Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta
Mgr. Jana Karásková POSTAVENÍ A ROLE ISLÁMU V EVROPSKÉ UNII Diplomová práce
Olomouc 2012
Prohlášení o původnosti diplomové magisterské práce a poděkování
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Postavení a role islámu v Evropské unii vypracovala samostatně a citovala jsem všechny použité zdroje.
V Praze dne 15. května 2012
Mgr. Jana Karásková
Ráda bych na tomto místě poděkovala těm, kteří mi při práci pomáhali a svými připomínkami a náměty přispěli k jejímu zdárnému dokončení. Zejména děkuji svému vedoucímu práce, JUDr. Petru Osinovi, Ph.D. 2
Obsah ÚVOD ................................................................................................................................................ 5 ČÁST PRVNÍ: ZÁKLAD ISLÁMSKÉ VÍRY A PRÁVA .............................................................. 7 1.
Šaría .......................................................................................................................................... 7
2.
Pět základních povinností muslima ........................................................................................... 9
ČÁST DRUHÁ: EVROPSKÁ INTEGRACE A NÁBOŽENSTVÍ ............................................ 14 3.
Náhled do integrace Evropy .....................................................................................................14 3. 1. Rozmanitost nebo jednota aneb pohnutky integračních snah ................................................... 14 3. 2. Vývoj integrace a podněty .......................................................................................................... 15 3. 3. Otázka přistoupení Turecka, Albánie a Kosova ........................................................................... 19
4.
Legislativní základ EU (vztah k přistěhovalcům) .......................................................................20
5.
Společné hodnoty evropské společnosti a postavení náboženství v EU ....................................24
6.
Křesťanství a islám - střet civilizací? ........................................................................................26
7.
Islámská společnost v EU .........................................................................................................30 7.1. Legislativní úprava přistěhovalectví v unijním právu ................................................................... 31 7.2. Muslimská menšina ..................................................................................................................... 32 7.3. Islamofobie a ultrapravicové strany v EU .................................................................................... 33 7.4. Islámský fundamentalismus, terorismus ..................................................................................... 35
8.
Integrace a společná přistěhovalecká politika pro Evropu ........................................................38 8.1. Integrace muslimů v EU ............................................................................................................... 38 8.2. Společná evropská přistěhovalecká politika Evropy .................................................................... 39
ČÁST TŘETÍ: ANALÝZA SOUČASNÉ SITUACE ................................................................... 41 9.
Francie a muslimská menšina ...................................................................................................41 9.1. Politický, ekonomický a sociální náhled ....................................................................................... 41 9.2. Kontroverzní kauzy ...................................................................................................................... 45 9.3. Muslimská obec ve Francii ........................................................................................................... 48 9.4. Aktuální situace ........................................................................................................................... 49 9.5. Vize budoucího vývoje ................................................................................................................. 51
10. Česká republika a muslimská menšina .....................................................................................52 10.1. Politický, ekonomický a sociální náhled..................................................................................... 52 10.2. Muslimská obec v ČR ................................................................................................................. 54 10.3. Aktuální situace ......................................................................................................................... 56 10.4. Predikce budoucího vývoje ........................................................................................................ 57
3
VÝSLEDKY ANALÝZY A OBECNÉHO TEORETICKÉHO BÁDÁNÍ .................................. 58 11.
Výsledky analýz a souhrnné stanovisko ...................................................................................58
12.
Možné a nemožné řešení problematických otázek ...................................................................58
ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 63 ZDROJE ......................................................................................................................................... 65 SEZNAM TABULEK .................................................................................................................... 73 ABSTRAKT/ ABSTRACT.......................................................................................................... 74 SEZNAM KLÍČOVÝCH SLOV/ KEY WORDS......................................................................... 75
4
Úvod Pro magisterskou diplomovou práci jsem si zvolila téma postavení islámu v Evropské unii, jelikož se dlouhodobě zajímám o problematiku islámu a integrace muslimů a menšin obecně do společnosti. Myslím si, že je nutné se tomuto tématu věnovat. Evropská unie momentálně neprochází pouze krizí eurozóny. Horší se situace v zemích, v nichž žije početná muslimská menšina. Lidé se obávají islámu a hovoří o islamizaci Evropy. Začíná se čím dál tím lépe dařit krajně pravicovým stranám a extremistickým hnutím. Je tedy velmi zřejmé, že existuje problém, který je nutno řešit. Nicméně otázka přistěhovalectví je velice citlivá záležitost. Zpravidla se nejedná o současnou, právě probíhající vlnu imigrace. Ale problematika často vzrůstá v oblastech, kde žijí již potomci imigrantů, kteří se v Evropě usadili v 50. – 80. letech 20. století. Ačkoliv má nová generace imigrantů od narození evropské občanství, své silné kořeny ve vlastní kultuře a náboženství nezapře. Tento odlišný způsob života je pro původní Evropany cizí
a
mnohdy
nepochopitelný.
Navíc
s horšící
se
ekonomickou
situací,
nedostatečným pocitem sounáležitosti k evropanskému občanství, roste u muslimů pocit sounáležitosti s islámskou kulturou, náboženstvím, společností. Evropská unie je společenstvím demokratických států na vysoké úrovni. Jak se mají země vyrovnat s nátlakem cizí kultury a přitom dbát na demokratické hodnoty? Jak integrovat muslimskou menšinu do evropské společnosti? Imigrační politika i integrace je pevně v rukou jednotlivých členských zemí. Ze strany Evropské unie ale mohou plynout doporučení, stanoviska, plány apod. I takové vyjádření je přínosem. Kromě obecného pohledu na Evropskou unii jako celku se blížeji zaměřuji na Francii, kde žije jedna z největších muslimských komunit v Evropě. Krátkou analýzu věnuji také České republice. V časovém horizontu se práce pohybuje v období od Druhé světové války až po současnost. Ve své diplomové práci jsem čerpala zejména z literatury a z internetu, který mi byl cenným zdrojem aktuálních informací. Použila jsem jak primární (originální) zdroje, tak sekundární (odvozené). Čerpala jsem ze zakládajících smluv Evropské unie, Listiny základních práv a svobod, z ústav členských států a legislativy týkající se postavení přistěhovalců atd. Využívala jsem literaturu týkající se islámu, islámského práva a Evropské unie. Významným zdrojem byl internet, který mi umožnil přístup k mnoha důležitým a aktuálním informacím, díky nimž jsem mohla 5
provézt analýzu od stolu. Čerpala jsem z oficiálních dat statistických úřadů ve Francii, Velké Británii a v České republice, sledovala jsem problematiku na portálech zabývajících se Evropskou unií jako EurActiv či Euroskop. Zajímavým zdrojem informací mi byly internetové stránky EurArabia, e-islám či migraceonline.cz. Vzhledem k širokému rozsahu problematiky jsem se v závěrečné části diplomové práce zaměřila blížeji na dvě konkrétní země. Cílem bylo ukázat historický vývoj imigrace a vytváření muslimské komunity v zemi, představit aktuální situaci a dovolit si zapřemýšlet nad potencionálním budoucím vývojem. Vycházela jsem z hypotézy: „Pakliže bude evropskými státy aplikována účelná integrační politika a bude-li zde efektivně probíhat mezi náboženský dialog, zachováván vzájemný respekt a solidarita, může v Evropské unii fungovat multikulturní společnost“. Dále jsem hledala odpovědi na otázky: Jaké faktory ovlivňují chování muslimské menšiny v evropských zemích? Proč vznikají nepokoje muslimské společnosti v evropských zemích? Je islám pro Evropskou unii rizikem a teorie islamizace EU a islamofobie oprávněné, nebo je přítomnost muslimské menšiny pro společnost obohacením a oživením? Magisterská diplomová práce je rozdělena na tři hlavní části. První část je obecná a teoretická. Zahrnuje stručný základ islámského práva a představuje hlavní hodnoty společnosti. Další část začínám nejdříve podstatou evropské integrace. V krátkosti rozebírám postup evropské integrace směrem k dnešní Evropské unii k lepšímu pochopení důvodů, cílů a podnětů k integraci. Dále se věnuji problematice postavení muslimů v evropské společnosti. Rozebírám kritické oblasti spjaté s islámem a západním světem jako je islámský fundamentalismus a terorismus. V krátkosti se věnuji také islamofobii a narůstání vlivu ultra pravicových stran. Ve třetí části blížeji analyzuji situaci ve Francii a v České republice. Podrobněji zde popisuji postavení muslimské menšiny ve společnosti, věnuji se problematickým oblastem. Výsledkem této práce je detailní náhled do nitra islámské společnosti v Evropské unii, zejména pak ve Francii a v České republice. Závěrem si pokládám otázku, zda existuje v zemích EU střet těchto dvou světů anebo je rozdílnost obou kultur naopak oživením evropské společnosti? Navrhuji několik kroků, které mohou pomoci odstranit vzniklé problémy s muslimskou menšinou – v případě Francie a pro Českou republiku by měly již dnes sloužit jako prevenční nástroje. Kladu důraz na integraci menšiny do společnosti, na zachování sekularizace státu a náboženství a možnost
demokratického
vystupování,
včetně 6
naprosté
svobody
slova.
ČÁST PRVNÍ: ZÁKLAD ISLÁMSKÉ VÍRY A PRÁVA 1. Šaría Islámské právo šaría: „je souborem Bohem zjevených pravidel, které musí zbožný muslim dodržovat, má-li náležitě plnit všechny své povinnosti. Svoji platnost a legitimitu šarí‘a odvozuje od svého božského původu – je manifestací vůle Všemohoucího, nezávisí na autoritě žádného pozemského zákonodárce nebo jednotlivce“1. Šaría je kodexem právních ale také morálních norem založených výhradně na božím zjevení. Je přímo vyvozováno z Koránu, sunny a dalších pramenů islámského práva, o nichž se podrobněji zmiňuji v následující kapitole. „Šaría se nevyvinula na základě soudních rozhodnutí a precedentů nebo prostřednictvím legislativy, ale je založena na stanoviscích vůdců náboženských škol a jejich pojednáních“2. Šaría rozlišuje právo civilní (Muamalat), náboženské (Ibadat), osobní (Munakhat) a trestní (Ukubat). V islámském právním systému některých zemí jako například v Islámské republice Íránu nebo v Saudské Arábii je právo šaría přísně dodržováno. V těchto zemích představuje tradiční šaría jediný právní zdroj. V moderní době jsou země uplatňující šaríu státy islámského fundamentalismu. Například na konci 20. století se síly revolučního fundamentalismu dostaly ke slovu také v Afgánistánu a to v podobě režimu Talibanu. Ten se ujal moci nad zemí v letech 1997 – 2001. Pro nastolení přísně teokratické vlády je typické například vyloučení žen ze škol, ekonomiky a veřejného života vůbec. Fundamentalismus je přízračný rovněž pro Saúdskou Arábii, kde má podobně absolutistické důsledky, i když celkové ladění v podstatě konzervativního sunnitského režimu v Saúdské Arábii se výrazně liší od revolučního populismu šíitského Íránu, v němž je také islám nedílnou součástí státu. Základem islámu je svatá kniha. Muslimové věří, že Korán je doslovným sdělením jediného boha – Alláha. Slovo boží bylo přeneseno z ráje na zem prostřednictvím anděla Gabriela, který jej postupně sděloval proroku Muhammadovi. Muslimové věří, že je Korán vyřčením nezpochybnitelné a absolutní pravdy. „Korán
1
POTMĚŠIL, Jan. Islámské právo šarí‘a. [online]. Blisty.cz [cit. 2012-04-30]. ISSN 1213-1792. Dostupné na: http://blisty.cz/art/38111.html 2 OSINA, Petr. Islámské právo a jeho prameny. Olomouc: Acta iuridica olomucensis, 2000. S. 149.
7
je zákoník, který řídí náboženský a společenský život lidí“ 3. Zahrnuje celkem 114 súr (kapitol) s 6342 verši. Na rozdíl například od křesťanství, kde významnou roli hraje papež (nejen ve výkladu slova božího ale také v pochopení a směrování náboženství samotného), islám takovou osobnost nezná. Věřící považují Korán za doslovný návod k životu. Učí se jej odmalička nazpaměť a respektují jej. Je velkým hříchem slova Koránu zpochybňovat. V dnešní době však v mnoha aspektech text Koránu zaostává za vyspělostí společnosti. Přesto muslimové zachovávají vůči svaté knize úctu a i moderní inteligence jej považuje za nejdůležitější vodítko ke správnému a bohabojnému životu. Jednou z největších problematik Koránu jsou kruté pasáže o netoleranci muslimů. Těžko jsou bez umírněného výkladu akceptovatelné násilné verše, které muslimy doslova vedou k násilnému džihádu proti všem, kteří se staví proti muslimům. Súra 47:4 například říká: "A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte"4. V Koránu chybí jakýkoli verš, který by mohl navést muslima k dobrému chování vůči nepříteli. V bibli je psáno: "Milujte své nepřátele! Žehnejte těm, kdo vás proklínají, konejte dobro těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají a pronásledují" (Matouš 5:44)5. Proč mít tedy slitování s nepřítelem? Korán v takovéto situaci nenabízí žádné mírumilovné řešení. „Neexistuje žádný nejvyšší islámský učitel, který by mohl muslimům – a světu – co islám je a co není. To způsobuje mnohonásobnost hlasů v islámu a všechny se odvolávají na autoritu Koránu a tvrdí, že hovoří za pravý islám6.“ Tuto vedoucí roli určitým způsobem představuje tzv. ulamá v sunnitské společnosti. Jedná se o společenství učenců a učitelů Koránu, jejichž právoplatné rozhodnutí (fatwy) jsou muslimy všeobecně akceptovány a respektovány. Důležité postavení ve výkladu Koránu mají imámové. Také v jejich rukou a moci je vykládat islám umírněnějším způsobem a vštípit tak věřícím, že Korán je svatou knihou, jejíž text však není absolutně rigidní. V souvislostech moderní doby je nutné zdůraznit a vysvětlit z úst
3
OSINA, Petr. Základy islámského práva. Praha: Leges, 2012. S. 32. HRBEK Dr., Ivan, ABDULLAH, Jusuf Ali, PROCHAZKA, Josef. Vznešený Korán. Z arabského Al quaraan. Praha: A.M.S. Traiding. S. 167. 5 SPENCER, Robert. Islám bez závoje. Praha: Triton, 2006. S. 42. 6 Tamtéž. S. 24. 4
8
nejvyšších členů ulamá, že některé pasáže Koránu musejí být chápány pouze jako metafory a ne jako naprostý fakt. Slova Koránu ani není přípustné vykládat tak, aby byl obsah sdělení poupraven. Co je psáno, to je dáno. Korán je věčný. Často jsou zpochybňovány i překlady Koránu do jiných jazyků než původní arabský. Jazykovými překlady dochází k mutacím, které text Koránu znepřesňují. Jak tedy Korán umírnit a přizpůsobit současné době? Dle mého názoru je jedinou cestou souvislá práce ulamá, zejména imámů s věřícími. Tato cesta bude dozajista ještě dlouhá a těžká. Zejména z důvodu, že dodnes velký počet imámů a učitelů islámu má velmi striktně konzervativní přístup k náboženství. Nicméně někteří ze západních imámů, kteří dlouhodobě žijí v západních zemích, ukazují významné pokroky a snahy k otevření se islámu moderní společnosti a k jeho umírnění.
2.
Pět základních povinností muslima Islám není pouhé náboženství, ale představuje ucelený návod k životu. Každý
muslim musí dodržovat pět základních povinností. „Tvoří je vyznání víry (šáhada), modlitba (salát), náboženská daň (zakát), půst v měsíci ramadánu (sam) a pouť do Mekky (hadždž).“7 Každý věřící by měl tyto základní pilíře dodržovat. Ve skutečnosti se však stává, že muslimové tato základní pravidla nedodržují anebo ne úplně. Zejména muslimové žijící v neislámských společnostech jako jsou například evropské země, bývají často ovlivňováni prostředím, v němž se nachází a své muslimské povinnosti nevykonávají tak, jak by měli. K pěti základním pravidlům je občas přiřazován také svatý boj (džihád). Níže se věnuji každému z pilířů podrobněji. Vyznání víry První z povinností je vyznání víry (arabsky شهادةšáhada), která zní: „Ašahdu an lá iláha illá ´lláh wa Muhammad rasúlu ´lláh. Vyznávám, že není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“8 Aby člověk mohl konvertovat k islámu, je povinen vyřknout šáhadu před významným islámským činitelem nebo muslimským státníkem či hodnostářem. Postačí, když je vyznání předneseno před dvěma takovými svědky a je o něm proveden úřední zápis. Samozřejmě že je nutné, aby konvertování k islámu 7 8
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 91. Tamtéž. S. 91.
9
bylo upřímné a mělo za cíl pouze poctivé záměry. I v dennodenním životě muslimů zastává šáhada velice významné postavení. Je totiž nedílnou součástí každé motlitby. V čase vyznání víry anebo při modlení je významná čistota (arabsky ط عر táhara). Islám odlišuje lehké a těžké znečištění. Pojem čistoty a znečištění je islámským právem rozváděn velice dopodrobna, je uveden taxativní výčet úkonů a činností, jimiž je muslim znečištěn. Lehkého znečištění způsobují například: „víno a lihoviny, nečistá zvířata (vepři, psi), zdechliny,…“ 9. Těžké znečištění je způsobeno pohlavním stykem, menstruací a také v době šestinedělí. V takovémto stavu je zakázáno se modlit, přednášet Korán či se ho jej třebaže jen dotknout. Dle závažnosti znečištění islám rozlišuje také způsoby jeho odstranění. V případě lehkého postačí částečné umytí buď vodou, nebo pískem. U závažného znečištění je nutné umytí celého těla. I pro samotný proces očišťování přináší islámské učení přesný návod. Umývárny jsou samozřejmou součástí každé mešity. Modlitba Druhou povinností muslima je modlitba (arabsky ص الةsalát). Dle sunnitského práva se každý dospělý a duševně zralý muslim musí modlit pětkrát denně (za úsvitu, v poledne, odpoledne, při západu slunce a v noci). Určité úlevy jsou poskytovány lidem na cestách, nemocným apod. Cestuje-li muslim například letadlem, může svoji náboženskou povinnost vykonat v tichosti v duchu či je mu povoleno motlitbu odložit na později. Islámské právo naprosto detailně popisuje postupy, které musí věřící dodržovat. „Motlitba je platná jenom tehdy, jsou-li splněny stanovené podmínky (šurút): čistota těla, čistota místa a šatu, náležité odění, zaujetí správného modlitebního směru, znalost modlitebních časů a zbožné předsevzetí.“10 Věřící mohou vykonávat motlitbu pouze bez obuvi a
v čistém a
neposkvrněném (viz výše táhara) ošacení, na čistém a suchém místě. Muži musí být zahaleni mezi pasem a koleny a ženy mají povoleno mít odhalený pouze obličej a ruce od zápěstí. Je zajímavé zde podotknout poznámku pana docenta Kropáčka, že: „Tímto předpisem je vlastně dána i norma, nakolik má žena chodit zahalena před cizími muži. Má mít vždy zakryty vlasy, závoj přes obličej však klasické právní normy nevyžadují a mnoho moderních muslimských autorů zdůrazňuje, že jde o škodlivý
9 10
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 93. Tamtéž. S. 96.
10
zvyk z doby úpadku“11. Každý den jsou zveřejňovány aktuální časy motliteb na daný den. V muslimských zemích tradičně svolává věřící tzv. muezzin, který z ochozu minaretu arabsky volá: „Bůh je převeliký. Vyznávám, že není božstva kromě Boha. Vyznávám, že Muhammad je posel Boží. Vzhůru k motlitbě! Vzhůru k blahodárnému činu! Bůh je převeliký. Není božstva kromě Boha.“12 V dnešní době jsou slova muezzina často pouze nahrávkou. Tento islámský zvyk se odlišil od svolávání věřících rohy či zvony v jiných náboženstvích. V muslimských zemích najdeme veřejné modlitebny naprosto kdekoli – na letištích, v hotelích, v parcích, v nákupních centrech i na tržištích apod. Vždy jsou odděleny zvlášť prostory pro ženy a pro muže. Modlitebny mají veškeré potřebné náležitosti, včetně již zmíněné umývárny, zvýšeného prahu či určení směru motlitby k Mekce (qibla). Almužna Islámská společnost klade tradičně důraz na dobročinnost a almužna (arabsky زك اةzakát) se stala nedílnou součástí náboženského patera. Povinná almužna nebo lépe náboženská daň se vztahuje pouze na určité komodity (obilí, datle, zlato, stříbro apod.) a je odevzdávána bohatými v případě překročení stanovené hranice např. úrody. Je placena jednou ročně buď přímo chudým lidem, nebo (což je považováno za správnější!) je svěřována do rukou úřadů. Almužna je nástrojem často apelovaným islámskými socialisty, kteří zdůrazňují sociální solidaritu a spravedlnost. Mnohem více morální význam nese almužna poskytována věřícími tradičně na konci půstu (ramadámu). Je čistě dobrovolná a slouží výhradně k dobročinným účelům. Půst Čtvrtým významným pilířem dobrého muslima je půst (arabsky صومsawm). Ramadám zavedl Muhammad v roce 624. Během třiceti dní nesmí věřící jíst, pít ani mít pohlavní styk. V noci, od západu slunce do ranního úsvitu, je zákaz prolomen. Paradoxně tak bývá půstní měsíc obdobím větší spotřeby potravin. Velké oblibě se těší svátek ukončení půstu, který je doprovázen bujarými oslavami a velkými hostinami. V muslimských zemích je veškerý život přes den přizpůsoben půstu. 11 12
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 97. Tamtéž. S. 98.
