Úvodní slovo. 2. Rozhovor s Barborou Chytilovou...3. Článek měsíce...6. Státní svátky 28. října...8. Hlášky 9. Rozhovor s prváky

OBSAH Úvodní slovo…………………………………………….………2 Rozhovor s Barborou Chytilovou…….…..……….3 Článek měsíce…………………………………………..……...6 Státní svátky – 28. října……………………..……......8 Hlášky………………………………………………………………9 Rozhovor s prváky...................................................12 Taháky...........................................................................14 Exkurze do Prahy...................................................16 Akce – říjen 2014...................................................19 Oznámení.....................................................................20

ÚVOD Milé čtenářky, milí čtenáři, je mi velkým potěšením, že mohu uvést první číslo nového časopisu na našem gymnáziu. Možná jsme vás některé zaskočili, ale musím se přiznat, že jde o poměrně spontánní a ne příliš plánovaný počin. Takže i pro mě samotnou je zázrak, že jsme dovedly tento můj nápad zrealizovat a dovést k podle mě zdárnému konci-začátku. Pokud vás zaujalo, proč je místo názvu napsáno na titulce Unknown, mám pro vás odpověď. Dlouho jsme vznášely návrhy, jako jednotlivci i jako tým, ale nakonec nám nepřišlo nic dost dobré. No a jak to asi znáte z vlastního života, co jednoduššího může člověk udělat, než přenechat pro něj nezvládnutelný úkol někomu šikovnějšímu? Proto prosíme vás, naše snad brzy pravidelné a věrné čtenáře, abyste nám posílali svoje návrhy a nápady na náš redakční e-mail ([email protected]). A kdo ví? Možná právě TY budeš tím, kdo pojmenuje náš nový školní časopis! Také bych ráda upozornila, že se nejedná o žádnou návaznost na kterýkoliv z předešlých školních časopisů. A na závěr samozřejmě to nejdůležitější. Tento časopis nevznikl pro nás a ani není o nás, ale je pro VÁS! Proto se nebojte zasílat nám vaše nápady na články i rubriky. Rády budeme plnit vaše přání, číst vaše připomínky i chválu. Pokud máte nějaký článek, slohovou práci, vtipy, hlášky – jednoduše cokoli, co byste chtěli zveřejnit, jen nás tím potěšíte. Ráda také přivítám i dalšího člena do redakčního týmu, pokud by měl někdo zájem se přidat do našeho „babince“! P. S.: Děkujeme paní profesorce Šaňkové za korekturu a také všem ostatním, kteří pomáhají tento nápad realizovat! 

Autor: Kateřina Zajíčková

ROZHOVOR Letos zavítala mezi pedagogický sbor nová posila, výtvarnice Barbora Chytilová. A abyste ji lépe poznali, připravili jsme si s ní pro vás rozhovor. Jméno: Barbora Příjmení: Chytilová Věk: To se přece neříká. Stav: zadaná Město bydliště: Kyjov Záliby: filmy, cestování Oblíbené jídlo: sushi, svíčková Oblíbená barva: všechny barvy duhy Oblíbená hudba: Doors, Pink Floyd, Manic Street Preachers Vystudovaná škola/předměty: Filozofická fakulta (MU) – učitel estetické výchovy pro SŠ Oblíbené filmy: Forrest Gump, ÚTĚK do divočiny, Alenka v říši divů, Amélie z Monmartru

Jaké jsou Vaše první dojmy z gymnázia a našich gympláků? Na první pohled spokojenost  Chtěla jste být od malička učitelkou? Popřípadě čím jiným? Jako malá jsem chtěla být zedníkem. Když jsem pak byla trošku starší, tak chirurgem – to víte, chtěla jsem zachraňovat lidi. No a od základní školy jsem se chtěla věnovat umění, být umělcem. Proč jste si vybrala právě výtvarnou výchovu? Kdy a jak vás tento předmět oslovil? Jak jsem už řekla, bylo to na základní škole. Naše třídní učitelka byla zároveň i výtvarnicí a byla naprosto fenomenální. Měli jsme i hodiny navíc, které se týkaly dějin umění a v těchto hodinách nám líčila životní příběhy nejvýznamnějších umělců - to všechno formou příběhu. Tehdy jsem si, díky ní, zamilovala malířství, a až na vysoké škole jsem se rozhodla propojit umění s pedagogikou.

