Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta Středisko iberoamerických studií. Diplomová práce. Ladislav Padrtka

Univerzita Karlova v Praze

Filozofická fakulta Středisko iberoamerických studií

Diplomová práce Ladislav Padrtka

Československo a Argentina mezi válkami

Czechoslovakia and Argentina between wars

Praha 2010

vedoucí práce: Prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc.

Poděkování Vyjadřuji své nejupřímnější poděkování panu profesorovi Josefu Opatrnému za jeho odborné vedení práce, rady, připomínky a za jeho dobrou vůli a shovívavost, se kterou mi vyšel maximálně vstříc. Děkuji mu za volbu tématu, konzultace nad diplomovou prací, povzbuzování a s polupráci během let svých studií .

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci v ypracoval samostatně a v ýhradně s pouţitím citovan ých pramenů, literatury a dalších odborn ých zdrojů.

V Praze dne: 15. ledna 2010

podpis

Anotace Práce

se

zab ývá

tématem

československo -argentinských

vztahů

v období let 1918-1939 s důrazem na díla a záţitk y v ystěhovalců nebo cestovatelů ve sledovaném údobí, v ystěhovalectvím Čechů do Argentin y a diplomatick ými vztah y

.

Obsah

Ú v o d .........................................................................................................................................6

1.

Č e s k á s t o p a v L a t i n s k é A m e r i c e ..........................................................10

1.1

A n n a K o d ý t k o v á ........................................................................................10

1.2

F r a n t i š e k Č e c h - V y š a t a ...........................................................................28

2. Diplomatické vztahy mezi ČSR a Argentinou 1918 – 1939 a č e s k o s l o v e n s k é v y s t ě h o v a l e c t v í d o A r g e n t i n y ...........................................96

2.1

P o l i t i c k é a o b c h o d n í v z t a h y ...............................................................96

2.2

V y s t ě h o v a l e c t v í Č e c h ů a S l o v á k ů d o A r g e n t i n y ..................141

Závěr ......................................................................................................................................147

Bibliografie ............................................................................................................................150

Úvod Tématem

předkládané

diplomové

práce

jsou

vztahy

mezi

Československem a Argentinou v důleţitém meziválečném období. Práci jsem v ymezil lét y 1918 – 1939, coţ se však t ýk á pouze diplomatick ých

a

obchodních

v ystěhovalectví

Čechů

do

vztahů,

nikoliv

však

Argentiny

či

záţitků

bezv ýhradně samotných

emigrantů nebo cestovatelů. Pokud se t ýká diplomatick ých vztahů, je v ymezení daného obdob í formováno především existencí První československé republiky, která se v ytvořila právě v roce 1918 a zanikla

podle

pozdější

dohodou

v roce 1938.

činnosti

aţ

do

historiografické Vyslanectví

osudného

března

tendence

nicméně 1939,

kdy

Mnichovskou

pokračovalo došlo

ve

své

k nacistické

okupaci Česk ých zemí, a tudíţ k naprosté ztrátě státní suverenit y. O tom však podrobněji pojednám v příslušné kapitole.1 Téma práce, které jsem si zvolil, je neobyčejně rozsáhlé, o čemţ jsem

se

během

jeho

studia

přesvědčil.

Původně

jsem

zam ýšlel

problematiku československo -argentinsk ých vztahů zpracovat zcela komplex ně, ale postupem času jsem zjistil, ţe b y to v ydalo na samostatnou, velmi rozsáhlou studii, proto se v diplomové práci zab ývám pouze některými otázkami, ač jsem si zajisté vědom, ţe okruhů b y mohlo b ýt daleko více. Ve většině případů však narazíme na to, ţe se některé materiály velmi těţko dohledávají, neboť v České republice neexistuje specializovaný archiv pro Latinskou Ameriku, v archivu MZV jsou zaznamenány pouze diplomatické vztahy

a

ještě

k tomu

nerovnoměrně.

Je

patrná

velmi

silná

disproporce mezi 20. a 30. lety 20. století. Pro 20. léta je objem sepsaných politických zpráv velmi chudý, některé roky jsou zde zpracován y,

jiné

zcela

ch ybí.

Naproti

tomu

30.

léta

jsou

v politick ých zprávách obsáhle probírána a materiálu se v ysk ytuje poměrně

velké mnoţství. Na

zajímav ým sledovat, jak ý

to

je

třeba

poukázat.

Ukázalo

se

vůbec byl postoj argentinských státních

představitelů k Česko slovensku, zprávy vyslanců či konzulů pak 1

Archiv ministerstva zahraničních věcí v Praze – Politické zprávy Buenos Aires

6

podávají obraz především argentinské politické situace, jakoţ i vztah y mezi Argentinou a ostatními nejv ýznamnějšími stát y světa. Zajímaly

mě

především

otázky

související

se

vznikem

Československa, jak to komentoval například místní tisk. Neméně důleţité se jeví argentinské účasti na panamerických summitech, postoj k Rooseveltově politice „dobrého sousedství“, válce mezi Paraguají

a

podporovaly dotknout

i

Bolívií

o

rozdílné

severní

strany

Chaco,

kdy

konfliktu.

argentinského

ČSR

i

P ochopitelně

pohledu

na

Mnichov

Argentina se

musím

a

zániku

československého vyslanectví v Argentině, čímţ došlo k nucenému přerušení jak ýchk oliv politick ých v ztahů. Československo má s Argentinou velmi podobné mírné klima, coţ je

zřejm ým

emigrace

důvodem

do

této

k tomu,

země

proč

v rámci

od

poloviny

Latinské

19.

Ameriky

století

je

poměrně

nejv ýznamnější, pochopitelně ji však nelze srovnávat se Spojen ými stát y. Co se tohoto tématu t ýče, zde zjišťuji především motivaci Čechů k v ystěhovalectví, co je k tomu vedlo, jejich přibliţné počty i osud y. V Argentině vznikal y téţ kolonie krajanů, ale mnohd y je před rokem 1918 obtíţné zjist it, zda se jednalo o Čechy nebo Němce, protoţe české ani československé pas y tehd y neex istoval y, jako národnost se uvádělo austriaco či po roce 1867 austriaco hungarica. 2 Okrajově zmíním i nejv ýznamnější krajanské kolonie a spolk y. V ymezit v ystěhovalectví pouze obdobím 1918 – 1939 b y b ylo velmi kusé a neúplné, proto se jí věnuji ve stručnosti od počátků,

které

jsou

neoabsolutismem.

Je

spojeny třeba

s revolucí

zdůraznit,

ţe

1848

a

tzv.

emigraci

do

Bachov ým Latinské

Ameriky byla dosud v literatuře věnována mn ohem menší pozornost neţ emigraci do USA, Ruska či na Balkán, i kdyţ se jiţ objevily jisté známk y zlepšení studia této problematik y. Velmi rozsáhle se věnuji ţivotním osudům dvou v ys těhovalců a jejich záţitkům a dojmům. Vedla mě k tomu především okolnost, ţe jejich osudy jsou velmi odlišné a v odborné literatuře je toto téma

2

Opatrný J., La emigración Checa a America Latina – Iberoamericana Pragensia – Supplementum 8/2000, s. 59

7

dost opomíjeno.3

V případě Ann y Kod ýtkové šlo v podstatě o únik

ze stereot ypu, naději na lepší ţivot ve vzdálené zemi, o níţ měla pouze povrchní informace a v níţ se pak těţce protloukala. Na mnoha místech se setkáváme s jejím komunistickým přesvědčením, sociálním

cítěním,

smyslem

pro

spravedlnost.,

ovšem

právě

v komunistickém pojetí. Největší část svého více neţ dvacetiletého pob ytu strávila jen na několika místech, necestovala. Ale i tak nám podává zajímavé informace ze ţivota argentinské společnosti a o místních

zv ycích

a

folklóru,

na

něţ

je

však

třeba

se

dívat

s důslednou historickou kritikou, o coţ jsem se snaţil zejména v poznámkovém aparátu. Její kniha 21 let v Argentině je velmi zpolitizována,

měla

zřejmě

poslouţit

reţimní

československé

propagandě, jak skvěle se ţije v komunistickém Československu a jak špatný a prohnilý je kapitalismus, který všemoţně kritizuje a na němţ nenachází vůbec nic dobrého. František Čech-Vyšata, jehoţ osudům se věnuji velmi podrobně, měl svou emigraci do Argentin y prom yšlenu přece jen lépe neţ Kod ýtková.

Na

tomto

místě

b ych

upozornil,

ţe

jeho

záţitky

v cestopise Patnáct let v Jiţní Americe nepostrádají na zajím avosti a pestrosti, coţ je dáno mimo jiné jeho dobrodruţnou, neklidnou povahou tuláka, jak se sám charakterizuje. Zaujaly mě jeho barvité popis y přírodní scenérie, indiánsk ých kmenů, jejich způsobu ţivota a zv yků. Neméně důleţité je si i všímat jeho četn ýc h kontaktů s krajan y, rozhovorů s místními usedlík y, jeho činorodé práce pro krajanské spolk y. Pouţíval kromě letecké doprav y, kt erá tehd y b yla teprve v počátcích všechny moţné způsoby cestování. Jeho cestopis slouţí

i

jako

velmi

dobrá

ilustrace

tehdejšího

stavu

latinskoamerické společnosti, mentalit y ob yv atelstva, popisu měst a sídel, kde konstatuje zejména velk ý vliv evropsk ých v ystěhovalců. V kontrastu

s tím

se

dívá

na

domorodé

Argentince

trochu

s despektem, i kdyţ jim neupírá ušlechtilého ducha. Prezent uje se jako uvědoměl ý Č ech, vlastenec a patriot, na mnoha místech sv ých 3

Na téma upozornil Josef Opatrný, Ibero-Americana Pragensia – Supplementum 13/2004 – Propaganda y contrapropaganda en los asuntos migratorias. Informaciones para los emigrantes en los textos de Ferdinand Missler, Ferdinand Klindera, František Čech-Vyšata y Anna Kodýtková, s. 25-53

8

knih

dokazuje,

ţe

ani

po

tolika

letech

nezapomněl. Jeho politické názory bych

na

svou

rodnou

zemi

viděl jako mírně levicové,

dá se říci, ţe mohl mít blízko sociální demokracii. Na roz díl od Anny Kodýtkové však na kapitalismu a demokracii nevidí jen to špatné, ale dokáţe ocenit, kdyţ se někdo dopracuje k bohatství vlastní kteří

pílí. Kritizuje pouze podvodník y, lupiče

se

někdy

chovali

asociálně.

Jeho

a podnikatele,

cestopisy

jsou

velkým

přínosem pro poznání latinskoamerického způsobu ţivota prvních desetiletí

20.

nedoporučuje, diplomová

století. i

kd yţ

práce

Emigraci úplně

si

do

proti

klade

Argentiny ní

za

se

cíl

nijak

také

výrazně

nestaví.

především

Moje

zkoumání

československo-argentinských vztahů ve sledovaném období, a to právě nejen z hlediska diplomatických vztahů, ale právě i popisu stavu

tehdejší

cestovatelů.

argentinské

Budu

se

svou

společnosti prací

v dílech

spokojen,

vystěhovalců

pokud

na

a

nastíněné

problémy naleznu aspoň částečnou odpověď, protoţe realita není nikdy všeobsáhlá a marginální záleţitosti nebo

pro

ně

v literatuře.

neexistuje Někdy

je

dostatečná

zpracování

někd y n elze v ystihnout

opora

tématu

v pramenech naopak

pro

a přílišné

mnoţství pramenů obtíţné. A i na to je třeba myslet. Historie není nudn ým oborem, jiţ proto ne, ţe vystihuje sám ţivot.

9

1. Česká stopa v Latinské Americe 1.1 Anna Kodýtková Anna Kod ýtková se v ydala na cestu do Argentin y v roce 1928, aniţ přesně znala důvod svého rozhodnutí. Jiţ předtím projevovala radikální levicové přesvědčení, pracovala v klubu komunistick ých poslanců.1 Hovořila o svém záměru i se znám ými komunistick ými poslanci,

kteří

ji

buď

nerozmlouvali.2 Anna dvouměsíční

plat,

povzbuzovali, si

dvouměsíční

vzala

přičemţ

jí

nebo

další

peníze

rozhodnutí

dovolenou,

pocházely

aspoň dostala

z výpovědi

starobního a invalidního pojišťění, výprodeje osobních věcí atd. 3 Za nashromáţděné peníze si koupila i nějaké šaty a prádlo. Před

odjezdem

do

Argentiny

navázala

cestovatelem a dobrodruhem A. V. Fričem. vile

v praţsk ých

Košířích

a

hodnotila

4

konta kt

se

znám ým

Setkala se s ním v jeho

jej

jako

zajímavého

a

příjemného člověka. Frič jí vysvětlil, ţe v Argentině po většinu roku panuje teplé podnebí, v zimě sníh většinou nepadá, ale zimní dny bývají velmi chladné a vlhké. U Fričů slouţil kaktusový květ jako poznávací znamení. A. V. Frič jiţ tenkrát proslul jako velký znalec indiánských kmenů, b yl u nich velmi vítán a ctěn. 5 Fričova cesta do Argentiny měla přijít zanedlouho po Anně, ta však jeho příjezd propásla.6 I po letech oceňovala uţitečné rady, kterých se jí od něj dostalo. Třetího

července

1928

se

vydala

na

plánovanou

cestu.

V meziválečné době se ještě cestovalo hlavně lodí, letadlem létali jen v ýznační a bohatí lidé. Kod ýtkové loď se jmenovala Sierra Ventana a patřila brémské společnosti Lloyd. Anně se nelíbilo, ţe Němci

měli

pohodlné

kabiny

s větracím

oknem,

kdeţto

ostatní

národnosti nikoli. Vehementně protestovala u kapitána, stěţovala si 1

V Argentině se jako první nabízela práce tzv. mucanas – pokojské, to se A. K. příliš nezamlouvalo. Kodýtková A., 21 let v Argentině, Praha 1951, s. 11 2 konkrétně se Štětkou a Zápotockým, Kodýtková A…21 let…op.cit., s. 12 3 3 000 Kč obdrţela od svých rodičů, nashromáţdila asi 10 000 Kč. Pro představu – jen lodní lístek stál skoro polovinu – 4 500 Kč, Tamtéţ…s. 12 4 Frič byl znám především jako sběratel a pěstitel kaktusů, Tamtéţ…s. 13 5 Zvláště indiánské ţeny ho měly rády, neboť je bránil před surovostí jejich muţů, Tamtéţ…s. 14 6 V té době jiţ cestovatel opustil Buenos Aires a zamířil do Peru, Tamtéţ…s. 15

10

v duchu svého levicového smýšlení nejen za sebe, ale za všechny cestující. Nabízené lepší místo jen pro svou osobu odmítla a vše dala zapsat do palubní Černé knihy. Loď projíţděla trasou Vigo – La Coruna – Lis abon – Kanárské ostrov y. Na lodi měli vlastní orchestr a při překročení rov níku prošli tzv. křtem.7 Kd yţ

míjeli

Rio

de

Janeiro,

tehdejší

hlavní

město

Brazílie,

dostali všichni zákaz v ystoupit z lodi kvůli epidemii ţluté zimnice. Zpráva se brzy ukázala falešnou, a tak kdo chtěl, mohl si město prohlédnout. V Santosu poznala Anna chuť zral ých banánů, která je úplně

odlišná

Značnou

část

od

chuti

cestujících

Montevidea, mořská v Buenos

banánů,

Aires,

které

postihla

nemoc.

metropoli

za

Konečně

se

vyváţejí

bouře, 31.

Argentin y.

jeţ

Evrop y.

trvala

července Město

do

aţ

přistála

b ylo

do loď

zároveň

konečn ým cílem cest y. Anna opouštěla loď velice nerada, neboť jí čekala nejistá budoucnost. Buenos Aires na Annu velký dojem neudělalo, protoţe dlouhé úzké ulice s jednotvárn ými dom y španělského koloniál ního st ylu, na ni působily velice tísnivě. Do kaváren směli jen muţi, ti i ţeny nosily

černé

obleky

a

šat y,

ţeny

se

nápadně

m aloval y.

Ţena

nesměla b ýt po 9 . h večerní sama na ulici, nemohla jít sama bez doprovodu ani do kina. Ulice k ypěl y ţivotem od rána aţ do večera.8 V Argentině se zboţí rozváţelo přímo ke spotřebiteli. Avšak hlavní tříd y města b yl y velice špinavé, jíst na ulici se pokládalo za neslušné, byť b y se jednalo jen o ovoce. Muţi nesměli chodit bez kabátů třeba jen ve sportovní košili a i do kina

museli nosit

límečk y a kravatu. V Buenos Aires se v ysk ytoval y četné zábavné kluby i nevěstince. Muţi působili velmi dotěrně, snaţili se získat jakoukoliv pěknou dívku, ţen y opl ýval y krásou, chodil y vkusně oblečené a upravené. Muţi chodili ponejvíce oholen i, učesáni a čistě oblečeni, ve společnosti ţeny se chovali velmi galantně. Anna navštívila i známou dělnickou čtvrť La Boca. Dosti početn ý b yl i

7 8

Tamt…s. 18 Některé obchody prý zavíraly aţ po 22. h…Tamtéţ …s 23

11

místní policejní sbor. Často se v ys k ytoval y různé podvodné návrh y na opatření dobrého zaměstnání, na coţ b yla Anna upozorněna.9 Kod ýtková

ve

své

knize

neustále

kritizuje

kapitalistickou

s p o l e č n o s t a n e d ů v ě ř u j e r ů z n ý m p o b í d k á m n a z a j i š t ě n í z a m ě s t n á n í . 10 Z p r o s t ř e d k o v a t e l n y p r á c e p r ý p r o d á v a l y d í v k y d o n e v ě s t i n c ů . 11 Anna

si

musela

vyměnit

zb ylé

československé

koruny

za

a r g e n t i n s k á p e s a . 12 S t r a v a b y l a p o m ě r n ě l a c i n á , p ř e s t o s i m u s e l a začít

shánět

zaměstnání,

přičemţ

se

vůbec

nevyznala

v Buenos

Aires a v jeho městské dopravě, proto chodila hlavně pěšk y, ab y město

lépe

poznala

a

zorientovala

se

v něm.

Jedna

Češka

poradila, ţe nejsnáze dosáhne úspěchu, bude -li se chovat

jí

jako

Francouzka, němčina naopak v módě nebyla. Snaţila se uchytit především v yšíváním krajek, ale práce se jí zdála být zdlouhavá a pociťovala, ţe je zaměstnavatelem vydírána. Naopak při batikování hedvábí se jí práce nezdařila a barvy se slily dohromady. Podala si tedy inzerát, odpověděl jí jeden Maďar, vyráběla pro něj vzorky na šátk y. Práce b yla mizerně placena a navíc b yla zaměstnavatelem p o d v e d e n a . 13 D a l š í z a m ě s t n á n í u j i s t é P o l k y s e t a k é n e v y d a ř i l o , neboť opět mzda byla nízká a majitelka tajně kopírovala Anniny vzory pro

výrobu

dámského

prádla.

Nepochodila

ani

u

jistého

Turka, měla zde barvit hedvábí a v yrábět velké španělské šátk y, ale barvy byl y nekvalitní a práce zdlouhavá. Nabídla se tedy jako učitelka malování na hedvábí, kovotepectví a umělé zpracování kůţe. Našla nakonec zaměstnání u jedné Němk y, jejíţ manţel b yl zástupcem továrny na křišťálová skla a hračky – podnik barvy „DEKA“. Barvy byl y vysoce kvalitní, objednával je aţ z Mnichova. Zde, na předměstí Buenos Aires našla i vhodné ub ytování, cítila se zde jako v rodině. V listopadu 1928, kdy je v Argentině jaro, se Anna seznámila při koupání

s krajanem

z Plzně

Stanislavem,

9

se

kterým

pak

vedla

Mezi ty nejobvyklejší patřilo pozvání do lokálu, dále falešné losy loterie, strojek na výrobu peněz, kdy se dokonce podvodník dělí o výtěţek s policií, dobročinné nebo náboţenské účely, prodej neexistujících věcí atd., Tamtéţ…s 29 10 Klasický výrok: „Peníze v kapitalistickém státě umlčí všechno“… Tamtéţ…s. 30 11 V roce 1935 byly nevěstince za konzervativní diktatury zrušeny…Tamtéţ…s. 31 12 1 peso = 14 Kč, celý majetek Kodýtkové činil 25 pesos… Tamtéţ…s. 31 13 mj. se vydával za inţenýra, jímţ nebyl… Tamtéţ…s. 33

12

mnoho společn ých rozhovorů. Stanislav b yl majitelem reklamního podniku a tiskárny, zaměstnával malíře písma a figur. Nabídl Anně zaměstnání,

výho d y převáţil y nad

poch ybnos tmi, a

Obchod

nacházel

centru

se

v samotném

Buenos

ta

p ř i j a l a . 14

Aires,

Anna

pracovala např. na v ýrobě plakátů a vinn ých etiketách. V dílně z a v e d l a p o ř á d e k , a b y b y l o v š e n a s v é m m í s t ě . 15 S l i b n é m u r o z m a c h u podniku však učinila konec Velká hospodářská krize, k terá vypukla v říjnu 1929. Stanislav přišel s nápadem na odchod do pralesa, kde se měli ţivit lovem divé zvěře a prodejem kůţí. Uvaţoval o Mato Grosso v Brazílii, kde ţilo hodně jaguárů, jejichţ kůţe b yla velice cenná. Jiţ

v dětství

snil

o

ţivotě

mezi

Indiány,

Anna

ho

svými

poch ybnostmi nedokázala odradit. Měli štěstí, protoţe zrovna v té době prodávala Schwelmova společnost půdu v pralese v Misiones v severozápadní přesvědčil y.

Argentině.

Nakoupili

si

Propagační zásoby

a

filmy

Anna

se

dvojici

nakonec

s věřila

v dopise

přítelk yni se sv ými tehd y naivními představami. Realita měla být v mnohém odlišná. Buenos

Aires

opustili

15.

listopadu

1929.

Nejprve

cestovali

vlakem, v městečku Zarate přestoupili na pramici, kte rá je převezla n a d r u h ý b ř e h ř e k y P a r a n á . 16 D a l š í z a s t á v k o u n a c e s t ě b y l o h l a v n í město provincie Misiones – Posadas, kde b ylo všechno zboţí od slepic aţ po cigarety velmi levné. Pokračovali po řece Alto Paraná aţ do kolonie Eldorado, kde se rovina změnila v prales. Kolonii tvořili

Argentinci

jako

kolonisté

a

Paraguayci

jako

námezdní

dělníci. Byli to především Indiáni, kteří mluvili jazyk em guaraní a ţ i l i v e l i c e p r o s t ě . N a k o l o n i s t y č e k a l y r ů z n é n á s t r a h y . 17 R o z h o d l i s e pro poloostrov na řece Piray Mini, který zaujímal rozlohu asi 29 h a , p ř i č e m ţ c e n a b y l a s t a n o v e n a n a 6 0 p e s o s z a h e k t a r p ů d y . 18 14

Mezi výhody patřilo, ţe se nebude cítit osamělá, byl zajištěn odbyt a v neposlední řadě i komunikace v češtině, Tamtéţ…s. 37 15 Díky Anninu organizačnímu talentu se vyřešil např. i dluh na nájemném, Tamt…s. 39 16 Soutok řek Paraná, Uruguay a Río de La Plata je široký přes 100 km a po 400 km ústí do Atlantiku…Tamtéţ…s. 43 17 Např. za jarního deštivého počasí je obtěţovala drobná muška M-baraqui, jeţ se zadírá do kůţe a saje krev – způsobuje palčivé svědění, Tamt…s 44 18 Zpočátku zaplatili jen 600 pesos, zbytek částky ve splátkách…Tamt…45

13

Anna si poprvé v yzkoušela jízdu na koni, po 40 km v sedle neb yl a pro únavu schopna se udrţet na nohou. Cestu bambusov ým pralesem

jim

prosekávali

Indiáni.

Provincií

Misione s

protéká

mnoţství řek a potoků, v Argentině je však mnoho krajů se slanou nebo ţádnou vodou. Anna byla okouzlena nádherou místa, navzdory spartánsk ým ţivotním podmínkám, kd y museli se Stanislavem těţce pracovat a b ydlel i v opuštěné chatě, kde první noc ne mohl z obav u s n o u t , p o p í j e l i m a t é a v y k o u ř i l i m n o ţ s t v í c i g a r e t . 19 Druhého dne se rozhodli lovit ryby, avšak ulovili jen ţelvu. Kosili mačetami stromy v pralese, při této činnosti jim pomáhali paragua yští Indiáni, kteří je učili znát stromy, uţitečné a škodlivé rostlin y, jmenovat zvířata a ptáky a rozpoznávat nejobávanější jedovaté had y. Na hlídání ob ydlí jim přivedli i velkého černého psa jménem Monte. Anna v sobě objevila vášeň pro lov a preparaci hadů, lovila je pomocí stromku s vidlicovitě přiostřenými konci. Někteří hadi b yli prudce jedovatí, jeden z nich uštknul Anně koně, ta ho však ještě zachránila. Jedovatí hadi nesnáší většinou plavání v řece, sají však i mléko z kráv y. Indiáni vynikali ve st avbě chat, stavební materiál vázali liánou. Mezi

v ybavení

třínohý

hrnec

Indiánů a

patřili

především

nůţ,

pes,

mačeta,

který

byl

revolver, pro

ně

sekera, naprosto

nepostradatelný a dostával stejné porce jídla jako jeho pán. Psi Indiánů

vykazovali

stopy

po

ranách,

které

utrpěli

v souboji

s jaguáry. S jagu árem se Anna za 5 let pob ytu v pralese setkala pouze dvakrát, přičemţ zejména samice, kd yţ má mladé, je útočná. Indiáni

vnímali

prales

nejen

očima,

ale

b yli

obdařeni

i

velmi

v yvinut ým sluchem a čichem. Anna s e Stanislavem zakoupili od Indiánů

starší

kob ylku

s hříbětem.

Nejvíce

je

v pralese

neobtěţovali jaguáři nebo hadi, nýbrţ moucha ura, která kladla vajíčka přímo do ran. Lékem pro ti těmto mouchám b yl obklad z m ýdla, cukru s kouskem suchého lupene tabáku. Dal ším škůdcem b yl a písečná bleška, která se zakusuje pod nehet. Prales měl však i svou příjemnou stránku. Vysk ytovali se zde překrásní ptáci, kteří 19

Obavy se naštěstí nenaplnily a první noc je vyrušilo jen malé zvířátko acuti podobné našemu králíku, Tamt…48

14

zpívali podmanivé písně. Z mozku a peří ptačího krále caburé se dělaly

talismany,

které

prý

přinášely

štěstí

v lásce,

hře

a

o b c h o d e c h . 20 K d y ţ I n d i á n i o d e š l i , d a l i k o l o n i s t ů m c e n n é r a d y . 21 P ř i š e l m ě s í c plný dešťů a pršelo bez ustání. V chatě se objevila plíseň, mokré dřevo špatně hořelo, v ýrazně stoupl proud vod y v řece a siln ý vítr shazoval větve a lámal strom y. Stanislav se navíc při jejich kácení poranil sekerou a musel ulehnout. Veškerá těţká práce tak zůstala na Annin ých bedrech. Byli tak znavení a zmalátnělí, ţe měli všeho dost a chtěli svůj majetek prodat. Avšak ostatní kolonisté jim to rozmluvili. Půda v pralese b yla v elmi úrodná, měla červenou barvu, pěstovali na ní kukuřici. Nakoupili asi 80 slepic, nakonec však jejich chov pro neustálé útoky divokých koček skončil neslavně, tedy

ve

velkém

zakoupili dávala

synovi

jen

Stanislavova

5

polévkovém krávu.

litrů otce

mléka

Ta

hrnci. měla

Přijeli

velmi

denně. Ke

onemocněli

malárií

rodiče

nepoddajnou

všemu a

Stanis lava

všichni

sváděli

povahu

a a

s v ýjimkou

boj

se

s m r t í . 22

Prodali krávu, Annin druh si musel přiv ydělávat v Buenos Aires a ona zůstala půl roku v pralese sama. Hospodářsky se jí celkem dařilo, kd yţ se jí podařilo rozmnoţit 5 slepic a 1 kohouta na 36 kusů, přičemţ kukuřici směňovala za jiné nezb ytné zboţí. Postavila si dokonce malou cihlovou pícku, v níţ pekla suchary a chléb, jindy zase schopná

maniok

a

obchodnice.

fazole. R yb y

Přebytky prodávala, chytala

dle

stala

doporučení

se

z ní

Indiánů

b o m b o u . 23 R yb y znamenal y hotov ý poklad. Po Stanislavově návratu upletli velkou

rybářskou

síť

a

úlovek

v ym ěnili

za

med

a

půl

tuctu

banánových sazenic, které tvořily základ pro banánovou plantáţ. J ednou lovili i losos y. V zimě ryb y uh ynul y a před zápachem je zachránili jen supi.

20

Jinak velmi nebezpečný pták, který svou oběť hypnotizuje zpěvem neţ zaútočí, Tamt…s. 63 Mezi ně patřily tyto: pálit pokácené stromy, ryby zabíjet výbušninou a nekoupat se v šatech, Tamtéţ…s. 68 22 Annu zachránilo silné krvácení z nosu, čímţ klesly horečky neţ přišel chinin. Stanislavova matka však malárii podlehla, načeţ se i jeho otec rozhodl vrátit do ČSR…Tamt…s. 70 23 Její sloţení: plechová krabička od konzervy, trochu dynamitu, rozbuška a 20 cm dlouhá zápalná šňůra…Tamt…s 72 21

15

Kladení pastí se ukázalo jako nepříliš úspěšné, protoţe většinou b yl někter ý z dravců rychlejší. Kdyţ například ch yt ili orla, maso b y l o t a k t v r d é , ţ e s e n e d a l o j í s t . 24 N a o p a k m a s o c a r p i n c h a a p a c a b y l o v e l m i c h u t n é , t o d r u h é s e p o d o b a l o v e p ř o v é m u . 25 M r a v e n e č n í k a o s a d n í c i p r o p u s t i l i . Z a t o d i v o k é k o č k y s e n e d a ř i l o p o l a p i t . 26 Za

pomoci

Ukrajince

vymýtili

kolonisté

další

2

ha

pr alesa.

Zakoupili i novou krávu s telátkem. Tato kráva b yla naštěstí krotká a dobře dojila. Sehnali i nového koně, rozmnoţili chovy slepic, kachen i vepřů. Do budoucna tak vkládali velké naděje, které však neměly dlouhého trvání. Valná část úrody padla za o běť náletu kob ylek. Anna si otevřela obchod s textilem a měla úspěch, protoţe její z b o ţ í b y l o v e l i c e l e v n é a d á v a l a i v ý m ě n o u t ř e b a z a s á d l o a m e d . 27 Indiáni, kteří nesehnali práci, neměli zpravidla ani ţenu. Jinak jsou velmi

pohostinní,

vaří

v ýborná

jídla

a

za

svůj

národní

nápoj

povaţují maté. Indiánk y brz y v yspí vají, ale i rychle stárnou, téměř všechn y pr ý kouřil y. Anna začala učit v místní škole bez mzd y. Učila malé Indiány česk y a dívky i ručním pracím. Za půl roku nastoupil

nový

učitel,

ten

však

vedl

v ýuku

samozřejmě

ve

španělštině. Pěstovali také yerbu maté, jejíţ sklizeň je velmi pracná. Sázeli semena podobná našemu jalovci a na první dva lístečky bylo třeba čekat půl roku. Rostlina se musí stínit a denně zalévat a teprve aţ dosáhne 25 – 30 cm, můţe se přesadit do plantáţe. V zimě se musí dbát o to, aby kořínky směřovaly kolmo dolů, jinak se sazenice neujme. Neţ v yro ste yerba aspoň půl metru, musí se chránit před sluncem. Stromy yerby dosahují stáří aţ 100 let, stříhat se začínají po 5 letech, yerba ze starších stromů je přitom kvalitnější. Sklizená yerba se suší a poté se usušená roztlouká na malé kousk y, načeţ se mele ve ml ýnech . Poté putuje do obchodů. Čaj z yerb y maté je národním

nápojem,

pije

se

v celé

24

Latinské

Americe

a

Stejně tak maso tapíra, které bylo nasládlé asi jako koňské, Tamt…s. 76 Podobně tak pásovec…Tamt…s. 78 26 Chycena však byla kočka barvy jaguára zvaná Gato-Montes. Její útoky na slepice tak ustaly, Tamt…s. 79 27 Například Indiáni k ní chodili rádi, protoţe jinde je šidili, kdyţ neuměli počítat…Tamt…s. 81 25

16

na

P y r e n e j s k é m p o l o o s t r o v ě , m á i l é č i v é ú č i n k y . 28 M a t é j e o s v ě ţ u j í c í a zdravý

nápoj,

zejména

v horkém

podnebí,

usnadňuje

trávení,

povzbuzuje chuť k jídlu při nechutenství, zahání ţízeň a hlad. Má nahořklou

chuť

a

hnědozelenou

barvu.

Pěstuje

se

i

dnes

v Argentině, Paragu a yi a části Brazílie. Kod ýtková věrná svému komunistickému přesvědčení stále mluví o v ykořisťování. Anna se Stanislavem pěstovali i tabák, jehoţ listy dorůstají aţ metrové

délky

housenkám

a

neustále

pomocí

museli

jedovat ých

vést

boj

proti

rozprašovačů.

mravencům

Tabák

po

a

sklizni

sušili ve stodole, pak ho museli vyu dit, ab y dostal t ypickou hnědou barvu. Anna se stala obětí podvodu, kdyţ si u jednoho obchodníka objednala

zboţí

za

200

pesos,

které

nedorazilo.

To

ji

však

neodradilo, podala stíţnost na hlavní poště v Posádas a dotyčný obchodník musel nahradit škodu a ještě navíc přišel o poštovní filiálku. Anna dostala pokutu za údajně nedoplacené daně, smírčí soudce chtěl zaplatit nebo jí zabavit věci, ale kdyţ zjistil, ţe b y měl pro ně jet aţ kamsi do pralesa, uzavřel nakonec případ jako nedob ytn ý. Velk ými

škůdci

mravenci, kteří

v pralese

škodili

b yli

kromě

jiţ

zmiňovaných

také

jednak na rostlinách jednak na obydlí.

Napadli-li příb ytek, nezb ývalo často neţ se v ystěhovat. Nebezpečn ý je tzv. masoţrav ý mravenec s velk ými kusák y. Vos y jsou větší neţ u

nás

a

ţihadly

rozhodně

nešetří.

Housenky

mot ýlů

dokázali

mnohdy zničit veškerou úrodu, nebezpečný byl i pavouk pollito, k t e r ý j e j e d o v a t ý j a k o h a d . 29 I do pralesa však pronikala světová hospodářská krize. Kukuřice, vejce, slepice, prasata a med se na trzích téměř přestaly prodávat, vše kromě tabáku slouţilo v ýhradn ě pro domácí spotřebu. Peníze ztratil y svou hodnotu, ţilo se na stravenk y. I cena yerb y b yla velice

nízká.

Anna

přisuzovala

opět

opakování

krizí

pouze

kapitalismu. Na německých chatách se počaly objevovat vlajky 28

Pije se jako běţný čaj nebo z nádobky bombillou – trubičkou…Tamt…s. 90 Mnoho škod na kukuřici způsobovali papoušci, jejichţ maso však bylo velmi chutné. Dravci odnášeli drůbeţ, kuřata byla lovena dokonce i ještěrkami…Tamt…s. 100 29

17

s nacistick ými

znaky,

neboť

v Německu

se

ujal

vlády

„jak ýsi“

Adolf Hitler. Anna nacist y pochopitelně nesnášela, neboť zat ýkali i komunist y. Anna b yla ze všeho v pralese nesmírně zklamaná a touţila po návratu do civilizace. Tentokrát však neb yl a sama, zklamání se dostavilo i u ostatních kolonistů. Pan Schwelm kd ysi velmi levně nakoupil kus pralesa od generála Gómeze a pak je draze ro zprodával, takţe velmi zbohatl. Vše, co kolonista potřeboval, musel platit hotově. Annu rozbolely zub y,

tak

se

rozhodla

v yhledat

ošetření

v Buenos

A i r e s . 30

V penzionu v Posádas poté, co se podívala do zrcadla, se rozhodla, ţe se jiţ do pralesa nevrátí. Přát elé měli naloţit s majetkem, jak uznají za vhodné. Anna b yla rozhodnuta začít nový ţivot. Začala

změnou

šatníku,

protoţe

móda

se

mezitím

proměnila.

Chtěla navštívit ţenu, kterou kd ysi učila malovat, ale dozvě děla se, ţe zemřela při porodu a její muţ se odstěhoval do Evrop y. Najala si l e v n ý p e n z i o n v c e n t r u B u e n o s A i r e s . 31 P o p ě t i l e t e c h m o h l a A n n a opět v yuţívat zázrak y moderní civilizace jako elektrické světlo a v o d o v o d . P ř i j a l a p r á c i p o k o j s k é , c o ţ p r ý b y l a t ě ţ k á d ř i n a . 32 A n n a s e potřebovala dobře najíst, jelikoţ b yla pohublá a vyhlí ţela nemocně. Vzala nakonec místo u jednoho uzenáře mimo město, kde b ylo dobré jídlo a nebylo tam moc práce. Vydělávala měsíčně 70 pesos. Naléhali na ni, aby se vrátila zpět do Misiones, ona však jiţ n e c h t ě l a . P ř e s t o s i u c h o v a l a n ě k o l i k z v y k ů n a ţ i v o t v p r a l e s e . 33 Denně

sledovala

inzeráty

v novinách,

aţ

našla

práci,

která

spočívala v malování na hedvábí. U uzenáře mohla však nadále b y d l e t a s t r a v o v a t s e . 34 P ř i m a l o v á n í s e A n n a s e z n á m i l a s e s v ý m budoucím manţelem, který b yl chemik, lovil ryb y a také maloval. Měl záliby v přírodě, ve sportu a v lovu. Sblíţili se a po roce se

30

Kapitán říční lodi jí vyprávěl, ţe lidé, kteří přišli do pralesa, vypadali zdravě a byli dobře oděni, avšak kdyţ se vraceli zpět, byli hubení, ţlutí a otrhaní…Tamt…s. 106 31 Pokoj sdílela ještě s několika dalšími lidmi. Strava byla velice jednoduchá: polévka z kostí, zelenina a grisa – jídlo z rýţe a masa., Tamtéţ…s. 108 32 V rodinách s velkými syny navíc chtěli vyuţívat sluţebné i v noci, Tamt…s. 109 33 Např. zvyk vyklepávat šaty i střevíce z obav před pavouky a škorpióny…Tamt…s. 109 34 Kombinovala tak vlastně dvě zaměstnání: malířky a prodavačky v uzenářství, coţ jí zajistilo lepší ţivotní úroveň…Tamt…s. 111

18

v z a l i . P ě s t o v a l i k v ě t i n y , h l a v n ě r ů ţ e a z a l o ţ i l i o v o c n ý s a d . 35 V e l k é krupobití však úrodu z cela zničilo. Dále nasadili astry a jiřin y. Pěstovali i mnoţství kaktusů, jichţ v yuţívali jednak do vápna, které pak bylo pevné, jednak jako lék proti revmatismu. Manţel se vzdal práce v továrně a věnoval se naplno pěstění růţí, přičemţ pokaţdé

b yla

v módě

úspěšně

bojovali

b a r v a . 36 P r o t i

jiná

pomocí

sirného

prachu.

mravencům Slibně

se

a

mšicím

rozvíjející

hospodářství však postihla katastrofa v podobě úmrtí Annina chotě v roce 1938 na jaterní nemoc. Anna se stala jedinou oprávněnou dědičkou. Rozhodla pověřila

se

odpočinek

pro

jednoho

emigranta

u

známých

z Maďarska,

v Misiones, aby

se

jí

mezitím staral

o

z a h r a d u . 37 T e n s e t v á ř i l v e l m i o c h o t n ě a t v r d i l , ţ e v š e o b s t a r á . A n n a mezitím pečovala o dvě děti u jezuitů. Mladé dívky cestovaly ve velkém za prací do Bueno s Aires. Doma b yl y veselé, tančil y polku, tango, gato nebo sambu, roznášely a pily maté, zato ve velkoměstě na ně moc zábavy n ečekalo. V té době b yla zastavena imigrace z Evropy. Doma byl a Anna nemile překvapena, kd yţ zjistila, ţe se Maďar otrávil a zanech al po sobě jen dva dopis y. Počátkem ledna 1939 navštívila Annu známá Španělka z Misiones, která b ydlela s dcerou

u

Anny,

a

obě

jí

pomáhaly

při

zahradních

pracích.

Zahraniční Češi nechtěli uvěřit tomu, ţe se všude počítalo s jist ým koncem

Československa.

Pat náctého

března

Anna

poslouchala

v rozhlase zpráv y, ţe Prahu okupují nacistická německá vojska a na Hradčanech vlaje prapor s hákovým kříţem. Anně vyhrkly do očí slzy. Vzpomněla si na slogan ze španělské občanské válk y: Padne -li Madrid, padne i Praha a nechtěla věřit tomu, jak se to skutečně v yplnilo. Měla t y nejčernější obav y nejen o zatčené komunist y, ale i o o s u d c e l é h o n á r o d a . 38

35

Třešně však byly často červivé, proto je nahradili citrónovníky…Tamt…s. 112 Růţe musela být vonná, bez trnů, dlouhých stonků a plnolistá. Pro trh se dodávala pouze poupata. Nejvyšší ceny růţí byly přitom v zimě…Tamt…s. 114 37 Přislíbila mu mzdu, procenta z prodeje růţí a šaty po manţelovi, Tamt…s. 115 38 Do značné míry byly tyto obavy oprávněné, uvědomíme-li si, co chystali nacisté Čechům. Mám zde na mysli zejména tzv. Heydrichův program germanizace…Tamt…s. 119 36

19

Podle tehdejších argentinsk ých zákonů musel b ýt majetek přepsán na dědice do jednoho roku. I kd yţ si Anna v ybral a notáře, jemuţ důvěřovala,

i

tak

činily

poplatky

1

200

pesos,

coţ

n e m ě l a . 39

Neměla naději, ţe by tak vysokou částku mohla získat, rozhodla se tedy dům pronajmout a hledat nové zaměstnání v Buenos Aires. Za 600 pesos prodala růţovou plantáţ, avšak dům se jí pronajímal pro nevhodnou dobu velmi těţko a úřady jen čekaly na to, aby mohly nařídit draţbu. Dům b yl nov ý, velk ý, vhodn ý pro celou rodinu, Anna

navíc

ub ytoval

poţadovala

policejní

jen

nízké

podkomisař

a

nájemné. ona

se

Nakonec

odstěhovala

se

v něm

zpět

do

penzionu. V roce 1940 zde b ydleli různí lidé, student y počínaje a penzisty konče. Vedly se vzrušené debaty o tom, kdo zvítězí ve válce,

zda

to

bude

Německo

či

Británie.

Anna

samozřejmě

t r u m f o v a l a s v ý m n á z o r e m , ţ e v í t ě z e m b u d e S o v ě t s k ý s v a z . 40 R u s k o ještě nikd y nikdo nedob yl (ovšem kromě Mongolů ve 13. století) a n e d o b u d e , p r o t o ţ e j e o b r o v s k é a l i d é t a m b o j u j í z a i d e u . 41 A n n a s e dostala do sporu s majitelkou penzionu, ţe se jí stále něco nelíbí. Byli zde například potkani, jejichţ v yhubení b y b ylo velmi drahé, a tak se proti nim nedělalo nic. Anna měla i moţnost poznat německé námořníky z potopeného křiţníku „Admiral Graf Spee“, kteří se c h o v a l i n a m y š l e n ě , a l e m ě l i ú s p ě c h y m e z i b o h a t ý m i s l e č n a m i . 42 Argentinská vláda b yla neutrální a stála spíše na straně Os y. Anna kreslila v ýšivk y na šat y, a třebaţe b yla mizerně placena, šat y se p r o d á v a l y d r a z e . 43 S ň a t k y s e p r ý v A r g e n t i n ě t é d o b y u z a v í r a l y z e zištn ých důvodů, rozvodov ý zákon neexistoval, a tak b ylo běţné v ydrţování milenek. Zvlášť ţádané b yl y Francouzk y. Prostřednictvím

jednoho

Itala

se

Anna

seznámila

s velkostatkářem, který jí posk ytl půjčku 3 000 pesos na 1 rok 39

Navíc se kaţdý měsíc účtovala pokuta z prodlení a byla značně vysoká, Tamt…s. 120 Bohuţel se její předpověď naplnila, i kdyţ tenkrát, kdy Stalin udrţoval s Hitlerem Pakt o neútočení, se zdála vskutku neuvěřitelná. Vítězem ale skutečně nebylo Německo ani Británie (byť stála na straně vítězné koalice), nýbrţ Spojené státy a Sovětský svaz…Tamt…s. 121 41 Anna zde měla na mysli pochopitelně komunismus, ale v tom pravdu neměla. Ruský lid bojoval o holé přeţití a národní existenci a nikoliv za Stalina, byť se to tak mohlo jevit…Tamt…s. 122 42 Někteří z nich utekli zpět do Německa, jiní byli internováni na ostrově García na řece La Plata…Tamt…s. 124 43 Jejich cena byla stanovena na 800-1000 pesos. Kupovaly si je ţeny bohatých obchodníků a průmyslníků, ale i jejich milenky…Tamt…s. 125 40

20

s ú r o k e m 9 % . 44 N o t á ř s e p o k o u š e l A n n u v š e m o ţ n ě p o d v é s t , m n o h é poloţky započítal dvakrát, čímţ celková suma neúměrně narostla. Anna podvod odmítla a odcházela pryč, načeţ notář chyby opravil, takţe

měla

nakonec

nedostudovaní

dobírat

advokáti,

500

nabízely

pesos. své

Tzv.

ave

negra,

podvodné

sluţb y.

Vyskytovalo se mnoho podvodů při vyřizování dědických nároků a podváděli advokáti, notáři a dokonce i soudci. Mezitím

policejní

podkomisař

přestal

posílat

nájemné.

Anna

zjistila, ţe se po 12 měsících odstěhoval, odcizil však spoustu věcí. Trestný

čin

tedy

nahlásila

místnímu

prokurátorovi,

ale

nic

se

nedělo. To si nenechala líbit a věc oznámila hlavnímu policejnímu komisařství.

Trestný

čin

b yl

klasifikován

jako

krádeţ

a

z p r o n e v ě r a . 45 Anna musela začít s hospodařením znovu od začátku. Pořídila si nepočetné domácí zvířectvo a hlídacího psa. Začínala s pěstováním zeleniny. Kd yţ s e cítila osamělá, hledala rozpt ýlení o sousedk y doni Maríi, coţ byl a postarší energická ţena, skoro Indiánka. Byla negramotná, měla však výbornou pozorovací schopnost. Stala se v ýt ečnou

krotitelkou

i

divok ých

k o n í . 46 K o d ý t k o v á

se

s Maríou

spřátelila, přinášela jí cukr, yerb u, někd y upekla bucht y. María t v r d i l a , ţ e j í j e 4 8 l e t . 47 C h o d i l a o b l e č e n á j a k o g a u c h o , v y r ů s t a l a n a koni a se sourozenci se téměř nest ýkala. V Argent ině v té době neex istoval ţádn ý zákon o v ýţivném, a kd yţ muţ tedy opustil ţenu, nic

ho

nemohlo

donutit

platit

na

děti.

María

b yl a

i

zdatná

v y j e d n á v a č k a a v y c h y t r a l á o b c h o d n i c e . 48 S t a r a l a s e o A n n u v d o b ě její

nemoci,

ta

jí

sluţbu

oplatila.

Bohatým

lidem

se

smála,

policistu si prý koupí za cigaretu. V kině se jí líbilo, ţe prý Stalina

44

Obecně bylo běţných 10 – 12 %…Tamt…s. 126 Podkomisař byl nakonec donucen podepsat 2 kryté šeky na dluţnou částku nájemného a věci, které chyběly. Byl pak prý obviněn z vydírání a násilí, proto uprchl ze země…Tamt…s… 130 46 Pouţívala tzv. indiánskou metodu. Uvázala koně ke kůlu a poháněla jej bičíkem, přičemţ pokud byl nadále neposlušný, nechávala ho o hladu…Tamt. s. 131 47 Ve skutečnosti jí bylo asi o 10 let více, ale i později stále tvrdila, ţe jí je 48. Nevěděla přesně, kdy se narodila, Tamt…s. 133 48 Kdyţ jí například 2 koně přejel vlak, vymohla na drahách částku, za kterou pořídila 4 koně. Její muţ byl peonem na velkostatku…Tamt…s. 136 45

21

n e h l í d á o d d í l v o j á k ů s t a n k y . 49 S A n n i n ý m o d j e z d e m d o E v r o p y s e María těţko smiřovala. Velký kus zahrady pronajala Kodýtková včelaři, kter ý jí slíbil p o l o v i n u m e d u z e v š e c h ú l ů , a l e n a k o n e c s i h o n e c h a l p r o s e b e . 50 Dalším nájemníkem b yl lékař se ţenou a dítětem, kteří zaplatili nájem

na

5

navštěvovala

měsíců

dopředu.

pěveckou

školu

Lékařova a

touţila

ţena se

cvičila uplatnit

na

klavír,

v rozhlase.