11
Města ožívají se soumrakem, obchody a restaurace otevírají v pozdních hodinách. Z půstu jsou osvobozeny některé skupiny osob, např. těhotné ženy, nemocní nebo lidé na cestách. Pouť do Mekky Pátým pilířem islámu je povinná pouť do Mekky (arabsky حخhadždž), kterou musí muslimové vykonat alespoň jednou za život. Do padesátých let se věřící vydávali na pouť do Mekky v karavanách. Ročně tak se tak počet poutníků pohyboval kolem 70 tisíc osob. Po druhé světové válce bylo vybudováno moderní letiště v Džiddě a roční počet účastníků stoupl až ke dvěma miliónům osob. Povinná pouť do Mekky se týká všech věřících muslimů – mužů i žen. Cesta „neplatí pro otroky a ženy bez manžela nebo mužského příbuzného, který by je doprovodil, a neplatí také tehdy, není-li cesta bezpečná“13. Jestliže není pouť za života vykonána, tato povinnost dle islámského dědického práva přechází na dědice. Jediným povoleným oděvem pro muže je ihrám (speciálně obvázané pruhy bílé látky) a ženám náleží být celé zahalené. V Mekce čekají poutníky čtyři dny náboženských ceremonií, společná cesta do Mediny a celodenní modlitby. Pouť je z mnoha hledisek náročná, vyžaduje, aby na ni byl každý účastník dobře fyzicky připraven, a aby byl plně oddán rozjímání s Bohem a byl připraven učinit „upřímné předsevzetí žít nadále ctnostnější život vůči Bohu i lidem“14. Pouť do Mekky je velmi uctívaným a váženým aktem života muslimů.
Džihád Povinnost vést „aktivní, iniciativní boj za podrobení nevěřících nepřátel, jemuž se rostoucí silou obce otevřela cesta k úspěchu“15 není oficiální šestou povinností správného muslima. Padne - li muslim za víru, náleží mu dle Koránu místo v ráji. Moderně je džihád vykládaný jako pasivní a humanitní boj. „Džihád je však výhradně boj obranný, nemůže jít o úsilí šířit víru zbraní, neboť Korán jednoznačně říká, nebudiž žádného donucování v náboženství (2:256).“16 Je odlišován velký a malý džihád. Za velký džihád je považován osobní – duchovní boj muslima na své cestě poznání. Malý džihád představuje šíření islámu a 13
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 110. Tamtéž. S. 111. 15 Tamtéž. S. 114. 16 Tamtéž. S. 115. 14
12
boj proti těm, kteří se staví proti islámu. V Koránu je explicitně umožněno použití zbraní a násilí. Dnes je malý džihád v západních zemích označován za svatý boj a je obecně považován za velkou hrozbu západnímu světu. Média a mnozí autoři mluví o islamizaci západního světa a predikují budoucnost ovlivněnou rozšiřováním islámu. Pravdou je, že se militantní a extremistické teroristické skupiny hlásící se k islámu, otevřeně opírají o učení Proroka Muhammada a poukazují na boj proti všem, kteří se postavili proti islámu. Teroristická skupina Al – Kaidá se přihlásila k mnoha teroristickým útokům v západním světě. Nechvalně známým datem se stalo 11. září 2001.
13
ČÁST DRUHÁ: EVROPSKÁ INTEGRACE A NÁBOŽENSTVÍ Pro dobré pochopení podstaty integrace a historický kontext nejdříve ve stručnosti definuji pojem evropské integrace. Jak a proč Evropská unie vznikla? Jak probíhal integrační proces? Jaký je hlavní cíl Unie a na a jakých hodnotách je EU postavena? Další část kapitoly věnuji náboženství v EU. Detailněji rozebírám postavení islámu a muslimské společnosti a její integraci v EU. Ke konci kapitoly zmiňuji politiku integrace EU a společnou přistěhovaleckou politiku pro Evropu.
3. Náhled do integrace Evropy Evropská integrace se začala významně rozvíjet od 50. let 20. století. Za průkopníka a otce evropské integrace je považován Jean Monnet nebo také Robert Schuman. V roce 1952 bylo vytvořeno první – evropské integrační společenství – Společenství uhlí a oceli (ESUO) a od tohoto roku se neuvěřitelně rychlým tempem začala Evropa postupně sjednocovat. Integrace se prohlubovala krok po kroku v jednotlivých oblastech dle teorie přelévání, tzv. spillover. Původně zamýšlená ekonomická spolupráce brzy nabrala také politické rozměry. V roce 1993 v Maastrichtu došlo k vytvoření veskrze politické organizace „sui generis“. Smlouva o Evropské unii, která vešla v platnost 1. listopadu 1993, byla významným krokem v evropské integraci. Evropská unie získala právní subjektivitu a byla dále rozvíjena směrem k federalizaci Evropy. Posledním úspěchem integračních snah je podpis Lisabonské smlouvy, která po dlouhé a trnité ratifikaci ve členských státech Evropské unie vešla v platnost 17. prosince 2007. V současnosti Evropská unie sdružuje 27 evropských států a přibližně 500 miliónů obyvatel.
3. 1. Rozmanitost nebo jednota aneb pohnutky integračních snah Evropská unie je společenstvím států, které jsou velmi rozmanité a nesourodé v různých ohledech. Ačkoliv Unie vystupuje v mnoha otázkách jednotně, jednota jak už samo heslo Evropské unie říká, spočívá v rozmanitosti. Evropská unie je ve skutečnosti společenstvím svrchovaných států, které lpí na své vlastní identitě. Snaha evropských federalistů sjednotit Evropu je patrná již odedávna. Přesněji řečeno, federalistické pohnutky jsou zaznamenány „již v myšlenkovém světě antického
Řecka,
předobraz
jejího
politického
14
uskutečnění
lze
pak
vidět
v sjednotitelském úsilí římské říše a především v integračních tendencích „svaté říše“ založené na univerzalistickém ideálu křesťanství“17. Současné dění znásobené tíživou ekonomickou situací Řecka, Španělska, Itálie a dalších členů EU (eurozóny) jen rozmanitost jednotlivých států umocňuje. Země EU ačkoliv sdílí mnoho společných hodnot, se navzájem velmi značně odlišují. Dokáže snad Řecko přistoupit na požadované reformy artikulované zejména Německem a Francií? Řekové jsou národ, který má naprosto odlišný pohled na život než například Němci. Němci jsou pracovitý národ, o kterém se traduje přesnost a punktualita. Bylo by například možné v Německu zavést dvouhodinovou polední přestávku? Přes všechny viditelné rozdíly a nesouhlasy EU stále projevuje snahu udržet jednotu společenství, jak nejlépe dokáže, s vidinou přinejmenším udržet dnešní úroveň integrace a zachránit eurozónu.
3. 2. Vývoj integrace a podněty Jak jsem již naznačila výše, integrační snahy tedy nejsou novinkou posledního staletí. Ve stručnosti definuji postupné integrační kroky směrem k současné podobě Evropské unie. U zrodu evropské integrace stálo šest zakládajících zemí: Francie, Německo, Lucembursko, Belgie, Nizozemí a Itálie. Nutno podotknout, že již v tomto stádiu nebyly podněty integrace pouze ekonomické. Po ukončení druhé světové války se státy snažily zejména o zabezpečení míru prostřednictvím zajištění ochrany proti znovuvyzbrojení Německa. Současně země usilovaly o „stabilizaci svého politického postavení v poválečném uspořádání Evropy“18. Proto původní integrace směřovala k ekonomické spolupráci v oblasti ocelářského průmyslu, jenž je klíčový pro zbrojní průmysl. Byl vytvořen Vysoký úřad pro ESUO mající supranacionální pravomoci. „Vysoký úřad jako nadnárodní správce společného trhu disponoval širokými pravomocemi, z nichž pravděpodobně nejvýznamnější dopad měla možnost regulovat ceny, …“19. Německo tak nemohlo samo vyzbrojit svoji armádu, aniž by o tom Francie a další členské státy nevěděly. V počátečním stádiu zakládající země společenství sdílely zejména nedávnou historii dvou světových válek a současnou ekonomickou situaci.
17
FIALA, Petr. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. S. 31. Tamtéž. S. 49. 19 Tamtéž. S. 51. 18
15
Další vlny rozšíření následovaly v roce 1973, kdy se novými členy stalo Dánsko, Irsko a Království Velké Británie. V roce 1981 se ke společenství připojilo i Řecko. V roce 1986 se přičlenilo Španělsko a Portugalsko. A v roce 1995 vstoupily již do EU také Rakousko, Finsko a Švédsko. Společenství tak ke konci 20. století rozšířilo svoji členskou základnu z původních šesti zemí na patnáct. Společně s narůstajícím počtem členů se také výrazně rozšířilo pole spolupráce. Významným krokem byl již zmiňovaný podpis Maastrichtské smlouvy. Nově byla zavedená pilířová struktura společenství a kromě hospodářské spolupráce se poprvé oficiálně objevila také spolupráce v zahraniční a bezpečnostní politice a byla zakotvena také spolupráce ve věcech justice a vnitra. Nově Maastrichtská smlouva zavedla spolupráci v měnové oblasti (byl zaveden plán na přijetí jednotné evropské měny) a výrazně posílila oblast lidských práv a spolupráce v sociálních věcech. Touto smlouvou se společenství posunulo o velký krok blížeji k politické unii, nicméně ještě stále zbylo mnoho otázek nevyřešeno nebo nedostatečně ošetřeno. Samotná členská základna nabyla v navýšeném množství velmi rozmanitý charakter. Státy
směřovaly
k odlišným
cílům,
důrazně
propagovaly
vlastní
hodnoty
(problematikou bylo například zemědělství). Po pádu komunismu a po rozpadu sovětského bloku na konci 90. let, Evropská unie čelila velkému tlaku ze strany post komunistických zemí. Ty usilovaly o zapojení do integračního procesu. Bojovaly o znovu zařazení do Evropy, od které byly v průběhu 60. let násilně odděleny Sovětským svazem. Známé je heslo bývalého prezidenta Václava Havla, který byl velkým zastáncem integrace, „návrat do Evropy“, Zastával názor, že Československo bylo od západní Evropy nepřirozeně odděleno, ale že jeho místo náleží právě tam. Po rozpadu SSSR si země bývalého komunistického bloku uvědomovaly nutnost jednak stát se součástí evropské integrace, jednak si byly vědomy nutnosti spojit své síly a vystupovat před evropským společenstvím jednotně, aby tak zesílily svůj hlas. Václav Havel při své oficiální návštěvě Polska v roce 1990 zmínil: „Ráj na zemi nezvítězil a těžko někdy zvítězí. … Zvítězila pouze reálná naděje, že se společně vrátíme do Evropy jako svobodné, nezávislé a demokratické státy a národy“20. Při svém výstupu v polském Sejmu a Senátu mluvil o svobodě, vzájemné
20
HAVEL, Václav. Projev prezidenta ČSSR Václava Havla v polském Sejmu a Senátu [online]. Vaclavhavel.cz,1990 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=324_projevy.html&typ=HTML.
16
pomoci a solidaritě. Zdůrazňoval nutnost znovusjednocení rozdělené Evropy za účelem dosažení míru, prosperity a svobody. Ze strany západní Evropy byla reakce na rozpad Sovětského svazu nerozhodná
a
laxní.
Státy
evropského
společenství
se
zavázaly
upevnit
ekonomickou spolupráci s postkomunistickými zeměmi a do budoucna přislíbily možnost přistoupení k evropské integraci. Později byla zavedená strategie pro přijetí nových členů – tzv. strategie regaty. Kandidátské země si musely své členství v EU vybojovat dlouhými vstupními pohovory a přípravami na vstup. Základní podmínky a charakteristiky potenciální členské země jsou definovány ve čl. 6 a čl. 49 Smlouvy o Evropské unii. Ve znění Lisabonské smlouvy článek 6 potvrzuje přistoupení Unie k Listině základních práv a svobod. Tímto článkem je Listina inkorporována do právního pořádku soustavy evropského práva. Současně se zakládajícími smlouvami disponuje nejvyšší právní silou a je součástí primárního práva. Na základě článku 6 je také přislíbeno, že EU přistoupí ke Štrasburskému soudnímu systému, tj. k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Odstavec 3 definuje, že: „Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.21“ Základní procesní podmínky vstupu jsou stanoveny článkem 49: „Žadatelský stát podává svou žádost Radě, která rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů. Kritéria pro přistoupení, na nichž se dohodne Evropská rada, budou zohledněna.“22
Přistoupení (a přijetí přihlášky vůbec) je podmíněno
respektováním cílů Unie, které jsou definovány ve článku 2 Smlouvy o Evropské unii. Po úspěšném přijímacím procesu musí ještě proběhnout ve všech současných členských státech ratifikace. Ratifikační proces probíhá dle ústavních pravidel jednotlivých států. Aby žádající země získala statut kandidátské a mohly s ní být navázány vstupní pohovory, musí splňovat tzv. kodaňská kritéria. Ta byla zavedena v roce 1993 na zasedání Evropské rady v Kodani a patří mezi ně: „stabilní instituce 21 22
Smlouva o Evropské unii. Úř. věst. C 191, 29. července 1992, ve znění pozdějších předpisů. Tamtéž.
17
zaručující demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin; fungující tržní hospodářství a také schopnost odolávat konkurenčním tlakům a tržním silám působícím v unii; schopnost převzít závazky vyplývající z členství, zejména pokud jde o dodržování cílů politické, hospodářské a měnové unie“23. V roce 1995 na zasedání v Madridu byla kodaňská kritéria doplněna tzv. madridským kritériem, dle něhož každá kandidátská země musí přizpůsobit svůj správní systém tak, aby země byla schopna přijmout legislativu EU a následně ji aplikovat a vymáhat. Tato kritéria významně určují obraz společných rysů států EU. Po dlouhých přístupových jednáních se k 1. květnu EU proběhla vlna rozšíření známá jako „velký třesk“. K Unii přistoupilo 10 států a to: Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko. Toto rozšíření představovalo po dlouhých desetiletích sjednocení Evropy. Zároveň pro EU znamenalo velkou výzvu, jelikož rozmanitost zemí byla čím dál znatelnější. Rozšíření vyžadovalo mnoho reforem počínajíc institucionálními reformami. Mechanismy, které EU uplatňovala při nižším počtu členů, nemohly být aktuálně efektivní. Podstatou Unie přece jen stále bylo a je fungující rozhodování a schopnost akce. Postupně bylo rozšiřováno
rozhodování
kvalifikovanou
většinou
na
úkor
jednomyslného
rozhodování, typického pro mezinárodní organizace. Při rozhodování kvalifikovanou většinou mohou být některé ze států přehlasovány a musí se následně přizpůsobit rozhodnutí většiny, ačkoliv zaujímají opačný postoj. V Unii čítající 25 členských zemí hrály stále významnější roli jednak silné státy jako Francie a Německo a na druhou stranu spojování sil více menších států. Dne 1. ledna 2007 vstoupily do EU Rumunsko a Bulharsko. 28. zemí EU se 1. 7. 2013 stane Chorvatsko. Středomořská země se členství dočká po 10 letech tvrdého vyjednávání s EU, jelikož přihlášku podala již v roce 2003. Smlouva o přistoupení Chorvatska byla slavnostně podepsána 9. prosince 2011 v Bruselu. „Chorvatsko, které se plnohodnotným členem EU stane až v roce 2013, bude do té doby požívat status pozorovatelské země na většině zasedání pracovních skupin Rady ministrů EU a výborů Evropské komise“24. V průběhu jednání Evropská komise poukazovala na problematiku týkající se zejména soudního a správního systému, 23
Rozšíření: Podmínky pro rozšíření [online]. Ec.europa.eu, 30.1.2012 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://ec.europa.eu/enlargement/the-policy/conditions-for-enlargement/index_cs.htm. 24 Dalším členem EU bude Chorvatsko, dnes podepsalo přístupovou smlouvu [online]. EurActiv.cz, 9.12.2011 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/clanek/dalsim-clenemeu-bude-chorvatsko-dnes-podepsalo-pristupovou-smlouvu-009413.
18
práv menšin a návratu uprchlíků, boj s korupcí a spolupráci se soudem OSN ICTY ve vydávání nutné dokumentace. Mezi aktuální kandidátské země patří Island, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá hora, Srbsko a Turecko. Potenciálními kandidáty jsou Albánie, Bosna a Hercegovina, Kosovo.
3.3. Otázka přistoupení Turecka, Albánie a Kosova Pozastavme se u otázky přistoupení Turecka k Evropské unii a dalších zemí s muslimskou většinou: Albánie a Kosovo. Nejvíce aktuální a velmi kontroverzní je přistoupení Turecka, které projevuje snahu o začlenění do Unie již od 50. let. První oficiální žádost Turecko podalo již v roce 1959. Až v roce 1999 byl zemi přiznán statut kandidátské země. Proč evropským politikům trvalo 40 let, než tento statut zemi přiznali? Potenciální přistoupení Turecka doprovází velmi široké debaty nejen mezi politickými špičkami, na akademické půdě, ale také v široké veřejnosti. Diskutuje se o zásadní problematice - jako je nevyřešená situace v otázkách: kyperské vztahy nebo postavení
kurdské
menšiny
v zemi
a
respektování
lidských
práv.
Jedna
z nejpodstatnějších obav je ale islám. Ačkoliv „moderní Turecká republika byla založena v roce 1923 jako sekulární stát západního typu“25, Turecko je muslimská země. A navíc velice lidnatá. Žije zde přibližně 71,5 milionů obyvatel, což je zhruba o 8,5 milionů více než celková populace Francie (pozn. cca 63 milionů obyvatel). Oficiálním náboženstvím je zde islám, k němuž se hlásí 99% obyvatel. V zemi žije kurdská menšina. Albánie a Kosovo jsou země s muslimskou většinou, které před sebou mají ještě dlouhou cestu, než budou ke vstupu do EU připraveny. Nicméně riziko z jejich členství v EU není příliš vysoké. Jsou to málo lidnaté země, a proto nijak významně neovlivní politiku Unie. Stane-li se ale členem EU Turecko, jeho postavení v Unii bude vzhledem k počtu obyvatel velmi významné. Získá totiž nemalý počet hlasů v rozhodovacím procesu. Ze socioekonomického hlediska by momentálně Evropské unii rozšíření o Turecko určitě neprospělo. V delším časovém horizontu a po ustálení, upevnění vztahů a opravdové integraci současné islámské společnosti v rámci EU by mohlo
25
Turecko [online]. Europa.eu [cit. 2012-05-26]. eu/countries/candidate-countries/turkey/index_cs.htm.
19
Dostupné
z:
http://europa.eu/about-
být členství Turecka v EU přínosem. Jakmile přestanou být potomci přistěhovalců potomky, ale rovnocennými občany, pak nastane vhodný okamžik pro otevření evropských hranic tak lidnaté zemi jako je Turecko. V tomto ohledu je na dobré cestě Velká Británie, která je opravdovým multikulturním kotlíkem. Oproti například České republice, která stojí u prvopočátku vzniku multikulturní společnosti a kde obecně představa Čechů považovat příslušníky menšin majících české občanství za Čechy je prozatím takřka nemožná. Přistoupením Turecka a dalších zemí s muslimskou většinou by Evropská unie neoficiálně akceptovala významné postavení islámu v nitru své společnosti. Otevřela by tak svoji společnost, vybudovanou na křesťanských základech novému a silnému náboženství jako je islám. Předpokládá se zvýšená migrace obyvatel v rámci EU (obava Německa, kde již žije rozsáhlá turecká komunita). Evropská unie by se stala opravdovým multikulturním celkem. Položme si otázku. Je Evropská unie na takovéto otevření svých kulturních hranic připravena? Však některé státy jako je Francie, Nizozemí, bojují se současnou pozicí islámu ve vlastních zemích. Neřekla bych, že je dnes správná doba podpořit přijetí Turecka do Evropské unie.
