STOP KOKCIDIÓZE TELAT!

STOP KOKCIDIÓZE TELAT! Baycox® Bovis

Průjem u mladého skotu, špatně prospívající zvířata, snížené váhové přírůstky - to vše může souviset s kokcidiózou. Kokcidióza je závažný celosvětový problém v chovu skotu a dokáže způsobit obrovské ekonomické ztráty. Obvykle postihuje mladá zvířata do jednoho roku věku. Na základě výzkumu a dlouholetých zkušeností s kontrolou kokcidiózy přichází firma Bayer na trh s novinkou Baycox® Bovis.

Baycox® Bovis je perorální suspenze připravena k okamžitému použití u telat. Jediná dávka 15 mg toltrazurilu/kg ž.hm. (což odpovídá 3ml perorální suspenze/10 kg ž.hm.) ® účinně ochraňuje proti kokcidióze Antikokcidikum pro telata skotu.

Baycox Bovis

Bayer s.r.o., Litvínovská 609/3, 190 21 Praha 9, tel.: 266 101 471 e-mail: [email protected], www.baycox.cz

Česká buiatrická společnost Klinika chorob přežvýkavců VFU Brno

SBORNÍK REFERÁTŮ ODBORNÉHO SEMINÁŘE

DIAGNOSTIKA A TERAPIE PORANĚNÍ MLÉČNÉ ŽLÁZY

Odborný garant: Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc. VetFair, Kongresové centrum ALDIS a.s., Hradec Králové 14. 4. 2007

Diagnostika a terapie poranění mléčné žlázy

Obsah: Vemeno krávy ve světle funkční morfologie ................................................................................................................. 7 Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc., VFU Brno Anestezie mléčné žlázy dojnice ...� 21 MVDr. Radovan Kabeš, MVDr. Mária Patschová, MVDr. Zdeněk Žert, CSc., Dipl. ECVS, Klinika chorob koní, FVL, VFU Brno Prof. MVDr Bohumír Hofírek, DrSc., Česká buiatrická společnost Diagnostika a terapie poranění mléčné žlázy .............................................................................................................28 Dr. S. Seidel, Dr. R. Martin, Prof. Dr.R. Mansfeld Klinik für Wiederkäuer mit Ambulanz und Bestandsbetreuung der Universität München Blue Tongue, modrý jazyk, katarální horečka ovcí .................................................................................................... 50 Dr. Jean-Louis Poncelet Francouzská asociace veterinárních lékařů potravinových zvířat Kokcidióza skotu ..........................� Prof. MVDr. Břetislav Koudela, CSc. Ústav parazitologie, VFU Brno

52

–5–


VEMENO KRÁVY VE SVĚTLE FUNKČNÍ MORFOLOGIE Prof. MVDr Čeněk Červený, CSc., VFU Brno

Úvod Mléko domácích přežvýkavců patří mezi základní potraviny člověka na celém světě. I když významně převažuje mléko kravské, v některých oblastech naší zeměkoule je hlavním zdrojem obživy naopak mléko koz a ovcí. Kozí mléko a výrobky z něj jsou v současné době velmi oblíbené a to i u našich konzumentů, kteří mají v tomto směru již velmi dobré zkušenosti. Přesto však kravské mléko nemůže ani v nejmenším nahradit a to jak v přímé konzumaci, nebo konzumaci ve formě velmi bohatého sortimentu mléčných výrobků. Vždyť ovčí a kozí mléko je v celkové produkci mléka zastoupeno pouze jen asi dvěma procenty. Produkční schopnosti současných mléčných plemen skotu jsou velmi dobré, technologie získávání a ošetřování zdravého nezávadného mléka jsou dokonalé. Je třeba osvojovat si neustále nové poznatky v tomto směru a uplatňovat a dodržovat tyto poznatky v praxi ve vlastních chovech. Pro pochopení celé řady chovatelských zásad a technologických procesů je výhodné seznámit se i se základy stavby a funkce mléčných žláz,nejen jako orgánu nezbytného pro reprodukci savců, ale i orgánu, který produkuje nepostradatelnou potravinu lidské populace.

Mléčné žlázy – specifické orgány savců Mléčné žlázy jsou modifikované kožní žlázy, které tvoří sekreční buňky ve stěně mléčných alveol (sklípků) a tubulů (trubiček). Jsou to orgány, které se vyskytují pouze u savců (Mammalia). Jejich sekret – mateřské mléko je nezbytný pro výživu mláďat po narození až do období odstavu, tedy samostatného přijmu potravy. V plném, periodickém funkčním rozvoji vázaném na porod a poporodní období se vyskytují u dospělých samic. U samců jsou mléčné žlázy zachované pouze jako rudimenty. Stavba a funkční aktivita mléčných žláz souvisí s cyklickou aktivitou pohlavních orgánů samic a je řízena nervově – hormonálním regulačním systémem. Jsou to nervové vjemy přijímané a zpracované v mozkové kůře,

které působí na mezimozek (hypotalamus). Mezimozek ovlivňuje regulační mechanismy hypofýzy, a ta svými sekrety působí na činnost buněk dalších žláz s vnitřní sekrecí (vaječníkové folikuly, žlutá tělíska, kůra nadledvinek a placenta). Tyto endokrinní žlázy jsou přímými činiteli v řízení vývoje a činnosti mléčné žlázy – tedy i v řízení produkce mléka. Na jednotlivých fázích pohlavní aktivity závisí velmi zřetelné změny stavby mléčných žlaz, vemínek či vemen. Z tohoto hlediska můžeme rozlišovat mléčné žlázy juvenilní (u mladých jedinců před pubertou), žlázy v období puberty, žlázy v plném rozvoji v období gravidity, v období laktace, mléčné žlázy v regresi (období mezi dvěma laktacemi) a mléčné žlázy v involuci ve stáří, kdy jejich činnost zaniká. U feny, kočky, prasnice a řady dalších volně žijících savců jsou mléčné žlázy nahloučené do segmentálně oboustranně symetricky rozmístěných vemínek (mammae). U klisny, krávy, ovce, kozy a u nás volně žijících přežvýkavců např. srny a laně, jsou mléčné žlázy zkoncentrované pouze do stydké a tříselné krajiny jako jednotný orgán zvaný vemeno (uber). U ovce, kozy a zvláště u krávy bylo chovatelskými zásahy vemeno vyšlechtěno v mohutný kulovitý orgán s dlouhodobou sekrecí velkého množství mléka, které neslouží pouze k výživě mláďat, ale stalo se i důležitým zdrojem a nezbytnou součástí potravy a tím i zdravé výživy lidí i jiných živočišných druhů. Srovnávací studie prokázaly, že se mléčné žlázy vyvinuly z apokrinních kožních žláz, tj. z těch žláz, jejichž buňky se při sekreční činnosti částečně rozpadají. V kůži jsou tyto žlázy svými vývody běžně vázané na chlupy. Tak je tomu u vejcorodých savců (např. ptakopysk). Shluky těchto žláz, tzv. žlaznatá políčka se nacházejí v podkoží na spodní straně břicha. Jejich žlázy ústí do chlupových váčků a sekret těchto žláz (prvotní mléko) stéká po chlupech a mláďata jej z chlupů olizují. U vačnatých (klokan, koala) i placentálních savců (např. domácí savci) vývody jednotlivých mléčných žlaz vyúsťují na bradavce neboli struku. U vačnatých se k této bradavce skryté v břišním vaku přichycují nedostatečně vyvinutá mláďata na delší dobu. U vyšších savců se mléčné žlázy shlukují do zvláštních prominujících orgánů zvaných vemínka či vemeno.

–7–


Obr. č. 2: Vemeno krávy. Pravá přední čtvrť na příčném řezu (schéma), A – levá přední čtvrť vemena (žláznaté těleso neboli tělo vemena); B – základna vemena; C – dolní (ventrální) plocha vemena (vrchol čtvrtě vemena); D – mezivemenní brázda; E – vývodné cesty; F – struk pravé zadní čtvrti vemena; G – struk levé zadní čtvrti vemena, 1 – žlázový parenchym; 2 – tukový polštář vemena; 3 – kůže vemena; 4 – břišní stěna; 5 – bílá čára

Obr. č. 1: Uložení vemena u krávy (pohled zprava na pravidelně formované vemeno polovejčitého tvaru) 1 – podkožní žíly vemena; 2 – silná mléčná žíla (kraniální žíla venema – v. epigastica cranialis superficialis); 3 – mléčná studánka, a – kolenní kloub; b – předkolenní řasa; c – kyčelní hrbol; d – hladová jáma; e – kořen ocasu; f – sedací hrbol

Vemeno krávy Vemeno krávy bylo vyšlechtěno zvláště u mléčných plemen v mohutný kulovitý orgán. Nachází se ve stydké a tříselné krajině vzadu na spodině břicha a pod pánevním dnem. Dopředu zasahuje téměř až k pupku dozadu do mezinoží. Ve střední linii je vemeno rozděleno podélnou mezivemenní brázdou na pravou a levou polovinu. Poloviny jsou rozdělené mělčími příčnými brázdami na přední a zadní čtvrtě, každá čtvrť se skládá ze tří základních částí. Je to žláznaté těleso, tvořené sekrečním parenchymem, vazivo, které tvoří kostru (stroma) žláznatého tělesa a tukový polštář. Dále je to bohatě rozvětvený systém vývodných cest mléčných žláz a struk, ve kterém tento vývodný systém končí a na jeho vrcholu jediným otvorem vyúsťuje do zevního prostředí.

Obr. č. 3: Různě tvarované vemeno krávy, pohled zleva (schéma). A – oválný tvar vemena (vhodný a žádaný tvar), B – kulovité vemeno, v nedostatečné šíři zavěšené (méně žádoucí), C – málo rozvinuté vemeno (tzv. divoké vemeno, je nevhodné), D – vemeno uložené ve stydké krajině příliš vzadu, E – nedostatečně vyvinuté přední čtvrtě, F – vemeno se zduřelými a zaškrcenými struky, G – nedostatečně vyvinuté zadní čtvrtě, H– kozí vemeno

–8–


Zevní úprava vemena Z chovatelského hlediska je u krávy požadováno vemeno polovějčitého tvaru, dostatečně objemné s širokou základnou. Základna vemena je závěsy připoutána k břišní stěně a spodině pánve a má oválný obvod (v délce 1,5 – 2m u vysoce produktivních dojnic). Při nepravidelném utváření a nestejnoměrném rozvoji jednotlivých čtvrtí může být vemeno asymetrické, může mít protáhlý tvar, může být ploché nebo nedostatečně vyvinuté. Tyto tvarové odchylky jsou samozřejmě nežádoucí. Z každé ze čtvrtí ční z dolního pólu vemena jeden 5 – 12cm dlouhý struk, jehož tvar je taktéž variabilní. Žádoucí jsou struky kuželovitého tvaru, přiměřeně velké a mírně zahrocené. Na nevydojeném vemeni jsou na pohmat jemné a ční poněkud do stran. U některých krav se mohou vyskytovat za zadními struky nebo i mezi struky předních a zadních čtvrtí přídatné mléčné žlázy, jejichž vývodné cesty vyúsťují do nadpočetných struků. Tyto nadpočetné struky bývají často vázané na vlastní žláznatý parenchym, který vylučuje mléko. Na povrchu je vemeno krav pokryto tenkou kůží, která je řídce ochlupená a obsahuje hojné mazové a aromatické potní žlázy. Na žláznaté těleso je připoutána řídkým podkožním vazivem, takže je odtažitelná a snadno se skládá v řasy. Na struku je kůže tlustší, bez chlupů a žláz a pevně spojená se strukturou stěny struku. U výborných dojnic prominují z podkoží klikatě se vinoucí žíly vemena.

Vnitřní struktura vemena Podstatu vemena krávy tvoří čtyři samostatné čtvrtě. Každá čtvrť zahrnuje u krávy jednu bohatě rozvětvenou žlázu a to její žláznaté těleso, vývodné cesty žlázy a struk. Žlaznaté těleso tvoří žlázový parenchym a stroma, což je vazivový skelet a tukový polštář vemena. Základ žlázového parenchymu představují početné dutinky mikroskopických rozměrů (velikost 150 – 300 mikrometrů) zvané mléčné alveoly (sklípky) a tubuly (trubičky), obalené vazivem. Alveoly a tubuly jsou sekreční jednotky mléčné žlázy. Jsou seskupené do lalůčků velikosti přibližně 0,5 – 1,5 mm. Lalůček tvoří 100 – 200 sekrečních alveolů. Stěnu alveolů a tubulů vystýlají sekreční buňky. V nich se tvoří mléko v podobě tekutého sekretu a velmi drobných kapének tzv. mléčných tělísek (kuliček). Sekreční buňky se při vylučování mléčných tělísek částeč-

Obr. č. 4: Schéma stavby vemena krávy (příčný řez zadními čtvrtěmi, pohled ze zadu), A – žláznaté těleso (tělo vemena); B – vývodné cesty; C – struk pravé zadní čtvrtě; D – struk levé přední čtvrtě vemena, 1- žlázový parenchym; 2 – tukový polštář; 3 – lalůčky žlázového parenchymu obalené vazivem; 4 – sekreční mléčné alveoly; 5 – nitrolalůčkový vývod; 6 – mezilalůčkový vývod; 7 – mlékovody; 8 – hlavní mlékovody; 9 – žlázová část mléčné cisterny (mlékojem); 10 – struková část mléčné cisterny; 11 – strukový kanálek; 12 – svěrač strukového kanálku; 13 – strukový otvor, a – mezivemenní brázda; b – vazivová přepážka vemena

ně rozpadají (apokrinní sekrece). Na povrchu mléčných alveolů a tubulů z vnější strany jsou sekreční buňky obklopeny sítí hvězdicovitých buněk. Jsou to tzv. košíčkové (myoepiteliální) buňky, které mají schopnost se smršťovat a stlačovat mléčné alveoly a tubuly. Tak napomáhají vytlačovat sekreční činností buněk již vyloučené a nahromaděné mléko v těchto alveolách a tubulech dále do vývodných cest žlázy, kde se mléko před vysáváním mládětem či před vydojováním shromažďuje. Proces vylučování mléka ze sekrečních buněk do dutin alveol a tubulů se nazývá sekrece mléka. Po odloučení mléka z buněk se narušená stěna sekrečních buněk zaceluje (reparuje) a buňky se poté opět plní tekutou složkou a tukovými kapénkami mléka, aby se proces mohl po odsání či vydojení mléka z vývodných cest opakovat. Na počtu sekrečních buněk ve vemeni závisí množství vylučovaného mléka. U mladých jalovic i v pokročilejší březosti není sekreční parenchym vemena dostatečně vyvinut. Objevuje se až v konečné fázi březosti, v období před porodem a je plně vyvinut až v začínající době laktace. Mimo období laktace (např. v době zaprahnutí) je velmi zredukován a je nahrazen ve žláznatém tělese vazivem a tukovou tkání. Nejvíce sekrečních buněk, alveolů a tubulů je na vrcholu laktace. Na 1 cm3 žláznatého parenchymu jich připadá kolem 800.000.

–9–


Obr. č. 5: Lalůček žlázového parenchymu složený z mléčných alveolů a tubulů, 1 – sekreční alveoly; 2 – sekreční tubuly; 3 – nitrolalůčkový vývod; 4 – vmezeřené vazivo, které spojuje sekreční tubuly a alveoly a celé lalůčky navzájem; 5 – mezilalůčkové vývody (ústí do mlékovodů); 6 – hladkosvalový kruhový svěrač, který reguluje odtok mléka při ejekci mléka v době sání mládětem, nebo v době dojení

Obr. č. 6: Mléčný alveol a tubulus vystlaný sekrečními buňkami krytými na povrchu kontrakce schopnými košíčkovými (myoepiteliálními) buňkami (schéma), A – mléčný alveol; B – mléčný tubulus; C – mléko v dutině alveolu a tubulu, 1 – sekreční buňky alveolu a tubulu; 2 – košíčková (myoepiteliální)buňka; 3 – jádro košíčkové buňky

Vývodné cesty mléčných žláz jsou u dojnic v období plné laktace bohatě rozvětvené, neboť se v každé čtvrti vemena nachází pouze jediná mléčná žláza a jediný soubor vývodných cest. Vývody z mléčných alveolů a tubulů tzv. nitrolalůčkové vývody a dále mezilalůčkové vývody se postupně slévají v tenké mlékovody a dále pak v silnější větve mlékovodů, až jsou vidět pouhým okem na řezu parenchymem vemena. Tyto mlékovody se opět slévají v silnější kmeny až se vytvoří 8 – 15 hlavních mlékovodů, které ústí do mléčné cisterny (mléko-

Obr. č. 7: Mléčné alveoly v laktační periodě (Smolich, Michel, 1992, rastrovací mikroskop 1500:1), a – žlázové buňky; b – myoepitel (košíčkové buňky); c – krevní kapiláry

jemu) a to do její žlázové části. V mlékovodech malého průsvitu jsou vytvořeny hladkosvalové svěrače, které na základě nervových podráždění regulují uvolnění mléka do hlavních mlékovodů a do mléčné cisterny. Soustava mlékovodů je schopna určité dilatace a tím se vytvoří větší prostor pro nahromaděné mléko před vydojováním. Hlavní mlékovody jsou krátké a objemné. Dosahují tloušťky 5 – 20 mm. Mléčná cisterna je dutina o objemu 0,5 – 2,5 litru, u vysoce výkonných dojnic i více. Dělí se na žlázovou část a strukovou část. V mléčné cisterně se mléko taktéž shromažduje před vydojením nebo vysáváním teletem. Žlázová část mléčné cisterny se nachází v každé čtvrti vemena nad základnou struku a je obklopená sekrečním parenchymem mléčné žlázy. Může zasahovat místy až k podkoží vemena a je možné ji prsty vyhmatat jako tzv. „mléčné uzly“. Přechází do struku jako struková část mléčné cisterny. Zde vyplňuje téměř celý struk. Od žlázové části cisterny může být oddělena více, či méně zřetelnou prstenčitou řasou. Struková část mléčné cisterny je u krav v plné laktaci přibližně 60 – 100 mm dlouhá. Je roztažitelná a přechází a zužuje se k hrotu struku v tenký strukový kanálek. Ten vyúsťuje na vrcholu struku jediným strukovým otvorem, pokud výjimečně nejsou vytvořeny abnormálně ve stěně struku i otvůrky další. Slizniční výstelka strukové části mléčné cisterny tvoří četné podélné řasy, které se při náplni cisterny mlékem vyrovnávají a umožňují tak při nadměrné sekreci mléka před sáním nebo dojením značné rozšíření dutiny a zvětšení objemu.

– 10 –


Obr. č. 8: Podélný řez strukem a mléčnou cisternou s okolními částmi žláznatého tělesa v jedné čtvrti vemena krávy (foto), a – žláznaté těleso; b – žlázový oddíl mléčné cisterny s vyústěním hlavních mlékovodů; c – struk a strukový oddíl mléčné cisterny; d – strukový kanálek; e – mlékovody ve žlázovém parenchymu; f – kůže a podkoží vemena

Obr. č. 9: Variace tvaru zakončení struku u krávy: A – zakončení nálevkovité; B – diskovité s vchlípeným strukovým otvorem (je nevhodné); C – zaoblené (je vhodnější při strojním dojení); D – hrotnaté

Struk je tlustostěnná kuželovitá nebo válcovitá trubice, která shromažďuje a odvádí mléko z vemena a reguluje jeho uvolňování navenek při sání mládětem nebo při vydojování. Svou rozšířenou 2 – 3 cm širokou základnou nasedá na dolní plochu žláznatého tělesa vemena. Směrem dolů k zaoblenému hrotu se struk postupně zužuje. Na hrotu struku téměř uprostřed se u skotu nachází strukový otvor, kterým je zakončen velmi tenký strukový kanálek. Struky předních čtvrtí jsou zpravidla poněkud delší než struky zadních čtvrtí. Struky krav mohou mít různý tvar.Pro strojní dojení jsou nejvhodnější struky kuželovitého tvaru, dobře odškrcené od dolního klenutí vemena a na konci tupě zaoblené. Nevhodné jsou struky válcovité s vchlípeným strukovým otvorem. Vedle plně vyvinutých struků se mohou vyskytovat i struky zakrnělé, zvané pastruky, nebo i struky větší, které mají vyvinuté vlastní byť i malé žláznaté těleso s vývodnými cestami. To jsou struky nadpočetné. Pastruky i struky nadpočetné se nacházejí zpravidla vzadu za struky zadních čtvrtí. Stěna struku je tvořena na povrchu bezchlupou kůží. Pod kůží se nachází vazivo a hladká svalovina promísená s elastickým vazivem a bohatými cévními pleteněmi, zvláště žilnými. Žilné pleteně se podílejí na udržení patřičné teploty struků v chladném prostředí. Uvnitř struku je struková část cisterny a při hrotu strukový kanálek, vystlaný jemnou sliznicí. Strukový kanálek je velmi úzký, mírně roztažitelný, přibližně 8 – 12 mm dlouhý. Hladká svalovina stěny struku je nejvíce soustředěna v okolí strukového kanálku, kde spolu s elastickým vazivem vytváří vůlí neovladatelný svěrač strukového kanálku. Jeho smrštění či uvolnění a tím i odtok mléka z mléčné cisterny a rozšířených mlékovodů je regulován autonomními nervy. Na základě nervového podráždění při dotyku struku sajícím mládětem nebo rukou dojiče dochází k vyvolání reflexu spouštění mléka a uvolnění svěrače strukového kanálku. Tímto způsobem je řízeno vyprazdňování vemena. Obtížnost při vydojování mléka ze struku určuje pevnost strukového svěrače, který udržuje strukový kanálek uzavřený. Naopak je-li svěrač nedostatečně pevný, může docházet k samovolnému odkapávání mléka. Nedostatečně pevný strukový svěrač a jeho uvolnění vytváří predispozici k zánětům vemena, které jsou obvykle vyvolány infekcí mikroorganismů.

