Trávení a metabolismus
Milada Roštejnská Helena Klímová Obr. 1. Proces „vylučování“[1]
1
Obsah (1. část) Zařazení člověka podle metabolismu Potrava Osud potravy v lidském těle Trávení (obecně) Trávení sacharidů Trávení bílkovin Trávení triacylglycerolů Metabolismus Schéma metabolismu Anabolismus a katabolismus Rychlost metabolismu Energetický nadbytek a nedostatek Adenosintrifosfát (ATP)
Obsah (2. část) Metabolismus sacharidů Glykolýza Glykolýza - schéma Aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu Aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu - schéma Metabolismus bílkovin Močovinový cyklus Metabolismus triacylglycerolů Odbourávání mastných kyselin Schéma metabolismu Rozdíly v energetickém výtěžku Vztah metabolismu triacylglycerolů a sacharidů Použitá literatura
Člověk patří mezi chemoorganotrofní aerobní organismy Chemotrofní organismy získávají energii oxidací živin. Chemotrofní organismy využívají chemické reakce jako zdroj energie.
O2 potrava voda CO2
Heterotrofní (organotrofní) organismy mají za hlavní zdroj uhlíku jiné organické látky (tuky, bílkoviny, lipidy). Aerobní organismus potřebuje ke svému životu nezbytně kyslík. Co musí obsahovat naše strava? • • • • •
Obsah
stolice
moč
Bílkoviny Sacharidy Lipidy Vitaminy a minerální látky Vodu
Obr. 2. Trávicí soustava
Potrava Potrava = vše, co slouží k výživě organismu. Bílkoviny
Vláknina
Obsah
Sacharidy
Vitaminy
Obr. 3. – 8. Různé druhy potravy[1]
Lipidy
Minerální látky a stopové prvky
Osud potravy v našem těle Obr. 9. Trávicí soustava
•
Potrava
Potrava se v ústech žvýká a nakonec se mísí se slinami do vlhké hmoty, které říkáme sousto.
Ústní dutina
Potrava Ústa
Játra Žlučník
Žaludek Slinivka břišní
Tlusté střevo Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 10. Ústa
Osud potravy v našem těle Obr. 9. Trávicí soustava
•
Ústní dutina
Sousto v hltanu putuje tzv. peristaltickými pohyby až do jícnu. Pozor někdy se stane, že se spustí peristaltika zpětná neboli zvracení. Potrava Ústa Hltan a jícen
Játra Žlučník
Žaludek Slinivka břišní
Svalová stěna jícnu
Kontrahovaný sval
Tlusté střevo
Sousto Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Relaxovaný sval
Obr. 11. Peristaltické pohyby jícnu
Osud potravy v našem těle Obr. 9. Trávicí soustava
•
Ústní dutina
V žaludku se jeho silné svaly stahují, a dovolují tak rozmačkat a rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a blátivou hmotu, které se říká trávenina (chymus). Zde se také naše potrava setkává s celou řadou enzymů.
Potrava Ústa
Hltan a jícen Játra Žlučník
Žaludek Slinivka břišní
Žaludek
Tlusté střevo Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 12. Žaludek
Osud potravy v našem těle Obr. 9. Trávicí soustava
•
Chymus ve dvanáctníku obsahuje částečně strávenou potravu ze žaludku, trávicí šťávy ze slinivky břišní a žluč ze žlučníku.
Ústní dutina
Potrava Ústa Hltan a jícen Játra Žlučník
Žaludek Slinivka břišní
Tlusté střevo Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Žaludek Dvanáctník
Osud potravy v našem těle Obr. 9. Trávicí soustava
•
Tenké střevo je hlavním místem vstřebávání živin.
