The Textile Materials and Techniques in Visual Art Education on Primary School

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra primárního vzdělávání

Katedra:

Studijní program: M7503 Učitelství pro základní školy Učitelství pro 1. stupeň základní školy

Studijní obor

Textilní materiály a techniky ve výtvarné výchově na 1. stupni základní školy The Textile Materials and Techniques in Visual Art Education on Primary School Diplomová práce: 11-FP-KPV-0035 Autor:

Podpis:

Mgr. Zuzana PÍPOVÁ

Vedoucí práce: Mgr. Hana Valešová, Ph.D. Konzultant: Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

108

14

88

12

37

4

V Liberci dne:

Čestné prohlášení Název práce:

Textilní materiály a techniky ve výtvarné výchově na 1. stupni základní školy

Jméno a příjmení autora:

Zuzana Pípová

Osobní číslo:

P07000991

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne: Mgr. Zuzana Pípová

Poděkování

Děkuji za vstřícné a trpělivé vedení práce Mgr. Haně Valešové, Ph.D. Také děkuji pedagogům základních škol, kteří byli ochotní realizovat náměty z metodických listů. Poděkování patří také mým kolegům v zaměstnání a rodině za jejich pochopení, podporu a trpělivost.

Anotace PÍPOVÁ, Zuzana. Textilní materiály a techniky ve výtvarné výchově na 1. stupni základní

školy.

[Diplomová

práce].

Liberec:

Fakulta

přírodovědně-humanitní

a pedagogická, Technická Univerzita Liberec 2013. 102 s.

Diplomová práce se zabývá možnostmi využití textilních materiálů a technik na 1. stupni ZŠ. V popředí zájmu jsou přírodní textilní materiály, především vlna, a tradiční textilní techniky. Cílem práce je sestavit soubor metodických listů využívajících převážně přírodní materiály a tradiční techniky zpracování textilu. Metodické listy poslouží jako inspirace pro zařazování těchto materiálů a technik do výuky výtvarné výchovy. Práce obsahuje tři části. Teoretická část se zabývá historií, tříděním a využitím textilních materiálů a technik ve výuce výtvarné výchovy. Je zde uvedena literatura zabývající se zpracováním vlny a textilu. Empirická část nám ukazuje současný stav využití textilních materiálů a technik ve výuce na vybraných školách. Třetí část je praktická. Praktická část poskytuje soubor metodických listů pro učitele. V námětech je uvedené textilní zpracování vlny a příze. Náměty jsou vhodné k realizaci jednotek výtvarné výchovy na 1. stupni.

Klíčová slova: ovčí vlna, příze, plstění, předtkalcovské a tkalcovské techniky, metodické listy.

Annotation PÍPOVÁ, Zuzana. The Textile Materials and Techniques in Visual Art Education on Primary School. [Diploma Dissertation]. Liberec: Faculty of Science, Humanities and Education, Technical University of Liberec, 2013. 102 p.

This thesis deals with the possibilities of using textile materials and techniques on primary school. The main interests are natural textile materials, especially wool, and traditional textile techniques. The aim is to compile a set of methodological sheets using mostly natural materials and traditional techniques of textile processing. Methodological sheets can be use as the inspiration for the incorporation of these materials and techniques in Visual Art Education.

The thesis contains three parts. The theoretical part deals with history, classification and use of textile materials and techniques in visual art education. In the thesis there is the literature dealing with the processing of wool and textiles. The empirical part shows the contemporary status of the use of textile materials and techniques in teaching at schools. The third part is a practical one. The practical part provides a set of methodological sheets for teachers. In the topics there is processing of wool and yarn. The inspirations are suitable for the realization in Visual Art´s lessons on primary school.

Key words: sheep wool, yarn, felting, weaving and before weaving techniques, methodology sheets.

Annotation PÍPOVÁ, Zuzana. Textilmaterialien und Techniken in der Kunsterziehung in der ersten Stufe der Grundschule.[Diplomarbeit]. Liberec: Fakultät für Naturwissenschaften, Geisteswissenschaften und Bildung, Technische Universität, Liberec 2013. 100 S.

Die Diplomarbeit beschäftigt sich mit den Möglichkeiten der Verwendung der Textilmaterialien und Techniken in der Grundschule. Im Vordergrund des Interesses sind natürliche Textilmaterialien, vor allem Wolle und traditionelle textile Techniken. Das Ziel dieser Arbeit ist methodische Blätter zu schaffen und ein Set von diesen methodischen Blätter anbieten. Diese methodischen Blätter verwenden vor allem natürliche Materialien und traditionelle Techniken der Textilverarbeitung. Methodische Blätter dienen als Inspiration für die Benutzung dieser Materialien und Techniken in der Kunsterziehung. Die Arbeit besteht aus drei Teilen. Der theoretische Teil beschäftigt sich mit

der

Geschichte,

Klassifizierung

und

Verwendung

der

Textilmaterialien

und Techniken in der Kunsterziehung. Die Literatur, die sich für die Verarbeitung der Wolle und Textilien interessiert, ist hier angeführt. Der empirische Teil zeigt uns aktuellen Zustand, wie man Textilmaterialien und Techniken im Unterricht in den ausgewählten Schulen benutzt. Der dritte Teil ist praktisch. Der praktische Teil bietet ein Set von methodischen Blättern für Lehrer. In den Themen ist die Textilverarbeitung der Wolle und des Strickgarnes angeführt. Die Vorschläge sind für den Unterricht der Kunsterziehung in der ersten Stufe der Grundschule geeignet

Schlüsselwörter: Schafwolle, Garn, Filz, Vorwebtechniken und Webtechniken, Methodische Blätter

Obsah: 1 ÚVOD ...................................................................................................................... 12

2.TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. 13 2.1 Textilní materiály .............................................................................................. 13 2.1.1 Historie textilních materiálů ........................................................................ 13 2.1.2 Přehled textilních materiálů ......................................................................... 15 2.1.3 Textilní materiál ovčí vlna .......................................................................... 17 2.2 Textilní techniky ................................................................................................ 21 2.2.1 Historie textilních technik ........................................................................... 21 2.2.2 Přehled textilních technik ............................................................................ 25 2.2.3 Textilní techniky zpracovávající ovčí vlnu .................................................. 28 2.3 Textil a vlna ve výtvarné výchově ...................................................................... 31 2.3.1 Textilní materiály a techniky v RVP ZV ..................................................... 32 2.3.2 Textilní materiály a techniky v ŠVP ............................................................ 34 2.3.3 Textilní materiály a techniky v literatuře ..................................................... 38

3 EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................................. 41 3.1 Výzkumná anketa .............................................................................................. 41 3.1.1 Stanovení cílů ankety .................................................................................. 41 3.1.2 Formulace výzkumných otázek a vlastních předpokladů ............................. 41 2.1.3 Výzkumná metoda ...................................................................................... 42

3.2 Realizace výzkumné ankety ............................................................................... 43 3.2.1 Sdělení o výzkumném vzorku ..................................................................... 43 3.2.2 Vyhodnocení zjištěných informací .............................................................. 43 3.2.3 Shrnutí výsledků výzkumné ankety ............................................................. 55 3.3 Diskuze ............................................................................................................. 60 4 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 61 4.1 Metodické listy .................................................................................................. 61 4.1.1 Ovčí rouno .................................................................................................. 62 4.1.1.1 Seznámení a hry s ovčí vlnou ............................................................... 63 4.1.1.2 Vlna a voda .......................................................................................... 70 4.1.1.3 Vlna a jehla .......................................................................................... 75 4.1.2 Vlněná příze ................................................................................................ 76 4.1.2.1 Seznámení a hry s přízí......................................................................... 77 4.1.2.2 Jednoduché předtkalcovské techniky .................................................... 79 4.1.2.3 Jednoduché tkalcovské techniky ........................................................... 86 4.1.2.4 Niťák ................................................................................................... 92 4.2 Reflexe realizace vybraných metodických listů .................................................. 94

5 ZÁVĚR .................................................................................................................. 101

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................... 102

7 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ .......................................................................... 106

8 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 108

1 ÚVOD „Rozhlédněte se pozorně kolem sebe. Vidíte? Tiše, nenápadně nás obklopuje textil, přímo se nás dotýká. Jednou je materiálem pro naše tričko, džíny či ponožky. O kousek dál je ubrusem, přehozem, povlakem, v koupelně nás pohladí v podobě ručníku. Když si dáme textilní tkaninu blízko k očím, i bez lupy uvidíme, že jde vlastně o neuvěřitelně důmyslný lidský objev“ (Cikánová 1996, s. 11). Uvědomme si, jak dlouho člověk využívá textilní materiály. Musíme se vrátit proti proudu času do hlubokého pravěku. Do mladší doby kamenné, kdy se stal z lovce zemědělec. Když zjistil, že lze z rouna ovcí, ale i stonků některých rostlin, primitivním způsobem upříst nit a z nitě utkat látku. Textil nezměnil jen jeho šatní, ale i jeho život. Namísto houní ulovených zvířat došel postupem času k praktickému textilu. V současnosti se od prapůvodních materiálů poněkud ustoupilo a byly nahrazeny novějšími a praktičtějšími. Ale je to tak skutečně dobře? Je opravdu příjemnější obléct si oděv ze syntetického vlákna než pravé hedvábí? Obléct si svršek vyrobený z recyklovaných plastových lahví než svetr z předené vlny? Jsem přesvědčená, že bychom se měli vrátit k tradičním přírodním rostlinným a živočišným materiálům, nejen co se týká odívání. Měli bychom tento materiál předkládat žákům ve školách. A kde jinde je lépe seznámíme s tímto materiálem a zároveň s tradičními textilními technikami než v hodinách výtvarné výchovy? Měli bychom děti vést k sounáležitosti s přírodou. Věřím, že to napomůže k většímu respektu lidí vůči živočichům a rostlinám, ale i sobě navzájem. Děti by měly mít možnost pochopit, že ovce je již po tisíciletí nositelkou nepostradatelné vlny spolu s dalšími zvířaty a podobné je to u rostlin. Vlna je tedy nepochybně nejstarším přadným materiálem na světě, proto právě z tohoto materiálu budeme vycházet. V práci o textilních výtvarných technikách a materiálech ve výtvarné výchově na 1. stupni základní školy budu putovat od nejzákladnějších materiálů, a tedy i technik zpracovávání textilu. Pokusím se oživit tradiční a pozapomenuté. Mým hlavním cílem je sestavit soubor metodických listů využívajících převážně přírodní textilní materiály a tradiční techniky, a nabídnout tak inspiraci svým kolegům.

12

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Textilní materiály Textil ovlivňuje naše životy, působí na naše smysly barvou, strukturou, vůní i zvukem pohybu látky (Skarlantová, Vechová 2005, s. 10, 11). Textil ovlivňuje estetické cítění a vnímání, proto by měl být nepostradatelnou součástí výtvarné výchovy. Rádi bychom vyjasnili některé pojmy. Textil je označení pro textilní surovinu, textilní polotovar a textilní výrobek. Zároveň jde o označení spřadatelného materiálu, jako je například příze, nit, tkanina, pletenina, netkaná textilie a plsť (Teršl 1994, s. 232). Pojem textilní surovina zahrnuje všechny hmoty zpracovatelné v textilním průmyslu textilními technologiemi. Tyto suroviny jsou děleny na přírodní a chemické, přičemž kořeny výroby všech textilií jsou v přírodních materiálech (Piller, Levinský 1978, s. 177). V našich zeměpisných podmínkách samozřejmě len, konopí a ovčí vlna (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 6). Len a konopí jsou rostlinnými vlákny. Rostlinná vlákna jsou získávána ze semen, stonků, listů a plodů rostlin (Piller, Levinský 1978, s. 149). Vlna je živočišným produktem. Živočišná vlákna jsou ze srsti zvířat a zámotků housenek některých druhů motýlů (Piller, Levinský 1978, s. 213). Do kategorie přírodních vláken náleží také minerální vlákna získávaná z azbestu (Piller, Levinský 1978, s. 94).

2.1.1 Historie textilních materiálů

Vlákna zvířecího a rostlinného původu se používají po tisíciletí na celém světě (Staňková, Baran 2008, s. 16). Vlasy, žíně či zvířecí srst byly prvotním hotovým materiálem, který dalším zpracováním vedl až k přadenu nebo klubku příze (Staňková, Baran 2008, s. 9). Důkazy o jejich spřádání sahají hluboko do pravěku, do období neolitu, asi 5000 let před naším letopočtem (Skarlantová, Vechová 2005, s. 21). Z dostupných zdrojů víme, že se spřádala jednak vlákna živočišná, z ovcí, koz, velbloudů, lam, králíků, ale i vlákna bource morušového jako zástupce hmyzu. Dále pak rostlinná vlákna, a to především ze lnu, konopí, bavlny a částečně i kopřivy. Každý materiál má své zvláštní estetické a technické vlastnosti (Staňková, Baran 2008, s. 16).

13

V historickém sledu se v Evropě vztah k textilním materiálům a jejich zpracování postupně měnil a vyvíjel. Ve starověké Evropě byly práce spojené s pěstováním lnu, konopí, s přípravou ovčího rouna, předením a tkaním neodmyslitelnou životní náplní žen a dívek. Později, v období středověku, bylo nejžádanější textilií plátno, jehož základním materiálem byl len. V tomto období bylo kvalitní plátno také platidlem (Skarlantová, Vechová 2005, s. 24, 25). Novověk přinesl do textilní výroby manufakturu. Zcela novým oborem se stalo hedvábnictví, a to zvláště v jižní části Evropy. V českých zemích se nejčastěji z přadných materiálů používaly, a stále používá vlna, len, konopí, bavlna a přírodní hedvábí. Tisíciletý technický vývoj umožnil, že se každý z těchto textilních materiálů stal zároveň prostředkem umělecké tvorby (Staňková, Baran 2008, s. 16). Z výše uvedeného vyplývá, že ovčí vlna je prapůvodním materiálem, proto z ní v této práci budeme vycházet. Podle písemných zpráv v Bibli, ale i originálů textilií ze 7. tisíciletí př. n. l. bychom mohli nejstarší civilizace starověku nazývat kulturami „vlněnými“. Podle Jakubů, Tomcové (2008a, s. 7) ovce patřily k domestikovaným hospodářským zvířatům v Přední Asii dokonce již devět tisíc let před naším letopočtem. Vlna a vlněné výrobky byly důležitým zbožím na světovém trhu. Za vynikající chovatele ovcí byli již ve 12. století považováni obyvatelé Pyrenejského poloostrova. Odtud se rozšířily ovce plemene merinos do celého světa a výrazně tak ovlivnily celkovou kvalitu vlny. Během staletí se totiž podařilo křížením chovů dosáhnout vynikajících vlastností rouna. Na našem území se dochovaly tkaniny z dob Velkomoravské říše. Sukna z Čech a Moravy byla natolik kvalitní, že se stala od 15. století předmětem obchodu. Chovy na pastvách byly velmi rozsáhlé a ještě v roce 1830 činil celkový počet ovcí přes 2 miliony kusů. Od té doby však počet spíše klesá (Staňková, Baran 2008, s. 16).

14

2.1.2 Přehled textilních materiálů

V této práci se zabýváme především využitím přírodních textilií. Výčet textilních materiálů tedy vychází z přírodních textilních vláken. Základní rozdělení textilních vláken podle Skarlantové, Vechové (2005, s. 207) jsme obohatili o další informace a vytvořili tak jednoduchý, ale ucelený přehled, který poslouží jako pomůcka pro pedagogy seznamující žáky s textilními materiály. Přírodní textilní vlákna živočišná  Ovčí vlna z ovce domácí. Podrobněji v podkapitole 1.3 Textilní materiál ovčí vlna.  Mohérová vlna z angorské kozy je nejčastěji bílá. Oproti ovčí vlně je tvrdší, ale pružnější. Neplstí se. Podsada je hladká, jemná a lesklá. Jednotlivá přadná vlákna jsou až 30 cm dlouhá (Staňková, Baran 2008, s. 17). Mohérová vlna se používá k výrobě lehkých plyšů a tkanin (Piller, Levinský 1978, s. 97).  Kašmírová vlna z kašmírské kozy je bílá, nažloutlá, hnědá i černá. 12 cm dlouhé pesíky jsou spíše hrubší, ale krátká podsada je jemná (Staňková, Baran 2008, s. 17). Z měkkých podsad se vyrábí šály, z hrubších pesíků koberce (Piller, Levinský 1978, s. 76).  Velbloudí srst z velbloudů je pískově žlutá. Nejcennější je podsada, která je 8 – 12 cm dlouhá, velice hebká a pružná (Staňková, Baran 2008, s. 18). Zpracovává se na kvalitní tkaniny a plsti, které jsou lehké a hřejivé (Piller, Levinský 1978, s. 196).  Alpaka z lamy alpaky. Bílá, hnědošedá až černá srst jihoamerických lam a alpak má jemnou 15 cm dlouhou podsadu (Staňková, Baran 2008, s. 18). Tato vlna je velmi hodnotná, používá se k výrobě tkanin, přikrývek i koberců (Piller, Levinský 1978, s. 207). 15

 Králičí srst angora z angorského králíka je nejčastěji bílá a velmi jemná. Vyčesává se hřebenem. Podsada je až 12 cm dlouhá (Staňková, Baran 2008, s. 18). Z této vlny se spřádá nejjemnější příze (Piller, Levinský 1978, s. 16).  Přírodní pravé hedvábí z výměšků bource morušového. Vlákna vznikající tuhnutím sekretu housenky na vzduchu mají bílou až našedlou barvu, jsou tenká a lesklá (Staňková, Baran 2008, s. 18). Přírodní textilní vlákna rostlinná  Bavlna je ze semenných vláken tobolek různých odrůd bavlníku. Je bílá až nahnědlá, měkká, velice pevná, pružná a přitom hebká. Nejkvalitnější bavlněná vlákna dosahují až 6 cm (Staňková, Baran 2008, s. 22). Právě bavlna je jednou z nejdůležitějších surovin textilního průmyslu,

její použití

je mnohoúčelové (Teršl 1994, s. 16, 17).  Len ze stonku lnu setého je pevný, hladký, lesklý, ale i hebký. Bělením získává odstíny od šedavé po čistě bílou (Staňková, Baran 2008, s. 19). Používá se na chladivé tkaniny, plachtoviny a nitě (Piller, Levinský 1978, s. 86).  Konopí ze stonku konopí setého. Konopná příze je našedlá, velice pevná, tvrdá a lesklá. Délka vlákna se pohybuje od 1 do 3 m (Staňková, Baran 2008, s. 21). Podle zpracování vlákna se používá konopná příze pro tkalcovské, provaznické i výplňové účely (Piller, Levinský 1978, s. 80).  Juta z jutovníku. Nejčastěji šedá vlákna jsou jen 4 mm krátká a hrubá (Staňková, Baran 2008, s. 23). Juta se používá především k výrobě obalových tkanin (Piller, Levinský 1978, s. 74).  Ramie, vlákno čínské trávy patří do čeledi kopřivovitých. Vlákna kopřivy dvoudomé mají též rozsáhlou historii uplatnění v textilním průmyslu. Stejně tak ramie, její asijská obdoba.

16

Na rozdíl od naší kopřivy jsou vlákna ramie krásně bílá a lesklá, jsou velice pevná a trvanlivá. Základní délka je až 45 cm (Staňková, Baran 2008, s. 23). Ramie se používá k výrobě lehkých a pevných tkanin. Zároveň se uplatňuje jako substance pro výrobu papíru (Piller, Levinský 1978, s. 147).  Sisal z listů agáve sisalové je lesklé, stříbrobílé a velice pevné vlákno. Jeho délka dosahuje až 150 cm (Staňková, Baran 2008, s. 23). Používá se na provazy, lana a pytlovinu (Piller, Levinský 1978, s. 14).  Kokosová vlákna z plodů kokosovníku ořechoplodého se pro textilní účely nevyužívá. Skarlantová, Vechová (2005, s. 207) ve svém úplném výčtu neopomíjejí ani přírodní vlákna anorganického původu a chemická textilní vlákna.

