Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav českých dějin
Bakalářská práce
Pavel Kotau
Studenti z velkoknížectví litevského na univerzitách Střední Evropy do r. 1500. Stav a možnosti výzkumu.
Students from the Grand Duchy of Lithuania at Central European universities. State of knowledge and research perspektive.
2009
vedoucí práce: prof. PhDr. Lenka Bobková, CSc. 1
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů. V Praze dne 29.5.2009 .
2
Práce litevského
je
věnována
na
třech
pobytu
studentů
středoevropských
z velkoknížectví
univerzitách
v Praze,
Lipsku a Krakově na konci 14. a v 15. století. Analyzuje a hodnotí
literaturu,
národních
která
historiografií
téma a
reflektovala
historiografií
z pohledu
jednotlivých
univerzit. Na základě pramenů, univerzitních matrik, zjišťuje počet, geografický původ a frekvenci studentů z Litvy. roli
jednotlivých
univerzit
v
“peregrinatio
Zkoumá
academica“,
putování obyvatel velkoknížectví litevského za vzděláním.
Work
is
dedicated
to
students from
the
Grand
Duchy
of
Lithuania who studied at three Central European uniersities in Praha,
Lepzig
and
Krakow
in
fourteenth
and
fiveteenth
centuries. Literature that reflects topic from perspective of national historiographies and university history is analysed. On the data from university registries
count of students,
their geografical origins and frequency of imatriculations are reconstructet.
The
role
of
each
university
academica from Grand Duchy is shown.
3
in
peregrinatio
Obsah Úvod ................................................ 8 1. Přehled literatury k tématu ......................... 9 1.1 Studie k univerzitní peregrinaci. ........................... 9 1.2 Univerzitní dějiny...................................... 10 1.2.1 Praha.. ........................................... 10 1.2.2 Krakov.. .......................................... 12 1.2.3 Lipsko.. .......................................... 16 1.3 Literatura k dějinám velkoknížectví litevského. .............. 16 1.3.1 Polská lituanistika.. ............................. 16 1.3.2 Litevská literatura. .............................. 17 1.3.3 Běloruská literatura.. ............................ 18 1.3.4 Ukrajinská literatura. ............................ 20 1.4. Shrnutí. ............................................... 21
2. Středověká univerzita – cíl peregrinace ......... 22 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5
Vznik univerzit v Evropě. ............................. Vývoj univerzitní sítě ve Střední Evropě. ............. Pražské vysoké učení. ................................. Univerzita v Krakově. ................................. Lipská univerzita. ....................................
22 23 24 26 28
3. Výchozí oblast peregrinace – Velkoknížectví litevské. . 30 3.1 Nástin politického vývoje. ................................ 3.2 Geografický i etnický obsah slova „Litva“ a „Rus“............. 3.3 Šíření západního křesťanství ve velkoknížectví litevském....... 3.3.1 Diecéze vilenská.. ................................ 3.3.2.Žemajtská (Mednická) diecéze.. .................... 3.2.3 Diecéze lucká.. ................................... 3.3.4 Kyjevská diecéze. ................................. 3.4 Latinské školy...........................................
30 31 33 34 35 36 37 38
4. Studenti z velkoknížectví litevského. Vlastní výzkum .. 41 4.1 Prameny a jejich edice. ........................... 4.1.1 Praha. ............................................ 4.1.2. Krakov. .......................................... 4.1.3 Lipsko ............................................ 4.2. Postupy při zpracování údajů z pramenů. .................... 4.2.1 Způsoby zpracování.. .............................. 4.2.2 Možnosti identifikace studentů. ................... 4.3 Identifikace studentů z velkoknižectví litevského............. 4.3.1 Praha. . ......................................... 4.3.2 Krakov ............................................ 4.3.2.1 Identifikace litevských lokalit. ............... 4.3.2.2 Lokality podle jistoty určení. ................. 4.3.2.3 Počet studentů.. ............................... 4.3.2.4 Geografický původ. ............................. 4.3.2.5 Sociální původ. ................................ 4.3.2.6 Skupiny.. ...................................... 4.3.2.7 Imatrikulační taxa. ............................ 4.3.2.8 Graduovani studenti.. .......................... 4.3.2.9 Frekvence. .................................... 4.3.3 Lipsko. ........................................... 4
41 41 41 43 44 44 44 45 45 51 51 52 53 54 55 56 56 57 57 59
4.4 Shrnutí................................................. 4.4.1 Počet studentů. ................................... 4.4.2 Peregrinace. ...................................... 4.4.3 Němečtí studenti. .................................
60 60 60 61
Závěr. Hodnocení zjištěných skutečností a možností dalšího bádání.............................................. Seznám použitých pramenů a literatury. ................. Seznam příloh. ...................................... Přílohy ............................................
62 64 68 69
5
Seznam použitých zkratek.
DUK I- Dějiny Univerzity Karlovy I, 1347/1348-1622 (red. SVATOŠ M.), Praha 1995 DUJ - Dzieje Uniwersytetu Jagiellońskigo w latach 1364-1764 t. I, 1764-1964, (ed. LEPSZY K.), Kraków 1964 MUK - Metryka Uniwersytetu Krakowskiego z lat 1400-1500, t. I.-II, (red. GASIROWSKI A., JUREK T), Kraków 2004 LibD. Liber decanorum facultatis philosophicae Universitatis Pragensia ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585, in : Monumenta historica universitatis CaroloFerdinandeae pragensia I/I-II Praha 1830-1832 AlbJ.Album seu matricula facultatis juridicae universitatic pragensia ab anno Christi 1372 usque ad annum 1418, in Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae pragensia II/I Praha 1834 s. 1-215 MUL – Die Matrikel der Universität Leipzig (1409-1553) IIII, (hg. ERLER Georg), in: Codex diplomaticus Saxonia regiae 2/16-18, Leipzig 1895-1902
Úvod V pozdním středověku rozšířil západní latinský svět své hranice na východ. Unií s Polskem a přijetím katolictví svým panovníkem se rozsáhlé litevské velkoknížectví začlenilo do okruhu latinské kultury, jedním z jejíž plodů byly univerzity. Od
konce
14.
stol.
Se
tedy
mezi
univerzitními
objevují i obyvatelé litevského státu.
studenty
Jejich putování za
vzděláním – „peregrinatio academica“ si autor zvolil
za téma
této bakalářské práce. Na tento jev se dá nahlížet ze dvou stran: z pohledu
výchozí oblasti akademické peregrinace, a z
pohledu oblastí cílové, tj. z pohledu jednotlivých univerzit. Autor
se
pokusil
shromáždit
veškerou
dostupnou
produkcí
různých národních historiografií, která se tak či onak pobytu studentu z Litvy na univerzitách týkala, aby mohl pak, doplniv sebrané poznatky vlastním studiem pramenů, vytvořit celkový pohled na tento historický jev, určit jeho rozsah a vysvětlit roli, kterou v něm hrály jednotlivé univerzity a také region velkoknížectví. Geografické
a
časové
rámce
zvoleného
tématu
stanoví
prameny, které byly autoru k dispozici. Prostorově jsme se tedy
omezili
na
3
krakovskou a lipskou.
středoevropské
univerzity:
pražskou,
Ale ukazuje se, že jsme vlastně žádnou
ze středoevropských univerzit, kde obyvatelé velkoknížectví ve středověku stanoví
studovali,
nejstarší
nevynechali.
kniha
krakovské
Horní
časovou
matriky,
která
hranici obsahuje
údaje o zápisech studentů na univerzitu do roku 1508. Jako výchozí oblast akademické peregrinace autor chápe celé území velkoknížectví litevského a neomezuje se dnešními státními a etnickými hranicemi.
8
1. Přehled literatury k tématu
1.1 Studie k univerzitní peregrinaci. Středověké vědeckých
univerzity
bádaní,
jsou
které
předmětem
osvětluji
různé
velkého
počtu
aspekty
dějin
univerzit. Ze všeho množství historické produkce zajímají nás nejvíc ty, které jsou věnované středověké univerzitě ze strany sociální a sledují především akademickou peregrináci. V této oblasti se za Christopha
Schwingese
za zásadní považuje práce
o
studentech
univerzit
Reinera
v hranicích
dnešní SRN v 14.-15. stol.1 Schwinges sleduje frekvenci na 12 univerzitách,
poukazuje
na
cykly
ve
výkyvech
frekvenci,
na
faktory, které je ovlivňuji, sleduje celkovou frekvenci všech dvanácti
univerzit-tzv.
„Reichsfrequenz“
a
podíl
na
ní
jednotlivých univerzit. Pro podrobnější příklad Schwinges volí univerzitu v Kolíně nad Rýnem, kde aplikuje prosopofragickou metodu tj. sestavování kolektivních biografií, která spočívá ve vyhledávání
veškeré
možné
informaci:
geografického,
sociálního původu, kariery- pro členy určité skupiny osoá. Pro posopografický
výzkum
samozřejmě
imatrikulované
studenty,
výběru:
sociální
zkoumá
proto a
nemohl
používá
geografický
zvolit
metodu
původ
vše
náhodného
v každém
pátém
roce. Další významnou práci o cestách za vzděláním ve střední Evropě
je
monografie
univerzitách.
2
Autorka
Stephanie
Irrgang
poukazuje
na
to,
o že
severoněmeckých ve
skutečnosti
představa o studentech, jak o osobách neustále putujících je mylná.
Neboť
jen
1/5
studentů
studovala
víc
než
na
jedné
univerzitě, a jenom 2-3% vyměnilo víc než dvě vysoké školy. 1
SCHWINGES Reiner Christoph, Deutsche Universitätsbesucher im 14.und 15. Jahrhundert. Studien zur Socialgeschichte des Alten Reiches, Stuttgart 1986. 2 IRRGANG Stephanie, Peregrinatio academica: Wanderungen und Karrieren von Gelehrten der Universitäten Rostock, Greifswald, Trier und Mainz im 15. Jahrhundert, Stuttgart 2002.
9
Svůj
prosopografický
výzkům
zaměřuje
na
profesory
čtyř
univerzit univerzit na severu Německá. Přehled podává
české
Michal
produkce
Svatoš.
věnované
Svatoš
akademické
pojímá
pojem
peregrinace „peregrinatio
akdemica“ hodně široko a zahrnuje do něho věškeré přesouvání v prostoru členů akademické obce.3
1.2 Univerzitní dějiny. Při učení
pohledu
je
na
prvním
bádání
krokem
o
dějinách
zjištěni
jednotlivých
pramenné
základny
vysokých a
stavu
jejího vydávání a zpracovávání. Následuje zjištění, nakolik je reflektována V této
přítomnost
kapitole
litevských
nehovoříme
studentů
podrobněji
o
na
univerzitě.
edicích,
o
kterých
budeme mluvit v části věnované vlastnímu výzkumu. 1.2.1
Praha.
Pro
pražskou
nedochoval nejdůležitější pramen o
univerzitu
se
bohužel
navštěvování univerzity,
tj. matrika nepočetnější fakulty – fakulty svobodných umění. Dochoval
se
jen
malý
zlomek
matriky
saského
univerzitního
národa z let 1373-1375 a 1382-13834. Pro artistickou fakultu je k dispozici jen kniha promoci pro období 1367 až 15855, tzv. Liber decanorum, která obsahuje jen jména těch studentů, kteří dosáhli bakalářského anebo magisterského stupně. Ve středověku však
ukončila
studium
dosažením
akademického
titulu
jen
menšina studentů. František Šmahel se snažil ve svých pracích: Studia v letech
k dějinám
Univerzity
1433-16226,
a
Karlovy
Pražské
3
(společně
univerzitní
s M.Trucem) studentstvo
SVATOŠ Michal, Akademická peregrinace a cesty za vzděláním, in: BOBKOVÁ Lenka (ed.), Cesty a cestovani v životě společnosti. Acta Universitatis Purkynianae. Philosophica et historica. Studia historica II 1995, Ustí-nad-Labem 1997, s. 241-250 4 DOELLE Franz, Ein Fragment der verlorrengangenen Prager Universitatmatrikel aus 14. Jahrhundert, in: Miscellanea Fransesco Erle III, Roma 1924, s. 88-102. 5 Liber decanorum facultatis philosophicae Universitatis Pragensia ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585, in : Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae pragensia I/I-II Praha 1830-1832 6 ŠMAHEL František --TRUC Miroslav, Studia k dějinám Univerzity Karlovy v letech 1433-1622, in: Historia Universitatis Carolina Pragensia, IV/2, Praha 1963, s.3-60
10
v předrevolučním
období
1399-14197
pomohly
poměr
mezi
zjistit
imatrikulovaných
studentů.
najít
počtem
V první
postupy,
graduovaných studii
je
které a
pro
by
počtem zjištění
frekvence pražské univerzity ověřeno několik metod: hledání poměru promocí k počtu imatrikulovaných porovnáním s údaji z jiných univerzit a hledání frekvence na základě poměrů počtu učitelů k počtu bakalářských zkoušek - výsledkem je tvrzení, že se pražská univerzita v letech 1433-1622 řadila mezi menší univerzity. Rozbor regionálního původů promovaných ukazuje na zemský charakter univerzity, neboť studenti, kteří nepocházejí z Čech, tvoří zanedbatelnou část. Ve studii věnované prvním dvou desetiletím 15. století se Šmahel pokouší najít přibližný počet imatrikulovaných na artistické fakultě za toto období za použití několika různých způsobem získávaných koeficientů a komparací
poměrů
univerzitách. zapsaných
imatrikulování/graduování
Výsledkem
na
je
počet
filozofické
přibližně
fakultě.
Tato
na
jiných
4000
studentů,
práce
obsahuje
kapitolu, věnovanou pražské secesi. Jednak poukazuje na růst frekvence na pražské univerzitě po roce 1405, jednak sleduje rozmach a důsledky secese na okolní univerzity, a akademickou peregrinaci
bývalých
příslušníku
pražské
univerzity.
Počet
těch, pro koho je možno doložit odchod roku 1409 z Prahy do Lipska, stanoví autor na 302, do Krakova 3 a do Vídně 36. Na druhou stranu se v Praze dochovala matrika právnické fakulty
za
léta
1372-1418.
Rozbor
tohoto
jediného
úplného
pramene byl proveden již ve 30. letech 20. století v semináři profesora Žáčka a byl zaměřen na rozbor především národnostní8. Novější
zpracování
prosopografického fakultě diplomové
semináře
Univerzity práce
začalo
profesora
Karlovy.
věnované
v 90.
Svatoše
Z tohoto
rozboru
7
letech na
semináře
jednotlivých
v rámci Filozofické vyšly
univerzitních
ŠMAHEL F., Pražské univerzitní studentstvo v předrevolučním období 13991419, in: Rozpravy ČSAV 77/3 Praha 1967 8 Studien zur Geschichte der Prager Universitat bis 1409. Aus dem historisher Seminář Prof H. Zatcheks Mitteilungen des Vereines fur Geschichte der Deutchen in Bohmen 77, 1939
11
3
národu9. Při zpracování byla použita metoda prosopografie, což je
vytvoření
kolektivních
životopisů
shromážděním
veškerých
údajů pro omezenou skupinu osob10. Při zpracování byla použita počítačová
databáze
na
osnově
Paradox11.
programu
Výsledkem
práce tak měla být nová edice matriky, která však doposud nevyšla. Litevským
studentům
pro
jejich
malou
početnost
na
univerzitě není věnována pozornost v rámci rozboru evidenčních pramenů, ale ve spojení se záležitostí projektu koleje pro litevské
studenty
na
univerzitě
v Praze
z roku
1397.
Tomu
12
věnuje svůj příspěvek Michal Svatoš . Tam je popsán dlouhý proces založení koleje od jeho listinného zajištění roku 1397 do skutečného vzniku. Poukazuje se, že myšlenka, která byla na počátku
založení
koleje,
tedy
podpora
pro
studenty-teology
z Litvy, nebyla realizována, neboť v seznamu studentů v roce 1411
patří
souvislostí univerzity
všichni jsou
studenti zmíněni
k českému
litevští
národu.
studenti
V téže
v Dějinách
Karlovy, které vyšly u příležitostí. 650. výročí
založení Univerzity Karlovy. 1.2.2 Krakov. Specifikem literatury týkající se litevských studentů, která pochází z polského prostředí z období před 2. světovou
válkou,
je
skutečnost,
litevské
studenty
jako
studenty
že
polští
domácí
a
autoři
nezahrnují
vnímají je
do
kategorie studentů cizích. Co se týče pramenů pro krakovskou univerzitu, dochovaly se jak matrika artistické fakulty, tak i kniha promocí. Jejích vydávání začalo v polovině 19. století. Jako první byla Józefem Muczkowskim roku 1849 vydána 9
kniha
BOROVIČKOVÁ Jana-STOČES Jiří--SUKKARI Magida, Český, bavorský a polský univerzitní národ na pražské právnické univerzitě 1372 – 1419, in: AUCHUCP 33-34, 1993-1994. 10 STOČES J.,- BOROVIČKOVA J., Nové metody – prosopografie, in: Studie a články. K dějinám vědy a vědeckých institucí, ed. SULITKOVÁ Ludmila(ed.)-BARVIKOVÁ Hana (red.), Práce z Archivu Akademie věd A/7, Praha 2002, s. 4761. 11 BOROVIČKOVA J, Počítačové zpracování univerzitních matrik - program paradox a prosopografie pražské právnické univerzity, in: Mediaevalia Historica Bohemica, 7, 2000, s. 201-231. 12 SVATOŠ M., Litevská kolej pražské univerzity 1397-1622, in: PrahaVilnius, Praha 1980.
12
promocí filozofické fakulty, která obsahovala údaje za období 1402-184813. Roku 1887 se začalo vydávání imatrikulačních knih, první svazek za léta 1400-1489 byl editován I. Z. Paulim a B. Ulanowskim. Druhý za období 1489-1551 Chmielem14. Toto vydání mělo
však
velký
nedostatek,
který
spočíval
rejstříků, což velmi ztěžovalo jakékoli
v absenci
statistické bádání.