Motto, slovo nebo věta, která vás vystihuje? Neboj se stínů, prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo. Pokračujete v ne příliš oblíbených projektech předešlého profesora a rozvoji kreativity, nebo máte svůj vlastní styl a metody? Projektovou výuku rozhodně schvaluji a sama také praktikuji. Ale ve smyslu, že žáky usměrňuji a na jednotlivé problémy nahlížíme víceméně společně, i když je žákům ponechána svoboda. Vždyť od toho ten pedagog je. Jinak ve výuce jako takové vycházím hlavně z Příběhu umění od Gombricha – líbí se mi velmi část jeho výroku, který je uveden v úvodu knihy: „Rád bych chtěl pomáhat lidem otevírat oči. (…).“ I když je tato jeho část vytržená z kontextu, nese to samo o sobě velké poselství - přijde mi to jako dobré motto pro učitele výtvarné výchovy. Který z kolegů je vám nejsympatičtější? Z každého člověka něco vyzařuje. Někdy příjemné vibrace a někdy nepříjemné. Obecně mi vyhovují lidé, co nahlíží na svět podobně jako já – tedy typ filozofa. Co byste si přála změnit v naší škole a jak si představujete ideální povolání? Zřejmě narážíte na polohu kabinetu a ty šílené schody (smích). Sice sotva popadám každé ráno dech, ale podkroví mi skvěle vyhovuje. Mít takový ateliér sama pro sebe je sen každého umělce. Co bych změnila, jsou dotace hodin výtvarné výchovy, mohlo bych ji být podstatně víc - to by mohl být krok správným směrem. No a ideální povolání? Mým nereálným snem je pracovat v muzeu d´Orsay v Paříži. Tam bych měla své nejoblíbenější umělce „pod jednou střechou“. Kde jste pracovala předtím? Máte z práce nějaké veselé zážitky či vzpomínky? Učila jsem na prvním stupni Základní školy v Bohuslavicích. S malými dětmi byla spousta zážitků. Mám jeden, co se mi hned vybavuje. Jeden prvňáček se mě chtěl na něco zeptat a místo „paní učitelko“ mi řekl „mami“. Jaké známky jste měla ve škole? Z čeho nejhorší? Jaká jste byla studentka? (poctivá, záškolák, …) Já jsem nechodila za školu, plnila jsem si úkoly, ale nebyla jsem zrovna studijní typ. Já jsem se zaměřila na to, co jsem měla ráda (VV, filozofie) a zbytek šel do jisté míry prostě stranou. Nejoblíbenější a nenáviděnější předmět na škole? Nejoblíbenější výtvarka s filozofií. Noční můra jednoznačně ekonomie, politologie a zčásti i fyzika.