– 11 –


Obr. č. 10: Stavba struku vemena přežvýkavce na podélném řezu, A – základna struku; B – hrot struku a strukový otvor; C – strukový kanálek; D – struková část mléčné cisterny; E – žlázová část mléčné cisterny, 1 – kůže stěny struku; 2 – sliznice; 3 – elastické a pevné vazivo a hladká svalovina stěny struku; 4 – kruhový hladkosvalový svěrač strukového kanálku, který zabraňuje samovolnému odtékání mléka z vemena, a – žlázový parenchym (na řezu čerstvým vemenem je žlutorůžové barvy a zrnitého vzhledu); b – ústí hlavních mlékovodů do mléčné cisterny; c – prstenčitá slizniční řasa na hranici žlázové a strukové části mlékojemu; d – žilná pleteň stěny struku; e – tukový polštář vemena

Sliznice strukového kanálku je rozbrázděna vertikálně probíhajícími podélnými řasami, které se u vstupního otvoru do strukového kanálku paprsčitě do kruhu rozbíhají a vytváří zde růžici zvanou „Fürstenbergova roseta“. Zde se paprsčitě uspořádané řasy vzájemně překrývají a tlakem mléka v mléčné cisterně jsou navzájem k sobě přitlačované a tím překrývají vnitřní otvor strukového kanálku a přispívají tak k udržení mléka ve vemeni. Vnější tlak na struk při dojení nebo sání vyvolá dilataci dutiny strukové cisterny a tím se překrytí těchto řas naruší a při uvolněném svěrači strukového kanálku mléko může otevřeným otvorem a dále strukovým kanálkem vytékat. Zánětlivé procesy nebo i jiná poškození této rozety mohou vést k porušení této její důležité funkce. Předpokládá se, že buňky sliznice, které kryjí tyto paprsčitě uspořádané řasy vylučují bakteriostatické látky.

Obr. č. 11: Řez vrcholovou částí struku krávy, 1 – struková část mléčné cisterny; 2 - vstupní otvor do strukového kanálku obdán oploštělými slizničními řasami (Fürstenbergova růžice); 3 – strukový kanálek zakončený strukovým otvorem (ve strukovém kanálku tvoří sliznice podélné řasy); 4 – hladkosvalový svěrač strukového kanálku; 5 – žilné pleteně ve stěně struku; 6 – kůže na povrchu struku; 7 – sliznice stěny struku

Závěsy vemena Sekreční parenchym a vývodné cesty obdávají pevné a elastické vazivové závěsy, které rozdělují žlázový parenchym na lalůčky a laloky a poutají vemeno k břišní stěně a do mezinoží. Uprostřed mezi pravou a levou polovinou vemena tvoří vazivové závěsy pevnou přepážku. Tato přepážka do značné míry brání v přestupu chorobných procesů z jedné poloviny vemena do druhé. Elastická vlákna v závěsném ústrojí umožňují při různých fázích vývoje vemena jeho zvětšení, tlumí nárazy, které vznikají při pohybu a dovolují posun vemena při ulehání. Dodávají mléčné žláze charakteristickou pružnost a kyprost, zvláště u mladých jedinců, neboť ve stáří bývají elastická vlákna nahrazena pevným fibrózním vazivem a vemeno je nepružné až ochablé.

– 12 –


Obr. č. 12: Závěsy vemena (na příčném řezu), 1 – břišní svaly; 2 – žlutá (elastická) břišní povázka; 3 – kůže vemena; 4 – postranní list závěsu (vzniká ze žluté elastické břišní povázky) a vysílá do žláznatého tělesa lamely, které zde vzájemně oddělují laloky žláznatého tělesa; 5 – středový list závěsu (tvoří podélnou pevnou přepážku vemena mezi jeho pravou a levou polovinou. Vzniká ze žluté elastické břišní povázky); 6 – lamely z postranního a středového listu závěsu; 7 – bílá čára; a – žláznaté těleso, sekreční parenchym; b – struk; c – žlázová část mléčné cisterny; d – struková část mléčné cisterny; e – strukový kanálek, f – tukové vazivo při bázi žláznatého tělesa (tukový polštář vemena); g – hlavní cévy mléčné žlázy

Obr. č. 14: Nervy vemena krávy (upraveno dle Barone, 1978); a – ramus mammarius z n. iliohypogastricus (L1); b – ramus mammarius z n. ilioinguinalis (L2); c – n. genitofemoralis (L2, L3, L4); d – n. pudendalis; e – ramus mammarius od n. pudendalis; f – kraniální nerv vemena; g – kaudální nerv vemena; 1 – v. mammaria cranialis (mléčná žíla); 2 – v. mammaria caudalis; 3 – a. et v. pudenda externa; 4 – distální cévní pleteň struku; 5 – tepny a žíly struku; 6 – proximální cévní pleteň struku

Obr. č. 13: Cévy vemena krávy (upraveno dle Barone, 1978); a,b – zevní stydká tepna a žíla (a. et v. pudenda externa sinistra et dextra); c – a. epigastrica cranialis superficialis (sinistra et dextra); d – vnitřní stydká tepna a žíla (a. et v. pudenda interna – ramus mammarius); e – kraniální žíla vemena (v. mammaria cranialis); f – nitroorgánové tepny a žíly vemena; g – kaudální žíla vemena (v. mammaria caudalis); h – tepny a žíly struku; i – proximální cévní prstenec struku; 1 – závěsný vaz vemene (lig.suspensorium mammae); 2 – mízní uzliny vemena (párové lnn. mammarii); 3 – pravostranný struk přední čtvrtě vemena; 4 – mízní cévy parenchymu vemena; 5 – pleteň mízních cév struku; 6 – eferentní mízní cévy z mízních uzlin směřující do tříselného kanálu spolu s krevními cévami

– 13 –


Do vemena zasahuje a přivádí krev velké množství krevních cév, které krví přivádějí látky potřebné na tvorbu mléka. Zvláště nápadné jsou žíly vemena a z nich podkožní nadbříšková žíla zvaná „mléčná žíla“ je u vynikajících dojnic dobře vidět na spodině břicha. Míří od předního pólu vemena směrem k mečové chrupavce a zanořuje se mezi svaly břišní stěny do jamky zvané „mléčná studánka“. Je zde i velmi bohatá síť mízních cév i nervů a nad základnou vemena v mezinoží pod kůží hmatné nadvemenní mízní uzliny. Tyto uzliny bývají při onemocnění vemena zduřelé a bolestivé.

ho období dochází k jejich rozvoji a růstu, na to nastupuje období vyzrávání sekrečního parenchymu a produkce mléka a nakonec s postupujícím věkem nastává doba zmenšování a regrese, kdy dochází k potlačení vývoje, až zániku žlázového parenchymu. Značné změny lze pozorovat i v průběhu jednotlivých reprodukčních cyklů, od nástupu gravidity, po porodu, ukončení sekreční aktivity - zaprahnutí a nástupu další gravidity.

Vývoj vemínek a vemena u savců Vývoj, růst i funkci vemínek u feny a prasnice a vemena u klisny a ovce, kozy a krávy a v nich uložených mléčných žláz ovlivňují nervové a hormonální regulační systémy v organismu budoucích matek a dojnic, v našem případě mladých jalovic. Vývoj, růst i funkci vemena též ovlivňuje normální činnost samičích pohlavních orgánů, projevujících se pravidelností zřetelných pohlavních cyklů (pravidelná říje) a realizací úspěšných cyklů reprodukčních (gravidita, porod a odchov mláďat). Mléčné žlázy u savců se počínají vyvíjet již v raném období nitroděložního vývoje u samic i u samců jako dva zbytnělé pruhy povrchové vrstvy zárodečné tkáně. Rozkládají se na spodině hrudníku a břicha od základu hrudních končetin až po krajinu tříselnou a stydkou jako tzv. mléčné lišty. V tomto rozsahu se mléčné žlázy rozvíjejí např. u kočky, feny, prasnice a řady dalších v přírodě volně žijících savců. V celé této oblasti se mohou vyvíjet v určitém počtu (v závislosti na druhové příslušnosti savce) mléčné hrbolky. Jsou to segmentálně oboustranně zevně patrné základy mléčných bradavek (struků). Pod struky později vznikají plnohodnotné mléčné žlázy, které tvoří základy pro vemínka (mammae). U klisny a přežvýkavců, tedy i u skotu, se vyvíjejí mléčné žlázy pouze ve stydké a tříselné krajině a tvoří zde základ pro vemeno (uber). Vývoj vemínek nebo vemena a mléčných žláz zde uložených zaujímá u samic savců velmi dlouhé období. Začíná od raného embryonálního období vývoje a zasahuje až do dovršení dospělosti, kdy jsou mléčné žlázy po prvním porodu plně funkční a jsou schopné vylučovat mléko. Základ mléčných žláz a vemena, zvaný mléčná lišta se objevuje např. u zárodků prasete již v šestém týdnu po oplodnění. Mléčné žlázy i celá vemínka či vemena prodělávají typické změny i v průběhu stárnutí. Do určitého věkové-

Obr. č. 15: Vývoj mléčné žlázy ve vemenu přežvýkavců (schéma); A – mléčný hrbol na mléčné liště; B – mléčný hrbol, z něhož vybíhá do podkoží buněčný epiteliální čep jako základ pro vývodné cesty a tvoří se vyvýšení jako základ pro struk a žláznaté těleso; C – buněčný epiteliální čep se větví a začíná jeho luminizace

– 14 –


s náznakem strukového kanálku (stadium ještě v průběhu nitroděložního vývoje); D – zvětšený základ pro žláznaté těleso s rozvětveným a luminizovaným základem pro vývodné cesty. Jsou zde patrné základy mléčné cisterny a hlavních mlékovodů, struk a strukový kanálek (stav u mladých jaloviček); E – schéma struktury laktující mléčné žlázy dospělého jedince (mezi dvěma porody); 1 – mléčný hrbolek; 2 – buněčný epiteliální čep; 3 – základ žláznatého tělesa (vazivo a tuková tkáň); 4 – rozvětvený buněčný čep s počínající luminizací; 5 – vývodné cesty (základ pro mléčnou cisternu a hlavní mlékovody); 6 – struk; a – žlázový parenchym; b – mléčné alveoly v lalůčku žlázového parenchymu; c – mlékovody malého lumina (nitrolalůčkové a mezilalůčkové); d – žlázová část mléčné cisterny; e – struková část mléčné cisterny; f – strukový kanálek a strukový otvor; g – tukový polštář vemena ve žláznatém tělese

Změny na mléčných žlázách a vemenu skotu v průběhu stárnutí Vývoj vemena u jaloviček a krav a změny způsobené stárnutím můžeme rozdělit do několika fází: 1) Období embryonálního vývoje 2) Období od narození až do počátku pohlavního dozrávání – tzv. prepubertální období, (do 5 – 8 měsíců stáří) 3) Období puberty (8 – 14 měsíců stáří) 4) Období první gravidity (16 – 25 měsíců stáří) 5) Období krátce před a po porodu 6) Laktační období 7) Regrese mléčných žláz (zasušování a zaprahnutí před dalším porodem) 8) Příprava na další laktaci 9) Stařecké změny na mléčných žlázách je konečnou fází v nastupujícím stáří (9 roků a více). 1) Embryonální základ – mléčných žláz se objevují u zárodků skotu něco přes 1 měsíc starých (1,5 cm dlouhých) v podobě mléčné lišty. Ve stydké krajině se v mléčné liště později objeví na každé straně dvě uzlovitá zduření, tzv. mléčné hrbolky, t j. základ pro struky. Z těchto hrbolků pučí buněčné čepy do podkoží. Z těchto buněčných čepů, které se později dále větví a luminizují, se vyvíjí vývodné cesty žláz vemena (strukový kanálek, mléčná cisterna a mlékovody). Z těchto buněk čepů se daleko později v konečné fázi gravidity dospělých jedinců vytvoří sekreční buňky mléčných žlaz, které zde obaluje zbujelé podkoží a vazivo. To tvoří stroma mléčných žláz. 2) V prepubertálním období je u mladých jaloviček intenzita růstu vemena od narození až do stáří 5 – 8 měsíců v souladu s intenzitou růstu celého těla (tzv. izometrická fáze růstu vemena). Novorozené jalovič-

ky mají dobře patrné struky, v nich strukový kanálek, mléčnou cisternu a v základu žlaznatého tělesa luminizované hlavní mlékovody obalené vazivem. Vyvýšení vemena tvoří především zbytnělé řídké a tukové vazivo, které do stáří 4 – 6 měsíců přibývá pomalu. Obdobně je formován základ vemena i u býčků. 3) U zvířat v období pohlavního dospívání, tedy v pubertálním období (8 – 14 měsíc stáří, různě dle plemenné příslušnosti) a to jen u jedinců samičího pohlaví dochází k výrazným změnám na mléčných žlázách a vemeni, neboť v důsledku zvýšeného vylučování hormonů předního laloku hypofýzy (FSH – folikuly stimulující hormon a LH – luteinizační hormon) intenzivněji dozrávají vaječníkové folikuly a začíná se projevovat i postupně intenzivnější říje. Působí tedy i estrogeny vaječníkových folikulů a progesteron žlutých tělísek, což vede k rozvoji pohlavních orgánů i základů vývodných cest mléčných žláz vemena. Působením hormonů vaječníkových folikulů (estrogenů), žlutých tělísek (progesteronu) a hypofýzy (prolaktinu – LTH a růstového hormonu – STH) dochází k dalšímu rozrůstání buněčných čepů na konci vzniklých vývodných cest, ze kterých se tvoří v této fázi vývoje jemnější sítě mlékovodu. Rostou i struky, mléčná cisterna a dochází ke zmnožení vaziva, včetně tukového. Celkově se vemeno výrazně zvětšuje a prominuje na povrch těla. Období vývoje mezi 4. – 24. měsícem stáří je tedy zvlášť významné. Vysoká kvalita péče o mladé jalovice v tomto období je velmi důležitá a zásadní pro budoucí reprodukční schopnosti s vysokou a kvalitní produkcí mléka. V pubertálním období vemeno začíná růst intenzivněji než tělo (tzv. alometrická fáze růstu vemena). Proto je třeba, aby byla tato mladá zvířata zdravá, dobře živená a chovaná ve zdravém prostředí. 4) V období gravidity nastávají nejvýraznější změny v celém vývoji vemena (jalovice zapouštíme nejlépe ve věku 14 – 16 měsíců). Vlivem hormonální aktivity, která se odehrává v těle budoucí matky - působením hormonů žlutého tělíska z vaječníků i z placenty (progesteron), hypofýzy (prolaktin – LTH, růstový hormon – STH, adrenokortikotropní hormon – ACTH) a nadledvin (kortikosteroidy) pokračuje vývoj všech složek vemena, který směřuje k laktaci. Zhruba v první polovině gravidity, tj. ve fázi zvané mamogeneze, dochází k velmi intenzivnímu rozrůstání a zvětšování vývodných cest mléčných žláz, zvláště v těch nejperifernějších úsecích.

– 15 –


V druhé polovině gravidity se mléčné žlázy a celé vemeno velmi intenzivně připravuje na laktaci. Nejintenzivněji probíhá tento proces v poslední třetině délky březosti. V tuto dobu dochází k nejbouřlivějšímu bujení a luminizaci buněčných čepů v parenchymu mléčných žláz, a tak ke tvorbě dalších jemných sítí vývodných cest mléčné žlázy. Na konci těchto jemných vývodných cest se s blížícím se porodem stále výrazněji formují velmi početné mléčné alveoly a tubuly. Ty představují vlastní sekreční část mléčných žláz. Rozvoj tohoto žlázového parenchymu probíhá z větší části na úkor vazivové a tukové tkáně ve vemeni, které v této fázi vývoje ubývá. Takto vybavené mléčné žlázy vstupují do fáze laktogeneze, která probíhá krátce před porodem a těsně před a po porodu. 5) Období krátce před a po porodu – v tomto období, kdy se výrazně mění hormonální činnost organismu matek, dochází ke značným změnám na mléčných žlázách a vemenu jako celku. Krátce před porodem (několik dní) dochází k velmi intenzivnímu vyzrávání žlázového parenchymu. V sekrečních buňkách se tvoří a shromažďují látky pro tvorbu mléka (mleziva), a tak sekreční buňky mléčných alveolů a tubulů začínají fungovat. Dochází k vylučování sekretu do dutin mléčných alveol, mlékovodů a mléčných cisteren. Celé vemeno je intenzivně prokrvováno a celkově se zřetelně zvětšuje. Žlaznaté těleso je tuhé, ale i elastické, má napjatou kůži a zbytnělé struky, je přeplněné sekretem. Souhrn těchto změn se označuje jako vemnání. Je to v podstatě první stadium laktogeneze. Těsně před a po porodu probíhá druhé stadium laktogeneze. To je charakterizováno bohatou sekreční aktivitou velmi početných sekrečních buněk žlázového parenchymu, které vylučují těsně před a ještě i 3 – 6 dnů po porodu mlezivo, nezbytné pro novorozená mláďata. V období laktogeneze přecházejí mléčné žlázy z fáze nesekreční – klidové, do fáze sekreční. Při laktogenezi se uplatňují především hormony hypofýzy (prolaktin – LTH; růstový hormon – STH; adrenokortikotropní hormon – ACTH, který ovlivňuje sekreci kortikosteroidních hormonů nadledvin). V prvním stadiu laktogeneze je zvýšená sekrece estrogenů z placenty, avšak výrazně se snižuje hladina progesteronu (zánik žlutého tělíska), což umožňuje průběh blížícího se porodu a zvyšuje se tím účinnost prolaktinu, který podporuje sekreci mléčné žlázy.

Sekrece mleziva a později mléka je podmíněna i zvýšenou sekrecí oxytocinu, který přispívá ke spouštění neboli ejekci mleziva a později v průběhu laktačního období i mléka.

Obr. č. 16: Mikroskopická stavba žlázového parenchymu vemene; Mikroskopická stavba žlázového parenchymu vemena při stání na sucho (A) a v plné laktaci (B). Při stání na sucho (zaprahnutí) jsou vývodné cesty (1) zúžené, alveoly jsou jen málo zastoupené (2), buňky nejeví známky sekrece. V plné laktaci jsou vývodné cesty širokého průsvitu (3) a žlázový parenchym je bohatý na mléčné alveoly (4).

6) Laktační období – několik dní po porodu po vyloučení mleziva již dochází k běžné sekreční aktivitě mléčných žláz a k vyprazdňování vemena po určitou dobu sáním mléka mládětem a po odstavu mláďat u krav dojením. Laktace jako proces je nastartována specifickou hormonální regulační činností organismu matky v období porodu a pravidelným vyprazdňováním vemena je udržována. Stimulací vemena dotykem při sání mláďat nebo rukou dojiče je vyprovokováno reflexní podráždění neuroendokrinních sekrečních buněk v mozku (hypotalamu) a tak i zvýšené uvolnění oxytocinu. Ten způsobí kontrakci košíčkových (myoepitelových) buněk mléčných alveol a tubulů, což umožňuje ejekci mléka z dutin alveol a tubulů do vývodných cest ve vemeni. Odtud je získáváno mléko dojením. Laktační období u dojných plemen krav trvá v závislosti na dalším zabřeznutí přibližně 300 – 350 dnů. Oproti ostatním savcům je velmi dlouhé. Sekrece mléčných žláz se v prvé fázi (2 – 8 týdnů)po porodu

– 16 –


zvyšuje, dosáhne vrcholu po 2 – 3 měsících a postupně opět klesá. Přesný obraz o proběhlé laktaci v průběhu jednoho laktačního období nám dává sestavená laktační křivka. S blížícím se dalším porodem denní nádoj pomalu ubývá, neboť růstová aktivita žlázového parenchymu v důsledku změn v sekreci hormonů, čím blíže k dalšímu porodu, tím více postupně klesá. Dochází k periodické regresi mléčných žláz a celého vemena. 7) Období regrese mléčných žláz – je to období dočasného ukončení laktace (zaprahnutí). Tento proces začíná samovolně nebo je třeba jej vyvolat u vysoko březích krav nejméně 2 měsíce před dalším porodem. Docílíme toho snížením krmné dávky, hlavně koncentrovaného krmiva buď náhle ukončeným dojením, a nebo postupně méně častým vydojováním. Tomuto procesu říkáme zasušování a dosáhneme tím zaprahnutí neboli stání na sucho. Je to nezbytný proces, který slouží jako příprava pro opětnou kvalitní laktaci po opakovaném zabřeznutí a porodu dojnice. Pokud je období stání na sucho před dalším porodem kratší než 2 měsíce, snižuje se v následné laktaci dojivost. Laktace probíhající bez přerušení neumožňuje normální obnovu a regeneraci sekrerečních alveolárních buněk. V tomto období nastává rozsáhlá involuce (úbytek) především sekrečního parenchymu vemena. Sekreční buňky ztrácejí svoji aktivitu a z velké části zanikají, zmenšují se mléčné alveoly a tubuly a mnohé též zcela zanikají. Zužují se i vývodné cesty a celé vemeno se zmenšuje. Značný úbytek žlázového parenchymu ( až na ) je nahrazen zčásti zmnožením řídkého a tukového vaziva. Velký úbytek sekreční části vemena není tedy na první pohled nápadný. V důsledku těchto změn se mléčné žlázy dostávají do klidového, nefunkčního stavu. Tento stav však není zcela totožný se stavem před první laktací, neboť vemeno jako celek je více rozvinuté, zůstává větší. Proces je opět řízen hormony (je snížená sekrece prolaktinu – LTH, růstového hormonu – STH, ACTH a TSH) i dalších hormonů (parathormon, inzulin, hormony štítné žlázy a nadledvin), které jsou nutné pro tvorbu mléka. Vysoká hladina progesteronu ze žlutého tělíska vaječníku a z placenty tlumí účinky prolaktinu. 8) Příprava na další laktaci – probíhá s blížícím se dalším porodem, kdy dochází opět k závažným změnám na vemeni vysokobřezích krav. Žlázový parenchym opět bují. Vydatně se množí sekreční buňky, přibývá mléčných alveol a tubulů a rozšiřují se vývodné cesty.

