VŠTVS PALESTRA
Systém školení obecných a odborných kompetencí dobrovolníků při sportovních akcích pro veřejnost
Specifika organizace sportovních akcí s účastí vozíčkářů VŠTVS Palestra s.r.o. Pilská 9 Praha 9 www.palestra.cz
Obsah 1.
Specifika hendikepu - vozíčkář
3
1. 1
Důležité termíny
3
1. 2
Druhy tělesného postižení podle původu
3
1.2.1
Chirurgické
3
1.2.2
Neurologické
4
1.2.3
Vrozené vývojové vady a syndromy
4
2.
Komplikace spojené s postižením
5
3.
Komunikace s člověkem na vozíku
8
4.
Manipulace s vozíkem
9
4.1
Druhy vozíků
9
4.1.1
Mechanické
9
4.1.2
Elektrické
9
4.2
Ideální podmínky pro pohyb na vozíku
9
4.3
Problematika mobility na vozíku
10
4.4
Parkoviště
10
4.5
Jak pomáhat
10
4.5.1
Překonávání překážek
10
4.5.2
Přesuny
12
4.5.3
Pomoc do vozíku v případě pádu
12
5.
Zvládání krizových situací
13
5.1
Pád z vozíku
13
5.2
Manipulace
13
5.3
Přivolání další pomoci
13
5.4
Asistenční pes
13
5.5
Únikový východ
13
5.6
Kde nechat vozíčkáře stát
14
6.
Vozíčkář v roli dobrovolníka
15
7.
Vozíčkář v roli závodníka
16
8.
Vozíčkář v roli diváka
17
1
Kapitola
1. Specifika hendikepu - vozíčkář Tělesné postižení neboli hendikep je vnímáno jako porušení funkce ve vztahu jedince a společnosti u osob se zdravotním postižením. Lidé s postižením většinou nejsou „nemocní“, je potřeba pochopit, že mají své kvality a stačí, když jim společnost vytvoří takové podmínky, aby mohly své kvality dokázat. Postižení je omezení či nedostatek schopnosti jednat či vykonat činnost způsobem nebo v rozsahu považovaném pro běžného člověka za normální. 1. 1
Důležité termíny
Paréza (obrna) je částečná neschopnost aktivního volního pohybu. Plegie je úplná neschopnost aktivního volního pohybu. Paraparéza a tetraparéza - částečné ochrnutí těla. Takový člověk je například schopný končetinami částečně pohnout, nebo se na chvilku postavit, či udělat několik kroků. Paraplegie je úplné ochrnutí dolní poloviny těla. Podle výšky poranění páteře jsou ochrnuté buďto pouze dolní končetiny, nebo i příslušná část trupu. V ochrnutých částech těla dochází ve většině případů i ke ztrátě citlivosti. Tetraplegie - zde je mícha poškozena v krčním segmentu, dochází k částečné ztrátě pohyblivosti horních končetin a úplné ztrátě pohyblivosti těla a dolních končetin. 1. 2
Druhy tělesného postižení podle původu
1.2.1 Chirurgické
Amputace Jedná se o operativní odstranění části, nebo celé končetiny. Důvodem mohou být úrazy, popáleniny, cukrovka, nádorová, zánětlivá či jiná onemocnění. Amputovaná část těla je většinou nahrazována protézou, která nahrazuje funkci a vzhled končetiny. Pokud se jedná např. o oboustrannou nadkolenní amputaci, můžeme se setkat s člověkem po amputaci, který k pohybu používá mechanický vozík, protože v tomto případě je chůze na protézách velmi náročná.
