Projekt "Podpora
výuky v cizích jazycích na SPŠT"
Hřídele, tvarové prvky hřídelů
TKGN5
Udržitelnost 2013 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR 1
Hřídele, tvarové prvky hřídelů Hřídele jsou strojní součásti, které slouží k přenosu otáčivého pohybu a kroutícího momentu (hybné hřídele) anebo jsou uloženy nepohyblivě v rámu stroje (nosné hřídele).Na výrobních výkresech hřídele s plným průřezem zobrazují obvykle v podélném pohledu. Duté hřídele se zpravidla kreslí v částečném řezu, ve kterém se i kótují. Drážky pro pera nebo podélné klíny se kreslí a kótují v příčných řezech a průřezech. Na obr č. 1 je zobrazen a zakótován hřídel kotoučové pily. Z hlediska úspory místa na výkrese je hřídel přerušen v místě neměnného příčného průřezu. Znázornění a označení normalizovaných prvků (středících důlků, zápichů, drážek pro pera, závitů, drážek za závitem) je vysvětleno v této kapitole.
Obrázek č. 1: Zobrazování a kótování hřídele
2
Wellen, Wellenformelemente Wellen sind Maschinenkomponente, die zur Übertragung der Drehbewegung und des Drehelements (Treibwellen) dienen oder im Maschinenrahmen unbeweglich gelagert sind (Tragwellen). In den Herstellungszeichnungen werden Wellen mit dem Vollquerschnitt im Längsanblick abgebildet. Hohlwellen werden in der Regel im Teilschnitt gezeichnet, in dem sie auch bemaßt werden. Nutten für Feder oder Längskeile werden in Querschnitten gezeichnet und bemaßt. Auf dem Bild 1 ist die Kreissägewelle abgebildet und bemaßt. Aus dem Gesichtspunkt der Platzersparnisse in der Zeichnung ist die Welle in der Stelle des unveränderlichen Querschnittes unterbrochen. Die Abbildung und Bezeichnung der normalisierten Elemente (Zentrierbohrungen, Rezesse, Nutten für Feder, Gewinden, Nuten hinter Gewinden) sind in diesem Kapitel erklärt.
Titelblock Bild 1: Wellenabbildung und -Bemaßen
3
Drážkové hřídele a náboje Pro přenos velkých a rázových krouticích momentů mezi hřídelem a nábojem se používá drážkování. Na hřídeli jsou vyfrézovány zuby, které zapadají do drážek náboje.
Obrázek 2: Drážkový spoj
Přehled drážkování Drážkování je normalizováno ve třech provedeních. Rozměry, tolerance i drsnost povrchu jsou v příslušných normách (Strojnických tabulkách). •
Drážkování rovnoboké
•
Drážkování evolventní
•
Jemné drážkování
Zobrazování a označování drážkování Drážkování hřídele a náboje se zobrazují zjednodušeně v pohledu nebo řezu. Tvar profilu drážkování se udává na odkazové čáře. Do počtu 4 včetně se vykreslují všechny drážky i zuby, od počtu 6 stačí jeden zub a dvě přilehlé drážky. Na výkresech sestavení se zobrazuje u drážkového spojení v obou průmětech přednostně hřídel. Pokud použijeme pro zobrazení řez, šrafují se plochy až k tlusté souvislé čáře oddělující obě součásti.
4
Keilwellen und Schlitz-Hube Für die Übertragung von Groß- und Stoßdrehmomente zwischen der Welle und der Nabe werden die Nuten benutzt. An der Welle sind Zähne gefräst, die in die Nutennaben einsinken.
Nuten im Naben
Nuten an der Welle
Bild 2: Nutenverbindung
Nutenübersicht Nuten ist in drei Durchführungen normalisiert. Die Ausmaße, die Toleranz und auch die Oberflächenunebenheit sind in den diesbezüglichen Normen (Maschinenbautabellen). •
Gerade Nutung
•
Evolventnutung
•
Feinnutung
Abbildung und Bezeichnung der Nutung Die Nutung der Welle und der Nabe werden vereinfacht im Blick und Schnitt abgebildet. Die Form des Nutenprofils wird an der Hinweislinie gegeben. Bis zu der Anzahl 4 (einschließlich) werden alle Nuten und Zähne abgebildet, von der Zahl 6 genügt ein Zahn und zwei
anliegenden
Nuten.
An
den
Zusammenstellungzeichnungen
wird
bei
der
Nutenverbindung in beiden Projektionen vorzugsweise die Welle abgebildet. Falls wir für die Abbildung den Schnitt nutzen, werden die Flächen bis zu der dicken durchgezogenen Linie, die beide Bestandteile trennt, schraffiert.
5
Obrázek 3: Zobrazení drážkového spojení
Výhodou jemného drážkování je možnost pootočení náboje vzhledem k hřídeli o libovolný počet drážek. Jemné drážkování se používá např. pro uložení automobilového volantu.
