Obsah: Management zdraví telat... 7 Prof. Dr. W. Baumgartner (VU Vídeň, Rakusko) Prevence průjmů u telat - zkušenosti z USA MVDr

Obsah: Management zdraví telat ...............� Prof. Dr. W. Baumgartner (VU Vídeň, Rakusko)

7

Prevence průjmů u telat - zkušenosti z USA ............................................................................................................... 11 MVDr. Martin Vlček Dobrý start – žádné problémy u krav v peripartálním období .................................................................................. 13 Michael Neumayer DVM, (Rakousko) Aktuální zdravotní problematika v chovech skotu .................................................................................................... 16 Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc. Management zdraví pohybového aparátu ..................................................................................................................20 MVDr. Jan Šterc, Ph.D. Management zdraví mléčné žlázy ...............................................................................................................................26 MVDr. Gabriela Zelinková Rychlá diagnostika mastitid na farmách ................................................................................................................... 29 MVDr. J. Prášek, MVDr. O. Bečvář, Prof. MVDr. J. Smola, CSc. Vakcíny a jejich použití v chovech skotu ..................................................................................................................... 33 Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc.

Management zdraví v chovech skotu

ČESKÁ BUIATRICKÁ SPOLEČNOST Palackého 1-3, 612 42 Brno, e-mail: [email protected]

SBORNÍK REFERÁTŮ ODBORNÉHO SEMINÁŘE

MANAGEMENT ZDRAVÍ V CHOVECH SKOTU

Odborný garant:

Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc. Dipl.ECBHM., MVDr. Jan Šterc, Ph.D.

VETfair 2010 – Hradec Králové 17. 4. 2010

ISBN: 978-80-86542-23-2

–5–


MANAGEMENT ZDRAVÍ TELAT LÉČBA A PREVENCE ONEMOCNĚNÍ U TELAT Baumgartner, W., Klein, D.

Enteritidy u telat Průjmová onemocnění u telat představují komplexní syndrom způsobený infekčními i neinfekčními faktory. V souvislosti s průjmy se běžně setkáváme s viry, bakteriemi i prvoky. Převažujícími viry izolovanými od průjmujících telat jsou rotaviry, bovinní koronaviry a dále bredaviry, toroviry, parvoviry, kaliciviry, adenoviry a astroviry (Doll, 2002; Haschek a kol., 2006; Klein a kol., 2008). Mezi nejčastější bakterie způsobující průjmová onemocnění telat patří Escherichia coli, Clostridium perfringens a Salmonella sp. Významnou roli hrají také Campylobacter sp., Proteus sp. a Klebsiella sp. Z prvoků jsou významnými původci průjmových onemocnění především kryptosporidie (zejména Cryptosporidium parvum), dále kokcidie a giardie. Rakouská studie zjistila nejvyšší prevalenci u bovinních koronavirů (25,7 %), dále pak u kryptosporidií (11,7 %), rotavirů a Clostridium perfringens (9,1 %) (Haschek a kol., 2006; Klein a kol., 2008). Rozvoj průjmového onemocnění je ve většině případů způsoben více než jedním enteropatogenem. Hlavními původci průjmů jsou enterotoxigenní E. coli, rotaviry, koronaviry a kryptosporidie, které způsobují 75 až 95 % střevních infekcí u telat (Heinrichs a Radostits, 2001; Klein a kol., 2008). Mezi neinfekční příčiny průjmových onemocnění patří zootechnické faktory, především zoohygiena (telení, ustájení), krmení (složení a kvalita kolostra a mléka, hygiena krmení, technika krmení), imunitní stav zvířete (pasivní přenos imunoglobulinů). Pro diagnostické účely je důležité odebrat vzorky od několika zvířat, včetně klinicky zdravých sousedních telat. Vzorky je třeba odebírat přímo z rekta a pro transport do laboratoře je zchladit. Aby bylo možné vyhnout se přepravě vzorků a získat výsledky hned při vyšetření zvířat, byly vyvinuty rychlé testy na bázi imunochromatografie, které lze použít v terénu a stanovit s jejich pomocí nejdůležitější enteropatogeny (E. coli F5, Cryptosporidium parvum, rota- a koronaviry). Vyhodnocení testů pro detekci E. coli F 5 a Cryptosporidium parvum ukázalo vynikající senzitivi-

tu a specificitu. Stávající testy na rota- a koronaviry však nemají dostatečnou senzitivitu (72 %, respektive 60 %) (Klein a kol., 2008). Klinické příznaky se liší podle virulence a kombinace enteropatogenů, stejně tak podle věku a imunitního stavu zvířat (Doll, 2002). Výkaly nemocných zvířat mohou mít změněnou konzistenci, barvu, zápach i objem. Mohou obsahovat příměsi hlenu, fibrinu a krve. Ze studií však vyplývá, že charakter stolice ani klinické příznaky nejsou specifické pro určitý enteropatogen. Hlavními symptomy jsou důsledky průjmu a klinické příznaky dehydratace, metabolické acidózy a nedostatku energie. Klinické příznaky se objevují v závislosti na stupni onemocnění. Příznaky dehydratace jsou zapadlé oči a snížené napětí kůže (turgor). Pokles tepenného krevního tlaku v důsledku ztráty tekutin vede k perifernímu zužování cév a k špatné perfúzi tkání s místní nedokrevností a nižší metabolickou aktivitou s následkem studeného povrchu těla; zvýšení vnitřní tělesné teploty bývá často spojeno s doprovodnými chorobami, jako jsou onemocnění dýchacích cest, infekce pupku nebo artritida. Závažným důsledkem průjmu je acidóza způsobená ztrátou bikarbonátových iontů stolicí a vstřebáváním kyselin tvořených mikrobiální fermentací laktózy v tlustém střevě (Doll, 2002). Nakonec se může vyvinout metabolická acidóza v důsledku zvýšené tvorby kyseliny mléčné při periferní hypoxii a nižšímu využití kyseliny mléčné. Snížená schopnost jater metabolizovat kyselinu mléčnou může být vyvolána vysokou koncentrací vodíkových iontů v jaterních buňkách. Pokles pH krve vede k pohybu vodíkových iontů do buněk výměnou za draselné ionty. Důsledkem může být hyperkalémie. Snížení poměru intracelulárního a extracelulárního draslíku vede ke snížení klidového potenciálu buněčných membrán. To může mít škodlivé účinky na funkci srdečního svalu. Zvířata také trpí hypoglykémií. K rozvoji hypoglykémie přispívá anorexie, snížené vstřebávání živin, minimální zásoby glykogenu, narušení glukoneogeneze, zvýšená glykolýza v důsledku snížené tkáňové perfúze a anoxie, a také inzulinu podobný vliv bakteriálních en-

–7–


dotoxinů na játra. Příznaky zahrnují slabost způsobující nedostatečnou stabilitu, častější polehávání a v pokročilých případech úplné ulehnutí. Srst bývá mnohdy mokrá kvůli časté vodnaté stolici a četnějšímu polehávání telat. U chronických případů může docházet k vypadávání chlupů, zvláště v oblasti pánevních končetin (v důsledku podráždění a acidózy). Léčba proto spočívá především v rehydrataci, podání pufru a zdroje energie. Telata s mírným průjmem, která ještě stále pijí, by měla mezi krmením mlékem dostávat navíc ještě elektrolyt s pufrem. Krmení mlékem by se nemělo u nemocných zvířat vynechávat. Ale mléko je třeba dodávat v malých množstvích několikrát za den. Pokud zvíře trpí těžším onemocněním nebo přestane-li pít, je nutné podávat infúzně tekutinu s pufrem a zdrojem energie (Doll, 2002). Množství potřebného pufru bývá obvykle podceňováno. K výpočtu lze použít následující vzorec: Tělesná hmotnost x negativní přebytek bází x 0.5 = ml 8,4 % hydrogenuhličitanu sodného Důležité je, aby byla telata uložena na dostatečně čerstvé a suché podestýlce. Zvířata je třeba několikrát denně ošetřit a několikrát za den je přimět k napití. Navíc je možno ještě telata zahřívat infračervenou lampou. Pro minimalizaci rizika průjmu je důležité snížit vystavení telat patogenům, podporovat jejich imunitu a snížit stres. Snížení tlaku patogenů lze dosáhnout zlepšením hygieny. Telení by mělo probíhat v čistém a suchém prostředí. U problémových stád je dobré přesunout telata každé samostatně do suchého a čistého kotce. Podlaha kotce by měla mít hladký povrch, který lze snadno vyčistit a vydezinfikovat, protože ve dřevě se ukrývá podstatně více mikroorganizmů než na natřeném nebo lakovaném dřevě či na plastovém povrchu (Barrington a kol., 2002). Nejlepší by bylo použít individuální kotce umístěné mimo stáj. Tento druh kotců poskytuje částečnou izolaci, vhodné mikroklima a také snížené vystavení mikroorganizmům. Při dostatku podestýlky mohou telata zůstávat venku i při teplotách pod bodem mrazu (až do – 30°C). Kotce pro telata je třeba umístit na dobře odvodněné a chráněné místo. Po každém teleti se musí kotec vyčistit a vydezinfikovat a ponechat prázdný alespoň jeden týden, než se do něj umístí další nově narozené tele. Zvláště kryptosporidie jsou rezistentní vůči většině běžných dezinfekčních prostředků; stáje by se proto měly čistit horkou vodou pod vysokým tlakem.

V Rakousku musí být podle zákona telata umístěna do skupin nejpozději do 8 týdnů věku (Nařízení o chovu zvířat, 2004). Převádění do skupiny by se nikdy nemělo kombinovat s jinými stresujícími zásahy, jako je odstavení, preventivní ošetření nebo odrohování. Ve skupině by měla vždy být telata stejného stáří. S telaty by se mělo zacházet vždy s čistýma rukama a začínat by se mělo ve stáji u nejmladších zvířat. Imunita telete závisí především na dostatečném přísunu mleziva. Navrhujeme podávat 1,5 až 2 litry během prvních tří hodin a další 1,5 až 2 litry během následujících tří hodin života. Minimální podávané množství mleziva by mělo být 4 litry během prvních 12 hodin. Kromě výše uvedených postupů je možno navrhnout ještě vakcinaci březích matek pro zvýšení pasivní imunity telat proti rota- i koronavirům a rovněž proti různým kmenům E. coli. Pro stimulaci tvorby specifických protilátek jsou krávy obvykle očkovány před porodem dvakrát (v 6. až 8. týdnu a 2. až 3. týdnu). Tento přístup může být úspěšný pouze tehdy, když se dbá na správné zacházení s mlezivem a o hygienu. Jako prevenci průjmů způsobených kryptosporidiózou je možno podávat telatům halofuginon (Halocur®, Intervet International, Boxmeer, Nizozemí) perorálně po dobu sedmi dní.

Onemocnění dýchacích cest Souhrn respiračních onemocnění hovězího skotu může ovlivnit všechny věkové kategorie, ale nejrozšířenější bývá u mladých, ještě neodstavených telat (enzootická pneumonie telat) a u masných telat vystavených stresu a těsnému kontaktu při přepravě (transportní horečka). Jedná se o onemocnění způsobené více faktory - infekčními i neinfekčními, jako je životní prostředí, péče o zvířata a zvířata sama. Mezi environmentální rizikové faktory patří vysoká vlhkost, velké množství prachu, rychlé změny a extrémní teploty, stejně jako vysoká koncentrace škodlivých plynů. Predispozičních faktorů je také mnoho. Zahrnují věk zvířete, sníženou imunitní reakci způsobenou stresem, nedostatek předchozího vystavení terénním patogenům či vakcinaci, nedostatečný přenos pasívní imunity mlezivem u novorozených telat a nedostatky ve výživě. Mezi nejdůležitější příčiny infekcí patří viry (virus parainfluenzy typu 3, bovinní respirační syncytiální virus - BRSV, virus infekční bovinní rhinotracheitidy - IBRV, virus bovinní virové diarrhoey - BVDV, reoviry, adenoviry, rhinoviry a koronaviry), Mycoplasma

–8–


sp. a další bakterie (Mannheimia haemolytica, Pasteurella multocida, Klebsiella sp., Chlamydie a Arcanobacterium pyogenes). Klinické příznaky se liší v závislosti na odolnosti a imunitním stavu telete, predispozičních faktorech a na trvání onemocnění, stejně jako na druhu a virulenci příslušných patogenů. Primární virová infekce není obvykle doprovázena žádnými nebo jen mírnými klinickými příznaky (krátkodobé zvýšení vnitřní tělesné teploty, mírný pokles chuti, apatie, slabý výtok z očí a nosu). Tyto infekce se mohou po několika dnech zkomplikovat sekundární bakteriální infekcí se silnými klinickými příznaky (horečka, kašel, nechutenství, hnisavý hlenový výtok z nosu, bronchopneumonie, plícní edém, zánět plic, zánět pohrudnice, septikémie, enteritida a meningoencephalomyelitida). Pro prognózu je důležitý rychlý začátek léčby. Po dobu 3 až 5 dní by se měly podávat antimikrobiální látky, nejlépe parenterální cestou (tetracyklin, makrolidy, kombinace trimethoprimu a sulfonamidu, chinolony, aminoglykosidy, florfenikol, betalaktamová antibiotika). Podávané terapeutikum by mělo mít široké spektrum účinnosti. Mezi další užívané léky patří expektorancia, nesteroidní antiflogistika (NSAID), glukokortikoidy, bronchospasmolytika (teophylin) a antipyretika (azetanilid). Protože mnoho zvířat trpí nechutenstvím a anorexií, je možno zařadit multivitamínové injekce, zvláště vitamíny skupiny B. Ošetřování je důležité stejně jako u jiných onemocnění. Nakažená telata je třeba oddělit od skupiny, aby se zabránilo šíření infekce. Nemocná telata by měla být umístěna co nejdále od ostatních a mít oddělený přístup ke krmivu a vodě. Voda a krmivo by měly mít vysokou kvalitu, podestýlka by měla být dostatečná a stáje dobře větrané, ale tak, aby nedocházelo k průvanům. Cílem strategie prevence je snížení rizikových faktorů pro rozvoj onemocnění, podpora přenosu pasívní imunity mlezivem. Měl by být minimalizován stres a přeskupování zvířat, zlepšen transport a stájové prostředí (Radostits, 2001; Callan a Garry, 2002; Andrews, 2004). Dobrá ventilace má velký význam pro udržení nízké vlhkosti stájového prostředí a suché podestýlky a výměny vzduchu v prostoru. Telata by měla být ustájena pouze ve skupinách stejného věku. Vhodnější jsou malé skupiny, neboť u počtu pod 10 jedinců významně klesá riziko přenosu onemocnění dýchacího traktu (Svensson a Liberg, 2006). Doporučuje se zavést turnusový systém. V opačném případě musejí být nově zakoupená telata umístěna do karantény, než se stanou součástí stáda. Je třeba kupovat pouze zdravá telata a při přijetí je vyšetřit.

Pro vlastní telata je třeba zajistit příjem dostatečného množství kolostra, jak je popsáno výše. K dispozici jsou různé vakcíny. Ty jsou však účinné jen tehdy, je-li zajištěna optimální péče o telata.

Onemocnění pupku Infekce Přibližně 5–14 % novorozených telat trpí infekcemi pupku (Nuss, 2007). Mezi hlavní patogeny patří Arcanobacterium pyogenes, streptokoky, stafylokoky a Fusobacterium; dále pak Pasteurella sp., Proteus sp., Bacteroides sp. a E. coli. Infekce se mohou omezit na vnější pupek nebo se rozšířit do vnitřních struktur a orgánů (např. játra, močový měchýř, ledviny, klouby). Klinické příznaky zahrnují kromě zvětšeného pupku také nahrbený hřbet, pokles chuti k pití mléka, snížený hmotnostní přírůstek, respirační onemocnění a kloubní infekce. V akutních případech jsou infikovaná místa na pohmat bolestivá. Pupek je teplý, s difúzním otokem nebo kompaktním zatvrdnutím, případně z něj vytéká hnis. Později může vzniknout absces. Pro stanovení diagnózy je důležité palpačně vyšetřit vnější pupek a rovněž provést i hloubkové prohmatání břicha (nejlépe v poloze vleže na boku). U mírných (včas zjištěných) případů lze onemocnění léčit systémovým podáním antimikrobiálních látek a lokální aplikací mastí pro zvýšení místní cirkulace. U závažnějších a pokročilých případů je nezbytné provést chirurgický zákrok. Abychom se vyhnuli pupečním infekcím, je třeba zlepšit hygienu a podat dostatečné množství kvalitního kolostra.

Pupeční kýla Pupeční kýla může být dědičná nebo způsobená sekundární infekcí. Je to nejčastější vrozené onemocnění u skotu a postihuje přibližně 0,64 až 1,04 % telat. (Mulon a Desrochers, 2005).

