TECHNOLOGIE STAVEB I

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB

ING. VÍT MOTYČKA, CSC.

TECHNOLOGIE STAVEB I MODUL 8 TECHNOLOGIE PROVÁDĚNÍ STŘEŠNÍCH PLÁŠŤŮ

2005 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory Pro www.fineprint.cz

Technologie staveb I – Modul 8

© Ing. Vít Motyčka, CSc., Brno, 2005

-2

(30) -


Technologie staveb I.· Modul 8

OBSAH 1 Úvod .......................................................................................................... 4 1.1 Cíle.................................................................................................... 4 1.2 Požadované znalosti .......................................................................... 4 1.3 Doba potřebná ke studiu .................................................................... 4 1.4 Klíčová slova..................................................................................... 4 2 Technologie provádění střešních plášťů .................................................. 5 2.1 Klempířské práce............................................................................... 6 2.2 Pokrývání sklonitých střech ............................................................... 8 2.3 Keramická skládaná střešní krytina.................................................. 10 2.4 Betonová skládaná střešní krytina .................................................... 15 2.5 Vláknocementová skládaná střešní krytina....................................... 15 2.6 Střešní krytina z asfaltových šindelů (šablon) .................................. 17 2.7 Střešní krytina z recyklované lepenky.............................................. 18 2.8 Pokrývání plochých střech ............................................................... 18 2.9 Krytiny z asfaltových izolačních pásů .............................................. 19 2.10 Krytiny z plastových fólií ................................................................ 21 2.11 Krytiny stěrkové (tekuté folie) ......................................................... 23 2.12 Krytiny stříkané ............................................................................... 24 2.13 Krytiny z kompletizovaných dílců ................................................... 24 2.14 Kvalita a bezpečnost prací na střechách ........................................... 26 3 Závěr ...................................................................................................... 27 3.1 Studijní prameny ............................................................................. 27 3.1.1 Použité normy ....................................................................... 27 3.1.2 Seznam použité literatury ....................................................... 27 3.1.3 Seznam doplňkové studijní literatury...................................... 27 4 Kontrola znalostí..................................................................................... 27 4.1 Autotest ........................................................................................... 27 4.2 Klíč k autotestu................................................................................ 30

- 3 (30) -



1 1.1

Úvod Cíle

Získání znalostí o způsobech provádění klempířských prací a střešních plášťů sklonitých a plochých střech.

1.2

Požadované znalosti

Ke studiu předkládaného učebního textu je třeba se seznámit s navrhováním střešních konstrukcí sklonitých a plochých střech a rovněž se základními požadavky na střešní pláště.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Pro získání alespoň základních znalostí z uváděného studijního textu je ke studiu třeba asi 6 hodin.

1.4

Klíčová slova

Střešní plášť, nosná vrstva střešního pláště, střešní krytina, doplňková vrstva střešního pláště, skládaná střešní krytina, podkladní vrstva.

-4

(30) -



2

Technologie provádění střešních plášťů

Střecha chrání objekt před nepříznivými klimatickými vlivy, přispívá k udržení požadovaného stavu vnitřního prostředí a ovlivňuje zásadním způsobem estetický dojem celého objektu. Střechu tvoří nosná konstrukce a střešní plášť.

Střešní plášť je podle ČSN 73 1901 [1] – Navrhování střech – část střechy bez nosné střešní konstrukce. Stejně jako nosná konstrukce střechy tak i skladba střešního pláště musí být jednoznačně určena projektem. Každá vrstva střešního pláště plní určitou funkci (vrstva nosná, spádová, termoizolační, podkladní, parotěsná, ochranná, mikroventilační, separační, dilatační, hydroizolační).

Nosná konstrukce střechy může být tvořena konstrukcí dřevěnou, železobetonovou nebo ocelovou. Přenáší zatížení od vlastní hmotnosti střechy a od vnějších účinků působících na střechu do navazujících nosných konstrukcí objektu. Střešní plášť plní požadované funkce střechy. Skládá se obvykle z několika vrstev. Jsou to: · nosná vrstva střešního pláště (přenáší působící zatížení do nosné konstrukce střechy), · střešní krytina, · ostatní tzv. doplňkové vrstvy střešního pláště (plní různé další funkce). Střechy lze rozdělit z více hledisek. · Podle uspořádání střešních plášťů jsou střechy: à jednoplášťové, à dvouplášťové, à víceplášťové. · Podle sklonu střešní roviny a rozeznáváme: à ploché střechy (0° < a £ 10°), à šikmé střechy (10° < a £ 45°), à strmé střechy (45° < a £ 90°). Šikmé a strmé střechy se společně nazývají sklonité střechy. Při návrhu střechy je třeba vzít v úvahu způsob využití prostoru bezprostředně pod střechou, jeho požadovanou teplotu a vlhkost a povětrnostní vlivy v oblasti. Rovněž je vhodné posoudit navrhovaný střešní plášť z hlediska potřebných finančních nákladů, a to ne jen nákladů na realizaci, ale rovněž nákladů na její údržbu. Levné střechy při realizaci mohou mít velmi nákladnou údržbu a obráceně. Na zhotovení střešního pláště se podílejí klempíři, pokrývači, izolatéři a zedníci.

- 5 (30) -



2.1

Klempířské práce

Klempířské práce probíhají po dokončení nosné střešní konstrukce. Ke klempířským výrobkům pro odvodnění střech (podle ČSN 73 3610 [2] Klempířské práce stavební) patří především: · · · ·

střešní žlaby, odpadní potrubí, oplechování částí konstrukcí, lemování částí konstrukcí.

