgány i jednotlivými Modely, ale i ukázka toho, kam se delegace do okamžiku přihlášení do projektu posunula, co se změnilo. Obsahem by měly být důležité body zahraniční politiky, náměty pro diskuzi a stanovisko pro vyjednávání. Doporučujeme rozebrat postoje a návrhy řešení k jednomu či více tématům, podobně jako si to můžeš vyzkoušet na cvičných stanoviscích během workshopů. Výběr témat záleží zcela na tobě a na tvé delegaci – je na vašem rozhodnutí, zda se budete věnovat podrobněji jednomu, či více bodům agendy. Důležitá je spolupráce s vašimi kolegy v případě, že je tvůj stát zastoupen ve více Modelech. Za každý stát by měl být odevzdán pouze jeden position paper – k tomuto účelu bude zástupcům průřezových delegací předán kontakt na své kolegy. Využijte této příležitosti a seznamte se navzájem: delegace na Pražském studentském summitu by měla fungovat jako tým. Správně zpracovaný dokument ti samozřejmě bude na konferenci velkým pomocníkem. Můžeš z něj vycházet nejen při samotném jednání, ale také při přípravě projevu na slavnostním zahájení. Position paper tedy rovněž slouží jako určitá vizitka delegace a ukázka dosavadní práce během přípravné části projektu. Rozsah position paperu je jedna až dvě normostrany (1800 – 3600 znaků). Před konferencí členové přípravného týmu vyhodnotí veškeré odevzdané práce. Nejlepší position paper bude oceněn. V případě zájmu o zpětnou vazbu, či jiných dotazů se můžeš obrátit na [email protected].

19

Obecně platí, že čím aktivnější budeš, tím více si z projektu odneseš. Diskutuj, ptej se, piš, zapojuj se do dění. Neboj se toho, že uděláš chybu. Workshopy jsou do toho, aby tě to všechno naučily. Buď aktivní a uvidíš, že nejen na konferenci, ale i v životě se ti veškeré tvé snažení mnohonásobně vrátí.

20

III. Úvod do světa mezinárodních vztahů Následující kapitola nabízí stručný úvod do mezinárodních vztahů. Světa, do kterého nyní díky Summitu prvními krůčky vstupuješ. Kromě základního názvosloví se věnuje i konkrétnějším systémům mezinárodních vztahů, přibližuje pojmy a fungování reálného světa diplomacie, pojednává o mezinárodním právu a podrobněji představuje nejvýznamnější světové organizace, v čele s Organizací spojených národů. Obsahuje pojmy, se kterými se denně setkáváme v médiích, a spojuje je do širších souvislostí, které by delegát Pražského studentského summitu měl znát a které mu pomohou vnímat systém mezinárodních vztahů jako jeden propojený celek.

7. Co jsou to mezinárodní vztahy 7.1. Pojem a definice Výchozím pojmem mezinárodních vztahů je stát – tedy aktér mezinárodních vztahů (zjednodušeně účastník světové politiky), kterého na Summitu zastupuješ. Stát bývá chápán jako politicko-právní jednotka určená územím, obyvatelstvem a suverénní vládou, která vykonává kontrolu nad územím a obyvatelstvem a reprezentuje stát v mezinárodním styku. Pro praktické působení státu na mezinárodní scéně je důležité, uznávají-li ho jako stát i další země. S pojmem stát úzce souvisí termín národ. Tak je označována sociální skupina, která je spojována především pocitem sounáležitosti a společné identity. V různé míře se pak u jednotlivých národů objevují další vazby: společná historie a geografická poloha, společný jazyk, etnický či rasový původ, náboženství. Národní stát je zpravidla takový, v němž je majoritní etnikum také etnikem vládnoucím. Každý stát je tvůrcem své zahraniční politiky – specifické formy chování státu vůči jinému státu, skupině států či všem státům světa, ale i vůči mezinárodním organizacím a jiným nestátním aktérům (nadnárodní korporace, náboženská hnutí, teroristické skupiny apod.). Cílem zahraniční politiky je zajistit pro svůj stát co nejpříznivější vnější podmínky pro jeho existenci. 7.2. Mezinárodní vztahy S konceptem své zahraniční politiky vstupuje stát do mezinárodních vztahů, které představují komplex politických, diplomatických, právních, hospodářských, vojenských, kulturních a dalších vztahů mezi jednotlivými státy i skupinami států a dalšími aktéry. Stát bývá označován za základního aktéra mezinárodních vztahů, není však jediným. Vlivnou součástí mezinárodních vztahů jsou také mezinárodní organizace. Zjednodušeně se dají charakterizovat jako sdružení států (případně jiných subjektů podle mezinárodního práva), které spojuje určitý cíl, zájem. Takové sdružení je přitom založeno na podpisu mezinárodní smlouvy, má minimálně dva členy, stanovenou institucionální strukturu a stálý charakter. V mezinárodních vztazích působí i další aktéři – nadnárodní společnosti, neziskové organizace a ostatní, méně významné, subjekty. Způsob a principy interakce mezi zmíněnými aktéry tvoří systém mezinárodních vztahů, který se v čase mění a vyvíjí. Co si pod tím představit? Je tím míněno zejména politicko-mocenské rozdělení sil. Například jiný systém mezinárodních vztahů existoval v polovině 19. století během tzv. koncertu velmocí a jiný ve druhé polovině 20. století v průběhu studené války. Pohledy na dnešní („postbipolární“) systém mezinárodních vztahů se liší. Podle „multipolární“ teorie se spolu s ekonomickým rozvojem bude neustále zvyšovat počet velmocí – nastane vzestup Japonska, Německa (Evropské unie), Číny, Ruska, Indie nebo Brazílie. Její 21

protipól, „unipolární“ varianta přiřazuje úlohu supervelmoci jediné zemi, Spojeným státům americkým. Další z mnoha možností předpovídá období vleklých vnitřních válek a krizí. Podle teorie Samuela Huntingtona se kvůli převaze kulturních a sociálních faktorů nad těmi ekonomickými a vojensko-strategickými střetnou civilizace mezi sebou. 7.3. Problematické vztahy Vztahy mezi státy a dalšími aktéry, které jsme jmenovali, samozřejmě nejsou vždy bezproblémové. Rozlišujeme přitom několik fází „nepřátelství“; z nichž poslední je válka. Chová-li jedna strana skryté nepřátelství ke druhé, podezírá-li ji z něčeho, vzniká napětí. Dostane-li se určitý aktér do cílevědomého sporu s jedním nebo více dalšími aktéry, hovoříme o konfliktu. Dalším stupněm eskalace vztahů je krize, kdy dochází k neočekávaným událostem a akcím, jejichž základ leží v existujícím konfliktu. Jako praktický příklad ke všem zmíněným fázím mohou posloužit vztahy Spojených států a Sovětského svazu během studené války. Mezi nejvážnější okamžiky patřily berlínská a kubánská krize; nejvyššího stupně (tedy války) však vztahy USA-SSSR nikdy nedosáhly. Právě krize totiž bývá označována za moment obratu: buď se strany dohodnou mírovou cestou, nebo vypukne válka. Jednou z podstat války je fyzický konflikt (i když dnes už se hovoří i o nebezpečí kybernetických válek v prostředí kyberprostoru) dvou či více skupin s cílem zničit, odzbrojit nebo jinak oslabit protivníka a prosadit tak silou své záměry. Pravidla chování aktérů mezinárodních vztahů jsou upravena mezinárodním právem.

