Superauto nejvýhodnější pojištění od ČPA

Silvestr v Lužických horách 27. 12. 2011-1. 1. 2012

2750 Kč s polopenzí pro dospělé

HOTEL KOVOŠROT, 407 45 Kytlice 31  724 302 889 e-mail: [email protected]  www.hotelkovosrot.cz

2050 Kč s polopenzí pro děti do 15 let

Superauto

nejvýhodnější pojištění od ČPA

 Nezdržíme vás víc než 30 minut.  Sami se rozhodnete pro nejvýhodnější variantu.  Ušetříte až 46 % stávajících nákladů.

Stačí, když nás kontaktujete: ČESKÁ POJIŠŤOVACÍ AGENTURA a.s. Palác Jordan, 3. patro Dlouhá ul. 3458/2a Ústí nad Labem 400 01 e-mail: [email protected]

475 240 145 nebo vyplňte formulář na www.cpa.as

My M vám zpracujeme nabídku, která vás k ničemu nezavazuje.

tel.:

SWIS BOARD REKLAMA KOMPLETNÍ REKLAMNÍ SERVIS ...reklama od návrhu po realizaci

12

Říjen 2011/02 Ročník: I.

RL1110_Rijen_004_.indd 12

29.11.2011 15:28:47

PROPAGAČNÍ MATERIÁL

RYCHTÁŘSKÉ LISTY Listopad–Prosinec 2011/02 Ročník: I.

NEPRODEJNÉ! www. pivovarnarychte.cz

9. října jsme společně oslavili 1. NAROZENINY:

heslo: 475205018 Nezapomeňte nás navštívit na:

pivovarnarychte.cz

Silvestr 2011

NEZAPOMEŇTE SI REZERVOVAT

Pivovar Hotel Na Rychtě, Klášterní 75/9, Ústí n./L., tel. 475 205 018

STŮL ČÍSLO

V CENĚ VSTUPENKY JSOU ZAHRNUTY: Kanapky, půlnoční přípitek a půlnoční česnečka. K poslechu, k tanci a večerem provází Zdeněk Krejčí.

CENA: 300 Kč

31.12. 2011 od 18 hod.

Volný přístup na WI-FI

NAPIŠTE NÁM – Pokud máte nějaké nápady, přání či připomínky, napište nám na: [email protected] ADRESA: Pivovar Hotel Na Rychtě, Kláštěrní 75/9, Ústí nad Labem, 400 01 e-mail: [email protected], vedení společnosti: telefon: 475 213 047, fax: 475 212 945 REZERVACE: Restaurace – e-mail: [email protected], telefon: 475 205 018 Hotel – e-mail: [email protected], telefon: 475 213 138 EXKURZE: e-mail: [email protected] Rezervace vyřizujeme denně od 8.00 do 11.00 hodin a od 14.00 do 18.00 hodin.


PROVOZNÍ DOBA Pondělí – sobota 10.30–24.00 hodin Neděle 11.00–22.00 hodin Říjen 2011/02 Ročník: I.

1

29.11.2011 15:29:12

INZERTNÍ PODMÍNKY – ROZMĚRY: Sloupek Čtvrtka Třetinka Půlka Půlka výška Celostrana

1/8 1/4 1/3 1/2 1/2 1/1

44 x 132 mm 92 x 132 mm 210 x 99 mm (čistý rozměr) 210 x 148 mm (čistý rozměr) 104 x 210 mm (čistý rozměr) 210 x 297 mm (čistý rozměr)

Uvedené ceny jsou bezDPH.

Cena: 750 Kč Cena: 1500 Kč Cena: 2000 Kč Cena: 3000 Kč Cena: 3000 Kč Cena: 6000 Kč

jedno vydání jedno vydání jedno vydání jedno vydání jedno vydání jedno vydání

Předem děkujeme za případný zájem a těšíme se na spolupráci. 2 Říjen 2011/02 Ročník:V případě I. KONTAKT: zájmu volejte: 608 34 00 22, nebo e-mailujte: [email protected]


29.11.2011 15:29:38

VÝSTAVA

07. 10.–31. 12. 2011 ZPRÁVA O CESTĚ NA SEVERNÍ PÓL

V

ýstava velkoformátových fotografií Petra Horkého, předmětů z polárních expedic, doplněná o unikátní filmové projekce! Víte, jestli je na severním pólu signál pro mobilní telefony? Je pól nějak označen? A pokud ano, proč a jak? Jak velká je na pólu zima? Jak se nejlépe obout? Co jíst a co pít? A kolik Čechů se sem vlastní silou dostalo? Od pátku 7. 10. 2011 bude v Muzeu města Ústí nad Labem otevřena výstava z expedice Petra Horkého Zpráva o cestě na severní pól - z nejdelší české ex-

pedice na „špičku Zeměkoule“. Zveme Vás na tuto výstavu velkoformátových fotografií o životě v polárních oblastech, která je doplněna o krátké příběhy z pozadí cesty i z natáčení. Jedním z hlavních výstupů výpravy je kromě této fotografické výstavy i televizní dokument ověnčený cenami z festivalů „Severní pól očima ufona“, který bude v expozici promítán. Expozice kromě jiného obsahuje předměty z polárních výprav, letu vzducholodí i z cesty prvního Čecha Miroslava Jakeše na severní pól. Jako speciality této expozi-

ce si dovolujeme upozornit například na kombinézu Františka Běhounka, kterou měl na sobě při slavné tragické expedici Umberta Nobileho se vzducholodí Italia k nejsevernější metě naší planety. V expozici se objeví díky spolupráci s Národním

technickým muzeem v Praze. Návštěvníci výstavy také budou moci (v Ústí nad Labem pravděpodobně poprvé) také na vlastní oči uvidět polární záři - díky projekci unikátního záznamu od kameramana Martina Kučmína. Říjen 2011/02 Ročník: I.