Infekční (septická) artritida Mezi běžně izolované patogeny patří Escherichia coli, Streptococcus sp., Staphylococcus sp., Arcanobacterium pyogenes, Salmonella sp. a Mycoplasma sp. Obvykle je zasaženo více kloubů (polyartritida), běžně karpální, tarzální a femurotibiální klouby. Infekce jsou zřídkakdy bilaterální.

–9–


Prvním příznakem je kulhání, které se rozvíjí pomalu, následují otoky kloubů a bolesti. Kloubní pouzdro může být dilatované v důsledku zvětšení objemu synoviální tekutiny. Postižené tele častěji polehává a přijímá méně krmiva. Pro stanovení diagnózy a následné prognózy je možné kromě klinického vyšetření použít také rentgen, artrocentézu a ultrazvuk (Kofler, 1997). Antibiotika je třeba podávat systémově po delší dobu (až 3 týdny), vhodné jsou zejména penicilin, ampicilin, cefalosporiny, tetracyklin a sulfonamidy. Dále by se měla podávat analgetika. Vhodná může být také doplňková laváž kloubů sterilním polyiontovým roztokem.

Literatura Andrews, A. H. (2004): Calf respiratory disease. In: Bovine Medicine. Diseases and Husbandry of Cattle. Andrews, A. H. (Ed.). 2nd Ed. Blackwell Publishing Company, UK, pp. 239-248. Barrington, G. M., Gay, J. M., Evermann, J. F. (2002): Biosecurity for neonatal gastrointestinal diseases. Vet. Clin. Food Anim. Pract. 18, 7-34. Callan, R. J., Garry, F. B. (2002): Biosecurity and bovine respiratory disease. Vet. Clin. Food Anim. Pract. 18, 57-77. Doll, K. (2002): Neugeborenendiarrhoe. In: Dirksen, G., Gründer, H. D., Stöber, M. (Ed.): Innere Medizin und Chirurgie des Rindes. 4. Aufl., Parey, Berlin. pp. 561-572. Haschek, B., Klein, D., Benetka, V., Herrera, C., Sommerfeld-Stur, I., Vilcek, Š., Moestl, K., Baumgartner, W. (2006): Detection of bovine torovirus in neonatal calf diarrhoea in Lower Austria and Styria (Austria). J. Vet. Med. B 53, 160-165.

Heinrichs, A. J., Radostits, O. M. (2001): Health and Production Management of Dairy Calves and Replacement Heifers. In: Radostits, O. M. (Ed.): Herd Health. Food Animal Production Medicine. 3rd Ed., Saunders Company, USA. pp. 333-395. Klein, D., Kern, A., Lapan, G., Benetka, V., Moestl, K., Hassl, A., Baumgartner, W. (2008): Rapid Assay Evaluation to Detect Different Eneteropathogens in Calf Faeces. XXV. Jubilee World Buatrics Congress, Budapest Hungary, 06. – 11.07.2008, p. 224. Kofler, J. (1997): Sonographische Diagnostik bei Kälbern mit septischer Arthritis, Polyarthritis and Osteomyelitis hämatogonen Ursprungs. Wien. Tierärztl. Mschr. 84, 129-139. Mulon, P.-Y., Desrochers, A. (2005): Surgical Abdomen of the Calf. Vet. Clin. Food. Anim. 21, 101-132. Nuss, K. (2007): Erkrankungen der inneren Nabelstrukturen beim Rind. Tierärztl. Prax. 35, 149-156. Radostits, O. M. (2001): Herd Health. Food Animal Production Medicine. 3rd Ed. W. B. Saunders company, USA. Svensson, C., Liberg, P. (2006): The effect of group size on health and growth rate of Swedish dairy calves housed in pens with automatic milk-feeders. Prev. Vet. Med. 73, 43-53.

Korespondenční adresa: Univ. Prof. Dr. Walter Baumgartner, Dipl. ECBHM Clinic for Ruminants Department for Farm Animals and Veterinary Public Health University for Veterinary Medicine Vienna email: [email protected]

– 10 –


LÉČBA A PREVENCE PRŮJMOVÝCH ONEMOCNĚNÍ TELAT (PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI Z USA) Vlček M. Průjmová onemocnění jsou nejzávažnějším zdravotním problémem telat v raném postnatálním období. I přes veškerou snahu je jejich incidence často vysoká. Během tohoto krátkého sdělení bych Vás proto velmi rád seznámil se svými zkušenostmi z USA, které jsem nabyl během mé roční praxe na veterinární univerzitě ve Virginii. Tyto poznatky jsem si mohl ověřit i u nás, a to díky mé soukromé praxi a činnosti veterinárního poradce. Než přistoupíme k samotné léčbě, je nutné vždy rozlišit, zda se jedná o průjem nutričního nebo infekčního původu. Pro dietetické průjmy je typická normální teplota (38,5 – 39,5°C) a výskyt průjmů nízké intenzity. Vhodná terapie rychle vede k uzdravení a ztráty nebývají veliké. Vhodnou terapií není rozhodně myšlena aplikace antibiotik, jak se během mé praxe často setkávám. Podání antibiotik naopak způsobí vymizení prospěšné střevní bakteriální mikroflóry a následné přerůstání patogenů (například clostridií). To nejlepší, co můžeme pro tele udělat, je včasné perorální podání rehydratačního roztoku, který kompenzuje dehydrataci a acidózu. Tento rehydratační roztok je třeba podávat spolu s mlékem! Tele potřebuje pro vyrovnání se s průjmem živiny (hlavně proteiny), které při vysazení mléka nedostane. To, že se dříve nemohly podávat rehydratační roztoky spolu s mlékem bylo kvůli tomu, že obsahovaly bikarbonát sodný, který zabraňuje vysrážení kaseinu ve slezu. Dnes je ale na trhu celá řada rehydratačních roztoků, které jako alkalogenní složku obsahují acetáty nebo laktáty, tedy látky, které vysrážení kaseinu nezabraňují. Rehydratační roztoky s bikarbonátem sodným lze přidávat do mléčných náhražek, protože ty kasein neobsahují. Při úporném vodnatém průjmu je samozřejmě nutné dát první 2 dávky rehydratačního roztoku bez mléka. Novým postupem při léčbě průjmových onemocnění je podání malého množství rozmraženého kvalitního kolostra. Pokud tele trpí dehydratací nad 8 % (návrat kožní řasy za 6 s) je třeba podat rehydrataci intravenózně. Podání antibiotik je žádoucí u interkurentních nebo systémových infekcí. Dále u telat, která trpí horečkou či přítomností krve ve výkalech. K selhání léčby dochází často i díky chladnému počasí. Termoneutrální zóna telete se pohybuje od 10 do 25oC. Během zimních měsíců tele spotřebovává energii pro zahřátí, a ne pro boj s nemocí, což lze velice jednoduše vyře-

šit použitím vesty. Tento systém je v USA běžně používán a i já, zde v České Republice, jsem si nechal několik těchto vestiček ušít. S problémem nedostatku energie v zimních měsících se potýkají i zdravá telata. Je častou chybou, že řada chovů používá mléčnou náhražku s nízkým obsahem tuku po celý rok. V zimních měsících je přitom nutností používat mléčné náhražky s vyšším obsahem tuku (min. 20 %). Pokud telata nemají dostatek energie, mají snížené přírůstky a snadněji onemocní. Léčba průjmových onemocnění telat nemusí být vždy úspěšná, a proto je potřeba věnovat se hlavně prevenci. O prevenci je mnoho známo, takže já jen zmíním hlavní body a rozeberu pouze přístupy, na které se často zapomíná. • Kolostrum. • Kvalitní mléčná náhražka (mléko) a startér. • Stejné složení nápoje. • Teplota nápoje. • Stejná doba napájení. • Hygiena prostředí. • Vakcinace matek. • Oddělení nemocných telat. Co se týče kolostrální výživy, doplnil bych jenom důležitost ošetření skladovaného kolostra. Kolostrum je výborné médium pro růst baktérií a dokonce i mražené kolostrum by mělo být konzervováno. Pro toto ošetření je nejvhodnější neagresivní kyselina citrónová. Zlepšení kolostrální výživy lze dosáhnout aplikací kolostrální pasty telatům bezprostředně po narození i přidáním přípravku Bio-Mos (Alltech) do kolostra. Tento přípravek se skládá z vnějších buněčných stěn kvasinek Saccharomyces cerevisiae, které obsahují mannanové oligosacharidy. Tyto cukry mají schopnost vázat baktérie s fimbriemi typu 1 (E. coli, Salmonella), které pak nemohou snižovat absorbci imunoglobulinů střevní sliznicí. Další možností, jak zlepšit zdravotní stav telat, je eliminace imunitního okna. Jak všichni víme, toto okno vzniká díky poklesu pasivní imunity a nedostatečnému vývoji imunity aktivní. Pokud prodloužíme podávání směsného kolostra (nebo mléka z rozdojové skupiny) minimálně do 14-ti dnů, bude negativní dopad imunitního okna co nejmenší. Prodloužení doby zkrmování směsného kolostra je možné vytvořit přimícháváním mléčné ná-

– 11 –


hražky k tomuto kolostru. Poměr musí být pořád stejný! Efekt tohoto zkrmování spočívá v neustálé suplementaci imunoglubulinů IgM a IgA, které působí lokálně na sliznici střevní. Dejme si pozor i na zkrmování zbytkového (odpadního) mléka. Toto mléko je sice levným zdrojem kvalitních živin, ze zdravotního hlediska jde ale i o potencionální zdroj M. avium subsp. paratuberculosis, BVD, Salmonella, E.coli, Mycoplasma. Dále jeho zkrmováním dochází ke vzniku rezistencí díky možnému obsahu nízkých dávek antibiotik. Stálé změny ve složení jsou dalším negativním faktorem. Pokud už se chovatel rozhodne pro zkrmování odpadního mléka, toto mléko musí být ošetřeno pasterizací a okyselením. Ale i přes tato ošetření bych se přikláněl k jeho podávání pouze býčkům. Tím nejlepším, co můžeme teleti dát je nativní mléko, to nám ale ekonomická situace málokdy dovolí. Od roku 2006 platí v EU zákaz používání antibiotických stimulátorů užitkovosti, které jsou nahrazovány biologickými preparáty – probiotiky, prebiotiky, synbiotiky. Na prebiotikum Bio-Mos (Alltech) bylo vytvořeno více

než 500 vědeckých prací po celém světě. Pozitivní vliv tohoto prebiotika nespočívá jenom v jeho schopnosti vyvazovat baktérie obsahující fimbrie typu 1 a jejich následné prezentaci imunitnímu systému, ale i ve schopnosti imunitní systém modulovat – zvyšuje produkci protilátek, sekreci kolektinů a snižuje febrilní odpověď. Výsledkem toho je snížení incidence průjmových onemocnění, lepší odpověď na vakcinaci, zvýšení přírůstků a zlepšení konverze krmiva. Nedávno společnost Alltech vytvořila komplexní balíček sloužící k podpoře imunitních funkcí – Immunate. Tento balíček obsahuje již zmíněné prebiotikum, vyvazovač mykotoxinů, kvasinkový extrakt a selen, mangan, zinek, měď, železo v organické formě. Prevence průjmových onemocnění telat musí být komplexní. Musí zabezpečovat optimální výživu a zdravotní stav vysokobřezí krávy, vhodné zoohygienické podmínky ustájení, hygienu porodu, správné ošetření telete po narození, včasné a dostatečné napojení telete kvalitním kolostrem, vhodné ustájení telat a zabezpečení optimální výživy mlékem a mléčným nápojem. Dle potřeby je vhodná vakcinace vysokobřezích krav.

– 12 –


DOBRÝ START – ŽÁDNÉ PROBLÉMY U KRAV V PERIARTÁLNÍMOBDOBÍ Neumayer M. Zemědělci a vedoucí zemědělských provozů se na veterináře stále častěji obracejí také s otázkami, které se týkají managementu. Jedná se přitom stále o totéž téma: jak zvýšit a zlepšit ziskovost chovů mléčného skotu. Mnozí vedoucí provozů sázejí zcela správně na zvýšení produktivity, ve svých stájích proto vykrmují a dojí krávy s vysokou dojivostí. Nabízí se přitom otázka jaká tato kráva vlastně je. Je to skutečně pouze kráva, která vyprodukuje 60 a více kg mléka? V této přednášce vycházíme při definici krávy s vysokou dojivostí z následujících předpokladů: Vysokoprodukční dojnice je kráva, která: 1. bez problémů zahajuje laktaci, 2. dosahuje vrcholu laktace okolo 80. dne, 3. dá se zasušit s více než 25 kg mléka, 4. může být bez problémů březí nejpozději do 90. dne laktace. Pro ekonomický úspěch jsou důležité všechny body, v popředí je však často plodnost, která je často příčinou větších problémů. Proto bychom se měli také zabývat definicí toho, jaká je plodná kráva. V tomto ohledu je zajímavá Beneschova definice z třicátých let: „Plodná kráva má až do vysokého věku schopnost pravidelně zabřezávat a rodit zdravá telata“. Tato věta pravděpodobně shrnuje i všechny požadavky dnešní doby. Spain formuloval roku 2001 svoji „Přednášku pro 100 dní“, kde říká, že „pokud se o krávy staráme od okamžiku zasušení až do 30 dnů po porodu obzvlášť pečlivě, tak je pak zbytek laktace dětská hra“. Wangler v roce 2009 dokázal, že se v Německu u většiny krav, ale i jalovic v prvních 30 dnech laktace provádí selekce a (nutné) brakování. Z Ameriky máme podle Stewarta et al informace již z roku 2001, ze kterých vyplývá, že 25% brakovaných krav musí opustit stáj před 60. dnem laktace. To neznamená pouze ekonomickou ztrátu, ale ukazuje se, že to v takzvaném tranzitním období musí přinášet také velké zatížení látkové výměny. Za největší výzvu v chovu vysokoprodukčních dojnic proto považujeme zvládnutí bezproblémového přechodu mezi produktivní fází a fází klidu a naopak. Jim Salfer z univerzity v Minnesotě zdůraznil ve své přednášce z roku 2009 pro chovy mléčného skotu sedm dalších úkolů:

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

management tranzitních krav, komfort krav, zdravé nohy, vysoká plodnost, vynikající kvalita mléka, výborné krmení a bezchybný management výživy, biosecurity/ nová a opakující se onemocnění jako je bluetongue nebo tuberkulóza. Při odchylkách ve všech těchto oblastech máme k dispozici veterináře, kteří nám pomáhají dosáhnout požadovaného normálního stavu a „zdraví“. K tomu se dá použít mnoho různých léků, které veterináři na celém světě dokáží velmi dobře a efektivně využívat. Vedoucí provozů však dnes nepožadují pouze nápravu, nýbrž se stálé více ptají i na to, co mohou udělat, aby k těmto jevům vůbec nedocházelo. Mnohé provozy si musí vystačit s velmi malým počtem zaměstnanců. Nemocná zvířata znamenají více práce a současně snížení nebo dokonce zastavení produkce. V málokteré fázi života mléčného skotu mohou veterináři díky svým odborným znalostem přispět k úspěchům v chovu mléčného skotu více, než ve fázi tranzitního období a samozřejmě při nápravě a odborné a správné péči o nemocná zvířata. Ta sahá od úspěšné léčby mléčné horečky až po komplikovanou operaci přesunutí slezu. Veterináři by však měli působit především jako kompetentní poradci a opora v otázkách managementu tranzitních krav. Chápání zvláštních potřeb mléčných krav je v této fázi nesmírně důležité. V popředí přitom musí stát prevence a nikoliv terapie. Dá se také říci, že je potřeba vycházet ze sedmi úkolů chovu mléčného skotu, které formuloval Salfer. Výsledkem správně vedené tranzitní fáze by měly být zdravé krávy plné života, které se dobře drží na nohou, hodně žerou a produkují dostatek mléka s nízkým počtem somatických buněk, se zřetelnou říjí a možným zabřeznutím v době 90 dnů po porodu. Toho dosáhneme pouze v případě, že krávám poskytneme vysoký komfort. V posledních letech se stále více prosazuje Drackleyho tvrzení, že o úspěchu tranzitního období nerozhoduje fáze bezprostředně po porodu, ale celá perioda zasušení, kterou musíme sledovat a správně utvářet. Tím se pravděpodobně řeší spor o to, kdy vlastně začíná laktace.

