Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Oto Ryneš
DAŇOVÉ ASPEKTY HOLDINGOVÝCH SPOLEČNOSTÍ NĚMECKA A NIZOZEMÍ VE VZTAHU K ČR
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Novotný, Ph.D. Katedra: finančního práva a finanční vědy Datum vypracování práce: 26. března 2012
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Daňové aspekty holdingových společností Německa a Nizozemí ve vztahu k ČR“ vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. Předkládanou diplomovou práci jsem neužil k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze, dne 26. března 2012
………………………………… Oto Ryneš
Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu mé diplomové práce JUDr. Petrovi Novotnému, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při zpracování této práce.
OBSAH 1.
ÚVOD............................................................................................................................................1 1.1
2.
HOLDINGOVÁ STRUKTURA..................................................................................................5 2.1.
Druhy holdingových společností........................................................................................................7
2.1.1.
Německé společnosti .................................................................................................................8
2.1.2.
Nizozemské společnosti ...........................................................................................................12
2.1.3.
Transparentní společnosti .......................................................................................................15
2.2.
3.
Filozofické východisko ........................................................................................................................2
Druhy koncernů (s ohledem na aktivity v České republice)...........................................................17
2.2.1.
Organizační složka a stálá provozovna....................................................................................17
2.2.2.
Dceřiná společnost ...................................................................................................................21
2.2.2.1.
Společnost s ručením omezeným ...................................................................................22
2.2.2.2.
Akciová společnost...........................................................................................................23
2.2.2.3.
Komanditní společnost ....................................................................................................23
2.2.2.4.
Jiné alternativy .................................................................................................................24
2.2.3.
Joint-venture.............................................................................................................................25
2.2.4.
Special purpose vehicle............................................................................................................28
DAŇOVÉ ASPEKTY ................................................................................................................31 3.1.
Zdanění v České republice................................................................................................................33
3.2.
Zdanění holdingových společností ..................................................................................................36
3.2.1.
Smlouvy o zamezení dvojího zdanění a legislativa EU...........................................................37
3.2.1.1.
Dividendy (čl. 10)..............................................................................................................37
3.2.1.2.
Úroky (čl. 11) ....................................................................................................................40
3.2.1.3.
Licenční poplatky (čl. 12) .................................................................................................42
3.2.1.4.
Kapitálové zisky (čl. 13/ čl. 14) ........................................................................................44
3.2.2.
3.3.
4.
Zdanění v národním režimu.....................................................................................................45
3.2.2.1.
Německo...........................................................................................................................46
3.2.2.2.
Nizozemí ...........................................................................................................................47
Zdanění vlastníků holdingových společností ..................................................................................49
SROVNÁNÍ VYBRANÝCH HOLDINGOVÝCH STRUKTUR...........................................51 4.1.
Americká softwarová společnost.....................................................................................................52
4.2.
Individuální investor s biofarmami..................................................................................................54
4.3.
Investiční fond s minoritními podíly ................................................................................................55
5.
ZÁVĚR........................................................................................................................................57
6.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................61
7.
SUMMARY ................................................................................................................................65
8.
ABSTRAKT................................................................................................................................66
1. ÚVOD Současný právní svět se stal natolik provázaným a spletitým, že pouhá znalost jednotlivých národních předpisů již nestačí. Aby si člověk mohl utvořit komplexnější obrázek, musí porozumět jak globálním jevům v obecné rovině, tak jednotlivým konkrétním vztahům na přeshraniční úrovni. Toto platí rovněž pro svět finančnictví a zejména pak pro oblast daňového plánování. Smysl této práce spočívá primárně v důkladné analýze systému zdanění holdingových společností založených podle nizozemského nebo německého práva, a to ve vztahu k ziskům plynoucím z České republiky. Zisky v tomto případě zahrnují zejména dividendy, kapitálové zisky, úroky a licenční poplatky. Důraz se klade na jednotlivé možnosti strukturace celého holdingu a neopomíjí se ani zdanění vlastníků holdingové společnosti. Jedná se zásadně o daň z příjmů právnických osob. Částečně se v relevantních kontextech zmiňují daně související nebo navazující na podnikání právnické osoby, např. živnostenská daň nebo tzv. transakční daně – převodní daně, daň z vkladů do kapitálu, atd. Téma nepřímých daní u daňového plánování příliš nerozhoduje, a rovněž se tak nachází až za hranicí této práce. Cíl práce se neomezuje na pouhý popis stávající situace, ale směřuje též k hlubšímu pochopení jednotlivých institutů daňového práva, k jejich komparaci a celkově k tvořivé interpretaci souvisejících jevů. Z tohoto pohledu stojí například za zmínku problematika transparentních společností. Diplomová práce je rozdělena na tři hlavní části, a to na část týkající se holdingové struktury jako takové, část zaměřující se na proces zdanění jednotlivých příjmů holdingových společností a část, která se zabývá příklady používaných holdingových struktur a jejich 1
systémem zdanění. První dvě části obsahují teoretická východiska, přičemž pečlivě analyzují jednotlivé daňové aspekty. Třetí část se odvíjí od tvořivého přístupu k některým možným způsobům, jak lze celý holding optimálně zkonstruovat. První část se věnuje základním pojmům „holdingová společnost“ a „holding“ (koncern). V tomto smyslu dopodrobna rozebírá jednak druhy holdingových společností, jež lze podle nizozemského nebo německého práva založit, a jednak možnosti strukturace holdingu ve vztahu k České republice. Druhá část tvoří jádro této diplomové práce a analyzuje celkový proces zdaňování zisků, který spadá pod působnost (i) jednotlivých národních režimů (zákony České republiky v. zákony Německa, Nizozemí), (ii) relevantních smluv o zamezení dvojího zdanění a (iii) legislativy a judikatury Evropské unie. Z hlediska daňového plánování hraje klíčovou roli konečné daňové zatížení vlastníka holdingové společnosti, jehož optimalizace se zmiňuje v závěru této části. Třetí část obsahuje výběr několika daňových struktur, jež využívají německé nebo nizozemské holdingové režimy ve vztahu k České republice. Na jejich příkladech lze doložit funkčnost a efektivnost systémů zdanění podle první a druhé části. Jak při výběru metod, tak při samotném psaní práce se snažím tuto práci směřovat na základě intuice, s lehkostí a elegancí, nežli předložit pouhý logicky uspořádaný, svázaný a rigidní deskriptivní výčet. Věřím v duši své práce a doufám, že předkládám nikoliv pouhou popisnou práci, ale propracovanou vědeckou práci s tvůrčím nádechem a s přidanou hodnotou.
1.1 Filozofické východisko Rád bych na tomto místě zmínil základní filozofickou tezi ohledně daní, ze které vycházím. Jsem naprosto přesvědčen, že je správné platit daně a přispívat tak na řízení státu, 2
budování potřebných infrastruktur i na věci obecné solidarity. Výše, způsob i druhy výdajů a příjmů státního rozpočtu se mají ustanovit vůlí společnosti na základě společenského konsensu týkajícího se celospolečenských potřeb, hodnot, národního směřování, apod. Činí se tak zejména skrze volené zástupce lidu, kteří si mají zodpovědně uvědomovat tíhu tohoto břemene. Otázku diskrepancí mezi společenským konsensem a projevenou vůlí ponechám stranou; ostatně tento základ se standardně překrývá s ideou demokratického a právního státu. U daní z příjmů jsem pak konkrétněji inspirován myšlenkou, že příjem daňových subjektů by se měl pokud možno zdanit ve státě, ve kterém byl vytvořen. Jestliže pak jednotlivé mezinárodní právní instrumenty přiznávají z důvodu efektivnosti danit určité příjmy v jiných státech, stát by měl dbát na to, aby v celku získal stejný objem peněžních prostředků, který by vybral, pokud by veškeré příjmy realizované na jeho území byly zároveň i zde zdaněny. V opačném případě stát i jeho rezidenti tratí. Stát se svým daňovým systémem jednak vymezuje oproti ostatním zemím, ale zároveň si do jisté míry svazuje ruce, neboť zvolený systém zdanění stát následně de lege lata zavazuje. Stát tak poskytuje určité rigidní mantinely pro osoby, které spadají pod daňovou působnost tohoto státu, tj. daňoví poplatníci. Daňoví poplatníci obvykle nemají jinou možnost než respektovat zmiňovaný společenský konsens, který pravidla vytváří. Odejít do zahraničí se v dnešní době sice relativně nabízí, ale stát by již ze své podstaty neměl nikoho jakýmkoliv způsobem tlačit k odchodu ze země. Dle mého názoru by se právě z tohoto důvodu měla tato pravidla nastavovat přiměřeně, v rozumných mezích a s ohledem na situaci v okolních státech, aby nedocházelo k významným diskriminačním odchylkám. Z časového hlediska má pak velký význam právní jistota, která patří mezi nejzákladnější pilíře práva jako takového. Právní jistota v oblasti daní spočívá v legitimním očekávání daňových poplatníků, že jejich celkové daňové 3
zatížení nebude výrazně kolísat v závislosti na libovůli zákonodárce. U některých států se novelizují daňové předpisy běžně i několikrát za rok, daňové sazby se mohou napřesrok změnit i dvojnásobně, ale i celé jednotlivé systémy zdanění se každoročně modifikují. Toto se z mého pohledu týká i České republiky, což považuji za největší slabinu tuzemského daňového práva za posledních 20 let. Pokud se daňový poplatník nechce smířit s daněmi v domácím státě, může svobodně odejít do jiné jurisdikce. Evropská unie v tomto směru vystupuje zvlášť vstřícně, a to zejména skrze benevolentní politiku svobodného usazování. Osoby by však nemělo k opuštění země donutit diskriminační zdanění. Pokud to však společenský konsens vyžaduje, dokáži si i zde představit výjimky (např. vysoké zdanění výroby cigaret ve státě, který si přeje potlačovat kouření). V každém případě, pokud se osoba usadí v jiném státě, není právního ani jiného problému v uplatňování tamějších daňových zákonů. Existuje zde tzv. ekonomické opodstatnění. Problém však nastává, pokud se odchod do zahraničí tváří právně jako odchod (např. založení společnosti v cizím státě), ale faktická činnost nadále probíhá v tuzemsku (např. výroba). Domnívám se, že ve všech takovýchto případech dochází k jednání in fraudem legis. U holdingů dochází vždy k vnitřním peněžním tokům, které se ocitají na pomezí ekonomického opodstatnění a splnění rigidních formálních norem (např. transfer pricing). Nadnárodní holdingy se tak často mohou pohybovat na hranicí práva. Zastávám myšlenku, že splnění formálních zákonných předpisů samo o sobě nikdy nestačí, a že ekonomické opodstatnění tvoří vždy nedílnou součást. Nepochybuje-li se však o ekonomickém opodstatnění, holding má mít následně možnost volně se pohybovat v dostupném právním rámci. V takových situacích by se mělo předpokládat, že jedná in bona fides, než že se pokouší vyhýbat daňovému zatížení – ač tak bezpochyby obvykle mnohdy činí za účelem maximalizace zisku. 4
2. HOLDINGOVÁ STRUKTURA Většina podnikatelů má zpravidla zájem zorganizovat svoje podnikání tak, aby co nejefektivněji dosahovalo co nejvyššího zisku. Existuje řada způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout – zvolení správných produktů, dobré načasování vstupu na trh, marketing, financování, řízení firmy, apod. Tyto záležitosti řeší vesměs člověk s ekonomickým vzděláním, ale jen málokdy se obejde bez porady s právníkem. Právník, jakožto osoba znalá právního rámce, zde přidává hodnotu v podobě rad, jak co nejlépe podnikat secundum et praeter legem, popř. jak následně co nejlépe zmírnit dopady jednání podnikatele contra legem nebo in fraudem legis. Tato hodnota se projevuje o to markantněji, čím větší objem obratu podnikatel generuje. Z tohoto lze vyvodit, že standardní právník drží ochrannou ruku nad podnikatelem. Dobrý právník však rovněž pomáhá vytvářet nová řešení, která sama o sobě vedou k větší efektivitě a potažmo k většímu zisku z podnikání. Mezi takováto řešení nepochybně patří daňové plánování, s kterým úzce souvisí strukturace společností v jedné skupině. Strukturace společností má často daňové důvody, ale v dnešním světě se též hojně využívá výhod jiných právních režimů pro existenci specifických institutů (např. trust v systémech angloamerického práva), pro rozdílnou míru konkrétních omezení v národních legislativách (např. pracovněprávní limity) nebo pro případnou možnost ochrany investice, vymahatelnost práva, utajení vlastnictví, apod. Pro tuto práci má význam především strukturace společností z daňového hlediska. Skupina provázaných obchodních společností tvoří tzv. holding nebo koncern. V čele této skupiny pak stojí holdingová společnost. U holdingu vlastní holdingová společnost pouze podíly v dceřiných společnostech a sama o sobě nevyvíjí jiné aktivity, kdežto mateřská společnost u koncernu sama o sobě zpravidla ještě podniká, popř. vyvíjí jinou činnost. Pojem holding lze v zásadě subsumovat pod pojem koncern, nikoliv však naopak. Jelikož české právo nezná pojem 5
holding, interpretuje se standardně skrze pojem koncern, jejž užívá české obchodní právo. Pro účely této práce se pak pojmy koncern a holding často překrývají. Koncern se často nepřesně zaměňuje s pojmem konglomerát, který má však význam spíše ekonomický – jedná se o jednotné řízení dvou nebo více společností podnikajících v různých odvětvích. Finančním konglomerátem se pak označují takové skupiny, které spadají pod definici §4 zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o finančních konglomerátech). Ve finančním prostředí se lze ještě setkat s pojmem konsorcium, které označuje sdružení osob společně podnikajících bez vytvoření právnické osoby, nicméně české soukromé právo takový termín neužívá. Jinou záležitost tvoří zdanění skupiny jako celku – v České republice např. možnost zdaňování skupiny spojených osob v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). V některých státech Evropské unie lze pak v rámci skupiny zdaňovat veškeré příjmy jednotlivých společností tvořících koncern - ideální pro uplatňování ztrát z některých dceřiných společností vůči ziskům z jiných společností. Celkově se takto snižuje daňový základ a skupina jako celek zdaní po uplatnění ztrát menší zisk. Z právního hlediska má v tomto kontextu dále velký význam pojem podnik. Rozlišuje se definice podniku podle českého práva a definice podle práva Evropské unie. Český zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“) definuje v §5 podnik jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit. Podnikem se 6
rozumí věc hromadná. Právo EU však chápe podnik („undertaking“) dynamičtěji a přisuzuje mu i právní subjektivitu, např.: „…českým právem upravený „podnik“ ne zcela odpovídá pojmu „undertaking“ používanému Nařízením. Zatímco podle Nařízení je „undertaking“, tedy podnik, subjektem práv, dle české úpravy v § 5 ObchZ. je podnik, tj. soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, považován za předmět práv.“1 Podnik tedy může podle unijního práva obsahově odpovídat holdingu, a to zejména při aplikaci norem soutěžního práva. Pro daňové účely si však vystačíme se skupinou společností označovaných jako holding nebo koncern. V první řadě se zabývám jednotlivými druhy holdingových společností, které lze založit podle německých a holandských právních předpisů. Nechybí analýza výhod a nevýhod jednotlivých společností a srovnání s českými protějšky. V druhé řadě se zaměřuji na strukturaci celého holdingu s ohledem na aktivity v České republice a zvažuji výhody a nevýhody jednotlivých struktur.
