FILOZOFIA Roč. 59, 2 0 0 4 , č. 8
TEOLOGIE O S O B Y A B O Ž Í H O ZJEVENÍ U PROFESORA V . I. NESMELOVA VÁCLAV JEŽEK, Pravoslávna bohoslovecká fakulta PU, Prešov B o h u ž e l n e v š e c h n y v ý z n a č n é t e o l o g ys e stali š i r o c e z n á m ý m i v b a d a t e l s k é m s v ě t ě . Jejich dílaj s o u z r ů z n ý c h d ů v o d ů o p o m í j e n a , č i zapomenuta. M e z i t a k o v é autory j i s t ě p a t ř í i p r o f e s o r V . I. N e s m e l o v , k t e r ý p a t ř í m e z i m é n ě z n á m é r u s k é t e o l o g y / f i l o z o f y . Tento teolog s i c e není úplně neznámý, n i c m é n ěj e h o teologické myšlenky nenacházejí z a s l o u ž e n é širší o d e z v y u s o u d o b ý c h t e o l o g ů . V e s v ý c h dílech, N e s m e l o v rozvinul v y s o c e originální teologii a filozofii, která si zasluhuje podrobnější studium. B y l t o autor, který b y l d o b ř e o b e z n á m e n s patristickou l i t e r a t u r o u a m o d e r n í f i l o z o f i i s v é h o o b d o b í . V . I. N e s m e l o v ž i l v l e t e c h 1 8 6 3 - 1 9 3 7 a působil
na
Kazanské
duchovní
akademii,
která
dosahovala
vysoké
úrovně
v teologických a filozofických oborech. Učitel a mentor N e s m e l o v a n a této akademie byl V .A . Snegirev ( 1 8 4 1 - 1 8 8 9 ) , který v y u č o v a l p s y c h o l o g i i a
filozofii.
O Snegirevovi
N e s m e l o v napsal: „ O n pozoroval (Snegirev) v dílech ranných křesťanských o t c ů ú ž a s n ý obraz o vztahu víry k poznání. Pozoroval j a k tito o t c o v é shromáždili c e l ý korpus r a c i o n á l n í h o p o z n á n í a z h a r m o n i z o v a l i j e j s p r v k y víry, a přijali j a k o s p r á v n éj e n o m t o c o j e zjeveno v Zjevení a v lidském poznání a odmítli t o c o odporovalo pravdě." ([1], 1 3 6 ) M ů ž e m e říci, ž e t o t o úsilí určit p o v a h u v z t a h u m e z i z j e v e n í m a r a c i o n á l n í m poznáníms e projevovalo taktéž u N e s m e l o v a , který této problematice v ě n o v a l c e l ý s v ů j život. V e s v é m d í l e Dogmatický
systém
Řehoře
Nyského
N e s m e l o v podrobně studoval
teologii Řehoře N y s s k é h o a snažil s e pochopitj a k tento církevní autor chápal filozofii a její vztah k teologii. N e s m e l o v s e ptal , j a k chápal Ř e h o ř N y s s k ý s v ů j ideál k ř e s ťanského
filozofa
nebo-li
zda-li
se m u
podařilo
změnit
křesťanskou
teologii
v filozofii-vědu a naopak starověké myšlení v křesťanskou teologii" ([2], 6 2 3 ) . T u t o problematiku studoval N e s m e l o v v kontextu p o l e m i k y Ř e h o ř e N y s s k é h o proti raciona listicky o r i e n t o v a n é m u E u n o m i o v i , který věřil, ž e racionální m y š l e n í j e kritérium k posuzování hodnověrnosti Zjevení. P o d l e N e s m e l o v a Řehoř N y s s k ý byl první který „ukázal,ž e z d r a v é křesťanské racionální m y š l e n í ortodoxního křesťanského
filozofa, b y
n e m ě l o přistupovat k B o ž í m u Zjevení j a k o cizí k cizímu, ale j a k o k n ě č e m u c o j e m u vlastní. O p r a v d o v á křesťanská