– 13 –


Laktace začíná zasušením, protože již tato fáze ihned po přechodu mezi produktivní fází a fází klidu je rozhodující pro výkon a zvyšování produktivity s ohledem na vrchol laktace a plodnost po dalším porodu. Během celé fáze tranzitního období se zdá, že jsou rozhodující následující body: • minimalizace stresu, • krmení podle potřeby, ale určitě nepřekrmovat, • správné převedení výžvy od zasušené krávy k laktující, • prevence mléčné horečky a následných onemocnění, • další udržování co možná nejnižší míry stresu. Cílem je kontinuální zvyšování produktivity krav až do 80. dne laktace a zřetelná a úspěšná říje okolo 50. dne laktace. Metabolická zátěž fáze tranzitního období je veterinářům dostatečně známa. • Náhlá potřeba glukózy a kalcia v produkci mléka. • Často narušená homeostáze glukózy a kalcia v krvi. • Pokles inzulínu při současném zvýšení somatotropinu. • Mobilizace tělesných tuků. • Zvýšená glukoneogeneze v játrech. • Akumulace tuku a tvorba ketonových tělísek v játrech. Pro úspěšné zvládnutí tohoto období je potřeba dobrý management a především stálá kontrola těchto velmi specifických krav s výjimečnými požadavky. Tyto krávy se stále znovu a znovu chápou jako zátěž nebo jako náklady, které nepřispívají k zisku. A přesně tak se s nimi zachází. Stojí v tmavých, přeplněných stájích se špatným větráním, malým množstvím světla a nesprávným krmivem. Kontrole těchto zvířat se bohužel v mnoha provozech nepřikládá žádný význam. Přesně v tomto období je přitom nesmírně nutné minimalizovat stres. Stáj by proto neměla být přeplněná, ale měla by být osazena pouze z méně než 80%. Stání by měla být udržována v čistotě a vystlána měkkou podestýlkou. Starší krávy by se neměly, s ohledem na možnosti a velikost provozu, držet spolu s jalovicemi. Každý nový zásah, každý přesun do jiné skupiny znamená stres nejen pro jednotlivé zvíře, ale i pro celou skupinu. Nastolení sociální hierarchie trvá cca 2 dny. Pokud ke skupině každý den přibude nové zvíře, nebo pokud ji nějaké zvíře opustí, tak to znamená stálý stres pro celou skupinu. Ve velkým provozech se proto osvědčuje ponechat skupiny po celou dobu zasušení beze změny.

Teprve po skutečném zahájení porodu by se kráva měla oddělovat do telícího boxu. Ten by měl být dostatečně prostorný a čistý. Personál by měl mít dostatečné informace a školení ohledně možné asistence u porodu a nutných opatřeních. Pokud krávy pevně stojí, tak by se po uvolnění placenty měly sledovat po dobu zhruba 7 dní ve zvláštní skupině. Mléko nadojené v tomto období není v mnoha zemích použitelné a krávy se dají podrobně kontrolovat. Velmi dobře se dá provádět především denní kontrola teploty. Tato skupina i skupina čerstvě laktujících zvířat, která by pak mohla a měla následovat, by měla být obsazena pouze z 80%. Ve stájích by tedy mělo být více krmných míst a stání než je zvířat. Jalovice by se měly, pokud je to možné, oddělovat od ostatních krav. Nadměrný počet krav ve stáji není dobrý. Pokud by to však mělo přinést problémy s místem, tak je možné stáda osazovat až do 120%, ale teprve po dosažení laktačního vrcholu nebo po 90. dni laktace. Krmení zasušených krav ve dvou skupinách představovalo ještě po roce 1990 vědeckou výzvu. Od té doby je Drackley toho názoru, že výhodnější je všechny zasušené krávy krmit krmivem bohatým na slámu s omezenou energetickou hodnotou a obsahem bílkovin. Kráva potřebuje cca 65 až 80 MJ NEL pro vlastní výživu a vývoj telete a cca 1500 g hrubých proteinů. Toto množství živin by se nemělo překračovat. Zdá se totiž, že za pokles příjmu hmoty sušiny okolo ukončení doby zasušení zodpovídá krmná dávka s příliš vysokým podílem živin. Výhodou je, jak se ukázalo, krmení s velkým podílem slámy. Pokud chcete zkrmit 3 a více kilogramů slámy, tak sláma musí být krátce nařezaná. Části delší než 3 cm vedou k tomu, že si krávy vybírají, slámu nechávají ležet a nežerou ji. Pokud slámu zavedete uprostřed doby zasušení, tak krávy začnou okamžitě příliš málo žrát. Slámu je proto nutno zavést po celou dobu zasušení. Rozkrmování tak, jak bylo dříve zvykem, odpadá, pokud jsou v dávce pro zasušené krávy obsaženy ve velmi malých množstvích všechny druhy krmiva, které obsahují i dávky pro začínající krávy. V této situaci se krávy dají z krmiva pro zasušené krávy převést na krmivo pro laktující krávy během jednoho dne. Obavy způsobuje také mléčná horečka a všechna následná onemocnění, která znamenají nejen podstatné ztráty, ale i zvýšenou časovou náročnost pro obsluhující personál. Náklady na léčbu a sníženou produktivitu jsou vysoké a není výjimkou, že se objevují i úplné výpadky. K mléčné horečce nepatří jen klasické ulehuí, ale i část poporodního chování, dislokace slezu a především mastitidy v prvních dnech laktace. Znamená to také postižení kontraktility hladkého svalstva. Krávy

– 14 –


proto žerou méně. Bachor je schopen přesunout jen malé množství potravy, které prochází zúženým prostorem střeva, pro nově přijímané krmivo zůstává jen málo místa. Tento nedostatek živin může vést až ke ketóze. Činnost slezu je omezena, dochází k poruchám trávení a k plynatosti slezu. Děloha je jako vak, z důvodu snížené kontraktilty hladkého svalstva se nemůže správně stáhnout, což vede na jedné straně k nefyzioogicému poporodnímu chování krávy a k endrometitidám. Strukový uzávěr není kompletní, do vemene se mohou lehce dostat bakterie. Zkrmování dávek bohatých na fosfáty se dnes jednoznačně odmítá, protože více než 80 g P denně negativně ovlivňuje parathormon. Krmivo chudé na Ca by v našich šířkách téměř nebylo možné, protože již 25 g Ca denně by bylo příliš mnoho. Dlouhá léta se propagovalo podávání vysokých dávek vitamínu D3. Dnes víme, že dávky leží na hranici limitu toxicity a že i vitamin D3 dokáže snižovat hladinu parathormonu. Zejména několik dnů po porodu je velmi často třeba bojovat s výrazně nízkou hladinou kalcia v krvi. Dnes se na celém světě prosadil koncept “dietické bilance kationtů-aniontů”. Pokud však při kontrole úspě-

chů použijete pouze údaje z literatury, tak je potřeba opatrnosti. V americké literatuře jsou popsány úspěchy, kdy se pH moči podařilo snížit na 6,5. To se dá při použití aniontových solí prodávaných a legálně používaných v rámci EU dosáhnout jen těžko. V mnoha těchto pokusech se jako kyselící látka využíval HCL. Silné poklesy pH v moči jsou pak reálné, protože se nepřidávaly žádné kationty. Chloridy působí lépe než sulfáty. Pro okyselení bylo přesto nezbytné velké množství. Žádná z těchto aniontových solí se nevyznačuje vysokou chutností a mělo by stačit, že při výpočtu získáme negativní výsledek po použití jednoduchého vzorce: (Na + K) – (Cl+S) = - 50 meq nebo méně V mnoha případech se dá dosáhnout úspěchů podáváním Ca bolů v peripartálním období. Je nicméně potřeba dávat pozor na to, v jaké formě se kalcium podává. Zdá se, že k nejlepším výsledkům vede kombinace CaCl2 a Ca SO4 , která je k dispozici na evropském trhu. V chovu mléčného skotu je jedním z největších faktorů úspěchu péče o krávy ve fázi tranzitního období. V této době je perfektní management spojený s přesnou kontrolou a velkým porozuměním pro příslušná zvířata mnohem účinnější než nejlepší terapie.

– 15 –


AKTUÁLNÍ ZDRAVOTNÍ PROBLEMATIKA V CHOVECH SKOTU Illek J. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Dobrý zdravotní stav zvířat a zabezpečení optimálních podmínek pro jejich pohodu, jsou důležitými předpoklady pro realizaci genetického potenciálu jedince i celého chovu a tím pro vysokou a kvalitní produkci, reprodukci a ekonomiku chovu. Pohoda zvířat je výsledkem působení mnoha faktorů vnějšího prostředí, které ve svém komplexu pozitivně ovlivňují chování, užitkovost i zdraví zvířat. Nesoulad mezi zvířetem a uvedenými faktory vyvolává stresovou zátěž, na kterou organismus zvířete reaguje změnami ve vnitřním prostředí, zapojením regulačních a kompenzačních mechanizmů, zvýšenou potřebou energie a dalšími změnami. Výsledkem je pak zhoršený růst a vývoj telat, vysoká nemocnost a ztráty úhynem. U dojnic pak snížená žravost , pokles užitkovosti, vysoký výskyt poruchy metabolismu a orgánových onemocnění, poruchy plodnosti Zvířata jsou předčasně vyřazována s chovu a dochází k úhynům zvířat. Rozhodující vliv na vznik této situace má člověk. Ten rozhoduje o technologii ustájení, kvalitě stavebního provedení, míře exploatace zvířat, výživě, ošetřování i prevenci. V posledních 30 letech se v celosvětovém měřítku užitkovost dojnic v důsledku plemenářské a chovatelské práce i veterinární prevence přibližně zdvojnásobila. Významnými změnami prošel chov skotu v ČR. Počet krav i celkový počet skotu se značně snížil, produkce mléka na krávu se významně zvýšila. V současné době se v ČR chová přibližně 400 000 krav dojených plemen ( 56% holštýnské a 38% české strakaté plemeno), s průměrnou užitkovostí 7 695kg mléka o tučnost 3,87% a koncentraci bílkovin 3.32%.Průměrná užitkovost krav holštýnského plemene činí 8 820kg o tučnosti 3,74% a 3,24% bílkovin. Užitkovost dojnic českého strakatého plemene dosahuje 6 457kg o tučnosti 4,02% a 3,43 % bílkovin Průměrný počet krav na podnik činí 247 kusů, na stáj pak 183 kusů. Stále se zvyšuje počet chovů s užitkovostí vyšší než 10 000kg mléka za normovanou laktaci. Tento trend pokračuje, ale je zvládnutelný pouze při odpovídajících metodách řízení a realizaci vědeckých poznatků v praxi, především v oblasti šlechtění, výživy, welfare a zdraví zvířat. Zdravotní situace v chovech skot je neuspokojivá. Stále dochází k vysokým přímým i nepřímým ztrátám které významně zhoršují ekonomik chovu.

Závažné zdravotní problémy se vyskytují především u telat a dojnic. U telat se jedná především o výskyt průjmových onemocnění infekčního i neifekčního původu a to v raném postnatálním období, kdy morbidita činí v jednotlivých chovech 30 – 90% a mortalita se dlouhodobě pohybuje na úrovni 10 až 12 %. U starších telat pak převažuje výskyt respiračních nemocnění, které rovněž vyvolávají vysokou mortalitu a nepřímé ztráty. O této problematice jsme měli v loňské roce 2 semináře a značnou pozornost tomu věnoval prof. Baumgartner ve své dnešní přednášce. Relativně nejlepší zdravotní situace je u jalovic. Závažnější bývá výskyt respiračního syndromu v návaznosti na zdravotní situaci u telat a na technologii chovu zoohygienické podmínky. Vážným problémem jsou však poruchy plodnosti multifaktoriální etiologie. Relativně často bývají u jalovic diagnostikovány metabolické poruchy jako je karence selenu, mědi,zinku, železa, vitaminu E a beta karotenu. Uvedené karence mají podíl na poruchách fertility. Nejzávažnější zdravotní situace je u vysokoprodukčních dojnic. Dosavadní zkušenosti ukazují, že se zvyšující se užitkovostí dojnic dochází ke zhoršení zdravotního stavu- výskytu poruch metabolismu a produkčních chorob včetně poruch reprodukce dochází k vysokým ztrátám z důvodu předčasného vyřazování krav z chovu a z důvodu úhynu krav. Zdravotní příčny se na brakaci krav podílí 83,5%, zootechnické důvody 16,5%. Významně narůstají i náklady na veterinární činnost. Najít optimální řešení, kdy při vysoké produkci mléka bude zdravotní stav zvířat uspokojivý, bude dobrá plodnost krav a přímé i nepřímé ztráty únosné, je úkol nesnadný, ale velmi provokující. Zajistit tak zvané produkční zdraví je úkol pro chovatele, šlechtitele, výživáře, veterináře a další specializované služby i řadové pracovníky v živočišné výrobě. Zkušenosti z některých našich chovů ale i ze zahraničí dokazují, že dojnice jsou schopné dosáhnout vysokou produkci mléka při stabilní plodnosti a zdraví. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytná účinná prevence orientovaná na celé stádo s využitím všech současných moderních možností monitoringu a managementu chovu všech kategorií skotu.

– 16 –


Hlavní příčiny metabolických poruch u vysokoprodukčních dojnic jsou ve výživě, technologii krmení a v genetické predispozici. Výživa krav. I když se situace ve výživě dojnic v posledních 10 letech významně zlepšila, stále se setkáváme s řadou nedostatků, které se podílí na vzniku produkčních chorob. Především se jedná o nevyrovnaný poměr živin, deficit energie, deficit či nadbytek NL, nepoměr jednotlivých frakcí energie a NL z pohledu degradability v bachoru, hygienická závadnost konzervovaných krmiv (mykotoxiny, toxické aminy, alkoholy, různé patogeny – Klostridie a další). Stále závažným problémem je struktura TMR. Významně se zlepšila minerální a vitaminová výživa u dojnic v laktaci. Nedostatky s však vyskytují u krav zprahlých a u krav v tranzitním období. U suchostojných krav se mnohdy na minerální výživu zapomíná a proto problémem bývá deficit fosforu, selenu, zinku, mědi, vit. E a betakarotenu, dále pak nadbytek vápníku a draslíku. V tranzitním období je situace nejsložitější. Problémem bývá nepoměr mezi kationy a aniony daný především nadbytkem draslíku a vápníku v KD a nedostatkem chloridů. Ojediněle mají KD i nízkou koncentraci hořčíku. V předporodním období se relativně často vyskytuje i karence mikronutrientů, ( selenu, mědi, zinku, vit. E, betakarotenu) i když koncentrace těchto látek je v KD optimální. Je to způsobeno především vyššími požadavky na tyto živiny v souvislosti s potřebami plodu a s tvorbou kolostra. Zároveň kráva v tomto období významně snižuje příjem sušiny KD a proto velmi často vstupuje do laktačního období s různými karencemi uvedených mikronutrientů. Vyskytují se i situace deficitu energie v posledních dnech gravidity a s tím související NEB a lipomobilizace již v předporodním období. Technologie krmení. Krmné vozy a směsné krmné dávky (TMR) přinesly mnoho pozitiv do výživy skotu. Chyby v technologii krmení se týkají nedokonalého promíchání TMR a změn ve struktuře KD. Příliš jemná struktura, nebo vysoký podíl dlouhých částí píce vede ke změnám příjmu KD a přežvykování a vzniku poruch bachorové fermentace. Genetické faktory které se uplatňují při vzniku poruch metabolizmu se předpokládají u porodní parézy, ketózy a hypomagnezemie. Z produkčních chorob je to i dislokace slezu, ovariální cysty, a predispozice mastitid. Výskyt geneticky podmíněných poruch imunity u telat se v celosvětovém měřítku snižuje, protože se provádí přísná genetická kontrola plemeníků.

Tab. 1. Produkční a zdravotní analýza ve vybraných chovech dojnic plemene holštýn v roce 2009. CHOV A Počet krav Prům. užitkovost Tuk % Bílkoviny %

B

C

D

538

650

498

64

11 978

11 492

9 797

12 977

3,5

3,78

3,77

3,73

3,1

3,13

3,3

3,27

SCC t/ml

340

296

298

232

% březosti po 1. ins.

27,3

33,1

20,4

21,6

SP d.