4. Legislativní základ EU (vztah k přistěhovalcům) Evropská unie se neřídí mezinárodním právem veřejným, není tedy typicky mezinárodní organizací, ale řídí se vlastním právním systémem. Členské státy dobrovolně přenášejí na nadnárodní orgány Unie své svrchované pravomoci. „Právo Evropské unie má tři zdroje: primární právo, sekundární právo a subsidiární právo“26. Primární právo je souborem zakládajících a pozměňujících smluv, dodatkových protokolů apod. Do primárního práva jsou řazeny také obecné zásady právní. Primární právo je vytvářeno zpravidla na mezivládní úrovni. Na jeho tvorbě se tedy podílí jednotlivé členské státy. Sekundární právo představuje právní normy vytvářené orgány EU – nařízení, směrnice, doporučení, stanoviska apod. Subsidiární právo zahrnuje judikaturu Soudního dvora Evropské unie, mezinárodní právo atd. Hlavní cíl EU je definován ve čl. 2 Smlouvy o Evropské unii: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního 26
Prameny práva Evropské unie [online]. Europa.eu [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/decisionmaking_process/l14534_cs.htm
20
státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů“ 27. V krátkosti se pozastavme u zákazu diskriminace. Pojem diskriminace byl v průběhu revizí smluv pozměňován a postupně rozšiřován. V současném znění Lisabonské smlouvy je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti, což je ve Smlouvě o fungování Evropské unie rozšířeno článkem 19, který umožňuje zvláštním legislativním postupem a se souhlasem Evropského parlamentu také: „přijmout opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, věku nebo sexuální orientace“28. Smlouva obsahuje dále také antidiskriminační článek týkající se rovného postavení mužů a žen v rámci odměňování za práci. Evropská unie vytváří prostor svobody, bezpečnosti a práva, v němž je: „zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti“29. Článek 6 SEU je tzv. „přemosťovací právní normou“, na jejímž základě je Listina základních práv EU přenesena do primárního práva. Lidská práva jsou v EU vymahatelná přímo před evropským soudním systémem, pakliže se jednotlivec opírá o přímo účinnou normu evropského práva. „Lidská subjektivní práva, kterých se může jednotlivec dovolávat před orgánem EU30“. Přímý účinek a princip nadřazenosti jsou klíčové zásady a zároveň specifika evropského práva. Tyto vlastnosti nejsou explicitně uvedeny v zakládajících smlouvách, ale byly postupně vytvářeny činností Soudního dvora Evropské unie. Průlomovým rozhodnutím v judikatuře Soudního dvora je rozhodnutí č. 26/62 z roku 1962 ve věci Van Gend en Loos. Na základě tohoto rozhodnutí Soud přiznává možnost jednotlivce dovolávat se svých práv přímo před vnitrostátními soudy. Definoval klíčovou formuli Van Gend en Loos, uvádějící vlastnosti normy, které musí být splněny, aby norma mohla nabýt přímého účinku. Jedná se o normy, jež jsou: „1) jednoznačné a dostatečně konkrétní, 2) bezpodmínečné, 3) nevyžadují další akt
27
Smlouva o Evropské unii (SEU). Úř. věst. C 191, 29. července 1992, ve znění pozdějších předpisů. Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU). Úř. věst. C 83, 30. března 2010. 29 Smlouva o Evropské unii (SEU). Úř. věst. C 191, 29. července 1992, ve znění pozdějších předpisů. 30 TICHÝ, Luboš. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011. S. 121. 28
21
implementace a 4) neponechávají žádnou volnost pro jednání ani prostor k uvážení členským státům ani orgánům Společenství31“ Po vyčerpání veškerých soudních prostředků ve členském státě a v EU se jednotlivec může obrátit také na Evropský soudní dvůr Rady Evropy ve Štrasburku. V oblasti lidských práv je největším přínosem Lisabonské smlouvy přislíbení přistoupení EU k Evropské úmluvě. Čl. 6 odstavec 3 říká: „Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami“.32 Samotné přistoupení ke štrasburskému systému ochrany lidských práv ještě není konkrétně dořešeno. Zatím je řešena problematická otázka sloučení obou soudních systémů – systému EU a Rady Evropy. Oba soudní systémy navíc v některých otázkách nesdílí stejné právní názory. Postavení jednotlivce je v pojetí evropského práva velkým specifikem oproti mezinárodnímu právu veřejnému, podle něhož jsou subjekty práva státy. Kdo se může v EU domáhat lidských práv dle práva EU? „Subjekty lidských práv jsou především fyzické osoby. Ochranu poskytovanou lidským právům může uplatňovat i právnická osoba.33“ Důležitým pojmem, který byl také zaveden Maastrichtskou smlouvou je evropské občanství. Jeho definice uvedená ve smlouvě byla poupravená Smlouvou z Nice v roce 2003, jelikož vznikaly ohledně občanství neporozumění. Současně je definice uvedena ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Článek 20 uvádí: „Zavádí se občanství Unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je“ 34. Jsou cizinci, přistěhovalci nemající statut občana EU oprávněni se domáhat svých práv před evropskými soudy? Evropské právo se kromě občanů vztahuje dále také na : „rodinné příslušníky či dlouhodobě pobývající residenty, jejichž práva se na základě několikaletého pobytu na území daného státu blíží právům občanů tohoto
31
ŠIŠKOVÁ, Naděžda. Dimenze ochrany lidských práv v Evropské unii. 2. rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008. S. 29 32 Smlouva o Evropské unii (SEU). Úř. věst. C 191, 29. července 1992, ve znění pozdějších předpisů. 33 TICHÝ, Luboš. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011. S. 121 34 Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU). Úř. věst. C 83, 30. března 2010.
22
státu“35. Rodinným příslušníkem občana EU je: „a) manžel, b) rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana EU a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie“36. V případě, že je v členském státě legalizováno registrované partnerství, je rodinným příslušníkem i registrovaný partner. Rodinní příslušníci ze třetích zemí jsou povinni požádat o pobytovou kartu, která jim bude umožňovat volný pohyb v rámci Unie. „Požadavek na pobytovou kartu by měl být omezen na rodinné příslušníky občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, a na jejich pobyt přesahující tři měsíce“37. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států ošetřuje případ, dojde-li k rozvodu, vyhlášení manželství za neplatné, smrti nebo k ukončení registrovaného partnerství. Osobám ze třetích zemí mají být v takové situaci poskytnuty právní záruky včetně ponechání práva k pobytu v dané zemi. Trvalý pobyt mohou osoby ze třetích zemí (včetně rodinných příslušníků) získat po pěti letech nepřetržitého pobytu v Evropské unii. Vyhoštění se připouští pouze ze závažných důvodů jako je veřejná bezpečnost a veřejný pořádek. Nicméně musí být zohledněna úroveň integrace jednotlivce v EU (délka pobytu, rodinné a ekonomické vazby apod.). Cílem EU v tomto ohledu je zachovat jednotu rodiny bez ohledu na státní příslušnost jejich členů.
35
Postavení cizinců na vnitřním trhu EU [online]. Businessinfo.cz, 15.8.2008 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikani-v-eu/postaveni-cizincu-na-vnitrnim-trhueu/1000520/49752/ 36 Kdo je občan EU a jeho rodinný příslušník? [online]. Mvcr.cz, 2010 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/kdo-je-obcan-eu-a-jeho-rodinny-prislusnik-209966.aspx 37 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Úř. věst. L 158/77, 30. dubna 2004, s. 2.
23
5. Společné hodnoty náboženství v EU
evropské
společnosti
a
postavení
Jaká je charakteristika států Unie? Co státy spojuje a vede k integraci? Jaká je důležitost náboženství v integraci? Stojí Unie na křesťanských základech? Hlavní hybnou silou integrace je ekonomická spolupráce. V posledních desetiletích se výrazně prohloubila provázanost zemí nejen Evropské unie, ale celého světa. A státy si jsou vědomy faktu, že spojováním sil se zvyšuje jejich vyjednávací síla. Státy chtějí být součástí silného integračního seskupení. Evropská unie v podstatě vytváří velmi protekcionistický celek bránící vlastní státy někdy i na úkor třetích zemí. Členské státy Evropské unie jsou si velmi blízké. Pojí je společná a bohatá historie, geografické rozpoložení a velmi provázaná evropská kultura. Evropské země sdílí řadu společných tradic a svátků. Mnoho z nich vyplývá z křesťanského základu a je hojně oslavováno jak věřícími, tak i nevěřícími obyvateli. Po celé Evropě jsou oslavovány Vánoce, které připomínají narození Ježíše Krista. Snad pouze s výjimkou pravoslavného Řecka oslavuje Evropa ve stejný den také Velikonoce (v Řecku jsou svátky určovány dle juliánského kalendáře). Velikonoce jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž dle křesťanské víry došlo tři dny po jeho ukřižování. Vánoce i Velikonoce jsou pro křesťany nejvýznamnějšími svátky, které jsou spojovány s půsty, modlitbami, tradicemi a zvyky. Například půlnoční mše na Šťedrý den je velice rozšířena i mezi nevěřícími. Položme si tedy otázku. Myslíte si, že je evropská společnost ze své podstaty křesťanská? Možná že ano. Třeba je každý z nás alespoň částečně křesťanem. Přesto v současnosti v Unii panuje určitý náboženský skepticismus, lidé tíhnou k laicitě anebo se obrací na jiná alternativní náboženství nebo směry, které dávají jejich životu nějaký smysl. Níže uvádím několik zajímavých výsledků průzkumu provedeného mezi 31 107 respondenty z 24 zemí EU. Sociologický průzkum se týkal solidarity společnosti a náboženství. Je zde poukazováno na dva nové trendy - měnící se hodnoty obyvatel EU postmaterialismus a individualismus38 Průzkum prokazuje, že nová generace má stále tendenci věřit ve vyšší sílu, ale mnohem méně se ztotožňuje s jediným
38
M. ABELA, Anthony. Solidarity and religion in the European Union: Comparative sociological perspective. [online]. Staff.um.edu.mt [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://staff.um.edu.mt/aabe2/EDRC%20Abela.pdf. S. 6.
24
náboženstvím/ Bohem. Projevuje se nárůst osamostatnění se a odlišení se od společnosti. Na základě tohoto výzkumu bylo zjištěno, že v rámci celé Evropské unie věří necelá polovina obyvatel v jednoho Boha. Celkově tak počet věřících v určitého boha poklesl od 40. let 20. století o 17 %. Tabulka č. 1: Věřící a generace39
Zároveň můžeme v tabulce 2 pozorovat významné procento obyvatel, kteří ačkoliv se k náboženství nehlásí, uvádí, že věří ve vyšší sílu. Počet těchto osob vzrostl od Druhé světové války o celých 9 %. Z tohoto průzkumu vyplývá, že většina obyvatel po roce 1960, tj. 71 % osob jsou věřící, 16 % respondentů se nevyjádřilo a 14% osob uvedlo, že v boha ani žádnou jinou nadpozemskou bytost nevěří. Zajímavý je také vztah jednotlivých druhů náboženství, které se v Evropské unii objevují k politice a veřejným činitelům. V tabulce č. 3 můžeme pozorovat důležitost, kterou muslimové přikládají k zastoupení náboženských činitelů v politice a v rozhodovacím procesu. Oproti katolíkům se o 15% více dotazovaných respondentů hlásících se k islámu domnívá, že by náboženští činitelé měli ovlivňovat politické dění. O 19% muslimů – respondentů více než katolíků si dokonce myslí, že církev by měla mít spojitost s volbami
39
M. ABELA, Anthony. Solidarity and religion in the European Union: Comparative sociological perspective. [online]. Staff.um.edu.mt [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://staff.um.edu.mt/aabe2/EDRC%20Abela.pdf. S. 21.
25
Tabulka 2: Politika a náboženství40
6. Křesťanství a islám - střet civilizací? Křesťanství a islám jsou náboženství, která mají mnoho společného. „V Koránu i v Bibli jsou zapsány různé verze stejných příběhů. V obou knihách najdeme nejen tytéž proroky – Abrahama, Noema, Mojžíše, Jana Křtitele – ale i stejné příběhy: o stvoření světa, o Adamovi a Evě, o neposkvrněném početí Panny Marie atd.41“ Islám ale odmítá uznání Boží trojice (Bůh, Ježíš a Duch svatý) a nepřipouští, že Ježíš je synem božím, jelikož otcovství je pouze lidská vlastnost. Stejně jako dle Bible je i v Koránu zmiňováno o Ježíšově nadpozemských schopnostech: konat zázraky, uzdravovat nemocné, křísit mrtvé apod. Na rozdíl od křesťanství islám neuznává ukřižování Ježíše. Dle Koránu byla namísto Ježíše potrestána jiná neznámá osoba. Ježíš je dle islámu prorokem, ne synem božím. Islám uznává pouze jednoho jediného boha – Alláha, který je věčný a jedinečný. Ježíš je v Koránu pojmenován jako Isá, panna Maria jako Marjam. Zatímco v křesťanském západním světě náboženství výrazně ubralo na významu, v islámských zemích má dodnes velmi důležité postavení a zasahuje
40
M. ABELA, Anthony. Solidarity and religion in the European Union: Comparative sociological perspective. [online]. Staff.um.edu.mt [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://staff.um.edu.mt/aabe2/EDRC%20Abela.pdf. S. 21. 41 Co mají západní tradice křesťanství a islám společného? [online]. Pf.jcu.cz, 2002 [cit. 2012-05-17]. Dostupné na: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b05cizinci/04/08.pdf. S. 1.
26
velkou měrou také do státních záležitostí. Jak jsem již zmiňovala výše, dle muslimů má náboženství přímo zasahovat do rozhodování o věcech veřejných. Již z dob dávné historie je rozšířený mezináboženský dialog. Kromě rozšiřování informovanosti, je cílem dialogu dosáhnout solidarity a vzájemného respektu mezi jednotlivými náboženskými skupinami. Významnou osobností byl Louis Massignon, který „v bretonské kapli, …, zorganizoval společnou bohoslužbu křesťanů a muslimů. Šířil pojem „Abrahamovo náboženství“ jako společné pojmenování pro judaismus, křesťanství a islám“42. Francouzský katolík Louis Massignon žil v letech 1883 – 1962. Věnoval se studiu arabistiky a orientalistiky. Vystudoval Sorbonnu a ve svém myšlení se mimo jiné nechal významně ovlivnit Ghándím, se kterým se osobně setkal v roce 1931 v Paříži. Po vyhlášení samostatnosti Izraele v roce 1948 aktivně působil v Palestině a pomáhal uprchlíkům. Byl proti rozdělení území a byl „zastáncem zmezinárodnění svatých míst“43. Během svého života procestoval a pobýval v mnoho arabských zemích (Maroko, Egypt, Alžírsko, Libanon, Irák, Nezávislé území Palestiny, …), několikrát navštívil Indii a další země. Osobně se setkal také s Janem Pavlem II a to již před tím, než se stal papežem. Ačkoliv byl sám zastáncem katolické víry, během svého života usiloval o pochopení islámu a urovnání náboženských sporů. Zemřel v roce 1962 v Paříži. Největší křesťanská církev na světě, římskokatolická církev, podporuje mezi náboženský dialog. Usiluje o ochranu společných náboženských hodnot a zdůrazňuje, že vzájemná spolupráce náboženství může napomoci k odstranění chudoby a k ukončení válečných sporů (např. dlouholetý spor mezi Izraelem a Palestinou). Na Druhém vatikánském koncilu, který se konal v letech 1962 až 1965 byly definovány vztahy římskokatolické víry a islámu. § 16 „dogmatické konstituce o Církvi" Lumen Gentium vymezuje statut „nekřesťanů", tj. lidí, „kteří ještě nepřijali evangelium, ale jsou různými způsoby zaměřeni k Božímu lidu"44. Od nevěřících jsou zde explicitně vymezeni nejen židé ale také muslimové. „Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, jež prohlašují, že se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude 42
KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 246. Louis Massignon: RÉPÈRES BIOGRAPHIQUES [online]. Louismassignon.org [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://louismassignon.org/index.php?page=biographie. 44 BESANÇON, Alain. Vatikán a islám [online]. Revuepolitika.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.revuepolitika.cz/clanky/330/vatikan-a-islam. 43
27
v poslední den lidi soudit.45" Další zmínku o islámu nalezneme v části zvané Nostra Aetate o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím, vydané 28. října 1965. Zde je v § 3 uvedeno: „Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a svrchovanému, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává. Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale uctívají ho jako proroka, ctí jeho panenskou matku Marii a někdy ji i zbožně vzývají. Kromě toho očekávají den soudu, kdy Bůh vzkřísí všechny lidi a odplatí jim. Proto si váží mravního života a Boha uctívají zejména modlitbou, almužnami a postem. Jelikož během staletí povstalo mezi křesťany a mohamedány nemálo rozbrojů a nepřátelství, vybízí posvátný sněm všechny k tomu, aby zapomněli na to, co bylo, aby se upřímně snažili o vzájemné porozumění a aby společně chránili a podporovali sociální spravedlnost, mravní hodnoty, mír a svobodu pro všechny lidi.“46 Závěry II. vatikánského koncilu způsobily rozsáhlé kritiky mezi křesťanskou inteligencí i veřejností. Nejznámější reakcí je pravděpodobně přednáška německého stoupence Kněžského bratrstva svatého Pia X., Franze Schmidbergera, z roku 1989. Kněz Schmidbergerg, který stál v čele bratrstva po zakladateli Marcelovi Lefebre, označil výsledky koncilu za časované bomby. Ostře kritizoval jednotlivé dekrety včetně pasáží týkajících se muslimů (viz výše). Uvedl: „Veliká chvála tedy pro ono náboženství, které naši otcové vícekrát s obrovským úsilím a obětí vlastního života odrazili, neboť si dalo za cíl podrobit zemi ohněm a mečem půlměsíci“ 47. Dále kritizuje, že je katolický majetek převáděn do rukou muslimů. Uvádí příklad, kdy byl přímo v Římě starostou převeden majetek islámskému centru, aby zde mohli vystavit druhou největší mešitu stojící mimo arabský svět. Rozloha pozemku přestavovala 30 000 m2. Dále Schmidbergerg uvádí: „Samozřejmě není v tomto textu ani zmínka o boji půlměsíce proti Nejsvětější Trojici, proti Božství Kristovu; není zmíněna výzva v koránu, aby křesťané byli zabíjeni a ujařmeni; zamlčeno je i mnohoženství či ryze tělesná představa blaženosti: o to šťastnější je člověk v nebi, čím více má žen!, …, Co se islámu nepodařilo v 16. a 17. století s mocí zbraní, toho dociluje dnes 45
BESANÇON, Alain. Vatikán a islám [online]. Revuepolitika.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.revuepolitika.cz/clanky/330/vatikan-a-islam. 46 Tamtéž. 47 SCHMIDBERGER, P. Franz. Časované bomby Druhého vatikánského koncilu: Přednáška pronesená v Mohuči dne 9. dubna 1989 (Překlad externího spolupracovníka Vendée). Vendee.cz [online]. [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.vendee.cz/texty/bomby.html
28
v pokoncilní éře pokojnou cestou. Obsazuje Evropu.“48 Schmidbergerg kritizuje přílišný liberalismus římskokatolické církve. Od roku 1975 je ve Vatikánu pravidelně jednou za rok vydáván sborník Islamochristiana. Sborník shromažďuje „články, dokumenty a recenze knih týkajících se
teoretického
a
praktického
pohledu
na
křesťansko-islámský
dialog,“49
pojednávající jak o historii, tak o současných událostech. Je připravován přímo římským Papežským institutem arabistiky a islamistiky. Příspěvky jsou v něm psány zejména ve francouzštině, angličtině a v arabštině. Občas jsou zveřejňovány články v různých západoevropských jazycích (např. italsky). V roce 1985 papež Jan Pavel II na oficiální pozvání krále Maroka navštívil Casablancu, kde promluvil k 80 000 věřících mladých muslimů. Apeloval na společné hodnoty a víru v mír a solidaritu v pluralitním světě. Následně jako hlava římskokatolické církve pokračoval v oficiálních návštěvách dalších muslimských zemí, jako je např. Indonésie. Těsně po konci války v Perském zálivu v roce 1991, Jan Pavel II „poprvé v historii vyslovil poselství, v němž se obrátil přímo ke všem muslimům. V tomto poselství, proneseném arabsky, vyzval k solidární spolupráci mezi křesťany a muslimy na pomoc obětem války a pro posílení míru“50. V dubnu 2005 byl nástupcem Jana Pavla II zvolen konzervativní 78 - letý Benedikt XVI. Na rozdíl od liberálního předchůdce propaguje návrat k tradičním hodnotám křesťanství. Poněkud odlišnější názor zaujímá také v otázce islámu. 12. září 2006 na přednášce v Turíně pobouřil muslimy po celém světě, když citoval byzantského císaře Manuella II.: „Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového, a uvidíte, že jsou to samé špatné, nelidské věci, jako příkaz šířit jeho víru mečem.“51 Papežova přednáška s názvem Víra, rozum a univerzita vyvolala velmi silné reakce. Sám papež se na svoji obranu vyjádřil, že citováním nevyslovil svůj vlastní názor na islám, ani jej nechtěl v žádném případě hanit. „Je příznačné, že vyznění papežovy přednášky zůstává mnohoznačné a mlhavé, podle některých autorů šlo ze strany 48
SCHMIDBERGER, P. Franz. Časované bomby Druhého vatikánského koncilu: Přednáška pronesená v Mohuči dne 9. dubna 1989 (Překlad externího spolupracovníka Vendée) [online]. Vendee.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.vendee.cz/texty/bomby.html. 49 ISLAMOCHRISTIANA [online]. Comprende.org [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.comprendre.org/isch.htm 50 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 249. 51 BENEDIKT XVI. Víra, rozum a univerzita: Úplný text přednášky Benedikta XVI. na univerzitě v Řezně s poznámkami [online]. Radiovaticana.cz, 10. 10. 2006 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=6581#_ftn3
29
papeže o provokaci, podle někoho pozvání k dialogu, podle jiného naopak cesta k uzavření dialogu“52. K výstupu Benedikta XVI se vyjádřily hlavy mnoha zemí. Český prezident Václav Klaus řekl, že: „Podle tohoto výroku bych to tak špatně neviděl a necítím důvod, aby na to byly reakce takové, jaké jsou. Co o papežových jiných projevech a jiných textech vím, tak bych se velmi divil, kdyby se pustil do něčeho, čím by chtěl vědomě ´popíchnout´ tuto část světa. To mi nedává vůbec žádný smysl“ 53. Někteří z kritiků se domnívají, že papežova přednáška měla být pokusem o „upevnění křesťanské identity Evropy“54 proti sílícímu vlivu islámu v Evropě. „Muslimové jsou součástí evropské historie, hrají roli v současném dění a jistě budou zastávat své postavení také v budoucnosti“55. Je nutné pokračovat v mezi náboženském dialogu. Jedná se ale o velice citlivé téma. Každá ze stran má svoji pravdu a těžko je některá z nich vyvratitelná. Je třeba dbát na vzájemný respekt a solidaritu. Historie je i přes jakékoli komentáře uzavřená kapitola a nelze ji změnit. Můžeme se z ní ale poučit. Ze strany islámské ulamá je zájem dialog rozvíjet, nicméně se často objevuje výčitka: „vždyť my uznáváme křesťanství jako zjevené náboženství, uznáváme Ježíše a jeho Evangelium, zatímco křesťané odmítají kategorický Korán a Muhammadovu profecii a stále mluví o dialogu. O čem vlastně jednat?“56
7.