2.1.3 Textilní materiál ovčí vlna

Pro výtvarné účely je vhodným materiálem ovčí vlna ze srsti ovcí z čeledi dutorohých. Skládá se z jemných vlasů tvořících souvislou vrstvu, rouno. Rouno je rozdělováno na spodní vrstvu, podsadu, která je krátká a jemná, a zevní vrstvu, pesíky, které jsou dlouhé a hrubé (Piller, Levinský 1978, s. 112). „Před dalším zpracováním se vlákna třídí podle délky, tloušťky, barvy, vlnitosti a lesku. Delší a rovná vlákna se používají k výrobě přízí česaných, kratší a jemnější k přízím, z nichž se hotovily textilie valchované a plsti. Délka ovčího vlákna se pohybuje od 4 do 50 cm“ (Staňková, Baran 2008, s. 16). Kvalita se liší podle plemene ovce. U nás jsou v malochovu ovcí chovaných pro srst nejrozšířenější merinové neboli jemnovlnné ovce (Havlín 1991, s. 360). Dále se zde chovají ovce hrubované, kříženecké a selské (Piller, Levinský 1978, s. 112). Ovce se stříhají většinou dvakrát do roka (Jakubů, Tomcová 2008, s. 8). Vlně získané stříháním se říká střižní (Piller, Levinský 1978, s. 112). Ovčí střiž neboli rouno je velmi surový materiál, který je nutné na další zpracování dobře připravit (Jakubů, Tomcová 2008, s. 8). 17

„Z textilního hlediska má ovčí vlna vlastnosti, které ji předurčují i v současné době pro širokou oblast použití. Jde zejména o pružnost, tvárnost, plstivost a tepelně izolační vlastnosti“ (Piller, Levinský 1978, s. 113). Dnes není chov ovcí v České republice již tolik rozšířený z důvodu omezení využívání jejich masa i vlny v průmyslu (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 7). Vlna je v současnosti velmi dostupným materiálem. Vzhledem k tomu, že výkupní cena střižní vlny je nízká, nevyplácí se chovatelům ovcí vlnu prodávat. Mnohdy je pro ně odpadovým materiálem. Provedli jsme sondu a zeptali se prostřednictvím žáků, zda mají chovatele ovcí v rodinách. Nejen že se ozvalo množství osob chovajících ovce, ale většina z nich byla dokonce ochotna střižní vlnu pro výtvarnou výchovu škole darovat. Samozřejmě lze vlnu zakoupit již zpracovanou, barvenou i přírodní, v různé kvalitě. Vlna v přírodní podobě nabízí škálu barev od bílé přes šedou a hnědou až po černou. Mimo to je v nabídce celá paleta chemicky obarvených česanců. Barvy nejlépe vynikají na nejkvalitnějších vlnách merino (Grimmichová 2011, s. 14). „Merino je velmi jemná měkká vlna, málo lesklá a silně kadeřavá“ (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 8). Bohužel tato vlna je zároveň nejdražší. Kromě barvy a kvality je dalším kritériem způsob vyčesání vlny. Tedy to, zda je vlna česaná nebo mykaná. Česaná vlna je srovnaná rovnoběžně do přadena. Mykání je rozvolňování vlny na jednotlivá vlákna. Vlna se napřimuje a urovnává podle směru. Mykání také napomáhá uvolňování dalších nečistot a krátkých vláken, ale zároveň vlákna poškozuje. Kvalitu vlny vybíráme podle účelu. Pokud budeme z vlny plstit, zvolíme vlnu s výraznou šupinatou strukturou, dlouhými a velmi jemnými vlákny (Grimmichová 2011, s. 13, 14). Nejvhodnější je však podle našeho názoru seznámit žáky s celým procesem zpracování vlny již od jejího čištění. Vhodná je v rámci mezipředmětových vztahů přírodovědná vycházka, při níž se děti seznámí s životem ovci, jejich potřebami a vším, co dávají nám lidem. Mohou být také svědky stříhání ovcí. Výtvarný materiál budou vnímat celistvěji a budou si jej více vážit. Pokud učitelé na 1. stupni zvolí tento postup, měli by se podrobně seznámit s čištěním, praním a česáním ovčího rouna stejně tak, jako s barvením přírodními či chemickými barvivy. Celý tento postup však nabízí také ekologická centra. Například Ekologické centrum Střevlík na Liberecku nabízí jednodenní program pro žáky 1. stupně ZŠ s názvem „Po stopách pastýřů I.“. 18

Během jednoho dne si žáci vyzkouší, co je potřeba udělat, než získáme ovčí vlnu, a jak ji následně zpracovat. Děti si mohou vyzkoušet role pastýřů a starat se o ovce. Seznámí se s ručním zpracováním vlny a vyrobí si technikou plstění míček (Střevlík 2013). Příprava ovčího rouna pro další zpracování není tak náročná. Pracovní postup úpravy vlny zahrnuje praní, česání a případně také barvení. Ovčí rouno je surová, takzvaná potní vlna. Pro další zpracování je nutné odstranění nečistot, tuku a potu. Po ostříhání se musí vlna ručně očistit od hrubých nečistot a následně vyprat (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 7). Při praní vlny je velmi důležité dbát na to, aby vlna neutrpěla teplotní šok a nezplstila. Do nádoby, v níž budeme vlnu prát, napustíme vodu o stejné teplotě, jako je teplota prostředí. Do lázně lze přidat jedlou sodu nebo šampon či speciální přípravek na praní vlny. Nečistoty lze průběžně uvolňovat mícháním nebo pomocí zvonu na čištění odpadu. Vlnu necháme odmočit alespoň do dalšího dne. Lázeň vylijeme a vlnu mácháme a proplachujeme, dokud z ní neteče čistá voda. Prát vlnu lze i v pračce. Je však nutné se vyvarovat teplotního šoku, který by vlně způsobil program máchání. Na závěr vlnu šetrně vyždímáme a necháme v tenkých vrstvách usušit. Doporučuje se vlnu občas načechrat a otočit (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 14 - 15). Z původního objemu zbude po vyprání a vyjmutí hrubých nečistot asi 40 % spřadatelných vláken, která jsou vhodná pro využití v textilní výrobě (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 7). Pokud nebudeme vlnu spřádat, pro filcování není bezpodmínečně nutné vlnu česat, stačí pouze prameny vlny rozvolnit. Pro ruční česání lze zvolit dostupnější krample nebo dražší bubnové česačky. Krample lze nahradit velkými kartáči na psí srst (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 15). Pročesanou vlnu, česance, lze barvit přírodninami i chemickými barvami. Pokud bude vlna barvena chemickými barvami, je nutné držet se stejného pravidla jako u praní, tedy nevyvolat teplotní šok, a tak vlnu nezplstit. Do připravené barvicí lázně se přidává ocet, nikdy ne sůl, a nechá se zchladnout na teplotu okolního prostředí. Vložíme vlnu do barvicí lázně, pomalu zahříváme pod bod varu, necháme zchladnout a vymácháme. Vyždímáme a necháme uschnout. Pro chemické barvení lze vybrat značky Texba, Duha nebo poněkud dražší Iberie (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 15).

19

Použití přírodnin k barvení vlny je poněkud náročnější, ale pro žáky jistě působivější, zvláště pokud barvicí látky sesbíráte s dětmi přímo na vycházce. „Návrat k přírodním barvivům lze chápat také jako obranu vůči stále více se rozmáhající chemické výrobě, …“ (Tichý, Tichá 1998, s. 22). Vlna obarvená přírodními barvivy má jemnější a tlumenější originální odstíny. Přírodních barviv je nepřeberné množství. Tichý, Tichá (1998, s. 22) jich uvádějí okolo sto třiceti. Bohužel při použití většiny přírodnin jsou zapotřebí mořidla a další látky ustalující a zvýrazňující barvu, jako je kamenec, chlorid cínatý, síran měďnatý a železnatý, kyselina vinná a podobně (Bidlová 2004, s. 12). Pro barvení s dětmi bez použití chemických látek jsou vhodné slupky cibule, osemení vlašských ořechů a kurkuma, které jsme sami vyzkoušeli. Cibule kuchyňská, přesněji její slupky, jsou patrně nejčastěji užívanou barvířskou rostlinou. Barví do odstínu hnědé až červenohnědé. Do pěti litrů vody vložíme asi dvě plné hrsti cibulových slupek nadrobených na malé kousky a vše přivedeme k varu. Po dvaceti minutách lázeň scedíme a vychladíme. Na dvě hodiny vložíme 100 gramů vlny a zahříváme pod bod varu. Potom vlnu vyjmeme, vymácháme v čisté vodě a dáme sušit (Bidlová 2004, s. 15). Vynikající přírodní barvivo je možné získat ze zelených slupek plodu ořešáku královského, resp. vlašského ořechu (Dreyer, E. Dreyer, W. 2004, s. 154). Na množství 100 gramů vlny je potřeba 100 gramů zelených slupek. Slupky pokrájené na malé kousky vložíme do pěti litrů vody a vaříme alespoň 10 minut, pak lázeň přecedíme. Necháme ji zchladnout a vložíme do ní alespoň na půl hodiny vlnu a zahříváme pod bod varu. Získáme tak zlatohnědý odstín (Bidlová 2004, s. 19). Kurkuma neboli oddenky kurkumovníku dlouhého, není pouze koření. Používá se již po staletí k barvení textilií i potravin (Mladá, Procházka 1987, s. 188). Do 3 litrů vody vsypeme tři vrchovaté lžíce mleté kurkumy a vaříme asi 10 minut. Lázeň scedíme přes jemné plátýnko a necháme zchladnout. Vložíme 100 gramů vlny a zahříváme alespoň čtvrt hodiny. Vymácháme v čisté vodě, vymačkáme přebytečnou tekutinu a necháme uschnout (Bidlová 2004, s. 17). „Barvení je tak trochu dobrodružství a určitě se nebudete nudit, ať už použijete kteroukoli metodu“ (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 15).

20

2.2 Textilní techniky Pod pojmem textilní techniky se ukrývá množství dalších pojmů. Vondrušková, Kaprasová (1989, s. 5) specifikují, co je tedy textilní technika: „Textilní technika je způsob výroby některého z mnoha druhů textilií, ať už je to tkanina, pletenina, krajka, výšivka, modrotisk nebo batika“. Poslední tři používají jako základ už předem utkanou látku a dalšími specifickými postupy ji upravují na zvláštní typ tkaniny s originálním vzhledem. Existuje celá řada textilních technik založených na jednodušších či složitějších způsobech zpracování nití a vytváření nejrůznějších druhů textilií. Jsou techniky, které jsou pro svou jednoduchost pokládány za předstupeň samotného tkaní. Nazýváme je předtkalcovské techniky. Jejich členění závisí na způsobu využití a množství nití. Avšak základním způsobem zpracování textilního materiálu bylo vždy tkaní (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 5).

2.2.1 Historie textilních technik

Původ textilních technik, jejich počátek, nelze přesně časově zařadit. Patrně je možné považovat za jakousi základní stavební jednotku textilních technik uzel.„Uzel jako pradávný vynález lidstva nás provází v mnoha variantách na všech kontinentech Země“ (Staňková, Baran 2008, s. 8). Uzel na luku lovce, provazec smyčky, čelenky (Staňková, Baran 2008, s. 9). Za počátky textilních technik lze také považovat splétání vlasů žen i mužů, oděvní doplňky, ale i komunikační systémy v podobě uzlového písma. Za zrodem některých významných technických objevů stojí obyčejná lidská tvořivost a hravost, díky níž vznikaly nejrůznější uzly a proplétání vláken. Uzly a proplétáním vznikají pletence. Doklady existence pletenců pocházejí ze 7. století. Některé pletence byly stáčeny do kruhových motivů, jiné zdobily iniciály rukopisů, dekorovaly budovy. Pletení tkanic, tkaniček a copánků z několika pramenů bylo běžnou součástí života lidí. Ještě ve dvacátých a třicátých letech 20. století byla běžná domácí výroba provázku nebo tkanic z lněné příze. Nejčastěji se pletly třípramenné nebo víceramenné copánky. Kulaté, hranaté nebo ploché (Staňková, Baran 2008, s. 28).

21

Poněkud vyspělejším krokem v pletení tkanic byla technika pletení dutinek. Nejstarší dochovaná pletenina, vzniklá technikou shodnou s pletením na cívce, pochází ze 7. století př. n. l. Jde o arabský způsob pletení, který předcházel moderním pletacím strojům (Staňková, Baran 2008, s. 35). Později se výroba přesunula do textilních továren, proto se tato technika vyskytuje v dnešní době už jen jako dětská hra (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 17). Další z velmi starých lidových textilních technik, o které se zmíníme pouze okrajově, je uzlování, kterému se také říká drhání nebo macramé (Staňková, Baran 2008, s. 35). Zpočátku funkční poslání uzlů se přesunulo do estetické roviny. Asi 4 tisíce let př. n. l. se začaly vázat uzly s cílem zdobit tkaninu (Brezinová 1981, s. 5, 6). Menší zmínku věnujeme také síťování. Je to starobylá technika, podobně jako drhání. Její stáří potvrdily archeologické vykopávky. Patrně nejčastější využití našla tato technika u rybářů. Módou byla ovlivňována výroba síťových krajek, sítěk do vlasů, záclon, ale i tašek síťovek (Prošková, Vozková 2004, s. 6-9). Dalšími technikami jsou pletení na rámu a na kobyle, paličkování, tkaní ždiarských tkanic, tkaní a šití krajek, pletení na formě, pletení popruhů. To vše jsou techniky s velkou tradicí, jejichž význam je v dnešní době pozapomenutý (Staňková, Baran 2008, s. 5). Tou nejzákladnější technikou je technika tkaní. Její historií se budeme podrobně zabývat níže. Jednou s technik náležící k tkaní je tkaní na destičce. Existence techniky sloužící k pletení tkanic je archeologickými nálezy dokládána již od 15. století. Technika byla rozšířena téměř po celém světě. Základem techniky byla dřevěná destička do tvaru obdélníku s rukojetí prořezaná podélnými a kulatými otvory. Jimi se provlékaly osnovní nitě a okamžitě se tak dělili na sudé a liché. Na destičce se pletly nejčastěji vzorované tkanice (Staňková, Baran 2008, s. 126, 127).

22

Obdobou tkaní na destičce provázející lidstvo po tisíciletí je tkaní na karetkách (Staňková, Baran 2008, s. 134). Základní pomůckou této nesnadné techniky byly čtverhranné nebo šestihranné destičky v každém rohu provrtané (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 114). Potřebná délka osnovy se navlékla do karetek a zajistila. Podle navlečení karetek a jejich otáčení vznikala složitým způsobem tkanina (Staňková, Baran 2008, s. 137). Destičky i karetky jsou dostupné, ale podle našeho názoru pro výuku tkaní na 1. stupni základní školy poněkud obtížné a časově náročné. V další kapitole se proto technikou tkaní na destičce a tkaní na karetkách nebudeme zabývat. Velmi rozsáhlá je historie vzniku a vývoje tkalcovského stavu. Staňková, Baran (2008, s. 148, 154) ji velmi podrobně vykreslují od předpokládaného vzniku tkaní na vertikálních primitivních stavech, po současnost a vynález novodobého tryskového tkalcovského stavu. Pro výtvarné účely se dosud užívá snadno dostupná obdoba tkalcovského stavu, jakým je rám anebo tvrdá lepenka (Staňková, Baran 2008, s. 154). „Je zajímavé, že četné objevy a vynálezy minulých století byly vývojem definitivně překonány, ale textilní technologie přes pozoruhodnou mechanizaci a automatizaci užívají stále základní vazební principy a některé úkony jsou nadále vyhrazeny rukodělné práci“ (Staňková, Baran 2008, s. 8 - 9). Ve vývoji textilních technik mají své nezastupitelné místo techniky zpracovávající ovčí vlnu. Velmi podrobně a srozumitelně popisují historii soukenictví neboli tkalcovství vlny Janotka a Linhart. Soukenictví bylo podle nich souhrnným pojmem pro všechny úkony od přípravy vlny po úplné dohotovení sukna a soukenných látek. Vlna se získávala stejným způsobem jako doposud, tedy střiží ovcí. Důležité a nesnadné bylo vyčištění vlny. Již na ovcích se nečistoty ze srsti odmáčely, po ostříhání následovalo několik fází praní, sušení na čerstvém vzduchu a ruční čechrání a česání (Janotka, Linhart 1984, s. 85 – 87). Po přípravě vlny následovalo předení. Během vývoje předení vznikly přeslice a vřeteno, aby bylo možné spřádat rostlinná vlákna a srst zvířat na přízi. Vzhledem k tomu, že žádné vlákno, ať už živočišného nebo rostlinného původu není dostatečně dlouhé na to, aby se přímo z něj mohla utkat textilie, musí se nitě nejprve spříst. Tedy položit rovnoběžně vedle sebe a potom zkroutit do pevné nitě. Původně ruční předení probíhalo tak, že se chomáč přediva upevnil na tyčku, tzv. přeslici, upevněnou na stojánku (Skarlantová, Vechová 2005, s. 143). 23

Ženy z chomáče na přeslici jednou rukou vytahovaly praménky vláken a současně je zkroutily v přízi, která se druhou rukou navíjela na vřeteno, kratší kuželovitý kolík. V dolní části vřetene byl kroužek, přeslen, který sloužil k lehčímu otáčení a zatížení. Kroucením vlákna mezi palcem a ukazováčkem se vřeteno točilo a navíjelo již hotovou přízi (Skarlantová, Vechová 2005, s. 143). Dokonalejší způsob předení přinesla pravděpodobně Indie v podobě kolovratu. Ten se dostal do Evropy začátkem 16. století. Až do poloviny 19. století se tak stal kolovrat neodmyslitelnou součástí každé ženské domácnosti. Funkci kolovratu převzaly v období manufaktury parní přádelny (Skarlantová, Vechová 2005, s. 144, 145). V současné době zaznamenáváme návrat k tomuto způsobu ruční výroby příze, ovšem pouze omezeně pro rukodělnou výtvarnou tvorbu (Skarlantová, Vechová 2005, s. 145). Ze spředené vlny se tkaly látky. „Tkaní je nejstarší, doslova pravěkou technikou zhotovování textilií“ (Skarlantová, Vechová 2005, s. 143). V současnosti víme, že se zpočátku tkalo směrem ze shora dolů na osnově zavěšené na jedné tyči. Pokrokem byl dvoutyčový stav. Ve středověku to byly horizontální stavy (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 5). Tkaní se postupně technicky zdokonalovalo tak, aby mohla vznikat tkanina delší a zároveň širší (Skarlantová, Vechová 2005, s. 149). „Výrobu látek na tkalcovském stavu urychlil vynález prošlupové tyče, která umožnila střídavě zvedat sudé a liché osnovní nitě“ (Skarlantová, Vechová 2005, s. 149). Tkalcovství ve své téměř neměnné řemeslné podobě přetrvávalo na našem venkově až do konce 19. století (Skarlantová, Vechová 2005, s. 26). V současnosti se nejvíce používá čtyřzdvižný pedálový tkalcovský stav (Skarlantová, Vechová 2005, s. 149). Vrátíme-li se zpět do středověku, nesmíme opomenout další textilní techniky, které následovaly po utkání příze v textilii. Sukno se znovu několikrát pralo, sušilo a rejfovalo tak, že se z něj vytrhávaly zbylé uzlíky (Janotka, Linhart 1984, s. 87). „Po rejfování se sukna i jiné vlněné tkaniny valchováním zhušťovaly, zplsťovaly a odstraňovala se z nich zbylá špína a mastnota“ (Janotka, Linhart 1984, s. 87). V raném středověku se vlněná tkanina upravovala tak, že se do ní bušilo dřevěnými palicemi, později se upravovala na vodních valchách (Skarlantová, Vechová 2005, s. 26). 24

Praním a valchováním tkanina zhoustla v silnou plsť s hustým vlasem. Bylo nutné ji sčesat jedním směrem a sestřihnou postřihačskými nůžkami (Skarlantová, Vechová 2005, s. 26). Jeden z dochovaných filců je možné vidět v Mlýnské dolině Rožnovského skanzenu (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 6). Po postřihování mohlo přijít na řadu barvení. Hrubá sukna bývala ponechána v přirozené barevnosti ovčí vlny, ta byla levnější. Dražší sukna se barvila na černo duběnkami nebo na modro indigem. Ostatní barvy suken byly mnohdy těžko dostupné (Skarlantová, Vechová 2005, s. 27).

2.2.2 Přehled textilních technik

Staňková, Baran (2008, s. 14) uvádí textilní techniky rozčleněné podle pracovního postupu, soustavy nití a využití nářadí. Textilní technikou bez nářadí s jednou nití je prosté pletení řetízku na prstech. Vondrušková, Kaprasová (1989, s. 8 - 12) do této kategorie zařazují také stáčenou šňůru. Při pletení řetízku na prstech vzniká řetízek stejně jako při háčkování. Místo háčku se však používá ukazovák pravé ruky. Pevnější čtyřhranný řetízek se vyrábí ze dvou nití spojených uzlíkem, které se proplétají navzájem (Staňková, Baran 2008, s. 14). Stáčená šňůra je podle Vondruškové, Kaprasové (1989, s. 8) tou nejjednodušší technikou. Jde o způsob, kdy naproti sobě stojící osoby drží konce jedné či několika nití a každý točí na opačnou stranu. Po dostatečném množství zákrutů po celé délce se zaklesne nit v polovině a volné konce se spojí uzlem. Obě poloviny se navzájem stočí do šňůry. Mezi dětmi je oblíbenou technikou pletení na cívce. Podstatou této techniky je nekonečné vlákno, které se splétá na čtyřech ocích v jedné řadě tak, že vznikne dutá pletenina beze švu. Dutinky lze plést také na cívce s více háčky, se šesti, s osmi a podobně (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 16, 17). Pomůckou k pletení dutinky je cívka s hřebíčky. Tuto cívku je možné si vyrobit, ale i zakoupit. Zjistili jsme, že cívka na pletení dutinek je ke koupi v obchodech s hračkami nebo galanteriích. 25

Zkoušeli jsme také vyrobit cívku z papírové role od ubrusů, odpadového materiálu většiny galanterií. Role má dostatečně silnou stěnu, aby se do ní daly natlouct hřebíčky nebo háčky. Nejvtipnější pomůckou se však ukázala součástka stavebnice Disco 32. Techniku pletení na cívce lze převést na pletení v ploše. Je k tomu zapotřebí větší prkénko s vyříznutým otvorem a s dvěma řadami hřebíčků natlučených okolo otvoru. Postup práce je podobný. Výsledkem je pletenina odpovídající svou šíří otvoru v prkénku (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 23). Pletení tkaniček, copánků a drhání jsou předtkalcovské textilní techniky využívající jednu soustavu nití (Staňková, Baran 2008, s. 14). Z této kategorie bychom vybrali pouze copánky. Jsou jednoduché, ale zároveň efektní. Třípramenný copánek není nutné příliš popisovat. Vzniká střídavým křížením krajních nití přes středovou nit. Čtyřpramenný, plochý copánek pleteme nejjednodušeji tak, že přeskakujeme vždy dvě nitě. Čtyřpramenný kulatý copánek pleteme střídavým překřížením 1. a 3. a 2. a 4. nitě. Lze plést copánky samozřejmě i z více pramenů (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 12). Pletení na rámu, pletení na kobyle, paličkování jsou techniky využívající jednu soustavu nití (Staňková, Baran 2008, s. 14). Do této skupiny řadí Vonrušková, Kaprasová také drhání nebo-li uzlování (1989, s. 114). Domníváme se, že tyto techniky nejsou pro výtvarnou výchovu na 1. stupni vhodné. Nicméně do pracovních činností lze zařadit některé z obdob technik uzlování neboli macramé, které prožívalo v oblasti odívání a bytových doplňků svou renesanci v 80. letech (Brezinová 1980, s. 8). Dnes je velmi oblíbené pletení náramků přátelství, pletení z bužírek Scoubidou a jemu podobná technika Kumihimo. Náramky přátelství jsou jakousi symbolikou hlubokého spojenectví a velmi úzkého vztahu (Bardehle, Kraft 2002, s. 3). Kumihimo je více než 1500 let stará japonská technika splétání textilních šňůr, která v současnosti získává na oblibě (Marková 2010, s. 5). Tvořivost a hra však ve využití těchto technik nemá velký prostor.