To vše se děje i na úkor zmnoženého řídkého a tukového vaziva, které postupně mizí. Opakují se obě stádia laktogeneze. Rozvoj sekrečních částí mléčných žláz je tak bouřlivý, že dochází k ještě výraznějšímu zvětšení vemena a zmnožení sekrečních alveol, než tomu bylo před prvním porodem, což může být předpoklad pro další zvýšení dojivosti. 9) Stařecké změny na vemeni – nastupují u starých a přestárlých jalových krav a jsou obdobné jako po dočasném ukončení laktace březích dojnic před blížícím se porodem s tím rozdílem, že jsou nevratné. Objevují se nejprve plíživě u stárnoucích krav, přibližně po 8 – 9 roku života. Jsou charakterizované především úbytkem nadojeného mléka. Žlázový parenchym postupně mizí a je nahrazen vazivem, vemeno je houbovité konzistence, nepružné, ochablé až nakonec mléčné žlázy v důsledku hormonální disbalance již není možno uvést do aktivního stavu. Rudimentální mléčná žláza samců – embryonálně založené mléčné žlázy v podobě uzlovitého zduření (mléčných hrbolků) se po narození již dále nevyvíjí a zůstanou zachované většinou pouze zakrnělé struky. V důsledku poruchy hormonální rovnováhy se může vyvinout i u samců funkční sekreční parenchym, který může vykazovat jen malou sekreční aktivitu. Takové případy jsou známé především u kozlů.

Funkce mléčných žláz a celého vemena krávy Mléčné žlázy savců jsou soustředěné buď do vemínek (fena, prasnice, kočka) nebo u kobyly, krávy, ovce a kozy do vemena. Jsou to žlázy s omezenou délkou sekrece mléka. Tato doba je obecně vázána na dobu výživy odchovávaných mláďat od narození až do odstavu, tedy do doby, kdy jsou mláďata schopna přijímat v plné míře a samostatně potravu stejnou jako dospělá zvířata. Krátce před a po porodu se vemeno nebo vemínka výrazně zvětšují a mění svoji strukturu tak, že mohou vyměšovat mléko. S postupným osamostatňováním mláďat a méně častým sáním ze struků se mléčné žlázy umírňují v sekreční aktivitě, až dojde k zaprahnutí. Mléčné žlázy soustředěné ve vemeni či vemínkách jsou orgány, které u savců zajišťují výživu mláďat po narození, neschopných samostatné existence až do doby, kdy vyspějí natolik, že nemusejí sát mléko a kdy již tuto péči nepotřebují a dokáží se uživit sama a jiným způsobem. Jsou to tedy velmi důležité orgány, které u savců zajišťují koneč-

– 17 –


nou fázi reprodukce, a tak i zachování druhu. Pouze u několika druhů savců, jmenovitě u domácích přežvýkavců, především u skotu, koz a ovcí bylo chovatelskými zásahy člověka docíleno toho, že doba sekrece mléka a jeho získávání dojením (tj. tzv. laktační období) byla výrazně prodloužena. Tím bylo zvýšeno množství vyměšovaného a nadojeného mléka, které představuje svým optimálním obsahem všech potřebných látek nejen nejvhodnější výživu pro odchovávaná mláďata, ale je velmi hodnotnou a důležitou součástí výživy člověka. Budoucí sekreční aktivita buněk žlázového parenchymu a vyměšování a získávání mléka, ať již sáním mláďat nebo vydojováním, je podmíněna dokonalým vývojem mléčných žláz a vemena jako celku. Je podmíněna i řádným vývojem pohlavních orgánů, pravidelnými pohlavními cykly, zabřeznutím, následnou graviditou a porodem. Právě v období gravidity a téměř před a po porodu jsou tyto vývojové změny nejbouřlivější. Tento proces je zajišťován v jednotlivých obdobích neuroendokrinními řídícími mechanismy, které navazují na neuroendokrinní reflexy. Začátek sekreční aktivity mléčných žláz vemena je podmíněn graviditou a proběhlým porodem. Nejdříve tedy začíná příprava sekrečních buněk a celého vemena před ukončením gravidity a masivní sekrece žláz nastupuje s probíhajícím porodem a dále po porodu. U krav, koz a ovcí začíná takto poměrně dlouhé laktační období. Mléko k potravinářským účelům je možné používat přibližně po prvním týdnu po porodu a 7 – 8 týdnů před dalším porodem.

Obr. č. 17: Vylučování mléčných bílkovin a tukových kapének ze sekrečních buněk mléčného alveolu (nebo tubulu) do lumina alveolu (tubulu), tzv. sekrece mléka (schématicky); A – základní membrána stěny mléčného alveolu (tubulu); B – seřazené sekreční buňky stěny alveolu v různé fázi sekrece; C – buněčná membrána sekreční buňky; 1 – buněčné jádro; 2 – tekutá část buněčného obsahu (cytoplazma) s celou řadou buněčných organel, které zajišťují důležité funkce v buňce, jako je tvorba mléčných bílkovin a další; 3 – buněčné organely; 4 – mléčné bílkoviny před sekrecí, nahromaděné v buňkách v podobě granul; 5 – tukové kapénky (kuličky) uvnitř v buňkách, největší jsou připravené opustit buňky při sekreci mléka; 6 – uvolněné bílkoviny mléka již v dutině alveolu; 7 – uvolněné tukové kapénky do dutiny alveolu po vyloučení součástí mléka z buňky; a – sekreční buňka stěny mléčného alveolu (tubulu), ve kterém se tvoří složky mléka; (viz. sign. č. 4, 5); b – sekreční buňka alveolu se začíná zaškrcovat při pólu obráceném do dutiny alveolu i s největší tukovou kapénkou; c – zaškrcená buněčná membrána sekreční buňky praskne a tuková kapénka se uvolní z buňky do dutiny mléčného alveolu (tubulu); d – z dutiny sekreční buňky vystupuje i bílkovinná složka mléka (4); e – nízká sekreční buňka s reparovanou (celistvou) buněčnou membránou je po ejekci mléka při dojení připravena opět shromažďovat součásti mléka a tím se bude opět zvětšovat a nabývat kubického až cylindrického tvaru (proces se při laktaci stále opakuje)

Tvorba mléka Mléko se tvoří v průběhu laktačního období kontinuálně v mléčných žlázách vemena. Vzniká v sekrečních buňkách mléčných alveol a tubulů. Při tvorbě mléka rozlišujeme dvě fáze: Je to fáze sekreční, kdy sekreční buňky resorbují stavební látky mléka z krve a mízy a vylučují je buď v syntetizované nebo v nezměněné formě do dutin mléčných alveol a tubulů. Nato nastupuje fáze exkreční (ejekce) mléka, kdy dochází k vytlačování mléka z dutin alveol a tubulů do vývodných cest mléčných žláz. Odtud je dále mléko vysáváno mládětem nebo vydojeno. Vytlačování mléka z dutin alveol a tubulů do vývodných cest způsobují košíčkové (myoepitelové) buňky, které se smršťují působením hormonu oxytocinu.

Obr. č. 18: Tvar sekrečních buněk mléčných alveol na řezu (mikroskopický obraz – schéma); A - před ejekcí a vydojením již vyloučeného mléka (sekreční buňky jsou po sekreci jejich obsahu do dutiny alveol nízké a celistvé); B – po vydojení a opětném postupném vylučování mléka do dutin mléčných alveol (sekreční buňky jsou naplněné složkami mléka a jejich celistvost je narušena odlučováním mléčných kuliček); a – rozšířené lumen dutiny alveolu s nashromážděným mlékem; b – sekreční buňky jsou po vyloučení mléka do dutiny alveolu před vydojením nízké; c – sekreční buňky jsou záhy po vydojení mléka a vyprázdnění dutin alveolů vysoké; d – v buňkách je nashromážděné nově vzniklé mléko; jsou patrné známky vylučování tukových kuliček i tekuté složky mléka do lumina ještě ne zcela vyplněných mléčných alveol; e – uvolněné tukové kuličky z buněk dutin mléčných alveol a tubulů

– 18 –


Sekreční fáze Stavební látky pro tvorbu mléka pronikají do sekrečních buněk mléčných alveol a tubulů z krve a mízy. Z nich se syntetizuje v organelách cytoplazmy sekrečních buněk mléčných alveol a tubulů mléčný tuk (mléčná tělíska), mléčný cukr (laktóza) a téměř všechny bílkoviny mléka. Z krevní plazmy sekreční buňky přijímají a do mléka přímo předávají v nezměněné formě vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Přímo z krve touto cestou pronikají do mléka nezměněné imunoglobuliny (ochranné protilátky), vitamíny, enzymy, ale také škodlivé a cizorodé látky (herbicidy, insekticidy, polychlorované bifenyly – PCB, léky aj.). Tyto stavební látky důležité pro tvorbu mléka jsou zabezpečovány dostatečnou a harmonickou hormonální činností žláz s vnitřní sekrecí. Z hypofýzy je to důležitý prolaktin neboli laktotropní hormon (LTH) – pro syntézu bílkovin, především kaseinu v sekrečních buňkách mléčných žláz a růstový hormon – somatotropin (STH), který zajišťuje přísun živin do sekrečních buněk, důležitých pro syntézu mléka. Z hypofýzy se dále uvolňují hormony, které ovlivňují zvýšenou sekreční aktivitu štítné žlázy – tyreotropní hormon (TSH) a nadledvin – adrenokortikotropní hormon (ACTH). Takto navozená zvýšená sekrece hormonu štítné žlázy tyroxinu a hormonů nadledvin – kortikosteroidů zajišťuje patřičnou úroveň metabolismu pro udržení laktace. Insulin z břišní slinivky je důležitý při syntéze mléčného cukru (laktózy) a parathormon z příštítných tělísek se účastní metabolismu vápníku a vitamínu D. Činnost těchto žláz s vnitřní sekrecí však může být účinná až při dokonalém přísunu hodnotných a kvalitních živin v krmné dávce odpovídající množství získávaného mléka.

Exkreční fáze neboli ejekce mléka Exkrece neboli ejekce mléka je vytlačování mléka z dutin mléčných alveol a tubulů dále do mlékovodů a mléčné cisterny. Odtud je strukovým kanálkem mléko periodicky vysáváno případně vydojováno ke konzumaci i k dalšímu zpracovávání. Ejekce je proces aktivní, který je navozen hormonálně vyvolanou kontrakcí košíčkových (myoepiteliálních) buněk umístěných na povrchu mléčných alveol a tubulů. Kontrakcí dochází ke zvýšení tlaku v dutinách alveolů a tubulů a tím i k jejich vyprazdňování. Má-li být vemeno vyprázdněno, je třeba tuto ejekci,

Obr. č. 19: Schéma reflexu ejekce neboli exkrece mléka z mléčných alveol a tubulů. Stimulace struku sajícím mládětem vyvolává reflexní sekreci oxytocinu v hypotalamu mezimozku. Ten se uvolní ze zadního laloku hypofýzy, kde je deponován. Uvolní se do krevního oběhu a způsobí smrštění košíčkových (myoepitelových) buněk na mléčných alveolách a tubulech a tím je vytlačeno mléko z dutin alveol a tubulů do vývodných cest mléčné žlázy.

neboli spouštění mléka vyvolat. Ejekce je podmíněna působením oxytocinu, hormonu, který se do krve uvolňuje z nervového laloku hypofýzy, kam je transportován ze sekrečních jader části mozku zvané hypotalamus a v hypofýze je skladován. Zvýšenou sekreci oxytocinu v hypotalamu a jeho uvolnění z neurohypofýzy do krve vyvolají nervové vzruchy (stimuly), které vznikají při dotyku struků před dojením nebo při sání struku mládětem. Nastartuje se tak neuro-endokrinní reflex, který zajistí zvýšenou sekreci oxytocinu (viz obrázek). Oxytocin způsobuje kontrakci košíčkových (myoepitelových) buněk mléčných alveol a tubulů, a tak dochází k ejekci mléka z dutin alveol do vývodných cest mléčných žláz, které odtud může být mládětem vysáto a nebo vydojeno. Ejekce pokračuje při vyprazdňování vemena až do ukončení sání nebo vydojování. Je to tedy proces časově omezený, opakující se při periodickém sání, či dojení.

Získávání mléka Mléko se v sekrečních buňkách mléčných alveol a tubulů tvoří neustále, pokud buňky mají dostatečný pří-

– 19 –


sun živin z krve a mízy. K tomu přispívá a je nezbytná též dokonalá a harmonická činnost žláz s vnitřní sekrecí. Je známo, že dokonalé vyprazdňování mléčných žláz vemena podporuje tvorbu mléka v sekrečních buňkách. Nedostatečné vydojování působí naopak na tvorbu mléka negativně. Dříve převládal názor, že mléčná sekrece probíhá i po celou dobu dojení a že tuto sekreci řídí určité stimulační faktory. Nyní je všeobecně známo, že všechno mléko získané při jednom dojení je přítomné v mléčných žlázách vemena na začátku dojení již hotové a je při ejekci vytlačováno z nejzazších dutých částí mléčných žláz, alveol a tubulů smrštěním košíčkových buněk do vývodných cest mléčných žláz. Tento aktivní proces – spouštění mléka je nastartován toliko ve stavu klidu a pohody i při krmení, kdy probíhá na základě vyvolaného neuroendokrinního reflexu dostatečně vysoká sekrece oxytocinu. Různé stresové situace jako, týrání a špatné zacházení naruší průběh neuroendokrinního reflexu, oxytocin není vylučován v dostatečné míře, a tak narušené dojnice při dojení nespustí pokud se neuklidní. Pro udržení nebo i zvýšení produkce mléka je důležitá pravidelnost při dojení a dokonalé vydojování.

Seznam použité literatury: BARONE, R.: Anatomie comparée des mammiféres domestoques.Ecole Nationale Véterinaire de Lyon, Beaux Arts J. & Tixier et Fils S.A, 1978: 951 ČERVENÝ, Č., KOMÁREK, V., ŠTĚRBA, O.: Koldův altas veterinární anatomie. Grada Publ., 1999: 702 ČERVENÝ, Č.: Vemínka feny, jejich krevní oběh a lymfatická drenáž. Veterinářství, 53; 2003/8: 323 – 328 ČERVENÝ, Č.: Vemeno skotu. Farmář. 2003/9: 40-42 HABERMEHL, K. H.: Haut und Hautorgane: In NICKEL, R., SCHUMMER, A., SEIFERLE, E.: Lehrbuch der Anatomie der Haustiere. Berlin und Hamburg; Paul Parey, 1984:453 – 581 KÖNIG, H. E., LIEBICH, H.G. a spol: Anatomie der Haussäugetiere. Lehrbuch und Farbatlas für Studium und Praxis. 3. Auflage. Schattauer, Stuttgart, New York, 2005:765 SMOLICH, A., MICHEL, G.: Mikroskopische Anatomie des Haussiere. 2. Auflage. G.Fischer Verlag; Jana. Stuttgart, 1992:548

– 20 –


ANESTEZIE MLÉČNÉ ŽLÁZY MVDr. Radovan Kabeš, MVDr. Mária Patschová, MVDr. Zdeněk Žert, CSc., Dipl. ECVS, Klinika chorob koní, FVL, VFU Brno Prof. MVDr Bohumír Hofírek, DrSc., Česká buiatrická společnost

Anatomický přehled Mléčná žláza u skotu je senzitivně inervována n. iliohypogastricus, n. ilioinguinalis a ramus genitalis n. genitofemoralis. Kůže kaudální partie mléčné žlázy je inervována mamarickými větvemi n. pudendalis.

Indikace Indikace: vyblokování bolestivosti při operacích v parenchymu, při amputaci mléčné žlázy nebo jejich částí a při chirurgickém ošetření struků.

Kontraindikace Nepřípustná je aplikace lokálního anestetika do míst flegmonózně zanícených.

Mechanismy působení lokálních anestetik Přesný mechanismus účinku lokálních anestetik není znám. Místem účinku lokálních anestetik je membrána nervového vlákna (axonu) zajišťujícího vedení vzruchu. Na membráně je udržován díky vysoké koncentraci iontů

sodíku extracelulárně a draslíku uvnitř vlákna klidový membránový potenciál -0,7 mV. Při podráždění dochází k dočasnému narušení propustnosti membrány pro sodíkové ionty a díky jejich prostupu přes selektivní iontové kanály dochází k její depolarizaci. Na dobu 1 až 2 msec vzniká potenciální spád (akční potenciál), který zajistí vedení nervového vzruchu po nervovém vláknu. Senzory v membráně reagují na změnu elektrických poměrů a postupně otevírají selektivní sodíkové kanály a zajišťují posun vzruchu. Při zotavení se membrána repolarizuje přestupem draslíkových iontů vně membrány do klidového stadia. Místní anestetika brání vedení vzruchu ovlivněním elektrofyziologických procesů na nervové membráně těmito procesy: - snížením amplitudy akčního potenciálu; - poklesem rychlosti vzestupu akčního potenciálu; - vzrůstem depolarizačního prahu; - snížením rychlosti vedení. Konečným výsledkem je úplná nevzrušivost (blokáda) axonu, jejíž podstatou je neschopnost sodíkových iontů pronikat membránou – nedepolarizační blokáda. Mechanismus vzniku blokády je vyjádřen v tabulce 1 přehledem teorií účinku lokálních anestetik na mechanismus přenosu vzruchu.

Tabulka 1 – Teorie účinku lokálních anestetik Teorie Povrchového náboje

Expanze axonové membrány Specifických membránových receptorů Kombinace expanze membrány a specifických receptorů

Místo na membráně Lipofilní báze lokálních anestetik se váží na aktivní místa membrány a uzavírají sodíkové kanály Nabobtnání membrány nervového vlákna

Reprezentativní agens Benzen

Účinek Vzestup membránového potenciálu, kondukční blok

Benzokain

Receptory na vnější ploše poblíž sodíkových kanálů Reptory na vnitřní ploše poblíž sodíkových kanálů

Tetrodotoxin (TTX) Saxitoxin (STX) Kvarterní amoniové báze, amidy a estery lokálních anestetik

Komprese iontových kanálů, prevence depolarizace, zábrana vedení vzruchu Biotoxiny, nejvíce brzdící přenos impulsu Neutrální báze (B) bránící prostupu v místě penetrace membrány nebo nabitá kationtová báze (BH+), působící na axoplazmě rovnovážný stav nepropouštějící sodíkové ionty.

– 21 –


Komerční přípravky lokálních anestetik jsou připravovány jako soli slabých kyselin, aby byly dobře rozpustné a stabilní. Po aplikaci do normální nebo zanícené tkáně dochází ke zvýšení pH roztoku a z anestetik se uvolní liposolubilní báze. Tyto sloučeniny jsou schopny prostupovat lipidovou buněčnou membránou až k axoplazmě, kde opět částečně ionizují a ve formě iontů pak cestují zevnitř axonu do sodíkových kanálů a uzavírají je. Účinek lokálních anestetik není jen pouhá blokáda sodíkových kanálů, ale jejich účinek spočívá i v tom, že prodlužují čas, po který jsou kanály v inaktivním stavu.

Typy nervových vláken Periferní nervová vlákna jsou klasifikována podle své fyziologické funkce a rychlosti vedení vzruchu (tabulka 2). Myelin zvyšuje průměr vlákna a slouží jako nespecifické místo pro vazbu lokálních anestetických molekul. Myelinová pochva je pro lokální anestetika relativně ne-

propustná. Sodíkové kanály jsou u silnějších vláken méně frekventované, což přispívá ke snížení citlivosti k účinku lokálních anestetik. Blokáda je nejúčinnější u rychlých C vláken, protože jsou obklopeny menšími izolačními vrstvami a neplatí tedy, že jsou více vnímavá k lokálním anestetikům.

Druhy lokálních anestetik Podle základního chemického složení se dělí místní anestetika do dvou velkých skupin – animoesterového a aminoamidového typu. Jejich obecný chemický vzorec zahrnuje aromatickou skupinu spojenou buď esterovou nebo amidovou vazbou s aminovou skupinou. Aromatická část molekuly je lipofilní, aminoskupina je hydrofilní. Esterová skupina je hydrolyzovatelná esterázami, amidová se rozkládá pouze jaterními enzymy. Modifikací konfigurace jednotlivých skupin anestetik lze ovlivnit jejich účinek a fyzikální vlastnosti. Většina používaných

Tabulka 2 – Klasifikace nervových vláken a postup jejich blokády Typ vláken Aα

Myelin Výrazný

Průměr (µm) 12-20

Priorita blokády 5

Aβ

Funkce Somatická motorická Hmat, tlak

Silný

5-12

4

Aγ

Propriorecepce

Silný

3-6

3

Aδ

Bolest, teplota

Slabý

2-5

2

B

Vazikontrikce, pregangl. symp. Bolest, postgangl. symp.

Slabý

1-3

1

Bez

0,3-1,3

2

C

Tabulka 3 – Přehled přípravků a účinků základních dostupných lokálních anestetik Agens

Komerční název

Účinek Aminoesterová anestetika Místní

Kokain Benzokain Prokain Clorprokain Tetrakain

Americaine Novocaine Nesacaine Pontocaine, Amethocaine

Lidokain Prilokain Dibukain Etidokain Mepivakain Bupivakain LEA-103

Xylocaine, Lignocaine Citanest Nupericaine Duranest Carbocaine Marcaine Ropivacaine

Místní infiltrační, svodné, epidurální infiltrační, svodné, epidurální místní, subarachnoideální Aminoamidová anestetika infiltrační, svodné, intraartikulární, epidurální infiltrační, svodné, epidurální Místní infiltrační, svodné, epidurální infiltrační, svodné, intraartikulární, epidurální infiltrační, svodné, epidurální, suarachnoidální infiltrační, svodné, epidurální, subarachnoideální

– 22 –

Příznak blokády Ztráta motorické funkce Ztráta vjemu hmatu a tlaku Ztráta propriorecepce Ústup bolesti, teplocitu Vzestup teploty kůže Ústup bolesti, teplocitu


Tabulka 4 – Fyzikální, chemické a biologické vlastnosti běžných lokálních anestetik Látka

Rozpustnost v tucích

Prokain Chlorprokain

0,5 1

Lidokain Mepivakain Prilokain

3 2 1

LEA-103

15

Tetrakain Bupivakain Etidokain Dibukain

80 28 140 15

Síla účinku pak Nástup akce (potence) Nízkopotentní a krátký učinek 1 8,9 pomalý 1 9,1 rychlý Středně silná potence a středně dlouhé působení 2 7,7 rychlý 2 7,6 rychlý 2 7,7 rychlý Středně silná potence a dlouhodobý účinek 6 8,1 rychlý Vysoká potence a dlouhodobý účinek 8 8,6 pomalý 8 8,1 střední 8 7,7 rychlý 15 8,5 rychlý

lokálních anestetik jsou terciální aminy, komerčně jsou dodávány jako kyselé hydrochloridy bází v disociované formě. V tabulce 3 jsou uvedena základní aminoesterová a aminoamidová lokální anestetika a jejich použití. Farmakologické vlastnosti lokálních anestetik, které determinují jejich klinický význam jsou uvedeny v tabulce 4. Většina esterových anestetik je metabolizována rychle plazmatickou cholinesterázou a má krátký poločas rozpadu. Amidy jsou velmi stabilní, nehydrolyzují cholinesterázou a musí být enzymaticky odbourávány v játrech. Síla účinku je dána stupněm rozpustnosti v tucích a přiblížením pKa fyziologickým hodnotám pH (7,4). Délka trvání účinku je dána vazností na bílkovinu a vazoaktivitou lokálních anestetik. Postranní řetězce zvyšují vaznost na protein a prodlužují dobu trvání anestézie. Na druhé straně je např. lidokain lepší vazodilatátor než prilokain, takže i když má delší vedlejší řetězec, je rychleji vstřebáván. Tabulka 5 – Spektrum lokálních anestetik podle jejich toxicity nejmenší - toxicita - nejvyšší

Kokain Dibukain Tetrakain Bupivakain Etidokain Ropivakain Mepivakain Lidokain Prilokain Prokain Chlorprokain

Vaznost na protein (%)

Doba účinku

6 ?