Toto napravila edice nejstarší knihy matriky z let 1400-1508, která
vyšla
umožňuje
200415.
roku
jak
zachytít
Druhým
přítomnost
důležitým osoby
na
pramenem, studiích,
který tak
i
nahlédnout do každodennosti a sítí kontaktů mezi studenty a jinými osoby, jsou zápisy z jednání rektorského soudu Acta recroralia Universitatis Cracoviensis ab a. 1496 ad 1536. Roku W. Wislocki16.
1893 je vydal
Do začátku 20.století byli vydány nejzákladnější prameny, což umožnilo první velké zpracování dějin Krakovské univerzity ve
středověku.
Roku
1900
vyšla
dvousvazková
Historya
Uniwersytetu Jagiellońskiego Kazimerza Morawského17, která se zabývala
dějinami
vysokého
učení
v Krakově
od
založení
Kazimírem Velikým roku 1364 do 20. let 16. století.
Autor
této práce, sice edice matriky použil, ale ke statistickému zpracování údajů nedospěl. Takže o litevských studentech se spíše mluví na základě pramenů, které se vztahují k okolnostem založení
a
v kontextu
první
fáze
vývoje
vztahů
polské
zapsaných
studentů
slouží
Morawski
zdůrazňuje
obnovené
koruny pro
horlivost
univerzity,
s velkoknížectvím.
ilustraci dvora
obecných
krále
a
pak Jména
tendencí.
Vladislava,
se
kterou se chopil „mysyji cywilizacyjne” v zemích Litvy a Rusi. Hledí
na
přítomnost
litevských
13
studentů
v souvislosti
Statuta nec non Liber promotionum philosophorum ordinis in universitate studiorum Iagellonica ab anno 1402 ad annum 1849 MUCZKOWSKI Jan, (ed.), Cracoviae 1849. 14 Album studiosorum Universitatis cracoviensis ,T I.-II, Cracoviae 1887-92 15 Metryka Uniwersytetu Krakowskiego z lat 1400.-1500 (ed.) GASIROWSKI A. JUREK T., t. I.-II, Kraków 2004 (dále MUK) 16 Acta rektoralia almae universitatis studii cracoviensis t. I 1469-1537, WISLOCKI Jan. (ed.), Cracoviae, 1893 17 MORAWSKI Kazimerz, Historya uniwersytetu Jagiellońskiego . Średnie wieki i Odrodzenie, t. I-II, Kraków 1900.
13
s osobností panovníka. Nejprve Jagella a jeho manželek, kterým připisuje zvláštní péči o své krajany, a pak Kazimíra IV. Častější výskyt jmen představitelů litevské nobility za doby Kazimírova panování spojuje s rostoucí snahou polských elit posílit svůj vliv ve velkoknížectví a s rozšířením zájmu o země Litvy a Rusi, který se mimo jiné projevil
vydáním první
knihy tištěné cyrilicí v Krakově roku 1471. Morawského kniha tedy
obsahuje
konstatování
faktu
přítomnosti
z velkoknížectví litevského, ale bez hodnocení
studentů
rozsahu této
přítomnosti. Detailnější
statistická
studia
byla
podniknuta
až
Karbowiakem a týkala se zahraničních studentů na univerzitě v období let 1433-1510.18 Ovšem kvůli výše zmíněné skutečnosti nejsou
litevští
studenti
v této
studii
zahrnuti.
Na
druhou
stranu zahrnul Karbowiak obyvatele velkoknížectví litevského do pátrání po polských studentech na evropských univerzitách ve svém životním díle: Dzieje wychowania i szkół w Polsce. Autor píše o zemích velkoknížectví jako o zemích polských a sleduje
nejenom
dějiny
univerzity
v Krakově,
ale
podává
informace, které se týkají konkrétních škol, a také studia „polských“
studentů
na
jiných
univerzitách.
V případě
neexistence dokumenty podložených škol na základě častějšího výskytu jmen studentů z jedné lokality v univerzitní matrice předpokládá, že v příslušném místě existovala škola. Pro nás cenná
je
část
věnovaná
„Polákům“
na
ostatních
evropských
univerzitách. Autor obsáhl fakticky všechny tehdejší evropské univerzity19. Studenty, pocházející z Litvy a Rusi Karbowiak objevil v Praze i v Lipsku. Na
600.
výročí
založení
univerzity
byla
pod
redakci
Kazimíra Lepszého20 vydána dvousvazková kolektivní práce Dzieje 18
KARBOWIAK, Antonín. Studia statystyczne z dziejów Uniwersytetu Jagiellońskiego 1433/1434-1509/10 in : Archiwum do dziejów oświaty i literatury w Polsce,12, Kraków 1910. 19 KARBOWIAK, A., Dzieje wychowania i szkół w Polsce t.II-III. PetersburgLwów-Warszawa-Kraków 1903-1923. 20 LEPSZY Kazimierz (ed.), Dzieje Uniwersytetu Jagiellońskigo w latach 13641764 t.I, 1764-1964, t. II, Kraków 1964. (dále DUJ)
14
Unwiersytetu jagiełłońskiego. Stejně jako v díle Morawského se o studentech z velkoknížectví píše jednak v té části, která pojednává
o
obnovení
univerzity
a
její
činností
v prvních
desetiletích 15. století, a také tehdy, když se pojednává o krakovské alma mater v poslední čtvrtině 15. solétí,
tj. o
době zlatého věku univerzity, kdy je také patrno zvýšení počtu studentů
z Litvy
výsledky
úsilí
a
Rusi.
Autoři
krakovského
dvora
se o
pokusili
využití
vyhodnotit
univerzity
za
účelem katolizace Litvy. Zofia Kozlowska-Budkowa v kapitole Odnowieńnie jagiellońskie uniwersytetu krakowskiego21, soudí o slabém úspěchu ve věci školení litevských teologů a poukazuje na to, že první teologové z Litvy dosáhli titulu až po 20 letech od opětovného založení univerzity, a po deseti letech od momentu, byla založena kolej, určená primárně pro studenty teologie
z Litvy.
zajištění
Autorka
církevních
soudí,
kádrů
byl
že
snadnější
studium
cestou
polskými
pro
misionáři
místního jazyka. Jozef Garbacik v kapitole Ognisko nauki i renesansowej22
kultury
analyzuje
údaje,
které
se
týkají
regionálního původu studentů na univerzitě v období 1470-1520. Země
velkoknížectví
jsou
uvedeny
jako
země
domácí
a
počet
studentů z Litvy je srovnáván s počtem studentů z jiných zemí Polského království: Pomořanskem, Královskými Prusy, Slezskem. Poukazuje
na
zpochybňuje
velmi
malý
úspěšnost
počet
“misyji
litevských
studentů.
cywilizacyjne“.
I
Garbacik
on i
Kozlowska-Budkowa uvadějí, že Ruské vojevodstvo koruny polské dávalo
více
studentů,
než
obrovské
území
velkoknížectví
litevského. Litevské koleji v Praze je věnována práce C. Zawodzińske23. Pojednává o okolnostech založení koleje určené pro litevské studenty
teologie.
Autorka
však,
21
tak
jako
později
Svatoš,
KOZLOWSKA-BUDKOWA, Zofija., Odnowieńnie jagiellońskie uniwersytetu krakowskiego in: DUJ, s. 37-89 22 GARBACIK, J., Ognisko nauki i kultury renesansowej in: DUJ, s. 189-149 23 ZAWODZIŃSKA, Chryscina, Kolegium królowej Jadwigy przy Uniwersytecie Karola w Praze i jego pierwszy statut, in : Zeszyty Naukowie Uniwersytetu Jagiellońskiego. Práce historyczne sv. 9, Kraków 1962, s. 19-38
15
poukazuje
na
to,
že
na
rozdíl
od
záměru
listiny
královny
Hedviky se první statut koleje o studentech z Litvy nezmiňoval 1.2.3
Lipsko.
Univerzita
v Lipsku
se
muže
pochlubit
dochovanou matrikou artistické fakulty a knihou promocí pro všechny
4
výzkum,
fakulty.
Komplexnost
poskytující
k dispozici
omezenou
pravděpodobnost, studentů
přesné
na
že
nějakou
univerzitě,
ke
níž
údaje.
literaturu,
byl
z
umožňuje
provádět
Bohužel
měl
autor
proto
je
velká
se
cizích
co
měl
a
prací,
přehlédl.
dispozici, je třeba zmínit promocí,
pramenů
týkajících
Ovšem
z toho,
k
třísvazkovou edici matriky, knih
místní
a
jmenný
rejstřík
vytvořen
Ehlerem. Edici doprovází Ehlerova studie, která obsahuje mímo jiné
i
srovnání
severoněmeckými
frekvence
na
univerzitami.
univerzitě Na
druhou
v Lipsku
s jinými
Schwinges24
stranu
v práci z roku 1986 píše o tom, že po studiích z počátku 20. stol.
nic
dalšího
matriky
nevyšlo.
vzniku
univerzity
ohledně
Roku
statistického
2009
vyjít
má
velká
u
zpracování
příležitosti souhrnná
600.
práce
údajů výročí
k dějinám
univerzity, která nám však zůstala nedostupná.
1.3 Literatura k dějinám velkoknížectví litevského. 1.3.1 Polská lituanistika. Přehled toho jak literatura o dějinách
velkoknížectví
obyvatel
na
produkcí
polské.
litevského
univerzitách, Dějiny
reflektovala
začneme
zmínkou
velkoknížectví
pobyt
o
jeho
historické
litevského
jsou
do
značné míry i domácími dějinami Polska, o čemž už výše byla řeč. Jako první
se zkoumáním univerzitních pramenů z litevské
perspektivy zabýval Fijalek ve své studii o šíření křesťanství na Litvě a o roli, kterou v tomto procesu odehrávalo Polsko25. Jedna kapitola je věnována litevským studentům na univerzitě v Krakově.
Autor
neměl
ambice
zjistit
všechny
studenty
z Litvy. Fijalek pojmenovává ty studenty, které se mu z jeho 24
SCHWINGES R. C., Deutsche Universitätsbesucher…, s. 108. FIJAŁEK Jan, Uchrześcijanienie Litwy przez Polskę i zachowanie w niej języka ludu, in: Polska i Litwa v dziejowem stosunku , Warszawa etc. 1914, s 1-333. 25
16
znalostmi
pramenů
k dějinám
velkoknížectví
podařilo
identifikovat. Celkem jmenuje 86 studentů, přičemž opravuje svého
předchůdce
A.
Procházku.
V nové
edici
matriky
nejsou
však některé jeho identifikace potvrzeny. Další druhém
prací
Fijalka
rektorovi
Janovi26.
spojenou
Krakovské
s univerzitou
univerzity
je
studie
dorohičinském
o
knížeti
Fijałek dokazuje přislušnost kníže Jana k litevské
panovnícké
dynastie
Gediminovců,
a
také
jeho
studium
na
univerzitě v Praze. Dalším
autorem,
univerzitních
který
dějin,
je
se
dotýkal
Jerzy
ve
Ochmański.
svých Ve
své
studiích studii
o
nejstarších školách v Litvě věnuje pozornost i těm, kdo odešel z Litvy
studovat
do
Krakova.
Na
základě
Alba
studiosorum,
knihy promoci, a Acta rectoralia píše o 198 studentech z území Vilenské a Žemajtské diecéze.27 Ochmańský oceňuje výsledek jako hodně nízký, ale vysvětluje to nikoliv slabou infrastrukturou latinského školství, ale vysokými náklady na studium a velkou vzdáleností.
Zajímavé
je,
že
sám
sobě
v
dalším
textu
protiřečí, když se zmiňuje o tom. že studovali i studenti chudší z Litvy
a
vlastně
na
také
univerzitě
tím,
že
v Královci,
ukazuje která
frekvenci byla
studentů
založena
roku
1544. Za 40 let se tam do studia zapsalo 80 studentů, což v průměru
činí
kolem
2
studentů
za
rok,
stejně
jako
v Krakově, ačkoliv Královec byl Litvě mnohem bliž. Ochmański věnuje pozornost i univerzitě v Praze, kde na základě
znění
jména
identifikuje
v
roce
1389
2
litevské
studenty28. 1.3.2 Litevská literatura. Překvapivě jsme nenašli práce litevských
autorů
o
studentech
z velkoknížectví
na
středověkých univerzitách. Asi se to dá vysvětlit tím, že se jednak
spokojují
se
s závěry
Ochmańskiego,
26
a
také
tím,
že
TÝŽ., Wnuk Kiestuta Jan książe drohicznski kustosz i kanonik krakowski, druhi rektor Uniwersytetu Jagiellońskiego in: Kwartalnik Historyczny 1914, Lwów 1914 S.181-197 27 OCHMAŃSKI Jerzy. Dawna Litwa. Studia Historyczne. Olsztyn 1986. s.132 28 TÝŽ., Historia Litwy. Wroclaw 1990. s. 84
17
litevské badatele více zajímala univerzita v Královci, která se stala kolébkou lituanojazyčných vzdělanců. Krakov byl na rozdíl od Královce vnímán jako pramen polského vlivu. 1.3.3 Běloruská literatura. Když budeme brát ohled to, co bylo
napsáno
výše,
produkce
běloruské
historiografie
se
už
nebude jevit tak chudá. Zájem o evropské dějiny univerzitní probouzela u běloruských badatelů osobnost Františka Skaryny běloruského vzdělance původem z nejstaršího běloruského města Polocka,
který
se
zapsal
do
dějin
tím,
že
jako
první
z
Východních Slovanů se zabýval knihtiskem. Stalo se to v Praze, ale
před
tím
Skaryna
dosáhl
titul
bakaláře
na
univerzitě
v Krakově, a pak doktorátu v Padově. Zájem o prostředí, ve kterém
se
tato
mimořádná
osobnost
pohybovala,
podněcoval
i
zájem o univerzitní prostředí. Proto není nic překvapivého na tom, že ve sborníku věnovaném čtyřem stům letům běloruského knihtisku se v roce 1925 objevuje článek Zmitra Jahorava o univerzitě v Padově29. absence
poznámkového
Bohužel vědeckou kvalitu článku snižuje aparátu,
takže
se
nemůžeme
dozvědět,
z čeho autor své informace čerpal. V článku najdeme přehled dějin
Padovské
univerzity.
Akcentován
je
vztah
univerzity
s Benátskou republikou. Kritické úvahy se tykají údajů o počtu studentů, odhadovaných na základě univerzitních matrik. Pro ilustraci zjevného zveličování počtu studujících v soudobých narativních pramenech jsou uvedeny údaje z lipské univerzity na základě tamní matriky30. V článku však nijak nereflektuje pobyt litevských studentů ani v Padově, ani v Lipsku, takže jeho vědecký přínos můžeme ohodnotit jako spíše malý. Článek
G.Halenčanka
se
věnuje
studentům
z Velikého
knížectví na univerzitě v Krakově31. Autor pro svůj příspěvek
29
JAHORAU Zmitro, Paduanski universytet u XV-XVI stalecciach, in: Čatyrosotleccie belaruskaha druku, Minsk 1926. 30 Pro univerzitu v Padově se zachovali jenom zlomky matriky pro relativné malé období dvou desetiletí XVI stol. a protokoly univerzitního senátu o složených magisterských a doktorských zkouškách. 31
HALENČANKA Henadz, Studenty Velikogo kniažestva Litovskogo v Krakovskom universitětě XV-XVI vv., in: B. A. RYBAKOV(ed), Kulturnyje svjazi narodov Vostočnoj 18
použil docela široký výběr polské literatury. Samostatně na základě
matriky
napočítal
charakterizuje
v 15.
litevskou
kvantitativní,
sleduje
stol.
201
studentskou
vývoj
studentů.
obec
návštěvnosti
Dále
ze
strany
v 15.
a
16.
stoletích po desetiletích a srovnává počet studentu z Litvy a Rusi s počtem studentů z jiných zemí. Uvádí zjištěné údaje o geografickém prvních
a
sociálním
studentech,
kteří
původu.
Najdeme
tam
dosáhli
bakalářské
informace a
o
magisterské
hodnosti. Pro ilustraci vlivu Krakovské univerzity na litevské prostředí rodů,
vyjmenovává
již
na
představitele
univerzitě
významných
studovali,
a
šlechtických
také
absolventy
univerzity, kteří ve Velkoknížectví působili. V krátkém úvodu se zmiňuje o významné roli, kterou ve středovýchodní Evropě hrála univerzita pražská (datum založení univerzity v Čechách je však uveden chybně), a o pokusu o založení litevské koleje. Zajímavý je článek Olega Łatyszonka, běloruského historika působícího v Bialostoku.32 V něm se autor na základě zápisu z jednání
rektorského
nahlédnout
do
v druhé
každodenního
polovině
obsahuje
soudu
15.
a
charakteristiku
Krakovské
života
první
studentů
třetině
hlavního
univerzity
16.
pramenu
pokouší
z Litvy století. Acta
a
Rusi
Studie
rektoralia
Universitatis Studii Cracoviensis a jeho edice, pak je uveden počet
a
geografický
původ
studentů
z Velkého
knížectví
ve
zmíněných rektorských aktech. Ze soudních zpráv autor vytahuje údaje,
které
studijních
se
týkají
poměrů,
bydlení
celkového
studentů,
morálního
klima.
finančních Soudní
a
spory
ukazují na národnostní konflikty mezi studenty a na osoby, které
předvedly
zmínit, že v
poměrně
antisociálním
chováním.
Je
třeba
této studií autor neváhá použít pro označení
studentů z Velkého knížectví termín „Bělorusové“, který není dobový a je poněkud nekorektní. Evropy. Problemy vzaimootnošenij Polši, Ukrajiny, Bělorussiji i Litvy v epochu vozrožděnija, Moskva 1976. 32 LATYŠONAK Aleh, Studenty z Vjalikaha knjastva Litouskaha pěrad rektarskim sudam Krakauskaha universytety u 1469-1536 hh.. in: ARCHE č.6 2007
19
O místě, které zaujímá univerzitní problematika v bádáních o
Velikém
knížectví
vypovídá
Litevském
dvousvazková
Litouskaje,
Minsk
v běloruské
encyklopedie
2005-2006.