Také plechová krytina je klempířským výrobkem. Ke zhotovení a montáži klempířských výrobků se nejčastěji používají tyto materiály: · základní materiál – plechy vyráběné v tabulích nebo pásech tl. 0,6 – 0,7 mm: à pozinkovaný plech – stále nejčastěji používaný materiál pro klempířské práce, je to tradiční a nejlevnější varianta, nevýhodou je omezená životnost (15 – 20 let), à měděný plech – je to nejvhodnější materiál pro klempířské práce, splňuje i náročné estetické požadavky, životnost materiálu je vysoká (60 – 80 let), nevýhodou je vyšší pořizovací cena à titanzinkový plech – v poslední době hodně používaný materiál, výhodou je dlouhá životnost (40 – 60 let), možnost nátěru, nevýhodou je křehkost materiálu za nižších teplot, à poplastovaný plech – začíná se postupně prosazovat, nejčastěji je to žárově pozinkovaný, à plech s poplastovaným povrchem, vyrábí se v mnoha barevných odstínech, cenově dostupný, nevýhodou je obtížné řešení atypických detailů – klempířské výrobky z tohoto materiálu nelze spojovat pájením, životnost prozatím neprokázaná (asi 30 let), à méně často se používá hliník a plechy z nerezové oceli nebo černé oceli, · nosný a výztužný materiál – válcované profily pro výztuhy, ocel pásová a tyčová, háky, · připevňovací materiál – pozinkovaný ocelový drát, příponky, vruty, hřebíky, hmoždinky, nýty, špalíky, latě, · pomocný materiál – elastické folie, asfaltové pásy, tmely, pájky, krycí kloboučky a podobně. Klempířské prvky se obvykle připravují v dílnách podle prováděcích a dílenských výkresů. Na stavbě se pak montují nebo zhotovují ty části, které nelze připravit v dílně (např. plechová krytina). Před montáží klempířských prvků musí být dokončeny, kromě nosná konstrukce střechy také podkladní vrstvy pod střešní krytinu, všechna tělesa, která prostupují střešním pláštěm (komíny, ventilační tělesa, výtahové šachty), atiky a římsy. Doporučený spád podkladních ploch pro oplechování má být alespoň 5 % po směru toku vody. Nerovnosti těchto ploch nemají být na délce 2,0 m větší jak 5,0 mm. Klempířské prvky se spojují rovněž po směru toku vody tak, aby voda nemohla proniknout do konstrukce. Spojují se buď mechanicky (přeložením a zasunutím,

-6

(30) -



drážkováním, nýtováním) nebo tavným způsobem (pájením, svařováním). Přeložení

Drážkování dvoudrážkové ležaté

Zasunutí

Nýtování jednořadové

Drážkování jednodrážkové stojaté

Nýtování dvouřadové vystřídané

Drážkování jednodrážkové ležaté

Nýtování dvouřadové vstřícné

Drážkování dvoudrážkové stojaté

Spájení

Obr. 2.1 Způsoby spojování plechů

Volné hrany plechu se vyztužují nejčastěji návalkou, drážkou nebo ohybem, aby se okraje prvků zpevnily a držely požadovaný tvar. Při spojování klempířských prvků mohou nastat komplikace, pokud se spojují dva materiály s rozdílnými mechanickými a fyzikálními vlastnostmi. Použití dvou různých kovů na téže střeše může vyvolat elektromagnetickou korozi. Proto se také začínají více prosazovat klempířské výrobky z PVC, pozinkovaného plechu povrchově upraveného plasty a výrobky z koextrudovaného plastu. Připevnění klempířských prvků ke střešní konstrukci je zajištěno plechovými příponkami, které jsou do podkladu přichyceny vruty do hmoždinek, hřebíky, nastřelenými hřeby nebo jsou k podkladu přivařeny. Drátěná příponka

Tvarovaná

Rovná

S drážkou

Ležatá

Souměrná

Stojatá

Nesouměrná

Obr. 2.2 Klempířské příponky

- 7 (30) -



Způsob přichycení závisí na tom, z jakého materiálu je podklad. Často je podkladním materiálem dřevo (krokve, zapuštěné špalíky nebo latě lichoběžníkového průřezu). K betonovému podkladu nebo ke zdi z plných cihel lze prvky přistřelit nebo připevnit vruty do hmoždinek. Všechny vruty a hřebíky v lícní ploše se překrývají ochrannými kloboučky. K ocelové nosné konstrukci lze kotvící klempířské prvky přivařit. Pracovní skupinu obvykle tvoří klempíř a jeho pomocník. Do základního vybavení patří zámečnické kladivo, palička, kombinované kleště, drážkovník, průbojník, el. nůžky na plech, vrtačka, šroubováky, různé typy pájek, nýtovací kleště, pilka na železo, pilníky. Dílny pro výrobu klempířských prvků jsou vybaveny stroji na dělení plechů, ohýbačkami, lisy a formovacími stroji. Montáž jednotlivých klempířských prvků tradičním způsobem je podrobně popsána v normě ČSN 73 3610 [2] – Klempířské práce stavební. Použití klempířských prvků z nově nabízených materiálů umožňuje rychlou montáž především novým způsobem uchycování a spojování prvků. Prvky pro odvádění vody ze střešní plochy tvoří ucelený systém. Spojují a uchycují se zatlačením spínátka (tzv. klipsny) na prvku k hraně jiného prvku nebo připojovacími zámky, které jsou součástí systému.

Obr. 2.3 Montáž žlabového kotlíku s použitím ocelového žárově pozinkovaného plechu s ochranou plastovou vrstvou a) vyříznutí otvoru b) zaháknutí zadní hrany kotlíku c) připnutí spínátka na přední hranu žlabu

2.2

Pokrývání sklonitých střech

Střešní plášť sklonitých střech bývá nejčastěji tvořen skládanou střešní krytinou, která může být vyrobena z různých materiálů. Dříve se pro pokrývání sklonitých střech používala došková krytina a v horských oblastech krytina z dřevěných šindelů. Došky byly vyráběny z dlouhé žitné slámy, ze které se zhotovily snopky. Tyto snopky se obtáčely kolem dřevěných tyčí, které byly ve vzdálenosti 450 až 650mm od sebe vodorovně přichyceny ke krokvím. Krytina z dřevěných šindelů se stále vyrábí a používá, i když většinou jen pro zachování historického vzhledu objektu. Střešní plášť tvoří jedna nebo dvě vrstvy šindelů, které se přibíjejí pozinkovanými hřeby k laťování na krokvích. Hlavním úkolem střešní krytiny na sklonitých střechách je ochrana proti povětrnostním vlivům, a to především proti vodě ve všech jejích skupenstvích. Přitom střešní vrstva vytvořená z některých druhů tvrdé skládané krytiny

-8

(30) -



nezaručuje (sama o sobě) vždy dokonalou těsnost pláště. Vhodný materiál, pro krytinu a sklon střešní plochy se volí podle: · · · ·

nadmořské výšky místa objektu, klimatických podmínek místa objektu, čistoty ovzduší, architektonických požadavků.

Pro sklonité střechy se používají skládané střešní krytiny: · · · · · · · · · · ·

keramické, betonové, vláknocementové, plechové, plechová s povrchovými úpravami, z asfaltových šindelů, z přírodní břidlice, z organických vláken, plastové, z recyklované lepenky, z asfaltových pásů.

Skládaná střešní krytina se na stavbu dopravuje na paletách, které jsou obaleny ochranou fólií a svázány stahovací páskou. Palety mají být na staveništi skladovány na rovné zpevněné a odvodněné ploše. Na střešní konstrukci může být krytina a další potřebný materiál dopravován jeřábem, výtahem nebo vrátkem. Pokrývači používají výtahy s proměnlivým sklonem.