2.1.Druhy holdingových společností Holdingovou společností se rozumí společnost, která vlastní jiné společnosti. Tato práce se zabývá společnostmi založenými podle německého nebo nizozemského práva. Vždy se má na mysli právnická osoba. Ne každá právnická osoba však může zakládat či vlastnit jiné společnosti. Toto se liší podle jednotlivých právních řádů. Nicméně, krom nejrůznějších forem družstev a sdružení, se nejvíce nabízí obchodní společnosti, a to buď osobní nebo kapitálové. Nejčastější holdingovou společnost představuje obdoba české společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti, tzn. zejména kapitálové společnosti.
1
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ČR, Oznámení o konceptu spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže, část II.1.2., odst. 11, (Nařízením se rozumí Nařízení Rady č. 139/2004 o kontrole spojování podniků), online ze 14. února 2012, http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_konceptu_spojeni.pdf
7
Obecně se v této sekci pokouším udělat zevrubný přehled nejrůznějších právnických osob, které mohou tvořit holdingovou strukturu. Jde minimálně o možnost držet určitý podíl v jiné společnosti, popř. vlastnit akcie. To v zásadě může kdokoliv, kdo má právní subjektivitu a není v tomto směru omezen. Z toho tedy vyplývá, že například „sdružení“ nikdy nic nevlastní, neboť majetek vždy patří jednotlivým subjektům, které sdružení zformovali. Osobní společnosti se nemusí jako holdingové společnosti vždy úplně hodit, neboť hrozí riziko ručení za závazky; na druhou stranu je lze využít v daňovém plánování koncernu jako transparentní entity. V každém případě předkládám přehled možností právních forem se základními daňovými aspekty. Hlouběji budu zdanění vysvětlovat pouze u kapitálových společností v části 3 této práce, přičemž část 4 zaměřím na konkrétní příklady holdingových struktur z hlediska daňového plánování. O holdingovou společnost se zpravidla jedná, pokud vlastní dostatečně velký podíl v dceřiné společnosti. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění často spojují tento podíl s výší 25% jmění (někdy stačí přímá i nepřímá hlasovací práva o stejné výši). Evropské právo vychází dnes z podílu 10% na základním kapitálu nejméně po dobu 12 měsíců (od roku 2009). České daňové právo vychází z evropské legislativy, ale vymezuje výčet subjektů, které lze považovat za české mateřské nebo dceřiné společnosti – jen akciová společnost, společnost s ručením omezeným a družstvo (§19, odst. 3, písm. b), c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „Zákon o daních z příjmů“). Daňové rozlišení nelze však zaměňovat s koncernovým právem spadajícím pod právo obchodní. 2.1.1. Německé společnosti
Německý zákonodárce rozlišuje právní formy společností na osobní a kapitálové. Mezi osobní společnosti řadí: (i) veřejnou obchodní společnost („Offene Handelsgesellschaft“ – 8
OHG), (ii) komanditní společnost („Kommanditgesellschaft“ – KG), (iii) sdružení („Gesellschaft bürgerlichen Rechts“ – GbR), (iv) společný podnik („Gemeinschaftsunternehmen“ aneb joint venture) a (v) tichou společnost („Stille Gesellschaft“). Tyto společnosti se podle německého daňového práva považují za transparentní – viz níže. Mezi kapitálové společnosti pak patří: (i) akciová společnost („Aktiengesellschaft“ – AG), (ii) společnost s ručením omezeným („Gesellschaft mit beschränkter Haftung“ – GmbH), (iii) komanditní společnost na akcie („Kommanditgesellschaft auf Aktien” – KGaA), (iv) evropská akciová společnost („Societas Europaea“
–
SE),
(v)
družstvo
(„Genossenschaft“)
a
(vi)
sdružení
podnikatelů
(„Unternehmergesellschaft“ – UG).2 Mezi další modifikované formy, z nichž se mnohé nacházejí na pomezí osobních a kapitálových společností, lze zařadit též GmbH & Co. KG, Limited & Co. KG, AG & Co. KG, apod. Svá specifika mají svobodná povolání, např. Partnerschaftgesellschaft; oblast pojišťovnictví, např. Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit; evropské právo nabízí možnost
evropského
hospodářského
sdružení
(„Europäische
wirtschaftliche
Interessenvereinigung” – EWIV”), apod. Budu se věnovat jednotlivým typům společností, které lze využít ke konstrukci holdingu. Nebudu zabíhat do přílišné hloubky, neboť takovéto záležitosti zajímá spíše obchodní právo, ale pokusím se vybrat pouze ty typy, které splňují kritéria pro předmět této práce, tj. že společnost musí mít charakter holdingové společnosti (zejména možnost vlastnit dceřiné společnosti) a pokud možno náležet do výčtu subjektů, jejichž práva upravují smlouvy o zamezení dvojího zdanění, popř. evropská legislativa. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku ze dne 19. prosince 1980, publikovanou formou vyhlášky č. 18/1984 Sb., ze dne 9. prosince 1983 (dále jen „smlouva 2
NOVOTNY P. Daňovy systém SRN, prf.cuni.cz, 2011, online z 28. listopadu 2011, http://www.prf.cuni.cz/documents/docs.php?id_trida=5&id_objekt=123&bCompact
9
o zamezení dvojího zdanění s Německem“ nebo „smlouva s Německem“) se na základě čl. 1 vztahuje na všechny osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech. Vynecháme-li fyzické osoby, tak z čl. 4 uvedené smlouvy vyvodíme, že osobou mající sídlo v Německu se rozumí osoba, která je podrobena zdanění podle tamějšího práva z důvodu místa vedení nebo jiného podobného kritéria. Rozhoduje též místo skutečného vedení. V oblasti této bilaterální smlouvy se tedy nevyžaduje speciální právní forma společnosti. Poněkud restriktivněji se jeví evropská směrnice č. 90/435/EHS, ze dne 23. července 2990, o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (dále jen „Směrnice o zdanění mateřských a dceřiných společností“), která se dle čl. 2, odst. 1, písm. a) vztahuje pouze na společnosti mající některou z forem uvedených v příloze k této směrnici. Mezi společnosti německého práva dle této přílohy patří: „Aktiengesellschaft“, „Kommanditgesellschaft
auf
Aktien“,
„Gesellschaft
mit
beschränkter
Haftung“,
„Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit“, „Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften“, „Betriebe gewerblicher Art von juristischen Personen des öffentlichen Rechts“ a jiné společnosti založené podle německého práva, které podléhají německé korporační dani. Německý zákon o dani z příjmu právnických osob, Körperschaftsteuergesetz ze dne 31. srpna 1976, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „KStG“), vyjmenovává spektrum těchto osob. Evropská směrnice č. 2003/49/ES, o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků“) se pak vztahuje pouze na „Aktiengesellschaft, Kommanditgesellschaft auf Aktien, Gesellschaft mit beschränkter Haftung“ a „bergrechtliche Gewerkschaft“.
10
Z hlediska
obchodního
práva
má
působnost
jednak
obchodní
zákoník
„Handelsgesetzbuch“ ze dne 10. května 1897, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „HGB“) a subsidiárně německý občanský zákoník „Bürgerliches Gesetzbuch“ ze dne 18. června 1896, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „BGB“). Pod HGB spadá veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, tiché společenství. Speciální zákony má akciová společnost, Aktiengesetz ze dne 6. září 1965, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Aktiengesetz“), společnost s ručením omezeným včetně varianty sdružení podnikatelů, „Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung“ ze dne 20. dubna 1892, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen
„GmbHG“)
a
družstva,
„Gesetz
betreffend
die
Erwerbs-
und
Wirtschaftsgenossenschafte“ ze dne 1. května 1889, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „GenG“). Zvláštní zákon existuje i pro Societas Europaea. Komanditní společnost na akcie, GmbH & Co. KG a AG & Co. KG upravuje z části HGB a z části Aktiengesetz/GmbHG. Pomineme-li otázku společností, nabízí se ještě varianta tzv. svěřenectví – „Treuhand“. Jedná se o obdobu trustů, které se hojně využívají v anglosaském právu. „Treuhand“ se obvykle zakládá smlouvou a spočívá v přenesení aktiv jedné osoby (Treugeber) do dispozice jiné osoby (Treunehmer), která tak obhospodařuje vymezený majetek v rámci práv a povinností vymezených smlouvou. Trusty mají poněkud posunutý význam a zakládají se mnohdy i implicitně – „constructive trust“ nebo „resulting trust.“ V trustech vždy figurují tři osoby: (i) settlor – zakládá trust, (ii) trustee – má trust na starosti a (iii) beneficiary – v jeho prospěch je trust ustanoven (často se kryje se zakladatelem trustu). Právo trustů má dlouholetou tradici a velmi složitou judikaturu. Pojem „Treuhand“ odpovídá nejvíce pojmu „express trust“, který se zakládá výslovně. Výhoda v anglosaském právu spočívá, že věcná práva zůstávají při majiteli a nejedná se tak o pouhou obligaci. V kontinentálním právu se však v tomto směru obvykle 11
pohybujeme na hranici mezi obligací a věcným právem. Majetek sekvestrovaný od majetku původního majitele se nazývá svěřenectví a má v kontinentálním právu povahu právnické osoby (oproti trustu). Holdingové společnosti mohou sekvestrací části majetku využít k daňovému zvýhodnění. Lze si také představit variantu, kdy by předmětem svěřenectví byla celá holdingová struktura – často se využívá v bohatých rodinách za účelem zjednodušení dědického řízení a pro co nejmenší daňové dopady. Zvláštní část by si zasloužili jednotlivé druhy investičních společností, které shromažďují peněžní prostředky od investorů a investují je do jiných společností. Jedná se mnohdy svým způsobem také o holding, který ale vesměs podléhá velmi speciální úpravě z důvodu ochrany drobných investorů. Např. Real Estate Investment Fund (REIT), v České republice „speciální fond nemovitostí“ dle § 53 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, v pozdějším znění (dále jen „zákon o kolektivním investování“), má v Německu podobu „ImmobilienAktiengesellschaft mit börsennotierten Anteilen“ a v Nizozemí „Fiscale Beleggingsinstelling“ a vždy podléhá výrazným omezením – např. rozprostření portfolia investic, výše jednotlivých investic vůči celku, omezení absolutního počtu akvizic, apod. Na druhou stranu fondy se často daňově zvýhodňují – např. česká sazba daně z příjmu fondů činí 5% oproti standardní sazbě 19% (15% zvláštní sazba daně). Tuto koncepci respektují i mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. 2.1.2. Nizozemské společnosti
Rovněž v nizozemském právu se společnosti nejobvykleji dělí na osobní a kapitálové. Jelikož nizozemské právo patří do podobné rodiny kontinentálního práva jako Německo nebo Česká republika, lze vystopovat paralely ve všech základních bodech. Standardní akciové společnosti se v základních rysech podobá nizozemská „naamloze vennootschap“ (N.V.) – tento 12
názor zastává i většina německých právníků, např.: „Die „Société Anonyme“ (S.A.) (Frankreich) sowie die “Naamlose Vennootschap“ (Niederlande) entsprechen in wesentlichen Punkten der deutschen AG. Bei Bezug inländischer Einkünfte sind sie beschränkt stuerpflichtig (§2 Nr. 1 KStG).“3 Obdobně lze spatřit srovnatelné rysy u společnosti s ručením omezeným – v Nizozemí „besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheld“ (B.V.). Obě tyto formy se často používají k vytvoření holdingové společnosti. Samozřejmě existují i další možnosti, a to obdobné jako v Německu. Veřejná obchodní společnost nalézá svůj ekvivalent ve „vennootschap onder firma“ a komanditní společnost v „commanditaire vennootschap“. Provázanost s Německem dokládá
i
existence
speciálního
druhu
společností
pro
pojišťovny
–
„onderlinge
waarborgmaatschappij“ a specifické možnosti pro sdružování svobodných povolání, tzv. „maatschap“ (group practice). Existují i různé formy sdružení a družstva typu „wettelijke aansprakelijkheid“, „beperkte aansprakelijkheid“, „uitsluiting van aansprakelijkheid,“ a mnohá další, jimiž se však pro přílišnou specifičnost a v zásadě i nadbytečnost zabývat nebudu. Společnosti dle evropského práva zmiňuji již v předchozí kapitole o německých holdingových společnostech, přičemž pro Nizozemí platí obecně to samé bez rozdílu. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku ze dne 4. března 1974, publikovanou formou vyhlášky č. 138/1974 Sb., ze dne 22. listopadu 1974, ve znění pozdějších změn (dále jen „smlouva o zamezení dvojího zdanění s Nizozemím“ nebo „smlouva s Nizozemím“) má totožný rozsah působnosti ve vztahu k právnickým osobám jako Smlouva o zamezení dvojího zdanění s Německem, tj. že rozhoduje sídlo a skutečné vedení v případě kolize 3
DÖTSCH, Ewald. Körperschaftsteuer. 14., neubearbeitete Aufl. Stuttgart: Schäffer-Poeschel, 2004, 648 s. Buchreihe Finanz und Steuern, Bd. 5. ISBN 37-910-2279-2, str. 7 – „‘Societe Anonym‘(S.A.)(Francie) stejně jako ‚Naamlose Vennootschap‘(N.V.)(Nizozemí) odpovídají v základních bodech německé AG. Při realizaci příjmů v tuzemsku [Německo] mají omezenou daňovou povinnost (§2, odst.1 KStG).“
13
– čl.1, čl.4, odst. 1 a odst. 4. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Nizozemím. Rovněž se pro aplikaci smlouvy nevyžaduje speciální forma. Z hlediska výkladu má však význam sdělení Ministerstva financí ohledně vyplácení dividend z České republiky do Nizozemí4, které vyjmenovává jen ty společnosti, na které lze užít č. 10, odst. 3 smlouvy. Jsou následující: naamloze vennootschap (NV), besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheld (BV), open commanditaire vennootschap, open fonds voor gemene rekening a jiné společnosti, jejichž jmění je zcela nebo zčásti rozděleno na podíly (jedná se o společnosti vzniklé podle jiného než nizozemského práva, ale považované za rezidenty Nizozemí pro holandské daňové účely a pro účely daňových smluv). Podle Směrnice o zdanění mateřských a dceřiných společností se mezi společnosti nizozemského práva řadí tyto: „naamloze vennnootschap“, „besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid“,
„Open
commanditaire
vennootschap“,
„Coöperatie“,
„onderlinge
waarborgmaatschappij“, „Fonds voor gemene rekening“, „vereniging op coöperatieve grondslag“, „vereniging welke op onderlinge grondslag als verzekeraar of kredietinstelling optreedt“ a jiné společnosti založené podle nizozemského práva, které podléhají nizozemské korporační dani. Směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků se pak týká pouze „naamloze vennootschap“ a „besloten vennootschap met beperkte aansprakelijkheid.“ V zásadě se opět jedná o totožnou konstrukci, kterou zvolilo Německo. Fondy a sdružení již podrobněji nerozebírám, neboť přesahují rámec této práce.