139

133,5

142

141

Brakace %

34,4

35,2

29

25

Poraženo %

21,7

13

20

18,75

NP % Úhyn %

7

13,7

6,2

3,12

5,4

8,4

2,8

3,12

62

16,2

9,2

40,6

16

30,4

12,4

7,8

73,6

22,7

8,4

4,7

1,3

5,7

0,6

4,7

0,37

8,6

1,2

0

Nemocnost Mastitidy % Metritidy% Onemocnění prstu % Příprava na porod % Dislokace slezu %

Jak je patrné z vedené tabulky sledovány byly co do produkce nadprůměrné chovy. V chovech A a B byla velmi nízká koncentrace mléčné bílkoviny, v chovu A i nízká koncentrace tuku a vysoký počet somatických buněk v mléce.Ve všech chovech bylo nízké zabřezávání po1. inseminaci. V chech A i B byla i nejvyšší brakace krav a nejvyšší úhyn. Nejvyšší nemocnost byla zjištěna v chovu A. Velmi vysoký byl výskyt klinických forem mastitid, metritid a onemocnění prstu. Dislokace slezu a syndrom ulehnutí po porodu byl sporadický. V chovu B byla nemocnost rovněž vysoká, ale nedosahovala rozměrů chovu A. Relativně vysoký byl v tomto chovu výskyt dislokace slezu, syndromu ulehnutí a endometritidy. V chovu C, byla užitkovost nejnižší zdravotní stav relativně dobrý, ale plodnost byla nejhorší. V chovu C byla produkce mléka nejvyšší, ale závažným problémem byla vysoká prevalence mastitid. Z uvedených výsledků nelze vyvozovat že zdravotní stav je jednoznačně determinován výší produkce. Na rozdílném zdravotním stavu se podílel i typ technologie ustájení chovatelská péče a výživa. Vysoký výskyt mastitid v chovu A zřejmě souvisí s používáním nekvalitního separátu v lehacích boxech. V nemocnosti mléčné žlázy a prstu hrála roli i subakutní bachorová acidóza, která byla opakovaně v chovu diagnostikována. V chovu B byl zaznamenán nejvyšší úhyn krav a nejvyšší výskyt syndromu ulehnutí. Rovněž nejvyšší byl i výskyt dislokace slezu. V chovu byly často diagnostiko-

– 17 –


vány subklinické a klinické hypokalcémie. Zjištěné úhyny krav většinou souvisely s porodí parézou, heatopatiemi a dislokací slezu. V chovu nebyla zvládnuta přípravna porod. Nejvyšší užitkovost a nejnižší zdravotní problémy byly v chovu D. Pouze výskyt mastitid byl vysoký. V tomto chovu s malým počtem zvířat byla poskytována dojnicím lepší péče. Vysoký výskyt mastitid je dáván do souvislosti s robotickým dojením. Poruchy metabolismu a některá orgánová onemocnění spolu navzájem úzce souvisejí a jsou řazeny do komplexu produkčních chorob. Incidence těchto produkčních chorob je v jednotlivých chovech různá, a to v závislosti na plemenné příslušnosti, výši produkce, fázi laktace, úrovni výživy, technologii ustájení, hygienických podmínkách a veterinární prevenci. Za kritické období je považováno peripartální období a prvních 60 až 100 dnů laktace. Tyt uvedené faktory se uplatňovaly v námi sledovaných chovech. V peripartálním období je nevyšší výskyt metabolických poruch (hypokalcémie, hypofosfréme, karence mikronutrientů jak je selen, vit E, beta karoten a další. Porod představuje značnou stresovou zátěž pro krávu a hormonální a metabolické změny v tomto období navozují imunosupresi a dochází ke zvýšenému výskytu mastitid a metritid. Významně se v tomto období uplatňuje negativní energetická bilance. Ta v důsledku sníženého příjmu krmné dávky před porodem a zvýšenými požadavky plodu v posledních dech gravidity i počínající tvorbou kolostra a mléka vede ke vzniku značné nerovnováhy mezi příjmem a výdejem živin zvláště energie, vápník a vitaminu A, E a beta karotenu. S touto hormonální a metabolickou dysbalancí souvisí řada metabolických a orgánových onemocnění vázaných na porod. Tabulka 2 uvádí výskyt poruch metabolizmu u dojnic v různých fázích mezidobí v %.

Fáze mezidobí Počet vyšetřeývh dojnic

S

Př

P

R

30

120

10

Bachorová acidóza

0

Bachorová alkalóza

20

Hypokalcémie

0

0

60

Hypofsfatémie

V

ZL

120

20

40

5

25

28,3

0

5

0

0

5

45,8

9,1

0

Onemocnění

30

1,5

20

18,3

6,6

0

Hyperfosfatémie

0

0

0

26,6

35

15

Steatóza jater

0

8,3

30

60

38,3

5

Ketóza

0

0

0

33

26,6

0

Jak je patrno z uvedených výsledků závažnou poruchou vázanou na porod je subklinická hypkalcémie . Bezprostředně po porodu se vyskytovala u 60% krav a v mírnější formě 45,8% v období rozdojování a 9,1% v období vysoké laktace. Výrazná hypokalcémie vede ke vzniku porodní parézy, mírnější stupeň hypokalcémie má za následek sníženou kontraktilitu kosterní i hladké svaloviny. Dojnice se rychleji unaví, méně žerou, delší dobu leží, je zpomalena motorická činnost předžaludku a slezu, snížená kontraktilita dělohy, pomalu se uzavírá strukový kanálek. Dochází tak k hubnutí dojnic, prohlubuje se negativní energetická bilance, zpomaluje se involuce dělohy vniká predispozice pro vznik dislokace slezu, metritid a mastitid. Proto je velmi důležité podporovat homeostázu vápníku. V praxi se používají různé metody s různým efektem. Jsou to tak zvané aniontové sole, které se uplatňují při vysoké koncentraci draslíku v krmné dávce vysokobřezích krav. S úspěchem se používá zkrmování propionátu vápenatého době přípravy a porod a v poporodním období. Uplatnění našly i vápníkové gely které se aplikují kravám po porodu, či speciální bolusy které obsahují chlorid a síran vápenatý. Vápník podaný ve formě chloridu či síranu se snadno resorbuje a udrží hladinu vápníku v krvi ve fyziologickém rozmezí, nebo vznikne jen mírná hypokalcémie. S touto metodou mám dobré zkušenosti. Aplikace 1 nebo 2 dávek kalcia v době porodu zabrání vzniku hypokalcémie. Problém s hypofosfatemí je výraznější v posledních dvou letech, kdy se zkrmuje menší množství fosfátů z cenových důvodů. Dlouhodobý deficit fosforu může vyvolat hypofosforemické ulehnutí dojnic, hemoglobinurii či ostepopatie. V peripartálním období se vysoké procento krav dostává do negativní energetické bilance. Je to důsledek disproporce mezi příjmem a výdejem energie. Zvláště u krav které mají zvýšenou kondici v době stání nasucho, po porodu ně žerou, a příjem sušiny krmné dávky se zvyšuje velmi pomalu. Deficit energie nastává často již v posledních dnech gravidity, vzniká steatóza jater, která v poporodním období se rychle rozvíjí a postihuje prvních 3 týdnech laktace až 60% dojnic. S rozvojem NEB a jaterní steatózy koresponduje výskyt ketózy. Ta po dlouhou dobu probíhá jako . subklinická porucha, ale může se rozvinout v klinickou formu. U takto postižených zvířat vzniká velké množství volných radikálů a různých metabolitů které vedou k imunosupresi a poškození organizmu jako celku.Tento komplex onemocnění bývá doprovázen metritidou, dis-

– 18 –


lokací slezu či mastitidou, negativně ovlivňuje činnost ovarií, plodnost, a produkci i kvalitu mléka. Vysoké procento krav končí porážkou, utracením či úhynem. Terapie je málo účinná, rozhodující je prevence zaměřená na udržení optimální kondice zvířat a podporu žravosti dojnic v poporodním období. Řada aditivních přípravků na podporu bachorové fermentace i intermediálního meabolizmu a ochrany jater je dnes k dispozici, ale základem je optimální krmná dávka. Většina poruch metabolismu má negativní vliv na produkci mléka a jeho složení již v subklinické fázi onemocnění. Denní užitkovost je snížena o 10 až 30%, dochází k poklesu koncentrace tuku a bílkovin v mléce, zvyšuje se počet somatických buněk i koncentrace nežádoucích metabolitů v mléce jako jsou ketolátky, toxické aminy, hemoglobin, žlučová barviva a další. Velký vliv na užitkovost mají indigesce. V našich podmínkách to je především subakutní bachorová acidóza, v odborné zahraniční literatuře označovaná jako „SARA“ (Subacute ruminal acidosis) Jedná se o poruchu bachorové fermentace, která je charakterizovaná snížením pH bachorové tekutiny, a to na úroveň 5,8 až 5,2 a to minimálně po dobu 3hodin v průběhu dne. Po zbývající čas je pH bachorové tekutiny na spodní hranici referenčního rozmezí. Onemocnění je vyvoláno zvýšeným příjmem nestrukturálních sacharidů a omezeným příjmem strukturálních sacharidů. Takováto krmná dávka s vysokým podílem jadrných krmiv je zvířaty dobře přijímána a vede k intenzivní bachorové fermentaci. Nedostatečné přežvykování vede k malé produkci slin a tím bachorový obsah není dostatečně pufrován. Pokles pH bachorového obsahu pod hodnotu 6 navozuje nepříznivé podmínky pro celulolytické bakterie a zlepšuje podmínky pro bakterie tvořící kyselinu propionovou a mléčnou. Postupně se snižuje tvorba kyseliny octové, nedostatečně se tráví celulóza, s jistým odstupem a poklesem pH , nebo prodloužením doby, kdy pH bachorové tekutiny je nižší než 5,8 klesá i tvorba mikrobiálního proteinu. Změněné fermentační procesy v bachoru produkují toxické aminy, vyvolávají zánětlivé reakce na sliznici bachoru, později i v dalších úsecích trávicího ústrojí dále v játrech ledvinách a na škáře paznehtní. Postupně se vyvíjí metabolická acidóza, hyperinzulinemie a další metabolické a hormonální změny v organismu ( zvýšená tvorba kortizonu) brzy vzniká imunosuprese. Subklinická bachorová acidóza se vyskytuje především u krav v období rozdojování a vrcholu laktace, kdy směsná krmná dávka má vysokou koncentraci energie

v podobě rozpustných sacharidů a škrobu a zároveň nevyhovující strukturu krmné dávky. V období počátku laktace významnou měrou ke vzniku bachorové acidózy přispívá snížená absorpční kapacita bachoru a nedostatečná adaptace bachorové mikroflóry. V období vrcholu laktace je hlavním etiologickým činitelem vysoký příjem jadrných krmiv a tím i vysoká tvorba TMK i kysliny mléčné a nedostatečná pufrace bachorového prostředí. Subklinická bachorová acidóza snižuje žravost, a intenzitu přežvykování, zrychluje pasáž zažitiny a způsobuje průjem, ( typické řídké až vodnaté výkaly světlé barvy s příměsí bublin plynu) vyvolává laminitídy které se projevují opatrnou chůzí, kulháním a nahrbeným postojem. Zhoršuje se kondice, ve větším měřítku vznikají mastitidy a vyskytují se poruchy plodnosti. Zvláště významně je postižena užitkovost. Po krátkodobé stimulaci produkce mléka v prvních dnech vzniku subklinické acidózy dochází k depresi produkci mléka a to o 15 až 20% a významně se snižuje tučnost mléka. Procento tuku postupně klesá až na hodnotu 3,3 až 3. Opakovaně jsme zaznamenali i hodnoty nižší než 3% ( 2,5 až 2,9). S odstupem několika dnů klesá i koncentrace bílkovin mléka a to na hodnoty 3,2 až 2,9%. V návaznosti na imunosupresi se zvyšuje počet somatických buněk v mléce a vznikají subklinické i klinické mastitidy. Nízká koncentrace tuku v mléce je způsobena nedostatkem hlavního prekursoru – kyseliny octové, která se v bachoru tvoří v nedostatečném množství. Dále v průběhu bachorové acidózy vznikají trans mastné kyseliny, které buňky parenchymu mléčné žlázy nemohou zabudovat do mléčného tuku. I mírné zánětlivé reakce na sliznici bachoru snižují úroveň resorpce kyseliny octové. Hyperinzulinemie, která vzniká v průběhu této poruchy omezuje lipolýzu a tím znemožňuje využití tukových zásob pro tvorbu mléčného tuku.

Závěr. Základním předpokladem efektivního chovu dojnic je jejich dobrý zdravotní stav, který úzce souvisí s optimální výživou v průběhu celého mezidobí a v zabezpečení pohody zvířat. Peripartální období je pro krávu nejsložitější a nejrizikovější. Vyžaduje kvalitní chovatelskou péči a komplexní prevenci. Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc, Dipl. EBHM Ústav mkrobiologie a imunologie FVL VFU

– 19 –


MANAGEMENT ZDRAVÍ POHYBOVÉHO APARÁTU V CHOVECH SKOTU Šterc, J. Dobešová, Z. Onemocnění pohybového aparátu patří u skotu spolu s mastitidami a poruchami reprodukce k nejčastějším příčinám předčasného vyřazování dojnic. Asi 90 % všech onemocnění pohybového aparátu u skotu představují onemocnění prstu. Jedná se o celosvětový problém s různou intenzitou výskytu v chovech, v závislosti na používané technologii ustájení a rozsahu uplatňovaných preventivních opatření. Nejvíce se s nemocemi prstu setkáváme v prvních třech měsících laktace. Důvodem je kombinace několika predispozičních faktorů v tomto období. Předně jde o negativní energetickou bilanci u dojnice po porodu. Vysoký podíl jádra v krmné dávce, který je třeba k doplnění potřebné energie, je pak často příčinou metabolických acidóz. V důsledku nedostatku energie a metabolických poruch dochází k narušení metabolismu minerálních látek, event. i ke vzniku osteoporózy, narušení imunity a v rámci mobilizace tukových rezerv i ke zmenšení tukového polštáře na chodidlové ploše paznehtní kosti, což predisponuje tuto oblast k traumatizaci. Ekonomické ztráty, způsobené nemocemi prstu, určuje rozsah předčasné brakace zvířat, náklady na vlastní léčbu, dále nepřímé ztráty v podobě poklesu užitkovosti (pokles laktace v době jejího obvyklého maximálního rozvoje může představovat roční ztrátu až 1000 litrů mléka), nechutenství a hubnutí, poruch reprodukce (snížené zabřezávání a vysoká ranná embryonální mortalita z důvodu negativní energetické bilance) a podceňovat nelze ani zvýšenou vnímavost k jiným chorobám (zejména mastitidy) navozenou stresovým stavem. V důsledku změn na paznehtech a obtíží při vstávání je třeba počítat i s častější traumatizací struků.

Příčiny onemocnění prstu - predispoziční faktory Prakticky u žádného onemocnění prstu nenajdeme jednu konkrétní příčinu jeho vzniku. Téměř vždy se jedná o problém polyetiologický, na němž se podílí celá řada predispozičních vlivů. Mezi významné faktory zahrnujeme zejména tvarové odchylky paznehtů a paznehty přerostlé, fyzikální, chemické a mikrobiologické vlivy zevního prostředí, karence ve výživě (aminokyseliny, vitamíny, mikroprvky), metabolické poruchy a z různých příčin

narušenou imunitní schopnost stáda. Jako nejzávažnější metabolická porucha podílející se na vzniku nemocí prstu se jeví subakutní acidóza bachoru. Ta se objevuje jako následek krmení velkých množství jadrného krmiva.

Vztah subakutní acidózy bachoru a nemocí prstu. U skotu, který přijímá větší množství snadno fermentovatelných sacharidů, se v bachoru při jejich fermentaci vytváří těkavé mastné kyseliny (TMK). Ty se za normálních okolností vstřebávají stěnou bachoru. Pokud je ale tvorba TMK vyšší než jejich vstřebávání a pufrovací kapacita slin, dochází k jejich nahromadění v bachoru a to má za následek přechodný pokles pH bachoru. V důsledku poklesu pH vymírá přirozená mikroflóra bachoru a přežívají odolnější laktobacily. Ty produkují kyselinu mléčnou a tím dochází k dalšímu poklesu pH. O subakutní acidóze bachoru hovoříme tehdy, jestliže je pH v bachoru každodenně sníženo na méně než 5,6 po dobu delší než 3 hodiny. Nahromadění kyselin v bachoru způsobuje to, že bachor je osmoticky aktivní a v důsledku osmotického gradientu přestupuje voda do bachoru. Proto dochází k dehydrataci postiženého zvířete, ke snížení příjmu potravy a poškození stěny bachoru. Systémové dopady nízkého pH v bachoru, bakterie a endotoxiny (pronikající stěnou bachoru do krevního oběhu) jsou následně příčinou rozvoje celkového postižení zvířete a rozvoje nemocí jako je laminitída, abscedující hepatitida aj. Endotoxiny jsou lipopolysacharidy, které se nacházejí ve stěně některých gramnegativních baktérií. Tyto endotoxiny jsou produkovány z gramnegativních bakterií při jejich lýze nebo při jejich rychlém množení. Bylo prokázáno, že se v prvních hodinách po nakrmení se v bachoru rychle zvyšuje obsah endotoxinů v důsledku rychlého množení gramnegativních bakterií. Koncentrace endotoxinů se pak zvyšuje i v průběhu snižování pH v důsledku zvýšené lýzy gramnegativních bakterií, které netolerují nízké pH. Je-li současně porušena bariérová funkce bachorového epitelu (ruminitis, parakeratóza aj.) dochází k přestupu endotoxinů do krevního oběhu. A protože endotoxiny jsou silnými stimulátory mechanismu nespecifické imunitní odpovědi (odpověď proteinů

– 20 –


akutní fáze) dochází k systémové zánětlivé odpovědi. Zhoršené bariérové funkce bachoru využívají i některé baktérie (Fusobacterium necrophorum, Arcanobacter pyogenes), které se pak šíří do jater, srdce, plic, ledvin a jiných tkání. Hlavním faktorem virulence Fusobacterium necroforum je leukotoxin, který ničí ve tkáních lokální fagocyty a působí synergicky s hemolyzinem Arcanobacter pyogenes. Spolu poškozují fagocytózu, erytrocyty, buňky okolních tkání a vytváří anaerobní prostředí (vhodné pro množení anaerobních bakterií).

