TECHNOLOGIE STAVEB I

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV TECHNOLOGIE, MECHANIZACE A ŘÍZENÍ STAVEB

MGR. PETR LÍZAL, CSC.

TECHNOLOGIE STAVEB I MODUL 5 TECHNOLOGICKÝ PROCES ZDĚNÍ

2005 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

© Mgr. Petr Lízal, Csc. Brno, 2005

Obsah

OBSAH 1 Úvod .......................................................................................................... 5 1.1 Cíle.................................................................................................... 5 1.2 Požadované znalosti .......................................................................... 5 1.3 Doba potřebná ke studiu .................................................................... 5 1.4 Klíčová slova..................................................................................... 5 1.5 Použitá terminologie ......................................................................... 5 1.6 Metodický návod pro práci s textem .................................................. 5 2 Technologický proces zdění...................................................................... 7 2.1 Obecné výhody pálených cihel .......................................................... 7 2.1.1 Pevnost zdících prvků............................................................... 7 2.1.2 Tepelná izolace zdících prvků................................................... 8 2.1.3 Tepelná akumulace zdících prvků............................................. 8 2.1.4 Tradiční přírodní materiál ......................................................... 9 2.1.5 Zdravé a příjemné bydlení ........................................................ 9 2.1.6 Bezpečnost a hygienická nezávadnost....................................... 9 2.1.7 Cihelné systémy ....................................................................... 9 2.2 Základní názvosloví......................................................................... 10 2.3 Materiály ......................................................................................... 12 2.3.1 Údaje o zpracovávaném materiálu .......................................... 12 2.3.1.1 Kusová staviva................................................................... 13 2.3.2 Rozměry zdících prvků a mezní odchylky ............................. 14 2.3.3 Pevnost zdících prvků............................................................. 16 2.3.4 Druhy zdiva............................................................................ 17 2.3.5 Spotřeby materiálů ................................................................. 19 2.3.6 Spojovací malty a tmely ......................................................... 20 2.3.6.1 Značení malt ...................................................................... 21 2.3.6.2 Vlastnosti malt pro zdění.................................................... 21 2.4 Kvalifikace a počet pracovníků........................................................ 22 2.5 Mechanizmy a pomocné prostředky................................................. 23 2.6 Technologické postupy.................................................................... 24 2.6.1 Povětrnostní vlivy................................................................... 24 2.6.1.1 Zdění za normálních podmínek .......................................... 24 2.6.1.2 Zdění za nízkých teplot ...................................................... 25 2.6.1.3 Podmínky pro zachování tepla ve zdivu ............................. 25 2.6.2 Zdění...................................................................................... 26 2.6.2.1 Příprava staveniště a podkladu pro zdivo............................ 26 2.6.2.2 Obecné požadavky ............................................................. 27 2.6.3 Zdiva...................................................................................... 28 2.6.3.1 Zdivo cihelné nosné a nenosné ........................................... 28 2.6.3.2 Zdivo příček....................................................................... 28 2.6.3.3 Zdivo pro výklenky a drážky.............................................. 29

2.6.3.4 Pilířové zdivo ..................................................................... 30 2.6.3.5 Výplňové zdivo .................................................................. 30 2.6.3.6 Komínové zdivo ................................................................. 31 2.6.3.7 Osazování zárubní a okenních rámů ................................... 31 2.6.3.8 Překlady............................................................................. 31 2.6.4 Technologie zdění z tvárnic typu THERM .............................. 32 2.6.4.1 Příprava před zděním.......................................................... 32 2.6.4.2 Obecné zásady pro zdění .................................................... 32 2.6.4.3 Vazba zdiva........................................................................ 33 2.6.4.4 Zásady pro zdění příček...................................................... 35 2.6.4.5 Překlady v systému zdění z tvárnic typu THERM............... 35 2.6.5 Technologie zdění z pórobetonových tvárnic .......................... 37 2.6.6 Zdění dle obecných pravidel (viz ČSN 73 2310) ..................... 37 2.6.6.1 Zdění do tenkovrstvého maltového lože.............................. 37 2.7 Spáry ............................................................................................... 38 2.7.1 Ložná spára ............................................................................ 38 2.7.2 Svislá spára............................................................................. 39 2.8 Kontroly jakosti zděných konstrukcí ................................................ 39 2.8.1 Vstupní kontrola ..................................................................... 39 2.8.2 Mezioperační kontrola ............................................................ 40 2.8.3 Výstupní kontrola ................................................................... 40 2.8.4 Převzetí hotového díla ............................................................ 41 2.8.5 Související legislativní předpisy a externí dokumentace .......... 41 2.9 Bezpečnost práce, požární ochrana a ekologie.................................. 41 2.9.1 Bezpečnost práce (BP, BOZ, BOZP) ...................................... 41 2.9.2 Požární ochrana (PO).............................................................. 42 2.9.3 Ekologie ................................................................................. 42 3 Závěr ....................................................................................................... 43 3.1 Shrnutí............................................................................................. 43 3.2 Studijní prameny.............................................................................. 43 3.2.1 Související normy ................................................................... 43 3.2.2 Seznam použité literatury........................................................ 43 3.2.3 Seznam doplňkové studijní literatury ...................................... 44 3.2.4 Odkazy na další studijní zdroje a prameny .............................. 44 3.2.5 Odkazy na další studijní zdroje v elektronické podobě ............ 44 4 Kontrola znalostí..................................................................................... 44 4.1 Autotest ........................................................................................... 44 4.2 Klíč k autotestu................................................................................ 48

Technologický proces zdění

1 1.1

Úvod Cíle

Čtenář by měl být seznámen s procesem zdění, při kterém se skládá jednotlivé kusové stavivo do konstrukcí nosných nebo nenosných stěn, příček, pilířů, přizdívek a základů, podle pravidel vazby a kotvení. Protože zdění je stále rukodělný proces s omezenou možností mechanizace je třeba mít dobře zvládnutý technologický postup podle sledu jednotlivých pracovních operací od přípravy pracoviště, založení zdiva a nanášení spojovacích materiálů až po kontrolu svislosti a rovinnosti.

1.2

Požadované znalosti

K přečtení a porozumění tohoto textu jsou potřebné základní znalosti z projektování staveb, chování jednotlivých stavebních materiálů použitých při zdění a dokázat vypracovat technologický předpis pro různé typy konstrukcí a materiálů včetně kontroly jakosti a bezpečnosti práce při provádění zděných konstrukcí.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Je velmi individuální podle předchozích znalostí čtenáře. Pro velmi skromné znalosti postačí doba cca 10 hodin. Při studiu různých druhů materiálů při požití informací výrobních firem uložených na webových stránkách je třeba počítat na prostudování konstrukčních systémů včetně vazeb a modulového uložení jednotlivých kusů zdiva dalších 10 hodin.

1.4

Klíčová slova

Únosnost, stabilita, rozměrová stálost, pevnost, tepelně izolační schopnost, tepelná akumulace, bezpečnost a hygienická nezávadnost, spáry a jejich výplň, nosné a nenosné zdivo.

1.5

Použitá terminologie

Pro správnou orientaci je třeba znát užívané odborné označení výrazů pro možnosti správného technického popisu. Nejčastěji používané termíny pro jejich značné množství jsou uvedeny v samostatné kapitole 2.2 Základní názvosloví.

1.6

Metodický návod pro práci s textem

Text je určen zejména pro všeobecné pochopení jednotlivých způsobů zdění bytových a občanských staveb. Předpoklad je, že čtenáři není zapotřebí se seznamovat se základy stavební mechaniky a fyziky. Zdění je proces, při - 5 (48) -


kterém se záměrným skládáním kusového staviva – zdících prvků z umělých nebo přírodních materiálů (kamenů, cihel, tvárnic, bloků) spojovaných maltou, tmelem nebo na sucho – vytváří konstrukce nosných nebo nenosných stěn, zdí, příček, pilířů, přizdívek, komínů, základů a to podle pravidel vazby a kotvení. Zeď je výsledkem určitého technologického postupu probíhajícího v přesně definovaném sledu jednotlivých pracovních operací – od přípravy pracoviště (zavážka materiálu, vyrovnání podkladové vrstvy, příprava malty atd.) přes nanášení malty a kladení cihel až po kontrolu rovinnosti a svislosti. I dnes je zdění tradiční řemeslný rukodělný proces. Mechanizace se omezuje na oblast přísunu stavebního materiálu a dělení zdících prvků. Základním zdícím materiálem jsou cihly, které se vyrábějí z přírodních surovin – cihlářské hlíny a jílu. Tento hodnotný přírodní materiál předurčuje kvalitu pálených cihel ze stavebně biologického hlediska. Proto jsou cihly nejvhodnějším stavebním materiálem pro zdravé životní prostředí. Typickou cihlovou červeň, která vzniká při výpalu, způsobují oxidy železa obsažené v surovině. Nízký obsah oxidů železa vede ke žlutavému až žlutozelenému zabarvení cihel. Doplňkovým materiálem pro zdění jsou např. pórobetonové prvky, kterých se používá na nosné, nenosné a výplňové zdivo vnitřních a vnějších stěn nejrůznějších staveb. Výrobky z pórobetonu lze použít tam, kde relativní vlhkost vnitřního prostředí není dlouhodobě vyšší než 65 % a teplota vnitřního prostředí nepřesahuje + 50 oC. Výrobky z pórobetonu zabudované do konstrukce je nutné chránit proti agresivnímu prostředí a to zejména proti působení amoniaku a jeho sloučenin.

6 (48)


2 2.1

Technologický proces zdění Obecné výhody pálených cihel

Cihla – nejstarší umělé stavivo – doprovází člověka už tisíce let. Má tak za sebou dlouhý vývoj, který se v důsledku stále stoupajících požadavků na stavební materiály v posledních dvou stoletích výrazně zrychlil. Přesto dodnes používaná klasická cihla plná je prakticky stejný výrobek jako před 6 000 lety! Základem je kvalitní vstupní surovina – cihlářská hlína. Podle moudrého a všeobecně platného rčení, že „kvalitu prokáže až čas", cihla (přesněji cihelný střep) v této zkoušce obstála na výbornou. Díky moderním technologiím a systémům kontroly je dnešní cihla produktem automatizovaného a průběžně kontrolovaného výrobního procesu zajišťujícího malý rozptyl všech vlastností. Posledním stupněm vývoje cihlářských výrobků jsou cihlové systémy, jejichž základním prvkem je cihelná tvárnice typu THERM – výsledek výzkumu cihlářů, stavitelů i stavebních fyziků. Tato tvárnice využívá jako základ tisíci lety ověřené vlastnosti cihelného střepu a svou moderní konstrukcí (speciálními tvary otvorů, vylehčením hmoty drobnými póry, zámkovým systémem zazubení, velikostí tvárnice atd.) splňuje současné, často protichůdné požadavky na stavební dílo (tepelný odpor, pevnost, zdravé mikroklima, akumulace tepla, difúze vodních par). Zdící keramické prvky mají velké formáty a technicky i ekonomicky vyhovující vlastnosti. Protože mívají práci usnadňující uchopovací otvory, není zapotřebí žádného speciálního nářadí pro transport i při zdění. Díky tomu, že ve svislých spárách není potřeba malty – spojení je zajištěno typem pero/drážka – snižuje se časová náročnost zdění o 15 % oproti zdivu s maltovými kapsami a spotřeba malty asi o 35 %. Z toho také vyplývá značné snížení stavební vlhkosti, čili zrychlí se vysychání stavby. Jejich schopnost difúze páry, zvuková neprůzvučnost, vysoký tepelný odpor (nízký součinitel prostupu tepla) a akumulační schopnost, jsou vlastnosti důležité pro kvalitu bydlení. Příkladem zdících prvků jsou tvarovky typu THERM 44 P+D, 40 P+D, 36,5 P+D, 30 P+D, 24 P+D, 17,5 P+D, 30 AKU a 24 AKU, příčkovky včetně doplňků, které umožňují zřizování objektů až o pěti podlažích.

2.1.1

Pevnost zdících prvků

S pevností materiálu úzce souvisí další oblasti vlastností stavební konstrukce, jakými například jsou: únosnost, stabilita, trvanlivost, rozměrová stálost, a proto od stavebního materiálu požadujeme vysokou pevnost. Tu splňují např. kámen nebo beton, ale tyto materiály mají i nepříznivé vlastnosti (např. velmi nepříznivý součinitel prostupu tepla). Naopak, materiály s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi (např. pěnový polystyren, minerální vata) zase mají minimální pevnost. Cihly mají obecně vysokou pevnost, např. speciální výrobky dosahují pevnosti v tlaku 30 až 40 MPa. Dnes rozšířené cihelné tvárnice jsou standardně dodávány s pevnostmi 8 až l0 MPa, výjimečně 15 MPa. Cihly a cihelné tvárnice jsou stálé i rozměrově a změny jejich objemu vlivem teploty a vlhkosti jsou nejmenší ze všech druhů zdících materiálů.

- 7 (48) -


2.1.2

Tepelná izolace zdících prvků

Současné nároky na schopnost tepelné izolace zdiva (jedna z nejdůležitějších vlastností obvodových konstrukcí) jsou vysoké. Moderní cihelné tvárnice je spolehlivě splňují. Mají totiž nejen speciálně tvarované děrování, ale obsahují navíc velké množství drobných uzavřených pórů vyplněných vzduchem, který je v takovém případě nejlepším tepelným izolantem. Dřívější „tepelné mosty" v místě svislých maltových spár řeší systém zazubení (pero/drážka), kdy se styčná (svislá) spára maltou vůbec nevyplňuje. Pro vyplnění ložných spár se doporučují lehké nebo tepelně izolační malty. Takto provedené zdivo například z dnešních typických cihelných tvárnic pro tloušťku stěny 440 mm dosahuje stejných hodnot součinitele prostupu tepla U (přibližně převrácená hodnota dříve používaného tepelného odporu R) jako stěna z cihel plných o tloušťce 2,36 m ! Důležité je, že těchto hodnot dosahují např. cihelné tvárnice typu THERM pouhou jednovrstvou konstrukcí bez nutnosti dodatečného zateplování. Cihelné tvárnice zároveň zaručují i podstatně delší životnost (řádově 100 let) oproti zateplovacím systémům (životnost 25 až 40 let). Všestrannost cihel je i v současně splněných, z fyzikálního hlediska protichůdných, požadavcích na pevnost a schopnost tepelné izolace. Cihelné tvárnice sice nedosahují „vítězství" ani v pevnosti, ani v prostupu tepla, ale v součtu obou disciplín (což je pro uživatele stavby velice důležité) se pohybují na čele stavebních materiálů. Díky pevnosti tvárnic jsou cihlové stěny přitom dostatečně únosné, spolehlivě masivní a odolné proti vlivu času. Je nutné zdůraznit, že dílčím řešením snižování tepelných ztrát objektu dodatečným zateplením očekávaná úspora nákladů nenastane. Nestačí realizace prostého snížení prostupu tepla zvýšením tepelného odporu vnějšího zdiva splňujícího v současnosti platnou normu R > 2,0 m2.K.W-1. Tepelné ztráty totiž výrazně závisí na výplních otvorů (oknech, dveřích), infiltraci, chování obyvatel domu, otopné soustavě, na klimatických vlivech a nadmořské výšce a teprve pak na obvodových konstrukcích a stropu. Ukazuje se, že optimální součinitel U se pohybuje od 0,4 do 0,33 W.m-2.K-1 (pro R = 2,3 – 2,8 m2.K.W-1), kdy tepelné ztráty zdivem činí 20 – 25 %. Vysvětlení vyplývá ze základních fyzikálních zákonů, protože teplo si hledá „cestu nejmenšího odporu". Jediným řešením je komplexní technicko ekonomický přístup k volbě skladby stavební konstrukce.