Kromě
historiografii
Vjalikae
kniastva
zmíněných
řádků
už
o
litevských studentech na evropských univerzitách tam najdeme i zvláštní články věnované univerzitám v Krakově33 a Královci34. Ani pražská ani Lipská univerzity nejsou v této encyklopedie prezentovány samostatným článkem. 1.3.4 Ukrajinská literatura. Ukrajinské země v období, na které
se
zaměřuje
naše
práce,
z
větší
části
náležely
k
velkoknížectví litevskému. Takže by pro nás měly být zajímavé i práce, věnované studentům z Ukrajiny. Ukrajinských studentům na evropských univerzitách se věnoval Hryhorij35. Ten výbral hodně
široký
časový
rámec
14.-18.
stol.
během
kterého
napočital kolem 5 000 studentu z ukrajinských zemí na různých evropských univerzitách. Překvapivá je skutečnost, že pro 50. letá 14. stol. nalezl ukrajinský autor zmínku u studentech na univerzitě v Paříži. Studenti jsou označeny jako „Rutheni“, což podle Nuďhy opravuje hovořit o první zmince o ukrajinském stutentovi. středověku
Ovšem a
jak
bude
novověku
měl
dál
řečeno
širokou
pojem
škálu
„Ruthenia“
významu,
a
ve
mohl
označovat jak studenta z Kyjeva, tak z rusinských zemí Polské koruny,
tak
k dispozici
i
z území
pro
dnešniho
posouzení
Běloruska.
nebyly,
a
Nám
ale
Paříž
prameny
leží
mimo
geografické rámce. Takže víc o tom říct nemůžeme. Pro střední Evropu 15.stol zmiňuje nejomo
zvolených
ruského
námi
vojevodství
zapádají
do
hodnotí
záležitosti
Nuďha studenty jiných univerzitách, třech,
Polska:
zvoleného
námi kolem
ale
jsou
Halič, rámce. koleje
tu
Lviv, Jinak
vesměs které autor
královny
obyvatele taky
ne
neadekvatňe Hedviky,
a
interpretuje fakty jako důkaz velkého počtu Ukrajiců v Praze.
33
Vjalikae kniastva Litouskaje II. sv. Minsk, 2006 s. 141 Tamtéž, s. 47. 35 Nuďha Hryhorij, Peršy mahistry i doktory: Ukrajínśki studenty v univjersytjetach Europy XIV-XVIII st., in Žovteň 4, 1982 s. 134-258. 34
20
Což jenák může být tím že kulturolog a etnolog Nuďha slabé orienutuje ve středověkých univerzitních realijích.
1.4. Shrnutí. Rozsah příliš
literatury,
velký.
z Litvy
na
studentům
Na
se
druhou
univerzitách z
se
věnuje
stranu
to
v 15.
stol.
velkoknížectví
věnujících se která
která
našemu
odpovídá Jisté
litevského
tématu,
počtu
není
studentů
pozornosti
dostává
u
se
autorů
dějinám univerzit, ale jde spíše o očekávání,
nenaplňují,
jako
v případě
s
litevskou
kolejí
v Praze, a myšlenku o šíření světla víry na Litvu a Rus, která byly
uvěděna
V případě
jako
národní
cíl
znovu
obnovění
historiografie,
univerzity
tak
autor
má
v Krakově. pocit,
že
v běloruském a také v ukrajinském prostředí má místo nespravná interpretace fakt
je
v Praze,
údajů
vnímán což
o
koleji
jako
je
kralovny
důkaz
chybný
Hedvinky.
přitomnosti
předpoklád.
Neboť
studentů
Když
tento
z Litvy
charakterizovat
možností dalšího výzkumu, tak je třeba konstatovat, že žadná nová fakta omezená a vlastně už probádaná pramenná základna nepřinese.
Ale
interpretovat
je a
možnost
i
už
ohodnotit
známe jich
21
skutečností v širším
spravně
kontextu.
2. Středověká univerzita – cíl peregrinace
2.1 Vznik univerzit v Evropě. Latinské slovo universitas, které v klasické latině znamená „všeobecnost“,
„souhrn“,
dostalo
ve
středověkém
právnickém
jazyce trochu jiný význam: „korporace“, „společnost“. Takže korporace studentů nebo mistrů se označovali jako universitas scholarium, universitas scholarium et magistorum. Postupně pro označení
takovýchto
universitas. učeni
na
Takže
konci
korporaci první
12.
a
začali
univerzity
začátkem
se
13.
používat
jen
vyvinuly
z
stol.
slovo
obecných
Studenti
anebo
studenti a mistři vytvářeli korporace k obraně svých práv a postavení.
Dvě
nejstarší
vysoké
školy
vytvořily
dva
typy
universitas. První vznikla v Boloni jako korporace studentů práv, druhá v Paříži jako korporace mistrů sedmi svobodných umění a teologie. Takže se hovoří o univerzitách boloňského typu a univerzitách typu pařížského. K nejstarším univerzitám patří také Oxford, Montpellier a Salamanca. Rok jejích vzniku není možné přesně stanovit, neboť tato vysoká učení nebyla nijak
založený
shora
a
neobjevila
se
na
svět
ve
výsledku
nějaké přesné datované události, nýbrž se plynule vyvinula z obecných
učení.
Nespokojenost
části
příslušníků
univerzitní
obce a spory v jejím středu vedly k tomu, že část studentů a mistrů z univerzitního města odcházela a zakládala na novém místě univerzitu novou. Takovým způsobem vznikly univerzity v Cambridge (1209-1225) a Padově (1222).
Ve 13. stol. se také
objevují
stojí
univerzity,
u
jejichž
vzniku
církevní
nebo
světská moc: r. 1224 císař Fridrich II. založil univerzitu v Neapoli,
r.
1229
byla
po
výpravě
proti
Katarům
založena
univerzita v Toulouse a r. 1245 založil papež Innocenc IV. tzv. studio curiae v Římě. Uvnitř univerzit existovaly korporace a instituce, kde se sdružovali studenti. Podle disciplín na univerzitách vznikalo členění na fakulty. Obecně byly čtyři typy fakult: svobodných 22
umění, právnická, lékařská a teologická, přičemž první byla oproti třem vyšším fakultou nižší. Ovšem 4 fakulty měla v 13. stol. jen Paříž, a jenom tam byla fakulta teologická. Většinou měly univerzity jednu nebo dvě fakulty. Studenti i mistři, kteří pocházeli z jedné oblasti, se sdružovali v „národy“, jež se byly na univerzitě správními celky.
Velké univerzity mohly mít takových národů hodně. V
Boloni jich bylo 12, v Montpellier 10. Oxford ale měl jen dva. V Paříži byly čtyři univerzitní národy, a toto dělení pak přejaly
i
univerzity
ve
Střední
Evropě.
Tam
ale
už
byly
hranice národů dost široké. Dalším spojovali,
celkem, byly
kolem
kterého
univerzitní
se
koleje,
mistři
dům,
kde
a
studenty
studenti
nebo
mistři bydleli, a kde také byli zaopatřeni. Koleje se stávaly samosprávnými jednotkami, měly své statuty a kolegiáti volili svého představitele - probošta.
2.2 Vývoj univerzitní sítě ve Střední Evropě. První univerzitou na sever od Alp a na východ od Paříže se stala pražská univerzita, založená Karlem IV. v roce 1348, která
pak
dosáhla
úrovně
velkých
univerzit.
V
60.
létech
vznikají univerzity v Krakově (1364), Vídni (1365) a uherském Pětikostelí (1367). V Krakově i Pětikostelí univerzity brzy zanikají, a ve Vídni trvalo 20 let, než se započala řádná činnost univerzity.
Po roce 1378 v Říši vznikají univerzity
v Erfurtu (1379), Heidelbergu (1385) a Kolíně (1388). Budín zažívá dvakrát neúspěšnou snahu založit vysoké učeni (1389 a 1410), ale dlouhého trvání tam univerzita stejně nemá a po r 1460 neúspěšně končí i druhý pokus. R. 1402 vzniká univerzita ve Würzburgu. Lipsko se stává univerzitním městem po pražské secesi roku 1409. Do konce 15. stol. vzniká na území Svaté říše
Římské
v Prešpurku
dalších je
zase
9 na
univerzit. nedlouhou
23
V
dobu
Uhrách, univerzita
tentokrát založena
v roce 1465.36 Ze všech těchto středoevropských univerzit máme doložený
pobyt
studentů
z
Velkoknížectví
litevského
jen
ve
třech, kterým se dál budeme věnovat podrobněji.
2.3 Pražské vysoké učení. Jak už bylo řečeno, univerzita v Praze vznikla roku 1348 a byla první univerzitou na sever od Alp a na východ od Rýna, tj. prvním vysokým učením ve Středovýchodní Evropě. Během 14.15. stol. struktura pražské univerzity doznala změny, což se projevilo na její velikosti a významu. První pokusy českého panovníka o založení univerzity v jeho království
se
datují
ještě
rokem
1294.
Tehdy
ale
zřízení
vysokého učení zabránil Václavovi II. odpor šlechtické obce. Karel IV. byl ve svém počínání mnohem úspěšnější. Karlovou listinou ze 7. 4. 1348 byla založená v hlavním městě českého království
čtyřfakultní
univerzita
s tím,
aby
obyvatelé
českých zemí nemuseli cestovat za vzděláním do ciziny a naopak mohli zvát k sobě studenty a mistry z jiných krajů. Specifikou nové univerzity byla snaha spojit v ní pařížský a boloňský univerzitní modely. To se však nepodařilo i pražské vysoké učení, jehož aktivní činnost můžeme doložit od 60. let 14. stol. se rozdělilo od roku 1372 na dvě univerzity s vlastním rektorem, fakticky na sobě nezávislé: třífakultní univerzitu, která se skládala z artistické, lékařské a teologické fakulty a orientovala se na pařížský model, a právnickou univerzitu, která se řídila vzorem boloňským. Od té doby vlastně jenom ve smlouvě
s Starým
Městem
pražským
z roku
1374
vystoupili
všechny fakulty, teď studium generale, jako jedná právnická osoba37. Praha přejala od univerzity v Paříži rozdělení na čtyři univerzitní národy: bavorský, saský, český, a polský. A už od
36
VERGER Jacques, Patterns in: de RIDDER SIMMOENS Hilde (ed.), Universities in the Middle Ages, A History of the University in Europe , Vol. 1, Cambridge, 1992 s. 20-68. 37 Dějiny Univerzity Karlovy I. 1348-1622. Praha 1995 s. 32-40
24
80.
let
nacházíme
doklady
napětí
mezi
domácím
univerzitním
národem a ostatními třemi „německými“, zejména na artistické fakultě.
Ták
pražského
roku
1384
arcibiskupa
stěžovali
na
mistři
cizích
nespravedlivost
národů
v obsazování
u
míst
v mistrovských kolejích. Tento spor byl vyřešen ve prospěch domácího
národa.
Takové
řešení
vyvolalo
secesí
některých
mistru a studentů na univerzity v Erfurtu a Kolíně nad Rýnem.38 V ideologické ostatními Učení
rovině
národy
se
v různém
realisty
Wyklifa
„němečtí“
mistři
anglického
myslitele
oficiálních
projevila postoji bylo
k
jako
Dlouho
a
Wyklifa.
Čechy,
nominalismu
stejně
institucí.
českým
Johna
přijato
pozici
odsoudili,
mezi
názorům
kladně
zastávající
církevních
odlišnost
když názory
představitele
trvající
spor
se
nakonec vyřešil roku 1409, kdy čeští mistři si našli spojence v osobě krále Václava IV. Ten potřeboval vyjádření univerzity k
pisanskému
koncilu,
kde
čekal
potvrzení
svých
nároků
na
císařskou korunu v Říši proti Ruprechtu Falckému. Univerzita se vyjádřit odmítla, a proto panovník aby svého cíle dosáhnul, vydal
v Kutné
hoře
dekret,
který
měnil
poměr
hlasů
univerzitních národů. Český národ byl zvýhodněn přidělením mu 3
hlasů
místo
dostali
dosavadního
společně
rozhodování.
Svůj
jeden,
jednoho. tím
nesouhlas
Ostatní
ztratily
vyjádřily
národy,
možnost
secesi
tj.
které
ovlivnit odchodem
z Prahy.39 To vedlo pak k založení univerzity v Lipsku a ztrátě mezinárodního
významu
vysokého
učení
v Praze.
Husitská
revoluce pak narušila chod přednášek, ale po obnovení činnosti Pražská
univerzita
závazné přijimaní
mělo
jen
jednu
artistickou
fakultu,
a
z kalicha od 60. let 15. stol. vytvořilo z
ní institucí výlučně zemskou. Vzledem k tomu, že z matriky artistické fakulty se dochoval jenom zlomek, počet studentů se dá stanovit jenom přibližně. Podle
F.
Šmahela
za
období
1367-1409
studovalo
fakultu
svobodných umění kolem 18 000 studentů. Vrchol návštěvnosti 38 39
DUK I s. 86 DUK I s. 123-128.
25
připadá na 80. léta 14. stol., kdy současně fakultu studovalo 2000
studentů,
v dalších
desetiletích
před
dekretem
kutnohorským se počet studentů odhaduje na 1200.40 Na právnické univerzitě v letech 1372-1418 se imatrikulovalo 3500 studentů. Tady
se
také
pozoruje
pokles
imatrikulací
od
90.
let
14.
stol., což se vysvětluje konkurencí nově založených univerzit v Říši.41
2.4 Univerzita v Krakově. Dějiny univerzity v Krakově se začínají psát roku 1364. Krakovská univerzita je po univerzitě pražské druhou nejstarší ve střední
Evropě.
Papež
poselstva
v Avignonu
Urban
V.
z roku
vyhověl
1363,
a
žádosti
potvrdil
polského založení
univerzity v Krakově bulou ze 16. září 1364. Listina Kazimíra III., kterou polský král založil univerzitu, je datována 16. květnem
1364.
Uvažuje
se
o
tom,
že
v Krakově
vznikla
univerzita boloňského typu se třemi fakultami (artistickou, právnickou a lékařskou). Ovšem údaje o činnosti vysokého učení v polské metropoli jsou skoupé, a pocházejí jen ze 60. let 14. stol.42
Fundace
Kazimíra
III.
se
neujala
a
prakticky
brzy
zanikla, i když možná v nějaké formě přetrvávala. Na
konci
14.
stol.
došlo
k
události,
která
změnila
politickou situaci ve východní Evropě a zlepšila prestiž a postavení Polska. V roce 1385 litevský kníže Jagello přijal polskou
korunu
k polskému
jako
Vladislav
království
velkoknížectví.
Mělo
to
a
tím
rozsáhlá i
význam
formálně území
připojil litevského
ideologický,
neboť
pod
vládou katolického panovníka se ocitly země doposud pohanské a pravoslavné. Čestný
úkol
Latinský šíření
svět víry
rozšířil
své
zdůvodňoval
hranice
na
aktivity
východ. spojené
s obnovením vysokého učení v Krakově. 26. července 1400 vydal Vladislav II. listinu, kterou zřizoval v Krakově univerzitu o čtyřech 40 41 42
fakultách.
Zajímavé
je,
DUK I s. 120. DUK I s. 179 DĄMBROWSKI J., Czasy… s. 20.
26
že
v listině
byly
použity
formulace
z Kazimírova
zmiňována43. uvedena
Jako
nutnost
dokumentu,
hlavní
výchovy
důvod
ale
pro
teologů
a
sama
vznik
kněží
fundace
nebyla
univerzity
pro
byla
pokřesťanštění
Litvy44. Univerzita se však v první desetiletí 15. stol. potýkala s krajně
malou
návštěvností.
Po
203
imatrikulacích
v roce
založení nepřevýšil počet zapsaných studentů 130 a většinou se pohyboval pod stovkou studentů za rok. Roku 1409, kdy vznikla univerzita v Lipsku, se zapsalo na studia v Krakově dokonce jen 35 studentů. Ovšem krize byla postupně překonána, roku 1411 se imatrikulovalo 149 studentů, další rok 120, pak 123 a za dvouleté období 1414-1416 se zapsalo do studia 272 osoby. Pro období 1400-1415 je charakteristický relativně nízký, 10 % podíl
bakalářů,
a
také
malý
počet
studentů
ze
zemí
mimo
polskou korunu45. Během tohoto počátečního období založil Jan Isner,
první
v návaznosti
profesor na
na
myšlenku
teologické
šíření
fakultě,
katolické
víry
roku na
1409
východ,
kolej pro chudé studenty filozofie a teologie z Litvy a Rusi. Tato nadace, na rozdíl od koleje Hedviky v Praze, plnila kromě počátečního období dobře svou funkci během celého 15. století a sloužila k pobytu studentů z velkoknížectví46. V období 1414-1449 se zapsalo do Krakova 5079 studentů47, což činí v průměru 145 za jeden rok tj. za 2 semestry. V první polovině 30. let však sledujeme jistý útlum, kdy roční počet imatrikulovaných opět klesl pod sto, a nekonaly se skoro žádné promoce. pozitivní
Přesnou proměna
v akademickém Dambrowky.
roce
Tehdy
příčinu
je
však
v dějinách 1449/1450 byla
těžké
Krakovské a
založená
je
určit.
Zásadní
univerzity
nastala
spojena takzvaná
s činností menší
Jana
kolej
a
provedeny změny v chodu výuky. Byl zrušen systém tzv. kolových 43
KOZLOWSKA-BUDKOWA, Z., Odnowieńnie… s. 46.-47. K řádě takových aktivit patří i Hedvičino zajištěni kolej pro Litevce v Praze, které na druhou stranu se jeví vzhledem k brzkému obnovení univerzity v Krakově poněkud nesmysluplným45 KOZLOWSKA-BUDKOWA, Z., Odnowieńnie… s .55. 46 MORAWSKI, K, Historya… s. 105.-106. 47 ZARĘBSKI, I. Okres wczesnego humanizmu in: DUJ. S. 175. 44
27
přednášek, kdy se o kurz losovalo, aby byly zajištěny rovné příjmy
profesorů.
Takový
systém
neumožňoval
specializaci
vyučujících. Místo toho v Conclusiones colegii maior Dambrowka stanovil řád výuky pro každou katedru. Dalším přínosem bylo zavedení studia děl antické krásné literatury48. Tyto a jiné změny otevřely krakovskou vysokou školu rodícímu se humanismu. Druhá
polovina
univerzitu.
15.