3
1.2.2 Neurologické
Cerebrální parézy (centrální) Dětská mozková obrna je soubor chronických onemocnění, které jsou charakteristické poruchou centrální kontroly hybnosti. Pojem dětská představuje období, ve kterém se nemoc začne projevovat, označení mozková určuje místo, kde dochází k poruše, a termín obrna vyjadřuje, že tato nemoc působí problémy s hybností těla. Často jde o vadu kombinovanou, kde je zasažena i intelektová stránka osobnosti. Cerebrální parézu mohou způsobit i úrazy mozku, onkologická onemocnění, krvácení či virová onemocnění, např. klíšťové encefalitida. Periferní parézy Zde se jedná o obvodové nervstvo, dříve nejčastějším důvodem byla poliomyelitida, které se dnes již nevyskytuje, jedná se spíše o poruchy na končetinách, kdy dochází k částečné poruše hybnosti. Míšní léze Míšní léze je poškození míchy, dochází k ní nejčastěji při poranění páteře následkem úrazu. K jejímu poškození často dochází při zlomení, roztříštění či vzájemnému posunutí obratlů. Tento proces poté vede ke ztrátě citlivosti a ochrnutí svalů pod úrovní poškození. Ve většině případů se jedná o úraz – pád, dopravní nehodu či sportovní úraz. Objevují se i léze způsobené jinak než úrazem. 1.2.3 Vrozené vývojové vady a syndromy
Spina bifida Jedná se o rozštěp páteře, záleží na stupni, člověk může mít zcela normální pohyb, ale též ochrnutí dolních končetin. Malformace končetin Jedná se o vady končetin. Příčinou je chybný vývoj od prenatálního období. Končetina může být nepoměrně kratší, některé její části mohou zcela chybět. Onemocnění – syndromy, progresivní vady (příklady) - Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu (mozek a míchu). - Progresivní svalová dystrofie – nejčastěji začíná v dětství, svaly pomalu chudnou a ubývá svalových vláken.
4
2
Kapitola
2.
Komplikace spojené s postižením
Každé postižení s sebou přináší omezení a zdravotní komplikace, se kterými se můžete setkat. Je jich mnoho, pokusíme se vyjmenovat alespoň ty nejdůležitější. a) akutní stavy - pokud takový stav nastane, vždy jednejte podle zásad první pomoci, - zástava oběhu, porucha vědomí, krvácení, křečové stavy (epilepsie), dušení, vyražený dech, zlomeniny atd. b) drobná poranění - při sportovních aktivitách často dochází k drobným poraněním, ve smyslu odřenin, drobných řezných ran či spálenin, - každou ránu je potřeba dobře ošetřit, popř. primárně ošetřit a poté odeslat do zdravotnického zařízení, - ránu dobře vydezinfikujeme, kryjeme antiseptickým krytím, sterilním čtverečkem a náplastí, - vždy je potřeba dbát na ochranu sama sebe - používáme ochranné pomůcky. c) porucha termoregulace - často dochází k poruchám termoregulace - nejčastěji ve smyslu, že klient hůře vnímá zimu a rychleji prochladne (zejména v postižených částech těla) či naopak se rychleji přehřeje, - je potřeba myslet na řádné oblečení odpovídající teplotním podmínkám (v zimě např. teplá deka přes nohy), - při sportovních aktivitách je potřeba dbát na vhodnost určité aktivity vzhledem k počasí, Příklad: při sportovních aktivitách či při sledování sportovních akcí je důležité pokud možno zajistit místo, kde bude vozíčkář co nejvíce chráněn před vlivy prostředí (krytá tribuna v případě deště, možnost ukrýt se do stínu před sluncem, dostatek tekutin). d) vyprazdňování močového měchýře - jednotlivé hendikepy s sebou nesou i možnost poruchy vyprazdňovacích funkcí, protože u některých druhů tělesného postižení je nefunkční nervosvalové řízení zajišťující vyprazdňování. Je dost možné, že se u lidí s hendikepem setkáte se specifickými způsoby vyprazdňování moči. Pro všechny společné je nutnost intimity a především blízkost vhodného dostupného WC. Způsoby vyprazdňování močového měchýře mohou být: - Vyklepávání a jemné tlačení - poklepává se na dolní část břicha v oblasti močového měchýře a poté se provádí tlak dlaní, od tohoto způsobu se však v dnešní době již ustupuje.