2.1.3

Tepelná akumulace zdících prvků

Schopnost tepelné akumulace je důležitou fyzikální vlastností vyžadovanou od zdících prvků. Je to vlastnost výrazně ovlivňující pohodu a mikroklima v místnosti i její tepelné ztráty. Výdejem naakumulovaného tepla se plynule vyrovnávají teplotní výkyvy v místnosti. I zde tu proti sobě stojí požadavky na vysokou akumulační schopnost zdiva (kterou mají lepší hmotnější a většinou také pevnější materiály – kámen, beton) a na nízký prostup tepla (tepelně izolační materiály). Pálený keramický střep (cihly a cihelné tvárnice) s výbornou tepelně akumulační schopností nároky splňuje.

8 (48)


2.1.4

Tradiční přírodní materiál

Dnešní cihly a cihelné tvárnice staví na tisícileté tradici používání. V evropském regionu jsou cihly umělým stavebním materiálem nejrozšířenějším v nízkopodlažní zástavbě, což lze bezesporu považovat za jasný důkaz jejich vynikajících vlastností. Cihla je čistě přírodním materiálem, který vzniká ze základních přírodních živlů – ohně, vzduchu, země a vody, proto je i ekologickým materiálem.

2.1.5

Zdravé a příjemné bydlení

Příjemné prostředí a pohoda jsou samozřejmým požadavkem kladeným na obytné místnosti. Ovlivňuje je mnoho faktorů – teplota a vlhkost prostředí, akumulace a zpětný výdej tepla, malý prostup hluku. Právě zdi z cihelných tvárnic dobře tlumí hluk přicházející z okolí, čímž významnou měrou přispívají ke zklidnění prostředí v obytné místnosti. Dalším velmi důležitým faktorem majícím vliv na kvalitu bydlení, je vlhkost. Cihelné zdivo díky svým difúzním schopnostem velmi snižuje riziko následného vzniku plísní v místnostech i riziko poruch vlivem kondenzace vodních par uvnitř konstrukce. Obsah vnitřní hmotnostní vlhkosti zdiva z lehčených i nelehčených cihel je obvykle 1,5 %.

2.1.6

Bezpečnost a hygienická nezávadnost

Cihlové zdivo je nehořlavé a proto zvyšuje požární odolnost celého objektu. Únosnost zdí z cihelných tvárnic je vyšší než u srovnatelných materiálů. Masivní cihlové zdi dávají uživateli pocit většího bezpečí a lepší ochrany před vnějšími vlivy. Cihelné zdivo je navíc odolné proti chemickým i biologickým vlivům. Neuvolňuje škodlivé látky a hodnota přirozeného výskytu radionuklidů je zhruba dvakrát nižší než doporučuje vyhláška. Proto celkový fyziologický vliv čistě přírodního cihelného materiálu je na člověka velmi příznivý a zároveň zaručuje přirozené a zdravé prostředí.

2.1.7

Cihelné systémy

Cihelný systém je komplexní nabídkou výrobků a služeb, která díky kvalitě, fyzikálním i ekonomickým vlastnostem a poskytovanému servisu podporuje trvalé přední postavení cihly mezi stavebními materiály. Cihelný systém umožňující flexibilně stavět podle individuálních představ obsahuje: • kompletní sortiment výrobků vč. doplňků (poloviční formáty, rohovky, klasické cihlářské výrobky - cihla plná, CDm, CV) pro nosné zdivo, pro tepelně izolační zdivo, pro příčky, překlady, stropní konstrukce včetně atd.), • systém do sebe zapadajícího zazubení šetřícího až 30 % malty, protože se styčné svislé spáry maltou nevyplňují, • sortiment malt pro zdění a omítání (běžných, vylehčených i tepelně izolačních), který zvyšuje užitnou kvalitu hotového stavebního díla, • příznivé vlastnosti pro rekonstrukce, přestavby a přístavby, - 9 (48) -


• řešení poměrně snadného a trvanlivého kotvení a uchycení předmětů do zdi – od obrazů až po těžká břemena, • vynikající trvanlivost dosahované již při dodržení poměrně jednoduchých konstrukčních zásad, • vysokou míru ekologické nezávadnosti u řádně provedeného zdiva a stropů, • možnost použití celé řady pomůcek a nástrojů ulehčujících, zpříjemňujících a také zpřesňujících práci s cihelnými tvarovkami – různé druhy kleští, držáků, pil, frézek, pomůcek pro přesné maltování a další. Je nutné se zmínit i o snadné recyklaci použitých cihel bez škodlivých zásahů do životního prostředí, což dále zdůrazňuje v současnosti optimalizované vlastnosti a všestrannost cihel a cihelných tvárnic. Takže moderní cihelné výrobky jsou jen potvrzením citátu prof. Vavřína: „Cihla za to ani nemůže, že je tak dobrá!"

2.2

Základní názvosloví

Pro správnou orientaci a pochopení odborných výrazů, které jsou používány v technické praxi a tedy i v této publikaci, jsou uvedeny alespoň ty základní: Konstrukce – uspořádaná soustava navzájem propojených nosných prvků navržených tak, aby zajišťovaly určitou míru tuhosti této konstrukce. Stavební materiál – materiál používaný pro zhotovení konstrukce. Druh konstrukce – označení konstrukce podle převládajícího použitého materiálu, např. zděná konstrukce, ocelová konstrukce. Zdící prvek – předem zhotovený prvek určený pro uložení ve zdivu. Zdivo – seskupení zdících prvků uložených podle stanoveného uspořádání a spojených maltou. Vyztužené zdivo – zdivo, v němž jsou pruty nebo sítě, obvykle ocelové, uloženy v maltě nebo betonu tak, aby všechny spolupůsobily proti účinkům působících zatížení. Vazba zdiva – pravidelné uspořádání zdících prvků ve zdivu, zaručující jejich spolupůsobení. Pevnost zdiva v tlaku – pevnost zdiva v tlaku s vyloučením vlivu tření v dotyku s tlačnými deskami zkušebního stroje, bez vlivu štíhlosti zděného zkušebního tělesa a bez vlivu výstřednosti zatížení. Pevnost zdících prvků v tlaku – průměrná pevnost v tlaku stanoveného počtu zdících prvků. Charakteristická pevnost zdiva – hodnota pevnosti, která odpovídá 5 % kvantilu rozdělení všech hodnot stanovených příslušným zkušebním postupem. Pevnost zdiva v tahu za ohybu – pevnost zdiva v tahu při namáhání ohybovým momentem. Pevnost zdiva ve smyku – pevnost zdiva namáhaného smykem. Celková plocha – plocha průřezu vedeného zdícím prvkem bez odečtení průřezových ploch děr, dutin a drážek. 10 (48)


Ložná plocha zdícího prvku – horní nebo dolní plocha zdícího prvku při jeho zamýšleném uložení ve zdivu. Prohlubeň – vybrání vytvořené během výroby zdícího prvku v jedné nebo obou jeho ložných plochách. Otvor – záměrně vytvořený volný prostor, který prochází zdícím prvkem úplně nebo částečně, to znamená, že je průběžný (díra) nebo neprůběžný (dutina). Úchytný otvor – záměrně vytvořený otvor ve zdícím prvku, umožňující snazší uchopení a zvednutí zdícího prvku jednou nebo oběma rukama, popř. strojem nebo pomocným nástrojem. Žebro – přepážka z plného materiálu mezi otvory ve zdícím prvku. Obvodové žebro – plný materiál mezi otvorem a vnějším povrchem (obvodem) zdícího prvku. Malta – směs anorganických pojiv, kameniva a vody, včetně přísad a příměsí, jestliže se vyžadují. Obyčejná malta – malta pro zdění ve spárách tloušťky větší než 3 mm, obsahující jenom hutné kamenivo. Malta pro tenké spáry – návrhová malta pro zdění ve spárách tloušťky menší než 3 mm. Lehká malta – návrhová malta, jejíž objemová hmotnost po ztvrdnutí ve vysušeném stavu je menší než 1400 kg.m-3. Návrhová malta – malta navržená a vyrobená pro stanovené vlastnosti a ověřená stanovenými zkouškami. Malta průmyslově vyráběná – malta dávkovaná a míchaná ve výrobně malt a dodávaná na stanoviště. Předem dávkovaná malta – malta, jejíž složky se dávkují ve výrobně malt a dodají na staveniště, kde se zamíchají podle výrobnou určených poměrů míšení. Staveništní malta – malta složená ze základních složek, dávkovaná a zamíchaná na staveništi. Pevnost malty v tlaku – pevnost v tlaku jako průměrná hodnota ze stanoveného počtu zkušebních těles po 28 denním uložení a ošetření. Výplňový beton – betonová směs vhodné konzistence a s vhodným největším zrnem kameniva pro vyplnění dutin ve zdivu. Výztuž – ocelové výztužné pruty pro použití ve zdivu. Výztuž ložných spár – předem zhotovená výztuž (výztužné pruty nebo výztužné prvky) pro použití v ložných spárách zdiva. Stěnová spona – prvek pro spojení dvou vrstev dutinové (vrstvené) stěny (přitom spona prochází vnitřní dutinou) nebo pro spojení zděné stěny s rámovou konstrukcí nebo pro spojení zděné přizdívky s vnitřní stěnou. Ložná spára – vrstva malty mezi ložnými plochami zdících prvků. Příčná spára – styčná maltová spára kolmá k ložné ploše i k líci stěny. Podélná spára – svislá maltová spára uvnitř stěny, rovnoběžná s lícem stěny.

- 11 (48) -


Tenká spára – spára vyplněná maltou pro tenké spáry s tloušťkou nejvýše 3 mm. Dilatační spára – spára umožňující volné objemové změny v rovině stěny. Spárování – úprava maltové spáry zejména u režného zdiva. Vyspárování – vyplnění a dohotovení proškrábnutých spár režného zdiva. Nosná stěna – stěna určená pro přenášení zejména svislého zatížení a vlastní tíhy s vodorovnou průřezovou plochou, která je buď větší než 0,04 m2 nebo, použijí-li se svisle nebo vodorovně děrované zdící prvky s vodorovnou ložnou plochou větší než 0,04 m2, je větší než tato vodorovná plocha. Jednovrstvá stěna – stěna bez vnitřní dutiny nebo svislé spáry (vyplněné nebo nevyplněné maltou), rovnoběžné s lícem této stěny. Dvouvrstvá stěna – stěna skládající se ze dvou rovnoběžných zděných vrstev, mezi nimiž je souvislá průběžná spára (nejvýše 25 mm tlustá) vyplněná maltou a jež jsou účinně spojeny stěnovými sponami zabezpečujícími jejich spolupůsobení. Vrstvená (dutinová) stěna – stěna, skládající se ze dvou nebo více rovnoběžných jednovrstvých stěn, účinně spojených stěnovými sponami nebo výztuží ložných spár, přičemž jedna z těchto stěn nebo všechny stěny jsou zatíženy svislými silami; prostor mezi oběma jednovrstvými stěnami je bud' ponechán jako souvislá nezaplněná dutina nebo je úplně či částečně vyplněn izolačním materiálem. Stěna s lícovou vrstvou – stěna s lícovými zdícími prvky, které jsou spojeny vazbou s rubovými zdícími prvky a spolupůsobí s nimi. Přizdívka – stěna, která tvoří vnější líc stěnové konstrukce, není spojena vazbou s vnitřní stěnou nebo rámovou konstrukcí a nepřispívá k jejich únosnosti. Nenosná stěna – stěna, která není určena pro přenášení zatížení a která se může odstranit, aniž by byla ohrožena spolehlivost a celistvost zbývající nosné konstrukce. Drážka – podélná rýha vytvořená ve zdivu. Výklenek – volný prostor vytvořený v líci stěny.

2.3

Materiály

2.3.1

Údaje o zpracovávaném materiálu

Na všechny materiály pro zděné konstrukce, včetně pórobetonových či jiných, je nutno již v objednávce vyžadovat od dodavatelů certifikát nebo schvalovací protokol (ve smyslu § 47 Stavebního zákona č. 50/1976 Sb., v platném znění a ve znění zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a nařízení vlády č. 190/2002 Sb., prohlášení o shodě technických vlastností výrobků s technickými požadavky na ně kladenými). Od 1. 1. 2004 výrobci i dovozci mohou a od 1. 1. 2005 musí označovat výrobky značkou shody CE a tzv. identifikačním štítkem staviva. Týká se jak výrobků z domácí produkce tak i dovážených.

12 (48)


Vzhledem k tomu, že od 1. 5. 2004 se na našem trhu volně vyskytují výrobky označené značkou shody CE ze zemí EU, je nutné v rámci přejímky materiálu provádět kontrolu štítku dodávaného staviva (viz nově zavedené evropské normy např. ČSN EN 771–1 [1] a ČSN EN 998–2). Certifikovány nebo deklarovány by podle ČSN EN 771–1 [1] měly být zejména tyto vlastnosti tvárnic: • • • • • • • • • • • •

rozměry a tolerance, tvar a uspořádání, objemová hmotnost, pevnost v tlaku, tepelně-technické vlastnosti, mrazuvzdornost, nasákavost, obsah aktivních rozpustných solí, vlhkostní přetvoření, reakce na oheň, propustnost vodních par, přídržnost.