26

Textilní techniky se dvěma soustavami nití jsou tenerify, tkaní ždiarských tkanic, tkaní a šití krajek, pletení na formě, výroba popruhů, tkaní na destičce, tkaní na karetkách a tkaní na stavu (Staňková, Baran 2008, s. 14). Tyto techniky jsou však pro textilní tvorbu na 1. stupni příliš náročné. Skarlantová, Vechová (2005, s. 159) se kromě náročnějších technik tkaní na destičkách, karetkách a na formě, věnuje podrobně tkaní na rámu. Jedná se o velmi starou techniku, kterou lze oživit současnými nápady a myšlenkami. Základní pomůckou, jak už název techniky napovídá, je dřevěný rám. Rám z měkkého dřeva, větší než je plánovaný formát tkaniny. Rám slouží k napnutí osnovy. Na vodorovných stranách jsou přibity 2-3 centimetrové čalounické hřebíky. Vzdálenost hřebíků se pohybuje od 5 do 10 mm. Pro potřeby tkaní na rámu na prvním stupni postačí zatlučené hřebíky pouze v jedné řadě. Nitě osnovy jsou střídavě natažené kolem hřebíčků na protilehlých vodorovných stranách rámu. Osnovní nitě musí být pevné. Může to být i provázek (Skarlantová, Vechová 2005, s. 161). Pro tvorbu s přírodními materiály je vhodné volit lněný nebo tenčí jutový provázek. „Vycházejíc z technik uzlování, proplétání a smykování, objevila jedna z našich textilních výtvarnic – Luba Krejčí – nový způsob textilního obrazu, který nazvala niťák“ (Staňková, Baran 2008, s. 68). Jde o výtvarnou techniku vyvazování ve volné, nepravidelné osnově napnuté v rámu. Využitím různé síly a kvality příze lze dosáhnout působivého výtvarného efektu (Skarlantová, Vechová 2005, s. 186). Jednodušší obdobou

niťáků

je

úprava

textury řídké

textilie

vytahováním,

stahováním

a rozšiřováním křížených nití tkaniny, a tím se vytvářejí obrazy (Macko, Nevřelová 1989, s. 71). Veškeré rozepsané textilní techniky jsou podle našeho názoru finančně nenáročné a pro žáky na 1. stupni přiměřené. Samotné techniky jsou tradiční a známé. Jde však o nové postupy, kombinaci textilních materiálů, témata a především hravost, která nesmí ve výtvarné výchově chybět.

27

2.2.3 Textilní techniky zpracovávající ovčí vlnu

„Vlna je nejvýznamnějším vláknem živočišného původu, které se využívá již několik tisíciletí ke tkaní“ (Skarlantová, Vechová 2005, s. 145). Nejedná se však pouze o vlnu z ovcí, ale i z angorských a kašmírských koz, velbloudů, lam a králíků. Vlna má na rozdíl od rostlinných vláken menší pevnost, ale je pružná a tvárná (Skarlantová, Vechová 2005, s. 145, 146). Právě pro tyto vlastnosti je vhodná k plstění, které má mnohaletou tradici. S nástupem mechanizace však bylo pozapomenuto, aby se dnes v době, kdy se navracíme k přírodě a původní řemeslné výrobě, mohlo znovu stát součástí našich životů. Snadná dostupnost ovčí vlny a pomůcek může plstění zařadit do výuky výtvarné výchovy na základních školách. Výroba filcu je jednodušší než zpracování kterékoli textilie. V Mongolsku je tato technika dodnes nejpoužívanější textilní výrobou (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 9). Technika plstění využívá přirozené vlastnosti vlny, kdy jednotlivé vlasy vlny mají jiné složení na konci a na začátku. Pro filcování je důležité umístění a množství povrchových šupinek, které se rozevírají od kořene ke špičce vlákna. Při tření dochází k zaklesnutí vláken vlny do sebe, tedy ke zplstění (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 14). Pro plstění je nutné mít připravenou vypranou a vyčesanou ovčí vlnu. Další pomůcky souvisí s technikou plstění, pro kterou jsou určeny. Plstit je možné za pomoci horké vody a mýdla nebo filcovací jehlou za sucha. Vlnou je možné také omotávat drátky a tvarovat nezvyklé objekty. Nejedná se však o plstění, ale o prostorovou výtvarnou techniku za použití ovčí vlny. Vlnou lze omotávat prakticky cokoliv. Technika spočívá v namotávání vlněných vrstev na drátěnou kostru předmětu, který má být vytvořen (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 56). Typických vlastností vlny využívá technika mokré plstění. Probíhá máčením vlny v horké vodě za použití mýdla jako činidla. Vznikne silná hutná látka, kterou je možné rozválet do různě silných plátů připomínajících tkaninu. Vlnu je možné napasovat na dřevěné kopyto a tvarovat plstěný bezešvý výrobek (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 9).

28

Mokré plstění dělí autorky Jakubů a Tomcová (2008, s. 15, 23, 34) na plstění bez forem a na formě a na mokré plstění v rohoži. Při plstění bez forem vznikají prostorové výrobky. Je zapotřebí pouze horká voda a mýdlo. Pro mokré filcování je možné použít jakékoliv mýdlo (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 11). Nejlepší zkušenosti máme s jádrovým mýdlem na praní Jelen. Podle našeho názoru je cenově dostupné a ekologické. Vhodná je hrubá vlna, která se smotává do požadovaného tvaru, namáčí se a mydlí. Poslední dva kroky se stále opakují, dokud výrobek neztvrdne a nezhoustne (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 16). Vlna se mne mezi dlaněmi podobně, jako když se modeluje kulička z hlíny. Technikou mokrého filcování se nejčastěji vyrábějí různé kuličky a míčky. Plstění na formě je složitější technikou, která se pro práci na prvním stupni pro svou časovou a organizační náročnost příliš nehodí. Touto technikou se vyrábějí papuče, rukavice, tašky i čepice (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 34). Plstění v rohoži vyžaduje, jak již název techniky napovídá, rohož jako pomůcku filcování. Nejvhodnější je jemnější prostírání nebo plážová rohožka (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 12). Hrubší vlna se pokládá v tenkých vrstvách do kříže přímo na rohož, postříká se horkou vodou smísenou s nastrouhaným mýdlem (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 23). Osvědčilo se nám nanášet mýdlovou vodu na vlnu rozprašovačem, který neodděluje proudem vody vlněná vlákna od sebe. Takto připravená vlna se zaroluje do rohože, postříká horkou mýdlovou vodou a válí po dobu alespoň deseti minut jako váleček na těsto. Následně se rohož rozbalí a zkontroluje, zda vrstvy vlny dobře drží při sobě a žádná se neodlupuje. Pokud ano, výrobek se propláchne studenou vodou a usuší. V opačném případě je potřeba opakovat první kroky postupu a pokračovat ve válení (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 23). Jedná se o plošnou techniku. Další technikou mokrého plstění je nunofilcování nebo-li tkaninové plstění. Princip této techniky spočívá v pokrytí jemných látek z přírodního materiálu vrstvou vlny a k jejich provázání a zafilcování (Grimmichová 2011, s. 10). Přírodní tkaninou je nečastěji hedvábí, které je pro výtvarné techniky na 1. stupni nedostupné.

29

Technika suchého plstění je založena na principu vzájemného mísení a zhušťování vláken ovčí vlny při vpichování jehlou. Plstíme tedy opakovanými vpichy do vlněných vláken. Tímto procesem se do sebe jednotlivá vlákna zaháknou a zfilcují se (Dardenne 2008, s. 10). Pro suché plstění je nezbytnou pomůckou filcovací jehla. Dlouhá, špičatá, po stranách má vybroušené ostré výstupky. Právě tyto výstupky ovčí vlnu zplsťují, zahušťují a mísí jednotlivá vlákna. Jehly jsou dostupné v několika velikostech a tvarech. Pro žáky 1. stupně základní školy se hodí největší velikost. Jehla je silnější, a proto také odolnější vůči zlomení. Jako plstící podložka slouží molitan. Ten by měl být dostatečně silný a měkký (Dardenne 2008, s. 10). Jehly lze zakoupit ve výtvarných potřebách či v internetových obchodech. Pro techniku filcování jehlou jsou vhodné všechny druhy vln (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 11, 14). Zjistili jsme, že není nutné, aby vypraná ovčí vlna byla vyčesaná. Je možné vlnu připravit pouze rozvolněním mezi prsty a následným stočením do požadovaného tvaru. Plstění jehlou je, podle našeho názoru, kromě textilní techniky také technikou modelování a organizace prostoru. Jde o techniku využívající přirozené vlastnosti přírodního materiálu, kdy vznikají zajímavé výtvory. Dovolujeme si nesouhlasit s malířem Davidem Jedličkou (In Babyrádová 2010, s. 221), který uvedl, že: „Uplstěné plastiky vyvolávají celkem nepříjemný pocit upatlanosti“. Na rozdíl od jeho názoru se domníváme, že plstění by mělo mít své místo ve výtvarném vyjadřování umělců. Dalším tradičním způsobem zpracování vlny je předení. Nejstarší způsob předení na vřeteno lze zkusit i s dětmi na prvním stupni. Moderní alternativou je výroba jednoduchého vřetene z CD, dřevěné tyčky, háčku a těsnění (Předení 2012). Pro žáky na prvním stupni základní školy jde o snadno dostupnou alternativu a možnost vyzkoušet si starověké předení s moderními pomůckami. Je možné se také pokusit o spřádání vlněných česanců mezi prsty. Podobně pracovala Cikánová (1996, s. 18) s bavlnou. Předložila ji žákům jako výtvarný experiment motivovaný pohádkou o třech přadlenách. Ovčí vlna se v současné době spřádá a tká průmyslově. Ruční tradiční tkalcovské techniky se používají pouze pro výtvarné účely. Textilní výtvarníci vědomě využívají staré techniky zpracování. Hrubá, nepravidelně spředená vlna se využívá k tkaní tapiserií (Skarlantová, Vechová 2005, s. 146). Tkaní ovčí vlnou je obohaceno o krásu nedokonalosti. Tkaní z vlastnoručně spředené vlny je nevšedním zážitkem.

30

2.3 Textil a vlna ve výtvarné výchově „Textilní tvorba nepochybně patří do výtvarné kultury, textilnímu materiálu vtiskuje výtvarnou podobu průmyslový výtvarník, módní návrhář a všichni ti, kteří dokonale ovládají textilní řemeslo s prastarou tradicí“ (Cikánová 1996, s. 7). Textil může být osobitým materiálem výtvarného vyjádření podobně, jako jsou barvy a štětce nebo modelovací hlína. Textilními materiály a technikami lze vytvářet textilní obrazy, měkké šité sochy nebo prostorové instalace z textilních materiálů (Cikánová 1996, s. 7). Textil je materiál dětem důvěrně známý. Pro výtvarné účely snadno dostupný, lehce tvarovatelný, měkký, poddajný a neuvěřitelně variabilní (Cikánová, 1996, s. 7). Stejně tak množství textilních technik, které lze ve výtvarné výchově použít, je velké. My se však zaměřujeme na textilní techniky využívající česané a spředené textilní vlákno. Tyto techniky si pro výtvarné účely můžeme rozdělit podle využití v prostoru a ploše. Prostorové textilní techniky využívající česané a spředené textilní vlákno jsou: 

omotávání vlnou,



mokré plstění do prostoru,



suché plstění do prostoru,



využití šňůrek, copánků, řetízků a dutinek zavěšením v prostoru.

Plošné textilní techniky využívající česané a spředené textilní vlákno jsou: 

mokré plstění do plochy,



suché plstění do formy,



využití šňůrek, copánků, řetízků a dutinek k plošné lineární tvorbě,



tkaní,



niťák.

Veškeré tyto techniky lze zařadit do hodin výtvarné výchovy na 1. stupni ZŠ. Jsou finančně snadno dostupné, přiměřeně obtížné a při správném metodickém vedení splňují požadavky RVP ZV.

31

2.3.1 Textilní materiály a techniky v RVP ZV

Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání představuje státní úroveň kurikulárních dokumentů vymezujících vzdělávací obsah, tedy očekávané výstupy a učivo (Jeřábek 2005, s. 9, 10).

Vzdělávací obor výtvarná výchova je součástí

vzdělávací oblasti Umění a kultura. Výtvarná výchova by podle RVP ZV měla být postavena na tvůrčích činnostech, které umožňují rozvíjet a uplatňovat vlastní vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci (Jeřábek 2005, s. 65). „K jejich realizaci nabízí výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky (dále jen prostředky) nejen tradiční a ověřené, ale i nově vznikající v současném výtvarném umění a v obrazových médiích. Tvůrčími činnostmi (rozvíjením smyslové citlivosti, uplatňováním

subjektivity

a

ověřováním

komunikačních

účinků)

založenými

na experimentování je žák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a prožitky a zapojit se na své odpovídající úrovni do procesu tvorby a komunikace“ (Jeřábek 2005, s. 65). Domníváme se, že textilní techniky ve své tradiční formě, avšak s novým přístupem, splňují uvedené požadavky na tvůrčí činnosti a mají tak své nezastupitelné místo ve výtvarné výchově na 1. stupni základní školy. Textilními technikami jsou naplňována cílová zaměření vzdělávací oblasti výtvarná výchova v těchto bodech: 

„pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace“ (Jeřábek 2005, s. 65) Textil je součástí lidského bytí od pradávna. Téměř ve všech muzeích a výtvarných galeriích v Čechách jsou k vidění textilní doklady lidové umělecké tvorby nebo umělecká díla textilních výtvarníků, tj. gobelíny, krajky, výšivky. Nabízí se i práce moderních umělců využívajících textil pro své vyjádření. Příkladně Joseph Beuys používal ve svých dílech hrubou plsť. Jedním z jeho děl je „Smečka“ (Umění 2010, s. 558). Plsť jako vyjadřovací prostředek také využil Robert Morris v díle „Bez názvu“. Současný výtvarník Christo obvykle používá látku a vytváří objekty, jež jsou ve vzájemném působení s již existujícím prostředím. Jeho díly jsou „Obklopené ostrovy“ nebo „Zabalený Reichstag“ (Umění 2010, s. 552). Toto je pouze ukázka jedné výtvarné publikace. Návštěva galerií však bude jistě působivější. 32



„chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy; k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot“ (Jeřábek 2005, s. 65) Nespornost vzájemné provázanosti textilního materiálu a textilních technik spolu s lidskou existencí je podložena historickými fakty a archeologickými nálezy. Osvojování si tradičních, často pozapomenutých textilních technik, vede žáka k uvědomění si vlastní tvorby v kontextu historických a kulturních souvislostí. Hravým přístupem a širokou nabídkou výtvarných experimentů je rozvíjen tvůrčí potenciál žáka. Využití nenáročných textilních technik a dostupných textilních materiálů, jako je ovčí rouno a spředená vlna a příze, přispívá k utváření hodnot.



„spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností“ (Jeřábek 2005, s. 65) Textil je prvek společný všem kulturám. Textilním materiálem a technikami lze žákům zmapovat nejen historii, ale i současnost. Na jednotlivých technikách, jejich vývoji, místních a časových odlišnostech nebo naopak souvislostech, je možné ukázat širší sociální vazby a vést tak žáky k chápání různorodých kulturních hodnot a k toleranci k odlišnostem.



„uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k možnosti aktivního překonávání životních stereotypů a k obohacování emocionálního života“ (Jeřábek 2005, s. 65) Textil je velmi variabilní. Lze s ním pracovat v ploše i prostoru. Vytvářet drobné umělecké předměty (plstěním suchou jehlou), stejně jako velké projekty měnící prostředí (natahování barevných šňůr, provázků a dutinek mezi stromy v alejích tvoříc tak instalaci v krajině) a obohacující tak osobnost žáka.

33



„zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě“ (Jeřábek 2005, s. 65) Textiliemi

i textilními technikami

lze

vyjádřit

vlastní osobnost

stejně,

jako jakýmikoliv jinými výtvarnými prostředky. Podobně jako naplňuje textilní tvorba cíle výtvarné výchovy dle Rámcového vzdělávacího programu, naplňovala i v minulosti cíle Vzdělávacího programu Základní škola. Zde byly cíle konkrétnější. Přestože se ani zde textil neobjevil ve výtvarné výchově konkrétně, lze jej přiřadit k užitému umění, modelování i prostorovému vyjádření. Na základě prostudování specifických cílů Vzdělávacího programu Základní škola (1996, s. 224) jsme došli k názoru, že textilní techniky nejsou možností jen poslední doby, ale že byly součástí výtvarných osnov i v letech minulých. Vzhledem k podrobné organizaci výuky byly zařazovány jako náplň nejen výtvarné výchovy, ale především praktických činností. Rozdíl mezi výtvarnou výchovou a praktickými činnostmi se v současnosti poněkud stírá. Učivo praktických činností obsahovala podle Vzdělávacího programu Základní škola práci s textilem a textilní techniky. Jednalo se především o šití, ale také o tkaní, batiku, drhání a podobně (Vzdělávací program Základní škola 1996, s. 225 – 236). Nejvíce byl využíván syntetický materiál. V minulosti nebylo uváděno využití ovčí vlny. V rámcovém vzdělávacím programu ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce již není práce s textilem uvedena. Lze jej však tušit v práci s drobným materiálem (Jeřábek 2005, s. 82). Na základě zjištěných informací se domníváme, že je vhodné v rámci praktických činností zpracovat textilní technikou vybrané téma a dále jej výtvarně rozvíjet v hodinách výtvarné výchovy.

2.3.2 Textilní materiály a techniky v ŠVP

„Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách“ (Jeřábek 2005, s. 9).

34

Provedli jsme menší sondu, která analyzovala ŠVP a tematické plány výtvarné výchovy na pěti školách Královéhradeckého a Středočeského kraje. Bylo zjištěno, že se textilní techniky a materiály ve školních vzdělávacích programech téměř nevyskytovaly. V současnosti jsou požadavky na obsah výtvarné výchovy poněkud nejasné. Učitelé při tvorbě ŠVP a tematických plánů vycházejí pouze z velmi obecných cílů a obsahů rámcového vzdělávacího plánu a mnohdy se inspirují ve starší metodické literatuře, která stále nabízí dostatek námětů a metodických postupů pro výstavbu hodin výtvarné výchovy. Další zdroje literárních poznatků nabízíme v kapitole 3.1 Textil a vlna ve výtvarné výchově. Metodická příručka je rozdělena do dvou publikací, a to pro 1. a 2. ročník a 3. a 4. ročník. Pro současné rozdělení do vzdělávacích stupňů je nutné nahlédnout do metodiky pro 5. a 6. ročník. Podle metodických příruček je obsahem výtvarné výchovy vytvářet tři hlavní oblasti. Výtvarné osvojování skutečnosti, experimentování a práce s výtvarnými prostředky, výtvarné umění a životní prostředí (Poupa, Voseček 1984, s. 16, 17). Přestože mají metodické příručky své nedostatky, činnosti vycházejí z hravých a konkrétních procesů, z nichž vyplývají vlastní výtvarné úkoly, vedoucí k celkovému výtvarnému rozvoji. Výraznou úlohu zastává experiment a hra (Poupa, Voseček 1984, s. 18). Experiment ani hra však nemá jasný scénář, proto ani hodiny výtvarné výchovy by neměly probíhat podle přesně stanovených kroků. Směřování činností by měli určovat sami žáci. Posouvat a rozvíjet výtvarné téma zadané učitelem. Učitel je podle současných pedagogických přístupů více rádcem, což ve výtvarné výchově platí dvojnásob. Učitel předává žákům postup tvorby za pomocí textilních technik. „Prostřednictvím výtvarných činností pak učitel žáky nenásilně vede k tomu, aby se učili vidět krásu v okolním světě“ (Poupa, Voseček 1984, s. 18). Žáci sami nejlépe dokončí výtvarný záměr a posunou jej za hranice chápání dospělých osob. Metodické příručky jasně specifikují výtvarné techniky a materiál vhodný pro žáky na 1. stupni. Textil ani techniky zde nejsou uvedeny. Nicméně v oblasti modelování bychom mohli zařadit plstění do prostoru vedle sochařské hlíny jako téměř rovnocennou techniku

zpracovávající

přírodní

materiál.

Následovně

příručka

že výčet materiálů v ní uvedený není úplný (Poupa, Voseček 1984, s. 33, 36).

35

připouští,

Jak již bylo výše uvedeno, metodické příručky jsou rozděleny podle ročníků. Obsah a charakteristika výtvarné výchovy v jednotlivých ročnících vycházely z věkových zvláštností žáka. „Pro výtvarné činnosti dětí 1. až 3. ročníku jsou charakteristickými rysy odvaha, spontánnost, bezprostřednost, uvolněnost a emocionální přístup k světu, suverénnost a jistota projevu, nedostatek zkušeností a malá kritičnost vlastní výtvarné činnosti“ (Vzdělávací program Základní škola 1996, s. 224). Podle našeho názoru to jsou ideální vlastnosti vhodné pro výtvarné tvoření a potažmo práci s textilem. Domníváme se, že dítě není vhodné příliš usměrňovat a svazovat požadavky vyučujících. Malá kritičnost vlastní práce může být výhodou při výtvarných experimentech. Podle Vágnerové je sebepojetí dítěte určováno názory a postoji autorit. Tyto názory ovlivňují dětskou představu o tom, co je žádoucí (Vágnerová 2012, s. 358). Převedeno do oblasti výtvarné výchovy. Učitel nebo učitelka určují svým názorem, zda dítě bylo úspěšné či nikoliv. Jeho nebo její názor tedy dále formuje vztah žáka k výtvarným činnostem a jeho sebevyjádření. Je tedy důležité, aby učitel přistupoval k výtvarné výchově zodpovědně a otevřeně. A to nejen v oblasti hodnocení, ale i k vedení výtvarných činností obecně. Měl by být schopen přijímat nové materiály a techniky vyjádření a přijímat jakékoliv výtvarné zpracování ze strany žáků. Tím v nich podporovat tvořivost, hravost a lásku k výtvarnému vyjadřování. „Z metod a forem práce využívá proto učitel především různé hravé činnosti a experimentování“ (Vzdělávací program Základní škola 1996, s. 224). Při výtvarných činnostech ve 4. až 6. ročníku přetrvává bezprostřední výpověď o vztazích k okolnímu světu, žáci si zachovávají citový vztah k zobrazovanému světu. V tomto období se také utváří vztah žáků k volnému výtvarnému umění, užité tvorbě, lidovému umění, k ochraně životného prostředí a kulturního dědictví (Vzdělávací program Základní škola 1996, s. 224). Formování vztahu k užité tvorbě, lidovému umění, ale i ochraně životního prostředí a kulturního dědictví lze uskutečnit osvojováním textilních technik. Textilní techniky vycházejí historicky z užité tvorby a lidového umění. Využití ekologického materiálu, jakým je ovčí vlna a další přírodní textilie, podporuje vztah žáka k ochraně životního prostředí. Veškeré textilní techniky mají svou hlubokou historii zpracovávání textilních materiálů, a jsou tak kulturním dědictvím.