Obr. 2.4 Výtah pro pokrývačské práce

- 9 (30) -



Před zahájením pokryvačských prací musí být dokončena nosná střešní konstrukce a na střeše dokončeny všechny práce zednické, tesařské a klempířské. Jde především o dokončení půdního nebo podkrovního zdiva, komínových těles, dokončení podkladních vrstev pod krytinu – bednění nebo laťování a dokončení okapů, oplechování komínů, střešních oken, úžlabí a případně štítového zdiva. Postup při zřizování skládané střešní krytiny je závislý na druhu použité krytiny. Krytinu kladou pokrývači, kteří by měli absolvovat speciální školení u výrobce, jehož komplexní střešní systém pokládají. Pracují obvykle ve dvoučlenných nebo tříčlenných skupinách.

2.3

Keramická skládaná střešní krytina

Keramická skládaná střešní krytina patří v naší zemi stále mezi nejpoužívanější a nejoblíbenější krytinu sklonitých střech. Základní surovinou je cihlářská hlína, která se rozmíchává s vodou. Potřebného tvaru tašky se dosáhne tažením nebo ražením takto připraveného materiálu. Tvrdá skládaná krytina vzniká vysušováním a vypalováním v pecích. Keramická krytina je prodyšná, nebrání vysoušení podkladních materiálů a zabraňuje tak hnilobě a tvorbě plísní. Má dlouhou životnost (50 let) a esteticky dobře působí. Skládaná střešní krytina z hladkých ražených tašek (bobrovka) nachází své uplatnění především při rekonstrukcích historických objektů. Může být pokládána v jedné nebo ve dvou vrstvách. Pokud je pokládána v jedné vrstvě na řídké laťování (vzdálenost latí je podle sklonu střechy 31 až 32 cm), není příliš vodotěsná, používá se jen jako provizorní řešení. Většinou se pokládá ve dvou vrstvách (vzájemně mezi sebou posunutých o ½ šíře tašky), a to buď na řídké, nebo husté laťování. Pokud se hladká skládaná krytina pokládá dvojitě na řídké laťování (tzv. korunové kladení), jsou vždy na jedné lati zavěšeny dvě řady tašek. Tento způsob pokládání krytiny si vyžaduje podmazání tašek ve spárách kvalitní vápennou maltou. Velikost zrn písku by měla být 0,1 až 0,5 mm, vápno s pískem v poměru 1 : 2. Pokládání krytiny lze provést třemi možnými způsoby: · kladením nasucho, · kladením částečně do malty, · kladením zcela do malty. Při kladení krytiny nasucho se maltou podmazávají pouze dvě řady tašek kolem okapů, hřebene a štítů. Tím se zpevní obvod plochy střešní krytiny. Krytina uvnitř střešní plochy se klade bez malty. Nejčastěji se používá kladení krytiny částečně do malty. Malta se nanáší na styčné spáry tašek, po přiložení tašky se přebytečná malta seřízne. Kladení krytiny „zcela do malty“ se používá při sklonu střechy nad 45° nebo v oblastech se silnými větry. Malta se nanáší na ložné spáry tašek v pruzích asi 30 mm širokých a také na styčné spáry tašek.

- 10

(30) -



Hřebenáče se rovněž kladou do malty. Jestliže střešní plocha přesahuje obvodové zdivo, musí se okap střechy podbednit, což zabraňuje nadzvedávání krytiny větrem. Současné způsoby pokrývání hřebenů a nároží využívají hřebenové a nárožní latě, k nimž se hřebenáče uchycují kovovými příponkami. Těsnění se zajišťuje plastovou fólií.

Obr. 2.5 Přichycení hřebenáčů kovovou příponkou upevněnou k hřebenové lati

Obr. 2.6 Krytina z hladkých tašek na řídké laťování

Pokud se hladká skládaná krytina pokládá dvojitě na husté laťování (vzdálenost latí je 15,5 až 17 cm - tzv.šupinové kladení), skládají se tašky do - 11 (30) -



vazby a řady tašek u hřebene a u okapu se ještě zdvojují (obr. 2.7). Kladení do malty se provádí rovněž třemi způsoby stejně jako u dvojité krytiny na řídké laťování.

Obr. 2.7 Krytina z hladkých tašek na husté laťování

Skládaná střešní krytina z drážkových tašek je u nás více používána než krytina hladká. Je ve srovnání s touto krytinou lehčí (krytina hladká – 65 kg/m2, krytina drážková – 45 kg/m2) a lépe těsní. Lze ji použít pro sklon střešní plochy od 35° a do nadmořské výšky 400 m. Tašky drážkové se vyrábějí buď jako jednodrážkové tažené nebo dvoudrážkové ražené (obr. 2.8)

Obr. 2.8 Keramické tašky

- 12

(30) -



Krytina z jednodrážkových tašek tažených se klade na latě do vazby, v každé druhé řadě se tedy využije půlená taška, vzdálenost latí se řídí délkou a přesahem tašek (obvykle asi 80 mm). Tašky se kladou na sucho, pouze krajní tašky se mohou klást do malty. Po položení krytiny se ložné spáry mohou zevnitř zatírat jemnou vápenocementovou maltou. Pro přichycení k latím mohou mít tašky otvor pro taškovou příchytku.

Obr. 2.9 Krytina z tašek jednodrážkových tažených

Krytina z dvoudrážkových tašek ražených lépe těsní, vzdálenost latí je přesně stanovena výrobcem tak, aby tašky do sebe dobře zapadaly ve vodorovných i svislých drážkách. Tašky se kladou na sucho, jen po obvodu střešní plochy se mohou klást do malty. Ložné spáry lze zatřít zevnitř vápenocementovou maltou. Výrobci krytiny dodávají ucelené systémy krytiny, které obsahují řadu výrobků pro zjednodušení, zkvalitnění a zrychlení pokryvačských prací, jako jsou například taška půlená, krajní, rohová, protisněhová, taška k odvětrání (obr. 2.10).

