Kdo chce
štěpit atom třicet let po Černobylu? Za celé tři dekády po tragické havárii v Černobylu se nepodařilo atomové energetice nabrat druhý dech. Slibovaná jaderná renesance zůstala pouze mediální bublinou a zájem o výstavbu nových reaktorů brzdí především jejich vysoká cena. V posledních deseti letech získala jaderná energetika navíc rychle se rozvíjejícího konkurenta v podobě moderních obnovitelných zdrojů.
Černobylské memento
Jaderné havárie jsou jednou z příčin ústupu od rozvoje jaderné energetiky. Primárně se však v poklesu zájmu o nové reaktory odrazily průtahy při výstavbě předchozích elektráren a růst nákladů oproti původním rozpočtům.
Před 30 lety, 26. dubna 1986, došlo k největší jaderné katastrofě v dějinách. Příčinou tragédie byl neúspěšný pokus o test schopnosti turbínového generátoru reaktoru vyrábět patřičné množství elektřiny k napájení bezpečnostních systémů reaktoru v případě výpadku energie. Pokus navíc prováděli neproškolení pracovníci a byly při něm porušeny bezpečnostní předpisy. Havárie v jaderné elektrárně Černobyl si vyžádala životy z řad zasahujících techniků, hasičů a vojáků, kteří podlehli akutní nemoci z ozáření. Počet odhadovaných obětí z civilních obyvatel se pohybuje v desítkách až stovkách tisíc. Obtížné je ekonomické vyčíslení nákladů černobylské havárie. Jurij Korjakin, bývalý vrchní ekonom Výzkumného ústavu energetického Sovětského svazu, odhadoval náklady v letech 1986–2000 v Bělorusku, Rusku a Ukrajině na 170–215 miliard rublů (podle kurzu z roku 1990 283–358 miliard dolarů). Před pěti lety zasáhla obor jaderné energetiky další rána v podobě jaderné havárie v japonské Fukušimě. Příčinou havárie byla vlna tsunami doprovázená zemětřesením, ale také neochota vlastníků atomové elektrárny investovat do lepšího zabezpečení jaderného zařízení před důsledky přírodní pohromy.
Počátek jaderné energetiky První jaderný reaktor byl připojen do sítě v roce 1954 v Sovětském svazu. Nástup jádra přišel v 70. letech minulého století. Výstavbu jaderných elektráren umožnily silné elektrárenské společnosti, které se často nemusely potýkat s konkurencí na trhu, a stabilní politická podpora. Vlády nezůstávaly pouze u slov, ale dotovaly jádro garancemi bankovních úvěrů, bezúročnými půjčkami nebo umělým snížením odpovědnosti za škody způsobené případnou havárií. Bez státních subvencí by byla jaderná energie příliš drahá a nekonkurenceschopná.
Například v USA dostala jaderná energetika ve svém rozjezdovém období celkem 15,3 dolaru na kilowatthodinu. To můžeme srovnat s počátečním obdobím větrných elektráren, které získaly podporu pouhých 0,46 dolaru.
SVĚTOVÁ INSTALOVANÁ KAPACITA JADERNÝCH ELEKTRÁREN
400 350 300
200 150 100
2
2014
2015
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2004
2005
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
1988
1987
1986
1984
1985
1983
1982
0
1981
50 1980
GW
250
SVĚTOVÁ VÝROBA ELEKTŘINY V JADERNÝCH ELEKTRÁRNÁCH
3000
2500
1500
1000
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1994
1995
1993
1992
1991
1990
1989
1988
1987
1986
1985
1984
1983
1982
0
1981
500
1980
TWh, netto
2000
Atom v dnešním světě
Jaderná renesance? Nepřišla
Podíl jaderné energetiky rostl do začátku 90. let minulého století a svého celosvětového vrcholu dosáhl v roce 1996 (18 %). Od 90. let je počet instalovaných reaktorů stejný a instalovaná kapacita mírně narůstá pouze prostřednictvím investic do zvyšování výkonu starších typů jaderných elektráren.
K oživení zájmu o nové jaderné reaktory měla přispět takzvaná jaderná renesance. Nukleární průmysl přišel s inovovanými koncepty reaktorů nové generace. Sliboval, že přinesou zkrácení doby výstavby, snížení investičních nákladů a zvýšení bezpečnosti. Jde například o AP1000 od Westinghouse, EPR francouzské Arevy nebo AES-2006 ruského Rosatomu.