filozofie j e u k r y t a v B i b l i , a t e n , k t e r ý t y t o k n i h y B o ž í h o
Zjevení z n á získává určitým z p ů s o b e m z p ů s o b B o ž í h o myšlení a skrze něj s e stává moudrýmčlověkem." ([2], 6 2 3 ) P o d l e z á v ě r ů N e s m e l o v a Ř e h o ř N y s s k ý věřil, ž e existuje vnitřní příbuznost m e z i filozofii
a B o ž í m Zjevením. Ř e h o ř N y s s k ýj e tedy představitel „originální k o n c e p c e
k ř e s ť a n s k é h o p o z n á n í " , k t e r o u p o d l e N e s m e l o v a v y v i n u l i ij i n í o t c o v é c í r k v e . N e s m ě l o v s e s h o d o v a l s t e o l o g i i o r t o d o x n í c h o t c ů , k d y ž tvrdil, ž e „ Č l o v ě k n e m ů ž e říci n i c n o v é h o anebo pravdivějšího n e ž D u c h Svatý a lidské s l o v o není pravdivější n e ž B o ž í Zjevení
Filozofia 59, 8
601
a t u d í žj e p ř i r o z e n é , ž e B o ž í S l o v o m u s í b ý t p ř i j a t o s k r z e r a c i o n á l n í v í r u j a k o z d r o j absolutní pravdy." ([2], 6 2 7 ) V s h o d ě s ortodoxními patristickými autory, N e s m e l o v věřil, ž e s i c e racionální p o z n á n í j e užitečné p r o teologii, a l e n e m ů ž e nahradit primární ú l o h u víry a apriorní m e t a f y z i k y , k t e r áj e d a l e k o h l u b š í n e ž r a c i o n á l n í m y š l e n í ( [ 3 ] , 2 3 5 - 2 3 7 ) . P o d o b n o u teorii m ů ž e m e najít m i m o j i n é u Ř e h o ř e P a l a m y a M a x i m a V y z n a v a č e .V e s v é m n e p u b l i k o v a n é m d í l e Problema
znanija
(Otázky
Poznání)
N e s m e l o v c h t ě l d o k á z a t , ž e filozofie
j e v ě d a o bytí, j e j í m p ů v o d ě a existence, j a k s e j e v í v m y s l i člověka, které tyto v ě c i zkoumá ([3], 165). T a k j a k o drtivá v ě t š i n a v ý c h o d n í c h o t c ů církve, tak iN e s m e l o v zastával názor, ž e racionální m y š l e n í n á m s a m o o s o b ě n e m ů ž e poskytnout poznání B o h a . V t o m t o o h l e d u i dogmatické formulacej s o u produkty racionálního myšlení a tudíž j s o u o m e z e n y . Víra a poznávání B o h a j s o u věci, které si vyžadují účast a spolupráci s B o h e m n a poli o s o b n í h o setkání a nedají s e získat či dokumentovat n a bázi lidského rozumu. N e s m e l o v rozlišuje přitom m e z i náboženskou vírou a n á b o ž e n s k ý m vyznáním: „ N á b o ž e n s k á víra j e intuitivní p o z n á n í B o ž í h o b y t í aj e h o p r o j e v u v e s v ě t ě , z a t í m c o n á b o ž e n s k á v y z n á n í j s o u l o g i c k y v y v o z e n é fakta pramenící z m o ž n o s t í lidského bytí, z univerzálně u z n á vaných kapacit lidské náboženské zkušenosti ajedinečných náboženských zkušeností lidí, které j s o u o b d a ř e n y z v l á š t n í m y s t i c k o u č i s t o t o u , c i t l i v o s t í k n á b o ž e n s k ý m z k u š e n o s t e m , k p o z n á v á n í B o ž í c h aktivit k s v ě t u a J e h o charakteristice." ([4], 6 9 ) M ů ž e m e t e d y říci, ž e N e s m e l o v , d o j i s t é m í r y tvrdí, ž e i s a m o t n á s c h o p n o s