Neustále
stol se
je
obdobím
zvyšoval
počet
1449-1470 4161 studentů, 1471-1490
rozkvětu
Krakovské
inskripcí:
v letech
4397 studentů, 1491-1510
49
5156 . Na studia do Krakova v hojném počtu přicházeli cizinci jak ze sousedních zemí: především z Uher, Moravy, Braniborska, tak i ze vzdálenějších koutů: Anglie, Švýcarsko, Skandinávie50. Krakov se stává v tomto období významným centrem humanismu a renesanční kultury a vědy. Konec zlatému věku vysokého učení v Krakově položily změny statutů roku 1535, kdy se utvrdilo dominantní postavení scholastiky ve výuce.
2.5 Lipská univerzita. Vznik univerzity v Lipsku je spojen s událostmi, které měli míst v jiném univerzitním městě – v Praze. Kutnohorský dekret Václava
IV.
z 18.
ledna
1409,
který
poměr
hlasů
mezi
univerzitními národy byl změněn v prospěch domácího, českého národa, nebyl pochopitelně třemi „německými“ národy přijat. Někde
v dubnu
polského
r
1409
univerzitních
představitelé národů
se
bavorského,
přisahli,
že
saského
radši
a
opustí
Prahu, než se vdají svých dosavadních práv. Ovšem 9. května 1409 došlo k násilnému vydaní univerzitních insignií rektorem a
brzy
po
tom
většina
studentů
a
mistru
z Prahy
odešla.51
Šmahel odhaduje počet těch, kdo odešel na 512 osob, z nichž 302 v období po dekretu kutnohorskému přišlo do Lipska.52
48
Tamtéž. S. 173-174. Tamtéž., S.179. 50 GARBACIK, J. Ognisko… s. 213-214. 51 HOYER, S. Die Gründung der Leipziger Universität und Probleme ihrer Frühgeschichte. In: Karl-Marx-Universität Leipzig 1409-1959. Beitrage zur Universitätsgeschichte. Sv. 1. Leipzig 1959. S. 1-38. Zde s. 2-3. 52 ŠMAHEL, František Pražské univerzitní studentstvo… s. 78 49
28
Na vyber místa pro novou univerzitu asi měla vliv blízká vzdálenost
saského
markrabat
Fridricha
města IV.
od
Prahy
a
taky
chuť
bojovného
a
Viléma
míšeňských
II.
podpořit
„německé“ mistry a studenty ve spore s českým králem. Míšeňské zeměpáni stáli na straně Václavova soupeře v bojí o římskou korunu
Ruprechta Falckého. Kromě toho markrabata měli před
očima kladné příklady jiných německých měst, kde došlo nedávno k založeni univerzit: Erfurtu, Heidelbergu, Kolína.
7 května
v na
papežské
Pisu,
kde
konal
koncil,
který
měl
ukončit
schizma, přibyl poslanec míšeňských Nikolaus Lubich. Ten se pak domohl u nově zvoleného koncilem papeže buly, kterou se v Lipsku zakládala univerzita. Ta se datuje 9. září 1409. 24 října mistři fakulty svobodných umění zvolili děkana fakulty, a příští den se v matrice artistické fakulty objevili první zápisy. Slavnostní otevření univerzity se konalo 2. prosince 1409 v refektáři augustiniánů-kanovníků u sv. Tomáše. Od
samého
začátku
konala
v Lipsku
výuka
jen
na
dvou
fakultách: artistické a teologické. První zmínka o lékařské fakultě v roce
pochází 53
1434 .
z roku Lipska
1415,
fakulta
univerzita
právnická
převzala
vznikla
z Prahy
jen
vnitřní
organizaci podle národů – k „Bavorům“, „Sasům“ a „Polákům“ se přidal domácí národ míšeňský, kam patřili studenti z Durinska i
Saska-Anhaltska.
Rozdělení
na
národy
však
touto
dobou
u
jiných nově založených univerzit nenajdeme. V období 1409-1510 zapsalo
se
na
univerzitu
23 000
„Reichfrekvenz“ u Schwingesse
studentů.
Podle
podílů
na
(suma frekvenci na univerzitách
v Sváté říší) patří Lipsku 3 místo hned po Vidně i Erfurtu.54
53
KRAUSE, Konrad, Alma mater Lipsiensis. Geschichte der Universität Leipzig von 1409 bis zur Gegenwart, Leipzig 2003, s. 24-26. 54 SCHWINGESS R. C., Deutsche Universitätsbesucher..., s. 110.
29
3. Výchozí oblast peregrinace – Velkoknížectví litevské.
3.1 Nástin politického vývoje. Velkoknížectví litevské je státní útvar, který vznikl ve 13.
stol.
na
území,
kde
se
mísilo
obyvatelstvo
slovanské
s baltským, tj. zhruba v oblasti dnešního západního Běloruska a východní Litvy. Litevská knížata spojila pod svou vládou knížectví
západní
Rusi
a
území
litevských
kmenu.
Ohledně
způsobu, jakým k vytvoření knížectví došlo, existují odlišné názory
v historiografii
případě
nový
stát
litevské
ve 14.
stol.
a
běloruské.
rychle
Ale
v každém
expandoval,
spojil
všechna malá knížectví na území dnešního Běloruska a ve druhé polovině 14. stol. litevský kníže Alherd (Algirdas) připojil po
vítězství
nad
Tatary
k velkoknížectví
Velkoknížectví litevské na konci 14. -
ukrajinské
země.
polovině 15. století
dosáhlo vrcholu své uzemní expanze. Vláda velkoknížete sahala od Baltu až k Černému moří a od Volyně až za město Vjazma. Většina
obyvatelstva
velkoknížectví
tak
byla
po
celou
dobu
existence tohoto státu východoslovanská, což se projevovalo v dominanci kultury Západní Rusi: staroběloruština se stala státním
jazykem
a
pohanská
knížata
přijímala
pravoslaví.
Velkoknížectví se nacházelo v konfliktu se západním světem. Mezi řádem německých rytířů a knížectvím trvala permanentní válka. Latinský svět pohlížel na velkoknížectví litevské jako na stát pohanů a schizmatiků. Ale koncem 14. stol nastala změna.
V
hledání
východiska
politické
situace
přijal
z těžké
syn
Algerda
vnitřní
a
-Jagiello
zahraniční roku
1385
nabídku polské koruny a tak byla v městečku Kreva dohodnuta polsko-litevská unie. Formálně, podle dohody z Kreva připojil knížectví k Polsku. Ovšem elita velkoknížectví se ozbrojenými povstáními domohla skoro nezávislého postavení. Od roku 1392 byl
velkoknížetem
litevským
Vitold 30
a
za
něj
dosáhlo
velkoknížectví největšího územního rozsahu. I během 15. stol. bylo
velkoknížectví
Stavovská
v
jen
reprezentace
panovníka než
poměrně
volném
velkoknížectví
svazku
si
s Polskem.
volila
jiného
v Polsku, ale dvakrát za sebou se stalo, že
polský král zemřel dříve, než jeho bratr velkokníže litevský, a ten tak ve své osobě spojoval dva státy.
3.2 Geografický i etnický obsah slova „Litva“ a „Rus“. Dnešní Litevská republika není politicky ani etnicky úplně totožná s Litvou středověkou a raně novověkou. Poprvé se slovo Litva
ve
formě
Lituae
objevuje
v quaedlinburgských
análech
roku 1009, a v 11.-polovině 13. stol. mělo charakter etnonyma, označovalo tehdy baltský kmen nebo kmenový svaz a území tímto kmenem
obývané.
obtížná
Lokalizace
a
je
předmětem
lokalizovat
na
jihovýchod
severozápad
Běloruska
Němen.
V polovině
jako
diskuzi. dnešní
mezi 13.
Litvy
řeky
kmenového
Nejspíš
Litevské
Vilija
století
se
území
můžeme republiky
(litevsk.
území
Litvu a
Nierys)
kmenové
je
Litvy
na a a
přiněmanské (tzv. „Černé Rusi“) s městy Navahrudak a Hrodna stávají
základem
nového
středověkého
státu
pod
vládou
litevských knížat, ke kterému se připojují během 14. stol. západoruská knížectví. Ve výsledku se ve 14-16. stol. termín Litva
používá
jednak
jako
politonymum,
tedy
pro
označeni
celého státu, jednak jako regionální název - charonymum, které se
užívalo
pro
odlišení
od
jiných
zemí
v knížectví:
Rusi,
Žemajtska, Podlesí. Přesně určit hranice Litvy ve druhém slova smyslu je obtížné. Zdá se, že se hranice mezi Litvou a Rusi během
14.-17.stol.
hranici východně
v tomto od
jihozápadu
postupně
směru
Minsku. dnešní
posouvala
bychom
V tomto
Litvy
mohli smyslu
s městy
na
vést Litva
Troki
východ.
po
řece
Krajní Berezině
obsahovala
(Trakai),
území
Vilna,
a
značné části západního Běloruska s už zmíněnými Hrodnem, Lidou Navahrudkam, Vaukavyskem a Minskem. Z toho vyplývá i používání slova lithuanus, které mohlo znamenat
baltské
obyvatelstvo
velikého 31
knížectví,
pokud
se
objevovalo
vedle
smyslu,
obyvatele
evropskému
východoslovanského,
a
velkoknížectví
pozorovateli
15.
nebo
v
širším
litevského.
stol.
jevilo
slova
Proto
se
Velkoknížectví
litevské, kde baltské obyvatelstvo tvořilo jenom desetinu z celkového
počtu
obyvatelstva,
a
kromě
toho
používalo
staroběloruštinu, jako slovanský stát. „Gens Lituanorum“ řadí Eneáš Sylvius k národům slovanským, Ján z Butzbachu zmiňuje při popisu Čech hrdost obyvatel na svůj jazyk, ze kterého pochází ostatní slovanské jazyky, mimo jiné i litevština. Po křtu Litvy bylo lze používat lituanus i ruthenus konfesionymy
také
jako
– tedy k rozlišení katolického i pravoslavného
obyvatelstva.
V běloruštině
se
pro
rozlišování
Litevců a Litevců z doby velkoknížectví
dnešních
používají dvě slova:
jednak historický v dobových pramenech používaný „Litvin“ pro obyvatele VKL , jednak „Litověc“ pro dnešní baltský národ, avšak tuto terminologií sousední historiografie nepoužívají. V polštině
Litwin
znamená
Litevec.
Litevská
strana
pochopitelné nemá zájem na takovém rozvedení terminu. Čeština také nemá takové rozlišení. Ale v této práci používáme slova Litevci
a
litevský
pro
označení
obyvatelstva
celého
velkoknížectví. Svá úskalí mají i slova Rus,
Rusin Ruthenia,
Ruthenus.
Problém se skrývá v šíři termínu Rus, který je pro 14.-16. stol metaetnonymem. Ve vztahu k velkoknížectví litevskému je Rus pravoslavná, východními Slovany, předky dnešních Ukrajinců a Bělorusů obývaná část země. Ale Rus neležela jenom na území ovládaném velkoknížetem litevským. Západní Volyň a Halič byly od poloviny 14. stol součástí
polského království, byla to
tzv. Rus korunní. Proto určit původ studenta, který je zapsán jako de Russia, nebo Ruthenia, je bez jiných údajů složité, neboť mohl vlastně pocházet jak z území velkoknížectví, tak i polské koruny. Tato okolnost komplikuje bádání o studentech z území dnešní Ukrajiny, a proto se běloruští badatele, kteří se
našemu
dnešní
tématu
Litvy
a
věnovali, Běloruska.
omezovali Naším 32
v podstatě
cílem
ale
je
na
území
ohodnotit
putování
na
středoevropské
univerzity
z
území
celého
velkoknížectví. O metodických postupech, s jejichž pomocí se s tímto
problémem
vypořádáme,
si
povíme
v následujících
kapitolách.
3.3
Šíření
západního
křesťanství
ve
velkoknížectví
litevském. Specifikou
zemí,
které
tvořili
velkoknížectví
litevské
v 14. -15 století je to, že západní křesťanství touto dobou své struktury jenom začalo vytvářet. Ve vztahu k našemu tématu toto
znamená,
že
studenty
z velkoknížectví
litevského
ve
sledovaném námi období od ostatních studentů odlišovalo to, že pocházeli z prostředí, kde latinská kultura a vzdělání byly relativné věcí novými, a prostředí, které nebylo nábožensky homogenní. Katolicismus na území velkoknížectví litevského se stýkal s východním křesťanstvím, a ještě také s pohanstvím. Proces šíření latinské vzdělanosti je úzce spojen s procesem šíření latinského křesťanství. Proto je potřeba udělat přehled vývoje struktury katolické církve, a pak v na něho navážeme přehled
latinského
rozsáhlého
školství.
knížectví
Vývoj
samozřejmě
byl
v
odlišný,
různých jak
částech
uvidíme
na
přehledu okolností vzniku a vývoje čtyř katolických diecézí, které tvořily v 15. stol. územní strukturu katolické církve v litevsko-ruském státu. Do konce 14. století byla Litva počítána za území pohanské. Baltské
pohanské
obyvatelstvo
podléhalo
vlivu
pravoslaví,
neboť východoslovanská část velkoknížectví byla rozsáhlejší, početnější a kulturně se nacházela na vyšší úrovni. Litevská knížata, která dostávala svoje úděly v „ruthenských“ zemích, přijímala
východní
nábožensky upozorňovali
křesťanství
s místními na
elitami.
velký
počet
a
splývala
Kronikáři Litevců,
pravoslaví.55 Baltská část země však zůstávala
kulturně
německého kteří
a
řádu
přijali
jako poslední
v Evropě pohanským krajem. Katolické stopy byly nepatrné Kníže 55
FIJAŁEK J., Uchrześcijanienie… s. 49.
33
Mendog sice přijal v polovině 13. stol křest a pak z rukou papeže královskou korunu, to však byla jen politická klička, koruny a katolictví se pak zanedlouho zřekl. Existují zmínky o františkánském kostelu v Navahradku v polovině 14. století, a také o kostelu v Polacku, který pravděpodobně sloužil komunitě německých
obchodníků.
Situaci
změnilo
rozhodnutí
velkého
knížete Jagiella přijmout polskou královskou korunu. Podmínkou z polské
strany
pohanských polský
byla
konverze
poddaných.
král
se
ke
14.2.1386
dal
pokřtít
katolictví
litevský
v Krakově.
a
kníže Po
křest a
roku
jeho
budoucí začátkem
velikého postu si cestoval na Litvu, kde založil ve Vilně 56 diecézi57. 3.3.1
Diecéze
vilenská.
Tato
diecéze
zahrnovala
území
dnešního východu Litevské republiky a skoro celého Běloruska bez Brestské země na jihovýchodě, a spadala pod hnězdenskou metropoli. Toto území bylo etnicky a nábožensky různorodé, což se
projevilo
ve
farní
struktuře
diecézi.
Roku
1386
bylo
založeno 6 farních kostelů, k roku 1400 přibylo dalších 7. V r. 1430 ve vilenské diecéze napočítáme 27 farností.58 Většina farních kostelů byla založena přímo panovníkem. V období 14301500 vzniklo na území vilenské diecézi 99 farností, většina z nich už však byla založena šlechtou, což svědčí o rozšíření zájmu
o
pomoc
Farnosti
katolické
v diecézi
církvi
nebyly
mezi
litevskou
rozmístěny
šlechtou. 59
rovnoměrně.
Větší
koncentraci najdeme v oblastí mezí řekami Nioman (Niamunas) a Vilija
(Niarys),
Hrodna-Minsk-Vilno
tehdy
zhruba
(Vilnius).
Na
v trojúhelníku východ
od
mezi
Minsku
městy vznikly
v tomto období jenom dvě farnosti. Nařízení přiklonit se ke katolictví
se
týkalo
především
56
pohanského
obyvatelstva.
V textu používám název Vilno pro hlavní město velkoknížectví a dnešní Litvy, a to jednak protože do r 1945 obecně se uživalo formy Vilno od polského Wilno, jednak protože Vilno je slovanská forma, tedy pochází od slovanského názvu řeky, Vilija,na které stojí město (litevský název je Nierys), a čeština dává přednost slovanským formám názvů lokalit. 57 FIJAŁEK J., Uchrześcijanienie… s. 54-55. 58 OCHMAŃSKI, Jerzy. Biskupstwo Wileńskie w średniowieczu: Ustrój i uposażenie. Poznań, 1972, s 60. 59 Tamtéž, s. 66-67
34
Vitold, který vládl litevskému velkoknížectví v letech 13921430, když
svých jí
pravoslavných
přál.
pravoslavném
Proto
poddaných
se
farní
„ruthenském“
území,
ke
konverzi
kostely nýbrž
nenutil,
nebudují
jenom
tam
i
na
čistě
kde
bydlí
baltské pohanské obyvatelstvo, a nebo v zóně, kde baltská i slovanská osídlení byla silně promíchaná. Pravoslavné panstvo však bylo diskriminováno aktem v Horodle z roku 1413, podle kterého úřady ve velkoknížectví mohli dostávat jenom katolíci. Napětí vyvolalo po Vitoldové smrti občanskou válku v letech 1432-1435.
Velký
kníže
Zikmund
Kějstutovič
pak
v přístupu k úřadům pro pravoslavné zrušil.
60
polovině
Simon
16.
napočítal
stol.
v hlavním
habsburský městě
vyslanec
knížectví
Vilně
omezení
A ještě v první
16
Herberstein pravoslavných
kostelů proti 15 katolickým. 3.3.2.Žemajtská
(Mednická)
diecéze.
Žemajtsko
je
historickou zemí na západě dnešní Litevské republiky. Na konci 14. a počatkém 15. stolétí táto země byla předmětem sporů mezi řádem
německých
litevsko-polské kontrolovali aktivity
rytířů unii
němečtí
Jagiella
a
a
velkoknížectvím.
založení rytíři,
bískupství
takže
z posledních
první
desetiletí
V době ve
uzavření
Vilně
Žmudz
christianizační 14.
stol
tohoto
území netýkaly. Toruňský mír z roku 1411, který ukončil válku mezi německým řádem a polsko-litevskou unií, během níž nemečtí rytíři
utrpěli
zdrcující
porážku
pod
Grunwaldem,
předal
Žemajtsko Vitoldovi, ale po jeho smrti měla země být vrácena zpět řádů. Natrvalo Žemajtsko stalo částí velkoknížectví až v roce
1422
podle
umluv
z Mělníku.