- 13 (30) -



Obr. 2.10 Přehled dodávaných výrobků v systému betonových tašek 1. Alpská taška základní

19. Střešní okno výstupní 55,5 x 81 cm

35 a. Ochranná větrací mřížka universální

2. Alpská taška půlená

20. Taška odvětrání z umělé hmoty včetně nástavce s krytem

36. Ochranný větrací pás

3.,4. Krajní taška levá, pravá

21. Pružná spojka odvětrání

37. Univerz. držák hřebenové a nárožní latě

5. Hřebenáč

22. Redukční prvek

38. Izolační pás úžlabí

6. Koncový hřebenáč

23. Prostupná taška z umělé hmoty pro anténu

39. Upevňovací samolepící pás úžlabí

7. Hřebenáč rozdělovací

24. Příchytka tašky pozinkovaná

40. Taška sněholamu kovová

8. Nosná taška stoupací plošiny

25. Izolační folie

41. Držák mříže sněholamu

9. Odvětrávací taška

26. Barva do malty

42. Mříž sněholamu

10. Průchozí taška odvětrání

27. Suchá maltová směs

43. Spojovací svorka mříže sněholamu

11. Krajní taška pultu základní

28. Kovová stoupací plošina š. 88 cm

44. Hřebík 45 mm pozinkovaný

12., 13. Rohová taška pultu levá, pravá

29. Kovová stoupací plošina š. 41 cm

45. Hřebík 80 mm pozinkovaný

14. Taška pultu půlená

30. Držák stoupací plošiny

46. Utěsňovací klín – pás 40 x 70 samolepící

15. Protisněhová taška

31. Umělohmotný větrací pás hřebene

47. Napojení komína

16. Taška z plexiskla

32. Příchytka hřebenáče hnědá

48. Hřeb pro koncový a rozděovací hřebenáč

17. Střešní okno z umělé hmoty

33. Uzávěra hřebene z um. hmoty

49. Krycí lišta

17a. Střešní okno profilované

34. Větrací a izolační pás nároží samolepící

50. Šroub k liště

18. Náhradní plexisklo střešního okna

35. Ochranná větrací mřížka

- 14

(30) -



2.4

Betonová skládaná střešní krytina

Surovinami k výrobě betonové skládané střešní krytiny jsou písek, voda, portlandský cement a přísady. Krytina se vyznačuje vysokou pevností a životností. Je méně nasákavá než keramická krytina a proto lépe odolává mrazu. Je však těžší a vyžaduje proto přiměřeně dimenzovanou nosnou střešní konstrukci. Pro další zvýšení životnosti a také z estetických důvodů je povrch tašky speciálně upravován (například nástřikem dispersní barvou). Krytina se vyrábí jako jednodrážková nebo dvoudrážková. Způsoby pokládání jsou shodné s pokládáním tašek drážkových keramických. Rovněž výrobci betonové skládané krytiny dodávají ucelený sortiment výrobků pro zvýšení efektivnosti pokryvačských prací.

2.5

Vláknocementová skládaná střešní krytina

Základním prvkem této krytiny jsou ploché šablony (např. čtverec 400 x 400 mm nebo obdélník 300 x 600 mm) nebo velkoplošné vlnité desky (např. 625 x 1000 mm, 1250 x 1000 mm nebo 2500 x 1000 mm). Vláknocementová krytina je vyrobena z cementové malty armované vlákny buničiny a syntetických vláken. Působí esteticky a je vhodná pro zastřešení bytových, občanských i průmyslových objektů. Používá se i při rekonstrukcích zastřešení památkových objektů, kde se využívá velké podobnosti krytiny s přírodní břidlicí. Velkou předností krytiny je nízká hmotnost a tedy snadná manipulace a malé zatížení krovu. Povrch krytiny je upraven speciální cementovou pastou a akrylátovou barvou, tím je dosaženo velmi tvrdého a otěruvzdorného povrchu a tedy i dlouhé životnosti. Podkladem pro ploché šablony jsou latě nebo bednění. Každý kus krytiny je k podkladu přibit dvěma hřebíky a uchycen drátěnou sponou. Při dělení se šablona naruší ostrou rýhou a odlomí, lze však použít rozbrušovačky nebo nůžek na stříhání vláknocementového materiálu. Z téhož materiálu jsou vyrobeny i hřebenáče, odvětrávací a ventilační hlavice. Spojovací materiál na přichycení krytiny je vyroben z pozinkované oceli nebo mědi.

Obr. 2.11 Založení cementovláknitých šablon Cembrit u okapu (šablona čtverec)

- 15 (30) -



Obr. 2.12 Založení cementovláknitých šablon Cembrit u okapu (šablona obdélník)

Velkoplošné vlnité desky se mohou připevňovat na latě, krokve nebo i na ocelovou konstrukci. Nejprve se u okapu osazují uzávěry vln, které brání vnikání vody a prachu do půdního prostoru. Při pokládání desek je třeba upravit rohy seříznutím, aby nedocházelo k vícenásobnému překrývání (obr. 2.13). Pro uchycení je třeba v desce vyvrtat otvory. K tomu se používá elektrická ruční vrtačka se šroubovitým vrtákem. Otvory se vrtají ve vrcholu vlny a v místě podélného přesahu desek. Těmito otvory se ocelovými vruty přišroubují desky k podkladu. Šroub musí mít těsnící podložku a ochranný klobouček.

Obr. 2.13 Místo styku vlnitých desek

Obr. 2.14 Upevnění vlnitých desek

Obr. 2.15 Postup pokládky vlnitých vlákenocementových desek

- 16

(30) -



2.6

Střešní krytina z asfaltových šindelů (šablon)

Asfaltové šindele jsou často používanou střešní krytinou pro sklonité střechy zejména pro svoji nízkou hmotnost a dobrou tvarovatelnost, která umožňuje nahradit některé klempířské prvky. V současné době se vyrábí mnoho druhů asfaltových šindelů, a to jak z hlediska materiálového složení tak z hlediska různých tvarů šablon. Všechny tyto výrobky jsou tvořeny třemi základními vrstvami – nosnou vložkou, asfaltovou krycí hmotou a ochrannou vrstvou posypu. Kvalitní asfaltový šindel má nosnou vložku ze skelné rohože o hmotnosti nad 100g/m2 s náležitou odolností proti podélnému tahu a asfaltovou krycí hmotu z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu. Šablony z oxidovaných asfaltů jsou tvarově stálejší při pokládání v teplém počasí, šablony z modifikovaných asfaltů jsou lépe zpracovatelné při nízkých teplotách, mají větší trvanlivost, která je srovnatelná s tvrdou skládanou krytinou a jsou ohebnější. Posyp ochranné vrstvy tvoří minerály, které jsou tepelně upraveny a stabilizovány a při výrobě zalisovány do krycí asfaltové hmoty. Samolepící nebo thermoadhezní spoje na povrchu slouží k vzájemnému propojení jednotlivých vrstev šablony.

Obr.2.16 Příklad tvaru asfaltového šindele

Obr.2.17 Složení vrstev asfaltového šindele

Před zahájením pokládání asfaltové střešní krytiny je třeba uvnitř objektu dokončit všechny mokré procesy, tak aby se stavba zbavila vlhkosti. K pokládání krytiny je výhodné zvolit teplé počasí. Podklad pod krytinu musí být rovný a pevný. Asfaltové šablony se pokládají na celoplošné bednění, tvořené deskami o tloušťce 25 mm nebo vodovzdornou překližkou. Na bednění se položí asfaltová lepenka s oboustranným posypem, který vytváří oboustrannou mikroventilační vrstvu. Lepenka se klade v pásech kolmých na okap s přesahem 50 mm a přibíjí se lepenkářskými hřebíky.

