0RNāDGŋGDUSāâURG\ NWHUĘPMVPHSRKUGOL Text: Alena Říhová
Mokřad je podmáčené území, přes které suchou nohou neprojdete. Ani voda ani souš... Na první pohled nic moc, řekl si člověk minulého století. A protože se mu vodou nasáklý terén nedařilo zemědělsky obdělávat ani jinak využívat, jal se ho ve velkém přeměňovat na pole a lesy. Co zbylo, povětšinou znečistil. Poškozené mokřady však začaly strádat, zanikat a prakticky nám z krajiny vymizely. Nyní vynakládáme obrovské úsilí na jejich záchranu. Pomozte i vy. Mokřady nám stojí za to!
c
Mokřady jsou území velmi rozmanitá. Dnes vzácné tůňky (podobné této) najdete dokonce i na území hlavního města, např. v povodí nedávno revitalizovaného potoka Rokytky, protékajícího největším pražským přírodním parkem Klánovice-Čihadla. Ty nechráněné se ale bohužel stávají oběťmi půdní eroze či černých skládek. Foto David Říha
Ž I VÁ PŘ Í RO DA
Dnes mokřady patří k celosvětově nejohroženějším ekosystémům a my bohužel zpětně zjišťujeme, že jejich roli v přírodě jsme velmi podcenili a jejich obrovský potenciál jsme nedokázali využít. Ba naopak, nešetrným zacházením s krajinou jsme je téměř zlikvidovali a teď se nám to vrací i s úroky. Někde se nám krajina doslova přehřívá, jinde ji sužují ničivé povodně, půdu brázdí eroze, živiny jsou z ní ve velkém vyplavovány do povrchové vody (čímž ji znečišťují) a o mnohých
mokřadních rostlinách a živočiších si příští generace budou zřejmě už jen číst. Nyní se musíme s katastrofickými následky svého činění popasovat a tak vynakládáme horentní sumy na záchranu posledních střípků mokřadů. Snad ještě není pozdě.
([NOX]LYQâVOXĜE\]DGDUPR Mokřadní ekosystémy (ať už přirozené či umělé) jsou vskutku unikátní. Ačkoliv jde o plejádu různorodých
–8–
FUNKCE MOKŘADŮ V KRAJINĚ Dokáží pojmout a zadržet obrovské množství vody (nasáknout ji jako mycí houba) – jsou tedy její přírodní zásobárnou (vyskytují se jak u pramenů, tak podél celých vodních toků, které zásobují vodou, zejména v době sucha) a zároveň chrání krajinu před povodněmi. Velkým výparem se podílejí na stabilizaci klimatu a na koloběhu vody v přírodě. Fungují na principu solárního rozprašovače (sprchy). Mokřadní rostliny a půda, nasáklé vodou (jsou jejími zásobníky), pohlcují energii slunečního záření (dopadající na zemský povrch) a pomáhají ji přeměňovat na teplo (skupenské teplo výparu). Voda v nich se ohřívá a tím se vypařuje (přijetím skupenského tepla výparu se totiž mění na vodní páru). Vodní pára teplo roznáší po okolí. Odvádí ho z přehřátých míst (ta jsou ochlazována), na místa chladnější (ta jsou oteplována), kde ho (skupenské teplo kondenzační) do okolí zase vrací při znovuzkapalnění (kondenzaci). My pak pozorujeme např. kapky rosy nebo mlhu. Mokřady se tak podílí na nejdokonalejším roznosu sluneční energie, kterým mění mikroklima – zvyšují vlhkost vzduchu, vyrovnávají teplotní rozdíly v průběhu dne a snižují proudění vzduchu v přízemní vrstvě. Ukládají v sobě atmosférický uhlík (nejvýznamnějším úložištěm uhlíku jsou rašeliniště) tím, že pohlcují nadbytečný oxid uhličitý ze vzduchu. Zpevňují břehy vodních těles (např. potoků, řek, přírodních rybníků a jezer), čímž snižují riziko větrné a vodní eroze. Tvoří zónu přechodu mezi suchozemským a vodním prostředím. Mají samočisticí schopnost. Omezují znečištění (mechanické i chemické) vodních těles. Povrchovou vodu, která přes ně prochází, totiž dokáží dokonale přefiltrovat (tím zadržují hrubší nečistoty, ale zároveň ji zbavují