Traumatizované dětství v literatuře pro děti a mládeţ

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA ČESKÉ LITERATURY

Traumatizované dětství v literatuře pro děti a mládeţ Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. PhDr. Naděţda Sieglová, CSc.

Jarmila Salabová

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem číslo 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 15. 4. 2013

..................................................................

Poděkování: Tímto bych ráda poděkovala doc. PhDr. Naděždě Sieglové, CSc. za vstřícný přístup při vedení mé práce, cenné rady a připomínky.

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1

2

RODINA .................................................................................................................. 7 1.1

Definice rodiny ................................................................................................... 7

1.2

Funkce a typy rodiny .......................................................................................... 8

NEÚPLNÁ RODINA ............................................................................................ 10 2.1

Úmrtí v rodině .................................................................................................. 10

2.2

Rozvod rodičů .................................................................................................. 11

2.3

Obecná pravidla eliminující negativní dopady odchodu jednoho z rodičů na

dítě

.......................................................................................................................... 11

3

LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŢ PO ROCE 1989 ............................... 13

4

PRÓZA PRO ČTENÁŘE MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU .......................... 15

5

4.1

Martina Skala: Medvídek Kuma ...................................................................... 15

4.2

Ivana Janišová: Tomáš a jeho rytíř Bětka......................................................... 17

4.3

Iva Procházková: Kryštofe, neblbni a slez dolů! .............................................. 20

PRÓZA PRO ČTENÁŘE STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU ............................ 23 5.1

Ivan Binar: Bibiana píská na prsty ................................................................... 23

5.2

Jiří Stránský: Perlorodky .................................................................................. 27

5.3

Iva Procházková: Uzly a pomeranče ................................................................ 32

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 35 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................................... 37 Bibliografický záznam ............................................................................................ 40 Bibliographic note ................................................................................................... 40 Anotace ................................................................................................................... 40 Abstract ................................................................................................................... 40 Klíčová slova........................................................................................................... 41 Key words ............................................................................................................... 41

ÚVOD Rodina je nejvýznamnějším činitelem v procesu formování osobnosti dítěte. V případě, ţe je rodina fungující jednotkou, má pro dítě nenahraditelný význam. Zabezpečuje dítěti základní potřeby jako lásku, pocit bezpečí a jistoty, vytváří takové prostředí, aby byly uspokojeny i potřeby psychické. Protikladem k harmonickému rodinnému souţití je souţití v rodině neúplné. Neúplná rodina vzniká smrtí nebo rozvodem manţelů. Dítě je citově vázáno na oba rodiče, a proto pro něj vznik neúplné rodiny představuje traumatický záţitek, jenţ můţe vést ke ztrátě důvěry v sebe i v okolí, zranitelnosti, odtaţitosti, zhoršení navazovat mezilidské vztahy či k poruchám nálady a chování. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na českou kniţní produkci pro děti a mládeţ, jeţ byla vydána po roce 2000 a jejíţ protagonisté pocházejí z neúplné rodiny. Úkolem mé práce je analýza vybraných prozaických děl s tematikou disharmonické rodiny. V práci se pokusím zhodnotit, do jaké míry a v čem konkrétně poskytli autoři recipientům prostor pro identifikaci s literárním hrdinou a zároveň tak vytvořím přehled děl, jejichţ četba můţe příznivě přispět k vyrovnání se recipienta s přicházejícími osudovými zlomy. Bakalářská práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola nahlíţí na téma z psychologického a sociologického hlediska. V této části práce vymezuji pojem rodina, uvádím funkce a typy rodiny. Druhá kapitola pojednává o rodině neúplné. Popisuji příčiny vzniku neúplné rodiny a zároveň uvádím pravidla, která eliminují negativní dopady traumatického záţitku v podobě smrti či rozvodu rodičů na děti. Následující kapitola předkládá stručný vývoj literatury pro děti a mládeţ po roce 1989. Čtvrtá a pátá kapitola představují stěţejní část mé práce. Zaměřím se na literaturu pro děti a mládeţ vydanou po roce 2000, ve které vznik neúplné rodiny představuje pro literárního hrdinu traumatický záţitek. Bakalářská práce na zvolených literárních dílech 5

předloţí, jakým způsobem je realita smrti či rozvodu rodičů zpracována intencionální dětskou literaturou.

6

1 RODINA K zakládání rodiny docházelo od nepaměti. Lidé si utvářeli seskupení, která poskytovala jejich členům útočiště a určitou jistotu přeţití. Rodina jako základní jednotka společnosti prošla v souvislosti s historickými, společenskými i politickými událostmi mnohými změnami a v závislosti na době se funkce a úloha rodiny měnila. Současná rodina je nazývaná rodinou nukleární. Je tvořena matkou, otcem a dětmi a klade důraz na vzájemné pochopení a citovou podporu.

1.1 Definice rodiny Pojem rodina bývá různě definován v závislosti na oboru, ve kterém s tímto pojmem pracujeme. Všeobecná deklarace lidských práv označuje rodinu jako „přirozenou a základní jednotku společnosti, mající nárok na ochranu ze strany společnosti a státu,“1 z psychologického hlediska je rodina označována jako „společenská skupina spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy a odpovědností a vzájemnou pomocí.“2 Definice J. Odehnala podněcuje k hlubšímu zamyšlení nad tímto pojmem a zároveň k vytyčení dalších podstatných bodů: „Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu společensky žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoj k personálnímu okolí, k sobě samému i společnosti obecně“3 Všechny definice rodiny se shodují v tom, ţe je rodina prostorem, ve kterém ţijí v sounáleţitosti manţelé, vychovávají dítě, vytváří se zde vztahy, na jejichţ základě jsou pak vytvářeny vztahy k ostatním; je prostorem, ve kterém dominuje stabilita, jistota, bezpečí, porozumění.

1

Všeobecná deklarace lidských práv a související dokumenty. Ostrava : Aries, 1993. 101 s. Článek 16, odstavec 3. Str. 15. 2 ŠPAŇHELOVÁ, Ilona: Dítě a rozvod rodičů. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. 179 s. ISBN 978-80-2473181-0. Str. 11. 3 VÝROST, Jozef; SLAMĚNÍK, Ivan: Aplikovaná sociální psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6. Str. 304.

7

1.2 Funkce a typy rodiny Rodina se řídí určitými pravidly a plní určité funkce. Ty se v souvislosti se společenskými změnami vyvíjí. Mezi základní funkce patří: a) „biologicko-reprodukční b) ekonomicko-zabezpečovací c) emocionální d) socializačně výchovná“4 Rodina je jako jednotka zasazena do specifického domácího prostředí, které je velice důleţité pro duševní zdraví dítěte, a to především proto, ţe na dítě působí soustavně a trvale jiţ od jeho útlého dětství. Pro duševní zdraví je významné především to, co se opakuje, co přetrvává, co je stálé. V rodině je to pak především vztah dítěte k rodičům, neboť tento vztah je pro dítě určujícím modelem lidského vztahu pro další ţivot, vzorem, od kterého se bude odvíjet navazování nových vztahů dítěte k dalším lidem. Láska rodičů k dítěti je tím necennějším, co dítě dostává. Ne kaţdému dítěti je však rodičovská láska, bezpečí a teplo domova dopřáno. V souvislosti s porozuměním pojmu neúplná rodina, jímţ se budu dále zabývat, je zapotřebí uvést všechny typy rodiny:5 a) rodina vlastní Vlastní rodinou rozumíme rodinu, v níţ jsou děti se svými rodiči pokrevně spojeny. b) rodina nevlastní V této rodině neexistuje pokrevní pouto mezi rodiči a jejich dětmi, avšak nic nebrání tomu, aby byly děti vychovávány v bezpečném domově a zahrnuty láskou. c) rodina úplná Jedná se o klasický model rodiny s oběma rodiči.

4

ŠPAŇHELOVÁ, Ilona: Dítě a rozvod rodičů. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. 179 s. ISBN 978-80-2473181-0. Str. 12. 5 GRECMANOVÁ, Helena a kol.: Obecná pedagogika II. Olomouc : HANEX, 2003. 192 s. ISBN 8085783-24-X. Str. 23 - 27.

8

d) rodina neúplná O neúplnou rodinu se jedná tehdy, kdyţ dítě ţije a je vychováváno pouze jedním z rodičů. Druhý rodič z určitých důvodů chybí. Danými důvody můţe být úmrtí jednoho z rodičů, či rozvod rodičů. Jednotlivé funkce rodiny, její pravidla, úlohy a typy jsou předmětem prací specializovaných na tuto oblast. Má bakalářská práce je zaměřena pouze na rodinu neúplnou.