4
Sdělení Ministerstva financí č. 66/1997 FZ, o aplikaci článku 10 odst. 3 smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČSSR a Nizozemským královstvím č. 138/1974 Sb., č.j. 251/29 499/1997 ze dne 4. června 1997, online ze 22. února 2012 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/182_2544.html
14
2.1.3. Transparentní společnosti
Společnost, která nezdaňuje své příjmy jako právnická osoba, ale jejíž příjmy se zdaňují až na úrovni vlastníka této osoby, se nazývá transparentní. Příjmy skrze tyto společnosti v zásadě jen protékají. Jedná se zpravidla o osobní společnosti, mezi něž obvykle patří veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Výčet společností považovaných jednotlivými státy za transparentní se vyvíjí a je složité tuto problematiku jednoduše uchopit. Jako prvotní vodítko může posloužit názor Ministerstva financí,5 které uvádí následující: „V zásadě je zahraniční entita považována za daňově transparentní, pokud ve vztahu ke svým příjmům není podle daňového práva státu, ve kterém je založena, zřízena či ke kterému má úzký vztah, a to i na základě provedené volby umožněné daňovým právem tohoto státu, považována za daňového poplatníka a příjmy této entity se alespoň zčásti přičítají podle daňového práva tohoto státu jiným osobám (skutečným vlastníkům příjmů) obdobně jako je to v ČR u společníků v.o.s. a komplementářů k.s.“ V České republice se za daňově transparentní považuje veřejná obchodní společnost vůči společníkům a komanditní společnost vůči komplementářům (nikoliv však již vůči komanditistům!). Toto vyplývá ze zákona o daních z příjmu, a to zejména z §22, odst. 3. Z výše uvedeného sdělení Ministerstva financí lze dále vyčíst, že mezi transparentní entity náleží různé formy trustů (s ohledem na Nizozemí), institut tzv. Treuhandu (s ohledem na Německo) a konkrétně německé „Kommanditgesellschaft“, „Offene Handelsgesellschaft“, „Gesellschaft
5
Sdělení Ministerstva financí k praktické aplikaci Pokynu č. D-286 ke zdaňování příjmů daňových nerezidentů plynoucích ze zdrojů na území ČR, ze dne 3. března 2006, online z 22. února 2012 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-53EDF4E6-2093E740/cds/xsl/182_5821.html?year=
15
bürgerlichen Rechts“ a „Stille Gesellschaft“. Jiří Zoubek zmiňuje mezi transparentními společnostmi logicky též německou „GmbH & Co. KG“.6 Ohledně zdaňování v případě transparentních entit rozhoduje vždy smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi státem, kde byl realizován zisk a státem, ve kterém podléhá neomezenému zdanění vlastník. Žádnou roli nehraje sídlo transparentní společnosti. Jako příklad mohu uvést českou akciovou společnost, kterou vlastní německá „Kommanditgesellschaft“, jejímž komplementářem je německá „Aktiengesellschaft“ a komanditisty italský a rakouský občan. Zdanění se bude posuzovat podle tří smluv o zamezení dvojího zdanění (Česká republika s Itálií, Německem a Rakouskem), neboť německá komanditní společnost není podle německého daňového práva poplatníkem daně - jedná se o transparentní entitu, a to i vůči komanditistům!7 Výhody transparentních společností lze spatřovat v možnostech daňové optimalizace na úrovni vlastníka společnosti, tj. jednak konsolidace zisků a ztrát ze všech aktivit vlastníka, jednak možnost využití daňového režimu státu, kde je vlastník daňovým rezidentem – např. nižší celkové daňové zatížení. Problémy mohou nastat zejména v rozdílném přístupu konkrétních států ke kvalifikaci transparentních společností, popř. i k rozdílnému posouzení obdržených příjmů, např. příjmy z podnikání v. dividendy.8 Mělo by se vycházet ze zásady, že rozhoduje kvalifikace ve státě zdroje při současné akceptaci této kvalifikace státem rezidence osoby, která je příjemcem. Tuto tezi razí především OECD.9 Zvláštní problematiku u transparentních 6
ZOUBEK, J. Daňové plánování – přednáška č. 11. prf.cuni.cz, 2011. online z 28. listopadu 2011, http://www.prf.cuni.cz/documents/docs.php?id_trida=5&id_objekt=123&bCompact= 7 Příklad inspirován článkem: DRÁB, Ondřej Konzernsteuerrecht: national, international. 2. Auflage. München: Beck, 2008. ISBN 978-340-6561-078, str. 323 a.n.. Zdanění podílů na zisku. danarionline.cz. online z 22. února 2012 http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1474v1450-zdaneni-podilu-na-zisku/ 8 ZOUBEK, J. Daňové plánování – přednáška č. 11. prf.cuni.cz, 2011. online z 28. listopadu 2011, http://www.prf.cuni.cz/documents/docs.php?id_trida=5&id_objekt=123&bCompact= 9 Blíže k této problematice: BAKER P. The Application of the Convention to Partnerships, Trusts and Other, NonCorporate Entities. taxbar.com, online z 23. února 2012 http://www.taxbar.com/documents/application_convention_pb_000.pdf a BUZANICH H. A Comparison between
16
společností tvoří prokazování skutečného vlastníka (beneficial owner) – zejména s ohledem na srážkové daně z dividend skrze evropskou legislativu.
2.2.Druhy koncernů (s ohledem na aktivity v České republice) Kolegium německých autorů Kössler, Kröner a Köhler rozlišují druhy koncernů na čtyři typy: (i) společnost podnikající skrze své organizační složky (pobočky) v jiných zemích, (ii) holdingová společnost vlastnící vícero dceřiných společností, (iii) podnikání v rámci společného ‚podniku‘ (joint-venture), a (iv) koncern využívající tzv. „special purpose vehicle“.10 Pro tuto kapitolu si vždy představme mateřskou společnost založenou podle nizozemského nebo německého práva – viz výše a soustřeďme se na její aktivity v České republice. Ptáme se, jaké struktury koncernu může mateřská společnost zvolit ve vztahu k České republice? Holdingových společností se týká především držení podílů v dceřiných společnostech, ale nelze opomenout ani otázku samotného podnikání. Z tohoto důvodu se věnuji i možnosti podnikání skrze organizační složku, což se týká hlavně koncernů, ale i holdingovým společnostem může za určitých podmínek vzniknout z daňového hlediska stálá provozovna v České republice, což může činit některé daňové obtíže – viz níže. 2.2.1. Organizační složka a stálá provozovna
Rozhodne-li se nizozemská nebo německá společnost, že bude podnikat v České republice, nemusí na základě evropských předpisů zakládat novou společnost, ale postačí splnit kritéria pro vytvoření organizační složky (odštěpného závodu – §21 a §7 obchodního zákoníku), jimiž se obecně rozumí zápis do obchodního rejstříku. Organizační složka nemá vlastní právní subjektivitu a návrh na zápis do obchodního rejstříku proto obvykle podává zahraniční osoba the U.S. and OECD Approaches to Hybrid Entities. Tax Analysts. Online z 23. února 2012 http://www.freshfields.com/publications/pdfs/practices/KM89730.pdf 10 KESSLER, KRÖNER, KÖHLER. Konzernsteuerrecht: national, international. 2. Auflage. München: Beck, 2008. ISBN 978-340-6561-078, str. 323 a.n.
17
nebo její zástupce. Organizační složka musí mít po svém ustanovení vždy odpovědného zástupce. Schéma na obrázku č. 1 se může zdát jednoduché, ale skýtá některá obchodněprávní a některá finančněprávní úskalí. Daňově totiž může vzniknout holdingové společnosti v České republice stálá provozovna, aniž by zde byla obchodněprávně a priori registrována. Stálá provozovna pak spadá jakožto subjekt českého daňového práva pod působnost zákona o daních z příjmů a své příjmy daní v České republice. Rozhodující kritéria pro vznik stálé provozovny stanovují relevantní smlouvy o zamezení dvojího zdanění – čl. 5 modelové smlouvy OECD o zamezení dvojího zdanění a následně národní předpisy. Německo i Nizozemí ze vzorové smlouvy OECD vycházejí a jejich rozsah se v čl. 5 navzájem překrývá. Stálou provozovnou se dle smluv rozumí trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost. Z tohoto vyplývá, že vztah mezi organizační složkou a stálou provozovnou se nepřekrývá. Vesměs však bude organizační složka zahraničních osob považována za stálou provozovnu.11 Stálou provozovnou se dle čl. 5, odst. 2 smluv rozumí obzvláště: (i) místo vedení, (ii) závod, (iii) kancelář, (iv) továrna, (v) dílna, (vi) důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje a (vii) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 12 měsíců. Jedná se o demonstrativní, pozitivní vymezení. Mantinely rámce uzavírá negativní taxativní výčet v čl. 5, odst. 3, který říká, že za stálou provozovnu se nepovažuje: (i) zařízení, které se využívá pouze za účelem
11
KLEIN, Štěpán. Mezinárodní daňové plánování. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 230 s. ISBN 802470563X, str. 89
18
uskladnění, vystavení nebo zasílání zboží patřícího podniku, (ii) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo zasílání, (iii) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem jeho zpracování jiným podnikem, (iv) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik a (v) trvalé zařízení sloužící podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný charakter. Stálou provozovnu vytvoří dle smluv o zamezení dvojího zdanění i tzv. agent, který má možnost uzavírat smlouvy jménem holdingové společnosti, a kterou obvykle v druhém státě využívá; pokud není jeho činnost omezena pouze na nákup zboží pro společnost. Naopak nezávislý zástupce společnosti typu makléře nebo komisionáře stálou provozovnu nevytvoří. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění v zásadě vytvářejí jen rámec, skrze nějž má stát oprávnění příjmy zdanit, ale činit tak nemusí.12 V tomto směru rozhoduje české daňové právo, které konkrétněji určí (v rámci smluv o zamezení dvojího zdanění), co se přesně považuje za stálou provozovnu. Zákon o daních z příjmů, §22, odst. 2, rozumí pod tímto pojmem místo k výkonu činností daňových poplatníků na území České republiky, např. dílna, kancelář, místo k těžbě přírodních zdrojů, místo prodeje (odbytiště), staveniště, jakož i činnost tzv. agenta vymezeného smlouvami o zamezení dvojího zdanění. V případě poskytování služeb český zákonodárce specifikuje, že vznik stálé provozovny se váže až k okamžiku, kdy poskytování služeb přesáhne dobu trvání šesti měsíců v jakémkoliv období 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Otázky spjaté s tzv. službovou stálou provozovnou se v nejnovějších smlouvách o zamezení dvojího zdanění přímo vyskytují (a samostatně uplatňují časový test jako česká 12
Blíže k této problematice: MKRTCHYAN T., Baker & McKenzie, Ekonom č. 10/2006, online z 23. února 2012 http://www.nemeckepravo.cz/3/18-pravni-prostredi/61-provozovna-a-zastupce-.html
19
legislativa), ale jelikož smlouvy s Nizozemím a Německem patří k nejstarším, které Česká republika uzavřela, jednoznačné smluvní ujednání chybí. Tento rozpor se pokoušel svým výkladem vyřešit Nejvyšší správní soud ve věci týkající se aplikace staré smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Rakouskem, která rovněž neupravovala službovou stálou provozovnu: „S tím pak souvisí otázka, zda v případě, kdy ve smlouvě o zamezení dvojího zdanění není tzv. službová stálá provozovna výslovně upravena, je na místě aplikace vnitrostátní právní úpravy, či se nadále uplatní přednostní aplikace mezinárodní smlouvy. S ohledem na skutečnost, že českorakouská smlouva č. 48/1979 Sb. obsahuje v čl. 5 vlastní definici stálé provozovny, pak v podmínkách, kdy tzv. službová stálá provozovna není v této smlouvě výslovně upravena, je Nejvyšší správní soud toho názoru, že lze o vzniku stálé provozovny hovořit pouze při splnění podmínky existence trvalého místa (zařízení) k výkonu podnikání (k tomu srovnej shodně Vyškovská, M., Výklad smluv o zamezení dvojího zdanění, 1.vydání, Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010, str. 61).“13 Při užití obou relevantních smluv o zamezení dvojího zdanění musíme mít ještě na zřeteli čl. 5, odst. 6, který zdůrazňuje následující: skutečnost, že společnost jednoho státu vykonává svoje činnosti (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak) v druhém státě nebo že vlastní společnost druhého státu, neučiní samo o sobě z této společnosti stálou provozovnu společnosti. Aby stálá provozovna vznikla, musí se tedy naplnit i jiná výše uvedená kritéria. Pro úplnost, podle § 7, odst. 3 obchodního zákoníku se provozovnou rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna pak musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení. Provozovna dle obchodního práva se 13
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. ledna 2011, č.j. 9 Afs 66/2010-189
20
nepřekrývá se stálou provozovnou dle daňového práva, ale lze ji dle mého názoru využít subsidiárně k interpretaci. 2.2.2. Dceřiná společnost
Kostru holdingů tvoří síť dceřiných společností. Jedná se o nejobvyklejší formu podnikání v České republice z hlediska zahraničních osob. Důvody se nepochybně týkají omezeného ručení (krom společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů u komanditní společnosti) a možnosti výhodně využít smluv o zamezení dvojího zdanění se státem rezidence mateřské společnosti. Vztah české dceřiné společnosti a nizozemské nebo německé holdingové společnosti představuje nepochybně jádro této práce. Pro představu holdingové struktury přikládám obrázek č. 2.
Mezi nejatraktivnější formy dceřiných společností patří společnost s ručením omezeným, akciová společnost a komanditní společnost. Těmto formám se věnuji v této části jednotlivě se zvláštním zřetelem. Mezi jinými alternativy lze nalézt veřejnou obchodní společnost a družstvo. 21
Zmiňuji se též o možnosti kapitálové účasti formou tichého společenství, ač se podle českého práva jedná pouze o závazkový vztah. Okrajově se zabývám též otázkou nadací a svěřenectví. Z hlediska koncernové struktury má význam ustanovení §66a obchodního zákoníku o podnikatelských seskupeních, které vymezuje pojem koncernu a jeho obchodněprávní podklad. Dále se dceřiných společností, zejména společností s ručením omezeným a akciových společností, týkají ustanovení §190a-§190j obchodního zákoníku ohledně obchodněprávní povahy ovládací smlouvy a smlouvy o převodu zisku na mateřskou společnost. Daňově mají převody zisku stěžejní význam – viz níže. 2.2.2.1.
Společnost s ručením omezeným
Společnost s ručením omezeným se na první pohled jeví jako ideální dceřiná společnost pro holdingovou strukturu. Založit společnost není kapitálově ani právně příliš složité a společníci ručí pouze do výše svého vkladu. Obchodní podíl lze relativně snadno převést, popř. podmínky převodu si ušít na míru ve stanovách společnosti. Společnost s ručením omezeným upravuje obchodní zákoník nejen v §§105-153e, ale i v jiných částech – např. ustanovení ohledně ovládací smlouvy a podnikatelských seskupeních. Společnost s ručením omezeným daňově spadá pod působnost zákona o daních z příjmů – daň z příjmu právnických osob. Sazba v současné době činí 19%. V mezinárodním zdanění se často uvažuje o převodu zisku do zahraničí nebo o snížení daňového základu o náklady za licenční poplatky nebo o úroky z poskytnutého úvěru mateřskou společností (obojí však podléhá mnohým omezením – viz 3. část této práce). Mezi společnostmi v koncernu dochází rovněž k poskytování služeb a přechodu zboží – problematika transfer pricingu. Ta se však již toliko netýká holdingových společností.
22
2.2.2.2.