5
-
-
Permanentní močový katétr - katétr zavedený močovou trubicí do močového měchýře, moč odtéká do sběrného sáčku. Epicystostomie - katétr je zaveden malým otvorem v dutině břišní do močového měchýře, nutné jsou pravidelné výměny a převazy. Intermitentní katetrizace (ČIK) - jednorázové cévkování. Katétr se zavádí močovou trubicí do močového měchýře ve chvíli, kdy je nutné vykonat potřebu, buďto na WC, nebo v poloze vsedě, či vleže. Vesikostomie umožňuje cévkování otvorem, který je umístěn v podbřišku. Vytváří se tunel, který jednou stranou ústí do močového měchýře a druhou stranou na stěnu břišní. Tunel je vytvořen tak, aby moč samovolně neodtékala, pouze při zavedení katétru, k tomu je vytvořena speciální chlopeň. Nejčastěji se tunel vytváří z červovitého výběžku. Je prováděna u lidí, kteří se z různých důvodů nemohou katetrizovat přes močovou trubici.
Může se stát, že moč z nějakého důvodu neodtéká, nebo se nedaří močový měchýř vyprázdnit. Pokud si osoba stěžuje na jakýkoli problém s močením, nepodceňujte to a snažte se co nejrychleji vyhovět (např. umožnit přednostní vstup na nejbližší WC, přivolání pomoci pokud vás o to osoba požádá). e) vyprazdňování stolice - objevují se poruchy funkce svěrače a dochází k inkontinenci stolice, možné způsoby řešení jsou: - čípky – k vyprázdnění dojde po aplikaci čípků do konečníku, - manuální evakuace - zasunutí 1-2 prstů v rukavici s naneseným lumbrikans ohnutím do háčku, což je obvyklá metoda vyprazdňování rekta u areflexního střeva, - klyzma – pravidelné výplachy střev, - laxativa per os – preparáty užívané k vyčištění střev, - digitální stimulace – nejčastěji způsob u ochablého střeva, technika, která vyvolává zvýšení peristaltiky a relaxaci zevního análního sfinkteru, je prováděna jemnými rotačními pohyby, prstem v rukavici s naneseným lubrikans. f) autonomní dysreflexie - Život ohrožující stav! Jedná se o abnormální odpověď organismu na specifický impulz, který vznikne pod úrovní míšního poranění, může se objevit u pacientů s poraněním míchy nad segmentem Th 6 a v úrovni Th 6 (něco se děje v necitlivé části těla). Možné příčiny: - močový trakt – nadměrná náplň močového měchýře, neprůchodný močový katétr. - gastrointestinální trakt (GIT) – zácpa, - kůže – dekubity, popáleniny, omrzliny, těsné šaty, - zvýšená fyzická zátěž vedoucí k přetížení organismu.
6
Příznaky: - rychlý a výrazný vzestup krevního tlaku, - prudká pulzující bolest hlavy, - zčervenání v obličeji, na krku a ramenou, - „husí kůže“ a pocení nad úrovní poranění, - vše vede k jiné dimenzi vnímání. Co dělat, když nastane autonomní dysreflexie? pokud osoba leží, posaďte ji, uvolněte těsné oblečení, zujte boty, odstraňte bandáže nebo elastické punčochy, měřte krevní tlak každých 5 minut, jestliže takový člověk používá ČIK (čistou intermitentní katetrizaci), proveďte ji a jestliže se nezdaří, volejte záchrannou službu 155, pokud má močový katétr, zkontrolujte ho a při ohnutí či zaškrcení překážku odstraňte a vyprázdněte sběrný sáček, pokud moč neodtéká, a nadále trvají příznaky autonomní dysreflexie, volejte 155, pokud bude dotyčný převezen na pohotovost, informujte personál, že se může jednat o autonomní dysreflexii, vyžádejte si kontrolu močového i GIT traktu a vyloučení i ostatních možných příčin. g) -
spasticita jedná se o formu hypertonie, zvýšeného svalového napětí, projevuje se různě intenzivními křečovými stavy těla či jeho částí, pokud je velká, může dotyčného omezovat v pohybu či mu způsobit poranění, např. vypadnutí z vozíku, vyčkat až spasmy odezní a zeptat se vozíčkáře, zda potřebuje pomoci.