t racionálně m y s l e t j e úměrná našemu vztahu k B o h u . Č í m v í c e s e k n ě m u přibližujeme i samotné racionální poznávánís e vyjasňuje. V rámci s v ý c h s n a h o p o c h o p e n í podstaty víry N e s m e l o v vyvinul teorii intuitivizm u j e j í ž podstata tkví v „bezprostředné kontemplaci n á b o ž e n s k é h o základu světa, která v n ě k t e r ý c h b o d e c h d o s a h u j e n e j v y š š í c h m o ž n ý c h s t u p ň ů j a s n o s t i , aj e f o r m u l o v á n o p r o z ř e t e l n o s t m i v d o g m a t i c k é m n á b o ž e n s k é m z j e v e n í a i k d y ž v ě t š i n a o b y č e j n ý c h lidí n e b y l y schopni zachytit a zřetelně formulovat s v o j e bezprostředné intuice hlubin bytí, v ž d y t a j n ě a m y s t i c k y ž i l i t a j n é n á b o ž e n s k é d o g m a t a z j e v e n í . " ( [ 4 ] ,9 - 1 0 ) M e z i n e j d ů l e ž i t ě j š í t e o l o g i c k é m y š l e n k y , k t e r é N e s m e l o v v y v i n u l patří n e s p o r n ě j e h o teologie o s o b y a obecenství. V tomto ohledu předběhl dobu, neboť p o d o b n é m y š l e n k y s e objevují u s o u č a s n ý c h p r a v o s l a v n ý c h autorů j a k o j s o u například Z i z i o u l a s a Nellas. Spásu č l o v ě k a vidí N e s m e l o v primárně n a úrovni kategorie „osoby". B ů h j e O s o b o u a O n k o m u n i k u j e s n á m i j a k o s o s o b a m i . O s o b n í e x i s t e n c ej e n e v y š š í m d r u h e m existence. B ů h j a k o O s o b aj e základem jakékoliv osobní existence. Oproti některým patristickým autorům N e s m e l o v chápal m y š l e n k u „ v obraze B o h a " p ř e d e v š í mv e s m y s l u o s o b n í existence. Jak v í m e , různí o t c o v é církve vykládali „ v o b r a z e B o h a " různými z p ů s o b y . N ě k t e ř í c h á p a l i t e n t o o b r a z v e s m y s l u psýché,
j i n í z a s e v e s m y s l u nusu
atd.
N a o p a k N e s m e l o v v e h e m e n t n ě t v r d í , ž e o s o b n o s t č l o v ě k a „ n e n íj e n o m p o u h é z r c a d l ov e vztahu k Bohu, ale opravdové zobrazování B o h a a obraz B o h a v člověku n e m á svůj p ů v o d v nějaké kontemplaci, a l e představuje s e autentické lidské o s o b ě v e vší svoji přirozené p o v a z e a aktivitě, t a k ž e takto, aktivita n á m bezprostředně otevírá o p r a v d o v o u c h a r a k t e r i s t i k u B o h a , T a k o v ý j a k ý j e v S o b ě . " ( [ 5 ] , 2 7 0 ) Č l o v ě k ,j e o p r a v d o v o u o s o b o u j e n o m d o té míry d o které odráží bezpříčinné B y t í B o h a , který existujej a k o o s o b a ([5],
602
2 7 0 ) . N e s m e l o v m á dynamické chápání o s o b y , v č e m ž s e shoduje s autory j a k o b y l například M a x i m u s V y z n a v a č . N a v í c , v e s v é m m y š l e n í p o u k a z u j e n a t o , ž e o s o b aj e n ě c od o č e h o m u s í m e dorůst. Primární charakteristikou o s o b y j e , ž e vstupuje d o vztahů. V t o m t o o h l e d us e N e s m e l o v a t e o l o g i e n á p a d n ě p o d o b á n a p o z d ě j š í pravoslavnou t e o l o gii obecenství. O s o b n í existence stojí u počátku a u k o n c e naší s p á s o n o s n é existence. Podle Nesmelova, k d y ž přestaneme existovat j a k o osoby, stáváme s e pouhými prvky s m y s l o v é h o světa. V t o m t o ohledu N e s m e l o v chápe o s o b u především j a k o duchovní