60-90 30-60

65 75 55

90-180 120-180 120-240

95

180-360

80 95 95 ?

180-360 180-500 180-600 180-240

Jedním z nejstarších poznatků o účincích lokálních anestetik je skutečnost, že ztráta citlivosti nastupuje dříve než motorická blokáda, protože tenčí nervová vlákna jsou na anestetika citlivější než silnější. Koncentrace anestetika však musí být nejsilnější při znecitlávění C vláken, Aα a Aδ vlákna jsou citlivější již k nižším koncentracím. Při znecitlivění nervového vlákna zajistí účinnou blokádu vedení vzruchu kontakt nejméně 3-4 mm nervu s anestetikem. Zachycení nejméně tří Ranvierových zářezů je nezbytné pro zastavení vedení vzruchu. Vedle koncentrace, tloušťky a typu vlákna, hraje pro účinnost anestetika důležitou roli také složení okolní tkáně, schopnost absorpce anestetika touto tkání, stupeň distribuce a eliminace z místa injekce. Relativní toxicita různých anestetik je proporcionální jejich anestetické účinnosti – tabulka 5.

Farmakologie vybraných lokálních anestetik Prokain Hydrochlorid prokainu je první syntetické anestetikum používané k lokální anestézii. Jedná se o relativně slabé esterové anestetikum, které je bráno jako standard pro porovnání síly účinku a toxicity ostatních anestetik. Prokain ve 2 až 4% vodném roztoku je nedráždivý, rychle účinný a minimálně toxický. Metabolizuje se v séru na paraaminobenzoovou kyselinu (PABA) a dietylaminoetanol (DEAE). Do současnosti je prokain používán pro infiltrační anestézii, svodné a intrasynoviální diagnostické injekce. Svodná lokální anestézie nastupuje asi za 10 minut a trvá 45–90 minut.

– 23 –


Lidokain Hydrochlorid lidokainu je první lokální anestetikum aminoamidového typu a po určitou dobu bylo nejčastěji používaným anestetikem v klinické praxi. Cenná je jeho vysoká potence, rychlý nástup účinku, dostatečně dlouhá anestézie a minimální lokální reakce. Je účinný při poloviční koncentraci v porovnání s prokainem. Je biologicky odbouráván v játrech na dietylaminoacetát. Clearance je závislá na průtoku krve játry. Částečně se podílí na snížení hladiny lidokainu v krvi také plíce a účinně tak omezují koncentraci přípravku, který se dostává s krví do mozku. Pro infiltrační a svodnou anestézii se používá 1%, resp. 2% koncentrace přípravku. V gelech a kapkách pro povrchovou anestézii je lidokain v koncentraci 4%. Celkově působí lidokain antiarytmicky a vagomimeticky. Toxické příznaky nastupují po aplikaci lidokainu intravenózně v dávce 4 mg/kg. Závažnost klinických potíží závisí na rychlosti expozice mozkových buněk účinkům lokálního anestetika. Kardiovakulární systém je relativně rezistentní (letální kardiovaskulární dávka je 78 mg/kg), křeče však vyvolává dávka 11 mg/kg v intravenózním bolu a 21 mg/kg v intravenózní infuzi (rychlostí 8 mg/ kg/min). Alergické reakce na aminoamidová anestetika jsou vzácné.

Bupivakain Bupivakain hydrochlorid je také aminoamidové anestetikum. V porovnání s lidokainem je 2-4 krát potentnější. Má pomalejší nástup účinku, který však trvá déle. Používá se v nízkých koncentracích (0,124, 0,25, 0,5, 0,75 %). Používá se k infiltrační, svodné a epidurální anestézii. Při intraartikulární aplikaci může bupivakain dráždit a vyvolat zánětlivou reakci. V porodnických indikacích má výhodu výrazné analgezie bez postižení motorické složky. Je více kardiotoxický než lidokain.

Přípravky potencující a inhibující lokální anestézii Vazokonstrikční látky Již od roku 1903 jsou vazokontrikční látky, hlavně adrenalin, přidávány k lokálním anestetikům, aby zlepšily kvalitu a dobu trvání anestézie a minimalizovaly riziko lokálních toxických změn. Prolongace účinku krátce působících anestetik je po přidání adrenalinu výrazná, u dlouhodobě působících přípravků nemá tak velký význam.

Účinek přídavku adrenalinu při epidurální anestezii není znám a nezahrnuje pravděpodobně pouze vazokontrikční efekt.

Hyaluronidáza Hyaluronidáza depolymerizuje hyaluronovou kyselinu, která představuje základní substanci pojivové tkáně a přispívá tak k lokálnímu rozšíření anestetika. Je využitelná hlavně při blokádě očních nervů na hlavě. V současnosti není rutinně přídavek hyaluronidázy v klinické lokální anestézii používán.

pH Většina lokálních anestetik je distribuována jako kyselé hydrochloridové soli a lepší distribuce v tkáni se dosáhne, upraví-li se pH podaného roztoku k hodnotám fyziologického rozmezí (7,4). Adrenalin výrazně snižuje pH lokálních anestetik, a proto je doporučován přídavek bikarbonátu sodného pro zajištění úpravy pH (1 mEq/10 ml anestetického roztoku).

Zánět Selhání lokální anestézie v akutně zanícené tkáni je známý klinický jev. Je připisován zvýšené tkáňové aciditě.

Vybavení potřebné pro lokální anestézii Při operačních výkonech na stojícím pacientovi se nemůžeme spoléhat pouze na účinek lokálních anestetik a zpravidla doplňujeme anesteziologickou přípravu pacienta celkovým neúplným znecitlivěním. Zákroky v kleci preferované některými praktiky, považujeme za nebezpečné hlavně pro pacienta. Pro aplikaci lokálních anestetik potřebujeme kompletní sadu jednorázových jehel, spinální jehly se stiletem a čerstvý komerční roztok anestetika. Místo vpichu (zvláště pro epidurální aplikaci) je nutno připravit jako pro chirurgický zákrok, abychom minimalizovali nebezpečí infekce. Na strucích můžeme pro snížení krvácení při operaci a zajištění podmínek pro intravenózní infiltrační anestézii použít pneumatický turniket nebo gumové škrtidlo.

Znecitlivění celé mléčné žlázy Vysoká epidurální anestezie Indikace: císařský řez na ležícím zvířeti, totální nebo částečná amputace mléčné žlázy, operace na pánevních končetinách na ležícím zvířeti.

– 24 –


Injekční technika: Pro aplikaci anestetika je nejvhodnější meziobratlový prostor mezi prvním a druhým ocasním obratlem, který je prostornější a snáze punktovatelný oproti prostoru mezi křížovou kostí a prvním ocasním obratlem. Tento prostor se snadno punktuje, uchopíme-li ohon asi 15 cm od jeho báze, volně s ním zahýbáme nahoru dolů a ukazováčkem druhé ruky si vypalpujeme prohlubeň nejvíce pohyblivého intervertebrálního prostoru. Jehlu zasouváme pod úhlem 45 – 60° k páteři. Po průniku interarkuálním vazem zasuneme jehlu do epidurálního prostoru až na dno páteřního kanálu. Při průniku do epidurálního prostoru může dojít k násátí vzduchu do jehly, nebo se o vstupu do tohoto prostoru můžeme přesvědčit nasátím kapky sterilního fyziologického roztoku do jehly. Při aplikaci musí anestetikum vtékat do epidurálního prostoru volně bez velkého tlaku na píst injekční stříkačky. Pro tzv. vysokou epidurální anestézii, při níž jsou zasaženy kořeny spinálních nervů až po úroveň torakolumbálního spojení se aplikuje 75 – 150 ml lokálního anestetika (2% Prokain, 0,25 % Markain apod.). Vyblokování motorických nervů pánevních končetin způsobí spontánní ulehnutí zvířete, takže k anestézii přistupujeme buď v dobře podestlaném boxu nebo využijeme pohodlí sklopného operačního stolu. Tato technika preferovaná při císařském řezu neovlivňuje celkové vědomí zvířete, zachovává polykací reflex. Pro resekci mléčné žlázy se však preferuje inhalační anestézie.

Znecitlivění kaudální části mléčné žlázy Nízká epidurální anestezie Indikace: zákroky na kůži kaudální části mléčné žlázy, ošetření konečníku, pochvy a hrázky, ošetření ohonu. Injekční technika: Aplikace anestetika se provádí stejným způsobem jako při vysoké epidurální anestezii. Tento způsob znecitlivění se liší od předchozího jen množstvím aplikovaného anestetika. Podle velikosti zvířete a zkušenosti použijeme 8 – 15 ml lokálního anestetika. Znecitlivění nastupuje podle druhu anestetika během několika minut a přetrvává 60 a více minut.

Obr. 1: Směr vpichování jehly při interkokcygeální epidurální anestezii

Kontinuální kaudální epidurální anestezie Kontinuální kaudální epidurální anestezie se zajistí zavedením katétru do epidurálního prostoru. Jehla se speciálně upraveným hrotem se zavádí pod úhlem 45°až narazí na tuhý odpor interarkuálního vazu, přes který musí proniknout do páteřního kanálu. Aplikací 10 ml vzduchu prověříme rezistenci. Do jehly se zavede speciální epidurální katétr se styletem, tak aby přesahoval hrot jehly o 2,5-4 cm. Jehla se vytáhne a katétr se ponechá na místě a připevní se k němu aplikační adaptér. Injekční stříkačkou se podá 4-8 ml anestetika. Druhou metodou je aplikace 19,5 cm dlouhé jehly do meziobratlového prostoru mezi L6-S1. Jehla pronikne do páteřního kanálu v hloubce 11-14 cm a do ní se kaudálním směrem zavede 10-20 cm přesahující katétr, který sahá do úrovně S3-5. Množství anestetika se pohybuje na úrovni 4-5 ml.

Znecitlivění poloviny mléčné žlázy Znecitlivění poloviny mléčné žlázy, na které se má provést operační zákrok se docílí paravertebrálním znecitlivěním a svodnou anestézií n. perinealis

CENTRÁLNÍ PARAVERTEBRÁLNÍ ANESTEZIE Indikace: znecitlivění stěny břišní pro laparatomii na stojícím zvířeti, znecitlivění kraniální částí mléčné žlázy Injekční technika: Pro provedení anestezie je důležitá lokalizace vpichů, které leží na průsečíku sagitální linie příslušné strany vzdálené cca 5-7 cm od mediánní roviny s kolmicemi

– 25 –


spuštěným od předního okraje spinálních výběžků obratlů. V rozsahu Th13 – L3 nejprve silnou ostrou jehlou propíchneme kůži a splikujeme malé depo (2 ml) anestetika podkožně. Pak použijeme 8-12 cm dlouhou spinální jehlu, kterou zavádíme do hloubky. Jakmile odhalíme kraniální okraj žeberního výběžku aplikujeme první dávku (10 ml) anestetika (znecitlivění dorzální větve spinálního nervu), pak zasuneme jehlu hlouběji před žeberní nebo artikulární výběžek a aplikujeme druhou dávku (10 ml) anestetika.

Periferní paravertebrální znecitlivění (dle Kalchschmidta) Indikace: znecitlivění stěny břišní pro laparatomii na stojícím zvířeti, znecitlivění kraniální částí mléčné žlázy Injekční technika: V rozsahu Th13 – L3 se provede znecitlivění spinálních nervů aplikací anestetika v místě průběhu spinálního nervu na konci žeberních výběžků lumbálních obratlů (á 20 ml). Obr. 3: Místa aplikace anestetika A - při centrálním paravertebrálním znecitlivění; L1 k ramus dorsalis (1) a ventralis (2) – při periferním paravertebrálním znecitlivění L1 u konce žeberního výběžku 2. bederního obratle

Obr. 2: Stanovení míst vpichů (o) při dorzální paravertebránní anestezii Obr. 4: Pásma znecitlivění stěny břišní při blokádě Th13 až L3.

ZNECITLIVĚNÍ HRÁZKOVÉHO NERVU (N. PERINEALIS) Svodné znecitlivění n. perinealis se provádí v místě přechodu nervu přes arcus ischiadus. Po odtažení pochvy aplikujeme na příslušnou stranu 10 ml anestetika mírně paramediálně k oblouku sedacímu

– 26 –


Obr. 6: Obstřik báze struku z kraniálního a kaudálního okraje

Obr. 5: Schéma průběhu n. perinealis a místo blokády na arcus ischiadicus

Znecitlivění struků Lokální znecitlivění pro zákroky na strucích provádíme obstřikem báze struku, infiltračním znecitlivěním v okolí operačního zákroku, intravenózní injekcí anestetika po zaškrcení venózního odtoku ze struku, popřípadě znecitlivěním sliznice mlékojemu povrchovým anestetikem.

– 27 –


DIAGNOSTIKA A TERAPIE PORANĚNÍ MLÉČNÉ ŽLÁZY A STRUKU Dr. Susanne Seidl, Dr. R. Martin,Prof.Dr. R. Mansfeld Klinik für Wiederkäuer mit Ambulanz und Bestandsbetreuung der Universität München

Úvod Každým rokem dochází asi u 2 % dojnic k poranění struků, přičemž v jednotlivých chovech podíl poraněných zvířat může vlivem nejrůznějších okolností dosáhnout až 20 %. Vzácněji a nahodile dochází spolu s poraněním struku také k poranění mléčné žlázy. K většině poranění dochází v peripartálním období a jsou způsobena především příšlápnutím struku paznehtem. Poranění nastává také za nepříznivých podmínek ustájení při uvíznutí struku v mřížích roštu za nepříznivých podmínek ustájení nebo se dojnice může poranit také na pastvě o ostnatý drát. Forma a podmínky ustájení mají dnes stále význam při vzniku poranění struků. Zvířata ve vazné stáji jsou vystavena většímu nebezpečí než zvířata ve volném ustájení. Nedostatečná délka a šířka stání při vazném nebo bezstelivovém ustájení, ostré hrany roštů jsou také významným predispozičním faktorem. Hladké a kluzké lože, zábrany omezující pohyb zvířat během vstávání působí rovněž nepříznivě. Mléčná žláza a struky jsou tím ve větším nebezpečí, čím jsou větší a visí hlouběji. Jestliže je odstup od podlahy menší než 40 cm je riziko poranění velmi vysoké. Proto dojnice s odchylkami tvaru vemene (edém, uvolněný závěsný vaz vemene) jsou obzvláště často postiženy. Nedostatečná péče o paznehty a také poruchy látkové výměny v peripartálním období spojené s pohybovými obtížemi při lehání i vstávání napomáhají rovněž vzniku poranění struků. Každé drobné poranění přináší zvýšené riziko. V důsledku exponované lokalizace na struku velmi rychle může dojít k zánětu struku nebo zánětu mléčné žlázy. Nepozornost k poraněním a opožděné jejich ošetření a léčba zhoršují významně prognózu těchto onemocnění. Význam poranění struků je často chovateli podceňován a tato onemocnění jsou velmi často proto ošetřována jako naléhavé případy. Hospodářské ztráty v souvislosti s poraněním struků a mléčné žlázy spočívají v poklesu produkce mléka, vzestupu počtu zánětů mléčné žlázy, v nákladech na jejich léčení a v neposlední řadě také v předčasném vyřazování dojnic.

Formy poranění mléčné žlázy a struků Poranění kůže mléčné žlázy (Vulneratio cutis mammae) Tato forma onemocnění mléčné žlázy přichází poměrně zřídka. Jako příčina přichází v úvahu nejčastěji ostnatý drát. Pokud je poranění kůže jen povrchní a není zasažen parenchym mléčné žlázy, není zpravidla dojení a produkce mléka ovlivněna. Pokud je postižen parenchym vytéká v místě poranění z rány mléko. Jako komplikace se objevují záněty mléčné žlázy, vyvolané především E. coli nebo A. pyogenes, také emfyzém nebo vzácněji abscedující podkožní flegmóna.

Poranění struků (Vulnera papillae) Při poranění struků je třeba rozlišovat dvě velké skupiny. Pří „skrytých poraněních“ se adspekcí jeví kůže vemene jako neporaněná. Při „zjevných poraněních“ je patrné poranění adspekcí s více nebo méně rozsáhlými alteracemi postižených vrstev tkáně.

Zjevná poranění struků Tržné rány struků Na strucích se objevují často tržné rány, které se lokalizují podél nebo příčně struku. Poranění jdoucí podél struků mají příznivější prognózu, protože strukový kanálek nebývá zpravidla poškozen nebo jen velmi málo. Musí být také rozlišováno mezi neperforujícím (sliznice, strukový kanálek a také cisterna jsou nepoškozené) a perforujícím poraněním (sliznice poškozená, mléko odtéká na straně struku poškozeným místem). Terapeutické vyhlídky jsou u neperforujících poranění příznivější a také prognóza s ohledem na zachování funkčnosti postiženého struku je příznivější. U perforujících poranění struků, vzdor řádnému chirurgickému ošetření, se objevují častěji píštěle nebo stenózy. Při odtržení dílčí části, celého struku nebo jeho devastace následkem zhmoždění a sníženého prokrvení v oblasti poškození, je prognóza velmi nepříznivá.

– 28 –


Perforující tržná rána struku (Susanne Seidel, 2006)

Podélná tržná rána struku (Susanne Seidel, 2006)

Poranění struku se ztrátou strukového kanálku (Susanne Seidel, 2006)

Příčná tržná rána struku (Susanne Seidel, 2006)

Úplné odtržení struku po poranění (Susanne Seidel, 2006)

– 29 –


V těchto případech vznikají podmínky a velká rizika pro rozvoj mastitid. Je-li poranění spojeno se ztrátou strukového kanálku, nelze také počítat s obnovením normální funkce struku. Nepříznivou prognózu má také poranění s následnými trvalými morfologickými alteracemi struku.

Poranění struků se ztrátou kůže Při poranění struků se ztrátou kůže mléčné žlázy dochází také často ke ztrátě podkožní vazivově svalové tkáně. Zpravidla není tento druh poranění spojen s perforací . Postižena může ovšem být špička struku a zevní otvor strukového kanálku. Prognóza je odvislá od rozsahu poranění a poškození špičky struku a zejména zevního zakončení strukového kanálku. Ale také poranění lokalizovaná na struku proximálněji přinášejí rizika a jsou prognosticky nepříznivá, jelikož se hojí velmi pomalu, vznikají obtíže při dojení (nedostatečné vydojení) a riziko vzniku mastitidy je velké.

Skrytá poranění struku, zúžení a uzávěra vývodných mléčných cest (Vulnus latens papillae mammae, stenosis et obliteratio ductus lactiferi) K zúžení a uzávěře vývodných cest mléčné žlázy dochází následkem patomorfologických alterací a jedná se o poměrně častá onemocnění, jejichž následkem jsou poruchy odtoku mléka z mléčné žlázy, obtíže a narušování stereotypu dojení, ztráty produkce mléka, riziko vzniku thelitidy a mastitidy. Z hlediska etiologie se jedná o léze vrozené, traumatické, traumaticko-zánětlivé, infekční nebo o malformace. Při vrozených anomáliích mohou být morfologické změny takového charakteru, že pasáž mléka může být znemožněna. Stává se to při nadměrně vyvinuté Fürstenbergově rozetě, při zdvojeném strukovém kanálku, při aplazii velkých mlékovodů apod. Další příčinou mohou být zánětlivé procesy v mléčných vývodných cestách , které se rozvíjejí nejčastěji následkem poranění, které nebylo včas nebo řádně ošetřeno. Stenóza a obliterace vznikají také při infekčních onemocněních, kdy v důsledku patologických procesů na kůži nebo v parenchymu mléčné žlázy vznikají změny, které mohou komprimovat parenchym s následkem stenózy nebo obliterace. Vývodné cesty mohou být ucpány také tkáňovým detritem, který vzniká deskvamací epiteliálních buněk nebo nekrózou buněk žláznatého parenchymu. Podle lokalizace rozlišujeme vysoké, střední a hluboké stenózy. V zásadě jsou stenózy prognosticky nepříznivé a posuzujeme je proto velmi opatrně, vzhledem k jejich etiologii a terapeutické přístupnosti. Při poranění struků s poruchami odtoku mléka zůstává obnova funkce a zachování plné užitkovosti vždy otázkou. Z tohoto hlediska má proto poučení chovatele veterinárním lékařem o předcházení poranění mléčné žlázy a struků základní význam.

Vysoké stenózy

Poranění struku s odtrženou kůží (Susanne Seidel, 2006)

Stenózy na úrovni žlázové části mlékojemu nebo na bázi struku jsou jednak vrozené (často je postiženo více čtvrtí stejné mléčné žlázy) , jednak získané při chronických zánětlivých procesech nebo následkem edémů vysokého stupně. Mléko odtéká jen zvolna nebo vůbec do strukové části mlékojemu a ta zůstává prázdná. Zúžení žlázové části mlékojemu lze vypalovat. Pokusy o terapii zůstávají zpravidla bez efektu. Zvířata jsou vyřazována, přičemž je třeba zvažovat také, že onemocnění může být dědičné.