M a n ţ e l s t v í v š a k n e b y l o p ř í l i š k l i d n é . 51 C h l a p e c s i h r á l s A n n o u a jedl její jídla. Při jedné oslavě jim Anna pomáhala s rozděláním ohně a pečením masa, ale nedostala za to vůbec nic. Nakonec se rozešli a dítě dali do dětského penzionu. Kod ýtková se d ál e věnuje t ypick ým argentinsk ým z v yklostem a začíná popisem hlavního města Buenos Aires. To bylo zaloţeno jiţ roku 1536, rozkládalo zhruba ve 40. letech 20. století přibliţně na ploše 185 kilometrů čtverečních a mělo jiţ prý v té době přes 3 000000 ob yvate l. Má velmi důleţit ý velk ý p řístav, kde kotvilo mnoţství parníků a zaoceánských lodí. Vlastnilo v té době 4 linky metra, b yla zde zoologická i botanická zahrada. Typi ck ými jsou rozsáhlé park y a mrakodrap y, historické budov y pr ý Buenos Aires téměř nemá. Panovala zde velká nouze o b yt y, časté spekulace, korupce a podvody. Je zde hustý silniční provoz, proto je i mnoho nehod. Nejčastějším dopravním prostředkem b yl y tramvaje. Co se t ýče zábav y, tak zde namísto tanga převládal fox trot. Kina b yla jen obtíţně schopna vzdorovat konkurenci Hollywoodu. Nejslavnějším divadlem ve městě b ylo divadlo Colon. Buenos Aires b ylo město světel,

v ulicích

zářila

neonová

s v ě t l a . 52 N a

předměstí

naopak

světla málo, hromad y odpadků a kaluţe zapáchající vod y, coţ b ylo zdrojem

mosk ytů

a

různ ých

nemocí.

Vysk ytovalo

se

tu

mnoho

pouličních obchodníků, kapsářů a ţebráků. T ypick ými sporty jsou dostihy a fotbal. Fotbalové kluby jsou rozesety po celé zemi, avšak

49

O jeho početné ochrance však Maria ani Anna nevěděly vůbec nic. To hraničilo aţ s naivitou, Tamt…s. 137 Nakonec jí dalo ještě hodně práce nepohodlného včelaře ze svého pozemku vyprovodit, musel dostat soudní příkaz, Tamt…s. 139 51 Kdyţ prý cvičila na klavír a bylo horko, seděla prý v pokoji docela nahá, Tamt…s. 140 52 Tváře městských lidí přišly Kodýtkové unavené a nervózní pro nekvalitní odpočinek a málo spánku, Tamt…s. 146 50

22

tehdy často argentinští fotbalisté vyměnili mateřskou zemi a hráli pod

v l a j k o u . 53 V e l m i

jinou

časté

jsou

aţ

dodnes

násilnosti

na

fotbale, Argentinci jsou totiţ velmi horkokrevní. Jednou ročně se konal

velký

Kod ýtková

karneval. pojala

Přístavní

přesvědčení

čtvrti o

v yp adal y

brzkém

velice

konci

uboze,

kapitalismu

v Argentině. Argentina se skládá v té době z 24 provincií, ţilo tam 15 milionů ob yv atel, patřila k velmi v yspěl ým zemím. Pěstovat se tam dá téměř v š e . 54 M e z i n e j b o h a t š í p r o v i n c i e p a t ř i l y B u e n o s A i r e s , S a n t a F é , Entre Rios a Córdoba. Vývozní komoditou b ylo hlavně maso a vlna. D ě l n í c i b y l i s t á l e š p a t n ě p l a c e n i . 55 V p a m p ě s e č a s t o v y s k y t o v a l y poţáry a sucha. Mendoza a Tucumán jsou znám y pro svá v ýborná vína. V Chacu se pěstoval bavlník, dále burské oříšky, kukuřice a tabák.

Těţilo

se

zde

tvrdé

dřevo

zvané

gebracho.

Zde

se

v ysk ytovali ja guáři i pum y, ţije zde indiánsk ý kmen Toba. Na Tierra del Fuego ţijí tučňáci a těţí se zde ropa, která b yla pr ý za války Němci velmi oceňována. V oblasti ţilo vůbec mnoho Němců, b y l i n a d u t í , z p í v a l i n a c i s t i c k é p í s n ě . 56 N ě m e č t í i n s t r u k t o ř i p ů s o b i l i i v argentinské armádě. Poté, co Rudá armáda dob yl a Berlín, však začali najednou všichni mluvit španělsk y. Druhá světová válka přinesla Argentině konjunkturu, úspěšně se rozvíjel

prům ysl

a

ceny

zemědělsk ých

produktů,

určených

k exportu, vzrostly. Po válce však pro sperita skončila a mladí lidé odcházeli z venkova do měst. USA poslaly Argentině nějaká stará auta,

lodě

a

letadla.

Zboţí

mizelo

z pultů

obchodů,

rostla

spekulace, v letech 1945 – 1949 vše velmi podraţilo, vzrostla cena p o z e m k ů . P e r ó n p r o h l á s i l , ţ e p o m o c p r o t i d r a h o t ě j e v r u k o u l i d u . 57 Anna jiţ koncem roku 1944 očekávala mír, protoţe chtěla po skončení války odjet zpět do Československa. Ještě před koncem válk y zam ýšlela prodat dům, ale neb yl o něj v té době zájem a 53

Nejčastěji to byly Itálie a Španělsko…Tamt…s. 148 Kodýtková uvádí obilí, bavlnu, olej, cukr, tabák, víno, petrolej. Nezapomíná samozřejmě na vlnu…Tamt…s. 150 55 A. Kodýtková uvádí, ţe na venkově ţili i gaučové, coţ však byl jev typický spíše pro polovinu 19. století a nikoliv běţný o téměř 100 let později…Tamt…s. 151 56 I německé školy byly znacizované a všude visely obrazy Adolfa Hitlera, Tamt…s. 158 57 Nebudou-li lidé prý nic zbytečně kupovat, donutí to obchodníky ke slevě zboţí, Tamt…s. 164 54

23

nepomohla

ani

d r a ţ b a . 58 P u s t i l a

se

do

stavby nového,

menšího

domu. Při jeho stavbě jí pomáhal jak ýsi Ukrajinec, kd yţ mu slíbila polovinu půd y, aţ odjede do ČSR. Cena pozemků mezitím stoupala. Společně v ykopali studnu, voda v ní b yla pitná. Anna se proměnila ve stavitele a zároveň v zedníka, cihl y spojovala blátem, zdi b yl y jen od oka a prý nebyly křivé. Mezitím válka skončila. Na slavnosti k ukončení války však chyběla vlajka Sovětského svazu, která prý b y l a v l á d o u s c h v á l n ě o p o m e n u t a . 59 K o d ý t k o v á t e d y p ř i š l a a s p o ň pozdravit do přístavu sovětské lodě. V té době převzal v Argentině moc Perón a Kodýtková Perón

znal

symp atie

pro něj neměla ţádná pochvalná slova.

lidových

mas

a

dokonale

jich

vyuţil

při

prezidentské kampani, během níţ zaznělo od něj mnoho slibných frází. Zboţí se prý bud e nakupovat v SSSR, bouřil proti americk ým monopolům a trustům a Argentina bude svobodnou zemí a nikoli kolonií USA. Lidé podle Anny uvěřili jeho slibům, ţe půda bude patřit těm, kdo na ní pracují, bude upraven poměr zaměstnavatelů a zaměstnanců,

podniky

patřící

Britům

a

Američanům

budou

v yvlastněn y. Peró n v yhlásil pětiletý plán nové Argentin y a dnes ( 1 9 4 9 ) m a j í p o d l e K o d ý t k o v é o p ě t h l a v n í s l o v o U S A . 60 Hned po skončení válk y se Anna v ydala na v yslanect ví ČSR, tam však dostala pouze vágní příslib y m oţného návratu tak za 2 -3 rok y, moře je prý zamořeno minami. Doslechla se, ţe dům jejích rodičů v Plzni b yl bombardován spojeneck ým letectvem, rodiče naštěstí přeţili, i kd yţ An nina matka b yla t ěţce zraněna. Kritizovala pomoc UNRRA

jako

spekulantů

zneuţití obohatilo.

darů

pracujícího

Anna

si

lidu,

zřídila

na

níţ

malý

se

mnoho

obchůdek

s občerstvujícími nápoji a obloţenými chlebíčky. Obchod nazvala Arco

Iris podle duhy ze známého sovětského filmu a také ho

v y z d o b i l a s o v ě t s k ý m i z n a k y . 61 V o b c h o d ě s e n a c h á z e l a e l e k t r i c k á lednice a velké skříňové rádio. Ukrajinec zde dělal číšníka a Anna 58

Dům se podařilo prodat aţ v únoru 1945, načeţ Anna levně nakoupila poblíţ bývalého domu menší pozemek…Tamt…s. 165 59 Ruské filmy v kinech však měly úspěch, kap. 31, Prodávám dům…Tamt…s. 168 60 Toto tvrzení je samozřejmě značně přehnané. V prvních letech vlády měl Perón s USA naopak mnoho sporů…Tamt…s. 169 61 Na stěně visel velký sovětský kalendář na rok 1946 Naš Golos, kde bylo vyobrazeno 12 sovětských maršálů v čele se soudruhem Stalinem, dále se zde nacházely různé znaky a vyznamenání…Tamt…s. 175

24

prodávala jen za hotové, protoţe se spousta lidí snaţila brát na dluh a někteří pak nezaplatili, neboť se jiţ v obchodě neukázali. Dostávala nabídky k sňatku, ale všechny odmítla, proto ţe nápadníci b yli většinou líní a opilci. Opilců se zbavila tak, ţe zv ýšila cen y v í n a . 62 S a m o s t a t n á ţ e n a b y l a v A r g e n t i n ě n ě č í m n e o b v y k l ý m . P ř i š l a jí

pomáhat

jedna

španělská

vdova.

Na

podzim

k ní

chodili

nakupovat i vojáci, Anna za nimi jezdila prodávat i n a cvičiště. Mezi

její

hosty patřil

starý Španěl, dělník z lihovaru, jehoţ

mladá ţena měla milence, kterého on musel ţivit jako jejího bratra. Dále sem docházela mladá Francouzka s muţem a dvěma dětmi, o b c h ů d e k n a v š t ě v o v a l i i m a q u i s t é . 63 F r a n c o u z k a v z á ř í 1 9 4 7 o d j e l a do Francie a Anna jí po ní poslala dopis do Československa. Čas od času

se

zde

objevil

i

letecký

invalida

se

starší

ţenou,

kteří

Kod ýtkové návrat do Československa rozmlouvali s tím, ţe tam je vše na lístky a v Argentině to vše seţene na volném trhu. Anna oponovala tím, ţe tam aspoň nejsou šmelináři a ţe lístkový systém j e s p r a v e d l i v ý . 64 S t a r ý p á n p o k l á d a l A n n u z a b l á z n a , k d y ţ s i m y s l e l , ţe neví, ţe tam vládnou komunisté. Za války prý slouţil u RAF, pak prý mu radili, aby se namísto do Argentiny vr átil zpět do vlasti, ten tam místo sebe poslal raději přítele, který mu podal zpráv y, ţe v ČSR

je

neobvyklá

poválečná

situace.

Kdo

je

komunista,

má

v š e c h n o , j i n í u m í r a j í h l a d y . 65 A n n a s e z a n ě j s t y d ě l a . Kod ýtková se snaţila b ýt aktivní komunistkou i v Argentině, podílela se na zaloţení Komunistické strany Argentiny, jejíţ schůze se u ní konal y. Skrýval se tu například mlad ý Ital, který roznášel broţury a letáky, pak se však stal stoupencem Peróna. Komunisté však často končili v argentinsk ých věznicích. Kd yţ za ní přišl y jeptišky, které chtěl y uplést trnov ý věnec jako symbol utrpení popraveného československého duchovního Tisa, Anna vybuchla. Tiso b yl podle ní zrádce československého lidu. Řidič jí poţádal o 62

I její ukrajinský zaměstnanec konzumoval přesmíru alkohol, tak jej nemilosrdně propustila…Tamt…s. 179 To byli francouzští partyzáni z odboje proti Němcům, spíše levicového aţ komunistického zaměření…Tamt…s. 182 64 Asi netušila, ţe ho právě její oblíbení komunisté na začátku 50. let zruší a naopak zavedou měnovou reformu, která znehodnotí úspory mnoha lidem, Tamt…s. 184 65 Toto tvrzení je značně přehnané, nicméně je fakt, ţe členové KSČ získávali jiţ před převratem mnoţství neoprávněných výhod, Tamt...s. 185 63

25

bliţší v ysvětlení k Tisově osobnosti a Anna to uzav řela tím, ţe to b yl on, kdo zaprodal Slovensko nacistům. Do obchodu prý chodili nakupovat i podvodníci, ale Anna je neudala, aby nepřispívala k očistě kapitalistického státu. J ejí zbraní proti zlodějům b yl sáček rozemletého pepře. Kod ýtkové

odjezd

se

pozdrţel

tím,

ţe

sňatkem

ztratila

československou státní příslušnost, tudíţ se podle úřadů nemohla vrátit. Podala tedy ţádost o nové státní občanství, vše se však táhlo ještě

více

čtyřletá

neţ

r o k . 66 A n n a

zahrada

právě

opouštěla

přinášela

své

své

dílo

první

s lítostí,

p l o d y . 67

neboť

Pozemek

s domem a zahradou po ní koupila Češka provdaná za Jihoslovana, kteří se původně chtěli vrátit do Jugoslávie, ale po „Titově zradě“ s i t o r o z m y s l e l i . 68 A m e r i k a p r ý p o t ř e b u j e o t r o k y a s t á v k o k a z y , k t e ř í budou

pracovat

za

všech

okolností, a

proto

je přípustná

pro

imigraci. Jihoameričtí dělníci prý dobře vědí, ţe z Evropy utíkají jen

lenoši.

Kodýtková

antikomunistickou

emigraci

pochopitelně

vůbec neuznává. Celní prohlídka dopadla bez problémů, Annu doprovodila na loď krajanka, Ukrajinec a dva věrní zákazníci. Přesně 27. března 1949 loď odplouvala z Buenos Aires, byli na ní i Češi z Paraguaye, Uruguaye, Chile a Brazílie, rozloučit se přišel i československý v yslanec. Loď nesla název „Argentina“ a b yla stará asi 35 let, její k a b i n y b y l y v e l m i t ě s n é . 69 V M o n t e v i d e u p r o p u k l a m o ř s k á n e m o c . V brazilském komunistické

Santosu

chtěli

nakoupit,

Československo.

ale

Poslední

Brazílie

bojkotovala

zastávkou

na

jihoamerickém kontinentu b ylo Rio de J aneiro, Kod ýtková se velmi divila tomu, ţe se lidé chtěli vracet i do fašistického Salazarova P o r t u g a l s k a . 70 L o ď p a k p l u l a p l y n u l e n a t r a s e T e n e r i f e – L i s a b o n – Barcelona. Anna si v duchu říkala, ţe i ve Španělsku padnou okovy

66

I prodej Annina majetku se táhl dlouho, protoţe notář s převodem nijak nespěchal…Tamt…s. 202 Pěstovala broskvoně, švestky, pomerančovníky a citrónovníky…Tamt. s. 202 68 Jednalo se o Titovu roztrţku se Stalinem v červnu 1948, kdyţ chtěl vést politiku nezávislou na Moskvě…Tamt…s. 202 69 Kodýtková se dozvěděla o tom, ţe její pralesní chata byla vykradena krátce po jejím odchodu a vše pak spláchla ničivá povodeň…Tamt…s. 206 70 Asi jí nepřišlo na mysl, ţe ona sama se vrací do totalitního státu…Tamt…s. 210 67

26

t y r a n a . 71 P ř í š t í z a s t á v k y b y l y C a n n e s a J a n o v . Z d e l o ď s v o u c e s t u ukončila a dále jiţ pokračovali vlakem na Milán. Druhý den ráno přejeli

italské

okupačním

Alpy

pásmu

a

vjeli

nadšeně

do

vítali

Rakouska, sovětské

v jehoţ

vojáky

se

sovětském samopal y.

Mávali stráţi a provolávali slávu Stalinovi a Sovětskému svazu. Večer dorazili do Vídně po 24 denní cestě. Příštího dne, za ranního dubnového rána se Anna v Českých Velenicích, opět po 21 letech s e t k a l a s e s v o u r o d n o u v l a s t í . 72

71 72

Reţim Francisca Franca však vydrţel aţ do jeho smrti v listopadu 1975, Tamt…s. 211 Spolu s ní se do Československa vrátilo celkem 146 Čechů a Slováků…Tamt…s. 214

27

František Čech-Vyšata

1.2

To František Čech Vyšata zaţíval v Jiţní Americe ještě pestřejší osudy

neţ

Anna

Kod ýtková,

coţ

bylo

dáno

mimo

jiné

i

jeho

osobnostními charakteristikami. Měl rád dobrodruţství a snil o tom, ţe procestuje celou Jiţní Ameriku. Jeho plánů,

cesta

do

přičemţ

Ameriky byla na

něj

výsledkem

působily

časopi sy

dlouholetých

úvah

a

v ýznamn ých

českých

cestovatelů Emila Holuba, Enrika Stanko Vráze i jeho následovníka Kořenského. Stejnou měrou na něj měla vliv i fantazie Verneova a Mayova. Vyšata se také domníval, ţe v daleké cizině se mu povede lépe a zapomene na nepřízeň v lásce, která ho v Čechách postihla. Určitou

finanční

podporu

mu

posk ytla

rodina

továrníka

Švehly

z Česk ých Budějovic, a tak mohl směle dne 19. března opustit rodné

Chlumany

pod

Šumavou.

S těţkým

srdcem

se

loučil

i

s Prahou, která mu přirostla k srdci a jakoţto opravdový vlastenec si ke svému příjmení přidal ještě přízvisko Čech. Snil o tom, ţe jeho

vlast

bude

jednou

svobodná. 1

Prvním

Vyšatov ým

cílem

v Latinské Americe měla být Argentina, která v té době zaţívala neobyčejný hospodářský boom a řadila se k nejbohatším zemím světa srovnávaná například s tehdejší Austrálií nebo Kanadou. Vyšata vyrazil vlakem z nádraţí císaře Františka Josefa. 2 Z Prahy směřoval nejprve do Dráţďan, kde se setkal s Hanákem Františkem J ančíkem, s nímţ ho měl y pojit některé osud y. Jak Vyš ata , tak Jančík mířili do Argentiny přes Brémy, kde se nalodili na loď do Buenos Aires. Cestují zde b yli různého zastoupení, převaţoval y mladé

dívky,

hojně

b yli

zastoupeni

venkované.3

Češi

většinou

neměli o cíli své cesty patřičné informace a mnozí pak končil i velmi špatně. Lo ď „Gotha“ v yplula dne 26. března 1910, přičemţ většina

cestujících

ze

střední

a

východní

Evropy

cestovala

3.

třídou. Mezi národnostmi převaţovali Rusové, Maďaři, Slováci a 1

Čechy byly v roce 1910 ještě součástí mnohonárodnostního Rakouska-Uherska pouze jako jedna z korunních zemí dynastie Habsburků, František Čech-Vyšata, Patnáct let v Jiţní Americe díl I. – V ţáru pamp, Praha 1927, s. 3 - 19 2 Pozdější Wilsonovo a dnes Hlavní nádraţí v Praze, c. d., s. 3-19 3 Mladé svobodné dívky se touţily většinou v Argentině dobře provdat, bílých ţen byl v Jiţní Americe stálý nedostatek, c.d., s. 3-19

28

Češi.4

Z těchto národů

obsadili

Češi

a Slováci záď, Maďaři

a

Rusové střed a pak zde b yli ještě Španělé a Portugalci, kteří zabrali příď lodi. Na lodi moc velké pohodlí nepanovalo, nikdo nechtěl ulehnout do nepohodln ých ţelezn ých postelí. V průběhu cest y po stihla některé cestující tzv. mořská nemoc.5 Loď plula po trase Brémy – Antverpy – La Coruňa – Villagarcía – Vigo – Lisabon, který byl poslední zastávkou na evropské pevnině. Moře b ylo naštěstí většinou klidné, ale slunce nepříjemně pálilo. Vyšata

u

ostrova

Madeira

zalitoval,

ţe

je

občanem

Rakouska -

Uherska, to však ještě netušil, jak se během několika let všechno změní a ţe svou ţivotní dráhu zde zakončí poslední habsburský císař Karel I. Při zastávce na Madeiře bylo moţno zakoupit od místních lidí levné ovoce i víno a cestující mohli sledovat, jak potápěči loví drobné mince ze dna oceánu. Při tomto v ýkonu s e potápěli do hloubk y aţ 10 metrů. Poté v yplula loď jiţ na širé moře, musela překonat

celý Atlantský oceán, neboť

brazilské Rio

příští

de Janeiro. Plavba měla trvat

přístavem

b ylo

aţ

17 dní, přátelství

během ní uzavíraná ale příliš trvalá neb yla, neboť po v ylodění jiţ šel kaţdý svou cestou. Nejlepší Vyšatův přítel Jančík nosil často zásoby z lodní kuchyně, oba zaţili spoustu legrace, navzájem se oslovovali ve stylu hanáckého nářečí Franckó. Jídla zde vařil i český kuchař. Na Kanárských ostrovech u Las Palmas doplnili zásobu uhlí a zachránili jednoho domorodce, který se málem utopil v moři. Během celé plavb y panovalo příznivé počasí, noci b yl y klidné. Při překročení rovníku se odehrál tzv. „křest“, kd y kaţd ý, kdo prvně v ţivotě projíţděl ze severní polokoule na jiţní, musel b ýt oholen a za 10 korun mu b yl v yst aven ţertovn ý křestní list. 6 Po

4

Na palubě bylo 7 lidí z Čech, ostatní z Moravy,Tamt… s. 3-19 Jedná se o specifickou chorobu s mnoha příznaky, mezi nejčastější patří závrať a zvracení., Encyklopedie Universum 2001, s. 689 6 Křest prováděl muţ v masce boha Neptuna, jenţ byl v antickém Římě bohem moří a oceánů a jeden z nejvyšších bohů římského pantheonu vůbec, František Čech-Vyšata, Patnáct let v Jiţní Americe, díl 1. – V ţáru pamp, s. 3-19 5

29

dlouhé

plavbě

na

otevřeném

oceánu

spatřili

jako

první

z jihoamerické pevniny hory v brazilské provincii Pernambuco a 14. dubna 1910 zakotvili v Rio de J aneiro, nad nímţ se v ypínala trojice

v ysok ých

hor

Pao

de

Azucar,

Corcovado

a

Tisuca.

Cestujícím neb ylo povoleno v ystoupit z lodi a porozhlédnout se po městě, ti na protest odmítli lodní večeři. Příští zastávkou b ylo město Santos, které v té době patřilo k nejrušnějším exportním městům Brazílie. Vyváţela se odtud hlavně káva. Město spojovala ţeleznice se Sao Paulem a ţilo zde asi 120 000 obyvatel. 7 Za tři dny dorazili ze Santosu do cíle své cesty, argentinského hlavního města

Buenos

Aires.

Ještě

během

plavby

se

Vyšata

zabýval

podrobn ým studiem map Argentin y a Brazílie a častými rozhovory se

Španěly

se

snaţil

v ylepšit

své

chatrné

jazykové

znalosti.

Nejčastěji snili imigranti o tom, ţe se z nich stanou bohatí farmáři, realita však b yla bohuţel často mnohem drsnější. Do Buenos Aires dorazili 20. dubna 1910. Argentina byla snem mnoha emigrantů, b yla bránou do v ytouţeného ráje. Na nábřeţí kotvilo mnoho lodí. Všichni přistěhovalci museli projít kontrolou imigrační

komise,

Vyšatova

se

jiţ

odb yl a

tvořilo

10

poměrně

úředníků.

hladce,

Zatímco

protoţe

prohlídka

neměl

mnoho

zavazadel, J ančíkov y bedn y s prád lem a nádobím byl y v ys yp án y, moţná i kvůli povedené grimase, kter ou Hanák na celníka udělal. V Buenos Aires museli všichni vystěhovalci projít imigračním hotelem, coţ nebylo nic jiného neţ stará budova prolezlá červotoči, pokoje b yl y špin avé a smrduté. První noc v Argentině b yla nocí hrůz y, neboť b yli nuceni se zab ývat lovením různ ých parazitů. 8 Ţeny zvláštní pokoje či oddělení neměly a spaly tedy společně s muţi. Druhého dne při prohlídce města objevili hotel „Habsburg“, coţ b yl a taková česká informační kancelář, dávala zpráv y o moţnostech zaměstnání

a

dal

se

sehnat

i

tlumočník.

7

Hotel

patřil

jistému

Jančíkovi se zde za jedinou stříbrnou pesetu podařilo koupit obrovský trs banánů, které pak štědře na lodi rozdával, Čech-Vyšata, 15 let v Jiţní…op. cit. s. 3-19 8 Mezi ně patřili blechy, štěnice, vši, myši i krysy, Tamt…s. 20-23

30

Křikavovi. Rady se různily – jeden radil shánět práci ve městě, další doporučoval oproti tomu venkov. František

Čech-Vyšata

se

přihlásil

k v ýpravě

na

severozápad

Argentiny, do Chaco Austral. Práce m ěla spočívat v kácení stromů a

zakládání

nových

kolonií.

Spolu

s ním

se

přihlásilo

i

10

Moravanů. Musel se však rozloučit s krejčím Jančíkem, jemuţ se více hodilo město. Vyš ata se tedy na tři noci ubytoval v hotelu „Habsburg“,

nakoupil

nové

šaty

a

nezbytné

lovecké

potřeby.

Zakoupili lodní lístk y a v ypluli proti proudu řek y Paraná aţ do Barangueras, které leţelo severně od Buenos Aires. Další cesta zavedla

Františka

Vyšatu

do

argentinských

pralesů,

do

krásné,

nespoutané, ale ovšem i nebezpečné volné přírody. Na lodi b ylo asi 50 osob, mezi nimi i Vyšatův krajan Polák z Morav y spolu s manţelkou a mal ým dítětem. Nejprve propluli zálivem

La

Plata,

jehoţ

šířka

mezi

Buenos

Aires

a

Uruguay

dosahovala aţ 60 km, takţe si připadali jako na otevřeném moři. Kd yţ

míjeli

ostrov

Martin

García,

přirovnal

jej

Vyšata

k francouzskému d´Ifu, zde b yli umístěni pro změnu argentinští političtí vězni.9 Při plavbě na řece Paraná foukal ostrý studený vítr. Krajina zde b yla rovinatá, na březích se nacházel y vilk y a ovocné

sad y.

neopl ývalo.

Jídla

V těchto

na

lodi

krajích

b ylo se

dost,

ale

v ysk ytovalo

kvalitou i

mnoho

zrovna zvěře

a

ptactva. Dalšího dne dosáhli města Rosaria, které b ylo druhým největším městem Argentiny. V té

době zde ţilo asi 220 tisíc ob yv atel. Od

Buenos Aires bylo vz dáleno zhruba 400 km. Ve městě se nacházel velký říční přístav, lodě zde nakládaly argentinské obilí, zejména pšenici. Loď „Guarany“ naloţila třtinový cukr. V roce 1910 zde činila obv yklá pracovní doba 12 hodin, coţ b ylo podobné jako v mnoha dalších zemích Jiţní Ameriky. 10 Vyšata na tomto

místě

a

pak

vícekrát

kritizuje

údajnou

lenost

místních

ob yv atel, coţ podle něj vede k jejich chudobě a bídě. Přes přístav 9

Ostrov d´If – místo proslavené zejména románem Hrabě Monte Christo od A. Dumase ml., Tamt… s. 24 - 30 První zemí Latinské Ameriky, která významně omezila pracovní dobu, bylo Mexiko v roce 1917 po revoluci.,Tamt. s. 24 - 39 10

31

Diamante s pevnůstkou z koloniální doby ze 16. století se dostali aţ k městu Paraná.11 Toto město je hlavním v provincii Entre Ríos, jiţ na počátku 20. století zde panoval čilý obchodní ruch. Město b ylo lemováno vysok ými palmami a zahrad y ohran ičen y trnit ými kaktusy namísto plotů. Plavba trvala ještě 3 dny, neţ se dostali ke konečné zastávce v městě Barangueras. Nálada panovala rozdílná. Mnozí

se

těšili,

jak

zde

zbohatnou,

jiní

projevovali

strach

z neznámého. Český krajan Polák se nejvíce obával indiánů, kteří prý stříleli po běloších šíp y otrávené jedem curare. J eho ţena b yla odváţnější neţ on, nosila dokonce u sebe revolver. Polák opravdu neb yl tím t yp em člověka, který b y se hodil do pustin a pralesů Chaco Austral. Na březích řek y Paraná se v ysk ytov ali občas i indiáni, kteří mluvili jaz ykem guaraní, kter ý je obv ykl ý více v Paragua yi. Ţili v chatrných

dřevěných

domcích

nebo

prostě

jen

v dírách

v yhlouben ých do země. Muţi b yli opásáni jen kusem hadru, ţen y oblečeny v průhledných černých šátcích. Indiánk y zde kouřily velké a tlusté doutník y, které sam y v yráb ěl y. Vyšata se cítil provinile za evropskou

dob yv ačnost

a

chamtivost,

která

přivedla

indiánské

kmen y na pokraj záhub y. Na řece Paraná b yl y v ys oké podemleté břeh y, šířka řek y dosahovala aţ 2 km, přičemţ b ylo nutné si dávat pozor, aby loď měla dostatečný ponor, neboť zde překáţely různé travin y a quebračové kmen y, které jsou těţší neţ voda. Hlavním městem oblasti byl a Resistencia. Ub ytování nalezli v Baran gueras v kůlně domu zaměstnavatele. Příštího dne jiţ byli na cestě na es tancii. J eli povozem taţen ým mulama, řídil ho indián. K večeru se dostali aţ k řece Río Negro, kde rozbili první tábor. Skupinky se utvořily dvě. První tvořili Češi, druhou Poláci, Rusové a M aďaři. Vyšata kaţdému dodával kuráţe, jeho v ýhodou b yla skutečnost, ţe ovládal několik jaz yků. Noc v pralese b yla velmi neklidná, odpočinuli si jen velmi málo, neboť je neustále rušili mosk yti, prérijní lišk y a vří skot opic. Po dvou dnech dorazili konečně na sever k říčce Río Bermejo, kde se 11

Vyšata stále nazývá koloniální období jako dobu španělské okupace, Tamt…s. 24 - 39

32

jejich

zaměstnavatel,

don

Francisco

Penco,

snaţil

v ytvořit

z pralesů úrodná pole. V kolonii pracovali s domorodci, indiány kmene Tobas. Vše měl na starost hlavní účetní, který byl Španěl. Měl k ruce švédského zřízence. Podepsali smlouvy, podle nichţ kaţdý muţ měl obdrţet za práci 40 pesos za měsíc, ţeny vydělávaly 20 pesos a k tomu b yl a strava a ub ytování. K dispozici však b yla jen část nejnutnějších potřeb – například čaj, cukr, tabák a m ýdlo si

museli

hradit

ze

svého.

Nakupovat

šlo

jedině

v majitelově

obchodě. Podle dodatku měli v ykonávat veškeré práce v pralesích i na nově zaloţených polích. Svého souhlasu později litovali. V této chvíli se ještě Vyšata cítil spokojen, protoţe měl práci, dostatek jídla a poznával nové neznámé jevy v této pohádkové zemi. Dychtil po nov ých záţitcích a b yl naplněn zvědavostí. Zatímco zpočátku pracovali Češi v zemědělství, druhá skupina měla start podstatně obtíţnější. Musela totiţ kácet v pralese tvrdé quebračové

strom y.

Pralesy

severní

Argentiny

tvořily

husté

podrost y, stával y se tak ještě neproniknutelnějšími neţ prales y brazilské.

Kácení

stromů

b ylo

velmi

namáhavé

a

nebezpečné.

Strom y zde dosahoval y průměrné v ýšk y aţ 30 m a jejich kmen y b yl y velmi těţké. Quebračové dříví je tvrdší neţ většina stromů v našich krajích, nepříjemným se stával i prudk ý ţár tropického slunce. Vyšata pracoval s indiánem na stavbě parní pil y a dílo se mu dařilo, zatímco jeho druhové Fajkus a Polák museli těţce ora t nově zakládaná pole. 12 Vyšata se nepříjemně poranil na noze, musel se z práce vrátit do kůlny a několik dní nemohl vůbec pracovat. Ostatně práce byla den ze dne namáhavější, pracovalo se aţ do setmění, bez oddechu, snídaně či omezení pracovní dob y. Ţádné v ýjimk y pro Evro pan y neex istoval y, k obědu dostávali jen maso a suchary. Dle Čecha-Vyšat y byli statkáři (estancieros) moderními otrokáři. Dostatečné byl y jen příděly masa a soli. Chléb, cukr, čaj, rýţe, tabák, m ýd lo a jiné věci denní potřeb y se prodával y

ve

statkářově obchodě aţ pětkrát dráţ neţ b yl y cen y v Buenos Aires.

12

Vyšata se sekl sekyrou do špičky levé nohy, zasaţen byl palec a rána silně krvácela, Tamt… s. 41

33

Zaměstnavatel

vydělával

na

práci

zaměstnanců

a

na

cenách

produktů, neboť nikde jinde se nakupovat nedalo. Vyšata měl v yj edn at zlepšení podmínek, avšak nic nepořídil. Byl y mu jen ukázán y podepsané sm louv y, kde stálo, ţe ub ytování a strava budou posk ytnut y podle místního zv yku. Vš e určeno podle místních indiánů, jimţ stačilo ke spokojenosti pouze solené maso. Majitel byl tím nej horším t ypem otrokáře, kd yţ lákal nezkušené přistěhovalce do nehostinn ých pustin Chaco Austral a ti mu b yli pak v ydáni na milost a nemilost. Nemohli se dovolat ţádné ochran y zákona. Vyšata se o v ýsledku své mise raději nikomu ani nezmínil. Plánoval jediné moţné v ýchodisko z otroctví – útěk. Rozhodnutí b ylo

konečné,

čekalo

se

jen

na

vhodné

podmínky.

Jevilo

se

zřejm ým, ţe se nemohou vrátit stejnou cestou, odkud přišli, protoţe by byli práce,

snadno objeveni. Smlouva neurčovala ani mohli

Museli

si

b ýt

drţeni

nejdříve

docela

obstarat

klidně

konec jejich

v celoţivotním

postačující

zásoby

a

otroctví. nakupovat

v obchodě třeba i na úvěr. Nesmělo se zapomenout ani na náboje do zbraní a udice, aby mohli lovit na útěku zvěř. Jediný moţný směr útěku

b yl

Paraná.

směrem

Zpravena

na

výcho d

b yl a

jen

do

Resistencie,

první

skupina,

přístavu

ta

druhá

na o

řece ničem

nevěděla. Vyšata dlouho do noci přem ýšlel, nemohl usnout. Velkou část svých osobních věcí museli zanechat v Navaro, aby mohli postupovat rychle. 13 Vyšata získal po stupně na svoji stranu dvě dogy, které estancii hlídal y, tím ţe je krmil zb ytkov ým masem. Psi pak vůbec neštěkali. V době své nemoci dostával Vyšata niţší plat, neměl k dispozici ani stravu a léky. Naštěstí ho však nevypověděli z kůln y.

Nazrával

čas

konečného

rozuzlení.

Těšil

se

na

opět

svobodný ţivot, neúspěch si raději vůbec nepřipouštěl. Kaţd ý, kdo se chystal k útěku, si připravil jen nejnutnější věci zabalené

do

vaku.

Samozřejmostí

b yl y

nabité

zbraně.

Vyšata

štěrbinou ve dveřích obhlíţel nádvoří, a kdyţ si byl jist, ţe je klid, zahájil akci. Ve 22h odvázal dogy z řetězů a o hodinu později vstoupil 13

na

nádvoří,

přičemţ

jasná

měsíční

Navaro byl název kolonie, kde byli nyní nedobrovolně drţeni, Tamt…s. 46

34

noc

neb yl a

právě

příznivá plánu. Psů se zbavil tak, ţe je nalákal na ovčí k ýt y k boudám a t y pak přirazil k sobě. Cesta b yla volná. Vyšata se stal organizátorem celého útěku, do pralesa vstupoval v čele celé skupiny. Ve 4h ráno odbočil podél potoka na jih, aby zmátl pronásledovatele. Neměli obavy, ţe by nalezli stopy v husté v ysoké

trávě,

zde

několikahodinov ý,

se

nedalo

těţko

jet

mohli

ani

být

na

koni.

dostiţeni.

Náskok

jiţ

Vyšata

se

b yl

spíše

obával divokých dravců, hadů a toho, ţe by mohli zabloudit, coţ by znamenalo jistou záhubu. Cesta byla lemována trnitým houštím a kaktus y. V 8h ráno si mohli konečně na břehu potoka dopřát první odpočinek, od otrokářské kolonie jiţ urazili velkou vzdálenost. Záchrana před pronásledováním se stala jistou. Bylo však velmi důleţité zásobit se dostatečn ým mnoţstvím pitné vody. Cesta mohla směřovat jedině na východ. Vyšata si zapamatoval z rozhovoru se Švédem, ţe se nedaleko odsud staví ţeleznice, která měla zajistit spojení mezi Resistencií a Tucumanem. Podél tratě se tedy dalo bezpečně dorazit do cíle. Ulovili několik velk ých r yb, ale na ohni je raději

připravili

Putovali

stále

k rozvodněné

aţ

další

východním říčce

Río

den, aby na

směrem,

Negro,

aţ

která

sebe neupozorňovali. čtvrtého

dosahovala

dne

dorazili

šířky

20m

a

hloubky 2m. Poradili si tím, ţe sestavili k sobě několik kmenů a říčku přebrodili. 14 Ţivot jim neustále suţovalo hejno mosk ytů, kteří je bodali tak, ţe byli brzy poseti puchýři a oteklinami. Jiţ se nacházeli blízko ţeleznice, která znamenala záchranu. Jiţ jim ani nevadilo, ţe je stále napadali mosk yti, protoţe věděli, ţe se nacházejí blízko baţin, kde jiţ měli kaţdou chvíli narazit na rozestavěnou

ţeleznici.

Tropické

slunce

baţiny téměř

vysušilo,

voda a měkká půda se udrţ ovala jen pod hust ými křovinami. Chůze se

tak

stávala

hodinách

rychlejší

zaslechli

zachráněni.

Hlasy

a

lidské patřily

pohodlnější hlas y, indiánům

neţ

cítili,

v pralese. ţe

z kmene

jiţ

Po

třech

brzy

budou

Matacos.

Vyšata

v yhledal správce stavb y, kterým b yl postarší Němec, který rychle 14

Vyšata velice litoval toho, ţe zastřelil malou opičku, která na něho dělala posunky. V pralese ţila bohatá fauna od jaguára, kolibříka aţ po smrtelně jedovatého hada yarará. Byl to krásný, ale nebezpečný ráj, Tamt… s. 54

35

pochopil

důvody

a

záměry

uprchlíků.

Povolil

jim

druhý

den

cestovat dělnick ým vlakem do Resistencie, která byl a vzdálena asi 160 km. Vzdálenost měl vlak urazit za 8 h, jinak by je čekalo pět dní pěší chůze. Mohli se v klidu um ýt a v yspat. Od německého inţen ýra obdrţeli i volné jízdenk y, útěk z otroctví, jaké b y v ţádné evropské zemi neb ylo m yslitelné, mohl tak b ýt úspěšně dokončen. K ránu dorazili do stanice Resistencia. Město čítalo asi 12 tisíc ob yv atel. Zdejším zákonům nerozum ěli, proto jim nedůvěřovali a spícímu městu se raději vyhnuli. Zamířili rovně k řece Paraná a osadě

Barangueras.

překvapení

a

Ihned

zděšení

v městských

potkali

druhý

branách pracovní

však

ke

oddíl

svému

z kolonie

Navaro, on y Polák y, Rus y a Maďary. Naštěstí se ukázal y m yln é jejich obav y, ţe je s nimi ukrutn ý plantáţník nebo jeho zástupce účetní.

Byli

rovněţ

volní.

Vyčítali

Vyšatově

skupině,

ţe

uskutečnila útěk bez nich, ale ten se bránil nařčení tím, ţe vlastně jejich útěk umoţnil prchnout i druhé skupině, c oţ b yla pravda. Nešlo

brát

skutečnost

evropsk ým

viděním,

neboť

mnohé

zv yk y

Evropanů b yl y zde bezúčelné, ba dokonce směšné. Vyšatova skupina následovala příkladu druhé a zakoupila si lodní lístky do Rosaria na loď pravidelné linky mezi Asunci ón a Buenos Aires. Stinnou stránkou útěku ovšem b yla skutečnost, ţe většina jejich

osobních

začínaly

pomalu

věcí

zůstala

tenčit.

v rukou

Plavba

do

estanciera

Rosaria

po

a

i

peníze

proudu

se

ubíhala

rychleji, trvala jen 6 dní. Šestý den dopluli do Rosaria, poté se rozešli, protoţe společně by jen těţko práci sháněli. Polákovi s Fajkusem přijali zaměstnání na venkovské haciendě a V yšata se ocitl sám. Měl obav y o svou budoucnost.

Musel

za

kaţdou

cenu

sehnat

práci,

protoţe

jeho

finanční zásob y se valem tenčily. Jedna jeho nabídka byla přijata a práce znamenala pro Vyšatu neskutečnou dřinu. Pracovalo se na přímém slunci aţ 12 hodin denně, v ýsledkem b ylo oteklé tělo, ramena podlitá krví a pokleslé noh y. Navíc musel sdílet pokoj s velk ým psem jménem Zoro. Za měsíc

práce

b yl

zcela

u

konce 36

se

silami,

musel

se

tři

t ýdn y

zotavovat a malá našetř ená suma peněz se opět brzy rozplynula. J elikoţ neb yl znovu schopen k práci nastoupit, odebral se na radu svého ub ytovatele na rakousk ý konzulát. 15 Vyšata na konzulátu poţádal úředníka o udání adres podniků, kde by se mohl ucházet o zaměstnání. Bylo mu prudce odpovězeno, ţe konzulát neslouţí jako zprostředkovatelna práce. Nato se Vyšata otázal, kam se má tedy obrátit a úředník odvětil, ţe mu nepomůţe. Mohl prý zůstat doma, nikdo ho nenutil se v ystěhovat. A pak mu dal radu, ţe by se mohl přiţivit v obchodě zlatníka a hodináře, coţ b yl návod v tom sm yslu, ţe se ho měl pokusit okrást. Kd yţ prý ho ch ytí, tak ho zavřou, kd yţ ne, má o ţivob ytí postaráno. Vyšata se na něj nevěřícně podíval, načeţ mu plivl do c. a k. listin a práskl za

sebou

dveřmi.

To

b yla

„rada“

c.

a

k.

rakousko-uherského

tajemníka konzulátu. Brzy našel zaměstnání v italské továrně na lihové nápoje. Tato práce spočívala v m ytí, čištění a plnění lahví alkoholick ými nápoji. Stalo se mu, ţe ze všech těch „vůní“ dočasně ztratil č ich.16 Zatouţil znovu po vlasti, prozatím však neměl peníze, aby se mohl vrátit. Jednoho dne se náhodou setkal s jedním krajanem z Morav y jménem Leitgeb. Ten si v ydělával hraním na housle. I Vyšata měl trochu hudebního talentu, ve vlasti dří ve hrával na tahací harmoniku, kterou naz ýval královnou hudebních nástrojů. Zastesklo se mu po muzicírování, a tak si harmoniku koupil i v Argentině. Ani mu nevadilo, ţe jiţ b yla poněkud obehraná a něco pamatovala. Sblíţil se s Karlem Lei tgebem a v ytvořili hudební duo. J eho jasně deklarovan ým cílem b yl o dostat se co nejdříve domů. Opustil

tedy

své

zaměstnání

a

stal

se

potuln ým

hudebníkem.

Argentincům b yla dle Vyšat y hudba bliţší neţ problematická spása duše, věnovali na ni mnohem více finančních prostředků neţ na modlení. Jejich česká hudba zabírala, předčilo ji jen argentinské tango,

které

v místních

ob yvat elích

v yvolávalo

opojení

a

neodolatelnou chuť tancovat. 15

Tehdy v roce 1910 byl Vyšata ač nerad ještě rakousko-uherským státním příslušníkem, Tamt… s. 65 Vydělával jen 15 pesos týdně, přičemţ na 7 pesos týdně ho přišla strava a ubytování. Takţe jen ţivořil…Tamt. s. 66 16

37

Kd yţ měli našetřenou slušnou sumu, rozhodli se opustit Rosario a zamířit do Buenos Aires, odkud je do české kotliny blíţe. Cestovali vlakem.

V nejbliţší

stanici

v ystoupili

a

šli

pěšky

podél

trati.

Cestou v yhrávali na různ ých místech a jejich „bohatství“ se utěšeně rozrůstalo. Šli voln ým tempem, za 14 dní urazili asi jen 100 km. Na cestě měli i obrovské štěstí, ţe nepřišli o ţivot. Na visutém mostě je překvapil nákladní vlak, stačili se však zavěsit dole za praţce. I kdyţ Vyšata nakonec nevydrţel se silami a spadl dolů, měl štěstí, ţe pouze upadl do bezvědomí. 17 Týden pak setrvali v nejbliţší stanici Baradero, kde si hrou na piano a housle vydělali aspoň na cestu 3. vlakovou třídou do Buenos Aires. Kdyţ tam dorazili, ub ytovali se v jiţ dříve zmíněném hotelu Habsburk, na nikoho známého však zde jiţ Vyš ata nenarazil. Právě

v té

době

se

konaly

velké

slavnosti

k

100

letům

argentinské nezávislosti. 18 Při té příleţitosti b yla konána velká mezinárodní

v ýst ava,

které

se

účastnily

v ýznamné

osobnosti

a

delegace celého světa. Námořní mocnosti v yslali na ukázku svá válečná loďstva. U přístavu v Buenos Aires b yl a předvedena i malá námořní

bitva

a

Vyšata

litoval,

ţe

finančně

přispěl

na

tak

„zb ytečnou nádheru“. Stala se mu nepříjemná věc, kd yţ zaujat touto podívanou, přišel v tlačenici o peněţenku se 400 pesos. Tak padla jeho naděje, ţe se v dohledné době dostane domů. Aspoň ţe hotel měl zaplacen a stihl si koupit oblek. Kd yţ se vrátil do hotelu, čekalo ho nepříjemné překvapení, ţe ho kvůli jakési hezké seňoritě opustil přítel Karel. V jeden den ho tedy potkaly dvě málo příjemné události. Sice se dozvěděl, ţe známý Jančík má někde v Buenos Aires krejčovskou dílnu, ale Vyšata

ho

ani

nevyhledal,

neboť

nic

ho

jiţ

v hlavním

městě

nebavilo a zatouţil po pampách. Zčásti to b ylo způsobeno i jeho neutěšenou finanční situací. V novinách objevil inzerát, ţe se shání pracovník na místo pivovarského sladovníka, coţ b yl Vyšatův obor. 17

Jejich hudební nástroje však byly nenávratně poškozeny, Tamt…s. 71 Ve skutečnosti není toto konstatování tak zcela přesné – 25. května 1810 došlo pouze k sesazení posledního španělského místokrále. Nezávislost Spojených provincií La Plata (tehdejší název pro Argentinu) byla oficiálně vyhlášena aţ 9. června 1816., in Opatrný J., Amerika v proměnách staletí, Praha Libri 1998 – heslo Argentina, s. 37 18

38

Sehnal

tedy

zaměstnání

ve

městě

Campana

vzdáleném

75

km

severně od metropole. Téměř celý rok ve městě čítajícím asi 15 tisíc ob yvatel poctivě pracoval. Sb íral kapitál, ab y s e mohl v ydat na další toulky a dobrodruţství. Cestovní program sestavoval při lovu

v řece

ryb

Paraná.