Založení
diecézi
v
Žemajtsku bylo zvlaštní tím, že nové biskupství bylo zřízeno kostnickým
koncilem,
což
je
jedinečný
případ.
V únoru
1416
přednesli představitelé Žemajtů stížnost na chování německých rytířů, a vyslovili přání přijmout křest, ale nikoli od Němců nýbrž
od
Vitolda
s Jagiellem.
60
Misií
a
založením
biskupství
TRAJDOSZ Tadeusz, Kościól katolicki na ziemiach ruskich Korony i Litwy za panowania Wladyslawa II Jagielły (1386-1434), t. I., Wrocław 1983, s. 27-33.
35
byli pověřeni biskupové vilenský i lucký. V říjnu 1417 vznikla diecéze se stolici v městečku Warni (Warniai), které také bylo nazývano
Medniky.
Prvním
biskupem
se
stal
svobodných umění Matouš z Vilna. Biskupství
pražský
mistr
Mednikách stejné
jako i Vilenské spadalo pod arcibiskupa v Hnězdně.61 V období 1417-1450 vzniklo na území diecéze jenom 7 farnosti.62 Během následujících tři desetiletí ještě sedm. Rozvoj farní sítě se zintenzivnil na přelomu 15-16 stol. neboť v období 1496-1503 bylo
zřízeno
pět
farností.
diecézi Celkem 19 farností. 3.2.3
Diecéze
V roce
1503
bylo
v Žemajtské
63
lucká.
Na
rozdíl
od
severní
části
velkoknížectví, kde impuls k rozvoji struktur katolické církve vycházel z křtu pohanských Litevců, vznik katolických far na ukrajinských zemích byl spojen s polskou expanzí na území Rusi a misijní činnosti dominikánů v pravoslavném prostředí. Lucká diecéze měla pod svou jurisdikci tři historické země: Volyň, zemi
brestskou
Haličského,
a
Podlesí.
které,
Volyň
oslabené
byla
částí
tatarskými
panstva
nájezdy,
Danily
bylo
pak
rozdělené mezi polským královstvím a litevskými knížaty. Halič se Lvovem připadla Polsku a na Volyni od první poloviny 14. stol
vládl
kníže
Lubart,
který
byl
vazalem
litevského
velkoknížete. Po Lubartově smrtí Volyň jakožto odúmrť přešla přímo do rukou Jagiella, jako polského krále. Roku 1392 se vládcem Volyně stal velkokníže litevský Vitold. Brestská země se
připojila
k Litvě
roku
1319.
Podlesí,
původně
území
baltského kmenu Jatvjagů, obsazené v 13. stol Turovo-Pinským knížectvím patřilo k Litvě od dvacátých let 14. století. Biskupský
stolec
na
Volyně
byl
zřízen
ve
Vladimiru
Volynském roku 1375 a patřil ke Lvovské metropoli. Avšak tato země
byla
pravoslavná,
a
kníže
Lubart,
který
přijal
pravoslaví, východní církev podporoval nadacemi. Katolíky byly jen
skupiny
Poláků
a
Němců
v
61
Lucku
a
Vladimíru,
BLASZCZYK, Gregorz. Diecezja zmudska od XV wieku do poczatku XVIIUstroj. Poznań 1993. s. 13-18. 62 Tamtéž, s. 107. 63 Tamtéž, s. 120.
36
kteří
vytvořili v těchto městech obchodní kolonie. Sice v období, kdy Volyni vládl přímo Jagiell, část panských pravoslavných rodů konvertovala ke katolictví, očekávaje inkorporaci zemi k polské koruně, v r. 1430 doloženo na Volyni jen 3 katolické farnosti. Vitold ve snáze oslabit polský vliv přenesl roku 1428
biskupský
diecéze zemi.
stolec
přidělil
do
k jejímu
území
a
aby
právě
posílil
Podlesí
přistěhovalci
farních
kostelů,
zajištění
i
Na Podlesí před rokem 1430 se vytvořila
s Volyni docela slušná země
Lucku,
Brestskou
ve srovnání
farní síť jako výsledek kolonizaci
z Mazovska. většinou
Roku
1434
v polských
tu
existovalo
osadách.
Brest
17 byl
důležitým městem na cestě z Krakova na Litvu (město druhé po Vilnu dostalo německé právo), a značnou část jeho obyvatelstva tvořili Němci a Poláci. Farní kostel tu byl záložen roku 1389. V okolí Bresta vznikly během prvních desetiletí 15. stol ještě 2
fary.
Celkem
doložených
23
tedy
máme
farnosti,
kolem
které
roku však
1430 byli
v Lucké
diecézi
rozmístěný
hodně
nerovnoměrně. Po 110 letech roku 1546 bylo na Podlasí 46, a v Brestské země 19 fár64. 3.3.4 centrum
Kyjevská
Rusi,
diecéze.
prožíval
ve
Kyjev, 14-15
někdejší
století
nejdůležitější
období
úpadku,
po
ničivém nájezdu Tatarů. Jako důležité středisko pravoslavního regiónů představoval Kijev zajímavé místo misii.
Přítomnost
bratrů
kazatelů
je
tu
pro dominikánskou doložená
až
v 13.
století. Ve městě byly také obchodní kolonie Italů, Němců a Poláků, a jejím náboženským potřebám sloužil katolický kostel. Roku
1350
metropoli. k Litvě
byla Po
12
velkokníže
zřízená letech
diecéze, roku
Algierd.
spadající
1362
Ani
po
připojil křtu
pod
Lvovskou
Kyjevskou
Litvy
však
zemí
rozvoj
územní struktury Kyjevského biskupství nenásledoval. Roku 1430 byla v diecézi, která zaujímala kromě Kijevké zemi teritoria ruských jenom
64
knížectví jediná
na
farnost
východní
hranici
v samotném
TRAJDOSZ T., Kościól… s. 74-108
37
litevského
Kyjevu.
Pro
panstva,
větší
počet
katolických kostelů tu, na území s dlouhou tradici pravoslaví, chyběli předpoklady.65 Takže ačkoli během 15. stol. velkoknížectví litevské mělo katolického panovníka, katolickým panstvím nebylo. Roku 1430 bylo
v knížectví
století
se
kolem
jejich
60
počet
katolických zvýšil
na
farností,
200,
což
ke
je
konci
vzhledem
k rozsáhlosti teritoria relativně málo. Katolická farní síť se koncentrovala na severozápadě panstva v jeho litevském jádru, a podél hranice s polským královstvím. Obrovské prostory Rusi katolictvím skladby
fakticky
katolíků,
nověpokřtění
zasáhnuty
to
nebyly.
nositeli
Co
latinské
se
týče
kultury
etnické
byli
jak
balto- a slovanojazyční Litevci, ták i rusinšti
konvertité a také osedli v zemí Poláci a Němci.
3.4 Latinské školy. Na rozdíl od farností školy jsou ve velkoknížectví Litevském těžce zachytitelné. Jejich počet je těžko stanovit Jako první se předpokládá existence škol při biskupské stolice tedy katedrálních. Ve Vilno se předpokládá vznik školy brzy po založení diecézi, tehdy po roce 1387. První
zmínka
Mednikách
se
o
ní
pochází
první
záznam
z roku o
1397.66
kadetrální
V stolice
škole
Žmudské
datuje
rokem
1468.67 O školách v Lucku, Vladimiru a Kijevu nevíme z pramenů nic68.
Pro
kostelu,
zjištění
existují
existenci
dva
postupy
školy První
při a
nějakým
spočívá
farním
v hledání
v listinném materiále zmínek buď to přímo školy, nebo rektora školy
nebo kostelního služku, bakaláře při kostelů, anebo
dokonce varhaníka.69 Tím to způsobem podle Ochmańskiego najdeme na přelomu 15-16 století 5 škol ve vilenské diecézi: Staré Troki
1409,
Wawerka
1463,
Nové
Troki
1472,
Widze
1493
a
Haradzišča-149470 Blaszczyk pro žmudskou diecézí uvádí 1 fární
65 66 67 68 69 70
Tamtéž, s. 38-62. OCHMAŃSKI J., Dawna Litwa. Studia Historyczne. Olsztyn 1986, s. 122. BLASZCZYK Grzegorz,Diecezja… s. 206. KARBOWIAK A., Dzieje wychowania… s. 32, s. 56. OCHMAŃSKI. J., Dawna Litwa… s. 116. Tamtéž, s. 116-117.
38
školu z roku 1499.71 V lucké diecézi spolu s farou v Bielsku podlaským byla založena i škola v roce 1430.72 Celkem máme 9 škol za období 1387-1506 na všem prostoru velkého knížectví což je 5% od počtu farnosti. Druhou méně spolehlivou variantou je
hledat
z jedné
školy
na
základě
toho,
lokality
se
zapíšou
na
že
se
několik
univerzitu.
studentů
Ochmanski
řadí
takové školy do předpokládaných a tím pro naše období máme 20 škol,73
Blaszczyk
takový
způsob
kritizuje,
neboť
je
velmi
nejistý. Karbowiak pro luckou diecézi přidává možné 3 školy, 2 z nich
na
Podliasí
a
jednu
v Lucku.74
Nám
se
zdá
že,
při
takovém postupu, je potřeba brat v úvahu 2 faktory. Jeden je počet studentu z jedné lokality zapsaných na univerzitě, tak 22
z Kovna
studenta
poukazují
s velkou
pravděpodobností
na
existenci tam školy oproti jednomu-dvěma studentů z lokalit ostatních. Za druhé, jestli lokalita má doložený farní kostel, ale táto farnost se nachází daleko od ostatních, to je možné předpokládat
existenci
nějaké
školy
i
v
případě
že
máme
v univerzitní matrice zapsaného jen jednoho studenta z této lokality. Na základě toho se jeví věrohodné školy v Polocku (1 student), Lucku (5). Ale i tyto naši dodatky nemění nic na tvrzení, že síť farních škol ve velkoknížectví litevském se vyznačovala
menší
hustotou
ve
srovnání
s polskými
zeměmi.
Neboť i nějoptimističnější číslo, a to dokonce z poloviny 16. stol, kdy například počet far v diecézí žmudské a vilenské oproti konci 15. stol zvýšil o dvě třetiny, tak budeme mít podle Ochmaňskieho školy v 11% far pro tyto dvě diecéze, což je nízký počet oproti 78% v Polsku.75 Přehled k závěru,
sítě
že
nemůžeme
z velkoknížectví s ostatními 71 72 73 74 75
katolických
farností
očekávat
litevského
středoevropskými
zemi.
BLASZCZYK Grzygorz,Diecezja… s. 205. TRAJDOS T., Koścol… s. 99. OCHMAŃSKI J, mDawna Litwa… s. 118-119. KARBOWIAK A., Dzieje… s. 95. OCHMAŃSKI J., Dawna Litwa…, s. 117.
39
na
a
škol
univerzitách
v počtech Neboť
během
nás
vede
studentů
srovnatelných 15.
stol
ve
velkoknížectví litevském latinská infrastruktura nebyla ještě vytvořena tak, aby dosáhla úrovně ostatních zemí latinského západu.
40
4. Studenti z velkoknížectví litevského. Vlastní výzkum
V této
kapitole
se
na
základě
dochovaných
pramenů
pokusím
charakterizovat pobyt studentů z velkoknížectví litevského na univerzitách.
4.1 Prameny a jejich edice . 4.1.1 Praha. Pro pražskou univerzitu máme k dispozici Liber decanorum knihu mistrovských a bakalářských promocí v edici 30. let 19. století. Liber decanorum facultatis philosophicae Universitatis Pragensia ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585,
in
:
Monumenta
historica
universitatis
Carolo-
Ferdinandeae pragensia I/I-II Praha 1830-1832 Edice
obsahuje
rejstřík,
ovšem
jenom
jmenný,
a
ne
vždy
spolehlivý, paleografický a kritický rozbor pramene v edici chybí.
Podobně
je
na
tom,
ohledně
edice,
matrika
pražské
právnické univerzity Album seu matricula facultatis juridicae universitatic pragensia ab anno Christi 1372 usque ad annum 1418, in Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae pragensia
II/I
Praha
1834
s.
1-215.
Sama
matrika
obsahuje
zápisy studentů podle univerzitních národů. Údaje o studentovi obsahují
obvykle
s předložkou
de
jeho ,
jméno
případně
a
název
údaj
o
lokality
zaplacení
v ablativu
imatrikulační
taxy. 4.1.2.
Krakov.
nejstarší
kniha
univerzity, v období knihovně
Základním matriky
která
1400-1508. v Krakově.
obsahuje
pramenem artistické
je
náš
fakulty
imatrikulační
Originál Evidence
pro
zápisy
uchováván
imatrikulovaných
výzkum
je
krakovské studentů
v univerzitní studentů
byla
vedena už od roku 1400, ale první zápisy v knize pocházejí z roku 1404.
V matrice najdeme několik seznamů. Na začátku je
výčet čestných imatrikulantů, tedy těch osob, které se staly 41
členy
univerzitní
dobrodiní. v matrice
obce
tím,
že
prokázaly
Tento
seznám
je
veden
do
seznam
doktorů
a
magistrů
univerzitě
roku
1426.
univerzity
nějaké
Dále
až
do
je
roku
1480. Největší část tvoří seznam imatrikulovaných studentů. Zápisy
studentů
vedl
rektor,
avšak
nejprve
ne
přímo
do
matriky, ale do svých vlastních poznámek, ze kterých pak na konci
svého
rektorského
období
přepisoval
vše
do
matriky.
Zápisy jsou od roku 1420 vedeny podle semestrů. Semestr letní začínal
v dubnu,
zimní
v říjnu.
Zápisy
jsou
řazeny
chronologicky, v několika semestrech je dokonce uvedeno přesné datum imatrikulace. Urození studenti bývají často uvedeni na prvních místech. Je třeba zmínit, že v Krakově, na rozdíl od Prahy, neexistovalo dělení studentů na univerzitní národy. Samotný záznam obsahuje vždy tři údaje: jméno studenta, jméno
otce
a
název
lokality,
ze
které
dotyčný
pochází.
Zaplacení imatrikulační taxy, která činila 8 polských grošů, bylo
podmínkou
pro
imatrikulaci.
Avšak
údaj
o
zaplacení
u
mnohých studentů chybí, u mnohých je zaznamenáno složení menší částky. Studenti patrně doplatili zbytek později, což mohlo být v knize matriky pak zpětně zaznamenáno, ale ne vždy. Pro některé semestry jsou v matrice uvedeny diecéze, ze kterých studenti pocházejí. K dispozici nám byla edice knihy matriky vydána roku 2004 Gansirowskim.76 Edice má 2 svazky a přílohu na CD. První svazek tvoří text matriky s úvodní studií. Ve druhém jsou rejstříky. V rejstříku A jsou studenti řazeni podle lokalit, v rejstříku B
podle
jmen,
v
rejstříku
C
podle
povolání
zaznamenaných
v matrice,
poslední
rejstřík
imatrikulované
studenty.
Digitální
příloha
faksimile
knihy
vydávání
celé
pramene.
matriky.
Editoři
se
Edice
je
snažili
studentů
obsahuje na
CD
příkladem napravit
čestně
obsahuje moderního
nedostatky
předchozích edicí, kterým především chyběly rejstříky. Velkým přínosem
je
už
zmíněný
geografický
76
rejstřík,
ve
kterém
Metryka Uniwersytetu Krakowskiego z lat 1400.-1500 (ed.) GASIROWSKI A. JUREK T., t. I.-II, Kraków 2004
42
v
abecedním pořadí najdeme všichni lokality, jak ve formě, v jaké se vyskytují, tak i soudobé názvy obci, se kterými se podařilo byla
v matrice
vykonána
zaznamenané
velká
a
toponyma
identifikovat.
práce
identifikaci
náročná
k
Tím
6 000
lokalit u 20 000 studentů z celé středověké Evropy. Kromě toho jsou
v rejstříku
údaje
o
studentech
kombinovány
s údaji
z knihy promocí artistické fakulty, a také s jinými editorům dostupnými
biografickými
údaji.
Toto
umožňuje
vysledovat
u
studenta délku jeho pobytu a úspěšnost studia na univerzitě. 4.1.3
Lipsko.
dochovala
Matrika
v úplnosti
univerzity.
Nejstarší
a
artistické byla
kniha
fakulty
vedena
od
matriky
v Lipsku
samého
zahrnuje
se
založení
imatrikulace
studentů v období 1409-1536. Zvláštní je, že kniha byla vedena ve
dvou
exemplářích.
univerzitách
v Erfurtu
Podobná a
praxe
Frankfurtu
je nad
doložena Odrou.
i
na
Nejstarší
exemplář, který je zpravidla označován A´, byl veden od roku 1409. Obsahuje kromě imatrikulací rektorský kalendář, seznam profesorů a dobrodinců univerzity. Druhý exemplář matriky, jež se označuje A´´ se objevuje po boku prvního od 40. let 15. stol. Zápisy v matrice se dublují, i když a v některých semestrech se Na
univerzitě
v Lipsku
A´´ už má přednost
do A´ se nezapisovalo. existovaly
4
univerzitní
národy:
míšeňský, bavorský, polský, a saský. Studenti jsou řazeni v matrice podle své příslušnosti k tomu či onomu národu. Zápisy jsou
vedeny
podle
semestrů.
Semestr
zimní
začínal
v říjnu,
většinou na svatého Havla, tj. 16. října. Letní semestr pak v den svátku svatého Jiří, tedy v dubnu. Záznam o studentovi obsahuje
jeho
jméno,
podobou
příjmení.
které
Patronyma
je
již jsou
často na
doprovázeno
rozdíl
od
ranou
matriky
v Krakově vzácné, což asi poukazuje na rozdílné tradice jmen v německých a slovanských zemích. Nejstarší kniha vyšla v prvním svazku edice matriky lipské univerzity
pro
období
1409-1555,
vydané
Erlerem
Svazek s imatrikulacemi obsahuje také úvodní
roku
1898.
Erlerovu studii,
kde editor charakterizuje pramen a provádí jisté statistické 43
výpočty: kupř. srovnává frekvenci s
jinými severoněmeckými
univerzitami. Jako III. svazek edice matriky vyšel rejstřík. Ten je smíšený - míchá jména studentů s názvy lokalit, odkud pocházejí.