osobu
zatímco fyzickou existenci hodnotíj a k o existenci neosobní. Píše: „ N a
d r u h é straně, n e z á v i s l e , n a ú s p ě š í c h č l o v ě k a aj e h o kulturní p ř e m ě n y , č l o v ě k z ů s t á v á j e d n o d u c h o u v ě c í s v ě t a aj e d n o u z j e h o částí, a tato v ě c p o d l é h á přírodním z á k o n ů m a také s e rozpadá p o d l e přírodních z á k o n ů a n e v ě d o m ě v t o m t o o h l e d u zůstává p o d f o r m o u o s o b y . " [ 5 ] P o k u d č l o v ě k nabírá charakteristiku b e z b o ž n é h o s v ě t a j e h o a u t e n t i c k á o s o b a s e r o z p l ý v á , z a t í m c o p o k u d řídí s v ů j ž i v o t v r á m c i o b r a z u B o h a s t á v á s e autentickou o s o b o u . Č l o v ě k j a k o o s o b a nepřistupuje k B o h u a k n a d s m y s l o v é m u světu j a k o k n ě č e m u cizímu, ale k n ě č e m u c o j e m u příbuzné. Vztah č l o v ě k a k B o h u vychází z jejich ontolo gické vzájemnosti. Víra č l o v ě k a tedy není víra v n ě c o objektivně odlišného, a l e víra v n ě c o c o v y c h á z í z e s a m o t n é charakteristiky č l o v ě k a j a k o bytosti sdružující v s o b ě nadsmyslový a s m y s l o v ý svět. N e s m e l o v pozoruje: „Lidská bytost nepředpokládá objek tivní existenci ideálního s v ě t a n a z á k l a d ě různých n á b o ž e n s k ý c h p ř e s v ě d č e n í , a l e s a m a v sobě
bezprostředně
zná
o existenci
dvou
světů-smyslového
a nadsmyslového,
duchovního a fyzického: lidská bytost n e j e n o m ž e j e d n o d u š e věří v existenci n a d s m y s lového světa, ale bezprostředně v í o n ě m , a t o n a základě toho, ž e tento nadsmyslový svět sám oživuje osobnost." ([5],2 6 7 ) N e s m e l o v dále pozoruje, ž e „myšlenka o Bohu, b y l o dána člověku, n e z nějakého konkrétního m í s t aj a k o například z B o ž í h o vnitra, a l e s u b j e k t i v n ě a realisticky e x i s t o v a la n a z á k l a d ě l i d s k é h o c h a r a k t e r u o s o b y , j a k o ž t o ž i v o u c í m o b r a z u B o h a . K d y b y l i d s k á o s o b a nebyla ideální v ů č i reálným p o d m í n k á m s v é existence, lidská o s o b a b y n e m o h l a mít ideu o B o h u a ž á d n é zjevení b y nemohl j í tuto ideu poskytnout, neboť b y n e m ě l a kapacitu j i pochopit. D á l e , k d y b y č l o v ě k n e m o h l k o n t e m p l o v a t ideální přirozenost s v é o s o b y , n e m o h l b y mít ž á d n é poznání o o p r a v d o v é m B o ž í m bytí, a ž á d n é n a d s m y s l o v é reality b y m u t o t o p o z n á n í n e m o h l i p o s k y t n o u t , j e l i k o ž s k r z e s v o j e l i d s k é p o z n á n í b y m o h l přijmout j e n o m realitu s m y s l o v é h o s v ě t a a realitu s e b e , j a k o f y z i c k é