- 17 (30) -



Při pokládání asfaltových šablon se postupuje ve vodorovných pásech od okapu ke hřebeni. Šablona se položí na asfaltovou lepenku, vyrovná se a v horní části přibije pozinkovanými hřebíky s širokou hlavou. Místo pro přibití hřebíkem bývá na šabloně vyznačeno výrobcem, aby bylo překryto následující pokládanou vrstvou. Šablony se překrývají tak, aby byly na sobě vždy dvě vrstvy. Hřebeny a nároží se rovněž překrývají asfaltovými šindeli. Teplo způsobené slunečním zářením postupně natavuje krytinu k podkladu. V místech, kde nelze krytinu přibít k podkladu (např. v místech oplechování), lze krytinu natavit horkým vzduchem nebo přilepit. Také na strmých plochách a plochách bez slunečního svitu se krytina po přibití ještě natavuje. Při kladení asfaltových šindelů je třeba vždy důsledně dbát na technologické pokyny výrobce.

2.7

Střešní krytina z recyklované lepenky

Tato střešní krytina je nadějnou novinkou na stavebním trhu. Základním prvkem jsou velkoplošné vlnité desky (2000 x 910 mm), které jsou vyráběny z plně recyklované lepenky. Tento materiál je velmi lehký, vysoce odolný, elastický a cenově přístupný. Vícevrstvá lepenka je za tepla slisována do tvaru vlnité desky, pak je sycena horkým bitumenem a po vyschnutí opatřena nástřikem vinylakrylátu. Krytina je dostatečně pevná, její životnost je garantována na 60 let. Vlnité desky se přibíjejí k laťování speciálními samotěsnícími hřebíky v místě vrcholu vlny. Rozteč latí je dána sklonem střechy, který může být až 7°. Tento malý sklon je umožněn velmi hladkým povrchem desek, takže dešťová voda může rychle stékat a nenarušuje krytinu. Desky se upravují řezáním běžnou pilou na dřevo. K vlnité desce se dodávají i střešní doplňky (hřebenáč, krajovka, pěnové utěsnění). Malá hmotnost této vlnité desky umožňuje její rychlou a jednoduchou montáž jedním nebo dvěma pokrývači.

2.8

Pokrývání plochých střech

Podle ČSN 73 1901 [1] – Navrhování střech – jsou střechy ploché, pokud mají spád do 10° (tj. přibližně do 18 %). V našich klimatických podmínkách je z praktických důvodů zřejmě výhodnější navrhovat střechy sklonité. Na plochých střechách se vyskytuje více závad. Jsou více namáhány především působením vody (deště, sněhu, ledu), která se z plochy střechy pozvolněji a mnohdy nedokonale odvádí a tak déle nepříznivě působí na krytinu. Závady se vyskytují rovněž v důsledku špatného konstrukčního návrhu nebo i nekvalitního provedení. V posledních letech však náš trh nabízí ucelené systémy obsahující komplexní nabídku potřebných materiálů, prvků i technologii pro pokrývání plochých střech. Ploché střechy lze dělit z více hledisek. Z hlediska konstrukčního známe střechy jednoplášťové, dvouplášťové, víceplášťové, z hlediska provozního – střechy nepochůzné, pochůzné, pojízdné.

- 18

(30) -



Z hlediska použitého materiálu pro střešní krytinu lze rozlišovat ploché střechy s krytinou: · · · · · ·

z asfaltových izolačních pásů, z plastových fólií, z pryžových fólií, stěrkové, stříkané, z kompletizovaných dílců.

Způsob zhotovení střešního pláště závisí na konstrukčním návrhu a na použitých materiálech. Příprava objektu před zahájením prací na zhotovení střešního pláště vychází z navrženého konstrukčního řešení střechy a střešního pláště. Skladba ploché střechy je náročná, zpravidla jí tvoří vrstvy parotěsná, tepelněizolační, nosná pod krytinu, může tu být také soustava větracích kanálků. Kvalita těchto součástí střechy je třeba ověřit před kladením krytiny. Vždy musí být dokončeny nejen střešní nosné konstrukce, ale i všechny další konstrukce, které vystupují nad budoucí střešní plášť. Střešní plášť se klade na pevnou a vyrovnanou plochu nosné střešní konstrukce. Dovolené nerovnosti povrchu plochy měřené latí délky 2 m nesmějí překročit 5 mm. Pracovní skupina, která klade střešní plášť je zpravidla složena z pracovníků více profesí. Zedníci, betonáři a pomocní dělníci zhotovují podkladní a doplňkové vrstvy, povlakové krytiny kladou izolatéři. Materiály potřebné pro zřizování střešních plášťů se na střechu dopravují jeřábem nebo výtahem. Některé materiály lze dopravovat na střechu čerpadly (betonové a perlitobetonové směsi, malty).

2.9

Krytiny z asfaltových izolačních pásů

Krytiny plochých střech se u nás dříve zhotovovaly z lepenky a asfaltových nátěrů, kvalitněji pak z natavitelných asfaltových izolačních pásů (NAIP). Těmi je dnes pokryta většina stávajících plochých střech. Na nových stavbách se používají nové materiály. Asfaltové natavitelné izolační pásy bývají využívány především k opravám starších plochých střech. Jejich hlavním nedostatkem je vysoká křehkost a obtížné zpracování za nízkých teplot. Dnešní využití asfaltových hydroizolačních pásů pro střešní krytinu plochých střech je spojeno s úpravou asfaltové hmoty tzv. modifikací, která výrazně zlepšuje některé vlastnosti pásů, především jejich pružnost, přilnavost k podkladu a odolnost proti stárnutí. Příprava stavby před pokládáním asfaltových hydroizolačních pásů spočívá v přípravě podkladových ploch, styčných předmětů, přístupových cest a manipulačních prostorů. Podkladové plochy musí být bez výstupků a ostrých hran. Všechny střešní prostupy a tělesa vystupující nad rovinu střechy (komíny, ventilace, atiky, zábradlí, vpusti), musí mít v místě styku s podkladem zaoblení alespoň Ø 50 mm, vytvořené například cementovou maltou. Plocha se zbaví všech nečistot, a pokud je podkladní vrstva silikátová, provede se penetrace podkladu. Modifikované asfaltové pásy lze