Akciová společnost
Akciová společnost skýtá podobné výhody jako společnost s ručením omezeným, přičemž se spíše uplatní u společností s vyšším obratem nebo s množstvím drobnějších akcionářů. Opomíjet by se neměla ani možnost vstupu na burzu s takovouto společností. Zejména v dnešní době se tato varianta může jevit jako ideální i v případě menších společností – např. Varšavská burza cenných papírů (GPW) se na menší společnosti přímo specializuje v odnoži NewConnect, a to v celém regionu střední a východní Evropy – tedy i ve vztahu k českým akciovým společnostem. Akciovou společnost regulují ustanovení §§154-220zb obchodního zákoníku. Daňově podléhá společnost opět dani z příjmu právnických osob. Z hlediska mezinárodního zdanění se týká akciové společnosti především vyplácení dividend akcionářům. V tomto směru přistupuje právní úprava k rozlišování akcionářů vlastnících určitou výši podílu (zpravidla 10%, 15% nebo 25%, výjimečně majoritní podíl) a drobné akcionáře. Výše podílu má význam nejenom u sazby daně z příjmu z dividend, ale i u osvobození od daně – v České republice podle výše podílu 6 měsíců nebo 5 let. Holdingová společnost si musí též dobře nastavit systém licenčních poplatků a úvěrování, aby příliš netratila při zdaňování. Eventuelně by měla též počítat s možností zdanit kapitálové zisky při prodeji podílu v akciové společnosti. 2.2.2.3.
Komanditní společnost
Komanditní společnost představuje daňově velice zajímavou alternativu, kterou lze mnohdy velmi dobře využít s ohledem na ustanovení jednotlivých smluv o zamezení dvojího zdanění. Spojuje výhody (ale i nevýhody) osobních a kapitálových společností. Komplementář tak mnohdy podléhá jinému režimu zdanění než komanditisté – viz sekce o transparentních společnostech výše. 23
2.2.2.4.
Jiné alternativy
Veřejná obchodní společnost se užívá zejména v případech, kdy se jí přiznávají mimořádné daňové výhody, a to i chybou/opomenutím zákonodárce – např. český zákon o daních z příjmů umožňoval zahraničním společníkům české veřejné obchodné společnosti se v určitých případech vyhnout dani z příjmů. Společníkem veřejné obchodní společnosti bude jen zřídkakdy holdingová společnost, neboť riziko neomezeného ručení představuje až přílišné riziko. Často se mezi veřejnou obchodní společnost a holdingovou společnost vkládá společnost s ručením omezeným nebo komanditní společnost, kdy se holdingová společnost stane komanditistou – musí se však vždy individuálně řešit s ohledem na režimy zdanění. Další alternativu skýtá družstvo založené dle §221 a.n. obchodního zákoníku. Sice jej nezařazujeme mezi obchodní společnosti, ale lze jej teoreticky rovněž využít při budování holdingové struktury. Praktický potenciál však rapidně klesá s omezením, že musí být založeno nejméně dvěma právnickými osobami. Rovněž statut „člena“ se v obecné rovině jeví jako slabší než „podíl“ společníka u obchodní společnosti. Omezení se též kladou na představitele družstva (členové představenstva, členové kontrolní komise, ředitel, prokurista, apod., kteří podléhají přísnému zákazu konkurence – lze však upravit odlišně). Nicméně se domnívám, že družstvo může za určitých okolností posloužit při společném podniku dvou nebo více společností typu „joint venture“ – viz níže. Pro úplnost dodávám, že existuje evropská družstevní společnost, kterou lze s jistými specifiky dle českého práva též založit. Smlouva o tichém společenství (§673-681 obchodního zákoníku) skýtá možnost kapitálové účasti na podnikání bez založení právnické osoby. Jedná se o obligační vztah, kdy tichý společník vkládá prostřednictvím společníka určité společnosti peněžní prostředky určené k podnikání. Podle povahy dohody má tichý společník právo podílet se v té které výši na zisku 24
společnosti. Tato forma podnikání má velkou výhodu, že se investor nemusí nikterak podílet na vlastním podnikání a pouze investuje peněžní prostředky. Odpadají tak pro investora i složité administrativně-právní záležitosti. Investor může rovněž zůstat zcela anonymním. Nevýhoda pak spočívá v nemožnosti přímo rozhodovat o strategických věcech týkajících se podnikání a samotná povaha obligačního vztahu (nejedná se o věcné právo). Holdingové společnosti mohou využít tohoto institutu např. při přebytku peněžních prostředků. V zahraničí hojně využívané instituty svěřenectví (trusty v anglosaském režimu nebo Treuhand v Německu – viz výše) nenašly v českém právu doposavad svoje místo. Nejvíce se tomuto režimu podobají nadace podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nadacích“), které však podléhají velkým omezením. Z hlediska podnikání nepřichází prakticky vůbec v úvahu, neboť účel jejich činnosti musí směřovat k obecně prospěšným cílům. Zákonodárce však připravuje institut svěřenectví v novém občanském zákoníku, který by měl vejít v účinnost v roce 2014. Tento institut se podobá anglosaské koncepci trustů, nicméně stále podléhá mnohým diskusím, jakou podobu nakonec bude mít. Je rovněž otázkou, jakou pozici zaujmou k interpretaci české soudy. Zásadní bude, zda se k institutu svěřenectví bude přistupovat spíše z pohledu obligací nebo jako k věcným právům. Nový občanský zákoník se sice inspiruje úpravou kanadské provincie Quebec, ale lze očekávat, že interpretace půjde ve stopách německé jurisprudence. 2.2.3. Joint-venture
Holdingová společnost (nebo i jiná společnost v holdingu) se může dohodnout s jinou externí společností, že spojí své síly v určitém společném podniku. Tento společný podnik se pak nazývá joint venture (JV). Holding může např. disponovat přebytkem kapitálu, který chce investovat na poli, kde ji chybí potřebné know-how, ale které potřebuje strategicky obsadit, a 25
proto se rozhodne spojit se společností, která potřebné know-how vlastní. Vytvoří tak pro daný účel speciální entitu (JV). Prakticky bude holding spíše usilovat o akvizici daného know-how, ale v některých případech bude joint venture nevyhnutelné (společnost se nechce vzdát daného know-how a není jiné alternativy nebo by realizace projektu bez druhého subjektu byla příliš neefektivní). U joint venture se tak zpravidla rozlišují dva subjekty, přičemž první z nich má finanční prostředky a druhý fungující podnik, který obsahuje určité know-how, výrobní prostředky, podíl na určitém trhu, zákazníky, apod. Jiné rozlišení subjektů u joint-venture bude na místní subjekt, který má výhodu lokálních kontaktů, znalosti místních specifik trhu, apod. a zahraniční subjekt, který má know-how, zkušenosti, popř. finanční prostředky. Z hlediska českého práva půjde nejčastěji o založení nové společnosti, resp. o akvizici podílu či akcií. Každá ze stran bude mít dohodnutá práva a povinnosti a zejména kapitálový podíl ve společnosti. Z hlediska joint ventures se vyžadují určité specifické vlastnosti obou subjektů, a tak se často omezuje možnost převodu podílu v předmětné společnosti. Ten by neměl být možný bez souhlasu druhé strany. Jiné možnosti vytvořit joint venture skýtá družstvo nebo tiché společenství, ale obě tyto formy trpí právním rámcem, který může znevýhodňovat vždy jeden ze subjektů. Ač by se tyto formy mohly za určitých okolností daňově dobře využít, předpokládalo by to vysokou důvěru mezi partnery na joint venture.
26
Daňově lze joint venture velmi dobře využít ke konsolidaci zisků a ztrát. Jednak hned na počátku při ustavování společné entity lze daňově vhodně nastavit fůzi či akvizici, ale i samotná strukturace společného podniku může do značné míry optimalizovat daňové dopady. Záleží vždy na konkrétní situaci, ale lze si představit, že subjekt 1 a subjekt 2 vytvoří v České republice společný podnik formou akciové společnosti. Subjekt 1 separuje část svých aktiv (např. vytvoří Treuhand podle německého práva), ustanoví správce, který bude Treuhand spravovat a ponechá tak aktiva mimo svůj majetek. Treuhand bude společnému podniku tato aktiva pronajímat a z tohoto pronájmu realizovat zisk, který se však daní až na úrovni majitele, kterým je subjekt 1 – viz transparentní společnosti. Kdyby subjekt 1 vložil tento majetek do joint venture, danila by zisk nejprve česká společnost a následně každý z partnerů po výplatě dividend. Tomuto schématu odpovídá obrázek č. 3. Samozřejmě by bylo možné věc ošetřit přes úvěrování, licenční poplatky, apod., ale toto řešení se nabízí jako alternativní.
27
2.2.4. Special purpose vehicle
„Special purpose vehicle“ (dále jen „SPV“), někdy označovaný jako „Special purpose entity“ (SPE), se v oblasti daňového plánování vyskytuje od doby odhalení účetních podvodů v kauzách amerických společností Enron a Worldcom. Tyto společnosti využívaly speciálních entit k oddělení rizikových složek podnikání, a tím zkreslovaly účetní hodnoty mateřské společnosti v případech
nekonsolidovaných
finančních výkazů (financial statements). Jde tedy v zásadě o cílené vyvedení rizikových aktiv z mateřské společnosti do speciálně určené dceřiné entity (SPV). V tomto směru může konsolidovaná účetní závěrka vést k nesprávným závěrům. Podobnosti lze vypozorovat u finanční krize z předchozích let, kterou podle mnohých způsobila změť finančních derivátů, které se nevyskytovaly přímo v účetní rozvaze (balance sheet), ale tzv. „off-balance sheet“, což vedlo ke snadnější manipulaci s riziky a ke zkreslení skutečných hodnot navenek. SPV se používají primárně k izolaci rizika, což může snižovat pravděpodobnost bankrotu mateřské společnosti, ale výhody lze spatřovat i v užití jiných, často benevolentnějších, právních režimů, které mohou mít mnohdy menší kapitálové nároky. SPV využívají především finanční instituce, zejména banky – např. s ohledem na zvýšení Tier I kapitálu v zemích s nízkým daňovým zatížením. Často opomíjenou možností, která doznává uplatnění zejména v poslední době, je vytvoření trustu nebo nadace k separování majetku, který se následně nezobrazuje ve
28
finančních výkazech.14 V České republice by se svěřenectví mohlo využívat od účinnosti nového občanského zákoníku – viz výše. Krom finančních skupin se lze s tímto pojmem setkat i na poli práv duševního vlastnictví, kdy mateřská společnost separuje aktiva týkající se duševního vlastnictví do entity ve státě s nízkým zdaněním a nízce zdaněné příjmy pak využívá dále ve skupině – viz obr. 4.15 Toto řešení může snadno zaujmout i holdingové společnosti v jejich daňovém plánování. V každém případě by se měla legitimnost takovéto struktury odrážet ve skutečné ekonomické podstatě. Česká republika nepatří mezi jurisdikce, kde by docházelo k přílišné tvorbě SPV, ale rozhodně by se tato problematika neměla zanedbávat, neboť de lege ferenda se můžeme dočkat zajímavých změn. Mám na mysli oblast investičních fondů. Pod vlivem nové evropské směrnice č. 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů (dále jen „AMFID“) bude ve státech Evropské unie mnohem složitější podnikání s finančními instrumenty. Regulace investičních fondů bude podstatně rigidnější vůči skupinám provázaných přes nečlenské státy, přičemž se směrnice zvláště zaměřuje na offshore daňové ráje. Bude tak obecně nemožné podnikat s finančními prostředky občanů Evropské unie skrze nečlenské státy. Očekává se tak příliv středisek investičních fondů zpět do Evropské unie.16 Nejzajímavějšími středisky pro investiční fondy disponuje zatím Lucembursko a Malta. Nicméně Česká republika má možnost využít implementaci této směrnice ke své výhodě a přilákat alespoň některé 14
MURPHY, Richard. Tax havens: how globalization really works. 1. vyd. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press, 2010, 270 s. Cornell studies in money. ISBN 9780801476129, str. 99. 15
Obr. č. 4: MAURY S. Swiss Corporate Taxation. KPMG New York. online z 26. února 2012 (obrázek č. 4 částečně modifikován s ohledem na Českou republiku) http://www.locationswitzerland.com/internet/osec/en/home/invest/us/fairs_and_events/past_events.-ContentSlot13938-ItemList-49631-File.File.pdf/Swiss%20Corporate%20Taxation%20(Sebastien%20Maury).pdf 16 K této problematice blíže: REYNOLDS C. EU Regulation of Investment Funds. White&Case London. online z 26. února 2012 http://www.whitecase.com/files/Publication/0dcba43e-9556-46ef-a80543b0f4f2435f/Presentation/PublicationAttachment/9e7d0ddf-66b1-442f-b5b353d61a82b598/alert_EU_Regulation_of_Investment_Funds.pdf
29
investiční skupiny do České republiky pomocí určitého speciálního rámce pro investiční fondy. Česká odborná veřejnost v čele s prof. Ing. Michalem Mejstříkem, CSc. usiluje o přilákání až 3% investičních fondů (co do objemu obratu) do České republiky. Mateřské společnosti by pak pro veškeré své fondovní aktivity využívaly např. právě Českou republiku, kde se tyto aktivity separovaly od činností mateřské společnosti do SPV. Z výše uvedeného lze dovodit, že faktický rozdíl mezi SPV a standardní dceřinou společností spočívá právě v absolutní separaci aktiv nebo činností do zvlášť utvořené entity (SPV). Standardní dceřiná společnost má naopak provázanější a transparentnější vztahy s mateřskou společností. Standardní dceřiná společnost pak řeší spíše daňové otázky typu transfer pricing nebo skupinové zdanění, kdežto SPV řeší nejvíce legálnost a legitimnost své existence. Holdingovým společnostem může stát za úvahu využití SPV k separaci aktiv týkajících se práv duševního vlastnictví, což může za určitých okolností vést k daňové optimalizaci.
30
3. DAŇOVÉ ASPEKTY Daňové aspekty holdingů řeším v této části zásadně s ohledem na kapitálové společnosti. Z daňového hlediska pak zajímá holding především otázka, ve kterých zemích bude danit příjem a v jaké výši. Situace se liší jednak podle druhů příjmů (daň z příjmů z dividend, daň z příjmů z kapitálových zisků, daň z příjmů z úroků a daň z příjmů z licenčních poplatků) a jednak podle daňových systémů jednotlivých zemí (uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění a následně režimy národního zdanění). Velký praktický význam pro daňové plánování spočívá ve znalosti, ve které zemi dochází de facto k realizaci zisku, a ve které zemi se ten který zisk de iure zdaňuje. Krom bilaterálních smluv o zamezení dvojího zdanění ingeruje do této oblasti též právo Evropské unie. Jeho cíle směřují k harmonizaci systémů zdanění na nadnárodní úrovni v regionu států Evropské unie.
Pro tuto práci hraje stěžejní roli tato holdingová struktura: aktivity holdingu v České republice -> holdingová společnost v Německu nebo v Nizozemí -> vlastník holdingové společnosti. Takovouto strukturu zachovává i tato část diplomové práce. Jako praktický příklad
31
si lze představit situaci na obr. č. 5,17 tj. výrobce sídlící v USA (Delaware), který si založí holdingovou společnost v Nizozemí pro svoji evropskou distribuční síť. Holdingová společnost následně drží 100% podíly ve 27 dceřinných společnostech pro jednotlivé státy Evropské unie, ve kterých dochází k faktické distribuci výrobků. Holdingová společnost pouze drží podíly ve společnostech, z nichž následně generuje zisk, který dále putuje do USA. Ačkoliv holdingová společnost nevyvíjí vlastní aktivity, může vlastnit práva duševního vlastnictví nebo peněžní prostředky, které může využívat k daňovému plánování. Jiný příklad se týká využití offshore daňových rájů. Holdingová společnost bude v Evropě
obdobná
jako u obr. č. 5, ale jejím vlastníkem bude takový subjekt, který v rámci
své
domovské jurisdikce nepodléhá
žádnému
zdanění příjmů, popř. jen
minimálnímu.