7
3
Kapitola
3.
Komunikace s člověkem na vozíku
S člověkem na vozíku nebo kterýmkoli jiným postižením (krom sluchového) komunikujeme vždy stejně jako s lidmi a dobrovolníky bez postižení. Člověk, který se pohybuje prostřednictvím ortopedického vozíku, ocení a je mu příjemné, když na něj druhý člověk mluví zepředu s adekvátním odstupem, nebo vsedě (stejná výška obou). Jeden se nemusí sklánět a druhý vyvracet hlavu. Vždy mluvíme s tím člověkem, kterému informaci sdělujeme - neobracíme se na asistenty, rodiče a jiné pomocníky, kteří jsou pouze doprovodem (pomáhají v tom, v čem si dotyčný nepomůže sám - nabízejí své funkční ruce a nohy, komunikovat a chápat dokáže vozíčkář sám). Pokud potřebujeme vozíčkáře přemístit někam jinam nebo potřebujeme, aby daný prostor opustil, vždy mu tento náš záměr oznámíme. V žádném případě ho beze slov nechytáme za vozík a nesnažíme se ho někam odvézt. Stručně vysvětlíme situaci a zeptáme se, jak mu můžeme s přemístěním pomoci. Nikdy neposkytujme více pomoci než je nezbytně nutné a řídíme se instrukcemi člověka na vozíku.
8
4
Kapitola
4.
Manipulace s vozíkem
4.1
Druhy vozíků
4.1.1 Mechanické
Aktivní - vozík pro každodenní použití, upraven a nastaven individuálním potřebám člověka v běžných denních činnostech. Má dvě varianty - s pevným rámem a skládacím rámem (s tím se setkáváme u lidí s poškozením míchy nejčastěji). Pasivní - pro krátkodobé použití - především převozy, např. v nemocnicích (není upraven individuálním potřebám, u člověka po poškození mích se s ním nesetkáme). Speciální - sportovní, pro ovládání jednou rukou apod. (maximálně upraven pro konkrétního člověka a činnosti na něm konané). Mechanické s přídavným motorem (servomatic) - vozík je ovládán mechanicky horními končetinami, ke klasickému mechanickému vozíku je přidán pohon zvyšující sílu, kterou člověk vyvíjí. Mechanismus musí být v provozu, jinak je vozík těžko ovladatelný (ve smyslu síly vložené do pohybu, těžký na manipulaci). 4.1.2 Elektrické
Ovládané joystikem (rukou, bradou) - v případě, že dojde k vyčerpání elektrické energie v bateriích, lze vozík ovládat mechanicky po vypnutí připojení k motoru (červená páčka v oblasti baterií, vozík váží 120 kg a více). 4.2
Ideální podmínky pro pohyb na vozíku
zpevněná plocha - beton, asfalt, dlažba, udusaná škvára, antuka apod., ale i uježděná širší lesní cesta bez prorůstajících kořenů, bez výškových převýšení, možnost ukrýt se před sluncem/ deštěm - teplem/ zimou.
Příklad: pokud se chystáte pořádat akci s účastí lidí na vozíku a nemáte možnost konzultace prostředí s tímto člověkem, posaďte se na vozík a vyzkoušejte veškerý pohyb po areálu, kde se bude akce konat (vypůjčení vozíku je možné v půjčovnách kompenzačních pomůcek nebo organizacích poskytující odborné sociální poradenství).