Popis a označování páleného zdícího prvku musí obsahovat alespoň tyto údaje: • • • • •

číslo a datum vydání příslušné evropské normy, typ páleného zdícího prvku, rozměry a tolerance (průměrné hodnoty), tvar a uspořádání, objemovou hmotnost prvku v suchém stavu a objemovou hmotnost materiálu prvku v suchém stavu a tolerance, • pevnost v tlaku.

2.3.1.1

Kusová staviva

Jako kusová staviva rozeznáváme: • cihly: plné, děrované nebo duté a to pálené nebo nepálené, • tvárnice nebo bloky: keramické, pórobetonové, z betonů lehkých nebo těžkých, sádrové, šamotové, kombinované s tepelně izolačními hmotami, • kombinace z cihel, tvárnic a bloků, • ostatní (kámen). V České republice se vyrábějí tyto druhy zdících prvků: • • • •

cihly plné – CP, cihly odlehčené – CO, cihly děrované – CD, CD TÝN, pálené příčkovky – Pk ◊ pro panelovou výstavbu, ◊ pro tradiční výstavbu, ◊ příčkovky dutinové (Pk-CD), ◊ příčkovky drážkové (Pk-DR),

- 13 (48) -


• cihly lícové ◊ plné – CIP, ◊ dělivky – CIPd, ◊ děrované – CID, • cihly pro režné zdivo ◊ plné – CPR, ◊ odlehčené – COR, ◊ děrované – CDR, • cihly (cihelné tvárnice) typu THERM, • cihly (cihelné tvárnice) typu AKU. Cihelné tvárnice např. typu THERM jsou určeny pro různé druhy zdiva: • • • •

nosné i nenosné, výplňové a příčkové, vnější a vnitřní, jednovrstvé i vrstvené.

Pórobetonové výrobky určené pro zdění jsou: • přesné tvárnice hladké (nosné stěny, vyzdívky aj.), • přesné tvárnice s perem a drážkou a úchyty (nosné stěny, vyzdívky, příčky), • překlady plné (nosné i nenosné), • profily (pro nosné překlady, věnce), • doplňkové prvky. Další výrobky z pórobetonu jsou: • • • •

panely a bloky – nosné stěnové a příčkové, stropní desky, střešní desky, pórobetonové výrobky pro tzv. termopancíře.

2.3.2

Rozměry zdících prvků a mezní odchylky

Rozměry zdících prvků určuje ČSN EN 772–16 [2] – Část 16: Stanovení rozměrů. Tato evropská norma určuje postup stanovení rozměrů zdících prvků, tloušťky vnitřních a obvodových žeber a hloubky dutin zdících prvků. V České republice se používá dvou řad rozměrů výrobků (tab. 2.1): • podle ČSN • podle DIN 105.

14 (48)


Tab. 2.1 Rozměry zdících prvků Rozměry podle ČSN [mm] Délka Šířka Výška 390 250 215 365 240 140 360 215 113 330 200 100 320 195 90 290 190 65 250 180 50 175 40 140 35 120 115

Rozměry podle DIN 105 [mm]

Jmenovitý rozměr

Nejmenší rozměr

Největší rozměr

délka l nebo šířka b

490 365 300 240 175 145 115 238 155 113 71 52

480 355 290 230 168 139 110 233 150 108 68 50

498 373 308 245 178 148 120 243 160 118 74 54

výška h

Při používání jednotlivých rozměrových řad výrobků se prosazuje zásada, že na jednom výrobku není kombinace rozměrů z obou řad. Rozměry podle DIN používají především velcí výrobci u velkorozměrových výrobků. Platí zásada, že výrobce musí zaručit všechny druhy výrobků pro kompletní stavební dílo, aby nebylo nutné současně používat výrobky různých výrobců používajících odlišné řady rozměrů nebo použít výrobky s odlišnou úpravou ploch ve styčné spáře. Mezní odchylky (ČSN 73 0205 [3]) udávají výslednou přesnost stavebních postupů (tab. 2.2). Jsou odvozeny z hlavních požadavků na konstrukci, bezpečnost, spolehlivost i estetické provedení. Dodržením přesnosti parametrů je získána potřebná „praktická dosažitelnost výsledků stavebních postupů“. Přesnost parametrů stavebních konstrukcí musí být v souladu s technologickými pracovními postupy i s možnostmi provozních zařízení a technických pomůcek. Požadavky geometrické přesnosti jsou stanoveny v projektové dokumentaci nebo lze použít výše uvedenou ČSN, ve které jsou uvedeny nejvýše přípustné celkové odchylky konstrukcí a celků. Vzhledem k tomu, že pórobetonové zdivo je vyrobeno a koncipováno jako kusové stavivo pro přesné zdění, lze tuto ČSN použít i pro zděné pórobetonové konstrukce bez povrchové úpravy (hrubé zdivo). I zde je nutno přihlédnout k přípustným výrobním tolerancím použitého materiálu, pokud není projektovou dokumentací, smlouvou nebo jiným způsobem stanoveno jinak. Při hodnocení místní rovinnosti zdiva bez finální povrchové úpravy je vhodné přijmout za hodnoty maximální přípustné odchylky údaje, které stanoví projektová dokumentace nebo dodavatel finální povrchové úpravy. Tyto údaje musí být definovány a zhotoviteli známy před zahájením zdění.

- 15 (48) -


Tab. 2.2 Mezní odchylky [mm] konstrukcí místní rovinnosti povrchu vnitřních rovinných ploch (zohledněny pouze dotčené konstrukce) A1 – celkových rozměrů vnějších: rozměr délka, šířka výška

do 4,0 m ± 20 ± 25

od 4,0 – 8,0 m ± 25 ± 30

od 8,0 – 16,0 m ± 30 ± 40

přes 16,0 m ± 40 ± 50

od 4,0 – 8,0 m od 8,0 – 16,0 m ± 25 ± 30 ± 40 ± 50 ± 10

přes 16,0 m ± 50 -

A2 – celkových rozměrů vnitřních: rozměr délka, šířka výška výplně

do 4,0 m ± 20 ± 30

A5 – celková přímost hran – vnitřní: rozměr místnosti – hrany

do 4,0 m ±6

od 4,0 – 8,0 m ± 10

od 8,0 – 16,0 m ± 15

místní přímost hran měř. latí 2m ±4

A7 – mezní odchylka konstrukce: rozměr

do 4,0 m

od 4,0 – 8,0 m

od 8,0 – 16,0 m

přes 16,0 m

svislost stěn a sloupů

± 10

± 12

± 15

stanoví PD

rovinnost povrchu

±8

± 10

± 12

± 15

rovinnost povrchu měř. latí

2.3.3

±5

Pevnost zdících prvků

Obvykle se sleduje pevnost v tlaku. Pevnost v tahu za ohybu je v ČSN předepsána pouze u cihel plných, cihel pro režné zdivo a u cihel odlehčených. Používají se dvě řady pevností výrobků (tab. 2.3): • podle ČSN, • podle DIN 105. Tab. 2.3 Třídy pevnosti [MPa] cihel Pevnostní Pevnost v tlaku Pevnost v tahu za ohybu Třída značka pevnosti [MPa] průměrn jednotliv průměrná jednotlivá podle podle DIN á á ČSN 105 P2 2 1,6 2 P6 6 4,8 1,0 0,7 4 P8 8 6,4 1,5 0,8 6 P10 10 8,0 1,7 0,9 8 P15 15 12,0 2,2 1,1 12 P20 20 16,0 2,8 1,4 20 P25 25 20,0 3,2 1,6 28 P30 30 24,0 3,6 1,8 36 P35 35 28,0 4,0 2,0 48 P40 40 32,0 4,4 2,2 60

16 (48)

Pevnost v tlaku průměrná minimální 2,5 5,0 7,5 10,0 15,0 25,0 35,0 45,0 60,0 75,0

2,0 4,0 6,0 8,0 12,0 20,0 28,0 36,0 48,0 60,0


2.3.4

Druhy zdiva

Podle konečné úpravy povrchu zdiva rozeznáváme: • zdivo bez povrchové úpravy, • zdivo režné, spárované, • zdivo pod obklad nebo omítku. Podle druhu použitého kusového staviva rozeznáváme: • • • •

zdivo z cihel pálených a nepálených, zdivo z tvárnic, zdivo smíšené, zdivo z kamene.

Podle účelu konstrukce rozlišujeme: • zdivo nosné ◊ nosných zdí (obvodové, vnitřní apod.), ◊ pilířů (š : d = 1 : 4), ◊ základů, ◊ z kamene, • zdivo nenosné ◊ výplňové, parapetní, ◊ příčky a přizdívky, ◊ z kamene. Podle tloušťky spár může být zdivo: • přesné – se spárami tloušťky 1 až 3 mm, • obyčejné – se spárami tloušťky 8 až 15 mm, • hrubé – se spárami tloušťky 20 až 40 mm. Stejně jako zdivo z klasických cihel i zdivo z dnes používaných tvárnice typu THERM lze rozřadit do jedné čí několika z následujících skupin. Vnější zdivo – nejčastěji tloušťky 440, 400 a 365 mm – s tepelně izolačními vlastnostmi spolehlivě splňujícími dnešní požadavky. Tyto vlastnosti lze ještě zlepšit (přibližně o šestinu) použitím tepelně izolačních malt a omítek. Tvárnice jsou standardně dodávány v pevnostech 8 a 10 MPa, výjimečně v pevnosti 15 MPa. Většina výrobců dodržuje rozměrové moduly – 250 mm výškový a 125 mm délkový. Aby se zabránilo zbytečnému řezání tvárnic (časové prodlevy a materiálové ztráty), je vhodné stavbu navrhovat s ohledem na modulové rozměry. Pro dostatečné převázání cihel a tvárnic při řešení rohů, ostění otvorů a zdění bez tepelných mostů se jako doplňkové používají půlky, rohovky a vyrovnávací cihly. Styčné spáry u zazubených tvarovek se nemaltují. Nosné zdivo – tloušťky 300, 240 a l75 mm – především pro nosné vnitřní příčky, schodišťové stěny, stěny výtahových šachet, případně jako nosná část vrstveného (sendvičového) zdiva. Standardně jsou dodávány v pevnostech 10 až 15 Mpa. Tvárnice mají o něco vyšší objemovou hmotnost oproti tvárnicím pro vnější zdivo, protože u nich nejsou tepelně izolační vlastnosti důležité.

- 17 (48) -


Vnitřní zdivo – obvykle tloušťky 115 a 65 mm – pro nenosné příčky. Výhodou je velký rozměr tvárnic, který urychluje zdění. V zahraničí nejsou výjimkou velkorozměrové příčkovky s plochou 500 x 500 mm. Především v této oblasti se stále používají „klasické cihly" (Pk-CD, CV 14, CDm), byť dnes už méně často – zejména ke speciálním účelům rekonstrukcí, pro pilíře, sloupy. Vodorovné konstrukce – keramické překlady, nosníky se stropními vložkami, věncovky (doplněk stropní konstrukce, které výrobci nabízejí už s integrovanou izolací) a keramické stropní a dokonce i střešní panely. Lícové zdivo – zpravidla pro vytvoření fasády, která nepotřebuje další úpravu omítkou. Kombinace s tvárnicemi nosných stěn a vrstvou tepelné izolace tvoří lícovou část sendvičového zdiva. Pro zdivo vytvořené z přírodního kamene musí být vybrán přírodní materiál odpovídající svými vlastnostmi a vzhledem prostředí, v němž bude umístěn a účelu, který jeho použitím má být dosaženo. Souvisí s tím i použití vhodného druhu malty, obvykle vyšší značky. Prvky z kamene se musí před osazení do zdiva očistit a případně navlhčit. Používají se kameny lomové, hrubě nebo přesně opracované, případně s přesně opracovanou pohledovou plochou nebo s opracovanými styčnými plochami, s čímž souvisí i velikost a hloubka příslušných spár. V některých aplikacích mohou být kamenné prvky kladeny na sucho, tj. bez malty. Dodatečné opracování zazděných kamenných prvků je nepřípustné. Přesný popis materiálového druhu kamene, specifikace malty, popis pracovního postupu při kladení kamenných prvků, vytváření určitých povrchových pohledových obrazců a další detaily práce na vytvoření kamenné zdi musí být přesně a dostatečně podrobně popsány v projektové dokumentaci. Kombinované zdivo z cihel a kamene nebo kamene a betonu – pro danou konstrukci musí být v projektové dokumentaci předepsán druh kamene, cihel, malty a případně betonu spolu s dalšími popisy pracovních postupů i kontrolními údaji. Součástí moderních cihelných systémů jsou speciální výrobky dokumentující snahu výrobců vyjít zákazníkovi vstříc. Umožňují dodržení zásad správného zdění při současném maximálním zjednodušení a zefektivnění stavby. Takových výrobků je dnes celá řada, od akustických tvárnic (např. vyplňovaných minerální vlnou nebo betonem), přes speciální cihelné tvárnice s tepelným odporem větším než 3,0 m2.K.W-1, různé úhlové tvárnice, cihly pro ostění otvorů, vysokopevnostní cihly, cihly s instalačními drážkami, komínové cihly až po keramickou dlažbu a roletové schránky. Je chvályhodné, že podobné výrobky se stále častěji objevují i u českých výrobců. Pojem cihelný systém však nekončí u kompletního sortimentu výrobků pokrývajícího potřeby staveb. V dnešní konkurenci na trhu stavebních materiálů je nutné dodávat nebo doporučovat také doplňkové materiály – především kvalitní maltové a omítkové směsi (tepelně izolační a lehčené). Důležitou součástí stavebního díla je příslušná kotvící a upevňovací technika, protože vnitřní struktura dnešních cihelných tvárnic je velmi odlišná od dříve používaných cihel. Do systému patří i celá řada pomůcek ulehčujících, zpříjemňujících a zpřesňujících práci s cihlami a cihelnými tvárnicemi. Jsou to různé druhy kleští, držáků, pomůcek pro přesné maltování, pil, frézek apod. Klenby se vyzdívají na ramenátech nebo na plném příslušně vytvarovaném bednění s dobrou a pevnou výztuhou. Odbednění musí proběhnout bez otřesů,

18 (48)


které by mohly klenbu poškodit nebo shodit. Zdění klenby postupuje od patek k vrcholu. Potřebné materiály a celý pracovní postup musí být popsán v projektové dokumentaci.