9

2 NEÚPLNÁ RODINA Neúplná rodina je taková rodina, v níţ jeden z rodičů chybí. V současné době se stává tento typ rodiny velice častým a je na něj pohlíţeno jako na váţný sociální problém. Psychologové i pedagogové se shodují, ţe pro kvalitní rozvoj osobnosti dítě je nezbytně nutná přítomnost obou rodičů. Neúplná rodina můţe vzniknout následujícími způsoby: a) úmrtí rodiče b) rozvod rodičů

2.1 Úmrtí v rodině Vzhledem k tomu, ţe rodina je interakční jednotka, v níţ se členové navzájem ovlivňují, smrt jednoho z partnerů představuje destabilizaci, na kterou byli všichni rodinní příslušníci zvyklí. Odchod jednoho rodiče úmrtím je nejbolestnějším okamţikem v ţivotě celé rodiny. Přináší psychickou zátěţ, a to bez ohledu na to, zda se jedná o smrt náhlou či očekávanou. V souvislosti s nenávratnou ztrátou jednoho z rodičů je nastolena otázka, jakým způsobem, kdy a zdali vůbec dítě o smrti rodiče informovat. Na jedné straně Zdeněk Matějček ve své publikaci6 uvádí, ţe děti nejsou schopny tuto ztrátu unést, proto je mnohem lepší počkat na vhodnější chvíli a s danou zprávou je seznamovat po částech a co nejšetrněji. „Tendence odkládat sdělení skutečnosti dítěti je zvláště silná jednak v případech, kdy úmrtí člena rodiny bylo náhlé a tragické, jednak tehdy, jestliže k němu došlo sebevraždou nebo za jiných sociálně těžko přijatelných okolností (např. vraždou, které se třeba navíc dopustil jiný člen rodiny) a sami dospělí se nedovedou s takovou událostí vyrovnat.“7 Na straně druhé Matějček předpokládá, ţe pokud je sdělení pravdy dítěti zamlčeno či odloţeno, dítěti pak vyrovnání se s ní není nikterak usnadněno, právě naopak. Pokud totiţ dítě proţívá zármutek ve stejnou chvíli jako ostatní rodinní příslušníci, mohou všichni okamţitě reagovat na svůj vzájemný aktuální psychický stav, být si navzájem 6

MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 223 s. ISBN 80-04-25236-2. 7 Tamtéţ, str. 142.

10

citovou oporou a emocionální projevy (pláč, lítost, strach, …) do jisté míry eliminovat. Podle Matějčka je totiţ „dobře prožitý smutek pozitivním činitelem ve výstavbě lidské osobnosti.“8

2.2 Rozvod rodičů V současné době je častým důvodem vzniku neúplné rodiny rozvod rodičů. Jako nejčastější příčiny rozvodu jsou uváděny „rozdílnost povah, nevěra, sexuální neshody, nezájem o rodinu, alkoholismus, neuvážený sňatek či zlé nakládání.“9 Přesto, ţe rozvod je pro rodiče východiskem z mnohdy beznadějné situace, pro dítě je rozvod rodičů velice zásadní a často traumatizující událostí vyvolávající duševní tíseň, beznaděj, nedůvěřivost. Rodiče jsou často překvapeni, do jaké míry je dítě jejich rozvodem otřeseno, přestoţe, jak uvádějí: „v životě dítěte se celkem nic nezměnilo“.10 Neuvědomují si totiţ, ţe pro dítě znamená rozvod rodičů porušení jejich rovnováhy, ztrátu jistoty.

2.3 Obecná pravidla eliminující negativní dopady odchodu jednoho z rodičů na dítě a) pravdivost Je nezbytně nutné, aby byla dítěti sdělena daná fakta a bylo tak seznámeno s realitou. Add 1: V případě úmrtí je vhodné dané sdělení neodkládat, umoţnit dítěti účastnit se veškerého dění, příjemného i ţalostného.

8

MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 223 s. ISBN 80-04-25236-2. Str. 143. 9 RAŠOVSKÁ, Kateřina. Percepce, prožitky, hodnocení a některé důsledky rozvodu rodičů: z pohledu vybrané skupiny dospívajících. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 1995, 118 l. Diplomová práce. 10 KUBIČKA, Luděk. Rodina a duševní zdraví dítěte. Praha: Státní pedadogické nakladatelství, 1966. Str. 39.

11

Add 2: V případě rozvodu rodičů je důleţité, aby se rodiče nejdříve domluvili navzájem, kdy a jak dítě s danou skutečností obeznámí. Je podstatné vybrat správnou chvíli, zvolit vhodný způsob a především zajistit, aby se rozhovoru zúčastnily obě strany. Poté je nutné dát dítěti časový prostor k tomu, aby se na danou změnu připravilo. Případně stanovit pevné datum odchodu jednoho z členů rodiny. Dítě má tak určitý časový prostor se s rozvodem rodičů vypořádat. b) otevřenost Add 1: Na případné otázky dítěte je ţádoucí odpovídat upřímně, nicméně šetrně, dítě je v tomto stresovém období čímkoliv lehce zranitelné. Add 2: Obecně by i nadále měla mezi oběma rodiči a dítětem přetrvat přímá komunikace, kdy dítě nebude mít strach zeptat se na to, co ho zajímá, s čím si neví rady. c) jistota Add 1: V případě trvalé ztráty jednoho z rodičů je nutné ujišťovat dítě, ţe bude i nadále milováno, v bezpečí a ţe ho druhý rodič neopustí. Add 2: Vhodné je dítěti ukázat nové bydlení toho rodiče, který rodinu opouští - dítě tak na vlastní oči vidí, ţe i zde, v novém bydlišti, bude mít svůj pokoj, svoji postel. Má tak alespoň nějakou jistotu, ţe s ním druhý rodič „počítá“.

12

3 LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŢ PO ROCE 1989 Proměny, které přinesly polistopadové události roku 1989, se dotkly nejen společnosti, politiky, ekonomiky, ale zároveň také oblasti literatury. Uvolnění politické situace v tehdejším Československu s sebou přineslo liberalizaci kniţního trhu, kdy vycházela díla nejen autorů nových, ale zároveň autorů do té doby tabuizovaných. Vydavatelská činnost jiţ nebyla nadále působištěm státem regulovaných a prověřovaných nakladatelství a docházelo k nárůstu nových, především soukromých, nakladatelství. V návaznosti na literaturu celonárodní se také literatura pro děti a mládeţ dočkala podstatných změn. „Vymanila se z ideologického diktátu“11 a začala se svobodně rozvíjet. Vydávat tak bylo umoţněno dosud tabuizovaným autorům, objevovala se i díla vydávaná v předchozím období v samizdatu a exilu. V literatuře pro děti a mládeţ se začaly objevovat tituly odkrývající méně častá témata. Vlna euforie se nenesla pouze ve znamení svobody a tvorby bez hranic, nicméně také zmatku a chaosu. Záplava knih značně rozkolísaných kvalit, trh zahlcený literárním brakem, nepřehlednost vydávaných knih - to vše jsou nepříznivé důsledky polistopadového vývoje v rámci literatury. Ty se projevily i v literatuře pro děti a mládeţ: literární kýč v podobě oţivených seriálových postaviček, podmaňujících si především nejmenší čtenáře, bezobsaţné rýmovačky, tuctové komiksy a v neposlední řadě bezvýznamné napodobeniny klasických pohádek. Krize počátku 90. let způsobila, ţe kniţní trh byl přesycen triviální literaturou a díla pro děti a mládeţ s trvalejší výpovědní hodnotou se objevovala sporadicky. Zmatek panující v 90. letech se postupně uklidnil a došlo k protřídění hodnot.

11

TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež: Tvorba devadesátých let 20. století. Brno : Cerm, 2000, 31 s. ISBN 80-7204-170-3, str. 3.

13

Současná literatura pro děti a mládeţ se vlivem společenských proměn výrazně posunula ve volbě zpracovávaných témat. Změnou ţivotního stylu posledních let se změnilo i zobrazení rodiny v literatuře pro děti a mládeţ. Autoři jiţ nezobrazují dětský svět pouze jako bezkonfliktní prostor, ale zachycují i témata váţnějšího charakteru, například úmrtí rodiče či rozpad rodinných vztahů. Problematika rodiny disharmonické je zobrazena jak v literatuře pro nejmenší, tak v literatuře pro mládeţ.

14

4 PRÓZA

PRO

ČTENÁŘE

MLADŠÍHO

ŠKOLNÍHO VĚKU 4.1 Martina Skala: Medvídek Kuma Martina Skala svou knihou Medvídek Kuma s podtitulem Nevšední putování na severní pól předloţila začínajícím recipientům příběh plný záţitků a dobrodruţství a zároveň příběh ukrývající ponaučení a pochopení. Autorka s vyuţitím pohádky jako ţánru, jenţ děti dobře znají a mají v oblibě, akcentuje narušené rodinné i mezilidské vztahy a také nenásilnou a hravou formou seznamuje recipienty od útlého věku s ekologickou výchovou. Čtenáře provází pohádkovým příběhem malý medvídek Kuma. Ten byl pro svůj sněhobílý koţíšek, který zdědil po tatínkovi, polárním medvědovi, s třemi hnědými skvrnami po mamince, medvědici grizzly, mezi vrstevníky svého druhu nápadný. Stal se terčem posměchu ostatních medvíďat a dokonce ho profesor ve škole označil jako „zvláštní hříčku přírody“12. Vyrůstal v rodině, která, stejně jako mnohé rodiny lidské, postrádala tatínka. „Jak už to někdy v životě bývá, rodiče se rozešli. Otec žil na severním pólu a medvědice vychovávala malého medvídka sama.“13 Medvídkova touha setkat se se svým tatínkem, „nejsilnějším ze všech ledních medvědů“14, byla tak silná, ţe opustil maminku i svou babičku, asijskou medvědici Ayako, a vydal se vstříc Arktidě. Stejně jako v kaţdé pohádce i v této potkal hrdina během cesty několik přátel. Seznámil se s liškou Fleur de Nuit, poslední zástupkyní svého druhu, která utekla z vědeckého zoologického ústavu, protoţe tlak médií byl neúnosný a žila ve strašném stresu.15 Také s osamoceným psem Pipinem, kterého lidé uvázali v lese, protoţe odletěli na dovolenou

12

SKALA, Martina: Medvídek Kuma: Nevšední putování na severní pól. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2009. 96 s. ISBN 978-80-204-2128-9. Str. 8. 13 Tamtéţ, str. 7. 14 Tamtéţ, str. 8. 15 Tamtéţ, str. 25.