– 30 –


ku uvíznout a vyvolat jeho stenózu. Chovatel sám někdy anamnesticky hlásí takový případ. Rovněž tělu vlastní materiál, jako tzv. volná tělesa, mléčné kameny, krevní koagula, polypy mohou působit jako ventily a následkem toho tak dochází k nárazovitému přerušování toku mléka. Volná tělesa jsou ve struku zpravidla dobře palpovatelná, vyznačují se pohyblivostí v mlékojemu a občas vyjdou navenek.

Hluboké stenózy ( tvrdá dojitelnost) a) Vrozené stenózy: Schematické zobrazení lokalizace stenóz strukového kanálku (Rolf Mansfeld, 2006 – Zerbe München)

Střední stenózy (zúžení ve strukové části mlékojemu) Stenózy tohoto typu jsou často vrozené. Lumen strukové části mlékojemu je přepaženo ojedinělými nebo mnohočetnými vazivovými septy.

Stenózy v oblasti hrotu struku a strukového kanálku mohou být vrozené (např. atrezie strukového kanálku). V těchto případech vzhledem ke špatné prognóze se nedoporučuje struk dilatovat, ale dojnici 3x denně dojit. U tlustých, špičatých nebo příliš tenkých struků jsou strukové kanálky často velmi úzké, což vede k obtížné dojitelnosti tzv. tvrdodojitelnosti. Proud mléka při dojení je velmi tenký a průběh dojení je velmi dlouhý. Ošetření není možné. Postižená zvířata je třeba z chovu vyřadit.

b) Získané stenózy

Sonografické zobrazení vazivových sept ve strukové části mlékojemu

Střední stenózy mohou vzniknout také následkem traumatických inzultů, chybným dojením, následkem zánětu struku nebo mlékojemu. Struk zůstává při pokusu o dojení více nebo méně bez mléka. V lumenu je možno při válivé palpaci vyhmatat uzlovité nebo strangulační struktury. Tok mléka může být plně nebo částečně přerušen. Terapie je úspěšná jen při stenózách mírného stupně a při dobře ohraničených zúženích. Stenózy , které jsou způsobeny septy o síle více jak 5 mm jsou prognosticky nepříznivé.

Cizí tělesa a novotvary: Chovatelem používané různé nástroje (kanyly, katétry, strukové dilatátory aj.) a jejich fragmenty mohou ve stru-

Hluboké stenózy struku mohou být vyvolány zánětlivými procesy (cysternitis, mastitis, thelitis), dále velkými edémy mléčné žlázy nebo také onemocněními kůže (neštovice, papilomatóza). Jednou z nejčastějších příčin stenózy a poruch odtoku mléka jsou skrytá poranění struků, která vznikají při pohmoždění hrotu struku přišlápnutím paznehtem. Tak může být ležící dojnice poraněna na struku sousedním zvířetem, ale také může při vstávání nebo lehání nedopatřením poranit sebe sama. Lze se domnívat, že si některé dojnice ve stísněných prostorových poměrech nebo aby zmírnily nepohodu při dojení, samy šlápnou na struk. Také chronické proliferativní záněty sliznice následkem neustálého dlouhodobého dráždění (trauma při dojení, používání kyret, strukových lancet nebo dilatátorů) nebo chronicky probíhající případy mastitid, thelitid mohou vést ke vzniku stenóz. V pojivové tkáni, na cévách a sliznicích vznikají poškození a ztráty epitelu, dochází ke krvácení v submukóze a k otokům s následnou alterací strukového kanálku. Poruchy odtoku mléka v akutních případech se mohou objevit náhle. Pokud se jedná o postupně se projevující stenózu, ukazuje to na proliferaci vazivové tkáně nebo tvorbu epiteliálních metaplazií po poranění sliznice mlékojemu a strukového kanálku. Postižený struk vykazuje v oblasti Fürsten-

– 31 –


bergovy rozety cirkulární vazivové zbytnění. Tato vazivová hyperplazie může způsobit trvalé zúžení průměru strukového kanálku nebo se může uplatnit při stenóze jako klapkový ventil. V některých případech vyhřezne sliznice strukového kanálku navenek a vyčnívá několik milimetrů z vnějšího otvoru strukového kanálku. Také bradavice v oblasti zevního otvoru strukového kanálku a akutní záněty hrotu struku mohou ovlivnit tok mléka a dojitelnost. Obtížná dojitelnost a přílišné pokusy o vydojení postupně situaci zhoršují. Také nevhodné léčebné pokusy prostřednictvím různých pomůcek (dilatátory, mléčné trubičky), které mohou vyvolat chronické proliferativní záněty, zhoršují situaci. Hrot struku je při thelitidě více nebo méně edematózní a zatvrdlý a v akutních případech bolestivý. Strukový kanálek se jeví při válivé palpaci ve srovnání s ostatními nálezy u ostatních zdravých struků delší. Vazivové zbytnění v oblasti Fürstenbergovy rozety, které vyvolává stenózu, je palpovatelné jen dosáhne-li vysokého stupně. Pokus o dojení ukáže jen velmi tenký, na stranu odchýlený nebo rozptýlený proud mléka. Při kompletní stenóze nelze vydojit žádné mléko.

Diagnostika poranění mléčné žlázy Všeobecné vyšetření V anamnéze je důležité věnovat pozornost následujícím okolnostem: – doba a možné příčiny poranění – zvláštní okolnosti (např. silné a dlouhé krvácení) – předcházející ošetřování – pokusy katétrem o uvolnění toku mléka – poukaz na výskyt klinické mastitidy (změny sekretu) – podmínky ustájení – stáří zvířete – stadium laktace nebo zaprahnutí – datum posledního porodu – aktuální užitkovost. Ve všeobecném klinickém vyšetření se zaměřujeme na: – tělesnou teplotu – klinické projevy intoxikace nebo sepse (episklerální cévy, cyanóza sliznic). Při speciálním klinickém vyšetření struků a mléčné žlázy, jejíž struk byl poraněn, je vyšetření sekretu velmi významné a musí být provedeno velmi pečlivě. Také je třeba vyšetřit, zda po poranění mléko neodtéká spontánně a zda může být po aplikaci 10 – 20 I.U. oxytocinu

získáno reziduální mléko. Posouzení mléka se provádí nejprve smyslově, posléze rychlými testy ( mastitis test NK, pH test). V každém případě se doporučuje odběr mléka k mikrobiologickému vyšetření a stanovení antibiogramu, obzvláště tehdy, zjistí-li se v předcházejících vyšetřeních klinická nebo subklinická forma mastitidy. Pokud se vedle poranění zjistí narušení celkového zdravotního stavu (mastitis acuta gravis vyvolaná E. coli nebo A. pyogenes, případně gangréna mléčné žlázy, charakterizovaná cyanotickým zabarvením a studeným povrchem vemene), je prognóza velmi nepříznivá, respektive infaustní a je třeba pečlivě zvážit zda má být léčba vůbec zahájena. Při vyšetření jednotlivých poranění by mělo být zohledněno následující: – druh poranění mléčné žlázy – lokalizace – rozsah – perforující/neperforující – stáří poranění – poranění strukového kanálku – dřívější pokusy o léčbu, především z hlediska odstranění stenózy – pokusy o odtok mléka katétrem – výskyt thelitidy a její rozsah – výskyt zánětu mlékojemu a jeho rozsah. Pro dobré vyšetření je žádoucí očistit poranění od zbytků krve a jiných nálepů teplou vodou nebo slabým roztokem mýdla. V této souvislosti také ověřujeme, opatrnou sondáží vhodnou kanylou, zda se jedná o perforující nebo neperforující poranění. Všechna poranění struků i mléčné žlázy jsou bolestivá a je proto nutná zvýšená opatrnost při vyšetřování z hlediska prevence poranění vyšetřujícího a musí být proto realizována základní opatření v tomto směru, bezpečná fixace zvířete. V žádném případě nesmí být hlava vyšetřujícího nízko a v blízkosti mléčné žlázy.

Diferenciální diagnostika při poranění kůže mléčné žlázy a struků Diferenciálně-diagnosticky přicházejí v úvahu, obzvláště pokud se jedná o povrchová poranění, uberoinguinální dermatitida, stefanofilarióza, solární dermatitida a jiné dermatitidy, popáleniny při nehodách při odstraňování chlupů z mléčné žlázy, nekróza kůže , papilomatóza, nepravé neštovice a slintavka a kulhavka.

– 32 –


Speciální diagnostika při skrytých poraněních struků mléčné žlázy Odborná léčba skrytých poranění struků a stenóz strukového kanálku vyžaduje přesnou diagnózu. Jen přesné určení druhu a lokalizace stenózy umožňuje uplatnit účinnou terapii.

ko s prodlevou. Při stenóze strukového kanálku odtéká mléko z naplněného struku jedině při vynaložení velké síly slabým proudem, odchylným směrem, více proudy jako z konve nebo se nevydojí mléko žádné. Při ventilové stenóze je proud mléka zcela přerušen.

Klinické vyšetření Jako doplněk k předcházejícím uvedeným diagnostickým postupům je při poruchách odtoku mléka kladen důraz na palpační vyšetření a zkoušku dojení. Také zde se doporučuje odpovídající opatrnost, neboť krávy s traumatizovaným strukem a při bolestivé manipulaci reagují velmi citlivě a prudkými obrannými pohyby. Klinické vyšetření zahrnuje adspekci, palpaci, zkušební dojení a sondáž postiženého struku. Po adspekci vemene je nemocný struk srovnáván se sousedními zdravými podle velikosti, vzhledu, tvaru a náplně. Pozornost je zaměřena na distální část struku a vyústění kanálku, přičemž se pátrá po poraněních, jizvách, strupech a změnách zbarvení (hematomy). Palpace struku ukáže místo a rozsah stenózy a vyšetření mlékojemu objasní stav jeho žlázové části: přechod mezi strukovou a žlázovou částí mlékojemu po shrnutí kůže prsty od spodu má být průchodný. Každé zúžení nebo rozšíření tohoto přechodu je považováno za chorobný stav a nepříznivý nález. Válivou palpací je posuzována stěna struku. Každé v této oblasti zjištěné zesílení, zatvrdnutí nebo bolestivost jsou příznakem onemocnění (cisternitida, thelitida). Lumen struku je třeba prověřit na přítomnost volných mléčných kamenů nebo na stěně pevně lpících útvarů (mléčné kameny, polypy nebo cizí tělesa). Pomocí kruhové palpace mohou být diagnostikovány ztvrdnutí nebo uzlíky v oblasti strukového kanálku. Při ztrátě sliznice v proximální části strukového kanálku nebo v oblasti Fürstenbergovy rozety je někdy hmatatelný útvar velikosti špendlíkové hlavičky. Jizvovitá tkáň naproti tomu se při palpaci jeví jako tuhé,rozsáhlé a nepohyblivé zduření. Postižený strukový kanálek se jeví o několik milimetrů delším. Při čerstvých poraněních často přítomné zduření a s tím spojené hemoragické prosáknutí stěny struku může palpační diagnostiku významně znesnadnit. Často poskytne teprve dojná zkouška objasnění o rozsahu poruchy odtoku mléka. Při tom jsou postupně posuzovány dojitelnost, tlak mléka, kontinuita toku a směru mléka. Při zúžení v oblasti mlékojemu teče mlé-

Dojná zkouška k objasnění stenózy

V každém případě je třeba sondáží sterilním katétrem určit lokalizaci stenózy.

Sondáž strukového kanálku

Pokud se při dojení nezíská žádný sekret je nutné se pokusit získat vzorek mléka k vyšetření smyslovému, mastitis testem NK a mikrobiologickému vyšetření. Thelitida hrotu struku se projevuje zarudlým, tuhým, zduřelým a bolestivým zakončením struku.

Ultrasonografické vyšetření Ultrasonografie představuje pro vyšetření mléčné žlázy použitelnou neinvazivní diagnostickou metodu, která se v klinickém využití jako doplněk současných vyšetřovacích metod osvědčila. Praktikujícím veterinárním lékařům vybaveným ultrasonografickými přístroji se otvírá další prostor pro využití ultrasonografie a umožňuje jim objasnit chovatelům změny v oblasti mléčné žlázy.

– 33 –


Příprava a materiál Pro ultrasonografické vyšetření mléčné žlázy jsou použitelné lineární sondy o 5 MHz nebo také 7,5 MHz. Vyšetření se provádí na stojícím zvířeti, dobře fixovaném a v lehké sedaci. Mléčná žláza a struky musí být před zásahem dobře očištěny. Zbavení ochlupení je v některých případech při vyšetření parenchymu mléčné žlázy nezbytné. Často můžeme dosáhnout kvalitního obrazu i použitím velkého množství kontaktního gelu.

Sonografické vyšetřování žlaznaté tkáně mléčné žlázy Vyšetřování parenchymu mléčné žlázy se provádí přiložením kontaktním gelem potřené sondy přímo na kůži vyšetřované čtvrti vemene a pomalými pohyby ji posouváme po celém jejím povrchu.

Sonografický průkaz abscesu v parenchymu mléčné žlázy

Při mastitidách je sonografický obraz odvislý od stupně strukturálních změn v parenchymu. Při dlouhodobě trvajících procesech je patrný nárůst silně echogenní vazivové tkáně. Sekret zánětlivě změněné mléčné žlázy je často silně echogenní a obsahuje často početné volně se vznášející částice, takže rozpoznání mléčných cest je často obtížné.

Sonografické vyšetření struku

Sonografické vyšetření parenchymu čtvrti mléčné žlázy

Žlaznatá tkáň se zobrazuje v ultrasonografickém obraze jako homogenní, echogenní (středního stupně) a lehce zrnitá struktura. Žlázová část mlékojemu je poznatelná jako relativně velký hypoechogenní dutý prostor. Volně vznášející se echogenní částice v žlázové části mlékojemu nebo v mlékovodech se objevují i u zdravých mléčných čtvrtí. V protikladu ke krevním cévám jsou mlékovody v příčném řezu často nepravidelně formované a zřídka okrouhlé. Obvyklými sonografickými metodami není jejich jednoznačné rozlišení ovšem vždy možné. Při vyšetření je třeba dát pozor na často zobrazené artefakty, jako zesílení odrazu paprsku za dutým prostorem naplněnéným anechogenní tekutinou a retrográdní zeslabení paprsku silně echogenní vazivovou tkání. Rozpoznatelné patologické útvary jsou: edém mléčné žlázy, hematom, abscesy a cizí tělesa.

Jemné struktury jsou zpravidla v dostatečné kvalitě zobrazeny tehdy, je-li struk naplněn tekutinou. V některých případech je proto nutné aplikací oxytocinu vyvolat ejekci nebo naplnit struk fyziologickým roztokem. Abychom získali zobrazení stěn struku bližší i vzdálenější od sondy ve stejné kvalitě a bez deformací, je výhodné použití zvláštního postupu. V tomto případě se použije nádoba z umělé hmoty naplněná vodou, do které se struk ponoří. Kontaktním gelem natřená sonda se vede nejprve paralelně a posléze pod pravým úhlem s podélnou osou struku přes povrchovou plochu nádoby s ve vodě ponořeným strukem.

Sonografické vyšetření struku, který je ponořen do nádobky s vodou

– 34 –


V sonografickém obraze jsou silně echogenní kůže struku a četnými cévami propletená vazivověsvalová vrstva zřetelně patrné. Sliznice mlékojemu se liší ve většině případů od vazivověsvalové vrstvy jen málo. Na bázi struku jsou patrné hypoechogenní cévy Fürstenbergova venózního prstence. Strukový kanálek je zobrazen většinou jen jako bílá tenká linie.

ků a také aktuální, etiologickou a definitivní diagnózu. Současně je při tom možné prostřednictvím minimálně invazivní operační metody odstranit pod vizuální kontrolou patologické tkáně, které vyvolávají stenózu. Mobilní endoskopy mohou být využívány také v praxi velkých zvířat. Existují dva rozdílné postupy: Konvenční endoskopie, při které je endoskop zaváděn strukovým kanálkem nebo theloresektoskopie, kdy endoskop je zaváděn do struku bočním, uměle vytvořeným otvorem.

Sonografické zobrazení strukového kanálku

V oblasti strukové části mlékojemu se nacházejí a jsou dobře patrné patologické změny, jako proliferace na Fürstenbergově rozetě, střední stenózy, septa, polypy, cizí tělesa, volná tělesa nebo cisternitidy. Změny strukového kanálku jsou proti tomu jen zřídka zobrazitelné.

Schématické znázornění endoskopie struku

1) při konvenčním zavádění endoskopu strukovým kanálkem 2) theloresektoskopii při bočním zavádění endoskopu uměle vytvořeným otvorem

Příprava zvířete

Sonografické znázornění patologických změn na sliznici ve strukové části mlékojemu

Endoskopie struku V posledních letech se endoskopie prosadila jako diagnostický, ale také terapeutický prostředek při poruchách odtoku mléka, obzvláště na klinických pracovištích. Nabízí možnost získání detailního nálezu při stenóze stru-

Vyšetření zvířete je možné provádět na ležícím zvířeti po jeho sedaci. Po chirurgické přípravě postiženého struku se provede infiltrační anestezie na bázi struku nebo také regionální intravenózní anestezie. Použití ligatury zabrání silnému krvácení nebo také nežádoucímu odtoku mléka. Za účelem odstranění reziduálního mléka musí být mléčná žláza (čtvrť) důkladně vydojena, opakovaně vypláchnuta fyziologickým roztokem a na závěr také lokálním anestetikem.

– 35 –


Konvenční endoskopie struků Endoskopie prováděná strukovým kanálkem Při dostatečně širokém strukovém kanálku je endoskop zaveden do struku. Při tom musí být před zavedením endoskopu strukový kanálek dilatován vzduchem. Toto vyšetření poskytuje informaci o stavu vnitřního prostředí strukového kanálku a mlékojemu.

Endoskopický nález při patologicky změněném mlékojemu

Endoskopické zobrazení patologicky nezměněného strukového kanálku

Endoskopický nález při cisternitidě

Optika s 0°úhlem pohledu dopředu neumožňuje při endoskopii prováděné strukovým kanálkem žádné posouzení Fürstenbergovy rozety. Následkem ligatury v místě přechodu žlázové a strukové části mlékojemu je tato oblast jen těžko zobrazitelná. Současně není při tomto postupu možná terapie.

Endoskopie prováděná bočním přístupem

Endoskopický nález při stenóze strukového kanálku

Pro toto vyšetření se používá zpravidla endoskop cca délky 15 cm, o průměru cca 3 mm a s 0° optikou pro pohled dopředu. Nezměněná výstelka mlékojemu struku se jeví v endoskopickém obraze hladká a téměř bílá. Patologickými nálezy jsou např. proliferace sliznice, zarudnutí, nálepy nebo septa.

Posouzení patologických lézí v distální části žlázové části mlékojemu umožňuje použití bočního přístupu. Při tom je použit trokar, který je zaveden do strukového kanálku a po palpaci jeho konce v horní třetině struku je jím provedeno probodnutí navenek.

– 36 –


Zavedený trokar do mlékojemu k provedení bočního probodnutí navenek

Nasazení zaváděcího pouzdra endoskopu

Přes zaváděcí pouzdro je do struku insuflován vzduch za účelem jeho dilatace a zavedení endoskopu. Tímto způsobem je možné pozorování Fürstenbergovy rozety a jejího okolí.

Zavedený trokar v proximální části struku těsně před probodnutím

Připojení endoskopu zasunutím do zaváděcího pouzdra

Fyziologicky se jeví Fürstenbergova rozeta jako nepatrně prominující jemný, bílý kroužek, který je lokalizován na vnitřním obvodu strukového kanálku a kudy může lehce projít zavedená sterilní sonda. V případě hluboké stenózy se mohou v tomto místě objevovat hyperplazie sliznice, hemoragie, eroze nebo rozmanitě utvářené proliferace. Trokar pronikl navenek a je umožněn boční přístup

Nakonec je nasazeno na špici trokaru zaváděcí pouzdro a zasunuto do lumenu struku.

– 37 –


Endoskopické zobrazení Fürstenbergovy rozety

Stenóza vyvolaná odtrženými částmi sliznice

Tyto alterace mohou otvor strukového kanálku jen částečně uzavřít nebo blokují tok mléka úplně.

Teloresektoskopie Theloresektoskopie používá stejné instrumentarium jako konvenční endoskopie struků. Zde se ale spojuje opitika a vysokofrekvenční chirurgický nůž.

Endoskopické zobrazení stenózy Fürstenbergovy rozety

Theloresektoskop

Laločnatá stenóza Fürstenbergovy rozety

Při endoskopii prováděné přes strukový kanálek pomocí teloskopu je možné resekovat střední stenózy (septa, polypy mlékojemu). Pro diagnózu a ošetření hlubokých stenóz v oblasti Fürstenbergovy rozety a strukového kanálku prostřednictvím laterální teloresektoskopie je nutný boční přístup. Kombinací endoskopu a vysokofrekvenčního chirurgického nože v jednom instrumentu mohou se provádět resekce tkání bez doplňkových nástrojů a operační asistence.

– 38 –


TERAPIE PORANĚNÍ MLÉČNÉ ŽLÁZY Při terapii poranění mléčné žlázy a struků je třeba rozlišovat konzervativní a chirurgické postupy.

Terapie poranění kůže mléčné žlázy a struků Konzervativní terapie Úvod Konzervativní terapie má za cíl vyléčit způsobená poranění bez sutury jizvou. Podle lokalizace a rozsahu poranění je funkčnost struku ovlivněna po dobu několika týdnů. Po dobu hojení, obzvláště v případech, kdy je také poranění strukového kanálku, se vytvářejí jizvovité striktury s následkem stenóz a poruch odtoku mléka a omezené dojitelnosti. Nezřídka jsou po vyhojení primárních poranění nutné chirurgické zákroky, aby byla obnovena plně funkčnost postiženého struku. Během dlouhého procesu hojení trvá neustále riziko vzniku mastitidy. Konzervativní postupy jsou indikovány: – povrchová poranění kůže mléčné žlázy nebo struků , při kterých v případě chirurgického zákroku možno počítat se silným krvácením – neperforující poranění struku při rozsáhlé ztrátě kůže – poranění vrcholu struku při ztrátě kůže – ztráta vrcholu struku se zachovalou funkcí strukového svěrače – ranné flegmóny – silně infikované staré rány – pokračující ošetření po neúspěšných operacích (léčba per secundam intentionem).