Islámská společnost v EU Po druhé světové válce některé z evropských států jako je Francie, Velká
Británie či Německo kvůli rychlému ekonomickému rozvoji, potřebovaly levnou pracovní sílu. Pozvaly si do svých zemí pracovníky z rozvojových států, často z bývalých kolonií nebo ze zemí, se kterými měly určité vazby. Francie požádala například země Severní Afriky, tzv. Magrebu, který tvoří Maroko, Tunisko a Alžírsko. Velká Británie oslovila např. Pakistán, Indii apod. 52
ČERNÁ, Marie. Přehled tisku za září - papež a muslimové: mediální příspěvek ke střetu civilizací. [online]. Migraceonline.cz, 29. 10. 2006 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.migraceonline.cz/eknihovna/?x=1956993. 53 Tamtéž. 54 BEATTIE, Tina. Pope Benedict XVI and Islam: beyond words. [online]. Opendemocracy.net, 17. 9. 2006 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.opendemocracy.net/faitheurope_islam/pope_jihad_3914.jsp. 55 Tamtéž. 56 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 251.
30
První velká přistěhovalecká vlna se odehrála mezi lety 1950 – 1973. Jednalo se převážně o samotné muže, kteří do evropských zemí přicházeli za prací. Druhá vlna nastala po velké ropné krizi, po roce 1973. Do evropských zemí začaly přijíždět ženy a rodiny mužů již zde pracujících. V roce 1979 propukla v Iránu Velká islámská revoluce a k moci se dostala šíitská fundamentalistická vláda. Ajjátoláh Chomejní nastolil teokratický stát, jehož prvním prezidentem se stal Baní Sadr. Vlivem těchto událostí vypukla třetí velká přistěhovalecká vlna, která představovala rapidní nárůst žadatelů o azyl a uprchlíků. Během posledních přibližně 60 let se staly západní země domovem pro tisíce nových přistěhovalců z kulturně velmi odlišných prostředí než je to evropské. Nejen státy, jichž se imigrace přímo týkala, ale celá EU se musela nad vzrůstajícím počtem obyvatel ze třetích zemí zamyslet. Vstupem do jedné ze zemí EU je totiž jedinci umožněn pohyb po celém Schengenském prostoru. Otázku přistěhovalectví tedy nelze ponechat pouze na zodpovědnosti přijímacích zemí. Komise ve svém sdělení ze dne 17. 6. 2008 uvedla: „Přistěhovalectví je skutečnost, kterou je třeba účinně řídit. V otevřené Evropě bez vnitřních hranic nemůže žádný členský stát zvládnout přistěhovalectví sám. Musíme se zabývat oblastí bez vnitřních hranic, která od 20. prosince 2007 zahrnuje 24 zemí a téměř 405 miliónů osob, a také společnou vízovou politikou“57. Vzrůstala nutnost na jednu stranu zesílení ochrany vnějších hranic a na stranu druhou zajištění dobře fungujícího integrálního systému v EU v oblasti bezpečnosti a práva. „Vnitřní bezpečnosti je dosahováno intenzivní spoluprací a harmonizací trestního práva a trestního řízení. 58“
7.1. Legislativní úprava přistěhovalectví v unijním právu Významným
mezníkem
v oblasti
přistěhovalectví
byla
již
zmiňovaná
Maastrichtská smlouva, podepsaná na počátku 90. let, která zahrnula politiku do třetího mezivládního pilíře pod názvem spolupráce v oblastech justice a vnitřních věcí. Postupně byla politika rozvíjena, upřesňována a její postavení v EU bylo posilováno. Na základě Amsterdamské smlouvy z roku 1999 byla část politiky přenesena do prvního komunitárního pilíře. Jednalo se o vízovou, azylovou a přistěhovaleckou 57
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Společná přistěhovalecká politika pro Evropu:zásady, opatření a nástroje. KOM(2008) 3569 v konečném znění, 17.6.2008, s. 1. 58 TICHÝ a kol. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011. S. 646.
31
politiku. Dále Smlouva z Nice přispěla zejména k posílení spolupráce Rady a Parlamentu při rozhodování. Velkým přínosem v této oblasti je Lisabonská smlouva, která ruší pilířovitou strukturu zavedenou Maastrichtskou smlouvou. Prostor svobody, bezpečnosti a práva se stává plně součástí unijního práva. Článek 67 Smlouvy o fungování Evropské unie definuje cíle prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Unie „rozvíjí politiku v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic, která je založena na solidaritě mezi členskými státy a je spravedlivá vůči státním příslušníkům třetích zemí. Pro účely této hlavy se s osobami bez státní příslušnosti zachází jako se státními příslušníky třetích zemí.59“ Dle článku 67 (3) Unie umožňuje přijetí: „opatření pro předcházení trestné činnosti, rasismu a xenofobii a boj proti nim“60.
7.2. Muslimská menšina Od konce války do dnešního dne počet imigrantů z muslimských zemí výrazně vzrostl. Dle serveru muslimpopulation61 žije v Evropě 7,6 % obyvatel muslimů. Nejvíce muslimů žije v Kosovu. Kosovští albánci zde tvoří 90% obyvatel. Kosovo je území, o jehož nezávislosti se vedly dlouhé spory a dodnes jednostranné vyhlášení samostatné Republiky Kosovo z roku 2008 některé země neuznaly. Velká většina - 79,9% - obyvatel vyznává islám také v další evropské zemi v Albánii (celkem 2,56 milionu). V roce 1967 byl však v Albánii komunistickou vládou vyhlášen oficiální „první ateistický stát“62 a náboženské projevy byly tvrdě pronásledovány. Server muslim population ve svých statistikách kalkuluje s členskými i nečlenskými zeměmi Evropské unie a s Ruskem. Z celkového počtu obyvatel 740,01 milionů Evropanů uvádí, že celých 56,04 miliónů jsou muslimové. Albánie ani Kosovo prozatím nepatří mezi členské země EU, nicméně jsou oficiálně považovány za potenciální kandidáty. V otázce Kosova lze pozorovat nesourodost EU jako celku. Oficiálně EU samostatnost Kosova uznala v roce 2010. Zároveň Unie vyzvala členské státy, aby učinily to samé. Nicméně do dnešního dne nezávislost Kosova nad Srbskem odmítá Španělsko, Řecko, Slovensko, Rumunsko a Kypr. 59
Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU). Úř. věst. C 83, 30. března 2010. Tamtéž. 61 Europe [online]. Muslimpopulation.com [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.muslimpopulation.com/Europe/ 62 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. S. 255. 60
32
Co se týče výhradně Evropské unie, počet muslimů je odhadován na 20 milionů z celkového počtu 500 milionů obyvatel EU63. Přijetím Turecka do Evropské unie by narostl počet muslimů o 70 milionů obyvatel, což by významně pozměnilo demografickou strukturu EU. Je nutno podotknout, že veškeré uváděné statistiky zachycují nepřesné výsledky, jelikož počet imigrantů je mnohdy těžko měřitelný. „Některé statistiky jsou počítány dle státního občanství, místa narození, na základě národnosti a některé podle náboženství. Například Francie, která nezakládá statistiky ani na etnické příslušnosti,
ani
na
náboženství,
má
pravděpodobně
největší,
ale
alespoň nejpřesnější čísla.“64 Předpokládá se, že počet muslimů žijících v EU je ještě vyšší, jelikož ve statistikách nejsou zachyceny dále také osoby zdržující se v EU nelegálně. Země s největším počtem muslimů jsou Francie (cca 8%), Holandsko (cca 6%), Německo (cca 4%) a Velká Británie (cca 3%)65. V některých hlavních městech je každý pátý obyvatel muslim. Co se týče věkové struktury, muslimská společnost je v průměru mladší než Evropané. Ohledně pracovního uplatnění muslimů, i přestože je „mezi muslimy mnoho vzdělaných, profesionálních a bohatých jedinců, je velké množství z nich umístěno na nízkém stupni socioekonomické stupnice, co se týče vzdělání, zaměstnání a ekonomické aktivity“66.
7.3. Islamofobie a ultrapravicové strany v EU Výše uváděných 20 milionů muslimů představuje v současnosti pro EU zhruba 4% obyvatel. Očekává se, že toto procento v nejbližších letech vzroste, jelikož porodnost u muslimů je vyšší než u ostatních národností v západních zemích. Odtud také pramení islamofobie a obava z islamizace, která je v posledních letech horkým 63
JOHNSON, Tony. Europe: Integrating Islam: Islamic Populations in Europe [online]. Cfr.org, 25.7.2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.cfr.org/religion/europe-integrating-islam/p8252 64 PEACH, Ceri. Muslim integration. Challenging conventional wisdom in Europe and the United States: Muslim Population of Europe: A Brief Overview of Demographic Trends and Socioeconomic Integration, with Particular Reference to Britain [online]. Csis.org [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://csis.org/files/media/csis/pubs/070920_muslimintegration.pdf. 65 JOHNSON, Tony. Europe: Integrating Islam: Islamic Populations in Europe [online]. Cfr.org, 25.7.2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.cfr.org/religion/europe-integrating-islam/p8252 66 PEACH, Ceri. Muslim integration. Challenging conventional wisdom in Europe and the United States: Muslim Population of Europe: A Brief Overview of Demographic Trends and Socioeconomic Integration, with Particular Reference to Britain [online]. Csis.org [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://csis.org/files/media/csis/pubs/070920_muslimintegration.pdf. Strana 31.
33
tématem nejen oficiálních médií, ale je také předmětem mnoha diskuzí na sociálních sítích apod. Obava z výrazné demografické změny a ze ztráty nadvlády nad vlastními zeměmi se stala mimo jiné také programem mnoha ultrapravicových a pravicových stran. V některých případech dochází až k extremismu a k velmi očividné rasové a náboženské nesnášenlivosti. Termín islamofobie se objevil původně v anglofonních zemích a to již na konci 80. let 20. století. „Islamofobie zahrnuje široké spektrum projevů vyjadřujících nadřazenou přezíravost až nenávistný odpor vůči muslimům, zvláště Arabům, ale i jiným souvěrcům“67. Pojem není nutně spojený s náboženstvím, ale je rasisticky zaměřen vůči všemu arabskému a muslimskému. Původem islamofobie byly výčitky vůči polygamii, aktivismu a v současnosti vlivem teroristických událostí z minulých let je
předmětem
islamofobie
zejména
obava
z terorismu
a
islámského
fundamentalismu. V Evropské unii v posledních letech získalo velkou voličskou základnu mnoho pravicových a ultrapravicových stran, které postavily svůj volební program velkou měrou na boji s imigrací. Například v Nizozemsku Strana pro svobodu, Švédští demokraté, v Maďarsku strana Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) a Fidesz, belgická Národní fronta, Svobodomyslná strana Rakouska, italská Liga severu (bývalého premiéra Silvia Berlusconi), Národní fronta Jean - Marie Le Penn ve Francii a další. Dokladem vzrůstající islamofobie byl také neobvyklý úspěch ultrapravicových stran v posledních volbách do Evropského parlamentu v roce 2009. Velký rozruch způsobily výsledky ve prospěch krajně pravicové strany Maďarska Jobbik, která „získala necelých 15 % hlasů a 3 mandáty, což je nebývalý úspěch, neboť se jedná o – doposud – mimoparlamentní stranu“68. Ve výsledku je nárůst ultrapravicových stran v Evropském parlamentu a v národních parlamentech negativním faktorem pro budoucí vývoj Evropské unie. Tyto strany totiž kromě boje proti imigraci a dalších stranických bodů obecně propagují suverenitu národních států, většinou vystupují proti federalizaci Evropy a proti přílišné integraci EU.
67
KROPÁČEK, Luboš. Islám a Západ. Vyšehrad, 2002. S. 138. BÉLAIOVÁ, Alida, MAREŠ, Miroslav. Imigrace jako ultrapravicové téma ve volbách do Evropského parlamentu. [online]. Migraceonline.cz, 21.10.2009 [cit. 2012-05-19]. Dostupné na: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2202398. 68
34
7.4. Islámský fundamentalismus, terorismus Velkou
problematikou
posledních
let
je
terorismus
a
islámský
fundamentalismus a to nejen v EU, ale po celém světě. Ministerstvo vnitra České republiky uvádí definici terorismu: „Terorismus je plánované, promyšlené a politicky motivované násilí, zaměřené proti nezúčastněným osobám, sloužící k dosažení vytčených cílů“69. 11. září 2001 teroristé islámského hnutí Al-Kaidá70 unesli čtyři letadla. Dvěma letadly teroristé vletěli do Světového obchodního centra v americkém New Yorku a ve Washingtonu, třetí letadlo vletělo do budovy Ministerstva obrany USA, Pentagonu a čtvrté letadlo po boji na palubě nezasáhlo plánovaný cíl a zřítilo se do neobydlené oblasti. Spekuluje se, že toto letadlo mělo vletět do Bílého domu nebo do budovy Kapitolu, v níž se schází americká Sněmovna reprezentantů (zákonodárný sbor). Teroristické útoky způsobily na 3000 tisíce obětí na životech civilistů a mnoho zraněných. Budovy Světového obchodního centra se po nárazu letadel zřítily. Odvetou Spojených států byla invaze do Afgánistánu a svrhnutí nábožensko – politického vládnoucího hnutí. Taliban, který byl u moci od roku 1996, byl otevřeně vojensky i finančně podporován teroristickou skupinou Al- Káida. Vůdce Al-Káidy, Usáma bin Ládin od roku 1996 sídlil v Afgánistánu. Po svrhnutí Talibanu americkými vojsky a po vypuknutí války proti terorismu Usáma bin Ládin pobýval v různých zemích – Saudská Arábie, Súdán, Pakistán, apod. 1. května 2011 bylo americkým prezidentem Barackem Obamou oficiálně vyhlášeno, že byl bin Ládin dopaden a zastřelen speciálním americkým komandem podporovaným pakistánskou rozvědkou. Stalo se tak v jeho domě v Pakistánu, kde se skrýval. Okamžitě po teroristických útocích v září 2001 se konalo hned několik mimořádných zasedání. Na zasedání dne 21. září 2001 Evropská rada prohlásila, že: „terorismus je skutečnou výzvou pro svět a pro Evropu a že boj proti terorismu bude prioritním cílem Evropské unie“71. 28. září 2001 byla přijata rezoluce OSN o strategii pro boj s terorismem a o boji s financováním terorismu.
69
Dokumenty - Terorismus: Definice pojmu terorismus. [online]. Mvcr.cz, 29.7.2009 [cit. 2012-05-19]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/definice-pojmu-terorismus.aspx.. 70 Pozn. Al Kaidá (znamená Základna) je teroristická skupina založená v roce 1988 se sídlem v Afgánistánu, stala se centrem pro koordinaci teroristických aktivit rozšířených po celém světě 71 Společný postoj Rady ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (2001/931/SZBP). Úř. věst. L 344, 28. prosince 2001. S. 1.
35
Evropská unie zaujala oficiální společný postoj, který byl definován Radou EU v dokumentu ze dne 27. prosince 2001: „Společný postoj Rady EU pro užití zvláštních opatření pro boj s terorismem“. V dokumentu je mimo jiné podrobně definován teroristický skutek nebo také teroristická skupina. Pro dosažení, co největší efektivity v boji s terorismem byl uveřejněn seznam teroristických skupin. Osobám, které se na tomto seznamu objevily, byly např. blokovány bankovní účty apod. Tento seznam je pravidelně upravován a doplňován. Dále Rada EU v únoru 2001 přijala „na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1333(2000) společný postoj 2001/154/SZBP , který mimo jiné stanoví, že mají být zmraženy finanční prostředky Usámy bin Ládina a osob a subjektů s ním spojených“72. Zmrazení finančních prostředků podezřelých nebo obviněných osob z terorismu se stalo významným nástrojem boje proti terorismu. „Dne 13. června 2002 Rada Evropské unie přijala Rámcové rozhodnutí o boji proti terorismu (2002/475/SVV), které (včetně jeho aktualizace) navazuje na výše uvedený
společný
postoj
a
rovněž
přispívá
k
definici
pojmu
teroristický
skutek.“73 V českém právním řádu je boj proti terorismu upraven v trestním řádu (§311 a §312 trestního zákona č. 40/2009 Sb.). Následovaly další teroristické útoky v Evropě. V roce 2004 bylo ve vlakové soupravě v Madridu odpáleno 13 časovaných bomb. Útoky si vyžádaly více než 190 životů a 1240 osob bylo zraněno. Za atentáty stála baskická separatistická skupina ETA, která se prý nechala inspirovat návodem Al-Kaida. Útoky proběhly těsně před španělskými parlamentními volbami a ovlivnily jejich výsledky. „Nečekaně vyhráli socialisté Josého Luise Zapatera. Mezi první kroky jeho vlády pak patřilo stažení španělských vojáků z Iráku“74. Velké pozdvižení vyvolala smrt holandského režiséra a producentra Theo van Gogha, který byl 2. listopadu 2004 brutálně zavražděn v Amsterodamu, když jel na kole do práce. Van Gogh, který byl příbuzným slavného malíře Vincenta van Gogha, vyvolal nenávist muslimů natočením snímku Submission. Film zachycuje násilí vůči ženám a kritizuje nadřazenost mužů nad ženami. Vrahem producenta se stal 26 letý 72
Společný postoj Rady ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (2001/931/SZBP). Úř. věst. L 344, 28. prosince 2001. S. 1. 73 Dokumenty - Terorismus: Definice pojmu terorismus. [online]. Mvcr.cz, 29. 7. 2009 [cit. 2012-05-19]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/definice-pojmu-terorismus.aspx. 74 STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Španělsko těsně před volbami v roce 2004 zažilo nejhorší teroristický útok v dějinách. [online]. Ceskatelevize.cz, 11. 3. 2008 [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/8427-spanelsko-tesne-predvolbami-v-roce-2004-zazilo-nejhorsi-teroristicky-utok-v-dejinach/.