36

Ne všechny textilní techniky jsou vhodné pro využití ve výtvarné výchově žáků od 1. do 5. ročníku základní školy. Vhodnost vybraných technik pro jednotlivé ročníky je závislá na věkových a individuálních zvláštnostech žáků. Obecně však lze říci, že pro žáky 1. ročníku jsou vhodné techniky omotávání a motaná technika řadící se vedle plstění z ovčí vlny. Dále potom jednodušší zpracování vlny technikou mokrého plstění jako je plstění do kuličky. Jednoduché předtkalcovské techniky jako jsou: kroucená šňůrka, copánky, pletení na prstech – řetízky i prstové pletení a pletení na cívce. Plstění suchou jehlou doporučujeme až od druhého ročníku. Jde o techniku náročnou na koordinaci oko ruka. Další technikou, kterou je podle nás vhodné zařadit později, je tkaní na kratonu a její obdoba tkaní na obruči. Podobně i niťák. Zařazení těchto technik je závislé na skladbě třídy. Jistě je zvládnou v druhém pololetí i šikovní žáci 1. ročníku. Mokré plstění do plochy, plstění na formu, nunofilcování, ale i složitější a zdlouhavější mokré plstění do prostoru doporučujeme zařadit až do 3. ročníku. Časová náročnost by mohla žáky odradit od práce. Podobně jako tkaní na rámu, které závisí na náročnosti zvoleného motivu a velikosti rámu. Veškeré techniky jsme však vyzkoušeli i s žáky 1. ročníku a můžeme konstatovat, že šestileté dítě je při vhodné motivaci a systematickém metodickém vedení zvládne. Problém však nastává ve vícepočetné třídě. Pokud jsou žáci mladší, potřebují vedení a častou radu a pomoc, což ve třídě o třiceti žácích není možné.

37

2.3.3 Textilní materiály a techniky v literatuře

Smyslem této práce je poukázat na fakt, že textil a vlna obzvlášť mají své nezastupitelné místo ve výtvarné výchově na 1. stupni ZŠ, přestože zdrojů inspirace není mnoho. Pokusili jsme se tedy vyhledat dostupnou literaturu zabývající se tímto tématem. Bohužel dostupné literatury k využití textilních materiálů a technik ve výtvarné výchově je velmi malé množství. Stěžejní je podle našeho názoru publikace „Textilní výtvarné techniky“. Skarlantová a Vechová (2005) se zde zabývají batikou, tiskem na textil, kresbou a malbou na textil, textilem na textil, drháním, tkaním a dalšími podobnými technikami. Uvádí zde techniky batiky, jako je: vyvazovaná, šitá, skládaná, vosková a sypaná batika. Tiskem na textil je míněn v této publikaci především tisk pomocí tiskátka, šablony a modrotisk. Kresba a malba na textil značkovači, textilními barvami, rozprašovacími fixy, malba odbarvovacími prostředky, malba na hedvábí. Název kapitoly „Textil na textil“ v sobě ukrývá techniky textilní aplikace, koláž, patchwork. Pro potřeby této práce

jsou

podstatné

až

následující

kapitoly.

V části

„Nitkou

k nitce“

se zabývá drháním, nebo-li macramé. Dále uvádí tkaní textilií, doplňků, tapiserií. Pod názvem „Fantazie, zručnost a technika“ jsou ukryty síťování, krajky, vyšívání, pletení a háčkování, ale i niťák. Jde nám o určité oživení tradičních výtvarných technik, proto jsme při sběru studijních pramenů nemohli opomenout „Tradiční textilní techniky“ Staňkové a Barana (2008). V této knize nejsou popsány techniky upravující a dekorující textil, jako je batika nebo textilní aplikace. Naproti tomu jsou zde dopodrobna popsány historické souvislosti a výrobní řemeslné postupy, často již zapomenutých technik využívajících textilní materiál. Po úvodu věnujícímu se textilním materiálům a technikám autoři popisují historii a pracovní postup pletení řetízku prsty, pletení copánků a tkanic, pletení na cívce, drhání, síťování, tenerifa, pletení a tkaní. Kniha je srozumitelná, obsáhlá a nápaditá, nicméně spíše inspirativní, co se týká technik, výtvarné využití na 1. stupni zde nenalezneme.

38

Naproti tomu velké množství nápadů pro práci s textilem nabízí Cikánová (1996). Její sbírkou hravých a originálních nápadů je kniha „Objevujte s námi textil“. Nejedná se o textilní techniky, nýbrž o využití textilního materiálu. Kniha je členěna podle tvoření s textilem. Začíná výtvarnými hrami s textilním vláknem, postupuje přes textil v ploše a dostává se k textilu a prostorovému tvaru. Fantastické převleky a textilní hračky knihu uzavírají. Velmi zdařile sestavenou publikací, ze které mimo jiné vycházely Skarlantová, Vechová je kniha „Šikovné ruce aneb malá škola textilních technik“. Vondrušková, Kaprasová (1989) zde specifikuje tzv. předtkalcovské textilní techniky, třídí a dopodrobna popisuje jejich postup. Kniha je tříděna podobně jako publikace Staňkové, Barana, ale méně podrobně. Vondrušková postupuje od pletení jednoduchého řetízku, stáčené šňůry, pletených copánků a tkanic k drhané šňůrce. Pletení na cívce je samostatnou kapitolou. Následuje síťování, pletení na rámu, tkaní na neúplném rámu, pletení na formě, tkaní na destičkách a karetkách. Zabývá se také barvením přírodními barvivy. V knize jsou doprovodné nákresy k jednotlivým technikám. Další publikace se zaměřují na konkrétní textilní techniky. Technikou filcování se zabývá v současnosti hned několik publikací. Je však třeba důkladně vybírat. Publikace poskytují podrobné rady, jak zvládnout techniku plstění a náměty pro výtvarné činnosti. Domníváme se, že tyto náměty jsou příliš šablonovité. Jakubů, Tomcová (2008a) ve své knize „Filcování“ vysvětlují techniky mokrého a suchého plstění a motané techniky. Poskytují podrobné návody na výrobu nejrůznějších předmětů za využití technik plstění. Podobně je sestavená kniha „Filcování: tvoříme z ovčí vlny“ od stejných autorek (Jakubů, Tomcová 2008b). Škorpilová (2011) se zaměřuje na techniku mokrého plstění a tvorbu převážně textilních doplňků. Její návody jsou velmi přesné, podrobné a jasné. Výrobky jsou na profesionální úrovni. Celá kniha je doprovázena množstvím fotografií. Tkaní na rámu je technika, kterou společně s tkaním na kartonu a netradičně tkanými výrobky nalezneme ve stejnojmenné knize Proškové (2010).

39

Tyto publikace ukrývají množství inspirativních námětů pro práci s textilním materiálem. Na trhu jsou však k dostání také časopisy. Jedním z nich je Amos Creative neboli Tvořivý Amos, časopis pro kreativní tvorbu. Jedná se o čtvrtletník, každé vydání obsahuje 20 nápadů s podrobným popisem pracovního postupu, požadavky na pomůcky a poznámkou o obtížnosti. Navíc časopis obsahuje reportáže z umělecké oblasti (Amos 2013). Další zdroje inspirace nabízí časopis Praktická žena (2013) a webové stránky Fler – kreativní svět (2013).

40

3 EMPIRICKÁ ČÁST

3.1 Výzkumná anketa Následující kapitoly pojednávají o přípravě a realizaci výzkumu, který byl zaměřen na využívání textilních materiálů a technik na 1. stupni ZŠ. Výzkum byl dílčí součástí této diplomové práce a jeho výsledky ovlivnily tvorbu praktické části a přípravu metodických listů.

3.1.1 Stanovení cílů ankety

Empirická část je zaměřena na zjištění toho, zda vůbec a jakým způsobem jsou ve výtvarné výchově na 1. stupni zařazovány textilní techniky a činnosti s textilními materiály. Cílem výzkumu je zjistit, jak jsou zařazovány textilních techniky a materiály do výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy. Získaná data poslouží jako vstupní informace o aktuálním stavu výtvarné výchovy na školách. Na jejím základě bude vytvořen soubor výtvarných úkolů a metodických listů.

3.1.2 Formulace výzkumných otázek a vlastních předpokladů

Výzkumné otázky: 1) Jaké textilní materiály a techniky jsou ve výtvarné výchově využívány? 2) Jakým způsobem je využíváno textilních materiálů a technik na 1. stupni ZŠ? 3) Jaký je případný důvod nezařazování textilních materiálů a technik do hodin výtvarné výchovy? 4) Rozhoduje délka praxe učitelů o začazování textilních technik do výuky? 5) Ve kterém ročníku jsou textilní materiály a techniky zařazovány nejčastěji?

41

Vlastní předpoklady: 1) Ve výtvarné výchově se na 1. stupni nejčastěji využívá úprava textilu barvením, jako je batika bavlny. 2) Vyučující na 1. stupni upřednostňují ve výtvarné výchově kombinaci textilních materiálů s dalšími materiály. 3) Vyučující se na 1. stupni vyhýbají textilním technikám pro nedostatek námětů pro práci. 4) Učitelé s praxí dvacet pět let a delší zařazují textilní techniky do výuky častěji než učitelé s kratší praxí. 5) Textilní techniky jsou nejčastěji zařazovány v 5. ročníku na 1. stupni ZŠ.

2.1.3 Výzkumná metoda

Pro potřeby výzkumu využívání textilních materiálů a technik učiteli a učitelkami na 1. stupni základních škol jsme použili výzkumné metody dotazování, jako výzkumný nástroj byl zvolen písemný dotazník. Výzkumná metoda je všeobecný název pro postup, s nímž se pracuje při výzkumu (Gavora 2000, s. 70). Výzkumná metoda dotazník je Gavorou specifikována jako: „způsob písemného kladení otázek a získávání písemních odpovědí“ (Gavora 2000, s. 99). Dotazník je určen zvláště pro hromadné získávání údajů, tedy získávání údajů o velkém počtu odpovídajících. Touto cestou lze získat velké množství informací při malé investici času (Gavora 2000, s. 99). Dotazník pro pedagogy vyučující výtvarnou výchovu na 1. stupni ZŠ byl sestaven z deseti otázek, přičemž šest z nich bylo uzavřenými položkami, dvě polouzavřenými a dvě otevřenými. Uzavřené položky respondentům předkládají určitý počet předem připravených odpovědí. V polouzavřených položkách respondent může volit nabídku „jiné“ v případě, že mu nevyhovuje žádná z nabízených možností uzavřené položky (Chráska 2007, s. 166). Otevřené položky určují předmět, ke kterému se mají respondenti vyjádřit. Nejsou zpravidla nijak usměrňováni (Chráska 2007, s. 165).

42

3.2 Realizace výzkumné ankety Dotazníky byly učitelům a učitelkám na prvním stupni základní školy rozneseny osobně. Celkem bylo rozdáno 70 dotazníků. Z nich se vrátilo 62. Návratnost činí téměř 89 %. Vysoký počet navrácených dotazníků byl zapříčiněn patrně tím, že byly pedagogům předány při osobním kontaktu.

3.2.1 Sdělení o výzkumném vzorku

Cílovou skupinou tohoto výzkumu byly učitelé prvního stupně základních škol vyučující výtvarnou výchovu. Do šetření se zapojilo 62 respondentů. Byli to učitelé a učitelky základních škol v Hradci Králové a blízkém okolí, Základní školy v Novém Bydžově, Městci Králové a Jičíně. Jedná se tedy převážně o školy v Královéhradeckém a částečně Středočeském kraji.

3.2.2 Vyhodnocení zjištěných informací

Položka č. 1: V této položce respondenti uváděli délku praxe v učitelství na 1. stupni ZŠ. Tab. 1 Délka praxe respondentů na 1. stupni ZŠ. Dělka praxe respondentů

Absolutní

Relativní

do 5 let

13

21%

od 5 do 15 let

17

27,5%

od 15 do 25 let

15

24%

od 25 let

17

27,5%

Celkový počet

62

100%

respondentů 43

Graf 1 Délka praxe respondentů na 1. stupni ZŠ.

V prvních a druhé otázce jsme zjišťovali faktografické údaje týkající se délky praxe respondentů a kvalifikace v oboru učitelství pro 1. stupni ZŠ. Z tabulky 1 a grafu 1 vyplývá, že průzkumu se zúčastnili pedagogové s různou délkou praxe v oboru učitelství na 1. stupni. Převažovali respondenti s délkou praxe od 5 do 15 let a od 25 let praxe, kterých bylo v obou případech 27,5% (17 respondentů). Následovali respondenti s praxí od 15 do 25 let, kterých bylo 24% (15 respondentů). Respondentů s délkou praxe do 5 let bylo 21% (13 respondentů). Položka č. 2: Položka číslo 2 zjišťovala kvalifikaci respondentů pro učitelství na 1. stupni ZŠ. Tab. 2 Kvalifikace respondentů. Kvalifikace

Absolutní

Relativní

ano

44

71%

ne

18

29%

Celkový počet

62

100%

respondentů

44

Graf 2 Kvalifikace respondentů.

Z tabulky 2 a grafu 2 je patrné, že mezi respondenty převažovali kvalifikovaní učitelé nad nekvalifikovanými. Kvalifikovaných respondentů bylo 71% (44 respondentů) . Nekvalifikovaných respondentů bylo 29% (18 respondentů). Následovaly dvě otevřené otázky zjišťující používané materiály a techniky ve výtvarné výchově na 1. stupni ZŠ. Položka č. 3: Tato otevřená položka zjišťovala druhy textilních materiálů, které respondenti ve výtvarné výchově využívají. Vzhledem k množství druhů textilních materiálů, byly jednotlivé položky zpracovány pouze formou koláčového grafu.

45

Graf 3 Konkrétní textilní materiály.

Z grafu 3 vyplývá, že nejčastěji využívanými materiály ve výtvarné výchově jsou spředená vlna 20% (26 respondentů), plsť 14% (18 respondentů), bavlna 12% (15 respondentů) a kanava 8% (10 respondentů). Dále potom byly často uváděny materiály, jako jsou nitě 6% (7 respondentů), bavlnky 6% (7 respondentů), provázky 5% (6 respondentů), kůže 4% (5 respondentů), hedvábí 3% (4 respondenti), plátno 3% (4 respondenti). Materiály s nejnižší četností výskytu v dotaznících jsou flanel, záclony, netkaná textilie, úplet, manšestr, len, flauš, silon, koženka. Patnáct respondentů tuto položku vůbec nevyplnilo, což koresponduje s položkou č. 5, kdy označili, že s textilními materiály nepracují. Položka č. 4: Čtvrtá položka měla zjistit konkrétní textilní techniky, které respondenti do výuky zařazují. Vzhledem k množství druhů textilních technik, byly jednotlivé položky zpracovány pouze formou koláčového grafu.

46

Graf 4 Textilní techniky.

Z grafu 4 vyplývá, že nejčastěji uváděnou textilní technikou bylo šití 31% (21 respondentů). Následovalo vyšívání 21% (14 respondentů), úprava textilu malbou 13% (9 respondentů) a batikou 12% (8 respondentů), drhání 7% (5 respondentů), háčkování 4% (3 respondenti), pletení 3% (2 respondenti), tkaní na rámu 3% (2 respondenti). Ojediněle se objevilo tkaní na destičce, výroba šňůr a bambulí. Položka č. 5: V této uzavřené položce uváděli respondenti, zda vůbec zařazují práci s textilními materiály do výuky, dávají přednost práci s textilními materiály, anebo je kombinují s dalšími materiály. Respondenti se měli po označení první nebo druhé odpovědi přesunout k položce č. 7. Po označení třetí odpovědi pokračovali následující položkou.

47

Tab. 3 Využívání textilních materiálů. Využívané materiály

Absolutní

Relativní

textilní materiály

2

3%

kombinace

44

71%

nepoužívají

16

26%

Celkový počet

62

100%

Graf 5 Využívání textilních materiálů.

Z tabulky 3 a grafu 5 je zřejmé, že 71% (44 respondentů) označilo, že dává přednost kombinaci textilních materiálů s dalšími materiály. Následovalo 26% (16 pedagogů), kteří označili, že s textilními materiály nepracují. Pouze 3% (2 respondenti) upřednostňují práci se samotnými textilními materiály. Položka č. 6: Šestá polouzavřená položka uvádí důvody, proč respondenti nepoužívají ve výtvarné výchově textilní materiály.

48

Tab. 4 Důvody nevyužívání textilních materiálů. Důvody

Absolutní

Relativní

nákladnost

3

17%

nedostupnost

0

0%

nedostatek námětů

14

78%

jiné: není v ŠVP

1

5%

Celkem

18

100%

Graf 6 Důvody nevyužívání textilních materiálů.

Z tabulky 4 a grafu 6 vyplývá, že nejčastějším důvodem nevyužívání textilních materiálů je nedostatek námětů pro práci, a to pro 78% (14 respondentů). Pro 17% (3 respondenty) jsou textilní materiály příliš nákladné. Jiný důvod, že textilní materiály nejsou obsaženy v ŠVP, uvedlo 5% (1 respondent). Nedostupnost materiálů v dotazníku neoznačil žádný respondent.

49

Položka č. 7: Tato uzavřená položka zjišťovala, zda učitelé textilní techniky zařazují, zda dávají přednost samotným textilním technikám, anebo kombinaci textilních technik s dalšími výtvarnými technikami. Respondenti se měli po označení první nebo druhé odpovědi přesunout k položce č. 9. Po označení třetí odpovědi pokračovali následující položkou. Tab. 5 Preference textilních technik. Zařazované techniky

Absolutní

Relativní

textilní techniky

1

1%

kombinace

42

68%

nezařazují

19

31%

Celkový počet

62

100%

Graf 7 Preference textilních technik.

50

V tabulce 5 a grafu 7 je uvedeno, že nejvíce 68% (42 respondentů) kombinuje textilní techniky s dalšími výtvarnými technikami. 31% (19 pedagogů) textilní techniky nezařazuje vůbec. Pouze 1% (1 respondent) preferuje samostatné textilní techniky. Položka č. 8: Touto polozavřenou položkou jsme zjistily důvod případného nezařazování textilních technik do hodin výtvarné výchovy. Tab. 6 Důvody nevyužívání textilních technik. Důvody časová náročnost nákladnost nedostatek námětů jiné: není v ŠVP jiné: nespolupráce žáků jiné: menší zručnost pedagoga jiné: náročnost

Absolutní

Relativní

2

8%

2

8%

16

64%

2

8%

1

4%

1

4%

1

4%

Graf 8 Důvody nevyužívání textilních technik.

51

V tabulce 6 a grafu 8 je uvedeno, že nejčastějším důvodem nezařazování textilních technik do výuky výtvarné výchovy je v této položce nedostatek námětů, a to pro 64% (16 respondentů). Pro 8% (2 respondenty) je časová náročnost a nákladnost textilních technik důvodem, proč nezařazují textilní techniky. Dalším důvodem bylo, že textilní techniky nejsou v ŠVP, a to u 8% (2 respondentů). Dále pak u 4% (1 respondenta), že žáci nenosí zadané pomůcky, učitelka není dostatečně zručná nebo že jsou textilní techniky náročné. Položka č. 9: Položka číslo 9 zjišťovala, ve kterém ročníku 1. stupně respondenti zařazují výtvarné techniky s textilními materiály. Tab. 7 Práce s textilními materiály v jednotlivých ročnících. Ročník

Absolutní

Relativní

žádný

17

9%

1. ročník

22

11%

2. ročník

30

15%

3. ročník

40

20%

4. ročník

43

22%

5. ročník

44

23%

52

Graf 9 Práce s textilními materiály v jednotlivých ročnících.

Z tabulky 7 a grafu 9 vyplývá, že pouze 9% (17 respondentů) označilo odpověď, že textilní mateiály nevyužívají v žádném ročníku. Ostatní označili nejčastěji 5. ročník, ve 23% (44 případech). Každý další ročník označilo vždy méně respondentů. 4. ročník 22% (43 respondentů), 3. ročník 20% (40 respondentů), 2. ročník 15% (30 respondentů). Nejméně, 11% (22 respondentů), označilo 1. ročník. Lze tedy předpokládat, že někteří pedagogové zařazují práci s textilními materiály do výtvarné výchovy až ve vyších ročnících. Položka č. 10: Poslední položka zjišťovala, ve kterém ročníku 1. stupně zařazují respondenti do výtvarné výchovy textilní techniky.

53

Tab. 8 Zařazování textilních technik v jednotlivých ročnících. Ročník

Absolutní

Relativní

žádný

19

11%

1. ročník

21

12%

2. ročník

26

14%

3. ročník

32

18%

4. ročník

40

22%

5. ročník

41

23%

Graf 10 Zařazování textilních technik v jednotlivých ročnících.

Z tabulky 8 a grafu 10 je zřejmé, že 11% (19 respondentů) v žádném ročníku textilní techniky nezařazuje. Ostatní označili nejčastěji 5. ročník, ve 23% (41 případech). Každý další ročník označilo vždy méně respondentů. 4. ročník 22% (40 respondentů), 3. ročník 18% (32 respondentů), 2. ročník 14% (26 respondentů), 1. ročník (21 respondentů).

