Univerzita Palackého Olomouc

Univerzita Palackého Olomouc Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie

POSTOJE SPOLEČNOSTI K OSOBÁM SE SCHIZOFRENIÍ Diplomová práce

Bc. Lucie Wawreczková Speciální pedagogika

OLOMOUC 2013

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Škobrtal Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Postoje společnosti k osobám se schizofrenií vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího práce a za použití pramenů uvedených v závěru.

V Olomouci dne 19.6.2013

Poděkování Ráda bych poděkovala panu PhDr. Pavlu Škobrtalovi Ph.D. za odborné vedení diplomové práce a paní Ing. Lence Ondráčkové za pomoc při vyhodnocování dat.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 7 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 9 1 SCHIZOFRENIE ....................................................................................................... 10 1.1 Klasifikace schizofrenie ........................................................................................ 10 1.2 Etiologie schizofrenie ........................................................................................... 10 1.2.1 Dědičnost ........................................................................................................... 11 1.2.2 Změny ve struktuře a funkci mozku .............................................................. 11 1.2.3 Psychosociální faktory ................................................................................... 12 1.3 Patogeneze onemocnění ........................................................................................ 12 1.4 Prevalence onemocnění ........................................................................................ 13 1.5 Prognóza onemocnění ........................................................................................... 13 1.6 Historie.................................................................................................................. 14 1.7 Diagnostika schizofrenie....................................................................................... 15 1.8 Příznaky onemocnění ............................................................................................ 16 1.9 Kognitivní deficit u schizofrenie .......................................................................... 18 1.9.1 Význam kognitivního deficitu ....................................................................... 19 1.9.2 Průběh kognitivního deficitu u schizofrenie .................................................. 19 1.9.3 Účinek antipsychotik na kognitivní deficit .................................................... 20 1.9.4 Oblasti kognitivního deficitu u schizofrenie .................................................. 20 1.10 Průběh onemocnění............................................................................................. 21 Období přípravné (prodromální):............................................................................ 21 Akutní přechodná psychotická porucha (ataka onemocnění): ................................ 21 Období vyhasínání příznaků (reziduální období): .................................................. 22 Období úpravy (remise) .......................................................................................... 22 2 PSYCHOSOCIÁLNÍ REHABILITACE ................................................................. 22

2.1 Fáze léčby schizofrenie ......................................................................................... 23 2.2 Farmakoterapie ..................................................................................................... 24 2.3 Compilance pacienta ............................................................................................. 26 2.4 Psychoedukace ...................................................................................................... 26 2.5 Vztah lékaře (pracovníků) a pacienta ................................................................... 27 2.6 Psychoterapie ........................................................................................................ 28 2.6.1 Historie uplatnění psychoterapie u schizofrenie ............................................ 28 2.6.2 Kognitivně behaviorální terapie v léčbě schizofrenie.................................... 29 2.7 Trénink kognitivních funkcí ................................................................................. 30 2.8 Nácvik sociálních dovedností ............................................................................... 31 3 SPOLEČNOST A SCHIZOFRENIE ....................................................................... 33 3.1 Historie přístupu k osobám s duševním onemocněním ........................................ 33 3.2 Modely duševních poruch ..................................................................................... 36 3.3 Postoje, stereotypy, předsudky vůči lidem se schizofrenií ................................... 37 3.3.1 Postoje............................................................................................................ 37 3.3.2 Stereotypy ...................................................................................................... 38 3.3.3 Předsudky....................................................................................................... 39 3.4 Teorie nálepkování ............................................................................................... 40 3.5 Stigma u schizofrenie............................................................................................ 40 3.6 Mediální obraz schizofrenie.................................................................................. 42 3.7 Změna terminologie v oblasti duševních onemocnění ......................................... 43 3.8 Komunitní péče ..................................................................................................... 44 3.8.1 Východiska komunitní péče........................................................................... 44 3.8.2 Přínosy komunitní péče ................................................................................. 45 3.8.3 Potřeby pacientů ............................................................................................ 46 3.8.4 Model balancované péče ................................................................................ 47 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 49

4 VÝZKUMNÁ STUDIE.............................................................................................. 51 4.1 Podstata a cíle výzkumu ....................................................................................... 51 4.2 Organizace výzkumu ............................................................................................ 52 4.3 Charakteristika výzkumného souboru .................................................................. 52 4.4 Metody získání, zpracování a analýzy dat ............................................................ 52 4.4.1 Získání dat...................................................................................................... 52 4.4.2 Zpracování a analýza získaných dat .............................................................. 54 4.5 Vyhodnocení výzkumu ......................................................................................... 54 4.5.1 Vyhodnocení postojů respondentů k jednotlivým tvrzením v dotazníku ...... 56 4.5.2 Vyhodnocení postojů metodou sumovaných odhadů .................................... 72 5 DISKUZE ................................................................................................................... 78 5.1 Situace v České republice ..................................................................................... 78 5.2 Situace ve světě ..................................................................................................... 79 5.3 Kritické zhodnocení výzkumné studie .................................................................. 80 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 82 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ................................................... 84 SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ ............................................................................... 90 SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 91 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 92 ANOTACE ............................................................... Chyba! Záložka není definována.

ÚVOD Schizofrenie byla pro mě vždy tématem velmi zajímavým, záhadným a z části i nepochopitelným. Již v bakalářské práci jsem se zabývala možností léčby schizofrenie, v diplomové práci jsem se chtěla na toto téma podívat z jiného úhlu pohledu – tedy konkrétně, jak je vlastně člověk se schizofrenií vnímán společností, nakolik toto onemocnění ovlivňuje postavení člověka ve společnosti. Schizofrenie je závažné duševní onemocnění biopsychosociální (myslím si, že i ekonomické) povahy, které zasahuje nejen fyzický a psychický stav nemocného, ale také pracovní oblast, společenské vztahy a celkové postavení ve společnosti. Lidé trpící schizofrenií byli dlouhodobě ze společnosti vyřazováni, mnohdy byli za projevy své nemoci trestáni. Teprve díky změnám filozofických postojů, rozvoji poznání lidstva o přírodě i člověku a úsilí mnoha lékařů se podařilo prosadit myšlenku, že schizofrenie je onemocnění mozku a patří k poruchám zdraví. Právě v kontextu historických událostí, dřívějších názorů a postojů ke schizofrenii se stále jedná o onemocnění stigmatizující svého nositele. Myslím si, že žádné jiné duševní onemocnění není společností přijímáno s tak ambivalentními postoji jako právě schizofrenie. Na jedné straně je schizofrenie neustále spojována s řadou předsudků a mýtů, ať už se jedná o názor, že lidé s tímto onemocněním mají rozdvojenou osobnost, jsou agresivní či nebezpeční pro své okolí. Na druhé straně je schizofrenie velmi populárním tématem zobrazovaným ať již v literatuře, umění, televizi či ve filmových zpracováních. Schizofrenie společnost buď fascinuje, nebo vyvolává minimálně odstup a nejistotu, ne-li strach z této “podivné nemoci“. Bohužel i v 21. století, kdy se denně setkáváme s pojmy jako integrace, inkluze, a kdy mechanismy vzniku i průběhu schizofrenie již byly objasněny, je toto onemocnění stále pro mnoho lidí tabu. Informovanost a povědomí společnosti o tom, co schizofrenie vlastně je, se sice zlepšuje, avšak hlavní zprostředkovatelé informací – média – mají často tendence podávat zkreslené informace, které nejenže postoje společnosti nezlepšují, naopak je zhoršují. Teoretická část práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. V první kapitole se věnuji schizofrenii jako nozologické jednotce, větší pozornost jsem soustředila na kognitivní deficit u schizofrenie, jelikož se těžiště zájmu odborníků přesouvá do této 7

oblasti a kognitivní deficit je jednou z hlavních příčin selhávání osob se schizofrenií v sociální a pracovní oblasti. Podle údajů Světové zdravotnické organizace představují duševní choroby v rozvinutých státech jednu z nejvyšších společensko-ekonomických zátěží. Počet psychiatrických pacientů se neustále zvyšuje. Tento fenomén souvisí s moderní společností, která klade vysoké nároky na výkon člověka, potlačuje individualitu lidí a vyžaduje konformitu. Pokud těmto nárokům někdo nedostojí (v tomto případě jim člověk se schizofrenií nemůže dostát z důvodu onemocnění) je společensky diskreditován, ne-li společensky vyloučen. I proto by měla být léčba schizofrenie komplexní,

zahrnovat

farmakoterapii,

psychoedukaci,

psychoterapii,

trénink

kognitivních funkcí a nácvik sociálních dovedností, aby člověk se schizofrenií dokázal znovu „naučit“ žít a fungovat ve společnosti. Komplexní psychosociální rehabilitaci se věnuji ve druhé kapitole teoretické části. Třetí kapitola je zaměřena na vnímání člověka se schizofrenií společností. Věnuji se historii přístupu společnosti k psychicky nemocným lidem, současnému modelu psychiatrie, postojům společnosti, stále přítomnému stigmatu schizofrenie, mediálnímu obrazu a také komunitní péči. Tato kapitola by měla objasnit, jaký byl vývoj postojů společnosti, jaké fenomény je ovlivňují a jakým způsobem je možno postoje společnosti měnit. Cílem diplomové práce je seznámit čtenáře s problematikou schizofrenie a zjistit, jaké zaujímá společnost postoje vůči osobám se schizofrenií. Zjistit, zda se jedná o postoje pozitivní, neutrální nebo negativní.

8

TEORETICKÁ ČÁST

9

1 SCHIZOFRENIE 1.1 Klasifikace schizofrenie „Schizofrenie je závažná duševní choroba, která se projevuje chronickým narušením myšlení, vnímání, poruchou emotivity a osobnostní integrity“ (Vágnerová, 2008). Schizofrenie je onemocnění heterogenní povahy, etiologie, průběh i reakce na léčbu se u každého pacienta liší. Schizofrenie způsobuje pacientovi pocit hlubokého odcizení, napětí a nejistotu, zachovány jsou obvykle jasné vědomí a intelektové schopnosti. (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). V Mezinárodní klasifikaci nemocí Světové zdravotnické organizace MKN-10 je schizofrenie zařazena ve skupině Schizofrenie, schizotypální poruchy a poruchy s bludy F 20–F 29. Schizofrenie a její typy jsou pak uváděny pod kódem F 20:  F 20.0 Paranoidní schizofrenie  F 20.1 Hebefrenní schizofrenie  F 20.2 Katatonní schizofrenie  F 20.3 Nediferencovaná schizofrenie  F 20.4 Postschizofrenní deprese  F 20.5 Reziduální schizofrenie  F 20.6 Schizophrenia simplex (Duševní poruchy a poruchy chování, 2006)

1.2 Etiologie schizofrenie Etiologie schizofrenie je i přes velký technický pokrok stále nejasná. Lékaři ještě nezjistili, zda existuje jedna dostačující a nezbytná příčina, která může schizofrenii způsobit (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). V současné

době

se

uplatňuje

multifaktoriální

model

schizofrenie

s mnohačetnými patogenetickými vlivy. Multifaktoriální model zahrnuje soubor dědičných dispozic, vývojově podmíněných mozkových změn, specifických zkušeností a vyvolávajících podnětů (Vágnerová, 2008). 10

1.2.1 Dědičnost Výzkumy bylo prokázáno, že na vzniku schizofrenie se výrazně podílí genetické vlivy. Stále však není známo, o jaký typ dědičnosti se jedná (Vágnerová, 2008). Blízcí příbuzní mají celoživotní zvýšené riziko propuknutí onemocnění než intaktní populace. Pokud jeden z rodičů trpí schizofrenií, riziko pro dítě je asi 10 %. Pokud jsou nemocní oba rodiče, riziko onemocnění dítěte se zvyšuje na 30–40 % (Praško, 2001). 1.2.2 Změny ve struktuře a funkci mozku Z celé řady studií vyplývá, že mozek nejen funguje odlišně, než u zdravých lidí, ale odlišná je i jeho anatomie. „U osob se schizofrenií byly zjištěny abnormality ve struktuře mozku, které vedou zákonitě i k narušení jeho funkce“ (Koukolík in Vágnerová, 2008). Neuropatologické změny u schizofrenie se zkoumají více než sto let. Do 60. let 20. století se v oblasti morfologického výzkumu in vivo používala invazivní metoda pneumoencefalografie, přičemž nejčastějším nálezem u nemocných schizofrenií byly rozšířené mozkové komory. Koncem 70. let se začínaly rozvíjet nové zobrazovací metody, především počítačová tomografie, které poskytují přesnější a detailnější informace. Největší pokrok pro výzkum znamenaly funkční zobrazovací metody – funkční nukleární magnetická rezonance (fNMR), jednofotonová emisní počítačová tomografie (SPECT) a nukleární magnetická rezonance (PET) (Tůma, 1999). Zkoumání mozků a zjišťování abnormalit v jejich struktuře je zatíženo mnoha problémy, hlavně etickými (Koukolík, 1997). Přesto se většina autorů shoduje, že změny struktury zasahují frontální a temporální lalok, hipokamus, bazální ganglia, limbický systém a talamus (Vágnerová, 2008). Schizofrenii doprovází také rozšíření mozkových komor, pokles objemu mozkové kůry včetně hipokampální formace a celkově menší objem mozku téměř o 3 % (Bankovská Motlová, Koukolík, 2006). Funkční

narušení

mozku

je

způsobeno

biochemickými

odchylkami

neurotransmiterových systémů.1 Důsledkem narušení neurotransmiterových systémů dochází k narušení informačního přenosu v mozku (Vágnerová, 2008).

1

Neurotransmiterové systémy – glutamátový, dopaminový a serotoninový

11

1.2.3 Psychosociální faktory V dnešní době je již překonán dřívější názor, že schizofrenie může být způsobena prostředím, vztahy v rodině nebo stresem. Tyto faktory mohou zapříčinit rozvoj první ataky, ale ne vznik nemoci jako takové (Raboch, Zvolský, 2001). U rodičů pacientů existuje řada specifických zvláštností, např. rodiče častěji vykazují nápadné jazykové zvyklosti a mají sklon k nejasnému komunikačnímu stylu; v manželství rodičů se často vyskytují závažné manželské konflikty; matky bývají často přehnaně starostlivé a závislé na dítěti (Rahn, Mahnkopf, 2000). Na základě adopčních studií vznikl také předpoklad, že i dítě, které je hodnoceno jako rizikové, jelikož jeden z rodičů trpěl schizofrenií, nemusí onemocnět, pokud vyrůstá v harmonické rodině. Horší situace byla v nefunkčních rodinách (Tienari, Wynne, Laksy, 2003 in Bankovská Motlová, Koukolík, 2004). Možným vysvětlením je, že buď rodinné prostředí opravdu hraje roli při oslabování vlivu genetické predispozice, anebo je dysfunkčnost rodiny pouze reakcí na zvláštní chování dítěte (Bankovská Motlová, Koukolík, 2004).

1.3 Patogeneze onemocnění O patogenezi schizofrenie existují mnohé teorie ověřené experimenty. Jednou z nich je teorie vulnerability. Model Zubina a Springa (1977) předpokládá, že vulnerabilita (zranitelnost) u schizofrenie je vrozená a má genetický základ. Vulnerabilitou je myšleno snížení individuálního prahu především k sociálním podnětům, ze kterých se stávají stresory. V důsledku negativního působení vlivů z okolního prostředí, shrnutých pod pojem stres, není jedinec s vrozenou vulnerabilitou schopen zvládat nároky běžného života a projevují se u něj narušení psychických procesů (Praško a kol, 2007). Další teorií patogeneze schizofrenie je dopaminová hypotéza. U pacientů se objevují zvláštnosti dopaminergního systému, především byla nalezena převaha receptorů D2 nad receptory D1, hlavně v limbickém systému. Dále byla zjištěna hypofunkce dopaminového systému ve frontálním mozku. Dopaminová hypotéza vysvětluje farmakologickou účinnost antagonistů dopaminu a cílenější efekt látek se specifickým účinkem na DZ receptory (Rahn, Mahnkopf, 2000). 12

Neurovývojová

teorie

vzniku

schizofrenie

předpokládá

změnu

vývoje

mozkových struktur již v prenatálním, perinatálním a částečně i postnatálním období (Weinberger, 1995 in Tůma, 1999). Příčina této alterace může být různá; vedle genetických predispozic se jedná i o působení vnějších vlivů, jako jsou metabolické a nutriční vlivy či virové infekce (Tůma, 1999).

1.4 Prevalence onemocnění Výskyt schizofrenie je poměrně častý, prevalence onemocnění je přibližně 1 %. Schizofrenie se nejčastěji poprvé projevuje v pozdní adolescenci a časné dospělosti. Určit přesný začátek onemocnění je však velmi těžké, jelikož schizofrenie většinou nezačíná psychotickými symptomy, ale spíše prodromálními nespecifickými příznaky, jako je iritabilita, neklid a náladovost (Bankovská Motlová, Koukolík, 2004). V České republice je vrchol výskytu schizofrenie mezi 20. a 24. rokem. U mužů se první známky duševního onemocnění projevují kolem 24. roku života, u žen kolem 27. roku. Nebylo prokázáno, že by při vzniku onemocnění hrály roli inteligence, pohlaví či rasová příslušnost (Höschl, Libiger, Švestka, 2002).

1.5 Prognóza onemocnění Prognózu onemocnění je nutno zvažovat ve dvou dimenzích – v přetrvávání symptomatologie a na úrovni sociálního fungování. Podle současných údajů prodělá jednu epizodu onemocnění bez následného postižení 22 % nemocných, několik epizod bez postižení nebo s minimálním postižením 35 % nemocných, postižení po první epizodě nemoci s následnými relapsy onemocnění bez návratu k normě 8 % a 35 % pacientů prodělá několik epizod se zvyšujícím se postižením bez návratu k normě (Čéšková, 2007). Čéšková (2007) řadí mezi příznivé prognostické faktory:  ženské pohlaví  premorbidní manželský život nebo stabilní partnerství  dobré nemorbidní sociální fungování  akutní začátek onemocnění v pozdějším věku 13

 lepší sociokulturní zázemí  kratší doba eventuální hospitalizace  převaha pozitivních příznaků nad negativními Mezi nepříznivé prognostické faktory řadí Čéšková (2007):  mužské pohlaví  nízký věk v začátku onemocnění  nenápadný začátek, nepřítomnost spouštějících faktorů  špatné sociální fungování, nemorbidní život bez partnera  schizofrenie v rodinné anamnéze  převaha negativních příznaků  abúzus drog  život v dysfunkční rodině s vysokým stupněm emoční atmosféry

1.6 Historie Schizofrenie byla poprvé popsána německým psychiatrem Emilem Kraepelinem. Nazval ji „dementia praecox“ – předčasné zhloupnutí. Jako příznaky onemocnění uváděl Kraepelin selhání rozumových schopností v mladém věku, nepříznivý průběh onemocnění s chátráním osobnosti až do úplného úpadku. Pojem schizofrenie poprvé použil švýcarský psychiatr Eugen Bleuler v roce 1911 a určil příznaky, které jsou pro ni typické – autismus, porucha asociací, ambivalentní a oploštěné emoce (Raboch, Zvolský, 2001). O diagnostiku schizofrenie se zasloužil německý psychiatr Kurt Schneider, který popsal tzv. příznaky prvního řádu. Pokud pacient neměl jiné organické onemocnění a trpěl těmito příznaky, jednalo se o schizofrenii. Mezi příznaky prvního řádu patřilo: ozvučování, vysílání a zveřejňování myšlenek, bludné interpretace, prožitky ovlivňování zvnějšku a další. Většina z příznaků uvedených Schneiderem je dnes 14

počítána k příznakům schizofrenie uvedeným v 10. revizi Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (dále MKN – 10) (Bouček, 2006).

1.7 Diagnostika schizofrenie Diagnostika schizofrenie se opírá o pečlivé vyšetření anamnézy a duševního stavu. Lékař v tomto procesu hraje důležitou roli, protože sbírá údaje o pacientově chování a prožívání, doplňuje je vlastním pozorováním, údaje interpretuje a hodnotí, posuzuje jejich patologický význam a závažnost. MKN – 10 obsahuje vodítka k diagnostice, přesto v oblasti schizofrenie chybí jednoznačný specifický příznak (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Důležitá je včasná diagnostika. Čím dříve se onemocnění rozpozná, tím lepší je prognóza a klesá možnost relapsu. Včasná diagnostika je však velmi obtížná, většinou se psychiatr setká s pacientem již v okamžiku, kdy propukly psychotické příznaky, nebo když prodromální příznaky narušují pacientův život (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Diagnostická vodítka podle MKN – 10: charakteristické symptomy trvají po dobu jednoho měsíce; pokud je přítomna porucha nálady, musí jí předcházet měsíc charakteristických symptomů. Schizofrenie se nediagnostikuje, pokud je přítomno organické poškození mozku, během stavů intoxikace alkoholem nebo drogou; při odnětí drogy. Přítomen musí být alespoň jeden z těchto příznaků:  Ozvučování myšlenek, vkládání nebo odnímání myšlenek, vysílání myšlenek. 