Nejčastější nemoci prstu u skotu. Nemoci prstu u skotu obvykle dělíme podle struktury, kterou postihují (léze rohového pouzdra, nemoci škáry paznehtní a nemoci kůže na prstu) a podle toho, zda se jedná o nemoci infekční nebo neinfekční. Jednotlivá onemocnění však spolu často souvisí, vyskytují se společně, postihují současně tkáně v různé hloubce, proto je třeba toto dělení považovat čistě za didaktické. K nejčastěji se vyskytujícím lézím rohového pouzdra patří patkové eroze, rozštěpy a trhliny stěny rohového pouzdra.

Patkové eroze (hniloba patek) Jedná se o narušení souvislosti rohoviny a její následný rozpad v oblasti patek. Na patkách se tvoří mnohočetné kruhovité prohlubně či hluboké šikmé žlábky probíhající ve tvaru písmene „V“. Etiologicky se uplatňuje špatná hygiena prostředí s vysokou koncentrací amoniaku a vlhkostí, snížená kvalita rohoviny při celkových onemocněních, ostroúhlé a špatně upravené paznehty a predispozicí může být i dermatitis digitalis. Postižená rohovina je rozbředlá, změněná v mazlavou načernalou zapáchající hmotu. Není-li postižena škára, zvířata nekulhají. Základem léčby je seříznutí poškozené rohoviny a úprava paznehtů tak, aby byly patky odlehčeny. Poškozená místa se potírají dezinfekčními preparáty s vytvrzujícím účinkem (nejčastěji dřevitým dehtem). Zlepšení zoohygieny prostředí by mělo být samozřejmostí.

Rozštěp rohové stěny Rozštěpem rohové stěny rozumíme poruchu celistvosti rohové stěny probíhající ve směru růstu rohoviny. Existuje několik způsobů klasifikace rozštěpů. Podle rozsahu se rozštěpy dělí na částečné (z korunkového nebo chodidlového okraje) a probíhající (od korunky až k nosnému okraji). Podle hloubky popisujeme rozštěp povrchový

(nebývá spojen s kulháním), hluboký (odkrývá škáru, může být kulhání) a pronikající (zasahuje do hloubky škáry, často je infikovaný). Rozštěpy, které nezpůsobují kulhání, nevyžadují terapii. U infikovaných rozštěpů je třeba umožnit drenáž sekretu a po použití adstringenčních a dezinfekčních látek přiložit tlakový obvaz.

Trhlina rohové stěny. Její mírnější formou jsou tzv. horizontální žlábky. Jedná se o deprese rohoviny různé hloubky probíhající paralelně s korunkovým okrajem. Místa s výskytem žlábků jsou nebolestivá, ale lokální ztenčení rohoviny mohou vést v důsledku působení váhy těla k deformacím paznehtů. Závažnější jsou kompletní horizontální

fissury. Je to separace rohové stěny paralelně s korunkovým okrajem. Postihne-li pazneht v celém rozsahu, může dojít k vyzutí paznehtu. Fissury nejsou časté a vznikají jako následek těžkých systémových změn (horečnaté stavy, akutní laminitis) nebo rozsáhlého poranění korunkového okraje. Proces je bolestivý, zvířata obvykle leží a odmítají se pohybovat. K nejvýznamnějším onemocněním škáry paznehtní patří laminitida (schvácení paznehtů) a specificko-traumatické záněty škáry paznehtní.

Laminitis Jako laminitis (schvácení paznehtů) je označován difuzní aseptický zánět škáry paznehtní, který vzniká v důsledku uvolnění toxických látek do krevního oběhu. S laminitidou se setkáváme u zvířat postižených metabolickými poruchami (acidóza, ketóza, steatóza) ale také u zvířat, která prodělala závažnější infekce, zejména metritidy (tzv. laminitis puerperalis) a mastitidy. U skotu probíhá nejčastěji v subklinické formě (bez příznaků kulhání) nebo v chronické formě (s nevýraznými klinickými příznaky, které unikají pozornosti). V průběhu subklinické laminitidy rozlišujeme následující fáze. V první fázi dochází v důsledku sníženého pH bachoru a následné systémové acidózy ke zvýšenému průtoku krve do chodidlové škáry. Endotoxiny a histamin, které se vstřebávají poškozenou stěnou bachoru, způsobují vasokonstrikci arterií a vén. (Histamin vzniká v bachoru dekarboxylací bakteriálního histidinu.) Tím dochází k městnání krve v kapilárách a v jeho důsledku pak k průsaku do tkání, edému a trombóze v cévách škáry. Následkem je nedostatečné prokrvení škáry a její hypoxie.

– 21 –


V druhé fázi dochází k poškození cév s následnou ischemií škáry a tvorbou arteriovenózních zkratů. To pak vede k dalšímu vaskulárnímu průsaku, edému a ischemii. V důsledku toho dochází k degeneraci bazálních buněk dermálně-epidermálního spojení a v blízkosti vnitřního povrchu rohového pouzdra vznikají typické léze. Ve třetí fázi (která nastává asi po 8 týdnech) již jsou léze viditelné při klinickém vyšetření jako hemoragické imbibice na chodidlové ploše rohového pouzdra. Jejich vznik je způsoben kompresí měkkých tkání v důsledku chronického edému a/nebo v důsledku poklesu paznehtní kosti (ke kterému dochází při rozvolnění závěsného aparátu paznehtní kosti). Ve čtvrté fázi se tím jak rohovina odrůstá, dostávají léze postupně k povrchu a vypadají jako červené skvrny na chodidlové ploše rohového pouzdra. Pokud je v místě léze zastavena tvorba rohoviny, vznikají typické léze specificko-traumatických zánětů škáry paznehtní. K nejčastěji se vyskytujícím specificko-traumatickým zánětům škáry paznehtní patří chodidlový vřed a nemoc bílé čáry.

Chodidlový vřed Chodidlový vřed se nachází poblíž vnitřní části paznehtku mezi rohovinou patkovou a chodidlovou, v místě ohybačového výběžku paznehtní kosti na který se upíná šlacha hlubokého ohybače. Chodidlový vřed se vyvíjí přes několik stádií. Stádium skryté je bez klinických příznaků, pouze rentgenologicky prokážeme hypertrofický ohybačový výběžek. Ve stadiu neotevřeném objevujeme hemorrhagickou imbibici rohoviny v oblasti patek při úpravě paznehtů. Jednoduché otevřené stádium značí rozvoj hnisavého zánětu škáry, která je hnědočerveně zbarvená, objevuje se ložisko s lézí v rohovině a okolní rohovina je žlutá nebo žlutočervená. Při komplikovaném otevřeném stádiu vzniká hnisavě-nekrotický zánět celého prstu s postižením hlubších struktur. Při ošetření se doporučuje odstranit rohovinu v okolí vředu a vyhřezávající šedočernou škáru seříznout. Následuje klasická dezinfekce, obvaz, podkování sousedního paznehtu. Pokud zvíře jednou prodělá léčbu chodidlového vředu, je vysoce predisponované pro jeho opětovný výskyt v dalších laktacích. Některé komplikovanější vředy se ovšem nezhojí nikdy, jsou příčinou mírného chronického kulhání a postižené krávy vyžadují častou úpravu paznehtů (3-4x ročně).

Nemoc bílé čáry Při nemoci bílé čáry se léze lokalizuje v bílé čáře na abaxiální části patek. Má charakter hemorhagické imbibice nebo drolící se léze vyplněné nečistotami a kamínky. Je-li bílá čára rozšířená v celém rozsahu stěny, separuje se tato od chodidla a rozvíjí se dvojitá, neboli dutá stěna. Průnik bakterií a rozvoj infekce je spojen se vznikem hnisavé dvojité stěny. Při lokálním nahromadění hnisu mezi lístky škáry hovoříme o stěnovém abscesu a dojde-li k rozšíření zánětu až k nosnému okraji paznehtu, o tzv. stěnovém vředu. Léčba nemocí bílé čáry spočívá ve funkční úpravě paznehtů, odstranění rohoviny podminované hnisavým výpotkem, lokální aplikaci antiseptika a přiložení obvazu, případně podkování sousedního paznehtu. K nejčastěji se vyskytujícím onemocnění kůže na prstu u skotu patří mezipaznehtní mozol, dermatitis digitalis a nekrobaciloza.

Mezipaznehtní mozol (tyloma interdigitale) Mezipaznehtní mozol je chronický proliferativní zánět kůže a/nebo podkoží meziprstního prostoru s hyper a parakeratózou, vznikající následkem chronického dráždění této oblasti. Predisponovaná jsou starší, těžká zvířata. Výskyt tylomu je relativně častý, ale jen zřídka způsobuje kulhání (po následné traumatizaci). Nejsou-li mozoly příčinou kulhání (obvykle malé mozoly do dvou cm v průměru), považují se za kosmetické vady a není nutné je odstraňovat. Jsou-li však příliš velké, překáží při chůzi a podléhají opakované traumatizaci, je vhodné jejich chirurgické odstranění.

Dermatitis digitalis Dermatitis digitalis je infekční onemocnění nejasné etiologie, s variabilním výskytem v chovech mléčného skotu Pro vznik onemocnění má význam hygiena prostředí, podporuje jej vysoká vlhkost (bahnité výběhy a hluboká podestýlka) a veškeré faktory, podmiňující snížení obranyschopnosti organizmu (metabolické poruchy) a narušení bariérové funkce kůže (mikrotraumata, špatně ošetřené paznehty). Akutní forma onemocnění se nazývá rovněž erozivní. První změny připomínají spíš nález při bovinní papilomatóze, ty se však záhy mění na cirkulární ložiska 0,5 – 4 cm v průměru, hyperemická, s prosakujícím serózním exsudátem, pokrytá vzpřímenými chlupy, které později vypadávají. Typický vzhled představuje červená granulace, připomínající jahodu či malinu, ohraničená bělavým

– 22 –


epiteliálním lemem. Jednotlivá ložiska jsou oddělena zdravou kůží se srstí, bez tendence splývat a bez tendence šířit se do hloubky, ačkoliv výjimečně může dojít i k zánětu škáry patek s následnou poruchou tvorby rohoviny. Zanícená tkáň je velmi citlivá na dotek a krávy končetinu lehčí, často kulhají. Končetina je však bez otoku a změny celkového zdravotního stavu obvykle nenastávají. Chronická, proliferativní forma vzniká po epitelizaci léze, postupně se vytváří tvrdé, jemné, vláknité výrůstky, několik cm dlouhé, snadno podléhající traumatizaci a krvácení. Terapeuticky se doporučuje, po očištění a úpravě paznehtů, omytí kůže vodou, aplikace lokálních ATB ve formě mastí nebo sprejů (nejčastěji s oxytetracyklínem – bez detekovatelných reziduí v mléce), bandáž není nezbytná. Při hromadném výskytu se používají dezinfekční koupele v 5% formaldehydu nebo 5 – 10 % modré skalici.

votního stavu, trias je změněn. Hluboká nekróza kůže se rozvíjí od třetího až čtvrtého dne průběhu, může se vytvořit i absces, z něhož po provalení vytéká žlutozelený až šedočerný, výrazně zapáchající hnis. Takto vzniklý vřed v místě defektu se hojí 3 – 4 týdny. Mnohem častěji se však proces šíří do hloubky za vzniku panaritium tendineum (postižená je šlacha hlubokého ohybače), p.articulare a p. osseum. Postižení hlubokých struktur vzniká především jako komplikace panaritia korunkového a panaritia rozdělu paznehtního, které navíc často provází zánět tukového mezipaznehtního polštáře a nekróza mezipaznehtního vazu (vytváří se recidivující píštěl a trvalé dráždění vede k tvorbě hypergranulací). Vyloučen není ani hematogenní rozsev za vzniku metastatické artritidy, trombózy žil končetin, či zadní duté žíly, abscedace jater, ledvin, sleziny nebo plic s infaustní prognózou.

Nekrobaciloza.

Řešení onemocnění pohybového aparátu v chovech skotu.

Nekrobacilóza je o akutní, infekční, hnisavě nekrotický zánět kůže, nejčastěji meziprstního prostoru – interdigitální nekrobacilóza, méně často v jiných oblastech – korunková a patková nekrobacilóza). Výskyt je spíše sporadický, hromadně probíhá v chovech s nízkou úrovní hygieny. Největší incidence nastává za vlhkého počasí (podzim), respektive ve vlhkém prostředí. Na nárůstu onemocnění se podílí i chyby ve výživě, způsobující průjmové stavy a dále karence vitamínu A a zinku. Infekční agens proniká do místa působení prostřednictvím lokálních traumat a macerované kůže. Klinicky rozlišujeme povrchovou a hlubokou formu respektive počáteční a pokročilé stádium. Typický je náhlý začátek s narušením celkového zdravotního stavu. Objevuje se zvýšená teplota okolo 40°C a lokální změny, obvykle pouze na jedné, nejčastěji pánevní, končetině. U telat bez protilátek jsou někdy postiženy všechny čtyři končetiny. Nacházíme zduření a zarudnutí meziprstí, srst odstává a brzy se na kůži objevují ragády, ze kterých vytéká žlutavý exsudát typického hnilobného zápachu, zasychající v krusty. Krávy končetinu lehčí a kulhání, obvykle druhého stupně, může o 1 až 2 dny předcházet pozorovatelným lokálním změnám. Pokročilé stádium, resp. hluboká forma, představuje rozvoj rozsáhlé nekrózy kůže, která mění barvu od tmavočervené až po černohnědou. Celý prst je difuzně oteklý, mezipaznehtní štěrbina vyplněná hnisavým exsudátem a nasládle zapáchá. Stupeň kulhání se zhoršuje na třetí až čtvrtý, kdy kráva končetinu vůbec nezatěžuje. Toto stádium provází výrazná alterace celkového zdra-

S onemocněním prstu se setkáváme více méně ve všech chovech skotu. Pokud je postiženo jen malé procento stáda, nevyžaduje stav žádná rozsáhlá opatření. Řešení spočívá obvykle jen ve včasném vyhledávání kulhajících kusů a jejich individuální léčbě. Problém nastává, až když se procento postižených zvířat významně zvýší. Není výjimkou, že v chovu bývá postiženo 30 i více procent zvířat. V těchto případech pak je veterinární lékař žádán o pomoc. A protože je nárůst kulhání ve stádě obvykle plíživý, bývá někdy obviňován z toho, že nejednal dříve. Řešení zvýšeného výskytu onemocnění prstu v chovu skotu spočívá nejen v léčbě nemocných zvířat, ale také v odhalení všech rizikových faktorů, jejich eliminaci, a přijetí opatření, která zabrání dalšímu nárůstu kulhání ve stádě. Je nutné si uvědomit, že vyřešení zvýšeného výskytu onemocnění prstu v chovu skotu není jen věci veterináře. Na řešení musí pracovat celý tým, jehož členy jsou chovatel, veterinář, paznehtář a výživář. Chovatel je osobou, v jejíž pravomoci je realizovat opatření pro zlepšení stavu. Ne vždy je však ochoten realizovat doporučení. Příčinou může být skutečnost, že preferuje produkci zvířat a doporučená opatření povedou k jejímu snížení. Jindy se mu zdají doporučení příliš nákladná. Anebo nemá možnost doporučení realizovat. Veterinář rozumí procesu probíhajícího onemocnění, výživě a systému chovu, takže by měl být nejpovolanější osobou pro řešení kulhání ve stádě. I on však může být postižen „provozní slepotou“. Důležité je, aby získal a objektivně zhodnotil všechna dostupná data a vyvodil