54

3.2.3 Shrnutí výsledků výzkumné ankety

Odpověď na první otázku „Jaké textilní materiály a techniky jsou ve výtvarné výchově využívány?“ jsme zjišťovali položkou dotazníku č. 3 a 4. Respondenti vypisovali textilní materiály a techniky, které do výtvarné výchovy zařazují. Předpoklad „Ve výtvarné výchově se na 1. stupni nejčastěji využívá úprava textilu barvením, jako je batika bavlny“ se nepotvrdil. Není pravdou, že z textilních technik se na 1. stupni nejčastěji používá úprava textilu barvením, jako je batika. Nejčastěji zařazovanou textilní technikou na 1. stupni je šití. Úpravu textilu barvením – batiku, označilo pouze osm respondentů. Textilní materiál bavlnu využívá 15 respondentů. Nejvíce respondentů uvedlo využívání spředené vlny a zařazování textilní techniky šití. Na otázku číslo dvě „Jakým způsobem je využíváno textilních materiálů a technik na 1. stupni ZŠ?“ jsme zjišťovali odpověď položkami dotazníku č. 5 a 7. Druhý předpoklad „Vyučující na 1. stupni upřednostňují ve výtvarné výchově kombinaci textilních materiálů s dalšími materiály“, se potvrdil. Na třetí otázku: „Jaký je případný důvod nezařazování textilních materiálů a technik do hodin výtvarné výchovy?“ jsme hledali odpověď v položkách č. 6 a 8. Vzhledem k tomu, že 16 respondentů uvedlo, že nemá dostatek námětů pro výtvarnou činnost, třetí předpoklad „Vyučující na 1. stupni se vyhýbají textilním technikám pro nedostatek námětů pro práci“, se potvrdil. Otázku číslo čtyři: „Ve kterém ročníku jsou textilní materiály a techniky zařazovány nejčastěji?“ jsme zjišťovali položkami č. 9 a 10. Čtvrtý předpoklad „Textilní techniky jsou nejčastěji zařazovány v 5. ročníku na 1. stupni ZŠ“ se potvrdil. Pátá otázka „Rozhoduje délka praxe učitelů o začazování textilních technik do výuky?“ byla zjišťována položkami č. 1 a 7. Pro ověření pátého předpokladu „Učitelé s praxí dvacet pět let a delší zařazují textilní techniky do výuky častěji než učitelé s kratší praxí.“ jsme museli vzít v potaz délku praxe respondentů a jejich upřednostňování textilních technik. 55

Abychom mohli potvrdit předpoklad „Učitelé s praxí dvacet pět let a delší zařazují textilní techniky do výuky častěji než učitelé s kratší praxí“, musíme vzít v potaz délku praxe z položky 1 a upřednostňování textilních technik z položky 7. Tab. 9 Respondenti s praxí do pěti let. Respondenti zařazují:

Absolutní

Relativní

Textilní techniky

1

8%

Kombinace s textilními

6

46%

6

46%

13

100%

technikami Textilní techniky nezařazují Celkem

Graf 11 Respondenti s praxí do pěti let.

Z tabulky 9 a grafu č. 11 vyplývá, že ze třinácti respondentů s praxí do 5 let upřednostňuje pouze 8% (1 respondent) samotné textilní techniky, 46% (6 respondentů) kombinaci textilních technik s dalším výtvarnými technikami a stejný počet pedagogů textilní techniky do výuky nezařazuje vůbec. 56

Tab. 10 Respondenti s praxí od pěti do patnácti let. Respondenti zařazují:

Absolutní

Relativní

Textilní techniky

0

0%

Kombinace s textilními

11

65%

6

35%

17

100%

technikami Textilní techniky nezařazují Celkem

Graf 12 Respondenti s praxí od pěti do patnácti let.

Tabulka 10 a graf 12 znázorňují, že ze sedmnácti respondentů s praxí od pěti do patnácti let nikdo nezařazuje samotné textilní techniky, 65% (11 respondentů) kombinuje textilní techniky s dalšími výtvarnými technikami a 35% (6 respondentů) textilní techniky nezařazuje vůbec.

57

Tab. 11 Respondenti s praxí od patnácti do dvaceti pěti let. Respondenti zařazují:

Absolutní

Relativní

Textilní techniky

0

0%

Kombinace s textilními

12

80%

3

20%

15

100%

technikami Textilní techniky nezařazují Celkem

Graf 13 Respondenti s praxí od patnácti do dvaceti pěti let.

Tabulka 11 a graf 13 ukazují, že z patnácti respondentů s praxí od 15 do 25 let nikdo nezařazuje samotné textilní techniky, 80% (12 respondentů) kombinuje textilní techniky s dalšími výtvarnými technikami a 20% (3 respondenti) z nich textilní techniky do hodin výtvarné výchovy nezařazuje.

58

Tab. 12 Respondenti s praxí od dvaceti pěti let. Respondenti zařazují:

Absolutní

Relativní

Textilní techniky

0

0%

Kombinace s textilními

9

53%

8

47%

17

100%

technikami Textilní techniky nezařazují Celkem

Graf 14 Respondenti s praxí od dvaceti pěti let.

Z tabulky 12 a grafu 14 je zřejmé, že ze sedmnácti respondentů s praxí od 25 let nikdo nezařazuje samotné textilní techniky do hodin výtvarné výchovy, 53% (9 respondentů) kombinuje textilní techniky s dalšími výtvarnými technikami a 47% (8 respondentů) textilní techniky nezařazuje vůbec. Předpoklad, že učitelé s praxí dvacet pět let a delší zařazují textilní techniky do výuky častěji než učitelé s kratší praxí, se nepotvrdil. Učitelé s praxí od 25 let nezařazují samotné textilní techniky do výtvarné výchovy vůbec.

59

3.3 Diskuze Výzkumu se zúčastnilo 62 respondentů. Rozložení délky praxe respondentů bylo vyvážené. Mírně převažovali respondenti s délkou praxe od 5 do 15 let a od 25 let. Výrazně převažovala účast kvalifikovaných respondentů nad nekvalifikovanými. Zjistili jsme, že se ve výtvarné výchově na 1. stupni nejčastěji využívá textilního materiálu spředené vlny a zařazuje se textilní technika šití. Vyučující upřednostňují kombinaci textilních materiálů a technik s dalšími materiály a technikami. Větší část také uvedla, že s textilními materiály nepracuje vůbec. Pouze jeden respondent z celkového

počtu

zařazuje

do

výuky

samotné

textilní

techniky.

Výrazná

část respondentů se vyhýbá textilním materiálům a technikám pro nedostatek námětů. Zařazování textilních materiálů a technik do výtvarné výchovy má s přibývajícím věkem žáků vzrůstající tendenci. Z výše uvedeného je zřejmé, že důvodem nevyužívání textilních materiálů a technik ve výtvarné výchově je nedostatek námětů tvořivých činností. Právě z tohoto důvodu si tato práce klade za cíl vytvořit metodické listy s náměty na výtvarné činnosti, využívající textilního materiálu vlna a vlněné příze a textilních technik, jako je plstění, předtkalcovské a tkalcovské techniky. Jedná se o techniky a materiál, které lze nazvat původními a tedy i základními. Považujeme tedy jejich zařazování do výuky za nezbytné. Na základě výsledků výzkumné ankety, který byl součástí této diplomové práce, vycházíme v její praktické části z toho, že učitelé na 1. stupni nemají dostatek námětů pro zařazení textilních materiálů a technik do výtvarné výchovy. Nabízíme proto metodické listy, které tvořivým způsobem naplní výuku výtvarné výchovy a inspirují učitele v jejich přípravách na výtvarné jednotky.

60

4 PRAKTICKÁ ČÁST

4.1 Metodické listy V této kapitole představujeme soubor sedmnácti metodických listů sestavených na základě dosavadní praxe a studia literatury. V metodických listech se zaměřujeme zejména na možnosti využití ovčího rouna a příze v jednotkách výtvarné výchovy na 1. stupni základní školy. Uvádíme návrhy činností vhodných pro jednotlivé ročníky základní školy. Metodickým listům předchází stručné úvody o daných materiálech, které mohou učitelům posloužit jako vstupní informace, opora pro zařazení mezipředmětových vztahů a motivaci. Časová dotace jednotlivých aktivit se pohybuje od 20 minut do několika vyučovacích jednotek. Kratší aktivity lze navzájem kombinovat a sestavit tak přípravu hodiny výtvarné výchovy. Metodické listy jsou záměrně sestaveny tak, aby byly co nejjednodušší a pedagog si je mohl uzpůsobit. Objevuje se zde pojem variace, jde o nabídku dalšího zpracování techniky, obměnu. Většina metodických listů byla ověřena v praxi. U takto realizovaných výtvarných činností uvádím v kapitole „3.2 Reflexe realizace vybraných metodických listů“ zpětnou vazby od učitelů i žáků zhodnocující akce, jejich přínosy a úskalí. V přílohách uvádíme rozkreslené postupy vybraných textilních technik a fotodokumentaci realizovaných vyučovacích jednotek. Vzhledem k tomu, že školy, na nichž byly metodické listy ověřovány, mají souhlasy rodičů se zveřejňováním fotografií, nepožadovali jsme další souhlas pro potřeby této práce.

61

4.1.1 Ovčí rouno Přípravou surového ovčího rouna na další zpracování se zabývá kapitola 1.1.3 Textilní materiál ovčí vlna. Další postup je tedy již se zpracovanou ovčí vlnou neboli česanci ovčí vlny, případně s vlnou pouze vypranou bez česání. Je jen na fantazii a přístupu vyučujícího, zda použije vlnu v přirozené barvě, přírodně barvenou nebo ve všech barevných odstínech obarvenou chemicky. Vyučovací jednotka, ve které žákům předkládáte vlnu jako textilní materiál využitelný ve výtvarné výchově, by měla být především hravá a tvůrčí. Obětujte čas a nechte žáky vnímat vlnu, objevovat její vlastnosti.

Seznamte je s materiálem i teoreticky. Motivujte je. U malých dětí

se nabízejí pohádkové příběhy, básničky a písničky o ovečkách. U starších propojení s přírodovědou, uplatnění znalostí o ovcích a dalších zvířatech a rostlinách, díky nimž máme textilní vlákna. Vše je na volbě učitele. Motivace provází všechny hodiny. Podrobněji se jí zabývám pouze v úvodních seznamovacích metodických listech. V dalších, kdy nabízím spíše popis techniky a její využití, je na učiteli, jak hodinu připraví, co bude jejím tématem, od toho se potom odvíjí vlastní motivace. Výuku můžete podpořit nejrůznějšími pomůckami. Atelier Johanna (Tkaní 2013) nabízí velké množství přírodních vláken živočišného i rostlinného původu. Je zde v nabídce již sestavená sada 23 vzorků v deskách na čtyřech arších papíru a další vzorky je možné si doobjednat. Na čtyřech arších jsou vzorky připevněny tak, aby se jich každý mohl dotknout. Nad vzorkem je znázorněno zvíře či rostlina, ze které vlákna pochází. My jsme si pro své potřeby upravili vzorník tak, že jsme dali každý vzorek na tvrdý papír formátu A5 a vložili jej do bloku. Vzorník jsme obohatili o srst psa - afgánského chrta a kočky - perské činčily (fotografie viz příloha D.1 Vlna). Vzorníky mohou obohacovat i děti srstí svých domácích mazlíčků, kterou lze využít ve větším množství také k výtvarným účelům. Vzorník si mohou učitelé půjčovat a podle potřeby doplňovat. Dalšími pomůckami se můžete obohatit v přírodovědném kabinetě a podobně. Nezapomínejme, že ve výtvarné výchově by mělo jít především o proces. Nechme žáky, aby si tvoření užili. Oni sami nacházejí nejzajímavější postupy, variace a řešení výtvarných problémů, dejme jim volnou ruku a nespoutávejme je šablonami. 62

4.1.1.1 Seznámení a hry s ovčí vlnou

Název:

První setkání

Cíl:

Žák se tvořivým způsobem seznamuje s materiálem ovčí vlna. Rozlišuje její vlastnosti. Ovládá základní manipulaci s vlnou. Chápe důležitost ovčí vlny pro člověka v historických i současných souvislostech.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

20 minut

Pomůcky:

surové ovčí rouno bez předchozí úpravy, přírodní ovčí česance nebo vyčištěné rouno, barvené ovčí česance, vzorník rostlinných a živočišných vláken, koše nebo krabice

Metodický

Nabídněte dětem dva až tři košíky nebo krabice, kde je ukrytá

postup:

přírodní vlna. Nechte každého, aby se s materiálem seznámil, jak uzná za vhodné. Ptejte se, jak na ně vlna působí. Zda je hebká, hladká, hrubá, jak voní, jak vypadá, jaké má barvy. Co dětem vlna připomíná. Nechte žáky, aby si každý z koše vybral chomáč vlny, který se mu vejde do dlaně. Jak oddělit vlnu z česance jim ukažte, roztáhněte vlákna od sebe a lehce rozvolněte od zbytku česance. Vše probíhá nenásilně, přirozeně. Nechte děti, aby si vlnu osahaly. Připojte v tomto okamžiku některou z mnoha písní, básní a pohádek o ovečkách, v průběhu zpívání, recitace či poslechu se děti pokusí z chomáčku vlny před sebe rozložit ovečku. Můžete zvolit: Pásla ovečky (Jánský 1995, s. 54); Běžela ovečka (Stojan 1996, s. 13); nebo knižní podobu známých večerníčků: Pohádky ovčí babičky (Splanlangová, 2008).

63

Rozveďte s dětmi rozhovor. O čem je písnička, básnička, pohádka? Co víme o ovcích? Proč jsou pro nás tak důležité? Která další zvířata nám dávají vlnu? Můžeme získat nitě na látku i z rostlin? (Připomeňte: Jak krtek ke kalhotkám přišel, O třech přadlenách). Nechte kolovat několik základních vzorků vlny a vláken z rostlin na kartách vzorníku, pokud máte k dispozici. Pokuste se je s dětmi srovnávat, řadit podle jemnosti, barevnosti, nejčastějšího využití. Seznamte žáky se surovým ovčím rounem, nebojte se upozornit na charakteristický pach ovcí. V této fázi je vhodné ukázat dětem nebo je nechat samotné zbavit rouno hrubých nečistot, vyprat je, případně barvit (viz 2.1.3 Textilní materiál ovčí vlna). Ukázat jim výrobky z ovčí vlny – plstěné, předené i pletené. Poukažte na historický význam vlny pro člověka. Vysvětlete, od kdy je člověk závislý na vlně. Seznamte žáky s dnešní využitelností vlny – návrat k plstění, předení a tkaní, ale také využití ve stavebnictví jako tepelného izolantu. Reflexe:

Jak poznáme vlnu? Jaká je na omak? Jak s vlnou pracuji? Proč je pro nás vlna důležitá?

64

Název:

Ožívání ovečky

Cíl:

Žák se tvořivým způsobem seznamuje s ovčí vlnou v přírodní podobě. Poznává vlnu všemi smysly.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

20 minut

Pomůcky:

přírodní vyčištěné rouno

Metodický

Každý dostane nevyčesané vyčištěné rouno v přírodní barvě ovcí.

postup:

Rouno žáci opatrně v dlaních přetvoří v kouli – ovečku. Jaká je tvá ovečka? Jakou má barvu, jak voní, slyšíš šustění vlny? Ovečky se chovají ve stádech. Poskládejte vaše ovečky blíž k sobě na střed kruhu, aby tvořily stádo. Každý si pamatuje, která ovečka je jeho. Ukaž na ovečku svého kamaráda ze třídy. Podle čeho ji poznáš, podobá se v něčem svému autorovi? Zavřete oči a najděte poslepu právě tu svou ovečku. Jakou má tvá ovečka zrovna dnes náladu. Vezmi si zpět svou ovečku a zkus ji rozpohybovat. Ovečka nejdříve jde pomalu, Začne poskakovat, popoběhne si a běží. Běží a hledá kamaráda, se kterým by si mohla popovídat. O čem by si mohly ovečky povídat? Ovečky jsou ve stádu, blíží se nebezpečí, tisknou se k sobě blíž a blíž až je z vlny zase jeden velký chomáč. Ovečky se schovají zpět do košíků. Jaké nebezpečí se to blížilo? Čeho se mohly ovečky bát?

Reflexe:

Jak na vás hra působila? Jak vlnu vnímáš? Co pro tebe bylo nové? 65

Název:

Duhování

Cíl:

Žák se tvořivě seznámí s materiálem ovčí vlna v upravené podobě barvením. Žák třídí barvy podle odstínu na studené a teplé. Žák vyjmenuje možnosti a způsoby barvení vlny.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

20 minut

Pomůcky:

barvené ovčí česance

Metodický

Učitel rozdá žáků různě obarvené chomáče vlny.

postup:

Co máte v rukou nyní? Jaký je rozdíl mezi touto a přírodní vlnou? Jak patrně byla vlna obarvena? Čím můžete barvit vlnu? K čemu konkrétně byste přirovnali barvu své vlny. Oranžová: „Je to barva dýní, pomerančů,… Pokuste

se

vlnu

roztáhnout

do

pruhů

a

seřadit

odstíny

od nejsvětlejších po nejtmavší. Postupně si vyberte barvu, která je vám nejbližší, pojmenujte ji a řekněte, proč zrovna tahle barva se vám nejvíc líbí a co vám vlna v téhle barvě připomíná, čím by se mohla stát? Pokud je o některou barvu velký zájem, je možné česanec rozdělit na víc kusů. Jedna polovina vezme teplé odstíny, které to jsou? Druhá studené. První skupina – co vám připomínají vaše barvy? Stejně tak se zeptáme druhé skupiny. Reflexe:

Každý si vezme barvu, kterou měl na úplném začátku. Co o tom, co máte v ruce, dokážete říct teď?

66

Název:

Vlněná vlna

Cíl:

Žák samostatně vytvoří vlněnou kompozici. Žák manipuluje s vlnou v ploše.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

20 minut

Pomůcky:

přírodní ovčí česance nebo vyčištěné rouno, barvené ovčí česance, kamera nebo fotoaparát pro dokumentaci

Metodický

Učitel rozdělí žáky do malých skupin. Každá skupina dostane několik

postup:

odstínů barev podle počtu členů. Skupiny se rozptýlí nedaleko od sebe v prostoru učebny. Každá skupina zkusí na zemi poskládat obraz z vlněných česanců. Vlnu mohou různě dělit, mísit, vrstvit. Obrazu vymyslí jméno. Jak bychom mohli postavit oba dva obrazy k sobě? Co kdybychom nechali obrazy prolnout a sestavili tak jeden velký? Pokuste se dát barvám pohyb a posouvejte je blíž k sobě. Každý se může k vzniklému výtvoru celé třídy vyjádřit.

Reflexe:

Jak na tebe tvorba měkkých vlněných obrazů působila? Co tě potěšilo anebo naopak, co ti vadilo? Každý si po vyjádření svého názoru vezme z obrazu svůj česanec vlny a vrátí jej do košíku.

67

Název:

Zamotánci (Cíkánová 1996, s. 68 – 77)

Cíl:

Žák manipuluje s vlnou v prostoru. Žák mění tradiční prostředí školní třídy pomocí vlny.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

45 minut

Pomůcky:

barevné i přírodní česance ovčí vlny, drátěné geometrické modely, předměty denní potřeby nebo krabičky, nádoby, vrbové větve nebo větve dalších stromů, pokojové rostliny

Metodický

Omotávat vlnou lze cokoliv, předměty denní potřeby, ale i pomůcky

postup:

na geometrii. Nabídněte žákům trojrozměrné drátěné modely na geometrii. Jen krátce ukažte, jak lze dráty omotávat. Upozorněte na to, jaký vliv má pevnost omotání. Každý žák má svůj model, k dispozici různé barvy ovčí vlny. Každý si změní svůj model, může jej i pojmenovat (fotodokumentace viz příloha D.3 Zamotánci).

Reflexe:

Jaký tvar jsi dostal na začátku? Jak jsi tvar změnil? Co to je nyní? Jaké má tvůj výtvor jméno? Jak bychom mohli práce vystavit?

Variace:

Stejným způsobem lze použít nejrůznější nádoby, krabičky, lahve a podobně. Nechtě žáky volně vybírat předměty a měnit je ve zcela nový umělecký předmět. Navázat můžeme tím, že si žáci vyberou libovolné místo a předmět ve třídě a pomocí vlny jej změní.

Reflexe:

Co jste změnili? Co vás vedlo k tomu, změnit to právě tímto způsobem?

68

Název:

Omotávání vlny (Jakubů, Tomcová 2008 a), s. 56)

Cíl:

Žák samostatně vytváří prostorové předměty z vlny.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

45 a více minut

Pomůcky:

různobarevné ovčí česance, nůžky, čističe dýmek nebo izolované dráty

Metodický postup:

Tato technika může navazovat na hry seznamující s vlnou. Žák drátky ohne do požadovaného jednoduchého tvaru – kruh, slza, ale i konkrétní předměty – květina, strom,… Vzniklý tvar omotá vlnou. Učitel pouze ukáže, jak je možné omotat drátek, ale i plochu a dodat tak výtvoru prostorový efekt. Jedná se o jednoduchou prostorovou tvorbu.

Variace:

Touto technikou lze vymodelovat s dětmi celou zahradu květin, zvířat a podobně.

69

4.1.1.2 Vlna a voda

Název:

Plstění do kuličky (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 16)

Cíl:

Žák s pomocí učitele zvládne techniku mokrého plstění. Žák vytváří jednoduché prostorové předměty z ovčí

vlny podle

svých

individuálních schopností. Věk:

od 1. ročníku

Čas:

90 minut

Pomůcky:

různobarevné ovčí česance, nádoby na vodu, ručníky, dostatek teplé vody a mýdla, studená voda, gumičky a podložky (rohože)

Metodický

Na středu pramínku vlny uděláme pevný uzel a kolem něj začneme

postup:

motat pevné klubíčko do velikosti, kterou požadujeme. Vlnu je nutné omotávat pevně. Opatrně ponoříme do vody a následně namydlíme. Mezi dlaněmi třením zpevňujeme kuličku. Podle potřeby namáčíme a mydlíme. Kulička je hotova, pokud je natolik pevná, že při stlačení oběma dlaněmi nezmění svůj tvar. Pečlivě ji propláchneme v čisté vodě a necháme uschnout.