15

k moři, do hotelu, kam prý psi nesmějí,16 a dalšími zvířátky. S nimi Kuma proţil neobyčejná dobrodruţství a díky jejich odvaze a bystrosti vzájemnými silami porazili všechny nepřátele lidské i zvířecí. Cíle cesty nakonec hrdinové dosáhli a na severní pól skutečně dorazili. Zjistili však, ţe najít tátu ledního medvěda je nemoţné. Ve chvíli příchodu hrdinů na severní pól byla svolána velká zvířecí arktická konference, na které se všichni společně usnesli, ţe je nejpříhodnější čas k záchraně „jediného pelechu, který člověk má“17, tedy planety. Příběh, „v němž slovo a obraz vládnou stejným dílem naléhavosti sdělení“18, je vyprávěn chronologicky a členěn do krátkých kapitol. Odlišností hrdiny a jeho neharmonickým rodinným zázemím poskytuje autorka prostor pro ztotoţnění recipienta s literární postavou. Protagonista příběhu tak můţe chováním a vystupováním představovat pro recipienta vzor. Můţe pozitivně ovlivňovat čtenářovo smýšlení, pomáhat mu v pochopení reality i témat váţnějšího charakteru, v tomto případě rozpadu rodiny. Kniha dále apeluje na dobré vychování, vzdělání, vzájemnou spolupráci a podporu, zároveň nabízí ponaučení, jeţ je umocněno desaterem v závěru knihy a vyzývá kaţdého jednotlivce k odpovědnosti, pomoci a ochraně přírody. Bez ohledu na to, ţe celý příběh měl podobu pouhého snu medvědího zimního spánku.

16

SKALA, Martina: Medvídek Kuma: Nevšední putování na severní pól. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2009. 96 s. ISBN 978-80-204-2128-9. Str. 38. 17 Tamtéţ, str. 88. 18 SIEGLOVÁ, Naděţda. Medvídek Kuma. Nevšední putování na severní pól. In: ILiteratura [online]. 2002 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/26135/skala-martina-medvidekkuma-nevsedni-putovani-na-severni-pol

16

4.2 Ivana Janišová: Tomáš a jeho rytíř Bětka Kniha Ivany Janišové Tomáš a jeho rytíř Bětka je určena začínajícím čtenářům. Příběh je zaloţen na konfrontaci dvou kontrastních typů rodin a autorka se v něm zabývá mezilidskými vztahy, sociálními problémy a solidaritou mezi přáteli. V díle je akcentováno téma výchovy dítěte pouze jedním rodičem. Přátelé Bětka a Tomáš, hrdinové příběhu, bydlí v témţe domě, navštěvují tutéţ školku, společně také zasednou do školních lavic. Bětka ţila v harmonické rodině a bylo jí „příjemné slyšet tátu a mámu, jejich smích, jejich šepot a při tom usínat“19, zatímco Tomáš vyrůstal v neúplné rodině, pouze s nezodpovědnou matkou. Kdyţ se paní učitelka jednoho dne ve školce zeptala dětí, kde a jak stráví prázdniny, děti se předháněly, aby se mohly pochlubit. Jen Tomáš mlčel. Bětce bylo Tomáše líto, věděla totiţ, ţe vyhlídka šťastně strávených prázdnin je pro Tomáše mizivá. Rezolutně proto prohlásila, ţe Tomáš pojede na prázdniny s ní a její rodinou. Aţ ji samotnou překvapila její impulzivní reakce. V danou chvíli na sebe byla pyšná, postupně ji ale přepadaly obavy, jaký postoj zaujmou její rodiče. Nebudou se zlobit? Bětčini rodiče věděli, jak komplikované má Tomáš dětství. Sama Tereza, maminka Bětky, prohlásila, ţe „rozvody jsou špatná věc.“20 Mají negativní dopad na děti, a tak by je zakázala. Vůči dceřině návrhu proto Bětčini rodiče nic nenamítali. Chtěli Tomášovi dopřát alespoň pár radostně strávených dní. Na začátku prázdnin tedy odjela Bětčina rodina včetně Tomáše na chalupu do Kánic, kde všichni proţili neobyčejná dobrodruţství a spoustu legrace. Tomáše však během pobytu na chalupě neustále suţovaly obavy. Znepokojovalo ho, ţe by snad provedl něco, co by se Bětčiným rodičům nezamlouvalo a co by bylo důvodem jeho odjezdu zpět do Prahy za matkou. Rád trávil čas s Bětkou i jejími rodiči, byl spokojený, šťastný, jako uţ dlouho ne, nechtěl si toto radostné období ničím zkazit. Obavami z odjezdu do Prahy a touhou strávit prázdniny s kamarádkou a jejími rodiči je zřetelně zobrazena zanedbávající výchova vlastní matky a absence jakéhokoli vyjádření lásky, porozumění a pochopení vůči svému dítěti. 19 20

JANIŠOVÁ, Ivana: Tomáš a jeho rytíř Bětka. Brno : Doplněk, 2004, 72 s. ISBN 80-7239-163-1. Str. 6. Tamtéţ, str. 15.

17

Tomášovy obavy se naplnily. První prázdninový den se děti toulaly tak dlouho, aţ po nich celá vesnice vyhlásila pátrání, později Tomáš neuposlechl zákazu chodit k rybníku a spadl do něj. Oprávněně se tedy strachoval, ţe trest v podobě návratu za matkou jej nemine. Jeho neklid však zaţehnal mírný tón Bětčiných rodičů, kdyţ mu domlouvali. Na to nebyl zvyklý. Jeho maminka často křičela. Během prázdnin Tomáše navštívil jeho otec, pan Pecka, a strávil se všemi na chalupě několik dní, za coţ byl Tomáš vděčný. Kdyţ pak společně s otcem odjíţděli, vůbec mu nevadilo, ţe prázdniny pomalu končí a škola klepe na dveře. Těšil se totiţ, aţ se s Bětkou zase setká ve škole. Autorka příběhem dvou nerozlučných kamarádů reflektuje význam a důleţitost kamarádství. Ačkoliv většinou chlapec chrání dívku, v tomto příběhu je to naopak - to Bětka pro Tomáše ztvárňuje roli rytíře, ochotného se ho kdykoli zastat a ochránit. Jaký význam mělo přátelství pro osamoceného Tomáše, poznáváme v jeho reakci na ukradený kapesník. Jednalo se o dárek od Bětky, a proto měl pro Tomáše hlubší emocionální význam - symbolizoval jejich přátelství. Bedlivě si ho stráţil a jeho odcizení spoluţákem řešil pěstmi a agresí. Nechtěl o něj přijít. Měl veliké štěstí, „že má takovou kamarádku.“21 Zároveň autorka klade důraz na důleţitost rodinného zázemí. Bětčini rodiče jsou sice vůči Tomášovi vstřícní a přátelští, nicméně nejedná se o jeho vlastní rodiče. Význam rodinné podpory a soudrţnosti je nejmarkantněji zobrazen ve chvíli, kdy se Michal, Bětčin otec, ze všech sil snaţil naučit Tomáše jezdit na kole. Veškerá snaha však byla marná. Příchodem Tomášova otce se vše změnilo a Tomáš najednou jezdil na kole od rána do večera. Michal se nepřestával divit, jak je to moţné? Vţdyť ho učil totéţ. Pan Pecka pro to měl vysvětlení: „Jsi ty snad jeho táta?“22 Ivana Janišová příběhem prezentuje nezastupitelný význam rodiny pro dítě. Rodiče jsou pro děti vzorem, modelem chování. Autorka se tématu neúplné rodiny dotýká tím, ţe v příběhu zobrazuje rozvod rodičů. Otec od rodiny odešel a matka vychovávala Tomáše 21

JANIŠOVÁ, Ivana: Tomáš a jeho rytíř Bětka. Brno : Doplněk, 2004, 72 s. ISBN 80-7239-163-1. Str. 15. 22 Tamtéţ, str. 63.

18

sama. Péči o syna však zanedbávala. Důsledky její výchovy se projevily v oblasti citového strádání dítěte. Naštěstí se alespoň Tomášův otec chopil příleţitosti a vymanil svého syna z opatrovnictví nespolehlivé matky, coţ pro Tomáše a zároveň všechny čtenáře v téţe situaci symbolizuje příleţitost a naději k vytvoření lepší budoucnosti.