Ústní dutina
Potrava Ústa Hltan a jícen Žaludek
Játra Žlučník
Žaludek Slinivka břišní
Dvanáctník Tenké střevo
Tlusté střevo Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 13. Tlusté a tenké střevo
Osud potravy v našem těle •
Obr. 9. Trávicí soustava
Ústní dutina
V tlustém střevě dochází ke vstřebávání vody (až 90%). Nestrávené zbytky (vláknina, trávicí šťávy, žluč, buňky střevní výstelky, bakterie) tvoří stolici. 1/3 suché váhy představují bakterie.
Potrava Ústa Hltan a jícen Žaludek
Játra Žlučník
Žaludek Slinivka břišní
Dvanáctník Tenké střevo
Tlusté střevo
Tlusté střevo
Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 13. Tlusté a tenké střevo
Osud potravy v našem těle •
Obr. 9. Trávicí soustava
Ústní dutina
V tlustém střevě dochází ke vstřebávání vody (až 90%). Nestrávené zbytky se mění na hnědou hmotu (stolice), jejíž 1/3suché váhy představují bakterie produkující methan. Mezi nestrávené zbytky patří i vláknina.
Potrava Ústa Hltan a jícen Žaludek
Játra Žlučník
Žaludek Slinivka břišní
Dvanáctník Tenké střevo
Tlusté střevo
Tlusté střevo
Tenké střevo
Řitní kanál
Řitní otvor
Obsah
Obr. 13. Tlusté a tenké střevo
Trávení
Obr. 14. Příjem potravy[1]
Během procesu trávení dochází za pomoci hydrolytických enzymů k rozkladu potravy na jednodušší látky. Ty mohou dále sloužit buď jako stavební jednotky pro výstavbu nových sloučenin, nebo mohou být v těle dále odbourávány až na oxid uhličitý, vodu a ostatní odpadní látky. nové sloučeniny potrava
trávení
jednodušší látky CO2, H2O, energie
Obsah
Obr. 15. Sacharidy 2[1]
Trávení sacharidů Obr. 16. Schéma trávení polysacharidu - škrobu Škrob H2C H C OH
•Trávení je založeno na hydrolytickém štěpení glykosidové vazby.
C H
H C OH
C
H
O
H
OH
OH
C H
H2C O H
H
C
H
C
C
H
OH
C OH O
OH
C H
H2C O H
H C OH
C
H
O
C
C
H
OH
OH
C H
O H C
H
C
C
H
OH
Amylasy Maltosa H2C
C OH
OH
H2C
C H
HO C
O H
H C OH
C
H
O
C
H
OH
OH
OH
H2C
C H
O H H
C
C
C
OH
H
OH
H C OH
C H
Maltosa H2C O H
O
C
H
C OH
C
H
HO C
H
OH
OH
C H
O H H
C
C
C
OH
H
OH
Maltasy Glukosa
H C OH
Obsah
O H
C
H2C
Příklad: trávení škrobu
H2C
C
H
•Produktem trávení polysacharidů jsou monosacharidy (glukosa, fruktosa, galaktosa…).
OH
HO C H
Glukosa
OH
C H
H2C O H
H C
H
C C OH OHHO C
OH
•Amylasy štěpí polysacharid škrob postupně na disacharidové jednotky – maltosu.
H
Glukosa
OH
C H
H2C O H
H C OH
C
H C OH
OH HO C H
Glukosa
OH
C H
H2C O H
H C OH
H
C
C
OH HO C
OH
H
OH
C H
O H H
C
C
OH
OH
•Maltasa štěpí disacharid maltosu na monosacharid glukosu.
Trávení bílkovin •Trávení je založeno na hydrolytickém štěpení peptidové vazby. •Výsledkem trávení bílkovin jsou jednotlivé aminokyseliny a kratší peptidové řetězce.
Peptidový řetězec
H3N+
COO-
aminopeptidasa
karboxypeptidasa endopeptidasa
•Karboxypeptidasy štěpí bílkoviny od C-konce. •Aminopeptidasy štěpí bílkoviny od N-konce. •Endopeptidasy štěpí bílkoviny uprostřed řetězce.
endopeptidasa tripeptidasa
dipeptidasa
dipeptidasa
dipeptidasa
•Tripeptidasy štěpí tripeptidy •Dipeptidasy štěpí dipeptidy.