Variace 1:

Drahokam (Jakubů, Tomcová 2008b, s. 20 - 21): Postup je podobný jako při výrobě kuličky. Omotáme základní uzlík a nabalujeme další vrstvy v různých barvách. Například bílý uzlík a jeho zbytky smotáme do kuličky. Další vrstvu vyrobíme příkladně z růžové v množství takovém, které dostatečně překryje bílou. Kuličku namočíme a mydlíme. Pokud nám v druhé vrstvě prosvítá první, přidáme ještě vrstvičku růžové vlny. Na pevnou kuličku můžeme přidat další barevnou vrstvu a zaplstit. Poslední vrstva by měla být hnědá či šedá, protože má znázorňovat vrchní vrstvu achátové pecky. 70

Výroba samotná je zajímavá, ale pro někoho může být zdlouhavá. Je důležité v tomto okamžiku žáky vhodně motivovat. Jsme klenotníci a připravujeme drahokamy na velkolepou výstavu, zpestřit můžeme práci i pohádkami o permonících. Nejzajímavější je proces „odhalení“ drahokamu. Každý žáky by měl dostat možnost rozstřihnout nebo rozříznout svůj drahokam a podělit se s ostatními o zážitek objevení duhových barev. S drahokamy lze dál pracovat. Sestavit mozaiku tak, že se jedna polovina rozstříhá na plátky jako plátky achátů a žáci je řadí vedle sebe a sestavují mozaiku. Další možností jsou zavěsit tyto plátky do oken či vytvořit tichý mobil simulující mobily z achátů (fotodokumentace viz příloha D.4 vlna a voda). Variace 2:

Chrastítko a hakysák (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 17 - 19): Do středu lze zaplstit plastové vajíčko ze sladkostí s překvapením naplněné rýží nebo korálky a vyrobit tak nejen zajímavý a originální umělecký předmět, ale i nástroje pro hudební výchovu. Hakysák je hravý a dobře tvárný míček. Vyrobíme ho naplněním nafukovacího balónku moukou či pískem. Balónek zauzlujeme a ještě přelepíme izolepou, aby měl pěkně kulatý tvar. Balónek obalíme vlnou podle vlastní fantazie a zaplstíme vodou a mýdlem do kuličky. Míček lze využít pro uvolňovací cviky, v pohybových hrách, ale jako zajímavý výtvarný prostředek. Balónky lze různě tvarovat, mohou vyjadřovat náladu a rozpoložení autorů, mohou být prostředníkem v komunikačním kruhu, mohou být součástí stavebnice. Žáci si své hakysáky mohou různě skládat na sebe a kutálet.

Variace 3:

Velikonoční vajíčka: Postup je stejný jako při výrobě kuličky, ale při plstění tvarujeme vlnu do tvaru vajíčka. Barvy zvolíme podle fantazie, ale můžeme také zaplstit přírodní vlnu a dozdobit ji plstěním jehlou (fotodokumentace viz příloha D.5 Vlna a jehla).

71

Název:

Plstění do plochy

Cíl:

Žák si osvojí techniku mokrého plstění do plochy.

Věk:

od 3. ročníku

Čas:

90 minut (více pokud bude náročnější a větší motiv)

Pomůcky:

různobarevné ovčí česance, nádoby na vodu, ručníky, dostatek teplé vody a mýdla, studená voda, gumičky a podložky (rohože)

Metodický

Na rohož naskládáme vrstvu kousků ovčí vlny požadované barvy

postup:

v jednom směru. Druhou vrstvu vlny skládáme tak, aby byl směr vláken kolmo k první vrstvě. Třetí vrstvu klademe ve stejném směru vláken jako první vrstvu. Vlnu opatrně postříkáme mýdlovou vodou tak, aby se nám ve vláknech nevytvořily pod proudem otvory. Vrstvu zarolujeme do podložky a na obou koncích upevníme gumičkou. Na ručníku nebo jiném neklouzavém podkladu válíme rohož, dokud nezačne pěnit. Po chvíli rozmotáme, zkontrolujeme pevnost zafilcování. Vlákna musí držet pevně při sobě, tvořit jeden kus a celá textura by měla být tužší. Vlákna srovnáme, zavineme z druhé strany a ještě válíme. Filc rozmotáme a propláchneme v čisté vodě, vyždímáme a usušíme.

Variace 1:

Úrodné lány: Každý žák si vyrobí svou plst. Po usušení lze sestavit z kousků, které zpočátku nebudou příliš pravidelné, obrázek. Můžeme ji nainstalovat a přišpendlit na nástěnku, pracovat s ní jako s koláží. Lze ji využít jako vitráže do oken. Vlněný op-art: Vhodným námětem může být barevný op-art a Victor Vasarely. Seznámíme žáky s op-artem.

Pracujeme podobně jako

u předchozího námětu, pouze s tím rozdílem, že z plsti vystřihneme geometrické tvary. Ty potom žáci skládají do různých obrazců.

72

Lze takto pracovat pouze na koberci či je nainstalovat špendlíky na nástěnku. Ve vyšších ročnících lze části sešít nebo vypichováním připlstit k sobě. Měkké a tvárné geometrické tvary využijeme i v matematice – počítání, přiřazování, větší menší, sestavování modelů a podobně. Variace 2:

Malba vlnou: Abstrakce a její variace. S vlnou lze malovat. Vlnu v bílém přírodním odstínu pokládáme napříč přes sebe ve dvou tenkých vrstvách. Na tento základ můžeme „malovat“ barevnou vlnou. Poklademe ji pokud možno zase kolmo na předchozí vrstvu. Vlnu opatrně namočíme teplou mýdlovou vodou a utiskneme dlaněmi a přeložíme rohoží přes vrchní stranu obrázku, opatrně zamotáme a na krajích upevníme gumičkou nebo provázkem. Rohož valíme a po několika minutách zkontrolujeme. Vlnu srovnáme a pokud se ještě odlupuje a nedrží jednotný tvar, znovu zavineme a ještě válíme. Hotový obrázek pečlivě propláchneme od mýdla, usušíme a necháme uschnout. Schnutí by mělo probíhat nejlépe tak aby textilie byla roztažená a v rozích připevněná k rovné podložce. Případně přímo v rámu.

Variace 3:

Realistická malba vlnou: U realistické malby postupujeme při plstění stejně jako při tvorbě abstrakce, pouze s tím rozdílem, že by měla následovat po nějaké kresbě. Žáci budou malovat vlnou podle předlohy. Základní dvě vrstvy světlé vlny poklademe barevnou vlnou podle předlohy, kterou si sami vybrali a případně již nakreslili. Vhodné jsou krajinné motivy. Velká opatrnost je nutná při vlhčení a nanášení mýdla. Osvědčili se nám takzvané mlhovače, tedy rozprašovače tvořící mlhu. Další postup je stejný jako v předchozím námětu.

73

Variace 4:

Vlněná mozaika: Velmi rychlou technikou jsou takzvané rolády. V tomto případě budeme potřebovat ještě silonovou ponožku. Jedná

se

techniku

mokrého

plstění,

nikoliv

na

plochu,

ale do válečku. Vybereme tři kontrastní barvy. Každou vrstvu klademe napříč na sebe v různých barvách. Opatrně navlhčíme mýdlovou teplou vodou. Stlačíme dlaněmi a od kraje pevně zarolujeme jako roládu. Vzniklý váleček vsuneme do silonové ponožky a ještě namočíme mýdlovou vodou. Zarolujeme do rohožky a válíme, jako je pro techniku mokrého plstění běžné. Průběžně zkontrolujeme, vyvarujeme se toho, aby se vlna neproplstila do silonu. Vždy ho odtáhneme od válečku vlny. Váleček je hotový, pokud je pevný a tuhý. Váleček pečlivě propláchneme a rozkrojíme nebo rozstříháme na jednotlivá kolečka. Kolečka je vhodné ještě propláchnout a nechat uschnout. Ze vzniklých koleček skládají žáci mozaiku do rámečku z větviček či starých rámečků. Dále pak mohou skládat velké obrazce na koberci, nástěnce, stejně jako malé obrázky ve dvojicích. Navlečením na vlasec vznikají zajímavé řetězy. Variace 5:

Nunofilcování:

Poněkud

finančně

náročnější

technikou

je nunofilcování. Nejdostupnější podkladovou tkaninou je organza. Tu poklademe v tenké vrstvě vlnou a zaplstíme podle fantazie technikou mokrého plstění.

74

4.1.1.3 Vlna a jehla

Název:

Suché plstění (Jakubů, Tomcová 2008a, s. 68)

Cíl:

Žák si osvojí techniku suchého plstění.

Věk:

od 2. ročníku

Čas:

90 minut a více

Pomůcky:

přírodní česance očí vlny nebo vyčištěné rouno, barvené ovčí česance, plstící jehla, molitan

Metodický

Zvolený kousek vlny upravíme do podoby, kterou chceme filcováním

postup:

docílit a položíme na molitanovou podložku. Jehlu uchopíme mezi palec a prostředníček, opřeme o ukazovák. Jehlou plstíme kolmo dolů. Filcovanou vlnu držíme mezi palcem a ukazovákem. Dbáme velké opatrnosti. Pokud budeme probodávat vlnu jehlou naskrz dlouhým pohybem v zápěstí, tvar se rychle stlačuje. Drobnými pohyby, kterými bodáme zhruba do středu vlny, tvar upravujeme.

Variace 1:

Plstění do formy: V tomto případě lze využít formičky na cukroví. Chomáček vlny vsadíme do formičky a položíme na molitanovou podložku. Kolmým propichováním stlačíme objem vlny a uplstíme do požadovaného tvaru. Vzniklé tvary můžeme použít jako závěsy na mobily nebo dekorace vlněných obrazů. Příkladně k obrazu krajiny můžeme technikou vypichování vytvořit listy, plody a další drobnější detaily (fotodokumentace viz příloha D.5 Vlna a jehla).

Variace 2:

Plstění do kuličky: Kulička je náročnější, ale postup se nemění. Je třeba mít na paměti, že plstěnou vlnu je nutné soustavně v prstech otáčet, abychom udrželi tvar kuličky. Vypichovanou technikou lze vymodelovat různá zvířata, postavy, plody, květiny. Plstěním jehlou lze odekorovat vlněné obrazy a jiné výrobky mokrého plstění. Kombinace mokrého a suchého plstění je také velmi zajímavá. 75

4.1.2 Vlněná příze

Vlněnou přízi můžeme použít kupovanou, vhodné jsou zbytky vln, ale můžeme si ji také s žáky upříst. Pro žáky na prvním stupni je náročné předení na vřetánku, stačí je pouze seznámit s předením prsty. Nejedná se samozřejmě o předení v pravém slova smyslu, jde spíše o seznámení s technikou. Zde se nabízí motivace pohádkou o třech přadlenách. Zaměříme se na přadleny s velkým rtem a palcem. Učitel ukáže základní postup, tedy navlhčení palce a protáčení jedním směrem mezi prsty. Žákům dáme k dispozici různé česance, mohou kombinovat barvy. Děti nedokážou upříst dlouhé a tenké vlákno, ale v tom je jeho krása. Tato vlákna lze využít v některé z následujících technik. Zvlášť zajímavě se budou ruční příze vyjímat v niťáku. Většina technik je zaměřena na využití příze, nicméně pravá ovčí vlněná příze je drahá, proto musíme vzít zavděk dostupnějšími variantami. Lze pracovat se sisálovými a jutovými provázky Vhodné však je žáky seznámit s původem vlny, jejím složením a pro ukázku původu materiálu můžeme zase použít vzorník.

76

4.1.2.1 Seznámení a hry s přízí

Název:

Hrajeme si s klubíčky

Cíl:

Žák vytvoří jednoduché výrobky za pomoci techniky splétání nití. Rozvíjí jemnou motoriku. Tvořivým způsobem nakládá s výsledky své práce.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

45 minut

Pomůcky:

velké množství přízí, nití a provázků

Metodický

V úvodu je možné děti seznámit s různými druhy přízí, ale i provázků

postup:

vyráběných z přírodních i syntetických materiálů, jejichž ukázky máme ve vzorníku. Můžeme navázat na práci s vlnou a upříst si vlastní vlněnou přízi. Tu lze později využít nejen při hrách, ale také při tkaní a výrobě niťáku. S přízí seznámíme žáky podobně jako s ovčí vlnou. Necháme je si pohrát s materiálem, seznámit se s jeho vlastnostmi. Pokud máme k dispozici větší množství příze, nezůstávejme ve třídě. Rozdělme děti do skupin a v blízkosti školy nabídněte každé skupině strom nebo keř. Zazimování nebo nové šaty mohou být zadáním pro

žáky.

Upozorníme

je

na

šetrný

přístup

k rostlinám,

aby je „zdobením“ nepoškozovali. V lese nebo parku, aleji lze nainstalovat pavoučí sítě, provazové bludiště, cesty. Variace 1:

Množství tvořivých výtvarných her s přízí nabízí Cikánová (2008, s. 11 – 26) ve své publikaci „Objevujte s námi textil“. V krátkosti uvádíme jen některé náměty:

77

Třídění klubíček: Třídění podle vjemových charakteristik, podle hmatu, velikosti, barevnosti. Rozhovor klubíček:

Komunikace probíhá

pohybem

s klubky

a postupným rozvíjením vlněné příze, jejím kroucením, natahováním, křížením a podobně. Projevy nálad, nová setkání, spřátelení, konflikt, usmíření a další hry, které děti samy rozehrají. Kresba přízí: Volným pohybem příze na stole či koberci mohou vznikat konkrétní obrazy (fotodokumentace viz příloha D.6 Hry s přízí a kroucená šňůrka). Přebírání: Dětská hra používající provázků k vytváření obrazců přebíráním ve dvojici, ale i na prstech jednoho žáka. Na provázek lze také zaznamenávat doprovodné ilustrace k příběhům. Příze by měla mít obvod okolo 1 metru. Žáci si ji sami zauzlují. Přebíraná je mezi dětmi známá a oblíbená po mnoho let. Je pravděpodobné, že ji budou žáci znát. Přebíraná ve dvojicích se začíná tak, že nabereme smyčkyna palce a malíčky, pak nabereme smyčku prostředníky na každé straně (fotodokumentace viz příloha D.6 Hry s přízí a kroucená šňůrka).

78

4.1.2.2 Jednoduché předtkalcovské techniky Název:

Splétání šňůrek a copánků (Vondrušková, Kaprasová 1989, s. 8, 12)

Cíl:

Žák si osvojí techniky splétání nití. Cvičí jemnou motoriku. Tvořivým způsobem nakládá s výrobky.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

20 minut

Pomůcky:

příze, nůžky

Metodický

Jednoduchá kroucená šňůrka (Cikánová, K. 1996, s. 16):

postup:

Žáci si vyberou barvy bavlnky o délce třikrát delší, než je plánovaná délka šňůrky. Nejlépe se kombinují dvě barvy, ale žáky ve výběru neomezujeme. Děti odstřihnou nejméně šest nití. Na jednom konci sváží pramen nití na uzel a přivážou jej k lavici nebo židličce, druhý konec přivážou na střed obyčejné tužky. Postaví se tak daleko od lavice nebo židle, aby byla příze stále napjatá. Tužku protáčí v ruce po směru hodinových ručiček, dokud se barvy pravidelně neprolnou v celé délce šňůrky. Potom jí uchopí uprostřed a uvolní odstřižením od lavice. Oba konce se do sebe zamotají a utvoří se duhovaná šňůrka. Oba konce zpevníme uzlíkem. Ze šňůrky tvoříme obrázky, ilustrace příběhů, zážitků. K záznamu je

vhodná

fotodokumentace

či

videozáznam

pro

natočení

animovaného filmu (fotodokumentace viz příloha D.6 Hry s přízí a kroucená šňůrka).. Copánky:

Pletení třípramenných a

čtyřpramenných copánků

je jednoduchý způsob výroby pevné šňůrky.

79

Třípramenný copánek: Děti ho již na prvním stupni znají. Žáci spojí tři nitě a kříží první a druhou nit a třetí a druhou nit (nákres viz příloha C.1 Třípramenný copánek). Čtyřpramenný copánek (Staňková, Baran 2008, s. 29): Na kulatý čtyřpramenný copánek spojí žáci čtyři nitě uzlem dohromady. Zkříží první a třetí nit, pod nimi druhou a čtvrtou nit a postup stále opakujeme Je vhodné, aby žáci pracovali ve dvojicích a navzájem si podrželi konce copánku. Rozhodně by měla být první a třetí nit v jiné barvě než druhá a čtvrtá (nákres viz příloha C.2 Čtyřpramenný copánek). Copánky využijeme stejně jako kroucené šňůrky.

80

Název:

Pletení na prstech

Cíl:

Žák vytvoří jednoduchou pleteninu pomocí techniky pletení na prstech na základě názorné ukázky pracovního postupu.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

45 minut

Pomůcky:

hladká příze, pevná a spíše pružnější, nůžky

Metodický

Pletení řetízku z jedné nitě prsty (Vondrušková, Kaprasová 1989,

postup:

s. 9 - 11): Jedná se o pletení řetízku bez použití nářadí, tedy háčku. Postup je stejný jako při háčkování. Na přízi žáci vytvoří oko a podrží jej mezi palcem a prostředníkem levé ruky. Mezi palcem a ukazovákem pravé ruky utvoří další oko a již vytvořeným okem protáhnou přízi směrem doleva. Tento postup stále opakují a vytváří tak plochý řetízek. Ukončují

zastřižením

deseti

centimetrů

ze

zbývající

příze

a protažením posledním okem řetízku (nákres viz příloha C.3 Řetízek z jedné nitě). Pletení řetízku ze dvou nití prsty (Staňková, Baran 2008, s. 26): Postup je podobný, ale používáme dvě proti sobě jdoucí příze. Děti obě příze sváží uzlíkem, drží je mezi palcem a prostředníkem levé ruky. Jednu z přízí naberou na levý ukazovák, pravým ukazovákem vytáhnou takto vytvořeným okem další oko z druhé nitě směrem vpravo a levé oko utáhnou tak, že uzlík přesunou mezi palec a prostředník pravé ruky a levou nit zatáhnou.

81

Nyní levým ukazovákem provléknutým do oka vytáhnou z první nitě oko směrem nalevo, přesunou začátek řetízku do levé ruky a zatáhnou pravé oko. Tak střídají oka vytvořená pravým a levým ukazovákem. Vytváří tak čtyřhranný řetízek, který ukončují podobně jako řetízek z jedné nitě. Ustřihnout přízi, protáhnout posledními oky řetízku a utáhnout (nákres viz příloha C.4 Řetízek ze dvou nití). Prstové pletení na ruce: Přízi žáci namotají na prsty. Vedou ji od zápěstí levé ruky za palcem směrem do dlaně. Protáhnou před ukazovákem, za prostředníkem, před prsteníkem. Přízi dále protahují okolo malíku dopředu, za prsteníkem, před prostředníkem, za ukazovákem dopředu okolo všech čtyř prstu vedou přízi dozadu a mezi ukazovákem a palcem dopředu. Přízi lehce stáhnou směrem k dlani a přidrží palcem. Od ukazováku uchopí spodní očko blíže k dlani a přetáhnou přes prst ven, tak, že ukazovák z oka uvolníme, ale vrchní přízi na něm ponecháme. Stejným způsobem pokračují i u dalších prstů. Vlnu mírně utáhnou a omotají od ukazováku okolo čtyř prstů z přední i zadní strany a provléknou zpět u ukazováku a přidrží palcem. Pokračují uvolňováním ok. Po pěti řadách stáhnou pleteninu od hřbetu dlaně povytažením za počáteční nit. Ukončení provedou tak, že odstřihnou 20 centimetrů příze a provlečou ji všemi oky až k malíku a stáhnou (nákres viz příloha C.5 Prstové pletení a fotodokumentace viz příloha D.7 Pletení na ruce).

82

Variace:

Pletení dětí ve skupině: Pletení na několika rukou vedle sebe, díky němuž vznikne širší pruh pleteniny nebo pletení na pěti prstech, tedy zapojení i palce. Vzniklou pleteninu lze využít k instalaci ve třídě. Můžeme vytvářet kombinací řetízků a pleteniny na prstech sítě. Pleteninu lze dekorovat uzly, omotávat s ní předměty i žáky. Zajímavé jsou instalace v přírodě, land art,….

83

Název:

Pletení na cívce (Staňková, Baran 2008, s. 34 – 36)

Cíl:

Žák zvládne tvorbu řetízků textilní technikou pletení na cívce. Žák posiluje jemnou motoriku. Žák tvořivým způsobem řeší prostor a plochu.

Věk:

od 1. ročníku

Čas:

45 minut a více

Pomůcky:

cívka s háčky nebo hřebíčky (lze nahradit součástkou z kroužkové stavebnice Disco 32, fotodokumentace viz příloha D.8 Pletení na cívce), příze, nůžky

Metodický

Konec příze protáhneme otvorem cívky a kolem háčků otočíme

postup:

přízi tak, aby smyčky směřovaly ven – to jsou první očka. Přiložíme po vnější straně hřebíčků přízi dokola a přetáhneme očko předtím vytažené přes tuto přízi. Stálým opakováním se vytváří dutá šňůrka vycházející z otvoru cívky - dutinka. Šířka dutinky se řídí sílou materiálu, počtem hřebíčků i šířkou otvoru cívky. Dutinku zakončíme tak, že odstřihneme asi deseticentimetrový kousek příze. Ten protáhneme oky na háčcích a celou dutinku stáhneme do uzlíku (nákres viz příloha C.6 Pletení na cívce a fotodokumentace viz příloha D.8 Pletení na cívce). Obdobně lze postupovat při pletení na rámku. Rámeček pobitý hřebíčky je pomůckou pro tvorbu široké duté pleteniny (nákres viz příloha C.7 Pletení na rámku)

Variace 1:

Bludiště: V prostorách školy i školního pozemku, v lese lze instalovat tkanice do různých poloh, zavěšené, křižující cestu a to tak, aby kdokoli, kdo chce projít, musel toto bludiště překonat a pokochat se jejich pevností, barevností a zajímavým vzhledem připomínajícím síťové bludiště.

84

Variace 2:

Svetry pro stromy: Omotáváním tkanic z cívky, ale i pleteniny z rukou kolem stromu, ale i splétání stromů nebo jejich větví působí velmi zajímavě a pro děti je to velký zážitek (fotodokumentace viz příloha D.8 Pletení na cívce). Nejen pro stromy, ale případně i pro větší pokojové rostliny nebo třídní nábytek, mohou děti plést svetry.

Variace 3:

Vyšívání: Tkanice, ale i různé šňůrky, copánky, řetízky lze využít pro instalaci na pletivo plotu, sítě v tělocvičně nebo na pozemku, mříže ohraničující školní pozemek, lze vyšívat do čehokoliv co má čtvercovou strukturu ok. Výzdoba proplétáním, kombinací barev, struktury i tloušťky tkanic je velmi hravá.