části světa. A l e lidská o s o b a j e o p r a v d o v á v bytí a ideální v e vztahu k s v é přirozenosti, a n a z á k l a d ě její o p r a v d o v é ideality bezprostředně objektivně podporuje existenci B o h a j a k o oprav d o v é Osoby." ([5], 2 5 6 - 2 5 7 ) N e s m e l o v dále naznačuje, ž e n e m ů ž e m e vědět n i c o B o h u v rámcij e h o bytnosti, a l e m ů ž e m e v ě d ě t o j e h o existenci n a z á k l a d ě t o h o , ž e s e projevuje j a k o O s o b a . N a v í c , n a š e osobní existence s e zosobňuje právě skrze o s o b u Boha. N e s m e l o v píše: „ S a m o z ř e j m ě , ž e n e m ů ž e m e v ě d ě t a ani n e v í m e j a k ý m ž i v o t e m B ů h žije, ale skrze kontemplaci s e b e samých, víme,ž e B ů h v S o b ě j e nezávislou živoucí O s o b o u . N e j e v í s e n á m j e n o m j a k o O s o b a skrze subjektivní charakteristiky naší vlastní kontemplace a myšlení, aleO n tímto způsobem skutečně s e zjevuje v nás a tímto z p ů s o b e m také existuje nezávisle o d nás, neboť B ů hj e bytí b e z o m e z e n í a podmínek. Existuje jako bezpodmínečná Osoba
a proto v e s v é přirozenosti v š e c h n y charakteristiky
a p o d m í n k y O s o b n í h o bytí: a bohatství v š e chápající m y s l e , a o p r a v d o v o u m o ž n o s t
Filozofia 5 9 . 8
603
n e o m e z e n é s v o b o d y , a v ě č n o u důstojnostj e d n o h o cíle... P o z n á n í m B o h a skrze O s o b u , z í s k á v á m e ú p l n é a totální p o z n á n í o N ě m , Který J e p o d l e S v é vlastní přirozenosti, a l e přitom n e m ů ž e m e v ě d ě t j a k ý m z p ů s o b e m existuje. N a š e vlastní o s o b a žije p o d l e p o d m í n e k o m e z e n é existence, a v š e c h n y naše skutky j s o u o m e z e n y různými limity života a tudíž s e nutně fragmentuje n a různé akta a nutně s e vstřebává d o formy postupných životních procesů. A l e B ů h existuje j a k o bezpodmínečná O s o b a a n e m ů ž e m e M u p ř i s o u d i t p o d m í n e č n é f o r m y n a š i c h o m e z e n ý c h m o ž n o s t í . " ( [ 5 ] ,2 7 0 - 2 7 1 ) M ů ž e m e z d e u N e s m e l o v a pozorovat skutečný teologický přinos k e koncepci o s o b y . N e s m e l o v z d e dosáhl myšlení, které s e v moderní d o b ě z n o v u o b j e v u j e n a bázi studia děl Kapadokijských otců. P o d l e N e s m ě l o v a n a š e existence j a k o o s o b a n á m u m o ž ň u j e p o z n á v a t B o h a , k t e r ý j e O s o b o u par
excellance,
vidět naší vlastní o m e z e n o s t
v porovnání s B o h e m , dále, n a š e o s o b n í existence s e stává střediskem kontaktu B o h a s č l o v ě k e m a stvořením, a č í m v í c e kontemplujeme svojí vlastní o s o b u , t í m v í c e s e z o s o b ň u j e m ed o B o h a . Pád č l o v ě k a s p o č í v á vj e h o odmítnutí být autentickou o s o b o u . Paradoxně, prvotní lidé s e v e s v é m hříchu chtěli stát a u t o n o m n í m i o s o b a m i , a l e z v o l i l i j s i š p a t n o u cestu. M í s t o a b y s e stali a u t o n o m n í m i o s o b a m i s k r z e B o