Podíl jaderné energetiky na výrobě elektřiny postupně klesá. Dnes reaktory vyrobí asi 11 % světové elektřiny. Dvě třetiny instalovaného výkonu jsou situovány v pouhých pěti zemích: USA, Francii, Rusku, Jižní Koreji a Číně.
Aktuální počet rozestavěných reaktorů dosáhl 62 jednotek. Průměrná délka výstavby je téměř osm let. Dvě třetiny z rozestavěných projektů se již potýkají se zpožděním výstavby.
Elektrárenské firmy se soustředí především na prodlužování životnosti stávajících jaderných elektráren. Snaží se o maximalizaci zisku z dávno zaplacených energetických zdrojů, často navíc vybudovaných s pomocí silné ruky státu. Průměrné stáří provozovaných reaktorů se tímto uměle prodlužuje. Vyšší doba životnosti, která v některých případech již překračuje původně plánovanou délku provozu, navíc klade vyšší nároky na jaderný dozor.
3
Producenti jaderných technologií však nesplnili ani předpoklad nízkých nákladů. S růstem ceny rozestavěných atomových elektráren se potýkají všichni tři výše zmínění dodavatelé.
Cenu atomu se zkrotit nepodařilo Pořizovací náklady nových reaktorů od konce 90. let stabilně rostou. Ještě na počátku minulého desetiletí předpokládali vědci z prestižní americké univerzity MIT, že se podaří držet hladinu jaderných investic na 2000 dolarech za kilowatt (USD/kW). Ceny reaktorů v tomto desetiletí však pokořily trojnásobnou hranici.
Vysoké investiční náklady se odráží ve vysoké ceně jaderné elektřiny. Ta je dvoj až trojnásobně vyšší než aktuální cena silové elektřiny obchodované na burze. Na nízkých velkoobchodních cenách elektřiny se projevuje řada faktorů. Jde například o nízké ceny emisních povolenek, levné uhlí, ale také o stále sílící podíl obnovitelných zdrojů zejména na německém trhu. Jaderná energetika není schopná nabídnout konkurenceschopnou cenu elektřiny. Bez státních garancí úvěrů a především dotací na vyráběnou jadernou elektřinu nejsou projekty nových reaktorů realizovatelné.
Proč se jaderné elektrárny staví dál? Na samém počátku jaderné energetiky byla důvodem pro rozvoj tohoto odvětví víra v získání neo-
8000
mezeného zdroje levné energie. Během ropné krize na konci 70. let minulého století se přidal argument snížení závislosti na ropě. Ovšem ani jeden z těchto předpokladů se nepodařilo jadernému průmyslu splnit. Zastánci jaderné energetiky byli nuceni své argumenty inovovat, aby veřejnost přesvědčili o nezbytnosti ekonomicky rizikových investic. Ilustrativním příkladem je Česká republika. Ministerstvo průmyslu a obchodu na přelomu let 1992–1993 varovalo, že pokud nebude Temelín spuštěn do roku 1995, lze v roce 1997 očekávat řádově tři týdny až 100 dní výpadků v dodávkách elektřiny. Vláda na základě této zprávy rozhodla o dostavbě jaderných reaktorů. Výpadky nepřišly a Česká republika se naopak zařadila mezi světové rekordmany v exportu elektřiny. Stejný argument se objevil také před 10 lety, kdy ministerstvo průmyslu začalo prosazovat další výstavbu reaktorů.
Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman v roce 2007 tvrdil, že během několika let hrozí nedostatek elektrické energie: „Už na přelomu desetiletí…budeme spotřebovávat víc elektřiny, než dokážeme vyrobit.“ Jeho předpověď má již pět let propadlý termín a Česko stále patří mezi přední exportéry elektrické energie.
Aktuálním argumentem pro výstavbu jaderných elektráren je boj s klimatickými změnami. Reaktory sice patří mezi nízkoemisní energetické zdroje,
POŘIZOVACÍ NÁKLADY NOVÝCH REAKTORŮ
7000
EUR/KW
6000 5000 4000 3000 2000 1000 0
1998
2004
4
2014
ale aby mohly vůbec sehrát nějakou roli ve snížení emisí, by bylo nutné zvýšit současnou výrobu jaderné elektřiny na více než čtyřnásobek. Již v roce 2008 publikovala Mezinárodní energetická agentura (IEA) studii, ve které mapovala možnosti jednotlivých technologií ve snižování emisí. Mezi nástroji, které by mohly snížit znečištění o polovinu do roku 2050, uvedla také jadernou energetiku. Ta by mohla přinést 6% podíl na snížení emisí v případě, že by každý rok v letech 2005–2050 bylo do provozu uvedeno 24–32 jaderných reaktorů. Masivní skluz, který ve výstavbě nových jaderných reaktorů ve světě panuje, ukazuje, že se do podobné kondice nukleární obor nikdy nedostane.