Tato
vlastnost
poněkud
komplikuje
jeho
užíváni.
Kromě toho je třeba chápat, že na přelomu 19.-20. stol. bylo méně literatury k historickému místopisu. A o jistých potížích editorů
s identifikací
lokalit
zejména
ve
Východní
Evropě
svědčí například poznámka „nicht zu best.“ u zcela jasného označení Troziensis tj Trockí od Trakai u litevského magnáta Chadkeviče z roku 1555.77 na
rozdíl
od
edice
Ze všech těchto důvodů jsme rejstřík
matriky
krakovské
používali
jen
pro
orientaci.
4.2. Postupy při zpracování údajů z pramenů. 4.2.1 Způsoby zpracování. Prameny, které máme k dispozici jsou různého stupně kompletnosti a poskytují různé výsledky, jak
kvalitativně,
tak
i
kvantitativně.
Z toho
plynou
různé
způsoby zpracování údajů. V případě Prahy máme pramen (Liber decanorum) neúplný a informaci z něho máme málo, ale na druhou stranu
máme
prostor
pro
předpoklady,
které
se
objevují
na
základě jiných údajů. Pro právnickou univerzitu máme pramen úplný. V Krakově máme úplný pramen, ze kterého máme největší objem informací.
Pro
ohodnocení
a
využívání
dat,
která
jsme
obdrželi, potřebujeme informaci roztřídit. Pro ten objem dat. se kterým jsme pracovali, úplně stačily možnosti tabulkového procesoru Excel. Vytvořili jsme tabulku (viz. tabulku 3). To nám
umožnilo
záznamy
třídit
podle
jednoho
nebo
několika
kritérií. Pro univerzitu v Lipsku máme úplný pramen s malým objemem získaných dat, takže
zvláštního třídění nebylo třeba.
4.2.2 Možnosti identifikace studentů. Pod pojmem jistota u studenta
tu
chápeme
pravděpodobnost
jeho
původu
z velkoknížectví litevského. Je velmi vysoká u osob z lokalit, 77
MUL III., s. 855
44
které nemají jméno, znějící podobně jako jméno lokality jiné a je nižší v případě, že je student z lokality která má jméno podobné
jiné anebo jméno lokality či jméno druhé nelze přesně
identifikovat.
4.3 Identifikace studentů z velkoknižectví litevského. 4.3.1. Praha. z Litvy: titul
V děkanské knize najdeme jména dvou studentů
Kryštof
bakaláře
Chrystophorus 140178,
r.
a
de
Lythwania,
Matěj
z Vilna
který
získal
Mathias
Wylna,
Mathias de Wylna , který bakalářský titul obdržel v r. 1404, a r.
1408
byl
v průměru
promován
na
magistra79.
na
dosazení
Když
nejnižšího
připustíme,
akademického
že
titulu
potřeboval student v průměru 28 měsíců, tak by Kryštof z Litvy měl být imatrikulován někdy kolem r. 1399, a Matěj z Vilna kolem r. 1402. Tyto dvě jména byla známa
dávno,
a
mezi
polskými
v historické literatuře
studenty
je
zvlášť
zmiňuje
Karbowiak80. Matěj z Vilna kromě toho udělal církevní kariéru: byl prvním biskupem v Žemajtsku, a pak biskupem vilenským. Podle Dlugosze pocházel z německé měšťanské rodiny z Livonska, která se usadila v litevském hlavním městě81. To nás musí ještě jednou
upozornit
na
to,
že
etnická
příslušnost
studentů
z Litvy mohla být různá. U těchto dvou studentů máme 100% jistotu
původu
z velkoknížecví
litevského.
Avšak
akademické
tituly na středověkých univerzitách získávala jen menší část studentů, proto s velkou pravděpodobností můžeme předpokládat studium dalších studentů. Kromě studenty
děkanské
artistické
knihy fakulty
existuje z Litvy
opustil Prahu během Pražské secese
ještě a
Rusi
možnost mezi
hledat
těmi,
kdo
r. 1409. Rozbor matrik
univerzit s cílem najít tam bývalé studenty pražské provedl Šmahel 78 79 80 81
82
–
podařilo
se
mu
identifikovat
celkem
LibD., s. 367. LibD., s. 382; 397 KARBOWIAK, A., Dzieje wychowania… t.II s. 362. OCHMAŃSKI, J. Biskupstwo… s. 13. ŠMAHEL, F., Pražské univerzitní studentstvo…, s. 78.
45
533
osoby82.
V Krakově se podle něj v důsledku secese z Prahy objevily 3 osoby, v Lipsku 302. Studenta z Prahy v lipské matrice poznáme jak podle přímé poznámky pragensis, tak i podle osvobození od placení
imatrikulační
zapsáni
v zimním
taxy,
což
se
140983.
semestru
týká
těch,
Mezi
kdo
takovými
byli
studenty
najdeme Řehoře z Litvy Gregorius de Litwania, který se zapsal na lipskou univerzitu jako příslušník polského univerzitního národa r. 140984, a taxu neplatil. Tohoto studenta si všiml v Lipsku
také
Karbowiak,
avšak
nijak
neuvažoval
o
jeho
85
pražském pobytu . Takže
ve
výsledku
celkem
pro
pražskou
filozofickou
fakultu, najdeme jen tři jména studentů z Litvy. Je to velice malý počet. Jak vidíme, litevští studenti se objevují v prvním desetiletí 15. stol. Pro toto období už máme zápisy v matrice krakovské, takže ještě máme možnost komparovat údaje z Prahy s počtem studentů v 10. letech 15. stol je
celkově
charakterizováno
v Krakově, žádný
v Krakově. Toto období
nízkým
počtem
imatrikulací
můžeme identifikovat nejvíce 3 studenty, z nichž
nedosáhl
do
akademického
titulu.
Vzhledem
ke
specifičnosti tohoto počátečního období v dějinách krakovského vysokého
učení
desetiletí.
obraťme
V období
svou
pozornost
1409-1418
se
v
i
na
následující
Krakově
zapsalo
8
studentů: 1—1412, 4—1413, 2—1414-1415, 1—141886. Jenom jeden z nich byl promován na bakaláře. Výsledky tohoto srovnání jsou následující.
Během
prvního
desetiletí
15.
stol.
byl
počet
litevských studentů v Krakově pravděpodobně menší než počet studentů z velkoknížectví litevského v Praze, což poukazuje na to, že otevření univerzity v Krakově nemělo vliv na frekvenci litevských
studentů
v Praze.
Přinejmenším
v období,
kdy
to
můžeme nějak ohodnotit, tj. do r. 1409, kdy frekvenci nejenom litevských
studentů
ovlivnily
83
události
kolem
Kutnohorského
Tamtéž , s.74-75. MUL I, . s. 28. 85 KARBOWIAK, A., Dzieje… s. 364. 86 r. 1419 se zapsalo 6 studentů, r 1420 -7 tj více než za předchazející 20 let. 84
46
dekretu. V případě, že je správný předpoklad pražského původu Řehoře
z Litvy
setrvávání
na
univerzitě,
studentů
tak
se
z velkoknížectví
jenom
v Praze
potvrzuje
i
na
konci
prvního desetiletí 15. století. Dále je zřejmě, že po roce 1409
byla
univerzita
přitažlivější „Litevců“ z Litvy
než
může
pražská.
poukázat
pražské
předpokladu,
v Krakově Proto
na
Když
muset
studenty
teoreticky
rozsah
univerzity.
budeme
pro
frekvence
návštěvnosti
budeme
konstatovat,
studenty
vycházet že
z Litvy
během
z tohoto prvního
desetiletí na artistické fakultě v Praze nemohlo studovat více než deset studentů z Litvy a Rusi. V matrice právnické univerzity
najdeme studenta z Podlesí
Joan. de Dobrun,87 zapsaný do matriky r 1389, kterého všimla i Borovičkova při rozboru matriky polského národa.
Žádnou jinou
lokalitu velkoknížectví litevského, odkud by pocházel student, Borovičková
neuvádí.
Vlastní
autorův
průzkum
matriky
také
nepřinesl žádné jméno. Avšak Ochmański ve své Historii Litwy píše, že litevskými studenty byli
Bartholomaeus
Keynstot a
Nicolaus Kerstmon, již se také zapsali na studia r 138988. Důkazem
litevského
původu
těchto
dvou
bylo
pro
Ochmańského
patrně litevské znění jejích jmen. Tady ale můžeme vyslovit několik
námitek.
Zaprvé,
tot/told
hojně
vyskytují
i
když
se
koncovky
v litevských
jmen
jménech
a
mon/mont dají
se
vysvětlit prostřednictvím litevštiny, najdeme podobně znějící jména i u polské poznaňské rodiny Jaštoldů. Za druhé, r. 1389 je pro pohanskou část Litvy hodně raná doba na to, aby se odtud
zapsal student na studia práv, neboť latinský křest
přijala
až
r.
1387.
Dva
roky
na
přípravu
ke
studiu
na
právnické fakultě se autorovi jeví jako doba nepostačující. Na druhou
stranu
může
tato
dvojice,
zapsaná
do
univerzitní
matriky, poukazovat na zájem o studium, který vznikl po křtu Litvy
a
mohl
artistickou 87 88
se
projevit
fakultu
již
v
i
v zápisu
tomto
studentů
období.
AlbJ., s. 102 OCHMAŃSKI, J. Historia s. 84.; AlbJ., s. 102
47
To
z Litvy
jsou
ale
na jen
domněnky. Tvrdit však můžeme to, že kromě těchto tří studentu z území velkoknížectví litevského, kteří nemají stoprocentně vyznačený původ, více studentů z Litvy a Rusi na právnické univerzitě nenajdeme. Když se hovoří o pobytu studentů z Litvy na univerzitě v Praze, obecně se zmiňuje tzv. litevská neboli Hedvičina kolej. Podíváme
se
literatury,
tj.
tedy
prostřednictvím
příspěvků
Svatoše
a
existující Zawodzińske
odborné na
tuto
záležitost blíže a komparujeme ji s podobnými jevy v Krakově. Ohodnotíme
také
dosavadní
poznatky
z perspektivy
důkazů
přítomnosti studentů z Litvy na studiích v Praze. Aktivity ke katolizaci Litvy ze strany královského dvora v Krakově se projevily na půdě pražské univerzity na konci 14. stol v projektu koleje pro studenty teologie z Litvy. Litevské koleji, genezi ideji jejího založení, průběhu realizaci tohoto projektu
věnovali.
Myšlenka
zřízení
koleje
pro
litevské
studenty v Praze vycházela asi z okruhu pražských mistrů kolem polské královny Hedviky. Největší podíl na tom měl Jan Štěkna, člen cisterciáckého řádu a dvorní kazatel89. Právní pořízení koleje se uskutečnilo roku 1397. Listinou z 20. 7. český král Václav
IV.
povolil,
aby
na
žádost
královny
Hedviky
byl
k
šíření křesťanské víry v Praze koupen pro studenty teologie z Litvy dům90. 10. 9. vydala královna zakládací listinu koleje. V ní polská královna nařizuje zakoupit v Praze dům a obročí k němu ve výši 200 kop grošů ročně. Uskutečněním královnina záměru byl pověřen Jan Štěkna a pražští měšťané Kříž a Něpr91. Tíha tohoto úkolu spočívala spíše na Křížovi. Ten v letech 1398-1402 koupil platy v celkové výši 41 kop grošů a roků 1403 je vložil do zemských desek. Avšak tento plat měla pobírat matka Jana Štěkny Jitka, a po její smrti sám Štěkna. Dům pro kolej ještě nebyl zakoupen92. Jan Štěkna umírá před rokem 1408, 89
ZAWODZIŃSKA, C., Kolegium… s.20. Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae pragensia II/I Praha 1834 s. 355-358 91 Tamtéž., s. 359-363 92 ZAWODZIŃSKA, C, Kolegium, s. 22.; SVATOŠ M., Litevská kolej, s. 21-22 90
48
jeho
matka
žije
snad
déle,
protože
se
ke Křížovi
platy
dostávají až roku 1411. 21.4.1411 jsou stvrzeny Křížem sepsané stanovy
koleje
královny
Hedviky
a
přijati
první
kolegiáti.
Podle stanov měly dům u kaple Máří Magdaleny a roční platy sloužit 12 studentům.
O tom, že to mají být studenti z Litvy,
se už nezmiňuje. Všichni vyjmenovaní kolegiáti jsou Češi93. Jak vidíme, od vydání listiny královny Hedviky do jejího naplnění uběhlo více než dvanáct let. Během této doby došlo k několika zásadním událostem: 17.7.1399 zemřela Hedvika, 1400 došlo
k
obnovení
univerzity
uskutečnila
secese
uskutečnění
záměrů
v Krakově,
zahraničních zajistit
a
studentů
pro
roku
1409
z Prahy,
Litevce
studium
se
které
teologie
v Praze nepřály. Z jedné strany zeslábl zájem polského dvora, z
druhé
se
zhoršily
podmínky
pro
pobyt
cizích
studentů
v Praze. Takové dlouhé zdržení ve vzniku koleje, ba dokonce použití věnovaných prostředků na jiné účely poukazují na slabý tlak
na
to,
aby
se
projekt,
vzniklý
na
krakovském
dvoře,
uskutečnil. Zdá se, že kdyby v Praze pobývala nějaká skupina studentů
teologie
z Litvy,
k takovému
průtahu
by
nedošlo.
Z Krakova byla ještě roku 1407 Křížovi do Prahy zaslána od krále
Vladislava
II.
Jagiella
peněžní
částka
ve
výši
100
polských94 hřiven. Účel této transakce není znám. Je možné, že platba měla nějak oživit aktivity směřující ke zřízení koleje. V každém případě roku 1409 Jan Isner, první profesor teologie na
univerzitě
studenty Isner,
v Krakově,
teologie který
v Praze,
také
a
zřizuje
svobodných
mistrovský patřil
k
ve
městě
umění
kolej
z Litvy
titul
svobodných
okruhu
vzdělanců
a
pro
chudé
Rusi95.
umění kolem
Jan
obdržel královny
Hědviky. Založení koleje v Krakově poukazuje jednak na to, že myšlenku jednak
na
vyškolit to,
že
teology již
z Litvy
nepočítali
v Praze.
93
ZAWODZIŃSKA, C, Kolegium…, s. 23-25 SVATOŠ, M., Litevská kolej…, s 22 95 MORAWSKI, K, Historya…, s. 55. 94
49
a
Rusi
tam
s realizací
neopustili,
této
myšlenky
Když
poznatky
o
záležitostech
kolem
litevské
koleje
aplikujeme na naše téma, budeme muset říci, že nemůžeme na jejich
základě
z velkoknížectví
konstatovat
litevského
na
přítomnost
teologické
studentů
fakultě
v
Praze.
Dokonce průběh zřízení koleje spíše poukazuje na to, že tam žádní
studenti
ukrajinském
–
teologové
prostředí
se
k
nebyli.
Bohužel
těmto
okolnostem
v běloruském
a
nepřihlíží
a
listina královny Hedviky je chybně považována za důkaz pobytu studentů z Litvy a Rusi v Praze. Můžeme ovšem vyslovit jedno jméno osoby, která by mohla v Praze teologií studovat, ale jde o hodně zvláštní případ. Zmiňoval se o něm J. Fijalek ve svém příspěvku, věnovaném osobnosti
druhého
rektora
Krakovské
univerzity,
krakovského
kanovníka a drohičinského knížete Jana96, kde poukazoval na velkou pravděpodobnost jeho studia v Praze. Jan během svého rektorátu zemřel, a jeho nástupce se ve své řeči zmínil o tom, že
druhý
rektor
„nonnulis
annorum
curriculus
olim
in
alma
universitate sacrae paginae studentis“97. Z toho podle Fijalka vyplývá,
že
Jan
studoval
teologii,
ale
někde
jinde
než
v Krakově. Otec Jana, drohičinský kníže Butawt utekl r. 1366 k německým rytířům, kde se nechal pokřtít, a pak se odebral na dvůr Karla IV., po boku kterého se objevuje v letech 1369-1377 pod
svým
novým
jménem
Jindřich
jako
dux
Litwaniae,
rex
Lethwinorum98. Sám Jan, v pohanství Wojdat, podle toruňského kronikáře utekl z Litvy a 3. 2. 1381 se objevil v Riesenburgu, odkud zamířil na dvůr římského císaře, aby přijal křest99. Roku 1389 se Jan ujímá místa v krakovské kapitule. Z toho všeho je celkem připadá
pravděpodobně, studium
artistické
že
teologie
fakulty
nebylo
někam
do
v Praze.
rozmezí Zdá
podmínkou
96
se,
let že
k přijetí
1381-1389 absolvování na
fakultu
FIJAŁEK, J., Wnuk Kiestuta Jan książe drohicznski kustosz i kanonik krakowski, druhi rektor Uniwersytetu Jagiellońskiego in: Kwartalnik Historyczny 1914, Lwów 1914 S.181-197 97 Tamtéž, s. 182 98 Tamtéž, s. 189 99 Tamtéž, s. 194
50
teologickou100,
proto
absence
artistického
titulu
by
mu
v studiu nebránila. Mohl však také studovat i po roce 1389 už jako
kanovník.
Podtrhneme tehdy ještě jednou výsledky pro vysoké učení v Praze: dva jistí graduovaní studenti, dva studenti, jejichž pobyt v Praze se předpokládá, jedem jistý
imatrikulovaný
student z Podlesí a dvě osoby s litevsky znějícími jmény na Právnické univerzitě ještě před rokem 1400. To činí celkem 7 jmen. 4.3.2 Krakov 4.3.2.1
Identifikace
litevských
lokalit.