22

8. Svět diplomacie Diplomacie je nedílnou složkou mezinárodních vztahů a jedním z nejdůležitějších nástrojů zahraniční politiky. Tak, jak dnes chápeme tento pojem, ho jako první v roce 1796 použil britský státník Edmund Burke. Definicí tohoto termínu je bezpočet, mezi ty humornější patří například výrok Saint-Johna Perse: „Diplomacie je umění zamlčet sto slovy, co by se dalo říci jedním.“ V moderním smyslu dnes diplomacii chápeme jako správu mezinárodních vztahů formou vyjednávání. Můžeme ji také označit za oficiální činnost zaměřenou na politické cíle, zájmy a úkoly zahraniční politiky státu, která je uskutečňována pověřenými státními orgány a diplomatickými zástupci. 8.1. Historie První prvky diplomacie provozovali již staří Řekové. Dnes jsou zvučná jména tamních schopných řečníků všeobecně známa a některé z fenoménů řeckého diplomatického umění přetrvávají dodnes – formální diplomatické nóty, multilaterální rozhovory či plenární zasedání. Prameny moderní diplomacie pak směřujeme do severní Itálie, kde byly už ve třináctém století zřízeny první formy ambasád. Historický milník znamenal Vídeňský kongres z let 1814-1815, který dal světu diplomacie mezinárodně uznávaný rámec. Z něj pak vycházejí dnes nejdůležitější dokumenty Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (1961) a Vídeňská úmluva o konzulárních stycích (1963), které kodifikují mezinárodní právo v oblasti diplomacie a které zavádějí tzv. diplomatický protokol. 8.2. Pravidla diplomacie Formální (nikoliv věcnou) stránkou mezinárodních styků (tedy diplomacie) se zabývá diplomatický protokol. Jsou to pravidla o formálním styku mezi představiteli suverénních států navzájem, a kterými se řídí různé diplomatické akce a ceremoniály. Tedy pravidla, která každý diplomat musí znát a dodržovat. Věnují se například problematice diplomatických misí či diplomatické imunity. Diplomatickou misí rozumíme politický orgán představující oficiální politiku „vysílajícího“ státu na území země, se kterou ho vážou diplomatické styky. Mezi šéfy jednotlivých misí patří často používané termíny jako velvyslanec, vyslanec či chargé d‘affaires. Diplomatický sbor představuje všechny šéfy misí na území „přijímajícího“ státu. Mezi zeměmi, které se plně neuznávají, mohou být místo diplomatických navázány tzv. konzulární styky. Diplomaté jsou chráněni diplomatickou imunitou, která jim zajišťuje určitou nedotknutelnost policejními a státními složkami přijímajícího státu. Jejich zavazadla například nejsou podrobována celní prohlídce (neplatí pro prohlídku bezpečnostní). Mezi právně nezávazná, ale pro diplomaty téměř posvátná pravidla, patří etiketa, tedy normy slušného chování. Do nich můžeme řadit pravidla oblékání, stolování, oslovování nebo organizace společenských podniků. Jako nejproslulejší diplomaty jmenujme jen ty nejvýznamnější: kardinálové Richelieu a Mazarin, V. A. Kounic, Charles-Maurice de Talleyrand, Otto von Bismarck, James Bryce, Raoul Wallenberg, Dag Hammarskjöld. Konečně vzpomeňme na Henryho Kissingera, jednoho z iniciátorů „détente“ jako zahraniční politiky USA vůči SSSR, obratného vyjednavače v otázce postupného snižování počtu strategických zbraní a nositele Nobelovy ceny za mír z roku 1973. Právě on je autorem myšlenky, kterou by se mohli inspirovat mnozí diplomaté dnes i v budoucnosti: „Žádná zahraniční politika, jakkoliv důmyslná, nemá sebemenší šanci na úspěch za předpokladu, že vznikla v myslích nemnoha a v srdci jí neměl nikdo.“

23

9. Mezinárodní právo 9.1. Pojem a definice Pohled do učebnic mezinárodního práva nám prozradí, že mezinárodní právo (dále MP) je nejčastěji definováno jako soubor právních norem upravujících chování subjektů mezinárodního práva a vztahy mezi nimi. Někdy bývá také chápáno jako soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství. Obecně je tedy smyslem existence mezinárodního práva zpřehledňovat vztahy mezi subjekty mezinárodní politiky, posilovat jejich spolupráci, udržovat stabilitu mezinárodního společenství, zachovat mír ve světě a přispívat k ochraně lidských práv. 9.2. Subjekty mezinárodního práva Za subjekt práva můžeme považovat takovou jednotku (např. jednotlivce, stát, obchodní společnost, apod.), které jsou přiznána práva a povinnosti a která je způsobilá k právním úkonům. Jednotlivé subjekty nemusí být vždy stejného druhu a mohou mít odlišné postavení. Je důležité si uvědomit, že subjekty mezinárodního práva jsou odlišné do subjektů práva vnitrostátního. Tradičně se mezi ně řadí státy, mezinárodní organizace mezivládní povahy a zvláštní politické jednotky (Svrchovaný řád maltézských rytířů, Svatý stolec, Mezinárodní výbor Červeného kříže a Červeného půlměsíce, města s mezinárodním statusem, apod.). Státy jsou považovány za prvotní (původní) subjekty mezinárodního práva. Náleží jim zásadní úloha při tvorbě nových norem a jejich subjektivita je odvozena z jejich vlastní fyzické existence. Mezinárodní organizace patří k druhotným (odvozeným) subjektům a jejich právní subjektivita vzniká na základě právních aktů (třeba zakládací listiny – např. Charta OSN) států, které je zřizují. Jejich subjektivita je tedy jen částečná a záleží na státech, jak rozsáhlé pravomoci jim poskytnou. Právní subjektivita jednotlivců v MP se stala v posledních desetiletích jednou ze sporných otázek, s kterými se mezinárodní právo potýká. V zásadě se považuje za marginální a hraje roli především v oblastech lidských práv a mezinárodního trestního práva. 9.3. Prameny mezinárodního práva Mezinárodní právo není v současné době všeobecně kodifikováno. Neexistuje tedy ucelený systematický soubor psaných norem mezinárodního práva (jakýchsi „zákoníků MP“). K pramenům patří mezinárodní smlouvy, mezinárodní obyčeje, obecné právní zásady, soudní rozhodnutí a případně odborné právní názory. Nejvýznamnější roli hrají mezinárodní smlouvy a obyčeje. S postupem času můžeme pozorovat snahu o kodifikaci, tedy písemné upravení, co největšího počtu mezinárodních norem. Mezinárodní společenství se tak snaží o větší stabilitu, přesnost a aplikovatelnost celého systému. 9.4. Zvláštnosti Mezinárodní právo má několik zvláštností, které jej významně odlišují do práva vnitrostátního. Zatímco ve vnitrostátním právu je osoba tvůrce a adresáta práva rozdílná, v mezinárodním právu splývá. Státy stejně tak normy vytváří, jako jsou povinny se jimi řídit. Zároveň jsou si díky zásadě svrchované rovnosti naprosto rovny a neexistuje žádný „hlídač“, který by dodržování MP nad všemi státy vynucoval. Státy jsou vázány pouze těmi normami, na jejichž existenci přistoupily a také zde nenalezneme rozlišení na zákonodárnou, výkonnou a soudní moc. 24