Položení základního kamene reaktoru: na dlouhou dobu poslední úspěch na stavbě
V roce 2012 byla odhadována pořizovací cena na 12 miliard liber. Poslední čísla mluví o více než dvojnásobku, tedy o částce 25,3 miliard liber. Navíc se tato jaderná elektrárna neobjede bez slibu vysokých garantovaných výkupních cen. Ty jsou stanoveny na 98 liber za megawatthodinu, běžná cena britské silové elektřiny se však nyní pohybuje pod hranicí 50 liber za megawatthodinu. Ceně elektřiny z jádra však v době předpokládaného dokončení reaktoru budou konkurovat větrné nebo solární elektrárny. Britský projekt je tak především pastí na spotřebitele elektřiny.
Vývoj jádra ve světě
Příklady jaderných elektráren, které jsou nyní ve výstavbě, ukazují, že stavět a uvádět do provozu nové reaktory, je dnes obrovské ekonomické riziko. TEMELÍN (ČR) V roce 1993 česká vláda rozhodla o dostavbě dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, náklady byly vyčísleny na 68,8 miliardy korun s termínem dokončení v roce 1995. Skutečný účet za stavbu nakonec dosáhl na 112 miliard korun a elektrárna byla spuštěna až o 6 let později. Oproti plánovaným slibům Temelín nesnížil českou závislost na fosilních palivech, ani nezajistil nižší cenu elektřiny. Spuštění Temelína naopak posílilo český export elektřiny do zahraničí. OLKILUOTO (FINSKO) Symbolem prohry jaderné renesance je finský projekt pilotní výstavby moderního reaktoru EPR od společnosti Areva. Reaktor měl původně dodávat elektřinu v roce 2009 a měl stát 3 miliardy eur. V současnosti největší optimisté udávají datum spuštění reaktoru na rok 2018 a konečnou cenu okolo 8,5 miliard eur. Po spuštění elektrárny bude její provoz tak drahý, že se bez státních dotací a garancí neobejde. HINKLEY POINT (VELKÁ BRITÁNIE) Od schválení záměru se projekt výstavba reaktoru typu EPR potýká se zdržením i růstem ceny.
5
USA Spojené státy jsou největší jadernou velmocí s 99 aktuálně provozovanými reaktory. Zájem o využití atomových elektráren se však vyčerpal především masivní výstavbou v 70. letech minulého století, kterou provázelo významné zvyšování finální ceny zakázek. Dnes výroba jaderné elektřiny v USA stagnuje a mírně klesá.
Aktuálně je v USA rozestavěno pět jaderných reaktorů, ale celkově jich již bylo odstaveno 33. Rozestavěné reaktory trpí podobnými neduhy jako ty evropské: průtahy a prodražení projektů. Velká vlna zájmu se nezvedla ani po přijetí dotačního programu Nuclear Power 2010, ve kterém mohou zájemci získat například federální garance na úvěry. Provozovatelé současných reaktorů usilují především o prodloužení povolení k provozu. Můžeme se setkat i se snahami provozovat jaderné elektrárny přes 80 let. Takové úvahy však budou muset čelit stárnutí reaktorových nádob a dalších klíčových součástí reaktorů za nemalých finančních investic. FRANCIE Francie je stát s největším podílem jaderné elektřiny. Také zde však vedou vysoké náklady na obnovu stárnoucích reaktorů k přehodnocení atomové strategie.
Francouzská vláda chce snížit podíl výroby jaderné energie ze současných 73 % na 50 %.