Nejlepší, nejvtipnější vzpomínky na školu? Když jsme brali problematiku Boha, můj spolužák pronesl něco ve smyslu: „Kdy ten Bůh spí, když pořád nad všemi bdí?“… Nebo jsme jednou pověsili na nástěnku slupky od banánů, což jsme si potom pořádně „vypili“. (smích) Vzpomínáte na první pusu a první rande? (dlouhý záchvat smíchu)… Joo, noo. První pusa byla i první rande. Bylo to na základce na školním výletě. Bydleli jsme ve stanech. Večer jsme se šli spolu projít do přírody, povídali jsme si atd. Pak jsme se vrátili a nějak to neřešili. Bylo to hezké, romantika v přírodě. (smích) Máte nějaké zlozvyky nebo vlastnosti, co byste na sobě chtěla změnit? Jaké? Mluvím si sama pro sebe. Často a ráda. Máte domácího mazlíčka? Jakého? Měla jsem králíčka Bublinu a od té doby jsem žádného mazlíčka nechtěla, protože mi ho nic nemohlo nahradit. Přítel má československého vlčáka a toho mám opravdu ráda. Jmenuje se Kazan a je právem členem rodiny. Máte nějakou slabost? (čokoládu, gumídky, žvýkačky, atd.) Jsem ujetá na motivy motýlů a vlčích máků. Jakýkoli vkusný motýl prostě musí být můj. Jaké bylo přivítání od nových kolegů? Jak proběhlo seznámení? Znala jste někoho už dřív? Neznala jsem nikoho. Přivítání bylo milé a srdečné, všichni mě vzali jako sobě rovnou. Co je tedy lepší? Učit výtvarnou výchovu ty nejmenší nebo až ty vyspělejší tady na gymnáziu? Malí i větší mají své kouzlo. Malí nejsou svázáni, mají velkou fantazii. Se staršími se dají probírat i dějiny umění, což je fajn, protože považuji za velmi důležité studenty seznamovat s uměleckými díly a kulturou obecně. Nemůžete prostě přijít do první třídy a vybafnout na ně impresionismus (smích), i když by to do jisté míry různými metodami a opatrně určitě šlo, třeba formou pohádkového vyprávění. Malé děti totiž vytváří ta nejpozoruhodnější výtvarná díla. Autor: Kateřina Zajíčková

ČLÁNEK MĚSÍCE Studenti by na školách měli nosit uniformy Školní uniformy se v současnosti staly běžnou částí školního vzdělávacího systému v několika částech světa. V důsledku toho si ve zbylých částech světa, kde se uniformy nenosí, každý teenager vytvořil svůj vlastní módní styl, takže každý dnes nosí, co chce. Ačkoliv tento trend (až na pár výjimek) ještě nedorazil do střední Evropy, jeho zavedení by omezilo problémy, kterým denně čelí hodně studentů. Existují tři hlavní důvody, které tento nápad podporují. První je, že by byly odstraněny finanční rozdíly mezi studenty. Vzhledem k ekonomické krizi roku 2008, která negativně zasáhla českou ekonomiku, mnoho domácností musí dnes řešit vzniklé finanční problémy, které zahrnují útraty za oblečení. Proto si někteří studenti nemohou finančně dovolit takové luxusní oblečení jako ostatní a mohou se za to stydět. A co víc, někteří studenti upřednostňují přátelit se s těmi, kteří se oblékají podobně jako oni. Další hledisko na zvážení je výběr oblečení. Hodně studentů má skříň plnou různého oblečení, takže rozhodnout se, co si vzít na sebe další den, může být někdy obtížné. Jsem přesvědčená, že kdyby studenti měli školní uniformy, nemuseli by přemýšlet o takových věcech a měli by více času na studium. Zatřetí, školní uniformy by byly další způsob prezentace jména dané školy. Takové uniformy by byly nedílnou součástí školního vzdělávacího systému, a navíc by jejich vzhled mohl povzbudit další uchazeče k studiu na dané škole. V závěru si myslím, že školní uniformy mají hodně výhod, a i když nejsou v České republice rozšířeny, v budoucnu by se mohly na školách postupně objevit. Autor: Renáta Falešníková

STÁTNÍ SVÁTKY 28. října – Den vzniku samostatného československého státu Dne 28. října oslavíme 96. výročí vzniku samostatného Československa. Jednalo se o jeden z nástupnických států po rozpadu Rakouska-Uherska. Prvním prezidentem se stal hodonínský rodák, Tomáš Garrigue Masaryk.