19

4.3 Iva Procházková: Kryštofe, neblbni a slez dolů! Kniha Ivy Procházkové Kryštofe, neblbni a slez dolů! reflektuje rozpad manţelství a především jeho dopad na dítě. Dílo je svým rozsahem krátké, děj se odehrává během jednoho podvečera, přesto autorka vytvořila příběh, kterým interpretuje tuto traumatizující zkušenost dětem. Příběh je vyprávěn jako sled vlastních myšlenek protagonisty Kryštofa, který vylezl na skálu na kraji vsi, a ačkoliv se jiţ stmívá a je zima, zarputile odmítá slézt dolů. Důvod jeho rozhodnutí však není nikomu známý. Postupným odhalováním příběhu poznáváme, jaké okolnosti přiměly Kryštofa k tomuto jednání. Dozvídáme se, ţe příčinou byl spor mezi nerozlučnými přáteli Kryštofem a Alešem. Vzniklou hádku lze označit za irelevantní, avšak Alešovo nařčení „tvůj táta se nevrátí!“23 se Kryštofa hluboce dotklo. Jeho reakce na danou příhodu byla velice impulzivní. Shodil Aleše do bláta a ujel. „Přišlo to naráz. Ta potřeba. Ten vztek. Ta neodolatelná chuť.“24 Po tomto incidentu pak vylezl na skálu. Útěkem vyjadřuje nesouhlas, vzdor, truc a zároveň nepochopení a neporozumění vůči němu samotnému. Obyvatelé vesničky se ho snaţili přimět, aby slezl ze skály dolů. On však zůstal neoblomný. Nereagoval ani na zoufalé prosby utrápené maminky. Ona sama však svou výtkou „Musíš mi pořád přidělávat jenom starosti?“25 zasazuje Kryštofovi další ránu, neboť mu tak dává najevo, ţe ani ona neodhalila, co se za Kryštofovým jednáním skrývá. Je to stesk po otci a zároveň závist. To nepřímo odhaloval i Alešovi, kdyţ ho přesvědčoval o tom, jaké štěstí v podobě otce ho potkalo: „Tak senzační zase není,´ namítne zamračeně. ,Ale je!´ hádám se. ,chodí s tebou na ryby!´ ,To je toho, taky už jsem od něho slíznul pár pohlavků.´ ,Lepí ti kolo, když píchneš!´ křičím. ,V sobotu mi zakázal koukat na hokej.´ ,A nechá tě jezdit s traktorem!“26 Proč některé děti tatínka mají a jiné ne?

23

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Kryštofe, neblbni a slez dolů! 1. vyd. Praha : Albatros, 2004. ISBN 80-0001326-6. Str. 22 - 23. 24 Tamtéţ, str. 20. 25 Tamtéţ, str. 30. 26 Tamtéţ, str. 52.

20

Kdyţ pak maminka hrozila synovi tím, ţe napíše o jeho neposlušnosti tátovi, Kryštofovou reakcí „Dobře vím, že nenapíše. Nepřátelé si nepíšou.“27 dává autorka najevo, ţe je chlapec srozuměn s nastolenou situací. Ví, ţe komunikace mezi rodiči nefunguje. O to víc je pro něj celá situace bolestnější, ztrácí totiţ jistotu, ţe o něj bude mít otec zájem, ţe budou nadále kamarádi. Proto se ve svých myšlenkách vrací do minulosti a vzpomíná na chvíle strávené s tatínkem, na spoustu záţitků, které spolu proţili. Skrze Kryštofovy vzpomínky je tedy vyjádřena touha kaţdého dítěte strávit dětství s oběma rodiči, kteří pro dítě vytvoří patřičné zázemí a budou pro něj vzorem. Vzorem, o který Kryštof s otcovým odchodem od rodiny přichází. Je mu z toho úzko. Nechce si připustit pravdu, ţe otec skutečně odešel. Navţdy. Pravdu, kterou se snaţí zahnat do kouta, pravdu, která se ještě nestačila do křehké dětské duše vstřebat, pravdu, kterou mu jeho nejlepší přítel bezcitně vmetl do obličeje. Vzhledem k tomu, ţe je příběh určen recipientům jiţ od osmi let, odbočuje autorka od oţehavého tématu vedlejšími epizodami, v nichţ odráţí přátelství mezi chlapci. Bolestná realita v podobě odchodu otce od rodiny tak není předloţena přímo a zábavné příhody umoţňují dětem alespoň na okamţik zapomenout na trápení a uniknout do dob štěstí, spokojenosti a bezstarostnosti. Úsměv na rtech vykouzlí Kryštofovi vzpomínka na to, kdyţ chlapci léčili revma jezevčíka Drobka v rozehřáté troubě, nebo kdyţ našli obrovskou červenou podprsenku a nenapadlo je nic jiného, neţ ji pověsit na sochu Hudby v přízemí školy. Kryštof se však snaţil na tyto epizody zapomenout. Byl tvrdohlavě přesvědčen, ţe s Alešem jiţ nikdy nepromluví, neboť ho zklamal natolik, stejně jako Kryštofův otec, ţe mu nemůţe odpustit. Přemýšlení na skále však nakonec donutilo Kryštofa utřídit si myšlenky, přehodnotit názory a akceptovat realitu. K tomu, aby mohl čtenář sledovat Kryštofovu změnu názorů, vyuţila autorka vnitřních monologů hrdiny. Konec příběhu pak přichází s vyšplháním Aleše na skálu. Přichází, aby se s Kryštofem usmířil. Prvotní konfrontace mezi chlapci je tedy zaţehnána a Kryštof s povděkem

27

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Kryštofe, neblbni a slez dolů! 1. vyd. Praha : Albatros, 2004. ISBN 80-0001326-6. Str. 30.

21

přijímá Alešovu omluvu: „ ‚Promiň, já to tak nemyslel, když jsem říkal, že se tvůj táta nevrátí,„ zabručí potichu. Nekouká se při tom na mě. ‚To víš, že se vrátí.„ ‚To víš, že se nevrátí,„ odpovím. Nemá cenu, abych si lhal do kapsy.“28 Autorka tak vytvořila příběh, v němţ zobrazuje rozvod rodičů a jeho negativní dopad na dítě. Kryštof je traumatickým záţitkem v podobě odchodu otce od rodiny zdrcen. Ve svém okolí nenachází oporu ani porozumění, coţ ho zraňuje. Autorka se snaţí recipienty jiţ od útlého věku připravit na bolestné okamţiky, které mohou přijít. Čtenáři se musí naučit akceptovat realitu a s traumatizujícími událostmi se vyrovnat.

28

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Kryštofe, neblbni a slez dolů! 1. vyd. Praha : Albatros, 2004. ISBN 80-0001326-6. Str. 53.

22

5 PRÓZA PRO ČTENÁŘE STARŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU 5.1 Ivan Binar: Bibiana píská na prsty Pískání na prsty - signál, který započal pohádkový příběh o dívce Bibianě. Dívka je po autonehodě, při níţ přišli o ţivot její rodiče, upoutaná na invalidní vozík a prostor, ve kterém se můţe pohybovat, je omezen na pokoj v bytě. Ţije se svojí babičkou, ta však pracuje jako messengerka a Bibiana často tráví dny sama. Bibianu někdy navštíví přátelé Jeníček a Mařenka, a kdyţ má babička volno, hrává jim představení v loutkovém divadle. Ve chvíli, kdy hraje babička pohádku O líném Honzovi, zazvoní sluţební telefon. Babička odjíţdí pracovat, Mařenka ještě namaluje Bibianě obrázek princezny a pak uţ utíká s Jeníčkem skotačit na hřiště. Bibiana se ocitá sama a nudu se pokouší zahnat tím, ţe se učí hvízdat na prsty, stejně, nebo alespoň podobně, jak to umí babička nebo jako to uměl její táta, „… ten to uměl báječně. … hvízdl, až se stromy ohýbaly.“29 „Strčila si ukazovák a prsteník pravé ruky do pusy, volně je položila na jazyk, zavřela pusu, jen úzkou štěrbinu mezi rty nechala volnou, zadula …“ 30Ale nic. Zkusila to nanovo a najednou hvíííííízd! Nebylo to však ledajaké hvízdnutí. Bylo kouzelné a přeneslo Bibianu do pohádky. Ocitla se v rozehrané hře o Honzovi a stala se jeho doprovodem na cestě za princeznou, během níţ zaţili spousty dobrodruţství. Několikrát se ocitli i v nebezpečí, které však vzájemnými silami a za pomoci zvířecích přátel hravě překonali. Konec je šťastný jako v kaţdé pohádce - Honza našel princeznu a bude se konat svatba. Jelikoţ je ale hledanou princeznou sama Bibiana a ta je ještě malá a Honza příliš hloupý a nevzdělaný na to, aby mohl kralovat, rozhodli královští rodiče, tedy rodiče Bibiany, ţe se svatba bude konat, aţ oba dospějí. Hvízdnutím se Bibiana zase vrací do pokoje babiččina bytu. Ale není zklamaná. Ví totiţ, ţe stačí zapískat na prsty.

29 30

BINAR, Ivan. Bibiana píská na prsty. 1. vyd. Praha : Meander, 2009. ISBN 978-80-86283-73-9. Str 3. Tamtéţ, str. 10.