Chtěl

jiţ

cestovat

sám

jen

se

sv ými

zbraněmi, aby se nemusel na nikoho ohlíţet. V těchto chvílích zřejmě v ykrystalizoval jeho plán proc estovat Jiţní Ameriku. Avšak

aţ

shromáţdit

teprve

koncem

dostatečné

roku

úspory,

1912 aby

se

Vyšato vi

putovat

po

podařilo západních

provinciích Argentin y, z nichţ první na řadě b yla Pampa Ce ntral. Za cel ých 15 let, které strávil v Jiţní Americe, se snaţil opatřit si, pokud moţno finanční prostředky vlastní prací, jen zřídka vzal za vděk pohostinstvím. Třímal v něm velmi neklidný cestovatelský duch, i příjemná místa k ţivotu dokázal opustit. Pampa Central byla dle Vyš atova názoru provincií budoucnosti, mezi její kolorit se řadili pastevci, kteří se dělili na ovejeros, vaqueros a gauchos.19

Provincie Pampa Central leţí téměř ve

středu Argentiny, hraničí s pěti dalšími provinciemi. Jedná se o Buenos Aires, Córdobu, San Luis, Mendozu a Río Negro. Provincie zaujímá

rozlohu

asi

jako

někdejší

Československo

Podkarpatské Rusi), ale na jejích 144 000

(včetně

čtverečních kilometrů

připadalo počátkem 20. století pouhých 100 000 obyvatel, z nichţ většinu tvořili kreolové. Na pampách chovali pastevci hlavně ovce, skot a koně. Panovala zde velká sucha, často hrozila neúroda. Pěstovali se plodiny jako pšenice, oves a kukuřice. Vyšata touţil proniknout do tajů ţivota na pampách, cestoval nejprve pěšk y, brz y si však pořídil koně. Doprovázel jej i loveck ý pes jménem Gringo. Cestoval vlakem z Buenos Aires do stanice General Acha, přičemţ cesta mu zabrala 18 hodin. Ub ytoval se v hotelu u dona Attilia Paoliho, Itala z Jiţních T yrol. 20 Ub ytování se nemohl v ynach válit, zaujala ho i přátelská atmosféra. Vyšata b yl 19

Ovejeros – nejniţší stupeň v hierarchii – pásli ovce, vaqueros – pastevci hovězího dobytka. Gauchos byli králové stepi, stáli v hierarchii nejvýše, byla jim svěřena péče o koňská stáda., František Čech-Vyšata, 15 let v Jiţní Americe, díl I. V ţáru pamp, kap. Mezi gauči a vaquery v Pampa Central, s. 75 20 Jiţní Tyroly s početnou italskou populací tvořily součást tehdejšího Rakouska-Uherska, tudíţ Vyšata a don Attilio Paoli byli vlastně krajané, V ţáru pamp…cit. dílo…s. 78

39

ub ytován v jednom z nejlepších pokojů. Často vedli s donem Paolim rozhovory, a tak se dozvěděl, ţe se Ital asi před 3 0 let y (kolem roku 1882) přistěhoval z Evropy a v Argentině se oţenil. Z jeho tří dětí

pouze

studoval

mladší

v Buenos

s yn

pomáhal

Aires

a

otci

dcera

na

jiţ

statku, b yla

zatímco

provdána.

starší Jednou

zvláštností b ylo, ţe kd yţ V yšata přinesl zajíce a těšil se na pečeni jako doma, b yl up ozorn ěn na to, ţe zde zajíci slouţí pouze jako psí potrava. J ednou Vyšata cestoval na statek zetě dona Attilia Paoliho a zde se také seznámil s národním jihoamerick ým nápojem maté. Yerba maté jsou zelené lístky z rostliny ilex čtvrtém

nebo

pátém

roce

po

paraguayensis, sbírají se ve

vysázení.

Nápoj

se

připravuje

podobn ým způsobem jako čaj. Sebrané list y a menš í větvičk y se suší, drtí se ve ml ýnech a pak se balí do balíčků a krabic. Tento národní nápoj se připravuje v kaţdé argentinské rodině hned brzy po ránu a pije se po celý den. Nejvíce se yerba pěstuje v Argentině, Paragua yi

a

Brazílii.

Návštěvě

se

maté

podává

jako

důkaz

přátelství, odřeknout znamená hostitele urazit. Návštěva, které se nápoj nepodá, není vítána. Pije se z jedné velké nádoby trubičkou, které se říká bombilla. Tento zvyk shledal Vyšata jako neestetick ý a neh ygienick ý. Vyš ata si nejprve nemohl na pití maté zv yknout, a tak raději, kd yţ se podávalo, někam zmizel. Byl však popíchnut tím, ţe b yl označen jako grin go (zelenáč), a tak se zhluboka napil trubičkou, ab y měl co nejdříve odb yto, ale spálil se na jaz yku. Tehdy pochopil, ţe horké maté se musí pít zvolna. Spřátelil se s vozkou a pod jeho vedením se naučil jezdit na koni. Jinak Vyšata shledal ţivot v pampách jako fádní. Hlavní náplní ob yv atel b ylo hlídat dob ytek a kácet strom y Calden y, které jsou podobné

našim

dubům,

ale

jejich

dřevo

je

lehčí.

Domy

b yl y

většinou postaveny z bláta. Vyšata občas působil i jako učitel. Jednoho dne se zdrţel na estancii, kde měli dvě dospívající dcery. U půvabných dívek Vyšata jako učitel příliš nepochodi l, protoţe se od něj očekávalo něco jiného. Jejich matka ho vţdy nechala s jednou z nich o samotě, očekávala od něj, ţe si jednu 40

dceru v ybere a u sadí se na statku, ale to pro něj neb ylo. Přes prosb y, ab y zůstal, tak odešel a jiţ se nevrátil, coţ ostatně ne učinil ani v jin ých podobn ých případech. Brz y si na poměry na p ampě zv yk l, ţil zde volně a svobodně. Mimo hlavní cesty zde působilo mnoho zločinců, kteří zákeřně přepadávali povoz y zezadu, a Vyš ata si b yl jist tím, ţe b y b yli schopni i vpálit oběti kulku d o zad. Vyšata na estanciích učil děti psát a číst. U jednoho Francouze působil jako zapisovatel dob ytka. Statkáři většinou na svých estanciích neţili, ale trávili svůj čas v přepychu v Buenos Aires i jinde. Skot se musel označit zvláštní značkou a poté b yl rozprodáván. Ovčí vlna nedosahovala velké kvalit y. Pozemk y estancií b yl y oh raničen y ostnat ým drátem, ab y dob ytek n eutekl. Na ohraničené území nesměl nikdo bez povolení vstoupit, místo klepání zde převládl zv yk tleskání na ruce. Ten, kdo nevlastnil koně, b yl okamţitě brán jako podezřelé individuum. J akmile si Vyšata koně pořídil, začal vzbuzovat respekt. J ízda po pampách

na

koni

b yla

naprostou

nutností,

protoţe

mezi

jednotliv ými cíl y b yl y velké vzdálenosti. Znakem bohatství b ýval pestrý přepychový postroj n a koně.21 Děti se zde učily jezdit jiţ od útlého mládí. Gaučové nosili nepromokavá ponča, střelné zbraně a b yli velmi skoupí na slovo. 22 Dokázali však náhle v ybuchnout, nedoporučovalo se příliš v yzvídat o rodině gauča. Půda na pampách je vesměs písčitá, často se nečekaně strhne prudký stepní vítr, a to i za krásného slunného dne nebo tiché noci. Velmi nebezpečná je písečná bouře, kdy se mračna písku přesouvají obrovskou rychlostí. Podobně jako cyklon poráţí strom y, ničí vše, co jí přijde do cest y, včetně zařízení b ytů. Krajinu dokáţe zcela zpustošit.

Bouře

zvaná

pampero

jednou

překvapila

i

Vyšatu,

schoval se za spadlý kmen stromu díky čemuţ vyvázl téměř bez úhon y. Málem však přišel o koně, kterého dlouho hledal, ale i kůň naštěstí

v yvázl

v pořádku.

Indiáni

obalovali

před bouří

sobě i

koňům hlav y. Chvíle odpočinku trávil Vyšata často u dona Attilia 21

Mexická nebo anglická sedla, zlaté či stříbrné kování, bičík a řemen. Na okrasu si potrpěli i gauchos., Tamt… s. 89 22 Pončo – dlouhá vlněná přikrývka…Tamt… s. 90

41

Paoliho. Kouřil silné argentinské cigarety a popíjel znamenité víno z Mendoz y. J osé Usubarrena, zeť dona Attilia, pozval Vyšatu na svou estancii v Utracán, která byla vzdálena 6 hodin jízdy od General Acha. Během cest y je zastihl rozsáhl ý poţár pamp y. Dali se tryskem na v ýchod, přičemţ skončili v jedné průrvě, jejíţ oba bok y b yl y holé, coţ b ylo jejich štěstí. Koně strhli k zemi, přivázali je k nápravě vozu, pře hlav y jim přehodili ponča a sami se ukryli se zabalen ýma hlavama pod vůz. Poţár krajinu okolo dokonale spálil. Oheň způsobil i rozsáhlé škody na estancii, některá obydlí zcela zničil. Don J osé v yčíslil ztrátu na 30 000 pesos, coţ b yl a značná suma. Pokud se našel nějak ý ţhář, který poţár úm yslně zaloţil, b yl pak bez milosti popraven. Největší nouze na pampě b yla o vodu, která se brala do zásob y. Potoky a řeky jsou zde řídké, koně se napájeli z lagun a solin. Sladká voda se nacházela ve značné hloubce 20 – 100m. Velké estancie měl y sv oje napajedla pro dob ytek. Such ý rok b yl v elmi špatn ý,

dobytek

hynul,

zato

ve

vlhkém

roce

se

spousta

obilí

nakládala na vlaky nebo se exportovala na lodích do zahraničí. Kd yţ

onemocněla

General

Acha

ţena

přes

dona

José,

ţelezniční

v ydal

stanici

se

V yš ata

Guehue.

zpět

Potkala

do ho

nepříjemná záleţitost s opilcem, ale pouţil lest a v yvázl bez úhon y. Na pampách se válela spousta zdechlin, které se nechávaly na pospas supům a divok ým psům. Výjimkou to však neb ylo ani ve městech. Vyš ata j el z Guehue vlakem do General Ach a, kde ho ráno překvapil déšť, coţ b yl na p ampě velmi řídk ý jev. Zde pršelo po pěti měsících a lid jásal. O svou bezpečnost se musel v pampě kaţdý postarat sám, neboť zkorumpovaná peněţitou

policie

odměnu

šla

na

posk ytla

ruku

těm,

zločincům

kdo nebo

víc

zaplatili.

dokonce

Za

vrahům

dostatek času, aby unikli. J ednou se Vyšata v yp ravil k policejnímu prefektu, protoţe potřeboval prodlouţit povolení k pob ytu. Stal se svědkem

jednoho

rozhovoru,

kdyţ

jeden

občan

šel

na

policii

nahlásit, ţe mu soused v yhroţuje smrtí. Nato prefekt, jestli uţ mu něco udělal a ţe má přijít aţ mu něco způsobí, teď se prý nedá nic 42

dělat. A kd yţ ho zabije, přijde to ohlásit někdo jin ý! Nev yplatilo se

ani

pomáhat

člověku,

který byl

zdánlivě

v nouzi.

Často

se

jednalo o komplice zločinců, kteří se ukrývali třeba v křoví. Stal se i případ, ţe maskovan ými lupiči b yli zřejmě stráţníci. Toto se dělo často v provinciích Pampa Central, Río Negro i v Patagonii. Nikdo se nad tím nepozastavoval, kaţdý si musel svoji bezpečnost zajistit sám.23 Od konce roku 1912 se Vyšata jiţ cítil v Pampa Central téměř jako místní rodák. Jeho štědrý hostitel Attilio Paoli skoro nikdy nechtěl od Vyšat y nic proplati t. V lednu 1914 ho zastihla zpráva z Evropy, kvůli níţ pomyslel na návrat do vlasti, b yť se mělo jednat o pouh ých několik t ýdnů, neboť se ještě chtěl do J iţní Ameriky jistě vrátit. Jeho hotovost však na cestu do Evropy a zpět nestačila, b yl tedy nucen se p oohlédnout po nějakém v ýdělku. Brzy nalezl zaměstnání při ţních v osadě Quem u jednoho Rusa z Oděs y. Na poli b yl nápomocen při sklizni pšenice. Zaměstnavatel platil za práci 12 pesos denně, ovšem nutno podotknout, ţe se pracovalo jiţ od 3h ráno takřka po celý den. K výdělku patřila i strava,

která

byla

v ýt ečná,

protoţe

ji

připravovaly

osobně

Thomasova ţena a jejich tři dospívající dcery. 23 T ypické denní menu v yp adalo asi tak, ţe ráno se ke snídani podávalo maté a masová polévka, jiţ v 9h se servíroval sýr, slanina a opět maté, k obědu ve 12h byla k dispozici polévka, velký kus vařeného nebo pečeného masa a víno. Následovala svačina v 16h, která byla stejná jako ráno a vše uzavírala večeře, kdy se podávalo jídlo podobné jako na oběd. Pracovalo se však bez o dpočinku po celý týden, volno b ylo jen v neděli. Tato práce se h odila pouze pro odolné jedince mimo jiné i proto, ţe teploty ve stínu dosahovaly 35 C i více a práce se odehrávala na parném slunci, takţe následkem v yčerpání hrozila různá zranění, sluneční ú pal nebo krvácení z nosu či úst. Roční zisk statkáře Thomase se poh yboval okolo 46 000 pesos. Vyšata byl prvním Čechem, který u něj pracoval, oblíbil si ho, a 23

Vyšata zde vyloţil i pravidlo bitky, které v těchto krajích panovalo: První ránu dej sám, cizí se uhni! Tamt… s. 108 24 Thomas – jméno ruského Vyšatova zaměstnavatele, Tamt… s. 111

43

protoţe rozuměl zemědělství, přál si, ab y zůstal aţ do kukuřičn ých ţní. Měl snad i zájem na tom h o oţenit s jednou ze svých dcer, coţ Vyšata zpozoroval tak, ţe dostával nápadně více jídla a jeho prádlo b ylo vţd y čisté a voňavé. Vyšata však stále touţil po návratu do Evrop y, pob ýv al jiţ skoro 4

roky

v Argentině.

zaměstnanec

za

Rus

dobu,

Thomas

kterou

se

v Jiţní

dom níval, Americe

ţe

má

strávil,

jeho hodně

našetřeno. Vyš ata však b yl zaloţením tulák a dobrodruh, na nějaké hmotné zabezpečení ani nepom yslel a ţil doslova z ruk y do úst. Chtěl si uţít spíše záţitk y duchovní povah y, nikol iv střádat peníze. Jeho

krédo

znělo

hledět

očima,

ţít

srdcem,

myslet

duší

a

ne

střízliv ým mozkem. V pšenici neviděl pouze balík bankovek, ale především kus krásné a rozjásané krajin y. Touţil po tom shlédnout jezera, prodírat se pralesy a slézat věčné ledov ce, nelákala ho teplá světnice a pohodln ý ţivot po boku statkářov y dcer y. Proto do J iţní Ameriky nejel! Loučení se člen y Thomasov y rodiny b ylo dojemné. Rus objasnil Vyšatovi své plány, touţil se vrátit tak za 10 let do Ruska. 25 V Argentině

panoval

přesně

opačný zisk

neţ

v Čechách,

co

se

vdávání dcer t ýče. Ţenich nedostával ţádné věno, naopak musel zaplatit tzv. odb ytné, coţ Vyšata shledával jako poniţující kupčení s dcerami. Evropsk y v ychované dívk y b yl y v J iţní Americe v ysoce ceněn y, avšak čas to b yl y nuce n y s e provdat nikoliv za jim rovné mladé muţe. Zde rozhodovala v ýše majetku, přičemţ dle Vyšat y srdce, duše a charakter v ýznamnou roli nesehrával y. Za dva dny se v General Acha připravoval na cestu do Evropy, don Attilio si jeho odjezd nepřál, slíbil mu tedy aspoň, ţe ho opět navštíví, coţ nakonec splnil. Na nádraţním peróně se ještě ze zdvořilosti pokoušel uhradit svůj pob yt, b yť s tajnou obavou, ab y jeho nabídka nebyl a v ysl yšena. Don Attilio odmítl a Vyšata tak mohl přece jen něco málo do Evropy přivézt. Nemohl si svého hostitele v ynachv álit, snaţil se jednat jako on, bohuţel však zaţil příliš mnoho zklamání za svou důvěřivost. Po čt y řletém pobytu 25

Zřejmě se tam však nevrátil, protoţe pro podnikatele jeho typu by v budoucím Sovětském Rusku bylo sotva místo Tamt… s. 114

44

v Argentině dokončoval poslední přípravy na cestu. Věděl, ţe se do Jiţní Amerik y najisto vrátí, neboť touţil poznat i jiné stát y, kraje a lidi, přičemţ netušil, ţe se jeho příští pobyt protáhne na dlouh ých 11 let. Odjíţděl velmi nerad, své ro dinné záleţitosti chtěl v yřídit co nejrychleji, přál si za pob ytu v Buenos Aires splnit si své mladické sn y. V yšata touţil po krásách a svobodě tak intenzivně, ţe

nikdo

Začátkem

neměl dubna

šanci

1914

ho

Vyšata

od

jeho

podruhé

úm yslu

opouštěl

odradit.

vlast,

zam ýšlel

několik dalších let svého ţivota věnovat cestám po Jiţní Americe, přičemţ

si

důkladně

stanovil

procestovat

jasné

cíle.

Pampu

Zaprvé

Central

zam ýšlel včetně

ještě

znovu

návštěvy

svých

znám ých dona Attilia, jeho zetě dona J osé, případně i přívětivou rodinu Rusa Thomase. Druhá etapa cesty měla zahrnout Río Negro a přes Neuquen do Patagonie, poté na sever Argentiny a do Paraguay. Následovat měla cesta do Brazílie, na západ do Chile a aţ na nejzazší jih, do Ohňové země. Poslední etapa b yla naplánována tak, aby

obsáhla

Panamsk ým

Kordillery

průplavem

(Andy),

domů,

do

Bolívii, Čech.

Peru,

Počítal

odtud

s tím,

ţe

pak doba

potřebná k provedení tohoto plánu bude asi 5 let a zapotřebí bude velká suma, kterou si musel v přestávkách mezi cestami v ydělat prací. T yto plán y prom ýšlel ještě v rychlíku z Českých Budějovic, kdy měl v kapse pouze lodní lístek a částku 90 -100 pesos. Byl zdráv, práce se nebál, ale přihodilo s e mnoho věcí, se kterými nepočítal. Předně netušil, ţe v ypukne světová válka, která ve sv ých důsledcích zasáhne zčásti i Jiţní Ameriku. Dále nepočítal s tím, ţe tropické

podnebí

podlomí

jeho

pevné

zdraví.

To

vše

b yl y

neočekávané překáţk y, které nakonec Vyš atovi pob yt dvojnásobně prodlouţí, takţe plán se sice zdaří provést téměř do puntíku, b yť s jist ými

obměnami,

ale

bude

ho

to

stát

11

let

ţivota.

V Praze na rozloučenou navštívil všechna památná místa, loučil se sice teskně, ale tentokrát bez slz. Pokračoval vlakem do Brém, kde se

zdrţel

jen

2

dny

a

odtud

vyplul

lodí

Sierra

Ventana

do

Argentiny. Loď plula na trase Brémy – Antverpy – Lisabon –

45

Kanárské ostrovy – Rio de Janeiro – Buenos Aires. Plavba trvala 25 dní. Na radu českých krajanů se Vyšata vydal na sever Argentiny do pivovaru v San Carlos Sud, kde pracoval jako sládek krajan Jan Bosák.

Vyšata

dostal

práci

pivovarského

dělníka.

V tomto

zaměstnání zaţíval Vyš ata příjemné chvíle, coţ kazila jen 45 C vedra, která v San Carlos Sud panovala. Jinak se jednalo jen o menší osadu o 120 staveních na severu Argentiny, vzdálenou asi 500 km od Buenos Aires. Ţili zde hlavně Šv ýcaři . Krajina zde b yla rovinatá, t ypická i pro střední část Argentin y, posk ytovala

půdu

prvotřídní

jakosti,

která

b yla

vhodná

i

jako

pastvin y pro dob ytek. Hospodaření b ylo na dobré úro vni a ţivotní úroveň

b yla

velmi

slušná.

Největšími

škůdci

úrody

se

stávaly

kob ylk y. Osada l eţela v provincii Santa Fé, hlavní město neslo stejn ý název. Ţilo tam asi 20 Čechů, z nichţ nejvíc v ynikal jak ýsi Alexander,

který

b yl

zapálen ým

vlastencem,

utekl

z Rakouska-

Uherska před vojensko u povinností a nenáviděl Habsburk y. I kd yţ b yl v Argentině právě podzim, teplot y na severu země dosahovaly přesto úctyhodných 40 C. V noci se prý špatně spalo. Pokud okna zůstala zavřená, nastávalo nesnesitelné vedro, ale kd yţ se otevřela, hrozili moskyti, proti nimţ byla ochranná síť zcela neúčinná. Z toho důvodu Vyšata často přespával venku pod košat ým stromem. Na polích se pěstovala pšenice a len, méně uţ kukuřice a jiné plodin y. Kob ylk y, to b yla pro místní skutečná pohroma. Sice se jich mnoho podařilo za pomoci petroleje zahubit, ale ještě více jich zůstalo. Jejich mračna dokázala během několika hodin zcela zničit úrodu,

krajina

po

nich

b yla

jako

krajina

po

poţáru.

Zavládla

naprostá zkáza, na polích zbyla jen strniště, strom y zbaven y listů i mlad ých větviček, tráva okousána aţ do kořenů, všude jen pah ýl y. Vynaloţilo se hodně peněz na v ýr obu prostředku proti kob ylkám, který by je ničil jiţ v zárodku, avšak vše bez úči nku. Jinou včetně

pohromou zeleniny a

b yli

termiti,

osiva.

kteří

Termitiště 46

pustošili se

zahrady

nacházela

skoro

a

pole

všude,

náb yt ek se před termit y chránil plechov ými krabicemi naplněn ými vodou. Kd yţ pob ýval Vyš ata v Argentině třetí měsíc a seděl zrovna v hostinci s Alexandrem a Zápalem, kde probírali poslední nálet kob ylek, vřítil se dovnitř kamelot s nemilou zprávou. V Evropě vypukla

válka,

jakoby

coţ

udeřil

b ylo

blesk

pro

všechny přítomné

z čistého

nebe.

Noviny

tak

omračující,

oznamoval y,

ţe

Rakousko-Uhersko v ypovědělo válku Srbsku. Vyšata něco takového naprosto neočekával. Věděl sice o atentátu v Sarajevu, měl však zato, ţe se celá záleţitost v yřídí smírně. Alex ander věřil v účast Ruska a všeobecnou válku, coţ se potvrdilo. 26 Stiskem ruky se rozloučili.

Vyšat a

přem ýšlel

o

později

m oţn ých

seděl

v koutku

následcích.

vlakového

Nemohl

zjistit

kupé

a

všechny

podrobnosti, avšak instinktivně cítil, ţe evropská válka bude mít vliv

i

na

jeho

osud y,

tak

daleko

od

vlasti.

Touţebně

si

přál

osvobození česk ých zemí z vlád y Habsburků. V hotelu San Carlos Sud se shromáţdili švýcarští kolonisté a německy i španělsky rozebírali válku. Bosák se chtěl hlásit jako voják rakousko-uherské armády, ne tak Vyšata.27 Pokud prý dostane obsílku z konzulátu, bude s ní pálit mravence. Bosák mu na to řekl, ţe ho za to po válce zavřou. Vyšata nato rozhněvaně, ţe se ted y dost načekají. Přátelství s Bosákem následkem této události trochu ochladlo. Šv ýcaři nevě děli, komu v konfliktu přát a b yli názorově rozděleni zhruba půl na půl mezi příznivce Dohody a Centrálních mocností.

Za

dva

týdny

propustili

Alexandra

jako

„Rakušana“

z práce a nic mu nepomohlo, ţe říkal ţe je Moravan. Rozhodl se ţít volně v přírodě jako Indián. I na Bo sáka s Vyš atou došlo. Poněvadţ pivovar patřil francouzskému kapitálu, měli být všichni Němci a Rakušané propuštěni. Bosák naříkal, ţe je Čech z Moravy a ţádný Rakušan,

nic

to

však

platné

neb ylo.

Vyšata

zam ýšlel

vzbouřit

argentinské Čechy proti Rakousku-Uhersku, svou roli přitom jistě hrálo i to, ţe pocházel z Domaţlic, z Kozinova kraje. Chtěl se tak 26

„Lotr lotrinská, Srbsko napadá. Z toho bude velká rvačka. Tohle Rus nenechá!…Tamt… s. 125 „Bojovat za bídné, prohnilé Rakousko a za Habsburky by znamenalo zneuctít, zradit vlastní národ!“Tamt… s. 126 27

47

aspoň nepřímo zaslouţit o osvobození vlasti. Avšak krajané ze Santa Fé se rozprchli do různ ých s tran. Alex ander odjel do Chaco Austral a víc jiţ o něm Vyšata neslyšel. Bosák zamířil do Brazílie, Vyšata na jih, do Buenos Aires a zam ýšlel vrátit se zpět do Pampa Central.

V Buenos

spěchal

do

Aires

General

poobědval

Ache

ke

jak

bude

v hotelu

starému

Habsburg

známému,

a

Italu

odtud Attilio

Paolimu. Měl

trochu

obavy,

poměrů, ale uvítán byl

skvěle.

přivítán

za

válkou

Attilio sám

změněn ých

jiţ tak dlouho ţil

v Argentině, ţe nevěděl, zda se povaţovat za Itala nebo Rakušana. Vyšata

prosazoval

italskou

variantu,

neboť

sám,

i

kd yţ

ţil

v Rakousku-Uhersku, se nikd y necítil b ýt Rakušanem a nenávidí Rakousko. Attilio však nerozuměl slovu Čech. 27 Někdy v této době napadlo Vyšatu napsat o svých toulkách Jiţní Amerikou knihu. U Itala strávil přes 3 měsíce a volný čas věnoval procházká m po okolí. Všiml si, jak nuzně na pampách ţili argentinští Indiáni. Chodili nazí, špinaví, ţivili se jako hlídači dobyt ka, který však často kradli. T yp ickou pro pampu b yl a hra gau cha de bocha, coţ b ylo něco jako pétanque. Hodně se hrál y i karty, pořádal y dostihy.

Nejbohatším

estancierem

široko

daleko

Garciarena, kter ý b yl bezdětn ý, a tak po jeho smrti

b yl

se

Jacinto

měla jeho půda

b ýt rozdělena mezi chudák y. I na pampě se vzácně v ys k ytla zima aţ -10 C. Pokud nastal mráz, pomáhala proti němu výborně pálenk a caňa, která se v yráběla z kukuřice nebo cukrové třtin y. V yš ata pomáhal donu Attiliovi s ţivností. V listopadu 1914 náhle dorazil dopis od Bosáka z Porto Alegre v Brazílii, kde pracoval v pivovaru a zval tam Vyšatu . Brazílie b yla v jeho cestovním plánu, l ákal y ho její přírodní krás y, a tak nabídku přijal. Donu Attiliovi slíbil, ţe se k němu ještě vrátí a zanechal u něho

své

zbraně. Attilio

přibalil

Vyšatovi

na

cestu

velký kus

pečeného masa, sýr a vino tinto (červené víno). Jiţ se nemohl dočkat brazilsk ých krás, na které se těšil, proto co nejrychleji

27

Slovo „Čech“, ve španělštině tehdy nemělo ekvivalent jako dnes „Tcheco“. Vyšata to přeloţil slovem „Bohemio“, coţ mohlo mít negativní konotaci jako tulák či vagabund. Tamt…s. 130

48

vyrazil vlakem z General Ache do Buenos Aires. S pampou se loučil dojatě. V Buenos Aires musel 16 dní čekat na loď „Torro“, se kterou se měl dostat do Porto Alegre. Při této příleţitost i měl konečně čas, aby si město pořádně prohlédl. Pokusil se najít Jančíka, ale v téměř 2

milionovém

městě

se

mu

to

nyní

nepodařilo,

protoţe

se

přestěhoval a ani do klubu krajanů nechodil. Stav ostatních krajanů zhodnotil

Vyšat a

většinou

jako

uboh ý,

většin ou

nenalezli

odpovídající zaměstnání, také z toho důvodu, ţe rakouští a němečtí státní příslušníci b yli jako první propouštěni. Panovala bída a hlad, mnozí

proklínali

starého

císaře

Františka

Josefa,

jeho

„krveţíznivého“ německého spojence i zdejší vládu. Někdy se ţivili odpadky

z přístaviště,

jindy

přijímali

dary

od

zámoţnějších

krajanů, ale to nestačilo. Jako Češi hledali zaměstnání těţko, u Francouzů i Angličanů b yli chápáni jako nepřátelsk ý národ a u Němců měli zase nálepku zrádců a přeběhlíků. Větší če ské podniky v Argentině neb yl y a neex istovala ani ţádná instituce, která b y se starala o nezaměstnané Čech y. J edinou moţností byl o potvrzení od rakouského

konzulátu,

pak

b yla

moţnost

získat

zaměstnání

v německé továrně, avšak s tím, ţe se takový Čech uzavřel kruhu krajanů, kam jiţ pak jako zrádce nesměl. Pro mnohé byl y nadějí ţně na venkově, Vyšata si cenil zvláště krajanů, kteří ani v nouzi svou národní hrdost nezaprodali. Den před sv ým o djezdem do Brazílie navštívil vlakem v ýl etní městečko Tigre, vzdálené 28 km od Buenos Aires. 28 Prohlédl si zde botanickou a zoologickou zahradu na předměstí Palermo. Prohlídka v něm zanechala chmurné dojm y. 29 Zakoupil si lodní lístek u paroplavební společnosti Mihanovič a jiţ večer se nalodil na malou loď s nosností 600 tun. Ráno v 6h následoval odjezd lodi přes záliv La Plata, zpěněné vlny zabránili Vyšatovi v pob yt u na palubě. Mořská nemoc postihla aţ 60 lidí.

28

Na tomto místě své knihy Vyšata kritizuje, jak zde mnozí utrácí obrovské sumy peněz v radovánkách, zatímco v nedalekém hlavním městě tisíce lidí je nuceno se ţivit odpadky. Jedněm všechny světské radosti, druhým ani to nejnutnější – nespravedlivý společenský řád. Tamt… s. 137 29 „Pro tato zvířata má lidstvo štědřejší ruku a dobrotivější srdce neţ pro své bratry“…Tamt… s. 137

49

Propluli kolem mysu Mald onado mezi skalami, přičemţ je poháněl silný vítr. Přes záliv Lago dos Patos se dostali aţ do přístavu Río Grande

do

Sul. Přístav

třetiny

černoši.

ob ývalo

Vyšatu

zaujala

asi

35

tisíc

skutečnost,

obyvatel,

ţe

domy

z jedné

zde

měly

střech y v evropském st ylu, ted y h řebenovité, kdeţto v Argentině převládaly náklady

střechy

na

ně

rovné.

se

Přístaviště

rovnaly

8

b ylo

milionům

zpola

rozestavěné,

předválečných

korun.

V přístavu kotvilo několik zámořských lodí, 2 německé parníky se zde skrýval y před dohodov ým námořn ictvem a očekával y brzk ý konec

válk y.

V tom

se

však

m ýlil y,

protoţe

Brazílie

později

vstoupila do války po boku Dohody a německé lodě zabavila. Ulice v tomto

brazilském

městě

byl y

nepravidelné,

úzké

a

klikaté,

zatímco v Argentině převaţovaly rovné a široké . I ty brazilské však b yl y plné odpadků a smetí. Cesta pokračovala na sever, šestého dne dosáhli konečně přístavu Porto Alegre. Krásný přístav se r ozkládal na několika návrších, okolo bujná vegetace a tropická zeleň. Vše to tvořilo dohromady nádherné panorama. Dalším znakem b yl y rovné čisté ulice lemované palmami a bílé, evropsky stavěné domy s barevnými střechami, doslova perla mezi brazilsk ými měst y. V yšata očekával v přístavu Bosáka, jemuţ předem telegraficky oznámil příjezd, avšak nikde ho neviděl. Najal si černého nosiče a ubíral se k hotelu, kd yţ ve městě náhodou narazil na Bosáka a jakéhosi Šimánka, rodáka z Blatné. Vyšata měl jiţ narostlý plno vous, takţe ho krajan nemohl hned poznat, pak se však vřele pozdravili. Bosák nechal odvézt Vyšatovo zavazadlo, druh ý den dostal zaměstnání v pivovaru a b yt, takţe měl na nějaký čas vystaráno. Krajan

Šimánek b yl

sládkem

a

asi

před

měsícem

dorazil

do

Brazílie z Buenos Aires. Měl velmi nestálou povahu, z vlasti kd ysi odjel hledat štěstí do Severní Ameriky a přestoţe tam prosperoval, vypravil se na Cejlon, kde působil v Colombo.30 Odtud se přes vlast

vrátil

opět

do

Spojen ých

států,

následovala

cesta

do

Argentiny. V návratu do Čech mu zabránila válka, a protoţe utratil 30

Cejlon – dnešní Srí Lanka, Tamt… s. 140

50

předešl ými

cestami

mnoho

peněz

a

v Argentině

se

mu

příliš

nevedlo, zaţív al zde poměrnou nouzi. Vyp ravil se pak do Brazílie, kde

v Porto

Alegre

pracoval

jako

účetní

v hotelu.

V zahraničí

pob ýval jiţ dlouho, znal asi osm jaz yků, přesto však zůstal dobrým uvědoměl ým

vlastencem

ryzího

charakteru

a

upřímného

srdce.

Jednou v restauraci na svoje náklady pohostil černocha. Vyšata se tehdy domníval, ţe by mu menší peněţitá almuţna stačila, Šimánek mu zdůraznil, ţe tak učinil proto, poněvadţ černoch by ty peníze zřejmě propil. V Porto Alegre tehd y ţilo asi 160 tisíc obyv atel, pětinu z nich tvořili Němci, jinak zde ţilo i mnoho Španělů, Portugalců a Italů, naturalizovaní

i

cizinci.

Z domorodců

pak

kreolové,

mulati,

zambové i černoši. Jednalo se o hlavní město provincie Rio Grande do

Sul,

středisko

obchodu

a

prům yslu

na

brazilském

jihu.

Nepříjemné b yl y tropické teplot y, které dosahovaly 40 - 45 C ve stínu, dlaţba pak pálila i přes podešve bot. Dle Vyšat y však pro cizince b yla brazilská kuch yně nevhodná. Zatímco v Argentině se podávala vţdy jen určitá porce a jeden chod po

druhém,

v Brazílii

b ylo

vše

jinak.

Brazilci

téměř

neznali

polévku, na stůl se přinesla hned veliká mísa s pečeným masem, jeţ b ylo na povrchu sice opáleno, ale uvnitř často s yrové. J ídlo dále tvořila

rýţe,

černé

sojové

boby

a

syrová,

hrubá

mouka

z maniokov ých kořenů, tzv. fariňho. Kaţd ý si nabíral podle chuti, jedlo se vidličkou, lţící, nejčastěji však rukama. K tomu všemu patřila

bohatá

ovocná

obloha,

kterou

tvořila

jablka,

hrušk y,

pomeranče, hrozny, banán y a ananas y. Ovoce zde b yl o velmi levné, Brazilci ho snesli neuvěřitelné mnoţství. 31 Poblíţ města se nacházela krásná výletní místa a koupaliště, jako například

Tristeza,

Gloria

a

Theresopolis.

Vyš ata

byl

zdatný

plavec, ale Šimánkovi se rovnat nemohl. Ten plaval aţ několik set metrů od břehu a vracel se svěţí jako po prvé mořské koupeli. I Vyšata se kdysi pustil, hrdý na své plavecké umění, daleko od břehu, avšak kd yţ se vracel zpět, ch ytl y ho křeče d o pravé nohy. 31

1 kg vinných hroznů stál tehdy pouhých 200 reis, coţ bylo v přepočtu zhruba 36 haléřů, Tamt… s. 143

51

Stačil ještě křiknout o pomoc, ztratil vědomí a klesal pod hladinu. Zachránil ho Šimánek. Nov ý rok 1915 nezačal pro Vyšat u příznivě, protoţe brazilské stravě a podnebí se zdařilo, co nezmohly ani námahy a svízele těţk ých dní v Pampa Central ani pustiny v Chaco Austral. Špatně propečené, nestravitelné maso a odporné, nechutné bob y s r ýţí, to vše

způsobilo,

onemocněl které

se

ţe

těţkou

Vyšatovo chorobou.

stupňovaly

a

pevné

zdraví

Zasáhly ho

postihly

i

dolní

bylo

silné

podlomeno

ţaludeční

končetiny.

a

křeče,

Byl

nucen

v yhledat lékaře. J eho stav b yl velmi váţn ý, v městské nemocnici zápasil několik dní se smrtí, shodil pln ých 26 kg ze své původní hmotnosti 74 kg. Nakonec se mu podařilo přeţít, starali se o něj oba krajané, zejména Šimánek. Po nějakém čase se trochu zotavil, ale na práci neb yl o ještě ani pomyš lení. Lékař mu doporučil změ nu podnebí, Vyšata uposlechl jeho rady, měsíc zajíţděl do romantické a krásné brazilské přírody a v okolí Cachocira, Santa Maria a Passo Fundo se zotavoval. Brz y se však mu sel rozloučit se sv ými dvěma krajan y, protoţe Bosák

dostal

zaměstnání

v Cachocira,

zatímco

Šimánek

měl

pracovat jako sladovník ve městě Santa Cruz na jihu státu Río Grande do Sul. Vyšata se ocitl osa mocen. Bylo mu smutno, neměl ţádné

zprávy

z Evrop y,

kde

zuřila

válka,

cítil

se

jako

ve

vyhnanství. Těšil se na odjezd z Porto Alegre, rozhodl se jet do Rio de J aneiro, poté zam ýšlel procestovat střední Brazílii a Paragua y. 32 Nacházel se v březnu geografick y na obratníku Kozoroha a ačkoliv to b yl jiţ podzimní měsíc, panovala přesto horka, která b yla čas od času mírněna dešti a bouřemi. Rozloučil se s krásným Porto Alegre a v duchu jiţ snil o tropick ých krásách brazilsk ých stepí a pralesů. Dne 24. března 1915 nastoupil Vyšata na loď Itapuh y, která měla namířeno Pelotas

do

Rio

měla

loď

de

Janeiro.

zastávku,

Plavba při

níţ

trvala

12

naloţila

dní,

v přístavu

bedny

s rajskými

jablíčk y. Zde přis toupilo i asi sto brazilsk ých vojáků, kteří všichni pocházeli 32

z vojenské

trestnice

a

nyní

byli

posláni

Rio de Janeiro bylo aţ do roku 1960 hlavním městem Brazílie…Tamt…s. 145

52

do

posádek

v severní

Brazílii.

Byli

mezi

nimi

vzbouřenci,

lupiči

i

vrazi,

Vyšata se pozastavil nad tím, ţe nad nimi neb yl ţádn ý dozor, kaţdopádně se měl před těmito ostrými muţi na pozoru a raději si ustlal

mezi

bednami

na

palubě.

Brazilští

„obránci

vlasti“

se

dokonce pokusili v noci znásilnit několik ţen, které touto lodí také cestoval y, pořádek musel zjednat kapitán lodi a muţi z posádk y. Propluli přístavem Florianopolis na stejnojmenném ostrově ve státě Estado Santa Catarina. To místo b ylo hornaté, silně zalesněné a sk ýtalo nádhern ý pohled. Město mělo asi 15 tisíc obyv atel, z jedné třetiny ho tvořili Němci. V přístavech i ve vnitrozemí Brazílie ţilo vůbec velmi mnoho německ ých emi grantů. Vyš ata se chtěl dozvě dět nějaké informace o průběhu světové válk y, avšak portugalsk y a německy

tištěný

magazín

mu

dodal

nepravdivé

zprávy

jako

například, ţe francouzská vláda utekla před Němci do Maroka a ţe prý b yl rusk ý car v Petrohradě zajat. Nic z toho ovšem neb yla pravda, v Evropě se naopak vedly velmi urputné boje. Cesta dále ubíhala,

9.

den

zakotvili

v přístavu

Santos.

Zde

b yl y

na

lodě

nakládán y ţok y káv y, náklad směřoval do dohodov ých zemí, ostatně kvůli

námořní

blokádě

b ylo

spojení

s Německem

a

Rakousko-

Uherskem nemoţné. V Santosu přistoupilo asi 10 osob, mezi nimi i Karel

Jelínek

z Česk ých

Budějovic,

s nímţ

se

poznal

v argentinském Rosariu a který vypadal velmi zbědovaně. Měl za sebou pohnutý osud, během něhoţ přišel o celou rodinu. Jel se jiţ pouze

rozloučit

s vlastí,

doma

pak

spáchal

skokem

do

Vltavy

sebevraţdu, coţ se však Vyšata dozvěděl aţ po svém návratu do Čech, po více neţ 10 letech, v roce 1926. Po zakotvení v Rio de J aneiro na tom neb yl Vyšata po finanční stránce moc dobře. Protoţe si musel našetřit peníze na da lší cest y, začal nejprve hledat práci v místních pivovarech. Zaměstnání nalezl v jednom z nich jménem Brahma, který sice byl z poloviny vlastněn německým kapitálem, avšak

místo

b yl o

v oboru,

kterému

rozuměl

a

navíc

mu

b yla

přidělena místnost k ub ytování, j akkoliv malých rozměrů b yla. Rio de Janeiro, tehdejší hlavní město Brazílie mělo v roce 1915 přes 1,25

milionu

obyvatel,

rozkládalo 53

se

na

mírných

návrších,

obklopené několika vrcholy. Hora Corcovado měla spojení s městem elektrickou

dráhou

vnitrozemí.

Vrchol

a

skýtala

Tijuca

krásný

dosahoval

výhled věší

na

moře

nadmořské

i

do

v ýšk y,

u

přístavu se t yčila strmá skála jménem Pao de Asucar, spojená lanovou dráhou s pevninou. Nejkrásnější výhled na město sk ýtal vrchol Alto Boavista. Hlavní magistrála města nesla název Avenida Rio Branco, dále se zde nacházel záliv Botafogo a nábřeţní korso vedlo aţ do předměstí Santa Theresa, kde zaujala Vyšatu bujná tropická květena. Na dosah města leţela mnohá výletn í místa. 33 Vše to lemovalo mnoţství parků a zeleně, největším z nich b yl park Praia

da

República.

Nacházel

se

na

třídě

Carioca,

kde

byly

oddělené cest y pro chodce a automobil y. Kaţd ý náv štěvník parku musel mít límeček na krku. Ulice zely přes den prázdnotou, neboť teploty dosahovaly aţ 47 C ve stínu. Hlavní ruch nast ával aţ ve večerních a nočních hodinách. Ţila zde silná komunita černochů, zčásti ještě zachovávající africké zvyky. Takzvaná čtvrť lásky byla velmi

nebezpečná,

prostitutky

všech

věků

a

barev

zde

často

olupovaly muţe o všechn y věci, které pak postiţení v yk upovali zpět. Ze studu to pak na policii neohlásili. Pro v ysoké teploty b ylo ve dne nejlépe skrýt se do chladného podzemí, jinak hro zil sluneční úpal. I noci zůstával y parné, Vyšata se musel dvakrát aţ třikrát za noc vykoupat a vyměnit propocené prádlo.

Přesto

blízkost

oceánu

zbavovala

vzduch

bacilů

a

pro

Evropana zde b ylo snesitelnější podnebí neţ ve vnitrozemí. Nákaze tropick ými

nemocemi

se

dle

Vyšat y dalo

celkem

úspěšně

čelit

konzumací alkoholu, který bylo moţno dostat i na lékařský předpis. Kd yţ nastala doba kd y měla Brazílie

vstoupit do války proti

Německu, vznikala různá protiněmecká vzbouření. Brazilci uvěřili totiţ

tomu,

kolonie,

ţe

si

němečtí

Němci občané

jejich b yli

zemi

v yhlédli

napadáni

na

za

své

ztracené

a

německé

ulicích

podnik y drancován y. I V yšata se stal jednou terčem útoku, kdyţ b yl popliván a označen za Němce. V pivovaru mu pravidelně strhávali 10%

ze

mzdy

jako

peněţitou

sbírku

33

ve

prospěch

německého

Například se jednalo o letovisko San Francisco či mořské lázně Ipanema, asi 6 km vzdálené od hlavního města. Dalším letoviskem bylo Petropolis, sídlo vyslanectví a konzulátů, Tamt… s. 155

54

válečného úsilí, po protestech mu pak peníze sice vrátili, v krátké době b yl však ze zaměstnání propuštěn. Vyšata měl v plánu se vrátit do Argentiny, nejprve však chtěl důkladně poznat Brazílii. Rakousko -uhersk ý pas mu b yl na obtíţ, chtěl-li získat ve vnitrozemí slušnou práci. Ještě v pivovaru se seznámil s mlad ým účetním jmén em Hermann, jehoţ rodiče b yli původem Němci, on sám se však jiţ povaţoval za Brazilce, a proto mluvil portugalsky. Kd yţ ho také propustili z pivovaru, nabídl Vyšatovi

cestu

Vyšatovi

nabídka

rychlíkem z krásné

do

k

jeho

rodičům

konvenovala,

Blumenau.

krajin y,

neboť

Kd yţ jej

do

kolonie

tak pak

stále

v Estado

Paraná.

na

ni

k ývl

a

sedl

na

koně

nevnímal

pobolíval

ţaludek

jeli a

spolu nic

bolesti

dosahovaly místy značné intenzity. Osmý den po příjezdu se jiţ konečně

cítil

lépe

a

s Hermannem

plánovali

zájezd

na

území

zdejších Indiánů. Sedli na koně, měli v úmyslu nav štívit kd ysi slavný indiánsk ý kmen Botacudů, čítající v roce 1915 asi jen 300 jedinců. Chtěli je obdarovat krávou. Na břehu řeky Itayah y nastoupili na loďku a koně za sebou nechali plavat. S krávou si zaţívali velké trable, nejprve se jí nechtělo v ydrţet na loďce během plavb y, a jakob y tomu neb ylo dost, museli ji ještě v lese popohánět, ab y s nimi šla. Přenocovali ve stráţní budově místní policie, spali na kukuřičné slámě, kd yţ se před tím ještě posilnili kávou s mlékem. Kráva jim však přes noc pošla, a aby dar Indiánům nepřišel úplně vniveč, museli jim dát aspoň hovězí maso. Indiánští muţi byli dle Vyšaty aţ patologicky líní, k práci je nedokázalo

nic

pohnout

a

raději

snášeli

tu

největší

bídu.

Vyznačovali se nestřídmostí v jídle, kd y jedli aţ do nevolnosti, avšak pokud jídlo neb ylo, tak hladověli a ţádné zásob y jídla si neukládali. silnou

Domorodci

tělesnou

prý dosahovali

konstrukcí,

zejména

značné nohy

tělesné

Indiánek

v ýšk y se b yl y

silně

v yvinut y. Muţi se věnovali pouze lovu, kdeţto ţeny nosil y těţká břemena a často i dítě. Indiánky byly

celkem moderně ošaceny, na

sobě neměly téměř nic, maximálně kus hadru nebo zástěru. Děti 55

trpěl y velkou špí nou, kolem krku nosil y ozdob y. Indiáni si po celém

těle

v ytrhávali

chloupky

a

velmi

je

zaujal

Vyšatův

fotoaparát. Kd yţ ho na ně zamířil, začali všichni utíkat, coţ b yl následek toho, ţe b yli v yděšeni naposled y při focení, kd yţ se na fotografii uviděli, z čehoţ pak onemocněli a dva z nich dokonce zemřeli zřejmě na infarkt. Vyš ata musel ted y fotoap arát schovat na stráţnici, jinak by se Indiáni jiţ neobjevili. Zatímco muţi opékali půlku kráv y, ţen y a děti si pochutnával y na vších z vlasů, z čehoţ běhal Vyšatov i mráz po zádech. Po večeři ţádali muţi tabák a cigaret y, představovali se pak sv ými domorod ými jmén y. 34 Večer Indiáni

odešli.

Druhý den

k další

doprovodem

se

přesunuli

Vyšata

stráţnici,

posnídali

maté

s Hermannem a

vydali

se

a na

obhlídku tábora. Šaman a náčelník právě nebyli přítomni v táboře, jehoţ

chatrče

nesmí

nikdo

z chrastí dovnitř,

se

ani

podobali ne

tak

mraveništím.

proto,

ţe

Bez

by mohl

dovolení ob yvatele

překvapit v nějaké choulostivě situaci (z toho by si nic nedělali), ale

mohli

by se

leknout,

z čehoţ

někdy

ztráceli

chuť

k jídlu.