Co víte o Československu? 1. O vznik ČSR se zasadili: a) T. G. Masaryk, A. Rašín, I. V. Lenin b) T. G. Masaryk, E. Beneš, M. R. Štefánik c) Krteček, Včelka Mája, Bob a Bobek

2. Prezidentem Osvoboditelem je nazýván: a) T. G. Masaryk b) E. Beneš c) Ludvík Svoboda

3. Kdo to byl Alois Rašín? a) ministr financí b) ministr obrany c) ministr zahraničí

4. Od sezóny 2013/2014 se v České republice uděluje trofej T. G. Masaryka. V jakém sportu? a) fotbal b) vodní slalom c) hokej Správné odpovědi: 1B, 2A, 3A, 4C

Autor: Andrea Štipčáková

HLÁŠKY 4. A – při písemce z matematiky

Andrea S.: Míšo, jak se počítá tento příklad? Míša S.: Počky, hned ti to řeknu….dívej, takto…. Vrbová: Svobodová, nenapovídej, nebo tě vyhodím z okna, že tě ani Google nenajde.

Septima – hodina českého jazyka

Hegrová: Jel na Samaře. Jirka: Ne náhodou na Yamaze? Hegrová: To by asi daleko nedojel, že?

4. A – omluvenky

Gazárková: Eriku, kde jste byl v pátek? Erik: Hmm….já jsem asi zaspal. Gazárková: Pátou a šestou hodinu?

4. B – hodina ZSV

Šimlík: Rodiče vám nalajnovali život. Dali vás do školy, donutili chodit na gymnázium a do Orla.

Celá třída výbuch smíchu, jelikož máme na mysli hospodu kousek od gymplu Šimlík: Myslím toho cvičebního!

Septima – hodina matematiky

Anička: Paní profesorko, asi nemáte gumičku, že? Vrbová: Ne, nechala jsem si ji v kabinetě, když jsem si rozpustila vlasy.

4. A – hodina chemie

Hálková: Divitax….znáte ještě nějaký jiný příklad? Dominik: Gutalax. Hálková: To je projímadlo! Dominik: Nee, já jsem si s tím teď vymaloval celý pokoj!

Seminář z dějepisu

Hubačka: Ondro, no tak, jak se jmenoval nástupce Stalina? Ondra S.: No, to byl ten, co ho kritizoval. Hubačka: Jo, byl takový plešatý, usměvavý, někdy nosil brýle. Michal J. a Tadeáš P. (najednou): Šimlík!

Septima – hodina ZSV

Jamný: Když zazní hrom, čekáme příchod blesku Terka: Není to naopak? Jamný: No dokonce.

4. A – ve vlaku

Z výletu projíždíme vlakem Lužicemi Prachař: Děcka, tady bydlí pan profesor Hubačka. Anonym: Ve vagóně?

4. A – hodina anglické konverzace

Bahulová: Znáte nějaké vyhynulé zvíře? Tadeáš P.: Blboun nejapný. Bahulová: Jo. Třída: Co? Bahulová: To neznáte? Já vám ho donesu ukázat. Jitka: Vy ho máte doma?

4. A – hodina angličtiny

V angličtině máme číst dialog: Kubálek: Eriku, čti Nicka. A vyber si, kdo bude číst Lindu. Erik: A můžu si vybrat i kluka? Kubálek: Vyber si, koho chceš! Erik: Tak třeba….Katka Kuchyňková

Pokud i vy máte nějaké hlášky, které byste rádi v našem časopise zveřejnili, neváhejte je zaslat na [email protected]

ROZHOVOR Nový přírůstek do našich řad studentů - prváci Jsou tu jen pár týdnů, ale už si začali pomalu zvykat. Užili si pár zajímavých hodin, poznali naše profesory a byli na adaptačním kurzu. Jak si užili tento menší výlet a jak hodnotí školu? Tento rozhovor jsme si všichni užili a zasmáli jsme se příhodám, které se jim doposud staly. Své zážitky povyprávěli Martin Berčík a Petr Svoboda. Tak kluci. Jaký byl adapťák? A máte nějaké zážitky?