3

29.11.2011 15:29:53

BRÝLE – NUTNOST nebo ŠPERK?

O

bčas nebo stále musíte nosit brýle? Brýle jakožto celek nejdou přehlédnout a dominují obličeji˝, kdy výrazně ovlivňují váš vzhled. Dříve byly používané jen na korekci zraku a nebyly zrovna působivým doplňkem. Někteří jedinci se za ně styděli a nejednomu dítěti ztížili život ve školní lavici. Ale co dnes? Jaký máme na svět pohled přes brýlové čočky a jaký pohled má svět na nás? Máme dva pohledy pro náročného nositele brýlí, zraková pohoda s estetickým cítěním v souladu s osobností daného člověka a výběr správné brýlové čočky k danému uživateli (úředník, stavebník, sportovec, řidič atd.), kdy základním pravidlem je vždy to aby nositel, který navštíví oční optiku byl spokojený jak po stránce zdravotní tak vizuální. Zrak tvoří osmdesát procent vjemu, proto je peče o oči velmi důležitou a podstatnou součástí, ale nesmíme opomenout, že brýle dokážou změnit výraz ve tváři. „DEJTE SVÉ TVÁŘI IMAGE“. Někteří jedinci berou koupi nových brýlí jako nutné zlo a přitom si zcela neuvědomují jejich zásadní a dominantní postavení v pohledu kvality života a vytvoření si své identity. Dnes v době 21. století máte možnost výběru z mnoha materiálů jak v brýlových obrub, tak čočkách, kdy ,,jakékoliv,, přání je dnes možné splnit. I nositelé s vyššími korekčními vadami už nemusejí poslouchat nemístné narážky ,,co to má za pulitry,, a nositelé vícero brýlí na různé vzdálenosti mají možnost mít jediné brýle na všechny vzdálenosti

a odpadají jim problémy typu „kde mám ty brýle na blízko“. V tom to článku Vám hlavně chci ukázat širší pohled o potřebě dávat důraz na výběr brýlí a brýlových čoček, nepodceňovat své zdraví v kontextu se svým estetickým cítěním, kdy ze své zkušenosti mohu říci, že v mnoha situacích, (například práce, chůze po chodníku, pohyb se ve společnosti nebo jízda v automobilu či na motorce) jsem rád, že mám správně korigované oči a že se vždy dobře cítím s brýlemi na očích. Když jsi jdu koupit džíny, boty nebo jakékoli módní doplňky, vždy dbám o co nejpříjemnější a nejpohodlnější pocit. Přitom bychom si měli uvědomit, že vždy první pohled je z očí do očí a tudíž nejviditelnější váš módní doplněk jsou brýle. Na závěr bych Vám chtěl objasnit název toho to článku „Brýle… nutnost nebo šperk?“ Rozhodně, ač to tak nevypadá, ta dvě slova u brýlí jsou provázaná, patří k sobě jako bratr a sestra. J. F.

Dárkový poukaz je ideálním dárkem pro všechny Vaše blízké, ale i pro Vás...

Optika Formánková&syn Revoluční 1421/4, Ústí nad Labem, 400 01, tel/fax: 47 520 72 69 e-mail: [email protected] www.optika-formankova.cz

LÉPE VIDĚT ZNAMENÁ LÉPE ŽÍT a LÉPE ŽÍT ZNAMENÁ LÉPE VIDĚT 4



29.11.2011 15:30:24

TIPY NA VÝLET Odtrhnout se od nejlepšího piva republiky je jistě těžké, ale proč to nezkusit a nevyrazit si do okolí Ústí nad Labem. Po návratu z výletu chutná pivo ještě lépe.

ERBENOVA VYHLÍDKA Erbenova vyhlídka, místními zvaná Erbenka, se tyčí nad městem Ústí nad Labem na hřbetu Brandtovy výšiny ve výšce přes 400 metrů nad mořem. Původní vyhlídková věž zde stála již v roce 1889, to ještě nesla jméno vyhlídka Františka Josefa. Její dvacetimetrová dřevěná konstrukce však časem neodolala větru a zří-

tila se. Druhá dřevěná vyhlídková věž měla bohužel stejný osud a pevné základy rozhledně dal až v roce 1934 Klub českých turistů. Podle předsedy KČT Alexandra Erbena také nese své současné jméno, protože to byl právě on, na jehož popud se v roce 1933 začala rekonstrukce. Během let výšku rozhledny dorostly okolní stromy a z tohoto důvodu se rozhodlo o jejím zvýšení ještě

o jedno patro. V současné podobě je od roku 2006 a nabízí kruhový výhled. Na jihu návštěvník spatří údolí Labe, centrum města a v dáli nejvyšší horu Českého

středohoří Milešovku, na západě val Krušných hor a na východě Bukovou horu s nepřehlédnutelným vysílačem. Martin Dlouhý