Jediný rozestavěný nový reaktor (EPR) ve Francii se obdobně jako stejný typ ve finském Olkiluoto potýká s růstem finančních nákladů a prodlužováním doby výstavby. Francouzská vláda také musí zachraňovat výrobce reaktorů společnost Areva, kterou převzala státní elektrárenská společnost EDF. RUSKO Ruské plány na rozvoj jaderné energie jsou velkolepé. Ovšem realita ukazuje, že zůstávají pouze na papíře. Strategie z minulého desetiletí počítala s novým reaktorem každý rok. Počet reaktorů by měl vzrůst z původních 31 reaktorů na 59. Rusko však spíše prodlužuje životnost a rekonstruuje starší typy reaktorů, a to včetně stejných typů použitých v černobylské jaderné elektrárně. Rozpracované projekty Leningrad 2 a Novovoroněž 2 mají skluz 3–4 roky oproti původnímu termínu dokončení. ČÍNA
Přestože má Čína v současnosti rozestavěn největší počet jaderných reaktorů na světě, a to 24, plánované investice do jádra se nedají v celkové výši srovnávat s plánovanými investicemi do obnovitelných zdrojů. Podle plánů čínské vlády totiž přibude každý rok 35 GW instalované kapacity obnovitelných zdrojů a postupně nahradí fosilní zdroje. V jádru by se chtěla čínská vláda dostat na 58 GW instalované kapacity. S dalším masivním růstem jaderných zdrojů Čína po roce 2020 nepočítá a dominantním zdrojem by se v dalších dekádách měly stát obnovitelné zdroje. JAPONSKO Po havárii ve Fukušimě odstavilo Japonsko většinou svých reaktorů. Po propočtu následků nutného dovozu elektrické energie ze zahraničí a zapojení fosilních zdrojů do energetiky, přijala japonská vláda plán, podle kterého dojde k dočasnému restartu některých jaderných elektráren. Prozatím obnovily provoz první dvě elektrárny. Nejnovější závazky japonské vlády obsahují maximální míru výroby energie z atomu na 20–22 %.
Japonská vláda se zavázala, že bude do roku 2030 vyrábět 22–24 % své energie z obnovitelných zdrojů. V budoucnu se počítá s nahrazením jaderných zdrojů obnovitelnými zdroji energie.
6
ČESKÁ REPUBLIKA V roce 2015 schválená aktualizace Státní energetické koncepce počítá s rozšířením podílu jaderné energetiky až na 50 % oproti současným 35 %. Projekt rozšíření temelínské jaderné elektrárny byl však odložen po odmítnutí poskytnutí garantované výkupní ceny pro jadernou elektřinu vládou. Přesto Ministerstvo průmyslu a obchodu s finanční podporou jaderné energetiky počítá a uvádí ji jako jeden z možných scénářů v Národním akčním plánu pro rozvoj jaderné energetiky v ČR. Limitem českých jaderných plánů je absence scénářů, které by umožnily spravedlivé porovnání možností jednotlivých zdrojů. Typickým příkladem je posouzení vlivu na životní prostředí pro rozšíření Temelína. V materiálu chybí porovnání s nulovou variantou, tedy případem, že by byl záměr výstavby porovnán s potenciálem zvyšování energetické účinnosti v budovách a průmyslu a s mixem výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Podle konzultační společnosti Candole Partners na české spotřebitele elektřiny číhá riziko zatížení ceny, pokud by se podíl jádra zvýšil. Případné rozšíření jaderné elektrárny Temelín o dva další reaktory by mohlo spotřebitele elektřiny přijít na více než 30 miliard eur po dobu 35 let.
Šetrná energetika – obrovský skok vpřed
Přínosy zelené energie
Jaderná energetika získává zejména v posledních deseti letech významného konkurenta v obnovitelných zdrojích energie. Zelená energetika dala možnost vlastnit větrnou turbínu nebo si vyrábět energii ze slunce přímo na střeše domu pomocí solárních panelů domácnostem, městům a malým firmám. Využití obnovitelných zdrojů posiluje s hledáním řešení náhrad za fosilní energetické zdroje. Šetrné zdroje energie musely překonat počáteční konkurenční nevýhodu vůči existujícím jaderným nebo uhelným elektrárnám, proto bylo nutné přijmout podpůrné programy. Podpora například formou výkupních cen se z Evropy rozšířila téměř do celého světa.
Rozšíření výroby větrných a solárních elektráren vedlo k rychlému snížení nákladů těchto moderních technologií.