9
4.3
Problematika mobility na vozíku
nezpevněný povrch - písek, štěrk, travnatá plocha, schody, prudká převýšení, kopcovitý terén, dlažební kostky („kočičí hlavy“), nerovnosti povrchu, sníh, v něm se bez pomoci téměř pohybovat nedá, přístup na WC, zázemí k odpočinku, občerstvení, zdravotní problémy - např. porucha termoregulace. 4.4
Parkoviště
Pokud pořádáte akci s účastí člověka na vozíku, je třeba zajistit parkovací místo co nejblíže k centru konání akce, ideálně přímo v něm. Pro vozíčkáře je třeba parkovací místo na zpevněné ploše s prostorem min. 120 cm vedle dveří řidiče kvůli nastupování. Blízkost parkovacího místa je důležitá i z hlediska přenášení zavazadel. Auto vozíčkáři často slouží jako jakési zázemí. 4.5
Jak pomáhat
Neexistuje universální poučka, jak pomáhat v konkrétních činnostech. Každý člověk je individualita - má různé potřeby a zvyky. Vždy se konkrétního člověka zeptejte. Níže naleznete některé základní postupy při pomoci člověku na vozíku v mobilitě. Na nerovnostech je nutné dbát opatrnosti před tzv. zapíchnutím předních koleček do terénu. Takový terén je nejlepší překonat na zadních kolech. Nejbezpečnější a nejméně namáhavé je naleznutí těžiště. Nadzvednutí na zadní kola musí být komunikováno s vozíčkářem! Jak konkrétně pomoci Vám vždy sdělí příjemce pomoci. Tedy, nikdy nezasahujte bez předchozí komunikace s vozíčkářem. 4.5.1 Překonávání překážek
Překonávání obrubníku nahoru (obr. 1 a 2) Popředu: (obr. 1) - vozík uchopíme za ručky, - nakloníme ho na sebe (dozadu) tak, abychom dostali přední kolečka nahoru na obrubník a spustíme je na zem, - dojedeme vozíkem těsně k obrubníku tak, aby na něm byla velká zadní kola namáčknuta, - v tuto chvíli zatlačíme do vozíku a tím lehce vyjedeme obrubník nahoru. Pozadu: (obr. 3) - k obrubníku najedeme zadními koly a nakloníme vozík na sebe, - vozík nakloněný vzad vytáhneme po zadních kolech vzhůru, - tento způsob je vhodný pro překonání vysokého obrubníku nebo schodu, využíváme obdobný princip jako při překonávání schodů směrem vzhůru. 10
Překonávání obrubníku dolů (obr. 2 a 3) - vozík uchopíme za ručky, - nakloníme ho dostatečně na sebe (dozadu) a v této poloze sjedeme po velkých kolech obrubník dolů.
Obr. 1 Obrubník nahoru
Obr. 2 Obrubník dolů
Obr. 3 Obrubník nahoru pozadu
Překonávání schodů nahoru (obr. 4) - je lepší provádět ve dvou lidech, - vozíkem nejedeme zadními koly ke schodům, - jeden asistent (zkušený) uchopí vozík za ručky a nakloní ho na sebe (dozadu), druhý pouze přidržuje vozík za rám vepředu, - asistent nahoře tahá vozík po velkých kolech po schodech vzhůru, asistent stojící dole přitlačuje vozík k následujícímu schodu a lehce vzhůru (nezvedat), - vozík musí být neustále nakloněný dozadu (směrem na schody)! - vozík nezvedejte do vzduchu, je to zbytečně fyzicky náročné a méně bezpečné, - dbejte i na vlastní bezpečnost, pohyb provádějte co nejergonomičtěji s pokrčenými koleny a rovnými zády. Překonávání schodů dolů - pozice asistentů je stejná jako při směru nahoru, - nejdůležitější je držet vozík stále naklopený dozadu (směrem na schody)! - vozík pomalu spouštíme po velkých kolech Obr. 4 Překonávání schodů dolů, spodní asistent pomáhá brzdit pohyb.