živin, které by jinak zvyšovaly její úživnost – trofii) a tím podstatně ovlivňují její kvalitu. Této unikátní schopnosti mokřadů se dnes využívá komerčně v kořenových čistírnách, tj. uměle založených mokřadech pro čištění odpadních vod. Vyznačují se největší biologickou rozmanitostí (biodiverzitou) vůbec. Nespočet druhů mokřadních rostlin poskytuje domov (úkryt, potravu a místo pro rozmnožování) obrovskému množství živočichů (zejména hmyzu, rybám, obojživelníkům, plazům, ptákům a savcům). Mokřadní společenstva (rostlin, živočichů, ale také hub a mikroorganismů) jsou specifická a typicky vázaná na daný biotop – jejich jednotliví zástupci jsou na zdejší podmínky přizpůsobeni, proto se nikde jinde nevyskytují. Najdeme tu druhy vodní, vlhkomilné, ale i suchozemské zároveň. Pozn. Látka (např. voda) při přechodu ze skupenství kapalného (např. z tekuté vody) na plynné (např. vodní páru) přijímá skupenské teplo okolí (tzv. skupenské teplo výparu, STV), zatímco při přechodu ze skupenství plynného (např. z vodní páry) na kapalné (např. tekutou vodu) skupenské teplo (tzv. skupenské teplo kondenzační, STK) do okolí odevzdává. Zjednodušeně tedy lze říci, že pro tutéž látku (např. vodu) za shodné teploty je STV = STK.
území s nespočtem podob (od např. trvalých louží, přes tůně, jezírka, jezera, rybníčky, rybníky, potoční nivy, slepá ramena, podmáčené louky, až k bažinám, slatiništím a rašeliništím), spolehlivě je poznáme podle zaplavené půdy (minimálně v zóně kořenů, ale často i nad půdním povrchem). Zjednodušeně řečeno, prostě tu „postává“ voda (sladká, brakická nebo slaná) – trvale nebo alespoň po většinu vegetační sezóny. Tyto variabilní a velmi specifické biotopy jsou nezastupitelným prvkem krajiny jak z hlediska estetického – významně utvářejí její –9–
K vidění jsou tu i vzácné nivní louky. Tato je hnízdištěm ohrožené čejky chocholaté. Foto David Říha
Ž I VÁ PŘ Í RO DA
f
Eutrofní rybníček, postupně zarůstající vegetací, se bez lidské pomoci časem přemění v nivní louku. I ta však může dále zarůstat až do stadia lesa. Foto David Říha
ráz, tak z hlediska funkčního – poskytují celou škálu ekosystémových služeb. V neposlední řadě se vyznačují obrovskou biologickou rozmanitostí, tj. pestrostí společenstev rostlin, živočichů, ale i hub a mikroorganismů, na které jinde sotva narazíte, protože
jsou přizpůsobené právě na podmínky v mokřadech. U nás najdeme snad všechny podoby mokřadů, vyjma přímořských. K nejtypičtějším českým mokřadům bezesporu patří rybníky, lužní lesy, slatiniště a rašeliniště. Proto si o nich,
ČLOVĚK MOKŘADY TÉMĚŘ ZLIKVIDOVAL Narušil (narušuje) jejich přirozenou rovnováhu
Co se tím změnilo a nadále mění
Narušil tak optimální tok vody, živin a energie. Naprostou většinu jich odvodnil a přeměnil Ubylo přírodních zásobáren vody. Přirozený i pona zemědělskou půdu. Jen ve druhé polovivodňový odtok vody z půdy je rychlejší. Krajina ně 20. století tak u nás zmizely tři čtvrtiny původní se častěji přehřívá, sužují ji ničivé lokální povodplochy mokřadů (*). Zejména za socialismu vznikaly rozlehlé polnosti s monokulturami, obdělávané ně. Půda je degradovaná a trpí erozemi. Také živis využitím těžké techniky a chemie. Ještě dnes je ny jsou z ní nadměrně vyplavovány a znečišťují zhruba čtvrtina zemědělské půdy odvodňována povrchovou vodu, tedy i zbylé mokřady (střípky trubkovou drenáží (*). Některé zalesnil za účemezi poli, lesy, zástavbou a komunikacemi). Původní druhy rostlin a živočichů