– 23 –


z nich správné závěry. Většinou je na něm, aby přesvědčil ke spolupráci ostatní členy týmu. To mnohdy vyžaduje velkou dávku diplomacie. Výživář je rovněž velmi cenným členem týmu. V ČR však bohužel výživáři nejsou nezávislí, ale jsou to v podstatě prodejci krmných doplňků, kteří poskytují porady „zdarma“ za určité odebrané množství krmných doplňků. Jejich prvotním zájmem je prodat krmné doplňky a někdy přicházejí s nabídkou toho zaručeného doplňku, který je v očích chovatele tím nejjednodušším řešením. Chovatel pak nechce realizovat pracnější a složitější opatření. Chovatel také mnohdy (ve snaze o co nejlevnější náklady) využívá konkurenčního boje mezi výživářskými firmami a nutí nepřímo výživáře k sestavení té nejlevnější krmné dávky. Anebo si doporučení vyživáře modifikuje dle svých možností. To může samozřejmě poškodit zdraví zvířat. Paznehtář zlepšuje pohodu zvířat. Při správné úpravě paznehtů také provádí opatření proti rozvoji dalších lézí. Paznehtář také mnohdy provádí léčbu některých jednoduchých lézí. Je proto důležité, aby znal své možnosti a aby rozsáhlé a komplikované léze včas předal veterináři. Velice přínosné je, když paznehtář provádí v průběhu úpravy paznehtů monitoring a zaznamenává údaje o zdraví paznehtů. Shromážděná data jsou pak velmi cenná pro zdravotní program. Každopádně platí, že pokud chovatel projeví obavu nad tím, že mu stádo kulhá, je nutno jednat. Prvním krokem by mělo být vyhledání kulhajících krav, jejich vyšetření a následné ošetření. Vyšetřením těchto zvířat získáme cenné informace o tom, jaké onemocnění kulhání způsobuje, a podle toho můžeme zaměřit další šetření. Pokud nebyla v poslední době provedena ve stádě úprava paznehtů, měla by být provedena plošně. Ta je přínosná z více důvodů. Ortopedická úprava paznehtů zlepší komfort zvířat a působí preventivně z hlediska vzniku chodidlových vředů a ostatních specificko-traumatických zánětů škáry paznehtní. Paznehtář by měl zaznamenat typ a počet lézí, které zatím nezpůsobují kulhání. Je nutné se zaměřit zejména na příznaky laminitidy. V této souvislosti je potřeba mít na paměti, že pokud se u zvířat objevují ve větší míře hemoragické imbibice v rohovině nebo neotevřená stádia chodidlového vředu nebo nemoci bílé čáry, byl vyvolávající inzult v krmné dávce a začal působit před 8 a více týdny. Pro zhodnocení četnosti výskytu lézí je vhodné stádo rozdělit do následujících skupin: Jalovice 0-4 měsíce před porodem, prvotelky, dospělé

krávy v laktaci a suchostojné krávy. Léze na paznehtech se objevují nejčastěji 60 – 80 dní po otelení, s tím že u prvotelek může být prevalence vyšší. Pokud se objevují ve větší míře i u ostatních kategorií, musí to být vyšetřeno. Mělo by být samozřejmostí, že bude každé dojnici v chovu provedena úprava paznehtů třikrát ročně. Ideální je, když působí paznehtář v chovu celoročně a každé dojnici je provedena úprava paznehtů při zasušení, 1 – 2 měsíce po porodu a na vrcholu laktace. Pokud se v chovu provádí úprava paznehtů celoplošně celému stádu najednou (obvykle 2 – 3 krát ročně servisní firmou) je nutné mezi návštěvami paznehtářů aktivně vyhledávat kulhající kusy a ty individuálně ošetřovat. Zhodnocení výživy a výskytu metabolických poruch je nedílnou součástí diagnostiky kulhání ve stádě. V této souvislosti je potřeba si uvědomit rozdíly mezi ideální krmnou dávkou, kterou sestavil výživář, krmnou dávkou, kterou upravil chovatel (podle nákladnosti) krmnou dávkou založenou do žlabu a krmnou dávkou, kterou jednotlivá zvířata skutečně přijala. Pro veterináře je většinou kontraproduktivní kritizovat krmnou dávku sestavenou odborníkem. Měl by raději iniciovat šetření v chovu, které odhalí rizikové momenty ve výživě. Toto šetření by mělo být založeno na pozorování dojnic v době krmení a mezi krmením. To proto, že informace, které podává chovatel, mohou být zkreslené nebo neúplné (provozní slepota). Během tohoto šetření by měly být zodpovězeny následující otázky: - Není krmná dávka deficitní z hlediska energie a ostatních živin? - Je v krmné dávce dostatek strukturální vlákniny? - Dostanou zvířata skutečně tuto krmnou dávku do žlabu? - Mají všechna zvířata stejnou šanci dostat se ke své krmné dávce? - Jsou krmiva v krmné dávce zdravotně nezávadná? Nahnilý nebo zaplísněný objem snižuje efektivitu vlákniny. - Dostávají všechny kategorie dojnic celou krmnou dávku jako TMR? Nebo je podávána všem kravám jen jedna univerzální TMR pro záchovu a dle produkce je jim podáváno jádro zvlášť? V tomto případě lze očekávat problémy zejména v přechodném období. - Přežvykují dojnice po nakrmení? - Leží dojnice po nakrmení? Pokud do 1 až 2 hodin po nakrmení neleží většina krav, je problém s komfortem. Příčinou může být nekvalitní podlaha, malý lehací prostor, nedostatek podestýlky v něm, nebo

– 24 –


velký počet krav ve skupině. (Bylo prokázáno, že snížení počtu krav ve skupině, vedlo ke snížení výskytu kulhání). Zhodnocení komfortu dojnic by mělo vycházet z předpokladu, že diskomfort samotný nezpůsobí kulhání, ale kumulace problémů vede ke stresu, ten má vliv na imunitní systém a jeho alterace vede k náchylnosti k chorobám. Při hromadném výskytu lézí, na jejichž vzniku se podílí i infekční agens, jsou indikovány desinfekční koupele paznehtů. Desinfekční koupele se používají preven-

tivně i léčebně. Nejčastěji se ke koupelím používal formaldehyd v koncentraci 3 – 5 % (dle způsobu aplikace – viz níže), jeho významným pozitivem je schopnost dlouhodobého udržení dezinfekčních vlastností i v přítomnosti organických látek. Nepříznivým faktem je, že se jedná o protoplazmatický jed, který dráždí sliznice a jsou mu přičítány kancerogenní a mutagenní účinky. Po jeho použití by si krávy neměly alespoň 30 minut lehnout, aby při kontaktu vemene s přípravkem nedošlo k iritaci kůže struků. Přes svoje negativní vlastnosti je dosud formaldehyd pro vysokou účinnost hojně využíván. Dále se ke koupelím používá síran měďnatý v koncentraci 5 – 10%. Má kromě dezinfekčních účinků i zpevňující efekt na rohovinu. Jeho hlavní nevýhodou je rychlá inaktivace v přítomnosti organických látek (velký význam má čistota paznehtů před koupelí).

Dalším přípravkem, který lze použít pro koupele paznehtů, je PEDILINE. Podle belgických studií je tento prostředek s obsahem glutaraldehydu, síranu měďnatého, síranu hlinitého a benzylkonium chloridu velmi vhodným přípravkem pro preventivní i terapeutickou dezinfekci. Jeho dezinfekční účinky jsou srovnatelné s účinky formaldehydu, ovšem s minimem nežádoucích vlastností. V přípravku obsažený alantoin podporuje rychlé hojení defektů a síran měďnatý má vytvrzující účinek. Cena přípravku je v doporučeném ředění srovnatelná s cenou formaldehydu. Preventivně se používá 2%, terapeuticky 5 – 10%.

Technické provedení koupele: Před koupelí je nezbytné očistit paznehty od výkalů. K tomu je vhodné použít sprchu v dojírně s vyšším tlakem vody. Nejčastěji používaný způsob je průchozí dezinfekční vana. Bývá umístěna za dojírnou, v odchodové uličce a pro dosažení účinku je zcela nezbytné dodržovat parametry délky (3 metry), hloubky (alespoň 20 cm), dostatečné šířky výpusti (8 cm) a drsný neklouzavý povrch. Další možností jsou vany pro stání v dezinfekčním roztoku. Tyto vany jsou velké pro 1/2 nebo celou sekci (finančně a prostorově náročné) a používají se léčebně. Doba stání v roztoku je obvykle 30 minut. Pro individuální použití se vyrábí též speciální gumové nádoby, do kterých se postaví postižená končetina a nádoba se k ní upevní. Poněkud horší výsledky jsou s použitím dezinfekčních rohoží. Pojmou 10–25 litrů roztoku a na každých 25 krav se doplní 4 litry. Individuální postřik dezinfekčními roztoky se někdy používá u vazných ustájení a nemá velký efekt. Frekvence použití dezinfekčních koupelí: Dezinfekce formaldehydem v průchozích vanách v koncentraci 3 – 5% se opakuje 3 dny po sobě ráno a večer každé 3 týdny. Při výskytu klinických forem onemocnění se dezinfikují paznehty 3 x týdně. Ke stání v roztoku se používá 3% formaldehyd 30 minut 1 x za 3 týdny, léčebně 1 x týdně. K individuálnímu postřiku aplikujeme 3 – 5% roztok 1 x denně po dobu tří dnů, postup zopakujeme po 3 týdnech. Síran měďnatý: Průchozí vany 2 – 3 x týdně ráno a večer plníme 5% roztokem, 10% roztok je vhodný pro stání v dezinfekční vaně po dobu 30 minut 1 x za tři týdny. Pediline: 2% roztok se užívá k pravidelné preventivní dezinfekci ve vaně nebo rohožích. K sezónní preventivní dezinfekci je vhodný 5% roztok. Terapeutická koncentrace je 5% roztok do dezinfekčních van (roztok se vyměňuje po pěti dnech a používá tak dlouho, dokud nedojde ke zlepšení) nebo 10 % roztok aplikovaný formou postřiků.

– 25 –


MANAGEMENT ZDRAVÍ MLÉČNÉ ŽLÁZY Zelinková, G.

% klinických mastitid u čtvrtí, infikovaných v suchostojném období (dle A. Bradley, 2009)

1. Management zaprahnutí

(n=1197)

Laktace začíná zaprahnutím…

2. Management suchostojného období a tranzitního období 3. Management dojnic do 3 měsíců p.p.

Podíl mastitid ve čtvrtích, infikovaných v suchostojném období (%)

Počet klinických mastitid v neinfikovaných čtvrtích

Počet klinických mastitid v infikovaných čtvrtích

Coag +ve Staph

0

6

100.0

S. dysgalactiae

2

1

33.3

4 18

5 10

55.6 35.7*

Koliformní

18

20

52.6*

Ostatní

3 27

5 37

60.0 57.8**

S. uberis E. coli

*confirmed by fingerprinting, **Of cases where a diagnosis was made

Suchostojné období v epidemiologii mastitid – původ klinických mastitid (dle A. Bradley, 2009)

Frekvence nových IMI v průběhu laktačního cyklu Zasušení

Otelení

Zasušení

18

Cases / 100 cows

Rate of New Infection

16

Dry Period Origin IMI

14

Lactation Origin IMI

12 10 8 6 4 2 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

Závěr:„Management suchostojného období hraje hlavní roli v kontrole mastitid v chovu. Prevence nových intramamárních infekcí v suchostojném období musí být prioritou v moderním managementu mléčných stád.“

Laktace

Incidence klinických mastitid v prvních 100 dnech laktace v závislosti na použitém antibiotiku a „ochranný účinek“ DC léčby (dle A. Bradley, 2009)

Význam suchostojného období v epidemiologii mastitid (A.J.Bredley,Nottingham, 2009)

Cobactan DC Orbenin Extra DC +Orbeseal OEDC Orbenin Extra DC CDC

• v rámci studie vyšetřeno 7844 vzorků mléka - při zasušení, 3-2-1 týden před otelením, při otelení, v případech klinických mastitid • genetické metody

COMBO

M -26-12-5 2 41 62 83 -15 -8 -3 2 -1 0 1 -1 0 1 1 77 -6 3 M

M -2 0 1 -10 0 56 62 68 -1 0 72 -13 14-13 14 20 30 6 1 -2 2 M

20

CDC COMBO OEDC

15 10 5

Závěr: • Výběr antibiotika pro intramamární terapii v suchostojném období má signifikantní vliv na prevalenci infekce při otelení a incidenci klinických mastitid v prvních 100 dnech laktace.

0

1

0.95

Survival Function

Tranzitní období

Suchostojné období

Month of Lactation

0.9

CDC COMBO OEDC

0.85

0.8

0.75 1

10

19

28

37

46

55

Time (d)

– 26 –

64

73

82

91

100


Vztah mezi poměrem T/B a počtem SB

Máme v chovu problém v suchostojném období?

Jaroslav Marek1, Gabriela Zelinková2

1 Katedra matematické analýzy a aplikací matematiky, Přírodovědecká fakulta, Universita Palackého, Třída 17.listopadu 12, Olomouc, 2 Praktický vet.lékař, J.Felixe 1734, 74401 Frenštát p.R.

• Má-li více než 1 dojnice z 12 klinickou mastitidu v prvních 30 dnech laktace • Má-li více než 10% otelených dojnic počet SB > 200,000/ml

Zpracováno 13919 dat od dojnic v normované laktaci z KU λ-kvadrátový test nezávislosti znaků pro hladinu významnosti α=0,05:

• •

T/B

Nesmíme zapomínat… • DC terapie je jednou z odpovědí… • Aplikace DC terapie by měl provádět 1 odpovědný pracovník! • Management prostředí v tranzitním období!

SB

< 200tis.

200tis.-1mil.

>1mil.

∑

pod 1,0

1334

883

330

2547

1,0-1,4

5723

3254

1024

10001

nad 1,4

760

413

198

1371

∑

7817

4550

1552

13919

Závěry: 1. Dojivost a počet SB, metabolická kondice a dojivost, metabolická kondice a počet SB jsou závislé znaky 2. Pravděpodobnost, ža dojnice s ketózou bude „milionářka“ je o 46% větší než u dojnice s vyhovující metabolickou kondicí. 3. Pravděpodobnost, že dojnice s acidózou bude „milionářka“ je o 38% větší než u krávy s vyhovující metabolickou kondicí 4. Hodnota T/B je vhodná k včasnému odhalování ohrožených dojnic z hlediska zdraví mléčné žlázy

Hledání markerů NEB a příčin NEB

1. Management zaprahnutí 2. Managemnet suchostojného a tranzitního období

Vše se točí kolem NEB…

1. Management dojnic do 3 měsíců p.p.

•

hladiny metabolitů NEFA (neesterifikované mastné kyseliny) a BHB (betahydroxybutyrát)

•

složky mléka Heuer a kol. (1999), Kessel a kol. (2008) : Dojnice se zvýšnou hladinou BHB měly signifikantně vyšší obsah tuku a snížený obsah bílkovin v mléce, a tím signifikantně vyšší poměr tuk/bílkovina než dojnice s fysiologickými hodnotami. Poměr tuk/bílkovina je vhodný k identifikaci dojnic s ketózou.

•

BCS ( tělesné skóre), tělesná hmotnost a množství podkožního tuku Kunz a kol. (1985), Busato a kol.(1998), Heuer a kol.(1999), Rukkwamsuk a kol.(1999), Dann a kol. (2006), M. van Straten a kol. (2009) Dojnice s vysokým BCS a.p. jsou více predisponované k rozvoji NEB p.p než dojnice ve střední a nižší BCS., v důsledku lipomobilizace tukových rezerv Překrmování v suchostojném období vede ke zvýšené kondici při otelení, depresi příjmu krmiva, ztrátě hmotnosti v tranzitním období a rozvoji NEB

Marker pro hodnocení NEB: poměr tuk/bílkovina

Pojem „Negative energy balance“ (NEB)

bodový graf T/B versus délka laktace

2,50

„Negative energy balance“ (NEB) je považována za fysiologický výsledek adaptačních endokrinních a metabolických změn v organizmu vysokoprodukčních dojnic v rané laktaci Goff a Horst (1997), Mallard a kol., (1997)

2,00

T/B

1,50 1,00 0,50 0,00 laktační dny

Př.: stádo metabolicky vyrovnané bez významnějších dysbalancí, ojediněle NEB po otelení

Marker pro hodnocení NEB: poměr tuk/bílkovina

Vliv Negativní Energetické Bilance (NEB)

• • •

2,50

na reprodukční parametry: Vries a Veerkamp (2000), Reist a kol. (2003) Roche a kol., (2007) zdravotní stav: Collard a kol. (2000); Knight (2001); Bobe a kol, (2004) na mléčnou produkci: Reist a kol. (2003) na imunitní kondici: Hammon a kol. (2006): U dojnic s peripartální NEB, charakterizovanou signifikantním zvýšením NEFA, zvýšením BHB a sníženým příjmem krmiva byla signifikantně snížená funkce PMN v periferní krvi.

2,00

1,50

T/B

•

bodový graf T/B versus délka laktace

1,00

• na zdraví mléčné žlázy:

Jánosi a kol. (2003) : NEB charakterizovaná zvýšenou hladinou BHB v 1. až 3. den p.p. prokazatelně souvisela se zvýšeným rizikem klinické mastitidy, způsobené environmentálními pathogeny. Nyman et al. (2008) : Hladiny metabolitů v krvi, zejména NEFA a BHB, indikující výraznou NEB, souvisejí se zvýšeným počtem SB (nad 400tis./ml) při první KU u prvotelek. M. van Straten a kol. (2009) : Ztráta těl.hmotnosti a ketóza v rané laktaci indikují přetrvávající NEB a predisponují dojnici k zánětům mléčné žlázy.