Obsah
Obr. 17. Schéma trávení proteinů
Obr. 18. Lipidy 2[1]
Trávení triacylglycerolů •Trávení je založeno na hydrolytickém štěpení esterové vazby.
R
O C
O
O
O CH2 HC
C
H2C R
CH2
triacylglycerol
OH O
+ 2H2O
C CH O
H2C
O C R
lipasy
O
OH
R
+
2R-COOH
R=C17H35
mastné kyseliny (v tomto případě se jedná o kyselinu stearovou)
monoacylglycerol (diacylglycerol, resp. glycerol)
Enzymy štěpící triacylglyceroly se nazývají lipasy. Obsah
Produktem trávení jsou mastné kyseliny a monoacylglycerol (diacylglycerol, resp. glycerol).
Metabolismus Metabolismus jsou všechny chemické procesy, při nichž dochází k přeměně látek (látková výměna) a energií (energetická výměna) v buňkách a živých organismech. Metabolismus v sobě zahrnuje přeměny výše zmíněných produktů trávení na odpadní látky, nebo výstavby nových pro život důležitých sloučenin. Co je metabolit? Metabolit je produkt metabolismu.
Obsah
Zažívací trubice
Sacharidy
Schéma metabolismu
Bílkoviny
Lipidy
Ukládány Ukládány Ukládány jako jako tuk Trávení v pojivové Trávení Trávení glykogen v tukové tkáni v játrech tkáni
Monosacharidy
Aminokyseliny
Mastné kyseliny
Pyruvát
AcetylCoA
Odstranění aminoskupiny Citrátový cyklus Amoniak
Obsah
Obr. 19. Schéma metabolismu
Energie, oxid uhličitý a voda
Moč
Anabolismus a katabolismus Anabolismus
Látky chemicky jednodušší Katabolismus + energie
syntéza
rozklad
Látky chemicky složitější
Anabolické reakce jsou především endergonické (energii spotřebovávají). Katabolické reakce jsou především exergonické (energii uvolňují).
Obsah
Rychlost metabolismu Rychlost metabolismu je celkově ovlivňována hormony. Jednotlivé reakce jsou katalyzovány enzymy, a tím jsou urychlovány. Čím je rychlost ovlivněna? 1. Věkem 2. Pohlavím 3. Celkovým stavem organismu (fyzickým i psychickým)
Obr. 20. Fyzická zátěž (Sport) [1]
Obsah
Obr. 21. Proces „vylučování“[1]
Energetický nadbytek a nedostatek Při nadbytku energie (např. při větším příjmu potravy, nedostatku pohybu …) musí tělo energii nějakým způsobem využít, aby se tělo nepřehřálo. Energii organismus využije na tvorbu lipidů, které se ukládají do tukové tkáně, čímž může vzniknout nadváha (otylost). Obr. 22. Nadváha [1]
Naopak při nedostatečném příjmu potravy a tím i nedostatečném příjmu energie, musí tělo energii někde získat. Nejprve jsou použity rezervy glykogenu. Při delším hladovění dochází k rozkladu tukových zásob, což může být příčinou podvýživy.
Obsah
Obr. 23. Příjem potravy[1]
ATP Organismy potřebují stále energii, kterou získávají rozkladem potravy. Tuto energii spotřebují na endergonické reakce. Obr. 24. Dítě[1]
Kde organismus energii uchovává?
Skladuje ji v tzv. makroergických sloučeninách, jejichž rozkladem se získá velké množství energie. Typickým příkladem je tzv. adenosintrifosfát (ATP). NH2 O
N
N
CH2 N
H
N
H
O
-
P
O O
O
OH OH H
Obsah
O
H
Obr. 25. Molekula ATP
P O
-
O O
P O
-
O
-
Metabolismus sacharidů Sacharidy slouží jako zdroj rychle uvolnitelné energie.