Léčebný postup Také při konzervativní léčbě je vhodné aplikovat ošetřovaným zvířatům sedativa případně lokální anestetika. Ošetřování se provádí podle okolností na stojícím zvířeti nebo na ležícím. Pokud se ošetření provádí na stojícím zvířeti je nutné provést opatření, aby byl ošetřující veterinární lékař chráněn před poraněním. Ošetření jednotlivých poranění začíná tzv. toaletou rány, která zahrnuje: – pokud je to nutné očistění teplou vodou, slabým mýdlovým roztokem – odstranění přečnívajících laloků kůže a ostatních poškozených tkáňových zbytků – odstranění vyskytujících se kapes kůže

–

oživení povrchu okrajů rány ( opatnou abrazí čepelkou skalpelu) – ostříhání okolí rány – zkosení okrajů rány. Zkosení okrajů rány slouží pokusu, aby přechod z povrchu rány na obklopující kůži byl co možná nejvíce plochý, čímž se ulehčí a urychlí epitelizace vycházející z okraje poranění. Následkem oživení okrajů rány dochází často k difuznímu krvácení, především tehdy, je li poraněna granulační tkáň. Pokud je to nutné, může být lokální krvácení stavěno opatrným potíráním tamponem smočeným v ředěném Lotagenu (1: 14) nebo v 3% peroxidu vodíku. Při použití koncentrovaných roztoků hrozí nebezpečí poleptání nové granulační tkáně nebo i kůže v okolí poranění. Na závěr je aplikován antimikrobiální prostředek a je přiložen obvaz. Doporučuje se obvaz pravidelně obnovovat a ránu obvazovat po dobu 5 – 6 dnů. Během této doby se vytvoří dostatek granulační tkáně, takže rána v této fázi otevřeného hojení je chráněna proti nepříznivým vlivům okolí. V této době je vhodné aplikovat prostředky podporující epitelizaci ve formě masti, gelu nebo spreje. Při poranění kůže mléčné žlázy postižená mléčná čtvrť může být zpravidla normálně dojena. Pokud je poraněn struk ve většině případů to není možné a rovněž doporučitelné. V těchto případech se odpovídající čtvrť převede nasucho pod ochranou antibiotik. Toto je možné jen v případech, když nejsou žádné známky mastitidy (vločky nebo jiné změny v mléce). Právě tak není převedení nasucho možné jestliže jde o perforující poranění mléčné žlázy nebo struku nebo poranění struku s poraněním svěrače strukového kanálku. Průběh léčby poranění je odvislý od celé řady faktorů. Nejlepší léčebné vyhlídky mají čerstvé rány, které nejsou příliš infikované a toaleta poranění je prováděna velmi pečlivě. Význam má také velikost poranění, pečlivé provádění následných ošetření a výměna obvazů. Průběh hojení je možno pokládat za příznivý, jestliže za 8 až 9 dnů od počátku terapie se vytvoří na okraji rány viditelný světlý epitelizační lem. Při poranění hrotu struku se současným poškozením zevního otvoru strukového kanálku nebo jeho bezprostředního okolí postupuje hojení také od tohoto místa dále. Poranění v rozsahu cca 2 cm se hojí asi 4 týdny. Pro větší poranění je často třeba k vyhojení 6 – 8 týdnů. Po plném zhojení může být mléčná žláza , zpočátku nejlépe rukou, opět dojena. Nezřídka je zjišťována zhoršená dojitelnost, což může být způsobeno jizvou,

– 39 –


konstrikcí a následně vytvořenou stenózou. V takových případech je nutné stenózu odstranit operativně. V určitých případech, např. u dojnic s pokročilou březostí se doporučuje postiženou čtvrť dojit až po otelení. Pokud není zaprahnutí postižené čtvrti možné, např. při mastitidě, musí být sekret nejméně jednou denně pomocí katétru vypuštěn a mléčná čtvrť ošetřena antibiotiky. Pokud je v takových případech poraněn i zevní otvor strukového kanálku, může být hojení podpořeno použitím dilatační tyčinky.

Dojnice fixovaná na pojízdném operačním stole před operací

Rozsáhlé zánětlivé otoky v okolí rány (flegmóna, zánět struku) vylučují operaci. V takových případech musí nejprve předcházet konzervativní léčba.

Operační postup Příprava operačního pole

Typy dilatačních tyčinek z různých materiálů

Dočasné zaprahnutí dojnice je možné teprve potom, když příznaky mastitidy plně ustoupily.

Chirurgická terapie Úvod Při velkých a hlubokých poraněních struků, především při tržných a perforujících ranách, je indikováno chirurgické ošetření. Zde je třeba rozlišovat mezi operacemi, které mají za cíl zachování struku a obnovení jeho funkčnosti, tedy dojitelností a těmi operacemi, při kterých dochází k amputaci struku buď se suturou nebo bez sutury operační rány. V okamžiku operace existující mastitidy představují vždy velké operační riziko. Amputace struku se suturou operační rány je v tomto případě kontraindikována. Ošetření nekomplikovaných poranění mléčné žlázy a struků je možno provést při určité opatrnosti a vhodných bezpečnostních opatřeních na stojícím zvířeti. V případě komplikovaných poranění a nepříznivé lokalizace léze a je-li zvíře neklidné, je třeba dát přednost operačnímu zákroku na ležícím zvířeti. S výhodou je možno použít pojízdný operační stůl.

Příprava operačního pole zahrnuje následující kroky: očištění vodou a mýdlem oholení kůže mléčné žlázy a struku odtučnění alkoholem dezinfekce okolí rány mírným dezinfekčním prostředkem (pokud možno nepoužívat jodové preparáty) - vypuštění mléka katétrem - vypuštění reziduálního mléka aplikací 20 I.U. oxytocinu. Pokud byl použit xylazin, aplikuje se 30 I.U. oxytocinu, protože v tomto případě je jeho účinek snížen a ejekce mléka při nižší dávce plně nenastupuje. Je třeba brát zvláštní ohled na zvířata v pokročilém stadiu březosti. Úplné vyprázdnění operované čtvrti mléčné žlázy má mimořádný význam, neboť by mohlo nakonec dojít k jejímu dočasnému nebo definitivnímu zaprahnutí - k zamezení většího krvácení během operace přikládáme na bázi struku gumovou ligaturu nebo lépe střevní klíšťky (podle Doyena). -

– 40 –


Založení klíštěk podle Doyena na bázi struku k zamezení krvácení

Výhoda střevních klíštěk spočívá v tom, že mohou být jednoduchým způsobem podle potřeby uvolněny a při poranění na bázi struku nebo nad tímto okrskem přiloženy na distální žlázovou část mlékojemu. Dojde-li k silnému krvácení při poranění ještě proximálněji, především v oblasti Fürstenbergova venózního prstence, doporučuje se založit ligatury cév opichem, případně při silně krvácejících poraněních mléčné žlázy provést ligatury jednotlivých cév.

Znecitlivění Při poranění mléčné žlázy se provádí infiltrační znecitlivění v okolí rány, při poranění struku znecitlivění obstříknutím na bázi struku těsně pod přiloženými střevními klíšťkami nebo ligaturou. Jemnou jehlou se po obvodu báze injikuje subkutánně 8-20 ml 2% anestetika. Alternativně je možné provést regionální nitrožilní znecitlivění. Při tom je třeba dát pozor, zda anestetikum nemůže odtékat do krevního oběhu většími, ještě neuzavřenými cévami. U ležícího zvířete a u menších zákroků je často dostačující samotná aplikace xylazinu v dávce 0,2 mg.kg1 ž.hm. i.m. Kombinace xylazinu 0,05-0,1 mg.kg-1 ž.hm. s lokální anestezií je doporučitelná především při operacích na stojícím zvířeti. Zvláštní pozornost vyžaduje ošetření vysokobřezích zvířat.

Operační zákrok Oživení rány (toaleta rány) Předpokladem hojení per primam jsou čerstvé ranné plochy. Proto se provede nejprve skalpelem (žiletkou) a nůžkami (typ Mayo) oživení rány, které spočívá v odstranění infikované, nekrotizující a nedostatečně prokrvené tkáně tak, aby měla rána hladké okraje. Při zákroku musíme postupovat velmi pečlivě a dbáme na to, aby ztráta tkáně byla co nejmenší. U čerstvých poranění stru-

ků, za předpokladu, že nevznikl otok, odstraňujeme jen tenkou vrstvu. U malých lalokovitých ran nebo u tržných ran trojúhelníkovitého tvaru je výhodné provést oživení okrajů rány podélnou excizí tak , aby nedošlo k větší ztrátě tkáně. Podélné a příčné tržné rány se vřetenovitě obříznou skalpelem a takto oddělená část, sestávající z kůže a vazivově svalové vrstvy se exciduje nůžkami. Od čerstvého okraje rány se odpreparuje kůže v rozsahu 3 až 4 mm. Pak se ve stejném rozsahu exciduje podkožní vrstva, takže vzniknou lehce konkávní plochy rány. Preparace se nejsnadněji provádí, když operatér ohne struk přes prst. Takováto fixace umožňuje i správný uzávěr rány se hřebenem sutury zevně. Před dalším operačním postupem se může palpací ověřit dostatečný rozsah preparace, kdy při stlačování ranného hřebene k luminu struku se nesmí pociťovat zřetelný val. U perforujících poranění struků je nutné dbát na to, pokud je to nevyhnutelné, aby se co nejméně resekovala sliznice strukové části mlékojemu. Kromě toho se smí v okolí perforačního místa excidovat pouze tolik tkáně, aby mohla být provedena sutura bez propíchnutí sliznice. Při strukových píštělích se exciduje celý píštělový kanálek společně s okolní nedostatečně krvenou jizvovitou tkání. Jinak i zde platí uvedené zásady dodržované při toaletě rány. Při lalokovitých, trojúhelníkovitých a dalších komplikovaných ranách struků platí tytéž zásady jako při oživení rány se snahou zachovat pokud možno co nejvíce podkožní vrstvy tak, aby bylo zabezpečeno dostatečné prokrvení tkání. Tkáňové laloky, zejména laloky kůže, které by se při hojení mohly invertovat dovnitř, se nesmí příliš zeslabovat. V tomto případě se doporučuje oživení rány opatrnou abrazí čepelkou skalpelu. Také zde se okraj rány podminuje a část podkožní vrstvy se odpreparuje tak, aby se mohl vytvořit ranný hřeben a tím zabránit vchlípení ranných okrajů dovnitř.

Sutura rány Pro suturu rány se používá současným požadavkům odpovídající resorbovatelný šicí materiál (např. Dexon 3 nebo 4 metric) nebo neresorbovatelný materiál (např. Filovet). V určitých případech může být proveden uzávěr rány Michelovými svorkami. U perforujících poranění mléčné žlázy a struků a také při operačním odstranění strukových píštělí se musí nejprve uzavřít struková část mlékojemu, případně sešít podkožní vazivově svalovou tkáň. Sutura strukové části mlékojemu se provádí vchlípeným pokračovacím matracovým stehem resorbovatelným materiálem.

– 41 –


Sutura pokračovacím matracovým stehem struku a strukové části mlékojemu

Sutura začíná opichem ve tvaru písmene V v distální i proximální sutuře a po dotažení stehů se vlákna zauzlí. Poté se provádí sutura dna rány ve vazivově svalové vrstvě paralelně s rannými okraji, přitom stehy nesmí propichovat sliznici. Po dotažení a zauzlení vláken invertuje sliznice dovnitř. Nad touto suturou se zakládají v druhé etáži v pravidelných odstupech zpětně probíhající stehy. Čím se použije jemnější šicí materiál, tím se snižuje potřeba resorpce a tím vzniká menší riziko thelitidy a pozdější stenózy. U perforujících ran v bezprostřední blízkosti strukového kanálku nebo v oblasti strukového ústí se doporučuje výjimečně sutura zpětnými stehy, umožňující chirurgický uzávěr rány. Zde se osvědčila kombinace stehu podle Schmiedena a zpětného matracového stehu. Podle možnosti se pro tuto suturu používají atraumatické jehly. Kombinace obou stehů zabraňuje značnému zúžení již tak fyziologicky úzkého lumina strukového kanálku. Uzávěr podkožní povázky mléčné žlázy se provádí rovněž suturou vchlípenými matracovými stehy. Při předpokládaném velkém tlaku se upřednostňuje sutura ve dvou etážích. Pro uzávěr kožních ran přicházejí podle situace v úvahu různé postupy. Podélné tržné rány mohou být uzavřeny Michelovými svorkami (velikost 14 až 61).

Založení Michelových svorek k uzavření kožní rány struku

Při zakládání svorek se stlačí okraje ran palcem a ukazováčkem k sobě a poté klíšťkami na svorky se založí svorka tak, aby hřeben přiléhal k jejímu středu. Přiložení svorek se musí provádět přiměřeným tlakem, neboť při jejich silném stlačení může dojít k perforaci kůže struku (vstupní brána pro infekci) a následně k nekróze. Mezera mezi svorkami by měla být asi 3 mm. Rány struku, které jsou lokalizovány v distální části struku a nebo takové, které v důsledku edému zasahují proximálně až k části mlékojemu, dále rány, u nichž nelze vytvořit hřeben a rány, u nichž lze předpokládat silné napětí nebo zvýšený tlak, se neuzavírají svorkami. Pouze v určitých úsecích rány je možný kombinovaný uzávěr stehem a svorkou. Podélné, příčné, lalokovité a jiné typy tržných ran kůže struků se širokou plochou se uzavírají jednotlivými stehy. Přitom jsou zvlášť vhodné vertikální stehy s dvojitým propíchnutím (U-steh vertikální) a s postranním zauzlením. Při této sutuře se vytváří pouze mírný hřeben. U plochých ran by se měla nejprve provést sutura tkání na dně rány a tímto těsným spojením ranných ploch podpořit lepší hojení rány. Rány kůže mléčné žlázy se šijí rovněž jednotlivými stehy. Vzdálenost mezi stehy je asi 5 mm a vlákna se nesmí pevně dotáhnout, aby po zauzlení bylo zabezpečeno dostatečné prokrvení.

– 42 –


s olivkou se aplikují antibiotika, zejména širokospektrá s dlouhou dobou účinku (také antibiotika proti koliformním zárodkům). Po aplikaci následuje první etáž sutury, spočívající v uzávěru strukové části mlékojemu zpětným vchlípeným matracovým stehem resorbovatelným šicím materiálem (4 metric).

Sutura lalokovité tržné rány kůže struku U – vertikálním stehem

Speciální operační zákroky Amputace struku se suturou rány U poranění, u něhož nelze očekávat obnovu funkce struku a u kterého není přítomná mastitida, je indikována amputace struku s následným uzávěrem pahýlu struku – tzv. „uzavřená amputace“. Tímto postupem je snaha docílit rychle sterilní atrofie postižené čtvrti mléčné žlázy. Indikací pro amputaci je odtržení struku, perforující rány, poranění se ztrátou strukového kanálku, rozdrcené rány a rány se ztrátou substance více jak 50 %.

Operační postup: Struk se amputuje pokud možno ve zdravé tkáni a podle situace co nejdistálněji, neboť při amputaci proximálněji vzniká nebezpečí silného krvácení (Fürstenbergův venózní prstenec). Po amputaci struku se část vazivově svalové podkožní vrstvy a strukové části mlékojemu exciduje zahnutými nůžkami a pinzetou cylindricky kruhově do hloubky 1,5 až 2 cm. Tím vznikne dostatečně přečnívající kožní okraj, umožňující překrýt a uzavřít suturou operační ránu. Sutura operační rány se provádí ve třech etážích. Před zahájením sutury se musí ošetřit postižená čtvrť mléčné žlázy antibiotiky. Za tím účelem se dočasně povolí přiložené střevní klíšťky a mléčným katétrem nebo kanylou

Sutura podkožní vazivově svalové tkáně strukové části mlékojemu zpětným vchlípeným matracovým stehem

Vedení vlákna je stejné jako při sutuře perforujících ran struku. Steh probíhá v blízkosti strukové části mlékojemu v podkožní vrstvě tak, aby se sliznice vchlipovala dovnitř. Přitom se nesmí sliznice perforovat. Během sutury se doporučuje vlákno šicího materiálu po každém stehu dotahovat. Je-li sutura správně provedena, nejsou po konečném dotažení vlákna šicího materiálu viditelná. Druhá (střední) sutura se uskutečňuje modifikovaným Kürschnerovým stehem a používá se neresorbovatelný šicí materiál, např. Filovet. Steh probíhá v podkožní vrstvě blízko kůže a ve směru ranných okrajů. Vpich i vyústění se provádí ve vzdálenosti přibližně 0,5 cm od ranného okraje, aby se mohl vytvořit dostačující hřeben při sutuře kůže. Modifikovaným Kürschnerovým stehem se dosáhne toho, že uzly leží v hloubce, čímž se značně redukuje riziko výhřezu vlákna z kožní rány a nebo vytvoření píštěle. Vzdálenosti mezi jednotlivými stehy by neměly být více jak 0,5 cm, aby se docílilo těsného spojení ranných ploch a zamezilo vytvoření dutých prostorů. Třetí etáž tvoří sutura kůže, při níž se s výhodou používají Michelovy svorky. Při jejich zakládání je třeba postupovat šetrně, aby se zabránilo perforaci kůže a nevznikly vstupní brány pro infekci. Při značném edému mléčné žlázy nebo z jiných důvodů, u kterých se předpokládá zvýšené zatížení sutury, se kůže šije jednotlivými stehy.

– 43 –


se odstraňují střevní klíšťky a zavedeným katétrem do mlékojemu se provede lokální antibiotické ošetření. Po dokončení druhé etáže matracového stehu invertují okraje rány dovnitř. Střední etáž se provádí v rozsahu podkožní tkáně. Pro suturu se doporučuje použít proti přetržení pevný šicí materiál (např. silný Filovet). Podle situace se provádí sutura kůže (třetí etáž) buď kovovými svorkami nebo jednotlivými stehy.

Amputace struku bez uzávěru rány (tzv. „otevřená amputace“)

Schéma sutury pahýlu struku ve třech etážích

Postup při úplném odtržení struku Pokud dojde k úplnému odtržení struku, nebo musí-li se provést amputace struku z jiných důvodů přímo na bázi, doporučuje se následující modifikovaný operační postup: Úprava rány, spočívající v oživení a korektuře rány, se musí provádět se zvláštní opatrností, aby nedošlo k poškození větších cév Fürstenbergova venózního prstence. Nejprve se obřízne kožní okraj rány a pokud to situace dovolí, prodlouží se na obou stranách tak, aby vznikla rána ve tvaru elipsy. Pak se odpreparuje kůže mléčné žlázy od podkožní vazivové svalové vrstvy v šířce 2 až 3,5 cm, aby se vytvořila lepší výchozí pozice pro pozdější suturu kůže. Znečistěné a nekrotické okrsky kůže se odstraní nůžkami a pinzetou, eventuálně seškrábou čepelkou skalpelu. Přes zvýšenou opatrnost dochází vždy k silnějšímu krvácení, mimo jiné nechtěným odstraněním již existujících trombů. Nepodaří-li se dočasná hemostáza střevními klíšťkami podle Doyena, zachycuje se krvácející okrsek bez kůže, takže střevní klíšťky leží přímo v ráně. Pokud se vyskytne silné krvácení již na začátku přípravy rány, mohou se nasadit střevní klíšťky bez toalety krvácejícího úseku a chirurgická úprava rány se provádí teprve bezprostředně před suturou. Při sutuře rány se provádí první etáž (hluboká sutura) dvouvrstevným pokračovacím vchlípeným matracovým stehem silným resorbovatelným šicím materiálem (7 až 10 metric) paralelně s kožní ránou. Přitom se začíná v jedné komisuře pod odpreparovanou kůží a do stehu se zachycuje i podkožní povázka mléčné žlázy. Při dodržení odstupu od žlázové části mlékojemu nevzniká nebezpečí, že se naruší velké cévy. Po dosažení druhé komisury rány

Indikací pro amputaci struku s otevřeným hojením operační rány jsou mastitidy vysokého stupně při současných závažných změnách na struku (thelitida, zánět mlékojemu, stenóza, poranění) téže čtvrti, takže změněný sekret nemůže být vydojen nebo vypuštěn. Další indikací pro „otevřenou amputaci“ jsou případy s klinickou formou mastitidy, u níž krátkodobá terapie neskýtá úspěch. Provedení: Amputuje se ve zdravé tkáni, pokud možno ne příliš blízko k bázi struku. Poté se společně sešijí sliznice strukové části mlékojemu a kůže jednotlivými uzlíčkovými stehy nebo Kürschnerovým stehem neresorbovatelným šicím materiálem (např. silný Filovet). Sutura slouží k zástavě krvácení a současně ponechává otevřený mlékojem. Je-li lumen pahýlu struku značně zúžen zánětlivými změnami, může se docílit zlepšení odtoku mléka dočasně zavedenou silikonovou hadičkou, která se fixuje k okraji rány několika jednotlivými stehy. Pokud neodtéká mléko spontánně, doporučuje se zevní masáž postižené čtvrti nebo její výplach mírným dezinfekčním prostředkem (0,5% jodový roztok, případně fyziologický roztok). Otevřená amputace struku je vzhledem k hygienickému problému (nekontrolovatelný odtok vysoce kontagiózního mléka) a také na základě trvající mastitidy vysokého stupně jenom dočasným řešením. Například tímto zákrokem se může překlenout u vysokobřezích zvířat období do otelení.

Léčba skrytých poranění struků a poruch odtoku mléka Konzervativní terapie Léčba skrytých poranění struků a poruch odtoku mléka je indikována u všech akutních a subakutních chorobných stavů, které jsou spojeny s thelitidou nebo cisternitidou. Po odeznění zánětu se již se stenózou nesetkáváme a také nepozorujeme potíže při dojení a vyprazdňování mléka. Při chronických změnách se stenózou je konzervativní terapie nadějná. Hlavním cílem konzervativní

– 44 –


léčby je napomáhání spontánnímu průběhu léčby vyloučením všech iritací struku. V popředí stojí péče o zanícený struk, tak jako profylaxe vzniku infekce. Uvedením struku do klidu během 3 – 9 dnů se dosáhne ústupu bolestivého otoku. Indikovány jsou antiflogistické masti, teplé heřmánkové koupele, případně ledové obklady a obvazy struků. Jako první ošetření přijde v úvahu vypuštění mléka z postižené čtvrti pomocí sterilního katétru s přispěním účinku oxytocinu (20 I.U.).Současně je struk ošetřován antibiotiky. Aplikace dilatačních tyčinek z vosku nebo silikonu může zabránit vzniku stenotizujících jizev a srůstů ve strukovém kanálku. Použití kartáčových tyčinek nelze doporučit pro jejich dráždivý vliv na sliznici. Při mastitidě musí být sekret z mléčné žlázy denně odstraňován pomocí katétru nebo trubičky na jednorázové použití. Mléčné trubičky,které zůstávají ve struku mezi dojeními se nedoporučuje používat pro jejich dráždivý vliv. Pokud mléčná čtvrť není postižena mastitidou, provádí se ošetření každý třetí den pod ochranou antibiotik, pomocí dilatátoru a při použití obvazu. Po pominutí příznaků zánětu, může být příslušná čtvrť opět dojena.