Údolí v centru města Ústí nad Labem vede ze Stříbrníků podél Stříbrnického potoka do městské části Důlce. Má charakter lesoparku a v 80. letech 19. století si romantické údolí oblíbila paní Bertha Schaffnerová, manželka někdejšího ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu

Maxe Schaffnera. Iniciovala myšlenku vytvořit zde přírodní park. V krásném údolíčku, které se stalo korzem Ústí, se tak objevily lavičky, altánky, odpočívadla, vodopád a hustá síť cestiček. Přestože je tok Stříbrnického potoka prakticky souběžný s jednou z hlavních komunikací v Ústí nad Labem, je Bertino údolí oá-

zou klidu. Údolím prochází krátká naučná stezka, která seznamuje návštěvníky s faunou, florou, s geologickou minulostí této lokality i někdejší těžbou stříbra. Projdete-li celou trasu Bertina údolí, můžete přes městskou část Dobětice vystoupat až k Erbenově vyhlídce. Martin Dlouhý

ní zmínky o hradu pocházejí až z roku 1401. V průběhu 16. století byl přestavěn, na sklonku století byl opuštěn a postupem času zchátral. Do dnešních dob se z původního hradu zachovaly pouze menší zbytky hradního

paláce mezi dvěma baštami, dále Studniční věž a Novodobá brána. Zřícenina je zhruba 3 kilometry vzdušnou čarou od údolí řeky Labe. Z vrcholku kopce je dobrý rozhled zejména k jihu a k jihozápadu do údolí Ryjického po-

toka a na řeku Labe. Zřícenina je chráněna jako kulturní památka České republiky. Příjemná výletní trasa je turisticky značená cesta z Dobětic po vrstevnici až nad obec Ryjice. Martin Dlouhý

BERTINO ÚDOLÍ

HRAD BLANSKO Severovýchodně od Ústí nad Labem nad obcí Ryjice se na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 545 metrů nad mořem tyčí zřícenina hradu Blansko (německy Blankenstein). Prv-



5

29.11.2011 15:30:33

CYKLISTIKA V OPÁRENSKÉM ÚDOLÍ Pod svahem středohořského vrchu Lovoš severně od Lovosic se táhne Opárenské údolí. Pokud do sedel naskočíte již ve Velemíně, čeká vás nádherná pohodová pětikilometrová trasa mírným svahem dolů podél Milešovského potoka až do Malých Žernosek. Cestou stojí za návštěvu zřícenina gotického hradu Opárno. Hrad je zde od 14. století a v jeho okolí jsou k spatření dokonce pozůstatky pravěkých lomů. Příjemnou zprávou je také možnost občerstvení na trase v místě bývalého mlýna, kde je dnes nová příjemná restaurace s velkou zahrádkou. Po dosažení spodního

konce cyklostezky v Malých Žernosekách máte možnost navázat přívozem na cyklostezku Labská magistrála, vedoucí z Velkých Žernosek na druhém břehu, a zvolit si směr na Ústí nad Labem nebo Litoměřice. Martin Dlouhý

NA SLOVÍČKO S...

i když všechny plány k němu nemám. Je jedno, že ten dům už odvál čas. Baví mě nechat ve své hlavě najednou ožívat už dávno mrtvé, jejich příběhy.

Josefem Formánkem – Spisovatelem

Postava má moje srdce a mozek Vydáváte novou knihu, o čem bude? O smrti a osudu. Je trochu temnější, přiznávám. Narazil jsem ale na takový příběh, jenž nešel nenapsat. Mrazilo mě z něj, dostal jsem takovou tu pátrací horečku, kdy se těším na další stopy, které odhalím. A navíc mi přišlo osudové, jak jsem se k tomu dostal. Na začátku stála věta z mého předchozího románu. Nic víc. A ta mě dovedla k tragickému

Jestli si to dobře vykládám, stal se ten příběh v dávné minulosti?

osudu rodiny Maranových.

Takže jste se opět inspiroval skutečným příběhem? Jiné mě ani nebaví. Jasně, že si potom něco musím domyslet, postava má moje srdce a mozek, protože tyhle dva orgány jiné k dispozici nemám, ale spíš než postavit

nový barák na zelené louce, úplně si ho vymyslet, to mě víc fascinuje přemýšlet, jak znovu postavit starý dům,

V tak dávné ne. Za druhé světové války v Třebíči žil člověk, který chtěl najít vraha své dcery a kvůli tomu přišel o všechno. Toho člověka zatklo gestapo, protože předpověděl, že Paulus prohraje u Stalingradu. Dokonce napsal do pis Hitlerovi. Po válce našel národní

JOSEF FORMÁNEK, 42 let, spisovatel Úspěšné spisovatelské kariéře rodáka z Ústí nad Labem předcházelo cestovatelské období. Během něj navštívil více než 30 zemí, o nichž psal do magazínu Koktejl, který spoluzaložil s Miroslavem Urbánkem. Osudovým místem se mu stal ostrov Siberut, kam se opakovaně vracel, podstoupil u kmene Mentawai jejich rituální tetování a dostal od nich domorodé jméno. To ho inspirovalo k napsání první knihy, cestopisného románu Prsatý muž a zloděj příběhů. Ta se dočkala jedenácti vydání, prodalo se jí už sedmdesát dva tisíc výtisků a čeští čtenáři ji v anketě Kniha mého srdce zvolili mezi 100 nejoblíbenějších knih světa. V těchto dnech dokončil svou čtvrtou knihu, kterou nazval Umřel jsem v sobotu. 6