Petr: Adapťák byl dobrý. Když neberu zážitky, tak asi kočku, co tam byla. (poz. red. Všichni víme, co se děje, když potkáte kočku. Začnete se s ní hrát, tak jako naši prváci). Martin: Poznali jsme se. Mysleli jsme si o někom něco jiného. A bylo to krátké. Dalo nám to něco do života. Hráli jste tam nějaké hry? Například vláček?

Petr: Ano, hráli jsme, málem jsem byl od vody mokrý. Martin: Já si tam odřel koleno... A teď něco osobního. Jakou máte perspektivu na tomto gymnáziu?

Martin: Já udělám vše, abych neodešel… Petr: A nepropadl, to tam dopiš (smích).

Na našem gymnáziu je soutěž s názvem Úspěch se musí odpracovat, jak tuto soutěž hodnotíte? Martin: Přijde mi to jak ze socialismu, ale má to určitě přínos. Petr: Třeba peníze.

Jak hodnotíte vaši třídní? (poz. red. Kalužová)

Petr: Relativně výborné. Hlavně ta němčina. Martin: Protože je to jeho oblíbený předmět (smích).

Máte někoho oblíbeného z profesorů?

Oba: Šimlík

Jak ho hodnotíte jako profesora?

Oba: Komunikační, celkově akční, nadšený pedagog. Má perfektní vztah k žákům a je vidět, že ho ta práce baví.

Máte s ním už nějakou zajímavou příhodu?

Petr: Ano, řekl jsem mu, že má náběh na Alzheimera.

A co ti na to řekl?

Martin: Chtěl ho ostříhat… Petr: Řekl: „Mám strojek na vaše vlasy.“

A co ostatní profesoři, co si o nich myslíte?

Martin: Karasová má rázný přístup, ale naučí. I Prachař je dobrý. Ebringer je autentický…

A jak hodnotíte naše vedení školy?

Martin: Zatím jsem neměl možnost je poznat. Ale hodin máme moc, je to strašné...

Autor: Lucie Pavlicová

TAHÁKY I pro vás jsou letopočty noční můrou a jste rádi, že si vůbec pamatujete vlastní datum narození? S panem profesorem Hubačkou jsme pro vás vymysleli pár triků a fíglů, jak si účinně zapamatovat i ty nejzrádnější letopočty prakticky napořád. Nejenže se něco naučíte, ale zároveň se i pobavíte!

r. 863 – Chceme srozumitelnou mši Cyril a Metoděj byli roku 863 vysláni byzantským císařem Michalem III. na Velkou Moravu z důvodu rozšíření křesťanství. Bratři ze Soluně nejenže začali sloužit mše ve staroslovanštině, ale své žáky také naučili prvnímu slovanskému písmu, hlaholici.

r. 1348 – V Praze nastal velký posun Rok 1348 je pro české země velice významný. Praha se v této době stala nejen metropolí Svaté říše římské, ale také jedním z největších měst Evropy vůbec. Karel IV. věnoval svému sídlu velkou péči – vydal zakládající listinu Nového Města pražského, založil Vysoké učení (nynější Karlova univerzita) nebo byl položen základní kámen ke stavbě hradu Karlštejn.

r. 1526 – Po Jagelloncích už ani zvěst Jagellonci byli panovnickou dynastií pocházející z Litevského velkoknížectví, která se však dlouho na českém trůnu neohřála (1471 – 1526). Posledním Jagelloncem na trůnu byl Ludvík, který se při útěku po prohrané bitvě u Moháče utopil v bažinách.

r. 1415 (čti jedna, čtyři, jedna, pět) – Hus už nikdy neuvidí svět Jan Hus byl významným teologem, kazatelem, učitelem, ale především církevním reformátorem. Roku 1415 byl Hus pozván do Kostnice, kde ho kvůli jeho myšlenkám prohlásili za kacíře. 6. července byl upálen. Tento den se později stal českým státním svátkem.