Obr. 26. Sacharidy 2[1]
Polysacharidy i oligosacharidy jsou hydrolyticky štěpeny v procesu trávení na monosacharidy. Monosacharidy jsou schopny vstřebávat se střevní stěnou.
Obsah
Obr. 27. Molekula D-glukosy
V naší krvi musí být udržována stálá hladina glukosy (tzv. glykémie). Na regulaci metabolismu glukosy se podílí celá řada hormonů, především insulin a glukagon.
Metabolismus sacharidů Odbourávání monosacharidů probíhá v několika fázích: 1. Fáze glykolýzy 2. Fáze glykolýzy 3. Fáze glykolýzy 4. Aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu
Obsah
Glykolýza (přeměna glukosy na pyruvát, probíhá v cytoplasmě)
1. Fáze glykolýzy Převod monosacharidů (glukosy) na D-fruktosa-6-fosfát. Glukosa-6-fosfát
D-glukosa H2C C H C OH HO C
O H OH
H
H
H2C
H C OH
C OH
C H C OH HO C
O PO 3H2 OH
H
H
H C OH
C OH
Fruktosa-6-fosfát PO 3H2 O
OH CH2 C H
O H2C H HO C C C OH OH
H
Na vznik 1 molekuly D-fruktosa-6-fosfátu z 1 molekuly glukosy je zapotřebí 1 molekula ATP.
Obsah
Obr. 28. D-fruktosa-6-fosfát
Glykolýza (přeměna glukosy na pyruvát, probíhá v cytoplasmě)
2. Fáze glykolýzy Přeměna D-fruktosa-6-fosfátu na 2x glyceraldehyd-3-fosfát.
Fruktosa-6-fosfát PO 3H2 O
Glyceraldehyd-3-fosfát
OH CH2 C H
O H2C H HO C C C OH OH
H
2x
O
H C
HC OH OH H2C
O
P O OH
Opět je zapotřebí 1 molekula ATP.
Obsah
Obr. 29. Glyceraldehyd-3-fosfát
Glykolýza (přeměna glukosy na pyruvát, probíhá v cytoplasmě)
3. Fáze glykolýzy (dehydrogenace) Přeměna glyceraldehyd-3-fosfátu na pyruvát (anion kyseliny pyrohroznové). Glyceraldehyd-3-fosfát O
H
O
C
O
-
C
HC OH OH H2C
Pyruvát
O
P O
C O CH3
OH
Při této fázi se z jedné molekuly triosy celkem uvolní 2 molekuly ATP a jedna molekula NADH.
Obsah
Obr. 30. Kyselina pyrohroznová
sacharidy
Glykolýza - schéma
trávení
amylasy
glukosa ATP ADP
glukosa-6-fosfát isomerace
D-fruktosa-6-fosfát 2-
O3 P O
fruktosa-6-fosfát
OH O H HO
O
ATP ADP
OH
H OH
H
H
O
C
O
2-
PO 3
fruktosa-1,6-bifosfát
C
HC OH H2C O
HC OH
2-
PO 3
2x glyceraldehyd-3-fosfát 2-
H2C O PO 3 1,3-bifosfoglycerát
glyceraldehyd-3-fosfát
2x (NAD++P) 2x (NADH+H+)
2x 1,3-bisfosfoglycerát O-
O C
2x ATP 2-
2x 3-fosfoglycerát
fosfoenolpyruvát
2x 2-fosfoglycerát
C O
PO 3
2-
PO 3
CH2
3-fosfoglycerát O
O
-
C C O
Obsah
2x ADP
C
HC OH H2C O
O-
O
CH3 pyruvát
2x H2O
2x fosfoenolpyruvát 2x ADP 2x ATP
2x pyruvát
sacharidy
Glykolýza - schéma
trávení
amylasy
glukosa ATP ADP
1. fáze glykolýzy
glukosa-6-fosfát
isomerace
Celkový zisk: 2 molekuly ATP 2 molekuly NADH
fruktosa-6-fosfát ATP ADP
2. fáze glykolýzy
fruktosa-1,6-bifosfát
2x glyceraldehyd-3-fosfát 2x (NAD++Pi+ADP) 2x (NADH+H++ATP)
3. fáze glykolýzy
2x 3-fosfoglycerát 2x ADP 2x (ATP +H2O)
Obsah
2x pyruvát
Aerobní odbourávání pyruvátu 1. Aerobní odbourávání pyruvátu (oxidační dekarboxylace pyruvátu) Probíhá za přítomnosti kyslíku.