29.11.2011 15:30:36

VÝSTAVA – DIALOG S ČASEM – od 28. 10. 2011 DO 8. 1. 2012 Výstava mramorových plastik z životního díla sochaře Klause Horstmanna-Czecha, darovaných autorem roku 2011 městu Ústí nad Labem. Prof. Klaus Horstmann-Czech patří k významným evropským sochařům, roku 2010 byl vyznamenán čestnou profesurou přední akademie umění starého kontinentu ve Florencii. Střídavě žije a tvoří v německém Heidelbergu a v italském městě Carrara. Jeho díla jsou zastoupena v řadě významných galerií

správce v Maranově domě mumii jeho dcery. Ale víc už neprozradím, vydejte se po stopách toho strašidelného příběhu sami – při čtení knihy. Bude se jmenovat: Umřel jsem v sobotu.

A jaký mokem její vydání zapijete? Jsem patriot a také kmotr Mazla, takže Mazlem. Navíc mně opravdu chutná. Ale je možné, že závěr bude patřit whisce.(usmívá se)

v Německu i jinde v zahraničí. V Česku se s nimi můžete setkat pouze v Ústí nad Labem. Jeho vztah k severočeské metropoli je totiž niterní. Narodil se tu roku 1943 do českoněmecké rodiny, roku 1949 se vystěhoval do Německa. Letos se rozhodl obohatit umělecké sbírky města cennou kolekcí mramorových plastik, čímž se zařadil mezi nejvýznamnější mecenáše ústeckého muzea v celé jeho 135leté historii. A jako malou perličku můžeme zmínit, že mistr po dobu instalace výstavy nocoval právě zde Na rychtě a velice si pochvaloval místní pivo Mazel.

Chodíte do Mistrova koutku? Když je tam volno, tak ano. Komu se poštěstí mít v hospodě svůj vlastní koutek? (směje se) Navíc je mi na Rychtě dobře, starosvětská atmosféra, jakou si představuji za první republiky, ale v mo derním hávu, příjemná obsluha a výborná kuchyně. Myslím, že si Ústí zasloužilo takový podnik s vlastním pivovárkem. Ptal se Jan Wurzel

vyšla nová kniha Josefa Formánka

UMŘEL JSEM

V SOBOTU

JEDEN DŮM. JEDEN STAVITEL. JEDNO BOŽÍ OKO A JEDNA VĚTA. DŮM, VE KTERÉM SE STALY PODIVNÉ VĚCI. PODLE ČEHO VYBÍRÁ BŮH? CO JE PO SMRTI?

Sto nejrychlejších, kteří si objednají knihu za cenu 269 Kč, v e-shopu na www.ikoktejl cz či na telefonu +420 475 211 088 nebo Říjen 2011/02 Ročník: I. e-mailu [email protected], získá tento román s podpisem autora! RL1110_Rijen_004_.indd 7

7

29.11.2011 15:30:41

RYCHTÁŘSKÝ PUPEK SVĚTA Představte si, že byste mohli hodit kamenem, který by letěl z Moskvy až do Barcelony. Urazil by více než 3600 kilometrů a zhruba tolik je Velikonoční ostrov vzdálený od chilské pevniny. Iorana. Vítejte na nejodlehlejším obydleném místě na Zemi, na ostrově plném otázek.

B

ěhem pětihodinového letu ze Santiaga mám o čem přemýšlet. Co je to ale pět hodin oproti týdnům nebo možná měsícům, když polynéští navigátoři vyrazili z Markéz bez map a kompasů, aby našli svou zemi zaslíbenou? Legenda praví, že v pátém století dorazil ke břehům ostrova rapanujský „Praotec Čech“, král Hotu Matua se svou družinou. Prohrál válku kvůli ženě, a tak musel uprchnout. Ale kam? Nakonec uvěřil snu Hau Maka, svého dvorního tetovače, jehož duše v noci uviděla osamělý ostrov s tyčícími se vulkány, lemovaný plážemi. Hodiny v letadle se pomalu vlečou a pod námi není nic než Tichý oceán. O čem asi přemýšleli Matuovi muži, Jak se na sopečném ostrůvku uprostřed Pacifiku ocitli Rapanujci se svou unikátní kulturou? Jedna teorie říká, že Velikoční ostrov je jen zbytkem kdysi velké pevniny, která zmizela na dně moře. Mohla podobně jako Atlantida existovat jistá „Pacifida“?

8

když brázdili tyto nekonečné vody, a jak dokázali trávit měsíce na otevřeném moři? Nejenže to se svými vahadlovými plavidly uměli, ale také rozuměli řeči přírody. Orientovali se podle hvězd, sledovali pohyb ptáků, reagovali na změny větru… Jejich potomci, kteří na ostrově vytvoří jednu z největších megalitických kultur už nebudou přírodě naslouchat a nakonec jim nezbude, než bojovat o holé přežití.