S ohledem Nizozemí
na se
často
využívají Nizozemské Antily, Bahamy, Bermudy a jiné ostrovy v karibské oblasti. Legitimnost takovéto struktury se však často nachází za hranicí zákona. V praxi však existují četné případy,
17
Obr.č.5 - ZOUBEK, J. Daňové plánování – přednáška č. 11. prf.cuni.cz, 2011. online z 28. listopadu 2011, http://www.prf.cuni.cz/documents/docs.php?id_trida=5&id_objekt=123&bCompact=
32
které mají reálné ekonomické opodstatnění. Struktura se pak podobá struktuře zobrazené na obr. č. 618, který rovněž znázorňuje možnosti finančních toků. V kontextu výše popsané holdingové struktury zaměřuji v této části pozornost (i) na zdanění dceřinné společnosti v České republice – použití českého daňového práva, (ii) na zdanění holdingové společnosti v Německu nebo Nizozemí – aplikace příslušných smluv o zamezení dvojího zdanění, právo Evropské unie a aplikace relevantních národních předpisů Nizozemí a Německa a (iii) na vlastníka holdingové společnosti. Střed pozornosti představuje zdanění dividend, kapitálových zisků, úroků a licenčních poplatků.
3.1.Zdanění v České republice Příjem právnických osob se daní v České republice podle zákona o daních z příjmů. Daňovou povinnost má subjekt uvedený v §17 tohoto zákona, tj. všichni poplatníci, kteří nejsou fyzickými osobami. Poplatníci mající sídlo nebo místo svého vedení v České republice mají neomezenou daňovou povinnost, tzn., že v České republice zdaňují veškeré svoje celosvětové příjmy. Poplatníci, kteří nemají v České republice své sídlo, zdaňují pouze příjmy ze zdrojů na území České republiky. U holdingů se jedná o neomezené zdanění příjmů dceřiných kapitálových společností se sídlem nebo místem vedení na území České republiky (společnost s ručením omezeným, akciová společnost a do určité míry komanditní společnost). Vzít v potaz však musíme i samotnou holdingovou společnost nebo její dceřiné společnosti se sídlem v zahraničí, pokud jim příjmy plynou ze zdrojů na území České republiky – omezená daňová povinnost. Zákon o daních
18
Obr. č.6 – Akont. Online z 27. února 2012: http://www.akont.cz/cz/moznosti-vyuziti-nizozemskych-spolecnostiv-mezinarodnim-danovem-planovani
33
z příjmů v §22 stanoví, co se považuje za příjem ze zdrojů na území České republiky – např. příjmy z podílu na zisku nebo příjmy ze stálé provozovny – viz kapitola 2.2.1. Předmět daně tvoří souhrn příjmů z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem. Pro holdingovou společnost se fakticky nabízí jen nakládání s majetkem, neboť samotnou činnost zpravidla nevyvíjí. Dceřiná kapitálová společnost pak fakticky daní veškeré příjmy. Zákon o daních z příjmu pak stanovuje některé specifické výjimky, kdy příjem nespadá do předmětu daně. U holdingů má největší význam možnost osvobození od daně v případě, že dceřiná společnost vyplácí zisk holdingové společnosti. Česká úprava v tomto směru implementovala evropskou směrnici o zdanění mateřských a dceřiných společností. Nelze nezmínit použití §19, odst. 1, písm. ze) zákona o daních z příjmu, kdy zákonodárce osvobozuje od daně příjmy (i) z dividend a jiných podílů na zisku, vyplácené dceřinou společností mateřské společnosti a (ii) z převodu podílu mateřské společnosti v dceřiné společnosti. V podobném kontextu lze využít i §19, odst. 1, písm. zg) zákona o daních z příjmu, který osvobozuje příjmy ze zisku převáděného řídící nebo ovládající osobě na základě smlouvy o převodu zisku nebo ovládací smlouvy mezi dceřinou a mateřskou společností. A v neposlední řadě (pro naše téma jen okrajově) jsou osvobozeny příjmy z dividend a jiných podílů na zisku, které plynou od zahraniční dceřiné společnosti české mateřské společnosti (§19, odst.1, písm zi) zákona o daních z příjmu). Zákon pamatuje i na další obdobné situace příjmů plynoucích mezi mateřskou a dceřinou společností – licenční poplatky, úroky, apod. Příjmy se však týkají pouze států Evropské unie. Osvobození se nevztahuje na případy, kdy je dceřiná společnost v likvidaci (§19, odst. 2, zákona o daních z příjmu). Mějme na paměti, že toto se týká českého daňového práva a pro mezinárodní daňové plánování musíme nejprve použít relevantní smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Nicméně, 34
z praktického hlediska vychází český zákonodárce z evropské legislativy, kterou skrze výše uvedená ustanovení implementuje. V rámci Evropské unie se tedy zásadně užije evropských předpisů. Složitost těchto finančních toků mezi mateřskými a dceřinými společnostmi rozpracovávám níže a na tomto místě pouze upozorňuji na fakt, že v případě holdingů budou vesměs zisky dceřiných společností vyplácených mateřské společnosti od daně osvobozeny. Pokud by zákonodárce neumožňoval toto osvobození, docházelo by u mateřských a dceřiných společností k velmi neefektivnímu dvojímu zdanění. Ačkoliv již nedochází k dvojímu zdanění v rámci holdingu, tak české daňové právo v současné době daní dvakrát téže příjem v případě fyzických osob, které vlastní podíly v kapitálových společnostech, popř. vlastní celý holding (dle českého práva koncern). Podle současné úpravy zdaní příjem nejprve společnost (koncern) podle daně z příjmu právnických osob a následně fyzická osoba při výplatě zisku či dividend podle daně z příjmu fyzických osob (srov. např. Slovensko, které toto dvojí zdanění již neaplikuje). Z tohoto důvodu se v rámci české daňové reformy připravilo zamezení takovéhoto druhu dvojího zdanění - zákon č. 458/2011 Sb. o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. Zamezení dvojího zdanění bude dle schválené verze probíhat formou osvobození od daně, ač navrhovaná verze ministerstva financí počítala se slevou na dani. Účinnost tohoto opatření se očekává od roku 2014 nebo 2015.19 Samotné zdanění příjmů české dceřiné společnosti z její činnosti probíhá následovně: jedná se o poplatníka s neomezenou daňovou povinností, takže daní veškeré své celosvětové
19
BĚHOUNEK, P. Přehled změn přijatých v roce 2012. Účetnictví v praxi. online z 29. února 2012 http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/doc-d37065v46959-novinky-v-legislative-aneb-jak-to-vsechnodopadlo/
35
příjmy, které spadají do předmětu daně – výše. Dále si společnost vypočítá svůj základ daně, uplatní položky snižující tento základ a příjem zdaní podle sazby uvedené v §21 zákona o daních z příjmů. Sazba v současné době činí 19% (krom investičních a jiných fondů, které daní příjmy 5%). Krom tohoto postupu má daňový subjekt možnost ovlivnit, co všechno do jeho příjmů patří a jaká bude jejich konečná výše. Vychází z toho, co mu daňové právo umožní považovat za daňově uznatelné náklady. Českých dceřiných společností se týkají i jiné druhy daní, než jen daň z příjmů. Zejména by měli věnovat pozornost transakčním daním při převodech - např. prodej nemovitostí. Význam má osvobození od daně darovací při kapitálovém vkladu do podnikání - §20, odst. 6, písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitosti20 a okrajově by společnosti neměli zapomínat na nepřímé daně (DPH, spotřební a ekologické daně), popř. daň silniční či daně z nemovitosti.
3.2.Zdanění holdingových společností Holdingové společnosti obvykle zdaňují své příjmy v zemi, ve které mají sídlo. Tento základní princip respektuje většina evropských smluv o zamezení dvojího zdanění a vychází z něj i právo Evropské unie. Státy však mají (měly by mít) primární zájem na tom, aby se zisk danil v zemi, ze které pochází. Smlouvy fungují pouze jako určitý kompromis, který má vést k vyšší míře efektivity a nikoliv k disproporci při rozdělování zisků. Z tohoto důvodu ty které smlouvy o zamezení dvojího zdanění přiznávají státu zdroje možnost alespoň částečného zdanění do určité výše.
20
KLEIN, Štěpán. Mezinárodní daňové plánování. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 230 s. ISBN 802470563X
36
V první řadě se uplatňují mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které mimo jiné dávají právo státům zdanit do určité výše některé příjmy. Jedná se o právo, nikoliv o povinnost. Národní předpisy tak nemusí zdaňovat příjmy až do výše umožněné smlouvami, ale mohou zvolit zdanění nižší. V některých případech však stát nevolí tuto míru svobodně, ale podléhá evropským předpisům, např. povinnosti implementovat do svých předpisů příslušné směrnice. V této kapitole se budu postupně zabývat relevantními smlouvami o zamezení dvojího zdanění a rozebírat přístup těchto smluv k jednotlivým druhům příjmů. U jednotlivých příjmů zmiňuji i dopady evropské legislativy na národní režimy. V závěru zmíním některá daňová specifika národních režimů Německa a Nizozemí. 3.2.1. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění a legislativa EU
Smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Německem a Nizozemím se zakládají na vzoru navrhovaném OECD a patří mezi nejstarší, které Česká republika uzavřela. Smlouvy se vztahují na zdanění příjmů a majetku. Holdingových společností se týká zejména úprava zdanění příjmů z dividend (čl. 10), z úroků (čl. 11), z licenčních poplatků (čl. 12) a z kapitálových zisků (čl. 13 smlouvy s Německem a čl. 14 smlouvy s Nizozemím). Tyto příjmy plynou od dceřiné společnosti se sídlem v České republice. Holdingová společnost typicky sama nepodniká, ale pro úplnost dodávám, že v případě vzniku její stálé provozovny na území České republiky by se jednalo o zisky podniků dle čl. 7 příslušných smluv, které podléhají trochu jinému režimu. V některých případech by se mělo též uvažovat o zdanění majetku (hlavně nemovitostí), které holdingová společnost vlastní (čl. 6). 3.2.1.1.
Dividendy (čl. 10)
Česká dceřiná společnost vyplácí dividendy své holdingové společnosti v Německu nebo v Nizozemí. Pod pojmem dividendy se mimo jiné rozumí příjem z akcií a podíly na zisku. 37
Příslušné smlouvy mají každá svoji formulaci, ale obsahově se v podstatných bodech kryjí. Např. smlouva s Německem podřazuje pod dividendy výslovně i příjmy tichého společníka z účasti na živnosti. Obě smlouvy chápou dividendy poměrně široce a v podstatě lze pod ně subsumovat veškeré příjmy, které se váží k právu na zisk. Pro smlouvu s Nizozemím postačí, pokud stát, ve kterém má sídlo společnost vyplácející dividendy, posuzuje takové příjmy obdobně jako příjmy z akcií. Základní pravidlo zní, že dividendy mohou být zdaněny ve státě, kde sídlí holdingová společnost, jež dividendy dostává. Jedná se o výlučné právo státu zdanit příjem holdingové společnosti (viz zdanění v národních režimech Německa a Nizozemí níže). Na druhou stranu dividendy mohou být zdaněny i ve státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí (viz zdanění v České republice). Toto pravidlo má však svá kritéria a smlouva s Německem se zde liší od smlouvy s Nizozemím. V případě smlouvy s Německem nesmí daň u státu, v němž sídlí společnost vyplácející dividendy (Česká republika), přesáhnout 15% hrubé částky dividend. V případě holdingové společnosti, která vlastní přímo nejméně 25% jmění (dceřiné) společnosti vyplácející dividendy, nesmí takováto daň přesáhnout 5% hrubé částky dividend. Smlouva s Německem obsahuje ještě speciální ujednání pro případ, že by se lišila sazba daně v jednom ze států pro rozdělené a nerozdělené zisky nejméně o 20%. V takové situaci může daň činit až 25% hrubé částky dividend ve státě, v němž sídlí společnost vyplácející dividendy. Pro tento případ musí mateřská společnost disponovat přímo nebo nepřímo nejméně 25% podílů spojených s hlasovacím právem v dceřiné společnosti. Podle této smlouvy může vždy dojít alespoň k částečnému zdanění v České republice.
38
Smlouva s Nizozemím přistupuje ke zdanění dividend ve státě, kde má sídlo společnost vyplácející dividendy, poněkud omezeněji. V podstatě by se dalo říci, že si nepřeje, aby nizozemské holdingové společnosti platily jakoukoliv daň z dividend v České republice (platí to samozřejmě i naopak, ale holdingové společnosti se častěji zakládají v Nizozemí nežli v České republice). Oproti smlouvě s Německem se sazby posouvají o 5%, tzn., že stát, v němž sídlí společnost vyplácející dividendy, může standardně zdanit příjem do 10% hrubé částky dividend a v případě, že holdingová společnost vlastní přímo nejméně 25% jmění společnosti vyplácející dividendy, tak příjem nelze v tomto státě danit vůbec. Prakticky by se dalo dovodit, že tato smlouva s Nizozemím nepatří pro Českou republiku mezi nejvýhodnější. Obě smlouvy mají ještě ustanovení týkající se stálé provozovny mateřské společnosti ve státě, kde sídlí společnost vyplácející dividendy, že pokud se příjmy váží k takovéto stálé provozovně, tak se užije čl. 7 smluv ohledně zisků podniku. V neposlední řadě se nedaní dividendy v případech, na které dopadá čl. 10, odst. 6 smlouvy s Německem a čl. 10, odst. 8 smlouvy s Nizozemím – příjmy společnosti jednoho státu pocházejí z druhého státu a vyplácejí se osobám, které nemají sídlo v tomto druhém státě. V oblasti vyplácení dividend v rámci Evropské unie nelze opomenout směrnici o zdanění mateřských a dceřiných společností, která významně zasahuje do sféry národních předpisů členských států Evropské unie co do zdanění koncernů. V podstatě odstraňuje neefektivní dvojí zdanění. Promítnutí do české právní úpravy popisuji v předchozí kapitole. Jedná se o to, aby příjem nedanila česká dceřiná společnost při generaci zisku, a pak znovu při převodu zisku na mateřskou společnost. Česká podoba probíhá skrze osvobození od daně při vyplácení dividend její mateřské společnosti. Ve vztazích s Nizozemím a Německem se tak vždy pro holdingové společnosti uplatní úplné osvobození – musí však splnit kritérium předvídané zmiňovanou 39
směrnicí a implementovanou do českého právního režimu, a to vlastnit minimálně 10% podíl na základním kapitálu dceřiné společnosti v posledních 12 měsících. Zároveň se musí jednat o společnosti vyjmenované v příloze ke směrnici o zdanění mateřských a dceřiných společnostech (pro Českou republiku jen společnost s ručením omezeným a akciová společnost – nad rámec rozšířil český zákonodárce aplikaci těchto pravidel i na družstva) – blíže 2. část diplomové práce. Např. české komanditní společnosti se toto osvobození netýká! V případě, že by holdingová nebo dceřiná společnost nesplňovala zmiňovaná kritéria, (např. vlastnila pouze 9% podíl), tak se již daňově nejedná o vztah mezi mateřskou a dceřinou společností. Při vyplácení dividend takovéto holdingové společnosti dochází dle českých předpisů ke srážce daně u zdroje v té výši, ve které ji povoluje zákon – výše však nesmí překročit hranici stanovenou ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění. Holdingová společnost má v České republice omezenou daňovou povinnost (plynou jí příjmy ze zdrojů na území České republiky - dle § 22, odst. 1, písm. g), bod 3 zákona o daních z příjmů), pro kterou se uplatní zvláštní sazba daně ve výši 15% (§36, odst. 1, písm. b), bod 1 zákona o daních z příjmů), která se však sníží na limit povolený smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Pro holdingy to z praktického hlediska znamená, že holdingová společnost vlastnící 9% podíl bude v České republice podléhat zdanění dividend ve výše 15 % při výplatě do Německa a 10% zdanění při výplatě do Nizozemí. Tím není dotčeno právo Německa či Nizozemí takovýto příjem nad zmiňovanou výši ještě zdanit. 3.2.1.2.