2.3.5

Spotřeby materiálů

Pro orientaci ve spotřebě materiálu jsou v tabulkách jako příklad uvedeny údaje o spotřebě tvárnic THERM v kusech na l m2 zdi určité tloušťky a orientační spotřeba zdící malty – vše upravené podle poznatků z praxe tak, aby vystihovaly reálnou situaci na stavbách. Mnoho dalších informací je uvedeno v technických podkladech konkrétních výrobců. Materiálová spotřeba uvedená v následujících tabulkách příkladů cihelného zdiva se dnes počítá výhradně v m2 zdiva určité tloušťky a ne v m3, jak bylo dosud zvykem, protože tento způsob vystihuje realitu stavby přesněji. Tomu odpovídají i ceníkové kalkulační položky pro zděné konstrukce. Tab. 2.4 Vnější zdivo typu THERM Tloušťka stěny mm 440 400 365

Obvyklé rozměry cihel mm 440 x 247 x 238 400 x 247 x 238 365 x 247 x 238

Spotřeba cihel ks.m-2 16 16 16

Spotřeba malty l.m-2 32 29 27

Spotřeba cihel ks.m-2 16 11 11

Spotřeba malty l.m-2 22 18 13

Spotřeba cihel ks.m-2 11 8 11 8

Spotřeba malty l.m-2 9

Tab. 2.5 Nosné zdivo typu THERM Tloušťka stěny mm 300 240 175

Obvyklé rozměry cihel mm 300 x 247 x 238 240 x 372 x 238 175 x 372 x 238

Tab. 2.6 Nenosné zdivo typu THERM Tloušťka stěny mm 115 65

Obvyklé rozměry cihel mm 115 x 372 x 238 115 x 497 x 238 65 x 372 x 238 65 x 497 x 238

- 19 (48) -

5

Technologický proces zdění Tab. 2.7 Nosné zdivo podle ČSN a DIN 105 Tloušťka stěny mm CP 290 140 65 Pk-CD 140 65 CV14 (podíl děrování > 30 %) 290 140 CV14 (podíl děrování < 30 %) 290 140 CV6.5 (podíl děrování > 30 %) 290 140 CDm (podíl děrování < 30 %) 240 115 CDm (podíl děrování > 30 %) 240 115

2.3.6

Obvyklé rozměry cihel mm 290 x 140 x 65

290 x 140 x 65 290 x 140 x 140 290 x 140 x 140 290 x 140 x 65 240 x 115 x 113 240 x 115 x 113

Spojovací malty a tmely

Spojovací malty a tmely jsou: • tradičně vyráběné malty, ◊ vápenná ◊ vápenocementová ◊ cementová ◊ tepelně izolační ◊ zvláštní (barytová, sanační) • suché maltové směsi ◊ pytlované, ◊ volně ložené, • spojovací tmely, • zdění na sucho, • ostatní.

(v), (vc), (c), (t), (z), (v, vc, c, t, z),

Malty pro zdění se podle způsobu výroby dělí na: • • • •

průmyslově vyráběné, zčásti průmyslově připravené, předem dávkované, staveništní.

Druhy malt jsou: • normální malty pro zdění (viz tab. 2.8), • tepelně izolační malty pro zdění (viz tab. 2.9).

20 (48)

Spotřeba cihel ks.m-2 89 45 23 45 23 45 23 45 23 89 45 64 32 64 32

Spotřeba malty l.m-2 59 24 7 32 11 48 19 44 17 76 33 47 19 53 23


2.3.6.1

Značení malt

Označení malt je složeninou charakterizující jak druh malty tak i příslušnou normu: MV - 10 - ČSN 72 24 30-3 Malta pro stavební účely. Malty pro zdění označení dílčí části číslo technické normy hodnota minimální pevnosti v tlaku malty podle pojiva: MV – malta vápenná MVC – malta vápenocementová MC – malta cementová MS – malta sádrová Označování nebo kód identifikující označení musí být vyznačeny na obalu, v dodacím listu, v údaji výrobce nebo jiné informaci doprovázející výrobek. Dle ČSN EN 998–2[4] musí označení malty pro zdění obsahovat následující údaje: • • • • • • • • • • • • • • • • • •

číslo a datum vydání této evropské normy, název výrobce, údaj o datu výroby, druh malty (dle předchozího členění), dobu zpracovatelnosti, obsah chloridů, obsah vzduchu, poměr dávkování složek a vztah k pevnosti v tlaku (předpisové malty), pevnost v tlaku nebo třídu pevnosti v tlaku, soudržnost, absorpci vody, propustnost vodních par, objemovou hmotnost, tepelnou vodivost, trvanlivost, největší velikost zrna kameniva, čas pro úpravu, reakci na oheň.

2.3.6.2

Vlastnosti malt pro zdění

Vlastnosti, které jsou požadovány pro zdící maltu a vztahují se k jejímu používání, jsou uvedeny v ČSN EN 998–2[4]. Jsou tam uvedena i značení malt, označení CE a označování štítkem. Typ malty se volí na základě požadavku projektové dokumentace a zvolené technologie zdění (klasické nebo tenkovrstvé). Použití malt a lepidel musí být v souladu s požadavky výrobců

- 21 (48) -


použitých zdících materiálů. Vlastnosti se vztahují k používání malt a jsou rozděleny do následujících skupin. Vlastnosti čerstvých malt: • doba zpracovatelnosti, • obsah chloridů, • obsah vzduchu. Vlastnosti zatvrdlých malt: • • • • • • •

pevnost v tlaku, soudržnost, absorpce vody, propustnost vodních par, objemová hmotnost, tepelná vodivost, trvanlivost.

Dodatečné požadavky na malty pro tenké spáry: • zrnitost kameniva, • čas pro úpravu. Tab. 2.8 Normální zdící malty Značka malty

0

0,4

1

2,5

5

10

15

Minimální pevnost v tlaku ve stáří 28 dní [MPa] Min. pevnost v tahu za ohybu ve stáří 28 dní [MPa] Objemová hmotnost v suchém stavu [ kg/m3 ] Koeficient teplotní vodivosti [W/mK] Modul pružnosti [MPa]

-

0,4 -

1 -

2,5 5 10 15 0,8 1,3 2,2 3 > 1,2 > 1,5 > 10 000

Tab. 2.9 Tepelně izolační malty Značka malty Minimální pevnost v tlaku ve stáří 28 dní [MPa] Minimální pevnost v tahu za ohybu ve stáří 28 dní [MPa] Objemová hmotnost v suchém stavu [ kg/m3 ] Koeficient teplotní vodivosti [W/mK] Modul pružnosti [MPa]

1 1 1 0,25 -

2,5

5

2,5 5 0,9 1,5 1 1 0,25 0,25 až 0,40 5 000

10 10 2,5 1,1 0,40

Pozn.: Hodnoty modulů pružnosti uvedené v tabulkách jsou informativní.

2.4

Kvalifikace a počet pracovníků

Počet pracovníků v zednické četě zhotovující zděné konstrukce závisí na rozsahu a druhu prací, jejich situování ve stavbě – doporučitelné minimum jsou 3 a přiměřené maximum 7. Konstrukce na rozhodujících místech (rohy, kotvení, křížení apod.) zhotovují vyučení zedníci, seznámení s příslušnou technologií, zejména u nových výrobků kusového staviva a spojovacích malt. Mezi nimi a za jejich dohledu mohou pracovat zaškolení a s technologií zdění

22 (48)


seznámení pracovníci. Do čet jsou zařazováni i nevyučení pracovníci, kteří (po řádném poučení a proškolení zejména při použití speciálních tmelů) zabezpečují přípravu malt a přísun zdících materiálů do prostoru pracoviště. Pracovní skupinu vede vždy vedoucí čety – zedník zakladač. Doporučené rozdělení funkcí je následující: • 1. pracovník – připravuje a nanáší maltu, • 2. pracovník – osazuje tvárnice a lícuje zdivo, • 3. pracovník – dopravuje materiál a připravuje tvárnice. Počet pracovníků v zednické četě zhotovující zděné konstrukce z pórobetonových tvárnic či z jiných materiálů závisí na rozsahu konstrukcí. Pro hospodárné zpracování materiálu je vhodné práce provádět v minimálně tříčlenné pracovní četě, ve které musí být alespoň jeden vyučený zedník. Pracují-li na staveništi současně dvě pracovní čety vedle sebe, je vhodné čety doplnit o další pracovní sílu připravující maltu, dořezává prvky na potřebné rozměry a obsluhuje různé mechanismy.

2.5

Mechanizmy a pomocné prostředky

Vybavení pracovní čety obvykle zahrnuje: • těžké mechanizační prostředky: ◊ jeřáby, výtahy, transportéry, čerpadla se nasazují na základě posouzení staveniště, podle účelových projektů, podle rozboru rozsahu zděných konstrukcí a jejich umístění v objektu, podle použitých zdících technologií a materiálů, ◊ zvedací vozík nebo jeřáb v kombinaci s vykládacími vidlemi jako vybavení staveniště při práci s pórobetonovým materiálem, • běžné mechanizační a pomocné prostředky: ◊ míchačky, míchací zařízení na promíchání zdících tmelů a výrobu malt ze suchých směsí, kotouče, truhlíky na maltu, vědra, vozíky na kusová staviva, stavební kolečka, • lehké mechanizační a další prostředky: ◊ běžné zednické nářadí: zednická lžíce, zednické kladívko, naběrák (fanka), dvoumetr a pásmo, vodováha, olovnice, různě velké gumové palice, šňůrky, pily, úhelníky, hladítka, paličky, sekáče, špachtle a hladítka na roztírání tmelů, stěrky, mísidlo lepící nebo omítkové směsi, speciální lžíci na rozprostírání malty, hoblíky, brusná hladítka, zubové stěrky, úhelníky, vodováhy, šňůry, lícovací prkno, pásové a jiné pily, další pomůcky dle pokynů a návodů výrobců speciálních staviv, ◊ hoblovaná lať se značkami po 125 mm pro kontrolu délkového a výškového modulu, ◊ pomůcka pro přesné maltování – ložné spáry předepsané tloušťky pro zdivo šířky od 115 mm do 440 mm, ◊ pila kotoučová stolní nebo speciální ruční (elektrická řetězová nebo přímočará), včetně řezných kotoučů a listů pro přesné řezání cihel a tvárnic, ◊ frézka drážkovací pro přesné frézování svislých, vodorovných a šikmých drážek,

- 23 (48) -


◊ ◊ ◊

kladivo vrtací a sekací včetně vrtáků pro přesné vrtání otvorů, průrazů i pro elektroinstalační krabice, ocelové ploché kotvy z nerezového plechu tloušťky od 0,75 mm pro kotvení příček, upevňovací technika pro hmoždinky a vruty k upevňování rámů oken, obkladů stěn, instalačních vedení a různých zařizovacích předmětů.

2.6

Technologické postupy

2.6.1

Povětrnostní vlivy

Většina stavebních materiálů musí být při skladování na stavbě chráněna před povětrnostními vlivy. U tvárnic THERM je nutné zabránit jejich provlhnutí, přičemž dostatečnou ochranou je jejich neporušená balící fólie. Teplota prostředí při zdění, tuhnutí a tvrdnutí malty nesmí během dne ani noci klesnout pod +5 oC, neboť by se narušily chemické procesy probíhající v maltách a malty by již nedosáhly výrobcem deklarovaných vlastností. Pro zdění se nesmí použít zmrzlé cihly, tj. ani cihly, na kterých ulpívá sníh či led! Zásadně je třeba hotovou zeď chránit před provlhnutím, neboť se v komůrkách svisle děrovaných cihel může nashromáždit voda, která by vysychala dlouhou dobu. Zvláště vrchní plochy stěn a parapetů se přikrývají nepropustnými obaly, aby se nevyplavila malta ze spár a aby se zabránilo tvoření výkvětů a vyplavování snadno rozpustných hmot, např. vápna (viz. ustanovení ČSN P ENV 1996-1-1 a 1996-2).

2.6.1.1

Zdění za normálních podmínek

Pokud není výrobcem a dodavatelem stavebních zdících materiálů stanoveno jinak, je třeba: • zdící prvky vlhčit vždy, když je nebezpečí, že by nadměrně odebíraly vodu maltě, • před zděním po delší přestávce nebo za suchého a horkého počasí navlhčit zaschlé ložné plochy, • zdivo na cementovou a vápenocementovou maltu chránit za suchého horkého počasí před vysoušením a to zakrytím a vlhčením, • u zdiva z tvárnic pro zdění dbát technologických pravidel výrobce a dodavatele těchto tvárnic, • výrobky z pórobetonu používat v objektech, ve kterých relativní vlhkost vnitřního prostředí není dlouhodobě vyšší než 65 % a minimálně 300 mm nad úrovní okolního upraveného terénu v případě, že není použita přídavná vodotěsná izolace, • před použitím speciálních tmelů, suchých maltových směsí se vždy dokonale seznámit s technologií jejich přípravy pro zdění a dbát pokynů výrobce těchto hmot.