HI, BOSS! Velikonoční ostrov by se mohl jmenovat klidně vánoční nebo jakkoliv jinak, nebýt toho, že sem první evropský návštěvník, Holanďan jménem Roggeveen dorazil právě na Bílou sobotu roku

1722. Pro domorodce to byla země Mata Ki Te Rangi neboli „Oči, které hledí do nebe“, Rapa Nui (Velká Rapa) anebo Te Pito Te Henua (Pupek světa). Náhoda tomu chtěla, že i my jsme se zde octli právě v době Velikonoc, stejně jako etnograf Miloslav Stingl, vůbec první Čech, který ostrov navštívil. Letiště Mataveri má komorní a o to příjemnější atmosféru, chilské aerolinky LAN sem dopraví jen pár letadel týdně. Sotva vystoupím z letadla, už mi místní děvčata věší na krk věnec z květů tiare. Ten jsem si přála od té doby, kdy jsem poprvé viděla Vzpouru na lodi Bounty s Marlonem Brandem. Dnešní domorodé dívky už nenosí palmové sukýnky a květiny vystřídala trička, přesto jejich exotická krása nedá mužům spát. Rapanujci v sobě mají divoké kouzlo. Přesvědčit se o tom mohu hned při setkání s naším průvodcem. „Ahoj, jsem Yoyo,“ usměje se a vyklouzlí rapanujsky neodolatelný úsměv. Když projíždíme Hanga Roa, což je něco jako hlavní město ostrova, uklidňuje mě, že nevidím žádné „macdonaldy“ ani několikapodlažní hotely. Panuje tady pohodová at-

Pro Ptačího muže byla vybrána také panna„vybělená“ v jeskyni. Rapanujky jsou přirozeně snědé.

mosféra, turisté chodí v žabkách nebo bez nich, často se surfem v podpaží, nic křečovitého na tak výjimečnou destinaci. Na ostrově žije zhruba pět tisíc lidí a vypadá to, jakoby se všichni znali, nebo se tak k sobě alespoň chovají. „Hi, boss,“ zdraví Yoyo každého druhého. „Hi, big boss,“ zní obvyklá odpověď. Přátelská zdravice se většinou neobejde bez tohoto gesta: vysuňte palec a malíček a několikrát rychle zatřeste rukou. „Má to nějaký hlubší význam?“ vyzvídám. „Význam?“ zasměje se Yoyo. „No, vlastně jo. Takhle řeknu ahoj, jsem rád že tě vidím a taky miluju tě.“ To u nás víc mluvíme, aniž bychom si to podstatné řekli, probleskne mi hlavou, ale tuhle myšlenku si nechávám pro sebe.

VESNICE JAKO VĚZENÍ Je to k nevíře, ale až do roku 1964, celých sedmdesát šest let od připojení Velikonočního ostrova k Chile, nesměli domorodci Hanga Roa opustit. Chilská vláda získala pozemky po plantážníkovi s velkým majetkem i jménem – Jean-Baptistovi Onésime Doutroux-Bornierovi a zbývající přikoupila. Bornier vládl na ostrově, z něhož si udělal svůj soukromý



29.11.2011 15:30:49

Průvodce Yoyo před moai, která vypadá jinak než všechny ostatní. Postava klečícího muže má realistický výraz, nechybějí uši ani naznačená chodidla.

ranč, tvrdou rukou. Domorodcům platil za jejich práci almužnou, a pokud se vzbouřili, byli potrestáni. Když se vůči násilí páchaném na Rapanujcích ohradili misionáři, Bornier je z ostrova vyhnal. Na svůj despotismus doplatil v roce 1877, kdy ho zoufalí Rapanujci zabili. Chile oficiálně anektovalo Velikonoční ostrov o jedenáct let později, čímž získalo kontrolu nad obrovskou vodní plochou mezi ostrovem a jihoamerickou pevninou. Ostrov potom začaly ve velkém spásat a tím také devastovat ovce, protože chilská vláda ho pronajala britské společnosti Williamson Balfour, obchodující s vlnou. Domorodci byli nuceni postavit si kolem své vesnice kamennou zeď, a pokud se chtěli vzdálit, neobešlo se to bez povolenky. Jejich situace se moc nezlepšila, ani když v roce 1953 převzalo kontrolu nad ostrovem chilské námořnictvo. Když se v roce 1968 otevřela brána letiště, musela to být pro míst-

ní velká věc. Moji domněnku potvrzuje Yoyo. „Dodnes žijí na ostrově lidi, kteří pomáhali odklízet kameny kvůli stavbě přistávací dráhy. Asi se budeš smát, ale když přiletělo první letadlo, tak někteří utíkali. Jako kdyby přiletěl obrovský pták. Měli strach, protože nikdy předtím letadlo neviděli.“

MÍSTO CHALUPY – JESKYNĚ Nemám ráda suši a syrové ryby vůbec. To platilo, než jsem na Rapa Nui ochutnala ceviche. Po malých kouscích jemně oko-