Chirurgická léčba Chirurgická terapie bez vizuální kontroly Chirurgickým zákrokem bez vizuální kontroly se odstraňují obstrukce struku dilatací nebo resekcí za použití různých nástrojů. Pro tento účel jsou k dispozici četné nástroje.

v jedné nebo dvou incizích, postačí pouze dobrá fixace zvířete. U neklidných zvířat se doporučuje sedace xylazinem v dávce 0,05 až 0,1 mg.kg-1 ž.hm. i.m. nebo i.v. Při déletrvajících zákrocích se doplňuje sedace lokální anestezií. Strukovou lancetou podle Huga se provádí podélná incize celým strukovým kanálkem. Je třeba dbát na to, aby byl řez v proximální části kanálku hlubší než při hrotu. Kruhová proliferace v místě Fürstenbergovy rozety se může odstranit také tím, že zaoblený hrot struku se fixuje šikmo a strukem se otáčí proti břitům lancety. Kontrolované incize ve Fürstenbergově rozetě se mohou provést nově vyvinutými strukovými noži, jako např. podle Ebnera. Dánský dvojitý strukový nůž umožňuje pouze paralelní incizi podle předem stanovené délky řezu. Je vhodný jen k dilataci strukového kanálku. Indikací jsou jizvovitá zúžení kanálku nebo zajizvené rány v oblasti strukového hrotu. Nůž se zavádí se zataženou čepelí do kanálku a po vysunutí čepele se provede rychle zpětným tahem incize. K ošetření strukového kanálku se může také použít trojhranný francouzský strukový nůž. Při jeho použití však dochází k hlubší incizi při hrotu struku, čímž je traumatizováno ostium papillare a při dojení vzniká rozptýlený proud mléka. Na rozdíl k uvedeným nástrojům, kterými se provádí pouze incize, může se odstranit tkáň vyvolávající stenózu nástrojem ve tvaru zvonku podle Huga. Nástroj se zavádí do strukového kanálku v zavřeném stavu nad stenotickou tkáň. Při lehce rotujícím zpětném tahu je tkáň resekována kruhovitým ostřím nástroje. Tento postup se zpravidla několikrát opakuje až při palpaci není pociťována proliferace a je možná dobrá dojitelnost. Stenotická tkáň může být odstraněna také lancetou podle Eisenhuta.

Chirurgické nástroje k odstraňování obstrukcí odtoku mléka

Operaci se doporučuje provést na plné mléčné žláze, aby úspěšnost zákroku mohla být kontrolována během jeho provádění. Při krátkých výkonech, které spočívají

Lanceta podle Eisenhuta k odstranění stenóz

– 45 –


Bezprostředně po operaci výše uvedenými nástroji by měl být proud mléka operovaného struku dvakrát tak silný v porovnání se zdravými struky, protože v průběhu hojení dochází jizvovitou kontrakcí opět k určitému zúžení lumenu. Ve většině případů nedávají chirurgické zákroky bez vizuální kontroly uspokojivé výsledky. Podle literárních údajů se úspěšnost pohybuje mezi 50 až 60 %. Relativně často se vyskytuje pooperačně incontinentia lactis a po dobu cca 6 měsíců je zjišťován v mléce zvýšený buněčný obsah. Přesto je tato léčebná metoda jako nejjednodušší v praxi používána, je však třeba vyslovit majiteli opatrnou prognózu. Často po krátkodobém úspěchu se vyskytují recidivy, neboť naslepo provedeným zákrokem mohou ponechané zbytky proliferační tkáně působit jako ventil. Při odstraňování obstrukce strukového kanálku kyretou nebo nástrojem ve tvaru zvonku může dojít při operaci bez vizuální kontroly k většímu plošnému poranění v oblasti Fürstenbergovy rozety, což může mít za následek thelitidu a recidivu vazivové proliferace. Cizí tělesa způsobující obturaci strukového kanálku se mohou naproti tomu často úspěšně odstranit bez vizuální kontroly, jestliže jsou přes stěnu dobře palpovatelná a dají se dobře fixovat. Cizí těleso se zachytí strukovými úchopnými klíšťkami a buď se extrahuje vcelku nebo se předtím rozdělí strukovým nožem na menší části.

Konvenční endoskopie struku Při vytvoření bočního přístupu mohou být odstraněny a terapeuticky zvládnuty patologické novotvary v oblasti Fürstenbergovy rozety a také v distální části mlékojemu. Provádí se to pod vizuální kontrolou speciálním nástrojem zaváděným strukovým kanálkem. Pomoc asistenta je nutná, neboť ten fixuje endoskop, zatímco operatér obsluhuje chirurgický nástroj. Při odstraňování novotvarů na Fürstenbergově rozetě se používají rozmanité instrumenty. Nabízí se zejména cutter k odstraňování stenóz podle Eisenhuta. Zúžená místa strukového kanálku mohou být rozšiřována strukovým nožem podle Ebnera

Strukové nože k odstraňování stenóz

Thelotomie Při thelotomii se otevírá struk v podélném směru na laterální ploše. Stenotická tkáň se resekuje pod vizuální kontrolou nůžkami nebo skalpelem. Incizní rána v strukové stěně se uzavírá po lokálním antibiotickém ošetření suturou ve dvou etážích a přiloží se obvaz. Pooperační ošetření je stejné jako při jiných poraněních struků. Tato metoda je dále indikována v případech, kdy cizí tělesa ve strukovém kanálku nelze extrahovat via ductus papillaris. Nevýhody této metody spočívají v relativně větší traumatizaci stěny struku, zvýšeném riziku vzniku thelitidy a v potřebném pooperačním klidu, přinejmenším po dobu 10 dnů.

Postup endoskopického vyšetření Zavedení endoskopického vyšetření vnitřního prostředí struku a také možnost kontrolované resekce tkáně způsobily významné zlepšení diagnostiky a terapie poruch odtoku mléka. Endoskopie struků vede jednoznačně ke stanovení správné diagnózy a umožňuje minimálně invazivní operaci pod vizuální kontrolou. Příprava pacienta a operačního pole se provádí obdobně jak bylo popsáno.

Podle potřeby mohou být provedeny dva až tři řezy vedené pokud možno od proximálního konce zúžení směrem distálním. Po operaci by měla do strukového kanálku zavedená sonda lehce procházet bez odporu a to nejen kanálkem, ale také Fürstenbergovou rozetou. Po odstranění endoskopu se uzavře dočasný boční otvor diagonálním stehem, Michelovou svorkou nebo tkáňovým lepidlem (např. Histoacryl). Steh nebo svorky se odstraní po třech dnech. Mléko z endoskopované čtvrti se odstraní katétrem, struk je lokálně ošetřen antibiotiky a zaveden dilatátor, aby se zabránilo srůstům. Obvazem chráníme operovaný struk, fixujeme dilatátor a současně je obvaz upozorněním, aby čtvrť nebyla dojena. Terapie vysoké stenózy v oblasti Fürstenbergova venózního prstence není touto metodou proveditelná. Výsledky endoskopické operace struku jsou ve srovnání s operacemi „na slepo“ mnohem lepší, ale jsou vzdor tomu silně odvislé od rozsahu a lokalizace stenózy, předcházející terapie a zdravotního stavu příslušné mléčné čtvrti. Současný zánět struku nebo čtvrti podstatně zhoršují prognózu a pokud možno měly by být vyléčeny ještě před endoskopickým zákrokem.

– 46 –


Theloresektoskopie Sjednocením optického a chirurgického vybavení vzniká instrumentarium, pomocí kterého je možno provádět resekce tkáně po zavedení strukovým kanálkem , aniž se provádí boční otvor pro přístup do nitra struku. Vazivová septa nebo polypy, jakož i odchlípené části sliznice cisterny jsou pak resekovány vysokofrekvenční frézou elektrokauterizací.

Boční theloskopie, resekční elektroda, elektroresekce proliferující slizniční tkáně na Fürstenbergově rozetě

Operace hlubokých stenóz se provádí jako při konvenční endoskopii struků postranním přístupem do lumen struku. Asistence při tom není nutná. Výsledky theloresektoskopických operací ve srovnání konvenčním postupem jsou lepší v důsledku menší traumatizace tkáně.

Krycí obvaz rány Rány struků a mléčné žlázy se kryjí obvazem, neboť vzhledem k jejich exponované lokalizaci vzniká vždy zvýšené nebezpečí infekce. Osvědčily se masťové obvazy, při nichž se provádí cirkulární nebo osmičkové otáčky. Použitím masťového podkladu se zabraňuje slepení obvazového materiálu s ránou. Povrch obvazu by měly tvořit

– 47 –


proužky náplasti (např. Tesaband). Kolem báze struku se přilepuje proužek cirkulárně, další se vedou v podélném směru struku a po otočení na hrotu se vrací k cirkulárnímu proužku. Obvaz se nesmí příliš přitáhnout, aby se nezaškrtil a nedošlo následně k nekróze. U pevně přiložených obvazů, které vedou k poruše cirkulace a k městnání, se zjišťuje chladný hrot struku. Také proužky náplasti se nesmí přilepovat příliš pevně. Podle stavu rány se obměňují obvazy ve dvou až třídenních intervalech.

Antibiotická léčba Při poranění struků a prováděné konzervativní nebo chirurgické terapii není možné provádět dojení příslušné čtvrti mléčné žlázy. Podle charakteru případu je nutné sekret mléčné žlázy pravidelně vypouštět a nebo příslušnou čtvrť nechat zaprahnout.

Ošetření při pravidelném vypouštění mléka Při výskytu mastitidy nebo při poranění zevního vývodu strukového kanálku, pokud byl zaveden dilatátor, musí být sekret denně vypouštěn a postižená čtvrť ošetřena antibiotiky intracisternálně v terapeuticky účinných dávkách. Při mastitis acuta gravis musí být sekret vypouštěn několikrát denně a dále prováděny výplachy postižené čtvrti a aplikovány antibakteriální látky.

Ošetření při přechodném a trvalém zaprahnutí Pro optimální průběh léčení poranění struků lze doporučit přechodné zaprahnutí v případech, kdy mléčná čtvrť není postižena klinickou mastitidou. Dalším důvodem je také snaha, aby náklady na léčbu byly přiměřené a léčba nemusela být svěřena do rukou laika. Poranění s poškozením zevního otvoru strukového kanálku může být z toho výjimkou. Při přechodném zaprahnutí má být příslušná čtvrť mléčné žlázy katétrem a pomocí oxytocinu vyprázdněna. Posléze je ošetřena antibiotiky. Při tom jsou aplikovány širokospektrální antibakteriální látky s dlouhodobou účinností (také účinné proti koliformním kmenům). Dobré zkušenosti jsou s aplikací polysyntetických beta-laktamových penicilinů, které působí na gramnegativní mikroorganismy, jakož i s cefalosporiny ve vysokých dávkách. V souvislosti s aplikací antibiotik je nezbytné dodržovat ochranné lhůty a také při první dodávce mléka je třeba ověřit přítomnost reziduí antibiotik v mléce. Ochranná lhůta u dlouhodobě působících antibiotik může být až 14 dnů. V této době je také největší riziko vzniku mastitidy, např. při amputaci struku . Obzvláště v tomto období musí být vemeno sledováno adspekcí

a palpací z hlediska vzniku mastitidy. Při přechodném zaprahnutí vzniká v mléčné čtvrti vysoký tlak, což vede k zastavení produkce mléka. Mléčná žláza nebo její čtvrť je palpatoricky napjatá. Nevykazuje ale žádné známky zánětu. Po pěti až šesti dnech následkem zpětné resorpce mléka tlak ustupuje. Asi po 14 dnech je mléčná čtvrť opět měkká. (v závislosti od stadia laktace). U krav s vysokou užitkovostí se doporučuje dojnici po 4 – 5 dnech vydojit, vyšetřit a čtvrť opět nechat zaprahnout. Antibiotické ošetření je obdobné jako u dočasného zaprahnutí.

Pooperační ošetření Pooperační ošetření poranění kůže mléčné žlázy a otevřených poranění struků Podle potřeby se provádí pravidelná obměna obvazu, eventuálně také toaleta rány. Rovněž pravidelně se reviduje proces hojení a postižená čtvrť mléčné žlázy se vyšetřuje na přítomnost příznaků mastitidy. Kožní stehy, případně Michelovy svorky, se odstraňují podle druhu rány za 7 až 10 dnů. Další krycí obvaz se obvykle již nepřikládá a krajinu rány se doporučuje ošetřovat antiseptiky (masti, zásypy). Podle lokalizace poranění se opatrné dojení provádí za 4 až 5 dnů po vyjmutí stehů nebo svorek. Sekret v prvních 3 až 4 dnech je poněkud vodnatý nebo mléčně-vodnatý. Pokud není možné v této době dojení (neúplné zhojení rány, thelitida apod.), sekret se vypustí a čtvrť se nechá dočasně znovu zaprahnout. Hojení konzervativně ošetřených poranění struků potřebuje podle druhu a rozsahu rány více času. V každém případě se musí zvíře v průběhu hojení pravidelně vyšetřovat na výskyt symptomů mastitidy. Dočasné zaprahnutí během vysoké laktace po dobu dvou i více týdnů vede k dennímu snížení dojivosti o 10 až 20 %. V pokročilé laktaci může být snížení dojivosti podstatně větší. Podle situace je proto často lepší, aby postižená čtvrť byla dojena teprve v následující laktaci, kdy vykazuje opět normální užitkovost.

Následné ošetření u skrytých poranění struku Základní význam pro úspěšnost operačního zákroku má následné ošetřování. Přitom nehraje roli, zda stenóza byla operována běžným způsobem „naslepo“ nebo endoskopicky. Příliš časné strojní dojení nebo použití nevhodných dilatátorů či permanentní strukové kanyly mohou vyvolat komplikace v průběhu hojení nebo dokonce zmařit úspěšnost zákroku. Proto musí být majitel podrobně poučen o nutnosti systematického pooperačního ošetření. Ošetřená čtvrť se po dobu 9 dnů nevydojuje a denně se provádí palpační kontrola na eventuální symptomy mastitidy. Třetí

– 48 –


a šestý den po operaci se z postižené čtvrti vypustí mléko sterilní mléčnou rourkou a makroskopicky se posoudí jeho vzhled a eventuálně výskyt vloček nebo krve. Potom se čtvrť ošetří lokálně antibiotiky, zavede se nový dilatátor a přiloží obvaz. Po endoskopickém ošetření se může třetí den z trokarovaného místa odstranit steh nebo Michelova svorka. Devátého dne se pak odstraňuje obvaz a dilatátor. Čtvrť se opatrně ručně vydojí a při dobré dojitelnosti se může používat od tohoto dne dojicí stroj. Zásady pooperačních terapeutických opatření zahrnují: – podrobné poučení majitele – lokální antibióza – přechodné zaprahnutí čtvrti po dobu 9 dnů – denní kontrola čtvrti na symptomy zánětu – rozšiřování strukového kanálku dilatátorem – přerušení zaprahnutí čtvrti 3. a 6. dne po operaci, vypuštění mléka, lokální antibióza, dilatátor, obvaz – při mastitidě denně vypouštět mléko, lokální antibióza, dilatátor, obvaz – 9. den po operaci opatrné ruční dojení a potom strojní dojení.

Komplikace Komplikace při poraněních kůže mléčné žlázy a otevřených poraněních struků Vždy se musí počítat s výskytem mastitidy. Nezávisle na tom, zda čtvrť byla přechodně zaprahnuta nebo se denně sekret vypouštěl, musí se při symptomech mastitidy mléko vypouštět denně, lépe dvakrát za den. Přitom se doporučuje aplikovat minimálně 20 I.U. oxytocinu a vyplachovat čtvrť např. fyziologickým roztokem. Paralelně s tím se provádí bakteriologické vyšetření vzorku mléka s určením rezistence a antibiotická terapie (intracisternální, podle potřeby systémová). Jestliže mléko nevytéká strukovým katétrem, musí se čtvrť předčasně vydojovat, eventuálně podle potřeby se provede nouzové rozříznutí. Pokud dojde po amputaci struku s uzávěrem operační rány k mastitidě, musí se stehy předčasně vyjmout, ránu ponechat sekundárnímu hojení a provádět výplachy postižené čtvrti. Dehiscence sutury představuje další možnou komplikaci. Dochází k ní při obnoveném poranění, mastitidě nebo při nedostatečné péči při ošetření (zejména při débridementu). Pak probíhá hojení rány per secundam intentionem. U perforujících poranění dochází často k vytvoření píštělí, jejichž uzávěr se řeší operací. Podle lokalizace poranění se může po dehiscenci sutury provést amputace struku s uzávěrem rány. Pokud dojde k thelitidě, musí

se provádět častější výměna obvazu s opatrnou toaletou rány a antiflogistickou terapií. Častou komplikací po poranění struků jsou stenózy. Vznikají zejména při poraněních hrotu struku se současným poškozením zevního strukového ústí. Dále ke stenózám dochází při všech dalších poraněních struku, která mají za následek jizvovitou retrakci tkáně.

Komplikace při skrytých poraněních struků Častými komplikacemi po operačních zákrocích stenóz struku jak konvenčním, tak endoskopickým způsobem, jsou thelitida, mastitida a obtížná dojitelnost. Pokud je po operaci zjištěna po dobu přechodného zaprahnutí mastitida, jsou nutná další terapeutická opatření. Denně se musí vypouštět mléko sterilním Fürstenbergovým katétrem v obvyklé době dojení, eventuálně po předchozí aplikaci oxytocinu. Poté se do čtvrti aplikuje antibiotikum. Při mastitidě se značně změněným mlékem se provádí výplach čtvrti fyziologickým roztokem nebo 0,5% jodovým roztokem. V případě, že hrot struku na konci přechodného zaprahnutí zůstává ještě tuhý a bolestivý a vykazuje symptomy thelitidy, prodlužuje se zaprahnutí o několik dnů. Čtvrť se vydojuje teprve tehdy, až hrot struku je měkký a nebolestivý. Příležitostně se pozoruje po začátečním dobrém dojení dojicím strojem opět po několika dnech tvrdodojivost (slabý proud mléka, pomalé vyprazdňování čtvrti). Endoskopickým vyšetřením se zjistí, že častou příčinou je nadměrná tvorba reaktivní jizvovité tkáně v místě operace. Rovněž po vypadnutí dilatátoru dochází relativně rychle opět k stenóze. V takových případech může být proveden opakovaný endoskopický zákrok, přičemž vyhlídky na úspěšnost operace jsou méně příznivé. Třetí operace se již nedoporučuje. Po operacích stenóz bez vizuální kontroly se dojitelnost zvolna zhoršuje, protože stenotická tkáň nebyla úplně odstraněna, nebo se vytvořila rovněž reaktivní jizvovitá tkáň. Opakování operace naslepo má stejná rizika. Pokud se nepodaří obnovit dojitelnost, přichází v úvahu jako ultima ratio definitivní zaprahnutí postižené čtvrti, eventuálně také amputace struku, která je možná pouze v případech bez přítomnosti mastitidy. I po zaprahnutí se musí mléčná žláza stále palpačně kontrolovat na symptomy mastitidy. Pokud kvůli mastitidě není možné čtvrť mléčné žlázy zaprahnout a pokud mastitida vzhledem k stenóze struku není dostatečně léčitelná, je možné provést ke zlepšení dojitelnosti buď nouzové rozříznutí (discizi) strukového kanálku dánským dvojitým nožem nebo otevřenou amputaci struku. Z německého originálu přeložil Prof. MVDr Bohumír Hofírek, DrSc.

– 49 –


BLUE TONGUE, MODRÝ JAZYK, KATARÁLNÍ HOREČKA OVCÍ Dr. Jean-Louis Poncelet Francouzská asociace veterinárních lékařů potravinových zvířat

EPIDEMIOLOGIE Arbovirus Choroba je přenosná, ale ne přímo infekční: „ 3V“ jsou u této nákazy nezbytné Virus + Vektor + Vnímavé zvíře = choroba. Geografické světové rozšíření této arbovirózy je zhruba mezi 40 - 50° severní z. šířky a 20 - 30° jižní z.š. a tedy zcela závisí od rozšíření a abundance vektora. Způsoby přenosu ze skotu či ovcí ve stadiích virémie s různou délkou virémie (15 - 30 dní u ovcí a 100 dní u skotu). Přenos je zprostředkovaný infikovanými vektory - hematofágní diptera. Pakomárem druhu Culicoides imicola - bylo do srpna 2006 pozorováno pomalé šíření nákazy severním směrem, ale od srpna 2006 došlo k náhlému vzplanutí katarální horečky ovcí díky Culicoides dewulfi na severu Evropy.

Virus Celkem je v současnosti známo 24 serotypů (21 sérotypů se nachází v Africe, 5 v USA, 9 v Austrálii). Různé serotypy mají také rozdílnou patogenitu a nevytvářejí křížovou imunitu. Ve středomoří je prokazován výskyt sérotypů č.1,2,4,6,9,16. Sérotyp 8 se objevil na severu Evropy v srpnu 2006.