Bludy kontrolování, ovlivňování nebo prožitky pasivity, které se jasně vztahují k pohybům těla nebo údů, nebo specifickým myšlenkám, jednání nebo cítění; bludné vnímání.

 Halucinatorní hlasy, které neustále komentují chování pacienta nebo o něm mezi sebou rozmlouvají, nebo jiné typy halucinatorních hlasů, přicházejících z určité části těla.

15

 Trvalé bludy jiného druhu, které jsou v dané kultuře nepatřičné a nepřijatelné, jako např. náboženská nebo politická identita, nadlidské síly nebo schopnosti. Nebo alespoň dva z těchto příznaků:  Přetrvávající halucinace v kterékoli formě, když jsou doprovázeny buď prchavými, nebo neúplně formulovanými bludy bez jasného afektivního obsahu.  Neologismy, zárazy nebo vkládání do toku myšlenek a z nich vyplývající inkoherence nebo irelevantní řeč.  Katatonní jednání.  “Negativní” příznaky, jako např. výrazná apatie, ochuzení řeči a oploštění nebo nepřiměřenost emočních reakcí (Duševní poruchy a poruchy chování, 2006). Při diagnostice, a hlavně diferencionální diagnostice, hrají také důležitou roli pomocná vyšetření. Laboratorní biochemické a homologické vyšetření se provádí za účelem vyloučit psychotický stav způsobený organickým nebo somatickým onemocněním a je také východiskem pro farmakoterapii. Sérologická vyšetření se provádí při podezřeních na neuroinfekci, EEG poskytuje informace především v případě temporální epilepsie popř. při organické lézi mozku. Zobrazovací metody, jako je magnetická rezonance či scintigrafie, se používají při podezření na ložiskové nálezy u epilepsií, tumorů, vaskulárních mnohočetných lézí a podávají informace o funkčním stavu mozku (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). Součástí pomocných vyšetření je také psychologické vyšetření. Využitím psychologických projektivních metod a dotazníků se zjišťuje psychopatologická dimenze, popř. pomáhá rozhodnout ve sporných případech. Důležitou roli hraje psychologické vyšetření při popisu a sledování kognitivních poruch spojených se schizofrenií (Raboch, Zvolský, 2001).

1.8 Příznaky onemocnění V psychiatrii se od počátku 80. let uplatňuje rozdělení schizofrenie podle přítomnosti pozitivních a negativních příznaků (Crow in Bouček, 2006). Zatímco negativní příznaky představují známky poškození struktury a s ní spojené funkce 16

v mozku, mohou být pozitivní příznaky reakcí na snížení jiných schopností mozku, tedy v nerovnováze mozkových neurotransmiterů (Raboch, Zvolský, 2001). U schizofrenie se mohou vyskytovat také afektivní příznaky a u 40–60 % pacientů doprovází onemocnění kognitivní příznaky způsobené kognitivním deficitem (Tůma, 1999). Pozitivní příznaky zahrnují nadměrné, přehnané nebo nepřiměřené projevy duševní činnosti. Jedná se především o bludy, halucinace, dezorganizaci mluvy, bizarní a neklidné chování. Pozitivní příznaky dobře reagují na psychofarmakologickou léčbu. Negativní příznaky znamenají oslabení nebo ztrátu normálních funkcí. Jedná se oploštělou emotivitu, narušení plynulosti a produktivity myšlení a řeči, hypobulii až abulii, zpomalení motoriky. Ovlivnění negativních příznaků farmakologickou léčbou je nejisté, a prognóza nemocných s touto symptomatickou je horší (Bouček, 2006). Nedostatečně účinná léčba negativních příznaků je v současnosti považována za jeden z největších problémů léčby schizofrenie. Mezi autory nepanuje shoda v tom, zda pozitivní a negativní příznaky jsou na sobě nezávislé, ani v tom, jestli je jejich výskyt vázán na různá stádia onemocnění (Raboch, Zvolský, 2001). Velmi diskutovaným tématem je také vztah negativních příznaků a kognitivního deficitu. Zatímco pozitivní příznaky mají tendenci být v průběhu onemocnění proměnlivé a různorodé, negativní příznaky a kognitivní deficit jsou více rezistentní a stabilní. Odlišit negativní příznaky onemocnění od kognitivního deficitu může být velmi obtížné, jelikož se v průběhu onemocnění značně překrývají. Někteří autoři (Andreasen, Carpenter) považují negativní příznaky za důsledek kognitivního deficitu. Proti tomuto názoru však stojí četné studie, které dokazují, že negativní příznaky a kognitivní deficit jsou oddělenými doménami schizofrenie s odlišnými projevy a etiopatogenezí (Harvey, 2006 in Přikryl, Kučerová, 2008). Vedle dělení na pozitivní a negativní příznaky se v poslední době prosazuje také dělení založené na analýze dat, získaných použitím psychopatologických stupnic. P. Liddle rozdělil příznaky schizofrenie do tří základních, na sobě nezávislých syndromů: psychomotorický útlum, dezorganizace a zkreslení skutečnosti (Raboch, Zvolský, 2001).

17

Tabulka č. 1: Tři syndromy a s nimi se pojící symptomy dle P. Liddleho Syndromy Psychomotorický útlum

Dezorganizace

Zkreslení skutečnosti

Hlavní symptomy snížená spontánní hybnost (hypokineze) neměnná mimika emoční plochost – apatie monotónní řeč nemluvnost nepřiléhavé emoce inkoherence v myšlení a řeči chudý obsah řeči bludy halucinace

Klinický výzkum i odborná veřejnost v poslední době posouvají svůj zájem od pozitivních příznaků k jádrové negativní a kognitivní symptomatice. Jedná se o posun pozornosti od léčby akutní fáze nemoci k léčbě dlouhodobě hůře ovlivnitelné kognitivní dysfunkce, která je jednou z hlavních příčin životního selhávání chronicky nemocných pacientů (Pérez, Tůma, 2004). Kognitivní deficit u schizofrenie je považován za důležitý rozměr onemocnění, který sice stojí v pozadí ostatních příznaků, ale významně ovlivňuje úspěšnost léčby, schopnost sociální adaptace a kvalitu života pacientů (Preiss a kol., 2006). Z důvodu důležitosti se kognitivnímu deficitu budu podrobněji věnovat v další kapitole.

1.9 Kognitivní deficit u schizofrenie „Kognitivní aktivita je poznávací činností mozku, může být zkoumána na rovině neuronální, psychických procesů nebo mentálních reprezentací.“ (Hartl, Hartlová, 2010) Kognitivní funkce jsou definovány jako procesy zpracování informací, představují ty psychické funkce, které umožňují zacházet s informacemi, jejich příjmem, zpracováním a vyhodnocením (Sedláková in Preiss a kol., 2006). Mezi kognitivní funkce patří vnímání, paměť, pozornost, exekutivní funkce, schopnost uvažování a řečové dovednosti (Preiss a kol., 2006).

18

1.9.1 Význam kognitivního deficitu Narušením kognitivních funkcí spojených se schizofrenií se v posledních letech věnuje

stále

více

pozornosti.

Psychiatři

a

neurologové

častěji

využívají

neuropsychologické testy, k odhalení kognitivního poškození. Bylo prokázáno, že schizofrenie je, stejně jako řada dalších neurologických či psychických onemocnění, spojena s kognitivním deficitem. Ačkoliv je studium kognitivního deficitu podloženo mnoha výzkumy, panuje mezi jednotlivými výsledky značná nejednotnost. Důvodem jsou malé počty srovnávacích studií, doba sledování bývá krátká, doposud neexistuje univerzální neuropsychologická testová baterie a jednotný terminologický aparát (Preiss a kol., 2006). Někteří autoři (Keefe, Davidson in Obereignerů, Praško, 2011) proto navrhují, aby se narušení kognitivních funkcí objevilo přímo v diagnostických kritériích pro schizofrenii, protože by to zvýšilo pozornost lékařů pro kritérium, které pomáhá lépe zvážit dlouhodobou prognózu pacienta a může mu následovně poskytnout kvalitnější léčbu (Obereignerů, Praško, 2011). Kognitivní deficit přetrvává i v době remise a je jednou z hlavních příčin pracovního a sociálního selhávání pacientů. Ovlivňování kognitivních dysfunkcí proto může mít pozitivní vliv na kvalitu života. Kognitivním deficitem trpí 40–60 % nemocných, u některých nemocných je výkon v neuropsychologických testech o 1,5 až 2 standardní odchylky pod průměrným výkonem zdravých kontrolních osob. Přibližně u 20–25 % nemocných schizofrenií je kognitivní deficit v mezích normy věku (Pérez, Tůma, 2004). 1.9.2 Průběh kognitivního deficitu u schizofrenie K prudkému zhoršení kognitivních funkcí dochází během první epizody schizofrenie, později zůstává tento deficit stabilní a přetrvává po celou dobu nemoci (Gold et al. in Preiss a kol., 2006). Prohlubuje se při atakách onemocnění, v období remise však již nedojde k návratu kognitivních funkcí zpět na nemorbidní úroveň. Kognitivní deficit se u pacientů liší formou, závažností a průběhem onemocnění. Roli hrají také adaptační mechanismy pacienta v průběhu jeho života. Již v premorbidním období dochází u pacientů ke změnám v oblasti kognitivních funkcí, prokázáno bylo například částečné poškození verbální paměti a čichu (Brewer, Wood et al., 2003). Pacienti, u kterých se později rozvine schizofrenie, patrně začínají život 19

s mírně nižším kognitivním výkonem než jejich vrstevníci. S postupujícím dětstvím se kognitivní výkon postupně zhoršuje, v pozdní adolescenci či rané dospělosti je kognitivní výkon již výrazně horší než u zdravých vrstevníků (Obereignerů, Praško, 2011). Nejvýrazněji se kognitivní deficit projevuje u pacientů s dlouhodobě nepříznivou odpovědí na léčbu a v chronickém průběhu onemocnění. Příznivější je prognóza u pacientů s akutním začátkem onemocnění, probíhajícím v krátkých atakách (Höschl, Libiger, Švestka, 2002). 1.9.3 Účinek antipsychotik na kognitivní deficit V současné době jsou nejrozšířenější farmakologickou intervencí u kognitivního deficitu schizofrenie antipsychotika 2. generace. Antipsychotika 2. generace mají na kognitivní deficit mnohem významnější vliv než antipsychotika 1. generace, jak prokázala řada komparativních studií (Češková, 2005). Dle klinické zkušenosti mají antipsychotika 1. generace mírný pozitivní vliv na řadu kognitivních oblastí, jejich používání je však zatíženo mnoha dalšími neurologickými i motorickými příznaky. Mezi jednotlivými antipsychotiky 2. generace nejsou rozdíly v celkovém ovlivnění kognitivního deficitu, liší se však v ovlivnění určitých oblastí (pozornost, slovní plynulost atd.). Důvodem, proč antipsychotika 2. generace mají pozitivní vliv na kognitivní deficit, je pravděpodobně mechanismus zvýšeného uvolňování dopaminu a acetylcholinu v prefrontální kůře a hippokampu. Jedná se o dva neurotransmitery a dvě oblasti mozku, které nejvíce souvisejí s kognicí (Češková, 2005). 1.9.4 Oblasti kognitivního deficitu u schizofrenie Hloubka kognitivního deficitu může mít značnou variabilitu. Harvey (1997) rozlišuje mírné, středně těžké a těžké poškození kognitivních funkcí. Mírné poškození kognitivních funkcí odpovídá snížení o -0,5 až -1,0 směrodatné odchylky od průměru zdravých osob, středně těžké postižení odpovídá -1,1 až -2,0 směrodatné odchylky, a těžké odpovídá -2,1 až -5,0 směrodatné odchylky (Tůma, Lenderová, 2001).

20

Kognitivní deficit u schizofrenie zahrnuje především (Preiss a kol., 2006):  Paměť  Pozornost  Řídící (exekutivní) funkce  Řečové schopnosti  Motorické dovednosti

1.10 Průběh onemocnění Průběh onemocnění může být chronický s postupně se zhoršujícím stavem, který ústí do reziduální schizofrenie.2 Přibližně u 20 % pacientů dochází jen k ojedinělé atace, ostatní mají průběh chronický či epizodický, s obdobími remise a obdobími vzplanutí symptomů. Přechod mezi variantami je plynulý, z čehož vyplývají rozličné individuální průběhové varianty (Janů, Racková, 2006). Období přípravné (prodromální): V přípravném období dochází většinou ke změnám v oblasti emotivity, chování, myšlení a sociálních vztahů nemocného. Projevují se tzv. prodromální příznaky – úzkost, deprese, uzavřenost, vztahovačnost, nesoustředěnost, netypické chování, pocity cizosti a kognitivní deficit. První projevy schizofrenie se objevují nejčastěji v době dospívání až rané dospělosti, tedy mezi 16. až 30. rokem života (Kalina, 2001). Akutní přechodná psychotická porucha (ataka onemocnění): Ataka onemocnění je jednorázová akutní psychóza, která je většinou spuštěna nějakým stresovým faktorem. Vzniká náhle, je bouřlivá a rychle odezní. Schizofrenie v akutní fázi často bývá zaměňována za onemocnění s podobnými příznaky. Rozdíl je v tom, že příznaky trvají déle, určité psychické postižení přetrvává a psychóza má tendenci se opakovat. Rozvinutá psychóza většinou vyžaduje hospitalizaci a aplikaci psychofarmak (Kalina, 2001).

2

Reziduální schizofrenie – chronické stádium schizofrenie, kde typickými příznaky jsou psychomotorické zpomalení, snížená aktivita, otupělá efektivita, ochuzená řeč, zanedbávání zevnějšku, chudé sociální vztahy.

21

Období vyhasínání příznaků (reziduální období): Období vyhasínání příznaků může být individuálně dlouhé, psychotické příznaky (bludy a halucinace) začínají ustupovat do pozadí. Přetrvávají však negativní příznaky jako jsou zvýšená citlivost na zátěž, snížená schopnost výběru a zpracování informací, netečnost, apod. V tomto období je velmi důležité doplnit farmakoterapii dalšími léčebnými metodami jako je psychoterapie a socioterapie (Raboch, Zvolský, 2001). Období úpravy (remise) Remise znamená, že nemoc ustoupila. Pokud přetrvávají některé zbytkové příznaky, jedná se pak o remisi neúplnou. V tomto období mohou dále přetrvávat negativní příznaky a je vždy spojeno s rizikem relapsu onemocnění. Za nejkritičtější období je považováno prvních 9–12 měsíců po ústupu nemoci (Kalina, 2001).

22

2 PSYCHOSOCIÁLNÍ REHABILITACE Pro komplexní pojetí léčby schizofrenie se používá v odborné literatuře pojem psychosociální rehabilitace (psychiatrická rehabilitace). Psychosociální rehabilitace označuje celkový přístup k osobám se závažným duševním onemocněním, který zahrnuje farmakoterapii, psychoterapii, psychoedukaci a psychosociální intervenci. Cílem psychiatrické rehabilitace je především zabránit relapsu onemocnění, dále pak zvýšit každodenní fungování pacientů v běžném životě, maximální rozvoj jejich schopností, a to s co nejmenší mírou trvalé profesionální pomoci (Pěč, Probstová, 2009). Léčba začíná navázáním terapeutického vztahu a stanovením individuálního terapeutického plánu, který se liší podle jednotlivých fází nemoci. Faktory ovlivňující úspěšnost léčby schizofrenie jsou: volba vhodného léku a dávky, přístup pacienta k léčbě, vztah lékaře a pacienta, psychoedukace pacienta a jeho rodiny, a v neposlední řadě také compilance pacienta při léčbě (Pěč, Probstová, 2009). Pro úspěšnost a rychlost léčby již prvních epizod onemocnění, je důležitá délka trvání prodromálních symptomů před stanovením diagnózy, resp. před zahájením léčby. Čím déle trvá prodromální období, tím méně je léčba účinná. Léčebný efekt nastupuje později, což souvisí především s výskytem negativních příznaků onemocnění (Janů, Racková, 2006). Obvykle tedy platí, že onemocnění s náhlým začátkem mívá lepší prognózu než varianta nemoci, která se rozvíjí pomalu a plíživě. Za rizikový faktor je rovněž považována raná manifestace onemocnění (Vágnerová, 2008). Cílem dlouhodobé léčby schizofrenie je předejít relapsu onemocnění. Přibližně 50 % relapsů onemocnění je způsobeno vysazením medikace, ve 32 % je pak příčinou relapsu neúčinnost nebo snížení léčebné dávky a v 10 % abúzus drogy. Stres je méně významným činitelem (Janů, Racková, 2006).

2.1 Fáze léčby schizofrenie V závislosti na průběhu onemocnění se léčba schizofrenie orientuje podle fází nemoci (Seifertová et al., 2008): 23

 Zklidnění akutního psychotického vztahu V první fázi léčby nemoci je nejdůležitější zklidnění pacienta. Tato fáze trvá velmi krátce, v rozsahu minut, maximálně hodin, a je spojena s podáním antipsychotik.  Akutní fáze V akutní fázi se léčba zaměřuje na pozitivní příznaky psychotické ataky, cílem je odstranit nebo alespoň omezit psychotické zkreslení skutečnosti. Efekt farmakoterapie je možný posoudit až za 4–6 týdnů. V akutní fázi má psychoterapie spíše podpůrný a edukační charakter. Komunikace s pacientem by měla být vedená jasně, s podáním základních informací o onemocnění a lécích.  Stabilizační fáze Cílem stabilizační fáze je minimalizovat stresové situace, podpořit klientovo fungování v sociálním prostředí a tím snížit riziko relapsu onemocnění. V této fázi je dobré zahájit psychoedukaci jak s pacientem, tak s jeho rodinou, popř. zařadit kognitivně rehabilitační program.  Udržovací fáze V této fázi je již psychóza stabilizována, cílem terapie je předcházet relapsu a dokázat udržet zlepšení pacientova vztahu, snažit se odstranit negativní příznaky onemocnění a vytvořit podmínky pro návrat plné sociální způsobilosti nemocného.

2.2 Farmakoterapie Léčba schizofrenie se v současné době opírá o farmakoterapii antipsychoticky působících léků. Pokud má být farmakoterapie účinná, je zapotřebí jasně stanovit diagnózu, sestavit individuální léčebný plán a začít s léčbou co nejdříve. První zkušenosti s lékem výrazně ovlivňuje pacientův další vztah k léčbě (Raboch, Zvolský, 2001).

24

Do 90. let 20. století se při léčbě schizofrenie používala klasická antipsychotika (antipsychotika 1. generace). Klasická antipsychotika dobře ovlivňovala pozitivní příznaky, neměla však dostatečný vliv na příznaky negativní a pojila se s mnoha vedlejšími účinky. Hlavním negativním účinkem byly extrapyramidové motorické příznaky, jako je parkinsonská hypokineze, rigidita, tremor, dystonie a vnitřní napětí spojené s motorickým neklidem (Bouček, 2006). Mezi antipsychotika 1. generace jsou řazeny tyto léky: chlorpromazin, perfenazin, haloperidol, flupentixol, pimozid, oxyprotepin, metotrimeprazin, thioridazin, periciazin, cisklopenthixol. Atypická antipsychotika (antipsychotika 2. generace) jsou aktuálně léky první volby při léčbě schizofrenie. Antipsychotika 2. generace jsou charakterizována nejen širším spektrem účinnosti, ale i lepší snášenlivostí. Ovlivňují jak pozitivní tak negativní příznaky onemocnění a často jsou účinná i u doposud farmakoterapeuticky rezistentních případů. U mnohých antipsychotik 2. generace (např. olanzapinu) se také prokázal příznivý účinek na neurogenezi, a tedy na úbytek objemu šedé hmoty mozkové (http://www.hoschl.cz/files/3848_cz_Antipsychotika_Hoschl.pdf). Antipsychotika 2. generace se rozdělují do 3 skupin podle mechanismu jejich účinku: 1) selektivní antagonisté dopaminových (D2/D3) receptorů: amisulprid, sulpirid 2) SDA – serotoninoví, dopaminoví a alfa-1 antagonisté: risperidon, ziprasidon, sertindol 3) MARTA – multireceptoroví antagonisté: klozapin, olanzapin, quetiapin, zotepin. Antipsychotika 2. generace se vyznačují nižším výskytem extrapyramidových poruch, přesto je jejich užívání doprovázeno jinými vedlejšími účinky jako je sedace, zvýšení hmotnosti, dysforie, posturální hypotenze, tachykardie, sexuální dysfunkce (http://www.hoschl.cz/files/3848_cz_Antipsychotika_Hoschl.pdf). Při medikaci hrají nežádoucí účinky léků samozřejmě důležitou roli, často jsou pro pacienty důvodem k předčasnému přerušení léčby. Výskyt nežádoucích účinků byl zaznamenán již v prvních dnech a týdnech terapie, mohou být léčeny snížením dávky farmaka nebo jeho změnou. Pacienti však o nežádoucích účincích s lékařem často

25

nemluví. Nezbytné je proto aktivní vyhledávání vedlejších účinků, založené na dobrém vztahu mezi lékařem a pacientem a také na edukaci pacienta (Janů, Racková, 2006). Doporučení pro délku léčby schizofrenie se liší, v některých zásadách se však shodují. Je vhodné podávat antipsychotika minimálně 12 měsíců po odeznění symptomů první ataky, nejméně 36 měsíců po odeznění symptomů další ataky. Pokud dojde u pacienta ke třem nebo více atakám, je vhodné podávat léky dlouhodobě, tzn., 5 let nebo celoživotně (Janů, Racková, 2006).