24 (48)


2.6.1.2

Zdění za nízkých teplot

Zděním za nízkých teplot se rozumí zdění v prostředí s průměrnou denní teplotou nižší než + 5 °C nebo při poklesu teploty pod 0 °C. Při zdění za nízkých teplot se sledují teploty prostředí, malty, zdících prvků a povrchu uloženého zdiva (min. +10 °C). Zdící prvky musí být vždy chráněny proti provlhnutí (deštěm, sněhem apod.). Při nízkých teplotách je možné zdít jen za těchto opatření: • klesne-li teplota pod +5 °C: k výrobě malty přednostně použít mletého vápna max. 3 měsíce starého (vyvine větší teplo) a ohřát vodu (max. +60 °C), • klesne-li teplota pod 0 °C: ohřát záměsovou vodu, použít maltu o jeden stupeň vyšší, použít ohřívané kamenivo, použít přísady a příměsi ovlivňující vlastnosti malty jen když mají certifikát – jejich účinek je třeba ověřit při průkazní zkoušce malty podle ČSN 72 24 30 – 3 – Malta pro stavební účely. Část 3 : Malty pro zdění z keramických dílců a stykové malty, • klesne-li teplota pod -5 °C: doporučuje se ohřát i drobné kamenivo (max. 60 °C) pro výrobu malty a prodloužit dobu mísení až na dvojnásobek doby mísení za normálních teplot, teplota malty těsně před použitím ke zdění nesmí klesnout pod +15 °C, • povrch podkladu, na který se zdí, musí mít teplotu nejméně +10 °C, • malty musí být zpracovány nejdéle do 15 minut po rozdělání, • je třeba zdít bez přerušení, maltu rozlévat v malých záběrech, zdící prvky ukládat bez předběžného vlhčení a při zdění se nesmí používat řídká malta (cihly je nutné do maltového lože řádně zatlačit), • pro výrobu maltové směsi se nesmí použít zmrzlého kameniva, • zdící prvky je nutné chránit proti dešti a sněhu, není dovoleno zdít z přechlazených či zmrzlých zdících prvků, • při přerušení a po ukončení prací musí být položené zdivo chráněno proti mrazu přikrytím tepelně izolačním materiálem (PE fólie nejsou vhodné) a to na tak dlouho, dokud krychelná pevnost malty nedosáhne nejméně 50 % krychelné pevnosti odpovídající značce malty uložené v místě zhotovené zděné konstrukce – pro kontrolu nutno zhotovit min. 3 krychle 100x100x100 mm, • na zamrzlém nebo jinak narušeném zdivu (např. rozmáčeném) se nesmí vyzdívat – části zdiva, které jsou tímto nebo jiným vlivem narušeny, se musí před dalším zděním odstranit, přičemž musí být zajištěno spojení nově ukládaného zdiva se starým nepoškozeným zdivem, • pro pórobetonové tvárnice je nepřípustné použít přísad proti mrazu do stavebních lepidel (popř. omítkovin), • není přípustné používání rozmrazovacích solí.

2.6.1.3

Podmínky pro zachování tepla ve zdivu

Mezi základní podmínky pro zachování tepla ve zdivu patří: • ochrana cihel před povětrnostními vlivy, • ohřívání malty (vody a písku), • přikrývání zdiva po vyzdění.

- 25 (48) -


Pro výrobu malt se doporučuje používat pouze vápna prachová, maximálně 3 měsíce stará, protože vyvinou větší množství tepla. Vápenná kaše obsahuje mnoho vody, proto je její použití nevhodné neboť vznikne nebezpečí zmrznutí malty.

2.6.2

Zdění

Každé zdivo musí být řádně provázáno. I dnes platí, že běhoun je cihla položená delší stranou rovnoběžně s hranou zdi a vazák je cihla uložená napříč – kolmo k podélné hraně zdi. Uvedené zásady platí přiměřeně i pro zdi z jiných zdících materiálů, např. z kamene. Pro vazbu cihel v jednotlivých vrstvách nad sebou platí tyto obecné zásady: • zdivo se provádí především z celých cihel nebo tvárnic – doplňují je cihly speciálních rozměrů (vč. čtvrtek a půlek) použitých tam, kde je to z důvodu zachování správné vazby nezbytné, • překrytí ve vrstvách nad sebou má být ¼ rozměru překrývané cihly, • uvnitř zdí větších (nadstandardních) tloušťek se kladou jen vazáky. Zdění začíná osazením rohových cihel. Rohové cihly se spojí zednickou šňůrou vedenou z vnější strany zdiva. Malta ložné spáry se nanese na podklad ve stejné šířce jako je tloušťka zdi. Malta v ložné spáře musí být nanesena až k oběma lícům stěny, ale nesmí přesahovat přes hrany cihel – vytékající přebytečná malta se stáhne zednickou lžící. Do čerstvé malty se klade cihla po cihle podél šňůry vedle sebe tak, aby se vzájemně dotýkaly (systém per a drážek zde slouží jako šablona pro přesné ukládání jednotlivých cihel) nebo, aby kapsa na maltu nebo mezera mezi boky (klasických) cihel mohla být zaplněna maltou. Poloha cihel se obvykle koriguje podle vodováhy a latě gumovou paličkou. Přesah cihelných bloků přes hranu základu nebo stropu může být max. 25 mm. Průběžně se připravenou latí, vodováhou a olovnicí kontroluje jednotná výška vrstev, vodorovnost a svislost zdiva.

2.6.2.1

Příprava staveniště a podkladu pro zdivo

Před zahájením zdění musí být co do rozsahu i kvality překontrolováno řádné zhotovení a dokončení předcházejících konstrukcí a ostatních prací. Je to zejména kontrola: • základové konstrukce, • hydroizolace proti zemní vlhkosti a hydroizolace proti vodě s ochranným potěrem nebo omítkou, • železobetonové skelety, • ocelové a jiní konstrukce, • podlahové konstrukce. Přitom se musí zkontrolovat, zda jsou dodrženy odchylky přesnosti stanovené pro dané konstrukce v ČSN. Hodnoty rovinnosti ploch a svislosti jsou uvedeny v následujících tabulkách.

26 (48)


Tab. 2.10 Mezní odchylky [mm] svislosti svislých konstrukcí Předmět

do 2,5 stěny +) ±5 sloupy +) ±4 +) Určené povrchové přímky nebo hrany

Výška konstrukce v m nad 2,5 do 4 ±8 ±6

nad 4 ± 12 ± 10

Tab. 2.11 Tolerance místní rovinnosti [mm] povrchů rovinných ploch Předmět

Pro delší rozměr plochy v m do 1,0 1 až 4 4 až 10 10 až 16 nad 16

Nedokončené povrchy stropů Nedokončené povrchy stropů se zvýšenými nároky Stěny s nedokončeným povrchem Stěny s nedokončeným povrchem se zvýšenými nároky

4

6 12 15 20 podle funkčních požadavků 6 12 15 20 25 podle funkčních požadavků

Podklad pro zdivo se pod první řadu zdiva vyrovná vrstvou cementové malty tak, aby se odstranily případné nerovnosti. Vodorovnost se kontroluje vodní hadicovou váhou. Mezní odchylka vodorovnosti této vyrovnávací vrstvy nemá překročit při délce do 8,0 m + 10 mm (ČSN 73 0205). Pokud je potřeba vložit izolaci proti vlhkosti, položí se na podklad hydroizolační pásy předepsanou technologií. Pásy musí být nejméně o 150 mm na každou stranu širší, než bude tloušťka zdiva. Pracoviště pro zdění musí respektovat zásady systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), které je dělí na tři navazující zóny a určují jejich minimální šířky – pracovní (šířka 650 mm) – materiálovou (šířka 900 mm) – dopravní (šířka 1200 mm).

2.6.2.2

Obecné požadavky

Pokud není v projektové dokumentaci nebo výrobcem zdících materiálů stanoveno jinak, platí následující obecné požadavky: • pro zdivo použít jen takové kusové stavivo a spojovací malty (tmely), které jsou v projektové dokumentaci předepsány a to co druhu, pevnosti a dalších parametrů (vodotěsnost), • hloubka nevyplněných spár od líce zdiva nemá být větší než 15 mm a u pilířů ne větší jak 10 mm, • pro spojování bloků THERM lze používat jen malty a spojovací tmely ověřené a doporučené výrobcem – v případě záměny je nutné dodržet vlastnosti jako u malt doporučených výrobcem, • prefabrikáty (překlady apod.) se osazují na cementovou maltu, • výplňové a parapetní zdivo musí být spojeno s prvky nosné konstrukce – způsob kotvení musí být uveden v projektové dokumentaci – při tloušťce výplňového zdiva menší jak 250 mm je nutno zdivo spojit s vodorovnými i svislými prvky nosné konstrukce, - 27 (48) -


• osazování a utěsnění okenních rámů a dřevěných zárubní se řídí předpisy dodavatelů těchto prvků, • větrací a komínové průduchy se při zdění chrání před jejich ucpáním – po vyzdění každého podlaží je třeba průduchy vyzkoušet, zda nejsou ucpané.

2.6.3 2.6.3.1

Zdiva Zdivo cihelné nosné a nenosné

Všeobecnou podmínkou a zásadou je, že zdivo má být vyzdíváno v krátkých úsecích do výšky tak, aby bylo co nejrychleji dosaženo projektované nivelety zdiva v daném podlaží. Při vyzdívání nadzákladového zdiva nesmí boční plochy přijít do styku se zmrzlou zeminou. Nutné je ponechat mezi boční plochou zdiva a zmrzlou zeminou volný pracovní prostor minimálně 300 mm. Malty, které zmrznou brzy po vyzdění zdiva a ztuhnou až po rozmrznutí, budou vykazovat velké snížení pevnosti o 30 až 50 % oproti maltám tuhnoucích při teplotách kolem +18 °C. Při zdění musí být dodrženy zásady převázání jednotlivých kusů zdících prvků ve vrstvách nad sebou. Příklady kladení a převázání jsou uvedeny dále.

2.6.3.2

Zdivo příček

Pro zdění příček, tj. zakládání, kladení cihel, jejich vyrovnání ve vodorovném a svislém směru, maltování, platí zásady v celku totožné se zásadami pro zdění stěn. Pro zdění se používá dobrá plastická malta – obvykle vápenocementová. Příčky z cihel plných, podélně a příčně děrovaných se vyzdívají na maltu vápenocementovou. Příčky o tloušťce 1/4 cihly mohou být vyztuženy vkládáním vložek do spár. Do nosných zdí se zděné příčky zavazují do vynechaných rýh nebo kapes. Nelze-li v nosném zdivu vynechat rýhy nebo kapsy, vyzdívají se současně s nosným zdivem ozuby, na které se naváže příčka, nebo se do zdiva vkládají ocelové trny. Ke stropním konstrukcím se upnou klíny, pokud není v projektové dokumentaci nebo ZTP stanoveno jinak (např. použití pružného uložení, zvukové a kročejové izolace). Zděné příčky se lícují jednostranně. V místech zalomení a křížení je nutno zvlášť pečlivě dbát na vazbu a příčky vyztužovat ocelovými vložkami v každé třetí spáře. Příčky z příčkovek a příčkových tvárnic se vyzdívají na maltu vápenocementovou nebo cementovou, pokud není výrobcem příčkovek předepsána speciální malta nebo tmel. K nosným konstrukcím se vážou do svislé rýhy nebo do kapes vynechaných ve zdivu, případně do ozubů nebo pomocí trnů z ocelových vložek. Příčka se vyztužuje, pokud není v projektové dokumentaci stanoveno jinak, zpravidla v každé třetí spáře ocelovým prutem nebo jinou výztužnou vložkou. Příčkovky a tvárnice se kladou na vazbu tak, aby svislé spáry byly vystřídané. Příčky z desek a dílců se vyzdívají na vápenocementovou nebo na cementovou maltu. Desky se převazují. Příčky se k nosným zdem upevňují buď do rýh či kapes nebo se zakotvují trny z ocelových vložek. Příčky z desek a dílců o tl. menší jak 60 mm se vyztužují v každé druhé vrstvě vkládáním ocelového prutu nebo jiné výztužné vložky. 28 (48)


Příčky z pórobetonových tvárnic se do nosných konstrukcí mohou kotvit do ozubů, do kapes nebo ocelovými kotevními trny a speciálními kotevními profily. Tyto ocelové prvky musí být opatřeny alespoň základovým nátěrem nebo galvanicky pokoveny – uhlíkatá ocel nesmí být přímo ve styku s pórobetonovými výrobky. Kotvení se provádí po max. 3 řadách. Podle požadavků projektanta nemusí být příčky do nosných konstrukcí zakotveny. Je však nutné oddělit je od konstrukcí a přiznat dilatace i v povrchových úpravách. Příčky se mohou připojit k nosným konstrukcím i montážní pěnou, pro kterou se mezi stěnou a příčkou vynechá cca 10 mm mezera. Tento způsob lze použít pouze za předpokladu dodržení požadavků z hlediska zvukové neprůzvučnosti a požární bezpečnosti. V případě vyzdívání pórobetonových příček a jiných výplňových konstrukcí, je potřeba zvážit možné dotvarování nosné konstrukce (průhyby). Pak je vhodnější vyzdívat příčky od shora dolů. Po vyzdění se příčky zaklínují do stropní konstrukce a spáry se vyplní s přihlédnutím k požárnímu a hygienickému hledisku. U železobetonových stropních konstrukcí větších rozponů je nutno zvážit nebezpečí drcení zdiva v místě uklínování do stropních konstrukcí. V tomto případě je vhodné příčku v horní části zabezpečit jinak, např. ztužujícím věncem nebo spárou vyplněnou pěnou. Příčky nesmějí být zatěžovány svislými silami od stropních konstrukcí.

2.6.3.3

Zdivo pro výklenky a drážky

Drážky a výklenky nesmí snižovat stabilitu stěny a nemají procházet překlady nebo jinými částmi konstrukce zabudovanými do stěny. Vytváření a velikost instalačních drážek svislých, vodorovných i šikmých se řídí podle zásad z Eurokódu 6 (ENV P ČSN 1996–1-1[5]). Rozměry svislých drážek a výklenků ve zdivu, které jsou přípustné bez posouzení statickým výpočtem, jsou uvedeny v tab. 2.12a a tab. 2.12b. Tab. 2.12a Velikosti bezpečných drážek – svislých Tloušťka stěny [mm]

Dodatečně prováděné drážky a výklenky max. hloubka max. šířka [mm] [mm]

Vyzdívané drážky a výklenky max. šířka [mm]

min. tl. stěny [mm]

≤ 115

30

100

300

70

116 – 175 176 – 225 226 – 300 ≥ 300

30 30 30 30

125 150 175 200

300 300 300 300

90 140 175 215

Tab. 2.12b Velikosti bezpečných drážek – vodorovných a šikmých Tloušťka stěny [mm]

Maximální hloubka drážky [mm] neomezená délka délka do 1250 mm

≤ 115

0

0

116 – 175 176 – 225 226 – 300 ≥ 300

0 10 15 20

15 20 25 30

- 29 (48) -


Vodorovné a šikmé drážky by se neměly používat – nelze-li se jim vyhnout, měly by být vzdáleny od horního nebo dolního líce stropu maximálně o hodnotu 1/8 výšky podlaží. Ve sporných případech je vhodné ověřit únosnost stěny v tlaku, smyku a ohybu výpočtem. Další podmínky a nároky při drážkování: • hodnota maximální hloubky drážky nebo výklenku zahrnuje i hloubku jakéhokoli otvoru, kterým drážka nebo výklenek prochází, • u dodatečně prováděných svislých drážek dosahujících nad úrovní stropu nejvýše do 1/3 výšky podlaží, je dovolena hloubka až 80 mm a šířka až 120 mm v případě, že tloušťka stěny je 225 mm a větší, • vodorovná vzdálenost mezi sousedními drážkami nebo drážkou a výklenkem nebo otvorem nemá být menší než 225 mm, • vodorovná vzdálenost mezi sousedními dvěma výklenky, které jsou situovány na téže straně nebo opačných stranách stěny, nemá být menší než dvojnásobek šířky toho výklenku, který je z obou výklenků širší, • celková šířka drážek a výklenků nemá přesáhnout 0,13-násobek délky stěny, • vodorovná vzdálenost mezi koncem drážky a otvorem nemá být menší než 500 mm, • vodorovná vzdálenost mezi sousedními drážkami omezené délky, které se vyskytují na téže nebo opačné straně stěny, nemá být menší než dvojnásobek délky delší drážky, • u stěn tloušťky větší než 115 mm, smí být přípustná hloubka drážky zvětšena o 10 mm, jestliže je strojem vyřezávána přesně na požadovanou hloubku. Je-li použito strojní vyřezávání drážek, smějí být hloubeny drážky na obou stranách stěny o hloubce 100 mm jen v případech, kdy tloušťka stěny není menší než 225 mm, • šířka drážek by neměla přestoupit polovinu zbytkové tloušťky stěny.