SOLÁRNÍ ENERGIE Největšími tahouny solárního sektoru jsou Čína, Německo a Spojené státy americké. I díky neustálému poklesu cen fotovoltaických panelů například v USA přidaly minulý rok nově zapojené projekty na 7,3 GW výkonu do elektrické sítě. Čína byla loni trhem s největším růstem nových solárních instalací, přibylo až 15 GW fotovoltaických elektráren. Celosvětový roční nárůst v roce 2015 dosáhl na 57 GW nových solárních zdrojů, což přehouplo světovou fotovoltaickou kapacitu přes 200 GW instalovaného výkonu. VĚTRNÁ ENERGIE Větrná energie reprezentovala 44 % všech nových instalací v roce 2015. Nejvíce elektřiny pomocí větrných turbín vyrobí ve Spojených státech (190 milionů MWh), v těsném závěsu je Čína. V Evropě vyrobí nejvíce větru Německo. Státem s největším podílem větrné elektřiny v energetickém mixu je Dánsko, kde vítr pokrývá až polovinu dodávek elektřiny. Evropa nezahálí ani ve výrobě – 40 % všech prodaných turbín na světě a třemi z pěti největších výrobců větrných turbín sídlících právě na starém kontinentu. V Evropě se také nachází 90 % off-shore větrných farem.
7
DECENTRALIZACE Největší potenciál obnovitelných zdrojů se nachází v rozvoji decentralizované energetiky. Instalace zejména solárních panelů v kombinaci s bateriemi vedou v Africe nebo Asii k využití místních energetických zdrojů a odpadá nákladné budování sítí. Zelená energetika pomohla překreslit mapu vlastnictví zdrojů také v jedné z nejsilnějších ekonomik světa – Německu. Téměř polovinu obnovitelných zdrojů vlastní domácnosti, města, zemědělci a malé firmy. NOVÁ PRACOVNÍ MÍSTA
Obnovitelné zdroje celkově zaměstnávaly 7,7 milionu lidí ke konci roku 2014. Největším zaměstnavatelem je solární sektor s více než 2,4 miliony pracovních pozic. Větrný sektor navýšil zaměstnanost o 23 % v roce 2014 a přehoupl se nyní přes jeden milion pracovních pozic celosvětově. 255 000 pracovních pozic je v Evropě, která je společně s Čínou největším zaměstnavatelem v oboru šetrné energetiky. Dobrý příkladem růstu počtu pracovních míst je americký solární trh: celkově zaměstnává fotovoltaika v USA téměř 180 tisíc lidí, což je více než těžba ropy nebo zemního plynu. RYCHLOST VÝSTAVBY Samotná konstrukce větrné farmy o velikosti 10 MW se dá dnes ve Velké Británii postavit za dva měsíce. Výstavba větší 50MW farmy bude trvat vystavět asi půl roku. Pro příklad: Butendiek, offshore větrná elektrárna s kapacitou 288 MW s 80 turbínami v Severním moři, byla postavena za 16 měsíců a nyní zásobuje na 370 tisíc domácností. SPOTŘEBA VODY 2000 litrů je množství vody, které ušetří větrná elektrárna na jedné megawatthodině v porovnání s ostatními konvenčními zdroji energie.
V EU je jaderná energie největším spotřebitelem vody na výrobu elektrické energie. V roce 2011 to bylo zhruba 2,44 miliard metrů kubických.
i týdny dopředu, kolik energie ze solárních a větrných elektráren bude k dispozici pro rozvodnou síť v USA. Nový systém je prý až o 30 % přesnější než konvenční předpovědi počasí.
Společně s uhlím a plynem spotřebují ročně tyto zdroje zhruba stejné množství vody, jaké spotřebuje asi 82 miliónů Evropanů za rok (celé Německo). Vítr ročně ušetří tolik vody, kolik by spotřebovalo asi 7 milionu Evropanů, než kdyby stejné množství energie bylo vyrobeno kombinací uhlí, plynu a jádra. SNIŽOVÁNÍ CEN V roce jaderné katastrofy v Černobylu byla cena za jeden Watt instalované kapacity fotovoltaického panelu přes 10 dolarů. V roce 2015 se tato cena dostala na zhruba 30 centů amerického dolaru. V USA zaznamenali za posledních 5 let pokles cen u větrné energie o 58 % a u solárních systémů dokonce o 78 %.
Slabiny zelené energetiky mají řešení Využití obnovitelných zdrojů je i přes svůj velký rozmach v posledních 10 letech stále na svém počátku. Vyšší rozšíření zejména větrných a solárních elektráren může v budoucnu limitovat proměnlivá výroba v závislosti na počasí. Již dnes je jisté, že bude nutné upravit fungování sítí tak, aby zvládly přechod na množství menších decentralizovaných zdrojů. Řešení nabízí očekávaný nástup bateriových systémů, které umožní poledního přebytku sluneční elektřiny a její využití večer, kdy se rodina vrací domů.