Úroky (čl. 11)
Úroky z úvěrů a půjček slouží jako významný nástroj daňového plánování. Nizozemská nebo německá mateřská společnost půjčí peněžní prostředky o určitém objemu své dceřiné společnosti, která je po čase vrací i s úroky. Úroky si dceřiná společnost započte do svých 40
daňově uznatelných nákladů (zákon toto však povoluje jen do určité výše). Příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění pak stanovují základní rámec pro zdanění těchto příjmů. Pod úroky se v zásadě rozumí příjmy z půjček nebo příjmy jim na roveň postavené podle předpisů států zdroje těchto příjmů. Smlouva s Německem se od smlouvy s Nizozemím liší v situaci, kdy příjem plyne z pohledávky, která zároveň poskytuje právo účastni na zisku. Podle smlouvy s Německem se stále jedná o úrok, kdežto podle smlouvy s Nizozemím již nikoliv. V případě Nizozemí a Německa se příjem daní vždy plně ve státě, kde sídlí holdingová společnost. Česká republika u těchto dvou smluv nemá nárok příjmy z úroků danit – krom případů stálé provozovny holdingové společnosti v České republice, ke které se úroky váží a v případě, že by byly úroky mezi dceřinou a mateřskou společností sjednány v důsledku jejich zvláštních vztahů jinak nežli mezi nepropojenými společnostmi. V takovém případě má český daňový správce právo doměřit daň za použití tzv. zásady tržního odstupu (arm’s length principle). Okrajově lze zmínit evropskou směrnici o zdanění úroků a licenčních poplatků. Český zákonodárce tuto směrnici implementoval a její ustanovení se používají v případech, kdy smlouva o zamezení dvojího zdanění přiznává státu zdroje právo na zdanění alespoň části úroků. Směrnice pak stanovuje podmínky pro osvobození od daně ve státě zdroje (odlišné od podmínek pro osvobození od daně v případě dividend). To však není případ smlouvy s Německem a smlouvy s Nizozemím. Pro aplikaci daných ustanovení se však musí důkladně rozlišit, zda se v daném případě jedná o příjmy z úroků nebo o příjmy z dividend. K této problematice se vyjádřil ve svém rozhodnutí Nejvyšší správní soud v tom smyslu, že se má vždy vycházet z dikce relevantních
41
definic ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění, a pokud daný příjem spadá pod konkrétní definici, není již důvod použít doplňkové výkladové prostředky podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969).21 V tomto kontextu bychom si měli uvědomovat, že v určitých případech může správce daně úroky překvalifikovat na dividendy – případy nízké kapitalizace. Dividendy a úroky musí přijímat tzv. skutečný vlastník (beneficial owner). Zákon o daních z příjmů (§19, odst. 6) vymezuje skutečného vlastníka jako toho, kdo platby (dividendy, úroky, licenční poplatky i příjmy z převodu podílu v dceřiné společnosti) přijímá ve svůj vlastní prospěch a nikoliv jako zprostředkovatel, zástupce nebo zmocněnec pro jinou osobu. V mezinárodním daňovém plánování pak často nastávají situace, kdy si subjekty vytváří tzv. průtokové společnosti, aby obešli příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Takovéto jednání se označuje jako treaty shopping a státy jej v zásadě považují za jednání in fraudem legis. 3.2.1.3.
Licenční poplatky (čl. 12)
Licenční poplatky se v daňovém plánování velmi podobají úrokům. V tomto případě poskytuje holdingová společnost dceřiné společnosti namísto peněz určitý produkt duševního vlastnictví (např. licenci k ochranné známce, licenci k užívání softwaru, apod.) a dceřiná společnost za ně holdingové společnosti platí licenční poplatky. Nicméně smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Německem a Nizozemím přistupují k licenčním poplatkům odlišně nežli k úrokům. Předně totiž přiznávají právo danit licenční poplatky též ve státě zdroje těchto příjmů, a to do výše 5%. Česká republika vybírá tuto daň srážkou u zdroje. Uplatní se však evropská
21
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2005, č.j. 2 Afs 108/2004 - 106
42
směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků, kterou reflektuje český zákon o daních z příjmů – jedná se o možnosti osvobození od daně. Nejprve však rozeberme, co všechno spadá pod pojem „licenční poplatky“. Smlouva s Německem i smlouva s Nizozemím má k věci stejný přístup. Pod licenční poplatky zahrnuje všechny příjmy týkající se práv duševního vlastnictví. Příjem se týká i pronájmu movitých hmotných aktiv – příjem z užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení. V praxi rozlišují státy příjmy z autorských práv (např. z licencí k literárním a uměleckým dílům) a příjmy z práv průmyslového vlastnictví (např. z licencí k užití software, z licencí k užití ochranné známky, apod.). Často se pak ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění setkáváme s rozlišnou možností zdanit ty které příjmy. Smlouvy s Německem a Nizozemím však přistupují ke všem příjmům z práv duševního vlastnictví stejně. Vše se zdaní ve státě, kde sídlí příjemce licenčních poplatků. Obě smlouvy nicméně ponechávají státu zdroje licenčních poplatků možnost zdanit příjmy až do výše 5%. Český zákonodárce všechny uvedené příjmy důsledně daní. Zvláštní sazba daně podle §36 zákona o daních z příjmů činí 15 % (5% u finančního pronájmu - §36, odst. 1, písm. c), přičemž se s ohledem na ustanovení smluv krátí na 5%. Zákon ale připouští možnosti osvobození od daně – zejména pod vlivem evropské směrnice (pro Českou republiku úprava licenčních poplatků aplikovatelná od 1. 1. 2011). Licenční poplatky plynoucí mateřské společnosti v Německu nebo Nizozemí se osvobozují, pokud jsou splněna tato kritéria: (i) mateřská a dceřiná společnost je kapitálově spojená nejméně 24 měsíců nepřetržitě po sobě jdoucích (lze uplatnit i před splněním tohoto kritéria, ale podmínka musí být následně dodržena), (ii) příjemce je jejich skutečným vlastníkem, (iii) příjmy nejsou přičitatelné stálé provozovně na území České republiky nebo třetího státu, (iv) příjemci bylo vydáno rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů 43
z licenčních poplatků podle §38nb zákona o daních z příjmů (§19, odst. 1, písm. zj) ve spojení s §19, odst. 5 zákona o daních z příjmů). Obdobně jako u úroků se ustanovení smluv o zamezení dvojího zdanění ohledně licenčních poplatků nevztahují na případy, kdy se příjem váže na stálou provozovnu mateřské společnosti ve státě zdroje. Rovněž smlouvy předjímají možnost správce daně v příslušném státě doměřit daň, pokud by částka placených licenčních poplatků se zřetelem na zvláštní vztahy mezi mateřskou a dceřinou společností nebyla tržně opodstatněná (opět uplatnění arm’s length principle). 3.2.1.4.
Kapitálové zisky (čl. 13/ čl. 14)
Pokud holdingová společnost dospěje do fáze, že chce svoji dceřinou společnost odprodat, tak příjem z prodeje podílu bude pravděpodobně tvořit v porovnání s ostatními příjmy nejvyšší objem. Z tohoto důvodu má pro holdingovou společnost zásadní význam úprava příjmů z kapitálových zisků. Pod kapitálové zisky patří mimo jiné příjmy z prodeje nemovitosti, zisky ze zcizení movitého majetku, apod., avšak tuto část zaměřuji s ohledem na holdingy pouze na odprodej podílu v dceřiné společnosti (obchodní podíl, akcie). Smlouva o zamezení dvojího zdanění s Německem stanovuje, že zisky ze zcizení podílů na dceřiné společnosti mohou být zdaněny v České republice (čl. 13, odst. 3). Oproti tomu smlouva s Nizozemím přiznává právo zdanění jen ve státě, ve kterém má zcizitel sídlo (čl. 14, odst. 4), tudíž české právo se zde neuplatní a v úvahu přichází národní předpisy Nizozemí (viz níže). Pro úplnost, ve smlouvě s Nizozemím existuje výjimka, pokud by podíl zcizovala fyzická osoba, která měla v České republice v posledních 5 letech bydliště – pak by se danilo v České republice.
44
V případě německé holdingové společnosti se uplatní český zákon o daních z příjmů – jedná se o příjem ze zdrojů na území České republiky dle § 22, odst. 1, písm. h), na nějž se uplatní zvláštní sazba daně dle §36 ve výši 15 %. Kapitálové zisky rovněž spadají pod působnost evropských směrnic, které upravují možnosti osvobození od daně. Směrnice i následná česká implementace stanovuje stejné podmínky pro osvobození jako v případě dividend (viz výše), tzn., že ve většině případů holdingových společností k žádnému zdanění nedojde. 3.2.2. Zdanění v národním režimu
Pokud dochází na základě smlouvy o zamezení dvojího zdanění ke zdanění relevantních příjmů ve státě, kde sídlí holdingová společnost, uplatní se národní předpisy daných zemí. Nizozemí i Německo plně podléhá povinnosti implementovat evropské směrnice do svých daňových předpisů. V případě, že by tak neučinili, lze se dovolávat buďto přímého účinku směrnic (tzv. direct effect) pokud se jedná o dostatečně určitá ustanovení nebo se lze domoci následné náhrady škody na státu, který směrnici nedostatečně implementoval. Státy však neváží pouze smlouvy o zamezení dvojího zdanění a právo Evropské unie, popř. jiné marginální závazky mezinárodního práva v oblasti daní, ale i konkurence jednotlivých států, které se snaží přilákat investory nižším celkovým zdaněním. Tato daňová konkurence může vést společnosti k přemístění sídla (činnosti) do daňově výhodnějších lokalit a může tak mít velice negativní dopady pro jednotlivé státy. Ač mohou státy stanovovat daně vcelku libovolně, nelze tuto svobodu s ohledem na její efektivitu vykládat absolutně. Tato část se stručně zabývá zdaněním holdingových společností v Německu a Nizozemí, přičemž se věnuje i obecné otázce celkového daňového zatížení daných států.
45
3.2.2.1.
Německo
Německé holdingové společnosti podléhají dani z příjmů podle zvláštního zákona o daních z příjmů právnických osob (Körperschaftsteuergesetz - KStG). Subjekty, které spadají pod působnost tohoto zákona, rozebírám v části 2.1.1. této práce. Holdingová společnost má z důvodu své daňové rezidence v Německu neomezenou daňovou povinnost. Předmět daně tvoří veškeré příjmy holdingové společnosti (krom určitých okrajových výjimek). Příjmy z dividend, úroků, licenčních poplatků a kapitálových zisků od české dceřiné společnosti sem tedy rozhodně patří. Existuje možnost osvobození od daně, která plně respektuje rámec vymezený evropskými směrnicemi. Německo při splnění držby určité výše podílu po stanovenou dobu na dceřiné společnosti (např. u příjmů z dividend 10% podíl na dceřiné společnosti nejméně po dobu 12 měsíců) buďto nezdaní žádné z uvedených příjmů nebo je zdaní, ale umožní holdingové společnosti od daně odečíst částku, kterou dceřiná společnost zaplatila na korporační dani v České republice. Jedná o případy, kdy česká dceřiná společnost podléhá zdanění příjmů 19% a v Německu se uplatňuje daň z příjmů vyšší. Pro úplnost nutno uvést, že dividendy mají v Německu zvláštní režim a též v případě, že společnost nenaplnila kritéria pro osvobození od daně, tak 95% příjmů z dividend zákon osvobozuje. Německá korporační daň dle KStG činí v současnosti 15% ze základu daně. Základ daně se vypočítá jako souhrn všech příjmů po odečtení nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů a odečitatelných položek. Nicméně, krom korporační daně podléhají německé společnosti tzv. příplatku na solidaritu (Solidaritätzuschlag) ve výši 5,5%, o který se de facto zvyšuje daň z příjmu právnických osob. Ve své podstatě se jedná o dodatečnou daň, kterou ukládá zvláštní
46
zákon.22 Podnikající společnosti v Německu dále podléhají živnostenské dani, jejíž výši spoluurčuje daná komunita. Komunita stanoví koeficient, kterým se vynásobí sazba 3.5% (např. Mnichov 490%). Do roku 2008 bylo možné tuto daň odečíst od základu daně z příjmu právnických osob, ale tato možnost se již dnes nenabízí. Právnické osoby neplatí církevní daň. Zdanění zisků a výplatu dividend společníkovi (fyzické osobě) zobrazuje obr. č. 7. V případě výplaty dividend právnické osobě se osvobodí 95%, popř. 100% u holdingové společnosti, která splní kritéria.
3.2.2.2.