mizí. lem produkce dřeva (často však vysadil nevhodné druhy, např. smrk, který půdu okyseluje). Začal upravovat koryta řek i menších toků (na- Zanikají některé větší přirozené mokřady (předepřimovat a zahlubovat je, budovat jim nové břehy; vším slepá říční ramena, podmáčené louky a potoční ve druhé polovině 20. století byly vodní toky v celnivy). Vzniká méně drobných mokřadů stojatých kové délce (původní délka 76 000 km) zkráceny vod (např. tůní) a nejsou obnovovány. Na druhé strao třetinu a zhruba třetina má nové břehy s regulaně vznikají mokřadní ekosystémy umělé (např. cí vody) (*) a vodní nádrže (např. rybníky či celé rybníky, zahradní jezírka a kořenové čistírny), o jejichž rybniční soustavy). rovnováhu však musíme neustále pečovat. Mokřady zarůstají a přeměňují se v jiný typ Přestal je obhospodařovat původními způso- by (kosením a pastvou), které udržovaly druhomokřadu (např. tůň či rybník v nivní louku) nebo vě bohaté rostlinné společenstvo. dokonce zanikají (mohou totiž časem zarůst až do stadia lesa). Původní druhy rostlin a živočichů mizí.
Zatímco dříve jich mnoho zaniklo (jejich rekulti Začal těžit rašelinu průmyslově (odvodňová- ním a postupným frézováním rašelinišť v tenkých vací vznikaly lesy), dnes jsou rašeliniště znovu ob(cca 5 cm) vrstvách až do vytěžení ložiska, tj. z něnovována (v rámci rekultivace je znovu nastartován kolikametrové vrstvy rašeliny zůstane zhruba půlrašelinný proces zvýšením hladiny spodní vody). metrová). Splaškovou vodou (ze zemědělství, průmyslu, V nadbytku živin pak sinice, vodní řasy, mokřadní ale i z domácností) znečisťuje vodu povrchoa vodní rostliny produkují mnohem více biomasy, na vou (zejména anorganickými živinami – hlavně stanovišti se hromadí kvanta organického odpadu dusíkem a fosforem), tedy i mokřady. Dochází a jeho pomalým anaerobním rozkladem vznikají toxiny. Složitý komplex faktorů, které na eutrofk jejich eutrofizaci. ním stanovišti na rostliny působí, některé z nich v konečném důsledku poškozuje. Snižuje totiž jejich schopnost v mokřadu přežívat a vede k jejich lokálnímu odumírání. V případě monodominantního mokřadního druhu to bývá začátek konce daného mokřadu. Pozn. (*) údaje čerpány z Ekologické obnovy ČR 2012.
– 10 –
zejména o společenstvech rostlin a živočichů na ně vázaných, postupně povíme více v našem seriálu o mokřadech. Hned v tomto čísle si nalistujte rybníky.
2VXGRYÒVWROHWâ Jen zhruba sto let člověku stačilo k tomu, aby mokřady téměř zlikvidoval. Z aktuálního hodnocení stavu světových mokřadů (Ramsar Breefing Note 7, vydaného u příležitosti posledního sjezdu členských zemí Ramsarské úmluvy1 v červnu 2015, v jihoamerickém Punta del Este) vyplývá, že během minulého století v důsledku lidské činnosti zaniklo dokonce 64–71 % mokřadů a navzdory celosvětové ochraně nadále zůstávají v ohrožení (zejména v tropických oblastech). To je alarmující, obzvlášť, je-li jejich role v přírodě nezastupitelná. Ztráta z neposkytnutých ekosystémových služeb zaniknuvších či poškozených mokřadů se dnes odhaduje na více než 20 trilionů amerických dolarů za rok. O tuto sumu dnes společnost každoročně přichází. Minulé století bylo osudové i pro české mokřady. Z jejich původní plochy se nám v součtu dochoval jen zlomek. Ze zbylých „mokrých střípků“ bychom dnes poskládali jen zhruba čtvrtinový kobereček (z původních 1 300 000 ha mokřadů evidovaných ještě v polovině 20. století nám dnes zbývá něco přes 300 000 ha, čerpáno z Ekologické obnovy ČR 2012).