Podle kalkulací banky UBS začne postupně klesat cena bateriových systémů, takže by se v roce 2020 mohlo dostat pořízení solární elektrárny, baterií a elektromobilu na návratnost do 7-8 let a do roku 2030 na neuvěřitelné 3 roky. V dnešní době se technologické společnosti také soustředí na lepší předpovídání počasí. Například IBM v roce 2015 vyvinula počítačový systém, který umí předpovědět počasí pomocí tisíců datových bodů. Díky němu lze předvídat dny a dokonce
8
Vývoj obnovitelné energie v klíčových státech USA Prezident Barack Obama přišel s plánem čisté energetiky, který by měl vést ještě k vyššímu růstu obnovitelných zdrojů.
Strategie USA spočívá ve snížení emisí v energetice o 32 % do roku 2030 oproti roku 2005 a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů až na 28 % do roku 2030. Již dnes dosáhlo 20 států USA paritu ceny solární elektřiny s cenou na trhu. Podle analýzy Bloomberg se letos počet států rozroste o dalších 16. Tahouny byznysu s obnovitelnými zdroje jsou také inovativní společnosti, které přecházejí na zásobováním svých center obnovitelnými zdroji energie jako například Apple, Google či Facebook. NĚMECKO Po jaderné havárii v Japonské Fukušimě se očekává úplné odstavení zbylých 8 jaderných reaktorů do roku 2022. Hlavní cíle německé strategie pro energetiku (Energiewende) jsou: 40% podíl OZE na výrobě elektřiny v roce 2025 (80 % v roce 2050), nižší spotřeba energie o 10 % v roce 2020 a o 25 % v roce 2050 (ve srovnání s rokem 2008). Toho chce Německo dosáhnout pomocí energetické účinnosti a masivním navýšením nových decentralizovaných kapacit obnovitelných zdrojů. Již nyní je přes 44 % všech instalovaných kapacit ve fotovoltaice rezidenčního charakteru. DÁNSKO Vládní strategie počítá s přechodem na 100% obnovitelnou energetiku do roku 2035. Celá ekonomika, tedy například včetně dopravy, by se měla převést na 100% obnovitelnou do poloviny tohoto století.
ČÍNA Ve své nové pětileté strategii zavazuje v následujících 10 letech k investicím 6,6 miliard dolarů (USD) do nízkouhlíkových technologií, nových instalací OZE, energetické účinnosti, redukci emisí a elektromobilitě.
Podle čínské Národní komise pro rozvoj a reformy by obnovitelné zdroje mohly vyrábět přes 60 % celkové energie a přes 85 % elektrické energie v zemi k roku 2050.
NOVÝ ZÉLAND Podle vládního plánu má pokrývat 90 % veškeré vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2025.
9
Vyhodnocení tří dekád od tragických událostí v Černobylu ukazuje pozvolnou proměnu světové energetiky. Postupně sílí odklon od velkých centralizovaných projektů jaderných elektráren s velkým výkonem k decentralizovaným systémům šetrných energetických zdrojů. Zlom ve vnímání jaderné energetiky však přišel nejen s rizikovými důsledky jaderných havárií v Černobylu a japonské Fukušimě. Nenaplněný předpoklad „jaderné renesance“ potvrdily aktuálně rozestavěné projekty jaderných elektráren, u kterých se opět opakují předešlé chyby: růst celkových nákladů i neúměrné prodlužování doby výstavby. V porovnání s jadernou energetikou cena technologií moderních obnovitelných zdrojů klesá. Jen za posledních šest let se snížila cena fotovoltaických panelů o 60 %. Pomyslné nůžky se nyní budou nadále rozevírat ve prospěch obnovitelných zdrojů a vývoj v mnoha zemích s příznivými podmínkami pro jejich rozvoj to jenom potvrzuje.
ALIANCE PRO ENERGETICKOU SOBĚSTAČNOST, duben 2016, Praha AUTOŘI: Martin Sedlák, Ondřej Šumavský, Martin Dutkiewič EDITOR PUBLIKACE: Kristýna Vobecká Při sestavení textu byly využity například následující prameny: The World Nuclear Industry Status Report 2015, DoE USA, studie profesora Steve Thomase, University of Greenwich, BNEF, materiály IRENA, IEA a zpravodajský portál temelin.cz