2.6.3.4

Pilířové zdivo

Pro zdění pilířového zdiva platí zejména: • styčné spáry musí být vždy převázány na délku nejméně 50 mm (u cihelných tvárnic Therm – 95 mm), pokud není stanovena nejmenší délka jiným ustanovením, • vytvářet drážky nebo rýhy v pilířích se nedovoluje, pokud to není v projektové dokumentaci výslovně předepsáno, • ložné spáry musí být vyplněny maltou vždy až k líci zdiva.

2.6.3.5

Výplňové zdivo

Pro výplňové zdivo platí dříve uvedené zásady spolu s pravidlem, že výplňové zdivo musí být spojeno s prvky nosné konstrukce způsobem stanoveným v projektové dokumentaci.

30 (48)


2.6.3.6

Komínové zdivo

Pro zdění komínů platí ČSN 73 4210[6]. Styk dřevěných konstrukcí s komínovým zdivem se řídí ČSN 73 1701[7]. Vzdálenost dřevěných prvků od líce komínového otvoru je nejméně 300 mm a od vnějšího líce komínového tělesa nejméně 50 mm. Komínové zdivo musí být řádně provázáno. Malta se používá vápenocementová. Nadstřešní část komínového zdiva se vyzdí z prvků vzdorujících povětrnostním vlivům – mrazuvzdorných cihel, které se pečlivě vyspárují cementovou maltou. Venkovní zdivo se obvykle neomítá – tzv. režné zdivo. Část komínového tělesa procházejícího nevytápěnými prostory (půda) se doporučuje zateplit. Dnešní komínové těleso je tvořeno speciálními komínovými systémy (Schiedel, EKO-AquaPress a další) obsahujícími všechny prvky potřebné ke jeho stavbě, včetně příslušných přípojných, revizních a čisticích otvorů. Každý z výrobců těchto komínových systémů má přesný a vyčerpávající technologický popis, který musí být dodržen. Takovéto komíny smí stavět pouze proškolení a výrobcem přezkoušení pracovníci, případně jej postaví přímo pracovníci výrobce. V případě oprav stávajících komínů a při rekonstrukcích se používají cihly plné a do komínové dutiny se vkládá keramická nebo nerezová vložka. Jinak při opravách stávající komínové vyzdívky musí být zajištěn hladký povrch stěn komínového průduchu. Materiál komínového tělesa je určen buď v projektové dokumentaci, nebo v dokumentaci výrobce použitého komínového systému.

2.6.3.7

Osazování zárubní a okenních rámů

Zárubně, osazovací a okenní rámy se musí osadit tak, aby stojky byly svislé a nadpraží vodorovné. Stojky s nadpražím musí svírat pravý úhel. Zárubně a rámy nesmí být vykloněny z roviny zdí nebo příček. Ocelové zárubně se po osazení zalévají cementovou maltou (nebezpečí koroze). V příčkách se zárubně osazují zároveň se zděním a zalévají se rovněž cementovou maltou. Prahovou sponu je nutno podbetonovat nebo jiným způsobem zajistit proti deformaci. Osazovací a okenní rámy se připevňují ke zdivu lavičníky, šrouby do hmoždinek nebo se kotví podle technologie stanovené projektovou dokumentací nebo výrobcem. Spára mezi zdivem a osazenou výplní se zpravidla vyplní PUR hmotou nenahrazující funkci kotvení. Pokud je ukotvení pouze montážní pěnou, musí být doloženo řádnými technickými podmínkami výrobce a to včetně odpovídajících garancí. Ostatní kovové předměty, jako např.: zábradlí, poklopy, ventilační mřížky, konzoly, komínová dvířka, se osazují na cementovou maltu nebo s použitím určených tmelů. Veškeré kotevní prvky z uhlíkaté oceli a kovové předměty osazované do konstrukce musí být proti korozi řádně chráněny odpovídající povrchovou úpravou (nátěrem, pokovením).

2.6.3.8

Překlady

Nosné překlady jsou základním prvkem konstrukce. Obvykle nesou další zdivo a mnohdy i konstrukci stropu. Každý nosný překlad s profilem tvaru U

- 31 (48) -


(nejen u tvárnic THERM) je nutné před zabetonováním podložit dobře zapřenou deskou. Výztuž překladu se osadí podle projektové dokumentace, stěny se zvlhčí a teprve potom je možné profil vyplnit betonovou směsí příslušné třídy. Výhodou používání nenosných překladů, které jsou doplňkovým výrobkem pórobetonového zdiva, jsou jejich konstrukční (rozměry shodné se zdícími prvky) a fyzikální vlastnosti. Překlady se vkládají zpravidla do tenkovrstvého maltového lože s úložnou plochou minimální délky 125 mm. Překlady se nesmějí zkracovat nebo jinak upravovat. Prvky s profilem tvaru U se používají k vytvoření ztraceného bednění pro ztužující věnce nebo nosné překlady. Pokud vytváří ztracené bednění ztužujícího věnce, vkládá se výztuž min. 2 x Ø 10 mm (jinak dle projektové dokumentace). U obvodových konstrukcí je nutné doplnit tepelnou izolaci.

2.6.4 2.6.4.1

Technologie zdění z tvárnic typu THERM Příprava před zděním

Pro kontrolu délkového a výškového modulu při zdění je vhodné připravit rovnou hoblovanou lať, na které jsou značky s roztečí 125 mm. Délka latě musí odpovídat projektované výšce hotové zdi (násobek 250 mm).

2.6.4.2

Obecné zásady pro zdění

Nejprve, pokud je to potřebné, se vyrovná podlaha (podklad) maltou. Pro zdění se používá dobrá plastická malta. První vrstva cihel se uloží do nejméně 10 mm tlustého maltového lože. Od druhé vrstvy se osazují cihly se spárou cca 12 mm. V případě, že délka vyzdívané stěny není v modulu 250 mm, je možné použít tzv. vyrovnávací cihly vyráběné pro obvodové zdivo tloušťky 365, 400 a 440 mm. Vyrovnávací cihlu tvoří dva nestejně velké díly A a B, které jsou z výroby spojeny. Rozklepnutím v naznačené dělící rovině se získají potřebné části, jejichž vzájemnou kombinací a s využitím vnitřního hlubokého zazubení lze mezeru – větší než 90 a menší než 225 mm – ve vrstvě zdiva vyplnit podle potřeby (tab. 2.13). Tab. 2.13 Použití speciálních skladebných vlastností vyrovnávací cihly expediční tvar užší díl A + širší díl B

příklady skladebných možností od 90 mm do 130 od 135mm do 180 od 185 mm do 225 mm mm mm 2*A A+B 2*B

32 (48)


2.6.4.3

Vazba zdiva

Ze statického hlediska je pro vlastnosti zdiva velmi důležitá tzv. vazba cihel. Cihly se ve stěně nebo v pilíři musí ve vrstvách převázat tak, aby stěna nebo pilíř působily jako jeden konstrukční prvek, tj. aby nevznikly svislé průběžné spáry. Pro zajištění náležité vazby zdiva, musí být svislé spáry mezi jednotlivými cihlami vždy ve dvou sousedních vrstvách přesazeny o délku rovnou větší z hodnot: 0,4 x h (h = výška bloku) nebo 50 mm. Pro cihelné tvárnice typu THERM s výškou 238 mm je tedy minimální délka převázání 95 mm, pro nízké cihly s výškou 155 mm je to 62 mm. Doporučený půdorysný modul stavby 250 x 250 mm zaručuje u cihel typu THERM délku převazby 125 mm. Vystřídané styčné spáry v jednotlivých vrstvách vzniknou, pokud bude dodržen u systému YTONG přesah styčné spáry 0,4 h (výšky tvárnice), min. 50 mm. U tvárnic s otevřenými dutinami je nutno dbát nato, aby malta nevnikala do dutin (netýká se styčných spár). Zdivo z dutých tvárnic se musí zdít tak, aby dutiny nebyly otevřeny do líce zdiva. Pro zdivo z tvárnic se doporučuje používat malty o hustotě 7 až 10, při teplotách větších jak +20 oC pak malty o hustotě až 12, pokud není v projektové dokumentaci nebo od výrobců stanoveno jinak. Kapsy ve svislých spárách u cihel THERM se zcela vyplní maltou. U cihel THERM P+D se svislé spáry nemaltují. Před nanášením malty na ložnou spáru pro další vrstvu cihel se navlhčí vrchní část cihel poslední vyzděné vrstvy – platí i pro další tvárnice podle pokynů jejich výrobců (IZO PLUS, YTONG, POROTHERM). Zdící malta musí mít takovou konzistenci, aby nezatékala do svislých otvorů v cihlách! Při zdění následujících vrstev se postupuje stejným způsobem s tím, že vzdálenost svislých spár mezi sousedními vrstvami cihel je ve směru délky stěny 125 mm. Pro vazbu zdiva z cihel THERM v šikmých rozích je nezbytné cihly řezat – buď na stolních okružních pilách nebo ručními elektrickými pilami řetězovými či s protiběžnými listy. V ukončení, stykování, křížení zdí, při vyzdívání rohů a pilířů musí být vrstvy odborně převázány. Zdivo z cihel s otvory se musí zdít tak, aby otvory cihel nebyly obráceny do líce zdiva a aby dutiny cihel netvořily souvislé otvory napříč zdí (tepelné mosty). Pro zavázání zděných příček, uložení instalačního potrubí apod. se vynechají v nosném zdivu rýhy nebo kapsy. Příčky se k nosné zdi kotví plnou svislou drážkou případně do kapsy s vloženou zvukovou izolací. Kotvit lze také pomocí páskové případně kruhové výztuže, která je vložena do každé třetí spáry. U zalomených příček je potřeba vyztužovat i lomové rohy příček. Příklady vazby ukazují schématické obrázky (obr. 2.1a až obr. 2.1e).

- 33 (48) -


Obr. 2.1a Příklady vazeb rohů a příček

Obr. 2.1b Příklady vazeb rohů

Obr. 2.1c Příklady vazeb s vykreslením tvarů jednotlivých prvků

Obr. 2.1d Příklady vazeb

34 (48)


Obr. 2.1e Příklady vazeb u příček

2.6.4.4

Zásady pro zdění příček

Pro zdění příček, tj. zakládání, kladení cihel, jejich vyrovnání ve vodorovném a svislém směru, maltování, platí zásady v celku totožné se zásadami pro zdění stěn. Pro zdění se používá plastická malta – obvykle vápenocementová. Při napojování nosné příčky z cihel THERM 30 P+D, 24 P+D, 17,5 P+D, 30 AKU a 24 AKU na obvodovou zeď se cihly namaltují z boku a namaltovanou stranou přisadí a přimáčknou k obvodové stěně. V každé druhé spáře se nosná příčka zaváže do obvodové stěny. Při zvýšených nárocích na protihlukové vlastnosti zdiva je zapotřebí dbát na pečlivé promaltování spár mezi cihlami, případně použít akustické cihly THERM 30 AKU nebo THERM 24 AKU. Při napojování příčky na nosnou zeď na tupo se cihly THERM 11,5 P+D nebo 6,5 P+D namaltují z boku a namaltovanou stranou přisadí a přitisknou k nosné stěně. U tohoto styku je nutné v každé druhé ložné spáře příčku v místě napojení vyztužit plochou kotvou z nerez oceli (např. kotvou FD KSF od fy FISCHER ), která je ohnuta do pravého úhlu - vodorovná část se vmáčkne do malty ložné spáry a svislá část je hmoždinkou s vrutem přišroubována k nosné stěně. Uchycení plochých nerezových kotev do stěny se může také realizovat přímo při zdění této stěny jejich vložením do ložných spár v místě budoucího napojení příčky. Rohy příček se spojují na vazbu stejně jako u ostatních stěn. U rohů nebo ostění se přečnívající pera useknou zednickým kladívkem, drážka se vyplní maltou. Mezera mezi poslední vrstvou příčky a stropem se vyplní maltou. Pokud je rozpětí stropu větší než 3,5 m, je nutné z důvodu možného průhybu stropu tuto mezeru vyplnit stlačitelným materiálem (PUR pěna, Hilti tmel). Dveřní zárubně se vyrovnají klíny a zafixují šikmými latěmi. Příčky se do zárubní napojují přes vrstvu malty nebo vypěňovanou izolační hmotu. Nad zárubněmi se mohou místo překladu vložit do maltového lože vodorovné spáry dva pruty hřebínkové betonářské výztuže do maximálního průměru 8 mm s přesahem cca 500 mm na obě strany zárubně.