Biologie a ekologie vektorů Pakomáři Culicoides imicola, dewulfi, obsoletus, pulicoris, nubeculosus žijí jako dospělci 15-21 dní. Sání krve na zvířatech jim trvá 3-5 dní. Za 2-3 dny po nasátí krve kladou vajíčka (100-200) do vlhkého prostředí v hromádce nebo sinusoidní řádce. Z vajíček se za 3-5 dní po nakladení líhnou larvy a během 10-15 dnů procházejí 4 stadii. Během nepříznivého období je pozorována larvální diapauza (estivace a hibernace). Vývoj stadia nymfy proběhne na povrchu půdy během 2-10 dní. Tedy celkem počítáme s 2-měsíčním vývojovým cyklem (40+21 dnů). U Culicoides imicola zjišťujeme aktivitu pouze za soumraku a vnoci. Maximálně aktivní jsou tito pakomáři při 24°C, letovou aktivitu zastavují při 15-18°C. To znamená, že jejich aktivita je sezónní - v teplejších zónach koncem léta a začátkem podzimu. Odchyt a konzervace vektorů pro další laboratorní vyšetření lze provést jejich náletem k lákadlu ve formě ul-

trafialového světla spojeného s malým vysavačem a kontejnerem s lihem, který lapený hmyz i viry konzervuje pro další laboratorní vyšetření. Zdrojem infekce je krev zvířete ve virémii. Ta nastupuje za 3-5 dní od nasátí pakomárem a trvá až 30 dní u ovcí a 100 dní u skotu. Viry se nacházejí i ve spermatu. Nedochází k exkreci viru do slin sputa ani v sekretech z bukálních lezí, nenachází se ve vnějším prostředí. Virus se šíří jen přes pakomáry rodu Culicoides. Rezervoárem viru je skot, který mu umožní „Overwintering“ . Na jaře se pakomáři přednostně živí na skotu, čímž se infikují a v infikování ovcí se uplatní až později v průběhu roku. Choroba se šíří buď pomocí větru - infikovani pakomáři se přemístí až o 700 km - nebo transportem infikovaných zvířat. Situace BLUE TONGUE v západní Evropě Původní výskyt: Balkán, Korsika, Španělsko. Nový výskyt: Belgie, Holandsko, Německo, Francie severovýchodní část

PŘÍZNAKY Virus vykazuje tropismus ke sliznicím a endotelu cév. Při akutní formě u ovcí po inkubační době 2 až 8 dní (až 18dnů) se příznaky rozvíjejí postupně. Nastupuje nejprve silná horečka, deprese a nechutenství. 1-2 dny poté se na mulci a rtech objeví otoky, hemoragie s ulceracemi až nekrózou , hemoragie, ulcerace až nekrózy na dásních a bukální sliznici, otok jazyka, mezisaničí, cyanóza jazyka (modrý jazyk) není moc častá (2/3000 případů na Korzice), výrazná salivace zapáchajících slin, mukopurulentní výtoky z nosu s vytvářením příškvarů. Jestliže ovce přečká tuto fázi, od 6.dne se projeví akutní myositida a ztráta svalové hmoty. Zvířata leží a výrazně kulhají. Následkem zánětu v korunce dochází i ke ztrátě paznehtu. Bahnice potrácejí, nebo rodí mrtvá či neživotaschopná jehňata. Podlitiny krevní v podkoží jsou více či méně generalizované. Přečká-li zvíře toto období díky odolnosti, nebo kvůli tomu, že infekční dávka nebyla tak silná, rozvinou se při chronické formě další příznaky: Plicní problémy - kašel s purulentním výhozem, zažívací poruchy - průjmy, enterotoxémie a perzistující nezvratné hubnutí.

– 50 –


Edémy, petechie, krváceniny se zjišťují na všech sliznicích trávícího i urogenitálního traktu, plošné edémy a hemoragie na dýchacím aparátu. Edémy podkožního a mezisvalového pojiva a velmi charakteristická pro tuto chorobu je infiltrace gelózním růžovým sekretem ve veškeré svalovině. Patognomickým ale řídkým nálezem pro Blue tongue je nález kroužkových krvácenin na bazi pulmonální tepny. Nebyly zjištěny klinické nálezy u koz. U skotu se převážně pozorují potraty, vrozené poruchy u mláďat. Kromě výše uvedených příznaků si u skotu všimneme periokulárního edému se slzením, erytému a edému vemene s ulcerózně-nekrotickými změnami na struku. Později se mohou na těle odloupávat pruhy nekrotické kůže. Mortalita u skotu je velmi nízká, ale dlouhé období rekonvalescence.

DIAGNOSTIKA Dif.-diagnosticky od Blue tongue je třeba u ovcí odlišit Pox virus, Nekrobacilózu (Fusobacterium necrophorum), Nakažlivé kulhání, Paratuberkolózu, Fasciolózu, Strongylózu trávícího aparátu, Mor malých přežvýkavců (Morbillivirus), SLAK

U skotu odlišit rovněž SLAK, Fotosenzibilizaci, Slizniční chorobu, IBR, Gangrenózní coryzu, Bovinní papilózní stomatitidu, Besnoitiózu, Ehrichiózu. K serologickému vyšetření odebírat 10 ml krve do suché odběrovky. K virologickému vyšetření odebírat 10 ml krve + EDTA od zvířete ve fázi horečky, nebo část orgánu bohatého krví (slezina, plíce) od uhynulého nebo utraceného zvířete .

VAKCINACE A DEZINSEKCE Boj proti vektorům Blue tongue Používání insekticidů, zahánění zvířat z pastvy již před soumrakem. Vakcinace proti serotypům 2 a 4 byla účinná na Korzice. Není však k dispozici vakcína proti hrozícímu serotypu 8.

Podle elektronické prezentace přednášky Dr.Jean-Louis Ponceleta

– 51 –

připravil MVDr. Lubomír Borkovec.


KOKCIDIÓZA SKOTU Prof. MVDr. Břetislav Koudela, CSc. Ústav parazitologie,Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Kokcidióza je parazitární onemocnění způsobené intracelulárními parazity - kokcidiemi. Jsou to vnitrobuněční parazité, jejichž vývoj probíhá zpravidla v buňkách střevní sliznice. V důsledku poškození střevní sliznice je nejvýznamnějším klinickým projevem kokcidiózy průjem. Kokcidióza je vnímána chovatelskou a veterinární veřejností jako závažné onemocnění drůbeže, králíků, malých přežvýkavců a nověji také jako onemocnění sajících selat. V případě skotu nebyly kokcidie donedávna posuzovány jako původci závažných klinických onemocnění. Obsahem tohoto příspěvku je přehled o současných poznatcích o kokcidióze skotu, její diagnostice, klinického významu, možnostech terapie a prevence tohoto parazitárního onemocnění.

Kokcidie skotu a jejich biologie Všechny druhy střevních kokcidií skotu patří do rodu Eimeria, pro který jsou charakteristické oocysty se čtyřmi sporocystami a se dvě sporozoity v každé z nich. Z celkového počtu 21 druhů kokcidií skotu bylo zaznamenáno v podmínkách střední Evropy 12 druhů a v České republice potvrzen výskyt 9 druhů kokcidií u skotu. Vývojové cykly kokcidií zahrnují část endogenní, která probíhá ve střevní sliznici, a exogenní část vývoje, která začíná vyloučením nevysporulovaných oocyst trusem a končí pozřením vysporulovaných oocyst novým hostitelem. Kokcidie skotu jsou striktně hostitelsky specifické a nejsou tedy infekční pro jiné hostitele. Jednotlivé druhy kokcidií skotu se liší morfologií oocyst, lokalizací vývoje v trávicím traktu a dobou trvání vývojového cyklu. Endogenní vývoj jednotlivých druhů kokcidií skotu trvá od jednoho do tří týdnů a následné vylučování oocyst trusem probíhá v rozmezí 2 až 3 týdnů. Pro kokcidie přežvýkavců jsou typické dva typy nepohlavních stádií. První z nich se vyvíjí v endotelu lymfatických cév střeva nebo v lamina propria střevní sliznice a dosahují velikosti až 0,2 mm. Tato nepohlavní stádia, tzv. makromeronty, jsou složena z tisíců merozoitů vřetenovitého tvaru. Druhý typ merontů je mikroskopických rozměrů a vznikají v nich merozoity, ze kterých se následně vyvíjí pohlavní stádia. Stádia gametogonie vytvářejí ložiska a jsou pozorovatelná pouhým okem na povrchu střevní sliznice jako drobné bělavé útvary prominující do lumen střeva. Splynutím mikroga-

montů a makrogamontů vznikají ve střevních buňkách zygoty, ze kterých se vyvinou oocysty. Uvolněné oocysty se dostávají trusem do vnějšího prostředí, kde sporulují a stávají se infekčními za 2 až 3 týdny. Ve vlhkém prostředí a při teplotách do 30°C zůstávají oocysty infekční po dobu několika měsíců a přežívají ve vnějším prostředí, pokud teploty neklesnou pod -8 °C. Doba vývojového cyklu jednotlivých druhů kokcidií skotu je druhově rozdílná a je známá pouze u některých druhů. Období od pozření oocyst po vyloučení nových oocyst trusem, tzv. prepatentní perioda, trvá u druhu E. zuernii 16-19 dní, u E. bovis 17 až 22 dní a vývoj E. alabamensis je ukončen za 6-8 dní.

Význam kokcidií u skotu Z celkového počtu 21 popsaných druhů kokcidií skotu jsou pouze některé považovány za patogenní. Mezi patogenní druhy, které vyvolávají klinická onemocnění telat a mladého skotu patří druhy E. bovis a E. zuernii. Dalším patogenním druhem, který způsobuje klinickou kokcidiózu skotu na pastvě je druh E. alabamensis. Z ostatních druhů mohou způsobovat průjmové onemocnění skotu také E. ellipsoidalis a E. auburnensis. Nejvíce jsou vnímavá k infekci kokcidiemi zvířata ve stáří 3 týdny až 6 měsíců. Pokud mladá zvířata pozřou větší počet oocyst patogenních druhů kokcidií z vnějšího prostředí dochází k rozvoji klinického onemocnění, jehož průvodním znakem je trus kašovité až vodnaté konzistence s příměsí krve, sraženin fibrinu a částmi střevní sliznice. V případě infekcí druhy kokcidií, které nejsou považovány za patogenní, není výskyt klinického onemocnění častý. Přesto dochází ke změnám v procesu trávení živin a ke snížení konverze živin. V roce 1980 byly vyčísleny celosvětové roční ekonomické ztráty v důsledku kokcidiózy v chovech skotu a dosáhly 731 miliónů amerických dolarů. V roce 2002 byla odhadnuta tato ztráta na 400 miliónů amerických dolarů ročně.

Klinická kokcidióza Kokcidióza je onemocnění, jehož průběh je dán biologickými vlastnostmi původce a vlastnostmi hostitele. Klinické příznaky přetrvávají v období vývoje kokcidií

– 52 –


ve střevní sliznici a po dokončení vývojového cyklu v podobě oocyst a jejich vyloučení trusem, klinické příznaky onemocnění odeznívají. V podmínkách většiny chovů dochází k postupné infekci telat malým množstvím oocyst patogenních i nepatogenních druhů, která se projevuje jako symptomatická infekce nebo jako subklinická kokcidióza. Pokud však pozře tele vysoký počet oocyst patogenních druhů E. bovis a E. zuernii dochází k průjmového onemocnění. Na propuknutí a rozvoji klinického onemocnění se významně uplatňují další stresové faktory jako jsou změny ve výživě, přesuny zvířat a vytváření nových skupin, výrazná změna počasí a souběžná onemocnění. Při klinické kokcidióze se v trusu nacházejí krev, fibrin a části nekrotické střevní sliznice. Postižená telat mají zvýšenou teplotu, dochází k dehydrataci, anemii, kachexii, ztrátám hmotnosti až úhynům. Krvavý průjem může být dlouhodobý, byly pozorovány případy v trvání až 36 dní. Mortalita postižených zvířat se pohybuje od 7 % až do 20 %. Telata, která přežila klinickou kokcidiózu zaostávají v růstu a jsou vnímavější k jiným střevním infekcím. V roce 2005 byly zveřejněny výsledky studie zaměřené na výskyt patogenních druhů kokcidií E. bovis a E. zuernii v celkem 16 chovech v různých evropských zemí včetně chovů v České republice a patogenní druhy E. bovis a E. zuernii byly potvrzeny v 11 z nich. Nejnovější studie provedená v 88 chovech v Belgii, Holandsku, Francii, Maďarsku, Itálii, Polsku, Portugalsku a Španělsku prokázala přítomnost patogenních druhů E. bovis a E. zuernii v 179 (62,15 %) sledovaných farem. Experimentálně bylo potvrzeno, že E. alabamensis způsobuje klinickou kokcidiózu po pozření extremně vysokého počtu vysporulovaných oocyst. Klinické příznaky podobné onemocnění mladého skotu na pastvě se podařilo vyvolat u experimentálně infikovaných zvířat po dávce 10 miliónů oocyst. Klinická kokcidióza způsobená E. alabamensis byla popsána u skotu na pastvě v Německu, Švédsku, Holandsku a Velké Británii. Mortalita v případě infekcí E. alabamensis je nízká pokud nedojde k souběžné infekci patogenními druhy kokcidií nebo jinými enteropatogeny. Následky infekcí v podobě dehydratace, zaostávání v růstu jsou obdobné jako v případě infekce druhy E. bovis a E. zuernii. Pastevní klinická kokcidióza způsobená druhem E. alabamensis nebyla v České republice doposud zaznamenána, přestože výskyt tohoto druhu kokcidie byl potvrzen v roce 1984 a nedávné době byl výskyt E. alabamensis v českých chovech rámci evropské studie zaměřené ma výskyt kokcidií u skotu.

Imunita a možnosti vakcinace Stejně jako v případě infekcí jiných hostitelů dochází také u skotu po primární infekci kokcidiemi k imunitní odpovědi, která zabraňuje vzniku klinického onemocnění v případě opakované infekce oocystami. Při reinfekcích dochází pouze k vylučování menšího počtu oocyst a doba vylučování je výrazně zkrácena. Stupeň imunitní odpovědi závisí na počtu oocyst při primární infekci. Malé množství oocyst při primární infekci není dostatečným antigenním stimulem pro zamezení klinického onemocnění při následném pozření většího počtu oocyst patogenních druhů. Naproti tomu kontinuální infikování malými dávkami oocyst dostatečně stimuluje tvorbu projektivní imunity. Specifické kolostrální protilátky proti kokcidií jsou detekovatelné v kolostru krav, ale nejsou postačující k zabránění klinické kokcidiózy telat. Projektivní imunita je obdobně jako u jiných kokcidióz převážně buňkami zprostředkovaná. V experimentech byl prokázán zásadní vliv CD4+ lymfocytů a předpokládá se TH1 typ imunitní odpovědi. U krav bylo pozorováno zvýšené vylučování oocyst kokcidií v období porodu (periparturient rise), které je vysvětlováno potlačením funkce imunitního systému v období porodu. V souvislosti s imunitní odezvou na prodělanou infekci se také testovala možnost vakcinace infekčními oocystami jednotlivých druhů. Vzhledem k tomu, že v případě kokcidií skotu nejsou vyvinuty oslabené kmeny, byly výsledky vakcinace neprůkazné. Po aplikaci oocyst E. alabamensis a následné zátěžové infekci došlo k rozvoji klinické kokcidiózy. Po opakované aplikaci 2000 oocyst E. bovis denně po dobu 5 dní nedošlo k vytvoření projektivní imunity a po zátěžové infekci dávkou 200 000 oocyst došlo k rozvoji klinické kokcidiózy. Také vakcinace ozářenými oocystami (250 Gy, Co-60) nezbránila rozvoji klinické kokcidiózy. Naproti tomu po jednorázová dávka 50 000 oocyst E. bovis zabránila rozvoji klinické kokcidiózy po zátěžoví infekci provedené za 4 týdny po první aplikaci oocyst.

Diagnostika Výskyt průjmového onemocnění telat nebo mladého skotu, při kterém se nachází v trusu krev, fibrin a zbytky nekrotické sliznice je možné považovat za typické klinické příznaky infekcí patogenními druhy kokcidi E. bovis a E. zuernii. Infekce jinými druhy kokcidií nelze pouze na základě klinických příznaků diagnostikovat. Intermitující nehemoragický průjem může být způsoben řadou jiných enteropatogenů a dietetickými chybami.

– 53 –


Vyšetření trusu na přítomnost oocyst kokcidií flotační metodou je standardním diagnostickým postupem. Nález oocyst v trusu však neznamená potvrzení onemocnění způsobeného kokcidiemi. Při koprologickém vyšetření je nález oocyst v trusu skotu běžný a obvykle nacházíme při vyšetření současně oocysty více druhů kokcidií. Prevalence kokcidií u skotu dosahuje vysokých hodnot a může dosáhnout až 100% především u telat a mladého skotu. Výsledek koprologického vyšetření zvířat s průjmem semikvantitativní metodou nemusí potvrdit předpokládaný velký počet oocyst v trusu. V důsledku velkého množství tekutin v trusu dochází k naředění vylučovaných oocyst a oocysty se obvykle nacházejí ve zbytcích fibrinu a nekrotické sliznice, které při flotačním vyšetření zůstávají v sedimentu. Protože se jednotlivé druhy kokcidií liší patogenitou je nutné posoudit morfologii vysporulovaných oocyst, aby mohly být stanoveny jednotlivé druhy. Druhová determinace je náročná na čas a vyžaduje velké zkušenosti. Jako vhodný postup pro posouzení významu kokcidií v chovu s výskytem klinických příznaků se doporučuje koprologické vyšetření více zvířat. Je také možno zvolit metodu vyšetření směsných vzorků. Pokud vylučuje ve sledované skupině telat s průjmovým onemocněním jedno zvíře je nutné považovat také ostatní zvířata ve skupině také jako infikovaná, neboť u nich pravděpodobně ještě nezačalo vylučování oocyst.

Chovatelská opatření a terapie V případě opakovaných problémů spojených s kokcidiózou v chovu je nutné analyzovat chovatelské a zoohygienické podmínky. Například snížení teploty ve stáji na 15 °C a snížení relativní vlhkosti na 80% vedlo k postupnému odeznění klinické kokcidiózy v chovu v důsledku zhoršení podmínek pro sporulaci oocyst. Častější výměna podestýlky nebo zavedení roštového ustájení přispívá k výraznému snížení výskytu klinické kokcidiózy v chovu. Také eliminace stresových faktorů snižuje výskyt klinické kokcidiózy. Řada antikokcidik byla úspěšně použita při terapii kokcidiózy skotu. Většina z nich působí na rozvinutá stádie vývoje kokcidií-gamonty. Aplikace antikokcidik v odobí rozvinuté klinické kokcidiózy má relativně omezený účinek. V období klinických příznaků je již střevní sliznice poškozená a vývoj kokcidií je již téměř ukončen. Terapeutická aplikace antikokcidik má spíše význam jako přerušení vývoje kokcidií než jako léčba klinických příznaků. Při klinické kokcidióze je třeba vedle antikokcidik aplikovat rehydratační roztoky a antibiotika proti sekundárním bakteriálním infekcím.

Pro předcházení klinické kokcidiózy se osvědčilo profylaktické podávání antikokcidik. Vhodné antikokcidikum pro tyto účely by mělo působit na ranná stádia kokcidií, aby nedošlo k poškození střevní sliznice v průběhu dalšího vývoje, ale mělo by také působit na gamonty, aby nedocházelo vylučování oocyst u zvířat, u kterých byl při aplikaci antikokcidika vývoj kokcidií již v fázi gametogonie. Sulfonamidy působí proti stádiím merogonie a pokud byly použity při terapii kokcidiózy skotu, byl zmiňován jako důležitý jejich vliv na potenciálně patogenní bakteriální mikroflóru. V současně době se použití sulfonamidů nedoporučuje právě pro vliv na střevní mikroflóru, neboť po jejich aplikaci dochází k dlouhodobým změnám zastoupení jednotlivých složek střevní mikroflóry. Antikokcidikum amprolium, které působí na ranná stádia kokcidií a je používáno proti kokcidióze skotu především v USA a Francii. Amprolium má nízkou toxicitu a aplikuje se v pitné vodě po dobu 4 až 5 dní. Decoquinát je registrován jako antikokcidikum pro medikaci krmiva ve Velké Británii a Francii a působí také na počáteční stádia kokcidií. Ionoforní antibiotikum monensin bylo v minulosti často podáváno pro prevenci kokcidiózy skotu především v USA. V poslední době byl v řadě experimentálních i terénních studií potvrzen terapeutický a profylaktický účinek antikokcidika toltrazuril. Jednorázová aplikace toltrazurilu v dávce 15 mg na kg ž. hm. 12. den po experimentální infekci oocystami E. bovis zabránilo vzniku klinické kokcidiózy. Stejná dávka toltrazurilu byla úspěšně použita v chovu s klinickou kokcidiózou způsobenou druhem E. zuernii. V rozsáhlé studii, do které bylo zařazeno 208 telat z 5 farem, ve kterých byla diagnostikována klinická kokcidióza, byl telatům podán jednorázově toltrazuril týden před předpokládaným propuknutím klinických příznaků. Ve srovnání s telaty, kterým bylo podáno placebo, se toltrazuril ukázal jako účinné antikokcidikum, které je možno využít k jednorázovému profylaktickému použití při kokcidióze telat. Nejnovější výsledky prezentované na posledním buiatrickém kongresu v Nice zahrnují také výsledky z chovů v České republice. V chovech byla koprologicky vyšetřována telata od počátku společného ustájení po dobu 6 týdnů a do dalšího testování byly zahrnuty chovy s výskytem E. bovis a E. zuernii. Jedné skupině telat v chovu byl 14. den po přesunu do společného ustájení profylakticky aplikován toltrazuril v dávce 15 mg na kg ž. hm. Výsledky prokázaly častější výskyt průjmového onemocnění, větší počet vylučovaných oocyst a nižší přírůstky u telat bez aplikace toltrazurilu.

– 54 –

Přemýšlejte. Srovnávejte. Používejte.

Cobactan DC ®

• nový, vysoce účinný způsob zaprahování krav • širokospektrální účinek • postupné uvolňování antibiotika do hloubky vemene • výrazné snížení počtu somatických buněk

NOVINKA

jednorázová injekce

proti respiračním infekcím skotu ochranná lhůta:

maso: 14 dní, mléko: 84 hodin (7 dojení) pohodlná léčba šetří čas a minimalizuje stres skotu,

ně iál t c e o Sp o sk r p BRD s

farmáře i veterináře

Bayer s.r.o., Litvínovská 609/3, 190 21 Praha 9, tel.: 266 101 471 obchodní zástupce: MVDr. Richard Macek, tel.: 602 518 777 e-mail: [email protected]

Rychlý účinek proti BRD infekci

STOP KOKCIDIÓZE TELAT!

Recommend Documents