r. 1620 – Fridrich Falcký bude zvracet Bitva na Bílé hoře byla jednou z důležitých bitev třicetileté války, která začala třetí pražskou defenestrací ze dne 23. května 1618. Po ní došlo k sesazení Habsburků z českého trůnu a na jejich místo usedl Fridrich Falcký, nazývaný též zimní král. V bitvě se střetla stavovská armáda s armádou císařskou, kdy už po dvou hodinách došlo k jasné porážce stavů. A proč právě Fridrich Falcký bude zvracet? Král totiž zrovna obědval, když se dozvěděl, že prohrál bitvu.

Autoři: Seminář z dějepisu – 4. ročník + Mgr. Jiří Hubačka

EXKURZE DO PRAHY 4. A v Praze, aneb vidláci ve velkoměstě! Stejně jako všechny třídy posledních ročníků před námi, ani nás neminula exkurze do cizinci i našinci opěvovaného hlavního města České republiky. Dne 10. 9. přesně v 6:59 jsme započali naši cestu z veselského nádraží. Cesta do Prahy probíhala v pohodové atmosféře, pro některé z nás byla velmi veselá. V doprovodu hvězdné dvojice Jaroslava Gazárková a Vlastimil Prachař se naše třída ve stejném počtu, v jakém vyrazila - překvapivě se nikdo neztratil - dostavila na ubytovací koleje Jarov, kde jsme shodili naše přetěžké tašky – ano, i v našem ročníku se najdou individua, které na výlet tahají věci jako toustovač, celou kosmetickou soupravu nebo zásoby řízků, které by uživily půlku naší třídy - a zaparkovali kufry na kolečkách. Po krátkém šlofíčku jsme vyrazili do víru velkoměsta, a že bylo na co koukat! Nejprve jsme navštívili Petřínskou rozhledu, ti odvážnější z nás vylezli na její vrchol, z něhož na ty méně odvážné pokřikovali. A samozřejmě jsme nezapomněli ani na zrcadlové bludiště, ve kterém jsme se při pozorování našich rozdvojených osobností hodně nasmáli – a světě div se, ani v bludišti se nikdo neztratil! Poté už jsme se konečně vydali obdivovat známé památky, které k Praze neodmyslitelně patří. Prošli jsme Karlův most „nečekaně“ plný stánkařů a turistů, na které ze svých nehybných podstavců shlížely sochy světců, a přes Staroměstskou mosteckou věž jsme se dostali až ke Staromáku. Po náročném odpoledni nás unavené nohy donesly zpět na kolej, kde jsme se jako správně vychovaní jedinci vystrojili k návštěvě divadla Kalich. Zde nás čekalo představení s názvem Moje hra. Ti informovanější z nás jistě poznali i známé tváře, např. Jiřího Bartošku v hlavní roli, ti méně informovaní se vyptávali: „Kdo že je ta uječená zrzka v kožichu?“ (alias Zuzana Bydžovská). To, že nemít kulturní přehled se nevyplácí, poznal na vlastní kůži i jeden z našich spolužáků, který se právě s představitelem pana Jankulovskiho setkal těsně před vystoupením osobně. Všichni jsme se s chutí zasmáli, když zjistil, že muž, kterému se snažil prodat jeden z přebytečných lístků, byl pan Bartoška osobně. Po zdařilém představení plném životních mouder a černého humoru - možná není od věci říct, že hlavní hrdina komentoval část dění z otevřené vystavené rakve - jsme se usnesli, že noc je ještě mladá, a ozbrojeni tří či jednodenními jízdenkami jsme vyrazili za objevováním noční Prahy. Samozřejmě do večerky jsme byli všichni spořádaně zachumlaní ve svých pelíšcích.