2.6.4.5

Překlady v systému zdění z tvárnic typu THERM

Pro překlady v systému THERM je výhodou tvarová i rozměrová komplexnost. Na obr. 8.2 jsou příklady řešení profilů nadokenních překladů, včetně využití kazety pro roletový systém. Překlady se osazují na zdivo svou užší stranou (na výšku) do lože z cementové

- 35 (48) -


malty a u líce obou podpor se k sobě zafixují měkkým (rádlovacím) drátem proti překlopení. V případě možnosti použití zdvíhacího prostředku je výhodnější požadovanou kombinaci překladů (v případě obvodového zdiva i s izolantem) sestavit na podlaze na dvou prokladech, vzájemně stáhnout dostatečně nosným drátem, za tento drát zdvihnout a osadit na zeď do předem připraveného maltového lože. Při osazování překladů na zdivo jsou předepsané minimální délky uložení: do délky překladů 1750 mm délky 2000 a 2250 mm 2500 mm a delší

… … …

125 mm 200 mm 250 mm.

Překlady nesmí být uloženy na cihly nebo tvárnice dělené, upravené oříznutím či odseknutím a na vyrovnávací cihly. V místě uložení lze použít pouze cihly celé nebo poloviční, které jako poloviční byly přímo vyrobeny.

Obr. 2.2 Příklady řezů nadokenními překlady a podepření překladu

Keramické ploché překlady se používají jako nosné prvky nad otvory nebo dutinami ve stěnových konstrukcích. Protože ploché překlady jsou štíhlé prefabrikáty, nejsou samy o sobě nosné. Nosnými se stávají teprve ve spojení s nad nimi vyzděnou nebo vybetonovanou spolupůsobící nadezdívkou – tlakovou zónou. Takový překlad se nazývá překladem spřaženým. Více plochých překladů vedle sebe smí být použito pouze za předpokladu, že tlaková zóna bude provedena nad všemi překlady v jejich plné šířce. Překlady se ukládají na výškově urovnané zdivo do 10 mm tlustého lože z cementové malty. Skutečná délka uložení musí být min. 120 mm na obou koncích. Poškozený překlad nesmí být použit. Aby nedocházelo k prohnutí nebo zlomení překladů při zdění stěnové konstrukce nad překladem, je nutné překlady stejnoměrně podepřít s max. vzdáleností 1 m mezi podpěrami nebo podpěrou a nosnou zdí. Nadezdívané překlady musí být před zděním očištěny a navlhčeny. Ložné i styčné spáry musí být zcela promaltovány a to i u zdících bloků, u kterých se celá svislá styčná spára nepromaltovává. Přerušené maltování ložné spáry je nepřípustné. Min. tloušťka ložné i styčné spáry je 10 mm. Minimální pevnost

36 (48)


použité malty je 2,5 MPa. Pro zděnou nadezdívku lze použít pálených, vápenopískových a betonových cihel a bloků, jejichž pevnost v příčném směru je alespoň 2,5 MPa. Zdivo nadezdívky musí být provedeno v náležité vazbě. Při betonované tlakové zóně spřaženého překladu se doporučuje použít betonu min. třídy C16/20. Podpěry překladů lze odstranit teprve po dostatečném zatvrdnutí malty nebo betonu, zpravidla za 7 až 14 dní.

2.6.5

Technologie zdění z pórobetonových tvárnic

Zdivo z pórobetonových tvárnic lze zřizovat následujícími způsoby.

2.6.6

Zdění dle obecných pravidel (viz ČSN 73 2310)

Při vyzdívání z pórobetonových tvárnic se postupuje jako při zdění z běžných zdících prvků. S ohledem na vysokou nasákavost pórobetonových prvků je nutné tvárnice předvlhčit. Při použití normální malty musí být styčná i ložná spára vyplněna vždy v celé ploše. Tloušťka spár má být 5 mm, zpravidla je 10 – 12 mm. Toto zdění se dnes již sice nepoužívá, ale je přípustné. Spáry však musí být řádně vyplněny, aby byly splněny požadavky na ochranu proti případnému vnikání dešťové vody, na tepelnou a zvukovou izolaci i na požární ochranu. Pórobetonové tvárnice se dělí řezáním běžnou okružní pilou, v nouzi i ruční pilou.

2.6.6.1

Zdění do tenkovrstvého maltového lože

Na zdění do tenkovrstvého maltového lože se používají tzv. přesné pórobetonové tvárnice. Tloušťka styčné a ložné spáry je jen 1až 3 mm. Spáry musí být vyplněny v celé ploše. Zdění bez malty ve styčné spáře je dovoleno jen tehdy, je-li tomu tvárnice přizpůsobena tvarem a rozměrem. Tvárnice se pak spojují těsně („natupo“) nebo ozuby (pero drážka). U tvárnic, které se nepokládají natěsno, musí být spáry větší než 5 mm a musí být uzavřeny maltou. Je nutno splnit požadavky z hlediska tepelné a zvukové izolace, požární bezpečnosti a možnosti vnikání dešťové vody. Před nanášením tenkovrstvých omítek je vhodné vyplnit (přestěrkovat) všechny dosud nevyplněné spáry. Pórobetonové zdivo lze použít v konstrukci min. 300 mm nad úrovní okolního upraveného terénu. V případě použití přídavné vodotěsné izolace není jeho použití výškově omezeno. Ložná spára na základech nebo na stropní konstrukci se vyrovnává 10 mm tlustou maltovou vrstvou a opatří se pruhem hladké živičné lepenky na šířku stěny. Na tuto lepenku se položí další vrstva čerstvé malty, do které se osazují jednotlivé pórobetonové tvárnice. Aby na takto osazených a vyrovnaných tvárnicích vznikla řádně vyplněná spára, rozprostře se malta speciální lžící stejnoměrně po celé šířce. Tvárnice uzpůsobené pro kladení ve styčné spáře na tupo nebo na ozub, se doráží na sraz. Takto upravené tvárnice se osazují tak, že na rozích budovy (a v místě otvorů) budou perem ven – pera se po ukončení zdění odřežou. Tvárnice s rovnými čely se kladou s maltovou spárou šířky 1 až 3 mm. Usazení tvárnic se upravuje gumovou paličkou. Vodorovnost i svislost zdiva se kontroluje průběžně vodováhou. Při ukončení zdění nebo při přerušení během realizace konstrukce je nutné chránit poslední řadu tvárnic proti možným klimatickým vlivům překrytím, např. foliemi.

- 37 (48) -


Omezí se nebezpečí vniknutí nadměrné vlhkosti do zdiva s negativním vlivem na pevnost, tepelný odpor a možné poruchy omítek.

2.7

Spáry

Spára je vzdálenost mezi vedle sebe se nacházejícími dvěma zdícími prvky. Obvykle je vyplněna maltou. V zásadě rozeznáváme spáry ložné (vodorovné) a styčné (svislé). Přičemž spáry ložné jsou vždy vyplněny maltou nebo tmelem. Spáry styčné jsou maltou nebo tmelem vyplněny u klasických tvarů zdících prvků. U moderních prvků je spára nahrazena stykem typu pero/drážka.

2.7.1

Ložná spára

Ložná spára nesmí být příliš tenká ani příliš tlustá, její tloušťka by měla být v průměru 12 mm. Tato tloušťka zcela postačuje k vyrovnání přípustných rozměrových tolerancí cihel. Přetékající malta musí být z líce odstraněna. Tlustší nebo nerovnoměrně tlusté ložné spáry snižují pevnost zdiva a v důsledku rozdílných deformačních sil existujících u sousedních různě tlustých spár mohou vznikat místa se zvýšeným pnutím. Malta se musí nanášet tak, aby celá cihla ležela v maltovém loži. Pro snazší a hlavně rovnoměrné maltování ložné spáry se používají různé pomůcky pro zdění, které jsou doporučeny jednotlivými výrobci. U staticky namáhaných stěn a příček je ložná spára vždy promaltována zplna. U zdiva vnějších stěn přistupuje k požadavku na únosnost další základní požadavek – dodržení hodnoty poměrně vysokého tepelného odporu. Pro zdění se běžně používá obyčejná vápenocementová malta – má však cca 5x horší tepelně technické vlastnosti než cihelné prvky. Tento nepříznivý účinek obyčejné zdící malty lze redukovat: • omezením či odstraněním malty ve svislých styčných spárách mezi jednotlivými prvky, • přerušením ložné spáry (nízký účinek, snížení soudržnosti a pevnosti zdiva – tepelný most tvořený obyčejnou maltou v ložné spáře je jednou nebo dvakrát přerušen vzduchovou mezerou šířky 30 až 50 mm - zvýší se tepelný odpor zdiva o 3 až 5 %, zároveň se však významně sníží únosnost), • použitím lehké (tepelně izolační) zdící malty (pro zdění nelze použít malty pro lehké omítky!), • použitím kalibrovaných zdících prvků se zabroušenými ložnými plochami pro velmi přesné zdění. Pokud není v projektové dokumentaci stanoveno jinak, pro spáry platí: • u zdiva z cihel pálených nebo nepálených, ◊ průměrná tloušťka spár je 10 mm až 12,5 mm, ◊ nemá být tenčí jak 6 mm a větší jak 15 mm, ◊ hloubka maltou nevyplněné části spár nemá být větší jak 15 mm u zdí a 10 mm u pilířů od líce zdiva, • u kamenného zdivo lomového, kyklopského, hrubě řádkovaného, ◊ tloušťka spár je 15 mm až 40 mm, 38 (48)


◊

malta musí ustupovat 20 až 30 mm od líce zdiva pro spárování, • u kamenného zdiva čistého, svisle provazovaného, kvádrového, ◊ tloušťka spár je 10 mm až 20 mm, ◊ malta musí ustupovat 20 až 30 mm pro spárování.

2.7.2

Svislá spára

Pokud jsou promaltovány, pak pro dané zdící prvky rozměry svislých spár obvykle odpovídají svými rozměry spárám vodorovným. Kamenné zdivo má svislé spáry promaltovány vždy. Tradiční zdivo s plně promaltovanými svislými spárami se používá pro nosné i nenosné zdi. Moderní tvárnice typu THERM s nepromaltovanými svislými spárami se s výhodou používají pro vnější tepelně izolující zdivo, protože pro tento účel byly zkonstruovány. Podle druhu svislé styčné spáry se cihelné zdivo dělí na: • zdivo s viditelně plně promaltovanými svislými spárami, • zdivo bez viditelně promaltovaných svislých spár.

2.8

Kontroly jakosti zděných konstrukcí

Pro vstupní, mezioperační a výstupní kontrolu zděných konstrukcí platí požadavky, které jsou dány normami a jinými legislativními předpisy, případně projektovou dokumentací. O provedených kontrolách se vede příslušná dokumentace – zápisem do Stavebního deníku. Pracoviště předává dílovedoucí (stavbyvedoucí) a přejímá vedoucí zdící čety (nebo zástupce subdodavatele). Výsledek přejímky se zapíše do Stavebního deníku, Deníku mistra nebo do Montážního deníku subdodavatele.

2.8.1

Vstupní kontrola

V rámci vstupní kontroly musí být provedeno předání a převzetí jak po stránce technické, tak i bezpečnosti a ochrany zdraví (BOZ) a požární ochrany (PO). Při přejímce pracoviště je nutno dbát na: Vymezení pracovního úseku, který sestává z: části pracovní - cca 650 mm šířky (500 – 700 mm), ◊ části materiálová - cca 900 mm šířky (500 – 1000 mm), ◊ části dopravní - cca 1200 mm šířky (1000 – 1200 mm), • lešení, pracovní podlahy, zábradlí, ochranné sítě a další pracovní i bezpečnostní pomůcky, • transportní cesty pro přísun materiálu a pro přechody pracovníků, • rovinnost podloží pod budoucími zděnými konstrukcemi, • osvětlení, větrání spolu s celkovou ochranou před povětrnostními vlivy, • vytápění (zabezpečení zimních opatření), • únosnost podloží (zhutněné násypů), odvodnění terénu, únosnost stropů apod., ◊

- 39 (48) -


• další specifické podmínky dle jednotlivých pracovišť. Při vstupní kontrole materiálu je nutné zejména respektovat: • kvantitativní a kvalitativní přejímku, • zásady skladování materiálů a výrobků.

2.8.2

Mezioperační kontrola

V Programech plánů jakosti společnosti (PPJS) a v Kontrolních a zkušebních plánech (KZP) jsou obecně specifikovány všechny důležité a nezbytné kontrolní body s popisem způsobu provádění jednotlivých kontrol a času jejich provedení. Na základě technologického sledu dílčích stavebních procesů jsou stanoveny kontrolní a přejímkové procesy obsahující údaje o předmětu kontroly spolu s příslušnými termíny jejího provedení, způsob provedení kontroly např. odkazem na příslušnou normu či předpis, procenty dokončenosti daného procesu v okamžiku kontroly, atesty a jiné doklady potřebné v rámci kontroly, kdo kontrolu provádí (jeho pozice i nezbytná odborná způsobilost), kdo, jak a kam zaznamenává její výsledky. U procesu zdění jsou to zejména kontroly použitých zdících prvků a malt, kontroly podle mezních odchylek svislosti a rovinnosti, provádění opatření při zdění v mezních klimatických podmínkách, otvorů ve zdivu, spáry a jejich šířky, vyzdění pilířů, kotvení příček.

2.8.3

Výstupní kontrola

O provedení výstupní kontroly se provede zápis. Pokud budou navazujícími pracovními postupy zděné konstrukce zakryty, vyzve se zástupce technického dozoru odběratele (TDO) k prověrce. Při výstupní kontrole je třeba zejména ověřit: • zda se zednické práce i hotové části (subdodávky) průběžně kontrolovaly jak při vstupní, tak i mezioperační kontrole, • zda jsou materiály, polotovary, výrobky, doloženy atesty (certifikáty, schvalovací protokoly, záznamy o zkouškách) od akreditovaných nebo autorizovaných zkušeben, • zda jsou (byly) provedeny všechny zkoušky a kontroly vyplývající z projektové dokumentace, ZTP, technických norem a dalších pracovních předpisů, • zda byly dodrženy podmínky prostředí pro zdění (zimní opatření, použití chemikálií), • zda odpovídá osazení výplně otvorů, zárubní, okenních rámů a dalších zabudovaných prvků, • zda drážky a výklenky nenarušily konstrukci zdí, pilířků, komínových těles, • zda byla komínová tělesa provedena podle technických předpisů výrobce a projektové dokumentace a to i v případě subdodávky od specializované firmy, • zda byly dodrženy vazby zdících prvků,

40 (48)


• • • •

zda byly dodrženy šířky a vyplnění spár, zda bylo dodrženo kotvení zdiva (např. u příček), zda se zdivo pilířů se shoduje s požadavky projektové dokumentace, zda byly dodrženy rozměry a rovinnost zdiva a zda nejsou překročeny povolené tolerance, • zda jsou dodrženy všechny rozměry dle projektové dokumentace (konstrukce, osazení otvorů, zabudovaných prvků apod.).