Nejdříve tedy museli zatleskat. Pán domu peníze nechtěl, poţadoval jen cigaret y, a

do chat y je stejně nepustil. Byli

nuceni tábor

opustit, protoţe druhý den jim končilo povolení vládního komisaře z Blumenau, které bylo vystaveno na 5 dní. Veliteli stanice dal Vyšata za nocleh a stravu stříbrný pětimilreis, coţ b ylo asi 8 tehdejších korun. I při jejich odchodu ţádali Indiáni stále tabák, Vyšata a jeho druhové však jiţ ţádný neměli, a tak na ně bylo házeno klacky a kamením , z čehoţ je vysvobodil fotoaparát, před nímţ

domorodci

utekli.

Indiáni

oblehli

stanici,

doţadovali

se

dalšího masa a dělali v ýhruţné pohyb y. Odešli teprve poté, co jim dali maso ze dvou skopců, které narychlo

porazili. Druhý den

vyrazili na zpáteční cestu a v pořádku se vrátili. S Hermannem denně sedali na koně a lovili ryb y, pták y i zvěř a Vyš ata přihlíţel pěstování

rýţe,

tabáku,

káv y,

bobů,

manioku

a

yerby

maté,

brazilské kuch yni však nikd y nepři v ykl. Naučil se však házet lasem na poh ybliv ý cíl. Dalším po znatkem b ylo, ţe všichni domorodci 34

Jména měla původ v přírodě a zněla v překladu do češtiny jako pes, liška, strom, hvězda atd., Tamt… s. 167

56

včetně ţen kouřili, chodili bosi, nehty nestříhali ani nepilovali a nikdy se nem yli, pouze období dešťů z

nich mohlo sm ýt špínu.

Některé mladé ţeny měly od přírody krásná těla, avšak ţeny starší 30 let b yl y mnoţstvím dět í i nuzným ţivotem tak v yčerpán y a jejich obličej

natolik

vrásčit ý,

ţe

se

podobaly

našim

osmdesátilet ým

stařenkám. Po dvou měsících povolali Hermanna znovu do Rio de J aneira, Vyšata jel s ním a přem ýšlel cestou, co dál, neboť ze svého načrtnutého programu měl odb ytu teprve velmi malou část. Vrátil se z Estado Paraná do Rio de Janeiro, kde na Hermannovu přímluvu ještě jednou dostal práci v pivovaru Brahma, ale p o měsíci b yli všichni

zaměstnanci

jiné

neţ

německé

národnosti

propuštěni.

Hermann pak nalezl zaměst nání v bance. Vyšata své propuštění chápal

jako

odvetu

za

demonstrace

a

vstup

Brazílie

po

boku

spojenců do války. Těţké časy nastaly pro mnohé krajany, kteří b yli často zbaveni svého místa, přestoţe v něm pracovali mnoho let. Vyšata plánoval vrátit se do G eneral Acha k donu Attiliovi, pak se měl rozhodnout, co dále. Stále ho trápila ţaludeční nemoc, kterou

způsobilo

nevhodné

klima

a

těţká

brazilská

strava.

Rozloučil se s Hermannem a 17. března 1917 nastoupil na loď Florianopolis a za 14 dní b yl jiţ v Argentině. V Buenos Aires zašel do hotelu Habsburg, kde se vţdy zdrţovali čeští krajané. U stolu spatřil přítele, Moravana J ančíka. Objali se a políbili, v yprávěli si své záţitk y, kterých měl daleko více Vyšata. J ančíkovi naopak přib yl y dvě děti, vlastnil ve vzdá leném buenosaireském předměstí Bernal krejčovský závod, avšak příliš neprosperoval. Vyšata mu slíbil, ţe ho navštíví, coţ druhého dne skutečně učinil a musel vše znovu v yprávět. Jančík b yl toho mínění, ţe pampa je rájem tuláků, přesto Vyšatův úm ysl schvalo val. Ten mu sdělil, ţe o cestách a osobách

píše

do

časopisů,

načeţ

rozmluva

trochu

vázla

a

při

loučení ho Jančík poţádal, aby nepsal nic o nich. Měl obavy z toho, ţe se sousedé ve vlasti dozvědí , jak v Argentině ţije. Vyš ata mu poté slíbil, ţe tak neučiní nebo napíše, jak se Jančíkovi daří královsk y. J ančík čekal aţ bude po válce, aţ si v ydělá dostatek

57

peněz a také na t o, co řekne jeho ţena. Vyš ata slíbil, ţe najde -li pro něj nějaké vhodné zaměstnání, dá mu hned vědět. 35 Brzy po této rozmluvě jiţ zamířil do General Acha, kde ho uvítal starý

známý

don

Attilio

Paoli,

trpící

siln ým

revmatismem.

Poznamenal, ţe válka je sice aţ v Evropě, ale jak on, tak Vyšata jsou z ní invalidé. Vyšata opět přijal pozvání od dona José do osad y San J osé a při té příleţitosti v yči stil své zbraně, kterých vlastnil několik.36 Podařilo se mu získat i koně jménem Lazlo za 40 pesos od dona Jacinta. V partii karet pak peníze vyhrál zpět. 37 Attilio

obdaroval

Vyšatu

světlým

ovčáckým

psem,

kterému

dal

jméno Gringo. Vyšata si vyrobil sedlo z e dvou ovčích kůţí a na cestu obdrţel jídlo, tabák, pětilitrovou láhev vína a malou lahvičku jodové tinktury. Znovu se měli setkat aţ za 8 měsíců. Vyšata zam ýšlel prozkoumat západní Pampu Central, pak p řes Neuquen do Patagonie. Věřil, ţe se mu s dobrým koněm plán podaří provést. Jeli směrem na západ, před večerem je zadrţelo stádo dob ytka, které b ylo hnáno k nádraţí. Dlouho do noci pak seděli u ohně,

jedli

pečené

maso,

pili

maté

a

vyprávěli

si

gaučovské

příběh y. V pampě neb ylo rozdílu mezi pánem a sluhou, panovalo zde posvátné ticho, jen občas přerušené štěkotem pouštní lišky nebo kuňkáním ţab v blízké laguně. Ráno se v ydali na další cestu. Jak postupovali stále více na západ, stávala se krajina opuštěněj ší a divočejší.

Les y

s ţivočichem,

v ystřídal y

kterému

pastviny

Vyšata

říkal

a

pouště.

smraďoch,

Setkali protoţe

se jeho

originální piţmový zápach se nedal ţádn ým prostředkem odstranit, oblečení se pak muselo znehodnotit. Kůţe z těchto zvířat však b yla velmi jemná, v yráběl y se z ní rukávník y a límce. Po 12 denní cestě dorazili na estancii San José, kde majitel s rodinou přeb ýval v pěkném domku. Vyšata se zde cí til jako doma, jídlo bylo připrav ováno na evro pský způsob. Dlouho do noci si pak povídali. Od příštího dne podnikali s donem José v yjíţďky po kraji,

35

Brzy svůj příslib splnil a získal pro Jančíka menší hospodářství na severu Argentiny u města Corrientes, Tamt… s. 177 36 Mezi Vyšatovy zbraně patřil revolver Smith a pušky lancasterka a 9 mm winchesterovka, Tamt… s. 178 37 Částka se rovnala asi 80 rakouským korunám, Tamt… s. 178

58

lovili

velké

hospodářské

mnoţství práce

zde

zvěře.38

Zajímavostí

obstarávali

nesporně

b ylo,

ţe

muţi. 39

Mléka

se

především

v ydojilo jen tolik, kolik b ylo potřeba, máslo nebo s ýr tam, daleko od světového trhu, lidé vůbec neznali. Ţen y zde b yl y zaměstnán y vařením a praním pro své muţe a jejich druh y. Nebral y za to plat, dávala se jim strava ve skopovém a hovězím mase. K rozdělání ohně a v ýrobě svíček se pouţí val hovězí lůj. Na pampě panovala dokonalá

id yla

samot y,

neslavily

se

ani

neděle

a

svátk y,

nerozhodovaly týdny a měsíce, volno dával jen majitel. Práce na estancii však nebylo mnoho a pastevci ze vzdálen ých stád jí měli ještě méně. Don J osé v yzv al Vyšatu ke generální prohlídce sv ých pozemků, ten strávil 26 dnů v sedle koně Vallo, po návratu musel na dva dny ulehnout na lůţko, protoţe ho bolelo celé tělo. Na to znali Indiáni jediný recept, bolest se měla překonat tak, ţe se znovu naskočilo do sedla. Vyšata se dle toho zařídil a jiţ třetí den byl opět v sedle svého koně. Na estancii b yl nejdůleţitější osobou mayordon, který b yl hlavním správcem, zatímco capetazo rozděloval na estancii práci. Don José oznámil, ţe se na estancii vyskytla puma, proto b ylo nutné sbalit si věci minimálně na 2 dn y, hlavně zbraně. Puma, které se také jinak říkalo stříbrn ý lev, b yla jihoamerick ým dravcem, který sice nebyl tak krvelačný jako jaguár či například bengálsk ý t ygr, ale ţádná legrace s ní neb yla. J ejí předností je siln ý úder tlapou. Vyš ata si nach yst al kulovnici značky Winchester, do druhé ruk y brokovnici a na záda si připevnil vak se sušen ým masem a suchary, načeţ vyjeli s donem José na lov. Cesta vedla travnatou

pampou,

puma

zadávila

jiţ

několik

ovcí

i

tři

kusy

hovězího dob ytka. Nejsnazší, jak dostat pumu, b ylo najít její doupě nebo ji zastihnout při napájení. Po poledni dorazili k řece Salado, přes řeku je převezl Indián na druhý břeh, kde ostrá, vysoká tráva řezala koně pod břich y. K večeru nalezli po pumě první stop y

38

Ţili zde zajíci, martinetty, koroptve, lišky, smraďoši a zejména holubi. S vařenou rýţí tvořili holubi delikátní pochoutku zvanou guiso. Tamt…s. 183 39 Muţi například také dojili krávy, coţ se v Evropě dělo snad jen na frontě, ale v Argentině by dojení krávy ţenou působilo kuriózně, Tamt… s. 184

59

v podobě dvou vyhlodan ých dob yt čích těl. Puma si v ybírala jen prsní maso a vnitřnosti, zbytk y nech ávala jiné zvěři. Vyšata se lekl skřeku papoušků a v ystřelil na ně, za coţ b yl donem J osé pokárán, poněvadţ těch dvou ran b yla škoda, ba co víc, prozradil jejich přítomnost. Příště jiţ Vyšata lovil hejno ptáků kusem ocelového drátu,

který

házel

proti

hejnu.

Úspěšně

tuto

radu

zuţitkoval

v Patagonii. Ráno v yrazili k laguně na lov pum y. V yšatovi s donem J osé se povedlo pumu v ypátrat a zastřelit, ale zcela bez problémů se to neobešlo.40 Maso z pumy jim velmi chutnalo, o její srdce se rozdělili, čímţ měla

podle

indiánské

pověry

přejít

do

jejich

krve

odvaha

a

statečnost krále pamp, jak stříbrného lva naz ývali. Vyš ata konal na projíţďky po estancii, zdokonalil se v házení lasem. Brzy však jiţ jako správn ý tulák pom ýšlel na další cest y. Na jeh o počest b yla uspořádána závěrečná bohatá hostina. Vyšata touţil po volnosti a nových záţitcích. Druhý den vyrazil na koni Vallo s doprovodem psa Gringa a směřoval na jih, k řece Río Colorado, kde se měla nacházet kolonie Los Puelches. Zvířata mu dělala výborné h lídače, takţe mohl v noci klidně spát. Šakal nebo liška se na většího tvora neodváţí, hadi zde neb yli jedovatí a jaguáři či mravenci se zdrţovali jen v blízkosti řek, potoků a lagun. A tak největšími parazit y b yli mravenci a lesní štěnice, které Vyšatu vel mi suţovaly. Zevnějšek jeho psa Gringa doznal změny tím, ţe mu v zimě zhoustla srst. Po týdnu cesty dorazil

konečně

stavení.

Hostitel

do ho

kolonie přijal

Los

Puelches,

nedůvěřivě,

která

neboť

čítala

Vyšata

asi

30

vypadal

celkem zpustle. Vous y měl dlouhé, h usté a špínou pokryté, neboť po odjezdu z General Acha se příliš nem yl, ne snad z odporu vůči blahodárn ým účin kům vod y, ale z ohledů na osobní bezpečnost. V Evropě b yla šp ína a zanedban ý zevnějšek předmětem opovrţení, naopak

v argentinsk ých

pampách

b yla

čistota

známkou

zralosti

k zákeřné ráně. Ctitel pořádku a čistoty stál za přepadení ať uţ gauči

či

vaquery.

Hostitel

se

40

stal

vlídnějším

po

přečtení

Vyšata stál totiţ v jednu chvíli na nesprávném místě a málem dostal zásah, za coţ mu don José od plic vynadal, Tamt…s. 189

60

doporučujícího dopisu, Vyšata si udělal lůţko z ovčí kůţe a jedl spolu s peon y. V kotlíku se vařilo griso a vo da na maté a V yšata zároveň podělil své společník y cigaretami, coţ b yla v tomto kraji velká vzácnost. Vyprávěl, ţe je Čech, oni tuto zemi sice neznali, ale o Rakousku tušení měli, protoţe v pueblu s nimi přebýval jeden Austriaco čili Rakušan, kterého se Vyšata odhodlal brzy navštívit v naději, ţe to bude také Čech. Na noc strávenou v osadě Vyšata nikdy nezapomněl. Vpád myší zahnal ještě rozţehnutou zápalkou, ale místo nich se objevily obrovské štěnice. Jeho jediná obrana spočívala v tom, ţe naplnil v ytvořil

z nich

ochranné

čt yři

val y,

plechovky od barev vodou a

přesto

se

však

ráno

probudil

s mnoţstvím kousanců. Večer se Vyšata vypravil za Rakušanem, který pracoval rýčem na zahradě, a navázal s ním španělsky hovor, při kterém se dozvěděl, ţe pochází z rakouské provincie Čech, coţ Vyšata dost dobře nemohl pochopit. Naše krásné Čechy a rakouská provincie? Svoje rozhořčení však ovládl. Rudolf Čejka (krajanovo jméno) se ptal, co má V yš ata společného s Čechama a ten mu řekl, ţe se tam narodil a představil se jako Fr anta Čech. Čejka ihned dodal

Vyšata,

neboť

znal

jeho

jméno

z časopisů

a

sl yšel,

ţe

cestuje. Vyšata mu trpce tak trochu v yčetl, ţe se nehlásí hrdě za Čecha a v ydává s e za Rakušana. Proč tomu tak je? St ydí se snad? Čejka se za svůj původ sice nest yd ěl, ale n ikdo neví, co je Čech, Bohémico zde znamená tulák nebo vagabund, a tak se s rakousk ým pasem nechával naz ývat Rakušanem. Vyšata musel uznat, ţe má Čejka pravdu a stiskl mu ruku. Ten zanechal práce, uvedl Vyšatu ke svému zaměstnavateli a představil ho jako k rajana a cestovatele. Čejka, který dříve pracoval na stavbě dráhy ze San Antonio u Atlantiku na západ, dlel v Argentině jiţ od roku 1912. Na Vyšatovu počest dal majitel zabít statného skopce, kterého si pak opekli, zapíjeli vínem a Vyšata v yprávěl své osud y. Čejka mu radí, ab y procestoval

Patagonii

bez

koně,

protoţe

prý

hrozilo

reálné

nebezpečí, ţe b y ho někdo kvůli vlastnictví koně zabil. Vyšata chtěl

poznat

Patagonii

i

za

cenu

rozloučení

s koníkem

Vallo,

kterého od něj Čejka odkoupil s tím, ţe pokud se vrátí do roka, 61

dostane koně zpět. Vyš atova cesta do osad y Mahuide vedla přes Neuquen. Napříč Patagonií aţ k Atlantiku chtěl procestovat za půl roku a doufal přitom, ţe do té doby skončí v Evropě válka a dozví se

informace

o

svých

blízk ých.

Jel

špatně

sjízdn ým

terénem,

v okolí Río Colorado si povšiml bujnější vegetace neţ ve v yprahlé pampě. Do osady Mahuide se dováţela vlna, kůţe, kukuřice a pšenice a v yváţelo se odtud hlavně dříví. Za 3 pesos denně nocoval u jednoho Švéda všude doprovázen psem Gringem. Po třec h dnech nastoupil do vlaku směrem na Neuquen, trať b yla lemována řekou Río Negro, která se u Carmen de Patagones vlévá do Atlantiku. Sráţky

zde

jsou

v yd atnější,

půda

b yla

obdělána,

převaţoval

dřevařsk ý prům ysl . Dorazil do Neuquen, coţ b ylo město s tehd y as i 20 tisíci ob yvatel i, z velké části kreol y. Vyšata n ab yl přesvědčení, ţe

město

bude

Argentiny.

Pro

hrát

v ýznamnou

obchodníky

roli

b ylo

při

město

kolonizaci prav ým

jihozápadní

rájem,

protoţe

leţelo na důleţité ţelezniční trati. Ub ytoval se v hotelu Roma a zakoupil si lístek do San Carlos de Bariloche. Cesta vedla podél řek y Lima y, vlak jel rychlostí 20 km/h, od jihu vál studen ý vítr. Druhého dne za večerní tmy byl

Vyš ata na místě. Ub ytoval se zde

u bratra dona Attilia. Městečko mělo asi 7 tisíc obyvatel, vě tšinu z nich

tvořili

italští

imigranti.

Leţelo

na

břehu

jezera

Nahuel

Huapí naproti Chile. Nádherná poloha lákala mnoho turistů. Rodinu bratra dona Paoliho tvořily 2 dcery ve věku 19 a 14 let a s yn v e věku 12 let. Na hostitele pěl Vyšata jen chválu a zmínil se i o tom, ţe dívk y b yl y velmi sličné. Kd yţ se uloţil, přišl y obě sestry a bez rozpaků se před ním převlékaly jako by byl jedním z peonů, na

coţ

opravdu

vypadal,

neboť

b yl

velmi

neupraven

a

se

zanedban ým zevnějš kem. Starší sestra se ho provokativně zeptala, zda je ţenatý či svobodný a on se jí optal, zda se jí líbí. 41 Na Vyšatovi

se

jí

nelíbilo

vůbec

nic,

jen

litovala

hezkého

jména

Francisco čili Pancho pro tak ošklivou tvář. Vyšata jiţ ch ystal pomstu tím, ţe se v ykoupe a nav štíví holiče. Kd yţ to provedl, nemohla ho starší ze sester vůbec poznat, a tak se ptala, co si 41

Dívka se pohrdavě zasmála se slovem Barbudo (vousáči), coţ se dotklo Vyšatovi muţské ješitnosti, Tamt… s. 209

62

přeje, načeţ si Vyš ata poručil šálek káv y. Nemohl si nevšimnout jejích vzdouvajících se ňader. Seňorita ho poznala, zrudla a zvolala jen Que cambio! (Jak jste se změnil). Ani její otec nemohl poznat tuláka z pamp. Pomsta b yla sladká, ale přišel o společně sdílenou loţnici a mohl tedy zapomenout na jakékoliv večerní poţitk y. Přem ýšlel o nov ých jihoamerick ých toulkách. Chtěl se dostat přes Patagonii

aţ

na

druhou

stranu

k Atlantiku,

ale

nemohl

pouţít

ţeleznice. Rozloučil se s rodinou Paoli, starší dcera jeho odchodu litovala, svěřil jí tedy aspoň psa Gringa. Doprovázel jako vaquero transport do b ytka, ale na strastiplnou cestu moc rád nevzpomínal. Na cestě upadl do bezvědomí v yčerpáním, zachránil ho jeden kreol. Do San José nakonec dorazil a dostal mzdu nezkrácenu. Nabídl její polovinu svému zachránci, ale tento dobrý člověk si nic nevzal, proto mu Vyšata daroval aspoň dvě poniklované ostruh y na bot y. Zakoupil si lodní lístek do San Antonio. Odtud měl plout parníkem aţ do Bahía Blanca a následně se vrátit vlakem do General Acha. Vyšatova bilance b yla celkem uspokojivá, měl skvělé záţitk y a dojm y. Na druhé straně b yl však finančně dosti v yčerpán, musel dokonce prodat své zbraně boháči donu Jacintovi. Odebral se na sever Argentin y a zde připravoval další cest y po Paragua yi, Bolívii a Peru. Těšil se na krásy v zemi Inků a zasvětil jim dalších 5 let svého ţivota.42 Světová válka se pomalu ch ýlila ke svému konci a i Vyšata choval naděje na lepší ţivot, národnostní uklidnění a zlepšení hospodářsk ých po měrů. V buenosaireském pivovaru si Quilmes si v ydělával na další cest y. 43 J eho finanční situace i zdraví doznal y obrat k lepšímu. Ve voln ých chvílích pracoval v Českém národním sdruţení, v jehoţ čele stál

ing. Fr. Zelenka. Bydlel

u Jančíka

v předměstí Bernal. Ch ystal se na sever Argentin y, do provincie Corrientes, uplatnit

kde

své

ţili

i

Indiáni

zemědělské

z kmene

znalosti,

42

Guaraní.

kterým

Jančík

Vyšata

sice

touţil příliš

Vyšata zde mylně uvádí i kmen Mayů, ale ti byli typičtí pro Střední Ameriku, kam vůbec nezavítal, Tamt… s. 217 43 Vyšata byl vybaven doporučujícím listem od dona Jacinta pro Alfreda Cabrala, majitele estancie na severu Argentiny, Čech-Vyšata F., Patnáct let v Jiţní Americe – 2. díl Divokým rájem, Praha 1927, s. 3

63

nedůvěřoval, přesto mu slíbil najít uplatnění na některé estancii. Pro jejich chudobu b ylo velmi obtíţné sehnat vhodn ý pozemek. Dne 18. září 1918 se vydal vlakem z nádraţí Chacarita na sever. V tomto klimatickém pásmu panovalo velké horko. Po ţeleznici dorazil

přes

Zárate

aţ

rozdvojovala. Severní cesta

do

Monte

Caseros,

kde

se

dráha

vedla do Posadas (provincie Misiones)

a dále do Paraguaye, západní část mířila do Corrientes. Kmen Indiánů Guaraní o b ýval sever Argen tin y, Paragua y, západní Brazílii a v ýchodní Bolívii. D alší zastávkou b ylo město Mercedes o zhruba 22

tisících

obyv atel.

Celé

bylo

v ystavěno

z v yp álen ých

cihel,

pozemky se zde hodil y jen pro pastvin y a b yl y velmi levné. Estancie Alfreda C abrala nesla název Juguerý, cesta k ní vedla roklinami a baţinami. Vyšata obd rţel k ob ývání dvě místnosti a k ruce sluhu, Indiána Estebana. Typi ckou stravou b ylo ovčí maso s mlékem a pštrosím pečen ým vejcem. U dona Alfreda dosáhl toho, ţe J ančík obdrţel po zemek o v ým ěře asi 50 ha, jako nájem měl platit 20% v ýtěţku obilí. Dostal darem i osivo, koně, pluhy a b ylo mu i uhrazeno jízdné. Vyšata postupně poznával ţivot zdejšího lidu, a to i s v ydatnou pomocí

Estebana,

v tomto

kraji

znamenitého

zvládali

jízdu

jezdce. na

koni

Ostatně dokonale,

všichni chytali

Indiáni lasem

zdivočené koně. Ţeny zde ţily s muţi ve zcela volných svazcích a často své ctitele měnil y. Nosil y jen kus hadru, brz y rodil y děti, ale společně s muţi nestoloval y. Indiáni své děti dost zanedbávali, rodina mezi nimi neexistovala, rozmáhal se těţký alkoholismus. Dělníci na estancii dostávali mzdu 12 pesos měsíčně, ţeny braly jen 8 pesos. K tomu všem pracovníkům náleţela strava. Indiáni nosili obuv z ovčí kůţe, o nichţ věřili, ţe je ochrání před prudce jedovat ým hadem yarará. Největším hadem, který se v Argentině v ysk ytoval, b yl hrozn ýš královsk ý, kterého však Vyšata nespatřil. Indiáni jedli většinou v leţe, t ypick é jídlo tvořilo pečené maso a kukuřičné

klas y.

Vyš ata

se

nenechal

zlákat

četn ými

svody

indiánských ţen. Jančík mezitím svou houţevnatostí slavil první úspěch v boji s argentinskou půdou, podařilo se mu v ypěstovat 64

kukuřici. Majitel estancie Cabral si postěţoval Vyšatovi, ţe ho tíţí problémy

s mladým

správcem,

pod

jehoţ

vedením

dosahoval

špatn ých hospodářsk ých v ýsledků. Krajinu tvořila suchopárná vegetace, téměř bez strom ů. Výhoda spočívala ve skutečnost, ţe se zde nev ysk ytovali mosk yti, zato mravenci

ztrpčovali

místním

obyvatelům

notně

ţivot.

Na

této

estancii se toho moc pěstovat nedalo, z plodin měla svůj v ýznam pouze kukuřice, jinak se zde choval převáţně jen dobytek, z a který se platilo pouh ých 45 pesos za kus, coţ znamenalo pouze poloviční cenu

neţ

kdekoliv

jinde

v Argentině,

přičemţ

ho

výrazně

prodraţovala nákladná ţelezniční doprava. Na

estancii

Juguerý

V yš ata

strávil

více

neţ

dva

měsíce

a

v prosinci 1918 se jiţ ch ystal na další cest y. J ednou, kd yţ b yli na cestě do města Mercedes, se s ním a Jančíkem převrátil vůz a Vyšata

upadl

do

bezvědomí.

Don

Cabral

projevil

neobyčejnou

velkorysos t a zaplatil mu lékaře i pob yt v hotelu Centenario. Po t ýdnu mohl Vyšat a konečně pokračovat dále do Corrientes. Cesta tam trvala 8h, cestou vlak zastavil ve stanici Empedrado. Toto městečko leţelo na v ysokém břehu řek y Paraná, obklopeno krásn ým palmov ým lesíkem a četn ými zahradami, ve kterých dominoval y pomerančovník y,

banánovníky

a

fíkovník y,

coţ

Vyšatovi

připomínalo tak trochu Francouzskou riviéru. Z Corrientes pak měl dále pokračovat

do Posadas v provincii

Misiones, coţ

mu sice

zkomplikovala stávka lodní ků, ale Vyšata si poradil, kd yţ jednoho z nich přemluvil k individuální přepravě. Docílil tak úspěchu i v situaci, která se zdála být marnou. Vypluli za ranní mlh y a V yš ata, přestoţe měl zaplaceno, musel se skrýv at v podpalubí, přeplněném hromadou melounů a banánů. Kd yţ minuli

Corrientes,

odváţil

se

vstoupit

na

palubu,

aby

mohl

pozorovat krajinu při řece Alto Paraná. Vyšata si všiml rozdílů mezi argentinským a paraguayským břehem. Krajina na argentinské straně

se

postrádala

v yznačovala vegetaci.

tím, ţe

Naproti

byla

tomu,

v bujné, s yté zeleni lesů. 65

pustá,

neobdělaná

paraguayský

břeh

a se

téměř utápěl

Po

4

dnech

dorazil

do

města

Posadas,

hlavního

v provincii

Misiones o asi 25 tisících ob yvat el. Město pulsovalo obchodním ruchem, patřilo k nejv ýznamnějším na severu Argentin y a vedla přes ně frekventovaná ţelezniční trať, která spojovala Buenos Aires s hlavním

městem

Paraguaye

Asunciónem. Měřila asi

1800

km.

Vyšata se zde setkal s krajanem ze Slezska, který se jmenoval J avornick ý. 44 Na paragu ayské straně leţelo městečko Villa Encarnación, Vyšat a pojal plán procestovat později celou Paraguay, chtěl však ještě navštívit některá města severní Argentin y a setkat se zde s krajan y. Cestování

přitom

nebylo

ani

pohodlné

ani

levné,

stravování

a

ub ytování, na to musel nést náklad y cestující, ale Vyšatovi to umoţnilo poznat zblízka ţivot Indiánů a pro svou zdrţenlivost mezi ně pronikl. Psal pak, ţe mnozí Indiáni mají lepší srdce neţ mnoho Indoevropanů. Zvláště s dělníky se zde zacházelo velmi špatně, coţ poznal Vyšata osobně při prohlídce továrn y na v ýrobu taninu, v ýtaţku z quebračového dřeva. Továrna patřila francouzs ké společnosti La Forestal. ub ytovaní

Tato

firma

byla

v nuzných

majitelem

domcích,

rozsáhl ých

museli

lesů.

nakupovat

Dělníci,

v obchodech

patřících společnosti, neexistovala konkurence a dělníci tak b yli vydáni zcela napospas zaměstnavateli. Platilo se pou ze v jakýchsi penězích

společnosti,

tato

podivná

měna

se

dala

vyměnit

za

argentinská pesa se ztrátou 20 procent. Vyšata zhodnotil továrnu jako otrocké zařízení. Vyšata zamířil do Barangueras a odtud vlakem do Santa Fé. Měl značný problém

sehnat

pitnou

vod u,

všude

tekla

voda

nevalné

chuti. Kd yţ se blíţil k Santa Fé, těšil se na odpočinek a na to, jak se

zotaví

z trampot

a

námah

čtyřměsíční

cesty

po

severní

Argentině.

44

Vyšata uvaţoval, jak bylo na tehdejší dobu obvyklé, v kategorii Čechoslovák a nemohl pochopit, ţe Javornický byl Polákem ţijícím ve Slezsku. Také tvrzení, ţe za 3 roky byl jiţ uvědomělým Čechoslovákem nezní příliš věrohodně, uvědomíme-li si, jaké spory se vedly o Těšínsko mezi tehdejší ČSR a Polskem…ČechVyšata F., Patanáct let…Divokým rájem.. s. 33

66

Po příjezdu se ub ytoval v Mirwaldově hostinci zcela v ysílen a v yčerpán nejen fyzick y, ale především finančně. Zrovna panovalo léto,

teploty

poohlédnout

dosahovaly po

práci

přes

na

40 C

České

ve

stínu.

národní

Vyšata

sdruţení

si

a

zašel

obdrţel

zaměstnání řidiče tramvaje. Absolvoval pouze minimální školení, plat nestál za mnoho. Brzy se stal postrachem města, jízdní řád vůbec nerespektoval, zastávk y si volil dle libosti, zejména krásn ým ţenám

zastavil

kdykoliv

a

těm

méně

hezk ým

pak

nezastavoval

vůbec. Krajany zdravil pozdravem „Nazdar“, po městě Santa Fé vešel

ve

rychlostí,

známost

jako

takţe

stávalo,

se

Nazdar

–

ţe

Motorman.

cílovou

stanici

Jezdil

v ysokou

mnohdy

minul.

Jednou jiţ došla šéfovi trpělivost a Vyšatu propustil. Šel se pak zeptat

na

práci

do

jednoho

německého

pivovaru,

ale

nazván

zrádcem vlasti, b yl odtamtud v ypoklonkován se slov y Salga de aguí pronto.45 J ednou při v yjíţďce na lodi se s Vyšatou, Roháčem a Zápalem bárka převrhla a Vyšata ztratil při nedobrovolné koupeli notes se 30 pesos, coţ byla při jeho nevalné finanční situaci katastrofa. Ocitl se bez peněz, navíc se jeho oblečení jiţ rozpadalo. Z této situace ho zachránili obětaví krajané, kteří pro něj uspořádali sbírku a rovněţ tak štěstí, kd yţ na los, který předtím zako upil od Indiánky, vyhrál 100 pesos, coţ byla jeho první výhra v ţivotě. Peníze stačily na nákup slušného oděvu i na cestu do Rosaria vzdáleného 270 km. Město Santa Fé, hlavní město stejnojmenné provincie, mělo v té době asi 60 000 obyvatel. Ostatně hlavní m ěsta nesla

většinou

například

totoţná

provincií

jména

jako

Catamarca,

provincie,

Córdoba,

coţ

Corrientes,

se

t ýkalo

Mendoza,

Salta, San Luis, Tucumán aj. Santa Fé b ylo zaloţeno v 16. století, počtem ob yvatel však dosahovalo sotva pětin y populace Rosaria. Přesto tvořilo v ýznamnou námořní křiţovatku severní Argentin y, zámořské

parníky

mohly

Přiváţely

nejčastěji

proplouvat

zemědělské

po

produkty

řece jako

Paraná pšenici

aţ

sem.

a

také

kukuřici. Pro hustou ţelezniční síť a dobré podnebí se zde velmi 45

Něco jako „Ihned odtud vypadni“, Tamt… s. 44

67

dařilo

zemědělství.

Na

druhém

břehu

řeky se

nacházelo

město

Paraná, avšak kvůli ostré konkurenci mezi oběma sídly nestál mezi nimi ţádný most, který b y je spojoval. Vyšata se snaţil poptat na krajana Alexandra, ale ani v této době ani později po něm neobjevil ţádné stop y. V březnu 1919 nastoupil Vyšata do vlaku ze Santa Fé do Rosaria. V San Carlos Sud učinil malou zastávku, aby si zavzpomínal při prohlídce pivovaru. Jeho nový sládek, Polák Gaston Mazurkiewicz narozený

ve

francouzském

Maroku,

ho

potěšil

sv ým

obdivem

k československému národu, vzděláním a světovou úrovní sv ých názorů. Kdyţ přijel Vyšata do Rosaria, jiţ ho očekával krajan Lhota, koţešník, jehoţ pohostinství s povděkem přijal. V Rosariu navštívil Národní sdruţení a velmi nemile ho překvapila nesvornost a

vlaţnost

neviděl

krajanů

pro

svůj

v národních

pob yt

citech.

perspektivní

V tomto

v yhlídk y,

městě

proto

Vyšata

se

raději

odebral po 2 dnech vlakem do 300 km na severozápad vzdálené Córdob y. Zrovna zde probíhal y kukuřičné ţně. V ţádném zdejším pivovaru práci nesehnal, a potom zanechav zavazadla neprozřetelně v nádraţním apartmánu, v yd al se do osady Río Segundo. Dostal práci na kukuřičn ých ţních a m yslel, ţe má v yhráno. V noci se mu zdálo, ţe jiţ v yděl al spoustu peněz a bude moci nadále cestovat dle libosti. Vyšata však kukuřici lámat vůbec neuměl,

nikdy

tuto

práci

nedělal

a

rozuměl

jí

prý

asi

jako

astronomii. Kd yţ mu předvedli, jak se má tato práce dělat, m yslel si Vyšata, ţe touto zdánlivě lehkou činn ostí v ydělá za měsíc aspoň 100 pesos, avšak zklamal se ve svých vyhlídkách. Brzy pocítil únavu,

která

byla

způsobena

nezv yklou

prací,

nedostatečnou

stravou a špatným odpočinkem. Otekly mu ruce a zápěstí, koncem t ýdne b yl jiţ fyzick y zcela v yčerpán. To, co Italové zvládli za den, na to potřeboval Vyšata týden. Dal si tedy vyplatit skromnou mzdu a vrátil se do Córdob y, kde však na něj čekalo nemilé překvapení. Z jeho zavazadla zmizely cenné zápisk y, fotografie z Brazílie a pamp severní Argentin y, dalekohled, fotoaparát a další věci. Zůstal jako zkamenělý a vyčítal si, ţe měl věci uloţit u nějakého krajana. 68

Nechtěl, ab y se v ědělo o jeho finanční tísni a tato ost ýchavost se mu v ymstila. Nepomohly ani reklamace v hotelu či stíţnost na policii,

bez

potvrzení

neměl

šanci.

Osud

si

dokázal

s Vyšatou

vskutku zahrávat, ale nepodařilo se mu ho nikdy zlomit. Vyhledal pomoc předsedy Národního sdruţení v Córdobě Karla Marka,

předloţil

sdruţení

mu

v Buenos

pověřovací

Aires

a

listinu

v ylíčil

mu

z ústředí své

Národního

osud y.

Donucen

okolnostmi, zůstal hostem Markovy rodiny po celé tři měsíce, ale nikdy

nelitoval,

protoţe

patřily

k jeho

nejšťastnějším

obdobím

pob ytu v J iţní Americe. Město Córdoba, hlavní ve stejnojmenné provincii, se rozkládalo po obou březích řeky Río Primero a ţilo zde v roce 1919 asi 170 000 ob yvatel, z toho 1/5 cizinců. Sv ým zaloţením v roce 1573 se

řadí

k nejstarším

argentinským

městům.

Panoval

zde

čilý

hospodářský a kulturní ţivot.46 Ve městě mělo obchodní a politické zastoupení 10 států, mezi nimi například Jugoslávie. V tomtéţ roce zde pobývalo 20 rodin z ČSR, v roce 1927 jiţ 500 lidí. Národní sdruţení o 12 členech trpělo rozpory, krajané se na jeho aktivitě příliš nepodíleli. Na severozápad od města ční pohoří Sierra de Córdoba, jeho nejv yšší vrchol y b yl y po většinu roku pokryt y sněh em. Nach ázel y se tam i četné lázně na léčbu plicních onemocnění, převládalo zde zdravé podnebí. Vyšata začal znovu sepisovat svoje vzpomínky náhradou za ztracené zápisk y. Při pokusu získat zaměstnání ve velkodílnách

dráhy

Central

Córdoba,

vešel

do

kontroverze

s anglick ým ředitelem, který kd yţ zjistil, ţe Vyšata umí kromě španělštiny a portugalštiny i německy, tak ho pokládal za Němce a odmítl ho zaměstnat a nepomohla ani ověřovací listina z Národního sdruţení v Buenos Aires. Naštěstí mu brzy přišel dopis z Llavallol, kde

ho

Polák

Mazurkiewicz

zval,

aby

nijak

prokázat

se

ucházel

o

místo

československou

státní

v pivovaru. Nebylo

však

příslušnost, protoţe v

snadné

Jiţní Americe dosud neexistovalo politické

46

Stálo zde 11 bank, univerzita, mnoţství škol, 10 nemocnic, 13 hotelů, 7 veřejných knihoven, továrny na obrábění dřeva, velkodílny dráhy Central Córdoba aj., Tamt… s. 54

69

zastoupení a spojenecké mocnosti potvrzení v ydávat nechtěl y ani nemohl y. Zb ýv alo ted y jedině Československé národní sdruţení, jeho listiny však měly často platnost jen mezi Čechy a cizinci je často odmítali akceptovat. Vyšata měl proto při nástupu do vlaku, jedoucího do města 700 km na jihovýchod od Buenos Aires, značné obav y. Na

cestu

případě

padla

si

odbornou

celá

nemohl

Vyšatova

dovolit

kvalifikaci

a

finanční

nezdar.

hotovost,

Mezi

klady

z Národního

legitimaci

v ţádném

počítal

svou

sdruţení,

zápor

spočíval v tom, ţe na delší čas musel potlačit své tulácké choutky a našetřit kapitál k velkorys ým cestám po J iţní Americe, dosud se poh yboval převáţně pouze v Argentině, nepočítáme -li jeho kratší pob yt v Brazílii . Pivovar v Llavallol nesl hrd ý název Pilsen. Vyšata se prokázal identifikační listinou z Českého národního sdruţení a přimluvil se za něho Gaston Mazurkiewicz. Vyšata ještě po několika letech vzpomínal, ţe neb ýt dobrotivého Poláka, snad b y se dodnes toulal po nehostinné Pampa Central nebo pralesy v Chaco. V městečku Llavallol strávil 2 rok y, dal se zdravotně i finančně do pořádku a stal

se

horliv ým

členem

ČNS

v Buenos

Aires.

Návštěva

české

kolonie Veronica n a jih od hlavního města u něj v yv olala nadšení. Takovou křesťanskou lásku a skromnost nespatřil nikde jinde. V Llavallol strávil léta 1919 -1921, zaznamenal během své práce v ČNS značný příliv čes kých krajanů do Argentiny, přičemţ vstupní bránou pro ně b yl o především hlavní město. Vyšata se cítil šťastně, kd yţ

mohl

krajanům

poradit,

putování

po

celé

Argentině

národní

sdruţení

pomáhalo

zaměstnání. v jehoţ

čele

zabezpečila umělců

jako

Mezitím stanul právní

b yl

b yl y

v Buenos

ochrana Dr.

značné

znalosti

s povděkem

krajanům

písecký

například

jeho

Aires

rodák

Dr.

při

za

10

přijímán y. shánění

zaloţen Jiří

Čs.

Maks,

České

vhodného konzulát, čímţ

se

zájezdy

čs.

krajanů.

Povznášely

i

Vohnout

či

ob líbený

zvláště

let

Váša

Příhoda. Rozvíjely se i klub y a spolk y, mezi které patřil y zejména Československý klub a Sokol. V důsledku zřízení konzulátu se ČNS 70

se sv ým předsedou J anem Pulkrábkem zaměřil místo politik y spíše na věci

hospodářské a kulturní

povah y.

Zakládaly

se spolkové

knihovny, čítárna, fotbalov ý klub, spolek Tatran a další. Vyšata zde sice pracoval rád, ale po našetření jisté hotovosti plánoval pokračovat

v cestování.

Prvním

cílem

jeho

dalších

cest

b yla

Paraguay, pohádková země, do níţ vedou tisícileté hlu boké pralesy v Misiones. Jeho zvědavost lákali především Indiáni. Počátkem září 1921 se i přes domluvy Gastona Mazurkiewicze vzdal

v pivovaru.47

místa

Na

paraguayském

konzulátu

obdrţel

bezplatné cestovní ví zum a jiţ se těšil na krásné tropické dn y, plné slunce a tepla. Zčásti i proto, ţe ve střední Argentině při teplotách 6-8 C pod nulou, se mu ozval y staré zdravotní problém y. 48 Chtěl zaměnit

argentinskou chladírnu za skleníkové podnebí kde

Paraguaye, Vyšatovo

teploty

zdraví

dosahovaly

působilo

po

celý

blahodárně.

rok

Jeho

sousední

35 C,

coţ

odhodlání

na

nikdo

neočekával, cestami a jejich popisem však prospěl dobré věci. V neděli

10.

září

k přístavu, odkud

1921

kráčel

v doprovodu

několika

krajanů

odjíţděla loď „Brusselas“ do paraguayského

hlavního města Asunciónu. Zavazadla, rezervní šat y, prádlo, zbraně a střelivo poslal na palubu předem. Během plavby si zapisoval dojmy

z Buenos

pokračovat

malým

V Corrientes

si

V Corrientes

Aires.

parníkem

opět

stěţoval

vystoupil,

řekou

Alto

Paraná

na

nečistotu

a

chtěl

dále

do

Posadas.

lenost

místních

ob yv atel. Nastoupil raději na parník „Ituizanco“. Při obědě si všiml mladé,

sličné

s ympatickou

bělošk y,

tvář.

jejíţ

Jednalo

se

vylekané o

dceru

oči

hledaly

španělského

nějakou kolonisty

v Paraguay, která se vracela z návštěvy přátel v Corrientes. Vyšata jí v yprávěl o své krásné, vzdálené vlasti

a dívčina ost ýchavost

počala mizet.49 Loď

plula

proti

proudu

řeky

Alto

Paraná,

malebné

břehy

lemoval y cedry, calden y a eucal ypt y, v ysk ytovalo se zde mnoho 47

Dostal příslib, ţe ho opět přijmou, bude-li k tomu okolnostmi přinucen, Tamt… s. 62 Bolesti v zádech jako pozůstatek pádu z vozu v Juguerý a bolesti v ţaludku jako památka na Brazílii, Tamt… s. 62 49 Dívčin otec vlastnil estancii v Paraguayi a ona sama ztratila malého bratra, jenţ padl za oběť hroznýši…Tamt… s. 67 48

71

ptáků

i

aligátor.

zastavit,

kvůli

Kapitán

hluku

kvůli

kotvy

husté

nemohl

mlze

musel

Vyš ata

loď

třikrát

a

všichni

usnout

cestující měli strach, ţe se dno lodi prorazí o nějaký balvan nebo uvíznou. Pokračoval ve sv ých rozhovorech s bílou domorodkou a podivoval se nad jejím značn ým vzděláním. V Posadas se Vyšata rozloučil

s milou seňoritou a slíbil

jí

svoj i návštěvu estancie,

pokud mu to poměry dovolí.50 Ona pak pokračovala přes Villa Encarnación domů, kdeţto Vyšata chtěl navštívit toto město o něco později. Sám se zastavil v Posadas, které b ylo i místem, kolem něhoţ

se

kolonistům

přidělovaly

pozemky.

Mnoho

z nich

však

nevydrţelo potřebných 10 let a půdu opustilo. Své vykonaly námaha a

nebezpečí

v pralesích,

především

dravá

zvěř,

hadi,

kobylk y,

cyklony a tzv. státní stráţ.51 Posadas, hlavní město provincie Missiones, nemělo v té době vlastní samosprávu, ale jednalo se o teritorium podrobené federální správě zastoupené guvernérem. Město ob ývalo asi 25 tisíc ob yvatel, v ysk ytoval y se zde dvě továrn y na obrábění dřeva, sodovkárna, obchodní dom y a přístav. Ch yběl zde ţelezniční most, vlak y se převáţel y lodí. Vyš ata zde pob yl 4 dn y a jiţ se ch ystal do v ysněné Paraguaye. První jeho cesta vedla do Villa Encarnación, mínil zde navštívit krajana

Jana

Karla

Hraše.

Přeplavil

se

parníkem

přes

řeku

za

poplatek 50 centavos, coţ se rovnalo sumě 8 paraguayských pesos. Po zaplacení 10 argentinsk ých pesos na celnici se v ydal hledat ob ydlí krajana Hraše. Ulice městečka b yl y velmi klidné, ţivot zde pl ynul velmi pomalu a ani hlavní třída nev ynikala ruchem. Vyšata opět líčí lenost Indiánů. U rakouského majitele hotelu ochutnal domorodou pálenku caňa a na Hraše se uslyšel jen samou chválu. U J ana Karla Hraše se mohl Vyšata cítit jako člen rodi n y, vládla zde štědrá pohostinnost. Zdrţel se ve Villa Encarnación celkem čtyři měsíce

a

tuto

dobu

řadil

mezi

nejsvětlejší

okamţiky

v Jiţní

Americe. Denně konal procházky a zab ýval se lovem. Na t yto chvíle nikdy nezapomněl. 50 51

Estancie však byla poněkud z ruky, a tak k návštěvě nikdy nedošlo, Tamt…s.69 Dle Vyšaty se jednalo v podstatě o uniformované vyděrače a lupiče, Tamt…s. 70

72

Divukrásnou

přírodu

této

země

předčí

jen

krása

a

bohatství

některých pacifických ostrovů, ale v Paraguayi panovala značná bída a časté rev oluce a převrat y způsobil y znehodnocení měn y, ochromil y zdejší obchod a prům ysl. Zbědovan ý, pučis t y uštvan ý lid umíral v zemi s nejkrásnějším podnebím na infekční nemoci jako tuberkulóza,

lepra

v rozbořen ých

a

chřipka.

chatrčích

a

Lid

půda

b yl

zde

zůstávala

apatick ý,

bydlel

neobdělána.