h a aj e h o O s o b y , chtěli s e stát a u t e n tickými o s o b a m i s a m i o s o b ě , č í m ž podlehli iluzi. N e s m e l o v píše: „ P o d v l i v e m z l é racionální s í l y , s e č l o v ě k c h t ě l stát b o h e m . U s t a n o v i l s e b e j a k o n e o b y č e j n o u iluzi..., a l e s a m o t n ý fakt, ž e č l o v ě k m o h l u p a d n o u td o i l u z e o m o ž n o s t i t o u ž i tp o b o ž s k é m ž i v o t ě , ž e nebyl spokojen s e s v ý m postavením v e světě až e m o h l svoji situaci odmítnout, ukazuje ž e B ů h n e n í t v o r e m n á h o d y a n e n í o t r o k e m p ř í r o d y . " ( [ 6 ] ,3 - 4 )
S k r z e hřích, č l o v ě k
podřídil svůj duchovní ž i v o t m e c h a n i c k é příčinnosti a tímto z p ů s o b e m podřídil s v é h o d u c h a o b e c n é m u ř e t ě z c i s v ě t s k é h o života,,, stal s e j e d n o d u š e " o b y č e j n o u v ě c í světa,,, "člověk-věc„. P á d č l o v ě k a z n a m e n a l i p á d stvoření. P á d "zničil B o h e m d a n ý řád tvorstva,,. Č l o v ě k p o pádu s e stává součástí deformovaného tvorstva a stává s e p o u h o u hříčkou m e c h a n i c k é příčinnosti. P á d z n a m e n a l t o , ž e v š e c h n y B o ž í t v o r o v é "přestali o d p o v í d a t racionálnímu základu bytnosti,, a "podřídili s e k neustálému spěchu,, (viz. Ř í m . 8: 2 0 ) . S k r z e hřích prvotní l i d é "obrátili B o h e m d a n ý řád bytí a přerušili B o ž í m y š l e n í o bytí ([7],411-413). V souvislosti s p á d e m č l o v ě k a N e s m e l o v rozvíjí několik originálních myšlenek. Tvrdí, ž e B ů h b y s e n e m o h l s m i l o v a t n a d lidstvem, k d y b y j e h o hřích s p o č í v a l v ontologické nenávisti v ů č i B o h u . Tj. prvotním lidem b y l o v í c e m é n ě odpuštěno, proto ž e s e n e j e d n a l o o h ř í c h proti B o h u z nenávisti v ů č i B o h u , a l e o o m y l týkající s e lidí. N a v í c p á d n e z n a m e n a l vnitřní z m ě n u tvorstva a č l o v ě k a , a l e o d - o s o b n ě n í . N e s m e l o v píše, ž e skrze p á d „ č l o v ě k s e n e z m ě n i l v e s v é přirozenosti, a l e z m ě n i l charakter vztahu m e z i p r v k a m i t é t o přirozenosti. Neztratil ani s v o j i m y s l , a n i s v ů j cit, a ani s v o j i s v o b o d n o u vůli a z a c h o v a l s i s t e j n é f y z i c k é s l o ž e n í , které m u b y l o d á n o při s t v o ř e n í s k r z e m o u d r o u v ů l i B o h a . N i c m é n ě p o p á d ě č l o v ě k s e stal ú p l n ě j i n o u o s o b o u , j e l i k o ž j e h o pád znamenal nastolení o p o z i c e těla a ducha, c o ž s e zákonitostí j e h o existence, a podřídilo j e j t o k z á k o n u hříchu, a v s o u č a s n é d o b ě j e j p o s u n u l o d o abnormálního vztahu s B o h e m a světem" ([8], 2 5 8 ) . P o d l e N e s m e l o v a , č l o v ě k v e s v é m k a ž d o d e n n í m ž i v o t ě e x i s t e n č n ě zjišťuje, ž e s e n e m ů ž e s p a s i tj e n o m n a z á k l a d ě s v é l i d s k é přirozenosti. A n i m o r á l n í z á k o n s á m o s o b ě
604