- 19 (30) -



pokládat při teplotě ovzduší až -5 °C. Pokud je projektem předepsán systém odvětrávacích kanálků v ploché střeše, musí být tyto kanálky všude průchodné, spolehlivě překryté, a jejich vyústění do volného prostoru musí být kryto trvanlivými mřížkami. Po zaschnutí penetrace se nejprve nalepí manžety kolem střešních vpustí a odvětrání. Pak se položí první pás na místo jeho natavování. Natavovat lze bodově, v pásech nebo celoplošně. Pro bodové nebo pásové natavování se používá ručně ovládaný hořák, napojený hadicí na vozík s propanbutanovou láhví. Pro plnoplošné natavování se používá natavovací vozík s více hořáky umístěnými v široké hubici. Natavovací zařízení je většinou na propan-butanový plyn. Dalším vybavením je horkovzdušná pistole, válečky, ocelové špachtle, nože, metr, metly a hasící přístroj. Položený pás se v místě natavování svine do jedné poloviny svojí délky, postupně se nahřívá, rozvinuje, uvolňovanou asfaltovou hmotou se slepuje a válečkem přitlačuje k podkladu. Rozteklý asfalt po okrajích pásu se rozetře ocelovou špachtlí. Stejně se nataví i druhá polovina pásu. Obdobně se natavují i ostatní pásy. Podélné přesahy pásu musí být alespoň 100 mm, příčné přesahy 150 mm. Další vrstvy se natavují s posunutím pásů v podélném směru o polovinu šířky pásu. Pokud se pásy kotví mechanicky, je nutné, aby tato místa byla překryta další vrstvou pásů. Po dokončení natavení každé vrstvy je třeba zkontrolovat kvalitu položené krytiny (množství a druh použitých pásů, kvalitu natavení, velikost přesahů, provedení detailů, rovinnost krytiny, dilatační spáry, neporušenost vrstvy).

Obr. 2.18 Organizace pracoviště při zhotovení krytiny z asfaltových izolačních pásů 1. demontovatelný jeřábek pro dopravu materiálu a nářadí; 2. skládka NAIP; 3. zásoba pohonných hmot; 4. hasicí přístroj; 5. natavovací aparát; 6. benzínová lampa k nahřívání spojů; 7. zatírání styků ocelovou stěrkou; 8. střešní svody; 9. výlez na střechu

- 20

(30) -



2.10

Krytiny z plastových fólií

Pro pokrývání plochých střech se stále více uplatňují plastové fólie. Střešní hydroizolační fólie jsou nejčastěji vyráběny válcováním a následně laminováním materiálů na bázi polyvinylchloridu (PVC) nebo polyetylénchloridu. Základním výrobním polotovarem jsou tenké fólie o tloušťce desetin milimetru, které se vrství a za tepla a tlaku celoplošně slisovávají. Pro zlepšení rozměrové stability se mezi vrstvy může vložit speciální mezivrstva – vyztužující mřížka. Celková tloušťka fólie je asi 2 mm. Velmi dobré vlastnosti plastových fólií umožňují jejich široké použití nejen jako hydroizolace střešních konstrukcí, ale v různých variantách se používají i jako hydroizolace spodní stavby a dalších konstrukcí. Plastové hydroizolační fólie je výhodné používat pro pokrývání plochých střech pro tyto jejich vlastnosti: · · · · · · · ·

dlouhodobě odolávají působení slunečního záření, zákl. funkční vlastnosti se nemění v rozmezí teplot od – 30 °C do + 80 °C, jsou zpracovatelné od – 5 °C do + 40 °C, jsou odolné vůči agresivním vlivům ovzduší, jejich pevnost v tahu i v tlaku je vysoká, velká je i jejich průtažnost, výborně se svařují, vyvozují minimální přitížení nosné konstrukce.

Pracovní četa je složena alespoň ze tří pracovníků, vedoucí skupiny musí být speciálně vyškolen pro práci s tímto materiálem. Mezi základní přístrojové vybavení patří: · horkovzdušná svářečka, · příklepová vrtačka s vidiovými vrtáky, · elektrické nůžky. Vhodným podkladem je cementový potěr, betonové mazaniny, dřevěné bednění, pěnové silikáty, plasty, desky z minerálních vláken. Podklad musí být souvislý a dostatečně pevný, zbavený všech nečistot a nerovností. Nevadí vlhkost podkladu, nepřípustné jsou kaluže vody nebo sníh. Dřevěné podkladní vrstvy nesmějí být impregnovány materiály, které obsahují oleje nebo těkavá organická rozpouštědla. Fólie se dodávají navinuté na papírové trubici v obalu na paletách. Nejprve je třeba osadit obvodové úchytné prvky po obvodu střešní plochy z poplastovaného plechu, které slouží k uchycení hydroizolačních pásů natavením. Před zahájením prací se doporučuje pásy rozvinout a nechat asi půl hodiny dotvarovat. Hydroizolační fólie se celoplošně podkládají technickou textilií ze syntetických vláken. Pak se krytina v pásech kotví k podkladu. Připevňuje se mechanickým kotvením nebo lepením. Mechanické kotvení se provádí šrouby, vruty, hmoždinkami a roznášecími podložkami, vždy v místech přesahů sousedních pásů fólie (obr. 2.19). K lepení se užívají nejčastěji polyuretanová lepidla. Hydroizolační fólie se spojují tavným spojováním horkým vzduchem. Šířka spoje musí být minimálně 30 mm.

- 21 (30) -



Pravoúhlé kouty, rohy a nároží střechy je třeba dotěsnit přidáním speciálních tvarovek (obr. 2.20). Pečlivě je třeba napojit hydroizolační fólie na prostupy různých těles střešním pláštěm (obr. 2.21). Práce se ukončí montáží krycích ukončovacích prvků (obr. 2.22).

1 Nosný ocelový trapézový plech 2 Parozábrana PE 0,25 mm 3 Skelné rouno 120 g/m2 (v případě tepelné izolace z pěnového polystyrenu) 4 Svar 5 Přítlačný talíř 6 Samopřezný šroub 7 Rhenofol 8 Tepelná izolace

Obr. 2.19 Mechanické kotvení plastových folií

Obr. 2.20 Dotěsnění koutů plastovými tvarovkami

- 22

(30) -



Obr. 2.21 Napojení krytiny na střešní vtok

1 Ocelový trapézový plech

7 Skelné rouno 120g/m2

2 Výztužný plech

8 Folie

3 Připevnění vpusti k nosnému podkladu

9 Navaření hydroizol. pásu na přírubu nástavce vpusti

4 Parozábrana PE 0,25 mm

10 Napojovací manžeta z homogenní fólie Rhenofol

5 Spojovací pásek parozábrany

11 Vpust Vario s redukcí 125/100 mm

6 Tepelná izolace z pěn, polystyrenu

Obr. 2.22 Ukončení krytiny na zhlaví atiky s krycí lištou z pozinkovaného nebo měděného plechu

2.11

Krytiny stěrkové (tekuté folie)