Variace 4:

Pletení na rukou (Praktická žena 2012): Zde můžete využít znalosti dětí pletení řetízku z jedné nitě. Vytvoří tak řetízek o pěti okách. Přízi postupně provléknou oky řetízku, oka navlékají na předloktí jako na jehlici. Nová oka se navlékají na pravou ruku a utahují se. Levá ruka přidržuje řetízek. Zakončují tak, že konec příze postupně propletou všemi oky. Jde o vtipnou přípravu na pletení za použití pletacích jehlic. Z výsledné pleteniny lze tvořit nejrůznější dekorace, svazovat je navzájem, instalovat do prostoru i plochy, omotávat, řadit, věšet. Nechte žáky, ať sami tvoří (nákres viz příloha C.8 Pletení na předloktí a fotodokumentace viz příloha D.8 Pletení na cívce).

Variace 5:

Dutinky lze také vycpávat. Je možné jimi protáhnout izolovaný drátek obalený vlnou nebo vatou. Dutinku na obou koncích ukončit a prostorově tvarovat.

85

4.1.2.3 Jednoduché tkalcovské techniky Název:

Tkaní na kartonu (Prošková 2010, s. 38 – 54).

Cíl:

Žák se seznámí s nejjednodušší formou tkaní. Žák zvládne způsob natažení osnovy a proplétání útkové nitě.

Věk:

od 2. ročníku

Čas:

45 minut a více

Pomůcky:

karton (lepenka), tužka, nůžky, pravítko, příze na osnovu nebo přírodní provázek, útková příze nebo spředená vlna, stará vidlička

Metodický

Žáci si z lepenky vystřihnou obdélník nebo čtverec libovolné

postup:

velikosti. Na střed si nakreslí libovolný jednoduchý obrázek. Lze zadat tematicky (podzim: jablko, hruška, list, žalud). Tužkou si pomocí pravítka vyznačí podél okrajů pravidelné čárky po 1 cm. V místech čárek žáci nastřihnou lepenku. Vlnou omotají lepenku a na okrajích zasunou do připravených zářezů. Začínají tkát od spodní části obrázku. Žáci si sami zvolí materiál i barvu. Do osnovy vplétají zvolený motiv. Místy, která si přejí ponechat nevypletená, proplétají proužky papíry, ty jsou jakousi vodicí linií. Zakončují práci přestřižením a svázáním osnovní nitě. Hotové výrobky instalujeme do plochy nebo využijeme k tvorbě společné koláže na batikovaný starý ubrus (fotodokumentace viz příloha D.9 Tkaní).

Variace:

Vzhledem ke snadné dostupnosti materiálů a menší náročnosti práce lze obměny hledat snadno. Obměnou jsou témata, která zadáváme pro volbu motivu (roční období, svátky, makrosvět inspirovaný fotografií, abstrakce, geometrické tvary,…).

86

Název:

Tkaní na rámu (Prošková 2010, s. 52 - 88)

Cíl:

Žák za pomoci učitele vládne textilní výtvarnou techniku tkaní na rámu. Žák dokáže natáhnout osnovní niť. Žák se orientuje v pojmech osnova a útek a dokáže je použít.

Věk:

od 3. ročníku

Čas:

45 až 90 minut i více Časová dotace je závislá na velikosti tkaniny.

Pomůcky:

rámy z měkkého dřeva, větší nežli je zamýšlený formát tkaniny, hřebíčky s plochou větší hlavičkou pro uchycení osnovy (vhodné je spolupracovat s žáky 2. stupně v rámci technických činností, kde mohou rám vyrobit včetně zatlučení hřebíčků v centimetrových vzdálenostech), tvrdé papíry, staré vidličky, nůžky, lněný provázek na osnovu či pevná příze, na útek přízi z libovolného materiálu – spředená vlna, zbytky přízí, ale i látkových odstřižků (velmi zajímavá je práce s „kapesníkovinou“ viz příloha A Slovník pojmů) a přírodních provázků (zajistěte velké množství různých přízí)

Metodický

Práci předchází seznámení s technikou tkaní. Se zajímavostmi

postup:

z historie, případně ukážeme výtvarná díla vzniklá technikou tkaní. Do vodorovných stran rámu zatlučeme hřebíky dlouhé 2-3 cm ve vzdálenosti do 1 cm. Místo hřebíků však lze vytvořit pouze zářezy, do nichž se osnova zaklesne. Osnovu natáhneme střídavě okolo protilehlých hřebíčků. Osnovu natahujeme z pevné nitě či provázku, musí být přiměřeně napjatá, aby se neprověšovala. Do horní i dolní části propleteme obdélník tvrdého papíru (případně i dřívko, které oddělí párové a nepárové nitě), který bude držet výpletovou přízi a utvářet tvar obrazu.

87

Začínáme od spodní části. Zvolenou útkovou přízi provlékáme vždy nad a pod osnovní nití. V následující řadě opačně. Útkové nitě stahujeme k dolnímu okraji papíru tužkou nebo vidličkou. Přízi, kterou žák proplétá osnovu, si stočí do osmičky tak, aby se mu vešla do ruky a mohl ji proplétat osnovou. Tká se jejím vnitřním koncem, aby se lépe odvíjela. Při prvním tkaní na rámu nechte žáky pracovat bez předlohy. Seznámí se s technikou jednoduchého tkaní na rámu. Veďte je k častému střídání barev, aby si osvojili napojování přízí na sebe. Pro mladší žáky je patrně nejsnazší svázat přízi. Později je však vhodnější přízi zaplést do tkaniny na jiné místo. Uzlík by měl být při navazování vždy na spodní rubové straně obrazu. Na závěr se tkanina stáhne směrem dolů vidličkou do jedné roviny. Sejmutí práce z rámu lze udělat jednoduchým odstřižením osnovy a následným svázáním vždy vedle sebe napjatých nití. Tyto nitě lze nechat viset (nákres viz příloha C.9 Tkaní na rámu). Děti samy vhodně zvolí prezentaci svých prací. Příkladně zavěšením na šňůru kolíčky. Variace 1:

Variací a zároveň dalším krokem v tkaní na rámu je tkaní podle předlohy. Žáci si načrtnou jednoduchou předlohu pro tkaní. Lze

postupovat

od

geometrických

tvarů,

symbolických

a stylizovaných obrázků ke složitějším motivům. Variace 2:

Další obměnou může být vlastní sestavení rámu z větviček nalezených při školní vycházce. Větve lze svázat v rozích přírodním provázkem. Osnova se natáhne okolo rámu bez zatlučení hřebíčků. Do osnovy se vplétají přírodní příze, přírodní ovčí česance.

88

Tato činnost počínající seznámením s ovčí vlnou a dalšími přírodními textilními materiály, barvením vlny přírodními barvivy, vyrobením rámu a samotné tkaní na rámu může být zajímavou náplní dní školy v přírodě.

89

Název:

Tkaní na obruči

Cíl:

Žák si osvojí jednoduché principy tkaní. Žák rozvíjí vlastní tvořivost využitím neobvyklých pomůcek a přístupů ke tkaní.

Věk:

od 2. ročníku

Čas:

90 minut

Pomůcky:

gymnastické obruče, pružná vlna na osnovu, zbytky vln a látkových pruhů (velmi zajímavá je práce s „kapesníkovinou“ viz příloha A Slovník pojmů), nůžky

Metodický

Zbytky vlny, ale i pruhy látky jsou vhodné k tkaní na obruči.

postup:

Na obruč se jako pavučí síť natáhne osnova, vždy křížem přes sebe alespoň deset pramenů a jeden od středu k okraji tak, aby byl celkový počet nití v obruči lichý. Při křížení na středu obruče vždy přízí omotáme ostatní nitě a zpevníme tak osnovu.Vyplétá se od středu, kdy uzlem připevníme přízi a pleteme střídavě nad a pod prameny osnovy. Útkovou přízi máme smotanou v dlani. Další navazujeme na uzel tak, aby byl na rubové straně tkaniny. Vzniká kruhová tkanina, do níž lze zaplétat barvy libovolně. Lze vyplétat abstraktní obrazce či soustředné kruhy. Tkaní ukončíme přestřižením osnovy a svázáním dvou osnovních přízí vedle sebe, v jednom případě tří. Nechte žáky, aby sami zvolili možnosti uplatnění a vystavení prací (nákres viz příloha C.10 Tkaní na obruči a fotodokumentace viz příloha D.9 Tkaní).

Variace 1:

Podobným způsobem lze vytvořit niťák (viz níže). Práce zůstane v obruči, nevyjímá se ven. V tomto případě je zajímavé kombinovat a vymýšlet způsoby vyplétání „pavučiny“. Místo proplétání útku lze vytvářet splétáním pramenů cop, který nám znázorní pavučinu. Případně různým připevňováním uzly proplétat a kombinovat barvy přízí. 90

Variace 2:

Zajímavé je tkát či vytvářet niťák na dalších neobvyklých předmětech kruhového, ale i jiného tvaru. Lze tak vytvořit kruh z pedigu či z proutků. Využít lze především pro niťák i ráfek s dráty od jízdního kola. Vtipné je využití plaveckého kruhu či traktorové duše pro skupinovou práci.

91

4.1.2.4 Niťák Název:

Niťák

Cíl:

Žák se seznámí s technikou niťák. Žák za pomoci učitele zvládne tvořivým způsobem pracovat výtvarnou techniku vyvazování nití a přízí do rámu.

Věk:

od 2. ročníku

Čas:

45 až 90 minut je závislá na velikosti a náročnosti niťáku

Pomůcky:

dřevěný čtvercový rámeček nebo destička s hřebíčky po celém obvodu (vhodné je spolupracovat s žáky 2. stupně v rámci technických činností), nitě, příze, provázky, spředená vlna různé síly, nůžky

Metodický

Pro začátečníky je vhodné použít rámeček spíše větších velikostí –

postup:

od 20 cm délky strany. Hřebíčky ve vzdálenosti od 0,5 cm do 1,5 cm. Základem je síť, která může být pravidelná i nepravidelná. Ukažte žákům možnosti výpletu osnovy: Svislá osnova, do které vyplétáme útkové ozdobné nitě a příze. Vyplétání na koso, které je efektní právě ve čtvercovém rámu. Nepravidelné vyplétání osnovy. Nabídněte žákům dostatečně variabilní materiál pro vyplétání do osnovy. Poukažte na vlastnosti materiálu, jeho sílu, pružnost, barevnost. Pokud se rozhodnete používat přírodní provázky, nezapomeňte na horší poddajnost i pružnost materiálu. Ukažte, jak připevňovat materiál při vyplétání k osnově. V místě, kde se kříží osnova s výpletovým materiálem - útkem, vytváříme síťovací uzlík. Přebytečné nitě odstřihnětě. Nechte pracovat fantazii žáků. Jistě vás překvapí neotřelým řešením plochy.

92

Výsledné niťové obrazy lze instalovat v chodbě či třídě školy. Zavěsit je na vlasec do prostoru. Poskládat je vedle sebe a nechat děti, aby z nich samy sestavily vitráže 4 nebo 6 niťáků svázaných k sobě stranami. Variace 1:

Na

dřevěnou

destičku

lze

natlouct

hřebíčky do

určitých

jednoduchých tvarů a nitě natahovat podle fantazie. Starší žáci si mohou nepravidelně hřebíčky natloukat do destiček sami. Nedokonalost natlučených hřebíčků přidává na zajímavosti niťového obrazu (fotodokumentace viz příloha D.10 Niťák). Variace 2:

Niťák lze vytvářet podle předkreslené jednoduché předlohy žáků.

Variace 3:

Velmi vhodné je kombinovat vlastnoruční přízi z ovčí vlny s tenkými přírodními provázky a nitěmi. Vše v přírodních barvách. Vynikne tak nepravidelnost příze.

Variace 4:

Další variantou je tvorba niťáku vytahováním nití z řídké textilie, jako je gáza nebo pytlovina. Jednotlivé nitě lze mezi sebou provazovat, zhušťovat a proplétat. Vznikají zajímavé obrazce. Doporučujeme zvláště pytlovinu, která má hrubší vazbu a nitě se snadno vytahují.

93

4.2 Reflexe realizace vybraných metodických listů Výše uvedené metodické listy byly ověřovány pedagogy ze základních škol na Novobydžovsku a Královéhradecku. Ověřovalo je pět kvalifikovaných učitelek s rozdílnou délkou praxe na 1. stupni ve třídách od 1. do 5. ročníku. Tyto učitelky byly požádány o písemnou reflexi jednotlivých výtvarných činností. Současně odpovídaly na čtyři anketní otázky: 1. Proč jste si vybral/ vybrala právě tento výtvarný úkol? 2. Jaká spatřujete úskalí v realizaci tohoto výtvarného úkolu? 3. Doporučila byste ho k realizaci dalším kolegům a kolegyním? 4. Napadly vás během realizace výtvarného úkolu další možnosti využití dané techniky? Odpovědi respondenti začlenili do textu reflexe. Od 3. ročníku měli žáci možnost vyjádřit se písemně. Vybraná vyjádření dětí jsou uvedena pod reflexí jejich vyučujících.



Příprava a tvoření se surovou ovčí vlnou

Paní učitelka Martina B. (2. ročník; 27 žáků) Jako chovatelka ovcí jsem se pokoušela zapojit ovčí vlnu do výuky pracovních a výtvarných činností. Úprava střižní vlny je velmi náročná. Fakt, že bychom mohli vlnu připravovat společně, byl zajímavou výzvou. V předprázdninových dnech jsme s dětmi jeli na statek, mohly si ovečky pohladit a vidět, jak se stříhají. V dalších dnech jsme společně střiž namočili na pozemku školy a při vhodném počasí ji čistili. Pro děti to byl zajímavý zážitek a vlny, kterou nyní využíváme ve výtvarné výchově, si váží. Vzpomínají, jak se ovce stříhají, kolik vlna z jedné ovečky vážila a bohužel také jak zapáchala a byla mastná. S vlnou pracují rádi. 94

Ještě v červnu školního roku 2011/ 2012 jsme vyráběli míčky. Žáci se takto seznámili se samotnou technikou mokrého plstění do prostoru. V září jsme dekorovali míčky jehlou a vlastnoručně barvenou vlnou pomocí cibule. Vyzkoušeli jsme tedy několik technik. Úskalí však shledávám jednotné pro všechny. Problémem je velké množství žáků, pokud by mi nepomohla kolegyně, neumím si práci s tolika dětmi představit. Další je čas. Jsou děti, které byly rychle hotové, práce je bavila a při tvoření byly úspěšné, naopak některé pracovaly velmi pomalu. Zafungovala však vzájemná spontánní kooperace mezi dětmi. Posledním úskalím je prostor a pomůcky. Velké nádoby, voda na praní a plstění, jehly na suché plstění. Jehly děti často lámaly, než se naučily správně vpichovat do vlny. Práce však byla natolik inspirativní, že veškeré problémy smazala. Vřele práci s ovčím rounem, česanci a samotné plstění doporučuji. 

Pletení copánků a výroba kroucených šňůr

Paní učitelka Martina B. (3. ročník; 28 žáků) Hned na úvod musím zdůraznit úskalí, na které jsem při přípravě narazila. Přestože jsem zadala dětem s dostatečným předstihem úkol, aby si přinesly různé druhy přízí, bavlnek a zbytků vln, mnoho z nich to nesplnilo. Prý doma žádné takové věci nemají. Čerpali jsme tedy ze zásob, které nám věnovala babička žákyně. Děti pracovaly ve dvojicích a navzájem si pomáhaly. Začali jsme splétáním třípramenných copánků, mylně jsme předpokládala, že se jedná o činnost dětem důvěrně známou. Vybrala jsem si tento úkol pro jeho jednoduchost. Nejméně třetina třídy, chlapci i děvčata, však copánek nikdy plést nezkoušela. Naopak několik děvčat se snadno naučilo plést čtyřpramenný kulatý copánek. Při splétání kroucené šňůrky byly děti o poznání úspěšnější a jejich tvorba jim dělala větší radost. Prožívaly samotné kroucení, kdy se různě mísily barvy přízí.

95

Vzniklé copánky a šňůrky jsme svazovali do pavučin, sestavovali do pohyblivých obrázků, zdobili jimi rostliny ve třídě i sebe navzájem. Celé dvě vyučovací hodiny si děti užily. Nemohu říct, že by mě napadala nová využití, ale napadala děti. Je neuvěřitelné, jak si s provázky a šňůrkami „vyhrají“, to je vlastně i jistým doporučením, proč splétání kroucených šňůr a copánků zařadit do hodin výtvarné výchovy. Kristián, 3. ročník „To bylo dobrý, tahle výtvarná výchova. Nejvíc mě bavilo, jak jsme po sobě házeli klubíčkama, museli jsme to držet za konec a ona se udělala mezi náma všema pavučina.“ Natálie, 3. ročník „Nejhezčí bylo, když nás paní učitelka naučila tu kroucenou šňůrku a copánek ze čtyř. Já jsem si ho hned doma pak zkusila. A tu kroucenou šňůrku taky jsem si zapletla do vlasů. Je to hezký.“ 

Zamotánci

Paní učitelka Martina H. (1. a 2. ročník; 18 žáků) Pro mé prvňáčky mi přišlo na začátek práce s vlnou nejjednodušší zařadit „Zamotánky“. Cílem jedné vyučovací jednotky bylo měnit běžné prostředí školní třídy za použití vlny. Jako pomůcky byly využity drátěné geometrické modely a přírodní česance ovčí vlny. Žáci byli motivováni: „Kdybych byl pavoučkem v království Královny Zimy …“ Pavoučci tvoří dárečky pro královnu tím, že opředou koule, krychle a jehlany. „Kdybych byl pavoučkem … viděl bych v jejím království bílé květiny… (druhy květin), …viděl bych tato bílá zvířátka … (druhy zvířat). Nejprve byli žáci s vlnou seznámeni dotykem, čichem,… Hádali z čeho vlna je (děti bez problému poznaly). Co se z vlny vyrábí (děti vyjmenovaly svetry, šály, rukavice, mikiny, hračky, náplně do peřin a polštářů). Do česanců vlny jsme se zkoušeli zabalit (to děti velmi bavilo).

96

Hlavní činností bylo opřádání vlnou. Zvoleny byly pro všechny stejné předměty, krychle, kvádr, jehlan, koule (poté děti z vlastní iniciativy obalovaly i další předměty ve třídě, obalily i brýle). Činnost byla zážitková, děti bavila. Úskalí je v dětské netrpělivosti („Mě to nedrží …“, „Jak to mám udělat …“). 45 minut i s motivací, u které jsme se zdrželi, bylo málo, děti by tvořily i další hodinu. Na otázku „Co to mám v sáčku?“ odpovídaly děti nejdříve, že je to cukrová vata. Problém pro ně byl s utahováním vlny (na drátku se klouže, vhodnější je izolovaný plastem). Děti si nejdříve vybíraly velké kusy vlny, samy však později přicházely na to, že s menšími kousky se pracuje lépe. Netrpělivé děti s hyperaktivitou vtěsnaly chomáče vlny do modelu a měly práci hotovou. Několik dětí napadlo svazováním spojit několik těles dohromady a utvořit tak větší a velmi zajímavé objekty. Děti si všimly, že po práci s ovčí vlnou měly trochu mastné, ale voňavé ruce. Ovčí vlna jim voněla a práce s ní pro ně byla příjemná. Mohu jen doporučit, dokonce se o podobnou činnost pokusily i kolegyně z mateřské školy a byly stejně nadšené jako já. 

Níťák

Paní učitelka Martina H. (1. a 2. ročník; 18 žáků) Cílem dvou vyučovacích jednotek bylo vytvářet geometrické tvary proplétáním bavlnky. Pomůckami byla prkýnka pobitá hřebíčky do geometrických tvarů a bavlnky. Motivace proběhla odkazem na pavučiny v přírodě nebo sítě a výplety tenisových raket. Právě výplet tenisových raket, přestože nevýtvarný vzor, vedl děti k tomu, aby niťák vyplétaly pevně. Předešla jsme tak zřejmému úskalí této činnosti. V rámci mezipředmětových vztahů jsme si zopakovali geometrické tvary. Každý si vybral svůj oblíbený. Nejvíce žádaný byl kruh. Jednalo se o zajímavou zkušenost procvičující jemnou motoriku nejmladších žáků. Každý si vypletl obrázek po svém. Někdo protahoval bavlnku po obvodu, jiní se zaměřily na plochu. Činnost žáky zajímala. Po vytvoření jednotlivých niťáků jsme pokračovali na koberci a skládali je do mozaiky. Byly vytvořeny zajímavé obrazy a obrazce.

97

Na této činnosti se mi líbí, že prkýnka s hřebíčky lze znovu využít po čase s jinými dětmi. V naší škole tak vytvářela podobné niťáky i třetí třída. S kolegyní se nám oběma zdála výuka efektivní a pro její jednoduchost a materiálovou nenáročnost bychom ji rády doporučily i ostatním. 