Úroda

tropického ovoce se přesto zdála velmi bohatá, ale domorodci ji neuměli v yuţít, jedli radě ji rozemlet ý kořen manioku a kukuřičné klas y. Z Villa Encarnación vedla hlavní silnice do nitra země, Vyšata pozoroval pestré sloţení místních obyvatel , kteří chodili pěšky nebo jezdili na koni. Ţen y brz y rozkv étají, avšak záh y st árnou. Ve Vyšatově době b yl y zcela majetkem muţů, k nimţ musely ve 12-14 letech odejít bez svatb y a třeba i proti své vůli i přání rodičů. Mnoho muţe nestál y, posk ytoval y jim své tělo za trochu strav y a kus cáru na tělo. J iţ v 10

letech

se

mnohé

z nich

stávaly

matkami,

ale

toto

časné

mateřství si na nich v ybíralo svou daň a jak brz y dospíval y, tak i předčasně zestárly a ve 30 letech jiţ v ypadal y jako české ţen y v 60 letech. Hlavním původcem tohoto procesu se stávali především muţi, kteří v yčerpávali krásu a s věţest ţen, o ně ani o děti se nestarali. Pokud pracovali, uţívali peněz jen pro sebe, proto se mnohé Indiánky vrhali do náručí cizinců, po jejichţ boku tak rychle nestárl y a navíc se v yznačoval y o ddaností a věrností. Domorodci v Paraguayi mluvili řečí guaraní. Při práci prý musel na Indiány neustále někdo dohlíţet, jinak práce zanechali. Pobídnout takového pracovníka k čilejší činnosti, znamenalo si ho nadobro rozhněvat. Kd yţ se dopálil, nedělal pak vůbec nic, takţe nezb ývalo neţ se spokojit s jejich „prací“. V jídle převaţovala u Indiánů skromnost, vystačili si s kukuřičn ými klas y, maniokové

placky

a

malé

kousky

masa,

vůči

sobě

se

c hovali

ohleduplně a k cizincům rovněţ velmi snášenlivě. Po jídle si utrhli několik pomerančů a banánů a zářili spokojeností. Peníze dlouho neudrţeli, utratili je nejčastěji za alkohol z cukrové třtiny (caňa), 73

drahé pivo, tabák a slavnosti. Znali spoustu pí sní, nejznámější tu O posvátném ptáku carahú. V Paragua yi se v ysk ytovala bohatá fauna. 52 Také se Vyšatovi jednou přihodilo, ţe ho

kousnul had pod klouby ukazováčku a

prostředníčku levé ruk y. Léčbu provedl indiánsk ým způsobem tak, ţe provedl malým kapesním noţem dva hluboké řezy do ruky a nechal z rán y volně v ytékat krev i s jedem. Poté silně utáhl ruku šátkem v zápěstí a doma doplnil první zákrok ještě ohněm, jodovou tinkturou a lihem. Zakončil jej pak 40% pálenkou caňa, jíţ v ypil asi 2 litr y. Za tři dn y se z hadího uštknutí zcela zotavil. Ovocných

stromů

se

nacházelo

v Paraguayi

velké

mnoţství,

převládal y pomerančovník y, citrónovník y, banánovník y a ananas y, dvakrát ročně dávaly úrodu. Vyšata uvádí, ţe štědrá příroda přímo podporuje lenivost a netečnost obyvatelstva. O děti pečovaly pouze matk y, které jich měl y 8 -10, muţi se o ně nestarali vůbec a děti pak strádaly výchovou jako snad ţádné jiné na světě. Matky prý jako prostitutk y své tělo prodával y a děti tak ţivil y, velmi často se v ysk ytoval incest. Muţi v ystřídali vţd y tolik ţen, na kolik stačili, a kd yţ se jim jedna znechutila, tak ji v yhnali nebo se odstěhovali k jiné.

Ţena

zde

neměla

muţům

b yla

vydána

na

ţádn ých milost

a

práv,

nesměla

nemilost.

nic

Mohla

vlast nit

sice

a

opustit

manţela a vzít si jiného, ale všechny děti jí pak zůstaly na krku. Přesto ţil v Paragua yi lid skromný, upřímn ý a nenásiln ý, avšak následkem

válek

a

převratů

muţů

relativně

ub ylo

a

upadala

i

sexuální morálka. Následkem toho se šířily nemoci jako syfilis, často se v ysk ytov ala i lepra. Následkem neodborné léčb y b ylinami a pověr mnoho domorodců umíralo. Krajan Hraše měl ve vile lékařskou p rax i, Indiáni ho naz ývali velk ým čarodějem, jeho klientelu však tvořil y převáţně ţen y, neboť muţi se za své neduhy styděli. Někteří zdejší lidé dosahovali i při nestřídmém ţivotě v ysokého stáří, za coţ mohli vděčit zejména zdravému

paraguayskému

podnebí

pod

nímţ

se

léčilo

i

mnoho

cizinců s revmatismem a plicními nemocemi. Vyšata se chtěl jedné 52

Ţila zde nesčetná hejna papoušků, holubů, jaguáři, pumy, divoké kočky, jabalé, lišky, nutrie, daňci, mravenečníci, aligátoři, hadi – yarará, hroznýš, chřestýš a jedovatí pavouci, Tamt… s. 85

74

více neţ stoleté stařenk y zeptat na ţivotní osud y, ale zápach ho s chatrče v yhn al. Vzájemné návštěv y rodin b yl y vítané, návštěv y totiţ s sebou přinášel y jídlo i pro h ostitele v podobě maniokov ých placek,

lahve

pálenky

nebo

medu

z cukrové

třtiny.

Ţeny

měly

uhlazenější chování neţ Argentink y, stále se smál y, chodil y bosé a mluvily jazykem guaraní. Villa

Encarnación

málem

přirostlo

Vyšatovi

k srdci,

v těchto

bezstarostn ých d obách se i přestával divit nev yléčitelné lenosti domorodců, protoţe i na Vyšatu p ůsobilo nicnedělání rozkladně. Krajan

Hraše

mu

navrhl,

aby navštívil

na

několi k

dní

kolonii

Serrito, kterou spravoval jeho přítel don Domingo. Vyšata očekával dobré přijetí a všestrannou podporu svých loveckých choutek. Jan Karel Hraše si po pestrých ţivotních osudech zařídil ve Villa Encarnación ordinaci, kde se školil po boku star ého diplomovaného lékaře. Po čase se vypracoval a mohl vést ordinaci sám a po pěti letech měl naspořeno 30 tisíc zlatých franků. Souţití s jednou Paraguaykou

b yl o

velmi

šťastné,

měli

spolu

čtyřletého

s ynka.

Vyšata mu štěstí ze srdce přál. J ednou mu Hraše nabídl, ab y si udělal v ýlet do kolonie Serrito, kam po celodenní jízdě na koni dorazil přátelsky uvítán donem Domingem. Vyšat a zde sbíral krásné, modré i duhovité krystal y, rostlin y a drobné ţivočich y. Don

Domingo,

s yn

arabského

obchodníka,

se

narodil

jiţ

v Paraguayi a mluvil dokonale řečí guaraní. Tu Vyšata dosud příliš neovládal, mluvili spolu proto španělsk y. Pozemky v kolonii

Serrito

vlastnila

společnost

Telmo

Greno,

která zaměstnávala v ýhradně Paraguayce, jimţ platila měsíčně 100 paraguayských pesos, coţ nestačilo ani na slušný oděv. Ţeny se v kolonii v ysk yto val y v malém mnoţství, dospělé dcery se brz y vdaly nebo utekly z domova, ostatně i synové zakládali vlastní ob ydlí daleko od rodičů. V zemi převládalo tropické horko, déšť či mráz se v ysk ytoval y velmi zřídka. Vyš ata sbíral nerost y a hm yz pro Mus eum Histórico Natural v Buenos Aires. Don Domingo nerad viděl Vyšatův odjezd, 75

měl

radost,

ţe

se

můţe

v této

samotě

společensky

stýkat

s Evropanem, a tak ujednali, ţe za měsíc zajede pro Vyšatu do Encarnación a zajedou se podívat na tři dn y ke starým jezuitsk ým stavbám v Jesus a Trinidad. Kd yţ don Domingo dostal konečně dovolenou, uplyn ul y jiţ 3 měsíce

a

Vyšata

stále

pob ýval

u

krajana

Hraše.

Ch ystali

se

společně navštívit J esus a Trinidad vzdálené asi den jízd y. Sídlo slouţilo v minulosti jezuitům, kteří t am b yli povoláni roku 1610 guvernérem

donem

Hernando

Arias

de

Saavedra.

Jezuité

se

usazovali na území Paraguaye i na severu Argentiny v provincii Missiones.53 Zde nechali stavět tisíce Indiánů budovy z pískovce, stavěny

především

kostel y,

kláštery,

ale

i

obytná

stavení

a

pevnosti. Pokřtění Indiáni b yli k práci nuceni i násilím. Zhruba kolem roku 1640 se stali jezuité svrchovan ými pán y území, avšak královsk ým

nařízením

b yli

v roce

1767

z kolonií

vypovězeni

a

krátce poté b ylo Tovaryšstvo J eţíšovo papeţem zru šeno.54 Vyšata s donem Domingem se vydali na cestu v tamějším létě, v prosinci 1921. Kd yţ se dostali do vesničk y Trinidad, zamířili ke zříceninám, na kterých se jiţ projevil zub času, neboť mezi zdivem jiţ v yrůstala tráva a křovin y. V yš ata kritizuje jezuit y za to, ţe nutili

Indiány

pracovat

a

ještě

je

strašili

tvářemi

svat ých

zkřiven ými bolestí, coţ vše mělo slouţit „podařené společnosti“ Kristově k osobnímu pohodlí a rozkoším pod heslem „Účel světí prostředk y“. Stát se péči o t yto cenné památk y minulosti, jeţ málokterý cizinec zapomene v Paragua yi navštívit, příliš nestaral. Večery v Paraguayi

b yl y krásné, nejoblíbenějším hudebním b yla

k yt ara, s níţ chodili mladíci po večerech a zpívali tklivé písně v jaz yce guaraní, v nichţ opěvovali lásku, přírodu, lidskou povahu, ptactvo apod. Vyš ata zdejším lidem bezstaros tn ý, pohodln ý i kd yţ prostý ţivot záviděl.

53

V podstatě celé území Paraguaye tvořily v 17.-18. století jezuitské misie. Jezuité zde vybudovali stát, který byl do značné míry autonomní vůči španělské koloniální správě. Tamt… s. 114 54 Stalo se tak dne 21. července 1773 dekretem Dominus ac Redemptor „slabého“ papeţe Klimenta XIV. především na nátlak evropských velmocí a jejich dynastií, zejména francouzských a španělských Bourbonů, Rendina C., Příběhy papeţů. Dějiny a tajemství, Volvox Globator, Praha 2005, s. 594

76

Časně zrána další

den opustili

Trinidad, aby se

co nejdříve

dostali do J esus. Cestou obdivovali práci nov ých k olonistů, kteří sázeli kukuřici na místě, kde b ýval dřív e prales a pokácené strom y pouţili

jako

plot.

Mnozí

kolonisté,

unaveni

v ysil ujícím

bojem

s přírodou, svůj pozemek opustili, někdy ne ani tak kvůli namáhavé práci, ale často je roztrpčil v ýrok v ládní komise, která jim pozemek nepřevedla do vlastnictví. Své sehrál i stesk po lidské společnosti, touha po lepší výchově dětí nebo nemoc či nebezpečí pralesa. Osada Jesus na Vyšatu ţádný zvláštní dojem neudělala. Vrátili se ted y zpět do Trinidadu, kde byl nemile překvapen, kd yţ zjistil, ţe dcera jejich hostitelk y, pohlavně

se

svým

ochladl y.

Ještě

učitelka ţila ve společné domácnosti i

bratrem.

týţ

den

Jeho

se

pak

dřívější vrátili

s ympat ie do

Villa

k ní

rázem

Encarnación.

Vyšatovi přišla pošta z Evrop y, jejíţ razítka a poštovní známk y z osvobozené vlasti v yvolal y v Hrašovi napětí a rozechvění, a tak mu Vyšata známky na památku ponechal. Brz y unaven usnul a zdál se mu sen o slávě a úpadku jezuitů, který končil nastolením světské královny podobné tělem Venuši a obličejem jedné mladé dívce z Polákova almacénu, kde se cestou zastavili. Po nějakém čase zamířil Vyšata zpět do Posadas, kde se sešel s krajanem Václavem Pilátem z Moravy, který se chystal odjet zpět do vlasti. Měli společnou cestu lodí do Buenos Aires. Pilát si zoufal

nad

sv ým

osudem,

m yslel

ţe

v Argentině

zbohatne,

ale

nevedlo se mu valně a zb ytečně pr ý ztratil 3 rok y ţivota. Vyš ata ho uklidňoval tím, ţe jistě získal nějaké, třebas trpké zkušenosti, a ty se mu budou pak určitě doma hodit. Zpáteční plavba trv ala šest dní a obešla se bez nehod y. V Buenos Aires pak Vyš ata v yp rovodil Piláta na palubu lodi Indiana, která plula do Janova, a popřál mu šťastnou cestu a radostné přijetí doma. Dalším Vyšatov ým cílem se stala Mendoza, kde ţila silná kolonie Čechoslováků.55 Z Mendozy zamýšlel pokračovat přes Cordillery do sousední republiky Chile, jeţ ho lákala svou nesmírně romantickou polohou

a

originálními

zvyk y

svých

55

obyvatel.

Měl

sice

opět

Vyšata stále uvádí tento termín, který byl typický pro První republiku, Čech-Vyšata…Patnáct let…Divokým rájem…op.cit. s. 146

77

nedostatek

peněz,

ale

věřil

ţe

nad

touto

překá ţkou

zvítězí.

V novinách objevil inzerát na místo kancelářského účetního na jedné estancii, která leţela ve směru jeho cesty. Estancie patřila ruské emigrantce, princezně Mestcherské, u níţ doufal, ţe jako Slovan bude mít naději. Po dvou dnech dorazila pří znivá odpověď a Vyšata b yl v yzván, ab y za t ýd en přijel na stanici Mataldi, odkud měl b ýt dovezen na estancii Allaire. Mezitím v ystěhovalectví Čechů a Slováků do Buenos Aires velmi vzrostlo, kaţdou lodí ze všech evropsk ých přístavů jich mnoho přijíţdělo a české spolky jako Československé národní sdruţení a Československý klub s nimi měly spoustu práce.56 Vyšata odevzdal

velkou část

sbírky ne rostů, hmyzu, plazů a

jin ých věcí do Musea Histórico Natural, druhou část pak předal do rukou komisionáře Zemana, který ji měl odeslat do Prahy, kam však nikd y nedorazila a ještě ani v době psaní knih y nevěděl Vyšata, kde je její konec. Několik hodin denně trávil v knihovnách čs. spolků, četl české novin y a české k nih y, přičemţ vedl často rozhovory s e stařičk ým předsedou Národního sdruţení Půlkrábkem, který se mu jevil jako nejpoctivější pracovník ve věcech československé emigrace. Ten vyučoval

děti

československé

emigrantů vlád y,

a

která

přitom jeho

si

stěţoval

ţádosti

o

na

nezájem

finanční

podporu

nechávala bez jakékoliv odpovědi. I Vyšatovi bylo velmi líto dívat se na to, jak se děti z tisíců českých rodin v argentinských i německ ých školách sv ým rodičům i národu odcizují. Po desetidenním pob ytu v Bueno s Aires odjel

Vyšata vlakem

z nádraţí Retiro v Buenos Aires na západ, do stanice Mataldi, vzdálené asi 550 km od Buenos Aires. Odtud byl pak dopraven do Alcaire na jihu provincie Córdoba. Doba strávená na estancii Alcaire znamenala pro Vyšatu šťastné období, které se vůbec nedalo porovnat s trpkými d n y v divokém území Missiones. S obdivem pak vzpomínal na majitelku estancie, princeznu 56

Mettcherskou.

S padesátiletou

princeznou

rozmlouval

Československo vlastnilo v té době jedinou zámořskou loď, která nesla hrdý název „Legie“, Tamt… s. 146

78

převáţně španělsky. Na estancii doni Eugenie strávil 5 měsíců, pak se rozloučil, a ač pozván k ní do Paraguaye, odmítl, neboť chtěl poznat celou Jiţní Ameriku. Druh ý den ráno v ystupoval z vlaku v městě Mendoza na úpatí Cordiller, město

vzdáleném

stejnojmenné

ob yv atel.

Širé

asi

560

km

provincie,

okolí

tvořilo

od

mělo

pravou

Mataldi. Mendoza, v roce

1922

Champagne

asi

Jiţní

hlavní

50

tisíc

Amerik y,

nekonečné vinice se táhly od San Juan přes Mendozu aţ do Juan Rafael na jihu provincie a sklízely se na nich milióny hektolitrů vína

ročně.

několikrát

Město kvůli

zaloţil

častým

Pedro

Castillo

zemětřesením,

v roce

z nichţ

1560

a

nejhorší

b ylo město

postihlo v roce 1861, kdy celé skončilo v sutinách a přes 80% jeho ob yv atel zah ynulo. I roku 1922 b ylo vi dět na okraji rozvalin y, neboť město leţelo na úpatí sopečných hor. Z vlaku se Mendoza zdála tvořit obrovskou zahradu, domky ve městě byl y vystavěny z nepálen ých V letním

cihel,

období

vyhledávali

stín

střed

města

zahrnovaly

panovala

velká

sucha,

stromů.

Voda

z blízk ých

betonové

v prašných hor,

stavb y.

ulicích která

lidé

stékala

kanálem a vodovodním potrubím, byla kalná a pouze uţitková. Uţívalo se jí

pouze k vaření a kropení, k uhašení ţízně se i dětem

podávalo víno. Vysoko nad městem ve vzdálenosti asi 2 km, na vrchu La Gloria, se t yčil pomník, který upomínal na slávu chilsko argentinsk ých voj sk, která, dle Vyšat y, v roce 1817 pod velením generála San Martína osvobodila většinu jihoamerických republik z koloniálního područí Španělska, kdyţ překročila And y.56 V Mendoze ţilo několik set Čechů a Slováků, někteří z nich bydleli v předměstí Godoy Cruz. Předsedou místního Národního sdruţení b yl J osef Gartner původem z v ýchodních Čech. Vyš ata zde po 9 měsíců svého zdejšího po b ytu pracoval jako jednatel. Měli tam pěknou

knihovničku,

čítající

asi

350

svazků,

z velké

části

darovanou předsedk yní Čs. červeného kříţe dr. Alicí Masarykovou

56

Vyšatovo tvrzení o většině jihoamerických republik osvobozených San Martínem není zcela přesné – jeho vojska osvobodila ze Spojených provincií La Plata (někdejší název pro Argentinu) dále v podstatě jen Chile a část Peru, kde se setkala s vojskem generála Simóna Bolívara postupujícího od severu z Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru, Tamt… s. 156

79

prostřednictvím konzulátu v Buenos Aires. Vyšata pracoval zatím v jedné vinopalně, často se tou lal po okolí a čekal na zlepšení své finanční situace, aby se mohl pustit přes Cordillery do Chile. V provincii Mendoza panovaly obstojné ţivotní poměry a zboţí zde b ylo

velmi

laciné.

Při

jedné

vycházce

do

hor

Vyšata

málem

zabloudil a navíc se téměř nikam nedostal. Zjistil pak, ţe bude nejlépe, kd yţ hory přejede vlakem do Chile, neboť na důkladn ý průzkum b y potřeboval průvodce, více dní a mnoho námah y. V den třináctého v ýročí – 19. března 1923 – Vyšat ova prvního odjezdu do J iţní Amerik y, stál na nádraţí v Mendoze a ch ystal se přejet

do

Chile

přes

andské

velikán y.

V té

době

se

konala

v Santiagu de Chile Panamerická konference, takţe nádraţí byla přeplněna. Vyšata tedy mohl mluvit o štěstí, ţe se mu povedlo získat aspoň nějaké místo v posledním vagónu. Kaţdou chvíli se cestující obávali, ţe se vlak zřítí z útesu a i vegetaci tvořilo v horách poměrně chudé rostlinstvo. Po v ýjezdu z dlouhého tunelu jiţ se před nimi tyčil nejv yšší vrchol amerického kontinentu, h ora Aconcagua.57 Od poloviny k vlaku obalena sněhem, při pohledu na ní proběhl Vyšatovi tělem mráz a úzkost, jediné zachvění b y mohlo svrhnout celý vlak do tisícimetrových hloubek. Při pohledu dolů ostatně trosk y jednoho vlaku spatřil. V nadmořsk ých v ýškác h nad 3000 m cestující cítili bušení srdce a mírné hučení v uších, avšak vlak s nimi stoupal ještě v ýše. V nejv ýše poloţené stanici Las Cuevas vál velmi mrazivý vzduch, nacházela se zde jen osamocená staniční budova, proto nikdo z vlaku ani nev yšel. Za prv ní chilskou stanicí Río Blanco začal vlak úţasnou rychlostí klesat, takţe jim připadalo, jako by letěli letadlem. Vlak pak končil ve stanici Los Andes

a

Vyšata

přenocoval

v hotelu

La

Plaza.

Pochvaloval

si

chilské víno, které mělo minimálně tak v ynikající c huť, jako to z Mendoz y. B yl rád, ţe má Cordillery jiţ za sebou a spokojeně usnul. Ve městě Los Andes, kde ţilo asi 8000 ob yvatel, leţelo na západním úpatí Cordiller. Jeho ulice le movaly nízké, z valné části 57

Vyšata mylně uvádí její výšku na 7040 m, v současné době se její výška udává na 6959 m, Tamt… s. 166

80

dřevěné

domky,

ulicemi

města

chodili

oslíci

s dlouhou

srstí,

nesoucí dříví nebo dřevěné uhlí. Místo dlouh ých argentinsk ých ponchos

zde

zanedbaní.

převládala

Argentinci

krátká, měli

lidé

pro

však

b yli

ob yvatele

prý

Chil e

špinaví

a

pojmenování

Chileno roto (roztrhaný Chilan), na Vyšatu však Chilané působili, upřímněji a otevřeněji neţ Argentinci, soudil, ţe mají lepší srdce. V čekárně na nád raţí potkal dva Slovák y, kteří měli namířeno do Valparaíso, tichomořského přístavu, a odtud do Spojených států.58 Vyšata měl namířeno naopak do Santiago de Chile, a tak kd yţ zapsal

Slovákům

několik

španělských

slovíček

do

zápisníku,

rozloučil se s nimi. Odpoledne dorazil vlak do hlavního města, kde se v roce 1923 trať postupně elektrifikovala. Santiago de Chile, hlavní město chilského státu, bylo zaloţeno jiţ v 16. století a v roce 1923 v něm ţilo asi 400 tisíc obyvatel. Koncentrovala

se

sem

většina

obchodu

i

prům ysl u,

leţelo

na

rozsáhlé rovině a v menším měřítku připomínalo Vyšatovi Vídeň. Zaujaly ho krásné sady a flóra z celého světa.59 Lidé však většinou vyhledávali tramvaje, pouh ých

jiné

v nichţ 10

radovánky.

Městem

dělaly průvodčí

centavos,

čímţ

projíţděly

výhradně

b yl a,

ţeny

vzhledem

jednopatrové a

jízda

k slušné

stála valutě

chilského pesa, snad nejlevnější na světě. Město leţelo ve v ýši pouh ých

170

m.n.m.

a

kolem

dokola

ho

obklopovaly

sněţní

velikáni. Po třech dnech stráven ých v hlavním městě jiţ Vyšata plánoval

cestu

lodí

do

přístavu

Antofagasta.

Ještě

si

prohlédl

památk y, upoutaly ho zejména obraz y od znám ých mistrů ještě z doby španělské koloniální nadvlády. 60 Cestovní náklady přišly Vyšatovi velice levné, takţe si mohl dovolit delší cestu. Nastoupil do rychlíku do Valparaísa. Měs to samotné čítalo asi 160 tisíc ob yv atel, podobalo se portugalskému Lisabonu, nicméně i zde si Vyšata stěţoval na zahálku místních ob yvatel.

58

Zvolili tuto cestu, aby obešli přísný imigrační zákon, který omezoval roční kvóty vystěhovalců z ČSR do USA…Tamt… s. 172 59 Vyskytovaly se zde různé druhy. Například smrky, borovice, duby, cedry, eukalypty, fíkovníky, pomerančovníky, banánovníky a jiné tropické stromy, dále pak lišejníky, severské mechy, palmy, palmy, magnolie, růţe atd…Tamt… s. 174 60 Vyšata to nazývá španělskou okupací…Tamt… s. 175

81

Nastoupil na loď „Palena“, ale pro nepořádek a nečistotu nemohl zůstat ve druhé třídě a za 60 pesos si pronaja l na čtyřdenní plavbu kajutu.

Krajina

působila

po

celé

délce

severního

pobřeţí

kopcovitým dojmem, v ysk ytoval y se zde četné důlní podnik y na stříbrné a měděné rud y, vlastněné Němci, Angličan y a Francouzi. Po příjezdu lodi do přístavu Antofagasta se V yšata ub ytoval v hotelu Panama. I Antofagasta stejně jako Valparaíso mu velmi připomínala Lisab on. Ve městě ţilo asi 50 tisíc ob yvatel, z toho 1/3 Jihoslovanů, kteří pocházeli hlavně z Dalmácie a Is trie.61 Vyšata zde dostal práci v pivovaru, coţ se u něj setkalo se smíšen ými pocit y. Sice se mu podařilo zlepšit svou finanční situaci, ale musel odloţit cestu do tajuplné Bolívie, kterou měl jiţ v plánu. V pivovaru

Limache

vydrţel

plných

9

měsíců

v příjemném

prostředí a vzhledem k tomu, ţe potřeboval posílit cestovní fond, odpíral zb ytečné zábav y a pov yraţení. Bolívie a Peru ho lákal y jako bájné země st arých Inků, avšak časem pod dojmem vyprávění o Ohňové zemi svůj plán změnil. Chilané

se

vyzn ačovali

naprostou

netečností

k sobě,

k okolí,

k cizině, k práci, ke všemu. Chile jako země b yla emigrant y málo vyhledávána

kvůli

nízké

moţnosti

uplatnění

a

společenského

vzestupu. Zatímco v Argentině tvořili pracovití přistěhovalci téměř polovinu

v Chile

ob yvatelstva,

sotva

1/10.

Nekonečná

republika táhnoucí se od severu k jihu přes 70 přistěhovalce

tedy

příliš

nelákala.

Pro

a

úzká

zeměpisné šířk y,

nezřízený

ţivot

a

alkoholismus se zde podle Vyšat y rozšířil y nemoci jako s yfilis, tuberkulóza,

svrab,

břišní

t yfu s,

díky

špatnému

s ystému

zdravotnictví panovala velká úmrtnost, největší pak u novorozenců. Přestoţe v Chile existovala povinná školní docházka, školy zely prázdnotou,

neboť

děti

b yl y

nedisciplinované

a

trpěly

špatnou

výchovou. Chilské ţeny vynikaly krásou a svůdností, zalichotit ţeně znamenalo téměř nezb ytnost. J ako chilsk ý n árodní nápoj se pila chicha, po jejímţ poţití Ch ilané rádi tančí a baví se. Zdejší lid 61

Ve městě měli Jihoslované svoji banku, školy, spolky a divadla. Většinou byli zámoţní, největší bohatství měl jakýsi Mirovič, v Argentině to byl Mihanovič. Před 40 lety začínali od píky, v roce 1923 multimilionáři. Vyšata vyzdvihuje jejich podnikavost, píli a vytrvalost…Tamt… s. 180

82

ţil zcela bezstarostně s rčením: Co se neudělá dnes, udělá se zítra. Ţivot pl ynul ze dne na den, o budoucnost se nikdo nezajímal. Krajinné

scenérie

s mnoţstvím

připomínají

vulkanických

Alpy,

vyvřelin,

sever

je

probíhala

více zde

suchopárný těţba

ledku,

zatímco na jihu se choval dob ytek a pěstoval y ob ilniny, hlavně ječmen k v ýrobě p iva. Pivovary v yráběl y nejlepší a nejlevnější pivo z celé Jiţní Amerik y, a pivo se zde stalo oblíben ým nápojem jako například v Bavorsku. Neduhem chilského státu byl y prý převrat y a státní puče, které však dle Vyšaty patřily k místnímu koloritu. Panovalo zde zdravé podnebí, častý déšť, průměrná letní teplota dosahovala 30 C, země dobře odolávala epidemiím. V jiţní části, ve

městech

ob yv atelstvo. virtuosy,

Valdivia

a

Puerto

Ve Valparaíso

pianistkou

Marií

se

Montt Vyšata

ţilo

početné

německé

s dvěma

česk ými

setkal

Dvořákovou

a

houslistou

dr.

K.

Vohnoutem, kteř í zde úspěšně koncertovali. Ve Vyš atovi postupně vzrůstala touha plavit se podél chilského pobřeţí. Po 9 měsících jeho pob ytu v Limache došla konečně naplnění, protoţe jeho úspory b yl y jiţ dostačující. Vyšata pojal úm ysl procestovat Ohňovou zemi a odtud přes Argentinu do Bolívie a Peru. Nejprve cestoval vlakem z Limache do Valparaísa, kde 28. prosince 1923 nastoupil na loď „Lautaro“

do

Corral

u

Valdivie.

Kvůli

novým

dobrodruţstvím

Vyšata znovu opouštěl pohodlné a výnosné zaměstnání, z Corral měl

v plánu

průlivu.

pokračovat

Cestou

si

do

krátil

Punta

Arenas

dlouhou

u

chvíli

ústí tím,

Magellanova ţe

pozoroval

dovádějící velryb y. Pohrouţil se do snění, moře se mu připadalo jako kolébka snů a myšlenek. Ráno 30. prosince 1923 dorazila loď k přístavu

Talcahuano,

který

byl

v ybudován

v zátoce.

„Lautaro

vykládala cement na stavbu vál ečného opevnění v přístavu, kde kotvily obchodní i válečné lodě. Přístav Talcahuano měl v té době asi

25

tisíc

obyvatel,

pro

celou

oblast

plnil

roli

důleţitého

obchodního přístavu, přičemţ v jeho blízkém okolí se nacházelo město Concepción o 75 tisících obyvatel. Města spojovala ţeleznice i

tramvajová

trať.

Další

den

nastoupil

83

s kapitánem

do

koňské

tramvaje do Talcahuano a za deset minut

jiţ Vyš ata v ystupoval

před trţnicí. V městské trţnici nabízely mladé čisté prodavačky nepřeberné mnoţství ovoce.62 Ve spoustě krámků se nabízelo jídlo všeho druhu – vařená r ýţe, nu dle, ústřice, jedlá nadrobno posekaná mořská tráva s cibulí a octem, vaření raci, mořští pavouci a ţivé langusty, ze zeleniny pak an grešt nebo rybíz. Vysk ytovalo se zde mnoho lidí od čističů bot, přes prodavače novin aţ po ţebrák y. Peníze se zde nešetřil y,

ţivot

se

uţíval,

ţivobytí

se

zajišťovalo

rybolovem,

sběrem lesního ovoce, trháním léčivých b ylin a jejich prodejem do lékárny. V případě nemoci a stáří se chudí kamarádi postarali o člověka lépe neţ boháč nebo vláda. Mzd y měl y hodnotu uboh ých almuţen,

Vyšata

mluví

o

v ysáv ání

chudáků

bohat ými.

Za

dvě

hodiny nastoupil před trţnicí do elektrické tramvaje jedoucí do Concepción, coţ trvalo asi 40 minut jízd y. Na ulici zde vládl čil ý ruch, nákup nesla obyčejně ţena, přičemţ peníze na něj neměla většinou od svého legitimního manţela, ale klidně od nějakého svého přítele nebo i cizince. Ţenám vůbec nevadilo, kd yţ muţ chodil

špinavý

a

nedbale

oblečen,

hlavně

kd yţ

měl

v kapsách

dostatek peněz. Po licie proslula svou liknavostí a neb ylo moţné příliš od ní očekávat, ţe by snad případné zločince dopadla. Na náklad y se zde uţívaly mul y a koně. Pozdě odpoledne se Vyšata vrátil do San Vicente a loď pokračovala v plavbě do Corral, kde musel Vyšata na loď do Punta Arenas. Přístav Corral stál rozhodně za povšimnutí, na okolních vrších v yrůstal y bujné jehličnaté les y, kolem dokola se nacházel y úhledné domk y a vilk y chilsk ých boháčů z Valdivia. Vyšata se ub ytoval v hotelu Miramar a zde vyčkával na loď, která popluje jiţním směrem do Punta Arenas. Zakoupil si lístek na loď Magellanes, ta však měla připlout aţ za pět dní, takţe mu zbývalo dosti času na prohlídku okolí. Město

Valdivia

tvořilo

centrum

německých

kolonií

v Chile,

Vyšatu překvapila vkusná výstavba a naprostá čistota, všechno 62

Například jablka, hrušky, třešně, broskve, jahody, maliny apod., Tamt… s. 191

84

vedeno německ ým duchem. V Corral převaţoval y ţen y, nacházel y se zde zb ytk y pev nosti z koloniální dob y. Chtěl nakoupit cigar et y a zápalk y, ale dostal se do bitk y s o pilci, z nichţ jeden ho urazil a nato mu vchrstnul alkohol do obličeje, načeţ dostal od Vyšat y pěstí a

skácel

se

k zemi.

Druhý

pak

zavolal

policii

a

Vyšata

b yl

odsouzen k pokutě 20 pesos, které zaplatil. Hrozil pak, ţe kaţdého, kdo

ho

urazí,

cestovatel

potrestá

oprávněn.

revolverem,

Policie

ho

pak

k jehoţ dala

drţení

sledovat,

b yl ale

jako chytr ý

Vyšata se tohoto obtěţujícího dozoru zbavil tak, ţe zaplatil ve svém hotelu tucet lahví piva, které si policejní úředník p řišel v ypít a poté sledování ustalo. Čtvrtého dne navštívil Vyšata velryb árnu majitele Němce von Appena a dal se s ním do rozhovoru, v němţ mu Němec popsal techniku lovu velryb. Druhý den přijela loď Magellanes, s níţ nastoupil Vyšata cestu na

jih

překrásn ým

a

nesčetn ým

chilsk ým

souostrovím.

Nezapomenutelné dojmy pak vyvrcholily v tajemné Ohňové zemi, jeţ b yla Vyšatov ým cílem a touhou po cel ý jeho d osavadní pob yt v Jiţní Americe. Loď „Magellanes plula podél chilského jihu z Corral do Ohňové země. Tento starý veterán se výborně hodil k pobřeţní plavbě mezi nesčetn ými ostrůvk y. Cesta probíhala pomalu podél pobřeţí, coţ však

Vyšatovi

nevadilo,

mohl

tak

aspoň

nabrat

více

poznatků

z cest y, která trv ala 9 -10 dní. Brz y dorazili k prvnímu přístavu Puerto Montt, na pevnině nad ním vyčnívaly dvě sopky z nejjiţnější skupiny

Kordiller.63

z hlavního

města

Přístav

Santiago.

tvořil S Punta

nejjiţnější Arenas

a

stanici

dráhy

Ohňovou

zemí

existovalo pro neprostupné skály jen lodní spojení. Město mělo asi 17 tisíc ob yvatel, mezi nimi převaţovali Němci. Kolem dokola se nacházela

spousta

zeleně,

panovaly

zde

příznivé

zdravotní

podmínk y. Druh ý den se opět v yplulo a loď unášel proud Golfo de Ancúd. Proplouvali kolem ostrova Chiloé, který se mohl někomu jevit

jako

Missiones

lákadlo

emigrantů,

v Argentině

či

podobně

Matto

63

Grosso

jako

Chaco

v Brazílii,

Austral ale

a

levné

Sopky nesly název Osorno (2250 m) a Tronador (3400 m) František Čech-Vyšata, Patnáct let v Jiţní Americe III. díl: Z tajů Kordiller, s. 5, Praha 1927

85

pozemky přišl y vniveč celoročními dešti. J edin ým zemědělsk ým produktem, kterému se zde celkem

dařilo, b yl y b rambory.

Ani

divoká, překrásná, tropická příroda Brazílie se dle Vyšaty nemohla pochlubit tak pestrým a mnohotvárným ţivotem jako ostrovy Chile. Magallanes proplula Darwinov ým průlivem na širé moře, kde ji uvítal ostrý a studen ý jiţní vítr, coţ b ylo n eklamnou známkou toho, ţe

se

přiblíţila

trestu).

Toto

k obávanému

jméno

plně

proudu

Golfo

v yst ihovalo

de

penas

situaci,

(Proudy

mořsk é

vlny

dosahoval y neuvěřitelné v ýše. Plavba přes Proud y trestu trvala 10 hodin, uklidnění nastalo teprve blízko ostrova Wellington, přičemţ na krásně zelen ých ostrovech neb yl o po člověku ani památk y. Osm ý den narazili na Araukány, kteří nabízeli bobří a tu lení kůţe, za coţ ţádali tabák. Protoţe ale nikdo nic nekoupil, zamířili zpět ke sv ým ostrovům. Vyšata litoval osudu těchto domorodců, Indián b yl pro bělocha nerovn ým tvorem, někd y i lovnou zvěří. Bílí lovci brali Araukánům moţnosti obţiv y. Minuli ještě několik ostrovů, načeţ se ocitli v Magellanesově průlivu. Ohňová země je přivítala sněhem ledov ým

větrem.

Ráno

jiţ

zakotvili

pokryt ými

v Punta

horami

Arenas,

a

důleţitém

přístavu chilského jihu. Punta

Arenas,

toto

nejjiţnější

chilské

přístavní

město

leţící

v Magallanesově průlivu, mělo ve 20. letech 20. století asi 26 tisíc ob yv atel, z nichţ 1/3 tvořili J ihoslované, zejmé na Chorvaté, kteří zde měli mnohé spolky podobně jako v Antofagastě. Střed města b yl

vystavěn

Uprostřed

z cihel

náměstí

a se

ob ýván

boháči,

v ysk ytoval y

jinak

další

dřevěné

památné

dom y. 64

stavby

a

zajímavosti jako například socha objevitele průlivu Magalla nesa, budova kláštera augustiniánů, kde b yl a shromáţděna sbírka nerostů a plodin včetně ukázek v ýrobků indiánského kmene Onas. Podnebí zde vládlo chladné, vál ostrý jiţní vítr, který často přinášel sníh i v létě. Vítr často přerůstal aţ ve vichřici, kdy padaly

stromy

i

chudé

indiánské

64

chatrče

a

nápor

nev ydrţel y

Ve městě čilý obchodní ruch, dřevařský průmysl, 2 pivovary, uhelné doly a jatka. Chovaly se především ovce, Čech-Vyšata…Patnáct let…Z tajů Kordiller…cit. dílo… s. 15

86

mnohdy ani telegrafní a telefonní dráty i se sloupy. Při vichřici nikdo na ulici nevycházel, i v létě kolikrát napadlo aţ 30 c m sněhu. Městu předpovídal Vyšata velkou obchodní budoucnost, jelikoţ mělo hluboké hospodářské zázemí a jednalo se o jediné město široko daleko. I přes konkurenci panamského průplavu b yl přístav cílem tisíců parníků dováţejících různé produkty a exportujících maso, vlnu, kůţe a ledek. Ohňová země tvoří nejjiţnější část Jiţní Amerik y, nachází se zde plno nedos tupn ých hor a skalisek a četné mořské průliv y. Lákala četné badatele i prosté americké turist y. Indiánské kmen y zde stále ztrácely syfilis.

na

početnosti

Domorodci

i

následkem

Ohňové

země

různých

ţili

jako

nemocí, nomádi,

zejména často

se

stěhovali. Nejpočetnějším kmenem byl kmen Onas, který ţil na pevnině a ţivil se sběrem lesních plodů a lovem zvěře. Indiáni stavěli boudy z chrastí a trávy zvané toldos, které potaţené kůţí, je chránil y před krutými mraz y a ostrými jiţními větry. Kmen dorůstal slušné v ýšk y a vynikal pevn ým zdravím, neob yčejn ou otuţilostí a v ytrvalostí v chůzi a běhu. V létě chodili nazí, v zimě se opásali kolem

boků

jen

kůţemi,

i

kd yţ

fičel

jedovatý

ledový

vichr,

nezanechal na nich následků. Mnoho z nich pracovalo na estancii Jihoslovana Štiriče, hlavně nosili těţké klády na pilu. Za práci dostávali

jen

maso

a

tabák.

Vyš ata

neustále

kritizuje

chování

bíl ých k Indiánům. V únoru

1924

navštívil

Vyšata

Ushuayu,

nejjiţněji

poloţené

ob ydlené místo Jiţní Amerik y. M ěsto leţ í v průlivu Beagle, ve Vyšatově době i dnes řídce osídleno. Celý rok pokrýval zemi sníh, ledov ý vítr bodal do tváří, takţe se Vyš ata musel aţ po uši zahalit do teplé pokrývk y a i tak cítil zimu. Krev v tropick ých krajích zřídla a zde, v třeskutém mrazu div nemrzla jako voda. Protoţe neměl argentinské vízum aţ do města se nedostal, neboť to jiţ leţelo na argentinském území. Osada měla asi jen 600 obyvatel, bydlících v dřevěných barácích. Nacházela se zde i výs tavná budova trestnice za městem, kde si odp ykávali doţivotní vězení těţcí argentinští zločinci. Byli zde 87

dobře zajištěni, neboť útěk odtud by znamenal jistou smrt hladem nebo zimou. Vyš ata měl doporučení na známého jihoslovanského boháče Štipičiče na esta ncii Harris. Nejnebezpečněji se jevil m ys Horn, jiţní v ýběţek Ohňové země, kde se křiţovaly mořské i větrné proud y. Na estancii pak strávil celé dva měsíce. V Ohňové zemi se v ysk ytovalo nejvíce dobrodruhů na celé zeměkouli, jedna část zlato hledala a druhá je loupila. Zlato se rýţovalo ve starých řečištích, hledalo se ve skalách, roklích, loupilo se v pustinách i ve městě. Dle Vyšat y tento kov nepřináší nic dobrého. Krutá a neúprosná zima svou sveřepostí a trváním předčila i pověstnou severskou zimu.

Kraje

neopl ýval y

ani

dřevem

ani

potravinami.

V jedné

hospodě se setkal s čern ým Súdáncem jménem Barrington, který mu pověděl příběh jak kopal zlato a málem umrzl v divočině. Za pět měsíců pak napsal Vyšata z Peru Straussovi do Punta Arenas, ten však o Barrington ově další v ýpravě za zlatem nic nevěděl. Snad se odebral do Argentin y nebo snad dokonce zah ynul. Neb yl b y první ani poslední soudil Vyš ata. Obětí touh y po zlatě však b ylo mnohem více. Zlato, jinak ušlechtilý a uţitečný kov, stalo se vinou lidí kletbou lidstva a zlo jím zaviněné, mnohonásobně převyšuje jeho uţitečnost. Zlato je pro lidstvo s ym bolem štěstí a všemocnosti a dle Vyšatova přesvědčení se jím měří nejideálnější hodnoty lidství a odměňují zločin y. Nástroj přep ych u a blahob ytu jedněch a bíd y a zoufalství druh ých. Pět měsíců strávil Vyšata v Ohňové zemi, která by si prý spíše zaslouţila přízvisko Ledová. Vzpomínal na teplejší kraje

poloţené

severněji.

Na

jihu

převaţovala

ledově

chladná,

nehostinná země s věčně zachmuřenou oblohou a dravými studen ými větry. Z této šedé, neúrodné krajin y jímal Vyšatu podivn ý smutek a ţal. Zato sever, Bolívie a Peru, oplývá bujnou a štědrou přírodou, tam neustále ţhne a raší radost, láska a ţivot. V červnu 1924 nastoupil

na

loď

„Comodoro

Rivadavia“,

radostně

se

loučil

s přístavem v Punta Arenas, odtud směřoval do Buenos Aires, další jeho cesty ho měly zavést do bájné země Inků – Bolívie a Peru. Vyšata

vyzařoval

spokojeností

s v ýsledkem

svého

zájezdu

do

Ohňové země. Vezl s sebou bohatou sbírku nerostů, z nichţ část 88

měla skončit v Museo Histórico Natural v Buenos Aires, druhá část měla putovat do Prah y. Loď „Comodoro Rivadavia patřila k jedné z největších a nejlépe zařízen ých argentinsk ých lodí, plavb y konala výhradně mezi Punta Arenas a Buenos Aires, coţ zabralo 10 dní cest y. Čtvrtý den plavby přistoupila silná skupina Čechoslováků v počtu asi 300 lidí, z nichţ největší počet tvořili dělníci z petrolejových dolů.65 Vyšatu to vedlo k úvaze, jak jsou Češi po celém světě rozptýleni, kolik jich hledá své štěstí v dálné, nehostinné cizině. Jedenáctý den plavby konečně dorazili do Dársena Sud – přístaviště v Buenos Aires. Vyšata si po namáhavé plavbě podél pobřeţí Ohňové země a Argentiny

odpočinul

jen

málo.

Ub ytoval

se

v hotelu

krajana

Křikavy a vydal se po návštěvách. Jeho první kroky mířily na čs. konzulát, coţ cítil nejen jako příkaz slušnosti, ale i jako povinnost. Přinesl velké obrázkové album z okolí průlivu Magallanes a z Punta Arenas,

kde

b yl

znázorněn

celý

v ývoj

těchto

krajin

z národohospodářského hlediska. Čs. konzul Jiří Max převzal album s poděkováním a zařadil ho do konzulární knihovny. Ihned poté však Vyšatu nemile překvapil tím, ţe odmítl jeho sbírku nerostů určenou pro praţské muzeum.66 Na to, aby to poslal na svůj náklad, neměl bohuţel dostatečné finanční prostředk y. S těţk ým srdcem proto celou sbírku zanesl do Museo Histórico Natural v Buenos Aires,

kde

ji

korespondenci

s velk ým a

jásotem

navštívil

uvítali.

redakci

Na

časopisu

konzulátu

v yzvedl

Čechoslovák,

který

začal vycházet za jeho cesty po Chile a jednalo se o první časopis našich kolonií v Jiţní Americe.67 Vyšata působil jako dopisovatel několika časopisů, do nichţ psal své přípěvk y. Postihla ho nemoc sarna68, kterou získal jiţ na estancii v Ohňové zemi. Jednalo se o svrabivou nemoc od ovcí, která se velmi těţko léčila v chladném pásmu, zatímco v teplém propukala výrazněji, ale 65

Dodnes je Patagonie významným producentem ropy pro Argentinu, Tamt… s. 55 Sbírka nerostů obsahovala rudy zlaté, měděné, rtuťové i platinové. Celkem asi 160 druhů krásných kamenů, Tamt… s. 58 67 V roce 1927 vycházely pak jiţ tři československé časopisy…Tamt... s. 59 68 Nemoc kůţe…Tamt… s. 59 66

89

rychleji se hojila. J ako prostředek pouţil sírové m ýd lo a lá zně a za 14 dní b yl zpola vyl éčen. Musel si v ydělat peníze na další cest y, ale v Bueno s Aires nic nehledal, protoţe chtěl do přírody. Sháněl zaměstnání na severu Argentin y, ve směru zam ýšlené cest y do Bolívie a Peru. Nakonec odpověděl na jeden inzerát hledající účetního pro jednu estancii v Alvarez, 300 km na sever od Buenos Aires. V ţádaném oboru měl jiţ zkušenosti od dona J osé. Do zaměstnání byl přijat, a tak se v průvodu krajana Bešťáka odebral na buenosaireské nádraţí Retiro a jiţ přem ýšlel o zb ytku cest v J iţní Americe, které měl y zahrn out severní Argentinu, pak do Bolívie, Peru a přes Panamský průplav do vlasti. Měl se tam vrátit po 15 letech pob ytu v jiţní Americe, chudý na statky pozemské, ale bohatý velikou láskou k ní. Estancie nesla název „San Antonio“ a nacházela se v Alvarez. Vlastnil ji don Alvarez a pěstovala se zde především kukuřice, dále len, pšenice a brambory, přičemţ zb yt ek půd y slouţil jako pastvin y pro dob ytek. Hlavní budova na estancii b yla v ystavěn a v evropském slohu,

nacházely

Alvarez

vlastnil

se

zde

estancií

kanceláře více,

pro

bydlel

mayordo m a v Buenos

i

účetního.

Aires

a

sem

přijíţděl jen jednou za měsíc.69 Vyšata

jako

ayudante

vstával

brzy

ráno,

zazvonil

na

zvon,

mayordomo práci přiděloval a a yu dante k ní v yd ával nářadí. B ylo to

spousta

papírování

a

kancelářské

práce,

do

zvláštních

knih

zapisoval vše od druhu práce aţ po očkování dob ytk a a připadal si jako univerzální robot. Práce mu začínala v 6h ráno a končila večer. Estancie leţela v provincii Corrientes, coţ b yl na krás y chud ý kraj. Vyšata se chtěl především zotavit a pak propátrat dosud mu neznámý

díl

severní

Argentiny

a

podívat

se

po

krajanech

ve

městech Tucumán, Tafi Viejo a pak přes hranice do Bolívie a Peru. Musel šetřit prostředky na své záměry, 3 měsíce nepodnikal proto ţádné v ýlet y. Podnebí zde panovalo zdravé, častěji pršelo, teplota mezi 25 - 35 C ve stínu, jaký to rozdíl proti Ohňové zemi, kde se 69

Kolem budovy se rozprostírala zahrada, kde rostly akáty, eucalypty, cedry, ovocné stromy i záhony růţí. Estancie leţela 16 km od ţelezniční stanice, Tamt… s. 62

90

teplota stále drţela kolem bodu mrazu. Na Vyšatu působilo toto podnebí blahodárně, jeho zdraví se upevňovalo a jeho radostná nálada stoupala, zkrátka okřával na duchu i na těle a za 3 měsíce jiţ chtěl pryč z tohoto fádního ţivota. Don Alvarez ho přemlouval a nabízel dvojnásobn ý plat, kd yţ zůstane, načeţ mu Vyšata sdělil své plány a Alvarez, který si myslel, ţe Checoeslovaco je národ horalů jako španělští či francouzští Baskové, ho pak jiţ déle nezdrţoval. Vyšata měl jediné přání, mír, a to i uvnitř Československa. Na počátku listopadu opustil Vyšata estancii v Alvarez a v ydal se navštívit Rosario. Vyhledával ve městě o 300 tisících ob yvatel své krajany.