2.3 Compilance pacienta Corrigan definuje compilanci jako dosažení spolupráce ve vztahu mezi pacientem a jeho lékařem. Compilance je klíčová v dlouhodobé léčbě schizofrenie. Jedná se především o dodržování doporučených léčebných postupů včetně správného užívání medikace. Míra compilance je ovlivněna vztahem lékaře a pacienta, použitými léčebnými technikami, přístupem pacienta a jeho rodiny k léčbě a dřívější zkušeností pacienta s léčbou. I samotné onemocnění ovlivňuje compilanci. Odhadem je noncompilantních 40–60 % pacientů. Tento počet se však mění, po první hospitalizaci nespolupracuje přibližně 48 % pacientů, v druhém roce léčby je nespolupracujících pacientů až 78 % (Corrigan, 1990). Jak poruchy vnímání, tak kognitivní deficit mohou snižovat pacientovu schopnost pochopit potřebu medikace a její správné užívání. Nedostatek náhledu je považován za nejsilnější prediktor noncompilance v další léčbě schizofrenie (Perkins, 2002). Ke zvýšení náhledu slouží edukační programy, které kromě pacienta zahrnují také jeho rodinu.

2.4 Psychoedukace „Psychoedukace je terapeutická technika, která má za úkol poskytnout pacientům a jejich příbuzným obsáhlé informace o nemoci a možnostech její léčby“ (Praško, 2001). Pokud v rodině chybí jasné a úplné informace o onemocnění, zvyšuje se pocit viny a napětí. Příbuzní, často z neznalosti, mylně označují hlavně negativní příznaky za charakterové vady, lenost či sobeckost (Bankovská Motlová, 2012). Výsledky studií naznačují, že léčba schizofrenie je úspěšnější, pokud je farmakoterapie 26

antipsychotiky doplněna právě o psychoedukaci (Kissling, Schoolerová in Bankovská Motlová, 2012). Psychoedukace je nejúčinnější, pokud se jí pacienti účastní po propuštění z nemocnice. Sami pacienti uvádí, že psychoedukace je pro ně přínosná tehdy, když se na ni dokážou soustředit, což v době hospitalizace není kvůli floridním příznakům možné (Seifertová et al., 2008). Individuální psychoedukace je určena přímo pro pacienta a pomáhá mu porozumět svým emocím a pochopit své obavy z léčby. Cílem je vzbudit v pacientovi pocit důvěry ke svému lékaři, navázání kvalitního terapeutického vztahu, zlepšení vzájemné komunikace a adaptace na onemocnění. Individuální psychoedukace se zaměřuje na rozpoznání počátku psychotické epizody, informace o nemocnění, informace o užívání medikace a psychohygienu (Dušek, Večeřová-Procházková, 2010). Účast rodiny v psychoedukaci znamená ochotu a připravenost ke spolupráci, přičemž tento přístup je prevencí snižování kvality života celé rodiny. Uvádí se, že 65 % pacientů se po propuštění z nemocnice vrací zpět do rodiny. Rodinní příslušníci jsou často prvními osobami, které mohou rozeznat počínající relaps onemocnění (Bankovská Motlová, 2012). Důležité je podat rodině veškeré informace o povaze nemoci, škodlivosti stresu, drog a důvodech léčebných zákroků. Cílem rodinné psychoedukace je snížení napětí v rodině, vytvoření pozitivního klimatu a zlepšení vzájemných vztahů v rodině (Pěč, Probstová, 2009).

2.5 Vztah lékaře (pracovníků) a pacienta Pevné terapeutické spojenectví mezi lékařem, či dalšími odborníky pracujícími s pacientem, je důležitým činitelem ovlivňujícím úspěch léčby. Neustále se však vedou diskuze o vhodném druhu a významu terapeutického vztahu. Terapeutické směry se liší v důležitosti, kterou vztahu připisují (Prochaska, Norcross, 1999). Je vhodné, aby pacient od počátku léčby věděl o povaze svých obtíží, a neztrácel pocit kontroly nad tím, co se děje. Spolupráce mezi klientem a lékařem by neměla mít formu pasivního přijetí, ale měla by znamenat neustálé „dohadování“ dvou subjektů navzájem si rovných (Raboch, Zvolský, 2001).

27

2.6 Psychoterapie „Psychoterapie

je

léčebná

činnost,

která

se

uskutečňuje

výhradně

psychologickými prostředky. Při psychoterapii využívá psychoterapeut své osobnosti a dovedností k tomu, aby u klienta došlo k navození žádoucích změn, k uspokojivějšímu prožívání, chování ve vztazích a sociálnímu začlenění“ (Vybíral, Roubal, 2010). Psychoterapie je nezanedbatelnou součástí léčby schizofrenie. Potřeba psychoterapie je spojena především rozsáhlým okruhem problémů, jimiž pacienti trpí. Jedná se především o problémy v komunikaci, vztazích, deprese, vyrovnání se se symptomy. Základním prostředkem k navázání terapeutického vztahu je podpůrná psychoterapie, která pomáhá pacientovi vstřebat psychotický zážitek, obnovit kontakt s realitou a upravit kontakt s rodinou. Dlouhodobá psychoterapie se snaží pomoci pacientovi obnovit pocit kontroly nad svým chováním, vnímáním, myšlenkami a představami (Seifertová et al., 2008). 2.6.1 Historie uplatnění psychoterapie u schizofrenie O uplatnění psychoterapie při léčbě schizofrenie se snažil již S. Freud na počátku 20. století. Jeho závěrem bylo, že psychoanalýza u těchto pacientů není možná. V 1. polovině 20. století se o léčbu schizofrenie pokoušely i další dynamické přístupy jako jungovská analýza či daseinsanalýza, ale jejich terapeutická účinnost nebyla úspěšná (Praško a kol., 2007). V 70. letech 20. století se začaly vytvářet behaviorální nácvikové programy, které se zaměřovaly především na uplatnění naučených dovedností v běžném životě. V 80. letech se stala úspěšnou rodinná terapie schizofrenie. Rodinné terapie schizofrenie se zaměřily na atmosféru klidného soužití v rodině a hlavně na způsob komunikace bez vysoké míry vyjadřování emocí. Účinnost rodinné terapie prokázalo mnoho autorů (např. Falloon a kol., 1994), kteří zjistili, že počet relapsů klesl téměř o polovinu. V 90. letech se začala v oblasti psychoterapie uplatňovat kognitivní terapie zaměřená na ovlivňování floridních příznaků3 schizofrenie. Další terapeutické programy se zaměřovaly na ovlivňování kognitivního deficitu – v roce 1993 vznikl švýcarský

3

Floridní příznaky – akutní příznaky

28

program Integrovaný psychoterapeutický program pro schizofreniky (IPTS) autorů Rodera, Brennera, Kienzleho a Hodelové (Praško a kol., 2007). 2.6.2 Kognitivně behaviorální terapie v léčbě schizofrenie V současné

době

existuje

řada

prokazatelně

účinných

behaviorálních

a kognitivně behaviorálních programů pro pacienty se schizofrenií, probíhajících jak individuálně, tak skupinově nebo v rodině. Kognitivně behaviorální terapie (dále KBT) je v současnosti považována za nejúčinnější psychoterapeutický přístup k léčbě schizofrenie viz tabulka č. 2 (Praško a kol., 2007). Tabulka č. 2: Účinnost psychoterap. přístupů kombinovaných s medikamentózní léčbou – porovnání s medikamentózní léčbou samotnou (Wunderlich et al., 1996). Efektivita Terapeutický přístup

% zlepšení

% zlepšení v kontrolní

k experimentální skupině

skupině (pouze léky a

(léky a psychosociální

klinické vedení)

intervence) Skupinová kognitivní terapie

64

36

Nácvik sociálních dovedností

60

20

Psychoedukativní rodinná ter.

64

36

Sociální terapie

56

44

Psychoanalytická léčba

54

46

Přístup KBT k léčbě schizofrenie se postupně v průběhu času měnil. Nejprve se orientovala na trénink sociálních a pracovních dovedností, později na zvládání psychotických příznaků a v posledních letech se KBT zaměřuje také na subjektivní vnímání dotyčného jedince (Pěč, Probstová, 2009).

29

Délka kognitivně behaviorální terapie je obvykle 20–30 sezení po dobu půl roku. S pacientem se vytváří individuální terapeutický plán, jeho obsahem je právě časová frekvence setkávání, délky jednotlivých sezení a plnění domácích úkolů. Techniky, se kterými KBT pracuje ve vztahu s pacienty se schizofrenií, jsou následující: (Pěč, Probstová, 2009).  Pojmenování problémů pacienta, často s použitím jeho vlastních pojmů.  Akceptace jeho problémů. Je důležité přijmout jejich realitu a posléze s ní pracovat.  V rámci domácích úkolů pacient zapisuje všechny své problémy, jedná se tedy o expozici problému, díky které může získat určitý náhled.  Technika dotazování.

2.7 Trénink kognitivních funkcí Schopnost bezproblémově sociálně fungovat předpokládá intaktní kognitivní funkce. Kognitivní dysfunkce u schizofrenie hraje klíčovou roli nejen při vzniku a průběhu onemocnění, ale i při jejich léčbě (Pěč, Probstová, 2009). Jako nejefektivnější se jeví kombinovaná léčba zahrnující farmakoterapii, psychoedukaci, nácvik sociálních dovedností a kognitivní trénink. V tomto směru je zatím nejpropracovanější Integrovaný psychoterapeutický program (dále ITP). Je zaměřen na kognitivní trénink, zlepšování sociální percepce a kompetence, zvyšování schopnosti verbální komunikace a řešení interpersonálních situací. V oblasti kognitivní rehabilitace je nácvik zaměřen především na kvalitu pozornosti, schopnost vytvářet a v závislosti na měnících se podmínkách přehodnocovat koncept strategie vedoucí k určitému cíli a schopnost tento koncept znovu vybavovat. ITP vede pacienty ke zlepšování dovednosti analyzovat informace, učí je nahlížet na sociální situace z více úhlů, zlepšuje konverzační schopnosti (Preiss a kol., 2006). V poslední době se do popředí zájmu dostávají i počítačové programy. Jejich výhodou je komplexnost administrovaných úloh, kvalitní a přesná okamžitá zpětná vazba, často vyšší motivace pacienta k výkonu, možnost uchovávat a zpracovávat data. (Rodriguez et al. in Preiss a kol., 2002). Počítačový trénink kognitivních funkcí lze provádět skupinově i individuálně se zaměřením na specifický nebo globální kognitivní 30

deficit. Navzdory atraktivitě počítačových programů je jejich účinnost v oblasti uplatnění získané dovednosti bez dalšího nácviku a opakovaní v běžném životě, stále diskutabilní (Preiss a kol., 2006). Přestože výsledky výzkumů sledující účinnost kognitivní rehabilitace jsou značně nekonzistentní, zdá se, že určitá míra efektivity je průkazná (Wykes, 2000 in Preiss a kol., 2006). Psychiatrické centrum Praha zahájilo v roce 2002 výzkum efektivity počítačové rehabilitace u pacientů se schizofrenií. Kognitivní trénink probíhá pomocí Bracyho programu PSS CogReHab v komplementárních modulech se stoupající náročností po dobu 8 týdnů, s frekvencí 3 setkání týdně. Trénink je zaměřen na zvyšování kvality pozornosti,

exekutivních

funkcí,

vizuálně-prostorových

funkcí

a

paměti

(http://www.pcp.lf3.cuni.cz/kognitivni_trenink.htm).

2.8 Nácvik sociálních dovedností Sociální dovednosti jsou soubor řady společensky i kulturně podmíněných dovedností, které si člověk v průběhu vývoje osvojuje (Hartl, Hartlová, 2010). Harsen a Bellack (1977) definují sociální dovednosti jako schopnost vyjádřit jak pozitivní, tak negativní pocity v interpersonálním kontextu bez důsledku ztráty posílení. Sociální dovednosti jsou důležité pro adekvátní sociální adaptaci, dobré mezilidské vztahy, porozumění sobě i druhým, pro přijetí člověka do sociálních skupin či pro optimální sociální komunikaci (Harsen, Bellack, 1977). Jedním z mnoha projevů (důsledků) schizofrenie je premorbidně horší sociální přizpůsobivost. Pacienti se schizofrenií jsou i v období remise velmi citliví na stres v mezilidských vztazích. Nedostatek sociálních dovedností může zvyšovat míru stresu, který člověk prožívá při kontaktu s druhými lidmi (Vybíral, Roubal, 2010). Nácvik sociálních dovedností zvyšuje odolnost proti stresu a pomáhá pacientům rozpoznat, co se v dané situaci děje a jak na to adekvátně reagovat. Pacienti mají nejčastěji problém s verbální expresí myšlenek, s vhodným obsahem komunikace, vyjadřováním emocí a neverbální komunikací (Pěč, Probstová, 2009). Jeden z nejpropracovanějších programů nácviků sociálních dovedností vytvořil Liberman a vycházel při tom z modelu vulnerability Zubina a Springa. Liberman předpokládal, že pokud se sociální dovednosti pacienta zlepší, bude v životě méně často 31

ve stresu a tím dojde ke zlepšení jeho stavu i kvality života. Liberman rozlišuje tři základní složky sociálních dovedností: schopnost vnímat, schopnost vnímanému správně porozumět a schopnost sdělovat své vlastní pocity a potřeby druhým (Liberman in Vybíral, Roubal, 2010). Nácvik sociálních dovedností lze provádět individuálně, ale z důvodů zpětné vazby a motivace se nejčastěji provádí ve skupině. Skupina je tvořena 5–8 pacienty, vedou ji 1–2 terapeuti. Pacienti jsou zařazování do nácviku po odeznění akutní fáze onemocnění a musí být schopni sledovat dění ve skupině a udržet pozornost. Základní metody využívané při nácviku sociálních dovedností jsou: nácvik jednání pomocí scénky, formování a modelování žádoucího chování a zpevňování dosaženého zlepšení. Důležitý je postup od jednoduššího ke složitějšímu, motivace a pochvala (Vybíral, Roubal, 2010). V rámci nácviku sociálních dovedností se nacvičují následující dovednosti: (Praško a kol., 2007).  Sdělování pozitivních informací (pochvala, ocenění)  Projevení negativních emocí přiměřeným způsobem  Dovednost správně vnímat a porozumět  Zahájení, udržení a ukončení krátkého rozhovoru  Asertivita  Dovednost najít kompromisní řešení  Nácvik jednotlivých konkrétních problémů v životech pacientů Účinnosti nácviku sociálních dovedností byla sledována v mnoha studiích. Marder et al. (1996) poukazuje na výrazné zlepšení sociálních dovedností, ale s malým dopadem na prevenci relapsu. Corrigan (1991) dospěl k závěru, že efekt je zjevný, ale že nacvičené sociální dovednosti plně nenahrazují maladaptivní chování pacientů. Hogarty et al. (1999) konstatoval, že zlepšení lze prokázat v době do jednoho roku od ukončení terapie, po dvou letech se však účinek vytrácí (Praško a kol., 2007).

32

3 SPOLEČNOST A SCHIZOFRENIE 3.1 Historie přístupu k osobám s duševním onemocněním Péče o duševně nemocné a postoje společnosti k nim byly po celá staletí dvojí: milosrdná pomoc a nemilosrdná represe. Záleželo zejména na místě a zvyklostech, společenské vrstvě ale hlavně na druhu duševní nemoci a jejích projevech. K tichým a podrobným jedincům byla společnost tolerantní, lidé s agresivními či neovládatelnými projevy dušení nemoci byli separováni, končívali na venkově či v městském vězení (http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/pocatky-pece-o-dusevne-nemocne-v-cr-449688). V období středověku byly duševní nemoci považovány za výsledek účinků božských a démonických bytostí. Duševní porucha se hodnotila jako působení vyšších sil a ne něco, co mělo původ v lidech. Onemocnět duševní poruchou bylo považováno za společenskou hanbu. Nemocní byli připoutáváni, týráni či vystavováni na posměch (Zvolský, 2001). Ekonomická situace ve středověku byla příznivá pro šíření náboženství, které začalo stupňovat boj proti kacířům, došlo k institucionalizaci inkvizice. Zilboorg (1935) tvrdí, že většina duševně nemocných byla v tomto období považována za „posedlé ďáblem“ (Janík, 1987). Pouze některá středověká města měla speciální azyly pro duševně nemocné, první vznikaly od 8. století v islámském světě, v západním světě až od 13. století. Rozdíl mezi islámským světem a Evropou byl především v přístupu k léčbě duševně nemocných. Zatímco muslimští lékaři kladli důraz na klinické pozorování a v terapii užívali lázní, hudby a zaměstnávání nemocných, v Evropě převládalo pouhé ošetřování a tresty pro nepřizpůsobivé nemocné (Janík, 1987). V době osvícenství se změnil přístup k duševně nemocným. Osvícenství uznalo „šílenství“ za druh nemoci místo trestu za hřích či posedlost ďáblem. Místo represe se začínaly uskutečňovat první pokusy o léčbu. Již se nejednalo o přístup vyloženě nepřátelský, ale o určitou shovívavost a snahu obrátit „blázny“ k rozumu a spořádanému způsobu života. Osvícenství považovalo duševní nemoc za stav s absencí rozumu, nemocného člověka degradovalo na nižší stádium v hierarchii živočišné říše. Z hlediska 33

psychiatrie se jedná o velký posun k lepšímu, protože věda začala hledat léčebné postupy duševních nemocí, odvrácenou stránkou byly nehumánní podmínky ve špitálních ústavech. Léčebné metody užívané ve špitálech spočívaly především v rozumném přesvědčování o nesmyslnosti psychotických vizí a bludů (Foucault, 1994). Za zakladatele psychiatrie je považován francouzský lékař Philippe Pinel, který byl v roce 1792 pověřen provedením reformy péče o duševně nemocné. Již od 17. století byly duševně nemocné ženy umísťovány v bývalé prachárně Salpêtrière a muži v bývalé věznici Bicêtre, kde žili v nelidských podmínkách. Pinel nařídil sejmutí pout, začal se starat o lepší hygienu a stravu. Tento počin je považován za 1. psychiatrickou revoluci, protože se jednalo o první vítězství medicínského modelu nad morálním modelem duševních poruch (Janík, 1987). Psychiatrie v moderním pojetí začíná Emilem Kraepelinem a jeho diagnostickou soustavou publikovanou postupně v učebnicích, které vycházely koncem 19. století. Kraepelin se zabýval výzkumem mozku, popisem příznaků a průběhem psychických onemocnění. Teprve Kraepelin od sebe oddělil endogenní duševní nemoci (schizofrenie, mániodepresivitu, neurózy, psychopatie) exogenní (symptomatické psychózy, předčasné demence) (Janíček, 2004). V 19. století byl při léčbě duševních onemocnění kladen důraz především na odvedení nemocných od projevů onemocnění, kulturní prostředí a příjemné zacházení (Zvolský, 2001). Vývoj psychiatrie jako moderní vědy nastal ve 20. století, do léčby duševních nemocí jsou zavedena farmaka, rozvíjí se mnoho odvětví psychoterapie. Účinnost farmak vedla k rušení psychiatrických léčeben a hromadnému propouštění pacientů. Ukázalo se, že je důležité věnovat pozornost také rodině pacientů, postupně se začíná rozvíjet komunitní péče (Bouček, 2001). Ke změně v péči o osoby se schizofrenií dochází v posledních desetiletích v řadě rozvinutých zemí Evropy. Současným trendem je přesun pozornosti z epizodické léčby na úrovni symptomatologie k důrazu na zotavení z nemoci a hlavně na život po nemoci. Odborný zájem ve světě se odklonil od čistě medicínského modelu k zájmu o ovlivnění nemoci v širším kontextu, tedy k modelu biopsychosociálnímu. Vládní politikou je snižování počtu nemocničních lůžek ve prospěch poskytování péče v mimoústavních 34

zařízeních, rovněž se usiluje o zakotvení péče v přirozeném prostředí – komunitě. Tento trend v léčbě všech duševních onemocnění, nejen schizofrenie, je trendem celé Evropské unie. Evropská komise vydala v roce 2005 Zelenou knihu – Zlepšení duševního zdraví obyvatelstva, která se zabývá podporou duševního zdraví v členských státech. (Pěč, Probstová, 2009). Uceleně popisují změny ve světové a české psychiatrii za posledních sto let Baudiš, Libiger (2002):  Přechod od léčebné bezmocnosti k léčebným úspěchům a k optimismu pracovníků v psychiatrii  Odklon od ryze biologického nazírání na příčiny duševních nemocí k pojetí komplexnímu – biopsychosociálnímu modelu  Rozvoj biologických, později zvláště farmakologických léčebných metod a rozvinutí nejrůznějších důmyslných psychoterapeutických postupů  Od roku 1958 mohutné rozšíření ambulantní péče, rozšiřování intermediární psychiatrické péče, vznik psychiatrických oddělení při nemocnicích  Omezování

hospitalizace

psychicky

nemocných

a

snižování

počtu

psychiatrických lůžek v léčebnách, snižování průměrné ošetřovací doby, omezení počtu uzavřených psychiatrických oddělení  Důraz na zachovávání práv nemocných při nedobrovolném přijetí do lůžkových zařízení a s tím související legislativní změny  Zlepšování

prostorových,

stavebních

a

hygienických

podmínek

v psychiatrických léčebnách  Soustavné zvyšování kvalifikace lékařů a zdravotních sester a získávání specialistů pro různé úseky psychiatrické diagnostiky a terapie Vývoj služeb a péče o duševně nemocné pokročil od modelu služeb 20. století k modelu služeb 21. století. Charakteristický je posun od nemocniční péče k širšímu spektru služeb a zainteresovaných osob (Muijen, 2005). 35

Obrázek č. 1: Model služeb (Muijen, 2005) Model služeb 20. století

Ambulance

Psychiatrická

Sociální

léčebna

sestra Praktický lékař

Model služeb 21. století

Lůžková

Komunitní

Krizové

akutní péče

týmy

služby

Praktický

Chráněné

Rehabilitace

lékař

bydlení

a zotavení

3.2 Modely duševních poruch Modely pojetí duševních poruch se postupně měnily a vyvíjely. Jedná se o zcela rozdílné přístupy lékařů k pacientům. Do 70. let 20. století se v psychiatrii používal biomedicínský model nemoci. Biomedicínský model vysvětloval všechny děje v lidském těle na základě biologických příčin. Tento model byl založen na postižení, funkčních limitech a patologii, předjímal závislost člověka s duševní nemocí na názoru jiných. S tímto modelem souvisel přístup k duševně nemocným, který byl paternalistický a protektorský (Baštecký, 1997).