Obrázek 4: Drážkový hřídel a náboj
Kótování délky drážkových hřídelů V obrazech drážkových hřídelů se v průmětech do roviny rovnoběžné s osou kótuje délka plného profilu drážkování l1. Kromě toho je dovoleno kótovat jeden z těchto rozměrů: •
Celkovou délku drážkování l
•
Největší poloměr nástroje Rmax
•
Délku výběhu l2
Drážky pro pojistné podložky typu MB Zajištění náboje na hřídeli pojistnou podložkou typu MB s kruhovou maticí se zářezy typu KM je zobrazeno na obrázku. Podélná drážky pro vnitřní zub pojistné podložky je vyrobena závitové části hřídele, vpravo na obrázku je zobrazena a zakótována.
6
Bild 4: Darstellung der Nutenverbindung
Der Vorteil der Feinnutung ist die Möglichkeit die Nabe im Hinsicht zu der Welle um die beliebige Zahl ein bisschen umzudrehen. Die Feinnutung wird z.B. für die Lagerung des Automobillenkrades benutzt.
Bild 5: Nutenwelle und Nutennabe
Kotieren der Nutenwellenlänge In den Zeichnungen der Nutenwellen wird in den Projektionen in die Ebene, die mit der Achse parallel ist, die Länge des Vollprofils der Nutung l1 kotiert. Außerdem ist es erlaubt nur eine von diesen Maßen zu kotieren: •
Gesamtlänge den Nutung l
•
der Größte Halbmesser des Werkzeugs Rmax
•
Länge des Auslaufes l2
Nuten für Sicherungsscheiben des Typs MB Die Sicherung der Nabe an der Welle mit Hilfe der Sicherungsscheibe des Typs MB durch sie Ringmutter mit Einschnitten des Typs KM ist auf dem Bild abgebildet. Die Längsnute für den Innenzahn der Sicherungsscheibe ist an dem Wellengewindeabschnitt, rechts auf dem Bild ist sie abgebildet und kotiert.
7
Zápichy Zápichy jsou na výrobních výkresech předepisovány z důvodu snadnějšího dokončení funkčních ploch součásti nebo také z funkčních důvodů (např. správné dosednutí uložené součásti.
Přehled zápichů Přehled zápichů je uveden v příslušných normách (Strojnických tabulkách). •
Zápich tvaru D (používá se mezi válcovými plochami stejných jmenovitých průměrů, avšak s různými mezními úchylkami nebo odlišnou drsností povrchu.
•
Zápich tvaru E (používá se pro kouty rybinových drážek.
•
Zápich tvaru F (používá se pro válcové a čelní plochy osazených hřídelů nebo děr).
•
Zápich tvaru G (používá se pro válcové plochy osazených hřídelů nebo děr).
Obrázek 6: Předepisování zápichů na výkresech
Předepisování zápichů na výkrese Na výkrese se zápichy znázorňují zjednodušeně tenkými souvislými čarami s příslušným označením velikosti. Struktura povrchu zápichu Ra = 6,3 µm se na výkresech neuvádí. Požadujeme-li však jinou, píše se za velikosti zápichu, např. pro zápich tvaru F, šířky b = 2,5 mm a hloubky h = 0,3 mm, se strukturou Ra = 1,6 µm se označí:
F 2,5 x 0,3 Ra 1,6
8
Rezesse Rezesse werden in den Herstellungszeichnungen aus dem Grund der einfacheren Beendung der Funktionsflächen oder aus Funktionsgründen vorgeschrieben (z.B. richtige Platzierung des gelagerten Teiles).
Übersicht der Rezesse Die Übersicht der Rezesse ist in entsprechenden Normen (Maschinenbautabellen) eingeführt. •
D-förmiger Rezess (wird zwischen den zylindrischen Oberflächen des gleichen Nenndurchmessers, jedoch mit unterschiedlichen Toleranzen oder verschieden Oberflächenrauhigkeit verwendet)
•
E-förmiger Rezess (wird für Gehäuse der Schwalbenschwanznuten verwendet)
•
F-förmiger Rezess (wird für zylindrische und vordere Oberflächen der abgesetzten Wellen oder Löcher verwendet)
•
G-förmiger Rezess (wird für zylindrische Oberflächen der abgesetzten Wellen oder Löcher verwendet
Bild 6: Vorschreibung der Rezesse in den Zeichnungen
Vorschreibung der Rezesse in den Zeichnungen In den Zeichnungen werden Rezesse vereinfacht durch dünne durchgezogene Linien mit entsprechender Größenzeichnung veranschaulicht. Die Struktur der Oberfläche des Rezesses Ra = 6,3 µm wird nicht in den Zeichnungen eingeführt. Wenn wir aber eine andere brauchen, wird sie hinter die Größe des Rezesses geschrieben, z.B. für den F-förmigen Rezess, Breite b = 2,5 mm und Tiefe h = 0,3 mm, mit der Struktur Ra = 1,6 µm wird sie folgend eingeführt: F 2,5 x 0,3 Ra 1,6
9
Středící důlky Slouží k upnutí součástí v kuželových hrotech při výrobě a následné kontrole. Výhodou upnutí do hrotů je nejenom velká přesnost a stabilita při obrábění, ale i shodné upnutí dané součásti na více obráběcích strojích (např. soustruh – bruska).