Dále

pak

cestoval

směrem

k Tucumán,

čím

více

se

nacházel severněji, tím v krajině přib ývalo lesů i h or, ohlašovalo se předhůří Kordiller, které na rozdíl od chilsko -argentinských opl ýval y zelení s hustě porostl ými listnat ými stromy. Kd yţ dorazil do Tucuman, ub ytoval se v hotelu Roma, kde se za pokoj a stravu platilo 6 pesos na den. Při večerní procházce po městě se setkal s krajanem Bešťákem, s nímţ po návratu z Ohňové země

b ydlel

v Buenos

Aires

v Křikavově

hotelu.

Ve

vinárně

ochutnali zdejší víno, které mělo lahodnou chuť, v létě chladilo a v zimě hřálo. Vyš ata se šel jako obv ykle zeptat na práci v pivovaru a místo, b yť prozatímní dostal. Večer navštívil krajana Antonína Pasolda, jehoţ asi 30 -ti letá manţelka si na něj pamatovala. Byl a to ta ulekaná holka, kterou viděl před 14 lety v Brémách s jejím otcem, jehoţ předpověď, ţe se dobře vdá a udělá štěstí, se naštěstí v yplnila. Ţila spokojeně se sv ým muţem, který jak o cukrovarsk ý strojní odborník, známý po celé severní Argentině, vydělal veliké jmění a těšil se znamenité pověsti. Vyšata někdy zalitoval, ţe on sám nemá rodinu, ale jeho nepokojná krev se pro klidný a usedlý ţivot nehodila. Ve sv ých toulkách nalézal také štěstí, i kd yţ někd y řídké, o to však vzácnější a váţenější. Tucuman, hlavní město stejnojmenné provincie, mělo asi 100 tisíc

ob yvatel,

provincie

byla

jedna

z nejlidnatějších

v celé

Argentině. V okolí Tucumanu se pěstovala na plantáţích cukrová třtina. Město leţelo na ţeleznici, která spojovala Buenos Aires 91

s Bolívií. Zaloţeno 1585, patří mezi nejstarší argentinská města, prům yslové a obchodní centrum. Centrem věd y v ýzn ačná univerzita ze 17. století, niţší školství však zanedbáno. Krásn ý v ýhled na Tucuman s e nask ytne z pahorků rozloţen ých kolem města, to samo leţí v kotlině a kolem něho samá pole cukrové třtiny, jediný zdroj příjmů města i celého okolí, velmi rozvinuté b ylo cukrovarnictví. Podnebí zde prý není pro lidi moc příznivé, vysk yt oval y se četné epidemické nemoci, v ysoká b yla zvláště dětská úmrtnost. Vyšata zde strávil pět měsíců. Odebral

se

vlakem

na

návštěvu

krajanů

v Tafi

Viejo.

Všem

krajanům se zde nadmíru dařilo , vládla zde čistota, pěšinky byly umetené. Ob ydlí domorod ých Argentinců naopak v ystavovala na odiv nepořádek, nesoulad, špínu a smetí, coţ v yjadřo vala i přísloví t ypická pro oba národ y. 70 Čechů zde stále přib ývalo, Vyš ata se domníval, ţe za několik let bu de Tafi Viejo patřit mezi

nejsilnější

čs. kolonie v Argentině. Zpáteční cestu do Tucuman nastupovali s Bešťákem

aţ

v noci.

Vyšata

b yl

dojat

nad

všemi

projevy

přátelství a pravé české bodrosti, kterými ho krajané zahrnovali. V Tucumanu

měl

Vyšata

na

programu

prohlídku

blízkého

cukrovaru v San Pablo. Ţasnul nad obrovsk ými poli cukrové třtin y, které

se

inţen ýr

zde R.

cukrovarů

přezdívalo

Lehký, a

tucumanské

cukrovarnický

milionář.

Kraus

zlato.

Cukrovar

specialista,

řekl,

ţe

zde

zvelebil

generální

b yl

učiněn

ředitel i

pokus

s cukrovou řepou, ale bohuţel s nepřízniv ým v ýsled kem, neboť ta měla

o

10%

menší

cukernatost

neţ

cukrová

třtina,

takţe

její

pěstování b y se p rodraţilo. Vývoz cukru z cukrové třtin y kaţd ým rokem rostl, hlavně na severu Argentin y, v provinciích Tucuman, Salta

a

J uju y.

argentinské května

do

Většina

rafinerie listopadu

cukrové

v Rosariu. a

třtiny

se

posílala

V cukrovarech

zaměstnáno

v nich

se

b yl o

do

největší

pracovalo

přes

200

od

tisíc

dělníků. Největší cukrovar Argentin y se nacházel v J uju y, funkci ředitele

zde

zastával

Čech

inţenýr

J.

Klapka.

Na

třtinov ých

plantáţích se hojně pouţívaly parní a motorové pluhy a na ţních 70

Češi: „Co můţeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“ Argentinci: „Co se neudělá dnes, udělá se zítra.“ Maňana – zítra je prý vůbec nejuţívanějším slovem v Jiţní Americe, Tamt…s. 79

92

pomáhalo

mnoho

nejvhodnější

zde

dělníků měsíc

ze

sousední

k cestování.

Bolívie.

Vyšata

Nastal

měl

březen,

namířeno

přes

hranice do Bolívie a Peru. Těmito cestami mělo vyvrcholit jeho mnohaleté cestování po Jiţní Americe. Patnáct let strávil Vyšata v J iţní Americe a z toho dobrých 1 0 let v Argentině.

Téměř

všichni

Češi prý odjíţdějí

z vlasti

do

této

zaslíbené země hlavně proto, ab y si zlepšili své ţivotní poměry, nahromadili bohatství a pak se vrátili do „nevděčné“ vlasti, kde pak ţivot za cinkotu argentinského zlata bude snazší. Mno hdy emigranti opustili vlastní dům, kde měli veškeré pohodlí, majetek prodali pod cenou, do Argentiny zlákáni agenty lodních společností jako do země s dvojí roční úrodou. V Argentině je však čekal y, stejně jako v kaţdé cizině krušné počátk y, málokdo znal aspoň částečně poměry a jazyk země. Lze prý litovat, ţe neexistovalo v té době pravidelné letecké spojení s Jiţní

Amerikou,

aby mohli

b ýt

v ystěhovalci

v Argentině

co

nejdříve. Očekávali, ţe „země budoucnosti“ je přijme s otevřenou náručí, kde jako civilizovaní a vzdělaní Evropané jistě přev ýší domorodce. Pro nadb yt ek ţivotních potřeb a úrodnost půd y nebude prý třeba ani pracovat. Mnozí však b yli překvapeni, ţe se musí znovu učit i v oboru, v němţ se měli za mistry. Vkus a potřeb y Argentin y měl y zkrátka jinak postavenou laťku neţ ty evropské. Kaţdý se musel přizpůsobit zv ykům země, v níţ chtěl najít svou ex istenci pom ýš lel -li na to se později osamostatnit. Argentina byla svérázná ve svých zvycíc h, velmi

odlišná

od

Evropy

i

Severní

Amerik y,

špatně

ji

kdosi

přirovnal ke Spojen ým státům americk ým, v nichţ mrav y způsob y jsou podobné evropsk ým vzorům. Argentina si libovala mnohd y v pravém opaku Evrop y. Většina

česk ých

v ystěhovalců

byla

pro

neznalost

jaz yka

a

zv yklostí nucena hledat jen českou společnost a práci u sv ých krajanů,

pokud

ji

ovšem

mohli

posk ytnout.

Málokterý

vstoupil

jedině moţnou cestou k bohatství, cestou dlouholetého strádání, neochvějné v ytrvalosti a mučednické trpělivosti. A rgentina naučila 93

Evropana pracovat. Vyšata k tomu poznamenává, ţe kd yb y mnoh ý z v ystěhovalců

pracoval

doma

s takovou

intenzitou

a

pílí

jako

v Argentině, pak by ho jistě jiţ ve staré vlasti úspěch neminul a došel b y tam jistě dříve v ytouţeného blahob ytu neţ v „bezohledné“ cizině. Mnohdy Češi svou vlastní nerozváţností upadli do nezměrné morální i hmotné bíd y a kd yţ si to uvědomili, b yl o kolikrát jiţ pozdě, nenapravitelně pozdě.71 Ti, co ztroskotali, vyprávěli o Argentině jako o hrobu ţivota, v ym ýšleli si hrůzostrašné histork y, jací ţe jsou ch yt ří hrdinové, ţe včas utekli. Kd yb y b yl však na jejich místě energický člověk, věc by

vypadala

zcela

jinak.

České

noviny

psaly

zprávy

z části

pravdivé, z části v ybájené, Argentina však sk ýtala všem stejné podmínk y, ted y i pro Čech y, přičemţ vţd y záleţelo na úhlu pohledu a na ch yt rosti. Argentina v ycház ela velmi vstříc v ystěhovalcům všech národů, kaţd ý emigrant měl právo 5 -10 dní pob ývat v emigračním hotelu na státní útrat y. 72 Emigrační hotel stál u přístavu Dársena Norte, strava se zde podávala chutná a v dostatečném mnoţství. Na ţádost dopravila dokonce argentinská vláda kaţdého v ystěhovalce zdarma aţ na místo, které si zvolil ke svému pob ytu. Mnozí přišli do Argentiny, aby se vyhnuli povinnostem ve vlasti, která se o ně náhradou starala, kdeţto v Argentině se musel v kaţdém ohledu, hospodářském, majetkovém i bezpečnostním, starat kaţdý sám o sebe a i zde měli své povinnosti. Vyšata nech těl nijak chválit nebo hanět Argentinu, vše b yl y pouze dobře míněné rad y n ováčkům. Přírodních krás má Argentina dle Vyšat y málo. J en na severu, v pust ých krajích území Misiones, Tucuman a pak trochu na západě a jihu, kde se vyskytovaly romantické, divoké a krásné kraje. V půvabu

hor,

lesů

a

vegetace

daleko

předčí

Argentinu

Chile,

Brazílie a Paraguay. Během jízdy vlakem Argentinou lze vidět jen 71

Například mnohý venkovan zkoušel štěstí nepochopitelně ve městě, mnozí naletěli, kdyţ koupili místo vysněných úrodných pozemků jen kus pralesa. S takovými krajany to obvykle moc dobře nedopadalo. Někdy nastal opačný případ a povedlo se jim uchytit, například v Chaco Austral a Santiago del Estero se dařilo kukuřici a bavlně. Mnoho lidí to však brzy vzdalo, Tamt. s. 85 72 V roce 1927 uţ to byl pravý palác uprostřed parků a zahrad. Měl jiţ více velkých, moderních budov neţ dříve a ani zdaleka nepřipomínal starou budovu, plnou nečistoty a hmyzu, která byla dříve postrachem vystěhovalců. Tamt… s. 87

94

samé

roviny

a

p astvin y.

Ţivotní

poměry

b yl y

v Argentině

dle

Vyšat y lepší neţ třeba ve Spojen ých státech (!). Argentina b yla a snad i později bude v yvolenou zemí pro kaţdého v ystěhovalce 73, který

se

chce

a

umí

zab ývat

zemědělskou

prací.

V prům yslu

nacházeli uplatnění jen specialisté. Argentina patřila k největším dodavatelům masa, kukuřice, pšenice a vlny na světovém trhu, naproti tomu odebírala prům yslové v ýrobk y, jeţ sama nev yráběla. Ob yvatelstvo b ylo nav yklé na tučné sousto při jídle, nejprve se dos yta najíst, doušek vína, pak zábav y, oblek a kultura aţ na konec. Na

estanciích

se

výdělek

dělníka

poh yboval

mezi

50 -70

pesos

měsíčně ke stravě a bytu, částka se dala z větší části uloţit. Zato ve městě i kd yţ měl větší plat, tak mu po zaplacení drahého b ytu a strav y příliš peněz nezb ylo. Vyšata ted y doporučuje sp íše práci na venkově, která mu přijde v ýhodnější. Dle něho nejsou Češi a Středoevropané příliš trpěliví, naopak Italové, Jihoslované a lid ze západní Evropy oplývají horlivostí aţ do

krajnosti.

Vyšata

Argentinu

nijak

nepropaguje,

naopak

radí

kaţdému, aby zůstal doma v klidné a krásné vlasti.

73

To ještě nikdo nemohl vědět, ţe přijde válka, Perón – obrovské zadluţení a nestabilita, ţe se Argentina propadne ve 2. polovině 20. století z čelních pozic pomyslného hospodářského ţebříčku o mnoho níţ. Analogický byl osud Československa pod vládou komunistů. I to je společný znak obou zemí. Tamt… s. 88

95

2. Diplomatické vztahy mezi ČSR a Argentinou 1918 – 1939 a československé vystěhovalectví do Argentiny Politické a obchodní vztahy

2.1 Diplomatické mohly

být

vztahy

mezi

navázány

Československem

teprve

v době

vzniku

a

Argentinou samostatné

Československé republiky po roce 1918. V té době měla jiţ za sebou Argentina více neţ stoletou státní existenci. Nezávislé

Československo

uznala

Argentina

15.

září

1919

a

v roce 1922 zřídila v Praze svůj generální konzulát. V roce 1923 se pak

rozhodla

akreditovat

Martínez-Campose

a

v Československu

poţádala

pro

něj

svého

vyslance

prostřednictvím

G.

svého

generálního konzulátu o agrément. Udělení agrémentu b ylo sděleno generálnímu

konzulátu

Argentiny

7.

ledna

1924,

čímţ

došlo

k oficiálnímu navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi. Jak

tomu

v argentinském v roce

1920,

s Československem?

b ylo

hlavním neměl

městě

tento

Buenos

úřad

Ačkoliv Aires

zásadní

svůj

vliv

na

ČSR

zřídila

konzulát

jiţ

projednávání

politick ých a hospodářsk ých otázek, které se začaly mezi oběma zeměmi v ysk ytovat a zab ýval se zejména v ystěhovaleckou agendou. Potřeba

zřízení

diplomatického

zastoupení

v Argentině

byla

spojována se zvýšením československého exportu do této země. Prvním konzulem ČSR v Argentině se stal v roce 1920 Jiří Max. Tolik základní fakta a n yní přejděme k politick ým vztahům mezi oběma státy ve 20. letech. Jiţ na podzim 1920 upozornil čs. konzul Jiří Max praţské Zamini na častý výskyt tendenčních telegrafických zpráv

v argentinském

tisku,

které

líčily

situaci

v ČSR

jako

nepříznivou. Za takovou tendenční zprávu povaţoval čs. konzul skutečnost, ţe v ČSR prý hrozí bolševické bouře.1

1

Je však všeobecně známým faktem, ţe v prosinci 1920 musela být potlačena komunistická generální stávka v tzv. boji o Lidový dům. Jiţ předtím došlo k jmenování úřednické vlády Jana Černého, coţ lze za jistou vládní krizi povaţovat.

96

Jaký

vůbec

byl

Československa argentinského

vztah

se listu

Argentiny

můţeme „La

ke

vzniku

dozvědět

Época

samostatného

například

uveřejněném

z článku

k druhému

výročí

vzniku ČSR. 2 Novin y konstatují, ţe Československo jiţ bylo za dva roky své samostatnosti uznáno všemi státy světa a ţe za svůj vznik vděčí

především

mírové

smlouvě

smlouvě

Versaillské ze

Saint

s Maďarskem.

k nejbohatším

Germaine

List

oblastem

smlouvě.

Ani

s Rakouskem

připomíná,

b ývalého

zmínka

ţe

zde

či

České

není

o

Trianonské

země

patřily

Rakouska -Uherska

a

celá

republika měla v té době asi 14 milionů ob yvatel. 3 Tento tisk dále konstatuje, ţe přes 300 let ţili Češi pod ţezlem Habsburků a hnutí odporu za světové války ztělesňoval profesor Masaryk, který stál později

úspěšně

v čele

republiky

jako

upozorňoval na skutečnost, ţe mezi

její

prezident.

List

ČSR a Argentinou existují

k roku 1920 korektní vztah y, při čemţ

ČSR

měla jiţ

v té době

v Argentině svého konzula, kdeţto Argentinec Juan Benavidez se do Prahy

teprve

v ýznamná

chystal.

výroba

Noviny

skla,

vypočítávají,

porcelánu

a

ţe

rovněţ

v ČSR

existuje

prům ysl

strojní.

Vyjadřuje naději v čilé rozvíjení obchodních vztahů a na závěr konstatuje, ţe v zemi panuje pořádek a pohlíţí na mladou republiku se s ympatiemi k m yšlenkám demokracie, které obě země spojují. List „La Nación se omezil pouze na krátký komentář, který oceňuje pokrok y, existence.

které

Československo

Obsáhlejší

zprávu

udělalo

za

přinesla „La

krátkou

Prensa“,

dobu která

své uvádí

základní skutečnosti vzniku státu a v ýznamně pak okolnost, ţe ČSR se ze všech nástu pnick ých států v yvíjí poměrně nejlépe a učinilo největší pokrok y. Zdůrazňuje, ţe na rozdíl od Polska a pobaltsk ých států,

je

těšínské

republika otázky

jiţ

poměrně

ţádné

konflikty

konsolidovaná o

hranice.

a

nemá

Uvádí

kromě dobrou

hospodářskou situaci, čeho ţ důvodem je hlavně zděděná prům yslová kapacita

bývalé

cukrovarnickou

rakouské velmocí,

monarchie. cukru

2

Konstatuje,

v yvezlo

na

300

ţe

ČSR 000

je tun.

in Politické zprávy Buenos Aires 1920, Zpráva č. 2, AMZV Praha Podle sčítání obyvatelstva z roku 1921 měla celá ČSR přibliţně 13612000 obyvatel., in Průcha V. a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa, 1. díl 1918-1945, s. 37 3

97

V zahraniční

politice

prý

nemělo

Československo

konfliktů

a

vnitřní v ývoj sliboval příznivou budoucnost. List

„La

Razón“

naproti

tomu

uvádí

i

stručný

nástin

české

historie a připomíná tragickou bitvu na Bílé hoře v roce 1620. Zmiňuje pak dílo profesora paříţské Sorbonny E. Denise: „Konec samostatnosti české.“ Deník se zabýv á i okolnostmi 28. října 1918 a

v yzdvihuje

v yspěl ým

klidný

národem,

zemědělství

a

průběh lid

revoluce.

pracovitý,

prům ysl.

Čechoslováci

země

má

v ys oce

Zdůrazňuje

jsou

prý

rozvinuté

mírumilovnou

a

protibolševickou politiku československého státu. Články pro listy „La Época a La Razón v ypracoval konzulát, pouze „ La Prensa“ otiskla

článek

Jihoslované,

vlastní.

Na

zejména

následné

nejbohatší

slavnosti

z nich

a

participovali předseda

i

klubu

„Jadran“Mihanovič. Rok

1921

přístavu,

i

přinesl

například

v Argentině

stávku

došlo

dělníků

k rozštěpení

v buenosaireském

socialistů

a

vzniku

komunistické strany. V té době se drţela u moci Radikální strana, v prezidentském

úřadě

V červnu

zavedena

byla

dlel

její i

představitel

Hipólit o

osmihodinová

Yrigo yen.

pracovní

doba

a

připravoval y se prezidentské volb y. Pokračovalo i rozsáhlé přistěhovalectví do Argentiny, nejvíce přicházeli Italové, Španělé a Uruguayci. Přímé jízdn í lístky III. třídy

z Varšavy,

zajišťovala Jízdenka

Prah y,

Vídně

nizozemská zahrnovala

a

Budapešti

do

společnost

Královský

holandský

kromě

přeplavby

i

Buenos

jízdu

Aires Lloyd.

vlakem

do

Amsterdamu a ubytování v tamním hotelu. Stála 318 pesos. V srpnu 1923 v yslala Argentina do Prah y zástupce generálního konzula Cittadiniho, který odjel na dovolenou. Federico Remonda Mingrand

b yl

původním

povoláním

lékař

a

mluvil

španělsk y,

anglicky, francouzsky a italsky a předtím působil například jako starosta

Rosaria.

Čs.

konzul

v Buenos

Aires

Jiří

Max

navrhl

ministerstvu zahraničních věcí v Praze, ab y se konzulát povýšil na generální

konzulát,

generálního

konzula.

neboť Pro

Argentina přehled 98

má pak

v Praze uvedl

také

svého

diplomatická

zastoupení

států

v Argentině.

Na

úrovni

velvyslanectví

zde

udrţovaly diplomatické st yk y pouze Španělsko, USA a Brazílie, na úrovni vyslanectv í pak Německo, Belgie, Dánsko, Francie, Velká Británie,

Itálie,

Norsko,

Nizozemsko,

Portugalsko,

Polsko,

Švédsko, Šv ýcars ko, Rusko (Argentina však dosud Sovětsk ý svaz de iure

neuznávala),

Japonsko,

Bolívie,

Chile,

Kolumbie,

Kuba,

Mexiko, Paraguay, Peru, Uruguay a Venezuela. To je pak téměř vše, co se dozvídáme pro 20. léta, neboť další politické zprávy z Buenos Aires nebyl y buď napsány nebo se úplně ztratil y.

O

to

dramatick ých

podrobnější 30.

let.

informace

Mezitím

se

došlo

dovídáme k takovým

o

průběhu

v ýznamn ým

událostem jako b ylo konečně pov ýšení konzulátu v Buenos Aires na generální konzulát v říjnu 1926 a generálním konzulem b yl téhoţ roku jmenován vyslanec v Brazílii Vlastimil Kybal, kterého po zřízení samostatného v yslanectví v Argentině v ystří dal roku 1929 v yslanec Eduard Machat ý. Rok 1930 pak přinesl Velkou hospodářskou krizi, která vznikla v říjnu 1929 v USA i do Argentiny. Jejím následkem vznikla a vyvrcholila i krize politická. Počátkem září rezignoval dosavadní prezident,

radikál

Hipólito

Yrigoyen.

Jeho

místo

zaujal

viceprezident dr. Enrique Martínez, který vyhlásil v Buenos Aires stav obleţení a na 11. září b yl svolán Senát. Čs. v ysl anec Machat ý se domníval, ţe Yrigoyenova abdikace přinese značné ulehčení v politické krizi, nov ý prezident se podle něj v yznal i v zahraniční politice. Druhé prezidentství Yrigoyena prý velmi neblaze působil o na vnitřní smír, mimo jiné i proto, ţe b yla prezidentem neustále podkopávána morálka armády, která stála od počátku proti němu ve výrazné opozici.4 V téţe době sice padla diktatura Leguíova v Peru a skončil i autoritativní reţim v Bolívii, Argentinu však

čekal

pravý opak. Generál José Uriburu provedl vojenský převrat a stanul v čele vlád y. Došlo i k několika přestřelkám v hlavním městě, při nichţ b ylo více neţ 20 lidí zabito a přes 200 zraněno. Mezi oběťmi se 4

Chalupa J., Dějiny Argentiny, Uruguaye a Chile, NLN Praha 1999, s. 181

99

nenacházel nikdo z Československa. P učisté nechali vypálit redakci vládního deníku La Época i soukromý byt Yrigoyena a generál Uriburu

přinutil

jeho

nástupce

Martíneze

k abdikaci.

Generál

Uriburu v ydal ihned v yhlášku podle níţ měl b ýt kaţdý, kdo b y rušil veřejný

pořádek,

okamţitě

zastřelen.

Nařídil

rovněţ

rozpuštění

Kongresu a v ypsání nov ých voleb, v provinciích však přetrvávala značná

obliba

Unión

Cívica

Radical.

Ve

vládě

nenašli

ţádné

uplatnění socialisté, jejími členy se stali pouze konzervativci, sám generál

choval

s ympatie

k fašismu

Benita

Mussoliniho

a

ke

španělskému reţimu Miguela Primo de Rivery a nelze opomenout ani silný vliv katolické hierarchie.5 Generál José Felix Uriburu se narodil roku 1868 ve městě Salta, před První světovou válkou působil jako vojenský atašé v Berlíně a Londýně a dle Machatého platil

později

armády.

za

Zahraniční

jednoho politika

z nejlepších nového

důstojníků

reţimu

se

argentinské

orientovala

na

Velkou Británii, s níţ pojily Argentinu nadále úzké hospodářské vztah y.6 Francouzsk ý velv yslanec v Argentině Clinchant b yl přesvědčen, ţe československá, polská a jugoslávská vláda budou následovat příkladu Francie a novou vládu brzy uznají. Československo tak skutečně jiţ koncem roku 1930 učinilo. Exprezident Yrigoyen byl mezitím internován na ostrově Martin García. Mnozí jeho stoupenci se pak uchýlili do uruguayského hlavního města Montevidea, odkud vedli

politickou

agitaci

pučistům. 7

proti

Vláda

zavedla

protekcionářskou celní politiku, uvalila v yšší cla např íklad na cukr a

zakázala

v ývo z

quebračového

dřeva,

čímţ

došlo

k ochlazení

obchodu s ČSR, která měla o tuto komoditu velk ý zájem. I zv ýš ení cel

na

cukr

mělo

prý

ochránit

tucumánské

cukrovary

před

konkurencí řepného cukru z Československa. Zv yšující se nezaměstnanosti se Uriburova vláda rozhodla čelit veřejnou

v ýstavbou

silnic,

na

kterou

5

však

scházely

finanční

Handbuch der Geschichte Lateinamerikas, Band 3 – Lateinamerika im 20. Jahrhundert, Klett-Cotta Stuttgart 1996, s. 912 6 Podle Jiřího Chalupy se země ocitla v roli ekonomického vazala britského impéria, op. cit., s. 184 7 in Politické zprávy Buenos Aires 1931, č. j. 134/31, č. 4, s. 4, AMZV Praha

100

prostředk y. 8

Argentinský

ministr

zahraničních

věcí

dr.

Bosch

poţádal čs. v yslance Machatého, ab y sdělil své vládě, ţe Argentina bude nucena radikálně omezit přistěhovalectví do země. Vyslanec současně

nedoporučoval

emigraci

ani

do

Uruguaye,

Paraguaye,

Bolívie, Peru a Ekvádoru. Počátkem

roku

argentinského

1931

pesa,

došlo

následkem

téţ čehoţ

k v ýraznému musela

vláda

oslabení generála

Uriburu omezit dovoz ze zahraničí. Podnikla intervence na burzách v New Yorku a v Londýně, měnu se podařilo jakţtakţ stabilizovat. I kd yţ b yla kr yta zlatem asi z 30%, ch yběla citelně emisní banka, která b yla běţná v evropsk ých státech. Vláda se rozhodla povolat německého

finančníka

dr.

Schillinga 9

z Krefeldu,

aby

provedl

celkové ozdravění argentinské měny. Situace Čechů a Slováků v první čtvrtině roku 1931 se stala velmi svízelnou, neboť čs. kolonie neměly pevnější hospodářské zázemí. Dle v yslance Machatého touţila naprostá většina z nich po návratu do Československa, avšak scházely jim finanční prostředky pro tak nákladnou cestu. V období od dubna do konce června 1931 se politická situace v Argentině příliš neuklidnila. V provinciích Santa Fé, Córdoba a Corrientes došlo k zastavení volební kampaně, volební v ýsledk y z provincie Buenos Aires, kde v yhrál Unión Cívica Radical, b yl y pro údajné nesrovnalosti přezkoumávány a uvaţovalo se o jejich zrušení a nakonec skutečně k jejich zrušení došlo. Došlo i na perzekuci a zat ýk ání politick ých odpůrců, takţe vojensk ý reţim se všeobecně zostřil.10 I hospodářská krize se velmi prohloubila. Vyslanec Machatý rovněţ referoval o přípravě prezidentsk ých voleb, zmínil se o moţné kandidatuře generála Augustina P. Justo, jenţ měl k civilnímu způsobu vládnutí mnohem lepší předpoklady neţ Uriburu. Vysl ancův osobní favorit však nesl jméno dr . José N. Matienzo,

jehoţ

zvolení

by

prý

8

skýtalo

záruky

klidného

Došlo například k zavedení spotřební daně na benzín, ale ani to nestačilo. Politické zprávy Buenos Aires 1931, op. cit., zpráva č. 4, s. 7, AMZV Praha 9 Znal se mj. s německým bankéřem Hjalmarem Schachtem. Politické zprávy Buenos Aires, op. cit., zpráva č. j. 144/31, č. 7, s. 2, AMZV Praha 10 Tamtéţ, č.j. 449/31, Periodická zpráva za 2. čtvrtletí 1931, s. 1, AMZV Praha

101

vnitropolitického cenzuře

tisku,

zaloţil

na

v ývoje

který se svoji

do

budoucna.

snaţil

stavět

k vládě

něco

na

podporu

Docházelo

k soustavné

kritick y.

způsob

Uriburu

fašistick ých

„černokošiláčů“, v Argentině se jednalo o tzv. Občanskou legii (Legión Cívica Argentina), která měla zastrašit politické protivníky z liberálně

konzervativního

tábora

prezidentského

kandidáta

Augustina Pedro Justa. Mezitím

se

projevily i Vláda

hospodářská

na

výrazném

generála

dělníků,

sníţení

Uriburua

neboť

se

krize

a

stoupající

počtu

omezovala

obávala

nezaměstnanost

migrantů do rovněţ

komunistické

Argentiny.

přistěhovalectví

agitace

nimi. 11

mezi

S prohlubující se krizí se podstatně zhoršilo i postavení Čechů a Slováků

v Argentině,

kteří

jen

těţko

sháněli

moţnosti

obţiv y.

Mnozí z nich po čase rezignovali a koupili si lodní lístky na cestu zpět

do

vlasti,

jiní

se

rozhodli

zakoupit

pozemky

například

v Chacu, ale i tam se jim dařilo se střídav ými úspěch y. V této době se také začalo uvaţovat o jednáních o československo -argentinské obchodní smlouvě, ovšem jednání sama se ukázala velmi obtíţná a táhla se ještě řadu let. Argentina zvaţovala účast na Panamerickém summitu,

však

tomu

republikou

Chile,

bránily

která

velmi

měla

špatné

konferenci

vztahy hostit. 12

se

sousední

Při

řešení

hospodářské krize Argentina odmítla účast bankéřů ze Spojených států americk ých. Ve druhé polovině roku 1931 se vyostřila vnitropolitická situace v Argentině.

Bývalý

prezident

dr.

Marcelo

Alvear

v ydal

v uruguayském Montevideu manifest proti vojenské vládě, napadl ji zejména

kvůli

jejím

protiústavním

krokům,

například

odkladu

všeobecn ých voleb, zat ýkání, deportaci politick ých protivníků atd. Alvear si b yl vědom, ţe politická krize přinášela opětné s ympatie jeho politické straně Unión Cívica Radical. Nic to však nebylo platné, jeho strana se nemohla voleb zúčastnit. V říjnu rezignoval

11

Tamtéţ, s. 13 Spory se týkaly především argentinských celních tarifů a zákazu Chile na dovoz argentinského hovězího masa. Tamtéţ, s. 15 12

102

na protest proti vnitřní politi ce vlády ministr zahraničních věcí Dr. Ernesto Bosch. Na jeho místo jmenován dr. Adolf Bioy. Do listopadov ých voleb se mohl y zaregistrovat t yto politické stran y:

Sociální

demokracie,

Nezávislí

socialisté,

Náro dní

demokratická strana (konzervativci) a Antipersonalistická frakce Unión

Cívica

Radical.

kandidujících tvořili

proti

Progresivní

Nezávislí

socialisté

Strany

sobě.

se

seskupily

do

dvou

koalic

Demokraticko -socialistickou

a

Sociální

demokraté.

a

Antipersonalisté

Národní

utvořili

alianci

demokraté,

Justicialistickou

koalici. První skupina kandidovala na prezidenta Dr. Lisandro de la Torre,

druhá

pak

v ystoupila

s kandidaturou

Augustina

Pedro

Justo.13 Při samotném volebním klání 8. listopadu obdrţel Justo 234

volitelů,

s celkov ým

De

la

počtem

Torre

865457

pak

124,

hlasů

přičemţ

první

v provinciích

zvítězil

Buenos

Aires,

Córdoba, Entre Ríos, Tucumán, Mendoza, Santiago del Estero, San Juan, San Luis, Salta, Catamarca, Jujuy a La Rioja. Druhý obdrţel celkově 488535 hlasů a zvítězil v hlavním městě Buenos Aires a v provincii nepřímo

Santa Fé. Argentinské prezidentské volby probíhaly

tak,

ţe

voliči

zvolili

volitele

a

ti

pak

teprve

volili

prezidenta. Nejasná situace panovala ještě v prosinci 1931 o postu viceprezidenta. Volby

do

k v yloučení

poslanecké Radikálního

sněmovny občanského

b yl y

přímé,

svazu,

došlo

kandidovat

však mohla

pouze jeho antipersonalistická frakce. Zvítězili Národní demokraté s 57

mandát y,

dále

pak

sociální

demokraté

44

mandátů,

antipersonalisté 16, progresivní demokraté 13, nezávislí socialisté 11 mandátů a 17 poslanců b ylo nezařazen ých. Co se t ýká obchodní situace v roce 1931, tak ta se vyp adala tak, ţe obchodní bilance s Británií b yla aktivní, zatímco se Spojen ými státy

pasivní.

Britský

majetek

investovaný

v Argentině

se

odhadoval na více neţ 50 mld. československ ých korun, Británie stále zůstávala největším investorem v zemi, i kdyţ se na počátku

13

Periodická zpráva za IV. čtvrtletí 1931, Politická zpráva č. 57, s. 3, AMZV Praha

103

30.

chtěla

let

soustředit

na

preferenci

vlastního

impéria.

samozřejmě velmi ohroţovalo stabilitu argentinského exportu.

To

14

Ke konci roku 1931 předloţila československá strana Argentině návrh na uzavření obchodní smlouvy. Pokračovalo se v jednání o úpravě doloţk y nejv yšších v ýhod, argentinská strana si přála pouze její podmíněnou platnost. Na návrh ČSR na uzavření Úmluvy o právní pomoci ve věcech trestních Argentina do konce roku 1931 nereagovala a stejně tak dopadla Úmluva o vzájemném v ydávání zločinců a prozatím i Dohoda o vyplácení

důchodů úrazového

pojištění. Situace Čechů a Slováků v Argentině se zhoršila a mnoho z nich přišlo o zaměstnání, argentinská vláda se snaţila pro mnoho z nich zajišťovat práci aspoň na venkově, protoţe panovaly značné obavy z komunismu. Uvaţovalo se o repatriaci nezaměstnaných bezplatně zpět

do

vlasti,

proti

tomu

se

však

postavily

paroplavební

společnosti, a tak z celé akce sešlo. Ve spolcích nepanovala také příliš uspokojivá situace, dle v yslance Machatého došlo ve Svazu československých

spolků

k bolševické

agitaci,

která

ho

zcela

rozvrátila tak, ţe se i přestal věnovat svému původnímu poslání, které

spočívalo

v zaopatřování

práce

krajanům.

Ministerstvo

sociální péče zastavilo své subvence „Svazu“. Co

se

t ýká

„Jihoameričan“, Suchana

a

čs.

periodického

dále

zřejmě

tisku,

„Československý

nejrozšířenější

pak

v ycházel

Věstník“

časopis

časopis

ob chodníka

„Slovenský

Lúd“.

Slovenská kolonie v Argentině čítala větší početní zastoupení neţ kolonie Čechů. Po suspendaci prokomunistických Dělnick ých listů začala na jejich místě v ycházet „Nová doba“, redigovaná b ýv al ým tajemníkem Svazu československých spolků, komunistou Josefem Kotasem Knajblem,

a

financovaná který

b yl

nechvalně

zodpovědný

za

proslul ým rozvrat

ing.

Rudolfem

spolkového

ţivota

v Argentině. V Argentině neexistovala v roce 1931 podpora v nezaměstnanosti, a tak mnoho Čechů a Slováků ţádalo o podporu čs. státní orgány 14

Politické zprávy Buenos Aires, Periodická zpráva za IV. čtvrtletí 1931, op. cit., s. 15, AMZV Praha

104

nebo o repatriaci. Bohuţel měli většinou smůlu, neboť na rozdíl od Jugoslávie

a

Maďarska,

které

repatriovalo

kolem

10%

svých

státních příslušníků, mohla československá vláda nabídnout totéţ pouze

0,5%

svých

občanů.

V této

souvislosti

se

v yslanec

přimlouval za změnu ustanovení vystěhovaleckého zákona. 15 Také co nejdůsledněji varoval před v yst ěhovalectvím nekvalifikovaných dělníků

a

naopak

doporučoval

čs.

obchodníky,

kterých

b ylo

naléhavě třeba. Čs. kolonie v Argentině prý měla na export do této země jen minimální vliv. Šanci na etablování se v Argentině měli samozřejmě ti, kteří

znali

pl ynně

španělsk y. Podle argentinské

úřední statistiky se přistěhovalo do Argentiny v letech 1920-1930 27738 Čechů a Slováků a v téţe době se vrátilo zpět do ČSR 4935 z nich.

Československých

státních

příslušníků

v Argentině

se

odhadovalo na 24000, z nich je pětina Němců a Maďarů, Čechů a Slováků kolem 19-20 tisíc, více zde ţilo Slováků. Nový

argentinský

nastoupil

do

úřadu

prezident 20.

z provincie Corrientes,

generál

února

Augustin

1932.

Jeho

samotný prezident

Pedro

Justo

rodina

pocházela

se narodil

26. února

1876 v provincii Entre Ríos. Celý ţivot zasvětil vojenské sluţbě, ve

vládě

radikálního

prezidenta

Alveara

zastával

dokonce

post

ministra válk y. Viceprezidentem se stal národní demokrat dr. J ulio A. Roca, jedna z nejvýznačnějších postav tehdejšího argentinského veřejného ţivota a s yn b ýv alého prezidenta Julia Rocy. Prezident J usto zrušil v ýjimečn ý stav zaveden ý jeho předchů dcem a povolil návrat Yrigoyena do země. Vyslanec Machatý se ještě ve zprávě za první čtvrtletí 1932 vrátil

k činnosti

sanovat

státní

provizorní finance,

Uriburuovy vlády,

coţ

se

jí

však

která pro

se

snaţila

celosvětovou

hospodářskou depresi zdařilo jen zčásti. Vláda provedla za tím účelem fiskální opatření, kterým zavedla nové, v Argentině zcela neznámé daně.16 Celková bilance této vlád y b yla však rozporná.

15

Tamtéţ, s. 24 Zejména se jednalo o daň přímou, daň z obratu a výrazné zvýšení dědické daně, Politické zprávy Buenos Aires, zpráva č. 24, s. 7, AMZV Praha 16

105

Argentina se ještě v první polovině roku 1932 jako jedna z mála zemí v Jiţní Americe udrţela v platební schopnosti a nestála tak před krachem. Kurs pesa se podařilo stabilizovat na 3,88 za 1USD. Aţ do Uriburuova zv ýšení celních tarifů v yznávala Argentina velmi liberální obchodní politiku, politiku volného obchodu stejně jako její největší obchodní partner Velká Británie. Generál Justo se ukázal jako velký přívrţenec Společnosti národů a usiloval o to, aby se Argentina stala jejím řádn ým čl enem. Býval ý ministr zahraničních věcí dr. Bosch b yl v yslán do Ţenev y, ab y se zúčastnil zasedání odzbrojovací konference. Rovněţ se očekávalo, ţe

se

argentinská

delegace

zúčastní

panamerického

summitu

svolaného na rok 1933 do uruguayského Montevidea. Vláda také opustila svůj pasivní postoj k uzavírání mezinárodních smluv a uzavřela s Československem a Polskem v březnu 1932 Úmluvu o vzájemném v yplácení důchodů. Po zrušení v ýjimečného stavu došlo i ke zrušení cenzury tisku, Justova

vláda

se

chovala

mnohem

liberálněji

neţ

předchozí

administrativa Uriburuova.17 Nedalo se však zastřít, ţe pravicová koalice

Concordancia

se

k moci

dostala

rozsáhlým

zfalšováním

volebních v ýsledků. Přesto proklamovala návrat k civilní formě vládnutí, i kd yţ se právě způsobem, kterým se k moci dostala vracela před volební reformu prezidenta Sáenze Peňa z roku 1912. Parlament

projednával

také

moţnost

přiznání

všeobec ného

volebního práva ţenám, ty dosud směly volit jen v provincii San Juan. Nicméně v tomto období se návrh prosadit nepodařilo a ţenám se dostalo volebního práva aţ za Perónova reţimu v roce 1947. Argentinská zahraniční politika se snaţila v yznačovat přátelsk ým poměrem

k sousedním

hospodářsk ých

jednání

zemím, s Brazílií

uvaţovalo a

se

Uruguayí.

o

obnovení

Mírné

napětí

panovalo jen ve vztahu k Chile, obě země rozděloval různý pohled na celní politiku. Argentina ve vztahu k Brazílii zrušila zákaz dovozu yerby maté a Brazílie naopak na to reagovala sníţením cla o 25% 17

na

dovoz

argentinských

brambor.

Chalupa J, Dějiny Argentiny…cit. dílo, s. 186

106

S Francií

b yl a

uzavřena

smlouva

o

poštovní

přepravě

tiskovin.

Výb orně

se

rozvíjely

i

vztahy s Japonskem, na nichţ měla argentinská vláda eminentní zájem a vzpomínalo se při té příleţitosti i na to, ţe Argentina prodejem Ruskem

dvou

křiţníků

Japonsku

v rusko-japonské

usnadnila

válce

jeho

1904-1905.

vítězství

Zatím

se

nad však

nepotvrdily zvěsti o tom, ţe by Argentina uznala loutkový stát Mandţukuo J aponskem v ytvořen ý. Argentinská delegace se mezitím činně účastnila na odzbrojovací konferenci Společnosti národů ve švýcarské Ţenevě a rovněţ tak na Mezinárodní konferenci práce. Ve finanční oblasti schválil Kongres vlasteneckou půjčku ve v ýši 500 miliónů pesos, která měla v ylep šit státní finance. Na v ylepšení státních financí pracoval t ým po d vedením pozdějšího ministra financí

Federica

Prebische.18 Státní

Pineda

a

jeho

dluh dosahoval

pomocníka,

mladého

Raúla

v roce 1932 skoro 1,4 mld.

pesos. Československo exportovalo do Argentiny zboţí za zhruba 3 miliony pesos, o něco více pak importovalo.

V roce 1932 pak

v yvezla ČSR zboţí za 15 milionů Kč a ex por t tak přev yšoval v ývoz do Brazílie, Kanad y, J iţní Afrik y, Eg ypta, Čín y, Turecka, Řecka, Austrálie, Španělska a Bulharska a zhruba se rovnal vývozu do tehdejší Britské Indie. V červenci 1932 vznikl z argentinské iniciati vy výbor, který se

pokusil

řešit

konflikt

mezi

Bolívií

a

Paraguayí

o

území

severního Chaca. Jeho členy se staly i Brazílie, Chile a Peru. Argentina stála spíše na straně Paraguaye, k jiţní hranici Bolívie v yslala dokonce i vojsko. Československo se naopak zasazovalo za to, aby záleţitost vyřešila Společnost národů, jejímiţ členy oba státy byl y. V Bolívii však působila čs. vojenská mise generála Plačka. V kanadské Ottawě se konala imperiální konference Britského impéria,

jejíţ

konferenci

18

se

výsledek pak

sledovala

hledalo

celá

východisko,

The Cambridge history of Latin America, volume VIII 1991, s. 13

107

Argentina jak

řešit

s napětím. situaci

Po

kolem

zrušení

v ýhod

argentinsk ých

exportérů

na

britském

trhu.

Argentinsk ý zahraniční obchod zatím v ykazoval kladné saldo. V prosinci 1932 došlo k uveřejnění argentinského protiválečného paktu, jehoţ autorem b yl argentinsk ý ministr zahraničí dr. Karel Saavedra

Lamas.

konflikty

na

V rámci

tohoto

jihoamerickém

paktu

se

konti nentu.

měly

Jeho

řešit

všechny

hlavní

cíl

však

spočíval ve v ymanění zahraniční politik y jihoamerick ých států na USA. V nejbliţší době se měla konat schůze ABC států (Argentina, Brazílie,

Chile).

zainteresovaných Společnosti

Ta

měla

zemí.

národů

a

koordinovat

Argentina Brazílie

se

se

vzájemný

připravovala měla

na

její

na

postup vstup

půdu

do

vrátit.

Argentinská iniciativa b yla se zájmem přijata v Lo nd ýn ě a Paříţi, zatímco ve Washingtonu jen chladně. Čs. v yslanec v yj ádřil skepsi, ţe b y se jakkoliv mohla změnit dolarová dominanc e Spojen ých států na jihoamerickém kontinentě. Došlo k uzavření argentinsko-chilské obchodní smlouvy proti níţ vzneslo protest Německo a napadlo Argentinu, ţe mu nechce přiznat podobné

v ýhod y

jako

Chile

a

zavedlo

na

některé

argentinské

produkty cla. Jednání s Velkou Británií, která odebírala největší mnoţství počátkem

zejména roku

argentinsk ým dosáhnout

co

argentinského

1933

hovězího

v Londýně,

viceprezidentem největších

úlev

kam

Juliem a

kvót

masa

odjela

se

mělo

delegace

Rocou.

Cílem

se

pro

Argentinu.

konat vedená stalo Vývoz

mraţeného hovězího masa se měl sníţit více neţ o 30%, coţ by výrazně

zasáhlo

celou

strukturu

argentinského

exportu

a

argentinsk ý chov dob ytka vůbec. Argentinsk ý ex port poklesl asi o 19%, úměrně tomu se sníţil i import, zejmén a u prům yslového zboţí. Československý vývoz do Argentiny poklesl v roce 1932 o 18 milionů korun, coţ představovalo po USA na americkém kontinentě druhé místo. Vlastní obchodní zastoupení však měly pouze dva československé prům yslové a jeden obchodní podnik. Argentinská krize podstatně zhoršila postavení čs. kolonie, nezaměstnanost a bída se v ní prohloubil y. V důsledku poklesu hodnoty argentinského 108

pesa a stagnace mezd se zhoršily i ţivotní podmínky zamě stnaných Čechů, kteří většinou zůstávali v Buenos Aires a odmítali odcházet za prací do provincií. Vystěhovalci nejenţe neb yli nadále schopni posílat část svého v ýdělku do Československa, ale dokonce se i stávalo,

ţe

neměli

na

návrat

do

vlasti,

i

kd yb y

si

to

přáli.

Například v Chacu zničily celou úrodu kobylk y. Vyslanec proto plédoval za zv ýš ení kvóty rep atriantů z 0,5% na aspoň 5% jako tomu

b ylo

Argentiny

v případě se

Kanad y.

ukazovala

pro

Československá čs.

emigrace

zahraniční

obchod

do

zcela

bezv ýznamnou . Argentinská vláda v ydala zákon, který měl za cíl přistěhovalectví radikálně omezit, nejvíce přistěhovalců pocházelo z Itálie,

Španělska,

v ystěhovalectví

do

Polska Argentiny

a

Německa.

nemělo

dle

Československé v yslance

Eduarda

Machatého potřebné předpoklady pro úspěšnou kolonizaci. Hned

zkraje

roku

1933

vláda

potlačila

povstání

radikálů

v provincii Corrientes a deportovala jejich vedoucí předáky na nehostinná místa jiţní Argentin y. Přesto si Unión Cívica Radical zachovala svůj voličský potenciál a značnou pozici ve veřejnosti, která se však jiţ pomalu začínala smiřovat s konzervativní vládou generála Justa. Poprvé po dlouhé době měla například Argentina státní rozpočet, i kd yţ b yl sestaven značně optimistick y a jiţ na počátku roku se jevil zřejmě deficitním. Kromě

jednání

mise

viceprezidenta

Roca

v Británii

v yslala

Argentina téţ obchodní misi do Itálie a počátkem února 1933 do šlo k celnímu narovnání sporu s Německem, kd yţ mu přiznala podobné podmínky

jako

Chile.

Devalvace

amerického

dolaru

sníţila

argentinské zadluţení ve Spojen ých státech. 19 V tomto roce došlo i na změnu ve funkci argentinského v yslance v Praze, kdyţ d osavadní zástupce Argentin y Robert Levillier b yl jmenován

velv ys lancem

v Mexiku

a

jeho

místo

zaujal

nový

v yslanec, dosavadní argentinsk ý zástupce v Kolumbii a Venezuele Eduardo L. Colombres. Významnou událostí se nepoch ybně stalo úmrtí 19

b ývalého

prezidenta

Hipólito

Yrigo yena,

Politické zprávy Buenos Aires 1933, zpráva č. 18, s. 8, AMZV Praha

109

jemuţ

zástupy

vzdávaly hold na poslední cestě. Svůj úkol modernizovat Argentinu v podstatě splnil, i kd yţ se jeho vláda nev yhnula rozsáhlé korupci a ve druhém funkčním období b yl tento více neţ 80 let ý politik zejména ve vojenských kruz ích značně nepopulární, coţ se mu stalo osudn ým.