Základní hmotou, ze které se stěrková krytina vyrábí, jsou oxidované asfalty s rozpouštědly, do kterých se přidávají akrylátové, polyuretanové nebo epoxidové polymery. Podklad má být málo nasákavý, pokud je třeba, provádí

- 23 (30) -



se jeho penetrace. Sklon podkladu u rozlévaných hmot může být až 5 %. U hustých stěrek, které rychle zasychají výrobce uvádí povolený sklon podkladu až 40 %. Stěrka se nanáší rozléváním na střešní plochu, po které se pak roztírá kartáči. Lze ji nanášet i čerpadlem a stříkací pistolí. Tloušťka jedné vrstvy je 1 až 2 mm. Do prvního, ještě čerstvého nátěru se zatlačuje výztužná vložka z polyesteru nebo skleněné tkaniny s přesahem asi 100 mm. Pak se opakuje nástřik tak, aby výztužná vložka byla v celé ploše zakryta. Celková tloušťka vrstvy hydroizolační tekuté folie je 2 až 3 mm. Po nanesení stěrkové krytiny probíhá tuhnutí a zrání materiálu. Teprve potom se stává střešní plocha pochůzná. Výhodou této stěrkové krytiny ve srovnání s povlakovými krytinami je jejich celistvost v celé ploše.

2.12

Krytiny stříkané

Jednolitost hydroizolační plochy je také výhodou stříkaných krytin. Pro zhotovení stříkané hydroizolační krytiny lze použít několika druhů hmot. Jsou to zejména stříkané hmoty: · z modifikovaného asfaltu, ředitelná vodou – je odolná proti mechanickému porušení, proti UV záření – do první vrstvy se vkládá výztužná tkanina, · z akrylátových živic a jednosložkových polyuretanových polymerů – hmota se vyznačuje dobrou přilnavostí k různým podkladům – je pružnější a pevnější než hmoty z modifikovaného asfaltu, dobře odolává UV záření – do prvního nástřiku se vkládá výztužná vložka, · z polyuretanových živic – je to nepěnící pružná hmota s vysokou přilnavostí i k vlhkým podkladům, odolná proti UV záření a výrobce uvádí životnost 20 až 40 let, · kompozitní – základním materiálem může být modifikovaný asfalt nebo jiné druhy živice – ve speciálním stříkacím zařízení se smíchá tato hmota s vodou a s anorganickým vláknem, které je nasekáno na drobné částice vytvářející po nástřiku hmoty neorientovanou výztuž v hydroizolační vrstvě – obvykle se nanáší ve dvou vrstvách. Podklad u vodou ředitelných hmot nemusí být suchý, musí být však pečlivě zbaven všech nečistot. Mezi střešní krytiny, které se nanášejí nástřikem, lze zařadit i hmoty z polyuretanové pěny. Kromě funkce hydroizolační mají i funkci tepelněizolační. Nanášejí se stříkáním ve dvou vrstvách. První vrstva se zřizuje v tloušťce 10 až 15 mm o nižší objemové hmotnosti, druhá vrstva má vyšší objemovou hmotnost a tloušťka vrstvy je asi 10 až 20 mm. Tuto technologii lze využít i při rekonstrukci střech. Polyuretanová pěna není odolná proti UV záření, proto se vrchní vrstva opatřuje ochranným nástřikem.

2.13

Krytiny z kompletizovaných dílců

V současné době vzrůstá zájem stavebního trhu o využívání kompletizovaných střešních dílců. Tyto dílce jsou složeny z tepelně-izolační vrstvy (z pěnového - 24

(30) -



polyuretanu, pěnového polyvinylchloridu, pěnového polystyrenu), která je z vnější strany opatřena hydroizolační vrstvou. Hydroizolace může být tvořena asfaltovými pásy z modifikovaných asfaltů, plastovou nebo pryžovou fólií. Některé dílce mají ještě na vnitřní straně povrchově upravený plech. Kompletizované dílce se ukládají na vyspádovaný podklad většinou nasraz nebo s využitím polodrážek. K podkladu se buď mechanicky kotví nebo bodově lepí. Vrchní hydroizolační vrstva jednotlivých dílců se překládá přes sousední dílec ve směru toku vody a spojuje se popsanými způsoby v závislosti na použitém materiálu.

Obr. 2.23 Kompletizovaný střešní dílec

Obr. 2.24 Kompletizovaný dílec s využitím na obloukové střeše

Obr. 2.25 Příčný spoj panelu

- 25 (30) -



Obr. 2.26 Zámek a kotvení panelu

2.14

Kvalita a bezpečnost prací na střechách

Životnost objektu významně ovlivňuje kvalita střešní konstrukce. Přitom právě na střešních pláštích se vyskytuje řada závad, které jsou způsobeny chybným projektem, nekvalitním materiálem nebo nekvalitní prací. Správnost provedení prací na střešním plášti je třeba kontrolovat postupně během realizace, jedině tak lze zabránit nekvalitní práci, která se projeví později. Na střešních pláštích se nejčastěji vyskytují tyto závady: · nerovnosti podkladu pod klempířské výrobky, · nesprávné nebo nedbalé podložení, přichycení a propojení klempířských výrobků, · nesprávné spádování plechové krytiny, · nefunkčnost dilatačních spojů, · nekvalitně provedené nátěry klempířských prvků, · nepřípustná vlhkost podkladu při pokládání povlakových pásů, · nerovnosti a výčnělky podkladu pod povlakovými krytinami, · nefunkční soustava odvětrávacích kanálků pod povlakovými krytinami, · nekvalitně připevněné povlakové pásy k podkladu, · netěsnosti kolem střešních vpustí, · nedbale provedené napojení pásů hydroizolace navzájem a na okolní zdivo. Při práci na střešních krytinách je třeba věnovat zvýšenou pozornost dodržování bezpečnostních, hygienických a požárních předpisů. Nejvíce úrazů na stavbách vzniká při práci ve výškách. Při práci na sklonitých střechách musí být pracovníci uvázáni k pevným částem konstrukcí. Také práce s elektrospotřebiči (svářečky, vrtačky a podobně) vyžaduje dodržování pokynů výrobce zařízení. Pokud se manipuluje s ředidly a jinými hořlavinami, je třeba dbát, aby tyto látky nebyly v přímém kontaktu s otevřeným ohněm. Mají být uloženy ve skladu hořlavin.

- 26

(30) -



3

Závěr

3.1

Studijní prameny

3.1.1

Použité normy

[1]

ČSN 73 1901 Navrhování střech

[2]

ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební

3.1.2

Seznam použité literatury

[3]

Prof. Ing. František Musil, Csc. Technologie stavebních procesů. Přednášky pro posluchače oboru Pozemní stavby na VUT v Brně, Fakulta stavební

[4]

Prof. Ing. Bohumil Kočí, CSc. a kol. Technologie pozemních staveb I, Technologie stavebních procesů, VUT v Brně, 1991

3.1.3

Seznam doplňkové studijní literatury

[5]

Doc. Ing. Václav Kupilík, CSc.: Střechy, SIA – Stavební informační agentura, Praha 1997

[6]

Informační publikace výrobců klempířských výrobků a střešních krytin.