Další den jsme započali pěkně slavnostně, a to návštěvou sídla našeho váženého pana prezidenta, Miloše Zemana. I když se nám ráno nelíbilo, že musíme brzy vstávat, nakonec jsme byli rádi. V době naší prohlídky jsme totiž potkali jen minimum turistů. Toho jsme si všimli hlavně při poklidném procházení Zlaté uličky, kde bývá jindy opravdu plno. A samozřejmě nesmíme opomenout ani prohlídku Katedrály sv. Víta s překrásnými vitrážovými okny, či její podzemní část, kde je pohřben Karel IV. se všemi svými manželkami. Návštěvu Hradu jsme završili výměnou stráží, která je na programu vždy ve dvanáct hodin. Poté jsme se všichni vydali na oběd, přeci jen nám už kručelo v žaludcích. Sraz jsme měli před Národním divadlem, kde nás čekala jeho prohlídka. Ještě před ní jsme si ale stihli vyměnit pár tipů, kde se dá dobře nakoupit a najíst - řekla bych, že restaurace, kde za stovku pořídíte, kolik nudlí chcete, si tuhle nabídku po návštěvě klučičí části naší třídy nejspíš rozmyslí - a poté jsme se v plné sestavě vydali obdivovat prostory historické budovy. Průvodce - s opravdu silným pražským přízvukem - nás zavedl nejen do sklepení se základními kameny, ale i do hlavního sálu a na střešní balkon, kde se nacházejí sochy múz a trig. Večer jsme navštívili známou Křižíkovu fontánu. Světelná show byla ve stylu Carmen hlavně v barvách rudé a žluté doprovázená vysoko vystřelující vodou v rytmu hudby, a i přes nepříznivé počasí byla pěkným zakončením dne. Poslední den jsme pojali už méně akčně. Po odevzdání našich zavazadel do úschovny na hlavním nádraží jsme se opět vydali na Staromák, kde jsme se prošli Pařížskou ulicí a podívali se na Pražský orloj. Poté už následovala poklidná plavba lodí po Vltavě, kterou jsme vyměnili za návštěvu Židovského města, a rozchod na nákupy. S naším hlavním městem jsme se rozloučili s hodinovým zpožděním, které nám ale nijak nepřekáželo. Únava nás neporazila, a tak i zpáteční cesta se nesla ve znamení neustálého smíchu, který se ozýval i ze sedadel učitelů. Do Veselí nad Moravou jsme dorazili něco málo po desáté hodině, kde už na většinu čekali zvědaví rodiče, kteří nás odvezli do našich domovů.

Autoři: Kateřina Kuchyňková, Andrea Štipčáková

Pražská literární exkurze 4. B Už od prvního ročníku jsme se všichni těšili na výlet do Prahy, na který jsme vyrazili 10. září. Během tří dnů jsme stihli navštívit nejen mnoho památek, ale také kulturních akcí. A nezanedbali jsme ani přípravu - jak bychom tam asi přežili bez toastů a řízků z domova? Sraz byl v budově veselského nádraží, odkud jsme pak vyrazili na druhé nástupiště, kde na nás už čekal náš vlak. Cesta do Prahy trvala čtyři hodiny – pro někoho jde o šíleně dlouhou dobu, pokud s vámi ve vlaku ale sedí pan profesor Šimlík, máte o zábavu postaráno. Kdo měl knihu, musel ji odložit, protože pan profesor byl opravdu dobře naladěn a chrlil vtipy o sto šest. A svými zážitky a veselými historkami nás zásobila také naše třídní, Lenka Macháčková. Po příjezdu do Prahy jsme se vydali do hostelu na Klamovce, který se stal následující tři dny naším přechodným bydlištěm. Vzhled ubytovny se nesl v příznačném heslu: „Sparta to přežije.“ Pokoje byly po osmi lidech. Jistě si dokážete představit tu pranici o jednu společnou sprchu. A co víc, do naší malé kuchyňky nám každé ráno naběhli ještě studenti z jiné školy. Po menším odpočinku jsme se vydali do Národního divadla, kde už na nás čekala paní průvodkyně. Ta nám prozradila něco málo z historie divadla a ukázala nám všelijaká zákoutí. Obdivovat jsme mohli také krásnou scenérii z balkónu navrchu divadla. Poté nás čekal Petřín, kopec všech zamilovaných. Tam jsme absolvovali výstup na rozhlednu a návštěvu zrcadlového bludiště, kde jsme si užili spoustu zábavy. Den jsme zakončili Křižíkovou fontánou, kde jsme zhlédli něco málo z opery. Ve čtvrtek jsme se ještě unavení po prvním dnu vydali na Pražský hrad. Ti z nás, kteří se těšili na Miloše, ale měli smůlu, prezidenta jsme nepotkali. I přesto se nám prohlídka líbila. Viděli jsme Chrám sv. Víta s hrobkami panovníků a jejich manželek, nebo i historickou část Hradu. A při výměně stráží jsme si všimli i demonstranta, na kterého nás před výletem upozorňoval pan profesor Hubačka.