Jeho

odstranění

z Casa

Rosada,

sídla

argentinských

prezidentů, proběhlo poměrně hladce, nevypukly ani ţádné stávky a manifestace na jeho podporu. Všeobecně se očekávalo, ţe jeho strana Unión Cívica Radical s e stane vítězem příštích voleb do Kongresu. Obchodní

dohoda

s Velkou

Británií

Roca-Runciman

stanovila

podle ottawsk ých kritérií v ývozní výh od y u argentinského masa, ale na

jiné

produkty

se

nevztahovala.

Naopak

Velké

Británii

se

podařilo podstatně sníţit celní tarify na své zboţí, takţe smlouva se

stala

spíše

britsk ým

úspěchem.

Argentina

rovněţ

v yslala

delegaci na londýnskou hospodářskou a měnovou konferenci. Prezident USA F. D. Roosevelt vyzval Argentinu k jednání o finančních

problémech

v rámci

své

nově

pojímané

politiky

„dobrého sousedství“. Ve Spojených státech se zvýšila snaha o prohloubení politických a hospodářských vztahů s Jiţní Amerikou a s Argentinou vůbec, ale ta často naráţela na protikladné zájmy obou

zemí.

prohloubení

Velký

zájem

obchodních

projevila

st yků,

ale

argentinská panamerické

vláda

sice

m yšlence

o

zde

velkého sluchu nedopřávali. Vzájemná obchodní v ýměna s Československem za prvních šest měsíců roku 1933 vzrostla, ČSR vyvezla zboţí v hodnotě asi 31 milionů Kč a dovezla za 57 milionů Kč. V blízkém sousedství Argentiny stále pokračovala válka o Chaco, kterou se nedařilo vyřešit ani ve Společnosti národů. Argentina v konfliktu stála spíše na straně Paraguaye, neměla příliš dobré vztahy s bolivijskou vládní klikou, kde velké slovo měl německý vrchní velitel generál Kundt. Nacistická

propaganda

v Argentině

zveřejňovaná

Deutsche La Plata nenacházela příliš velkou odezvu. 110

v deníku

Vnitropolitická situace v Argentině se ve druhé polovině roku 1933 více v yostřila, neboť s napětím b yl y očekáván y blíţící se doplňovací volb y do Kongresu. Odstoupil ministr financí H ueyo, který

nesouhlasil

s ustanoveními

argentinsko-britské

obchodní

dohod y. Ministerská krize b yl a řešena kompromisem mezi Národně demokratickou stranou a Nezávisl ými socialist y. Na post ministra financí

b yl

jmenován

poměrně

mladý

národohospodář

Federico

Pinedo ze stran y Nezávisl ých socialistů, jenţ v době jmenování dosáhl

38

let

věku

a

patřil

k nejv ýznamnějším

finančním

odborníkům, jaké Argentina v té době měla a spolu s ministrem zemědělství

de

Tomasem

k nejv ýraznějším

postavám

ve

své

straně.20 Pinedo zahájil sérii finančních opatření na pomoc zejména argentinskému

zemědělství.

Mezi

jeho

kroky

patřila

konverze

státních cenn ých papírů a h ypotečních záloţních listů, devalvace argentinského

pesa

a

sjednání

nových

zahraničních

půjček.

Uvolněný post ministra zemědělství obsadil pak po smrti de Tomase konzervativní velkostatkář Luis Duhau. Ve

válce

o

Chaco

Argentina

stále

podporovala

Paraguay

a

dodávala jí svůj přeb yt ečn ý válečn ý materiál, zatímco do Bolívie nepovolila

ani

jeho

tranzit

přes

své

území.

Ministr

zahraničí

Saavedra Lamas se snaţil přesvědčit i shromáţdění Společnosti národů

o

přistoupení

ke

svému

protiválečnému

a

setkal

se

s poměrn ým úspěchem, v yloţeně proti v ystupovala jen Mussoliniho Itálie.

Při

podepsány

návštěvě obchodní

prezidenta smlouva

Justo

a

mnoho

v Rio

de

dalších

Janeiro

dohod,

byl y

čímţ

se

vztah y mezi dvěma největšími jihoamerick ými stát y u pevnil y. Zákonem národů.

z 26.

září

V prosinci

se

1933

Argentina

konala

i

VII.

vstoupila

do Společnosti

Panamerická

konference

v Montevideu. Zesílila rovněţ propaganda hitlerovského Německa v Argentině.

Německo

projevilo

zájem

o

přátelské

vztahy

s argentinskou vládou a snaţil o se získat na svou stranu zdejší silnou německou kolonii. Velmi neblaze pak působila nacistická propaganda 20

proti

ČSR

a

jejímu

The Cambridge history…cit. dílo, s. 12

111

obchodu

v Argentině.

Na

to

reagovala i Franci e tím, ţe povolila francouzsk ým státním drahám a některým

lázeňským

městům

otevřít

p ropagační

kancelář

přímo

v Buenos Aires. Proti ČSR působila velmi aktivně i propaganda maďarská. V československé

kolonii

oslavily

„Československý

klub“

a

Tělocvičná jednota Sokol 25 let od svého zal oţení. Ve prospěch nezaměstnaných

vyvinul

velkou

aktivitu

i

„Slovenský

spolek“,

největší sdruţení tohoto druhu v celé Jiţní Americe. Největší událostí konce roku 1933 pro americký kontinent se stala

nepoch ybně

VII.

Panamerická

konference

v uruguayském

hlavním městě Montevideu. Zúčastnilo se ho 21 amerických států, ţádný

tehdejší

samostatný

stát

zde

nech yb ěl.

Argentinu

zde

zastupoval ministr zahraničí Carlos Saavedra Lamas. Na konferenci se řešily otázky organizace míru na kontinentě, dále pak problémy mezinárodního finanční

a

práva,

politická

a

občanská

národohospodářské,

otázky

práva

ţen,

sociální,

otázky

dopravní,

mezinárodní úmluvy amerických států a intelektuální spolupráce. 21 Na konferenci byly podepsány konvence o státním občanst ví, o státním občanství ţen, o v yd ávání zločinců, o az yl u politick ých osob,

o

právech a

povinnostech

států

atd.

Mimo

to

podepsaly

Uruguay, Paraguay, Ekvádor a Kuba dohodu o rovnoprávnosti ţen. Konference rovněţ v yzvala k uzavření příměří ve válce o Chaco a k přijetí mírov ých podmínek Společnosti národů. Zatím se však tato v ýzva nesetkala s pochopením a válka mezi Paragu ayí a Bolívií pokračovala.

Příští

Panamerická

konference

byla

svolána

do

peruánské Limy. Na konferenci se rovněţ vedla polemika o doloţku nejv yšších v ýhod, za kterou se stavěla Argentina, kdeţto Spojené stát y americké jej í účelnost zpoch ybňoval y. Kubánsk ý delegát ostře napadl intervenční politiku USA vůči jeho zemi a středoamerick ým státům.

Uruguayskému

zástupci

se

podařilo

dojednat

dočasné

zastavení palby ve válce o Chaco s platností od 12. prosince 1933 do 6. ledna 1934, k němuţ b yla Bo lívie donucena velkou poráţkou v oblasti opevnění u Nuňez. Argentina kvitovala jmenování čs. 21

Politické zprávy Buenos Aires, op. cit. č. 52, s. 30, AMZV Praha

112

ministra zahraničí Beneše členem Komise tří Společnosti národů pro válku o Chaco. Na vnitropolitické argentinské scéně došlo ještě koncem roku 1933 k odstoupení ministra námořnictví kontraadmirála Pedra S. Casala, teprve však koncem ledna 1934 jeho místo zaujal fregatní kapitán

Eleazar

Videla,

který

patřil

k přívrţencům

b ýv alého

prezidenta Uriburu, tedy k ultrakonzervativním kruhům. Na sjezdu UCR

v Santa

k odhlasování

Fé

došlo

usnesení,

pod

ţe

vedením

strana

bude

exprezidenta napříště

Alveara

dodrţovat

tzv.

„aktivní volební absenci“. 22 Někteří radikálov é se pokusili v yvolat povstání, vláda je však v několika střetech, při nichţ bylo několik desítek mrtv ých a zraněn ých, potlačila. Několik radikálních vůdců na čele se samo tn ým Alvearem bylo zatčeno a deportováno na ostrov Martin García, kde b yl dříve vězně n i Hipólito Yrigo yen, zakladatel a ideový vůdce radikálního hnutí. Ti, kteří prohlásili, ţe odejdou do cizin y, b yli deportováni převáţně do Brazílie, ale i do Evrop y, nesouhlasící pak do nehostinné jiţní Argentin y, mj. i do Ushuaia v Ohňové zemi. Vláda následně vyhlásila stav obleţení pro celou zemi. Nejdůleţitější vnitropolitickou událostí roku 1934 v Argentině, se stal y volb y do poslanecké sněmovn y, při kter ých s e obměňovala polovina

poslanců,

z nich

v hlavním

17

městě

Buenos

Aires.

Kampaň se odehrávala v poměrném klidu, ani vládní Concordancia ani opoziční strany nešly do voleb s nějakou převratnou ideou. Ač vládní

koalice

volebních

ve

volbách

podvodů.

zvítězila,

neobešla

Navzdory falšování

v ýsledků

se

znovu

bez

voleb , získali

opoziční Socialisté většinu v hlavním městě. Získali zde celkově 131.976 hlasů, zatímco vládní Concordancia pouze 40.199 hlasů. Hlasovalo se celkově o 81 poslaneckých mandátech, volební účast se ukázala značně niţší neţ v roce 1931. V Argentině zaznamenali i výraznější

agitaci

místních

fašistů,

mezi

kterým i

převládali

germanofilové nad italofil y. Mnohem větší obav y p anoval y v celé Latinské 22

Americe

ze

vzestupu

komunismu,

které

však

měl

čs.

tj. nebude se účastnit voleb pořádaných reţimem a neuzná tak jeho legitimitu, Tamtéţ…zpráva 252/34, s. 5

113

v yslanec

Machatý

za

nedůvodné.

Výsledky

voleb

do

poloviny

Kongresu ze 4. března 1934 v yzněl y takto: Národní demokraté

35 mandátů

Socialisté

21 mandátů

Radikálové-antipersonalisté

8 mandátů

(Justo) Progresivní demokraté

6 mandátů

Radikálové-personalisté

5 mandátů

(Alvear) Radikálové z Entre Ríos

3 mandáty

Nezávislí socialisté

2 mandáty

Liberálové

1 mandát

V hlavním městě Buenos Aires se konal y volb y do městské rad y. Volební

výsledk y

opanovali

Socialisté

se

129.417

hlas y,

následováni vládní Concordancií se 36.060 hlas y, značnou sílu zde prokázali i komunisté ( Concentració n Obrera), kteří získali 14.524 hlasů. Co se týče mandátů, bylo jejich rozdělení na léta 1934 -36 následující: Socialisté

13 mandátů

Národní demokraté

3 mandáty

Nezávislí socialisté

3 mandáty

Radikálové-antipersonalisté

4 mandáty

Radikálové-personalisté

2 mandáty

Salúd Pública

1 mandát

Salúd Pública nacional

1 mandát

Concentración Obrera

1 mandát

(komunisté) V zahraniční nejširší

politice

ratifikaci

svého

v yvinula

Argentina

Protiválečného

veliké

paktu.

úsilí

Původně

o

co pakt

podepsalo v říjnu 1934 v Rio de Janeiro šest signatářů: Argentina, 114

Brazílie, Chile, Paraguay, Uruguay a Mexiko. V krátké době pak následovaly

zbylé

státy

amerického

kontinentu.

Z hlediska

ţenevské Společnosti národů se jednalo o krok zpět. Pakt nemohl zabránit ţádné válce, neboť

neobsahoval

podobně jako Briand -

Kellogův pakt z roku 1928 ţádné sankce proti agresorovi. Pakt nepodepsaly

z amerických

států

pouze

Peru

a

Dominikánská

republika. Z evropsk ých států přistoupila do konce dubna 1934 jen Itálie.

Při

této

příleţitosti

k Protiválečnému

paktu

projevila

přistoupily

Argentina státy

přání,

Malé

aby

dohod y,

prostřednictvím čs. ministra zahraničních věcí dr. Edvarda Beneše pak doufala i v přistoupení Francie. Ministr zahraničí Saavedra Lamas sledoval Paktem i ryze osobní cíle, prosl ýchalo se, ţe b y se mohl stát drţitelem Nobelovy ceny míru. 23 Saavedra Lamas byl nesporně ch arismatickou osobností, vášniv ým debat érem, skvěl ým řečníkem, konzervativcem a ač nenáviděn krajní pravicí, choval jisté s ympatie pro italský fašismus. Ačkoliv se Argentina nerada vázala mezinárodními smlouvami, průběh

hospodářské

krize

ji

donutil

toto

stanovisko

změnit

a

uzavřít řadu obchodních smluv na podkladě neomezené klauzule nejv yšších

v ýhod .

Ke

starším

smlouvám

tohoto

typu

s Velkou

Británií, Francií, Itálií a Německem přib yl y v lednu 1934 obchodní smlouvy s Belgií a Nizozemskem. Vláda chránila své zemědělce stanovením

minimálních

v ýkupních

cen

u

pšenice,

kukuřice

a

lněného semene. Hospodářská pozice Argentiny doznala v první polovině roku 1934 značného zlepše ní, kdyţ se ke slušné sklizni zv ýšil y i světové cen y vln y a lnu. V důsledku toho se pozitivně v yrovnala i finanční situace, ex port i import se v ýrazně zv ýšil. Co se argentinského vývozu do Československa, ten vzrostl za období leden-duben 1934 na 2,8 milio nu pesos oproti pouhým 55 tisícům pesos za stejné období roku 1933. Argentinci se snaţili nalézt pro své produkty no vá odb ytiště, přičemţ velké naděje vkládali do japonského a čínského trhu. Také Japonsko nelenilo a velmi dravě pronikalo na argentinsk ý trh , úspěšné b ylo zejména při ex portu 23

Argentinský ministr zahraničních věcí se skutečně stal laureátem Nobelovy ceny míru za rok 1936, Wikipedie – otevřená encyklopedie

115

textilu.

Argentina

stála

rovněţ

v opozici

proti

ujednání

Mezinárodní obilné konference v Římě a Londýně, nechtěla přijít o značnou část zisků z prodeje pšenice v situaci, kdy se očekával růst cen na světovém trhu. Naproti tomu sklizeň kukuřice zaznamenala asi 19% propad, neboť valnou část úrod y zničil y sucho a kob ylk y. Československá

kolonie

pěstovala

v severní

Argentině

úspěšně

bavlnu. Pro skandál kvůli v ýstavě na nizozemské lodi „Gelría“ a finanční

ztrátě

přes

800.000

pesos

(asi

5

milionů

Kč)

musel

rezignovat konzervativní poslanec Tomás Arías. Argentina však v této

době

zůstávala

jedinou

zemí

v Latinské

Americe,

která

dokázala přesně splácet největším věřitelům Velké Británii a USA své finanční půjčk y. Státní rozpočet sko nčil jen mírn ým pasivem asi

10

milionů

pesos,

coţ

argentinských

financí

pod

Problémem

stávala

jen

se

dokazovalo

vedením inflace,

poměrně

ministra která

dobrý

Federica

dosahovala

stav

Pineda.

v průměru

kolem 20%, coţ však b ylo hlavně způsobeno předchozí dev alvací měn y. V paragua ysko -bolivijské válce nedošlo ani v tomto období k náznaku jednání o míru, přičemţ po velkém vítězství na konci roku 1933 se stávala nepřístupnější jednáním Paraguay, která se snaţila v yuţít situace ke konečnému vítězství a válečné ště stí se k ní skutečně v této chvíli naklánělo, coţ dokázal vrchní velitel paragua yské armád y generál Estigaribia dob ytím několika pevností, nejv ýznamnější

vítězství

zaznamenal

u

Tortugy.

Komise

Společnosti národů hleděla na konflikt dvou sv ých členů nadále bezv ýchodně a n evěděla si vycházelo

prozatím

rady.

vniveč.

I argentinské zprostředkování

Nesporně

zajímavou

se

jevila

skutečnost, ţe Paraguay mohla nadále pokračovat ve válce pouze díky

ukořistěnému

ukořistila.

Valnou

válečnému částí

bolivijskému

pocházel

tento

materiálu, materiál

kterou

z brněnské

Zbrojovky. Ve

vnitropolitické

oblasti

došlo

ke

dni

státního

svátku

9.

července ke zrušení stavu obleţení, situace se celkově uklidnila a Argentina zaţívala období stabilizace, coţ se vykládalo za velký úspěch

vlády

prezidenta

Justa,

který

116

vládl

navenek

v souladu

s ústavou, avšak vykonával značný nepřímý vliv na vládu. Koncem července podnikl pak A. P. Justo inspekční cestu do severních provincií

Argentin y.

Státní

svátek

9.

července

byl

oslaven

vojenskou přehlídkou za prezidentovy účasti. Na sjezdu Socialistické strany v květnu 1934 v Santa Fé se stal jejím

předsedou

lékař

dr.

Repetto,

který

prohlásil

stranu

za

socialistickou, ale nemarxistickou. Ve straně Národních demokratů se

rozhořely

spory

mezi

konzervativním

křídlem

veden ým

senátorem Sánchezem Sorondem a pokrokov ým křídlem pod vedením poslance Morena. Do sporu zasáhl prezident Justo, podařilo se mu odvrátit moţný rozkol v největší vládní straně. Velkou kongres

událostí konaný

se

stal

v říjnu

XXXII.

1934

Mezinárodní

v Buenos

Aires.

eucharistický Přítomni

jeho

zasedání byli nejv ýznamnější osobnosti katolické církve na čele s papeţským

legátem

kardinálem

Eugeniem

Pa cellim

(pozdější

papeţ Pius XII.), dále kardinálové polsk ý, francouzsk ý, brazilsk ý a portugalský a celá řada arcibiskupů a biskupů z celého světa.24 Československo vyslalo na kongres jako své zástupce kanovníka praţské arcidiecéze dr. Antonína Bořka Dohals kého jako zástupce praţského arcibiskupa25 a tajemníka slovenské katolické ligy dr. Jozefa Ciekera. Naděje vkládané do eucharistického kongresu, ač jinak celkem úspěšnému, ţe vyřeší konflikt o Chaco, se ukázaly lich ými. Konal y se provinciál ní volb y v provincii San Juan, která b yl a jedinou argentinskou provincií, kde mohly volit i ţeny, a tak došlo i k historickému průlomu, kd yţ se poslank yní stala poprvé ţena, slečna dr. Emar Acostová, která nabyla v roce 1926 titulu doktorky práv na univerzitě v Buenos Aires. V zahraniční politické oblasti ztratila Argentina část svého vlivu ve zprostředkování míru mezi Paraguayí a Bolívií, přičemţ stále větší vliv zde nabývaly USA. V tom čase navštívil Argentinu jediný státník, prezident Ekvádoru José Ibarra, který byl uvítán s velkou 24

Politické zprávy Buenos Aires, čís. 625/34, s. 9, AMZV Praha Tím byl v této době Karel Kašpar, Čapka F., Dějiny zemí Koruny české v datech, naklad. Libri Praha 1999, s. 927 25

117

pompou. Na XV. řádném zasedání Společnosti národů v Ţenevě zastupovali

Argentinu

velv yslanec

v Římě

José

María

Cantilo,

v yslanec ve Šv ýcarsku Enrique Lu iz Guiňazú a praţsk ý v yslanec Robert

Levillier.

Argentinský

hlas

se

ukázal

rozhodujícím

při

přijetí Sovětského svazu za člena SN. Argentina, která dosud ţádné diplomatické st yk y se SSSR nenavázala, uplatnila svoje právo se hlasování nezúčastnit, a tak b yl Sovětsk ý svaz za člena SN přijat většinou jednoho hlasu. Došlo k navázání

diplomatick ých st yků

s Rumunskem, čímţ měla Argentina jako jediný latinskoamerický stát diplomatické st yk y se všemi zeměmi Malé dohod y. Podepsání obchodní smlouvy s Československem a Polskem učinil argentinský ministr

zahraničí

Saavedra

Lamas

závisl ým

na

podepsání

jeho

Protiválečného paktu, ač ho do října 1934 signovala z evropsk ých států pouze fašistická Itálie. I v Argentině docházelo ke zřizování nacistick ých form ací, Německo v yn akládalo značné úsilí na zv ýšení svého vlivu v Argentině. Jeho prvním pozitivním výsledkem bylo v ytlačení francouzské konkurence poštovního st yku, kd yţ přejalo leteckou

poštovní

sluţbu.

Demonstrovalo

svoji

sílu

i

tím,

ţe

německá vzducholoď Zeppelin přiletěla v červnu 1934 aţ do Buenos Aires. Zesílilo i s voji tiskovou propagandu, kd yţ up latňovalo svůj vliv na největší argentinský deník „La Prensa“, který se stával čím dál

tím

více

revizionistickým.

Psal

články

prot i

Versailles

i

Trianonu. Československý export do Argentiny stoupl o 40% a obchod se dál neru šeně rozvíjel, i kd yţ černou skvrnou zůstal fakt, ţe nedošlo k podpisu jiţ připravené obchodní dohod y. Naproti tomu podepsala Argentina v květnu obchodní smlouvu se Švýcarskem. Argentinská hospodářská situace doznala podstatného zlepšení tím, ţe vzrostly ceny hlavních zemědělských produktů země, tj. pšenice, kukuřice a lněného semene. Vyslan ec vzkazoval do ČSR, ţe b y b ylo vhodné rozšířit export do Argentiny, ale nikoliv prostřednictvím německého Hamburku, ale pokoušet se zakládat vlastní prům yslové filiálky. Oproti zemědělským produktům vývoz mraţeného masa stagnoval, vzhledem

k nejisté

situaci

v obchodních 118

podmínkách

s Velkou

Británií

se

pokoušeli

argentinští

exportéři

o

hledání

nov ých

odb ytišť. V provincii Mendoza došlo i k objevení poměrně bohat ých naftových polí. V bolivijsko -paragua ysk ém rozuzlení

ani

paraguayská otevřeně

v tomto armáda.

konfliktu

období Došlo

podporovat

šance,

i

ke

Bolívii,

neb ylo

na

konečné udrţovala

ač

převahu

si

sporu

s Chile,

které

zatímco

argentinské

začalo

s ympatie

zůstávaly na straně Paraguaye. Veškeré pokusy urovnat konflikt však zůstával y prozatím marné, i kd yţ na obou stranách jiţ padlo mnoho obětí a válka trvala jiţ více neţ 2 rok y. Argen tinská politika se

ocitla

po

ztroskotání

ujednání

příměří

v dočasné

izolaci

a

odmítala i vměšování USA na základě Monroeovy doktríny z roku 1823. Do ČSR se vrátilo roku 1934 asi 100 Čechů a Slováků a v yslanec stále apeloval, ţe je potřebná emigrace především o bchodníků a prům yslníků, ab y se československé osídlení v Argentině mohlo stát pro obchod významnějším, neboť kolonie Čechů a Slováků měla stále jen zanedbateln ý hospodářsk ý v ýznam. Rok 1934 končil výrazným vzestupem exportu i importu, aktivní saldo zahraničního obchodu dosáhlo 302.314.009 pesos a oproti roku

1933

vzrostlo

zhruba

o

135 milionů

pesos. V říjnu

1934

ratifikovala Argentina dodatkovou obchodní smlouvu s Německem, na jejímţ základě měli obdrţet němečtí dovozci 85% deviz hodnoty importu z Argentin y. Rovněţ tak došlo ještě před koncem roku k podpisu zavázala

obchodní sníţit

úmluvy

cla

na

se

Španělskem.

Argentina

se

španělské

produkt y,

zatímco

některé

v ní

Španělsko se zavázalo k určitému ročnímu odběru argentinského zboţí, na které se stanovil y jisté kontingent y.

26

Na Mezinárodní

obilní konferenci v Budapešti se argentinští delegáti stavěli za neomezování osevní plochy pšenice, konference tak proto skončila nezdarem. Jiţ

od

roku

1931

trvale

vzrůstala

obchodní

výměna

mezi

Argentinou a Československem, přičemţ import z ČSR se zv ýšil 26

Politické zprávy Buenos Aires, zpráva čís. 6/35, s. 5, AMZV Praha

119

z necel ých 7 milionů pesos v roce 1931 na více neţ 11,5 milionu pesos v roce 1934 a zmíněné číslo tak tvořilo 1,2% celkového argentinského dovozu. Vzhledem k tomu, ţe argentinské statistiky nezahrnovaly

veškeré

komodity

exportované

do

ČSR,

lze

jen

hrub ým odhadem určit hodnotu výv ozu na nějak ých 15 milionů pesos. Statistika b yl a zkreslena zejména tím, ţe velká část zboţí putovala do naší republiky přes Hamburk, a tak se započítala do obchodní

v ýměn y

s Německem.

Československo

tak

bylo

v přidělování devizov ých prostředků kráceno ve prospěch Německa a čs. vyslanec v Buenos Aires navrhoval zavedení osvědčení o původu zboţí, čímţ by se mohlo problému do budoucna předejít. K rozvoji obchodních styků mezi oběma zeměmi mělo napomoci zaloţení Československé obchodní komory v Buenos Aires, jejíţ ustavující schůze se konala v listopadu 1934. Předsedou komory byl zvolen ing. Richard Lehký27 a tajemníkem ing. František Hanuš. V prosinci

1934

argentinský

podepsaly

Protiválečný

všechny

pakt,

coţ

státy

b ylo

Malé

dohody

podmínkou

ministra

zahraničních věcí Saavedra Lamase k podpisu obchodních smluv s těmito

stát y.

Argentina

metrem,

některé

země

však

dostaly

zřejmě

neměřila

obchodní

všem

smlouvu

stejným

s neomezenou

doloţkou nejv yšších v ýhod i bez podpisu Protiválečného paktu. Za zdařilý

průběh

argentinskému Suprema

de

eucharistického

prezidentovi Cristo“,

A.

ministr

P.

kongresu

n ejv yšší

Justovi

zahraničí

udělil

Vatikán

řád

Saavedra

„Orden

Lamas

byl

dekorován velkokříţem řádu Pia IX. Počátkem listopadu 1934 b yla s konečnou důchodů

platností

úrazového

československých

schválena pojištění,

příbuzn ých,

dohoda která

o

vzájemném

přiznávala

kteří

utrpěli

vyplácení

pozůstal ým smrtelný

po

úraz,

vyplácení úrazové renty i v případě, ţe nebydleli v době úrazu na území Argentin y. V československé kolonii v Argentině byla velkou událostí oslava 16. výročí vzniku ČSR. Při tét o příleţitosti provedl pěvecký spolek „Smetana“

první

jednání

Prodané

27

nevěsty

a

následující

den

Známý cukrovarnický odborník jiţ ve 20. letech, zmíněný v knize Františka Čecha-Vyšaty – Patnáct let v Jiţní Americe III. díl, Politické zprávy…op. cit., s. 7, AMZV Praha

120

uspořádal v yslan ec Machat ý v prostorách v yslanectví velkolepou recepci. Také stoleté výročí hymny „Kde domov můj“ a devadesáté v ýročí h ymn y „Nad Tatrú sa bl ýs ka b ylo oslaveno 16. prosince 1934

v místnostech

Sokola

pod

záštitou

čs.

charge

d´affaires.

Výtěţek finanční sbírk y b yl určen na podporu československ ých škol v Buenos Aires a okolí. Čs. charge d´affaires konstatoval po návštěvě krajanských spolků, ţe po hos podářské stránce nastalo u nich

mírné

zlepšení,

překvapila

ho

míra

čs.

vlastenectví

ve

spolcích. Problémem se ukázalo b ýt, ţe československé děti musely absolvovat povinnou školní docházku v argentinsk ých školách, kde nabývali především argentinské národní uvědomění a mnoho z nich tak

zapomínalo

mateřský

jaz yk,

jelikoţ

v Argentině

existovaly

pouze doplňovací československé škol y, kam se smělo chodit jen o svátcích a nedělích, a kde vyučoval i pouze nadšenci bez náleţitého pedagogického vzdělání. Na počátku roku 1935 došlo ke zřízení Argentinské centrální emisní banky (Banco Central de la República Argentina), o coţ se velmi zasazoval argentinský ministr financí Federico Pineda. J ejím prvním ředitelem b yl jmenován dr. Raúl Prebisch,

blízký

Pinedův

spolupracovní k.

Bance

připadly

následující úkol y: udrţovat dostatečné finanční rezerv y za účelem stabilizace

měny,

regulovat

úvěry

podle

skutečného

obchodu, provádět emise bankovek a upisovat státní Chilský

časopis

„El

Mercurio

obvinil

rozsahu

dluhopis y.

argentinského

m inistra

zahraničních věcí Saavedru Lamase z umělého prodluţování války v Chacu, arbitrem.

neboť

se

prý

Prezident

argentinského

snaţil Chile

prezidenta

ustanovit

v této

Alessandri

generála

Justo,

válce

nepřímo ţe

více

neţ

vrchním kritizoval věcnému

řešení problémů se věnuje okázalým slavnostem a banketům. Brzy nato však přece jen došlo k dohodě a Argentina společně s Chile vyvinuly

úsilí

o

diplomatické

urovnání

paraguaysko -bolivijské

války tím, ţe poţádaly o spolupráci i Peru, Brazílii a USA. Do Asunciónu

byl

v yslán

šéf

politické

sekce

argentinského

ministerstva zahraničí dr. Podestá Costa, zatímco v La Pazu jednal v yslanec Valenzuela. 121

V československé

kolonii

se

slavily

v březnu

roku

1935

narozeniny čs. prezidenta T. G. Masaryka, který dosáhl věku 85 let. Slavnost se nad očekávání zdařila. Nejv ýznamnější česká kolonie se nepoch ybn ě

nacházela

v Chacu,

kde

asi

2000

usazen ých

rodin

z ČSR se věnovalo převáţně zemědělství. Rentabilní se ukázalo především

zavádění

pěstování

bavlníku.

Pro

jeho

pěstování

se

ukázal y vhodn ými i provincie Salta a J uju y s Chacem sousedící. I prezident

Justo

se

vyjádřil

o

průkopnické

práci

čs.

kolonie

pochvalně. Kultivace bavlníku vzrostla z pouh ých 13 000ha v roce 1920 na 190 000ha v roce 1934. Kolonie v Chacu tedy patřila k finančně

a

hospodářsky

nejv ýznamnějším

čs.

koloniím

v Argentině. Centrem se stalo město Presidencia Roque Sáenz Peňa, kde

došlo

i

k zaloţení

první

československé

tiskárny

v Jiţní

Americe. Ve

válce

o

Chaco

se

Paraguayi

nezdařilo

dob ýt

důleţitý

bolivijský opěrný bod Vila Montes, na stavbě jeho opevnění se podílel i československ ý generál Plaček. Paraguay v ystoupila ze Společnosti národů, protoţe nesouhlasila se zbrojním embargem a nedomohla se ani prohlášení zodpovědnosti Bolívie za válku. Od

podzimu

1934

zastupoval

v yslance

Machatého

charge

d´affaires dr. Kresta, který b yl v červenci 1935 nahrazen řádn ým v yslancem dr. Františkem Kadeřábkem. Brazilsk ý prezident Getúlio Vargas v ykonal ve dnech 22. -29. května

1935

státní

návštěvu

Argentin y,

čímţ

oplatil

návštěvu

argentinského prezidenta Justa v Brazílii z předcházejícího roku. Oba prezidenti si v yj asnili politická a obchodní stanoviska. V této době

zahájila

svoji

činnost

i

VIII.

Panamerická

obchod ní

konference. Brazilský prezident Vargas přijel na křiţníku „Sao Paulo“, doprovázen letci, námořník y a k adet y důstojnické školy. Dne 24. května byla parafována dodatková dohoda k argentinskobrazilské smlouvě, smlouva o vydáv ání zločinců a smlouva o stavb ě mostu přes

řeku Urugua y.

Rovněţ

došlo k uzavření

plavební

a

obchodní smlouvy, takţe politické a hospodářské vztahy obou států doznaly značného zlepšení. Dne 27. května 122

1935 zahájila v Buenos

Aires

smírčí

konference

zahraničních

věcí

ve

sporu

Argentiny

o

Chaco

(Carlos

za

účasti

Saavedra

ministra

Lamas)

a

diplomatick ých zástupců Brazílie (J osé Bonifácio de Andrada da Silva), Chile (Luis Alberto Cariola), USA (A. Milbourne Teddell), Peru

(Felipe

Barreda)

a

Uruguaye

(Eugénio

Martínez

Théd y).

Jednání se zúčastnil i brazilský ministr zahraničí Carlos de Macedo Soares a pochopitelně i paragua ysk ý ministr zahraničí Riart a jeho bolivijský kolega Elío. Předmětem jednání b yl klid zbraní, příměří a

sporu.28

vyřešení

ukončení

války

demobilizací budoucí

Paraguay

kladla

s přiměřen ými

armád,

agrese

si

a

částečného

přijetí

podmínku

okamţitého

bezpečnostními

zárukami,

odzbrojení,

platn ých

norem

vyloučení

práva

mezinárodního

práva.

J ednání o příměří se ukázalo b ýt velmi zdlouhavé a několikrát hrozilo, ţe ztroskotá. Konečně dne 12. června se podařilo příměří uzavřít a 14. června nastal na bojišti klid zbraní. Skončila tak krvavá válka, která trvala tři rok y a stala se největším ozbrojen ým konfliktem v Jiţní Americe ve 20. století. Panamerická

VIII. přijala

dohodu

o

obchodní

potlačení

konference

1935

podloudnictví,

v Buenos

dohodu

o

Aires

zavedení

panamerického cestovního pasu a panamerického tranzitního pasu, dohodu o tranzitu letadel a doporučení k v ytvoření panamerického obchodního

v ýbo ru.

Úprava

celních

tarifů

se

měla

řídit

podle

hospodářského komitétu Společnosti národů v Ţenev ě, rovněţ b yl a obecně přijata mezinárodní arbitráţ pro členy Panamerické unie. Předseda

konference

Carlos

Saavedra

Lamas

b yl

všeobecně

oceňován nejen pro zdar jednání konf erence, nýbrţ i pro svoje zásluhy na uzavření války o Chaco. Aby

bylo

učiněno

československé

a

konec

zmatkům

argentinské

okolo

obchodní

rozdílných

statistik y,

údajů zavedlo

Československo vládním nařízením čís. 87/35 Sb. zákonů a naří zení s účinností od 8. května 1935 povinnost předkládat osvědčení o původu

na

zboţí

pocházející

z Argentiny

a

Uruguaye.

Zásilky

z Argentin y měl y b ýt označen y dl e nařízení generálního ředitele 28

Politické zprávy…op. cit., zpráva čís. 196/35, s. 6, AMZV Praha

123

celnic španělským nápisem: el tránsito para el país importador Checoslovaquia. Svou činnost úspěšně rozvinula i Československá obchodní komora v Buenos Aires, ke konci května 1935 měla jiţ 28 členů, vesměs zástupců československ ých podniků. Právě komora b yl a

zmocněna

zboţí.

29

k v ydávání

osvědčení

o

původu

argentinského

J ejí v ýznam spočíval především ve zv ýšení ex portu zboţí

z ČSR do Argentiny. Na vnitropolitické scéně prohlásila Unión Cívica Radical, ţe se příštích voleb do Kongresu zúčastní, čímţ upustila od politiky volební neúčasti. Ve sporu o export argentinského masa do Británie se ostře střetli ministr zemědělství Duhau se senátorem za Santa Fé a b ýv al ým prezidentsk ým kandidátem de la Torrem. Došlo mezi nimi k pot yčce a v nastalém zmatku b yl jist ým Valdesem Corrou zastřelen jiný senátor za Santa Fé dr. Bordabehere. Vraţda měla za následek dokonce souboj mezi Lisandrem de la Torrem a ministrem financí Pinedou, který naštěstí přeţili oba bez úhony na zdraví. Tato událost však ilustruje archaické podivné poměry v argentinské „demokratické“

politice.

Všechno

to

způsobila

údajně

daňová

defraudace britských frigorifik. Dne 24. července odevzdal nov ý čs. v yslanec v Buen os Aires dr. František

Kadeřábek

pověřovací

listiny do

rukou

argentinského

prezidenta A. P. Justa. Italský vpád do Habeše v říjnu 1935 postavil před Argentince obtíţné dilema. Argentinští zemědělci očekávali na jedné straně posílení měny zvýšeným exportem masa, obilovin a kůţí, na druhé straně si státní představitelé b yli vědomi svého členství v SN. Zde působila však zejména okolnost, ţe mnohé Argentince italského původu spojovala s původní vlastí citová pouta, a tak vláda se rozhodla, ţe italské zboţí nebude bojkotovat, nicméně ţe bude provádět finanční sankce a nepovolí vývoz zbraní do Itálie, coţ však

vzhledem

k malému

v ýznamu

prům yslu valn ý v ýznam nemělo.

29

Tamtéţ…s. 22

124

argentinského

zbrojního

Dne 25. října skončila mírová konference o Chacu. Válka sice skončila vítězstvím Paraguaye, přesto větší uspokoj ení zavládlo v Bolívii, neboť konference jí zachránila většinu sporného území, a tak Paragua y odmítala v ydávat bolivijské válečné zajatce, oficiálně z obav y, ţe b y mo hli b ýt zařazeni zpět do vojska. Koncem roku 1935 vypukla krize v argentinské federální vládě, demisi podali ministři zemědělství a financí, přičemţ ministrem financí se stal Roberto M. Ortiz, budoucí prezident Argentiny. V zahraniční

politice

dodrţovala

Argentina

v italsko-etiopské

válce pouze omezené sankce na zbrojní materiál a suroviny pro válečné účely, zatímco v zemědělském vývozu se nechtěla dát nijak omezovat. Argumentovala zde především politikou Brazílie, která neb yl a členem S polečnosti národů a z nastalé situace b y těţila na úkor

Argentiny.

diplomatick ých konfliktu

Ve

vztahu

zastoupení

s Peru,

kd yţ

na

k Německu

došlo

velv yslanectví.

Argentina

v odvetě

k pov ýšení

Došlo

za

k celnímu

zrušení

cla

na

chilskou pšenici zavedla 50% celní přiráţku na peruánskou ropu, na coţ odpovědělo Peru zv ýšením cla na dovoz pšenice z Argentin y. Argentinský

vývoz

do

Československa

v roce

1935

poklesl,

argentinská strana projevila zájem o nejv yšší v ýho d y zejména na export čerstvého ovoce do ČSR. Naproti tomu celkový argentinský obchodní obrat v roce 1935 nadále

stoupal

a

zaznamenal

vzestup

oproti

minul ým

letům.

Schodek státního rozpočtu se nakonec poh yboval pouze kolem 5 milionů pesos. Celkov ý obchodní obrat Argentin y se zv ýšil jiţ na více neţ 2,7 mld. pesos, přičemţ export činil více neţ 1,5 mld. pesos a import přes 1,1 mld. pesos, přičemţ v průměru vzrostl zahraniční obchod o zhruba 7%. H lavními exportními komoditami zůstávaly stabilně kukuřice, lněné semeno, vlna, kůţe, brambory a ovoce. Nejvíce se vyvezlo do Velké Británie, USA, Nizozemska, Belgie a Německa. Export do Československa činil asi 8,8 milionu zlat ých pesos a představoval v yšš í hodnotu neţ např. v ývoz do Polska, Bolívie, Rakouska, SSSR, Mexika a na Kubu. Největšími obchodními partnery co se importu t ýče b yl y t yto stát y: Velká 125

Británie,

USA,

Německo,

Belgie,

Francie,

Itálie,

Brazílie

a

Japonsko. Československo figurovalo v této argentinské statistice na 17. místě s více neţ 13 miliony zlatých pesos. Zatímco čs. export

se

udrţel

na

téměř

stejné

úrovni,

argentinský

do

ČSR

poklesl o více neţ 20%. 30 Ve v ýv ozu do Argentin y figuroval y na předních místech ţelezné zboţí, sklo a kovy, v dovozu z Argentiny pak samozřejmě zemědělské produkty rostlinné i ţivočišné. Zlat ý věk v ystěh ovalectví do Argentin y v polovině 30. let jiţ minul, do země migrovali převáţně Španělé, Italové a Poláci, ale jiţ

jen v tisících, přičemţ

většinou

se jednalo o příbuzné zde

usazen ých emigrantů. Začátkem března 1936 se konal y volb y do poslanecké sněmovn y, které

se

opět

neobešly

bez

obvyklých

manipulací.

Oficiální

v ýsledk y v yzněl y podle hlasů takto: Partido Demócrata Nacional

232 150

(vládní) Unión Cívica Radical (opoziční)

190 698

Partido Socialista (opoziční)

26 456

Partido Radical Antipersonalista

7 142

Prázdné lístky

9 866

V únoru 1936 oslavilo město Buenos Aires 400 let od svého zaloţení. Bylo vlastně zaloţeno nadvakrát, neboť první zaloţení španělsk ým hidalgem Pedrem de M endozou se nakonec nezdařilo, a tak došlo v roce 1580 k druhému zaloţení Juanem de Garay. Na počest zaloţení byla uspořádána velká výstava umění a obchodu, která

měla

na

programu:

umělecké

expozice

(díla

malířská,

sochařská a r ytecká) a v ýstavu prů m yslovou a obcho dní, která měla propagovat v yspělost argentinského obchodu a prům yslu. V ýs tav y se

zúčastnila

i

československá

způsobem

přispěla

obchodu,

prům ys lu

30

kolonie

československá a

zemědělství

pod

kolonie

heslem: k vývoji

Argentiny“,

Politické zprávy Buenos Aires, Periodická zpráva čís. IV/35, s. 30, AMZV Praha

126

coţ

„J ak ým kultury,

znázornila

obraz y, statistikami, fotografiemi, diagram y, prům ys lov ými vzork y a vzork y zemědělsk ými. Dle v yslance Kadeřábka se Československo v ýstav y zúčastnilo se ctí a čs. expozice poukázala na v ýznam čs. kolonie v Argentině.31 V Paragua yi

se

uskutečnil

státní

převrat,

argentinská

vláda

musela proto uskutečnit nezb ytná opatření na ochra nu hranic. Ve vláda

vztahu i

ke

Spojen ým

zemědělci

nelibě,

státům ţe

americk ým

USA

dosud

nesla

argentinská

neschválily

sanitní

konvenci mezi oběma stát y. Údajn ým problémem se stala obava, ţe se v Argentině v ysk ytují nemoci dob ytka, a tak Senát US A nemůţe konvenci schválit. Argentinci to však chápali pouze jako protekční opatření

ve

prezidenta

prospěch

severoamerických

USA Roosevelta

Panamerická

mírová

kontinentě.

měla

konference

Úkolem

konference

být

zemědělců.

svolána

k zajištění se

mělo

do

Buenos

míru

stát

Z iniciativy

na

Aires

americkém

projednání

celně -

tarifních otázek mezi americk ými republikami, dále hospodářské sankce proti kaţdému agresorovi v rámci amerického kontinentu, zaloţení trvalé organizace amerických republik k zajištění míru na kontinentě

a

konečně

pak

projednání

Panamerické

dohody

o

neutralitě vůči Evropě. Argentinský prezident Justo však očekával od konference především projednání hospodářsk ých , obchodních a sociálních

otázek,

i

kdyţ

iniciativu

F.

D.

Roosevelta

uvítal.

Argentinský tisk pak od konference očekával především prolomení hospodářské stagnace na americkém kontinentu. Argentinská v souvislosti

katolická se

církev

jmenováním

zaznamenala

historicky

velký

prvního

úspěch

argentinského

kardinála Santiaga Luise C opella, který byl takto oceněn za zásluhy o úspěšné konání eucharistického kongresu v Buenos Aires. Ve vztahu k Bolívii došlo k uzavření

pohraniční dohod y, která

v ym ezila společnou hranici na řece Pilcomayo. Ve š keré nejasnosti měla do budoucna řešit smíšená komise argentinsko -bolivijská, a kd yb y

nedošla

ke

smírnému

řešení,

Mezinárodní soud v Haagu. 31

Politické zprávy…Periodická zpráva I/36, s. 5, AMZV Praha

127

měl

b ýt

o

ně

poţádán

V hospodářské oblasti se zjistilo, ţe rozpočet roku 1935 skončil poprvé po letech přeb ytkem asi 20 milionů pesos, neklamná to známka skutečně zlepšující se finanční situace. Právě do období hospodářské prům yslu,

krize

neboť

30.

let

zde

spadá

značný

rozvoj

argentinského

existovaly

obav y,

ţe

restriktivních

po

opatřeních USA a evropských států jiţ nebude moţno platit za prům yslové

výrobky exportem

zemědělsk ých

produktů.

Vznikala

zde snaha o určitou autarkii. Největší pokrok zaznamenal prům ysl textilní,

výroba

obuvi

a

kaučukového

zboţí.

Počet

dělníků

v prům yslu stoupl ze zhruba 30 000 v roce 1930 na asi 150 000 v roce

1935.

Velkou

devizou

byla

levná

pracovní

síla,

neboť

argentinský stát se dosud nezatíţil sociálními břemeny jako státy evropské.