2.8.4

Převzetí hotového díla

Při předání a převzetí zděných konstrukcí nebo zděných konstrukcí z pórobetonu se postupuje dle příslušných zákonných předpisů a podle konkrétních smluvních ujednání. Záruční doba na prováděné práce se řídí legislativou a měla by být stanovena ve Smlouvě o dílo mezi subdodavatelem a odběratelem.

2.8.5

Související legislativní předpisy a externí dokumentace

Souvisejícími interními předpisy jsou doplňující předpisy a texty společnosti, např. Smlouvy o dílo, projektová dokumentace, interní předpisy společnosti, závazné technologické předpisy, základní technické podmínky výrobce a pod. Související externí předpisy jsou zejména technické normy, odborné publikace a dále všechny obecně závazné legislativní předpisy (zákony, vyhlášky, nařízení, předpisy, hygienické předpisy).

2.9

Bezpečnost práce, požární ochrana a ekologie

2.9.1

Bezpečnost práce (BP, BOZ, BOZP)

Bezpečnost práce a ochrana zdraví při práci, požární ochrana i ekologické požadavky jsou konkretizovány pro každou zakázku, objekt nebo stavbu v technologickém postupu, který zpracovává zaměstnanec přípravy výroby za spolupráce s projektantem a bezpečnostním technikem. Před zahájením prací na zděných konstrukcích musí být všichni zúčastnění zaměstnanci prokazatelně seznámeni s technologickým nebo pracovním postupem. Zároveň proběhne jejich bezpečnostní školení, které musí obsahovat seznámení s místními podmínkami a s příslušnými ustanoveními Zákoníku práce, Vyhláškou č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích a Vyhláškou č. 48/1982 Sb. V případě provádění zděných konstrukcí v prostorách ČD, na železničních tratích musí být všichni zaměstnanci prokazatelně proškoleni ze zvláštních předpisů ČD týkajících se bezpečnosti práce. Při pracích mimo tratě ČD je povinné dodržování ustanovení vyhlášky č. 324/1990 Sb., zejména: • § 3 až § 9 o povinnostech dodavatele stavebních prací a o přípravě staveb, • § 10 o povinnostech pracovníků. - 41 (48) -


Vedoucí prací je povinen dále zajistit dodržování: • § 52 týkající se zajištění pod místem práce ve výšce a jeho okolí, • § 48 až § 51 týkající se zajištění pracoviště, osob i materiálů proti pádu. Při provádění zednických prací, musí všichni zaměstnanci, vč. zaměstnanců subdodavatelů, používat ochranné přilby. Vedoucí pracoviště rozhodne, při jaké činnosti nemusí být přilby používány a s tímto prokazatelně seznámí všechny zaměstnance.

2.9.2

Požární ochrana (PO)

I při zednických pracích existuje povinnost dodavatele dodržovat veškeré předpisy související s požární ochranou tak, jak to požaduje zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně a prováděcí vyhláška MV č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Zvýšení pozornosti vyžaduje činnost v blízkosti ostatních objektů a v zastavěném území. Při vzniku požáru jsou všichni zaměstnanci povinni postupovat dle požárních poplachových směrnic, které musí být vyvěšeny na přístupném místě. Školení je obvykle spojeno se školením BOZ. Odpovědný zaměstnanec musí veškeré práce řídit tak, aby jeho podřízení nevytvářeli zbytečná požární nebezpečí (především vyloučit v maximální možné míře veškeré činnosti vyžadující použití otevřeného ohně). Pálení odpadových a jiných materiálů (včetně klestí a odstraňování křovin, trávy, obalových materiálů apod.) na otevřeném ohništi je přísně zakázáno. U svářečských prací musí odpovědný zaměstnanec zajistit dodržování ustanovení příslušných norem a to zejména ČSN 05 0601 v celém rozsahu – v případě zvýšeného nebezpečí svařovat pouze na písemný příkaz po provedení v něm uvedených doplňujících bezpečnostních opatření. U svařování a řezání plamenem musí odpovědný zaměstnanec zajistit dodržování ČSN 05 0610 v plném rozsahu (např. zajištění stability lahví), ČSN 05 0630, při skladování hořlavých kapalin příslušná ustanovení vyhlášky č. 48/1982 Sb.

2.9.3

Ekologie

Ochrana životního prostředí se obvykle řídí ekologickými nařízeními, které stanovují opatření, postupy a odpovědnosti k zajištění ochrany životního prostředí v souladu s platnými zákony v oblasti nakládání s odpady, evidenci a likvidaci odpadů. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, vyhlášky MŽP č. 381/2001 Sb., katalog odpadů a seznam odpadů, vyhlášky MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Po dobu provádění stavebních prací je nutné dodržovat ustanovení zákona č. 244/1992 Sb. ve smyslu změn provedených zákonem č. 132/2000 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a činit potřebná opatření ke snížení hluku. Zejména je důležité dbát na dodržování nejvyšších přípustných hladin hluku stanovených hygienickými předpisy – svazek 37 z roku 1977 MZ ČSR a nařízení vlády č. 502/2000 Sb. Dalším upravujícím a vymezujícím je zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami v jeho plném rozsahu, stejně jako i ustanovení nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně

42 (48)


zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Je také nutné dbát na to, aby byl dodržován zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, aby nedocházelo k nadměrnému znečišťování povrchových vod a k ohrožování kvality podzemních vod. Chráněné porosty, území, objekty případně ochranná pásma, budou před vlivem stavebních prací ošetřeny uplatněním zásad zákonných a podzákonných norem o ochraně přírody a krajiny v platném znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody, Vyhlášky č. 395/1992 Sb. a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

3 3.1

Závěr Shrnutí

S uvedeného velmi stručného textu čtenář snad pochopí, že je třeba důsledně dodržovat všechny zásady požadované při provádění zdění a to jak od výrobců tak od projektantů, aby nedošlo k závažným pochybením při provádění. V současné době jsou kladeny vysoké požadavky na tepelně izolační vlastnosti konstrukcí. Při správném tepelně technickém návrhu konstrukce musíme eliminovat nebo optimalizovat tepelné mosty. Kritická místa je potřebné řešit modelováním vícerozměrného teplotního pole.

3.2

Studijní prameny

3.2.1

Související normy

[1] ČSN EN 771–1 „Pálené zdící prvky“ [2] ČSN EN 772–16 „Zkušební metody pro zdící prvky“ [3] ČSN 73 0205 „Geometrická přesnost ve výstavbě“ [4] ČSN EN 998–2 „Vlastnosti zdících malt“ [5] ENV P ČSN 1996–1-1 „Velikost a vytváření instal.drážek“ [6] ČSN 73 4210 „Provádění komínů a kouřovodů [7] ČSN 73 1701 „Navrhování dřevěných stavebních konstrukcí“

3.2.2

Seznam použité literatury

[8] Kočí, B. a kol. Technologie pozemních staveb 1 – Technologie stavebních

procesů, Brno: VUT, 1991. [9] Kočí, B. a kol. Technologie pozemních staveb 1 – Technologie stavebních procesů, Brno, CERM, 1997. [10] Juríček, I. Technológia pozemných stavieb, Hrubá stavba, Bratislava, Jaga group, 2001, [11] Juríček, I. a kol. Technológia pozemných stavieb 1, Bratislava, Alfa, 1992.

- 43 (48) -


3.2.3

Seznam doplňkové studijní literatury

[12] ZTP výrobců keramických tvárnic typu „Therm“ (Porotherm, Keratherm, Citherm, Latherm, Supertherm apod.). [13] Motyčka, V., Stanovení optimální skladovací plochy na staveništi. Příspěvek na IV. mezinárodní konferenci – nové trendy v technologii staveb, Stavebná fakulta STU Bratislava, katedra technologie staveb, 2001. [14] Motyčka, V., Bezpečnost práce při stavebních pracích – praktická příručka technických požadavků na výstavbu, Verlag Dashofer, 2000.

3.2.4

Odkazy na další studijní zdroje a prameny

Informační publikace firmy Glaverbel. Informační publikace firmy Kingspan. Informační publikace firmy Jansen. Informační publikace firmy Porotherm. Informační publikace firmy Ytong. Informační publikace firmy Calsilox. Informační publikace firmy Velox. Informační publikace firmy Bauxit. Informační publikace firmy Siporex.

3.2.5

Odkazy na další studijní zdroje v elektronické podobě

http://www.porotherm.cz/ http://www.heluz.cz/ http://www.biocement.cz/

4 4.1

Kontrola znalostí Autotest

1) Stavební proces je proces: a) při kterém se záměrným skládáním kusového staviva na maltu, tmel nebo nasucho, vytváří nosné a nenosné konstrukce b) při kterém se ukládají tvárnice na maltu nebo na sucho c) je stavební proces z kusových prvků při použití umělých materiálů d) je stavební proces z nepálených cihel a tvárnic.

44 (48)


2) Pevnost zdících prvků je udávána a) jako pevnost v ohybu a pohybuje se od 15 do 30 MPa b) jako pevnost v tlaku a pohybuje se u tvárnic od 8 do 15 MPa c) jako pevnost v tlaku a pohybuje se od 1 do 8 MPa d) jako pevnost v tlaku a ohybu pohybuje se od 15 do 30 kN/m2. 3) Nejlepší tepelně izolační vlastnosti má a) plná cihla vyzděná na tepelně izolační maltu b) betonová tvárnice vyplněná izolačním materiálem c) cihelná tvárnice děrované s velkým množstvím uzavřených vzduchových pórů d) pórobetonová tvárnice vyzděná na vápenou maltu. 4) Tepelná akumulace je nejlepší a) u porobetonových tvárnic b) u cihelných bloků z tvárnic c) u kamenného zdiva d) u sendvičového zdiva. 5) Cihelný systém umožňuje a) stavět flexibilně podle individuálních představ b) stavět i komínové zdivo z uvedeného systému c) stavět z tvárnic od různých výrobců s možností záměny prvků i na jedné stěně d) stavět jen z celých tvárnic. 6) Kusová staviva jsou a) řezivo, cihelné bloky, tvárnice a lomový kámen b) cihly, tvárnice, bloky, kombinace a ostatní c) plné cihly, děrované tvárnice, dřevoštěpkové desky a lignopor d) betonové cihly, heraklitové tvárnice, liaporové tvárnice a polystyrén. 7) Rozměry zdících prvků udávají a) normy ČSN a DIN b) projektanti

- 45 (48) -


c) stavební firma a projektant d) určuje výrobce zdících prvků. 8) Podle účelu konstrukce rozlišujeme zdivo na a) obvodové a nenosné b) komínové, pilířové a obvodové c) nosné a nenosné d) základové, kamenné, smíšené a kombinované. 9) Podle výplně a tloušťky spár je zdivo a) pojené na vápennou maltu se spárou od 1 do 5 mm b) beze spár s malými a velkými spárami c) tenkovrstvé, malosparé a veklosparé d) přesné, obyčejné a hrubé. 10) Nosné zdivo má minimální tloušťku a pevnost a) 60 mm a pevnost 10 MPa b) 100 mm a pevnost 30 MPa c) 175 mm a pevnost 10 MPa d) 300 mm a pevnost 8 MPa. 11) Zdivo z přírodního kamene se před použitím a) opatří hydrofóbním nátěrem b) očistí, případně navlhčí c) opraví se osekáním do předepsaného tvaru d) obrousí na ložné ploše k lepšímu rozprostření malty. 12) Malty podle způsobu výroby se dělí na a) průmyslově vyráběné, předem dávkované a staveništní b) maltové směsi, cementové malty, staveništní a ostatní c) normální, provzdušněné a pytlované d) z části průmyslově vyráběné, zvláštní a ostatní. 13) Vlastnosti čerstvých malt pro zdění určují a) dobu použitelnosti po naředění vodou

46 (48)


b) propustnost pro dešťovou vodu a obsah pórů c) trvanlivost, propustnost vodních par a tepelnou vodivost d) dobu zpracovatelnosti, obsah chloridů a obsah vzduchu. 14) Zděním za nízkých teplot se rozumí a) pracovat při teplotě nižší než – 5 0C b) pracovat při průměrné denní teplotě nižší než +5 0C nebo při poklesu teploty pod 0 0C c) pracovat při teplotě vzduchu trvale nižším než -1 0C d) pracovat za mrazu při ohřevu zdící malty na 15 0C. 15) Každé zdivo musí být řádně a) kotveno do sousedního zdiva b) provázáno tak, aby překrytí vrstev nad sebou bylo alespoň z ½ cihly c) provázáno ve vrstvách nad sebou z ¼ d) kotveno v rozích a u okenních otvorů. 16) Zdivo příček se spojuje na a) plastickou maltu obvykle vápenocementovou b) tepelně izolační maltu, sousedí-li se schodištěm c) cementovou maltu z důvodu vyšší stability příčky d) na vápenocementovou maltu a kotví se k zvýšení stability do stropu. 17) Osazování zárubní a oken se provádí a) u oken a zárubní na cementovou maltu po zajištění svislosti klíny b) jen na PUR pěnu c) u ocelových zárubní na cementovou maltu a u oken po přikotvení se spára vyplní PUR pěnou d) zárubně i okna se kotví pomocí PUR pěny, která nahrazuje kotvení. 18) Tvárnice THERM modulu 250x250 se ukládají na převazbu s přesahem a) 150 mm b) 125 mm

- 47 (48) -


c) 100 mm d) 30 mm. 19) Kontrola jakosti zděných konstrukcí se provádí a) jen při přejímce materiálu b) při dokončení jednotlivých pater c) při dokončení prací d) při zahájení, během průběhu a po dokončení prací.

4.2

Klíč k autotestu

1a, 2b, 3c, 4c, 5a, 6b, 7a, 8c, 9d, 10c, 11b, 12a,13d, 14b,15c,16a, 17c, 18b, 19d. Pokud bylo zodpovězeno správně alespoň 15 otázek, jsou Vaše znalosti dostatečné k absolvování této části kurzu. V případě zodpovězení méně než 10 otázek je třeba uvedený modul znovu nastudovat.

48 (48)

TECHNOLOGIE STAVEB I

Recommend Documents