4

Kontrola znalostí

4.1

Autotest

1) Ke klempířským výrobkům pro odvodnění střech patří: a) střešní žlaby, odpadní potrubí, lemování částí konstrukcí, oplechování částí konstrukcí, bleskosvody b) střešní žlaby, odpadní potrubí, rozvaděče c) střešní žlaby, odpadní potrubí, oplechování částí konstrukcí, lemování částí konstrukcí, zábradlí d) střešní žlaby, odpadní potrubí, oplechování částí konstrukcí, lemování částí konstrukcí, plechová krytina 2) Doporučený spád podkladních ploch pro oplechování má být: a) alespoň 3% po směru toku vody, nerovnosti těchto ploch nemají být na délce 2,0 m větší jak 3,0 mm b) alespoň 5% po směru toku vody, nerovnosti těchto ploch nemají být na délce 2,0 m větší jak 5,0 mm

- 27 (30) -



c) alespoň 5% po směru toku vody, nerovnosti těchto ploch nemají být na délce 2,0 m větší jak 3,0 mm d) alespoň 3% po směru toku vody, nerovnosti těchto ploch nemají být na délce 2,0 m větší jak 5,0 mm 3) Pokud se hladká skládaná krytina pokládá dvojitě na husté laťování: a) neskládají se tašky do vazby b) jsou vždy na jedné lati zavěšeny dvě řady tašek c) skládají se tašky do vazby a řady tašek u hřebene a u okapu se ještě zdvojují d) klade se krytina vždy zcela do malty 4) Skládaná střešní krytina z drážkových tašek je:ve srovnání s hladkou keramickou krytinou: a) na 1m2 střešní plochy těžší b) na 1m2 střešní plochy lehčí c) má srovnatelnou hmotnost 5) Betonová skládaná střešní krytina: a) se vyznačuje vysokou pevností a životností b) je více nasákavá než keramická krytina, proto hůře odolává mrazu c) je těžší než krytina keramická 6) Vláknocementové šablony jsou k podkladu: a) vždy pouze přibíjeny dvěma hřebíky b) přibíjeny dvěma hřebíky a uchycen drátěnou sponou c) přibíjeny dvěma hřebíky a krajní šablony pokládány do malty d) pouze uchyceny drátěnou sponou 7) Vláknocementové velkoplošné vlnité desky se připevňují na: a) latě, krokve nebo bednění b) latě nebo krokve, ne na ocelovou konstrukci c) latě, krokve nebo i na ocelovou konstrukci d) pouze na dřevěnou konstrukci 8) Asfaltový šindel je vždy tvořen: a) pouze nosnou vložkou a asfaltovou krycí hmotou - 28

(30) -



b) nosnou vložkou, asfaltovou krycí hmotou a ochrannou vrstvou posypu c) nosnou vložkou, asfaltovou krycí hmotou, ochrannou vrstvou posypu a fólií d) vrstvami odpovídajícími použitému druhu asfaltu 9) Podklad pod krytinu z asfaltových šindelů: a) musí být rovný a pevný b) je tvořen celoplošným bedněním, tvořeným deskami o tloušťce 25 mm nebo vodovzdornou překližkou c) je závislý na druhu použitého asfaltového šindele 10) V místech, kde nelze krytinu z asfaltových šindelů přibít k podkladu: a) lze krytinu jinak mechanicky kotvit b) lze krytinu bodově nebo celoplošně přilepit c) nelze tuto krytinu pokládat d) lze krytinu natavit horkým vzduchem nebo přilepit 11) Po dokončení natavení každé vrstvy krytiny z asfaltových izolačních pásů je třeba zkontrolovat: a) kvalitu natavení a velikost přesahů b) dokonalé vzájemné uchycení jednotlivých asfaltových pásů c) množství a druh použitých pásů, provedení detailů, rovinnost krytiny, dilatační spáry, neporušenost vrstvy d) neporušenost podkladní vrstvy 12) Plastové hydroizolační fólie je výhodné používat pro pokrývání plochých střech pro tyto jejich vlastnosti: a) dlouhodobě odolávají působení slunečního záření b) jsou odolné vůči olejům a těkavým organickým rozpouštědlům c) jsou zpracovatelné od -15 °C do +40 °C, d) základní funkční vlastnosti se nemění v rozmezí teplot od -30 °C do +80 °C 13) Mezi základní přístrojové vybavení pro pokládání krytiny z plastových fólií patří: a) horkovzdušná svářečka, příklepová vrtačka s vidiovými vrtáky, elektrické nůžky, natavovací agregáty b) horkovzdušná svářečka, příklepová vrtačka s vidiovými vrtáky a běžné zednické vybavení

- 29 (30) -



c) horkovzdušná svářečka, příklepová vrtačka s vidiovými vrtáky, natavovací agregáty d) horkovzdušná svářečka, příklepová vrtačka s vidiovými vrtáky, elektrické nůžky 14) Vhodným podkladem pro plastové střešní fólie je: a) cementový potěr a betonové mazaniny b) dřevěné bednění a běžné překližky c) pěnové silikáty d) desky z minerálních 15) Základní hmotou, ze které se vyrábí stěrková krytina je: a) modifikovaný asfalt s rozpouštědly, do kterých se přidávají akrylátové, polyuretanové nebo epoxidové polymery b) oxidovaný asfalt s rozpouštědly, do kterých se přidávají akrylátové, polyuretanové nebo epoxidové polymery c) modifikovaný nebo oxidovaný asfalt d) akrylátový, polyuretanový nebo epoxidový polymer 16) Krytina z kompletizovaných dílců: a) se ukládá nasraz s využitím polodrážek b) se ukládá na vyspádovaný podklad c) se k podkladu mechanicky kotví nebo celoplošně lepí d) se k podkladu mechanicky kotví nebo bodově lepí

4.2

Klíč k autotestu

Správné odpovědi na otázky autotestu: 1d, 2b, 3c, 4b, 5a,c, 6b, 7c, 8b, 9a,b, 10d, 11a,c, 12a,d, 13d, 14a,c,d, 15b, 16a,b,d, Pokud jste správně odpověděli alespoň 13 otázek jsou Vaše znalosti dostatečné k absolvování této části kurzu. Méně správných odpovědí naznačuje, že máte potřebu ještě jednou se k tomuto modulu vrátit.

- 30

(30) -


TECHNOLOGIE STAVEB I

Recommend Documents