36
islámský radikalista pocházející původem z Maroka, Mohammedem Bouyerim. Mladý islamista „na místě nechal zprávu, ve které vyhrožoval západním vládám, židům a Hirsi Ali“75. Hirsi Ali je nizozemská politička súdánského původu, která s van Goghem na filmu spolupracovala. Další hrozivé teroristické útoky byly spáchány 7. července 2005 v Londýně. V britské metropoli sebevražední atentátníci odpálili čtyři bomby, tři v metru a jednu v autobuse. Všechny útoky se odehrály v ranní dopravní špičce, v centru města na nejvíce vytížených linkách. Atentáty způsobily několik desítek obětí na životech a stovky zraněných. K útokům se přihlásilo několik teroristických skupin včetně AlKaida. Šokujícím odhalením bylo, že sebevražední atentátníci byli muslimové, kteří se narodili přímo ve Velké Británii. Stejně jako ostatní velké teroristické akce způsobily útoky obrovskou paniku a strach. Velkým překvapením a obavou zůstává, že osoby zainteresované na teroristických útocích nejsou nevzdělaní islámští radikálové, neschopni vlastního úsudku a jednající pouze jménem jediného Boha Alláha. Naopak, tito teroristé většinou pocházeli z moderně smýšlejících vzdělaných rodin jako mimo jiné také sám Usáma bin Ládin. Bratr Zacaria Moussaoui, jednoho ze sebevražedných teroristů z 11. září 2001 uvádí, že „Zacarias měl francouzské přítelkyně a nikdy nevstoupil do mešity, až v dospělosti v Británii, kde navštívil Finsbury Park“76 (Pozn. Finsbury park je jedna z největších mešit na severu Londýna s kapacitou až 1700 věřících. Byla vystavěna v 90. letech a je nechvalně známá jako centrum radikálního islámu v Londýně.) Dle Wintera původcem nárůstu extrémního islamismu není sociální vyloučení ani státní příslušnost a nedostatečná integrace. Ve své studii uvádí: „Důkazy naznačují, že nejdůležitější faktor při probouzení muslimské příslušnosti a naslouchání radikálním islámským proudům ze zahraničí, je odpor k zahraniční politice“77. Své předsvědčení dokládá na odporu britských muslimů vůči invazi do Iráku. Radikální odvetná zahraniční politika Bushovy administrativy byla umírněna zvolením Baracka Obamy na post amerického prezidenta v roce 2008. Od tohoto 75
Theo van Gogh. [online]. Zivotopis.osobnosti.cz [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://zivotopis.osobnosti.cz/theo-van-gogh.php. 76 WINTER, Tim. Islamism and Europe´s muslims: recent trends: Parallel lives: merits and demerits. [online]. Csis.org, 2007 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://csis.org/files/media/csis/pubs/070920_muslimintegration.pdf. 77 Tamtéž.
37
roku se také vztahy s muslimskými zeměmi umírnily. „Obama začal používat smířlivou rétoriku vůči muslimskému světu, jíž, jak se zdá, zažehnal riziko otevřeného muslimsko-křesťanského konfliktu, který mohl přerůst v ozbrojenou formu. (Nejen za tyto činy obdržel hojně diskutovanou Nobelovu cenu za mír.)“ 78 Spojené státy ale stojí před dalšími prezidentskými volbami a je otázkou, zda Barack Obama své prezidentské křeslo obhájí. Americký přístup k boji proti terorismu se tak může opět lehce odklonit od umírněného mezinárodního dialogu.
8.
Integrace a společná přistěhovalecká politika pro Evropu Teroristické události a agrese fundamentálních muslimů v několika posledních
letech upoutaly pozornost evropské společnosti. Lidé si uvědomili, že ve svých zemích žijí s početnou muslimskou menšinou, která uznává podstatně odlišné životní hodnoty.
8.1. Integrace muslimů v EU Muslimové jakoby přinášejí do západních zemí celou svoji kulturu. Zejména ve velkých městech a v metropolích zemí jako je Velká Británie, Francie, Německo a Nizozemí vznikají muslimské čtvrti. Jsou zde budovány mešity, arabské školy, muslimové nakupují v obchodech, které jsou zásobovány importovanými domácími výrobky apod. Muslimové si západní domovy transformují k obrazu svému. Na jednu stranu je pozitivní, že si udržují způsob života, na který jsou zvyklí a rychle se aklimatizují, na druhou stranu takováto segregace je velkou překážkou v integraci obyvatel. Segregace obyvatel tímto způsobem přispívá k diskriminaci a odděluje muslimskou menšinu od ostatních obyvatel. Uveďme si příkladem londýnskou Edgware road. Tato ulice, která se kříží s centrální Oxford street a hraničí se známým Hyde Parkem, je úplným prototypem segregace, o níž se zmiňuji. Edgware road je centrem muslimské společnosti v Londýně. Nachází se v ní arabské restaurace a kavárny, v nichž posedávají převážně muži kouřící vodní dýmku jako v zemích Orientu. Jsou zde obchody s tradičním oblečením, internetové kavárny, obchody se suvenýry, obchůdky se zeleninou, ovocem a arabským kořením apod. Celá ulice jako by nás přenesla do některé z muslimských zemí. Nápisy v arabštině, koncentrace zahalených žen 78
JANDA, Jakub. Změny ve vnímání integrace muslimů do struktur EU - od změny diskurzu na cestě ke společné doktríně [online]. E-polis.cz, 30. červen 2011. [cit. 2012-05-21]. Dostupné na:
.
38
v burkách a mužů původem z různých muslimských zemí. Tak vypadá centrum britského Londýna. Dle mého názoru by měly být obchody s arabským zbožím rozmístěny například po sousední Oxford street a Regent street a ne koncentrovány na jednom místě. V Edgware road by naopak měly přibýt západní obchůdky a restaurace, aby tak kultury byly náležitě promíchány. Jaký postoj zastává Evropská unie vůči integraci muslimů do evropské společnosti? Jaké konkrétní kroky EU jako celek podnikla? Evropská unie ačkoliv si již dlouho uvědomuje závažnost situace, donedávna kritiku muslimů považovala za tabu. Osoby, které otevřeně projevovaly své názory, byly považovány za ultrapravicově smýšlející až xenofobní.
Zároveň západní země, které se dnes
potýkají s problémy s imigranty, jsou považovány za vzory demokracie. Velká Británie, Francie a Německo jsou země, k jejichž demokratickému uspořádání vzhlíží řada světových politiků. Nebrání však obavy z rasistického označení jednotlivcům ve svobodě slova - pro demokracii tak příznačnému atributu? Politika EU v otázce přistěhovalectví se vyvíjí již od roku 1999. EU je multikulturním společenstvím, které vyznává pluralitu společnosti a solidaritu. Přistěhovalectví, je-li správně řízené, přináší EU mnoho výhod. Navíc je všeobecně známo,
že
evropská
společnost
stárne
a
v podstatě
postupně
vymírá.
Z demografického hlediska tedy přistěhovalci ve stárnoucí společnosti zabezpečí pracovní místa pro mladé, kterých bude nedostatek. „Přistěhovalectví se stává důležitým faktorem pro rozvoj Lisabonské strategie EU pro růst a zaměstnanost, která stanoví, že vhodné řízení ekonomického přistěhovalectví je zásadním prvkem konkurenceschopnosti EU.“79 Zároveň z kulturního hlediska přistěhovalci přispívají k rozšíření obzorů společnosti. EU považuje své občany za multikulturní a otevřené, jež imigranti obohatí o nové poznatky. Přistěhovalectví učí Evropany solidaritě a pochopení s druhými.
8.2. Společná evropská přistěhovalecká politika Evropy EU vydala již řadu dokumentů týkajících se přistěhovalectví. Snaží se o vytvoření jednotné politiky a vize, jíž se budou jednotlivé členské státy inspirovat ve vnitrostátních postupech. Jak uvedla Komise: „Přínosem EU bude, pokud poskytne Evropě potřebné nástroje a správný rámec pro dosažení soudržnosti tam, kde 79
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Společná přistěhovalecká politika pro Evropu:zásady, opatření a nástroje. KOM(2008) 3569 v konečném znění, 17.6.2008, s. 2.
39
členské státy jednají na základě svých kompetencí“.80 Cílem má být vytvoření koordinované politiky s účinnými nástroji a konkrétními kroky. „Společná evropská přistěhovalecká politika musí poskytovat flexibilní rámec, který bere v úvahu konkrétní situaci v jednotlivých zemích Evropské unie (EU) a který je prováděn v partnerství mezi zeměmi a orgány EU.“81 V červnu 2008 vydala Komise sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů. Toto sdělení definuje v úvodu pozici EU k otázce přistěhovalectví a dále zde navrhuje deset společných zásad, které Komise rozděluje do tří skupin: prosperita, bezpečnost a solidarita. V oblasti prosperity a přistěhovalectví uvádí tři zásady: (1) jasná pravidla a rovné podmínky, (2) soulad mezi kvalifikací a potřebami, (3) integrace je klíčem k úspěšnému
přistěhovalectví.
Ve
skupině
solidarity
Komise
zdůrazňuje:
(4)
transparentnost, důvěra a spolupráce, (5) účinné a soudržné využívání dostupných prostředků, (6) partnerství s třetími zeměmi. Do skupiny bezpečnost jsou zahrnuty následující body: (7) vízová politika, která slouží zájmům Evropy, (8) integrovaná správa hranic, (9) bojovat aktivně proti nedovolenému přistěhovalectví a nulová tolerance k obchodu s lidmi a (10) účinné a udržitelné návratové politiky82. Je naprosto zřejmé, že imigrace bude i nadále pokračovat a že se tak stávající muslimská společnost v evropských zemích bude rozrůstat. Evropská unie by měla svým členským státům poskytnout podporu a sjednocený postup a ponechat prostor k vlastním krokům. „Vytvoření efektivní a citlivé imigrační politiky, od nutných restriktivních opatření přes spravedlivé azylové řízení až po dobře zvládnutou legální migraci a integraci, je a nepochybně ještě dlouho zůstane v prvé řadě odpovědností členských zemí. Evropský rozměr imigrační politiky však může k těmto cílům přispět prosazováním vyváženého přístupu, jenž se bude týkat regulérní i neregulérní migrace a navíc bude v rostoucí míře zdůrazňovat také dynamické souvislosti mezi nimi“83
80
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Společná přistěhovalecká politika pro Evropu:zásady, opatření a nástroje. KOM(2008) 3569 v konečném znění, 17.6.2008, s. 2. 81 Společná přistěhovalecká politika pro Evropu. [online]. Europa.eu [cit. 2012-05-21]. Dostupné na :http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/free_movement_of_persons_asylum _immigration/jl0001_cs.htm. 82 Tamtéž. 83 JAŘAB, Jan. Neregulérní migrace a pobyt cizinců a EU. [online]. EurActiv.cz, 19.7.2008 [cit. 201205-21]. Dostupné na: http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/analyza/neregulernimigrace-a-pobyt-cizincu-a-eu.
40
ČÁST TŘETÍ: ANALÝZA SOUČASNÉ SITUACE 9.
Francie a muslimská menšina Velmi aktuální je otázka postavení muslimů ve Francii. Tato země na konci
Druhé světové války otevřela imigrantům své hranice a dnes se kvůli tomu potýká s nemalými problémy. Původně většinu imigrantů představovali obyvatelé zejména jižní Evropy (hl. Italové), kteří se v zemi integrovali bez problému. Velkou část populace dnes ale ve Francii tvoří imigranti s kulturně vzdálenějších severoafrických a asijských zemí. Britský server BBC uvádí, že ve Francii žije největší muslimská menšina v EU. Z celkového počtu 62,3 milionu obyvatel je zde 5 až 6 milionů muslimů (tzn. 8 - 9.6%).84 Bývalý pravicový prezident Nicolas Sarkozy na počátku svého působení ve funkci uvedl: „Tolik jsme se zajímali o identitu příchozího, že jsme nevěnovali pozornost identitě země, která ho přijímá. Koncepce multikulturalismu selhala i u nás“85
9.1. Politický, ekonomický a sociální náhled Problematické postavení muslimské menšiny je do vysoké míry spojené s neuspokojivou ekonomickou, politickou a sociální situací, která se v posledních letech ve Francii rapidně zhoršuje. Nelze než souhlasit s tvrzením Martina Janečka, že: „Úspěchy liberalismu klesají s celkovou hospodářskou situací“86. A domnívám se, že v muslimské společnosti je citlivost na neuspokojivou ekonomickou situaci v posledních letech čím dál razantnější. Velkým důkazem je i nedávná série občanských
nepokojů
v mnoha
arabských
zemích,
tzv.
Arabské
jaro.
Je
nepopiratelné, že hlavním motorem občanské nespokojenosti zde byla neutišitelná ekonomická situace (zejm. vysoká míra nezaměstnanosti, velmi nízké příjmy domácností, chudoba atd.) a zároveň také nesouhlas s politickým vedením zemí.
84
Muslims in Europe: Country guide. [online]. News.bbc.co.uk, 23.12.2005 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4385768.stm. 85 JANDA, Jakub. Změny ve vnímání integrace muslimů do struktur EU - od změny diskurzu na cestě ke společné doktríně. [online]. E-polis.cz, 30.6.2011 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.epolis.cz/mezinarodni-vztahy/628-zmeny-ve-vnimani-integrace-muslimu-do-struktur-eu-od-zmenydiskurzu-na-ceste-ke-spolecne-doktrine.html. 86 Prezidentské volby ve Francii. Proč vyhrál Hollande a co z toho plyne. [online]. Eurarabia.cz, 12.5.2012 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7559prezidentske-volby-ve-francii-proc-vyhral-hollande-a-co-z-toho-plyne.aspx.
41
Ve Francii bohužel období velkého ekonomického boomu a rozvoje průmyslu, které vyžadovalo posílení vlastních pracovních sil, dávno pominulo. V průběhu poslední desítky let jedna z nejsilnějších ekonomik světa zaznamenala několik otřesů, které se přímo promítly do narůstající nespokojenosti obyvatel, do nárůstu nezaměstnanosti apod. Prvním velkým ekonomickým otřesem byly ropné šoky v 70. letech, po nichž následoval první rázný krok francouzské vlády a dočasné kompletní uzavření imigrace. Na konci 90. let se Francie zařadila mezi členy měnové unie EU. Od roku 1999 začala používat euro v bezhotovostním styku a od roku 2002 euro nahradilo francouzský frank také v hotovostním platebním oběhu. Reálné následky zavedení eura představovaly rapidní nárůst cen, což mělo samozřejmě velmi negativní dopad na hospodaření domácností. Ani Francie se nevyhnula světové finanční krizi, jež vypukla v roce 2008. Situaci francouzské ekonomiky nepřispívá ani současná krize eurozóny. Navíc jak je známo, Francie má silný sociální systém, který ekonomiku výrazně zatěžuje. Štědrost v oblasti sociálních podpor, relativně nízký věk odchodu do důchodu apod. jsou položky zatěžující státní pokladnu (potažmo daňové plátce). Velký problém Francie je aktuálních 86% státního dluhu v poměru k HDP a 10% míra nezaměstnanosti zejména mezi mladými obyvateli. A právě nezaměstnanost je velkým problémem, se kterým se ve spojitosti s imigranty Francie potýká. Francouzský statistický úřad INSEE uvedl, že v roce 2010 bylo evidováno 422 000 nezaměstnaných imigrantů ve věku 15 – 64 let, tj. 16% imigrantů v této věkové kategorii87. Zodpovědnost
za
dnešní
neuspokojivou
situaci
s imigranty
je
nicméně
bezpochyby do vysoké míry výplodem také politických aktivit. Politický systém dnešní Francouzské republiky je založen na V. Ústavě z roku 1958, v níž jsou zakotveny základní principy a hodnoty politického systému. Dle článku 1 Ústavy je: „Francie nedělitelná, laická, demokratická a sociální republika. Je zde zaručena rovnost před zákonem pro všechny občany bez rozdílu původu, rasy nebo náboženství. Všechny víry jsou respektovány“88. 87
Nombre de chômeurs et taux de chômage des immigrés et des non-immigrés selon le sexe et l'âge en 2010. [online]. Insee.fr, 2010 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATnon03346 88 Texte intégral de la Constitution du 4 octobre 1958 en vigueur: à jour de la révision constitutionnelle du 23 juillet 2008. [online]. Conseil Constitutionnel [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.conseil-
42
Tabulka č. 3: Text přejatý z francouzské Ústavy z 4.10.1958 ARTICLE PREMIER La France est une République indivisible, laïque, démocratique et sociale. Elle assure l'égalité devant la loi de tous les citoyens sans distinction d'origine, de race ou de religion. Elle respecte toutes les croyances. 2. listopadu 1945 bylo vydáno nařízení číslo 45-265889 upravující modality vstupu a pobytu cizinců na území Francie (tím je míněna nejen teritoriální Francie, ale také zámořské departmány, teritoria a v roce 1945 ještě i koloniální státy). Nařízení upravuje podmínky vstupu na francouzské území, podmínky pro získání trvalého pobytu až na 10 let, jak získat francouzské občanství apod. Toto nařízení v podstatě formulovalo legislativní základ pro budoucí vývoj imigrační politiky Francie. Článek 5 definuje pojem rodinného seskupování (regroupement familial), které se stalo fenoménem zejména druhé přistěhovalecké vlny. Osobám, které směřují do Francie, za svými rodinnými příslušníky, kteří zde pobývají legálně, toto nařízení vstup do Francie velice usnadňuje. Nařízení samozřejmě specifikuje, koho za rodinné příslušníky považuje (např. děti ve věku do 18 - ti let, jejichž alespoň jeden z rodičů legálně pobývá na území Francie). Velmi klíčovým a z dnešního pohledu problematickým je zákon ze 7. května 1946, na základě něhož mohli alžírští imigranti „využívat bez jakéhokoli omezení francouzského občanství“90, čehož později hojně využívali. Tento zákon byl ale původně zamýšlen ve prospěch Francouzů. Na území Alžírska jich žilo tisíce a po vyhlášení nezávislosti jim tak měl být umožněn bezproblémový návrat do metropolitní Francie. Zlomovým bodem v imigraci muslimů do Francie jsou Evianské dohody (Évian accords) podepsané v roce 1962 ve francouzském Évian-les-Bains. Jednalo se o bilaterální dohody mezi francouzskou vládou reprezentovanou generálem Charlesem de Gaullem a alžírskou Frontou národního osvobození. Dohody ukončovaly constitutionnel.fr/conseil-constitutionnel/francais/la-constitution/la-constitution-du-4-octobre1958/texte-integral-de-la-constitution-de-1958.5074.html. 89 Ordonnance n° 45-2658 du 2 novembre 1945 relative aux conditions d'entrée et de séjour des étrangers en France. [online]. LegiFrance [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000000699737&dateTexte=200502 28. 90 KOLMAŠ, Michal. Vliv imigrace na francouzský politický systém a jeho jednání na mezinárodním poli od 60. let do současnosti: Diplomová bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně: Katedra mezinárodních vztahů a evropských. S. 10.
43
občanskou válku (1954 – 1962) a přislíbily Alžírsku nezávislost nad Francií a konání svobodných voleb. Mimo jiné „tyto dohody zajišťovaly, že alžírští migranti ve Francii budou mít stejná práva jako Francouzi, s výjimkou práv politických, a budou nadále moci volně cirkulovat mezi oběma státy.“91 Vzhledem k obrovskému nárůstu imigrantů musela francouzská vláda dalšími legislativními kroky v roce 1964 a 1968 imigraci regulovat. Nicméně imigraci nezastavila a počet osob imigrantů ve Francii narůstal. Jak jsem již zmiňovala, dočasné zastavení imigrace vláda prosadila až v době krize, na začátku 70. let, kterou způsobily ropné šoky. I přesto v roce 1982 počet imigrantů z Alžírska dosáhl 600 000 osob. V roce 2008 číslo stouplo na 720 000 osob92. Ačkoli měli přistěhovalci z Alžírska francouzské občanství, nedostávalo se jim ve Francii rovného zacházení. Od počátku pociťovali diskriminaci a sociální vyloučení. Pocházeli často z velmi chudých poměrů a ve Francii se potýkali s problémy ohledně ubytování a většinou zastávali nekvalifikovaná pracovní místa. Již od prvopočátku imigrace žijí na předměstích. Ve společnosti se tak postupně stupňovala viditelná segregace a nerovnost. Alžírskou imigraci do Francie lze definovat zpočátku jako ekonomickou. Ve druhé vlně již ale nebyly podněty ekonomické – vidina lepšího výdělku a pracovního uplatnění – ale osobní. Do Francie mířily ženy a děti, jejichž pracovní uplatnění bylo obecně nižší a navíc ekonomická situace již nevyžadovala další pracovní sílu. Ve Francii tak začala narůstat nezaměstnanost a otázka přistěhovalectví začala Francii tížit. Níže uvádím oficiální statistiku za rok 2002 zachycující procento nezaměstnaných imigrantů rozdělenou na základě národnosti. Měřeno bylo aktivní obyvatelstvo ve věku 25 až 59 let. Alžířané zde zastupují skupinu s úplně nejvyšší mírou nezaměstnanosti. Následují Turkové, imigranti z Maroka a z Tuniska. U těchto národností procento nezaměstnanosti převyšuje 25%, tzn., že jedna ze čtyř osob nemá na trhu pracovní uplatnění. U imigrantů ze Španělska, Itálie a Portugalska je prokazatelné nízké procento nezaměstnanosti, nedosahující ani na průměr
91
KOLMAŠ, Michal. Vliv imigrace na francouzský politický systém a jeho jednání na mezinárodním poli od 60. let do současnosti: Diplomová bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně: Katedra mezinárodních vztahů a evropských. S. 10. 92 BREUIL-GENIER, Pascale. Les immigrés, les descendants d’immigrés et leurs enfants: Vue d’ensemble - Portrait de la population. [online]. Insee.fr, 2011 [cit. 2012-05-25]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/ffc/docs_ffc/ref/FPORSOC11d_VE22Immig.pdf.