36

Na přelomu 60. a 70. let ovládlo západní medicínu tzv. antipsychiatrické hnutí, které podrobilo biomedicínský model silné kritice. Cílem hnutí bylo posílit práva pacientů, otevírat dveře velkých psychiatrických ústavů a vnést do psychiatrie humanismus. Zejména v USA a Velké Británii docházelo k četným reformám v psychiatrii. Hlavním cílem bylo vrátit duševně nemocné zpět do společnosti (Samson, 1995). Posun

k holistickému

chápání

duševně

nemocných

představuje

biopsychosociální model, který pojímá fungování člověka z hlediska biologického, psychického a sociálního. Tento model předjímá, že vztah mezi zdravím a nemocí vzniká jako proces propojením těchto tří neoddělitelných složek lidského jedince a jeho interakcí s prostředím. Světová zdravotnická organizace přijala biopsychosociální model již v roce 1977 (Baštecký, 1997).

3.3 Postoje, stereotypy, předsudky vůči lidem se schizofrenií Rozpoznání jedince se schizofrenií představuje složitý proces, probíhající v dlouhodobém časovém intervalu. Podílí se na něm jednak sám nemocný, laická veřejnost a odborníci. Veřejnost si o osobách se schizofrenií vytváří představy, které se liší od odborných v mnoha směrech. Laický obraz duševní nemoci není přesně ohraničen a má za následek odstup obyvatelstva od problémů duševně nemocných. To, jak veřejnost vnímá osoby se schizofrenií, je ovlivněno postoji, stereotypy, předsudky, ale také objektivně působícími sociálními mechanismy (Janík, 1987). 3.3.1 Postoje Literatura definuje postoje různým způsobem, „Vztah k hodnotám tvoří obsah postojů, a tak pojem postoj může být vymezen jako hodnotící vztah; postoj vůči něčemu – a předmětem postoje může být cokoli – vyjadřuje hodnocení objektu subjektem“ (Nakonečný, 2009). Podle psychologie osobnosti je tedy základem postoje hodnocení, které vyjadřuje osobní prožívání člověka. Hodnocení se pohybuje na škále, jež je tvořena dvěma extrémními stanovisky, naprosto negativním vztahem a naprosto pozitivním stavem. Většina lidí se ve svých postojích pohybuje mezi těmito dvěma krajními body, menší část lidí pak zastává extrémní postoje. Postoje jsou získané

37

produkty učení a individuální zkušenosti, vycházející ze specifické zkušenosti člověka, náboženských a politických ideologií a sociální komunikace (Nakonečný, 2009). Sociologie rozumí pod pojmem postoj „relativně ustálený sklon jedince chovat se v určité situaci určitým způsobem, případně reagovat pozitivně nebo negativně na podněty s takovou situací spjaté.“ (Boudon et al, 2004). Postoje lidí se však nemusí shodovat s chováním v dané situaci. Lidé jednají tím méně podle svých postojů, čím více je vyjádření postoje spojeno s hrozbou negativních sankcí. Korelace mezi jednáním a příslušnými postoji bývá slabá, jelikož při přirozeném jednání člověka se vždy projevují další proměnné osobnosti, jako jsou jiné postoje, intelektuální a sociální schopnosti a také sociální kontrola, společenské normy (Výrost, 1989). V poslední době se v médiích čím dál častěji objevují zprávy, ve kterých se poukazuje na případy, kdy došlo k násilí ze strany osob se schizofrenií. Bohužel takové články výrazně zhoršují obraz nemocného v povědomí veřejnosti. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění jsou lidé s psychickými problémy čtvrtou nejméně tolerovanou skupinou – hned za lidmi s kriminální minulostí, závislými na drogách a alkoholu. Zahraniční výzkumy také ukázaly, že postoje k duševně nemocným se vlivem negativních zpráv v médiích zhoršují s každým publikovaným článkem, a to trvale (http://www.fokusvysocina.cz/). 3.3.2 Stereotypy „Stereotypy označují mínění o třídách individuí, skupinách nebo objektech, která jsou v podstatě šablonovitými způsoby vnímání a posuzování toho, k čemu se vztahují, nejsou produktem přímé zkušenosti individua, jsou přebírány a udržují se tradicí“ (Nakonečný, 1997). Stereotypy jsou zvláštním druhem postojů, které se pojí se sociálními skupinami, politickými tématy, náboženskými tématy a sociálními problémy. Stereotypy mohou být na rozdíl od předsudků i neutrální nebo pozitivní. Ačkoliv nemusí mít stereotypy reálný základ, přistupuje se k nim jako k obecně platným. Některé stereotypy jsou založeny na objektivní skutečnosti, některé vychází ze zkreslení skutečnosti. Stereotyp schizofrenie v sociologickém slova smyslu je ustálené mínění o lidech se schizofrenií, která vyplývá z potřeby lidí kategorizovat (Nakonečný, 1997). 38

3.3.3 Předsudky „Předsudek je fixovaný, předem zformovaný postoj k nějakému objektu, projevující se bez ohledu na individualitu nebo povahu tohoto objektu. U předsudků lidé nezvažují při posuzování druhých žádná alternativní vysvětlení“ (Nakonečný, 2009). U předsudků se nepřihlíží k individuálnímu hodnocení, ale k zevšeobecňujícímu hodnocení všech členů dané skupiny. Předsudky se zakládají na neúplných nebo nepravdivých informacích, jsou velmi stabilní, těžko dochází ve společnosti k jejich změnám. Předsudek je společností posvěcenou zkratkou, která umožňuje ušetřit si rozhodování spojené s hodnocením konkrétního člověka (Boudon et al, 2004). Vznik předsudku je dlouhodobý proces, který souvisí s kategorickým myšlením a generalizací. Součástí kategorického myšlení je zkreslování vjemů, které probíhá tak, že lidé mají tendence minimalizovat odlišnosti uvnitř kategorie a zveličovat rozdílnost mezi jednotlivými kategoriemi. V tvorbě předsudku to znamená, že lidé mají tendence minimalizovat rozdíly v rámci skupiny, do které patří, a zveličovat rozdíly mezi skupinami, jejichž nejsou členy. Členové cizích skupin jsou hodnoceni jako velmi podobní, se shodnými osobními charakteristikami, názory a hodnotami, zatímco členové vlastní skupiny jsou vnímáni mnohem více diferencovaně, individualizovaně. Předsudky jsou úzce spojeny se způsobem, jak vlastní a cizí skupina vysvětluje chování svých členů a chování těch druhých – ke svým bývá shovívavá, k cizím nesmlouvavá (Bauman, 2010) Lidé se schizofrenií nesou břímě hodnocení své choroby ostatními lidmi. Takové hodnocení má kořeny v kultuře a je upevňované v každodenní podobě příběhy v novinách, poznámkami v běžné mluvě i ustálenými obraty řeči. Lidé nerozlišují mezi jednotlivými případy a více než zkušenost s konkrétním člověkem hodnotí osoby se schizofrenií podle informací z doslechu, literatury a médií, které převádí do roviny obecného očekávání (Baudiš, Libiger, 2002). Baudiš, Libiger (2002) uvádí některé předsudky o lidech se schizofrenií:  Schizofrenie je nevyléčitelné onemocnění  Lidé se schizofrenií mají větší sklon k násilí a jsou nebezpeční 39

 Lidé se schizofrenií jsou nespolehliví a nemohou soustavně pracovat  Schizofrenie je druh trvalé duševní zaostalosti

3.4 Teorie nálepkování Teorie nálepkování (labeling) se zaměřuje na proces, jímž se člověk stává nemocným. Teorie nálepkování se poprvé objevila v kriminologii již před druhou světovou válkou, jedná se o obecnou teorii deviantního chování. Zabývá se procesem interakce mezi jedinci, kteří porušují společenské normy a mezi osobami, které je hodnotí (dávají jim určitou nálepku). Teorie nálepkování předpokládá, že se lze vyhnout deviantnímu chování nahrazením sociální diskreditace nálepkou – tolerancí. Nálepka mění chování jednotlivce a usnadňuje deviantní chování jako chování v souladu s nálepkou. Lidé s nálepkou se pak sami vnímají jako špatní a selhávající (Baštecký, 1997). V posledních letech se ukázalo, že rozhodující roli v nálepkování nemocného veřejností mají pravidla subjektivního prožívání a zevních projevů emocí. Nepřiměřené emoční chování je totiž rozhodující pro laické posouzení včetně posouzení nebezpečnosti takového jedince. Teorie nálepkování přikládá zvláštní význam stereotypu člověka se schizofrenií, který je v současné době posilován v běžné řeči obraty o „bláznech“ a vtipy, či prostředky hromadného sdělování. Nálepka může osobu se schizofrenií vyloučit ze společnosti vlivem jeho očekávaného naplnění stereotypu, což výrazně naruší jeho představu o sobě. Nálepka „bývalých pacientů“ představuje také značné potíže při návratu vyléčených osob se schizofrenií zpět do běžného života (Baštecký, 1997).

3.5 Stigma u schizofrenie Slovo stigma je odvozeno z řečtiny a vystihuje ho výraz „vypálené znamení“. Společnost ustanovuje prostředky kategorizace osob a jejich atributy, jež jsou v souvislosti s příslušníky těchto kategorií vnímány jako běžné a přirozené. Rutina ve společenském styku v zavedených prostředích umožňuje styk s předvídanými druhými osobami, aniž tomu musí být věnována zvláštní pozornost či úvaha. Již první dojem v kontaktu s cizím člověkem velmi pravděpodobně postačí k předvídání jeho kategorie a atributů. Lidé tedy již při prvním kontaktu s člověkem mají jisté představy o tom, jaký 40

vlastně je, na základě jeho vzhledu, chování, vyjadřování apod. Silně diskreditující atribut nazývá Goffman (2003) stigmatem. Stigma může být zjevně patrné (např. estetické vady), nebo skryté (např. schizofrenie). Skryté stigma má jiný mechanismus působení než stigma zjevné, jedinec totiž jedná spíše pod vlivem pocitu vlastní méněcennosti a podněcuje tak okolí, aby jej za méněcenného považovalo. Skryté stigma není zpracováváno pouze okolím, nýbrž převážně jeho nositelem, ve smyslu pojetí sebe sama jako méněcenného. Důsledkem bývá odlišné chování jedince, které je buď přímým důsledkem pocitu méněcennosti, nebo obrannou strategií vůči postojům okolí (Baštecký, 1997). Stigma a pověry o osobách se schizofrenií přetrvávají nadále, ještě dnes se společnost od nich distancuje. Vzhledem k nedostatku informací o duševních nemocech obecně, jejich průběhu a léčení se získaná představa nemůže konfrontovat s racionálními argumenty. Naopak živná půda pro zjednodušenou představu, že nemocný je divný, nevypočitatelný, slabý a líný, je posilována přirozeným strachem z toho, co je neznámé (Baudiš, Libiger, 2002). Ústředním rysem životní situace stigmatizované osoby je nepřijetí okolí. Lidé, kteří jednají s takovým jedincem, mu neprojevují takovou úctu a pozornost, jakou by oni sami očekávali od druhého a jež jedinec rovněž očekává. Chování lidí k osobám se schizofrenií je často chladné, nelaskavé a neuctivé. Tito lidé jsou znevýhodněni při hledání práce, v partnerských vztazích, bydlení či v zájmových činnostech. Pacienti se vyrovnávají se stigmatizací tak, že omezují dřívější sociální kontakty, jsou opatrnější při komunikaci s okolím a vyhledávají podobně stigmatizované lidi (Goffman, 2003). Destigmatizace může přicházet ze dvou směrů – „shora“ nebo „zdola“. Při destigmatizaci „shora“ se jedná o expertní sdělení odborníků k populaci skrze rozhovory, média, osvětové publikace a kampaně. „Zdola“ působí destigmatizace skrze konkrétní práci s potencionálně ohroženými jednotlivci a skupinami, skrze zkušenost osobního setkání s duševně nemocnými jak ve všedním životě, tak i v rámci různých programů (Pěč, Probstová, 2009).

41

3.6 Mediální obraz schizofrenie Psychická onemocnění i psychiatrie obecně byly vždy opředeny určitou tajemností a záhadností. Na druhé straně byla psychiatrie vždy atraktivním tématem literárním, filmovým i televizním a osoby se schizofrenií jsou častými obsahem uměleckých děl. Někdy je celá psychiatrie vykreslována věrně a seriózně, jindy značně zkresleně s převahou důrazu na atraktivnost a senzacechtivost zpracování (Baudiš, Libiger, 2002). Média jsou považována za hlavní zdroj, ze kterého veřejnost čerpá informace o osobách se schizofrenií. Četné studie prokázaly spojitost mezi negativním mediálním obrazem osob se schizofrenií a negativním postojem veřejnosti. Dospěly tak k závěru, že negativní zobrazení má přímý stigmatizující vliv jak na nemocné, tak na sociální politiku (http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=671). Mezi žurnalisty se objevuje vůči psychiatrii zvláště silně fenomén vidět situaci černobíle. Ještě častěji než u veřejnosti se u nich setkáváme s extrémními názory – přehnaně příznivě nebo nepříznivě pohlížet na psychické poruchy, nemocné a na psychiatrickou péči. V roce 1961 provedl Nunnally první komplexní studii v médiích a zjistil, že osoby s duševním onemocněním jsou v médích zobrazovány převážně negativně. Pracovníci sdělovacích prostředků mají rovněž tendence spojovat psychicky nemocné s negativními společenskými jevy (vraždy se dopustil bývalý psychiatrický pacient), zatímco u pozitivních zpráv o psychiatrii se podobné charakteristiky nevyskytují (mezi jmenovanými profesory byli v minulosti psychiatricky léčení). (Baudiš, Libiger, 2002). Mnoho studií také opakovaně potvrdilo, že média často naznačují přehnanou souvislost mezi schizofrenií a agresivním chováním (Allen, Nairn, 1997). Francis et al (2005) zkoumala mediální obraz jednotlivých duševních onemocnění. Zjistila, že články pojednávající o depresi, poruchách příjmu potravy a o poruchách souvisejících s užíváním návykových látek byly častěji zaměřeny na sociální politiku a přistup k nemocným, zatímco články o schizofrenii častěji popisovaly pacienty, příznaky a léčbu. Tento typ článků byl také častěji umisťován na první stranu novin a časopisů, čímž se zvětšoval jeho vliv na čtenáře (Francis et al, 2005). 42

Z průzkumů veřejného mínění však vyplývá, že postoje veřejnosti i sdělovacích prostředků se přece jen pozvolna mění pozitivním směrem. Zásluhu lze připisovat jak zdravotníkům, léčebnému pokroku, tak i větší informovanosti veřejnosti a sdělovacích prostředků (Baudiš, Libiger, 2002).

3.7 Změna terminologie v oblasti duševních onemocnění Podle slovníku českého jazyka jsou výrazy jako blázen, cvok nebo šílenec označením pro člověka, který nemá rozum, nebo je pomatený na rozumu. V přirozeném jazyce jsou tyto pojmy užívány s velmi pejorativním nádechem. Také často používané slangové výrazy jako „magor“, „psychouš“, „idiot“ dehumanizují a dehonestují lidi, kteří se potýkají s duševní nemocí (Janíček, 2004). Medicínská terminologie se distancuje od těchto pojmů a přejímá emočně neutrální odborné výrazy. Kvůli sémantickým posunům v jazyce jsou výrazy nepřijatelné ještě v 19. století dnes akceptovatelné a obráceně. Upouští se například od pojmu psychotik, který byl dříve používán pro člověka, u něhož se vyskytují halucinace, bludy. V češtině se překládá psychotik jako šílenec, proto se od tohoto pojmu upustilo, a současná psychiatrie používá výlučně termín psychóza, označující těžké duševní onemocnění, při němž jedinec ztrácí pojem s realitou, a mezi které patří i schizofrenie. K podobnému vývoji došlo například u pojmu hysterie. Počátkem 20. století byla hysterie termínem označující neurotickou poruchu, postupem času byl však tento výraz veřejností natolik pošpiněn, až se stal nadávkou. Hysterie přestala být použitelná coby psychiatrický termín a byla nahrazena neutrálnějšími výrazy – konverzními a disociativními poruchami (Janíček, 2004). Stejná tendence pro neutrální terminologické označení duševních nemocí je i v zahraničí, pojmy jako fool, crazy, lunatic, madon, nut, spoon, sap (angl.); der Narr, der Tor (něm); fou, moboul, loufoque (fr.); sumasšedšij, bezumnyj, umališonnyj (rus.) z odborného slovníku prakticky vymizely (Janíček, 2004).