acetylkoenzym A H 3C
C
COO
O
Obsah
-
+
HS-CoA
+ NAD
+
H 3C
C O
S-CoA
+ CO 2 + NADH
Anaerobní odbourávání pyruvátu 2. Anaerobní odbourávání pyruvátu Obr. 31. Fyzická zátěž (Sport) [1]
Probíhá při nedostatku kyslíku. A, Tvorba laktátu laktát H3 C
C
COO
O
-
+
NADH
+
H3C CH
H+
COO
OH
-
+
NAD+
Ke vzniku laktátu dochází např. při cvičení (bolest svalů). B, Alkoholové (ethanolové) kvašení H3C
pyruvát
C
COO
-
H+
O NADH + H
acetaldehyd
H3C
C
H
+
C02
+
H3C
C
H acetaldehyd
O
NAD+
H3C
CH2 OH
ethanol
O
Obsah
Alkoholové kvašení způsobují např. kvasinky. Obr. 32. Alkohol[1]
Aerobní a anaerobní odbourávání - schéma pyruvát aerobní odbourávání
anaerobní odbourávání
acetylkoenzym A
tvorba laktátu
alkoholové kvašení
citrátový cyklus + dýchací řetězec
CO2, H2O + energie
Obsah
laktát
ethanol
Metabolismus bílkovin Bílkoviny jsou pro naše tělo zcela nepostradatelné z mnoha hledisek : • • • • • • •
Obr. 33. Model hemoglobinu
enzymy zásobní proteiny (ovalbumin) transportní proteiny (hemoglobin) ochranné proteiny (imunoglobulin) kontraktilní proteiny (myosin) hormony (insulin) strukturní proteiny (kolagen)
• zásadní zdroj dusíku a esenciálních aminokyselin Obr. 34. Bílkoviny
Obsah
[1]
Obr. 35. Vejce[1]
Metabolismus bílkovin Bílkoviny jsou v procesu trávení hydrolyzovány na aminokyseliny.
bílkoviny trávení
přeměny aminokyselin
Odbourávání aminokyselin: Uhlíkatý skelet (nejčastěji vzniká 2-oxokyselina)
aminokyseliny odstranění aminoskupiny
uhlíkatý skelet
se zapojuje do meziprodukty metabolických drah citrátového cyklu dalších látek. Nejčastěji dochází k přeměně na pyruvát či k tvorbě acetylkoenzymu A.
-NH2
pyruvát, acetylkoenzym A močovinový cyklus
Aminoskupina se odbourává v močovinovém cyklu, kde se přeměnuje na močovinu. Obsah
močovina
Metabolismus bílkovin bílkoviny trávení
přeměny aminokyselin
odstranění aminoskupiny
Buď dojde k úplnému odbourání v citrátovém cyklu a dýchacím řetězci za zisku energie nebo dojde k tvorbě sacharidů, lipidů či nových aminokyselin.