0,50

0,00 laktační dny

Př.: stádo metabolicky značně nevyrovnané, zcela nevhodná struktura KD umožňující separaci, chyby v technice krmení (zakládání na žlab 1x denně), špatná adaptace na NEB

– 27 –


Výživa v suchostojném a tranzitním období

1. Laktace začíná zasušením… 2. Management suchostojného a tranzitního období 3. Management dojnic do 3 měsíců p.p.

Nejčastější chyby: • překrmování energií (dojnice přetučnělé před porodem jsou více náchylné k lipomobilizaci) • nedostatek strukturální vlákniny (řezanka slámy3-5cm) • nevhodná struktura KD (pozor na separaci!) • nedostatek místa u žlabu (v přípravě na porod a na rozdoji má být minimálně 75 cm/dojnici, v porodním kotci 80cm) • „suchařkám“ se zkrmí vše (zaplísněné krmivo–ukládání mykotoxinů v tukové tkáni) • zakládání na žlab 1x denně v tranzitním období

snížený příjem sušiny po porodu a rozvoj NEB

Výživa jalovic v tranzitním období

Management dojnic do 3 měsíců p.p.

• Nejčastější chyby: nadbytek energie (jádra) u jalovic! nadbytek K+ (vojtěšková senáž, vojteškové seno) a Na+ iontů (lizy) mykotoxiny – zearalenon – mobilizace z tukových rezerv?

• Pravidlená kontrola (1x týdně) počtu SB od 4.dne po otelení = u dojnic nad 200tis./ml provést klinické vyšetření, stanovení ketolátek v moči nebo BHB v krvi, provést NK test a dle situace řešit, včetně metabolických dysbalancí • Kontrola počtu SB a poměru tuk/bílkovina při 1. a 2. KU: u dojnice s počtem SB nad 200tis./ml a poměrem tuk/bílkovina mimo tolerovatelné rozmezí (1,0-1,4) provést klinické vyšetření atd…

edematizace mléčné žlázy – vysoce rizikový faktor pro

• 1x měsíčně výběr „aktuálně infikovaných dojnic“ z KU - zvýšenou pozornost věnujeme prvotelkám

zdraví mléčné žlázy

Management dojnic do 3 měsíců p.p.

Edematizace mléčné žlázy u jalovic • Klinické projevy: – edém mléčné žlázy a stangnační edém břicha několik dnů před i po otelení, zvýšený intramamární tlak, uvolňování svěrače – provotelky „nenasazují“ – zvýšená frekvence mastitid u prvotelek do cca 1 týdne po otelení • Řešení: prevence!!! co nejdříve začít vydojovat! dojení před otelením?!, indukce porodu?!, diuretika (furosemid 2mg/kg iv.)

Cíle : 1. včasné odhalení infikovaných dojnic 2. snížení podílu nosičství ve stádě 3. zefektivnění terapie 4. optimalizace laktační křivky

Management stáda

Managemnet prvotelek

Problémy: • součinnost personálu • změna myšlení („Řešit dojnice se somatikou nad 200tis./ml, když denně máme 20 krav s klinickým zánětem?“) • nestandardní provádění NK testů • terénní bakteriologie?! Ano, ale! • strategická bakteriologie při otelení ?! Ano, ale! • pořadí skupin dojnic na dojírně • eradikace chronicky infikovaných dojnic na stáji i na dojírně

• Minimalizovat riziko infekce – 1. pořadí na dojírně • Prvotelky potřebují specifický přístup - delší manuální stimulaci před dojením • Problémy se spouštěním mléka – nepoužívat depotní formy oxytocinu! • Změny v mléce: - krev v mléce bez zvýšení počtu SB řešení: vit.K, vit.C, Calfoset inj. - nápadně „tučné“ mléko – vyšetřit na BHB • Samostatná skupina prvotelek?!

– 28 –


RYCHLÁ DIAGNOSTIKA MASTITID NA FARMĚ J. Prášek, J. Smola, O. Bečvář

Literární přehled Příčinou mastitidy, zánětlivého nemocnění mléčné žlázy, bývá z více než 95 % bakteriální infekce. Ekonomické ztráty nabývají značného rozměru, přičemž asi 60 % ztrát je způsobeno vyřazením mléka z dodávky a dalších 20 % představují veterinární náklady. Snížená užitkovost, zhoršená reprodukce a v neposlední řadě předčasně vyřazení dojnice ze stáda dále zhoršují ekonomiku chovu mléčného skotu. Celkové ztráty způsobené jednou klinickou mastitidou se odhadují na 220 € (Reszler, 2009). Počet mastitid za jeden měsíc často dosahuje nebo i přesahuje 10 % laktujících krav. Z tohoto pohledu jde o nejčastější onemocnění dojnic spojené s největší spotřebou antibiotik na farmě.Záněty mléčné žlázy můžeme klasifikovat z mnoha hledisek (Hofírek a kol., 2009). Pro jednoduché rozdělení z klinického pohledu lze rozlišit případy na: 1) Klinickou mastitidu, jejímž příznakem jsou změny v mléce (přítomnost fibrinu) a další známé příznaky zánětu jako zarudnutí, bolestivost a zvýšenou teplotou postižené čtvrti a tak dále., 2) Subklinickou mastitidu, kdy dochází pouze k nárůstu počtu somatických buněk při zachování normálního vzhledu mléka, bez ostatních příznaků zánětu. Tento stav ukazuje na infekci mléčné žlázy, která se nevyvinula do klinického stavu. Pro potřebu rozhodování při volbě optimálního přístupu k léčbě se uvádí tři stupně závažnosti klinické mastitidy : Stupeň 1 – lokální mastitida projevující se pouze změnami v mléce (vločky fibrinu). Stupeň 2 – lokální mastitida s výskytem klinických příznaků zánětu čtvrti vemene (změny v mléce, postižená čtvrť je zarudlá, oteklá, bolestivá) Stupeň 3 – systémová mastitida (mastitis acuta gravis) Cílem léčby nově vzniklé infekční mastitidy je pokud možno předejít rozvinutí lokálních příznaků do celkového zánětu a v co možná v nejkratší době navrátit krávu zpět do produkce, tzn. její mléko do dodávky. Úspěšná léčba klinické infekční mastitidy je závislá na včasné detekci bakteriálního původce a jeho odstranění, ale pokud možno také vyhojení zánětem poškozené tkáně a tím obnovení produkce plnohodnotného mléka (Erskine a kol. 2003).

Diagnostika a léčba by se měla opírat stejně jako u kteréhokoli infekčního onemocnění o kultivační nález a výsledky citlivosti na antibiotika získané v laboratoři. Metody mikrobiologické diagnostiky mastitid byly doporučeny Mezinárodní mlékařskou federací již před 30 lety (Anonymus, 1981), přesto ani v současnosti není stanovení původce možné bez tohoto vyšetření. Při jeho zajišťování se vychází z nutnosti odeslání vzorku do kamenné mikrobiologické laboratoře, což přináší nároky na logistiku ale i trpělivost praktického veterinárního lékaře vzhledem ke značnému časovému zpoždění mezi dnem odběru a oznámením výsledků. Právě časová náročnost vyšetření často chovatele i veterinárního lékaře odradí od takového postupu. V posledních letech se také díky miniaturizaci a dostupnosti přístrojů pro jednoduchou laboratorní diagnostiku rozvíjí možnost kultivace vzorků mléka z případů mastitid dojnic přímo na farmě. Možnostmi rutinních kultivací mastitid na farmě se začali zabývat před šesti lety vědci na univerzitách v Minnesotě a Wiskonsinu (Hoe a Ruegg, 2005; Lago 2006). Jejich výsledky ukázaly, že pro první dva stupně závažnosti jako jsou lokální mastitida se změnami v mléce a lokální mastitida s místními příznaky zánětu, lze ponechat postiženou čtvrť s novým zánětem 24 h bez léčby, aniž by došlo k negativnímu ovlivnění doby nebo efektivity léčby použité po této době. V kontrastu s tím se ukázalo, že v případě výskytu systémové mastitidy nelze s léčbou otálet a je třeba ji zahájit okamžitě. V případě nálezu nové mastitidy je tedy na dojírně za aseptických podmínek okamžitě odebrán individuální vzorek sekretu. Postižená čtvrť se dojí separátně do konve a ostatní zdravé tři čtvrti se dál mohou dojit do dodávky. Vzorek sekretu mléčné žlázy pocházející ze suspektní mastitidy se ihned naočkuje na připravená agarová média. Inkubace vzorku pak probíhá přímo na farmě a za 24 h se odečítá a zaznamenává pomocí jednoduchého protokolu . Jednoduchý sumář takových publikovaných výsledků vyšetření uvádí následující tabulka, ze které je zřejmé, jak podobné zastoupení původců mastitid podle G+ i G-, tak i negativních nálezů kultivace. Podle druhu nebo rodu prokázaného bakteriálního původce se navrhne individuální protokol cílené antimikrobiální terapie. Volba antibiotik se opírá samozřejmě

– 29 –


o výsledky stanovení citlivosti k jednotlivým antibiotikům. V případě nálezu Gram pozitivních druhů padne nejčastější volba na intramamární antibiotický preparát pokud možno s jedním antibiotikem, které má co nejužší spektrum účinnosti zahrnující identifikovaného patogena. V případě nálezu Gram negativních bakterií se mastitida neléčí antibiotiky, protože tato skupina bakterií vyvolává masivní odezvu imunitního systému a k eliminaci původce dochází vydojováním a k vyléčení tedy dochází samovolně. Musí se však jasně diferencovat, že se nejedná o systémovou mastitidu, protože tato vyžaduje okamžité zahájení masivní terapie Taktéž v případě negativního kultivačního nálezu je zbytečné podávat antibiotika a postačí vyčkat až se postižená čtvrť doléčí samovolně. Dalším skupinou faktorů ke které se přihlíží je kondice a odolnost pacienta, která vychází z výše užitkovosti, úrovně výživy, zoohygieny a managementu stáda na konkrétní dané farmě. Podstatný údaj je také fáze laktace, ve které se postižené zvíře nachází. V tranzitním období jsou krávy obecně méně odolné, což je dáno nejen vysokými nároky na počátku laktace, ale také imunosupresi způsobenou vyšší hladinou glukokortikoidů. Dle všech těchto informací lze rozhodnout o celkovém injekčním podání antibiotik, případně o protizánětlivé a podpůrné léčbě. Pokud se rozhodneme podávat antibiotika je nutné je aplikovat po dostatečně dlouhou dobu podle charakteru léčiva. Účinek terapie antimikrobiální látkou se snadno ověří kontrolní kultivací a na základě negativního kultivačního nálezu léčbu ukončit. Tento systém dává po zavedení na farmě veterinárnímu lékaři a chovateli možnost detailního přehledu o procentu výskytu jednotlivých druhů patogenů mléčné žlázy. Lze jej využít nejenom k cílené léčbě ale i pro sestavení preventivních protokolů v konkrétním chovu. Zásadním přínosem tohoto systému je ekonomický dopad na faremní hospodářství, vezmeme-li v úvahu, že až 50 % případů mastitid se neléčí antibiotiky a není tedy vystaveno ochranným lhůtám. Porovnání výsledků léčby mastitid před implementací systému kultivací a po zavedení systému dokládají výsledky studie z USA v tabulce č.2

Výsledky a diskuse

a počty případů léčených, či neléčených antibiotiky uvádí tabulka č.3. Z údajů je zřejmé, že čtvrtina ze všech vyšetření byla bez bakteriologického nálezu a že jen 61 % případů bylo předmětem léčby antibiotiky. Některé parametry léčby 50 případů mastitid se stupněm závažnosti 1 a 2 před implementací systému a po jeho zavedení porovnává následující tabulka č. 4. Ze sledovaných indikátorů je zřejmé, že v důsledku cílené léčby na základě kultivačního nálezu dochází k výraznému zkrácení doby aplikace antibiotik ale i jejich spotřeby. Ekonomická kalkulace spotřeby léčiv v těchto 50 porovnávaných případech je uvedena v dalších dvou tabulkách. Tabulka č. 5 kalkuluje situaci před použitím systému a tabulka č. 6 po jeho zavedení. Z tabulky č. 5 vyplývá, neracionální používání intramamárních preparátů, protože docházelo k paralelnímu použití léčiv u jednotlivých případů mastitid. Veterinárnímu lékaři byl případ předán až ve chvíli, kdy se klinicky neprojevil účinek léčby ani jedením z intramamárních preparátů. Výsledkem byl vznik rezistence na účinné látky v případě intramamárního preparátu č.2 a musel být nahrazen léčivem č.3. Toto se ovšem aplikovalo 4x na rozdíl od předchozího, které se aplikovalo jen 3x, což s sebou přineslo zvýšení nákladů. Naopak při použití systému cílené léčby vycházející z kultivačního nálezu (viz. Tab.6) byly některé případy léčeny zároveň intramamárně a celkovou aplikací antibiotik. Přesto jsou náklady na léčbu téměř o polovinu (42 %) nižší. Celková přímá ztráta při ceně mléka 7,0 Kč/l a dojivosti 40 l a době mimo tank 7 dní činí 106.637 Kč/50 případů před zavedením systému a 89.000 Kč po započtení nákladů na kultivace. Ekonomická situace, snaha o efektivní využívaní antibiotik, prevence vzniku rezistencí k antimikrobiálním látkám a minimalizace zatížení potravin rezidui cizorodých látek jsou cíle, kterým se snaží přiblížit systém diagnostiky a léčby mastitid pomocí kultivace na farmě. Prostřednictvím tohoto jednoduchého systému jsme schopni do 24 hodin po odběru vzorku druhově nebo alespoň rodově identifikovat původce lokální mastitidy a navrhnout cílenou léčbu vhodným antibiotikem po nezbytně dlouhou dobu. Naše výsledky jsou v souladu s poznatky amerických autorů (Hoe a Ruegg, 2005) a potvrzují perspektivnost tohoto trendu v přístupu k diagnostice a léčbě mastitid.

Závěr

Pro naše podmínky byl tento systém modifikován a zaveden na dvou mléčných farmách. V chovu A se 620 dojnicemi holštýnského skotu o užitkovosti 11.000 l mléka a v chovu B se 420 dojnicemi o užitkovosti 8.500 l. Některé výsledky kultivačního vyšetření

Z prvních zkušeností je zřejmé, že zavedení systému kultivace na farmě přináší možnost racionálnější antibiotické terapie nových případů zánětů mléčné žlázy dojnic, která se projeví nejenom snížením spotřeby antibakteri-

– 30 –


álních látek ale i vyšším procentem klinicky úspěšné terapie. V současné ekonomické situace není ani zanedbatelné snížení ekonomických nákladů léčby. Zanedbatelná není ani skutečnost, že tento systém dává veterinárním lékařům prostor k výraznému ovlivnění zdravotního stavu ve stádě dojnic. Tab.1 Prevalence skupin patogenů v případech mastitid 1. a 2. stupně (podle Ruegg, 2009) G+ původci Koliformní Negativní Počet chovů Počet případů (S.aureus, KNS, původci kult. nález Strept.spp.) Hoe a Ruegg,2005 4 217 38 % 25 % 29 % Pantoja a Ruegg, 1 68 38 % 29 % 24 % 2009

Jiný nález 8% 9%

Vysvětlivky: KNS – koaguláza negativní stafylokoky Tab. 2: Porovnání výsledků léčby mastitid v období před a po implementaci systému kultivace (Ruegg a kol. 2009) Před zavedením systému Po zavedení systému Statistická významnost kultivací (100 případů) kultivací (267 případů) Počet dnů, kdy je kráva vyřazena z dodávky mléka 19,7 7,8 P <0,001 (dny mimo tank) Počet intramamárních 33,3 5,3* P <0,001 injekcí na 1 případ Počet případů léčených 87 % 33 % P <0,001 intramamárně * Za část snížení odpovídá změna intramamárního léčiva za přípravek podávaný 1 krát denně Tab.3: Výsledky kultivačních nálezů a počet případů léčených antibiotiky v chovu A Počet případů léčených Počet případů Počet negativních nálezů antibiotiky 124 31 76 100 % 25 % 61,3 % •

Počet případů neléčených 17 * 13,7 %

Případy nálezů G- bakterií, zanedbatelný počet G+ bakterií (do 1000 kolonií v ml) a neléčitelné případy

Tab.4: Porovnání některých parametrů léčebné aplikace antibiotik před implementací systému kultivací a po jeho zavedení v chovu A u 50 případů Před zavedením systému kultivací Po zavedení systému kultivací (50 případů) (50 případů) Počet dnů, kdy je kráva vyřazena 7,0 5,5 z dodávky mléka (dny mimo tank) Počet intramamárních injekcí na 1 4,0 1,5 případ Procento případů léčených 100 % 42 % intramamárně Tab. 5: Spotřeba léčiv a ekonomická kalkulace před zavedením systému (50 případů) v chovu A Intramamární preparát Intramamární preparát Celková léčba Náklady na léčbu č.1 č.2 (5 – 7 dny) celkem Počet případů 36x 30x 4x Spotřeba ks/inj. 180 90 24 Kč 3 585,60 3 474 ,1 017,20 8 077,20

– 31 –


Tab. 6: Spotřeba léčiv a ekonomická kalkulace po zavedení systému (50 případů) v chovu A Intramamární preparát Intramamární preparát Celková léčba č.1 č.3 (3 – 4 dny) Počet případů 16x 7x 12x Spotřeba ks/inj. 48 28 42 Kč 1 593,60 1 321,60 1 780,80

Adresa autora: MVDr. J. Prášek Dolní Březinka 27, Světlá n. Sázavou, [email protected] 1. Anonymus (1981): Laboratory methods for use in mastitis work. International Dairy Federation Bulletin, Document 132. 27 pp. 2. Erskine, R. J., S. A. Wagner, and F.J. DeGraves. (2003). Mastitis therapy and pharmacology. In: Veterinary Clinics of North America. Food Animal Practice. 19(1):109-138. 3. Hofírek, b., Smola, J., Čížek, A., Haas, D. Záněty mléčné žlázy dojnic (Mastitis)p.631-632 in:Hofírek, B.