9.5. Historie Závěrem pár slov k tomu, jak mezinárodní právo vzniklo. Úplné počátky mezinárodní spolupráce můžeme nalézt už ve středověku, např. smlouvy mezi Athénami a Spartou. V období středověku začaly některé politicky aktivní státy zakládat ministerstva zahraničních věcí a vyměňovat si diplomatické zástupce. Tradičního mezinárodní systém se však začal formovat až po Vestfálském míru (1648) a moderní pojetí pak do konce 19. století.

25

10. Nejvýznamnější světové organizace K nejvlivnějším hráčům na poli mezinárodních vztahů patří neoddiskutovatelně mezinárodní světové vládní i nevládní organizace. Jejich prostřednictvím dochází k udržování mezinárodního řádu a systému. V této kapitole následuje výčet těch nejdůležitějších, jejichž činnost je v rámci projektu simulována. 10.1. Organizace spojených národů Organizace spojených národů (OSN, synonymní název Spojené národy, United Nations – UN) jsou největší organizací států světa: v současné době OSN sdružuje 193 zemí. Jejím členem může být každý stát, který vyhovuje podmínkám specifikovaným v Chartě OSN. Poté může být přijat schválením ve Valném shromáždění a Radě bezpečnosti. Cílem OSN je především napomáhat tomu, aby nevznikaly konflikty mezi zeměmi a v případě, že vypuknou, se snažit o jejich ukončení. Činnost OSN se ovšem neomezuje jen na bezpečnostní aktivity: systém Spojených národů zahrnuje celou řadu dalších orgánů a agentur, které zajišťují rozvojovou pomoc, péči o kulturní dědictví apod. Předchůdkyní OSN byla Společnost národů, ustavená v roce 1919, která dohlížela na podobu světa po I. světové válce. Její projekt ale selhal, protože se k němu nepřipojily klíčové státy světa (např. Spojené státy americké se členem nikdy nestaly a jen „střídavě“ byl členem Sovětský svaz či Německo). K ukončení činnosti Společnosti národů došlo poté, co se jí nepodařilo zabránit vypuknutí druhé světové války. Tato událost znovu otevřela debaty o mezinárodní organizaci, která by měla podobným katastrofám zabránit. Předběžné poválečné debaty pak daly vzniknout OSN, která oficiálně započala svou existenci 24. října 1945 po ratifikování nejdůležitějšího dokumentu, Charty OSN, většinou zakládajících zemí OSN, včetně tehdejších největších světových mocností jako Spojené státy americké, Čína, Francie, Sovětský svaz a Velká Británie. Podmínkou kvalitního fungování OSN je ochota členských států aktivně napomáhat realizaci stanovených cílů. K tomu je zapotřebí, aby zástupci zemí byli schopni a ochotni spolu jednat, diskutovat, řešit spory a přijímat kompromisy, a to vše mírovou cestou. Neboť právě touto formou činnost OSN probíhá. Není to forma nová, ani výjimečně účinná, ale je to nejlepší způsob, jak spory řešit, je-li třeba pracovat v tak širokém a rozmanitém prostředí, jakým současný svět zcela jistě je. Již několik let se vedou diskuse o nutnosti reformovat OSN; hlavní pozornost se soustřeďuje zejména na Radu bezpečnosti, jejíž složení odpovídá mocenskému uspořádání světa po druhé světové válce. Reformní snahy ovšem narážejí na odlišné názory členských států. 10.1.1. Charta OSN Cíle Spojených národů, definované v jejím základním dokumentu, Chartě OSN, jsou následující: •

udržovat mezinárodní mír a bezpečnost;

•

rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů;

•

spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a při podpoře základních lidských práv a svobod;

•

být centrem pro koordinaci kroků, které národy podnikají v zájmu dosažení těchto společných cílů. 26

10.1.2. Orgány Organizace spojených národů Celý systém OSN se skládá z mnoha programů, agentur a orgánů. O těch základních a nejvýznamnějších z nich se dočteš na jiných stránkách, mnoho dalších užitečných informací najdeš na adrese www.un.org. Pro přehlednost uvedeme ty nejzákladnější, se kterými se ty a tvá delegace budete v rámci Pražského studentského summitu setkávat: Rada bezpečnosti – UNSC Hospodářská a sociální rada – ECOSOC Rada pro lidská práva – HRC Program OSN pro životní prostředí – UNEP Organizace pro výchovu, vědu a kulturu – UNESCO Světová obchodní organizace – WTO Sekretariát OSN 10.2. Severoatlantická aliance Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization – NATO, franc. OTAN) je vojensko-politické uskupení sdružující státy euroatlantické oblasti. Smluvním základem NATO se stala Severoatlantická smlouva (též se užívá označení Washingtonská smlouva) podepsaná 4. dubna 1949 představiteli 12 zakládajících zemí (Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Spojené království a Spojené státy americké). Tato smlouva dodnes pojí mnohé evropské a dvě americké země za účelem společné obrany na základě solidarity a dobrovolnosti. Jádro smlouvy tvoří článek 5, který říká, že ozbrojený útok na jednu či více smluvních stran bude považován za útok proti všem smluvním stranám. Základním principem Aliance, který zaručuje její plnou funkčnost je zásada společného závazku ke vzájemné spolupráci mezi suverénními státy, založená na nedělitelnosti bezpečnosti jejích členů. To znamená, že žádný stát nebude nucen spolehnout se v případě ohrožení pouze na vlastní síly. Washingtonská smlouva z roku 1949 vychází z článku 51 Charty OSN, který potvrzuje přirozené právo nezávislého státu na individuální nebo kolektivní obranu. 10.2.1. Struktura NATO Aliance má hlavní velitelství v Bruselu, kde se na práci podílejí delegace členských států, styční důstojníci, diplomaté partnerských zemí, mezinárodní civilní a vojenští zaměstnanci. Hlavní politickou strukturu zde tvoří Severoatlantická rada, která zároveň představuje nejvyšší rozhodovací a konzultační orgán Aliance, a se kterou se delegáti setkávají i na půdě Pražského studentského summitu. Stejně jako na Modelu, i skutečná Severoatlantická aliance v současnosti čítá 28 členských států. Kromě řádných členů a kandidátů aspirujících na členství spolupracuje NATO s mnohými dalšími státy a to různými způsoby. Například v říjnu roku 1993 byl poprvé na zasedání ministrů obrany NATO v německém Travemünde nastíněn program Partnerství pro mír (PfP, Partnership for Peace). Šlo o reakci na požadavek několika států bývalého východního bloku na rychlé přijetí do NATO, a tím na získání bezpečnostních záruk Aliance. Program, stojící na vojenské spolupráci a možnosti bezpečnostních konzultací s těmi zeměmi, které o partnerství projeví zájem bez záruky na případné členství, byl schválen na vrcholné schůzce NATO v Bruselu v lednu 1994.