11
Překonávání dalších překážek Je-li třeba překonat nerovnosti typu štěrk, kamení, ale i třeba kabely, vozík uchopíme za ručky a nakloníme na sebe (dozadu) tak, abychom přední malá kolečka dostali do vzduchu. Po velkých zadních kolech nerovnosti snáze a bezpečněji překonáme. 4.5.2 Přesuny
U každého přesunu dbáme zabrzdění vozíku! Při přesunu vozík - auto používají někteří vozíčkáři přesouvací desku. Deska se položí zároveň na sedadlo auta i podsedák vozíku a je tak možné jednoduše překonat mezeru nad prahem sunutím po desce. Asistent může dopomoci především přidržením vozíku, případně dle domluvených instrukcí (obr. 5 a 6).
Obr. 7 Zvedání ze země Obr. 5 Přesun do auta
Obr. 6 Přesun do auta
Při přesunu vozík - toaleta je někdy potřeba pomoci dvou lidí, kteří pomohou s přesunem - jak je ukázáno na obr. 7. Někdy stačí jen pomoci s nadlehčením nebo pomoci se stažením kalhot nebo jen s jištěním vozíku před ujetím. 4.5.3 Pomoc do vozíku v případě pádu
- nepanikaříme a nesnažíme se člověka ze země ihned vytáhnout na vozík, - před zvedáním člověka ze země srovnáme a hlavně zabrzdíme vozík, - počkáme, až se člověk na zemi porovná a postupujeme dle jeho instrukcí, - pokud jste požádáni, zda byste ho mohli ze země zvednout, je nejlepší to provést ve dvou lidech, jak naznačuje obr. 7. Asistent zezadu provlékne ruce pod pažemi vozíčkáře, překříží je a uchopí vozíčkáře za předloktí – tzv. Křížový hmat, druhý fixuje pod koleny.
12
5
Kapitola
5. Zvládání krizových situací 5.1 Pád z vozíku Pád z vozíku není nic ojedinělého, nepanikaříme. V této situaci se nesnažíme člověka ze země za každou cenu ihned vytáhnout zpět na vozík. Pomoc nabídneme. Počkáme, až se na zemi porovná a vysvětlí nám, jak dále postupovat. Případně ho o toto vysvětlení požádáme. Vozíčkář sám nejlépe ví, jaký způsob je pro něho nejšetrnější a nejjednodušší, aby se dostal zpět do vozíku. Je vhodné se optat, zda je vše v pořádku a nedošlo k úderu do hlavy. 5.2 Manipulace Při potřebě jakékoli manipulace s člověkem na vozíku mu vysvětlíme, co od něj potřebujeme, a požádáme ho, aby nám vysvětlil, jak postupovat.
5.3 Přivolání další pomoci V případě, že je potřeba pomoc složek integrovaného záchranného systému (IZS), vždy nahlásíme, že se jedná o člověka nepohyblivého (neschopného chůze, stoje). 5.4 Asistenční pes Respektovat přítomnost asistenčního psa. Nehladit ho, nekrmit. Přiklad: není možné asistenčního psa uvázat na druhé straně stadionu, svému pánovi pomáhá se zdánlivě banálními, avšak naprosto zásadními činnostmi (podávání předmětů, otevírání dveří atd.). 5.5 Únikový východ Únikový východ by měl mít příslušné parametry (šířka, sklon), když je to možné, zvolit co nejjednodušší a alespoň částečně samostatný únikový východ z místa vyhrazeného pro vozíčkáře. Člověk na vozíku se velmi obtížně pohybuje v davu. Naopak dav vozíčkáře „nevidí“, protože se pohybuje v rozdílné výšce, než je zorné pole stojících osob. Snadno může dojít k zakopnutí a pádu na člověka na vozíku a následným úrazům. Pokud nemají vozíčkáři vlastní únikový východ, nejprve necháme odejít dav lidí, pak vozíčky. 13
Měla by být vyčleněna osoba, která má přehled o počtu vozíčkářů na akci, jejich vyhrazených místech a únikových východech. V případě evakuace by tato osoba měla dohlédnout na průběh evakuace a dopomoci s ní. 5.6 Kde nechat vozíčkáře stát Pokud jsme pomohli vozíčkáři se někam přemístit, před opuštěním se zeptáme, zda ho na místě můžeme nechat a odejít. Vozíčkáře nenecháváme v náročném terénu, jakým je písek, bláto, štěrk, louka. Ideální je zpevněný povrch, aby byl vozíčkář dál samostatně schopen pohybu.