23

Ačkoliv je hrdinka tohoto pohádkového příběhu se svým handicapem smířená, v některých chvílích se ani ona neubrání pocitům smutku a stesku. Především v okamţicích, kdy invalidní vozík představuje překáţku vykonávat to, co by chtěla dělat, co je pro děti jejího věku typické a co ona nemůţe. Třeba kdyţ Mařenka skákala přes švihadlo. „Bibiana ji sledovala s obdivem a taky se závistí.“31 Její touha chodit je umocněna ve chvíli, kdyţ babička vypráví o líném Honzovi, který se jen válí na peci. Bibiana vykřikla: „Tohle nechápu! … Má zdravé nohy a válí se na peci!“32 Proč někdo, kdo můţe chodit, nechce? Autor však nevykresluje bolest mladé dívky pouze v návaznosti na invalidní vozík, ale i v souvislosti se vzpomínáním na osudnou nehodu. Obzvlášť smutná je scéna, kdy si Bibiana začala hrát s autíčkem na dálkové ovládání. Jezdila jím po pokoji, občas zatroubila. „Vtom skřípot brzd, smyk, červené ferrari vrazilo do nohy od stolu, náraz je obrátil na střechu, zpátky na kola a zase na střechu … Kola se nepřestala točit, stále se ve vzduchu otáčela a otáčela, než došly baterie. Bibiana seděla vozíčku, dálkové ovládání držela v ruce a vůbec ji nenapadlo, že by měla hračku vypnout. Vybavila se jí osudná událost.“33 Na zesnulé rodiče často vzpomínala. Bibiana jako přímý účastník nehody byla samozřejmě obeznámena s tím, ţe rodiče navţdy ztratila. Byla však tehdy velmi malá, a tak zná rodiče jen z babiččina vyprávění. I kdyţ by o mámě a tátovi chtěla vědět všechno, „tahala to z babičky po kouskách, naráz by toho bylo příliš i na babičku.“34 Jelikoţ je Bibianino postiţení trvalé a „musel by se stát zázrak“35, aby mohla dívka opět chodit, přesouvá autor příběh do pohádky, protoţe kde jinde, neţ v pohádkách, se zázraky dějí. „Jedno zdařilé zahvízdání, a rázem se ocitla v jiném světě, zdravá jako rybička. Po letech strávených na vozíčku mohla najednou chodit, běhat, vznášet se nad zemí. Důvěrně známý pokoj s důvěrně známými předměty a bytostmi byl ten tam. Loutkové divadélko se proměnilo v sice podivný a záhadný, přesto však přívětivý svět. Neseděla tu bezmocně s rukama v klíně, aby nezúčastněně sledovala děj, který kdosi 31

BINAR, Ivan. Bibiana píská na prsty. 1. vyd. Praha : Meander, 2009. ISBN 978-80-86283-73-9. Str. 8. Tamtéţ, str. 7. 33 Tamtéţ, str. 9. 34 Tamtéţ, str. 3. 35 Tamtéţ, str. 9. 32

24

předvádí pro její pobavení. Stanula rovnýma nohama uprostřed událostí, odkázaná sama na sebe.“36 Bibiana najednou ţádný vozíček nepotřebuje. Setkáním s Honzou pak proţívá nevšední záţitky a je nadšená z pocitu, „že je někomu užitečná … Až dosud se všichni starali o ni.“37 Autor tak přináší v rámci pohádky naději všem handicapovaným dětem. Naději, ţe někde existuje kouzelný svět, který splní těmto dětem jejich nejtajnější přání. Avšak světem „jinde“ autor definuje jasnou hranici mezi realitou a fikcí a nedává trvale handicapovaným dětem plané naděje. To dokazuje mimo jiné i tím, ţe nenechává Bibianu navţdy v pohádce, ale vrací ji do reality. Pro Bibianu však procitnutí ze snu neznačí deziluzi. Sen, který proţila, je pro ni povzbuzením a posilou. Kniha tedy slouţí jako ukázka, ţe alespoň v pohádkovém světě se dá ţít naplno. Poselství knihy je určené všem, kteří se v rámci svého postiţení vyhýbají společnosti. Autor nabádá k tomu, aby jejich postiţení nevedlo k pocitu outsiderství a aby jejich pohled na svět zůstal optimistický. Zároveň je v knize skryto poselství i pro zdravé čtenáře, jeţ autor vede k pochopení, ţe nejsme na světě všichni stejní, k sounáleţitosti, solidaritě, toleranci. Prostřednictvím knihy dále autor nenásilnou formou vyjadřuje mnohá ponaučení. Zlo je vţdy po zásluze potrestáno: piráti se v Bibianině pohádkovém světě jako symbol zloby mění v Utopence, neposlušného Honzu unáší vzdušný vír, protoţe se nepřivázal lanem tak, jak mu poručil kapitán a „kapitán je na lodi největším pánem a poslouchat se musí, protože má vždycky pravdu“38, zvědavost dromedára skončila nevolností a bolestí hlavy. Autor zdůrazňuje také potřebu spolupráce a pomoci druhým: kdyţ se nemohl Honza dostat z jeskyně a síly Bibiany a kocoura Setsakry nestačily, přispěchali jim na pomoc netopýři. „Bibiana za provaz, Setsakra za Bibianu, první netopýr za Setsakru, druhý netopýr za prvního … a tak dále, dvoustý třicátý osmý za dvoustého třicátého sedmého a … rup! Honza byl nahoře. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří.“39

36

BINAR, Ivan. Bibiana píská na prsty. 1. vyd. Praha : Meander, 2009. ISBN 978-80-86283-73-9. Str. 16. 37 Tamtéţ, str. 14. 38 Tamtéţ, str. 58. 39 Tamtéţ, str. 55.

25

Závěrem je čtenářům předloţena myšlenka o potřebnosti vzdělání. Ivan Binar v příběhu akcentuje traumatický záţitek v podobě úmrtí rodičů. Bibiana tak ztvárňuje postavu sirotka. Její touhu po harmonickém domově autor kompenzuje únikem z reality do pohádkového světa plného fantazie a především naděje, neboť zde nepotřebuje invalidní vozík a navíc se zde můţe setkat se svými rodiči. Přesto, ţe má pohádkový příběh podobu pouhého Bibianina snu, poskytuje čtenářům moţnost identifikace s literární hrdinkou a zprostředkovává recipientům povzbuzení a posilu.

26

5.2 Jiří Stránský: Perlorodky Perlorodky, román pro kluky (a trochu i pro holky) Jiřího Stránského mají podobu fiktivního deníku třináctiletého chlapce zaloţeného na dvou rovinách příběhu. První zobrazovaná rovina odráţí atmosféru doby, ve které se příběh odehrává, druhá se zabývá mezilidskými vztahy. Hlavní hrdina Ivan ţije se svými rodiči a těší se na narození sourozence. Maminka však při porodu umírá a sestřička Ingrid je umístěna do kojeneckého ústavu. Otec situaci nezvládá, začíná pít a často nechává tehdy teprve šestiletého Ivana doma samotného. V tu chvíli zasáhly úřady - dítě bylo otci odebráno z péče a umístěno do dětského domova. Kdyţ otec později zahynul pádem pod tramvaj, stal se z Ivana sirotek. Svůj úděl bral jako krutou nespravedlivost: „Usínání bylo i v ložnici plný dětí jediná chvíle, kdy jsem byl sám jen se sebou. Ale to často moc dobrý nebylo, protože najednou do hlavy vletěl vztek, takovej ten pocit nespravedlnosti, jak že k tomu přijdu, že zrovna já nemám ani mámu, ani tátu … a to je blbý, to je k ničemu.“40 Jedinou ţijící příbuznou tak, kromě malé Ingrid, zůstala Ivanovi babička. A právě touha ţít se sestrou a babičkou je tak silná, ţe Ivana přiměla vzdát se kamarádských vztahů, které v domově navázal, vzdát se i touhy po studiu a vedla ho k rozhodnutí utéci z dětského domova. Útěk z dětského domova Ivan plánoval několik let a sledoval kaţdý z realizovaných útěků s cílem vyuţít chyb dětí ke svému prospěchu. Kdyţ se mu nakonec vlastní útěk podařil uskutečnit, seznámil se s Vojtou a začalo jeho velké dobrodruţství. Vojtu, závozníka geologických vzorků, Ivan potkal na cestě stopem. Od prvního okamţiku si začnou být blízcí. Ačkoliv je Ivanův postoj zpočátku zdrţenlivý, Vojta ho svou otevřenou protireţimní výpovědí odzbrojuje, vyvolá v něm sympatie a jejich vztah se začne vyvíjet a přerůstat ve vzájemnou náklonnost. A je to právě Vojta, svobodný, bezdětný doktor práv, kdo se po zjištění, ţe Ivanova babička jiţ neţije, zaslouţí o to, aby mu byl Ivan a později i Ingrid svěřeni do péče a mohl s nimi vytvořit rodinu. Nechce, aby jejich sen o domově ztroskotal. V tom mu zásadně pomáhá i další klíčová 40

STRÁNSKÝ, Jiří. Perlorodky: román pro kluky (a trochu i pro holky). 1. vyd. Praha : Meander, 2005, 165 s. ISBN 80-86283-40-2. Str. 33.