43

3.8 Komunitní péče Pojem komunita vychází z latinského communitas což znamená společenství, společnost, soužití, vlídnost, laskavost. „Pod pojmem komunitní péče je označován systém terapie, pomoci a podpory, který je obsahově a organizačně uspořádán tak, aby byl schopen pomoci i lidem s vážnějším zdravotním postižením žít co možná nejvíce v podmínkách běžného života, subjektivně co nejuspokojivějším způsobem“ (Pfeiffer in Pěč, Probstová, 2009). 3.8.1 Východiska komunitní péče Komunitní péče se snaží poskytovat intervence a podporu na správné úrovni, ve správnou dobu a ve správný čas, aby pacient dosáhl co nejvyšší kvality života. Jedná se o systém služeb odborné pomoci a podpory jak pacientovi, tak jeho rodině. Z programů komunitní péče mohou profitovat především osoby s dlouhodobým a vážným duševním onemocněním, jakým schizofrenie bez debat je. Již Kraepelin (1971) popsal rozdíl mezi „vyléčením“ pacientů a „úzdravou s defektem“. Za vyléčení se považuje naprostá nepřítomnost všech projevů duševního onemocnění, úzdrava s defektem pak označuje stav pacienta, kdy nejvíce rušivé symptomy vymizely, ale přetrvávají některé znaky spojované s nemocí. Z praxe jasně vyplývá, že pro velkou řadu pacientů je prvořadé sociální zotavení, které není nezbytně vázáno na úplné vymizení symptomů. Koncept zotavení z nemoci obrací pozornost především ke kvalitě života po nemoci, a to z pohledu pacienta (Pěč, Probstová, 2009). Filozofií komunitní péče jsou tyto předpoklady okolí (Pěč, Probstová, 2009):  Žádnou závažnou duševní poruchu (jako je schizofrenie) nelze ovlivnit pouze medicínskými prostředky vytrženě z kontextu individuálního a sociálního života  Přirozené společenství má k dispozici více rozmanitých zdrojů pomoci a podpory než samotné sociální a zdravotní služby  Léčba v přirozeném prostředí předchází sociální exkluzi a naopak podporuje sociální inkluzi 44

 Izolace duševně nemocných je sociálně zhoubná, může docházet ke vzniku či prohlubování předsudků, stereotypů a stigmat duševně nemocných  Duševní nemoc a její příznaky tvoří pouze malou část života pacienta, proto by se ani léčba neměla stát jedinou osou, kolem které se točí život pacienta. Vhodně koncipovaná léčba staví na podpoře zdravých částí osobnosti pacienta a rozvíjí jeho individuální potenciál  Dopad na funkční zdatnost je pro mnoho pacientů větším problémem než symptomy onemocnění jako takové. Cílem komunitní péče je kvalita a smysl života po nemoci 3.8.2 Přínosy komunitní péče V počátečních fázích onemocnění bývá hospitalizace pacienta se schizofrenií většinou nutná, důvodem je akutní symptomatika a potřeba podrobné diagnostiky. Další léčba však již může probíhat ambulantně. Je známo, že psychiatrické hospitalizace mají často sociální důvod; ať už pacient nemá vlastní bydlení, je konfliktní, nedodržuje dohody s rodinou, nebo rodinu soužití s pacientem vyčerpává. Komunitní péče přináší alternativy hospitalizace, poskytující služby a podporu přímo v přirozeném prostředí. Jedná se například o chráněné či podporované bydlení, či case management (Pěč, Probstová, 2009). Za další přínos komunitní péče je považováno zvýšení účinnosti poskytované zdravotní péče. Pokud jsou terapeutické služby a zdroje zakotveny přímo v komunitě, zvyšuje se informovanost o možnostech léčby, a tedy i šance, že nemocní obdrží včasnou a účinnou pomoc. Rozmanitost služeb by měla pacientům umožnit volit si různé programy v závislosti na aktuálních potřebách. Jedná se například o krizovou intervenci nebo edukaci pacienta a rodiny (Pěč, Probstová, 2009). Léčba v komunitě je méně separovaná, méně uzavřená a tím pádem také méně opředená tajemstvím a s tím související obavou z neznáma – sama přispívá k destigmatizaci pacienta i jeho léčby (Pěč, Probstová, 2009)

45

3.8.3 Potřeby pacientů Charakteristickým rysem komunitní péče je zájem o názory pacientů na vlastní léčbu, jejich participace na ní. V biomedicínském modelu nebylo zvykem ptát se pacientů na jejich názory, byli pasivními příjemci poskytované pomoci. Dnešní služby naopak na dohodě s pacientem ohledně obsahu a průběhu léčby stavějí svou představu dlouhodobé spolupráce a efektivity (Thornicroft et al, 2002). Výzkumem spokojenosti pacientů s léčbou se zabývalo mnoho zahraničních výzkumů. OHalloran (2001) ve svém výzkumu zjišťoval, co pacienti od služeb očekávají:  Informace podané citlivě a srozumitelně  Praktickou pomoc s bydlením, penězi a prací  Bezpečnou a efektivní léčbu a zvládnutí krize  Pomoc ve zvládání překonávání stigmatu OHalloran (2001), Smyth et Hoult (2000), Marshall et Lockwood (2005) provedli řadu věrohodných studií zaměřených na to, jak odpovídají na očekávání pacientů odpovídající služby:  Rodinné intervence (psychoedukace a behaviorální přístupy)  Case management  Časná intervence (primární prevence u ohrožených osob, sekundární prevence u již nemocných jako předcházení relapsu onemocnění, terciární prevence jako předcházení chronifikaci onemocnění)  Trénink dovedností  Kognitivní a behaviorální terapie  Podporované zaměstnávání, podporované bydlení

46

3.8.4 Model balancované péče Balancovaná péče je modelem u nás v současné době politicky i odborně akceptovatelným. Jedná se o model převážně institucionálně zakotvený, nikoliv však s těžištěm ve velkých psychiatrických ústavech. Péče je realizována v rozmanitých zařízeních (denní centra, krizová centra, zařízení podporované práce a bydlení). Nedílnou součástí tohoto modelu je lůžková péče, která by však měla být poskytována především na psychiatrických odděleních všeobecných nemocnic a pouze v menší míře v psychiatrických léčebnách (Pěč, Probstová, 2009). Situace v České republice ještě zdaleka není optimální. Na mnoha místech ještě nezačaly tyto služby ani vznikat, jinde sice existují zařízení, ale bez návaznosti na další služby. Poskytování služeb je pouze dílčí, nesystematické a neplánovité. Stěžejním problémem je samozřejmě financování. Hlavními poskytovateli služeb pro duševně nemocné jsou neziskové organizace, které čerpají finance od svých zřizovatelů, z veřejných rozpočtů a dalších zdrojů (sponzorství, dary). Stát každým rokem snižuje dotace na sociální služby obecně, což se promítá jak do fungování stávajících zařízení pro duševně nemocné, tak i do (ne)vzniku nových (Pěč, Probstová, 2009). Balancovaná péče je charakterizována poskytováním služeb, které:  Jsou blízko domova, včetně nemocnic pro akutní přijetí  Jsou mobilní, včetně služeb poskytujících domácí léčení  Poskytují léčbu a péči podle diagnózy a potřeb každému jedinci individuálně  Hlásí se k mezinárodním konvencím o lidských právech  Reflektují priority samotných uživatelů služeb  Jsou koordinovány mezi poskytovateli služeb a organizacemi

47

Tabulka č. 3: Systém péče o osoby s duševním onemocněním v České republice Intraumální péče

Psychiatrická léčebna Psychiatrická oddělení všeobecných nemocnic

Extraumální péče

Praktický lékař Ambulantní psychiatr Klinický psycholog Krizové služby a domácí léčení

Telefonická pomoc Krizové kontaktní centrum Krizové centrum s možností krátkodobé hospitalizace Mobilní krizová služba

Denní stacionář

Psychoterapie rodinná

Komunitní centrum

Komplexní programy

Terénní práce

Case management

Podpora v bydlení

Podporované bydlení

individuální,

skupinová,

Tréninkové bydlení Chráněné bydlení Podpora v práci

Chráněné pracovní místo Přechodné zaměstnávání Podporované zaměstnávání Sociální firmy Pomoc při hledání zaměstnání, Job club

Informační a poradenská činnost

Poradny a profesionální informační centra VIDA centra

Volný čas

Centrum denních služeb 48

Socioterapeutický klub Svépomoc

Organizace uživatelů péče, příbuzných

49

PRAKTICKÁ ČÁST

50

4 VÝZKUMNÁ STUDIE Po teoretické přípravě problematiky tématu z dostupných zdrojů uvedených v seznamu literatury je možno přistoupit k výzkumné studii. Důležitým krokem bylo stanovení cílů. Poté jsem realizovala výzkumné šetření tak, aby byly splněny požadavky kvantitativního výzkumu.

4.1 Podstata a cíle výzkumu Postoje společnosti k osobám s těžkým duševním onemocněním, kterým schizofrenie bez pochyby je, se postupně vyvíjely. Postoje společnosti vždy úzce souvisely s filozofií, náboženstvím a ekonomickou situací dané doby. K osobám se schizofrenií bylo v průběhu dějin přistupováno nejprve represivně, byli vyčleňováni ze společnosti, posléze byli vnímáni jako pasivní objekty léčby. Dnes je schizofrenie považována za poruchu zdraví; snahou lékařů a sociálních pracovníků je poskytovat nemocným individuální léčbu a napomáhat jejich znovu začlenění do společnosti. I přes vzrůstající informovanost o problematice schizofrenie se můžeme v dnešní době setkat s předsudky, stereotypy a také se stigmatem v postojích společnosti k osobám se schizofrenií. To, jak se podaří snaha společnosti o překonání těchto negativních postojů, záleží především na dokonalé informovanosti intaktní společnosti a na pozitivní osobní zkušenosti s těmito lidmi. Cílem výzkumného šetření byl sběr dat ke zkoumání postojů společnosti vůči osobám se schizofrenií a vyhodnocení, do jaké míry se staví pozitivně, neutrálně nebo negativně k jednotlivým tvrzením v dotazníku. Zkoumala jsem také, jestli pohlaví, vzdělání nebo místo bydliště postoje ovlivňují. Jako výzkumnou otázku jsem si tedy stanovila: VO 1: Jsou postoje mužů a žen k jednotlivým tvrzením v dotazníku rozdílné? VO 2: Jaké jsou celkové postoje mužů a žen k osobám se schizofrenií? VO 3: Jsou postoje respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním rozdílné?

51

4.2 Organizace výzkumu Výzkum probíhal od dubna 2013 do června 2013. Na základě výzkumných otázek jsem ve spolupráci s vedoucím práce sestavila pro respondenty dotazník, který byl anonymní a založený na dobrovolnosti. Rozhodla jsem se pro elektronickou metodu tvorby dotazníku. Dotazník jsem vytvořila na stránkách docs.google.com, jež umožňují vyplňovat dotazník online. Odkaz na dotazník jsem rozeslala přátelům, známým, rodině, kteří ho rovněž rozeslali dál.

4.3 Charakteristika výzkumného souboru Realizovaného výzkumného šetření se zúčastnilo 155 respondentů. Jednalo se o dospělé osoby z řad široké veřejnosti žijící v celé České republice. Respondenti – ženy i muži – byli různých věkových kategorií, s rozdílnou úrovní vzdělání a různým místem bydliště, buď na vesnici, nebo ve městě.

4.4 Metody získání, zpracování a analýzy dat 4.4.1 Získání dat Postoje

jako

latentní

proměnné

nelze

zjišťovat

přímo.

Zjišťují

se

zprostředkovaně, sledováním zjevných verbálních nebo neverbálních projevů. Cook a Sellitzová (in Janoušek, 1986) uvádějí několik způsobů zjišťování postojů: 1. Měření, ve kterých jsou závěry o postojích odvozovány z výpovědí o vlastních názorech, cítění, mínění a chování atd. k objektu nebo třídě objektů. 2. Měření, v nichž jsou závěry odvozovány z pozorovatelného zjevného chování vůči objektu. 3. Měření, v nichž jsou závěry odvozovány z reakcí respondenta na částečně strukturované materiály relevantní k objektu nebo z interpretace těchto materiálů. 4. Měření, v nichž jsou závěry odvozovány z výkonů v objektivních úkolech, kde činnost může být ovlivněna určitými dispozicemi respondenta vůči objektu. Ve svém výzkumné studii jsem zjišťovala postoje podle bodu 1., tzn. z výpovědí osob o vlastních názorech, cítění, mínění a chování. Jako metodu získání dat jsem 52

použila dotazník. Gavora definuje tuto metodu jako „způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí“ (Gavora in Chráska, 2007). Výhodou dotazníku je jednoznačná formulace otázek, rychlost, možnost hromadného a počítačového zpracování a nízká ekonomická náročnost. Nevýhoda spočívá v nemožnosti doplnit odpovědi nebo zpřesnit údaje. Vždy je také možné, že respondent neporozumí daným otázkám a bude mít malou motivaci k vyplnění dotazníku. V dotazníku bylo použito 14 položek orientovaných na výzkumný cíl a 2 položky zaměřené na sociodemografické ukazatele. Dotazník byl anonymní. K měření postojů v dotazníku jsem použila Likertovu škálu. Likertova škála umožňuje zjistit nejen obsah postoje, ale i jeho přibližnou sílu. Při tvorbě škály jsem postupovala tak, že jsem nejdříve shromáždila co nejvíce výroků vztahujících se ke zkoumanému tématu. Výroky, které se později ukázaly jako nevhodné, jsem vyřadila. Použité výroky ve vztahu ke zkoumanému předmětu (osobám se schizofrenií) byly formulovány pozitivně i negativně a byly rovnoměrně zastoupeny. Zvolila jsem si pětistupňovou škálu, jejíž jednotlivé body jsou verbálně popsány a označeny číselným kvantifikátorem: 1 – naprosto souhlasím

5 (1)

2 – spíše souhlasím

4 (2)

3 – nevím

3 (3)

4 – spíše nesouhlasím

2 (4)

5 – naprosto nesouhlasím

1 (5)

U každého výroku jsem si stanovila, zda je projevem pozitivního nebo negativního postoje a podle toho jsem kategoriím škály přiřadila čísla. Stanovila jsem si, že negativní postoj bude ohodnocen nízkou hladinou bodů a naopak kladný výrok bude ohodnocen vysokým počtem bodů. U pozitivních výroků pak bude kategorie naprosto souhlasím znamenat 5 bodů, zatímco u negativních výroků bude kategorie naprosto souhlasím znamenat pouze 1 bod.

53

4.4.2 Zpracování a analýza získaných dat Získaná data jsem zpracovávala dvojím způsobem. Pro zjištění postojů respondentů k jednotlivým tvrzením v dotazníku jsem zpracovala každou otázku zvlášť. U každého tvrzení jsem spočítala, kolik respondentů odpovědělo na jednotlivé stupně ze škály (naprosto souhlasím, spíše souhlasím, nevím, spíše nesouhlasím, naprosto nesouhlasím) a vypočítala jsem procentuální podíl pro dané stupně. Poté jsem srovnávala postoje mužů a žen. K zjištění celkového postoje jednotlivých respondentů jsem použila metodu sumovaných odhadů, jejímž autorem je Rensis Likert. Tato metoda měření postojů vychází ze snahy oklasifikovat jednotlivé ukazatele postoje, které patří ke zkoumanému postojovému univerzu. Sumace pak umožňuje spolehlivé ohodnocení postoje daného jedince. Pro stanovení polohy respondenta na vytvořené škále se sečtou škálové hodnoty, které odpovídají tomu, jak daný respondent jednotlivé výroky posoudil. Z celkového skóru respondenta se vypočítá aritmetický průměr, který představuje pozici respondenta na postojové škále (Břicháček, 1978). Mezi výhody metody sumovaných odhadů patří to, že je poměrně snadno sestavitelná, jednoduše a rychle použitelná, umožňuje nepřímé sledování postoje a je validní i při nevelkém počtu položek. Nevýhodou této metody je, že stejný numerický výsledek zjištěný u několika respondentů může vyplývat ze zcela jiné struktury odpovědi na jednotlivé položky, a tedy možná i odlišných postojů (Břicháček, 1978).

4.5 Vyhodnocení výzkumu Výzkumného šetření se zúčastnilo 155 respondentů, z toho bylo 66 mužů a 89 žen, viz graf č. 1. Z celkového počtu 155 respondentů bylo 79 s vysokoškolským vzděláním, 76 se středoškolským vzděláním, viz graf č. 2. Graf č. 3 pak zobrazuje rozdělení respondentů podle místa bydliště. 84 respondentů žije ve městě, 71 na vesnici.

54

Graf č. 1: Počet respondentů

Graf č. 2: Počet respondentů dle vzdělání

55

Graf č. 3: Počet respondentů dle místa bydliště

4.5.1 Vyhodnocení postojů respondentů k jednotlivým tvrzením v dotazníku VO 1: Jsou postoje mužů a žen k jednotlivým tvrzením rozdílné? Při vyhodnocování jednotlivých tvrzení v dotazníku jsem postupovala tak, že jsem u každého tvrzení sečetla počet respondentů, kteří odpovídali vždy na jednom z pěti stupňů škály (naprosto souhlasím, spíše souhlasím, nevím, spíše nesouhlasím, naprosto nesouhlasím), zvlášť pro muže a pro ženy, viz přílohy č. 3 a 4. Následně jsem počet respondentů u každé škálové hodnoty převedla na procentuální podíl. Jelikož jsou některé otázky formulovány pozitivně a některé negativně, pro lepší přehlednost jsem v grafech označila odstíny červené negativní postoj, odstíny modré pozitivní postoj a šedou barvou je zobrazena možnost nevím. U každého tvrzení jsem porovnávala postoje mužů a žen.

56

Hodnocení položky č. 1 Znění tvrzení: Vadilo by mi být zaměstnán na stejném pracovišti jako osoba se schizofrenií. Graf č. 4: Osoba se schizofrenií jako spolupracovník

Jak ukazuje graf č. 4, ženy zaujímají k tomuto tvrzení o něco negativnější postoj než muži. Pracovat s osobou se schizofrenií by naprosto vadilo 24 % mužů, 29 % mužů by to spíše vadilo, u žen by to pak naprosto vadilo 26 % dotázaných a spíše vadilo 32 %. Pracovat s osobou se schizofrenií by naprosto nevadilo 12 % mužů, ale pouze 2 % žen, spíše by to nevadilo 21 % mužů a 15 % žen. U této otázky mají tedy muži pozitivnější postoje než ženy. 57

Hodnocení položky č. 2 Znění tvrzení: Při jednání s osobou se schizofrenií bych udžoval odstup. Graf č. 5: Odstup při jednání

Jak ukazuje graf č. 5, i v tomto případě zaujímají ženy negativnější postoj než muži, v tomto případě 55 % dotázaných žen souhlasí s tvrzením, že by při jednání s osobou se schizofrenií dodržovaly odstup, zatímco mužů souhlasí pouze 32 %. 8 % dotázaných mužů by při jednání neudržovalo odstup, 45 % by ho spíše neudržovalo, u žen jsou naposto pozitivní pouze 3 % dotázaných, 24 % žen by ho spíše neudržovalo. U této otázky zaujímají muži pozitivnější postoj než ženy.

58

Hodnocení položky č.3 Znění tvrzení: Nevadilo by mi mít za partnera osobu se schizofrenií. Graf č. 6: Osoba se schizofrenií jako partner

U otázky možného partnerství s osobou se schizofrenií zaujímá negativní postoj 51 % mužů a 61 % žen. 14 % mužů by naprosto nevadilo mít za partera osobu se schizofrenií, ženy se takto vyjádřily pouze ve 3 %. Spíše by to nevadilo 14 % mužů a 13 % žen. Přes 20 % respondentů, jak žen tak mužů na tuto otázku opovědělo nevím. U této otázky zaujímají muži pozitivnější postoj než ženy.

59

Hodnocení položky č. 4 Znění tvrzení: Kdybych věděl, že jednám s osobou se schizofrenií, nechoval bych se k němu jinak, než při jednání se zdravým člověkem. Graf č. 7: Chování k osobě se schizofrenií

Jak ukazuje graf č. 7, u této otázky 14 % mužů a 26 % žen naprosto souhlasí s tím, že by se k osobě se schizofrenií nechovali jinak, než ke zdravým lidem. 47 % mužů a 31 % žen s tímto tvrzením spíše souhlasí. S tvrzením naprosto nesouhlasí 9 % mužů a 4 % žen, spíše nesouhlasí 13 % mužů a 24 % žen. Muži i u této otázky zaujímají pozitivnější postoj než ženy.

60

Hodnocení položky č. 5 Znění tvrzení: Vadilo by mi pravidelně se setkávat s osobou se schizofrenií. Graf č. 8: Pravidelné setkávání

Jak ukazuje graf č. 8, ženy zaujímají vůči této otázce výrazně horší postoj než muži. 74 % žen by vadilo se pravidelně setkávat s osobou se schizofrenií, u mužů tento postoj zastává pouze 47 % respondentů. Muži u této otázky ve 29 % volili možnost neutrálního postoje, ženy vyjádřily neutrální názor v 17 %. Pouhým 2 % dotázaných žen by naprosto nevadilo, se pravidelně setkávat s osobou se schizofrenií, u mužů je to pak 10 %. Muži u této otázky zaujímají pozitivnější postoj.

61

Hodnocení položky č. 6 Znění tvrzení: Myslím si, že lidé se schizofrenií by měli být preventivně zavíráni do psychiatrických léčeben. Graf č. 9: Psychiatrické léčebny

Výsledek položky č. 6 mě velmi překvapil, neboť jak ženy, tak muži souhlasí s tvrzením, že lidé se schizofrenií by měli být preventivně zavíráni do psychiatrických léčeben. Ženy souhlasily s tvrzením dokonce v 84 %, muži v 65 %. S tvrzením nesouhlasilo 17 % mužů a 9 % žen. Přestože postoje jak žen, ta mužů jsou u tohoto tvrzení negativní, muži zastávají v porovnání s ženami pozitivnější postoj.

62

Hodnocení položky č. 7 Znění tvrzení: Nevadilo by mi mít za souseda osobu se schizofrenií. Graf č. 10: Osoba se schizofrenií jako soused

Jak ukazuje graf č. 10, postoj jak mužů, tak žen, je k této otázce pozitivní. 62 % mužů a 63 % žen by nevadilo mít za souseda osobu se schizofrenií. Naprosto by to vadilo 6 % mužů a 5 % žen, spíše by to vadilo 20 % mužů a 13 % žen. U této otázky je tedy postoj mužů a žen poměrně vyrovnaný.