44
nezaměstnanosti ve Francii pro ne-imigranty. Ze statistiky jasně vyplývá, že nejvyšší míra zaměstnanosti existuje u osob pocházejících z muslimských zemí. Tabulka č. 4 : Míra nezaměstnanosti podle národnosti v roce 200293
Průměrná míra nezaměstnanosti v roce 1975 představovala 3,4%94 a postupně stoupala až do 10,7% v roce 1997. Během dalších dvou let procentuelně klesla až na 10%. Ve třetím trimestru roku 2011 představovala míra nezaměstnanosti ve Francii v průměru 16,5 %95. Nejvíce postižený region je jižní Languedoc-Rousillon se 13,1% nezaměstnaných.
9.2. Kontroverzní kauzy Jak se již několikrát Francie přesvědčila, imigranti pocházející z muslimských zemí s sebou přinesli kulturu, s níž se ne každý dokáže ztotožnit. Ve francouzské společnosti kvůli tomu vznikají sociální tlaky a některé z nich v posledních letech vyvrcholily v mezinárodní aféry. 93
TAVAN, Chloé. Les immigrés en France : une situation qui évolue [online]. Insee.fr [cit. 2012-05-25]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/ffc/docs_ffc/IP1042.pdf. 94 Taux de chômage depuis 1975 [online]. Insee.fr [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATnon03337. 95 LANDRÉ, Marc. Les taux de chômage varient de 1 à 4 en France. [online]. Lefigaro.fr, 8.5.2012 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.lefigaro.fr/emploi/2012/05/07/09005-20120507ARTFIG00745les-taux-de-chomage-varient-de-1-a-4-en-france.php.
45
V říjnu 1989 začal dlouholetý kontroverzní spor o šátky (affaire du foulard). Celá tato kauza začala, „když ředitel školy v Creil vyloučil tři školačky druhého stupně za to, že si nechtěly při vyučování sundat muslimský šátek“96. Celou tuto aféru ukončil až prezident Jaques Chirac, který v postu nahradil socialistu Mitteranda. 15. března
2004
podepsal
zákon,
jenž
zakazuje
nošení
příliš
viditelných
náboženských předmětů, symbolů a oděvů ve školách. Prezident Chirac odkazoval na laicitu francouzského školství. Po 11. září 2001 se otázka imigrace dostala do politického popředí. Výrazně stoupl i zájem občanů o vnitropolitické dění a imigrační politiku. Ultra pravicové strany se začaly získávat čím dál tím více voličů. Ve Francii začala vzrůstat všeobecná obava z islámu a rozšířil se také fenomén islamofobie a obavy z islamizace
společnosti
doprovázená
s nárůstem
diskriminace
na
základě
národnosti a náboženství. 27. října 2005 propukly kousek od Paříže v Clichy sous Bois občanské nepokoje. Podnětem se stala smrt dvou mladistvých přistěhovalců, za níž byla obviňována policie. Mladíci utrpěli popáleniny z elektrického vedení a oba zraněním podlehli. Tato událost strhla obrovskou vlnu nepokojů zejména na předměstích velkých francouzských měst (Paříž, Rouen, Lyon, Toulouse, Marseille a další). Aktivně se zapojovali mladí studenti, nezaměstnaní nebo osoby ze sociálně slabých vrstev. Páchali hlavně žhářskou činnost, zapalovali auta, autobusy, ale také veřejné budovy (kulturní domy, radnice) a dopouštěli se další trestné činnosti. Během nepokojů bylo mnoho mladistvých zatčeno a postaveno před soud s mladistvými. Z pozice ministra vnitra se situaci pokoušel řešit Nicolas Sarkozy. Za dobu nepokojů si vysloužil nechvalné reakce na své ostré názory. Jedním z nich bylo například prohlášení ze 31. října 2005: „o nulové toleranci pro všechny, kdo nerespektují veřejný pořádek republiky“97. Francie poprvé od alžírské války vyhlásila výjimečný stav na základě zákona z roku 1955 (Zákon číslo 55-385 ze 3. Dubna 1955 vyhlašující výjimečný stav vztahující se na Alžírsko, franc. Loi no 55-385 du 3 avril 1955 instituant un état d'urgence et en déclarant l'application en Algérie). Na
96
BARŠA, Pavel. Francie a muslimský šátek. Lidové noviny [online]. 4. 9. 2004 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.antropologie.org/attachments/cetba_MTK_13_10_2010.pdf 97 GUIGNARD, Florent. Sarkozy : tolérance zéro pour les violences urbaines. RFI [online]. 31.10.2005 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.rfi.fr/actufr/articles/070/article_39517.asp
46
základě tohoto zákona byla 8. listopadu 2005 vydána vyhláška číslo 2005-138698 o výjimečném stavu. Na jejím sestavení se podílel francouzský prezident Jacques Chirac, premiér Villepin, ministr vnitra Sarkozy a ministr bezpečnosti Pascal Clément. V některých městech tak mohl být vyhlašován zákaz vycházení mladistvých po 22h bez doprovodu dospělých apod. Nepokoje utichly v polovině listopadu, ale výjimečný stav byl francouzskou vládou odvolán až k 4. lednu 2006. Důvody vzniku občanských nepokojů velice trefně vysvětluje Jan Grill: „Vlna násilí představuje důsledek dlouhodobé nezaměstnanosti, rostoucího odporu vůči diskriminaci (zvláště pokud je páchána reprezentanty státní moci jako je policie) či, v neposlední řadě, míry nedůvěry v politické špičky a frustrace plynoucí ze státních politik posledních desetiletí směřovaných k další deregulaci pracovního trhu a osekávání sociálních výdajů“99. Jedna z posledních kauz podporujících francouzské obavy se odehrála v březnu 2012 v jižním Toulouse a sousedním Montauban. 23-letý Mohammed Merah, francouzský občan a potomek alžírských přistěhovalců, zastřelil 7 osob. Cílovou skupinou byli francouzští vojáci a židé. Bylo zjištěno, že mladý muslim absolvoval dvě nedávné cesty do Afgánistánu a Pákistánu, kde, jak sám přiznal, prošel tréninkem teroristické skupiny Al-Kaida. „Byl popisován jako problematický mladík rozčilený a nespokojený se situací ve Francii a jeho vlastní životní situací.“ 100 Jeho jednání prý bylo ovlivněno starším bratrem Abdelkaremem, na něhož bylo později obvinění staženo, jelikož Mohammed prohlásil, že za útoky je zodpovědný sám a sám se považoval za bojovníka džihádu. Série útoků otřásla francouzskou společností a posílila negativní vnímání islámu v zemi.
98
Décret n° 2005-1386 du 8 novembre 2005 portant application de la loi n° 55-385 du 3 avril 1955 [online]. Legifrance.gouv.fr [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000000263710&dateTexte=&catego rieLien=id. 99 GRILL, Jan. Nepokoje ve Francii: etnický konflikt, bouře v ghettech, projev nárůstu radikálního islamismu, selhání multikulturalismu či pád francouzského modelu integrace? Ani jedno, tvrdí Wacquant [online]. Migraceonline.cz, 11.12.2005 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1955162. 100 Mohammed Merah and Abdelkader Merah (Shootings in Toulouse, France) [online]. Topics.nytimes.com, 4.4.2012 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://topics.nytimes.com/top/reference/timestopics/people/m/mohammed_merah/index.html?inline=ny t-per.
47
9.3. Muslimská obec ve Francii Muslimská obec se ve Francii začala formovat již ve 20. letech 20. století, kdy byla založena první mešita. Velká mešita v Paříži (franc. Grand mosqué de Paris) je největší a nejstarší mešitou ve Francii a je centrem islámského institutu. V současnosti je ve Francii přibližně 1500 mešit. V roce 1983 byl založen Svaz islámských organizací Francie (franc. Union des organizations islamiques de France), který slučuje jednotlivé islámské hnutí. Svaz usiluje o sjednocené vykládání a praktikování islámu ve Francii a prohlašuje respekt vůči laicitě společnosti. Podporuje dobré vztahy s nemuslimy, francouzskými muslimy, veřejnou mocí, muslimskou mezinárodní společností a odmítá přenášení mezinárodních sporů ve jménu islámu na území Francie. Svaz islámských organizací proklamuje: „respekt k francouzskému heslu: Volnost, rovnost a bratrství“101 V roce 2003 se francouzská vláda (zejm. ministr vnitra Sarkozy) zasadila o založení Francouzského výboru muslimské víry (franc. Conseil Français du Culte Musulman – CFCM), který měl sjednocovat jednotlivé frakce. „Rozdíly mezi islámskými frakcemi, ať už způsobené doktrinálními spory, nebo nelítostným soupeřením mezi zahraničními státy, které některé z nich ovlivňují (Alžírsko, Maroko, Saudská Arábie, Írán atd.), zabránily ustavení CFCM a tomu, aby zaujala roli podobnou té, kterou mají jiné centrální náboženské orgány jako Konference biskupů nebo Reprezentace francouzských židovských institucí“102. I přes malý úspěch lze považovat založení Výboru za velmi dobrý krok v integraci muslimů. Vláda kladla důraz na zdůraznění pocitu sounáležitosti s Francií a náboženství hrálo druhořadou roli. Francie jako sekularizovaná republika si příliš nepřipouštěla možný dopad odlišnosti islámu a zakořenění v přistěhovalecké společnosti. Svoji identitu přistěhovalci začali filtrovat až v době nespokojenosti. Prezident Sarkozy z kraje svého působení v úřadu dokonce: „Navrhl výstavbu mešit ze státních zdrojů a vzdělávání imánů v evropských podmínkách, čímž chtěl docílit, aby tito imámové mohli islám „přizpůsobit“ evropským muslimům“103.
101
Union des Organisations Islamiques en France: Principes observés par l’UOIF [online]. Uoifonline.com [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.uoif-online.com/v3/spip.php?article19. 102 KEPPELS, Gilles. Francouzské lekce v Londonistánu [online]. Revuepolitika.cz, 12.7.2010 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1329/francouzske-lekce-v-londonistanu. 103 JANDA, Jakub. Změny ve vnímání integrace muslimů do struktur EU - od změny diskurzu na cestě ke společné doktríně. [online]. E-Polis.cz, 30.6.2011 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.epolis.cz/mezinarodni-vztahy/628-zmeny-ve-vnimani-integrace-muslimu-do-struktur-eu-od-zmenydiskurzu-na-ceste-ke-spolecne-doktrine.html.
48
Členem CFCM je již od jeho založení Francouz marockého původ, Khalil Merroun, pozdější zakladatel jedné z nejvýznamnějších mešit v Evry-Courcouronnes a jeden z předních představitelů současné muslimské obce.
9.4. Aktuální situace V této části kapitoly vycházím z oficiálních statistických dat uveřejněných francouzským úřadem INSEE. Ve většině statistik jsou imigranti sledováni jako skupina. Muslimská menšina je zde pozorovatelná, jelikož jsou ve statistikách často odlišovány národnosti. V roce 1999 pocházelo 46% imigrantů z Evropy, 12% z Asie a 39% z Afriky. V roce 2004 to bylo 41% imigrantů z Evropy, 14% z asijských zemí a 42% z afrických104. V tabulce níže jsou uvedeny počty přistěhovalců v roce 2008 počítané po tisících. Ve Francii žilo celkem 710 000 imigrantů z Alžírska, 890 000 z dalších zemí Magrebu (Maroko, Tunisko), 240 000 Turků. Tabulka č. 5: Národnostní složení imigrantů v roce 2008 (v tisících)
104
TAVAN, Chloé. Les immigrés en France: une situation qui évolue [online]. Insee.fr [cit. 2012-0525]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/ffc/docs_ffc/IP1042.pdf.
49
Stále větší problematikou se stává již několikrát zmiňovaná nezaměstnanost. Dnes žije ve Francii dvakrát více nezaměstnaných imigrantů než Francouzů. V roce 2008 bylo registrováno 12,7% nezaměstnaných imigrantů mužů oproti 6,2% neimigrantům a 14,3% žen oproti 7,6%. V tabulce 5 výše jsem již uvedla situaci v roce 2002, která dokládá také národnostní složení nezaměstnaných. Navíc podstatně vyšší procento imigrantů zastává nejnižší nekvalifikované pracovní pozice. V roce 2008 se jednalo o 38% imigrantů oproti 19% ne - imigrantům. Z jakého důvodu imigranti ve Francii již nenachází pracovní uplatnění? Hlavním důvodem je samozřejmě nižší poptávka na trhu práce. Ale proč mají imigranti problém uspět v konkurenčním prostředí francouzského trhu práce? Je tento trh diskriminační anebo se Francie již nedrží hesla Velké francouzské revoluce „volnost, rovnost, bratrství“ (liberté, égalité, fraternité)? Podle INSEE je důvodem jednak nižší úroveň vzdělání mezi imigranty, ale také nedostatečné uznávání diplomů u osob, kteří mají vysokoškolské vzdělání ze země původu. „Imigrant s univerzitním diplomem má třikrát menší šance na získání zaměstnání než ne-imigrant“105. Mezi další důvody nižší zaměstnanosti patří nedostatečná znalost francouzského jazyka. Tento faktor můžeme u muslimských přistěhovalců částečně eliminovat, jelikož jak již bylo mnohokrát řečeno, většina muslimů ve Francii pochází z bývalých francouzských kolonií, kde byla francouzština zpravidla oficiálním úředním jazykem, často vedle arabštiny, byla vyučována na školách apod.
105
Immigrés: embauche difficile, emplois souvent peu qualifiés [online]. Vie-publique.fr, 16. 11. 2009 [cit. 2012-05-25]. Dostupné na: http://www.vie-publique.fr/actualite/alaune/immigres-embauchedifficile-emplois-souvent-peu-qualifies.html.
50
Tabulka č.6:Rozdělení aktivní populace do sociálně-profesních kategorií v letech 1992 a 2002106
9.5. Vize budoucího vývoje V první polovině května 2012 proběhly ve Francii prezidentské volby a lze předpokládat, že imigrační politika nabere nový směr. Podruhé za existenci páté republiky se dostala k moci levice. Socialistický kandidát Francois Holland porazil dosavadního pravicového prezidenta. Znatelně posílila stoupající podpora dcery dlouholetého krajně pravicového politika Jean Marie Le Penna. Marine Le Penn se v prvním kole prezidentských voleb umístila na třetím místě s 18% hlasy! Vzhledem k tomu, že hlavním bodem Národní fronty je imigrační politika, tento výsledek dokládá velmi silný nárůst nespokojenosti voličů s imigranty ve Francii. Jak je možné, že po takové podpoře pravice nakonec ve volbách zvítězil levicový kandidát? Server Eurarabia zveřejnil článek, v němž uvádí, že: „významný muslimský předák Tarik Ramadan, vnuk zakladatele egyptského muslimského bratrstva, oficiálně vyzval všechny francouzské muslimy a jejich přátele, aby volili socialistického kandidáta Hollanda“107. Obecně muslimové ve Francii jsou většinou levicovými voliči. A nejen ve Francii. Jedná se o všeobecný fenomén, který lze vysvětlit tím, že: „Většina muslimů v Evropě žije s nízkým příjmem domácností a 106
TAVAN, Chloé. Les immigrés en France: une situation qui évolue [online]. Insee.fr [cit. 2012-0525]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/ffc/docs_ffc/IP1042.pdf. 107 Prezidentské volby ve Francii. Proč vyhrál Hollande a co z toho plyne [online]. Eurarabia.cz, 12.5.2012 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7559prezidentske-volby-ve-francii-proc-vyhral-hollande-a-co-z-toho-plyne.aspx.
51
představuje skupinu s vysokou mírou nezaměstnanosti. Ve výsledku je tedy spojenectví socialistů a muslimů vzájemně výhodné, na jedné straně jsou muslimové příjemci sociálních výhod, na straně druhé voliči. Není proto překvapením, že socialisté hovoří o integraci muslimů, která jim přináší vyšší voličskou podporu“108. Na budoucí kroky nového prezidenta Hollanda si budeme muset počkat. Nechá se inspirovat svým socialistickým předchůdcem Mitterandem? Ten v 80. letech v době svého prezidentského úřadu uplatňoval velmi otevřenou imigrační politiku, posílil práva imigrantů, zvyšoval sociální výdaje atd.
10. Česká republika a muslimská menšina Oproti Francii představuje Česká republika v problematice spojené s muslimy v podstatě nezajímavý příklad. Nicméně v dnešním globalizovaném světě je pouhou otázkou - na jak dlouho. Domnívám se, že je velice důležité se do hloubky seznámit se situací ve státech jako je země gallského kohouta. Můžeme se poučit z chyb druhých, anebo se na druhou stranu inspirovat jejich pozitivními a efektivními kroky. Jakmile bude aktuální problematika také v České republice, budeme schopni ji odpovědně řešit. V každém případě určitá muslimská komunita již u nás žije a její integraci není radno podceňovat již teď.
10.1. Politický, ekonomický a sociální náhled Česká republika je založena na demokratických hodnotách. Součástí ústavního pořádku je Listina základních lidských práv. Stát se „nesmí vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Základní práva a svobody jsou prohlášeny za nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Listina zaručuje základní práva a svobody všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení (čl. 1 – 3 Listiny)“109. Je zaručena ochrana menšin.
108
MACDONALD, Kevin. Donate Muslims decide the French election [online]. Theoccidentalobserver.net, 19.5.2012 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.theoccidentalobserver.net/2012/05/muslims-decide-the-french-election/. 109 VODIČKA, Karel, CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky: historie a současnost. 2., aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Portál, 2007. S. 155.
52
„Čl. 24 Listiny obsahuje individuální zákaz diskriminace: „Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu“110. Článek 25 zabezpečuje národnostním menšinám svobodně rozvíjet vlastní kulturu a jazyk. „Intenzivní právní ochrana čl. 25 Listiny se nevztahuje na příslušníky národnostních menšin, kteří nejsou občany České republiky, tedy na cizince, bezdomovce (zákon 123/1992 Sb.) a uprchlíky (zákon 498/1991 Sb.)“111. Reálné postavení menšin ale není tak pozitivní, jak se v Listině uvádí. Česká republika se již mnoho let potýká s velmi špatnou integrací zejména romské komunity. Postavení menšin dokládá také kritika Komise EU během přístupových jednání. Mimo idealistické definice uvedené v Listině chybí v České republice dostatečně ošetřená imigrační a integrační politika, ačkoli se v posledních letech projevuje snaha vlády tuto mezeru zaplnit. Karel Vodička považuje legislativní úpravu (zejména v souvislosti se čl. 25 Ústavy o kolektivních právech za nedostatečnou. V této souvislosti kritizuje: „Neuskutečněné ústavní přikázání a nedostatečný zájem české politické elity o problematiku menšin“112. Česká republika aktivně spolupracuje s EU. Od května 2008 je součástí tzv. Evropská migrační síťe (založena na základě rozhodnutí Rady EU ze dne 14.5.2008), což: „je projekt Evropské unie zaměřený na shromažďování, výměnu a analýzu údajů a informací z oblasti azylu a migrace“ 113. Výsledky ve formě statistik a analýz jsou pravidelně předkládány EU. V rámci Ministerstva vnitra ČR funguje odbor azylové a migrační politiky, který má na starosti: „koncepci mezinárodní ochrany, uprchlictví, vstup a pobyt cizinců, koncepci integrace cizinců, státní integrační program a schengenskou spolupráci“114. Od 1.1.2011 odbor vyřizuje také udělování víz a dlouhodobých pobytů. Odbor má na starosti široké spektrum úkolů, kterými má kontrolovat a koordinovat integrační a imigrační politiku ČR a to v souladu s legislativou EU. Útvar mimo jiné také vypracoval Státní integrační program Ministerstva vnitra ČR.
110
VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA. Politický systém České republiky: historie a současnost. 2., aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Portál, 2007. S.156. 111 Tamtéž. 112 Tamtéž. 113 Spolupráce v rámci Evropské unie: Evropská migrační síť [online]. Mvcr.cz [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/o-nas-azyl-a-migrace-spoluprace-v-ramci-evropske-unie.aspx. 114 Odbor azylové a migrační politiky [online]. Mvcr.cz [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx.
53
10.2. Muslimská obec v ČR Islám byl na našem území uzákoněn na počátku 20. století na základě zákona z 15. července 1912, kterým jsou přívrženci islámu (podle hanefitského ritu) uznáni za
náboženskou
společnost.