Protože
geografický rejstřík edice obsahoval všechna toponyma, které se
vyskytla
práce
v matrice,
s ním,
a
vyexcerpovat
ne
prvním
krokem
s textem
lokality,
matriky.
které
se
v našem
výzkumu
byla
Našim
úkolem
bylo
nacházejí
v hranicích
velkoknížectví litevského v 15. stol. Autoři edice použili své vlastní regionální děleni, které neodpovídalo přesně reáliím 15.
stol.
označené
Tak
jako
obce
litevské
v hranicích
zkratkou
(lit.)
velkoknížectví
jsou
v edici
litevského
po
Lublinské unii 1569, tedy bez ukrajinských zemí i Podlesí. Zvlášť
jsou
(zkratka
označeny
podl.).
lokality
Avšak
některé
Volyně,
Podolí101
lokality,
patřily do Podleské země a náležely
jež
a v
Podlesí
15.
stol
velkoknížectví litevském,
jsou označeny jako mazovské (maz.). Ovšem je třeba vědět, že vzhledem k rozsáhlosti úkolu, který měli editoři před sebou, není se možno na rejstřík úplně spolehnout (o tom píšou i sami editoři) a proto bylo nutno následně projít rejstřík pomocí moderních
kartografických
materiálů
a
vyhledat
konkrétní
lokality. Výše popsaným postupem se podařilo najít 72 lokalit. Avšak pro stanovení počtu studentů je třeba brát ohled na jistotu
100
DUK s. 242 Podolí však po roce 1434 patřilo Polsku - studenti odtud se objevují až ve druhé polovině 15. stol a proto je nepočítáme za studenty z litevského velkoknížectví. 101
51
lokalizace.
Z hlediska
jistoty
můžeme
rozdělit
lokality
do
několika skupin: 4.3.2.2 Lokality podle jistoty určení. 1.
S jistotou
blízkou
ke
100%.
Celkem
je
takových
lokalit 50 (34 na území Litvy, 10 Podlesí, 1 Volyň, 5-Žemajtska). Z těchto lokalit pochází 204 studentů. (181
z Litvy,
13
z Podlesí,
4
z Volyně,
6
z Žemajtska) 2.
Lokality s 50% jistotou, ale steré jistě se nacházejí na území knížectví. Tedy ty u kterých údaj v matrice může vztahovat ke 2 obcím a obě obce se nacházejí na území
velkoknížectví
studenty
k těm,
litevského,
kdo
pochází
litevského, ale nemůžeme lokality (druha
jsou
forma
Vilna),
dvě: lat.
Opita
započítáme
z velkoknížectví
přesně určit odkud. Takové
Miedninkai Miedniki),
(může
proto
být
(Warni nebo
Upita
v
Žemajtsku
Miedniki
v dnešní
vedle
Litevské
republice, nebo Opita vedle Grodna). Pochází odsud 5 studentů. 3.
Lokality
s 50%
jistotou,
druha
možná
lokalita
se
nachází mimo území velkoknížectví. Takových lokalit je
11
(6
Litva,
5
Podlesí).
Z těchto
míst
je
v matrice 24 studentů (14 z Litvy, 10 z Podlesí) Tu je třeba vydělit Polack. Polack, město na řece Dvina v Bělorusku má podobnou latinskou formu, jako polské město
Plock.
Dokonce
i
František
Skaryna
byl
imatrikulován jako Francisko de Ploczko102. Obecně se předpokládá, že z města v Mazovsku muselo přijít více studentů
než
většinou
obyvatelstva,
původ matriky
102
studenta
ze
vzdálenějšího proto,
z Polacku,
a
s pravoslavnou
když
jsou
není
dotyční
prokázán v edici
započítáni k městu Plock. Takových studentů
MUK, s.612
52
je
41,
jistý
původ
z Polacku
měl
jen
už
zmíněny
Skaryna. 4.
Lokality, které mají stejný název jako více než dvě další
obce.
pochází
jeden
podobným města
Ty
jsou
dvě.
student.
případem
s názvem
Jedna
z Podlesí,
Druhá,
jako
Polack.
Brześć,
celkem
Brest
odkud
v Litvě
V Polsku z nich
je
jsou
dvě
pochází
36
studentů, původ z Brestu v Litvě je možno prokázat také jen u jednoho. 5.
Lokality, na které se přišlo tím, že jejích název se nejvíc
podobá
formě
toponyma,
jež
se
vyskytlo
v matrice. Je jich 5. (2 v Litvě 3 v Podlesí) Z každé je
po
jednom
stejnou
mírou
studentu. jistoty
Ještě
4
připsán
studentům
původ
je
se
z lokalit
ze
skupiny 1, a jednomu ze skupiny 2 6.
Zvlášť zmíníme toponym Dugmontiški103, jeho znění a znění
jména
studenta
dávají
možnost
uvažovat
o
litevském původu. Nepodařilo se však tento toponym lokalizovat. Kromě
názvu
obcí
se
v
matrice
vyskytují
také
jména
studentů, která jsou označena s poukazem na regionální původ. Je
jich
8.
7
je
označeno
jako
z Litvy,
1
z Žemajtska,
1
z Rusi. Pak jsou 4 představitelé knížecích rodu, kteří byli identifikováni
jinak,
než
podle
toponyma.
Získané
a
výše
popsaným způsobem roztříděné údaje jsou uvedený v Tabulce 1. 4.3.2.3
Počet
studentů
z území
zahrnuje
studenty
studentů.
Výsledkem
velkoknížectví z lokalit
výzkůmu
je
litevského.
identifikovaných
počet
Toto
s různou
259
číslo mírou
jistoty, přičemž z Polacka a Bresta jsme počítali po jednom studentu,
tj.
jenom
ty,
kteří
byli
100%
identifikováni.
Z tohoto počtu máme „jistých“ 224 studentů, tj. 86%. (Poměr jistých k nejistým v různých regionech zobrazen v Tabulce 2.). Naše číslo se liší od údajů Ochmańskiego a Halečanka. První
103
Nicolaus Manzikonis de Dugmotiszky, MUK I, s.169
53
uvádí 198 studentů z diecéze Vilenské a Žemajtské za období 1400-1500. Halečanka píše o 201 studentovi104 z území dnešních Litevské republiky a Běloruska za 15 stol. Jak vidíme, časové a
geografické
našich.
rámce
Napočítali
těchto jsme
autorů
v 15.
jsou
stol
poněkud
205
odlišné
studentů
ze
od
dvou
diecézí, na které se omezil Ochmański. Je třeba dodat, že oba autoři
pracovali
se
starší
edici
matriky,
tj.
s Album
studiosorum, což také vysvětluje odlišné výsledky. Ovšem žádné číslo
pochopitelně
nemůže
být
přesné,
a
ani
naše
novější
přepočítaní nemění nic na už dříve zmíněné skutečnosti, že studenti z velkoknížectví litevského tvořili v Krakově velmi malou skupinu, neboť 259 „litevských“ imatrikulací tvoří jenom 1%
ze
20 000
zápisů
v první
knize
matriky
krakovské
univerzity. 4.3.2.4 Geografický původ. Podíváme se podrobněji na to, z jakých částí velkoknížectví přicházeli studenti do Krakova. Jak je vidět z tabulky a grafu naprostá většina - 219 neboli 85%
studentů
-
pocházela
z samé
Litvy.
Studenti
z Podlesí
v počtu 27 tvoří 10% ze všech původem z velkoknížectví. Ovšem u Podlesí máme velký podíl „nejistých“ studentů- málem přes půlku. Žemajtsko i Volyň jsou zastoupeny ještě menším počtem studentů.
Nejvíce
studentů
se
zapsalo
z hlavního
města
velkoknížectví - z Vilna. 81 studentů tvoří třetinu studentů z litevského velkoknížectví. Podle počtu studentů na krakovské univerzitě se Vilno řadí vedle takových měst jako Olomouc, Toruň, Lviv, Legnica. Podle počtu studentů je druhou lokalitou v
pořadí
čtyřikrát přišlo
na
ve
velkoknížectví
menším studia
počtem do
Kaunas
-
polské
24
(Kovna)
studenty. metropole
-
je
zastoupeno
Z Trakaie 12
(Troki)
studentů.
Města
Hrodna, Luck jsou zaznamenány v matrice pětkrát, respektive čtyřikrát. Ošmiany
Z
městeček
nedaleko
Vilna:
Solečnikai,
Mereč
a
pochází po 5 studentů. Z Giedrojců, což je rodové
sídlo stejnojmenného šlechtického rodu, přišlo za studiem do
104
HALENČANKA Henadz, Studenty…, s. 74.
54
Krakova 7 osob.
Kremenica je nejistou lokalitou, a zapsaly se
odsud 4 osoby, pravděpodobné šlechtického původu. 9 lokalit má po 3 studentech imatrikulovaných v Krakově, 16 lokalit po 2, a ze 37 lokalit přišel do Krakova jen jeden student. 12 osob nemá uvedenu přesnou lokalitu. Jak je vidět, dominantní postavení má v zastoupení svých obyvatel na vysokém učení v Krakově Vilno. Když se podíváme na mapu,
uvidíme,
že
naprostá
většina
míst,
odkud
do
Krakova
přicházeli studenti, se nachází nedaleko litevské metropole. Z okolí hlavního města, tj. z lokalit ve vzdálenosti cca 60 km od
hlavního
z Vilna
města,
nebo
studentu
z
pochází
jeho
okolí
z velkoknížectví
kolem
40
pocházela
studentů. skoro
litevského,
Tím
pádem
polovina
všech
kteří
v Krakově
studovali. Je tedy vidět nerovnoměrnost, s jakou se na území velkoknížectví zájem o studium na univerzitě šířil. Mapa obcí, ze kterých šli studovat studenti, se v mnohém shoduje se sítí katolických
farností
ve
velkém
knížectví.
Nejvýchodnější
lokalita, odkud přišel do Krakova nějaký student - Abolce, je také
centrem
nejvýchodnější
farnosti
ve
velkém
knížectví
litevském v 15.století. 4.3.2.5 Sociální původ. Určení sociálního původu a stavu studentů je vzhledem k údajům, obsaženým v matrice, poněkud obtížné.
Můžeme
označené
jako
poznat
dux
nebo
představitele princeps.
To
knížecích budou
dva
rodů,
tj.
Sapehové,105
jeden syn knížete Holšanského106 a také Alexander princeps de Russia107. Ještě dva studenti jsou označeni jako nobilis. Při určení stavovské příslušnosti ostatních se můžeme opírat jen o typ
lokality,
ze
které
dotyčný
pochází.
Ti,
kdo
pochází
z měst, jsou asi syny měšťanů, ostatní jsou pravděpodobněji šlechtici. Ale nejistota panuje u městeček, neboť nelze přesně říct, jestli je dotyčný z rodu držitele lokality, poddaným
105 106 107
nebo je
měšťanem. Takže takové údaje jsou nepřesné a spíše
MUK I, s. 587. MUK I, s. 252. MUK I, s. 470.
55
budou jen nastiňovat situaci. Mezi našimi 259 studenty máme 170 původem ze měst, 82 šlechticů a u 7 studentů nelze nijak původ
zjistit,
skoro
2/3
neboť
studentů
nemají
byli
uvedenou
měšťanského
lokalitu. původu.
Jak
Mezi
vidíme,
šlechtici
stoji za zmínku rod Giedrojců, neboť v Krakově studovalo během 15 stol. šest představitelů tohoto rodu. Osoby duchovní jsou v matrice zvlášť označeny. Jsou celkem čtyři.
Dva
z nich
jsou
františkáni,
jeden
je
uveden
jako
kustod vilenské kapituly, druhy jako probošt z Novych Trok. U Mikuláše ze Solečnik bylo evidentně později dopsáno
episkopos
vilnensis. 4.3.2.6 některé
Skupiny.
Údaje
záležitosti
pobytu
matriky
nám
studentů
na
dovolují
studovat
univerzitě.
Zápisy
studentů v matrice vedle sebe můžou svědčit o tom, že studenti přišli
spolu
studovat
ve
skupině.
Takových
skupinek
jsme
nalezli 32: 23 dvojic, 8 skupinek po 3 studentech, a 1 skupina o 4 osobách. To znamená, že ve společenství krajanů přišlo studovat
do
Krakova
74
studentů,
tj.
Skoro
jedna
třetina.
Z toho 23 studentů bylo z Vilna. Zjistili jsme 5 vilenských dvojic, obyvatelé litevské metropole přicházeli
do Krakova
také spolu s měšťany z Trok (3 dvojice), Kovna (2 skupiny, kde jsou spolu), Lidy a Ošmian. Ve třech případech se obyvatele Vilna
vydaly
za
studiem
spolu
s osobami
pravděpodobně
šlechtického původu. Zajímavě vypadá z hlediska skupin Kovno. Z celkového počtu 24 studentů, jich 14 přišlo ve skupině, což je více než půlka. V největší skupině najdeme ze 4 studentů 3 měšťany tedy
z Kovna.
Pro
studenty
charakteristický
předpokládaného
z tohoto
největší
sociálního
původu
litevského
města
kolektivizmus. máme
je
Podle
v matrice
16
„městských“ skupin, 11 smíšených a 5 „šlechtických“. 4.3.2.7 uhrazená polských
Imatrikulační
při
zápisu
grošů,
by
taxa.Udaje
imatrikulační
teoreticky
mohl
o
výši,
taxa,
v jaké
která
vypovídat
o
byla
činila
8
materiálním
stavu studentů, ale skutečnost, že u některých představitelů vyšší šlechty nemáme záznam o splacení taxy, poukazuje na to, 56
že
takováto
korelace
neplatí.
Jinak
úplnou
taxu
hned
při
imatrikulaci zaplatilo 70 studentů, 5 studentů z Litvy a Rusi. 143 studentů hradilo taxu jen částečně a zaplatilo od 7 do 1 polských grošů. Jeden student má zápis o osvobození od platby. U jednoho je poznamenáno „juravit“. U ostatních 43 studentů nejsou žádné údaje o zaplacení taxy. 4.3.2.8 Graduovani studenti. Pro krakovskou univerzitu se dochovala i kniha promocí. Novější její edice vyšla roku 2000, a v edici matriky případné
najdeme také u studentů informaci o jejich
promoci.
Prvním
bakalářem
z území
litevského stal Jakub z Vilna r. 1414. byli
imatrikulováni
v období
velkoknížectví
Ze studentů, které
1400-1508
dosáhlo
77
na
bakalářského stupně - to je 30%, což je nad celouniverzitním průměrem,
který
vysvětlit
tím,
činí že
velkoknížectví
pro
toto
období
univerzitní
mnohém
24%.
studium
vzácnější
Snad
bylo
se
pro
to
dá
obyvatele
příležitostí,
než
pro
obyvatele ostatních zemí evropského latinského západu. Proto studenti z Litvy a Rusi asi pobyt na univerzitě brali trochu vážněji umění
a
projevovali
promovalo
větší
18.
vytrvalost.
To
je
23%
Mistrů
z
svobodných
počtu
bakalářů
z velkoknížectví litevského a 7 % z počtu všech litevských studentů, což odpovídá celouniverzitnímu průměru. 4.3.2.9
Frekvence.
Prvním
studentem
z velkoknížectví
litevského, který se zapsal na studia v Krakově, se stal roku 1403 Řehoř z Rudomina, pravděpodobně šlechtic. Počet studentů z velkoknížectví litevského v každém ze semestrů je představen v grafu 1. Jak je vidět, studenti z Litvy a Rusi přicházeli nerovnoměrně.
V 82
semestrech
jsem
nenašli
ani
jednu
imatrikulaci. V 48 semestrech se na studia zapsal jen jeden student
z Litvy
z velkoknížectví 1474.
7
studentů
a
Rusi.
litevského se
Největší -
objevilo
8
počet
najdeme
na
studiích
osob
původem
v jarním
semestru
v
Krakově
během
podzimních semestrů v letech 1444 a 1490. Nejdelšími obdobími, kdy
žádný
imatrikulován,
student jsou
z Litvy čtyřletí
a
Rusi
1404-1407 57
a
nebyl
v Krakově
1480-1483.
Naopak
počínaje podzimním semestrem 1472 až do podzimního semestru 1479
přicházeli
během
7
let
obyvatelé
velkoknížectví
litevského na krakovskou univerzitu každé pololetí. Pro
sledování
dynamiky
frekvence
jsme
sledované
období
rozdělili na několik časových úseků a srovnali návštěvnost. Výsledky
jsou
představeny
v Tabulce
2.
Je
vidět,
že
počet
studentů z Litvy narostl ve druhé polovině 15. stol., neboť v období 1450-1508 přišlo do Krakova třikrát více studentů než za
předcházejících
v Krakově během
zapsalo
padesát v první
následujících
imatrikulovalo V tomto
ohledu
litevských
let.
Celkem
polovině
15.
šedesáti
kolem tedy
studentů
let
14 400, trend
odpovídá
se
což
se
stol
jich je
zvýšení trendu
na
univerzitu
6800
studentů,
na
vysokém
dvojnásobný počtu
učení
nárůst.
imatrikulací
celouniverzitnímu,
ale
projevuje se výrazněji. Během první poloviny 15. stol. činil koeficent
návštěvnosti
Litevců
0,68
studentů
za
semestr.
V tomto období najdeme dvě periody oživení - 1413-1423, kdy se zapsalo
na
studia
24
studentů
a
40.
léta,
kdy
najdeme
v Krakově 25 osob ze zemi pod vládou litevského velkoknížete. V ostatních dobách se však Litevci objevovali na univerzitě jen epizodicky. Procento graduovaných studentů je u litevských studentů 25%, což je více, než celouniverzitní průměr. Další dvacetiletí, 1449-1470, má průměrnou návštěvnost 0,96 studentů za semestr, což je oproti předchozímu půlstoletí zvýšení o polovinu.108 V 50. létech přišlo do Krakova 15 studentů, v 60. létech 25. Této úrovně frekvence vlastně dosahuje, ačkoliv to není v tabulce 2 vidět, procenta
už ve 40. létech. Zajímavý je také růst
graduovaných
studentů,
které
dosahuje
37%,
což
je
velmi vysoký poměr. V letech 1471-1490 pozorujeme dvojnásobné zvýšení frekvence studentů z Litvy. Během tohoto dvacetiletí přišlo do Krakova 81 studentů, což je skoro třetina všech litevských studentů za období 1400-1508. 108
Čísla pro celou univerzitu podle: humanizmu.., s. 175; 179.