27

postava díla, „Babi“, Vojtova matka. Osobitá ţena, která svou smělostí a rozhodností udrţuje stabilitu rodiny a svého syna v jeho počínání plně podporuje. Ivan je za jejich péči a zázemí vděčný, avšak pocit podezřívavosti a obezřetnosti jej neopouští. Dosud byl na vše sám a najednou mu vstoupili do ţivota Vojta s Babi, lidé, kteří ho mezi sebe přijímají bez jakéhokoli despektu, mají ho rádi a dokonce s ním chtějí zaloţit rodinu. Splnilo by se tak jeho nejtajnější přání - vyrůstat v rodině poskytující bezpečí, pochopení, lásku. Najednou ho přepadají obavy, protoţe „za těch sedum let po děcákách jsem už na sobě i na jinejch zažil tolik padnutí na držku, někde i do pěknejch sraček (jinak se to fakt nedá nazvat), jenom proto, že se něco začalo dařit až do růžova, že už jsem si byl skoro jistej, že za každou vteřinu štěstí se platí hodinama smutku.“41 Pochybnosti však s postupným přilnutím k Vojtovi a jeho mamince opadají. Bez ohledu na dobrý úmysl Vojty a Babi vytvořit pro Ivana a Ingy domov však nelze povaţovat tuto rodinu za klasickou. Babička totiţ můţe roli maminky nahradit jen dočasně. Řešení k vytvoření skutečného modelu rodiny je nutné hledat v osobách přiměřeného věku. Východisko představuje další zásadní postava příběhu - Kristýna, učitelka v dětském domově, kam byla Ingrid vzhledem ke svému věku umístěna z kojeneckého ústavu. Kristýna o Ingrid pečuje jako o vlastní dítě, má ji ráda. Proto také svolí ke sňatku s Vojtou a díky její obětavosti, Vojtově odvaze a pomoci kamarádů se nakonec boj o děti podaří vyhrát. Je tedy úspěšně dosaţeno adopce sirotků a moţné tak vytvořit klasický model rodiny: matka - otec - děti, a to i přesto, aniţ by Kristýna Vojtu jakkoli zevrubně poznala či dokonce milovala. Ačkoliv Vojtovo a Kristýnino manţelství tedy bylo zpočátku uměle vytvořené, postupným odkrýváním příběhu se dozvídáme, ţe vztah se mezi nimi přece jen postupně vyvíjel. Jen zkrátka začal naopak: „Je sice pravda, že jsme to s Kristýnou měli opačně, než to bývá zvykem - nejdřív nám vstoupili do života Ivan s Ingy, pak jsme se kvůli nim museli vzít, a až potom jsme se měli rádi.“42 Důkazem jejich skutečné lásky je 41

STRÁNSKÝ, Jiří. Perlorodky: román pro kluky (a trochu i pro holky). 1. vyd. Praha : Meander, 2005, 165 s. ISBN 80-86283-40-2. Str. 123. 42 Tamtéţ, str. 161.

28

očekávání narození jejich společného potomka. Přes všechny peripetie tak končí příběh happyendem. S vydáním Perlorodek, situovaných do 70. let 20. století, autor značnou dobu otálel. Právem se totiţ obával, „že by ten třicet let starý příběh nynější kluci v mnohém nechápali a že by si spoustu věcí neuměli představit. A když si něco neumíte představit, nebaví vás to.“43 Avšak jeden bod z autorova zákonu o radosti říká: „Můžeš-li udělat radost, nesmíš ani na vteřinu váhat a pustit se do toho.“44 Po třiceti letech tak vzniká dílo, které na jedné straně zásadně působí na rozvoj osobnosti dítěte, usměrňuje lidské hodnoty a zároveň ztvárňuje lekci z dějepisu. „Pak mi ale svitlo, že naopak nebude vůbec na škodu, dezvědí-li se kluci z roku 2005, jak to bylo, když jejich tátové byli stejně staří, jako jsou teď oni, tedy v roce 1975. Kdy - například - byli zakázaní skauti, protože skautský zákon byl tehdy pro ty, co téhle zemi vládli, něco jako rudý hadrt pro býka.“45 Autor tak přibliţuje současným čtenářům období normalizace, přičemţ k pochopení celkového kontextu zdůrazňuje nezbytnou znalost historických reálií. Druhá rovina příběhu reflektuje motiv rodiny a mezilidských vztahů, motiv tak významný pro utváření osudů mnoha postav, především pro ústřední postavu, třináctiletého Ivana. Ačkoliv se zpočátku můţe zdát, ţe postava Ivana bude postavou zápornou, neboť se v domově pral a utekl z něj, je nutné vzít do úvahy, ţe důvodem jeho chování byla vţdy šlechetná myšlenka. Pral se, aby chránil mladšího, slabšího přítele. Dětský domov opustil, aby mohl ţít se svou mladší sestrou a babičkou a vytvořit tak domov. Autor tak poukazuje, ţe touha po vytvoření vlastního domova je to nejpřednější v ţivotě kaţdého z nás. Avšak nejen Ivan, ale i Vojta a jeho přátelé, Babi, Kristýna a „Bobr“ jsou nositeli kladných vlastností. Jejich odhodlaností, vzájemnou pomocí, spoluprací a důvěrou přináší autor vzor při výchově mládeţe a při vytváření vlastních ţivotních postojů. 43

STRÁNSKÝ, Jiří. Perlorodky: román pro kluky (a trochu i pro holky). 1. vyd. Praha : Meander, 2005, 165 s. ISBN 80-86283-40-2. Str. 7. 44 Tamtéţ, str. 8. 45 Tamtéţ, str. 8.

29

Vojta reprezentuje ochotu, odvahu a statečnost, kterou projevuje v úsilí o osvojení sirotků Ivana a Ingy. Babi vystupuje jako představitelka svéráznosti a morálky, která svá vnoučata (i kdyţ nevlastní) dokáţe mít ráda, je odhodlaná za jejich adopci bojovat. Děti tak získají domov, ona vysněná vnoučata, na která tak dlouho čekala. Ačkoliv je uměla na jedné straně rozmazlovat - „Byly s Ingy na obědě, potom v Divadle Sluníčko na pohádce, a když ještě promítali kreslený film o dvou medvídkách, co se potkali u Kolína, musely se taky dívat. Potom ještě koupily toho malého vycpaného pejska, co ho Ingy držela v náruči (a už měl i jméno - Jára), a ozdobný gumičky na vlasy a takovou jednu sukni a boty a blůzku, aby se Ingy měla na co těšit, až k nám zase pojede.“46 , na straně druhé dokázala projevit i svou přísnost - „Od dveří mě okřila Babi: ‚Nech toho, Ivane! … A mluv pořádně! O Ingy, ne vo Ingy …„”47. Díky procesu osvojení poznáváme charakter další postavy příběhu, ředitele večtinského dětského domova zvaného Bobr. Ivana měl rád, přál mu, aby se dostal do rodiny, která by mu poskytla dosud postrádající rodinné zázemí. A byl to právě Bobr, kdo se zasadil o to, aby mohl Ivan po útěku z dětského domova zůstat s Vojtou a Babi, neboť nenahlásil jeho útěk. Podporu Vojtovy rodiny dále vyjádřil svou přítomností u setkání a vyjednávání s paní Jakubcovou, ředitelkou dětského domova, ve kterém vyrůstala Ingrid. V závěru knihy se dozvídáme, ţe Bobrova podpora nebyla výhradně podnícena přátelstvím k Ivanovi, ale i náklonností k Babi. Výrazný vliv na formování osobnosti má také skautský oddíl jako nositel morálních hodnot. Sám Ivan je skautingem ohromen a jak sám řekl, „být skaut je fakt dobrý. Když se může soupeřovi nepřát, aby prohrával.“48 I sám autor v doslovu knihy vypověděl, ţe právě ze vzpomínek na skauty čerpal sílu zvládnout vypjaté situace ve svém pohnutém ţivotě. Protipólem k dobru, které představují výše zmíněné postavy, stojí jako zlo období normalizace a jeho následky. Jiţ na začátku příběhu Vojta Ivanovi objasnil, proč doktory práv jako Vojtu, ale také doktory filozofie, spisovatele, novináře, univerzitní 46

STRÁNSKÝ, Jiří. Perlorodky: román pro kluky (a trochu i pro holky). 1. vyd. Praha : Meander, 2005, 165 s. ISBN 80-86283-40-2. Str. 105. 47 Tamtéţ, str. 109. 48 Tamtéţ, str. 137.

30

profesory a další vyrazili z práce a oni skončili u vrtů. Nebo myli okna nebo topili v kotelnách.49 Nesvoboda panující v některých oblastech ţivota měla za důsledek, ţe česká inteligence byla nucena dělat podřadnou práci a docházelo k propouštění ze zaměstnání bez udání důvodu. I Ivan měl s reţimem své zkušenosti, to kdyţ ještě ţil v dětském domově v Nebrnicích. „Tam vjely dva sovětský tanky až na dvůr a vojáci z nich na nás mířili do oken, dokud jsme nezalezli. Když se předtím stal šéfem komunistický partaje Dubček a v televizi se pořád mluvilo o svobodě a říkaly se tam takový ty věci o strašný spoustě nespravedlivě zavřenejch lidí a některých i popravenejch, nebrnickej ředitel Nováček (my mu ale říkali Žižka, protože měl jedno oko skleněný) při televizních novinách pořád jen opakoval ‚To není možný, to nemůže bejt pravda!‟“50 Ivan pak ze své perspektivy připodobňuje reţim k dětskému domovu, neboť se vyznačují stejnými znaky - potlačováním svobody, násilím, útlakem. Jiří Stránský se tématu neúplné rodiny dotýká vytvořením postavy třináctiletého Ivana. Sirotek, umístěný do dětského domova, se ani po úmrtí rodičů a babičky nevzdal touhy po vytvoření domova. Jeho sen se nakonec vyplnil. Příběh tak slouţí jako ukázka, ţe domov nemusí být tvořen pouze lidmi pokrevně příbuznými. Snahou autora je prostřednictvím postavy Ivana zprostředkovat poselství určené všem čtenářům povzbuzení, víru a naději v lepší budoucnost.

49

STRÁNSKÝ, Jiří. Perlorodky: román pro kluky (a trochu i pro holky). 1. vyd. Praha : Meander, 2005, 165 s. ISBN 80-86283-40-2. Str. 32. 50 Tamtéţ, str. 32.