aminokyseliny
uhlíkatý skelet
meziprodukty citrátového cyklu
amoniak
pyruvát, acetylkoenzym A močovinový cyklus
citrátový cyklus +
dýchací řetězec
Obsah
oxid uhličitý, voda a energie
tvorba nových látek
močovina
Močovinový cyklus Při oxidačním odbourávání aminokyselin by se uvolňoval amoniak, který je pro organismus jedovatý. V lidském těle je amoniak přeměňován na močovinu v močovinovém (ornithinovém) cyklu. Močovinový cyklus začíná tvorbou látky, která se nazývá karbamoylfosfát. karbamoylfosfát NH2
HCO3-
+ NH3 +
2ATP
O
+
C O
karbamoylfosfát
PO 3
2ADP
2-
+ HPO42-
aspartát
citrulin
oxalacetát
ornithin
argininsukcinát malát
Obsah
močovina
arginin
fumarát Obr. 36. Schéma močovinového cyklu
Metabolismus triacylglycerolů Triacylglyceroly (lipidy) tvoří základní stavební jednotky buněčných membrán (tzv. tkáňové lipidy). Jsou také důležitým zdrojem energie (zásobní lipidy). Odbourávání triacylglycerolů začíná v procesu trávení, kdy je triacylglycerol hydrolyzován na mastné kyseliny a monoacylglycerol (diacylglycerol, resp. glycerol). R
O C
O
O
O CH2 HC
R CH2
OH O
C
+ 3H2O
C R
H2C
C CH O
R
+
H2C
O
triacylglycerol
lipasy
O
OH
2 RCOOH
mastné kyseliny
monoacylglycerol Obr. 38. Lipidy[1]
Obsah
Obr. 37. Lipidy 3[1]
Odbourávání mastných kyselin Aktivace mastných kyselin koenzym A R - (CH2)3-COO
-
+
HS-CoA
+
O ATP
+
H2O
karboxylová kyselina
C S-CoA
R CH2 CH2 CH2
+
AMP
+
2 HPO 4
aktivovaná karboxylová kyselina
1. Fáze β-oxidace O R CH2 CH2 CH2
O
C S-CoA
+
FAD
R CH2 CH
CH
O
CH
+
FADH2
enoylkoenzym A
2. Fáze β-oxidace R CH2 CH
C S-CoA
O
C S-CoA
+
H2O
R CH2 CH
CH2
C S-CoA
OH hydroxyacylkoenzym A O
O R CH2 CH OH
Obsah
CH2
C S-CoA
+
NAD+
R CH2 C O
CH2
C S-CoA
oxoacylkoenzym A
+
NADH + H+
2-
Odbourávání mastných kyselin 3. Fáze β-oxidace acetylkoenzym A
O R
CH2
C O
CH2
C S-CoA
+
HS-CoA
R CH2 C O
S-CoA
+
H3C
C
S-CoA
O
aktivovaná mastná kyselina zkrácená o dva uhlíky
Původní řetězec karboxylové kyseliny se vždy zkracuje o dva uhlíky.