Doba velkých

sociálních

proměn

přišla aţ

po

válce,

v době Perónova reţimu. Argentina zv ýšila minimální v ýkupní cen y u pšenice a kukuřice, přeb ytk y těchto plodin se podařilo odprodat v důsledku horší úrod y v Evropě a USA, rovněţ se dařilo exportu argentinského ovoce, vyváţely

se

zejména

Naopak

vinařství

vinné

hrozny,

zaznamenalo

hrušk y,

určitou

jablka

krizi,

a

broskve.

protoţe

mu

konkurovala stále víc v ýroba piva. V dopravě převládala na konci roku 1935 doprava ţelezniční, celková délka ţeleznic dosahovala 41 753km o rozchodu kolejí, který se pohyboval od

0,750m do 1,676m. Čistý zisk ze ţelezniční

přepravy činil 54 240 000 pesos. V poslanecké

sněmovně

vládní

strany

podcenily

situaci,

o

předsednictvu se hlasovalo bez nich, a tak došlo k tomu, ţe celé předsednictvo

poslanecké

sněmovny

obsadila

opo zice,

přičemţ

v Senátu měla vláda absolutní většinu. Tato situace způsobila téměř naprostou neprůchodnost zákonů. V zahraniční politice se stále připravovalo konání Panamerické mírové konference, jejíţ program roz šířila Argentina k nelibosti Washingtonu v yj ádřil

o

hospodářské

poch ybnosti,

ţe

by

otázky. se

Vyslanec

vláda

USA

Kadeřábek vzdala

však

Smooth -

Hawleyova celního sazebníku z roku 1931 a dalších výhod pro své 128

občany

a

producenty. 32

V argentinské

armádě

rostly

sympatie

k německému nacismu a Německo se snaţilo všemoţně v yuţívat rozporů

mezi

Argentinou

a

Velkou

Británií

ohledně

exportu

argentinského hovězího masa, přičemţ se zavázalo k odběru 25 000t masa, čímţ si získalo v argentinské veřejnosti značné s ympatie. Naproti tomu mezi Argentinou a Sovětsk ým svazem neex istoval y ani v první polovině roku 1936 ţádné oficiální ani neoficiální vztah y, Argentinci docílili i toho, ţe st yk y se SSSR přerušila Urugua y. B yl v yd án zákaz komunistické stran y v pro vincii Buenos Aires. Argentina jiţ v této době začínala pociťovat nedostatek nových přistěhovalců, neboť migrační politiku na počátku 30. let značně omezila, tj. úplně zrušila podporu volné mu přistěhovalectví. Nyní stála před problémem jeho obnovení, obávala se však příchodu rozkladných vlivů případn ých ko munistick ých migrantů, kteří b y mohli narušit stále ještě solidní sociální smír v zemi. Proto se snaţila s jednotliv ými stát y zavést bilat erální jednání, dbaje přitom na to, aby se do země stěhovali hlavně zemědělci, především ze států národnostně příbuzn ých, tj. románsk ých zemí. Sklizeň pšenice a kukuřice se ukáza la slabší neţ v roce 1935, a tak se počítalo se značn ým poklesem zahraničního obchodu a o to větším vzrůstem prům yslu. Jediná partnerem

tarifní

obchodní

Velkou

Británií

smlouva doznala

s největším

změn

v tom

obchodním

sm yslu,

ţe

na

argentinské maso b ylo na nátlak dominií uvaleno určité clo, coţ hodnotil argentinský tisk velmi zklamaně a dokonce se uvaţovalo i odvetn ých opatřeních, ke kterým však nedošlo z obav y ze ztráty britského trhu. Argentina zůstávala velmi závislá na Bri tánii, coţ nevěstilo do budoucna mnoho dobrého. Počet ob yvatelstva Argentin y vzrostl od roku 1920 velmi značně. Zatímco v uvedeném roce čítal jeho stav kolem 8,5 milionu, v roce 1925 to b ylo jiţ 9,8 milionu, 1930 11,2 milionu a konečně roku 1935 32

v ykazoval a

statistika

pro

Argentinu

Tamtéţ…Periodická zpráva II/36, s. 9, AMZV Praha

129

kolem

12,3

milionu

ob yv atel. Za 15 let slušný růst, ale ukazoval y se pro omezení přistěhovalectví známky jeho zpomalení. Činnost parlamentu b yla po volbách zcela paral yzována, a tak došlo

pouze

k odhlasování

několika

populárních

zákonů,

např.:

ex istenční minimum se zv ýšilo z 200 na 400 pesos měsíčně, dále zákon o sníţení poštovních sazeb a zákon o osvobození určitých ţivností a řemesel od důchodové daně. Celkově však činnost

zaznamenala

v první

polovině

roku

zákonodárná

1936

jen

slabou

aktivitu. Prezident generál Justo vydal nařízení stíhat manifestace jako projevy komunismu a cizince rozněcující komunistické nálady vypovídat ze země. Ve španělském občanském konfliktu stála většina argentinské veřejnosti na straně frankistick ých povstalců. Ministr zahraničí Saavedra Lamas o djel do Evrop y, ab y se osobně zúčastnil zasedání SN. V obchodních vztazích pokračovalo obtíţné v yjednáv ání o novou smlouvu s Velkou Británií, neboť kontrakt Roca -Runciman právě v květnu 1936 pozb ýval platnost. Došlo pouze k dílčímu pokroku, zato

se

podařilo

podepsat

obchodní

smlouvy

s Rumunskem

a

Rakouskem, obě na základě doloţk y nejv yšších v ýhod. 33 Naproti tomu jednání o obchodní smlouvu s Československem naráţelo

na

stálé

potíţe,

zejména

pro

neústupnost

Argentiny

v otázce hodnot čs. ex portu z Argentin y. Na vině se ukazoval y b ýt stále zcela odlišné statistik y, kd y ČSR tvrdila, ţe je ve vzájemném obchodu pasivní, kdeţto Argentinci měli obchodní bilanci za takřka vyrovnanou. Argentina stále nechtěla uznávat nepřímé dovozy do Československa,

které

probíhaly

zejména

přes

německý

přístav

Hamburk, a tvrdila ţe nelze s polehlivě prokázat, zda se jedná o zboţí

argentinského

prům yslníci neboť

by

se se

nebo

bránili prý

jiného

moţnému

obchod

původu. zavedení

značně

Čs.

obchodníci

konzulárních

zkomplikoval.

a

faktur,

Jednání

však

pokročila jiţ natolik, ţe se vyslanec Kadeřábe k domníval, ţe by ještě před koncem roku mohlo k podpisu obchodní smlouvy konečně 33

Tamtéţ…Periodická zpráva čís. III/36, s. 26, AMZV Praha

130

dojít. Ve statistice za rok 1935 figurovalo Československo jako 11. obchodní partner Argentin y, co se vzájemné obchodní v ýměn y t ýče, coţ jistě neb yla špatná pozice. J ednalo s e o důkaz, ţe vzájemn ý obchod mezi oběma státy narůstá, problémem jiţ zůstávala právě jen nedokončená jednání o obchodní smlouvě. Dne

7.

listopadu

1936

pozval

argentinský

prezident

generál

Augustin Pedro Justo prezidenta USA Franklina Delano Roosevelta na Panamerickou mírovou konferenci. Datum jejího zahájení se stanovilo na 1. prosince 1936. Prezident Roosevelt pozvání vyhověl a

přijel

na

konci

listopadu

do

Buenos

Aires

na

válečné

lodi

„Indianapolis“ za nadšeného vítání a rgentinského obyvatelstva. Na jeho

počest

uspořádal

Argentinský

tisk

argentinský prezident

zdůrazňoval

zdravý

velkolepou

optimismus,

oslavu.

nezlomnou

energii, slávu demokracie USA ve srovnání s Evropou, nad kterou se

stahovala

argentinské

válečná

veřejné

mračna.

mínění

Prezidenta

jako

mírového

R oosevelta a

vítalo

demokratického

státníka s ideál y lepšího b ytí lidstva, slavilo v něm bojovníka za právo proti násilí a za spravedlnost proti barbarství. 34 Program konference lze shrnout v několika bodech: především se jednalo o organizaci

míru

na

americkém

kontinentě,

neutralitu

v mezinárodních konfliktech, omezení zbrojení, právní problémy, národohospodářské

otázky

a

kulturní

spolupráci.

Prezident

Roosevelt konferenci pouze zahájil a 2. prosince odjel nechaje za sebe

jednat

státního

sekretáře

Cordella

Hulla.

Delegace

všech

americk ých republik zastupovali aţ na v ýjimk y zahraniční ministři. Ti zvolili předsedou konference argentinského ministra zahraničí Saavedru

Lamase,

na

odb ývalo

v šesti

komisích.

organizaci

se

stal

návrh

velv yslanec

C.

Hulla

Předsedou Mexika

se

jednání

komise v USA

konference

pro

Castillo

mírovou Nájera,

komisi pro netralitu předsedal zástupce Peru Albero Ulloa, komisi pro omezení zbrojení Chilan Luis Barros Borgeňo, právní komisi zástupce Panamy Harmodio M. Arías, hospodářské komisi státní podtajemník 34

USA

Sumner

Welles,

Tamtéţ…Periodická zpráva IV/36, s. 3, AMZV Praha

131

a

intelektuální

komisi

pak

zástupce Dominikánské republiky Cestero. V řeči státního sekretáře USA

Cordella

Hulla

z mezinárodních

zazněla

vztahů,

mj.

slova

respekt ování

o

vym ýcení

smluv

a

dohod,

války politice

volného obchodu či o posílení respektu k mezinárodnímu právu. Na plenární schůzi konference dne 10. prosince 1936 b yl aklamací přijat návrh konvence o udrţení, posílení a obnovení míru. Spolu s tímto

návrhem

nevměšování

došlo

do

ke

schválení

vnitřních

ani

dodatkového

vnějších

protokolu

záleţitostí

o

kteréhokoliv

smluvního státu. Dne 16. prosince potvrdila konference konvenci o ratifikaci

mírových

dohod

tak,

jak

se

v yslovila

Panamerická

konference v Montevideu v roce 1933, dále schválila t yto projekt y: o zřízení Meziamerického soudního dvora měla jednat Panamerická konference svolaná na rok 1938 do peruánské Lim y, zaloţení

americké

akademie

mezinárodního

doporučila

práva

a

rozšíření

intelektuální spolupráce mezi americk ými stát y. Dne 19. prosince pak přijala rezoluci o morálním odzbrojení, naopak hlavní návrh, na

němţ

měly

Organizace

zájem

především

amerických

Panamerické

států,

konference

Spojené

měl

v Limě.

b ýt Na

stát y,

pojat

tedy

aţ

posledním

do

zřízení

programu

zasedání

23.

prosince 1936 pak b yl y projednán y a schválen y návrh y: deklarace solidarity

a

meziamerické

mezinárodního arbitráţních

a

práva

a

smírčích

spolupráci,

návrh smluv.

rezoluce

rezoluce

ohledně

V hospodářské

o

kodifikaci koordinace

oblasti

schválila

mírová konference především projekt na vybudování panamerické silnice

a

doporučila

nezvyšování

celních

bariér.

Hospodářská

situace Argentin y v ykazovala za rok 1936 velmi pozitivní trendy, například téměř neexistovala nezaměstnanost. Import sice poklesl o nějak ých 5%, z ato export prokazoval stále stoupající úroveň, kd yţ vzrostl

o

5,3%

oproti

roku

1935.

Aktivní

saldo

zahraničního

obchodu dosahovalo více neţ 0,5 mld. pesos. Tohoto v ýsledku b ylo docíleno

zejména

navýšením

cen

obilí

a

rozprodáním

přeb ytků

kukuřice. Českoslov ensko vyv ezlo do Argentin y zboţí v hodnotě 17,3 milionu pesos a dovezlo produkty za bezmála 12,5 milionu pesos, coţ představovalo podíl 1,1% na argentinském zahraničním 132

obchodu. Nejvíce se vyvezlo z Argentiny do Velké Británie, USA, Nizozemí, Belgie a Braz ílie, kd yţ v ývoz do Británie představoval stále více neţ 30% celkového exportu. Československo se řadilo v tomto ohledu na 12. místo světa, obchod s ním měl pro Argentinu větší v ýznam neţ např. s Polskem, Chile, Rakouskem, Španělskem, Řeckem, Jugoslávií, M exikem a Švýcarskem. Co se týče importu, pak zde Argentina nejvíce obchodovala opět s Velkou Británií, kde dovoz činil přes 20%, následovaly USA 14,6%, Německo 9,2%, Belgie 6,4% a Itálie 5,2%. V importu do Argentiny zaujímala ČSR aţ 20. místo a podíl 1,1%. I tak se jednalo o v ýz namn ý pokrok, neboť

ještě

před

několika

lety

Československo

v argentinských

obchodních statistikách téměř nefigurovalo, čs. nákupy v Argentině totiţ b yl y často započítán y především Německu, které z této situace těţilo na úkor Českosl ovenska zejména, co se týkalo přidělování deviz. Nápravu zjednalo

aţ

osvědčení

o

původu zboţí, i

kd yţ

nesrovnalosti stále existovaly a především stále citelně scházela obchodní smlouva mezi ČSR a Argentinou, kterou se přes všechna očekávání nepodařilo uzavřít ani v roce 1936. Potíţe v přidělování deviz

se

politice

dot ýkaly v prvních

především měsících

tzv. roku

lux usního 1937

se

zboţí.

vše

Ve

vnitřní

připravovalo

na

podzimní volby argentinského státního prezidenta. Mezi nejváţnější kandidáty prezident

se a

řadili předseda

ministr

financí

Radikální

Roberto

občanské

unie

M.

Ortiz,

Marcelo

b ýval ý Alvear,

bývalý ministr vnitra Mello, ministr zahraničí Saavedra Lamas a Le Breton, velv yslan ec v Paříţi. U ministra zahraničí Saavedry Lamase se oceňoval y především je ho zkušenosti z mezinárodní politik y, k nimţ je nezb ytné počítat úspěšné pořádání Panamerické mírové konference a udělení Nobelovy ceny míru za rok 1936, proti němu mluvila Bretona

jeho

stranická

limitoval,

nevyhraněnost.

kromě

Velv yslance

nedostatku

kontaktu

v Paříţi

Le

s politick ými

stranami z důvodu delší nepřítomnosti v zemi, pokročilý věk, který b yl

hlavním

problémem

i

u

kandidáta

Mella.

Nejváţnějšími

kandidáty proto zůstávali Dr. Roberto M. Ortiz, podporovaný jak prezidentem Justo, tak i vládními stra nami, a předseda největší 133

opoziční strany Dr. M. Alvear. 35 Pro různé intriky a machinace však v ypadala p ozice

Roberta Manuela Ortize téměř jistě jiţ

v předjaří roku 1937, a to zejména proto, ţe měl jako umírněný radikál mnoho přívrţenců i u opozičních str an. Všechno pak jistil tzv. minoritní zákon z roku 1935, podle něhoţ se přihlíţelo pouze k hlasům

volitelů

největších

parlamentních

stran.

Prezidentství

stávající hlavy státu generála Justo se prezentovalo jako období zdárného

překonání

hospodářské

krize,

sníţení

zadluţení

státu,

docílení v yrovnan ého státního rozpočtu a reform y státních financí, kdy britské finanční kruhy kvitovaly zejména zaloţení Centrální emisní

bank y.

Ke

stinn ým

stránkám

jeho

vlády

patřilo

však

potlačování demokracie, podpora oligarchie , manipulace v ýsledků voleb a četné federální intervence v provinciích. Politického násilí a teroru však proti období vlád y generála Uriburua ub ylo, na uzdě b yl y drţen y i politické ambice fašistické Legión Cívica Argentina. Pozemková

struktura

na

argentins kém

venkově

zůstávala

nezměněna, převaţovaly rozsáhlé latifundie, které často patřily vlivn ým

představitelům

státu,

zatímco

mnozí

rolníci

a

peóni

ţivořili na pokraji bíd y. Pozemková reforma však neb yl a na pořadu dne, vše co by ji jen v náznaku připomínalo, označovali argentinští vládní

politici

jako

nebezpečí

komunismu.

O

tom,

jak

antikomunistická argentinská vláda b yla, svědčí i skutečnost, ţe nenavázala,

v této

době

jiţ

jako

jeden

z mála

států

světa,

diplomatické vztah y se Sovětsk ým svazem. Československá vláda udělila nejvyšší státní v yznamenání, řád Bílého lva I. třídy

argentinskému ministru zahraničních věcí Dr.

Carlosi Saavedrovi Lamsovi za zásluhy v oblasti mírové spolupráce mezi národ y. Řád mu odevzdal dne 11. března 1937 na zvláštní audienci čs. v yslanec Dr. František Kadeřábek. V posledním poselství Kongresu, které prezident Justo pronesl, padla zmínka o tom, ţe Argentina není dost zralá na zavedení instituce všeobecného, rovného a tajného hlasovacíh o práva, coţ se jevilo v roce 1937 jako naprosto neadekvátní tvrzení a dokazovalo, 35

Politické zprávy…Periodická zpráva I/37, s. 2, AMZV Praha

134

ţe

se

argentinská

elita

vzhlíţela

například

v evropských

autoritativních reţimech. Argentinská „demokracie“ měla poněkud zvláštní nádech. V zahraniční politice uzavřela v květnu 1937 Argentina rámcovou obchodní

dohodu

s Nizozemskem.

Do

Prahy

dorazil

nový

argentinský vyslanec Rodolfo Freyre. Argentinská strana dokonce vyhověla

i

poţadavku,

aby

sídlo

v yslanectví

bylo

přeneseno

z Varšavy do Prahy.36 Po dlouh ých, léta vlekoucích se jednáních došlo konečně dne 20. května

1937

k uzavření

argentinsko-československé

rámcové

obchodní smlouvy. Současně byl y podepsány dohody platební a tarifní o dovozu argentinských vinných hroznů do ČSR. Ve

vnitropolitické

oblasti

pokračovaly

obstrukce

politick ých

stran, které nadále neumoţňovaly konstruktivní práci v poslanecké sněmovně. V prezidentsk ých volbách zvítězil Roberto M. Ortiz, který porazil vůdce Radikální občanské unie M. T. de Alveara. Argentinsk ým

viceprezidentem

se

stal

Ramón

S.

Castillo.

V podstatě se jednalo o politickou garnituru vládnoucí v Argentině aţ

do

vojenského

puče

roku

1943.

Výsledek

hlasování

v jednotliv ých provinciích b yl následující:

Ortiz – Castillo Hl. město BsAs BsAs (prov.)

Alvear – Mosea 68

88 - -

Santa Fé

40 - -

Córdoba Entre Ríos

33 21 - -

Tucumán

18

36

Argentinské vyslanectví mělo společnou působnost pro Československo zprávy…Periodická zpráva III/37, AMZV Praha

135

a Polsko, Politické

Corrientes

18 - -

Mendoza

16 - -

Santiago del Estero

16 - -

San Juan

10 - -

Salta

10 - -

San Luis

10 - -

La Rioja

8

Catamarca

8 - -

Jujuy

8 - -

Celkem

245

127

V těchto volbách bylo poprvé pouţito tzv. minoritního zákona, vítěz v té které provincii bral hlasy všech volitelů, kdeţto poraţení kandidáti nebrali nic. Opoziční strana radikálů protestovala ústy poraţeného

kandidáta

Alveara

machinacím.

Naznačenou

v poslanecké

sněmovně

argentinská

ústava

proti

neúčastí většinu,

nepamatovala:

volebním

opozice,

která

podvodům však

a

měla

nastala

situace,

na

kterou

dolní

komora

parlamentu

nesplňovala potřebné nadpoloviční kvórum. Vládní pravice však prohlásila, ţe ke zvolení prezidenta postačí nadpoloviční většina všech zákonodárců. Vzhledem ke své absolutní většině v Senátu tak zvolení Ortize prezidentem z ajistila, ač nad tímto aktem zůstal stín poch ybností. 37

37

I v této době totiţ platila stará Ústava z roku 1853, pro poměry ve 30. letech 20. století jiţ zcela nepostačující a anachronická, Politické zprávy…Periodická zpráva III/37, s. 6, AMZV Praha

136

V zahraničně politické oblasti vzbudila velký rozruch zpráva o nabídce

USA

pronajmout

Brazílii

Vznikla

jistá

kontroverze

mezi

způsobil

sv ými

6

v yřazen ých

Argentinou

nediplomatickými

a

výroky

torpédoborců.

Brazílií,

ministr

kterou

zahraničí

Saavedra Lamas. Celou záleţitost pak musel urovnávat na zvláštní návštěvě v Rio de Janeiro argentinský viceprezident Roca. Československo jednalo v tomto období s Argentinou o imigrační dohodě

a

smlouvách

o

smlouvě.

Pro

extradiční

literárním

vlastnictví,

nedostatek

právní

personálu

na

pomoci

a

odpovědn ých

místech a přílišnou zaměstnanost arge ntinských vládních činitelů vnitřní

politikou

se

jednání

vlekla

a

neb yl a

v tomto

období

dotaţena do zdárného konce. Ve věci přerušení diplomatick ých st yků

mezi

Československem

a

Portugalskem

se

stavěli

vlivní

argentinští politici na stranu ČSR. Argentina sledovala jiţ delší dobu částečně restriktivní imigrační politiku, neboť se obávala přílivu nepřizpůsobiv ých a rozvratn ých ţivlů.38 Vláda se rozhodla zřizovat imigrační kanceláře v Evropě, první

z nich

zaloţila

v Londýně,

následovaly úřadovny Římě

a

Berlíně. V důsledku

obstrukcí

v Kongresu

nedošlo

jiţ

od

roku

1933

k ratifikaci ţádné mezinárodní smlouv y. V Argentině scházel pro ten případ zmocňovací zákon, a tak se uváděly smlouvy v platnost administrativními opatřeními, jinak b y země neb yl a schopna dostát sv ým mezinárodním závazkům. Zastrašováním opozičních poslanců se

nakonec

podařilo

vládnoucímu

reţimu

docílit

toho,

ţe

i

v poslanecké sněmovně i v senátu se hlasování zúčastnila vět šina zákonodárců, prezident

a viceprezident

tedy mohli

b ýt

„řádně“

potvrzeni. V období od 20. února 1938 do roku 1944 tak měla v Argentině vládnout dvojice Ortiz – Castillo. Ve vztahu amerických států ke Španělsku se projevovala určitá rozpolcenost. Republikánskou španělskou vládu podporovalo pouze Cárdenasovo Mexiko, na straně generála Franca stála především Uruguay, většina států, včetně Argentiny, se pak odvolávala na 38

Míněni hlavně komunisté a anarchisté, nikoliv pravicoví radikálové. Politické zprávy…Tamtéţ…s. 9, AMZV Praha

137

meziamerické dohody o nevměšování se do záleţitostí evropských států. Na plné obrátky mezitím pracovala nacistická propaganda, která jiţ připravovala svůj útok proti Československu, líčila ho lţivě jako zbolševizovanou zemi, čemuţ však mnohé neinformované argentinské kruh y uvěřil y. Ministr zahraničí Saavedra Lamas sice naznačil, ţe by mohl poţádat Spojené státy americké o společnou deklaraci na obranu demokracie proti jakékoliv propagandě, ale vzhledem nakonec

k v ystoupení neodhodlal,

Itálie

ze

Společnosti

v yčkával,

zda

i

národ ů

v příští

se

vládě

k tomu zůstane

ministrem zahraničí. V hospodářské oblasti vykázala Argentina rekordně v ysoké saldo zahraničního obchodu, které činilo více neţ 750,6 milionů pesos. Zv ýšil se dovoz i v ývoz Československa do Argentin y, kde se projevil především pozitivní přínos obchodní dohody v roce 1937 uzavřené. Vývoz ČSR do Argentin y se zv ýšil z 12,4 milionu pesos v roce 1936 na 18,4 milionu pesos v roce 1937. Co se týče dovozu, tak ten rostl mírněji z 17,9 milionu pesos v roce 1936 na 20,3 milionu pesos v roce 1937. V posledním čtvrtletí roku 1937 však došlo

k mírnému

pšenice,

kůţe

a

zhoršení vln y,

v důsledku

hlavních

to

poklesu

světov ých

argentinských

cen

exportních

produktů. Výhled situace na příští rok pak komplikovalo sucho, které zasáhlo značné oblasti severních argentinských provincií. Následkem toho pak vzrostly i ceny základních ţivotních potřeb a potravin. Vláda se rozhodla situaci řešit tím, ţe do severních provincií

v yslala

potravinami

a

cisterny

ošacením,

aby

s pitnou zabránila

vodou,

nejnutnějšími

nepokojům

a

útěku

venkovského ob yv atelstva do velk ých měst. V roce 1938 zasedl v nové vládě prezidenta Ortize i nový ministr zahraničních

věcí

José

María

Cantilo,

dosavadní

velv yslanec

v Římě, coţ vzbuzovalo velké naděje Itálie na vstřícnou politiku Argentiny vůči ní. Ve svém poselství Kongresu z května 1938 se prezident

Ortiz

věnoval

především

sociálním

otázkám

a

ţi votu

v provinciích a naznačil, ţe je potřeba pracovat na zlepšení tolik neutěšených ţivotních podmínek. 138

V zahraniční politice došlo konečně dne 21. července k podpisu definitivní mírové smlouvy mezi Paraguayí a Bolívií. Území Chaca b ylo rozděleno tak, ţe Bolívii připadla menší část sporného území, kdeţto Paragua yi díl větší. Podařilo se docílit dohod y o mírovém v yuţití řek y Paragua y pro bolivijskou stranu a b yli vráceni zb ylí váleční zajatci z obou stran. Důleţitou

událostí

se

stala

i

VIII.

Panamerická

konference

v Limě, kde se počala r ýsovat značná diference mezi Argentinou a Spojen ými stát y. Argentina zde zablokovala snahu USA o zřízení Ligy

amerických

států,

která

měla

dle

Argentinců

slouţit

jen

zájmům severoamerické mocnosti. Nakonec došlo jen k částečnému kompromisu z Limy,

přijetím

v nichţ

se

Deklarace signatáři

amerických zavázali

zásad

a

Deklarace

k civilizovanému

řešení

mezinárodních problémů.39 Během dalších let se pak spory s USA prohluboval y, kd yţ Argentina v duchu panamerikanismu sledovala cíl nevměšování do záleţitosti evropsk ých států, a ted y důslednou neutralitu ve 2. světové válce, ač většina americk ých států šla do konfliktu na straně USA.40 Po

celý

rok

s ympatiemi který

1938

odpor

však

sledoval

argentinský

Československa

nakonec

skončil

proti

tisk

i

veřejnost

nacistickému

mnichovsk ým

se

Německu,

diktátem,

jenţ

argentinská veřejnost odsoudila. Německo ztrácelo její s ympatie v průběhu jednak

roku

rozsáhlou

jednak

podporou

štvavou

převratu

propagandou

a

v sousední v neposlední

Brazílii, řadě,

u

argentinských politiků, ţe neplatilo včas za odebírané zboţí. Po 15. březnu 1939 a okupaci Českých zemí si podle zprávy dobře informovaného amerického zástupce argentinské ministerstvo zahraničních věcí udrţovalo odstup od událostí a do vztahu mezi československým

a

něm eck ým

zastupitelstvím

v Argentině

nezasahovalo. Ministr zahraničí José María Cantilo přijal dne 17. března

1939

k audienci

čs.

v yslance

39

F.

Kadeřábka,

který

mu

Opatrný J., Amerika v proměnách staletí, Praha Libri 1998, s. 283 Nakonec vstoupila Argentina do války proti Německu aţ v březnu 1945, tedy jen několik týdnů před jeho konečným zhroucením. Bernecker W. L, Tobler H. W., Handbuch der Geschichte Lateinamerikas, Band 3, s. 923, Klett-Cotta Stuttgart 1996 40

139

odevzdal memorandum o posledních událostech v Československu a ještě téhoţ dne odevzdal, po přije tí instrukcí z Prahy, úřad do rukou Německa, aniţ by zajistil archiv, který tak padl do rukou Němců. Jeho další osudy se zůstaly otázkou, po válce obdrţel totiţ jen kopie svého původního archivu od argentinského ministerstva zahraničí.41 Lze povaţovat toto jednání čs. v yslance za unáhlené a nebojovné, nicméně lze i pochopit, ţe podlehl napjaté situaci a nevybíravému nátlaku. Vztahy mezi Argentinou a Československem, násilně přervala okupace a válka a k jejich obnovení došlo aţ po jejím skončení jiţ za zcela změněné situace jak v Československu, v Argentině.

tak

41

Němeček J., Soumrak a úsvit československé diplomacie Praha Academia 2008, s. 414

140

Vystěhovalectví Čechů a Slováků do Argentiny

2.2 Argentina

se

v rámci

stala

Latinské

Ameriky

nejv ýznamnější

zemí, co se počtu v ystěhovalců českého a slovenského původu t ýče, i

kd yţ

počty

migrantů

pochopitelně

nelze

srovnávat

s v ystěhovalectvím do USA, evropsk ých zemí a do Ruska. Také v literatuře b yl věnován emigraci do Latinské Amerik y jen nepatrn ý prostor ve srovnání s emigrací do v ýše jmenovaných zemí a na Balkán. V poslední době jsou však patrny známky zlepšení, zejména pokud

jde

právě

o

Argentinu,

kde

ţila

nakonec

největší

československá kolonie v Latinské Americe. 1 Masovější emigrace ze zemí b ývalého Českoslov enska započala aţ

v polovině

moţností

19.

století

venkovského

v souvislosti

ob yvatelstva

se

se

zrušením

volně

roboty

stěhovat.

a Ti

zemědělci, kteří měli málo vlastní půd y, začali uvaţovat o emigraci i za hranice tehdejšího Rakouska. Pokud se t ýkal o zámoř í, pak směřovala největší migrační vlna do Spojených států amerických, kam

v té

době

přilákala

kalifornská

zlatá

horečka

i

četné

dobrodruh y. Jiţ

v 50.

opustilo

letech

České

19.

země

století

na

20

v období

000

občanů

Bachova rakouské

absolutismu monarchie,

emigrace se stala tehdy záleţitostí převáţně ekonomickou, takţe odcházeli lidé v produktivním věku mezi 20 -40 lety. Brzy vznikly v Rakousku obavy, ţe by mohlo docházet k emigrantské propagandě demokracie a svobod y, proto v ystěhovalci,

zároveň s povolením

k emigraci, pozbyli rakouské státní občanství a neměli povoleno se do Rakouska vracet. Odcházelo se však i na cestovní pas, coţ b ylo snazší. Odcházely nejrůznější sociální vrstvy obyvatelstva, hlavně t y chudší, ale zároveň ne úplní ţebráci, protoţe museli mít aspoň dostatek

prostředků

na

přepravu

a

základní

obţivu

v počátcích

pob ytu v zahraničí. V rámci Latinské Ameriky odcházeli nejprve od 60. let 19. století ob yv atelé z česk ých zemí do Brazílie, především do města Porto Alegre ve státě Rio Grande do Sul, přičemţ se jednalo převáţně o 141

české Němce. Často je tam postihovaly nemoci j ako malárie nebo ţlutá

zimnice.

Vystěhovalci

do

Ameriky

vyuţívali

především

sluţeb lodních agentů z Hamburku a Brém. Rakouský stát se snaţil o

v ystěhovalectví

k čemuţ

do

v yuţíval

zámoří

tisk,

odrazovat

broţurky,

svou

ale

i

antipropagandou,

dopisy

neúspěšn ých

v ystěhovalců. 2 v Argentině

Situace v Brazílii,

mnozí

ani

Češi

a

zdaleka Slováci,

neb yla kteří

o

se

mnoho

lepší

neuchytili

neţ

v Buenos

Aires, odcházeli na argentinský venkov, kde v potu kůţe často dřeli za

pouhou

almuţnu,

v ydáni

na

milost

a

nemilost

bohat ým

velkostatkářům. Mezi emigranty do Argentiny převaţovali ilegální přistěhovalci. Od roku 1876 imigrační zákon umoţňoval kolonizaci jen řídce osídlených argentinsk ých území. Ne všechna půda však b yl a

vhodná

především pomocnice

pro

zemědělství.

šikovní a

řemeslníci,

hospod yně.

Ve

městech

z ţen

Čeští

pak

dělníci

nacházeli

uplatnění

kuchařky,

chůvy

nalézali

a

zaměstnání

v továrnách na zpracování masa, na stavbách, v dolech, lomech, v cihelnách a na ţeleznici. 3 Velkou práci pro propagaci Argentiny jako země přistěhovalců odvedl brémský agent Ferdinand Missler, který vylíčil Argentinu jako zemi příjemného klimatu s neobyčejným mnoţstvím úrodné půdy jen čekající na osídlení a kultivaci. Získal pro emigraci i mnoho Čechů a Slováků, kteří pak viděli v Argentině svou zemi zaslíbenou, která bude hrát ve 20. století velkou úlohu a jiţ čeká skvělá budoucnost. 4 Nevíme přesně, kolik Čechů a Slováků přišlo do Argentiny do roku 1918, protoţe statistiky vykazují pouze občany rakousko uherské

národnosti

a

i

jejich

počet

se

u

různ ých

autorů

liší.

Nejniţší propočet udává cifru přes 38 tisíc ob yvatel Argentin y pocházejících z Rakouska-Uherska, nejv yšší počet je pak asi 57 tisíc

emigrantů,

vše

k roku

1912,

tedy

v jednom

z posledních

předválečn ých roků. Dostat se do emigrace za válk y v yţadovalo jiţ značnou odvahu a určitou dávku štěstí. Odhaduje se, ţe před 1. světovou válkou se usadilo v Argentině minimálně. 2 – 3 tisíce 142

Čechů a Slováků. V prvních poválečných letech přišlo do Argentiny z Československa pouze 860 osob v letech 1919-22, zato v období zlatého věku emigrace v letech 1923-30 se přistěhovalo 24 382 osob, avšak v letech 1931-36, kdyţ Argentina omezila imigraci na minimum, pouze 2 948 osob. Celkově přišlo v celém meziválečném období 1919-1936 28 190 osob československé národnosti. Podle zjištění z roku 1935 se však ukázalo, ţe v Argentině ţije jiţ okolo 40 000 Čechů a Slováků, coţ znamená, ţe pře 1. světovou válkou se jich zde muselo usadit nějak ých 12 000, nikoliv pouze 2 -3 tisíce. Nebyla však vzata v úvahu reemigrace 3 450 osob v letech 1922-30, skutečnost, ţe argentinské úřady zaznamenali i mnoho Ukrajinců, Poláků a Němců, kteří uvedli po příjezdu do Argentiny pouze zemi původu, nikoliv národnost. Někteří Češi a Slováci opustili ve 30. letech Brazílii a Paraguay kvůli hospodářské krizi a válce o severní Chaco a usadili se v Argentině, kde nalezli příhodnější podmínky k ţivotu. Celkem ţilo v Argentině k roku 1930 asi 25 000 Čechů a Slováků. Co se uplatnění v Argentině týče, Češi a Slováci nemohli konkurovat španělsk ým a italsk ým

dělníkům většinou pro svoji

jaz ykovou bariéru, a tak často opouštěli hlavní město a hledali uplatnění na velkostatcích často jako peoni nebo jako zemědělci na vlastním

Před

pozemku.

první

světovou

válkou

nejdůleţitější a největší české a slovenské osídlení a

okolí.

oblíbili

Někteří si

organizací

Češi

zejména Čechů

a

patřili

činnost

k velmi ve

Slováků

aktivním

spolcích

se

stala

a

vzniklo

v Buenos Aires přistěhovalcům,

klubech.

Dělnická

Nejstarší

asociace

(La

Asociación Obrera), která vznikla jiţ roku 1905, o rok později následována spolkem Slavia, existujícím formálně jiţ o roku 1903, na

jejímţ

zaloţení

participoval

i

známý

cestovatel,

nadšený

sběratel kaktusů A. V. Frič. Část členů se však brzy od „Slavie“ odtrhla a zaloţila Besedu jihoamerických Čechů v Buenos Aires. Svobodymilovní

jedinci

zpěváci zformovali

Ohlas

se

spojili

ve

Svobodné

společenství,

V roce 1908 se konstituoval

spolek

Dob ytek, ještě v t émţ roce pak p řejmenovan ý na Chudobu Zlámané Lhot y. Na konci roku 1908 se ustavil z Besed y, Zl ámané Lhot y a 143

„Slavie“ nový El Clubo Checoslovaco (Českoslovanský a později Československý klub) a ještě v tom samém roce došlo k zaloţení odbočky

T.

J.

Sokol.

Největší

výraz

nacionálního

uvědomění

registrujeme při vyhl ášení První světové válk y. 5 Mnozí němečtí a rakouští zaměstnavatelé nechtěli Čechy jako zrádce

vlasti

ob yv atelé

vůbec

zaměstnávat,

pocházející

a

z česk ých

tak,

pokud

zemí,

to

šlo,

uplatnění

hledali

především

v obchodních společnostech rusk ých , anglick ých a francouzských. Nejznámější československé kolonie se formovaly jiţ před válkou v Tafi

v provincii

Viejo

Tucumán,

kde

vznikla

větší

kolonie

původně ţelezničních dělníků, z nichţ nejznámější byl A. Pazour, který

se

v roce

Misslerovým. Asi z Pelhřimova

1905

dostal

o

Argentiny

prostřednictvím

70 dělníků se pak uchytilo v továrně Němce

Vackerhausera.

Později

se

jednalo

o

jed nu

z nejbohatších kolonií v Argentině, její příslušníci ţili však hodně pro

sebe

s ostatními

a

česk ými

koloniemi

příliš

st yků

neměli.

Mnoho Čechů a Slováků se usadilo i v provinciích Córdoba (k roku 1930 asi 2000 osob) a Mendoza. Někteří krajané se uplatn ili i v nafteřství

v Comodoro Rivadavia, kde existovaly velké rafinerie.

V druhém největším argentinském městě Rosariu ţilo a pracovalo kolem sta osob českého původu v roce 1927. První

zemědělskou

kolonií

Čechů

v Argentině

se

stala

osada

Veronica v provincii Buenos Aires. Nejv ýznamnější českou kolonií se však stala kolonie v provincii Chaco, která se formovala od roku 1913

v osadě

Presidencia

Roque

Sáenz

Peňa.

Kolonii

zaloţily

rodiny Petra Šašvaty a J ana Novotného, které se zde rozhodly kultivovat bavlník. Pracovali zde spolu s dalšími krajany v těţko představiteln ých přesahujících i

podmínkách,

kdy

museli

při

teplotách

40 C připravovat půdu kácením pralesa. Brzy se

Šašvata rozhodl pro pěstování bavln y na celém území Chaca. Hlavní vlna českých a zejména slovensk ých v ystěh ovalců přišla do Argentiny v meziválečném období, přičemţ z Presidencie Roque Sáenz

Peňa

se

záhy

stala

největší

československá

kolonie

v Latinské Americe. Rozloha obdělávaných bavlníkových plantáţí 144

vzrostla od roku 1913 do roku 1918 z 2 800 ha na 11 000 ha. V roce 1918 ţilo na území Chaca 23 česk ých rodin. Po vzniku nezávislého Československa zatouţilo mnoho česk ých krajanů po návratu o staré vlasti. Nov ý stát však zdaleka neb yl schopen ani ochoten pojmout všechny repatrianty, neboť v prvních poválečných letech panovala napjatá sociální situace. 6 Větší počet reemigrantů tedy přijalo Československo aţ v letech 1922-1930, kdy se do vlasti vrátilo více neţ 60 000 osob. Argentina

projevovala

zájem

především

o

zemědělce

a

řemeslník y, menší moţnost uplatnění nalézali obchodníci, lékaři, právníci, inţen ýři a zubní technici. Vstup do země b yl zakázán osobám starším 60 let, ţenám s nezletil ými dětmi a nemocn ým. Důleţit ými

dokumenty

pro

přistěhovalce

se

staly

l ékařské

v ysvěd čení a průkaz dokládající povolání. Velké mnoţství mlad ých ţen propadlo prostituci, proto měl y b ýt cestovní pas y v yd áván y jen těm, které prokázaly, ţe budou zaopatřeny příbuznými. 7 Emigranti výhodné

dostávali

za

přistěhovalecké

vlády

radikálů

podmínky,

ve

které

20.

letech

zahrnovaly

velmi

moţnost

bezplatné přepravy, bezplatný pobyt v imigračním hotelu v Buenos Aires i moţnost zajištění zaměstnání, o coţ se však většinou staraly uţ krajanské organizace. Pro blémem, který se táhl celá léta však zůstávalo naprosté sociální nezajištění Čechů a Slováků, kteří byli často odkázáni jen sami na sebe. V roce 1925 došlo k zaloţení kolonie Dora v provincii Santiago del Estero a ještě v témţ roce zformovali zdejší Češi a Slováci Asociación Dora,

který

kolonizace.

de

los

měl

Agricultores za

V roce

(Zemědělský

úkol

informovat

1929

v ytv ořil y

spolek)

zájemce

o

v kolonii

podmínkách

československé

spolky

v Argentině střešní organizaci Unii československ ých spolků. 8 Zejména v průběhu 20. let zdařile přib ývalo Čechů a Slováků v Chacu tak, ţe v roce 1929 dosahoval jejich počet 3 000, avšak v roce

1936

čítala

tato

kolonie

jiţ

5

000

obyv atel

původem

z Československa. Československá i argentinská strana projevovaly 7

Vaculík J., cit. dílo…s. 236

145

zájem

na

co

Argentiny.

nejrychlejší

Vypuknutí

kolonizaci

hospodářské

zemědělských

krize

a

oblastí

politický

zvrat

v Argentině v září 1930 velmi ztíţily podmínky vystěhovalectví do Argentiny.

Zemědělští

přistěhovalci

museli

mít

u

sebe

kapitál

v minimální hodnotě 1 500 pesos.

Podnikatel

Pedro

Zuckermann,

majitel

z hlavních

jednoho

cukrovarů v Argentině, projektoval pro podnik Škoda v provincii Juan

v roce

1932.

nevzbudil

velkou

důvěru

San

Nabízel u

levně

půdu

československé

k prodeji,

ambasády

avšak

v Buenos

Aires. Přesto se mu podařilo zaloţit kolonii v Córdobě, ale v roce 1937 se pro nedostatečnou podporu z úředních míst vrátil zpět do Prah y. Mnoho projektů krajansk ých kolonií ostatně během krize ztroskotalo. Po opadnutí krize se jiţ přistěhovalectví neobnovilo v tak masovém měřítku jako ve 20. letech, kdy přicházeli hlavně Slováci

nejen

z Československa,

ale

i

z menšin

v Maďarsku,

Jugoslávii, Rumunsku a Bulharsku. Velmi znepokojivá se ukázala b ýt

otázka

maďarské

v Argentině.

Do

Jiţní

iredentistické Ameriky

propagandy

přicházeli

i

mezi

dělníci

Slováky z regionů

postiţen ých hospodářskou krizí, hlavně z Kladenska a Ostravska. Pracovali

na

farmách,

naftov ých

polích

nebo

káceli

pralesy

v Argentině i Brazílii. 9

Mnichovská dohoda z roku 1938 znamenala obnovený zájem o emigraci, avšak argentinské pravicové a militaristické kruhy si nechtěly

nijak

komplikovat

vztahy

s Německem,

přílivu migrantů z Československa nepřály. 146

a

tak

většímu

Závěr V diplomové

práci

Československem

a

jsem

se

Argentinou

zab ýval

v klíčové

vztahy

periodě

mezi

českých

i

světov ých dějin. Někdo b y mohl namítnout, ţe jsem se záměrně vyhnul období dramatičtějšímu, na události bohatšímu a zvolil jsem snad nudné meziválečné dvacetiletí. Není tomu tak, pouze jsem se snaţil

upozornit

na

období

vzájemn ých

vztahů

s naznačen ým

akcentem na mezinárodní v ývoj a dobu, která je pro většinu lidí méně

známou.

Řekne-li

se

totiţ

Argentina,

skoro

kaţdému

se

vybaví osoby jako Perón, Evita, na sportovním poli pak Maradona, v kulturní oblasti moţná Borges, ale to je, co se osob týče asi tak skoro všechno. Pokud jde o v ýznamné události, vědí mnozí o této zemi hlavně to, ţe se zde ukrývali přední nacističtí zločinci jako Eichmann

či

Mengele

nebo

si

vzpomenou

na

nelidský

reţim

vojenské junty na přelomu 70. a 80. let, která nechala zmizet mnoho tisíc lidí a neslavně prohrála válku o Falkland y -Malvín y. Gurmáni si pak vybaví vynikající argentinské víno nebo ovoce, ale ve skutečnosti je i v dnešní době jen málo výrobků, které b ychom si v ybavili jako argentinské. J e to země, která hledá svou tvář, ale jejíţ ob yvatelé jsou velcí nacionalisté, hrdí na svou vlast. Ve své práci jsem zkoumal zcela odlišné aspekt y, které nejsou na první pohled tak patrné. Argentina je země, která patřila v mnou sledovaném období mezi nejbohatší státy světa, mohla se směle řadit mezi d ynam ick y se rozvíjejíc í země světa po bok Kanadě, Austrálii či Švýcarsku. Jak se mohlo stát, ţe po druhé světové válce došlo k takovému propadu z čelních pozic, to mohla tato práce jen naznačit. Podíváme-li se na pravý stav věcí, tak kořeny je třeba

jistě

hledat

v nedokonalostech

argentinského

politického

s ystému jiţ dlouho před tím. Ve 20. letech se jednalo především o populismus Radikální občanské unie, která slibovala a rozdávala více neţ na co argentinská ekonomika měla a zemi tak částečně zadluţila.

Pak

přišlo

v ystřízlivění

v podobě

celosvětové

hospodářské krize, převratu a omezení demokratických svobod a 147

lidsk ých

práv.

Hospodářská

krize

sice

neznamenala

stabilní a koncepčně prom yšlené obchodní a finanční

zásluhou

politiky tak

hlubok ý otřes jako ve velk ých částech starého s věta i v mnoh ých amerických zemích, avšak i zde se jiţ projevovali špatné známky do

budoucna

ohledně

produktech

svého

industriální

země

toho, ţe

Argentina

zemědělství, jen

aţ

zatímco

nepatrn ými

příliš

závisela

v průmyslu

krůčky.

Dvě

na

doháněla

velké

mocno sti

Britské impérium a USA zaujímaly v obchodních statistikách přes 50%

argentinského

zahraničního

obchodu,

coţ

se

ukázalo

jako

nepoch ybn á slabost Argentin y zejména ve 30. letech, kd y Velká Británie se zdráhala odebírat argentinské maso a dávalo nepokrytě přednost sv ým d ominiím a ani Spojené stát y v ţádném případě nehodlal y poškodit své farmáře, kd yţ Hooverova přijala

roku

sazebník.

1931

Nevhodnou

argentinské

protekcionistický se

společnosti,

ukázala

Hawley-Smoothův

do

kdy většina

administrativa

budoucna populace

b ýt ţila

i

celní skladba

v největších

městech a zhruba třetina ob yvatel pak v Buenos Aires, naz ývaném Paříţí Latinské Amerik y. Naproti tomu ve venkovských oblastech zůstávala velká moc v rukou místní oligarchie, v ýjimkou neb yl y ani latifundie

přesahující

300

ha.

Citelně

zde

scházelo

provedení

pozemkové reformy. Není se pak čemu divit, ţe pozice pak získali takoví demagogové jako Perón, neboť konzervativní autoritativní vláda mu svou politikou doslova vydláţdila cestu. Argentina

b yl a

jiţ

o

70.

let

19.

století

především

zemí

přistěhovalců, já si všímám jak problému migrace do této země všeobecně, tak i osudu některých z nich. Práce se více zab ývá děním ve 30. letech z prostého důvodu, ţe politické zprávy pro léta 20. jsou kusé a neúplné, coţ lze zčásti přičíst na vrub postupnému formování agendy nově vzniklého československého státu. Mám-li ve stručnosti shrnout, tak Československo neb ylo pro Argentinu zdaleka bezv ýznamnou zemí, jak b y se mohlo zdát. Jiţ proto

ne, ţe

v meziválečném

období

patřil

proud

přistěhovalců

z něj k početně nejv ýznamnějším a ve 30. letech, kd y se v důsledku imigračních

omezení

téměř

zastavil 148

příliv

migrantů,

rostla

i

vzájemná

obchodní

v ýměna

a

ČSR

dokázala

ve

statistikách

zaujmout i místo v první desítce, coţ vzhledem ke vzdálenosti a neex istenci přímého námořního spojení, neb yl špatn ý v ýkon. Na druhé straně je třeba vidět, ţe Československo ustupovalo ze sv ých obchodních pozic v Evropě pod tlakem nacistického Německa a nové

hledalo

obchodní

československé z úspěchem

trh y.

kolonie

kultivovat

Jako

v ýznamn ý

především bavlník,

v Chacu,

coţ

se kde

dokázali

jevil se

ocenit

počin

podařilo i

v ysocí

argentinští státní představitelé. Poté, co Argentina ve 30. letech začala hrát v ýznamnější roli v mezinárodní politice po vstupu do Společnosti národů, dával zejména argentinský ministr zahraničí Saavedra Lamas najevo úctu a sympatie k Edvardu Benešovi pro jeho práci v SN i v diplomatickém umu. Saavedra Lamas sám se zaslouţil o mírové urovnání konflikt u o Chaco, který je v práci také částečně sledován. Nesporně ukázal diplomatické umění i při své účasti na Panamerických konferencích, kde však zárodky plodné meziamerické spolupráce b yl y záh y v ystřídán y nedůvěrou v politiku velkého souseda na severu, totiţ Spojených států amerických, ač se prezident

Roosevelt

snaţil

postavit

svou

politikou

„dobrého

sousedství“ vztahy mezi americk ým i stát y na zcela novou bázi neţ b yl y

dřívější

diplomacie“.

politika

„velkého

Tak úplně se to

klacku“

či

tzv.

„dolarová

nezdařilo. Diplomová práce byla

pojata tak, ţe měla i okomentovat v poznámkovém aparátu záţitky dvou

Čechů

v Argentině

a

přiblíţit

jejich,

dnes

jiţ

zčásti

pozapomenuté osud y. Bude mi potěšením, kd yţ moje diplomová práce

poslouţí

aspoň

k částečnému

porozumění

vztahům

mezi

Československem a Argentinou v dosud nepříliš exponované době. Oba stát y jsou si totiţ dosti podobné, coţ v yjadřuje konec konců i počet Čechů a Slováků, kteří hledali své štěstí právě v Argentině.

149

Bibliografie Prameny archivní povahy Archiv ministerstva zahraničních věcí v Praze Fond: Politické zprávy Buenos Aires ročníky 1920 -1939

Prameny literární povahy Čech-Vyšata, František: Patnáct let v Jiţní Americe I-III., Praha 1927 Kod ýtková, An na: 21 let v Argentině, Praha 1951

Encyklopedie a internetové zdroje Opatrn ý, J osef: Amerika v proměnách staletí, Praha 1998 Všeobecná encyklopedie Universum, Praha 2003 Www.wikipedia.org

Literatura Bethell, Leslie: The Cambridge history of Latin America volume VIII, Cambridge 1991 Čapka, František: Dějiny zemí Koruny české v datech, Praha 1999 Chalupa, Jiří: Dějiny Argentiny, Uruguaye a Chile, Praha 2002 Němeček, Jan, Soumrak a úsvit československé diplomacie , Praha 2008 Průcha, Václav: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992, I. Díl: 1918 – 1945, Brno 2004 Rendina, Claudio: Příběhy papeţů, Praha 2005 Tobler, H. W., Bernecker, W. L.: Handbuch der Geschichte Lateinamerikas, Bd. 3, Lateinamerika im 20. Jahrhundert, Stuttgart 1996 150

Vaculík, Jaroslav: České menšiny v Evropě a ve světě, Praha 2009

Články Dubovick ý, Ivan: La política emigratoria de Bohemia en relación con. Argentina, Ibero -Americana Pragensia 1989, 1990 Opatrn ý, J osef: La emigración Checa a América Latina, Ibero Americana Pragensia – Supplementum 8/2000 Opatrn ý, J osef: Propaganda y contrapropaganda en los asuntos migratorios. Informaciones para los emigrantes en los textos de Ferdinad Missler, Ferdinand Klindera, František Čech -Vyšata y Anna Kod ýtková, Ibero -Americana Pragensia -Supplementum 13/2004

151