31

5.3 Iva Procházková: Uzly a pomeranče Iva Procházková svými knihami jiţ několikrát projevila schopnost vcítit se do pocitů dítěte a ztvárnit téma pro děti blízké, ale zároveň velice bolestné. To potvrzuje i v knize pro děti a mládeţ Uzly a pomeranče. V ní předkládá obraz neúplné rodiny: dospívajícího Darka, jeho sestřičku Emu, mentálně retardovanou dívenku, a jejich otce. Jen ti teď tvoří rodinu a jen na nich je, jakým způsobem se s přicházejícími osudovými ţivotními mezníky vypořádají. Zásadní ţivotní událostí určující směr a vývoj všech členů rodiny je smrt matky. Autorka nikterak nevymaňuje Darka s Emou z dění v době matčiny nemoci, právě naopak, utváří z nich přímé účastníky celého průběhu – tedy nejen onemocnění a postupného zhoršování jejího zdravotního stavu, ale i samotného pohřbu. Matčin odchod však neznamenal jen ztrátu milované osoby, kamarádky a vytrvalé učitelky. Tato bolestná rána zároveň přinesla ztrátu rovnováhy, jistoty a bezpečí, jeţ matka pro celou rodinu představovala. Kdo by v tuto těţkou chvíli předpokládal semknutí rodiny a vzájemnou podporu, mýlil by se. Přišla situace právě opačná. Otec zdrcený úmrtím manţelky navíc přišel o zaměstnání a stále častěji nacházel útěchu a pochopení v alkoholu: „Když míjel hospodu, nedalo mu to a nahlédl dovnitř. U nejbližšího stolu obědvala parta dělníků z pily, vedle seděl párek cyklistů s koly opřenými venku o zeď, za pultem stál pan Mihule a čepoval pivo. Když Darka uviděl, kývl mu na pozdrav. Darek taky pozdravil a rychle pohledem prozkoumal kout za výčepem. Byl prázdný. Potěšilo ho to, ale jenom střídmě. Že otec nesedí v hospodě, bylo sice pozitivní, ovšem tak moc to zase neznamenalo. Mohl si zajít do bistra na nádraží. Mohl si koupit pálenku od paní Gajdošíkové, která destilovala doma v kuchyni všechno od švestek a jeřabin až po brambory.“51 Děti tak neměly ve svém otci jistotu, jeho role byla značně potlačena, proto Darkovi nezbývalo nic jiného, neţ aby se postaral o sebe a Emu on sám. Po vyučování vyzvedával Emu ve škole, věděl, ţe ho nemine otázka „Co jsi mi přinesl?“52, tudíţ pro ni měl vţdy něco přichystaného, doma s ní psal úkoly, v noci pak dohlíţel, zda spí ve 51

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011, 229 s. ISBN 978-80-0002820-0. Str. 17. 52 Tamtéţ, str. 10.

32

své postýlce. Autorka tak zobrazila nejen staršího bratra, ale zároveň i ochránce, učitele a utěšovatele, i kdyţ ho to mnohdy stálo velké úsilí a přemáhání. V opozici k tomuto povinnostem protkanému ţivotu pak stojí nespoutané ţití dospívajícího chlapce, který by nebyl na nikom závislý. To však v tomto období, ve kterém otec jako takový zklamal, nepřipadlo v úvahu. A Darek byl natolik vnímavý a rozumný, ţe si vše uvědomoval a nedovolil dát přednost sobě samému před spokojeností své sestřičky. Dalším významným mezníkem byl příchod nové osoby do rodiny. Ačkoliv se Marta nikterak nesnaţila převzít na sebe roli matky, pomáhala jen udrţovat chod rodiny, přesto se tohoto pocitu nemohl Darek zbavit. On nechtěl novou mámu, chtěl si uchovat vzpomínky na tu svoji. Ve svém rozhodnutí byl neoblomný a maminčino místo bedlivě střeţil, coţ dával Martě patřičně najevo – „Dělal všechno pro to, aby ji vyprovokoval. Každým dalším setkáním, každou další hádkou se napětí mezi nimi zvyšovalo. Darek si byl jistý, že není daleko den, kdy dojde ke zkratu. Už si dokonce připravil plán pomsty: jestli od ní dostane pohlavek, nevrátí jí ho, schválně, aby se cítila hůř. Přál si, aby se cítila mizerně. Tak mizerně, že už k nim nikdy nevkročí.“53 Sled událostí posléze napomohl k tomu, ţe se Marta stala pro Darka a Emu východiskem z deprimující situace, oporou. Díky její akceschopnosti a obětavosti, kdy neváhala ani na okamţik a jela se s dětmi hlásit do Centra rodinné péče do Ostravy a předešla tak odebrání Emy z otcovy péče. To, ţe se Darek rozhodl vyuţít právě její pomoci, ji utvrdilo v tom, ţe v hloubi duše je i on vděčný za jistotu, kterou Marta pro jejich rodinu ztělesňovala. Na druhou stranu ho však suţovaly určité obavy: „Bojím se, aby sis nemyslela, že se teď u nás budeš smět roztahovat. Že budeš mít úředně schválený hrát si na maminku!“54 Avšak ostrý tón, ve kterém se nesla Martina odpověď, mu zaručoval, ţe vše zůstane při starém. Klíčovou událostí se pak stal chov koní, jeţ přinesl do rodiny zcela nový impuls. Darek i Ema v nich nalezli vášeň, spásu i lásku. Třebaţe byl otec ke koním odtaţitý, nesporně 53

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011, 229 s. ISBN 978-80-0002820-0. Str. 21. 54 Tamtéţ, str. 167.

33

se díky nim rodina semkla a drţela pospolu. Otec trávil s dětmi u koní spoustu času, coţ v Darkovi asociovalo vzpomínky na společně strávené chvíle, kdy otci pomáhal v dílně. Darek věřil, ţe společnou péčí o koně se vylepší vztah mezi ním a otcem, uvolní se vzájemně panující napětí, najdou si k sobě cestu a vše se obrátí k lepšímu. Šťastné období pro dospívajícího Darka zároveň umocnilo sblíţení s jeho první láskou Hankou. Dívka s osobitou vůní pomerančů přinesla do Darkova ţivota radost, optimismus a především pochopení. V závěru knihy, poté, co Darkův zarytý nepřítel Hugo osočil celou Darkovu rodinu, ţe nechovají koně pro to, aby jely k novým majitelům, ale ţe putují na jatka, Darek opouští soustředění fotbalového týmu a vydává na cestu domů. Zjišťuje, ţe koně byli skutečně odvezeni na jatka a v tu chvíli se mu boří celý jeho pracně vybudovaný svět. Ačkoliv bral otec chov koní jako východisko z tíţivé finanční situace rodiny, Darek mu nebyl schopen odpustit. Bral to od otce jako zradu. Proudil jím vztek a zklamání. Soused, pan Havlík, se Darka snaţil konejšivě utěšit ujišťováním, ţe čas je nejlepší lék a vše zahojí, coţ ale v Darkovi ještě více umocnilo vztek. „Ne že by mu nevěřil, právě naopak. Věděl, že má pravdu, a to bylo nejhorší. Ovšemže čas pofouká bebíčka, smutek zřídne, bolest otupí, rozum najde omluvu, vina se odpustí. Jenom fakta zůstanou. S nimi si čas neporadí.“55 Darka zaplavila zlost, opovrţení, zklamání, coţ dal otci osočením „Nečum, vrahu!“56 zřetelně najevo. Zapálil jezdecké holínky, fotbalové kopačky, ale také provázek plný uzlů, který měl představovat pevné ţivotní zákony. Nastal čas, aby si vytvořil svá vlastní pravidla. Tímto Darkovým protestem autorka dává najevo jeho osobnostní proměnu, jeho fyzické i mentální dozrání, zmuţnění, rozloučení s dětstvím. Autorka příběhem, v němţ zobrazila vznik neúplné rodiny úmrtím matky, poukázala na statečnost a důvěru ve vlastní sílu čtenářů postavit se všem strastem a bolestem, které ţivot přináší, čelem.

55

PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha: Albatros, 2011, 229 s. ISBN 978-80-0002820-0. Str. 219. 56 Tamtéţ, str. 221.