Přehled středících důlků Přehled středících důlků je uveden v příslušných normách (Strojnických tabulkách). Tvar důlků je A, B, C, R a pro důlky se závitem AM, BM. Rozměr je dán průměrem nejmenší válcové plochy nebo velikostí závitu. •
Středící důlky s vrcholovým úhlem 60° ČSN 01 4915
•
Středící důlky s vrcholovým úhlem 90° ČSN 01 4916
•
Středící důlky se závitem ČSN 01 4917
Značení středících důlků na výkresech Na výkresech součástí se normalizované středicí důlky neprokreslují, znázorní se pouze značkou.
•
Na obr. č.6a je označení středicího důlku, který musí zůstat na součásti. Umístění tvar a rozměry předepisuje konstruktér.
•
Na obr. č.6b je označení středicího důlku, který nesmí zůstat na součásti. Značku kreslí konstruktér, případný přídavek na obrábění s tvarem a rozměry středicího důlku předepisuje technolog v postupu výroby.
•
Na obr. č.6c je označení středicího důlku, který může (anebo nemusí) zůstat na součásti. Umístění, tvar a rozměry předepisuje technolog v postupu výroby.
10
Zentrierbohrungen Sie dienen zur Befestigung der Bestandteile in den konischen Spitzen bei der Herstellung und der nachfolgenden Kontrolle. Der Vorteil der Befestigung in die Spitzen ist nicht nur große Genauigkeit und Stabilität bei der Bearbeitung, sondern auch identische Spannen
des
gegebenen
Bestandteiles
an
mehreren
Bearbeitungsmaschinen
(z.B.
Drehmaschine – Schleifmaschine).
Übersicht der Zentrierbohrungen Die Übersicht der Zentrierbohrungen ist in gegebenen Normen (Maschinenbautabellen) eingegeben. Die Formen der Bohrungen sind A, B, C, R und für Bohrungen mit dem Gewinde AM, BM. Die Größe wird nach dem Durchmesser der kleinsten zylindrischen Fläche oder der Gewindegröße gegeben. •
Zentrierbohrungen mit dem Schleitelwinkel von 60° ČSN 01 4915
•
Zentrierbohrungen mit dem Schleitelwinkel von 90° ČSN 01 4916
•
Zentrierbohrungen mit dem Gewinde ČSN 01 4917
Kennzeichnung der Zentrierbohrungen in den Zeichnungen In den Zeichnungen der Bestandteile werden normalisierte Zentrierbohrungen nicht durchgezeichnet, sie werden nur mit dem Symbol gekennzeichnet.
•
Auf dem Bild Nr. 6a ist die Kennzeichnung der Zentrierbohrung, die an dem Bestandteil bleiben muss. Die Platzierung, die Form und die Abmessungen schreibt der Konstrukteur vor.
•
Auf dem Bild Nr. 6b ist die Kennzeichnung der Zentrierbohrung, die an dem Bestandteil nicht bleiben darf. Das Symbol zeichnet der Konstrukteur, die zutreffende Beigabe für die Bearbeitung mit der Form und den Abmessungen der Zentrierbohrung schreibt der Technologe im Herstellungsverfahren vor.
•
Auf dem Bild Nr. 6c ist die Kennzeichnung der Zentrierbohrung, die an dem Bestandteil bleiben kann (oder muss nicht). Die Platzierung, die Form und die Abmessungen schreibt der Technologe im Herstellungsverfahren vor.
11
Obrázek 7: Označení středících důlků
Rýhování a vroubkování Rýhování a vroubkování jsou tvarové úpravy provedené na válcovém povrchu strojních součástí. Tyto úpravy se provádějí pro zlepšení ovladatelnosti např. válcových hlav šroubů. Na výkresech se rýhování a vroubkování označuje roztečí a příslušnou normou.
Obrázek 8: Rýhování a vroubkování
KLETEČKA, Jaroslav a Petr FOŘT. Technické kreslení. Brno: Computer Press a.s., 2007. ISBN 978-80-251-1887-0.
12
a) muss am Bestandteil bleiben
b) darf nicht am Bestandteil bleiben
c) kann am Bestandteil bleiben
Bild 7: Kennzeichnung der Zentrierbohrungen
Rillen und Kerbung Rillen und Kerbung sind Formenbearbeitungen an der zylindrischen Oberfläche, die an den Maschinenbestandteilen durchgeführt werden. Diese Bearbeitungen. Diese Bearbeitungen werden für die Verbesserung von der Steuerbarkeit z.B. von zylindrischen Schraubenköpfen durchgeführt. In den Zeichnungen werden Rillen und Kerbung durch die Teilung und die entspreche Norm gekennzeichnet.
Rillen 1 ČSN 01 4930
Kerbung 1,2 ČSN 01 4931
a) direktes Rillen
b) rechteckige Kerbung
Kerbung 1,2 ČSN 01 4932
c) schräge Kerbung
Bild 8: Rillen und Kerbung
KLETEČKA, Jaroslav a Petr FOŘT. Technické kreslení. Brno: Computer Press a.s., 2007. ISBN 978-80-251-1887-0.
13