27

10.2.2. Cíle NATO V průběhu studené války spočíval hlavní úkol Aliance v obraně západní Evropy proti možnému útoku ze strany zemí Varšavské smlouvy. Od jejího konce se Aliance snaží definovat svoji roli ve světě, zejména poté, co přišla o svého úhlavního protivníka – Sovětský svaz. Po teroristických útocích na Spojené státy z 11. září 2001 se předpokládalo, že NATO může najít ospravedlnění své existence právě v boji proti světovému terorismu, avšak rozpory mezi jednotlivými členskými státy tento úkol značně stěžují. I přesto však NATO relativně úspěšně působí na Balkáně, v Afghánistánu a v neposlední řadě také v Iráku, kde pomáhá s výcvikem. V současné době se pozornost Aliance upírá především k Afghánistánu. Bližší informace o Alianci na www.nato.int, nebo na www.natoaktual.cz. 10.3. Evropská unie Charakterizovat jednou větou Evropskou unii (European Union – EU) je obtížné. Řada politologů se již dlouho marně pokouší definovat, čím tento nadnárodní celek ve skutečnosti je. Pole zájmů, na němž se Evropská unie angažuje, je neobvykle široké a nástroje, které k dosažení svých cílů užívá, se často výrazně liší. Přesto nikdo nepochybuje o tom, že se jedná v současné době o jeden z nejsilnějších subjektů mezinárodních vztahů. Evropská unie vznikla v roce 1993 Maastrichtskou smlouvou přeměnou z Evropských společenství (ES). Ovšem historie evropské integrace sahá mnohem hlouběji, a to až do poválečných let, kdy francouzsko-německá snaha o ekonomickou a bezpečnostní provázanost vyvrcholila vytvořením ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli), zabývající se ještě výhradně ekonomickou spoluprací. Přistoupením dalších států do procesu integrace a sloučením ESUO s Agenturou pro evropskou atomovou energii (EUROATOM) a Evropským hospodářským společenstvím (EHS) pak vzniklo Evropské společenství (ES). Do dnešního dne proběhlo několik rozšiřovacích vln, kdy nejprve k ES, a později k EU, přistoupila řada nových států, včetně ČR. Dnes má Evropská unie 28 členů a několik dalších zemí je v procesu přistoupení. 10.3.1. Struktura Evropská unie se skládá z 28 členských států. Ty tvoří páteř celé struktury Unie. Společně poskytují zdroje, prosazují unijní legislativu a zasedají v orgánech EU. Kromě těchto států však můžeme do struktury EU zařadit také velké množství expertních agentur, jež jsou často podřízeny právě jejím rozhodujícím orgánům. Avšak nejdůležitější a také nejdiskutovanější částí Evropské Unie jsou instituce, které řídí legislativní proces EU. Je to zejména Evropská komise (EK), Evropský parlament (EP) a Rada EU. Zatímco v EP a Radě EU zasedají zástupci, jež byli přímo zvoleni občany jednotlivých členských zemí, Evropská komise je řízena skupinou komisařů, odborných úředníků a má v rukou silné institucionální nástroje, jak ovlivňovat směřování EU. Zákonodárný proces probíhá v právě těchto třech institucích. Ovšem, jak bylo zmíněno výše, celá situace se komplikuje, neboť samotná EK, jež zaměstnává většinu pracovníků EU, má zhruba 40 000 zaměstnanců (což je pro srovnání méně, než kolik zaměstnanců má Ministerstva vnitra ČR). Je tedy nutný odborný posudek mnoha externích skupin. EU tak ve svých institucích dopřává sluchu i mnoha důležitým nestátním hráčům, do ekologických hnutí až po reprezentanty průmyslu nebo informačních společností. 10.3.2. Zájmy Pole zájmů, kde EU působí, je skutečně široké. Její zájmy lze rozlišit na ty regulativního a redistributivního charakteru. 28