řeněného tuňáka naloženého v citronové šťávě jsem se mohla utlouct. Podle skladby jídelníčku by ostrov měl být domovem nesmrtelných, kromě stravy k dlouhověkosti přispívá i fakt, že se nacházíme na jednom z nejčistších míst planety. V sedmdesátých letech zde vědci objevili látku rapamycin, produkovanou půdními bakteriemi, a nyní testují, jestli dokáže prodloužit lidský život. Zatím se jim to podařilo u myší. „Ty jsi se tu narodil?“ ptám se Yoya u oběda. „Ano. Táta je Rapanujec a máma pochází z Chile.“ „A odjíždíš odsud často?“ vyzvídám „Ani ne. Občas mě chytí ‚ostrovní horečka‘, kdy potřebuju odjet kamkoliv, ale za pár dní to přejde. Když si chci srovnat myšlenky, vyrážím do jeskyně.“ „Do jeskyně?“ můj údiv se dá stěží skrýt. „Jo, jestli chceš, vezmu tě tam.“ Začalo silně pršet, o důvod víc prozkoumat ostrovní podzemí prošpikované lávovými tunely. Právě sem, do jeskyní, se domorodci uchylovali v době krvavých bojů, kdy pro ně již nahoře nebylo bezpečno. A co vyhnalo až sem, pod zem, geniální stavitele a umělce, tvůrce kultovních soch moai, které nenajdeme nikde jinde? Hlad. Posedlost výrobou kamenných gigantů totiž zcela ohlušila jejich instinkty, pracně vytvářeli a přemisťovali stále větší sochy, k čemuž potřebovali nemalé množství dřeva,

Na vrcholu sopky Rano Kaa se rozkládá Orongo, ceremoniální vesnice Ptačího muže.

až nakonec ostrov zcela odlesnili. Pozdě si uvědomili, že bez palem nemohou stavět kánoe a zajišťovat si tak potravu, neměli z čeho plést rybářské sítě ani na čem vařit… Kdysi úrodná země podobná rajské zahradě s nejbohatším hnízdištěm mořských ptáků v celém Pacifiku se změnila v trosku a její obyvatelé se uchýlili do jejích útrob. Nebylo kam utéct, ani na čem. A tak se stali potravou jeden pro druhého. „Obyčejní zajatci byli prostě snědeni, králi a jiným vznešeným náčelníkům byl po smrti vyjmut mozek a spálen, aby nic nezbylo z many, jejich nadpřirozené magické síly. Rapanujci pojídali lidi také z prostého potěšení z masa. Kromě krys byl člověk jediným lovným savcem obývajícím Rapa Nui,“ píše Miloslav Stingl ve své knize Poslední ráj. A právě krysy, které si Hotu Matua nevědomky přivezl na ostrov se svou družinou, dokonaly dílo zkázy. Spořádaly semena stromů a nedaly jim tak šanci, aby znovu vzklíčily. Stojíme před jeskyní, jejíž vchod rafinovaně kryjí divoké banány. Procházíme tunelem, který se větví až do úplné tmy. Yoyo má sice svítilnu, ale co byste řekli, že by se v tomto nejméně vhodném okamžiku mohlo stát? Ano, zhasla. Už tedy vím, jak to vypadá, když se řekne, že je tma jako v pytli. Po několika minutách se zase vše v dobré obrátilo a my mohli jít dál do nitra

Pod Orongem leží tři ostrůvky. Na největší Motu Nui museli bojovníci o post Ptačího muže doplavat a nalézt ptačí vejce. Říjen 2011/02 Ročník: I.


9

29.11.2011 15:30:58

podzemního chřtánu. „Koukej,“ ukazuje mi Yoyo na zbytky mušlí ležící na zemi. „Tady lidi jedli, když ukrývali sebe nebo svoje rodinné poklady.“ Jeskyně hrály v životech Rapanujců vždy důležitou úlohu, pohřbívali tady i své blízké. Misionáři je nutili k „důstojným“ křesťanským pohřbům, proto někteří domorodci, když cítili, že jejich čas už nadešel, utíkali do jeskyně a pokorně zde čekali na smrt. Dnes Rapanujci jeskyně využívají i pro romantické schůzky nebo pro hezké chvilky s rodinou. „Někdy se s manželkou sbalíme, vezmeme děti a trávíme tu víkend, je to fajn, cítit svoje kořeny,“ vypráví Yoyo.

PTAČÍ OLYMPIÁDA Časně ráno vyrážíme do Oronga, nejposvátnějšího místa celého ostrova. Ostrý vánek prosycený vůní moře mě šlehá do tváře, zatímco se sápu k vrcholu sopky Rano Kaa. Nahoře mě čeká výhled určený pro samotného arikiho. I on, král obdařený nadpřirozenou silou mana, sem alespoň jednou za rok vážil cestu, aby byl přítomen u výjimečného ceremoniálu – závodu Ptačího muže. Jeho vítěz, ať už on sám nebo náčelník, který ho do tohoto klání vyslal, se stal Tangata Manu, uctívaným polobohem a ročním vládcem ostrova. Rapanujci si vymysleli tuhle extrémně adrenalinovou „olympiádu“, aby učinili přítrž mezikmenovým válkám a nastolili jakýsi řád. Nevíme, kdy se kult poprvé objevil, zda to bylo ještě v době stavitelů soch, ale spíše mnohem později, v době chaosu, kdy stále početnější obyvatelstvo bojovalo o zbývající zdroje. Podle historičky Katherine Routledge, která v roce 1914 zorganizovala vůbec první archeologickou expedici na Velikonoční ostrov, začali Rapanujci s těmito závody v roce 1760 a skončili po více než sto letech, 10