V zákoně
je
uvedeno
(§6),
že:
„Náboženská společnost přívrženců islámu požívá jako taková vzhledem k vykonávání svého náboženství téže zákonné ochrany jako jiné zákonně uznané společnosti náboženské. Také nauky islámu, jeho zařízení a zvyky požívají téže ochrany, pokud neodporují státním zákonům.115“ První náboženská muslimská společnost s názvem Moslimská náboženská obec pro Československo vznikla v roce 1934. V roce 1991 vzniklo Ústředí muslimských náboženských obcí a do čela byl zvolen prof. Šilhavý. Byly otevřeny centra v Brně, Praze a v Ostravě První mešita v České republice byla vystavěna z prostředků získaných veřejnou sbírkou v Brně. Předtím zde fungovala již od roku 1992 pouze modlitebna (v Králově poli). „Modlitebnu provozovala Organizace islámského centra a vedl ji imám Džafar z Bosny“116. Získat povolení k výstavbě mešity bylo složité. Oficiální žádost byla podána v roce 1995, nicméně jí nebylo vyhověno. „Radnice žádost zamítla na základě toho, že by mohl minaret (charakteristická kupole) poškodit architektonický reliéf města Brna a modlitby mohly rušit sousedy“117. Muslimové tedy obci předložili pozměněný návrh bez vystavení minaretu. Ale přesto nebylo odsouhlasení jednoduché. Proti mešitě protestovali obyvatelé Brna a proti-islamisté. Předložili radnici dokonce i petici, kterou však obec vyhodnotila jako nedostatečně podloženou a výstavbu povolila. Slavnostní otevření mešity se konalo 2. 7.1998 a zúčastnil se jej široký okruh osob: „radní, politici města Brna, lidé z ministerstva kultury a z diplomatických kruhů, stejně jako představitelé nejrůznějších náboženství v Brně“118. Ihned od otevření se mešita těšila také velké návštěvnosti veřejnosti. Dnes se věřící
115
RAJEC, Vojtěch. Českou muslimskou obec uznal dosud pouze protektorát a současná vláda [online]. Eurabia.parlamentnilisty.cz, 17.5.2006 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/294-ceskou-muslimskou-obec-uznal-dosud-pouzeprotektorat-a-soucasna-vlada.aspx. 116 Islámská nadace v Brně: Historie brněnské mešity. [online]. Mesita.cz, 27.9.2008 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://mesita.cz/node/3. 117 Informace pro učitele: Muslimové v České republice [online]. Pf.jcu.cz, 2002 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b05cizinci/04/12.pdf. 118 Islámská nadace v Brně: Historie brněnské mešity. [online]. Mesita.cz, 27.9.2008 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://mesita.cz/node/3.
54
mohou scházet také v centru města v jazykové škole Alfirdaus, kde se nachází modlitebna. V Praze se podobně jako v Brně věřící scházeli k modlitbám dlouho na vysokoškolských kolejích, v tělocvičnách apod. Od roku 1992 využívali modlitebnu na Praze 4 v Krči, kterou provozovala Nadace islámského centra v Praze. Místo zároveň sloužilo jako sídlo pro svaz muslimských studentů v ČR. „V Praze je od května 1999 v provozu Islámské centrum, které vykonává osvětovou a charitativní činnost a jehož součástí je i modlitebna pro zhruba 800 věřících“119. V současnosti v Praze funguje hlavně Islámská nadace Pražská mešita na Praze 9, Informační kancelář Islámské nadace v centru Prahy – modlitebna na Praze 1, Modlitebna u Rajské zahrady na Praze 3, Turecká modlitebna na Praze 8 a Modlitebna – studentská kolej Trója také na Praze 8120. Dalším centrem muslimů (zejména cizinců) v ČR jsou Teplice. V teplické mešitě se nachází další sídlo muslimské obce. Další mešity a modlitebny se nachází v Hradci Králové, v Dubí (u Teplic), v Liberci, v Olomouci, v Plzni, v lázních Darkov (Moravskoslezský kraj) a v Karlových Varech. Muslimská obec po mnoho let čelila problémům kvůli registraci islámu jako oficiálního náboženství v ČR. „Až do roku 2002 zde platily zákony 308/91 Sb. a 161/92 Sb., které muslimům neumožňovaly řádnou registraci muslimské obce a uznání islámu českým státem“121. Podmínkou pro získání registrace je předložení seznamu 10 000 dospělých osob s trvalým pobytem na území ČR. Seznam musí být doložen nejen jmény a podpisy, ale také přesným určením bydliště a rodného čísla, což jeho získání komplikovalo. Mnoho muslimů se obávalo (obzvláště po 11. září 2001) k náboženství otevřeně přihlásit a uvést takto osobní informace. „Od ledna 2002 platí nový zákon 3/2002 Sb., který umožňuje snadnější registraci muslimské obce, ovšem jen jako právnické osoby bez dalších práv a možností k činnosti.“122 K získání tzv. prvního stupně registrace stačí seznam 300 osob (dle podmínek pro úplnou registraci). Muslimské obci se podařilo tohoto kroku
119
Informace pro učitele: Muslimové v České republice [online]. Pf.jcu.cz, 2002 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b05cizinci/04/12.pdf. 120 Pozn: Seznam mešit a modliteben naleznete na adrese: http://www.infomuslim.cz/modlitebny/ 121 Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska [online]. E-islam.cz, 13.5.2009 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.e-islam.cz/node/57. 122 Tamtéž.
55
dosáhnout v roce 2004. Islám byl oficiálně uznán státem a muslimská obec může nyní žádat i o státní dotace. K získání plné registrace musí muslimská obec předložit nejen zmiňovaný delší seznam, ale musí splnit i další stanovené podmínky a to nejdříve po deseti letech od dosažení částečné registrace. Případnou další možností je požádat vládu o výjimku. Dosažením úplné registrace bude muslimům v ČR umožněno „získání tzv. zvláštních práv – uzavírat sňatky, zajišťovat výuku na školách, duchovní služby ve vězeních, v nemocnicích atd.“123.
10.3. Aktuální situace Současná situace je v České republice registrována Českým statistickým úřadem a to jednou za 10 let, když probíhá sčítání obyvatel. Poslední sčítání proběhlo v roce 2011 a jsou známy zatím pouze předběžné výsledky124. Z celkového počtu 10 562 214 obyvatel ČR se 1 467 438 osob hlásí k církvi nebo
k
určité náboženské
společnosti.
Většina
věřících
jsou
příslušníky
římskokatolické církve (1 083 899 osob), více než 50 tisíc Čechů se hlásík Českobratrské církvi evangelické a necelých 40 tisíc osob k Církvi československé husitské. Přibližně 700 000 osob uvedlo, že jsou věřící, ale své náboženství nespecifikovali. Celkem se tak k náboženství vyjádřilo kladně přes 2 milióny obyvatel. Dalších 3 612 804 obyvatel uvedlo, že jsou nevěřící. Zajímavý je výsledek necelých 5 miliónů obyvatel, kteří se otázkou příslušnosti k náboženství odmítli zabývat. Odborníci ze skupiny NERV se dohadují, že důvodem takového chování by mohla být pouhá provokace a dokazování svobody a demokracie. Tedy že se necítí povinni svoji odpověď upřesnit. Domnívají se také, že by důvodem mohla být obecná představa lidu věřit ve vyšší sílu, nicméně bez toho aniž by se hlásili k jakémukoli náboženství. Světovým trendem se prý stává věřit Bohu, aniž by však bylo nutné věřit v určité náboženství. Dle Českého statistického úřadu je počet muslimů v České republice 3700 osob (údaj z roku 2001). Nicméně vzhledem k tomu, že není náboženství registrováno, není také zahrnuto do oficiálních statistik ČR. ČSÚ registruje pouze církev a náboženské skupiny s minimálním počtem 10 000 věřících. Ve statistikách 123
Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska [online]. E-islam.cz, 13.5.2009 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.e-islam.cz/node/57. 124 Obyvatelstvo podle náboženské víry podle velikostních skupin obcí [online]. Czso.cz, 2011 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/9200476F45/$File/pvcr071.pdf
56
jsou příznivci islámu zahrnuti v kolonce ostatní a nepřesně určené. „V České republice žije několik desítek tisíc muslimů. Z nich je asi 400 Čechů, kteří k islámu konvertovali. Většinu z Čechů tvoří ženy, které se provdaly za muslimy. Muslimové tvoří zhruba pětinu všech žadatelů o azyl, odhadem polovina z nich pochází“125. Většinou jsou muslimové žijící v ČR vzdělaní lidé, kteří jsou dobře sociálně zabezpečeni. Muslimové do naší země směřují zpravidla z dvou důvodů: studium nebo/a pracovní uplatnění. Pouze malá část z nich žije ze sociálních podpor. Postavení muslimů žijících v České republice a také fakt, že nemají potřebu se diferencovat od společnosti na základě svého náboženství
10.4. Predikce budoucího vývoje Sociálně – ekonomické postavení muslimů žijících v České republice staví menšinu do absolutně odlišné pozice od situace ve Francii. Muslimové žijící v naší zemi jsou většinou lékaři, inženýři, učitelé, ekonomové, studenti vysokých škol apod. Vzhledem k dobrému sociálnímu postavení tedy nemají potřebu se vyčleňovat ze společnosti a diferencovat se na základě náboženství. Naopak je zde spíše zjevná tendence se veřejně k náboženství nehlásit a své náboženské potřeby vykonávat anonymně a poklidně. Takovéto prostředí nezadává žádnou příčinu pro vznik extremismu a radikálního islamismu. Na druhou stranu i přes adaptabilitu českých muslimů se zde setkávají s diskriminací a rasismem pramenícím z obavy z neznámého a cizího. Společnost je obecně vůči islámu negativně naladěná. Velkou roli zde hrají média a špatné zkušenosti s teroristickými útoky páchanými islamistickými skupinami nejen v islámských zemích ale také v Evropě. Zlomem ve vnímání islámu byly pochopitelně útoky ze září 2001. Situaci nenapomáhá ani postavení Romů ve společnosti a mnohé kauzy mezi Romy a příslušníky extrémní pravice. Ve výsledku je tedy současná situace spíše dobrá, nicméně neřekla bych, že uspokojivá. Je nutné vést neustálý dialog, podporovat činnost různých hnutí jako je INSAAN nebo Společnost česko-arabská anebo nedávno vzniklá Společnost pro mezináboženský dialog a zejména mediálně rozšiřovat objektivní informace a ne jen ukázky radikalismu. .
125
Informace pro učitele: Muslimové v České republice. [online]. Pf.jcu.cz, 2002 [cit. 2012-05-27]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b05cizinci/04/12.pdf
57
VÝSLEDKY ANALÝZY A OBECNÉHO TEORETICKÉHO BÁDÁNÍ 11.
Výsledky analýz a souhrnné stanovisko Islám je zastoupen v řadě zemí EU. „Odhady počtu muslimů v Evropě se
pohybují v rozmezí 11 – 15 milionů muslimů“126. Ačkoliv uváděná čísla jsou pouze přibližná. Přesné statistiky neexistují. Největší muslimská komunita žije ve Francii, kde se procento vyznavačů islámu blíží k 10% celkové populace. Následuje Německo s přibližně 3 miliony muslimy a Velká Británie, kde žije cca 1,5 milionu muslimů. Vzhledem k sestupné demografické tendenci u zbytku obyvatel Evropy je reálná představa, že zastoupení muslimské společnosti v EU naroste. To je fakt zachycující současnou situaci a důležitý ukazatel blízkého budoucího vývoje. S ohledem na demokratičnost států EU je absolutně nepřipustitelné zaujmout vůči menšině radikální postavení. V zemích, kde žije početná muslimská menšina a kde panují velké obavy z islámu (jako Nizozemí), má velkou sílu krajní pravice, která navrhuje např. deportaci muslimů do zemí původu. EU nesmí zapomínat, že je společenstvím států, které samo otevřelo své dveře multikulturalismu. Návratová politika EU již v tomto ohledu není reálná z jednoho prostého důvodu. Nejednáme o žadateli o azyl, o uprchlíkovi, ale mluvíme tu většinou o rovnocenném občanovi EU. Muslimové žijící v EU jsou většinou potomci bývalých imigrantů. Mají v zemích EU již vytvořené silné vazby (rodina, zázemí..). Bylo by proto vhodné nesoustředit energii a mediální pozornost na nenávistná stanoviska a snažit se bezvýchodně řešit situaci negativními vlivy. Ačkoliv se současné situaci v Evropě mnozí brání, je reálná a je zapotřebí ji akceptovat a začít směřovat kroky smysluplným směrem. V další části této závěrečné kapitoly navrhuji klíčové oblasti, na něž by se země měly soustředit.
12.
Možné a nemožné řešení problematických otázek Jak řešit vzniklé problémy s muslimskými menšinami v zemích jako je
Francie? Tuto kapitolu jsem záměrně pojmenovala: „možné a nemožné řešení problematických otázek“, jelikož jsem došla k závěru, že jednoznačné řešení bohužel 126
TOPINKA, Daniel. Integrační proces muslimů v České republice – pilotní projekt. [online]. Mvcr.cz, 2006 [cit. 2012-05-29]. Dostupné na: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/dokument/2007/integrace_muslimu.pdf
58
neexistuje. Muslimská společnost ačkoliv vychází z vysoce rigidního náboženství jakým je islám, je velmi živým organismem, který je vysoce citlivý na externí vjemy – zejména na ekonomickou situaci a politické dění. Předvídatelnost chování muslimů žijících v EU je tedy komplikovaná. Přesto níže navrhuji několik stěžejních bodů, které mohou buď napomoci řešení problematických situací, anebo naopak mohou odvrátit vyhrocení situace, jak se tomu stalo například v roce 2005 ve Francii. Jednotlivé nástroje řadím dle síly. Média Za nejmocnější nástroj dnešní doby považuji média. Často mám pocit, že se informace šíří rychleji než dobrý úsudek. Lidé se nechávají médii neuvěřitelně ovlivnit a většinou jejich názor pramení z toho, co vidí v televizních zprávách nebo čtou v novinách (což je vlastně normální a běžné). Je ale nutné si uvědomit, že cílem médií je hlavně vlastní prospěch. Např. média usilují o největší sledovanost tím, že lidem nabízí šokující a horké novinky se subjektivními komentáři. Proto je velmi důležité, aby byly informace poskytované médii ohledně muslimů vyrovnané a objektivní. „Existuje hluboká propast mezi mediálním obrazem muslimů a realitou jejich života. Mediálně konstruovaný obraz je realitě života vzdálen a řídí se více informováním o konfliktech, terorismu a podivné jinakosti, než o běžném životě muslimů“127. Kromě radikálního islamismu by měl být médii představen také obraz pozitiv islámské společnosti. Dnešní evropská společnost by se mohla mnoho přiučit z rodinné soudržnosti, respektu ke starším osobám a kázně muslimů. Mezinárodní a vnitrostátní politika Je nepopiratelné, že mezinárodní politika je jedním z hlavních spouštěčů radikálního islamismu. Co je většinou hlavní příčinou teroristických útoků? Nesouhlas s mezinárodní politikou a vnitropolitickou situací. Zastrašující útoky v minulých letech byly zacílené proti zemím (a spojencům zemí) zainteresovaných v invazi do Iráku. S ohledem na tuto skutečnost je nutné respektovat nevměšování se do vnitřních záležitostí islámských zemí. Zaprvé si nemyslím si, že je možné zastavit islámský fundamentalismus a terorismus silou. Zadruhé věřím, že je hlavním zájmem politiků veřejná bezpečnost a 127
TOPINKA, Daniel. Integrační proces muslimů v České republice – pilotní projekt. [online]. Mvcr.cz, 2006 [cit. 2012-05-29]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/dokument/2007/integrace_muslimu.pdf
59
světový mír. A tak zbraně západní civilizace musí být mnohem sofistikovanější a hlavně musí být používány s rozvahou. Ne jako Bushova reakce, která ve výsledku vedla pouze k rozdmýchání mezinárodně politické situace a ke smrti mnoha nevinných vojáků bojujících na obou stranách sporu. V této souvislosti bych ráda citovala článek z amerických New York Times: „Západní vlády musí nést zodpovědnost za jejich akce v zahraničí a tyto akce nejsou většinou v zájmu vlastních občanů, kteří je do těchto pozic zvolili.”128 Platí stále, že demos a kratos znamená vláda lidu?? Nicméně
uznávám,
že
vzhledem
ke
globálnosti
dnešního
světa
je
nevměšování se do politik ostatních zemí nemožné. Navíc vezmeme-li v potaz například jaderný výzkum v Iránu. Jak přimět Irán k zastavení vývoje zbraní hromadného ničení?? Ekonomika Na základě zjištěných informací jsem došla k závěru, že nespokojenost a problémy s muslimy jsou pevně zakořeněny v jejich ekonomické nejistotě. Není novinkou, že ekonomická situace země, tedy hlavně míra inflace, nezaměstnanost, výdaje na sociální zabezpečení a na důchody jsou klíčové pro pokojnost obyvatelstva (nejen muslimů). Jelikož v mnoha zemích muslimové zastávají nízko kvalifikované pozice nebo žijí ze sociálních podpor, jsou v rizikové skupině obyvatel. Je nutné oživit ekonomiku, zajistit ekonomický růst a vznik nových pracovních míst. V dnešní době krize a vládních škrtů není ekonomický růst jednoduchý. Země EU příliš se nevyrábí, jelikož kupní síla je slabá a oživení ze strany státu je v nedohledné době. K upevnění ekonomické situace je možné využít dobrých vztahů mezi západními státy a bývalými koloniemi. Za pomoci diplomatického a politického jednání by bylo dobré přispět rozvoji ekonomik například zemí Severní Afriky. Vezmeme-li si příklad Francie. Muslimové pochází ve velké většině z bývalých francouzských kolonií. Jejich země jsou úzce spjaty s Francií i dodnes. Je sice pravdou, že se většina rodin imigrantů z 50. let a výše dnes již absolutně nepovažuje za imigranty, ale za Francouze. Jen málokterý Francouz, který je očividně cizího původu Vám na otázku, odkud pochází, odpoví například Maroko. Nicméně vazby 128
MEKHENNET, SOUAD. Muslims in France Waiting for the Backlas [online]. Nytimes.com, 12.4.2012 [cit. 2012-05-29]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2012/04/11/world/europe/11ihtletter11.html?_r=2.
60
na země původu jsou nepopiratelné. Je přirozené a lidské, ať žijeme kdekoli, neustále tíhnout ke svým kořenům. Proto je jedním z řešení bohatě rozvinout vztahy s post koloniálními zeměmi. Ekonomický a mezinárodně politický tlak na rozvoj zemí Magrebu dozajista podpoří vztahy s imigranty ve Francii. Přesídlit některé společnosti například do Maroka a vytvořit tam pracovní místa, podpořit ekonomický růst země a navíc ukázat imigrantům, že vazby na jejich země jsou pro Francii i po dekolonizačním období ze 60.let důležité. Žádným způsobem neinterferovat do politických událostí (kromě samozřejmě mezinárodních pozorovatelů např. v období voleb). Volnost v politice a vládnutí vlastních zemí, ale silná podpora ekonomik. Ve výsledku by se tak Francii mohlo podařit fenomén migrační vlny, který zažila v 50. až 70. letech ale směrem z Francie do Alžírska, Maroka a Tuniska. V zemích severní Afriky se skrývá velký potenciál rozvoje. Jedná se o zaostalé země, které stojí na prahu ekonomického rozvoje jako Francie po Druhé světové válce. Mezi náboženský dialog Dalším významným nástrojem pro zlepšení postavení muslimské společnosti v EU je posílení mezi-náboženského dialogu. Výsledky jednání by měly být viditelné a mediálně zajímavěji podávané. Vzhledem k rozvíjení znalostí mladé generace bych doporučovala konání nejen seminářů a diskuzí, ale také například dětské tábory s tématikou organizovány
mezi-náboženského dialogu apod. dětské
islámské
tábory.
Mimochodem v ČR
Předpokládám
tedy,
že
již jsou o
tábory
s náboženskou tématikou by mohl být zájem. Dále podpora školských exkurzí mešit spojených s diskuzemi tamních zástupců věřících. Integrace Politika integrace je dalším klíčovým nástrojem. Úzce navazuje na předešlý bod týkající se mezi-náboženského dialogu. Integrační politika by měla být decentralizovaná na regionální úroveň a z politiky by do ní měli zasahovat osoby nejbližší občanům dle evropského stěžejního principu subsidiarity. Cílem integrační politiky je vytvoření pocitu sounáležitosti muslimů v EU. Integrační politika napomáhá předcházet asociální chování, slučování do ghett a vyhrocování situací plynoucích ze sociálního vyloučení. Je důležité soustavně pracovat s mladou generací – jak již bylo naznačeno v předešlém bodě posilovat komunikaci o běžném životě muslimů mezi žáky, seznamovat je s odlišnou kulturou, 61
poukazovat na pozitivní i negativní stránky islámu tak, aby si žáci mohli vytvořit vlastní názor založený na racionálních informacích. Součástí integrační politiky by měla být také podpora umění a kultury, výstavy fotografií z islámských zemí apod.