Sama EU reguluje množství otázek, nastavuje pravidla pro spravedlivou hospodářskou soutěž na celém svém území, stanovuje technické standardy pro jednotlivé výrobky a stará se v neposlední řadě o ochranu spotřebitelů. Regulace Evropské unie jsou skutečně velmi významnou položkou pro jednotlivé právní systémy členských zemí. Pro nově přijímané zákony v jednotlivých členských zemích často platí, že poměr mezi národní a evropskou legislativou se vychyluje ve prospěch evropského zákonodárství. Redistributivní politiky EU se zase soustředí na přerozdělování zdrojů do regionů EU, které potřebují finanční podporu k rychlejšímu rozvoji, a tedy k vytvoření jakéhosi evropského standardu. Bohatší regiony EU tak často finančně podporují méně rozvinuté části. V ČR má nárok na podporu z těchto fondů většina krajů, například Praha však ne. Evropská unie je tedy komplexním systémem, mezinárodní organizací a pro některé snad i superstrátem v negativním či pozitivním slova smyslu. Není snadné přesně říci čím je, ale lze bezpochyby říci, že její význam je obrovský. Více informací o Evropské unii se dozvíš na následujících stránkách: www.europa.eu.int, www.euroskop.cz, www.evropska-unie.cz, www.euractiv.cz. 10.4. Jiné významné organizace Kromě tří výše zmíněných organizací, které Pražský studentský summit simuluje, existuje ve světě i mnoho dalších neméně důležitých organizací. Pro tebe a tvou delegaci je velice užitečné znát především organizace a regionální uskupení, ve kterých je vámi reprezentovaný stát zastoupen. Prostřednictvím členství v nich se pak mnohem snáze vyjednává podpora pro iniciativu vašeho státu v jednotlivých orgánech OSN. V této kapitole stručně uvádíme několik hlavních světových organizací. Pro dohledání podrobnějších informací a dalších mezinárodních uskupení využij internetových zdrojů. Rada Evropy – CE Rada Evropy patří mezi první mezinárodní organizace, které vznikly v Evropě po druhé světové válce. Podle statutu schváleného roku 1949, je jejím cílem usilovat o větší evropskou jednotu, prosazovat principy parlamentní demokracie, posilovat lidské hodnoty a zlepšovat životní podmínky. V současné době se Rada angažuje především v oblasti lidských práv, kultury, vzdělání a sportu. Mezi její největší úspěchy se řadí mimo jiné prosazení Evropské úmluvy o lidských právech a zřízení Evropského soudu pro lidská práva. Nynější složení Rady Evropy reprezentuje „širší Evropu“ – členskou základnu tvoří 47 států. www.coe.int Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD Cílem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj je koordinovat hospodářskou a sociální politiku členských států za účelem dosažení ekonomického rozvoje. Teoreticky se zabývá nejrůznějšími prvky hospodářské politiky – ekonomickou, obchodní, finanční, fiskální politikou a dále vědou, vzděláváním, potravinami, zemědělstvím, zaměstnaností, atd. Členy OECD jsou vyspělé ekonomiky, tedy Austrálie, Chile, Izrael, Japonsko, Kanada, Korejská republika, Mexiko, Nový Zéland, Spojené státy americké a Turecko spolu s čtyřiadvaceti evropskými státy. www.oecd.org Organizace zemí vyvážejících ropu – OPEC Mezivládní organizace usilující o regulaci obchodu s ropou. Od roku 1949 můžeme pozorovat nárůst kontaktů mezi zeměmi, jejichž těžba ropy je vyšší než spotřeba. 29

K formálnímu ustavení organizace došlo na počátku 60. let. Zakládajícími členy OPEC byly Saudská Arábie, Irák, Írán, Kuvajt a Venezuela. Kromě nich teď tvoří organizaci i Alžírsko, Angola, Ekvádor, Libye, Nigérie, Katar a Spojené arabské emiráty. Hlavním cílem OPEC je koordinace hospodářské (především cenové) politiky členských zemí. Nyní organizace sdružuje 12 států, na které připadá více než polovina světového vývozu ropy. www.opec.org Liga arabských států Organizace vznikla na základě Paktu Ligy arabských států v březnu 1945 v Káhiře, který byl podepsán sedmi arabskými státy (Egypt, Irák, Jemen, Jordánsko, Libanon, Saudská Arábie a Sýrie). Jejím cílem byla zpočátku vzájemná spolupráce členů v oblasti politické, hospodářské, sociální a kulturní. Od roku 1950, po doplnění statutu, se stala také organizací kolektivní obrany. Počet členů stoupl na 22 (včetně Organizace pro osvobození Palestiny). Odpor vůči existenci státu Izrael a otázka palestinských uprchlíků dominuje agendě organizace prakticky do jejího vzniku. Rozpory mezi jednotlivými členskými státy a jejich často protichůdné zájmy však postupně oslabovaly její akceschopnost. Dnes je Liga arabských států využívána jako platforma k setkání představitelů členských států. Od listopadu 2011 je pozastaveno členství Sýrii. www.arableagueonline.org/las/index_en.jsp Mezi další příklady celosvětových či regionálně významných organizací patří: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA), MERCOSUR/MERCOSUL – Společný trh zemí jižního cípu, Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS), Společenství nezávislých států (CIS), Organizace Šanghajské spolupráce (SCO), Společenství států jihovýchodní Asie (ASEAN), Africká unie (AU) atd.

30

III. Přílohy 11. Rezoluce Rady bezpečnosti (Model OSN) SC/XIV/1

RADA BEZPEČNOSTI OTÁZKA SE TÝKÁ: PŘEDKLADATEL: GARANTI:

PROLIFERACE ZBRANÍ HROMADNÉHO NIČENÍ Velká Británie Belgické království, Francouzská republika

Rada bezpečnosti,

odvolávajíc se na rezoluce Rady bezpečnosti 1696 (2006), 1737 (2006), 1747 (2007), 1803 (2008), 1835 (2008), na článek 41 kapitoly VII Charty OSN,

apelujíc na všechny státy, aby zajistily absolutní bezpečnost svých jaderných skladů, zdůrazňujíc nutnost dodržování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) i Doplňující protokol (AP),

podporujíc činnost Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), uvědomujíc si právo států na mírové využití energie atomu, zdůrazňujíc nutnost využívat jadernou energii jen pro mírové účely, apelujíc na všechny státy hledat diplomatické řešení, odsuzujíc jakékoliv nedodržovaní rezolucí přijatých SC OSN, vnímajíc trvalou přítomnost komisařů IAEA v íránských jaderných zařízeních jako nezbytně nutnou pro vybudování vzájemné důvěry; aby plně spolupracoval s mezinárodním společenstvím 1. vyzývá Írán, a s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) a umožnil dlouhodobý pobyt jejich inspektorů na svém území; 2. vyzývá Írán, aby se vzdal svého vlastního jaderného programu do konce června tohoto roku a přestal s hrozbami mezinárodnímu společenství, jehož by měl být plnohodnotným členem; 3. doporučuje státům EU poskytnout Íránu energetickou pomoc, jejíž součástí je garance zásob paliv, politická a ekonomická podpora, v okamžiku, kdy se Írán vzdá obohacování uranu; 4. uvaluje na Írán hospodářské sankce cíleně namířené proti 34 institucím a 10 osobám, které jsou spojovány s tajnými programy vývoje ZHN, v případě, že Írán nepřistoupí na dohodu dojednanou stálými členy RB OSN a Německem a nevzdá se svého jaderného programu do konce června tohoto roku; 5. vyzývá Írán k dodržování Doplňujícího protokolu (AP); 6. bude se otázkou dále zabývat.