1 Ramsarská úmluva chrání mokřady mezinárodně významné především jako biotopy vodního ptactva a mokřadních rostlin, dnes už na více než 2000 světových lokalitách (Ramsar Sites), čítajících zhruba 2 mil. km2. První smluvní strany ji podepsaly již v r. 1971 v íránském Ramsáru, dnes je jich dokonce přes 160, Česká republika se připojila v r. 1990.
K ZÁCHRANĚ MOKŘADŮ MŮŽE PŘISPĚT KAŽDÝ
nevypoušťejme splaškovou vodu z domácností ani soukromé hospodáršké činnosti do povrchových vod (důsledky eutrofizace jsou považovány za klíčové faktory, které ztěžují přežívání rostlin na eutrofním stanovišti a ovlivňují mezidruhovou konkurenci)
rozumně obhospodařujme své soukromé polnosti a louky (zejména nivní), tzn. dle možností neodvodňujme, nepřehnojujme, upřednostňujme drobná políčka, mokřadní houštiny kosme cíleně (po vegetační sezóně, pokud chceme stávající porost regenerovat, a v sezóně, pokud chceme zlikvidovat invazivní porost zarůstající mokřad) dle možností ponechávejme stávajícím vodním tokům a tělesům přirozené břehy
nevysušujme a neničme drobné, zatím nechráněné mokřady (tůňky, kaluže atp.) a pomozme je u nás zmapovat
v chráněných mokřadech se chovejme striktně podle pravidel (zejména neopouštějme vyznačené trasy, netrhejme ani neničme rostliny, nerušme a neohrožujme živočichy – především hnízdící ptáky, a už vůbec je neznečišťujme např. odpadky)
zakládejme drobné umělé mokřady (např. zahradní jezírka, potůčky, ale i soukromé kořenové čistírny – u druhů citlivých k důsledkům eutrofizace, např. u rákosu, je nutno zvážit, zda danou zátěž živinami ustojí) a pečujme o jejich rovnováhu (jak, to se dozvíte v článku o rybníku již v tomto čísle) do stávajících mokřadů nevypouštějme nepůvodní tvory – nechtěné domácí mazlíčky (např. želvu nádhernou), kteří sem opravdu nepatří a jsou pro ně potenciálně nebezpeční (mohou porušovat přirozenou rovnováhu mokřadního ekosystému)
– 11 –
Ž I VÁ PŘ Í RO DA
=DFKUDñPHSRVOHGQâ PRNUÒVWāâSN\ Nejvýznamnější zbylé mokřady jsou dnes již zmapovány a chráněny. Stále ale existuje nespočet drobných a neznámých mokřadů, které je třeba objevit a ochránit pro příští generace. To je cílem právě probíhajícího, domácího projektu „Naše mokřady“ (koordinovaného Českým svazem ochránců přírody). Můžete VÝZNAMNÉ ČESKÉ MOKŘADY POD CHRANOU RAMSARSKÉ ÚMLUVY (RAMSAR SITES) rozloha
rok zapsání
Mokřady dolního Podyjí
115 km2
1993
Krušnohorská rašeliniště
112 km2
2006
Šumavská rašeliniště
102 km2
1990
Třeboňské rybníky
96 km
2
1990
Litovelské Pomoraví
62 km
2
1993
Poodří
44 km
2
1993
Pramenné vývěry a rašeliniště slavkovského lesa
32 km2
2004
Horní Jizera
23 km2
2004
Podzemní Punkva
16 km
2
2004
Třeboňská rašeliniště
11 km2
1993
Novozámecký a Břehyňský rybník
9 km2
1990
Mokřady Liběchovky a Pšovky
4 km
2
1998
Krkonošská rašeliniště
2 km
2
1993