pramenící z lidských ideálů n e m ů ž e č l o v ě k a zachránit. U ž j e n o m fakt, ž e z á k o n existuje znamená, ž e č l o v ě k zná, ž e j e j porušil (viz. Řím. 3: 2 0 ) . Č l o v ě k nepotřebuje učitele morálního života, který b y m o h l b ý t například ztělesněný B o ž í m z á k o n e m , a l e č l o v ě k potřebuje Spasitele, který j e j spasí z ž i v o t a v ne-pravdě ([8], 3 0 5 ) . T e n t o Spasitel b y l Ježíš Kristus. K r o m ě j i n é h o , J e ž í š Kristus s v ý m b e z h ř í š n ý m ž i v o t e m t a k é ukázal, ž e ik d y ž z l o existuje „ v k a ž d é m případě svět uskutečňuje B o h e m vytyčený cíl ideálního bytí" a t u d í ž „ospravedlnil B o h a v j e h o tvůrčí činnosti" ( [ 8 ] , 3 0 5 ) . Ježíš Kristus nás spasil a n i ž b y změnil základ stvoření. Potvrdil o n t o l o g i c k o u dobrotu stvoření a B o ž í h o záměru. „ S v ě t a lidská bytost n e m o h o u b ý t zničeny, n e b o ť nyní j s o u s p o j e n y v e s v é struktuře s e v š e m o h o u c í m S t v o ř i t e l e m . " ( [ 8 ] , 3 4 1 ) S k r z e s v o j e narození z Panny, Kristus n a v ě k y sjednotil lidskou přirozenost s e svojí B o ž s k o u přiro zeností ([8], 3 4 0 ) . N e s m e l o v píše: „ Ú p l n é vítězství nad hříchem, s e n e m ů ž e zakládat n a morálním ž i v o t ě č l o v ě k a , a l e j e n o m n a z á k l a d ě spravedlivé smrti t o h o , který z e m ř e l z a pravdu morálního ž i v o t a t e d y J e ž í š e Krista." ( [ 8 ] , 3 0 8 , 3 1 0 , 3 1 2 ) T e o l o g i c k é m y š l e n í V . I. N e s m e l o v a j e o b š í r n ě j š í n e ž j s m e s t a č i l i z d e n a č r t n o u t . Jisté j e , ž e j e h o originální t e o l o g i c k é m y š l e n k y si zasluhují v ě t š í p o z o r n o s t v s o u č a s n é teologii n e ž t o m u b y l o d o p o s u d . D o u f á m e ,ž e i tento krátký přehled j e h o m y š l e n í p ř i s p ě j e k t o m u a b y s e t e o l o g i c k é úsilí obšírněji v ě n o v a l o t o m u t o autorovi.
LITERATURA [ 1 ] N E S M E L O V , V . I.: „Pamjati Benjamina A l e k s e j e v i č e Snegireva." In: Pravoslavný Sobesednik
1 8 8 9 , květen.
[ 2 ] N E S M E L O V , V . I.: Dogmatičeskaja [ 3 ] N E S M E L O V , V . I.: Proíokoli
systema
zasedanij
sv. Grigorija
Sověta
Kazanskoi
Niskavo.
Kazan 1888.
Duchovnoi
akademii.
PSKDA
1888. [ 4 ] N E S M E L O V , V . I.: Vera i znanija
s točki zrenija
[ 5 ] N E S M E L O V , V . I.: Nauka o Čeloveke,
gnoseologii.
Kazan 1913.
část první. Kazan.
[ 6 ] N E S M E L O V . V . I.: Vopros o smysle žizni a učenii novozavetnavo
otkrovenia.
Kazan
1895. [ 7 ] N E S M E L O V , V . I.: Otziv o sočinenii o grechopadenii ifilozofskimi
pervozdanich
gipotezami
studenta
N. Lebedeva
ljudej v sopostavlenii
pozdnejševo
[ 8 ] N E S M E L O V , V . I.: Nauka o Čeloveke,
„ Biblejskoe
s skazanijami
povestvovanie
jazičeskoj
drevnosti
vremeni. P P S K D A 1914. část diuhá. Kazan 1906.
Václav Ježek, P h D . Pravoslávna b o h o s l o v e c k á fakulta P U Masarykova 15 0 8 1 6 0 Prešov SR e-mail:
[email protected]
Filozofia 59, 8
605