31

12. Final Communiqué (Model NATO) Meeting of the North Atlantic Council held on March 11. 14, 2011 in Prague 1. The North Atlantic Treaty Organization proudly remains one of the World’s greatest sources of freedom and security. Having met in the city of Prague, we reaffirmed our dedication to help defend and protect visions embodied in the Washington Treaty. We unequivocally believe that the will of the North Atlantic Council hereinafter expressed will further improve lives of people all around the Globe. 2. We recognize the importance of our mission in Afghanistan. Particularly the NAC believes that steps to transfer power from foreign forces to the democratically elected government of Afghanistan have to be taken so that hereafter mentioned goals are reached by 2014. 3. In order to increase self-sustainability of the Afghans in terms of maintaining order and security, the quantity of trained and capable Afghan National Forces has to increase number of Afghan National Army upward of 120 000 troops and of Afghan National Police upward of 100 000 troops. We equally believe in improving the skills of the Afghani police in order to make it fit to fight terrorists undermining Alliance’s efforts to bring stability and prosperity to the people of Afghanistan. 4. We proclaim our willingness to hand over the governance of the majority of provinces to elected Afghani representatives notwithstanding the need for continuing guidance in reconstructing the civil society by international forces. 5. In light of the recent statement made by the President of Afghanistan, NATO reconfirms profound regrets over the deaths of nine civilians during its recent operations. We will take actions to avoid harming the citizens of Afghanistan and we fully recognize the spirit and nature of the international humanitarian law. NATO deems the long-term commitment to the Afghani people crucial to a successful closing of the mission. NATO especially endorses the five-pillars-approach that comprises of addressing development in agriculture, education, health care, judiciary sector and public affairs. More detailed approach to each of these pillars was outlined during the session of NAC. 6. We fully acknowledge international dimension of the ISAF mission. Highest importance will be put on working closely with our partners such as Pakistan and Russia. 7. The Alliance welcomes willingness and commitment of the Pakistani government to help secure peace in the region. It is the opinion of the Alliance that more pressure should be put on Taliban and al-Qaeda groups operating on the Afghan-Pakistani border. We further call for extended counter narcotic measures being taken on the part of Pakistan. All of this would be best achieved by intensified direct dialogue between Afghani and Pakistani governments. 8. We call for intensified dialogue with our important partner - Russia, bringing tangible results in striving for common goals and welfare of the people of Afghanistan. Particular emphases should be put on concluding negotiations concerning the lease of transport capabilities and general cooperation in this field with the government of Russia. The financing of the lease will be done through NRC Helicopter Maintenance Trust Fund.

32

9. We consider Russia to be a strategic partner for NATO. We affirm all the goals, principles and commitments voiced during the establishment of the NATO-Russia Council. NATO appreciates the past cooperation with the Russian Federation and is willing to develop it further. The NATO-Russia Council remains the main body for discussing common issues, such as measures against terrorism, piracy, joint anti-ballistic missile defense and cooperation on issue of Afghanistan. 10. The Anti-Ballistic Missile Defense is the top priority for both parties. NATO is ready to do its utmost to find an agreement on the scheme of the NATO’s and Russian ABMD. The NATO’s ABMD system is by no means intended to threaten any countries. It solely serves for the defensive purpose of the Alliance. We emphasize the important of the cooperation in the field of counter-terrorism and counter-cyber terrorism. In order to deal efficiently with terrorism we need to establish a functioning system aimed at exchanging information about and joint measures in issues of common interest. 11. NAC urges NATO member states to maintain their efforts to resolve points of tension within their individual and collective relations with partner states. 12. In light of recent development in Libya, we call for Muammar Gaddafi to step down as his presence in the function of the head of state threatens the stability in the whole region. 13. In this matter, we are willing to further pursue peaceful negotiations, respect for human rights, basic living conditions and security in Libya notwithstanding the dominant position of the UN Security Council. The Alliance strives to find a solution to the entire situation in the spirit of international law. In achieving this goal, we are prepared to face this problem, with support of the Arab League, as soon as the mandate from the UN Security Council is granted. 14. Following the call of the Arab League for a no-fly zone over Libya, NATO has set up a preliminary contingency plan for the establishment thereof, to be implemented upon the granting of a UNSC mandate. Therefore, we encourage the UN Security Council to reconsider the approval of the establishment of the no-fly zone. NATO has agreed to respect individual member states preferences regarding deployment and responsibility therefore. 16. NATO jointly condemns the recent acts of aggression on the Korean peninsula. Democratic People's Republic of Korea is fully responsible for the ongoing crisis in Korea. NATO is ready to support the USA in their actions unless the North Korean government is willing to stop immediately all military action violating the principles of international law. NATO appeals to the North Korean officials to avoid any acts of aggression. The situation shall be resolved in cooperation with other countries in the region. NATO perceives longterm stability on the Korean peninsula as a key element of stability in East Asia.

33

13. Usnesení Rady Evropské unie (Model EU) PŘEDKLADATELÉ: Belgie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko Usnesení Rady Evropské unie a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o migraci a integraci etnických menšin v EU Rada Evropské unie a zástupci vlád členských států zasedajících v Radě, S OHLEDEM NA: 1. lidská práva a základní svobody, zásady rovnosti a nediskriminace, právo na důstojnost, soukromí a ochranu osobních údajů, práva dítěte a práva příslušníků menšin, jak je uznávají mezinárodní a evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména Úmluva OSN o právech dítěte, Rámcová úmluva Rady Evropy z roku 1994 o ochraně národnostních menšin, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a související judikatura Evropského soudu pro lidská práva; 2. smlouvy EU, a zejména na články 2, 3, 6 a 21 Smlouvy o Evropské unii, články 10, 18, 19, 45 a násl. Smlouvy o fungování Evropské unie a články 8, 19, 21, 24, 45, 47, 51 a násl. Listiny základních práv Evropské unie; 3. směrnici Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, a zejména na definici přímé a nepřímé diskriminace, směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva; 4. sdělení Komise o sociální a ekonomické integraci Romů v Evropě (KOM(2010)0133), zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva a na závěry Rady o podpoře začlenění Romů ze dne 7. června 2010; 5. svá předchozí usnesení mimo jiné o Romech, rasismu a xenofobii, o opatřeních proti diskriminaci a o volném pohybu, zejména ze dne 28. dubna 2005 o situaci Romů v Evropské unii, ze dne 1. června 2006 o situaci romských žen v Evropské unii, ze dne 15. listopadu 2007 o uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, ze dne 13. prosince 2007 o boji s nárůstem extremismu v Evropě, ze dne 31. ledna 2008 o evropské strategii pro romskou menšinu a ze dne 25. března 2010 o druhém evropském summitu o romské otázce. VZHLEDEM K TOMU, ŽE: 1. právo na volný pohyb občanů EU a jejich rodinných příslušníků je základním právem zakotveným ve Smlouvách EU a je upraveno směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, která je předmětem zprávy Komise a pokynů určených členským státům ke správnému uplatňování uvedené směrnice;