se do něj zapojit i vy zanesením neznámého mokřadu do mapy ČR na serveru www.nasemokrady.cz (zde najdete i kritéria mapování). Jeho záchrany se pak ujmou odborníci. Monitorování mokřadů, jejich výzkumu, ochraně, obnově a rozumnému využívání, zejména v souladu s Ramsarskou úmluvou, je dnes věnována velká pozornost po celém světě. Vědci se soustřeďují především na rozpoznávání příčin odumírání dominantních mokřadních porostů a zároveň studují vliv různých způsobů využívání krajiny (vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví) a vybraných lidských aktivit na fungování mokřadů a jejich existenci. V návaznosti na to formulují a doporučují vhodné postupy pro jejich ochranu, obnovu a udržitelný rozvoj. V posledních dvou desetiletích u nás řada úspěšných projektů na záchranu mokřadů již proběhla (ty nákladnější, dotované, až v poslední dekádě) – zrevitalizováno bylo několik vodních toků (menších – např. Černý potok v Krušných horách, Blanice v Bavorově u Vodňan, ale i větších – např. Rokytka v Praze, Polečnice u Kájova nedaleko Českého Krumlova, Stropnice pod Novými
VÍCE O PROJEKTU „OCHRANA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ MOKŘADŮ“ Doba trvání: prosinec 2014 až duben 2016 Koordinátor: Ministerstvo životního prostředí ČR Projektoví partneři: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), Česká společnost ornitologická, Zemědělská fakulta Jihočeské University, Výzkumný ústav rostlinné výroby v.v.i., Beleco, z.s., ENKI, o.p.s., Norská agentura životního prostředí Finanční podpora: Evropské hospodářské společenství, Norská grantová agentura, Ministerstvo financí ČR Cíle: Shromáždit a vyhodnotit aktuální poznatky o českých mokřadech (se zaměřením na klíčové rostlinné a živočišné druhy, na abiotické faktory – především na chemismus vody a hladinu podzemní vody, na interakci se zemědělstvím, lesnictvím, průmyslem, klimatickými změnami, na zjištění rozlohy a rozšíření). Navrhnout vhodnou strategii jejich další ochrany a dalšího využívání. Vydat odbornou publikaci shrnující odborná data a formulující vývojové trendy. Zajistit osvětu veřejnosti za účelem zlepšení jejího povědomí o úloze a funkci mokřadů v naší krajině.
Ž I VÁ PŘ Í RO DA
– 12 –
c Tovačovské rybníky (rybniční soustava z 16. století byla v 18. století Hrady), obnoveny byly i některé mokřadní louky (např. nivní louky na Podblanicku, Kozmické ptačí louky u Opavy, Josefovské louky u Jaroměře) a rašeliniště (např. šumavská či krušnohorská). V uplynulé sezóně byl komplexně posuzován současný ekologický stav 14 našich ramsarských mokřadů (spadají sem zejména rybniční soustavy, říční nivy, lužní lesy, rašeliniště ale také podzemní jeskynní soustavy) v rámci dlouhodobého projektu „Ochrana a udržitelný rozvoj mokřadů“ (koordinovaného Ministerstvem životního prostředí ČR). Aktuální poznatky o nejvýznamnějších českých mokřadech shrne a vývojové trendy nastíní připravovaná závěrečná odborná publikace o stavu mokřadů ČR, do které přispějí všichni projektoví partneři. Získané informace budou prezentovány i popularizační formou se zaměřením na děti a mládež, u kterých je při ochraně naší přírody, tedy i mokřadů, třeba začít. K záchraně mokřadů totiž může přispět každý z nás.
odvodněna a přeměněna na ornou půdu, teprve v polovině 20. století byly čtyři z původních devíti rybníků obnoveny) na Moravě. Hnízdí i protahují zde ptáci a je opravdu na co se dívat. Foto Čestmír Číhalík
d Na první pohled bezvýznamné louže mohou být útočištěm vzácných a ohrožených druhů živočichů, např. žab (zde) a listonoha. Pomozme je tedy všechny zachránit. Stačí kliknout na www.nasemokrady.cz. Foto David Říha
Ž I VÁ PŘ Í RO DA