Pláž Anakena, k níž podle legendy jako první doplul král Hotu Matua se svou družinou.

kdy zde katoličtí misionáři vybudovali první kostel. Stát se Tangata Manu – Ptačím mužem, ale nebylo jen tak. Každý z účastníků musel mít kondičku minimálně jako Roman Šebrle, pokud chtěl uspět nebo alespoň závod přežít. Hrany vulkánu jsou ostré a příkré. Přesto je závodníci seběhli s rákosovým plovákem, na němž museli doplavat na necelé dva kilometry vzdálený ostrůvek Motu Nui, vyhnout se žralokům, najít vejce hnízdícího rybáka černohřbetého a dostat ho nepoškozené zpět. Vejce obvykle neobjevili hned, čekali týdny a někdy i mě-

síce, nežli první šťastný nálezce mohl vší silou zakřičet jméno své nebo svého náčelníka. Všichni diváci z řad soukmenovců a kněží tady netrpělivě čekali, až uslyší onen verdikt, který na další rok rozhodne o osudu ostrova. Do té chvíle se oddávali rituálním tancům, zpěvům a modlitbám. Přečkávali v nízkých domcích poskládaných z kamenných desek, které jsou dodnes po vesnici roztroušené.

BŮH NEBO OBĚŤ? „Jdi se podívat dovnitř,“ pobízí mě Yoyo před jednou z pozorova-

telen. Nevím, jak byli Rapanujci vysocí, ale závod museli sledovat spíš vleže, protože stropy domů mají sotva metr padesát. Kdo by si ale takové představení nechal ujít? Držitel titulu „Ptačí muž roku“ byl uctívaným polobohem, ale zároveň ho tato funkce značně omezovala. Dostal nové jméno, které určili ivi atua – rapanujští věštci, a toto jméno bylo zároveň názvem celého roku. Tangata Manu přišel o svoje vlasy, musel nosit obřadní paruku ze ženských vlasů, jeho tvář natřeli červenou a černou barvou, kterou si nesměl smýt. Pobýval ve zvláštní chýši ve svazích sopky Rano Raraku, kde ho mohl navštěvovat pouze jeden kněz. Nad ní viselo ono vejce, které si vybojoval on sám nebo jeho zástupce. „Pojď se na něco podívat,“ vytrhne mě Yoyo z rozjímaní. „Vidíš?“ ukazuje mi prstem na obrazce vytesané na jednotlivých balvanech. „Tohle je ptačí muž, tělo má jako člověk a hlavu jako pták a tohle je ko mari a tamhle taky...“ Kult Ptačího muže byl úzce spjat s ko mari, tedy vaginou jako symbolem plodnosti. Na Ptačího muže totiž kromě jiného čekala speciálně vybraná dívka – panna, která několik měsíců trávila v jeskyni, aby

Sopka Rano Raraku byla kamenickou dílnou ostrova. Najdeme tu stovky soch v různém stadiu rozpracovanosti. Kameníci zde z nějakého důvodu svoji práci na moai náhle přerušili.



29.11.2011 15:31:09

Už vás někdy krása dojala k slzám? Mě ano. Na pláži Anakena, kde podle legendy vystoupil na břeh král Hotu Matua. Jakoby tu i pro mě někdo připravil nebeskou hostinu nebo představení kýče, chcete-li. Tyrkysové vlny, na nichž se kolíbá katamarán, se vsakují do bílého písku. Nikde ani živáčka. Jen šustění palem a v dálce kůň, který si pochutnává na šťavnaté trávě. Svědky tohoto okamžiku, nad nímž nevisí jediný mráček, jsou moai, hrdě stojící na své kamenné plošině. Ne náhodou si právě toto místo vybral norský badatel Thor Heyerdahl jako základní tábor pro svou archeologickou expedici. Chtěl především najít odpověď na otázku, odkud sem přišli první lidé a co byli zač? Podle Heyerdahla šlo o „bílé indiány“ z Peru, kteří se měli zasloužit o rozmach kamenického umění.

Cena 59 Kč/2,95 € (pro předplatitele 39 Kč/2,66 €)

Číslo 12

Ročník XX.

www.ikoktejl.cz

PROSINEC 2011

Mexiko vymítač ĎÁBLA

Island

OSTROV pokladů

Andamany INDICKÁ Austrálie

JAR

TUČŇÁCI dostanou NA FRAK?

Rozhovor Václav MALÝ

Cena 59 Kč 2,95 €

Leos SIMÁNEK Doma v divočině

KO1112_Titul big_001_.indd 1

bou kabelek. Pak se na chvíli odmlčí, divoce se mu zalesknou oči a dodá: „Teda, většina z nás. Včetně mě... ale pak jsem o tom začal přemýšlet a říkal si, že naši předci taky dělali moai tak, aby samy chodily, tak proč by nemohly na chvíli odejít do Paříže?“ Ranní vánek rozčísl jeho kudrnatou hřívu, kterou mu závidím. Vyčaruje dětsky bezelstný úsměv a dodá: „Já bych stejně nemohl žít někde jinde, protože