Nizozemí
Nizozemské holdingové společnosti požívají obdobných výhod jako jejich německé protějšky. Jednak Nizozemí podléhá povinnosti implementovat evropské směrnice, které v mnohých případech holdingové společnosti od daně osvobozují, a jednak nizozemská daňová 22
DÖTSCH, Ewald. Körperschaftsteuer. 14., neubearbeitete Aufl. Stuttgart: Schäffer-Poeschel, 2004, 648 s. Buchreihe Finanz und Steuern, Bd. 5. ISBN 37-910-2279-2, str. 534: „Nach §1 SolZG 1995 wird der SolZ als Ergänzungsabgabe zur Einkommen- und KSt erhoben. Er ist damit eine selbständig zu erhebende Steuer (Art. 106 Abs. 1 Nr. 6 GG), die aus technischen Gründen an die Einkommen- bzw. KSt anknüpft.“
47
politika umožňuje jednu z nejširších škál daňových výhod v rámci Evropské unie. Krom výhod, které kopírují německou úpravu, Nizozemí přistupuje ke zdanění vlastních společností podstatně mírněji. Společnost se sídlem v Nizozemí, nejčastěji B.V. nebo N.V., podléhá neomezenému zdanění všech svých celosvětových příjmů. Předmět daně zahrnuje tyto příjmy, přičemž však mnohé z nich nizozemský zákonodárce od daně osvobozuje. Ve vztahu k České republice se uplatní zejména směrnice o zdanění mateřských a dceřiných společností a směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků. Rovněž nelze zapomenout na smlouvu o zamezení dvojího zdanění s Nizozemím. V neposlední řadě přichází v úvahu národní legislativa, která při splnění určitých kritérií, tzv. participation exemption rules, osvobozuje příjem z dividend od dceřiných společností při podílu mateřské společnosti na její dceřiné společnosti již od 5%. Mezi tato kritéria patří: (i) min. 5% podíl musí mateřská společnost držet od počátku fiskálního roku, (ii) mateřská společnost musí vystupovat aktivně ve vedení dceřiné společnosti, tzn. nelze jen pasivně držet určitý podíl, a (iii) dceřiná společnost musí svůj příjem ve své jurisdikci zdanit alespoň v minimální výši. Základ daně se pak vypočítá jako rozdíl mezi příjmy a daňově uznatelnými výdaji. Nizozemské právo připouští uznat širokou škálu administrativních a provozních nákladů i v případě holdingové společnosti. Zákonodárce nastavil sazbu daně progresivně: 20% z příjmu do 40.000 EUR, 23% z příjmu nad 40.000 EUR a do 200.000 EUR a 25.5% z příjmu nad 200.000 EUR.23
23
PORTER S. The Dutch Holding Company. Ocra. online z 11. března 2012 http://www.ocra.com/solutions/eu_holding/Netherlands.asp
48
3.3.Zdanění vlastníků holdingových společností Vlastník holdingové společnosti řeší v poslední řadě výši zdanění svých příjmů z celého holdingu a jak tyto příjmy co nejlépe optimalizovat. Jednotlivé státy zase na druhou stranu řeší legálnost a oprávněnost takovýchto příjmů, zejména pokud se jedná o snahu vyhnout se řádnému zdanění. Tyto případy se týkají zejména fyzických osob jakožto vlastníků. Jejich daňové rezidentství, tj. stát, kde podléhají neomezené daňové povinnosti, se totiž často může lišit na základě nepatrných změn (např. změna pobytu takovéto osoby). Právnické osoby mají daňové rezidentství určeno poněkud stabilněji, a proto u nich nedochází příliš často k diskrepancím mezi skutečným a právním stavem. To však neznamená, že právnická osoba nemůže být pro daňové účely jednoduše zneužita. Vlastník příjmů z holdingové společnosti tedy daní tyto příjmy neomezeně ve státě své daňové rezidence. Daňový rezident státu, v němž sídlí holdingová společnost (Nizozemí nebo Německo), daní příjmy dle příslušné národní legislativy. Pro příjmy z Německa a Nizozemí do jiné země se užije příslušných smluv o zamezení dvojího zdanění a v případě států Evropské unie též všech zmiňovaných směrnic. Vlastník holdingové společnosti v mnohých případech využívá daňových rájů, kde za užití systému smluv o zamezení dvojího zdanění svůj příjem zdaní jen minimálně, popř. jej nezdaní vůbec. Vlastníci společností sídlících v Nizozemí využívají často např. Nizozemské Antily, Bermudy a jiné ostrovy v karibské oblasti. Vlastníci německých holdingových společností mohou využívat obdobné daňové ráje, avšak německé finanční úřady přistupují k takovýmto pokusům relativně nekompromisně a vždy důsledně pátrají po ekonomickém opodstatnění takovýchto struktur. Vlastníci tedy nehledají pouze daňový ráj s nulovým zdaněním, ale i možnosti, jak jednotlivá řešení právně opodstatnit. V tomto kontextu ostatně volí i sídlo holdingové 49
společnosti. Státy však proti daňovým únikům čím dál tím více brojí, a to i s ohledem na rostoucí problémy kolem financování teroristů, praní špinavých peněz a kriminality obecně.24 Přístup vlastníků nebude v tomto duchu pouze čistě právní, ale i pragmatický s ohledem na přístup jednotlivých států k daňovým rájům.
24
The Puppet Masters. The World Bank & UNODC. online z 12. března 2012 http://www1.worldbank.org/finance/star_site/documents/Puppet%20Masters%20Report.pdf
50
4. SROVNÁNÍ VYBRANÝCH HOLDINGOVÝCH STRUKTUR V této závěrečné části si dovolím představit několik modelových příkladů, na kterých demonstruji využití nejrůznějších daňových výhod popsaných v této práci. Atraktivní stát pro založení holdingové společnosti musí obvykle splňovat minimálně tato kritéria: (i) dividendy vyplácené dceřinou společností podléhají nízké nebo nulové dani v zemi rezidence dceřiné společnosti, (ii) dividendy přijaté holdingovou společností podléhají nízké nebo nulové dani, (iii) příjem z prodeje podílu v dceřiné společnosti podléhá nízké nebo nulové dani a (iv) vyplácení dividend holdingovou společností konečnému vlastníkovi musí podléhat nízkému nebo nulovému zdanění.25 Osobně bych do atraktivnosti státu zahrnul i jeho celkovou prestiž pro možnosti světového podnikání a neopomněl bych zmínit daňové aspekty jiných možných příjmů (z úroků a licenčních poplatků). V každém případě hraje přístup států ke zdanění dividend a kapitálových zisků vždy zásadní roli. Je-li tento přístup vstřícný k holdingovým společnostem a umožňuje osvobození od daně z dividend nebo jejich nulové zdanění, přistupuje často i ke zdanění jiných příjmů holdingových společností benevolentněji a prostor pro daňové plánování v oblasti příjmů z úroků a licenčních poplatků tak může ustupovat do postraní. Daňové úřady obvykle rovněž povolují spíše poskytnout nižší úroky a požadovat nižší licenční poplatky od dceřiné společnosti nežli naopak vyšší (problematika transfer pricingu). Z toho důvodu lze faktický příjem holdingové společnosti jednodušeji realizovat z dividend, které podléhají favorizovanému zdanění. Toto ale neplatí opačně a společnosti musí bedlivěji dbát horních mantinelů pro poskytování úroků a licenčních poplatků. Správce daně totiž může v pochybných případech překvalifikovat úroky či licenční poplatky na dividendy (např. v případech nízké kapitalizace - pro Nizozemí platí 25
Netherlands: Dutch Holding Companies, lowtax.net, online z 12. března 2012 http://www.lowtax.net/lowtax/html/offon/netherlands/nethold.html
51
pravidlo debt/equity ratio 3:1). Nicméně, výhoda licenčních poplatků a úroků stejně nejvíce tkví v možnosti snižovat daňový základ. Pro tuto část jsem vybral tři hypotetické případy s reálným podtextem: (i) americká softwarová společnost si vytváří distribuční síť v jednotlivých evropských zemích a zvažuje, v které zemi umístit zastřešující holdingovou společnost, (ii) fyzická osoba investuje skrze holdingovou společnost do lokálních sítí biofarem a (iii) investiční fond investuje skrze holdingovou společnost do minoritních podílů v zajímavých projektech.
4.1. Americká softwarová společnost Americká softwarová společnost vlastní práva duševního vlastnictví, a to zejména autorská práva. Tato společnost uděluje licence k použití softwaru za určitý poplatek, z něhož následně generuje zisk. Příkladu odpovídá obr. č. 5 na začátku části 3 této práce. Společnost může pověřit holdingovou společnost a její dceřiné společnosti, aby uzavíraly licenční smlouvy jejím jménem nebo se jim rozhodne udělit licenci s možností sublicencovat. V prvém případě půjde o přímý zisk americké společnosti, které však obvykle vznikne v příslušných státech stálá provozovna, což nemusí být vždy žádoucí stav. V druhém případě vznikne zisk dceřiným společnostem, které mohou nejprve snížit daňový základ o náklady za licenci a zisk následně vyplácet formou dividend. Zabývejme se podrobněji druhým případem. Česká dceřiná společnost distribuuje software v České republice, tj. uzavírá (sub)licenční smlouvy s koncovými zákazníky, a to ať už domácími spotřebiteli nebo firemní klientelou. Generovaný zisk musí v každém případě zdanit v České republice jako příjem právnických osob. Od daňového základu si může odečíst náklady spjaté s poskytnutou licencí od holdingové společnosti. Pokud má společnost dobře nastavenou strukturu, mohou tyto náklady snižovat
52
dosažený příjem i o více než 80%. Musí však mít reálné tržní opodstatnění. Příjmy z licenčních poplatků plynou holdingové společnosti, která je daní podle smluv o zamezení dvojího zdanění a evropské legislativy. Při splnění určitých kritérií, viz výše, se od daně osvobozují. Rozdíl mezi Německem a Nizozemím se díky evropským směrnicím stírá. Navíc holdingová společnost bude opět snižovat svůj daňový základ v důsledku licenčních poplatků, které platí americké mateřské společnosti. Při výplatě dividend z České republiky do Německa nebo Nizozemí dochází rovněž k osvobození. Rozdíl mezi Německem a Nizozemím se projeví až při aplikaci smluv o zamezení dvojího zdanění - v tomto případě s USA. Toto porovnání se nachází za hranicí této práce, ale obecně vychází příznivěji pro Nizozemí, a to i s ohledem na národní zdanění, na která se odkazují příslušné smlouvy. V rámci vztahů holdingové společnosti a české dceřiné společnosti lze rovněž upozornit na větší rigidnost německých daňových předpisů vůči požadavkům na tržní opodstatnění v případě stanovení výše licenčních poplatků. Americká společnost má, krom uvedeného, více možností. Může např. využít jiných režimů v oblasti autorských práv – leasing hardwaru, na který se váže software nebo přesun/vznik autorských práv v jiném subjektu, apod. Náklady dceřiných společností lze rovněž zvýšit přes licence k určitým know-how, ochranným známkám, atd. Tato řešení se v některých případech přímo vyžadují, aby došlo ke kýženému osvobození od daně. Situace však musí vždy odrážet tržní a ekonomické opodstatnění. V zásadě lze shrnout, že příjmy z licenčních poplatků se zdaní v USA, popř. částečně v Německu nebo Nizozemí podle smluv o zamezení dvojího zdanění s USA a práce české dceřiné společnosti v podobě distribuce se zdaní jako zisk v České republice, přičemž vyplácené
53
dividendy zůstanou osvobozené od daně v Německu nebo Nizozemí, a nebo podlehnou při výplatě do USA režimu zdanění podle smluv o zamezení dvojího zdanění s USA.
4.2. Individuální investor s biofarmami Soukromý investor se rozhodne založit holdingovou společnost, která bude zastřešovat síť dceřiných společností vlastnících biofarmy. Jako sídlo holdingové společnosti zvažuje Nizozemí nebo Německo. Do této holdingové společnosti vloží majetek a holdingová společnost následně zakládá dceřiné společnosti, do kterých vkládá určitý majetek na pořízení a provoz biofarmy. Holdingová společnost bude dceřiné společnosti poskytovat půjčky. Jedná se v zásadě o analogický případ k americké softwarové společnosti, ale namísto poskytování licencí dochází k poskytování peněz. Poskytování půjček v koncernu však podléhá přísnějšímu režimu. Musí se jednat o tržní úroky a výše nesmí přesáhnout pravidla určená pro nízkou kapitalizaci. Náklady spjaté s půjčkou, tj. úroky, snižují daňový základ dceřiné společnosti. Příjmy z úroků budou podle smluv o zamezení dvojího zdanění a evropské legislativy od daně v České republice osvobozeny a podlehnou příslušnému režimu zdanění podle nizozemských nebo německých daňových předpisů (daň z příjmu právnických osob a navazující daně). Z tohoto hlediska vyjde většinou atraktivněji Nizozemí. Co se týče vyplácení dividend dceřinou společností, situace kopíruje scénář popsaný u americké softwarové společnosti. K daňové optimalizaci bude zásadní vztah soukromého investora k Německu nebo Nizozemí, tzn. příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění podle jeho daňové rezidence. V tomto směru může často posloužit užití transparentní entity jako holdingové společnosti, kde se Německo může nabízet jako zajímavější alternativa.
54
4.3. Investiční fond s minoritními podíly Oproti výše uvedeným příkladům si lze představit situaci, kdy se neužije evropských směrnic v plné míře. Jedná se např. o investiční fond, který sídlí v některé daňově výhodné offshore jurisdikci. Tento fond založí v Německu nebo Nizozemí holdingovou společnost, která investuje do menších podílů v konkrétních evropských společnostech (podíl o výši 1-15%), ale státy skupinu neakceptují jako koncern. V takovém případě bude markantnější rozdíl ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění a národní legislativě. Česká dceřiná společnost generující zisk jej vyplatí německé nebo nizozemské „holdingové“ společnosti jako dividendy. Pokud holdingová společnost naplní kritéria pro osvobození daně, jedná se o analogickou situaci k předchozím dvěma případům. V opačné situaci (méně než 10% podíl) se příjem z dividend zdaní v Nizozemí nebo Německu a částečně v České republice. Při finančním toku do Německa se daní v České republice 15% a do Nizozemí 10%. Zdanění v Německu i v Nizozemí reflektuje existenci zdanění ve státě dceřiné společnosti a daň započítává. Státy pak dále přistupují ke standardnímu národnímu zdanění. Nizozemí nicméně ještě přiznává při výši podílu nad 5% společnosti statut holdingové společnosti a takovou společnost od daně osvobozuje. Opět se Nizozemí jeví jako lákavější varianta. Krom výše uvedeného může daňové plánování zahrnovat opět transfery peněz a licencí, přičemž se tak umožňuje snížení daňového základu. Rovněž by se nemělo opomíjet zdanění kapitálových zisků při prodeji podílu v dceřiné společnosti. Pokud nedojde k osvobození příjmů, tak se zásadně liší smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Německem a Nizozemím. V případě Německa se totiž daní příjem z kapitálových zisků v České republice sazbou 15%, kdežto u smlouvy s Nizozemím dochází ke zdanění ve státě sídla „holdingové“ společnosti. V případě 55
splnění kritérií holdingové společnosti dochází k osvobození od daně, ale jinak podléhá příjem podstatně vyšší dani z příjmu právnických osob.
56
5. ZÁVĚR Německo i Nizozemí patří ke státům, které umožňují relativně výhodné podmínky pro založení holdingové společnosti. Výhody se projevují nejen v síti smluv o zamezení dvojího zdanění a režimu národního daňového práva, ale i v celkové prestiži a renomé těchto států. Zaměření této práce na holdingové společnosti Německa a Nizozemí ve vztahu k České republice může částečně favorizovat Německo jako bližšího souseda, s kterým se navazují užší hospodářské vztahy, ale mnohdy je opak skutečností. Současný svět se vyznačuje svojí globálností, odstraňováním hranic a překážek mezinárodní spolupráce, přičemž Evropská unie nezůstává pozadu a důsledně stírá rozdíly i v daňovém právu. Rozdíly mezi státy se v Evropské unii projevují na národních úpravách vlastního zdanění příjmů. Toto zdanění však zásadně osvobozuje příjmy v rámci koncernů, a tak holdingové společnosti tuto problematiku příliš neřeší. Na mezinárodní úrovni se jako rozhodující ukážou mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění s třetími státy. Z daňového hlediska by pak holdingové společnosti neměli zanedbat otázky ohledně vytváření stálé provozovny za určitých okolností, uvědomit si výhody/nevýhody transparentních entit a v neposlední řadě vždy dbát na legitimnost svého jednání, tzn. vždy vycházet z reálného ekonomického opodstatnění. V části týkající se holdingových struktur jsem se nejprve zabýval teoretickým vymezením pojmů holding a holdingová společnost. V rámci českého práva se tyto pojmy zásadně kryjí s pojmem koncern, ale v obecné rovině by se měli teoreticky odlišovat. V každém případě nelze ztotožňovat finančněprávní rovinu koncernů s obchodněprávní úpravou (ať už faktický či smluvní koncern).