63

Hodnocení položky č. 8 Znění tvrzení: Myslím si, že osoby se schizofrenií nejsou nebezpečné pro své okolí. Graf č. 11: Nebezpečí pro okolí

Jak ukazuje graf č. 11, 50 % dotázaných mužů se domnívá, že osoby se schizofrenií jsou nebezpečné pro své okolí, ženy takto odpovídaly ve 37 %. 30 % mužů 39 % žen si myslí, že osoby se schizofrenií nejsou nebezpečné pro své okolí. Výrazná část respondentů volila možnost nevím. U této otázky je postoj žen pozitivnější než postoj mužů.

64

Hodnocení položky č. 9 Znění tvrzení: Kdybych se dozvěděl, že člověk, kterého znám má schizofrenii, ovlivnilo by to negativně můj vztah k němu. Graf č. 12: Ovlivnění vztahu

Jak ukazuje graf č. 12, nadpoloviční většina respondentu se domnívá, že schizofrenie by negativně ovlivnila vztah k člověku, kterého by znali. S tvrzením souhlasí 57 % mužů a 66 % žen. 28 % mužů se domnívá, že by to jejich vztah k člověku, kterého znají, neovlivnilo, u žen se to domnívá 15 % dotázaných. U této otázky mají muži opět pozitivnější postoj než ženy.

65

Hodnocení položky č. 10 Znění tvrzení: Myslím si, že osoby se schizofrenií jsou agresivní. Graf č. 13: Agresivita

Z grafu č. 13 vyplývá, že 63 % dotázaných žen se domnívá, že osoby se schizofrenií jsou agresivní. Muži volili tyto varianty ve 35 % případů. 35 % mužů u této otázky volilo možnost nevím, 30 % mužů se pak domnívá, že osoby se schizofrenií agresivní nejsou. Ženy volily variantu nevím v 17 % případů, 20 % žen se domnívá, že osoby se schizofrenií agresivní nejsou. U této otázky muži opět zaujímají pozitivnější postoj než ženy.

66

Hodnocení položky č. 11 Znění tvrzení: Osobám se schizofrenií by měla být poskytována podpora při znovu začlenění do společnosti. Graf č. 14: Znovu začlenění do společnosti

Položka č. 11 je prvním tvrzením, u kterého výrazně převažuje kladný postoj a to jak u mužů, tak u žen. 89 % žen souhlasí s tím, ab byla osobám se schizofrenií poskytována podpora při znovu začlenění do společnosti, muži s tímto tvrzením souhlasí v 80 %. Pouhé 3 % žen s tvrzením nesouhlasí, u mužů je to pak 12 %. U této otázky zastávají ženy pozitivnější postoj než muži.

67

Hodnocení položky č. 12 Znění tvrzení: Při jednání s osobou se schizofrenií bych nebyl ostražitý. Graf č. 15: Ostražitost při jednání

Z grafu č. 15 vyplývá, nadpoloviční většina všech respondentů by byla při jednání s člověkem se schizofrenií ostražitá, muži v 62 %, ženy v 66 %. 30 % mužů by ostražitých nebylo, u žen volilo tuto možnost 16 % dotázaných. Postoj k této otázce bych hodnotila u mužů a žen stejný – a to negativní.

68

Hodnocení položky č. 13 Znění tvrzení: Myslím si, že osoby se schizofrenií nepáchají trestnou činnost častěji než zdraví lidé. Graf č. 16: Trestná činnost

Jedná se o druhé tvrzení z dotazníku, kde u respondentů převažuje pozitivní postoj. 54 % žen a 56 % mužů se domnívá, že osoby se schizofrenií nepáchají trestnou činnost častěji než zdraví lidé. 23 % mužů se domnívá, že osoby se schizofrenií páchají trestnou činnost častěji než zdraví lidé, u mužů volilo tuto možnost 27 % žen. U tohoto tvrzení zastávají muži pozitivnější postoj než ženy.

69

Hodnocení položky č. 14 Znění tvrzení: Myslím si, že chování člověka se schizofrenií je nevypočitatelné. Graf č. 17: Chování člověka se schizofrenií

Z grafu č. 17 vyplývá, že napoloviční většina respondentů si myslí, že chování člověka se schizofrenií není nevypočitatelné. Tento výsledek mě docela udivil, jelikož u ztvrzení č. 12 většina respondentů uvedla, že by při jednání s člověkem se schizofrenií byla ostražitá. U tohoto tvrzení si tedy 67 % mužů myslí, že chování člověka se schizofrenií není nevypočitatelné, ženy sdílí tento názor v 69 %. Ženy proto zaujímají k tomuto tvrzení nepatrně pozitivnější postoj než muži.

70

Hodnocení VO 1: Jsou postoje mužů a žen k jednotlivým tvrzením rozdílné? Po vyhodnocení jednotlivých tvrzení k dotazníku bych shrnula zjištěné údaje. Z 15 tvrzení v dotazníku zaujímali muži v devíti případech pozitivnější postoj k osobám se schizofrenií než ženy. Konkrétně se jednalo o tato tvrzení: 1. Vadilo by mi být zaměstnán na stejném pracovišti jako osoba se schizofrenií. 2. Při jednání s osobou se schizofrenií bych udržoval odstup. 3. Nevadilo by mi mít za partnera osobu se schizofrenií. 4. Kdybych věděl, že jednám s osobou se schizofrenií, nechoval bych se k němu jinak než při jednání se zdravým člověkem. 5. Vadilo by mi, se pravidelně setkávat s osobou se schizofrenií. 6. Myslím si, že lidé se schizofrenií by měli být preventivně zavíráni do psychiatrických léčeben. 9. Kdybych se dozvěděl, že člověk, kterého znám má schizofrenii, ovlivnilo by to negativně můj vztah k němu. 10. Myslím si, že osoby se schizofrenií jsou agresivní. 13. Myslím si, že osoby se schizofrenií nepáchají trestnou činnost častěji než zdraví lidé. Ženy zaujímaly pozitivnější postoj k tvrzením v dotazníku pouze ve třech případech: 8. Myslím si, že osoby se schizofrenií nejsou nebezpečné pro své okolí. 11. Osobám se schizofrenií by měla být poskytována podpora při znovu začleňování do společnosti. 14. Myslím si, že chování člověka se schizofrenií je nevypočitatelné. Pouze ve dvou případech měli muži a ženy stejné postoje k daným tvrzením. 7. Nevadilo by mi mít za souseda osobu se schizofrenií. 12. Při jednání s osobou se schizofrenií bych nebyl ostražitý. U tvrzení č. 7 se muži i ženy shodovali v pozitivním postoji, u tvrzení č. 12 se shodovali v negativním postoji. Při formulaci této výzkumné otázky jsem se domnívala, že ženy budou zaujímat pozitivnější postoj než muži. Proto mě výsledky docela překvapily. Z rozboru jednotlivých tvrzení z dotazníku tedy plyne, že postoje mužů a žen k daným tvrzením

71

jsou až na dvě vyjímky rozdílné, přičemž ve většině případů zaujímají muži pozitivnější postoje než ženy. 4.5.2 Vyhodnocení postojů metodou sumovaných odhadů Při vyhodnocování postojů jednotlivých respondentů metodou sumovaných odhadů jsem vycházela z kapitoly 4.4.1. U každého respondenta jsem postupně vyhodnocovala jednotlivé odpovědi na tvrzení v dotazníku. U pozitivních výroků znamenala odpověď respondenta naprosto souhlasím 5 bodů, spíše souhlasím 4 body, nevím 3 body, spíše nesouhlasím 2 body a naprosto nesouhlasím 1 bod. U negativních výroků jsme bodovala opačně; naprosto souhlasím 1 bod, spíše souhlasím 2 body, nevím 3 body, spíše nesouhlasím 4 body a naprosto nesouhlasím 5 bodů. Respondenty jsem vyhodnocovala zvlášť, tedy zvlášť muže a ženy. U každého člověka jsem sečetla body za jednotlivé otázky a zprůměrovala je. Číslo, které jsem takto získala, označuje postoj daného člověka. Kompletní tabulky, ve kterých jsem k výsledkům došla, uvádím v přílohách č. 5 a 6. VO 2: Jaké jsou celkové postoje mužů a žen k osobám se schizofrenií? U této výzkumné otázky mně zajímal celkový postoj respondentů, zda je pozitivní neutrální nebo negativní. Pokud by zaujal respondent naprosto pozitivní postoj ke všem tvrzením v dotazníku, jeho celková bodová hodnota postoje by byla číslo 5, pokud by zaujal naprosto negativní postoj ke všem tvrzením v dotazníku, byla by jeho celková bodová hodnota číslo 1. Vyhodnocení respondentů – mužů Graf č. 18 ukazuje hodnoty celkového postoje u mužů. Nejvíce negativní postoj zastávají respondenti č. 42 – 1,86 bodů a č. 20 – 1,93 bodů. Nejvíce pozitivní pak jsou respondenti č. 57 – 4,64 bodů a č. 5 – 4,5 bodů. Hodnota 3 určuje neutrální postoj, proto jsem spočítala, kolik mužů je nad touto hodnotou – zaujímá pozitivní postoj, a pod touto hodnotou – zaujímá negativní postoj. Vypočítala, že z celkového počtu 66 mužů, zaujímá 50 mužů pozitivní postoj a 16 mužů negativní postoj, viz tabulka č. 4. Pozitivní postoj tedy zaujímá 76 % mužů, negativní 24 % mužů, viz graf č. 19. 72

Graf č. 18: Bodová hodnota celkového postoje – respondenti muži

Tabulka č. 4 : Výpočet pozitivního a negativního postoje u mužů POČET pozitivní postoj negativní postoj CELKEM

% PODÍL

50

76

16 66

24 100

Graf č. 19: Celkový pozitivní a negativní postoj mužů vyjádřený v procentech

73

Vyhodnocení respondentů – ženy Graf č. 20 ukazuje hodnoty celkového postoje u žen. Nejvíce negativní postoj zastávají respondenti č. 70 – 2,3 bodů a č. 4 – 2,4 bodů. Nejvíce pozitivní pak jsou respondenti č. 38 – 4,8 bodů, č. 19 – 4,6 bodů, č. 29 – 4,6 bodů. Hodnota 3 určuje opět neutrální postoj, proto jsem spočítala, kolik žen je nad touto hodnotou – zaujímá pozitivní postoj, a pod touto hodnotou – zaujímá negativní postoj. Vypočítala jsem, že z celkového počtu 89 žen, zaujímá 74 žen pozitivní postoj a 15 žen negativní postoj, viz tabulka č. 5. Pozitivní postoj tedy zaujímá 83 % žen, negativní 17 % žen, viz graf č. 21. Graf č. 20: Bodová hodnota celkového postoje – respondenti ženy

Tabulka č. 5: Výpočet pozitivního a negativního postoje u žen

POČET pozitivní postoj negativní postoj CELKEM

% PODÍL

74

83

15 89

17 100

74

Graf č. 21: Celkový pozitivní a negativní postoj žen vyjádřený v procentech

Hodnocení VO 2: Jaké jsou celkové postoje mužů a žen k osobám se schizofrenií? Touto výzkumnou otázkou jsem si chtěla zjistit, jaký zaujímají respondenti celkový postoj k osobám se schizofrenií a zda se celkový postoj mužů liší od žen. Z výsledků uvedených výše je zřejmé, že jak u mužů, tak i u žen převažují pozitivní postoje nad negativními. Pokud bych porovnala ženy s muži, tak 83 % dotázaných žen zaujímá pozitivní postoj, muži zaujímají pozitivní postoj v 76 %. V mé výzkumné studii tedy zaujalo pozitivní postoj o několik procent víc žen než mužů. Nejedná se však o markantní rozdíl.

75

VO 3: Jsou postoje respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním rozdílné? Zajímalo mně, zda se budou výrazněji lišit postoje respondentů, podle dosaženého vzdělání. Při stanovování výzkumných otázek jsem počítala s tím, že budu posuzovat respondenty se základní, středním a vysokoškolským vzděláním, ale dotazník nevyplnil žádný respondent se základním vzděláním. Proto budu porovnávat pouze respondenty se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Z celkového počtu 155 respondentů bylo 79 s vysokoškolským vzděláním, 76 se středoškolským vzděláním, viz graf č. 2. na začátku kapitoly. Graf č. 22: Průměr bodových hodnot všech respondentů dle vzdělání

Z grafu č. 22 vyplývá, že postoje středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných respondentů se nijak markantně neliší. Konstatovala bych, že respondenti s vysokou školou jsou v postojích seskupeni více kolem střední hodnoty 3, u středoškolsky vzdělaných jsou zřetelnější výkyvy v postojích mezi jednotlivými respondenty. Nejvíce negativní postoj ze všech respondentů byl od středoškoláka, stejně jako nejvíce pozitivní postoj.

76

Tabulka č. 6 ukazuje, že 82 % vysokoškoláků zaujímá pozitivní postoj, 18 % postoj negativní. Tabulka č. 7 ukazuje, že 79 % středoškoláků zaujímá pozitivní postoj, 21% negativní postoj. Tabulka č. 6: Pozitivní a negativní postoj u VŠ pozitivní postoj negativní postoj CELKEM

POČET RESPON. VŠ % PODÍL 65 82 14 18 79 100

Tabulka č. 7: Pozitivní a negativní postoj u SŠ pozitivní postoj negativní postoj CELKEM

POČET RESPON. SŠ % PODÍL 60 79 16 21 76 100

Hodnocení VO 3: Jsou postoje respondentů se základním, středoškolským a vysokoškolským vzděláním rozdílné? Při formulování této výzkumné otázky jsem se domnívala, že respondenti vyšším vzděláním (v tomto případě respondenti s vysokou školou) budou zaujímat k osobám se schizofrenií pozitivnější postoj než respondenti s nižším vzděláním (respondenti se střední školou). V mé výzkumné studii jsem však nedošla k závěru, že by se výrazně lišily postoje respondentů se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Nemohu tedy konstatovat, že by v mé výzkumné studii mělo vzdělání respondentů vliv na jejich postoj k osobám se schizofrenií. Faktem zůstává, že výzkumný vzorek 155 respondentů je příliš malý na to, aby se z něj dal vyvozovat obecně platný závěr. Zajímavým srovnáním by bylo, kdyby mezi respondenty byli zastoupeni také lidé se základním vzděláním.

77

5 DISKUZE Hlavním cílem mého výzkumu bylo zjištění postojů společnosti k osobám se schizofrenií. Osobně se domnívám se, že postoj společnosti k osobám se schizofrenií se postupně zlepšuje, je to ovšem pravda? Korespondují závěry z mé výzkumné studie s jinými výzkumy v této oblasti?

Ráda bych diskuzí o získaných poznatcích

a porovnání s jinými výzkumy tyto otázky zodpověděla.

5.1 Situace v České republice Společnost DEMA a. s., poskytující služby v oblasti veřejného mínění provedla v roce 2004

reprezentativní

výzkum

veřejného

mínění

s názvem

NÁZORY

NA

SCHIZOFRENII. Výzkum byl realizován v celé České republice, výběrový soubor tvořilo 667 občanů starších osmnácti let. Výzkum byl také koncipován jako řada výroků, se kterými měli respondenti vyjádřit míru souhlasu popř. nesouhlasu. (http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art415) Z průzkumu NÁZORY NA SCHIZOFRENII vyplynulo, že: 1. Chování lidí vůči osobám se schizofrenií se opírá o laický pohled na duševní nemoci jako takové. Vychází z tradičních představ utvářených v minulosti a generačně předávaných. Nese s sebou stereotypy a mnohdy neověřená tvrzení. 2. Úvahy o duševní poruše jsou vytěsňovány. Navenek je mínění deklarováno nezájmem nebo stručnými až kategorickými výroky od soucitného konstatování, až po pejorativní a odsuzující pojmenování. 3. Veřejnost si uvědomuje, že duševní stav a chování psychicky nemocného jsou nestálé a mohou se často měnit. A právě tato nevyzpytatelnost je podhoubím obav a předsudků. 4. Obecná informovanost o podstatě a projevech schizofrenní poruchy je chabá a zcela nedostatečná. Informace, které se dostávají k běžným občanům, jsou náhodné a útržkovité. 5. Lépe se staví k nemocným ta část populace, která se dostává s nemocnými schizofrenií do interpersonálního kontaktu v rámci rodinných, přátelských či pracovních vztahů. Nejvíce se při utváření obrazu o nemocných projevily tři aspekty:  nevyzpytatelnost chování člověka se schizofrenií 78

 jeho možná agresivita  obavy, které může vzbuzovat ve svém okolí Výsledkem tohoto průzkumu bylo, že většina respondentů inklinuje spíše k negativním postojům. Důvodem může být malá míra informovanosti respondentů o problematice schizofrenie. Závěry tohoto průzkumu se rozchází se závěry mé výzkumné studie, jelikož mě vyšel pozitivní postoj respondentů. Důvodem může být buď malý výzkumný soubor, se kterým jsem pracovala, nebo to, že se můj výzkumný soubor skládal z respondentů mě podobné věkové kategorie, u které předpokládám vyšší míru informovanosti o dané problematice. Dalším závěrem průzkumu bylo, že čím měli respondenti vyšší vzdělání, tím byl jejich postoj pozitivnější. Ani v této oblasti výsledky nekorespondují s mým výzkumem. Závěrem mé výzkumné studie bylo, že dosažené vzdělání nijak výrazně pozitivně neovlivňuje postoje respondentů. Vycházím-li z domněnky, že lidé se obávají neznámých věcí, nebo věcí o kterých nemají informace, musím nutně připustit myšlenku, že pokud bude v populaci téma schizofrenie více diskutované, a nebude se o něm mluvit pouze v negativních souvislostech, mohly by se postoje společnosti postupně měnit směrem k lepšímu. Ve své teoretické části, jsem se tomuto problému věnovala v kapitole 3.6 Mediální obraz schizofrenie. Jedním ze současně fungujících projektů zaměřených na zvýšení informovanosti veřejnosti je projekt Čistá duše. Cílem projektu je snaha o změnu pohledu a obecného povědomí o lidech se schizofrenií, prolomení stereotypů, mýtů a stigmat, která se kolem nemocných schizofrenií vytváří. Této problematice se věnuji v podstatě v celé třetí kapitole teoretické části.

5.2 Situace ve světě Snaha změnit negativní vnímání osob se schizofrenií společností vedla přes Rezoluci OSN z roku 1992, následně se začaly připojovat jednotlivé země se svými zákony, které se proti diskriminaci stavěly. Ovlivněna těmito aktivitami nastartovala Světová psychiatrická asociace (WPA) rozsáhlou vysvětlovací kampaň, kterou se pokusila změnit mýtus méněcenného postavení, které stále ještě onemocnění 79

schizofrenií představuje a docílit také změny postojů okolí k těmto nemocným (http://www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=1246). Tato kampaň byla prováděna mimo jiné i v Německu, Švýcarsku a Rakousku a sledovala dva hlavní cíle: 1. ve spolupráci a v úzkém kontaktu s nejsledovanějšími médii dát široký základ pro vysvětlování programu obyvatelstvu. 2. zkušení odborníci budou adekvátně informovat veřejnost prostřednictvím témat zaměřených na psychiatrii. Z výsledků projekty vyplývá, že lidé mají o psychických onemocněních zcela nedostatečné znalosti, mají však zájem se více informací dozvědět. Závěrem bylo, že se vyšší informovanost lidí o problematice schizofrenie snižuje sílu předsudků a stereotypů. Výzkum ale také prokázal, že pouhé sdělování informací bez možnosti kontaktu s nemocným nestačí k tomu, aby lidé své postoje a vztahy vůči nemocným změnili. K tomuto závěru dospěly i další výzkumné studie v této oblasti.