Z Hradu jsme se procházkovým tempem vydali na Karlův most, kde proběhlo společné focení. Večer následovala návštěva divadla divadlo Na Zábradlí. Všichni jsme se patřičně oblékli a vyrazili na představení. Na místě nám očekávání zkazila informace, že vystoupení, které jsme měli původně vidět, bylo zrušeno. Divadlo ale pro nás vymyslelo náhradní program, hru Kvartet. Mohli jsme tak naživo vidět herce Rudolfa Hrušínského, Janu Švandovou či Zdeňka Žáka. Poslední den našeho výletu probíhat na Václavském a Staroměstském náměstí. Viděli jsme tak nejen Stavovské divadlo, ale také dominantu Staromáku – Pražský orloj. Nakonec přišel i očekávaný historický výklad pana profesora Šimlíka, který nás blíže seznámil s historií radnice. Příjezd domů byl sice spojen s několikaminutovým zpožděním, ale za celou třídu můžu říct, že výlet jsme si opravdu užili. Velké díky také patří panu profesoru Šimlíkovi za historické vsuvky, a také naší třídní, paní profesorce Lence Macháčkové.

Autor: Lucie Pavlicová

AKCE – ŘÍJEN 1. říjen – Ekoolympiáda 2. říjen – River Action Day 5. – 11. říjen – Výměnný pobyt v Srbsku 8. říjen – Logická olympiáda – kategorie B 8. říjen – Projekt Podpora přír. vzdělávání – fyzika pro ZŠ - pohyb 8. – 9. říjen – Veletrh vzdělávání – Hodonín 14. říjen – Projekt Podpora přír. vzdělávání – biologie - terénní cvičení 15. říjen – Celonárodní dobročinná sbírka – Bílá pastelka 15. říjen – Divadelní představení Carmen v Brně 15. říjen – Projekt Podpora přír. vzdělávání – fyzika, chemie 15. – 21. říjen – Logická olympiáda – kategorie C 22. říjen - Projekt Podpora přír. vzdělávání – fyzika pro ZŠ – pohyb

PRÁZDNINY 27. a 29. října – Podzimní prázdniny 28. října – Státní svátek – Den vzniku samostatného československého státu

OZNÁMENÍ Pan profesor Trumpeš oznamuje, že letos pravděpodobně nedojde z důvodu nezájmu žáků k otevření kroužků Sbor a Cimbálová muzika. Pokud máte zájem o tyto kroužky, stavte se do učebny hudební výchovy.

Pokud máte nějaké návrhy, tipy, hlášky nebo články, které byste chtěli v našem časopisu zveřejnit, pište na redakcepgs@seznam.

PURKYŇOVO GYMNÁZIUM STRÁŽNICE