34

2. Komise má coby strážkyně Smluv povinnost zajistit, aby v EU byly dodržovány, chráněny a prosazovány Smlouvy a právní předpisy EU, lidská práva i základní svobody, a pohotově a důrazně zakročit proti jednoznačným případům jejich porušování, jakmile k němu dojde; BEROUCE V ÚVAHU: 3. situaci etnických menšin v členských státech Evropské unie. 4. neuspokojivou situaci romské menšiny, která je největší etnickou menšinou v Evropské unii; 5. zvláště palčivou otázku romských žen a jejich diskriminaci ze strany většinových etnik i ze strany etnika vlastního. 6. doporučení Komise a Evropského parlamentu. UVĚDOMUJÍCE SI: 7. nutnost koordinace integračních politik jednotlivých států a jejich zastřešení evropskou platformou; 8. přínos, který sociální integrace dosud převážně znevýhodňovaných menšin bude mít ve formě zlepšení jejich životních podmínek, stejně jako přínos, který tato integrace bude mít pro ekonomický rozvoj členských států Unie; 9. potřebu tuto problematiku řešit zejména na regionální úrovni. PROSAZUJÍCE: 10. sociální integraci všech lidí i skupin a boj proti jejich sociálnímu vyloučení; 11. princip nediskriminace a princip rovnosti příležitostí, přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, sociálním službám. V SOULADU S: 12. deseti základními principy Evropské platformy pro integraci Romů. VYZÝVAJÍ ORGÁNY EVROPSKÉ UNIE A VLÁDY ČLENSKÝCH STÁTŮ: 13. aby přijaly opatření k odstranění dlouhodobé systémové diskriminace; 14. aby přestaly aplikovat nesystémová řešení romské problematiky, zejména nucené repatriace; VYZÝVAJÍ KOMISI, ABY V SOULADU SE SVÝMI PRAVOMOCEMI: 15. vytvořila podmínky pro zavedení komplexního programu sociální integrace Romů a jiných etnických menšin; 16. vyčlenila prostředky do příslušných strukturálních fondů; 17. dohlížela na důsledné respektování základního principu evropské integrace – svobody pohybu osob. VYZÝVAJÍ ČLENSKÉ STÁTY EVROPSKÉ UNIE: a) aby podpořily uplatňování Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin; b) aby začleňovaly problematiku sociální integrace do rámcových projektů v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti a sociální politiky; c) aby podporovaly fungování neziskových organizací zaměřených na integraci sociálně vyloučených menšin; d) aby využívaly prostředků strukturálních fondů pro realizaci programů na sociální integraci Romů a jiných etnických menšin; e) aby se vyhýbaly nesystémovým řešením nespadajícím do evropského rámce schváleného pro tuto problematiku.

35

VYZÝVAJÍ BUDOUCÍ PŘEDSEDNICTVÍ EU, ABY: a) se intenzivně zabývalo problematikou integrace etnických menšin; b) se zaměřilo na vypracování dlouhodobé strategie za účelem zlepšení vnímání etnických menšin majoritní společností.

36

14. Slovníček DEKLARATIVNÍ ČÁST Acknowledging – uznávajíc Affirming – ujišťujíc Alarmed by – zalarmována Anxious – úzkostlivá Appreciating – oceňujíc Approving – schvalujíc Aware – vědoma si Bearing in mind – majíc na zřeteli Believing – věříc Cognizant – znalá Concerned – znepokojena Confident – přesvědčena Contemplating – zvažujíc Considering – zvažujíc Convinced – přesvědčena Declaring – vyhlašujíc Deeply – hluboce concerned – dotčena conscious – vědoma convinced – přesvědčena disturbed – znepokojena regretting – litujíc Desiring – toužíc Determined – určena Deploring – odsuzujíc Emphasizing – zdůrazňujíc Encouraged – povzbuzena Endorsing – schvalujíc, podporujíc Expecting – očekávajíc Expressing – vyjadřujíc deep appreciation – hluboké uznání its satisfaction – uspokojení Fulfilling – plníc Fully – plně aware – si vědoma alarmed – znepokojena believing – věříc Further – dále

deploring – litujíc recalling – odvolávajíc se Guided by – řízena Grieved – zarmoucena Having – ježto adopted – přijala approved – schválila considered – zvažovala examined – pozorovala studied – prozkoumala heard – vyslyšela received – obdržela reviewed – přezkoumala Keeping in mind – majíc na paměti Mindful – dbalá Noting – všímajíc si with regret – s lítostí with satisfaction – s uspokojením with approval – se schválením with grave concern – s vážnými obavami Observing – pozorujíc Reaffirming – znovu ujišťujíc Realizing – uvědomujíc si Recalling – odvolávajíc se Recognizing – uznávajíc Referring – odkazujíc Regretting – litujíc Seeking – hledajíc Stressing – zdůrazňujíc Taking into account – s přihlédnutím k Taking note – berouc na vědomí Viewing with appreciation – sledujíc s uznáním Welcoming – vítajíc

37

OPERATIVNÍ ČÁST Accepts – přijímá Adopts – přijímá Affirms – potvrzuje Appeals – apeluje, žádá Appreciates – oceňuje Approves – schvaluje Authorizes – pověřuje, zmocňuje Calls for – žádá Calls upon – vyzývá, žádá Commends – doporučuje Concurs – souhlasí Condemns – odsuzuje Confirms – potvrzuje Congratulates – blahopřeje Considers – zvažuje Decides – rozhoduje Declares – vyhlašuje Deplores – odsuzuje Designates – designuje, určuje Directs – nařizuje Draws the attention - upozorňuje Emphasizes – zdůrazňuje Encourages – povzbuzuje Endorses – schvaluje Expresses – vyjadřuje its appreciation – uznání its conviction – přesvědčení its regret – lítost its sympathy – soucit the belief – víru the hope – naději Further – dále concurs – souhlasí invites – vybízí proclaims – prohlašuje reminds – připomíná recommends – doporučuje requests – požaduje resolves – rozhoduje Instructs – nařizuje Invites – vyzývá Notes – bere na vědomí with appreciation – s uznáním with approval – se schválením with interest – se zájmem with satisfaction – s uspokojením Proclaims – vyhlašuje Reaffirms – znovu potvrzuje Recognizes – uznává Recommends – doporučuje

Remunda – připomíná Regrets – lituje Requests – žádá Reiterates – znovu opakuje Repeats – opakuje Solemnly affirms – slavnostně potvrzuje Strongly condemns – silně odsuzuje Suggests – navrhuje Supports – podporuje Transmits – vysílá Trusts – věří Urges – naléhá, nabádá Welcomes – vítá