5.3 Kritické zhodnocení výzkumné studie Pokud se zamyslím nad možnými nedostatky své výzkumné studie, napadá mě několik oblastí. První z nich je výzkumný soubor, který tvořilo 155 respondentů, což je samozřejmě malý počet k vytváření obecně platných tvrzení a závěrů. Pro obecnou platnost by bylo třeba daleko vyššího počtu respondentů, vybíraných naprosto náhodně po celé České republice. Tak by se nemohlo stát to, co se přihodilo při sběru dat mě, že by se výzkumu nezúčastnil žádný respondent se základním vzděláním. Závěry mé výzkumné studie tedy platí pro daný výzkumný soubor, v daném prostoru a čase. Pokud bych do budoucna opět měřila postoje respondentů k určité problematice, použila bych k analýze dat jinou metodu, než metodu sumovaných odhadů. Metoda sumovaných odhadů je sice poměrně snadno sestavitelná, jednoduše a rychle použitelná a umožňuje nepřímé sledování postoje, její nevýhoda však spočívá v tom, že stejný numerický výsledek zjištěný u několika respondentů může vyplývat ze zcela jiné struktury odpovědi na jednotlivé položky, a tedy možná i odlišných postojů. Dalším jsou požadavky na formulaci jednotlivých tvrzení. Janoušek (1986) uvádí, že „polovina tvrzení má být vybírána tak, aby představovala tvrzení záporná vzhledem ke kontinuu, 80

druhá polovina má vyjadřovat tvrzení záporná.“ Proto jsem do dotazníku takto položky vytvořila, polovina byla formulována pozitivně vzhledem ke zkoumané tématice, druhá polovina negativně. Několik respondentů mi po vyplnění dotazníku referovalo, že některá tvrzení byla složitá, a museli si je několikrát přečíst, než dokázali zvolit odpověď. Proto musím počítat i s možností, že někteří respondenti otázky nepochopili a odpovídali opačně, než měli původně v úmyslu.

81

ZÁVĚR V každé době existovali lidé, kteří se vymykali normě a společnost je vnímala jako

nezařaditelné.

Stejně

tak

dlouhou

dobu

si

lidé

pokládají

otázku:

„Je možné tato onemocnění léčit?“ Dnešní doba přináší pozitivní rozvoj jak v diagnostice, tak na poli léčby. Na druhou stranu, i přes tyto pokroky se počet duševně nemocných nejenom nesnížil, ale naopak neustále vzrůstá. Otázkou zůstává, jestli s rozvojem poznatků v léčbě schizofrenie a obecně s vyšší informovanosti společnosti o této problematice, došlo také k vývoji postojů společnosti směrem k lepšímu. Schizofrenie se neprojevuje pouze těmi typickými symptomy, které zná v podstatě každý laik (bludy a halucinace), ale negativně postihuje celou sociální oblast nemocného. Schizofrenie narušuje rodinné vtahy, zasahuje do pracovní oblasti, partnerských vztahů a projevuje se také odstupem široké společnosti. Ve společnosti jsou bohužel neustále zakořeněné určité názory, předsudky a stereotypy, které, jak se zdá, se nedají ničím vyvrátit. Přestože v posledních letech dochází ke zlepšení stavu stigmatizace díky humanizaci psychiatrické péče a novým legislativním a etickým normám, stigma duševní nemoci a všudypřítomné předsudky tvoří stále překážku k dosažení vyšší kvality života pro osoby se schizofrenií. Cílem teoretické části bylo seznámit čtenáře s problematikou schizofrenie, jelikož si myslím, že nevědomost a nedostatek informací se logicky pojí s odstupem či případným strachem z neznáma. Cílem praktické části bylo zjistit, jak se společnost staví k lidem se schizofrenií, jaké jsou její postoje. V teoretické části jsem se snažila komplexně popsat schizofrenii a její klinický obraz. Myslím si, že důležitou část teoretické části tvoří kapitola o kognitivním deficitu, neboť se nejedná o oblast, které je věnována v souvislostí se schizofrenií velká pozornost, přesto poslední výzkumy ukazují, že pro nemocného a jeho další život je hloubka kognitivního deficitu zcela zásadní. V teoretické části jsem se také zaměřila na psychosociální rehabilitaci, protože pouhá farmakoterapie nestačí k tomu, aby se člověk se schizofrenií dokázal znovu začlenit do společenské a pracovní oblasti. K pochopení současných postojů společnosti k osobám se schizofrenií je také nebytně nutné znát vývoj názorů na duševní nemoci, jednotlivé stěžejní milníky v léčbě a přístupu k nemocným. 82

Praktickou část tvoří výzkumná studie, pro jejíž realizaci jsem si zvolila kvantitativní metodu dotazníku. Otázky jsem se snažila zaměřit na různé životní oblasti a situace, ve kterých je možné se setkat s lidmi se schizofrenií. Získaná data jsem analyzovala dvěma různými metodami. Zjišťovala jsem postoje respondentů k jednotlivým položkám v dotazníku a celkové postoje, které respondenti k osobám se schizofrenií zaujali. Za důležitý považuji výsledek výzkumné studie, který ukázal, že většina respondentů, ať už se jedná o muže nebo ženy, zaujímá k osobám se schizofrenií pozitivní postoj, což mě překvapilo. Samozřejmě je nutné brát v úvahu, že výsledek výzkumné studie je platný pro daný výzkumný soubor, nemá obecnou platnost.

83

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ

1. ALLEN, R. a NAIRN, RG. Media depictions of mental illness: an analysis of the use of dangerousness. Australian and New Zealand Journal of Psychiatry. 1997; 31: 375381. 2. BANKOVSKÁ MOTLOVÁ, Lucie a KOUKOLÍK, František. Citový mozek: neurobiologie, klinický obraz, terapie. Vyd. 1. Praha: Galén, 2006. 359 s. ISBN 807262-408-3. 3. BANKOVSKÁ MOTLOVÁ, Lucie a KOUKOLÍK, František. Schizofrenie: neurobiologie, klinický obraz, terapie. Vyd. 1. Praha: Galén, c2004. 437 s. ISBN 807262-277-3. 4. BANKOVSKÁ MOTLOVÁ, Lucie a kol. Psychoedukace u schizofrenie. Vyd. 1. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2012. 71 s. ISBN 978-80-87142-16-5. 5. BAŠTECKÝ, Jaroslav. Psychiatrie, právo a společnost: postavení duševně nemocného ve společnosti a v právních předpisech. Vyd. 1. Praha: Galén, 1997. 218 s. Theatrum medico-iuridicum; sv. 1. ISBN 80-85824-45-0. 6. BAUDIŠ, Pavel a LIBIGER, Jan. Psychiatrie a etika. Vyd. 1. Praha: Galén, 2002. 156 s. ISBN 80-7262-104-1. 7. BAUMAN, Zygmunt a MAY, Tim. Myslet sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. Vyd. 2. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010. 239 s. Studijní texty; sv. 30. ISBN 978-80-7419-026-1. 8. BOUČEK, Jaroslav. Obecná psychiatrie. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 216 s. ISBN 80-244-0240-8. 9. BOUČEK, Jaroslav a kol. Speciální psychiatrie. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 244 s. Učebnice. ISBN 80-244-1354-X. 10. BOUDON, Raymond et al. Sociologický slovník. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 253 s. ISBN 80-244-0735-3. 84

11. BREWER, WJ. a WOOD, SJ. a MCGORRY, PD. Impairment of olfactory identification ability in individuals at ultra-high risk for psychosis who later develop schizophrenia. American Journal of Psychiatry. 2003, č. 160, s. 1790-1794. 12. BŘICHÁČEK, Václav. Úvod do psychologického škálování. Vyd. 1. Bratislava, 1978. 13. CORRIGAN, EL. a LIBERMAN, RP. a ENGEL, JD. From non-compilance to collaboration in the treatment of schizophenia. Hosp Community Psychiatry. 1990, č. 41, s. 1203-1211. 14. ČEŠKOVÁ, Eva. Účinek antipsychotik na kognici. Remedia, Praha: Remedia, 2005, roč. 15, č. 6, s. 517 - 519. ISSN 0862-8947. 15. ČEŠKOVÁ, Eva, SVOBODA, Mojmír, ed. a KUČEROVÁ, Hana, ed. Psychopatologie a psychiatrie: pro psychology a speciální pedagogy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 317 s. ISBN 80-7367-154-9. 16. ČEŠKOVÁ, Eva. Schizofrenie a její léčba: průvodce ošetřujícího lékaře. Vyd. 2. Praha: Maxdorf, 2007. 104 s. Farmakoterapie pro praxi; sv. 21. Jessenius. ISBN 97880-7345-114-1. 17. DUŠEK, Karel a VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena. Diagnostika a terapie duševních poruch. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 632 s. ISBN 978-80-247-1620-6. 18. Duševní poruchy a poruchy chování: popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka: mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize. Vyd. 3. Praha: Psychiatrické centrum, 2006. 251 s. ISBN 80-85121-11-5. 19. FOUCAULT, Michel. Dějiny šílenství v době osvícenství: hledání historických kořenů pojmu duševní choroby. Praha: Lidové noviny, 1994. 209 s. Edice 21; sv. 3. ISBN 8071060852. 20. FRANCIS C. a PIRKIS J. a BLOOD RW. et al. Portrayal of depression and other mental illnesses in Australian non-fiction media. Journal of Community Psychology 2005; 33: 283-297.

85

21. GOFFMAN, Erving. Stigma: poznámky k problému zvládání narušené identity. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 167 s. Most: moderní sociologické teorie sv. 3. ISBN 80-86429-21-0. 22. HARSEN, M. a BELLACK, A.S. Assessment of social skills. In. Ciminero A. R, Calhoun, K. S., Adams, H.E., Handbook of behavioral assessment, New York: Wiley and sons, 1977. 23. HARTL, Pavel a HARTLOVÁ, Helena. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Praha: Portál, 2010. 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5. 24. HÖSCHL, Cyril, ed., LIBIGER, Jan, ed. a ŠVESTKA, Jaromír, ed. Psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Tigis, 2002. 895 s. ISBN 80-900130-1-5. 25. HÖSCHL, Cyril, ed., LIBIGER, Jan, ed. a ŠVESTKA, Jaromír, ed. Psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Tigis, 2002. 895 s. ISBN 80-900130-1-5. 26. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 265 s. Pedagogika. ISBN 978-80-247-1369-4. 27. JANÍČEK, Jeroným. Cyril Höschl: kde bydlí lidské duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 173 s., [8] s. obr. příl. Rozhovory. ISBN 80-7178-954-2. 28. JANÍK, Alojz. Veřejnost a duševně nemocný. Vyd. 1. Praha, 1987. 29. JANOUŠEK, Jaromír aj. Metody sociální psychologie: vysokošk. učebnice pro stud. filozof. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 256 s. Učebnice pro vys. školy. 30. JANŮ, Luboš a RACKOVÁ, Sylva. Význam dlouhodobé léčby schizofrenie. Remedia. 2006, č. 16, s. 96-99. 31. KALINA, Kamil. Jak žít s psychózou. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 247 s. ISBN 807178-563-6. 32. KOUKOLÍK, František. O vztahu lidského mozku a chování: strukturální a funkční podklady některých neuropsychiatrických chorob. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1997. 256 s. ISBN 80-7184-276-1.

86

33. KULIŠŤÁK, Petr. Neuropsychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 327 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-7178-554-7. 34. LIBIGER, J. Stigma duševního onemocnění. Psychiatrie, 2001, č 5 (1): 38–40. ISSN 1211-7579. 35. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009. 620 s. ISBN 978-80-200-1680-5. 36. NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. Vyd. 2., rozš. v Academii vyd. 1. Praha: Academia, 1997. 437 s. ISBN 80-200-0625-7. 37. OBEREIGNERŮ, Radko a PRAŠKO, Ján. Kognitivní deficity u schizofrenie. Psychiatrie pro praxi. 2011, č. 12, s. 74-79. ISSN 1213-0508. 38. OHALLORAN, Paul. 2001. Komplexní psychosociální léčba psychóz. Výukový program, Praha: 2001. 39. PĚČ, Ondřej a PROBSTOVÁ, Václava. Psychózy: psychoterapie, rehabilitace a komunitní péče. Vyd. 1. Praze: Triton, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7387-253-3. 40. PERKINS, DO, Predictors of noncompilance in patiens with schizophrenia. Journal of Clinical Psychiatry. 2002, č. 63, s. 1121-1128. 41. PÉREZ, Marek a Ivan TŮMA. Farmakologické přístupy ke kognitivnímu deficitu u schizofrenie. Remedia. 2004, roč. 2004, č. 6, s. 1-11. DOI: 0862-8947. Dostupné z: http://www.remedia.cz/Okruhy-temat/Psychiatrie/Farmakologicke-pristupy-kekognitivnimu-deficitu-u-schizofrenie/8-1n-cP.magarticle.aspx 42. PRAŠKO, Ján a kol. Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007. 1063 s. ISBN 978-80-7254-865-1. 43. PRAŠKO, Ján, et al. Psychotická porucha a její léčba: Příručka pro nemocné a jejich rodiny. Vyd. 1. Praha: Maxdorf s.r.o., 2001. 90 s. ISBN 80-85912-65-1. 44. PREISS, Marek a kol. Neuropsychologie v psychiatrii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. 411 s. Psyché. ISBN 80-247-1460-4.

87

45. PROCHASKA, James; NORCROSS, John. Terapeutické systémy: průřez teoriemi. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999. 479 s. ISBN 80-7169-766-4. 46. PŘIKRYL, Radovan a KUČEROVÁ, Hana. Negativní příznaky schizofrenie. Česká a slovenská psychiatrie. 2008, 104, no. 7, s. 350-357. ISSN 1212-0383. 47. PUNCH, Keith. Základy kvantitativního šetření. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008. 150 s. ISBN 978-80-7367-381-9. 48. RABOCH, Jiří. Zahájení a úvod: psychiatrie a společnost [přednáška k předmětu Psychiatrie, obor Všeobecné lékařství, 1. Lékařská Univerzita Karlova]. Praha. 1.10.2012. 49. RABOCH, Jiří a ZVOLSKÝ, Petr. Psychiatrie. Vyd. 1. Praha: Galén, 2001. 622 s. ISBN 80-2460-390-X. 50. RAHN, Ewald a MAHNKOPF, Angela. Psychiatrie: učebnice pro studium a praxi. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2000. 466 s. Psyché. ISBN 80-7169-964-0. 51. THORNICROFT, G. a ROSE, D. a HUXLEY, P. a DALE, G. a WYKES, T. What are the research priorities of mental health sevice users? Journal of Mental Health. 2002. č.11. 52. TŮMA Ivan a LENDEROVÁ Zuzana. Schizofrenie a kognitivní funkce. Psychiatrie 2001; 5: 275–282. ISSN 1211-7579. 53. TŮMA, Ivan. Schizofrenie a kognitivní funkce. Praha: Psychiatrické centrum, 1999. 48 s. ISBN 80-85121-55-7. 54. SAMSON, C. 1995. Madness and Psychiatry. Pp. 55-83 in: B. Turner. Medical Power and Social Knowledge. London: SAGE. 55. SEIFERTOVÁ, Dagmar, ed. et al. Postupy v léčbě psychických poruch: algoritmy České neuropsychofarmakologické společnosti. Vyd. 2., revid. Praha: Academia Medica Pragensis v nakl. Medical Tribune CZ, 2008, 616 s. ISBN 978-80-87135-10-5. 56. STERNBERG, Robert J. Kognitivní psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 636 s. ISBN 80-7178-376-5. 88

57. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4. rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4. 58. VYBÍRAL, Zbyněk a ROUBAL, Jan. Současná psychoterapie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 743 s. ISBN 978-80-7367-682-7. 59. VÝROST, Jozef, ed. Sociálno-psychologický výskum postojov. Vyd. 1. Bratislava, 1989. 60. ZVOLSKÝ, Petr. Obecná psychiatrie. Praha: Karolinum, 2001. 192 s. ISBN 8071844942. Elektronické zdroje: 61. DAVID, Ivan. Počátky péče o duševně nemocné v ČR. [online]. [cit. 2013-06-05]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/pocatky-pece-o-dusevne-nemocne-v-cr449688 62.

Fokus

Vysočina.

[online].

[cit.

2013-06-05].

Dostupné

z: http://www.fokusvysocina.cz/pages.aspx?p=66 63. HÖSCHL, Cyril. Od mechanismu účinku antipsychotik ke klinické praxi aneb malé psychofarmakologické

repetitorium.

[online].

[cit.

2013-06-05].

Dostupné

z:

http://www.hoschl.cz/files/3848_cz_Antipsychotika_Hoschl.pdf 64. NAWKOVÁ, Lucie a Tereza ADÁMKOVÁ a kol. Vyobrazení osob s duševním onemocněním v českých, chorvatských a slovenských tištěných médiích. [online]. [cit. 2013-06-05]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=671 65. USTOHAL, Libor. Schizofrenie – compliance a adherence: spolupráce při léčbě. [online].

[cit.

2013-06-05].

Dostupné

z:

http://www.tribune.cz/clanek/25301-

schizofrenie-compliance-a-adherence-spoluprace-pri-lecbe 66. WEINIGOVÁ, Barbora. Stigma a duševní poruchy. [online]. [cit. 2013-06-05]. Dostupné z: http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art415 67. HINTERHUBER, Hartmann. Stigma schizofrenie: snaha o jeho překonání. [online]. [cit. 2013-06-05]. Dostupné z www.solen.sk 89

SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ Obrázek č. 1: Model služeb Graf č. 1: Počet respondentů Graf č. 2: Počet respondentů dle vzdělání Graf č. 3: Počet respondentů dle místa bydliště Graf č. 4: Osoba se schizofrenií jako spolupracovník Graf č. 5: Odstup při jednání Graf č. 6: Osoba se schizofrenií jako partner Graf č. 7: Chování k osobě se schizofrenií Graf č. 8: Pravidelné setkávání Graf č. 9: Psychiatrické léčebny Graf č. 10: Osoba se schizofrenií jako soused Graf č. 11: Nebezpečí pro okolí Graf č. 12: Ovlivnění vztahu Graf č. 13: Agresivita Graf č. 14: Znovu začlenění do společnosti Graf č. 15: Ostražitost při jednání Graf č. 16: Trestná činnost Graf č. 17: Chování člověka se schizofrenií Graf č. 18: Bodová hodnota celkového postoje – respondenti muži Graf č. 19: Celkový pozitivní a negativní postoj mužů vyjádřený v procentech Graf č. 20: Bodová hodnota celkového postoje – respondenti ženy Graf č. 21: Celkový pozitivní a negativní postoj žen vyjádřený v procentech Graf č. 22: Průměr bodových hodnot všech respondentů dle vzdělání

90

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Tři syndromy a s nimi se pojící symptomy dle P. Liddleho Tabulka č. 2: Účinnost psychoterapeutických přístupů kombinovaných s medikamentózní léčbou – porovnání s medikamentózní léčbou samotnou Tabulka č. 3: Systém péče o osoby s duševním onemocněním v České republice Tabulka č. 4 : Výpočet pozitivního a negativního postoje u mužů Tabulka č. 5: Výpočet pozitivního a negativního postoje u žen Tabulka č. 6: Pozitivní a negativní postoj u VŠ Tabulka č. 7: Pozitivní a negativní postoj u SŠ

91

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník pro respondenty Příloha č. 2: Dotazník s přiřazenými hodnotami pro vyhodnocování Příloha č. 3: Výpočty k jednotlivým tvrzením v dotazníku – muži Příloha č. 4: Výpočty k jednotlivým tvrzením v dotazníku – ženy Příloha č. 5: Výpočet celkového postoje pro každého respondenta – muži Příloha č. 6: Výpočet celkového postoje pro každého respondenta - ženy

92

Příloha č. 1: Dotazník pro respondenty

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI DOTAZNÍK POSTOJE SPOLEČNOSTI K OSOBÁM SE SCHIZOFRENIÍ

Vážená paní/pane, Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku, jehož cílem je zmapovat postoje společnosti k osobám se schizofrenií. Dotazník je anonymní a bude sloužit jako část praktického oddílu mé diplomové práce. Děkuji za Vaši ochotu.

Lucie Wawreczková

Pohlaví: ŽENA / MUŽ Dosažené vzdělání: ZÁKLADNÍ/ STŘEDOŠKOLSKÉ/ VYSOKOŠKOLSKÉ Bydliště: MĚSTO/VESNICE Vyjádřete prosím svou míru souhlasu s následujícími tvrzeními: Naprosto

Spíše

souhlasím

souhlasím

Nevím

Spíše

Naprosto

nesouhlasím

nesouhlasím

1. Vadilo by mi být zaměstnán na stejném

pracovišti

jako

osoba

se

schizofrenií. 2. Při jednání s osobou se schizofrenií

93

bych udržoval odstup. 3. Nevadilo by mi mít za partnera osobu se schizofrenií. 4. Kdybych věděl, že jednám s osobou se schizofrenií, nechoval bych se k němu jinak než při jednání se zdravým člověkem. 5. Vadilo by mi, se pravidelně setkávat s osobou se schizofrenií. 6. Myslím si, že lidé se schizofrenií by měli

být

preventivně

zavíráni

do

psychiatrických léčeben. 7. Nevadilo by mi mít za souseda osobu se schizofrenií. 8. Myslím si, že osoby se schizofrenií nejsou nebezpečné pro své okolí. 9. Kdybych se dozvěděl, že člověk, kterého znám má schizofrenii, ovlivnilo by to negativně můj vztah k němu. 10. Myslím si, že osoby se schizofrenií jsou agresivní. 11. Osobám se schizofrenií by měla být poskytována

podpora

při

znovu

začleňování do společnosti. 12. Při jednání s osobou se schizofrenií bych nebyl ostražitý. 13. Myslím si, že osoby se schizofrenií nepáchají trestnou činnost častěji než zdraví lidé. 14. Myslím si, že chování člověka se schizofrenií je nevypočitatelné.