57
Německé i nizozemské právo nabízí širokou škálu možností co do výběru holdingových společností. Oba státy patří ke stejné rodině kontinentálního práva a vykazují tak mnohé podobné znaky v přístupu ke korporátnímu právu. V obou státech lze spatřovat i příliv angloamerických trendů, a to např. vliv trustů. Z bližšího pohledu pak stojí za zmínku transparentní společnosti a jejich význam pro daňové plánování v souvislosti se zmíněnými státy. Obecně však tato práce staví na kapitálových společnostech, a tak větší zřetel kladu na AG, GmbH a NV, BV. Z hlediska koncernové daňové struktury má následně význam české právo. Jednak jsem se v tomto směru zabýval aspekty jednotlivých dceřiných společností v České republice. Z práce vyplynulo, že pro dceřinou společnost je zásadní, aby ji zákon považoval za část koncernu (zejména pro osvobození od daně) nebo ji přiznával jiné daňové výhody (zdanění na úrovni vlastníka v případě transparentní společnosti). Porovnání jednotlivých aspektů českých a.s., s.r.o. a k.s. tedy tvoří základ. Specifické situace u společného podniku (joint-venture) a u specialpurpose vehicle zmiňuji separátně. Upozorním jen, že v takovýchto případech se často řeší i jiné než ryze daňové aspekty finančního práva (zejména financování, ekonomické opodstatnění a pragmatičnost v přístupu k daňovým orgánům). Zvláštní kapitolu tvoří otázky spjaté se stálou provozovnou, která může holdingové společnosti v České republice za určitých okolností vzniknout. Holdingová společnost by si měla proto kontrolovat zejména poskytování služeb a eventuelně vlastnictví k nemovitostem. Co se týče celkového zdanění holdingu, tak jsem postupoval od daňových zákonů České republiky přes daňové právo Německa a Nizozemí až ke zdanění vlastníka holdingu. Analyticky jsem u jednotlivých států rozebíral tyto otázky: kdo je subjektem daně a kdo není? co je předmětem daně a co není? existuje osvobození od daně? co tvoří základ daně? co lze od základu daně odečíst? jaká je sazba daně? V tomto duchu vycházím nejprve z úpravy smluv o zamezení 58
dvojího zdanění, které mají absolutní přednost (pominuli otázky ústavního práva jednotlivých států) a následně z národních daňových předpisů, které mají povinnost implementovat směrnice Evropské unie. V případě, že je národní předpis v nesouladu s evropským právem, lze se hojit na daném státu, že směrnici řádně neimplementoval, popř. požadovat přímý účinek směrnice. Často jsem při práci narazil na problematiku faktického dvojího zdaňování, které je jistě krajně nežádoucím jevem a v rámci daňového plánování by se mělo pokud možno vždy eliminovat. Početné byly i příklady fiktivních v. skutečných vlastníků, které daňové právo zejména v posledních letech důsledně řeší, a to nejen v souvislosti s offshorovými jurisdikcemi (daňovými ráji). Krom těchto jevů, které by si zasloužily bližší rozpracování, by samostatnou práci jistě ráda doznala i problematika skupinového zdanění či zdanění holdingů při přeměnách společností. V části konkrétních daňových aspektů dospívám k závěru, že pro holdingové společnosti má nejpodstatnější význam úprava osvobození od daně v národních předpisech pod vlivem evropského práva a rozsah osobní působnosti jednotlivých evropských předpisů. Význam smluv o zamezení dvojího zdanění v rámci Evropské unie má pro koncern prakticky až sekundární význam. Naplno se však projeví při finančních vztazích se subjekty sídlících v zemích mimo Evropskou unii. Toto zobecnění však nelze přeceňovat, neboť minimálně úprava úroků a licenčních poplatků doznává svých specifik i uvnitř Evropské unie a nelze ji tak opomenout. V rámci této práce jsem se zabýval i třemi příklady inspirované skutečností, kdy různé osoby měly v úmyslu založit holdingovou společnost buďto v Německu nebo v Nizozemí. V podstatě bylo možné vypozorovat stírání rozdílů pod vlivem Evropského práva. Rozhodovalo tedy opět primárně místo rezidence vlastníka a teprve sekundárně národní specifika jednotlivých států. Čistě daňově má Nizozemí příznivější daňový režim. V případech de facto holdingových 59
společností, které státy pod vlivem Evropské unie nemusí de iure uznávat za součást koncernu, vyzněla nizozemské úprava opět o něco lépe. Nelze však zapomínat na nedaňové aspekty, které mohou mít stejnou nebo i větší váhu při rozhodování, kam holdingovou společnost umístit. Věřím, že tato diplomová práce otevřela širší pohled na zdaňování holdingových společností a ukázala tak nejrůznější možnosti, jak k dané problematice přistupovat. Ať už se jedná o tvorbu holdingové struktury nebo o peněžní toky v rámci holdingu, pokoušel jsem se vidět aspekty v širších souvislostech. Podstatným fenoménům jsem věnoval vždy hlubší analýzu, která by měla vést k obecnému zamyšlení nad funkčností jednotlivých institutů. Doufám, že se podařilo splnit cíle vytyčené v úvodní části a naplnit tak smysl této práce.
60
6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie 1) RYLOVÁ, Zuzana. Mezinárodní dvojí zdanění 2009. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Olomouc: Anag, 2009. ISBN 9788072635115 2) SOJKA, Vlastimil. Mezinárodní zdanění příjmů: smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zákon o daních z příjmů. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2008, 326 s. ISBN 978-807357-354-6 3) KESSLER, KRÖNER, KÖHLER. Konzernsteuerrecht: national, international. 2. Auflage. München: Beck, 2008. ISBN 978-340-6561-078 4) KLUGE, Volker. Das internationale Steuerrecht: Gemeinschaftsrecht, Außensteuerrecht, Abkommensrecht. 4. Auflage. München: Beck, 2000. ISBN 978-3-406-45237-6 5) NERUDOVÁ, Danuše. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie. 2. aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-386-7 6) BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 5., upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 548 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-801-6 7) DÖTSCH, Ewald. Körperschaftsteuer. 14., neubearbeitete Aufl. Stuttgart: Schäffer-Poeschel, 2004, 648 s. Buchreihe Finanz und Steuern, Bd. 5. ISBN 37-910-2279-2 8) SKALICKÁ, Hana. Mezinárodní daňové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 185 s. ISBN 978-80-7357-677-6 (BROž.) 9) KLEIN, Štěpán. Mezinárodní daňové plánování. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 230 s. ISBN 802470563X 10) MURPHY, Richard. Tax havens: how globalization really works. 1. vyd. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press, 2010, 270 s. Cornell studies in money. ISBN 9780801476129. Články 1) Firmy nejbohatších Čechů zlákalo Holandsko, idnes.cz, 18. června 2007 http://ekonomika.idnes.cz/firmy-nejbohatsich-cechu-zlakalo-holandsko-fk7/ekonomika.aspx?c=A070617_195533_ekonomika_zra
2) Výhody holdingových společností. Akont. online ze 14. února 2012 http://www.akont.cz/cz/53.serial-o-offshore-podnikani-a-mezinarodnim-danovem-planovani73) 2010 Global Transfer Pricing Survey. Ernst & Young 2011. online ze 14. února 2012 http://www.ey.com/GL/en/Services/Tax/International-Tax/2010-Global-Transfer-PricingSurvey 4) LOWDER, B. The Double Irish and the Dutch Sandwich. The Explainer's field guide to exotic tax dodges. Slate. Online ze 14. února 2012 http://www.slate.com/articles/news_and_politics/explainer/2011/04/the_double_irish_and_th e_dutch_sandwich.html 5) DRÁB, Ondřej. Zdanění podílů na zisku. danarionline.cz. online z 22. února 2012 http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1474v1450-zdaneni-podilu-na-zisku/ 6) MKRTCHYAN T., Baker & McKenzie, Ekonom č. 10/2006, online z 23. února 2012 http://www.nemeckepravo.cz/3/18-pravni-prostredi/61-provozovna-a-zastupce-.html Internetové zdroje 1) NOVOTNY, P. Daňovy systém SRN. prf.cuni.cz, 2011. online z 28. listopadu 2011, http://www.prf.cuni.cz/documents/docs.php?id_trida=5&id_objekt=123&bCompact= 2) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ČR. Oznámení o konceptu spojení soutěžitelů ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže. online ze 14. února 2012, http://www.compet.cz/fileadmin/user_upload/Sekce_HS/Guidelines/Oznameni_o_konceptu_ spojeni.pdf 3) CIA: The World Factbook, 2012. online z 10. února 2012, https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/us.html 4) OECD Tax database, 2012, online z 10. února 2012, http://www.oecd.org/document/60/0,3746,en_2649_34533_1942460_1_1_1_1,00.html#C_C orporateCaptial 5) VYBÍHAL, V. Studijní materiály k předmětu „Mezinárodní zdanění“ online ze 14. února 2012 http://is.muni.cz/el/1456/podzim2010/MPV_MEZD/um/
6) Offshore Financial Centers. Oral and written evidence. Ordered by the UK House of Commons. 1.7.2008 http://www.caymanfinances.com/pdf/OFCWrittenEvidence.pdf 7) ZOUBEK, J. Daňové plánování – přednáška č. 11. prf.cuni.cz, 2011. online z 28. listopadu 2011, http://www.prf.cuni.cz/documents/docs.php?id_trida=5&id_objekt=123&bCompact= 8) BAKER P. The Application of the Convention to Partnerships, Trusts and Other, NonCorporate Entities. taxbar.com, online z 23. února 2012 http://www.taxbar.com/documents/application_convention_pb_000.pdf 9) BUZANICH H. A Comparison between the U.S. and OECD Approaches to Hybrid Entities. Tax Analysts. online z 23. února 2012 http://www.freshfields.com/publications/pdfs/practices/KM89730.pdf 10) MAURY S. Swiss Corporate Taxation. KPMG New York. online z 26. února 2012 http://www.locationswitzerland.com/internet/osec/en/home/invest/us/fairs_and_events/past_e vents.-ContentSlot-13938-ItemList-49631File.File.pdf/Swiss%20Corporate%20Taxation%20(Sebastien%20Maury).pdf 11) REYNOLDS C. EU Regulation of Investment Funds. White&Case London. online z 26. února 2012 http://www.whitecase.com/files/Publication/0dcba43e-9556-46ef-a80543b0f4f2435f/Presentation/PublicationAttachment/9e7d0ddf-66b1-442f-b5b353d61a82b598/alert_EU_Regulation_of_Investment_Funds.pdf 12) BĚHOUNEK, P. Přehled změn přijatých v roce 2012. Účetnictví v praxi. online z 29. února 2012 http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/doc-d37065v46959-novinky-vlegislative-aneb-jak-to-vsechno-dopadlo/ 13) DĚRGEL M. Osvobození příjmů právnických osob z podílů na zisku. Daně a právo v praxi 2009/7. online z 1. března 2012 http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/docd5281v7330-osvobozeni-prijmu-pravnickych-osob-z-podilu-nazisku/?search_query=$issue=1I77 14) PORTER S. The Dutch Holding Company. Ocra. online z 11. března 2012 http://www.ocra.com/solutions/eu_holding/Netherlands.asp
15) The Puppet Masters. The World Bank & UNODC. online z 12. března 2012 http://www1.worldbank.org/finance/star_site/documents/Puppet%20Masters%20Report.pdf 16) Netherlands: Dutch Holding Companies, lowtax.net, online z 12. března 2012 http://www.lowtax.net/lowtax/html/offon/netherlands/nethold.html Právní prameny 1) Sdělení Ministerstva financí č. 66/1997 FZ, o aplikaci článku 10 odst. 3 smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČSSR a Nizozemským královstvím č. 138/1974 Sb., č.j. 251/29 499/1997 ze dne 4. června 1997, online ze 22. února 2012 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/182_2544.html 2) Sdělení Ministerstva financí k praktické aplikaci Pokynu č. D-286 ke zdaňování příjmů daňových nerezidentů plynoucích ze zdrojů na území ČR, ze dne 3. března 2006, online z 22. února 2012 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-53EDF4E6-2093E740/cds/xsl/182_5821.html?year= 3) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. ledna 2011, č.j. 9 Afs 66/2010-189 4) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2005, č.j. 2 Afs 108/2004 – 106
7. SUMMARY
This thesis comprises of a theoretical taxation background of German and Dutch holding companies with respect to the Czech Republic. It analyzes different incomes generated by the holding companies and focuses on comparison of possible tax scenarios. The scope of the work extends beyond mere description and analysis of relevant taxation - it attempts to add value by comparing advantages and disadvantages of the aforesaid countries for establishing a holding company. The work has always its firm foundations in the Czech legislation and continues to scrutinize a network of international double taxation treaties and a system of European directives. The core lies in analysis of different holding structures and in analysis of different income taxation, in particular income from dividends, capital gains, interests and royalties. Additionally, the thesis touches on issues related to permanent establishments, transparent entities and beneficial owners of the entire holdings. There are three real-based examples of individuals or entities which plan on establishing a holding company either in Germany or in the Netherlands and follows their decision making process. They are (i) US based software producer, (ii) individual investor in organic farming, and (iii) investment fund with minority shares in projects. Both Germany and the Netherlands belong among relatively attractive locations to establish a holding company, although for different reasons. Strictly speaking, from a tax point of view, the Netherlands allows holding companies larger tax exemptions. On the other hand, Germany prides with a strong economic reputation which enables companies to benefit from its prestige. Eventually, European directives harmonize national legislation and thus help to equal tax advantages within the European Union. For this reason, tax benefits are more extensively to appear in financial flows to non-EU countries.
8. ABSTRAKT Tato diplomová práce se skládá z teoretického popisu daňového pozadí německých a nizozemských holdingových společností ve vztahu k České republice. Práce analyzuje jednotlivé příjmy, které holdingové společnosti generují, a zároveň se soustřeďuje na komparaci možných daňových scénářů. Práce se neomezuje jen na pouhý popis a analýzu příslušných zdanění, ale pokouší se přidat hodnotu tím, že porovnává oba státy z hlediska výhodnosti založení holdingové společnosti. Diplomová práce vychází z české legislativy a následně rozebírá síť smluv o zamezení dvojího zdanění a systém evropských směrnic. Jádro práce spočívá v analýze jednotlivých holdingových struktur a v analýze zdanění jednotlivých příjmů. Jedná se zejména o příjmy z dividend, kapitálových zisků, úroků a licenčních poplatků. Krom uvedeného se diplomová práce dotýká problematiky stálé provozovny, transparentních společností a skutečného vlastníka celé holdingové struktury. Práce předkládá tři názorné příklady inspirované skutečností, kdy různé osoby zamýšlejí založení holdingové společnosti a zvažují buďto Německo nebo Nizozemí. Jedná se o (i) amerického výrobce softwaru, (ii) soukromého investora s biofarmami a (iii) investiční fond s minoritními podíly v mnohých projektech. V každém případě patří Německo i Nizozemí mezi relativně atraktivní státy pro založení holdingové společnosti. Každá země ovšem trochu z jiných důvodů. Z čistě daňového hlediska umožňuje Nizozemí širší daňová osvobození, ale Německo se na druhou stranu pyšní pověstí silné ekonomické země a umožňuje tak společnostem požívat vysoké prestiže. V rámci Evropské unie stejně ve výsledku dochází k velké harmonizaci národního zákonodárství a stírají se tak rozdíly v daňových výhodách, a to pak zejména v oblasti koncernového zdanění. Z tohoto důvodu se daňové výhody projevují nejmarkantněji až při finančních tocích do zemí mimo EU.
Téma: Daňové aspekty holdingových společností Německa a Nizozemí ve vztahu k ČR Thesis: Tax issues of holding companies in Germany and the Netherlands in relation to the CR
Klíčová slova: daně, holdingové společnosti, smlouvy o zamezení dvojího zdanění Keywords: taxes, holding companies, international double taxation treaties