Pletení dutinky na cívce

Paní učitelka Kateřina (4. ročník; 17 žáků) Tuto techniku znám z dětství, ale zapomněla jsem na ni. Našla jsem několik cívek vhodných k pletení. Další nám vyrobil otec žákyně ze dřeva. Pro žáky byly obtížné začátky pletení na cívce, příze jim klouzala z kolíčků. Pokračování po několika málo řadách bylo už snadné. Samotná technika děti zaujala natolik, že měly neustále cívky při sobě a pletly. Na několik měsíců se nejen v mé třídě, ale po celé škole „rozmohlo“ pletení dutinek. Další zážitkovou činností bylo splétání dutinek do dlouhých barevných hadů a jejich další využití. Omotávaly jimi stromy, vyplétaly drátěný plot, vytvářely prostorové sítě ve třídách a na chodbách, bludiště, kterými následně prolézaly. Dokázaly naprosto samostatně tvořit úžasné kompozice, „malovaly“ těmito dutinkami, nebo se jimi navzájem obvěšovaly. Některé žákyně se naučily pletení z dutinek na předloktí, ty potom vytvářely spíše prostorové dekorace a dlouhé šály. Domnívám, že s pozapomenutým pletením dutinek by měly být žáci ve škole seznámeni, a to nejen jako s výtvarnou technikou, ale i jako s pomůckou pro rozvoj jemné motoriky. Kateřina, 4. ročník „Řetěz se mi líbil, byla to sranda. Já jsem si to užila, ale nebavilo mě, když každý chtěl, abych jim udělala začátek.“ Tomáš, 4. ročník „Výtvarná výchova bylo dobrá, protože jsme si všichni udělali na chodbě bludiště. Ono to jako není úplně bludiště, ale dá se tím prolejzat, to je dobrý.“

98



Acháty vytvářené technikou mokrého plstění

Paní učitelka Zdislava (5. ročník; 24 žáků) Při výběru z metodických listů mě zaujaly plstěné acháty. K motivaci jsem využila skutečné acháty. Úskalí shledávám ve zdlouhavém vytváření plstěné kuličky. Samotné plstění bez motivace a závěrečného hodnocení a instalace trvalo žákům dvě vyučovací jednotky. Jde o velmi příjemnou výtvarnou činnost, jejímž vrcholem je rozkrojení plstěné kuličky. Žáci byli nadšeni a následné skládání, tvoření hadů, mozaik, obrazců, špendlení, porovnávání a třídění achátků se jim stalo oblíbenou náplní volného času. Sandra, 5. ročník „Nejvíce mě nebavilo, když jsme dělali kuličku. Vůbec mi to nešlo namotávat. Ale výsledek byl super.“ Patrik, 5. ročník „Acháty byly zatím to nejlepší, co jsme ve výtvarné výchově dělali, ale nebavilo mě, když jsem to musel takovou dobu plstit. A nejlepší bylo rozřezávání kuličky. Bylo to, jako bychom otvírali Kinder vajíčko. Těším se na textil a další výrobky.“ Veronika, 5. ročník „Nejdřív mě to moc nebavilo, ale jak jsme nabalovali další barvy, začala jsem být zvědavá. Přemýšlela jsem, jaké barvy by se k sobě hodily. Rozpůlení kuličky bylo nádherné. Hezké bylo také, když jsme dávali svoje acháty vedle sebe a různě to měnili. Nosím svůj achát z vlny pořád u sebe. Je to můj talisman.“

99



Pavučinky tkané na obruči

Paní učitelka Zdislava (5. ročník; 24 žáků) Obruč jako výtvarné náčiní připadala dětem zábavná. Znají ji z hodin tělesné výchovy, jako výtvarné náčiní je pro ně nová. Přesto jsem do výuky tělocviku pohybové aktivity s obručí zapojila. O hodinách výtvarné výchovy se pak žáci mohli plně soustředit na tvoření. K práci zaberou dost místa. Jediné úskalí, které jsem shledala, bylo ve snímání tkaniny z obruče. Pokud žáci osnovu příliš stahovali, vytvořili tak jakousi misku. Vnímali to však pozitivně a kruhovou tkaninu využili jako klobouky. Následovala neplánovaná módní přehlídka. Jedna žákyně vytvořila neúmyslně srdce. Ostatní svými pracemi měnili prostředí třídy. Dekorovali nejen židle, ale i skříně, koberec a tabuli. Nikola 5. ročník „Zpočátku se mi to zdálo mnohem těžší, než to bylo. Výrobek velmi pevně drží, což mě překvapilo. Byla to báječná zábava.“

100

5 ZÁVĚR Hlavním cílem této diplomové práce bylo sestavit soubor metodických listů, které tvořivým způsobem obohatí výuku výtvarné výchovy a inspirují učitele v jejich přípravách na výtvarné jednotky. Již z předběžné sondy v rámci přípravy na tvorbu diplomové práce jsem totiž zjistila, že učitelé s textilními materiály sice pracují, ale kombinují je často s papírem. Textilní techniky potom nezařazují téměř vůbec. Později jsem kvantitativním výzkumnou metodou písemného dotazování učitelů 1. stupně zjistila, jaká je skutečná četnost a způsob využívání textilních materiálů a technik ve výtvarných úkolech na 1. stupni základní školy. Učitelé se využívání textilních materiálů a zařazování textilních technik vyhýbali. Hlavním důvodem byl nedostatek námětů. Na základě těchto získaných dat a studia odborné literatury jsem vytvořila soubor výtvarných úkolů a metodických listů. Požádala jsem učitele o realizaci úkolů, které si sami vybrali, ve výuce. Účinnost úkolů jsem ověřila jednoduchými anketními otázkami a reflexivními záznamy z realizovaných výtvarných jednotek. Ze záznamů vyplynulo, že metodické listy jsou i přes jistá úskalí při výuce efektivní a inspirují vyučující prvního stupně za pomoci žáků k dalším neotřelým výtvarným úkolům. Touto prací jsem chtěla ukázat, že obavy ze zařazování textilních materiálů a technik do hodin výtvarné výchovy nejsou na místě. S relativně snadno dostupným materiálem, jako je ovčí rouno nebo příze, a s jednoduchými technikami lze uskutečňovat neobvyklé a zajímavé výtvarné úkoly, které žákům ukážou nové možnosti ve výtvarném vyjadřování. Zvláště přírodní materiály jsou přitažlivou a nevyčerpatelnou oblastí, která poskytuje mnoho námětů pro naši pedagogickou činnost.

Přeji všem, kteří se zajímají o obohacení svých hodin výtvarné výchovy, mnoho úspěchů a společných zážitků ve výuce při realizaci výtvarných úkolů s textilními materiály či textilními technikami.

101

6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AMOS. Tvořivý AMOS [online]. 2013 [cit. 2013-03-15]. Časopis Creative AMOS. Dostupné z: http://www.tvorivyamos.cz/casopis-creative-amos/t-298/. BABYRÁDOVÁ, H. KŘEPELKA, P. a kol.

Spontánní umění. Vyd. 1. Brno:

Masarykova univerzita, 2010, 342 s. ISBN 978-80-210-5400-4. BARDEHLE, M. KRAFT, S. Náramky přátelství z provázků a dalších materiálů. Ostrava: Anagram, 2002, 32 s. Topp. ISBN 80-863-3142-3. BIDLOVÁ, V. Barvení pomocí rostlin. 1. vyd. České Budějovice: Rosa, 2004, 26 s. ISBN 80-239-2965-8. BREZINOVA, A. Macramé. 2. vyd. Bratislava: Alfa, 1981, 84 s. CIKÁNOVÁ, K. Objevujete s námi textil. 1. vyd. Praha: Aventinum, 1996, 123 s. ISBN 80-852-7785-9. DARDENNE, A. Originální výrobky z plsti. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2008, 62 s. Dobré nápady v praxi. ISBN 978-80-7234-596-0. DREYER, E. DREYER, W. Stromy a keře: spolehlivé určování podle fotografií a popisů. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2004, 222 s. Kapesní průvodce přírodou. ISBN 80-7291110-4. Fler – kreativní svět [online]. 2013 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://www.fler.cz/. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Překlad Vladimír Jůva. Brno: Paido, 2000, 207 s. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-859-3179-6.

102

GRIMMICHOVÁ, A. Nunofilcování: tkaninové plstění. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 112 s. Výtvarný kurz. ISBN 978-80-247-3674-7. HAVLÍN, J. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Ilustrace Otakar Procházka. Praha: Brázda, 1991, 399 s. ISBN 80-209-0189-2. JAKUBŮ, L. TOMCOVÁ, G. Filcování. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008a, 96 s. Výtvarné techniky (Computer Press). ISBN 978-80-251-2034-7. JAKUBŮ, L. TOMCOVÁ. G. Filcování: tvoříme z ovčí vlny. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008b, 64 s. Malá dětská dílna. ISBN 978-80-251-1955-6. JANOTKA, M. LINHART, K. Zapomenutá řemesla: vyprávění o lidech a věcech. Praha: Svoboda, 1984, 192 s. JÁNSKÝ, P. Já, písnička: zpěvník pro žáky základních škol: pro 1. - 4. třídu. 2., přeprac. vyd. Cheb: Music Cheb, 1995, 116 s. ISBN 80-859-2501-X. JEŘÁBEK, J. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005, 126, 92 s. ISBN 80-870-0002-1. MACKO, A. NEVŘELOVÁ, O. Výtvarná výchova ve 3. a 4. ročníku ZŠ: Metodická příručka. 5. vydání. Praha: SPN, 1989. MARKOVÁ, G. Kumihimo: splétání. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 48 s. Šikovné ruce (Grada). ISBN 978-80-247-2657-1. MLADÁ, J. PROCHÁZKA, F. Atlas cizokrajných rostlin. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1987, 342 s.

103

PILLER, B, LEVINSKÝ, O. Malá encyklopedie textilních materiálů. Praha: SNTL Nakladatelství technické literatury, 1978. POUPA, V. VOSEČEK, J. Výtvarná výchova v 1. a 2. ročníku. Praha: SPN, 1984. Praktická žena, 2012, roč. 63, č. 11. ISSN 0231-6471.

PŘEDENÍ

[online].

2012

[cit.

2012-10-04].

CD

VŘETÁNKO.

Dostupné

z: http://www.predeni.cz/stranky/cd_vretanko.htm. PROŠKOVÁ, I. VOZKOVÁ, E. Síťování. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2004, 96 s. Tradiční řemesla. ISBN 80-251-0123-1. SKARLANTOVÁ, J. VECHOVÁ, M. Textilní výtvarné techniky. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005, 208 s. ISBN 80-723-8319-1. SPANLANGOVÁ, D. SÝKORA, P. Pohádky ovčí babičky. 2. vyd. Praha: Albatros, 2008. 52 s. ISBN 80-00-02141-2. STAŇKOVÁ, J. BARAN, L. Tradiční textilní techniky. Praha: Grada, 2008. ISBN 80-7238-319-1. STOJAN, J. Maličká su 1. díl Učebnice pro děti mateřské a základní školy. Vyd. 1. Přerov: JASTO, 1996. ISBN 80-901-9325-0. STŘEVLÍK. STŘedisko Ekologické Výchovy Libereckého kraje [online]. 2012 [cit. 201303-15].

PO

STOPÁCH

PASTÝŘŮ

I.

Dostupné

z: http://www.strevlik.cz/skoly/zakladni-skoly/jednodenni-programy. ŠKORPILOVÁ, H. Mokré plstění ovčí vlny. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 112 s. Výtvarný kurz. ISBN 978-80-247-3326-5.

104

TERŠL, S. Abeceda textilu a odívání. Praha: Noris, 1994, 278 p. ISBN 80-900-9087-7. TKANÍ. Atelier Johanna [online]. 2013 [cit. 2013-03-15]. Sada 23 vzorků vláken v deskách. Dostupné z: http://eshop.tkani.cz/material-pro-tvorbu/rouno-hedvabi-woolwolle/jednotliva-vlakna-v-malem-mnozstvi/sada-23-vzorku-vlaken-v-deskach.htm. Umění: velký obrazový průvodce. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 612 s. ISBN 978-80-242-2663-7. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, 531 s. ISBN 978-802-4621-531. VONRUŠKOVÁ, A. KAPRASOVÁ, L. Šikovné ruce aneb malá škola textilních technik. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1989, 126 s. ISBN 80-204-0052-4. Vzdělávací program Základní škola. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1996, 275 s. ISBN 80-716-8337-X.

105

7 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tabulky: Tab. 1 Délka praxe respondentů na 1. stupni ZŠ……………………………………… 43 Tab. 2 Kvalifikace respondentů……………………………………………………….. 44 Tab. 3 Využívání textilních materiálů……………………………………………..….. 48 Tab. 4 Důvody nevyužívání textilních materiálů……………………………………... 49 Tab. 5 Preference textilních technik…………………………………………………... 50 Tab. 6 Důvody nevyužívání textilních technik……………………………………….. 51 Tab. 7 Práce s textilními materiály v jednotlivých ročnících………………………… 52 Tab. 8 Zařazování textilních technik v jednotlivých ročnících……………………….. 54 Tab. 9 Respondenti s praxí do pěti let……………………………………………….... 56 Tab. 10 Respondenti s praxí od pěti do patnácti let…………………………………… 57 Tab. 11 Respondenti s praxí od patnácti do dvaceti pěti let.………………………….. 58 Tab. 12 Respondenti s praxí od dvaceti pěti let……………………………………….. 59

Grafy: Graf 1 Délka praxe respondentů na 1. stupni ZŠ……………………………………… 44 Graf 2 Kvalifikace respondentů……………………………………………………….. 45 Graf 3 Konkrétní textilní materiály………………………………………………….... 46 Graf 4. Textilní techniky.……………………………………………………………... 47 Graf 5 Využívání textilních materiálů……………………………………………..….. 48 106

Graf 6 Důvody nevyužívání textilních materiálů……………………………………... 49 Graf 7 Preference textilních technik………………………………………………….. 50 Graf 8 Důvody nevyužívání textilních technik……………………………………….. 51 Graf 9 Práce s textilními materiály v jednotlivých ročnících…………………………. 53 Graf 10 Zařazování textilních technik v jednotlivých ročnících…………………….... 54 Graf 11 Respondenti s praxí do pěti let……………………………………………….. 56 Graf 12 Respondenti s praxí od pěti do patnácti let…………………………………... 57 Graf 13 Respondenti s praxí od patnácti do dvaceti pěti let.………………………….. 58 Graf 14 Respondenti s praxí od dvaceti pěti let……………………………………….. 59

107

8 SEZNAM PŘÍLOH A Slovník pojmů B Dotazník C Nákresy výrobních postupů tvorby vybraných textilních technik C.1 Třípramenný copánek C.2 Čtyřpramenný copánek C.3 Řetízek z jedné nitě C.4 Řetízek ze dvou nití C.5 Prstové pletení C.6 Pletení na cívce C.7 Pletení na rámku C.8 Pletení na předloktí C.9 Tkaní na rámu C.10 Tkaní na obruči

D Fotodokumentace D.1 Vlna D.2 Tvoření v ekologickém centru Střevlík D.3 Zamotánci D.4 Vlna a voda D.5 Vlna a jehla D.6 Hry s přízí a kroucená šňůrka D.7 Pletení na ruce D.8 Pletení na cívce D.9 Tkaní D.10 Niťák

108

A Slovník pojmů Česanec

Je to pročesaný pramen ze spřadatelných vláken srsti příkladně ovce, který je připraven pro další zpracování, jako je předení a plstění.

Gobelín

Jde o ručně tkaný nástěnný koberec, který je nejčastěji vlněný. Také tapiserie

Kapesníkovina

Je v podstatě tenké, zpravidla bavlněné, plátno natrhané na pruhy. Pruhy plátna jsou roztřepené a tvoří dojem silné pletací příze. Jedná se také o odstřižky při výrobě kapesníků nebo prostěradel, proto lidový název kapesníkovina.

Krample

Nástroj na česání vlny podobný kartáči. Po vyčesání vznikají česance.

Osnova

Jde o soustavu rovnoběžně natažených nití připravených pro tkaní.

Ovčí střiž

Surová ovčí vlna bez úpravy po ostříhání ovce.

Pesíky

Tvoří hrubší, svrchní, vrstvu zvířecí srsti, která chrání před nepřízní počasí.

Plsť

Jedná se o textilii, která vznikla ze vzájemných spojení a zaklesnutí jednotlivých šupinatých vláken srsti.

Podsada

Tvoří hustou, ale jemnou spodní vrstvu zvířecí srsti.

Rouno

Jednoduše je to ovčí srst rozložená v ploše.

Textilie

Zjednodušeně jde o jakékoliv textilní vlákno a výrobek z ní pocházející.

Útek

Je to nit, která se protkává osnovou a tvoří s ní tak společnou vazbu.

Vlákno

Protáhlá základní část textilie.

B Dotazník pro učitele Textilní materiály a techniky ve výtvarné výchově Vážená paní učitelko, pane učiteli. Ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku, který se týká využívání textilních materiálů a technik ve výtvarné výchově na 1. stupni základní školy. Dotazník je anonymní a zjištěné informace budou využity pouze pro výzkumné účely. Na základě poznatků budou sestaveny metodické listy využívající textilních materiálů a technik ve výtvarné výchově na 1. stupni ZŠ.

1. Uveďte prosím, jaká je délka vaší praxe na 1. stupni ZŠ: □ do 5 let

□ od 15 do 25 let

□ od 5 do 15 let

□ od 25 let

2. Jste kvalifikovaná/ kvalifikovaný pro učitelství na 1. stupni ZŠ? □ Ano

□ Ne

3. Uveďte textilní materiály, které ve výtvarné výchově využíváte. ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ 4. Uveďte textilní techniky, které do výtvarné výchovy zařazujete. ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ 5. Dáváte přednost: □ Práci pouze s textilními materiály (pokračujte ot. č. 7). □ Kombinaci textilních materiálů s dalšími materiály (pokračujte ot. č. 7). □ S textilními materiály nepracuji. 6. S textilními materiály nepracujete, protože: □ Jsou nákladné. □ Materiál je nedostupný. □ Nemáte dostatek námětů pro práci. □ Jiný důvod: __________________________________________________. 7. Dáváte přednost:

□ Samotným textilním technikám (pokračujte ot. č. 9). □ Kombinaci textilních technik s dalšími výtvarnými technikami (pokračujte ot. č. 9). □ Textilní techniky nezařazujete. 8. Textilní techniky nezařazujete, protože: □ Jsou časově náročné. □ Jsou nákladné. □ Nemáte dostatek námětů pro práci. □ Jiný důvod: __________________________________________________. 9. Ve kterém ročníku pracujete s textilními materiály? □ V žádném.

□ V 3. ročníku.

□ V 1. ročníku.

□ V 4. ročníku.

□ V 2. ročníku.

□ V 5. ročníku.

10. Ve kterém ročníku zařazujete textilní techniky? □ V žádném.

□ V 3. ročníku.

□ V 1. ročníku.

□ V 4. ročníku.

□ V 2. ročníku.

□ V 5. ročníku.

……………………………………………………………………………………… Děkuji Vám za pomoc. Pokud byste měl/měla zájem o další spolupráci (poskytnutí inspirací využívajících textilní materiály a techniky ve výtvarné výchově na prvním stupni), prosím kontaktujte mě: [email protected]. Děkuji Mgr. Zuzana Pípová

C Nákresy výrobních postupů tvorby vybraných textilních technik C.1 Třípramenný copánek

Obr. 1 Postup splétání třípramenného copánku

C.2 Čtyřpramenný copánek

Obr. 2 Postup splétání čtyřpramenného copánku

C.3 Řetízek z jedné nitě

Obr. 3 Postup pletení řetízku u jedné nitě prsty

C.4 Řetízek ze dvou nití

Obr. 4 Postup pletení řetízku ze dvou nití prsty

C.5 Prstové pletení

Obr. 5 Postup pletení na prstech

C.6 Pletení na cívce

Obr. 6 Postup pletení na cívce

C.7 Pletení na rámku

Obr. 7 Postup pletení na rámku

C.8 Pletení na předloktí

Obr. 8 Postup pletení na předloktí

C.9 Tkaní na rámu

Obr. 9 Postup tkaní na rámu

C.10 Tkaní na obruči

Obr. 10 Postup tkaní na obruči

D Fotodokumentace D.1 Vlna

Obr. 11 Vzorník textilních vláken

Obr. 12 Česání vlny kartáči

Obr. 13 Barvení vlny chemickými barvivy

Obr. 14 Barvení vlny přírodními

Obr. 15 Ovčí vlna barvená cibulí,

barvivy

kurkumou a slupkami vlašských ořechů

Obr. 16 Předení

Obr. 17 Tkaní

Obr. 18 Mokré plstění

Obr. 19 Suché plstění

D.2 Tvoření v ekologickém centru Střevlík

Obr. 20 Seznámení s rounem

Obr. 21 Seznámení s předením

Obr. 22 Česání rouna česačkou

Obr. 23 Plstěná hračka

Obr. 24 Suché plstění

Obr. 25 Mokré plstění

D.3 Zamotánci

Obr. 27 Seznámení s vlnou

Obr. 28 Hry s vlnou

Obr. 29 Rychlé splnění úkolu

Obr. 30 Zamotaný jehlan

Obr. 31 Manipulace se zamotánky

Obr. 32 Výstavba městečka

D.4 Vlna a voda

Obr. 33 Mokré plstění kuličky

Obr. 34 Mokré plstění drahokamu

Obr. 35 Celé drahokamy

Obr. 36 Rozpůlené drahokamy a jejich další využití

Obr. 37 Skládání mozaiky

Obr. 38 Plátky drahokamů

D.5 Vlna a jehla

Obr. 39 Vlna a jehly na suché plstění

Obr. 40 Plstění do formy

Obr. 41 Plstění míčku

Obr. 42 Plstění velikonoční kraslice

Obr. 43 Plstěná kačenka; Michaela, 10 let

Obr. 44 Plstěný medvěd; Sandra, 9 let

D.6 Hry s přízí a kroucená šňůrka

Obr. 45 Házení klubíček

Obr. 46 Propletené bludiště

Obr. 47 „Jsem zamotaný v bludišti“

Obr. 48 Uzel ve středu bludiště

Obr. 49 Společná kresba obrázku přízí Obr. 50 Víla nakreslená přízí umí tančit

Obr. 51 Přebíraná - držení nitě

Obr. 52 Přebíraná - omotání nitě

Obr. 53 Přebíraná – základní držení

Obr. 54 Přebíraná – podávání I

Obr. 55 Přebíraná – podávání II

Obr. 56 Kroucení šňůrky I

Obr. 57 Kroucení šňůrky II

Obr. 58 Třídění, porovnávání, duhování

Obr. 59 Skládání do obrazců

Obr. 60 Oživení pokojové rostliny Obr. 61 Spontánní aktivita žáků

D.7 Pletení na ruce

Obr. 62 Pletení na čtyřech prstech I.

Obr. 63 Pletení na čtyřech prstech I.

Obr. 64 Pletení na pěti prstech I

Obr. 65 Pletení na pěti prstech II

D.8 Pletení na cívce

Obr. 66 Počátek pletení na cívce

Obr. 68 Dutinka pletená na cívce

Obr. 67 Základní propletení

Obr. 69 Zazimování stromů

Obr. 71 Pletenina z dutinek vytvořená pletením na předloktí Obr. 70 Svetr pro strom

D.9 Tkaní

Obr. 72 Tkaní na kartonu

Obr. 73 Osnova tkaní na kartonu

Obr. 73 Proplétání pramenem česance

Obr. 74 Košík s květinami

Obr. 75 Osnova pro tkaní na obruči

Obr. 76 Kolotoč při proplétání

Obr. 77 Tkaní na obruči I

Obr. 79 Snímání tkaniny z obruče

Obr. 81, obr. 82 Využití tkaniny

Obr. 78 Tkaní na obruči II

Obr. 80 Svazování osnovních nití

D. 10 Niťák

Obr. 83 Niťák na dřevěné destičce

Obr. 84 Vyplétání niťáku I

Obr. 85 Vyplétání niťáku II

Obr. 86 Vyplétání niťáku III

Obr. 87 Mozaika z niťáků

Obr. 88 Různobarevné niťáky