38

15. Doporučená literatura a informační zdroje Literatura Samuel Huntington: Střet civilizací. Henry Kissinger: Umění diplomacie. Paul Kennedy: Vzestup a pád velmocí. Paul Kennedy: Parlament světa. Fareed Zakaria: Budoucnost svobody. Eliška Hašková Coolidge: Pět amerických prezidentů, česká babička a já. Moravcová, D., Bělina, P.: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů. Běla Plechanovová: Úvod do mezinárodních vztahů. Běla Plechanovová, Jiří Fidler: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941–1995. Jaroslav Kohout: Rétorika. (Management Press, Praha 2002) Alena Špačková: Moderní rétorika. (Grada, Praha 2005) Ralph Feltham: Příručka diplomata. (Sociologické nakladatelství, Praha 2003) Ladislav Špaček, Ivo Mathé: Etiketa. (BB art, Praha 2005) Ladislav Špaček: Velká kniha etikety. (Mladá fronta, Praha 2005) Ivan Šroněk: Diplomatický protokol a praktické otázky společenské etikety. (Nakladatelství Karolinum, Praha 2002) Internetové portály www.lidovky.cz – elektronická verze Lidových novin www.euractiv.cz – český informační portál o dění v Evropské unii. www.ceskatelevize.cz – česká veřejnoprávní televize. www.rozhlas.cz – český veřejnoprávní rozhlas. www.amo.cz – internetový portál Asociace pro mezinárodní otázky, kde můžeš nalézt jak odborné studie k různým problematikám, tak mnoho zajímavých odkazů. www.cia.gov/cia/publications/factbook – příručka americké zpravodajské služby CIA. Najdeš zde základní informace o všech státech světa. www.businessinfo.cz/cz/rubrika/teritorialni-informace-zeme/1000540 – obsahuje mimo jiné souhrnné teritoriální informace o mnohých státech světa (výhodou je český jazyk). www.world-newspapers.com – stránka, která odkazuje na webové stránky tištěných i elektronických médií téměř na celém světě. www.bbc.co.uk – internetové stránky BBC. english.aljazeera.net – katarská televizní stanice (obdoba CNN či BBC pro arabský svět) news.google.com – vyhledává pouze na zpravodajských serverech, velice užitečné. www.un.org/news – zpravodajství OSN. www.osn.cz

39

16. Zdroje Průvodce Pražským Modelem OSN. Hana Valentová. 2. aktualizované vydání. Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2007. 75 s.

Závěrečná zpráva Pražského studentského summitu. Ludvík Eger. Praha: Asociace

pro mezinárodní otázky, 2011. 38 s.

NATO Handbook, Brussels: NATO Office of Information and Press, 2003. MALENOVSKÝ, J.: Mezinárodní právo veřejné: obecná část. Brno: Masarykova Univerzita, 2004.

40

17. Seznam simulovaných států XIX. ročníku Model OSN Již. a stř. Amerika

Subsaharská Afrika

Argentina Bolívie Brazílie

Angola Botswana Demokratická republika Kongo Etiopie Gabon Ghana Jihoafrická republika Kamerun

Ekvádor Guatemala Chile Jamajka Kolumbie Kostarika Kuba Mexiko Venezuela Austrálie Fidži

Keňa Konžská republika Nigérie Pobřeží Slonoviny Rwanda Súdán Togo Zimbabwe

Východní Evropa Blízký východ a Postsovětský a Maghreb prostor Alžírsko Ázerbájdžán Egypt Bělorusko Írán Estonsko

Francie Itálie Kanada

Bangladéš Čína Filipíny

Izrael Katar Maroko Mauritánie

Kazachstán Maďarsko Polsko Rusko

Lucembursko Německo Nizozemsko Norsko

Indie Indonésie Japonsko Jižní Korea

Saudská Arábie

Slovensko

KLDR

Tunisko Turecko

Srbsko Turkmenistán

Spojené království Španělsko Švýcarsko

Ukrajina

USA

Západní Evropa Asie a Sev. Amerika

Malajsie Myanmar Pákistán Vietnam

Model NATO Albánie Belgie Bulharsko Česko Dánsko Estonsko Francie Chorvatsko Island Itálie

Kanada Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko

Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Turecko USA

41

Model EU Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Chorvatsko Irsko Itálie

Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko

Rakousko Řecko Rumunsko Slovensko Slovinsko Španělsko Spojené království Švédsko

42

18. Asociace pro mezinárodní otázky Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) je přední česká nevládní organizace působící již přes 15 let v oblasti mezinárodních vztahů, zahraniční a bezpečnostní politiky. Asociace zprostředkovává dialog mezi zástupci široké veřejnosti, akademické sféry, občanského sektoru, politiky a byznysu. Dlouhodobě podporuje zájem občanů České republiky o mezinárodní otázky a poskytuje jim informace nezbytné pro utváření vlastního názoru na současné mezinárodní problémy. Vzdělání Spektrum aktivit Asociace je velmi široké. Kromě Pražského studentského summitu pořádá také ALYAS – AMO Lectures for Young Asia Scholars, program určený vysokoškolákům se zájmem o Asii, mezinárodní Visegrádskou letní školu či celou řadu aktivit zaměřených na přiblížení fungování Evropské unie. Výzkum Odborné zázemí Asociace tvoří Výzkumné centrum, které přispívá k identifikaci a výzkumu otázek důležitých pro zahraniční politiku České republiky a její postavení v současném světě. Centrum poskytuje nezávislé odborné analýzy, vytváří prostor pro odbornou i veřejnou diskusi o problémech mezinárodní politiky a navrhuje jejich možná řešení. Za dobu své existence vydala Asociace více než čtyři stovky odborných studií, politických doporučení a knižních publikací. Mezi stěžejní výstupy patří každoročně vydávaná „Agenda pro českou zahraniční politiku“, která definuje konkrétní zahraničněpolitické priority České republiky. Důležitou součástí činnosti Výzkumného centra je pořádání expertních konferencí s mezinárodní účastí. Mezinárodní projekty Asociace má bohaté zkušenosti v oblasti transformační spolupráce. Organizuje rozsáhlé projekty na podporu rozvoje občanské společnosti v Bělorusku, na Ukrajině a v Egyptě. Realizuje také dlouhodobý program stáží pro představitele běloruských demokratických sil a podílí se i na dalších projektech v regionu východní Evropy. Vedle toho je spolupořadatelem Česko-německého programu pro mladé profesionály, jehož cílem je budování sítě budoucích lídrů z obou zemí.

43

Editor Libor Jordán Texty Vojtěch Bahenský, Bára Bečvářová, Ludvík Eger, Matouš Hruška, Veronika Kadlecová, Lenka Matoušková, Šárka Ošťáďalová, Zuzana Procházková, Thu Thuy Truong Korektury Laura Havlová, Tomáš Konečný, Veronika Maurerová, Zuzana Netolická, Michael Rozsypal, Dominik Židek Speciální poděkování Daniele Zrucké za cenné rady a dalším autorům Průvodce Pražským modelem OSN 2007, na jehož tradici tato publikace navazuje. Ludvíkovi Egerovi za pomoc při znovuobnovení tohoto dokumentu v XVII. ročníku. Fotografie Petr Gottfried, Alan Homolka, Kateřina Humplíková, Tereza Jermanová, Josef Petrák, Phan Thanh Lynda, Filip Pokorný, Matúš Škorík Technická spolupráce Ondřej Novák Pražský studentský summit Asociace pro mezinárodni otázky Žitná 27, 110 00 Praha 1 tel./fax +420 224 813 460 email: [email protected] www.studentsummit.cz

44