34

ZÁVĚR Je nezpochybnitelné, ţe literatura pro děti a mládeţ má velký a důleţitý podíl při působení na její recipienty. Literární dílo rozvíjí dětskou osobnost, vštěpuje dětem a mládeţi základní vědomosti o mravních hodnotách, rozšiřuje jejich slovní zásobu a rozvíjí dětskou fantazii a představivost. Zároveň se jeví jako vyhovující nástroj tehdy, kdyţ si dítě s traumatickým záţitkem, například smrtí či rozvodem rodičů, neví rady a potřebuje se s touto ţivotní zkušeností nějakým způsobem vyrovnat. V tomto případě můţe literární dílo na dítě sehrát určitou roli. Kniha identifikací recipienta s protagonistou příběhu napomáhá čtenáři snadněji přijmout realitu. Cílem mé bakalářské práce bylo podat přehled české literární produkce pro děti a mládeţ vydané po roce 2000, která ztvárňuje téma disharmonické rodiny a skýtá pro čtenáře prostor vypořádat se s traumatickou událostí v podobě smrti či rozvodu rodičů. Jedním ze závěru bakalářské práce je zjištění, ţe téma rozvodu rodičů či úmrtí rodiče se objevuje nejen v literatuře určené mládeţi, ale i v literatuře pro děti. Záměrem je, aby byly děti jiţ od raného dětství seznámeny s moţností ztráty jednoho z rodičů. Zjišťujeme také, ţe traumatický záţitek v podobě rozpadu rodiny autoři v dílech určeným čtenářům mladšího školního věku nezobrazují vţdy jako klíčové téma příběhu. Dílem Martiny Skaly Medvídek Kuma prostupuje téma disharmonické rodiny s ekologickou výchovou, v knize Tomáš a jeho rytíř Bětka je zobrazen rozpad rodinných vztahů v konfrontaci s přátelstvím a dobrodruţnými záţitky, Iva Procházková pak ve své knize Kryštofe, neblbni a slez dolů! odbočuje od tématu rozpadu manţelství zábavnými epizodami, které odráţí přátelství mezi chlapci. Záměrem autorů je zobrazit téma rozpadu vztahu s ohledem na dětskou psychiku a citlivost ohleduplněji. V literatuře pro mládeţ autoři se zřetelem ke čtenářským i ţivotním zkušenostem recipienta zobrazují problematiku neúplné rodiny jako ústřední téma, od něhoţ se odvíjí další epizody příběhu. Protagonisté jsou postaveni do role rovnocenných partnerů dospělých a musí sami čelit nepřízni osudu, sami se s krutou realitou vypořádat, přičemţ traumatický záţitek je impulsem jejich osobnostního rozvoje, přechodu od dětství k dospělosti. Bibiana přichází o oba rodiče a navíc nemá ţádnou naději 35

na uzdravení, Jiří Stránský nechává na Ivanovi, aby se chopil příleţitosti vytvořit si vlastní domov, Darek v knize Uzly a pomeranče maminčiným odchodem přebírá povinnosti rodiče. Předloţená literární díla skýtají prostor pro identifikaci recipienta s literárním hrdinou a napomáhají tak čtenářům lépe porozumět světu a smířit se s tíţivou realitou. Zároveň reflektují víru a naději v lepší budoucnost, apelují na chytrost, vytrvalost a odvahu recipientů.

36

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Primární literatura BINAR, Ivan. Bibiana píská na prsty. 1. vyd. Praha : Meander, 2009. 91 s. ISBN 97880-86283-73-9. JANIŠOVÁ, Ivana: Tomáš a jeho rytíř Bětka. Brno : Doplněk, 2004. 72 s. ISBN 807239-163-1. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Kryštofe, neblbni a slez dolů! 1. vyd. Praha : Albatros, 2004. 54 s. ISBN 80-00-01326-6. PROCHÁZKOVÁ, Iva. Uzly a pomeranče. 1. vyd. Praha : Albatros, 2011. 229 s. ISBN 978-80-00-02820-0. SKALA, Martina: Medvídek Kuma: Nevšední putování na severní pól. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2009. 96 s. ISBN 978-80-204-2128-9 STRÁNSKÝ, Jiří. Perlorodky: román pro kluky (a trochu i pro holky). 1. vyd. Praha : Meander, 2005, 165 s. ISBN 80-86283-40-2. Sekundární literatura Kniţní publikace: ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 171 s. ISBN 80-7367-095-X. GRECMANOVÁ, Helena a kol.: Obecná pedagogika II. Olomouc : HANEX, 2003. 192 s. ISBN 80-85783-24-X. KUBIČKA, Luděk. Rodina a duševní zdraví dítěte. 1. vyd. Praha : Státní pedadogické nakladatelství, 1966. 112 s. MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 223 s. ISBN 80-04-25236-2. REISSNER, Martin. Proměny literatury pro mládež - vstup do nového tisíciletí. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 80 s. ISBN 80-210-2521-2. ŠPAŇHELOVÁ, Ilona: Dítě a rozvod rodičů. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. 179 s. ISBN 978-80-247-3181-0. ŠUBRTOVÁ, Milena. Pohádkové příběhy v české literatuře pro děti a mládež 19902010. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 327 s. ISBN 978-80-210-5692-3.

37

TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež: Tvorba devadesátých let 20. století. Brno : Cerm, 2000. 31 s. ISBN 80-7204-170-3. URBANOVÁ, Svatava. Dialogy Ivy Procházkové. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2012. 199 s. ISBN 978-80-7464-143-5. URBANOVÁ, Svatava. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století: (reflexe české tvorby a recepce). 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2004. 457 s. ISBN 80-7220-185-9. VÝROST, Jozef; SLAMĚNÍK, Ivan: Aplikovaná sociální psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6. Akademické práce: HRDLIČKOVÁ, Marcela. Současná česká literatura pro děti a mládež v zrcadle literárních cen. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2009. 163 l. Diplomová práce. KŘÍŢOVÁ, Vladimíra. Téma neúplné rodiny v současné literatuře pro děti a mládež: Analýza vybraných děl Ivy Procházkové. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2008. 99 l. Diplomová práce. MATÚŠOVÁ, Lucie. Sociální opora u pěstounských rodin. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2007. 99 l. Diplomová práce. MITVALSKÁ, Miriam. Stresy a psychotraumata dětí a mládeže. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2012. 126 l. Diplomová práce. PERNICOVÁ, Hana. Rodina jako prostor pro utváření osobnosti dítěte. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2011. 87 l. Diplomová práce. RAŠOVSKÁ, Kateřina. Percepce, prožitky, hodnocení a některé důsledky rozvodu rodičů: Z pohledu vybrané skupiny dospívajících. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 1995. 118 l. Diplomová práce. REISSNER, Martin. Česká literatura pro děti a mládež: reflexe vybraných východisek a stavu. Brno, 2006. 114 l. Rigorózní práce. ZAJÍČEK, Martin. Základní funkce rodiny a jejich naplňování v neúplných rodinách. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2001. 52 l. Bakalářská práce. Články, stati, recenze: REISSNER, Martin. Drama jednoho večera. In Ladění, 2004, roč. 9, č. 2, s. 16-18.

38

SIEGLOVÁ, Naděţda. O rodině laskavě i formativně. In Ladění, 2005, roč. 10, č. 2, s. 12-13. VÁVROVÁ, Kateřina. Příběh z doby normalizace. In Ladění, 2005, roč. 10, č. 4, s. 1213. Internetové zdroje: CERQUEIROVÁ, Andrea. Dětem můţe pomoci i čtení o smutku. In: Kultura21 [online]. 2007 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://www.kultura21.cz/rozhovory/5472ivana-janisova ČEŇKOVÁ, Jana. Perlorodky, román pro kluky a trochu pro holky. In: Čítárny [online]. 2002 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.citarny.cz/index.php/noveknihy/knihy-od-10-let/beletrie-od-10-let/744-perlorodky-roman-pro-kluky-a-trochu-proholky MATĚJKA, Ivan. Pískání na prsty fantazie. In: Meander [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.meander.cz/2121-piskani-na-prsty-fantazie SEMELKOVÁ, Jana. Uzly a pomeranče, oceňována kniha Ivy Procházkové o těţkostech dospívání. In: Čítárny [online]. 2002 [cit. 2013-04-14]. Dostupné z: http://citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-od-10-let/fsntasy-od-10-let/3197-uzly-apomerane-dali-vynikajici-kniha-ivy-prochazkove-o-dospivani SIEGLOVÁ, Naděţda. Medvídek Kuma. Nevšední putování na severní pól. In: ILiteratura

[online].

2002

[cit.

2013-04-04].

Dostupné

z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/26135/skala-martina-medvidek-kuma-nevsedniputovani-na-severni-pol ŠUBRTOVÁ, Milena. Uzly a pomeranče. In: Iliteratura [online]. 2002 [cit. 2013-0404].

Dostupné

z:

http://www.iliteratura.cz/Clanek/28925/prochazkova-iva-uzly-a-

pomerance ŠUBRTOVÁ, Milena. Bibiana píská na prsty. In: Iliteratura [online]. 2002 [cit. 201304-04]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/25869/binar-ivan-bibiana-piskana-prsty

39

Bibliografický záznam SALABOVÁ, Jarmila. Traumatizované dětství v literatuře pro děti a mládež. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2013. 43 l. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Naděţda Sieglová, CSc.

Bibliographic note SALABOVÁ, JARMILA. Traumatized childhood in literature for children and youths. Brno : Masaryk University, Faculty of Education, 2013. 43 p. Supervisor: doc. PhDr. Naděţda Sieglová, CSc.

Anotace Bakalářská práce „Traumatizované dětství v literatuře pro děti a mládeţ“ je zaměřena na českou kniţní produkci vydanou po roce 2000 a určenou dětem a mládeţi, v níţ je zobrazena tematika neúplné rodiny. Dítě je citově vázáno na oba rodiče, proto pro něj vznik neúplné rodiny představuje traumatický záţitek. Bakalářská práce na zvolených literárních dílech předkládá, jakým způsobem je realita smrti či rozvodu rodičů zpracována intencionální dětskou literaturou.

Abstract Bachelor thesis is focusing on Czech literary works targeted at children and young readers published after a year 2000 in which the topic of single-parent family is portrayed. The child has emotional bond to both of the parents and therefore the creation of a single-parent family presents a traumatic experience. My thesis on the submitted literary works presents how the reality of death or parents´ divorce is portrayed by the means of intentional children's literature.

40

Klíčová slova Literatura pro děti a mládeţ, neúplná rodina, rodinné zázemí, rozvod, tematika traumatizovaného dětství, úmrtí rodiče.

Key words Literature for children and youths, incomplete family, family background, divorce, theme of traumatized childhood, death of parent.

41