Celý proces probíhá tak dlouho, dokud se celý řetězec nerozštěpí na acetylkoenzymy A. Acetylkoenzym A je dále oxidován v citrátovém cyklu na vodu a oxid uhličitý. Obsah
Obr. 39. Schéma odbourávání triacylglycerolu
triacylglycerol karboxylová kyselina ATP + CoA-SH
trávení
glycerol
glykolýza
aktivace mastných kyselin FAD
dehydrogenace
aktivovaná mastná kyselina AMP
FADH2
H2 O hydroxyacylCoA
enoylCoA
enoylCoA
NAD+ NADH + H+
FADH2
oxoacylCoA FAD
H2 O
hydroxyacylCoA NAD+
aktivovaná mastná kyselina zkrácená o dva uhlíky acetylCoA
Obsah
oxoacylCoA
hydratace
dehydrogenace
NADH + H+
CoA-SH citrátový cyklus + dýchací řetězec
CO2,H2O + energie
Obr. 39. Schéma odbourávání triacylglycerolu
triacylglycerol karboxylová kyselina ATP + CoA-SH
trávení
glycerol
glykolýza
aktivace mastných kyselin FAD aktivovaná mastná kyselina ADP
FADH2
H2 O hydroxyacylCoA
enoylCoA
1. fáze ß-oxidace
FADH2 2. fáze ß-oxidace 1. fáze ß-oxidace
enoylCoA
NAD+ NADH + H+ oxoacylCoA
FAD
H2 O
hydroxyacylCoA NAD+
aktivovaná mastná kyselina zkrácená o dva uhlíky acetylCoA
Obsah
3. fáze ß-oxidace
oxoacylCoA
2. fáze ß-oxidace
NADH + H+
CoA-SH citrátový cyklus + dýchací řetězec
CO2,H2O + energie
Obr. 40. Schéma celkového odbourávání potravy
potrava
nestravitelné kousky
tuky
sacharidy
mastné kyseliny + glycerol
monosacharidy
bílkoviny
voda minerální látky vitaminy
aminokyseliny tvorba
pyruvát
acetylkoenzym A
2-oxokyseliny
citrátový cyklus + dýchací řetězec
nestravitelné kousky
Obsah
trávení
CO2,H2O, energie
pryč z těla jako odpadní látky
hormonů alkaloidů barviv dusíkatých zásad -NH3+
močovinový cyklus
močovina
Rozdíly v energetickém výtěžku Zisk (počet molekul) Energie uvolněná při úplné oxidaci 1 molekuly glukosy při anerobním odbourávání 1 molekuly glukosy při rozštěpení 1 molekuly kyseliny palmitové
Obsah
ATP
NADH
FADH2
4
10
2
2
0
0
7
31
15
Vztah metabolismu triacylglycerolů a sacharidů potrava Triacylglyceroly i sacharidy jsou odbourávány na acetylkoenzym A. tuky
mastné kyseliny + glycerol
sacharidy
monosacharidy
pyruvát
laktát
Obr. 43. Vztah metabolismu triacylglycerolů a sacharidů
Obsah
acetylkoenzym A citrátový cyklus + dýchací řetězec
Acetylkoenzym A může být oxidován v citrátovém cyklu a dýchacím řetězci až na oxid uhličitý a vodu. K tomu dochází, pokud buňka potřebuje energii (tzn. koná-li organismus práci). Má-li buňka dostatek energie, může být acetylkoenzym A využit jako stavební jednotka pro syntézu mastných kyselin. Ze sacharidů tedy mohou vznikat triacylglyceroly, které se ukládají do tukových tkání.
CO2,H2O, energie
Použ Použitá itá literatura Převzaté obrázky: [1] Domácí lékař od A do Z. Překlad: Ulrich, A. Praha: IMP s. r. o.
(obr. 1, 3 - 8, 14, 15, 18, 20-24, 26, 31, 32, 34, 35, 37, 38)
Ostatní použitá literatura: [2] ALBERTS, B. a kol. Základy buněčné biologie. Ústí nad Labem: Espero Publishing, 1997. [3] VOET, D. – VOETOVÁ, J., G. Biochemie. Praha: Victoria Publishing, 1995. [4] BURNIE, D. Stručná encyklopedie lidského těla. Talentum, 1996. [5] LİWE, B. Biochemie. Bamberg, C.C.: Buchners Verlag, 1989. [6] SOFROVÁ, D. – TICHÁ, M. a kol. Biochemie – základní kurz. Praha: skripta UK, 1993. [7] KARLSON, P. – GEROK, W. – GROSS, W. Pathobiochemie. Praha: Academia, 1987. [8] KARLSON, P. Základy biochemie. Praha: Academia, 1981. [9] KUBIŠTA, V. Buněčné základy životních dějů. Praha: Scientia, 1998. [10] Lidské tělo. Překlad: Hořejší, J. – Prahl, R. Bratislava: GEMINI, 1992. Ilustrace Markéta Roštejnská: obr. 2, 9, 10, 11, 12 a 13
Obsah
45