62
Závěr Ve své diplomové práci jsem se zabývala otázkou postavení a role islámu v Evropské unii. Zpočátku jsem se věnovala islámu a muslimské společnosti obecně, zjišťovala jsem na jakých hodnotách je založena, co pro ni islám znamená. Následně jsem se věnovala otázce evropské integrace, abych ujasnila, jaké pohnutky vedly evropské země k připojení se společenství, na které dobrovolně přenesly část svých svrchovaných práv. Velmi zajímavá byla analýza Francie, jako zástupce vyspělé západní demokracie, kde žije největší muslimská menšina v EU a analýza problematiky v České republice, kde žije v současnosti pouze cca 3700 muslimů. Závěrem se zamýšlím nad možným řešením komplikované otázky zařazení muslimů do EU. Zmiňuji základní nástroje: jako jsou média, mezinárodní a vnitrostátní politika, ekonomika, mezi-náboženský dialog a integrace. Existuje v zemích EU střet těchto dvou světů anebo je rozdílnost obou kultur naopak oživením evropské společnosti? Ve svém bádání jsem vycházela z hypotézy: „Pakliže bude evropskými státy aplikována účelná integrační politika a bude-li zde efektivně probíhat mezi náboženský dialog, zachováván vzájemný respekt a solidarita, může v Evropské unii fungovat multikulturní společnost“. Hypotézu jsem svoji prací nevyvrátila, nicméně jsem ji doplnila o další důležité nástroje vedoucí k takovéto multikulturní společnosti. Zároveň jsem došla k závěru, že Evropská unie je spíše než multikulturní společností společenstvím sobě podobných národů. Evropskou
unii
na
cestě
k multikulturalismu
čeká
ještě
mnoho
překážek.
Problematické postavení muslimů je možná jen jednou z nich. S politikou multikulturalismu se musí ztotožnit hlavně občané, nepostačí politická vůle vládnoucích stran a unijních orgánů. Někteří politikové propagují evropskou formu islámu. Euroislám se již stal pojmem, je zde opět ale otázkou, zda jeho užívání není spíše předmětem práce politiků než občanů a samotných muslimů. Reakce na tento novodobý fenomén jsou kontroverzní. Naopak si svoji cestu EU vytváří pojem islamofobie. Je důležité naučit občany chápat, že jiná kultura není nutně špatná, diferenciace společnosti patří k dnešnímu globalizovanému světu, stejně tak jak by k němu měla patřit tolerance a solidarita, otevřením našich obzorů se můžeme přiučit jinému pohledu na svět a třeba nakonec zjistíme, že nemusí být nutně špatný. jistě nikdy nebudeme souhlasit se vším, tak to ostatně nebývá snad s ničím, proto se také 63
v demokracii uplatňuje princip většiny, nepředpokládá se, že by se lid dokázal shodnout ve všem. Je nutné ve společnosti vybudovat povědomí, že jiné a odlišné nás obohacuje. Nakonec stejně tak jako v křesťanství existuje Starý a Nový zákon, je možné, že i muslimové sepíší nějakou verzi umírněného Koránu, kde problematické, násilné pasáže budou nahrazeny nebo vypuštěny, text ve kterém nebudou ženy zastávat nerovnoprávné postavení s muži, text, který bude mírumilovný a bude nabádat muslimskou společnost k toleranci s ne-muslimy, židy i křesťany. Nenechme v nás zvítězit nenávist, zlost a strach nad humanitou a nadějí v lepší budoucnost.
64
Zdroje Literatura ADAMOVÁ/ KŘIŽKOVSKÝ. Základy politologie. Praha: C.H.Beck, 2004. 365 stran. ISBN: 80-7179-870-3. ADAMUS Vladimír. Mezinárodní dokumenty o lidských právech. Praha: Linde, 2000. 495 stran. ISBN: 80-7201-221-5. Fakta a čísla OSN. Základní údaje o organizaci spojených národů. Praha: Informační centrum OSN v Praze, 2002. 288 stran. ISBN: 80-86348-01-6. FIALA, Petr. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, 743 s. ISBN 80-732-5015-2.
HEYWOOD Andrew. Politologie. Praha: EUROLEX Bohemia, 2004. 482 stran. ISBN: 80-86432-95HRBEK Dr., Ivan, ABDULLAH, Jusuf Ali, PROCHAZKA, Josef. Vznešený Korán. Z arabského Al - quaraan. A.M.S. Traiding s.r.o , 764 stran. ISBN: 978-80-902419-09 KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. ISBN 978-807021-925-6. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní svět islámu. Praha: Vyšehrad, 2002. 197 stran. ISBN: 978-80-7021-925-6 SPENCER, Robert. Islám bez závoje. Praha: Triton, 2006. 236 stran. ISBN: 80-7254761-5 TICHÝ, Luboš. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, lii, 953 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4003-332.
65
Osina, Petr. Islámské právo a jeho prameny. Olomouc: Acta iuridica olomucensis, 2/2000, s. 149-154. OSINA, Petr. Základy islámského práva. Praha: Leges, 2012, 123 s. Student (Leges). ISBN 9788087576137. VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA. Politický systém České republiky: historie a současnost. 2., aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Portál, 2007, 374 p. ISBN 80736-7337-1. ZIAUDDIN, Zafar. Islám. Praha: Portál, 2004. 175 stran. ISBN: 80-7178-882-1. WARRAQ, Ibn. Proč nejsem muslim. Překlad Dan Drápal. Olomouc: Votobia, 2005, 503 s. ISBN 80-722-0234-0. Právní předpisy Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů: Společná přistěhovalecká politika pro Evropu:zásady, opatření a nástroje. KOM(2008) 3569 v konečném znění, 17.6.2008. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Úř. věst. L 158/77, 30. dubna 2004. Smlouva o Evropské unii. Úř. věst. C 191, 29. července 1992, ve znění pozdějších předpisů. Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU). Úř. věst. C 83, 30. března 2010. Společný postoj Rady ze dne 27. prosince 2001 o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (2001/931/SZBP). Úř. věst. L 344, 28. prosince 2001. S. 1.
66
Elektronické zdroje Articles on Ijtihad / Taqleed. [online]. Islamic-laws.com [cit. 2012-04-30]. Dostupné na: . BARŠA, Pavel. Francie a muslimský šátek. Lidové noviny [online]. 4. 9. 2004 [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.antropologie.org/attachments/cetba_MTK_13_10_2010.pdf BEATTIE, Tina. Pope Benedict XVI and Islam: beyond words. [online]. Opendemocracy.net, 17. 9. 2006 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.opendemocracy.net/faith-europe_islam/pope_jihad_3914.jsp. BÉLAIOVÁ, Alida, MAREŠ, Miroslav. Imigrace jako ultrapravicové téma ve volbách do Evropského parlamentu. [online]. Migraceonline.cz, 21.10.2009 [cit. 2012-05-19]. Dostupné na: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2202398. BENEDIKT XVI. Víra, rozum a univerzita: Úplný text přednášky Benedikta XVI. na univerzitě v Řezně s poznámkami [online]. Radiovaticana.cz, 10. 10. 2006 [cit. 201205-18]. Dostupné na: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=6581#_ftn3 BESANÇON, Alain. Vatikán a islám [online]. Revuepolitika.cz [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.revuepolitika.cz/clanky/330/vatikan-a-islam. BREUIL-GENIER, Pascale. Les immigrés, les descendants d’immigrés et leurs enfants: Vue d’ensemble - Portrait de la population. [online]. Insee.fr, 2011 [cit. 201205-25]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/ffc/docs_ffc/ref/FPORSOC11d_VE22Immig.pdf. Co mají západní tradice křesťanství a islám společného? [online]. Pf.jcu.cz, 2002 [cit. 2012-05-17]. Dostupné na: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b05cizinci/04/08.pdf. S. 1. ČERNÁ, Marie. Přehled tisku za září - papež a muslimové: mediální příspěvek ke střetu civilizací. [online]. Migraceonline.cz, 29. 10. 2006 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1956993. Dalším členem EU bude Chorvatsko, dnes podepsalo přístupovou smlouvu [online]. EurActiv.cz, 9.12.2011 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/clanek/dalsim-clenem-eu-bude-chorvatskodnes-podepsalo-pristupovou-smlouvu-009413.
67
Décret n° 2005-1386 du 8 novembre 2005 portant application de la loi n° 55-385 du 3 avril 1955 [online]. Legifrance.gouv.fr [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000000263710&da teTexte=&categorieLien=id. Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska [online]. E-islam.cz, 13.5.2009 [cit. 201205-27]. Dostupné na: http://www.e-islam.cz/node/57. Dokumenty - Terorismus: Definice pojmu terorismus. [online]. Mvcr.cz, 29.7.2009 [cit. 2012-05-19]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/definice-pojmuterorismus.aspx.. Europe [online]. Muslimpopulation.com http://www.muslimpopulation.com/Europe/
[cit.
2012-05-18].
Dostupné
na:
GUIGNARD, Florent. Sarkozy : tolérance zéro pour les violences urbaines. RFI [online]. 31.10.2005 [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://www.rfi.fr/actufr/articles/070/article_39517.asp GRILL, Jan. Nepokoje ve Francii: etnický konflikt, bouře v ghettech, projev nárůstu radikálního islamismu, selhání multikulturalismu či pád francouzského modelu integrace? Ani jedno, tvrdí Wacquant [online]. Migraceonline.cz, 11.12.2005 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1955162. HAVEL, Václav. Projev prezidenta ČSSR Václava Havla v polském Sejmu a Senátu [online]. Vaclavhavel.cz,1990 [cit. 2012-04-30]. Dostupné z: http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=324_projevy.html&typ=H TML. Immigrés: embauche difficile, emplois souvent peu qualifiés [online]. Vie-publique.fr, 16. 11. 2009 [cit. 2012-05-25]. Dostupné na: http://www.viepublique.fr/actualite/alaune/immigres-embauche-difficile-emplois-souvent-peuqualifies.html. Indonésie [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné na: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/index.html. Informace pro učitele: Muslimové v České republice [online]. Pf.jcu.cz, 2002 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b05cizinci/04/12.pdf.
68
Írán [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné na: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/iran/index.html. ISLAMOCHRISTIANA [online]. Comprende.org [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.comprendre.org/isch.htm Islámská nadace v Brně: Historie brněnské mešity. [online]. Mesita.cz, 27.9.2008 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://mesita.cz/node/3. JANDA, Jakub. Změny ve vnímání integrace muslimů do struktur EU - od změny diskurzu na cestě ke společné doktríně [online]. E-polis.cz, 30. červen 2011. [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: . JAŘAB, Jan. Neregulérní migrace a pobyt cizinců a EU. [online]. EurActiv.cz, 19.7.2008 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://www.euractiv.cz/bezpecnost-aspravedlnost0/analyza/neregulerni-migrace-a-pobyt-cizincu-a-eu. JOHNSON, Tony. Europe: Integrating Islam: Islamic Populations in Europe [online]. Cfr.org, 25.7.2011 [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://www.cfr.org/religion/europe-integrating-islam/p8252 KANDALAFT, Kamil. O islámu: Kdo jsou Arabové a kdo muslimové. [online]. 2012 [cit. 2012-03-18]. Dostupné na: http://procislam.webovastranka.cz/wiki/121/652_Kdo_jsou_Arabov%C3%A9_a_kdo_ muslimov%C3%A9. Kdo je občan EU a jeho rodinný příslušník? [online]. Mvcr.cz, 2010 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/kdo-je-obcan-eu-a-jeho-rodinny-prislusnik209966.aspx KEPPELS, Gilles. Francouzské lekce v Londonistánu [online]. Revuepolitika.cz, 12.7.2010 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1329/francouzske-lekce-v-londonistanu.
LANDRÉ, Marc. Les taux de chômage varient de 1 à 4 en France. [online]. Lefigaro.fr, 8.5.2012 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.lefigaro.fr/emploi/2012/05/07/09005-20120507ARTFIG00745-les-taux-dechomage-varient-de-1-a-4-en-france.php. Louis Massignon: RÉPÈRES BIOGRAPHIQUES [online]. Louismassignon.org [cit. 2012-05-18]. Dostupné na: http://louismassignon.org/index.php?page=biographie. 69
MACDONALD, Kevin. Donate Muslims decide the French election [online]. Theoccidentalobserver.net, 19.5.2012 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.theoccidentalobserver.net/2012/05/muslims-decide-the-french-election/. M. ABELA, Anthony. Solidarity and religion in the European Union: Comparative sociological perspective. [online]. Staff.um.edu.mt [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://staff.um.edu.mt/aabe2/EDRC%20Abela.pdf. S. 6. MEKHENNET, SOUAD. Muslims in France Waiting for the Backlas [online]. Nytimes.com, 12.4.2012 [cit. 2012-05-29]. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2012/04/11/world/europe/11iht-letter11.html?_r=2. Mohammed Merah and Abdelkader Merah (Shootings in Toulouse, France) [online]. Topics.nytimes.com, 4.4.2012 [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://topics.nytimes.com/top/reference/timestopics/people/m/mohammed_merah/ind ex.html?inline=nyt-per. Muslims in Europe: Country guide. [online]. News.bbc.co.uk, 23.12.2005 [cit. 201205-24]. Dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4385768.stm. Nombre de chômeurs et taux de chômage des immigrés et des non-immigrés selon le sexe et l'âge en 2010. [online]. Insee.fr, 2010 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATnon03346 Obyvatelstvo podle náboženské víry podle velikostních skupin obcí [online]. Czso.cz, 2011 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/9200476F45/$File/pvcr071.pdf Odbor azylové a migrační politiky [online]. Mvcr.cz [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx. Ordonnance n° 45-2658 du 2 novembre 1945 relative aux conditions d'entrée et de séjour des étrangers en France. [online]. LegiFrance [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000000699737&da teTexte=20050228. PEACH, Ceri. Muslim integration. Challenging conventional wisdom in Europe and the United States: Muslim Population of Europe: A Brief Overview of Demographic Trends and Socioeconomic Integration, with Particular Reference to Britain [online]. Csis.org [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://csis.org/files/media/csis/pubs/070920_muslimintegration.pdf.
70
Postavení cizinců na vnitřním trhu EU [online]. Businessinfo.cz, 15.8.2008 [cit. 201205-21]. Dostupné na: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikani-v-eu/postavenicizincu-na-vnitrnim-trhu-eu/1000520/49752/ POTMĚŠIL, Jan. Islámské právo šarí‘a. [online]. Blisty.cz [cit. 2012-04-30]. ISSN 1213-1792. Dostupné na: http://blisty.cz/art/38111.html. POTMĚŠIL, Jan. Průvodce šarí’ou - cesta k pramenům islámského práva: Prameny islámského práva a právní metodologie (‘usúl al-fiqh). [online]. Blisty.cz, 9. 1. 2008 [cit. 2012-04-30]. Dostupné na: . Prameny práva Evropské unie [online]. Europa.eu [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/decisionmaking_process/l 14534_cs.htm. Prezidentské volby ve Francii. Proč vyhrál Hollande a co z toho plyne. [online]. Eurarabia.cz, 12.5.2012 [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/7559-prezidentske-volby-ve-francii-procvyhral-hollande-a-co-z-toho-plyne.aspx. RAJEC, Vojtěch. Českou muslimskou obec uznal dosud pouze protektorát a současná vláda [online]. Eurabia.parlamentnilisty.cz, 17.5.2006 [cit. 2012-05-27]. Dostupné na: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/PrintArticle/294-ceskou-muslimskouobec-uznal-dosud-pouze-protektorat-a-soucasna-vlada.aspx. Rozšíření: Podmínky pro rozšíření [online]. Ec.europa.eu, 30.1.2012 [cit. 2012-0521]. Dostupné na: http://ec.europa.eu/enlargement/the-policy/conditions-forenlargement/index_cs.htm. SCHMIDBERGER, P. Franz. Časované bomby Druhého vatikánského koncilu: Přednáška pronesená v Mohuči dne 9. dubna 1989 (Překlad externího spolupracovníka Vendée). Vendee.cz [online]. [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: http://www.vendee.cz/texty/bomby.html Společná přistěhovalecká politika pro Evropu. [online]. Europa.eu [cit. 2012-05-21]. Dostupné na :http://europa.eu/legislation_summaries/justice_freedom_security/free_movement_of _persons_asylum_immigration/jl0001_cs.htm. Spolupráce v rámci Evropské unie: Evropská migrační síť [online]. Mvcr.cz [cit. 201205-27]. Dostupné na: http://www.mvcr.cz/clanek/o-nas-azyl-a-migrace-spoluprace-v-ramci-evropskeunie.aspx. 71
STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Španělsko těsně před volbami v roce 2004 zažilo nejhorší teroristický útok v dějinách. [online]. Ceskatelevize.cz, 11. 3. 2008 [cit. 2012-05-20]. Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/8427-spanelskotesne-pred-volbami-v-roce-2004-zazilo-nejhorsi-teroristicky-utok-v-dejinach/. Taux de chômage depuis 1975 [online]. Insee.fr [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATnon03337. TAVAN, Chloé. Les immigrés en France : une situation qui évolue [online]. Insee.fr [cit. 2012-05-25]. Dostupné na: http://www.insee.fr/fr/ffc/docs_ffc/IP1042.pdf. Texte intégral de la Constitution du 4 octobre 1958 en vigueur: à jour de la révision constitutionnelle du 23 juillet 2008. [online]. Conseil Constitutionnel [cit. 2012-05-24]. Dostupné na: http://www.conseil-constitutionnel.fr/conseil-constitutionnel/francais/laconstitution/la-constitution-du-4-octobre-1958/texte-integral-de-la-constitution-de1958.5074.html. Theo van Gogh. [online]. Zivotopis.osobnosti.cz http://zivotopis.osobnosti.cz/theo-van-gogh.php.
[cit. 2012-05-21]. Dostupné na:
TOPINKA, Daniel. Integrační proces muslimů v České republice – pilotní projekt. [online]. Mvcr.cz, 2006 [cit. 2012-05-29]. Dostupné na: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/dokument/2007/integrace_muslimu.pdf Turecko [online]. Europa.eu [cit. 2012-05-26]. Dostupné z: http://europa.eu/abouteu/countries/candidate-countries/turkey/index_cs.htm. Učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce 7. století. [online]. AbcHistory.cz, 2011 [cit. 2011-12-11]. Dostupné na WWW: . Union des Organisations Islamiques en France: Principes observés par l’UOIF [online]. Uoif-online.com [cit. 2012-05-26]. Dostupné na: http://www.uoifonline.com/v3/spip.php?article19. WINTER, Tim. Islamism and Europe´s muslims: recent trends: Parallel lives: merits and demerits. [online]. Csis.org, 2007 [cit. 2012-05-21]. Dostupné na: http://csis.org/files/media/csis/pubs/070920_muslimintegration.pdf.
72
Seznam tabulek Seznam tabulek
Strana
Tabulka č. 1:
Věřící a generace
25
Tabulka č. 2:
Politika a náboženství
26
Tabulka č. 3:
Text přejatý z francouzské Ústavy ze 4. 10. 1958
43
Tabulka č. 4:
Míra nezaměstnanosti podle národnosti v roce 2002
45
Tabulka č. 5:
Národnostní složení imigrantů v roce 2008 (v tisících)
49
Tabulka č. 6:
Rozdělení aktivní populace do sociálněprofesních kategorií v letech 1992 a 2002
51
73
Abstrakt Diplomovou práci jsem psala na téma: „Postavení a role islámu v Evropské unii“, jelikož se dlouhodobě zajímám o problematiku islámu a integrace muslimů a menšin obecně do společnosti. Práce jsem rozdělila na hlavní tři části. Nejdříve definuji islám a přibližuji islámskou společnost. Dále se věnuji evropské integraci a postavení muslimů v EU obecně. Ve stručnosti rozebírám evropskou integrační politiku, islamofobii a nebo také terorismus. V závěrečné části jsem provedla hlubší analýzu situace ve Francii a v České republice. Mapuji postupné kroky integračních procesů zejména ve 20. století, zaměřuji se na aktuální problematiku a hodnotím současnou situaci. Výsledkem analýz je návrh souboru nástrojů sloužících ke zlepšení současné situace s muslimskými menšinami v jednotlivých zemích. Islám má v EU čím dál významnější postavení a vzhledem k predikci budoucího demografického vývoje se očekává, že tento význam ještě poroste, proto považuji za důležité se rolí islámu v EU blížeji zabývat a s muslimskými menšinami úzce pracovat.
Abstract For the Master´s diploma I have chosen the subject of „Position and role of islam in the European Union“ for several reasons. Since many years I have been interested in islam and the integration of muslims into the european countries. And not only muslims but integration of minorities in general. I have devided the thesis into three main parts. At the beginning I describe the religion of islam and its culture. Afterwards I focus on the european integration and the position of muslims in the EU in general. Briefly, I describe the european integration policy, the islamophobia and also a terrorism. At the end I have done the analysis of the situation in France and in Czech republic. This parts consists of the historici background of the integration mostly in 20th century, I mention the actual situation and problems with muslim minority. As the result I offer a scope of tools how to act with the muslim minorities. As islam is a fast growing religion and due to the demographic tendence in EU, it is highly expected that the role of islam will become more important than nowadays. Also for this reason I suggest to keep the interest in the situation and closely work with muslim minorities in the european countries. 74
Seznam klíčových slov Islám, Evropská unie, integrace, imigrace, občan EU
Key words
Islam, European Union, integration, immigration, EU citizen
75