JEDEN MEZI TISÍCI Vychází slunce. Dennodenní úkaz, který člověka nepřestává fascinovat, nás vyhnal z postele, a stejně tak i pár Japonců, jejichž čelovky prořezávají tmu před Ahu Tongariki (asi nejznámější platforma s patnácti sochami). Kousek od ní osamoceně stojí moai, kterou ve vzpřímené poloze přemisťovalo pod dohledem Pavla Pavla pomocí lan šestnáct domorodců. Paprsky se začínají opírat do kamenných těl a Yoyo jako by chtěl prodloužit tento magický okamžik, říká: „Přišla společnost Louis Vuitton s nabídkou, že by pro svou kampaň potřebovali do Paříže dopravit jednu moai, a byli za to ochotni hodně zaplatit. A my jsme řekli ne,“ líčí mi jednání s francouzskou značkou proslulou výro-

PŘEDPLAŤTE SI I VY A UŠETŘTE. Magazín Koktejl vychází 11x do roka. Běžná cena velké verze je 59 Kč, střední verze 30 Kč. Roční předplatné velké verze za cenu 449 Kč . Roční předplatné střední verze za cenu 249 Kč . Předplatné lze objednat několika způsoby: 1) vyplnit on-line formulář na našich webových stránkách www.ikoktejl.cz záložka předplatné. 2) poslat SMS zprávu na číslo 900 11 06 ve tvaru: velká verze A4 (29,7 x 21 cm) - OBJ KOK JMENO PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC malá verze A5 (21 x 14,8 cm) - OBJ KOM JMENO PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC 3) zavolat operátora předplatného na 475 211 088

nikde to není takové jako tady.“ A má pravdu. Vždyť i sám Thor Heyerdahl řekl: „Na světě jsou tisíce ostrovů, ale pouze jeden je Velikonoční.“ TEXT: Barbora Literová FOTO: Petr Slavík PŘEVZATO Magazín KOKTEJL č. 7-8/2011 www.ikoktejl.cz RAPA NUI Cena 59 Kč/2,95 € (pro předplatitele 39 Kč/2,66 €)

Rozhovor

Václav Cílek

Aljaška DUCH divočiny

Ročník XX.

www.ikoktejl.cz

ČERVENEC–SRPEN 2011

Ghana

Na veselém POHŘBU

Thajsko PENIS park

Černá Hora SVŮDNOSTI Montenegra

Uruguay

v TERMOSCE

Cena 59 Kč

KO1107_Titul big_001.indd 1

20.6.2011 14:14:01

Autoservis ‡ Pneuservis Rychlé opravy a výměna pneu

Autoslužby Černý Masarykova 592 (100 m od Polikliniky) Tel.: 475 201 240, 604 894 698 [email protected]

DALŠÍ TITULY OD VYDAVATELE MAGAZÍNU KOKTEJL: EDICE MAGAZÍNU ROČNÍK VII. LISTOPAD 2011

SPECIAL

EDICE ADVENTURE

Záhada:

Zima 2011 2009

Zázrak na hoře Zvir

ýESKÁ SKÁ REPUBLIKA A +16 stran Slovensko

Časopis o potápění,, mořích a oceánech

Ženy ve školách Jirásek byl proti

Africký oceán

Mistři světa v poutech

Indonésie

Raya Ampat

Bláznivý

baron Kraus

Emil Hácha

Zrádce nebo oběť?

Kafka

Superúředník 6x NEJ lanovky

Zlaté časy pražských prostitutek. Za kterými chodil Ferdinand d’Este?

Košický zlatý poklad. Proč ho chtěli komunisté roztavit?

Mexiko

Žraloci z Guadalupe Korsika

Záchranářské týmy US Navy

Potopený bombardér B17

OC1104_Titulka_Edit_Obsah_.indd 1

SP1105_Titulka_navrh_2.indd 1

Cena výtisku 50 Kč /2,29 € pro předplatitele 39 Kč /1,65 €

Oceánografie

Kauza:

9.11.2011 11:13:58

15.11.2011 19:34:52

Více se dozvíte na: www.ikoktejl.cz

14.11.2011 11:55:21



Číslo 7–8

2,95 €

Cena výtisku: 50 Kč /2,29 €

KDYŽ KÁMEN CHODÍ

Tito geniální blonďáci měli patřit k tiahunacké kultuře, problém je, že ta se v Peru začala rozvíjet až v polovině osmého století, a první lidé se podle zkoušky na radioaktivní uhlík měli na Rapa Nui objevit o několik století dříve. Heyerdahl tak u vědecké obce narazil, ale díky jeho nezlomnému úsilí najít pravdu se o této sopečné tečce uprostřed Pacifiku dozvěděl celý svět. A stejně tak už nikdo nezapomene jméno Pavel Pavel. Díky němu se prokázalo, že řeči o „chodících“ sochách nepatří do říše fantazie.

Cena: 30 Kč/1,49 , €

se rituálně očistila a její pokožka zbělala. V průvodcích píší, že vesnice Orongo má nejkrásnější polohu na celém ostrově. Znovu si prohlížím sopečný kráter, jehož dno vypadá jako umyvadlo napuštěné velkým jezerem, z něhož trčí rákosový porost. Ano, je to vskutku kouzelné místo, když „normální“ turisté ještě spí a do vás tak může vstoupit aku aku, dobrý duch tohoto místa.

11

29.11.2011 15:31:16

Superauto nejvýhodnější pojištění od ČPA

Recommend Documents