94

Příloha č. 2: Dotazník s přiřazenými hodnotami pro vyhodnocování Naprosto souhlasím

Spíše souhlasím

Nevím

Spíše nesouhlasím

Naprosto nesouhlasím

1. Vadilo by mi být zaměstnán na stejném pracovišti jako osoba se schizofrenií. (negativní)

1

2

3

4

5

2. Při jednání s osobou se schizofrenií bych udržoval odstup. (negativní)

1

2

3

4

5

3. Nevadilo by mi mít za partnera osobu se schizofrenií. (pozitivní)

5

4

3

2

1

4. Kdybych věděl, že jednám s osobou se schizofrenií, nechoval bych se k němu jinak než při jednání se zdravým člověkem. (pozitivní).

5

4

3

2

1

5. Vadilo by mi, se pravidelně setkávat s osobou se schizofrenií. (negativní).

1

2

3

4

5

6. Myslím si, že lidé se schizofrenií by měli být preventivně zavíráni do psychiatrických léčeben. (negativní).

1

2

3

4

5

7. Nevadilo by mi mít za souseda osobu se schizofrenií. (pozitivní)

5

4

3

2

1

8. Myslím si, že osoby se schizofrenií nejsou nebezpečné pro své okolí. (pozitivní)

5

4

3

2

1

9. Kdybych se dozvěděl, že člověk, kterého znám má schizofrenii, ovlivnilo by to negativně můj vztah k němu. (negativní)

1

2

3

4

5

10. Myslím si, že osoby se schizofrenií jsou agresivní. (negativní)

1

2

3

4

5

11. Osobám se schizofrenií by měla být poskytována podpora při znovu začleňování do společnosti. (pozitivní)

5

4

3

2

1

12. Při jednání s osobou se schizofrenií bych nebyl ostražitý. (pozitivní)

5

4

3

2

1

13. Myslím si, že osoby se schizofrenií nepáchají trestnou činnost častěji než zdraví lidé. (pozitivní).

5

4

3

2

1

14. Myslím si, že chování člověka se schizofrenií je nevypočitatelné. (negativní).

1

2

3

4

5

95

Příloha č. 3: Výpočty k jednotlivým tvrzením v dotazníku - muži Počty respondentů naprosto nesouhlasím spíše nesouhlasím nevím spíše souhlasím naprosto souhlasím Procentuální vyjádření naprosto nesouhlasím spíše nesouhlasím nevím spíše souhlasím naprosto souhlasím

ot.č.8

ot.č.9

ot. č.1

ot.č.2

ot.č.3

ot.č.4

ot.č.5

ot.č.6

ot.č.7

8 14 9 19 16

5 30 10 16 5

20 14 14 9 9

6 9 11 31 9

7 9 19 20 11

5 6 12 17 26

4 13 8 28 13

12,12 21,21 13,64 28,79 24,24

7,58 45,45 15,15 24,24 7,58

30,30 21,21 21,21 13,64 13,64

9,09 13,64 16,67 46,97 13,64

10,61 13,64 28,79 30,30 16,67

7,58 9,09 18,18 25,76 39,39

6,06 19,70 12,12 42,42 19,70

ot.č.10

ot.č.11

ot.č.12

ot.č.13

ot.č.14

2 31 13 18 2

7 11 10 22 16

9 11 23 15 8

3 5 5 18 35

2 39 5 18 2

4 11 14 18 19

8 30 11 12 5

3,03 46,97 19,70 27,27 3,03

10,61 16,67 15,15 33,33 24,24

13,64 16,67 34,85 22,73 12,12

4,55 7,58 7,58 27,27 53,03

3,03 59,09 7,58 27,27 3,03

6,06 16,67 21,21 27,27 28,79

12,12 45,45 16,67 18,18 7,58

96

Příloha č. 4: Výpočty k jednotlivým tvrzením v dotazníku – ženy Počty respondentů naprosto nesouhlasím spíše nesouhlasím nevím spíše souhlasím naprosto souhlasím Procentuální vyjádření naprosto nesouhlasím spíše nesouhlasím nevím spíše souhlasím naprosto souhlasím

ot. č.1 2 13 22 29 23

ot.č.2 3 21 16 39 10

ot.č.3 24 29 21 12 3

ot.č.4 4 21 13 28 23

ot.č.5 2 6 15 40 26

ot.č.6 1 7 6 20 55

ot.č.7 4 12 17 38 18

2 15 25 33 26

3 24 18 44 11

27 33 24 13 3

4 24 15 31 26

2 7 17 45 29

1 8 7 22 62

4 13 19 43 20

ot.č.8 2 31 21 24 11

ot.č.9 2 12 15 39 21

ot.č.10 1 17 15 41 15

ot.č.11 1 2 8 30 48

ot.č.12 10 49 16 12 2

ot.č.13 5 19 17 25 23

ot.č.14 10 43 16 14 6

2 35 24 27 12

2 13 17 44 24

1 19 17 46 17

1 2 9 34 54

11 55 18 13 2

6 21 19 28 26

11 48 18 16 7

97

Příloha č. 5: Výpočet celkového postoje pro každého respondenta - muži Horizontálně jsou čísla jednotlivých položek v dotazníku 1-14; suma a průměr Vertikálně jsou jednotliví respondenti – muži (66) 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14 průměr suma

1

2

1

5

1

5

5

5

3

5

5

4

3

1

4

3,50

49

2

4

3

2

2

4

5

4

4

3

4

4

2

5

3

3,50

49

3

3

2

1

4

4

4

5

3

4

3

4

2

3

2

3,14

44

4

5

4

3

2

4

5

5

4

5

3

5

2

5

2

3,86

54

5

5

5

4

5

5

5

5

4

2

5

5

4

5

4

4,50

63

6

2

2

1

3

3

4

4

4

4

4

3

2

3

3

3,00

42

7

4

4

3

4

5

4

4

2

5

5

1

4

5

2

3,71

52

8

4

2

1

2

3

5

5

4

4

4

5

4

4

2

3,50

49

9

4

4

3

5

4

5

5

5

5

3

5

2

3

1

3,86

54

10

4

5

3

5

5

5

4

3

5

4

5

2

5

2

4,07

57

11

3

4

4

4

3

4

3

2

5

3

4

4

4

2

3,50

49

12

2

4

3

1

4

3

3

2

1

5

5

4

5

1

3,07

43

13

3

2

1

5

4

3

4

2

4

3

5

4

5

2

3,36

47

14

4

3

5

4

4

5

3

2

4

3

5

5

2

2

3,64

51

15

2

2

1

2

4

3

3

2

4

2

5

2

4

4

2,86

40

16

3

3

3

4

3

4

2

3

2

3

5

2

5

5

3,36

47

17

2

2

1

4

3

3

2

4

2

3

4

2

4

2

2,71

38

18

5

5

2

5

5

5

2

2

5

5

5

4

5

4

4,21

59

19

2

2

2

4

2

3

2

2

3

3

5

2

2

2

2,57

36

20

2

2

2

3

2

3

2

1

1

1

3

2

1

2

1,93

27

21

1

1

1

1

2

5

2

4

3

2

1

2

5

4

2,43

34

22

4

4

3

5

3

2

1

3

2

2

2

4

5

2

3,00

42

23

3

3

2

2

4

3

5

2

2

5

3

3

3

3

3,07

43

24

4

2

1

4

3

5

4

3

2

1

4

4

4

2

3,07

43

25

4

3

5

4

5

1

5

4

3

2

2

2

2

2

3,14

44

26

2

2

4

1

1

3

2

4

4

1

5

2

2

4

2,64

37

27

1

4

5

3

3

4

3

3

3

3

4

4

1

2

3,07

43

28

5

2

4

2

1

4

2

2

3

1

1

4

4

5

2,86

40

29

4

3

4

2

1

1

1

2

1

4

4

2

5

5

2,79

39

30

3

3

3

4

4

5

4

3

5

4

5

3

3

3

3,71

52

31

5

2

1

4

3

5

4

2

4

3

5

4

5

1

3,43

48

32

1

2

5

3

1

1

2

2

3

1

2

4

4

2

2,36

33

33

1

1

3

4

1

1

5

4

5

2

5

4

3

3

3,00

42

34

5

2

1

2

5

2

4

2

3

1

5

2

2

2

2,71

38

35

5

2

1

4

3

5

4

2

4

3

5

2

4

2

3,29

46

36

2

2

4

1

2

4

4

4

4

4

5

4

5

3

48

37

2

2

2

4

4

2

2

2

4

2

5

1

5

4

3,43 2,93

41

98

38

5

2

1

4

3

5

4

2

2

3

5

2

4

2

3,14

44

39

5

2

2

4

4

5

4

2

4

3

5

2

4

2

3,43

48

40

1

2

5

4

5

5

4

3

5

4

4

2

2

3

3,50

49

41

4

2

1

4

3

4

4

2

4

3

5

2

4

2

3,14

44

42

5

2

4

4

2

4

2

4

4

4

4

2

3

1

3,21

45

43

1

1

5

3

1

2

1

2

1

1

4

1

2

1

1,86

26

44

5

2

1

4

3

5

4

2

1

3

5

2

4

2

3,07

43

45

3

3

5

4

3

3

3

2

2

1

2

2

3

1

2,64

37

46

5

2

1

4

3

5

3

2

4

3

5

2

4

3

3,29

46

47

4

1

1

4

3

4

4

2

4

2

5

2

4

5

3,21

45

48

3

3

2

2

4

3

4

3

4

4

4

2

4

3

3,21

45

49

1

4

4

5

5

5

5

1

1

4

5

2

5

4

3,64

51

50

5

2

1

4

3

4

5

2

4

2

5

2

4

2

3,21

45

51

4

4

2

4

4

4

4

2

5

4

5

2

2

4

3,57

50

52

4

4

2

4

4

4

4

2

5

4

5

2

2

4

3,57

50

53

2

2

1

3

3

2

1

2

2

2

3

2

3

2

2,14

30

54

4

4

1

4

3

4

3

2

4

3

4

2

3

2

3,07

43

55

2

2

3

3

2

4

2

3

2

2

5

2

3

2

2,64

37

56

4

4

3

4

2

4

4

2

3

2

4

2

2

2

3,00

42

57

5

5

3

4

5

5

5

4

5

5

5

4

5

5

4,64

65

58

4

4

4

5

5

2

4

4

4

4

5

2

4

2

3,79

53

59

4

4

1

4

4

5

4

2

4

4

4

4

4

4

3,71

52

60

3

3

5

3

2

3

2

3

4

3

4

2

3

3

3,07

43

61

4

2

2

3

4

3

4

4

3

1

2

4

2

4

3,00

42

62

2

2

3

4

2

5

4

3

2

3

3

5

5

1

3,14

44

63

1

4

2

5

4

5

4

4

5

3

5

2

5

3

3,71

52

64

2

2

3

1

1

5

5

5

1

5

5

2

1

1

2,79

39

65

5

5

2

3

4

1

4

4

5

3

4

3

3

2

3,43

48

66

5

4

2

3

4

5

4

4

5

3

4

3

3

2

3,64

51

99

Příloha č. 6: Výpočet celkového postoje pro každého respondenta - ženy Horizontálně jsou čísla jednotlivých položek v dotazníku 1-14; suma a průměr Vertikálně jsou jednotliví respondenti – ženy (89) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37

1 4 3 2 3 4 4 4 3 3 2 4 5 2 5 4 4 4 4 5 5 5 2 4 4 5 3 4 3 5 5 4 5 4 5 4 5 4

2 3 2 2 4 4 4 4 4 4 2 4 5 4 4 5 4 4 4 4 5 5 3 4 4 2 2 4 2 5 4 5 4 4 4 3 4 4

3 3 5 1 4 5 3 4 4 5 1 3 3 2 3 2 3 3 3 3 2 4 4 1 3 2 2 2 2 3 1 3 2 3 3 4 2 4

4 2 3 5 2 5 2 4 4 4 2 2 5 2 2 5 2 2 4 5 4 5 4 3 4 2 2 5 2 4 5 4 4 4 5 4 2 4

5 4 3 4 2 4 4 5 5 4 2 4 5 4 5 4 5 4 1 5 5 5 3 4 5 5 4 2 4 5 5 4 5 4 5 5 5 4

6 5 3 4 5 5 5 3 5 5 5 3 5 5 5 5 5 4 5 5 5 5 5 4 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5

7 4 3 1 4 4 4 3 4 4 2 4 5 3 5 4 2 2 3 5 2 1 3 4 4 5 3 4 4 5 4 5 5 4 2 4 4 4

8 3 3 1 3 4 3 4 2 2 2 2 2 2 4 3 4 3 4 5 2 5 3 2 4 3 1 2 3 4 2 4 5 4 2 3 3 4

9 10 11 4 4 4 1 3 3 3 2 5 4 4 5 4 4 5 4 4 5 5 2 5 5 2 4 5 2 3 3 2 4 4 3 5 5 4 5 4 4 5 4 4 5 3 4 5 4 4 5 5 2 4 4 4 5 5 5 5 5 4 5 5 5 5 4 3 4 4 4 5 4 4 5 4 3 5 3 2 4 4 4 4 4 3 3 5 5 4 3 4 5 5 4 5 4 5 5 4 4 5 5 4 5 5 4 5 5 4 5 5 4 1

12 13 2 5 3 3 1 2 2 4 2 5 2 2 2 5 1 5 2 4 2 4 2 3 4 5 2 4 3 3 3 2 2 5 2 2 2 4 4 5 4 5 1 5 3 2 3 4 2 5 2 2 1 2 4 5 2 4 4 5 2 5 2 5 4 5 2 4 2 5 4 5 3 4 2 5

14 průměr suma 3 3,6 50 3 2,9 41 1 2,4 34 2 3,4 48 2 4,1 57 2 3,4 48 1 3,6 51 2 3,6 50 2 3,5 49 2 2,5 35 3 3,3 46 5 4,5 63 2 3,2 45 3 3,9 55 3 3,7 52 4 3,8 53 1 3,0 42 2 3,5 49 3 4,6 64 4 4,1 57 5 4,4 61 3 3,3 46 4 3,6 50 2 3,9 55 2 3,4 47 2 2,6 36 2 3,6 51 2 3,1 43 5 4,6 64 2 3,7 52 4 4,2 59 2 4,3 60 2 3,8 53 4 4,0 56 4 4,2 59 2 3,8 53 54 4 3,9 100

38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80

5 3 3 5 3 2 4 5 3 3 4 3 3 2 5 2 1 3 4 5 2 3 3 3 3 4 4 2 2 5 5 3 1 5 4 2 3 4 3 4 5 4 5

5 3 4 4 2 2 4 4 3 3 2 4 2 4 3 2 1 3 4 5 2 4 4 2 3 5 4 3 2 4 4 4 1 3 5 2 4 2 3 2 3 2 3

2 3 2 2 2 1 3 2 4 2 2 3 2 4 2 1 1 3 3 2 1 2 1 1 1 1 1 1 1 3 3 1 1 2 1 1 2 1 2 2 2 2 1

5 4 4 4 2 4 5 4 4 4 5 2 3 3 2 3 3 3 4 5 5 4 3 4 1 5 3 2 5 1 2 3 1 1 3 5 4 4 5 3 3 4 5

5 4 4 4 2 2 4 5 4 4 5 4 3 1 4 3 4 3 3 5 3 4 2 3 3 4 4 3 5 4 5 4 3 4 4 3 4 4 5 3 4 5 4

5 5 5 5 4 4 4 5 4 3 5 5 4 2 5 4 5 3 5 5 5 4 3 4 4 5 5 4 2 4 2 5 4 2 5 5 4 5 5 4 4 5 5

5 3 4 4 2 2 4 5 3 4 4 4 3 2 4 4 5 3 3 1 4 3 4 3 2 4 5 2 4 4 4 3 1 3 5 4 5 4 5 5 4 4 5

5 3 4 3 4 2 3 3 2 3 4 3 4 2 2 3 5 3 3 5 2 2 4 2 2 4 2 2 5 5 5 2 2 4 2 2 4 4 4 5 2 2 2

5 4 3 4 4 4 4 4 4 4 4 5 4 3 3 4 3 3 5 5 2 4 3 2 4 4 2 2 3 4 3 2 2 4 2 2 4 5 5 5 4 4 2

5 4 4 3 4 2 2 5 3 3 4 4 4 2 4 2 1 3 4 4 2 3 3 3 2 4 4 3 5 5 5 4 4 3 4 2 2 2 4 4 4 2 5

5 5 5 5 4 4 4 5 4 5 4 2 4 4 5 3 4 3 4 4 5 4 5 4 4 5 5 4 3 3 4 5 5 5 5 5 5 5 4 5 4 3 5

5 3 3 2 4 2 2 4 2 4 2 2 2 2 2 2 1 3 2 2 2 2 2 2 2 3 2 4 3 3 3 2 2 2 1 2 3 2 2 1 1 2 2

5 3 3 3 3 4 5 4 4 3 4 4 4 4 3 1 5 3 3 4 4 3 3 2 2 4 3 4 2 2 4 3 3 5 1 4 2 1 2 2 2 4 1

5 2 4 2 3 2 5 2 2 2 2 2 3 1 4 4 3 3 3 2 1 2 3 2 2 4 2 1 1 1 2 2 2 2 3 1 2 2 2 3 2 4 2

4,8 3,5 3,7 3,6 3,1 2,6 3,8 4,1 3,3 3,4 3,6 3,4 3,2 2,6 3,4 2,7 3,0 3,0 3,6 3,9 2,9 3,1 3,1 2,6 2,5 4,0 3,3 2,6 3,1 3,4 3,6 3,1 2,3 3,2 3,2 2,9 3,4 3,2 3,6 3,4 3,1 3,4 3,4

67 49 52 50 43 37 53 57 46 47 51 47 45 36 48 38 42 42 50 54 40 44 43 37 35 56 46 37 43 48 51 43 32 45 45 40 48 45 51 48 44 47 47 101

81 82 83 84 85 86 87 88 89

4 4 2 2 3 4 5 5 4

2 1 3 2 4 2 3 4 4

2 4 4 1 1 2 4 1 2

5 5 4 2 2 5 5 2 4

4 4 5 3 5 4 4 3 4

2 1 5 5 4 4 2 2 5

2 4 4 5 2 5 4 3 3

4 4 2 5 4 2 3 2 4

2 4 2 2 4 4 3 3 1

4 5 5 4 5 3 5 4 5

4 4 5 4 5 4 4 2 5

3 2 1 4 3 2 2 1 5

2 2 1 4 3 2 2 4 5

1 2 4 4 2 2 3 2 5

2,9 3,3 3,4 3,4 3,4 3,2 3,5 2,7 4,0

41 46 47 47 47 45 49 38 56

102

ANOTACE

Jméno a příjmení:

Lucie Wawreczková

Katedra:

Katedra psychologie a patopsychologie

Vedoucí práce:

PhDr. Pavel Škobrtal Ph.D.

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Postoje společnosti k osobám se schizofrenií

Název v angličtině:

Societal attitudes towards people with schizophrenia

Anotace práce:

Práce se zabývá schizofrenií, jejími příčinami, projevy, klasifikací, průběhem a prognózou. Podstatná část práce se věnuje

psychosociální

rehabilitaci,

která

zahrnuje

farmakooterapii, psychoterapii, psychoedukaci a nácvik sociálních dovedností. Práce obsahuje také historický vývoj postojů k osobám se schizofrenií, předsudky, stereotypy a stigma duševní nemoci. Výzkumná studie zkoumá postoje společnosti k osobám se schizofrenií.

103

Anotace v angličtině

This work deals with schizophrenia, its causes, symptoms, classification,

progress

and

prognosis.

A fundamental part of the work is devoted to psychosocial rehabilitation, which includes farmaktherapy, psychotherapy, psycho education and social skills training. The work also includes historical development of attitudes towards the people with schizophrenia, prejudice, stereotypes and stigma of mental illness. The research study examines the attitudes of society towards the people with schizophrenia. Klíčová slova:

Schizofrenie, postoj, léčba, stigma

Klíčová slova v angličtině:

Schizophrenia, attitude, treatment, stigma

Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1: Dotazník pro respondenty Příloha č. 2: Dotazník s přiřazenými hodnotami pro vyhodnocování Příloha č. 3: Výpočty k jednotlivým tvrzením v dotazníku – muži Příloha č. 4: Výpočty k jednotlivým tvrzením v dotazníku – ženy Příloha č. 5: Výpočet celkového postoje pro každého respondenta – muži Příloha č. 6: Výpočet celkového postoje pro každého respondenta - ženy

Rozsah práce:

92 stran

Jazyk práce:

Český jazyk

104