14
6
Kapitola
6. Vozíčkář v roli dobrovolníka Zásadní je postavení všech dobrovolníků na stejnou úroveň - každý je pro skupinu přínosem, každý jiným způsobem - postižení v tom nehraje roli. Je dobré, aby se člověk, který na akci koordinuje dobrovolníky, předem zeptal vozíčkáře, jaké má specifické potřeby a co je třeba zajistit, aby mohl činnost zvládnout. Pokud vozíčkář dostane úkol, který bez pomoci nemůže zvládnout, řekne to. Zpravidla zná své limity nebo je objeví během plnění úkolu a obrátí se o pomoc. Důležitá je komunikace v týmu dobrovolníků a vzniklé problémy řešit ihned. Pokud jsou okolní podmínky pro pohyb a WC přizpůsobeny pro vozíčkáře, není problém roli dobrovolníka zvládnout.
15
7
Kapitola
7. Vozíčkář v roli závodníka V případě pořádání jakéhokoli druhu soutěží pro vozíčkáře je třeba důsledně proškolit pořádající dobrovolníky. Součástí pořadatelského týmu by měl být odborník, který se v daném oboru pohybuje a má s ním zkušenosti. Pokud se vozíčkář ocitá v roli závodníka, má zpravidla stejné myšlenkové pochody a ambice závisející na aktuální výkonnosti, zkušenostech atd., jako nehandicapovaný závodník. Primárně je v roli sportovce. Specifické jsou však potřeby spojené se zvládáním jeho handicapu. Jak bylo již napsáno výše, objevují se různé komplikace spojené s postižením. Musíme tak počítat s tím, že i plně soběstačný vozíčkář potřebuje na sebeobsluhu více času než běžný člověk. Proto je důležité včasné podávání informací o časovém průběhu akce a vyvarování se náhlých změn v časovém programu, protože i banální časový posun může znamenat velký problém. Prostor konání akce by měl odpovídat doporučením uvedeným v dokumentu výše. Zásadní potřebou zůstává dostupnost bezbariérového WC, blízkost parkování a velikost parkovacího místa dostatečná jak pro vystoupení, tak pro manipulaci se sportovním vybavením. Auto je zázemím pro každého vozíčkáře. Při organizování sportovní akce také dbejte na uskladnění právě nepoužívaných sportovních pomůcek. Pomůcky jsou většinou vyráběny na míru a náklady na jejich pořízení bývají velmi vysoké. Případné poškození, nebo ztráta, představuje obrovskou komplikaci.
16
8
Kapitola
8. Vozíčkář v roli diváka Člověk na vozíčku se obtížně pohybuje v davu, je vhodné jim vyčlenit speciální místa na kryté tribuně, nejlépe s vlastním přístupovým vchodem (únikovým východem). Dále zajistit v blízkosti WC odpovídajících parametrů. Podle počtu vozíčkářů – diváků k nim vyčlenit odpovídající počet dobrovolníků, kteří budou schopni řešit jejich specifické potřeby a být k dispozici při nenadálých událostech.
17