Jak už bylo zmíněno
ZARĘBSKI, I. Okres wczesnego
58
výše,
v jarním
semestru
počet
studentů
1474
z Litvy.
se
zapsal
na
studia
Maxima
dosáhl
podíl
největší
graduovaných
studentů, a to jak u bakalářů: 38%, tak i u mistrů: 12%. V průměru se ke studiu zapisovali dva studenti za semestr. Narůst počtu všech studentů v Krakově za toto období oproti předcházejícím dvaceti letům činí méně než 25% procent (4 900 oproti
4000).
Zvýšení
počtu
osob
z velkoknížectví
na
univerzitě poukazuje o rozšíření zájmu o univerzitní studium mezi obyvatelstvem Litvy a Rusi. Za pozornost však stojí i 4leté období
bez litevských imatrikulací v letech 1480-1483.
Je však obtížné říci, co za ním stojí. Příští období přineslo mírný pokles frekvence na 1,7 studenta za semestr (na úrovni celé univerzity pozorujeme mírné zvýšení – 5 100 imatrikulací v letech 1491-1510). Mezi studenty zapsanými během těchto let však
neznáme
nikoho,
kdo
by
dosáhl
magisterského
stupně.
Zmenšil se i počet bakalářů, což je pro první desetiletí 16. stol. možná spíše výsledkem pozdějších promoci, které nejsou zachyceny v pramenech dostupných autoru této práce. V
Krakově
navštěvovali
netvořili
univerzitu
příliš
během
početnou
celého
15.
skupinu,
stol.
A
byli
ale to
většinou měšťané a šlechta z Vilna a jeho okolí. Nejvíce bylo litevských studentů v Krakově v období 1469-1483. 4.3.3
Lipsko.
Matrika
filozofické
fakulty
v Lipsku
nám
přináší 4 jména studentů z velkoknížectví litevského. zimní semestr 1409 Řehoř z Litvy109 zimní semestr 1497 Jakub syn Jana z Vilna110. zimní semestr 1499 Michal Kloboučník z Vilna111, a Pavel ze Slucku. Jak
vidíme,
velkoknížectví
univerzita
litevského
v Lipsku
navštěvována
byla jen
obyvateli epizodicky.
Imatrikulace z roku 1409 se dá vysvětlit secesí z Prahy. Další skupina se objevuje až na samém konci 15. stol. Pozornost 109 110 111
MUL I, s 84. MUL I,s 421. MUL I,s. 432.
59
přitahují následující detaily. Dvě osoby jsou z Vilna a jedna ze Slucku, což je město, které nepatří k vilenskému regionu. Student ze Slucku se tu objevil poprvé dříve než v Krakově, kam se roku 1504 zapsal Václav, syn Václava. U Jakuba z Vilna je zapsána lokalita původu ve formě Wilnaw, což může být i městečko v Bavorsku Weilnau. Ale dvě okolností dávají možnost uvažovat o tom, že tento student pochází z Litvy. Za prvé: je zapsán
do
polského
patronymum, z Vilna
což
je
univerzitního typické
„Cirothecarius“
pro
je
na
národa,
východní jednu
za
druhé:
Evropu.
stranu
U
užívá
Michala
přizpůsobení
v
německých zemích v té době už rozšířené, tradici používání příjmení,
a
poukázáním
na
druhou,
na
a
povolání
to
otce.
i
bez
protikladu
Pavel
ze
s první
Slucku
a
-
Michal
Kloboučník jsou zapsáni vedle sebe, takže pravděpodobně přišli spolu. Tak můžeme k 33 krakovským skupinám studentů přidat i jednu lipskou.
4.4 Shrnutí. 4.4.1
Počet
studentů.
Celkem
jsme
středoevropských univerzitách našli
na
zvolených
třech
v období před rokem 1508
270 studentů z velkoknížectví. Více než 90% z nich, 259, jsou ti,
kteří
studovali
v Krakově.
Krakovská
univerzita
tak
zaujímá jasné dominantní postavení v preferencích obyvatelstva velkoknížectví litevského.
Roli Prahy je těžké určit kvůli
neúplnosti dochovaných pramenů. Lipsko přilákalo v 15. stol. jen 4 studenty. 4.4.2
Peregrinace.
teoretický
může
Srovnání
zachytit
údajů
putovaní
z různých
studentů
mezi
univerzit několika
univerzitními městy. Mezi litevskými studenty můžeme vytipovat několik který
osob, se
které
objevuje
změnily v Lipsku
univerzitu.
U
roku
předpokládáme
1409,
předchozí pobyt na univerzitě v Praze. náhodou
pro
univerzitu vede
ty
studenty
v Lipsku,
k tomu,
nebyl
abychom
se
z Litvy, Krakov podívali 60
Řehoře
z Litvy, jeho
Zvědavost zjistit, zda kteří
přechodnou na
jména
se
zapsali
stanici, těch,
kdož
na nás se
zapsali v 90. letech na studia v Krakově. Ve výsledku můžeme uvažovat o totožnosti Jakuba, syna
Jana z Vilna, který se
zapsal v Lipsku v zimním semestru 1497, a Jakuba syna Jana Mistrzkovicze z Vilna, který se objevuje na jaře roku 1501 v Krakově. Ovšem
je to jenom domněnka, a jména Jakub a Jan
jsou jedna z nejrozšířenějších, takže pravděpodobně jde spíše jen
o stejná jména. 4.4.3
Němečtí
studenty velmi několik
příklad
Z národnostního
hlediska
je
obtížné rozlišit. Ovšem můžeme identifikovat
studentů
univerzitách
studenti.
německého
jako
Matouše
jedni
z Vilna
původu,
z prvních v Praze,
kteří ze
se
svého
budoucího
objevují
na
regionu.
Máme
biskupa,
který
pocházel z německé rodiny, a dva studenty z Kaunasu, kteří se zapsali na artistickou fakultu v Krakově v podzimním semestru 1443.
Johannes de Cowno Nicolai Sicher a Johannes Johanniss
Bilavi de Cowna.112 Sám fakt že studenti uvedli příjmení a také forma
tohoto
příjmení
poukazují
na
jejich
německý
původ.
Z Kaunasu celkem přišlo do Krakova 24 studentů, ale 21 z nich v období 1485-1508. Student z roku 1468 má jméno Arnolf,113 což také
může
poukazovat
na
německý
původ.
Tyto
příklady
jsou
ilustrací celkem logické úvahy o tom, že mezi prvními studenty z velkoknížectví
najdeme
nejenom,
a
možné
dokonce
ani
ne
natolik, včerejší pohany – Litevce a Rusíny, ale spíše ty, kdož
pocházejí
z německých
a
městech velkoknížectví
112 113
MUK I, s, 201. MUK I s. 328
61
polských
kolonií
ve
větších
Závěr. Hodnocení zjištěných skutečností a možností dalšího bádání.
Pobyt studentů z velkoknížectví litevského na evropských univerzitách
ve
středověku
měl
svoje
specifika
ve
srovnání
s akademickou peregrinácí z jiných zemí. Přičinou odlišnosti byl
polykonfesijní
litevského sousedila
státu,
a
multikulturní
kde
latinská
charakter
kultura
s pravoslavně-byzantskou.
Ta
středověkého
nebyla
poslední
jedinou měla
a
v 15.
století skoro 500 letou historií, Zatímco kultura západní, ať už
byla
panovníkem
upřednostňována,
ovládala
jen
část
společnosti. Tyto skutečnosti ovlivnily charakter akademické peregrinace z území
velkoknížectví. Za její charakteristický rys
považovat
nízkou
frekvenci
a
přednostní
vázanost
na
můžeme jednu
univerzitu - krakovskou. Takže musíme říct, že výzkum a popis pobytu studentu z Litvy na univerzitě v Krakově v 15. stol. z 90 % pokrývá celou skupinu těch obyvatel Litvy a Rusi, kterí se
rozhodli
cestovat
za
univerzitním
vzděláním.
Takže
náš
výzkum a zahrnující různá prostředí a poznatky o přítomnosti litevských studentů nepřinesl zásadně nový obraz, ale spíš jen přidal několik poznámek na okraj už dříve stvořenému. Ovšem v některých aspektech můžeme hovořit o přínosu této studie. Studium literatury z prostředí běloruského a ukrajinského ukázal chybnou interpretaci fundace koleje polskou královnou Hedvikou
na
oblastí.
Tato
pražské
univerzitě
skutečnost
r
poukazuje
1397z badateli na
nutnost
těchto
prezentaci
dosavadních poznatků české historiografie ohledně tohoto téma historické obci v těchto
zemích.
Autor
práce,
který
sám
je
Bělorus, vidí v tom i úkol pro sebe. Dalším přínosem je vytvoření na zákládě nové moderní edice matriky krakovské univerzity databáze litevských studentů, což 62
se
může
stát
dobrým
základem
pro
prosopografický
výzkum
skupiny litevských univerzitních vzdělanců ve středověku. Dřív byly takové možností limitované a to jak neúplně dokonalou edicí matriky bez rejstříku, tak i stavem počítačové techniky před 30 léty. Faktorem, který určoval přítomnost studentů z Litvy na námi vybraných univerzitách, jistě byla jejích geografická blízkost k velkoknížectví. Zmínka Nuďhou o studentech z Východní Evropy v Paříži však nabízí možnost provést pro výš jmenované účely podobné
shrnutí
dosavadních
poznatků
pro
univerzity,
lákaly především svým významem: Paříž, Boloňu, a Padovu.
63
již
Seznám použitých pramenů a literatury.
Prameny
Metryka Uniwersytetu Krakowskiego z lat 1400.-1500 (ed.) GASIROWSKI A. JUREK T., t. I.-II, Kraków 2004 Die Matrikel der Universität Leipzig : Im Auftrage der königlich
sächsischen
Immatrikulationen
von
Staatsregierung.
1409-1559
ERLER
Bd.
Georg
1,
(ed.).
Die
Leipzig
1898 Album
seu
pragensia
ab
Monumenta
matricula anno
facultatis
Christi
historica
1372
juridicae
usque
ad
universitatis
universitatic
annum
1418,
in_
Carolo-Ferdinandeae
pragensia II/I Praha 1834 s. 1-215 Liber Pragensia
decanorum ab
Monumenta
anno
facultatis
Christi
historica
1367
philosophicae usque
ad
universitatis
Universitatis
annum
1585,
in
:
Carolo-Ferdinandeae
pragensia I/I-II Praha 1830-1832
Literatura
BLASZCZYK Gregorz, Diecezja zmudska od XV wieku do poczatku XVII- Ustroj, Poznań 1993. BOROVIČKOVA matrik
-
Jana,
program
Počítačové
paradox
a
zpracování
prosopografie
univerzitních
pražské
právnické
univerzity, in: Mediaevalia Historica Bohemica, 7, 2000, s. 201-231. FIJAŁEK
Jan,
Uchrześcijanienie
Litwy
przez
Polskę
i
zachowanie w niej języka ludu, in: Polska i Litwa v dziejowem stosunku , Warszawa etc. 1914, s 1-333
64
FIJAŁEK Jan, Wnuk Kiestuta Jan książe drohicznski kustosz i kanonik krakowski, druhi rektor Uniwersytetu Jagiellońskiego, in: Kwartalnik Historyczny 1914, Lwów 1914, s. 181-197. GARBACIK Jan, Ognisko nauki i kultury renesansowej,
in:
LEPSZY Kazimierz (ed.), Dzieje Uniwersytetu Jagiellońskigo w latach 1364-1764, Kraków 1964, s. 189-149. HALENČANKA Henadz, Studenty Velikogo kniažestva Litovskogo v Krakovskom universitětě XV-XVI vv., in: B. A. RYBAKOV(ed), Kulturnyje
svjazi
narodov
Vostočnoj
Evropy.
Problemy
vzaimootnošenij Polši, Ukrajiny, Bělorussiji i Litvy v epochu vozrožděnija, Moskva 1976. HOYER Sigmund, Die Gründung der Leipziger Universität und Probleme Leipzig
ihrer
Frühgeschichte,
1409-1959.
Beitrage
in:
zur
Karl-Marx-Universität
Universitätsgeschichte.
Bd.
1., Leipzig 1959. S. 2-38 IRRGANG Stephanie, Peregrinatio academica: Wanderungen und Karrieren von Gelehrten der Universitäten Rostock, Greifswald, Trier und Mainz im 15. Jahrhundert, Stuttgart 2002 KARBOWIAK Antoni,
Dzieje wychowania i szkół w Polsce,
t.II-III. Petersburg etc. 1903-1923 KARBOWIAK
Antoni,
Studia
statystyczne
z dziejów
Uniwersytetu Jagiellońskiego 1433/1434-1509/10, in : Archiwum do dziejów oświaty i literatury w Polsce 12, Kraków 1910. KOZLOWSKA-BUDKOWA
Zofia,
Odnowieńnie
jagiellońskie
uniwersytetu krakowskiego in: LEPSZY Kazimierz (ed.), Dzieje Uniwersytetu Jagiellońskigo w latach 1364-1764, Kraków 1964, s. 37-89. KRAUSE
Konrad,
Alma
mater
Lipsiensis.
Geschichte
der
Universität Leipzig von 1409 bis zur Gegenwart, Leipzig 2003. LATYŠONAK
Aleh,
Studenty z Vjalikaha knjastva Litouskaha
pěrad rektarskim sudam Krakauskaha universytetu
u 1469-1536
hh.. in: ARCHE č.6 2007. LEPSZY,
K.
(ed.)
Dzieje
Uniwersytetu
latach 1364-1764. Kraków 1964 65
Jagiellońskigo
w
MORAWSKI Kazimierz,
Historya uniwersytetu Jagiellońskiego.
Średnie wieki i Odrodzenie, t. I-II, Kraków 1900. NUĎHA
Hryhorij,
Peršy
mahistry
i
doktory:
Ukrajínśki
studenty v univjersytjetach Europy XIV-XVIII st., in Žovteň 4, 1982. s. 134-258. OCHMAŃSKI Jerzy, Historia Litwy. Wroclaw 1990. OCHMAŃSKI
Jerzy.
Biskupstwo
wileńskie
w
średniowieczu,
Poznań 1972 OCHMAŃSKI Jerzy, Dawna Litwa. Studia Historyczne. Olsztyn 1986. de RIDDER SIMMOENS Hilde (ed.), Universities in the Middle Ages. A
History
of
the
University
in
Europe
, Vol.
1,
Cambridge, 1992. SCHWINGES Reiner Christoph, Deutsche Universitätsbesucher im 14.und 15. Jahrhundert. Studien zur Socialgeschichte des Alten Reiches, Stuttgart 1986. ŠMAHEL
František,
v předrevolučním
Pražské
období
univerzitní
studentstvo
in:
Rozpravy
ČSAV
Miroslav,
Studia
1399-1419,
77/3,
Praha 1967 ŠMAHEL
František--TRUC
Univerzity
Karlovy
v letech
1433-1622,
k dějinám
in:
Historia
Universitatis Carolina Pragensia, IV/2, Praha 1963, s.3-60 STOČES Jiří--BOROVIČKOVA Jana, Nové metody – prosopografie, in: Studie a články. K dějinám vědy a vědeckých institucí, ed. SULITKOVÁ Ludmila(ed.)--BARVIKOVÁ Hana (red.), Práce z Archivu Akademie věd A/7, Praha 2002, s. 47-61. BOROVIČKOVÁ bavorský
a
Jana--STOČES
polský
univerzitě 1372 –
Jiří--SUKKARI
univerzitní
národ
na
Magida, pražské
Český,
právnické
1419, in: AUC-HUCP 33-34, 1993-1994, fasc.
1-2 Studien zur Geschichte der Prager Universitat bis 1409. Aus dem
historisher
Seminář
Prof
H.
Zatcheks
Mitteilungen
des
Vereines fur Geschichte der Deutchen in Bohmen 77, 1939 SVATOŠ Michal, Litevská kolej pražské univerzity 1397-1622, in: Praha-Vilnius, Praha 1980 DOELLE Franz, Ein Fragment der 66
verlorrengangenen
Prager
Universitatmatrikel
aus
14.
Jahrhundert, in Miscellanea Fransesco Erle III, Roma 1924, s. 88-102 SVATOŠ Michal, Akademická peregrinace a cesty za vzděláním, in:
BOBKOVÁ
Lenka
(ed.),
Cesty
a
cestovani
v
životě
společnosti. Acta Universitatis Purkynianae. Philosophica et historica. Studia historica II 1995, Ustí-nad-Labem 1997, s. 241-250 TRAJDOSZ Korony
i
Tadeusz,
Litwy
za
Kościól
panowania
katolicki Wladyslawa
na II
ziemiach
ruskich
Jagielły
(1386-
1434), t. I., Wrocław 1983. Vjalikae
kniastva
Litouskaje.
Encyklapiedyja
u
dvuch
tamach. T I.-II.Minsk 2005-2006. ZAWODZIŃSKA
Chryscina.,
Kolegium
królowej
Jadwigy
przy
Uniwersytecie Karola w Praze i jego pierwszy statut, in : Zeszyty
Naukowie
Uniwersytetu
Jagiellońskiego.
historyczne sv. 9, Kraków 1962, s. 19-38
67
Práce
Seznam příloh. Tabulka 1. Studenti z velkoknížectví litevského podle regionů a jistoty identifikace. Tabulka 2. Studenti, bakaláře a mistří z velkoknížectví litevského na univerzitě v Krakově. Graf 1. Studenti z velkoknížectví litevského podle regionů a míry jistoty Graf 2. Frekvence studentu z velkoknížectví litevského na unverzitě v Krakově 1400-1508. Graf 3. Studenti z velkoknížectví litevského podle regionů Graf 4. Studenti z velkoknížectví litevského podle lokality
68
Přílohy Tabulka 1.
Tabulka 2.
69
70
71
Gráf 3. Studenti z velkoknížectví litevského na univerzitě v Krakově podle regionů.
Litva
Podlesi
4; 2% Žemaitsko
9; 3% 27; 10%
Volyň
219; 85%
72
Graf 4. Studenty z velkoknížectví litevského podle lokality
Vilno Kaunas Trakai Giedrojcie Hodna Mereč Solečninkai Kremienica Luck Ošmiany 3 studenta 9 lok 2 studenta 16 lok 1 student 37 lok bez lokality
12; 5% 37; 14% 81; 30%
32; 12%
24; 9%
27; 10% 4; 4; 2%2% 4; 2% 5; 2%
73
5; 2%7; 3%
12; 5%