Náklady na léčbu celkem

4 696 ,-

Dvořák, R., Němeček,L., Doležel, R., Pospíšil Z. a kol. Nemoci skotu. Ed. Česká buiatrická společnost, Noviko a.s. Brno, 2009. 4. Lago, A., K. Leslie, R. Dingwell, P. Ruegg. L. Timms., and S. Godden. 2006. Preliminaryvalidation of an on-farm culture system. Proc. NMC, p 290-291. 5. Rezler, G. (2009): Zvyšování efektivity chovu dojnic. Ekonomika výroby mléka. Předneseno na semináři firmy SANO, European Institut for profitable milk production. 2009 6. Ruegg, P., Godden, S., Lago, A., Bey, R., Leslie, K. (2009): On-Farm Culturing for Better Milk Duality. Western Dairy Management Conference, p.149-159.

– 32 –


VAKCÍNY A JEJICH POUŽITÍ V CHOVECH SKOTU Smola J. V současnosti je stále více zřejmé, že v budoucnosti nemůžeme spoléhat pouze na terapeutické účinky antibiotik, byť tato budou daleko dokonalejší než jejich předchozí generace. Obavy z růstu frekvence získaných rezistencí u bakteriálních původců infekcí potravinových zvířat, včetně skotu, budou předmětem dalších diskuzí odborníků i spotřebitelské veřejnosti. Pravděpodobné je i přijetí dalších legislativních opatření, která výrazně omezí zejména metafylaktické použití antibiotik v chovech skotu. Tato perspektiva však neznamená ztrátu našich možností v účinném boji s infekčními chorobami skotu. Každý z nás si pravděpodobně velmi dobře uvědomuje potenciál, který v tomto směru poskytují vakcíny a to jak klasické, ověřené časem, tak i moderní vycházející z nových technologií. Když bychom se ohlédli zpět na počty vakcín, které byly k dispozici v nedávné minulosti pro vakcinaci skotu a které jsou na trhu v současnosti, konstatovali bychom jejich rostoucí počet, včetně větších možností při jejich aplikaci. Tento trend sám o sobě však nezaručuje kvalitativní zvýšení zdravotní úrovně ve stádech skotu, pokud se týče infekčních chorob. Proto aby vakcíny v našich rukou byly smysluplným nástrojem v prevenci a tlumení infekčních onemocnění skotu, musíme dodržet hodně základních podmínek, které vakcinace vyžadují. Právě jejich nedodržování nebo jen částečné splnění v praktických podmínkách chovu je příčinou jejich snížené účinnosti, ale i určité desiluze ze strany veterinárních lékařů a chovatelů skotu. Proto bychom měli, kdykoliv hodláme zahájit program vakcinace ze všeho nejdříve na základě pečlivé analýzy zdravotní situace zvážit všechna pro a proti, abychom sami si sami nepřivodili ztrátu očekávání, finančních nákladů, sil ale i dobré profesionální pověsti. Co tedy tvoří základní spektrum faktorů, které je třeba zvážit v souvislosti s rozhodnutím použít vakcinaci pro zlepšení úrovně zdraví ve stádě? Současná úroveň našich znalostí o imunitním systému skotu a jeho ontogenetickém vývoji. Můžeme konstatovat, že existuje solidní představa o imunitním systému skotu a jeho dílčích, funkčních odlišnostech, typických pro tento druh zvířat. Svědčí o tom příslušné kapitoly monografií s problematikou veterinární imunologie vydané u nás(Toman, Krejčí, Faldyna 2009). i v zahraničí. Další informace detailněji zaměřené na

jednotlivé systémy například respiratorní (Krejčí 2009), byly prezentovány na různých konferencích a seminářích nebo publikovány v našem odborném tisku nedávno v dostatečném rozsahu. V této souvislosti si je však třeba uvědomit, že vakcinologie je obor, využívá možnosti aplikovat teoretické poznatky v praxi a že tedy představuje svébytný úsek činnosti. Použití každé vakcíny určené pro navození ochranné odpovědi proti infekci, tedy i vakcín určených pro skot zahrnuje úzkou a velmi specifickou stránku imunitní odpovědi hostitelského organismu skotu. Proto je třeba při snaze pochopit potenciál každé vakcíny vycházet z údajů poskytnutých výrobcem, případně jeho výzkumným a vývojovým týmem. Za zásadní však lze považovat výsledky získané následně po registraci vakcíny v rámci různých srovnávacích studií, organizovaných nezávislími institucemi a osobami. Výsledky těchto studií jsou vždy daleko kritičtějši, než vlastní údaje poskytnuté výrobcem, protože vychází z podmínek, které nejsou tak přísně experimentální. V každém ohledu bychom ale měli být schopni z výsledků i použité argumentace oddělit „zrno od plev“, tedy kvalitní studii od závěrů, které nevychází ze skutečných důkazů a experimentů. Už jen počet pozitivních ohlasů v podobě nezávislých publikací by měl být podporou pro úvahu zda daná vakcína je použitelná a má předpoklady pro účely prevence a tlumení výskytu dané infekce. Stav imunitního systému jedinců ve stádě. V podmínkách praxe si velmi často neuvědomujeme jak důležitý faktor představuje skutečný stav imunitního systému zvířat, která mají být vakcinována. Obecný předpoklad, ze kterého vychází každý výrobce vakcíny, je přestava, že imunitní systém jedinců určených k vakcinaci je schopný plnohodnotné imunitní odpovědi na podanou vakcínu (antigeny a adjuvans). V praktických podmínkách však dochází k tomu, že ve stádě a ve skupině určené k vakcinaci jsou částečně zastoupeni jedinci ve stavu imunosuprese. Proto bychom měli nejdříve vyhodnotit aktuální situaci a vymezit rizika, která souvisí s použitím vakcíny mimo oblast ideálních podmínek. Měli bychom proto usilovat o určení stresových faktorů, které zapříčiňují imunosupresi a tyto eliminovat ještě před vakcinací. Pokud však nejsme schopni tohoto dosáhnout, nezbývá než uvažovat o odkladu vakcinace do období bez negativních vlivů těchto faktorů na imunitní systém a nebo

– 33 –


vakcinovat bez ohledu na nepřízniové okolnosti. To, že stres a výživa mají velký dopad na všechny fyziologické procesy v těle, je obecně přijatá teze. I když stále neexistuje jednota v definici a kvantitativním vymezení stresu ve vztahu k imunitnímu systému, musíme tuto skutečnost brát v úvahu. Kromě neinfekčních faktorů však musíme počítat i s imunosupresí vzniklou v důsledku některých infekčních chorob vyskytujících se ve stádě. V takto heterogenní skupině zvířat pak nemůžeme splnit ideální podmínky pro použití vakcíny požadované výrobcem a nemůžeme proto ani očekávat ideální míru klinické účinnosti vakcinace. V praktických podmínkách budeme proto spíše mírně sketiční než neúměrně optimističtí. Problémy vakcinace různých věkových skupin skotu. V souvislosti s věkem zvířat si musíme stále uvědomovat, jaké jsou možnosti imunitního systému určité věkové kategorie adekvátně odpovědět na podanou vakcínu. Jedním z problémů může být interference kolostrálních protilátek s podáním vakcíny. Nejtypičtějším příkladem z praxe je však například vakcinace odstavených telat po přesunu do odchoven nebo na výkrm. Pro úspěch vakcinace má zásadní význam zejména management takového chovu . Velmi nepříznivá a obvykle se vyskytujjící je situace při které dochází k míchání telat pocházejích z chovů s různou úrovní zdraví a nákazovou situací. V takovém případě musíme předpokládat, že daný turnus již v nultý den zahrnuje subpopulace telat na jedné straně prostých a na druhé straně infikovaných určitými agens, jednotlivě nebo ve smíšené infekci. Obvyklá otázka chovatelů, kdy vakcinovat, má dosti jednoznačnou odpověď. Raději okamžitě, než bude příliš pozdě. Vyčkávání v naději, že k rozvoji infekce u panensky čisté subpopulace nedojde je nezodpovědné a rizikové, jak z hlediska zdravotního stavu stáda tak i ekonomiky chovu. Musíme si uvědomit, že transport a sestavení nových skupin v turnusu je pro telata nepředstavitelným stresem, který napomůže k šíření infekce a vzniku a propuknutí onemocnění nejspíše v akutní podobě.Nesmíme být totiž překvapeni, že telata přicházející z chovů infikovaných různými původci mnohdy nevykazují klinický obraz infekce, protože se jedná o nosičství v subklinické fázi. Tedy v určitém ústrojí existuje místo kolonizace, která je v rovnováze s obranými mechanismy telete. Další variantou je že příchozí telata mají onemocnění již v chronické fázi a klinicky se nejeví jako riziková. Taková telata jsou je však zdrojem infekce pro všechny další jedince v kotci nebo stáji, kteří se s „jeho agens“ ještě nesetkali. Můžeme tedy konstatovat, že u nás se v praktických podmínkáchnesetkáme

s tím, že by všichni jedinci v dané skupině byli prostí. původců infekcí Není to ani možné, protože jak víme, některá telata se s infekcí v těle rodí (např. BVD) a nebo příslušné agens získají od matky během prvního až druhého dne života (Pasteurella multocida). Musíme tedy najít pro každou skupinu v určitém věku takové řešení, které bude respektovat časový harmonogram výskytu klinických forem onemocnění. Potenciál vakcín a jeho využití. Praktičtí veterinární lékaři jsou pravidelně postaveni před nutnost přijmout velmi důležité rozhodnutí při ochraně a tvorbě zdraví stáda. K tomu mohou využít potenciál širokého spektra původních i inovaovaných vakcín různých výrobců. Ne každý z praktiků však má možnost přímého kontaktu s výrobcem, který by mu v souvislostech vysvětlil skutečný potenciál nabízené vakcíny. V takové situaci se velmi často projevuje aktivita chovatele, který se snaží získat informace z různých zdrojů, především od jiného farmáře ale i od distribuční společnosti, protože nižšší cena je obvyklým způsobem, jak je přesvědčit. Mnohy jsme pak svědky dehonestce skutečně kvalitní vakcíny na úkor autovakcíny. Skutečný potenciál vakcíny můžeme odhadnout i sami pokud si prostudujeme nejnovější poznatky týkající se aktuální choroby o jejíž prevenci/tlumení usilujeme, včetně vlastností jejich původců, patogeneze infekce a postinfekční imunitní odpovědi. Problém, může být s podobou těchto informací protože, by měly pocházet ze seriózního zdroje, jakým jsou články publikované ve vědeckých nebo odborných časopisech s recenzním řízením. Neměli bychom se příliš opírat o anonymní informace z různých webových stránek, či dokonce reklamních materiálů. Vakcinační programy. Pro jednotlivé chovy je velmi významné vypracování standardního vakcinačního schématu odrážejícího aktuální situaci. Velmi často se setkáváme s případy, kdy je vakcinační schéma velmi přetížené s ohledem na počet používaných vakcín a jejich časování. První otázkou je proč tolik vakcín, jsou všechny nezbytné? Při optimalizaci vakcinačního schématu by se v každém případě mělo vycházet z pečlivé analýzy aktuálního výskytu určité infekce, či její hrozby. Logicky menší počet použitých vakcín by měl být charakteristický pro stáda s uzavřeným obratem než pro stáda s otevřeným obratem. Optimalizace by měla rovněž vycházet z použití vakcín, které se v daném chovu již dříve osvědčily a neměla by být předmětem příliš častých změn ve snaze ověřit něco dosud v chovu nepoznaného. Vakcinační schéma by mělo být používáno standartně, tedy

– 34 –


bez vyjímek v prodlužování období mezi revakcinacemi a nebo vynechávání revakcinací. Mělo by být fixováno jako program v rámci kooperace, který má určitou dobu platnosti. Zásadní potom je hodnocení účinnosti takového programu. Účinnost vakcinačního schématu by měla být vyhodnocována pravidelně ( měsíčně, čtvrtletně) pomocí metodik zohledňujících produkční indikátory a indikátory zdraví (celková hmotnost, přírůstky hmotnosti, procento ztrát a procento nemocných). V žádném pŕípadě by však nemělo být takové schéma srovnáváno v témže chovu se skupinou zvířat nevakcinovaných. Tím vzniká velké riziko šíření infekce u nevakcinované subpopulace. Vakcíny proti virovým infekcím. Pozornost se soustřeďuje především na prevenci infekcí alimentárního traktu a dýchacího ústrojí. Z infekcí alimentárního traktu je asi nejvýznamější bovinní rotavirus, vyvolávající průjmy novorozených telat. Rotaviry se vyznačují širokou genetickou rozmanitostí, ale i tím, že jsou typicky ubikvitární a odolné viry, které navozují dlouhodobě trvající infekce u postižených stád. Vakcinace vychází z ochrany prostřednictvím kolostrálních protilátek v luminu střeva. Protilátky cirkulující v krvi jsou nefunkční. S ohledem na rychlost nástupu příznaků neonatálních průjmů vyvolaných rotavirem, kdy inkubační doba může být jen 12 hodin, je nezbytné zajistit pasivní imunizaci telete prostřednictvím kolostra od valkcinované matky. Přesto je možné, že dojde k selhání účinosti vakcinace. Je to dáno odlišností mezi kmenem viru, kterým byla imunizována kráva a kmenem viru u vakcinovaného telete. Příčinou je rozdílnost genu P. Podstatné je, že vakcíny musí obsahovat serotypy bovinního rotaviru, které prevalují v daném chovu. Dále je nezbytné, aby kráva byla vakcinována pravidelně každý rok. V případě výskytu vážných průjmů novorozených telat se doporučuje zvýšit příjem kolostra během prvních 36 hodin. Tím se dosáhne vyšší účinnosti neutralizačních protilátek. Dalším velmi významným virovým agens neonatálních průjmů telat jsou koronaviry. Je více než zřejmé, že koronaviry a rotaviry vyvolávají téměř vždy koinfekce, a že je proto nutné vakcinovat proti oběma onemocněním, nejlépe bivalentní vakcínou. Přestože existuje jenom jeden koronavirus, mohou se izoláty viru získané z různých stád lišit variacemi genetických sekvencí. Ve střevě telat tento virus napadá diferencující se buňky klků tenkého střeva a kolonu proto vyvolává vážnější průjmová onemocnéní než rotavirus. Také dospělí jedinci se snadněji reinfikují a vylučují virus po dlouhou dobu. K tomu navíc přistupuje skutečnost, že tento virus vykazuje tropismus také k dýchacímu aparátu. Přenos

viru může být proto také zajištěn respiratorní cestou, dokonce i v případě neonatálního průjmu. Nejlepší ochranu proti infekci telat zajišťuje vakcinace matek. Její účinnost bude přímo závislá na zajišténí příjmu kolostra telaty. Velmi aktuální jsou v této době vakcíny užívané proti virovým onemocnění dýchacího aparátu skotu. Předpokládám, že informace týkající se užití klasických vakcín, ale i markrových vakcín jsou dostatečně známé od doby zahájení Národního ozdravovacího programu od IBR. Skutečnost, že markrova vakcína neobsahuje antigen gE neznamená, že poskytuje více imunity nebo je více účinná. Poskytuje především možnost odlišení protilátek postvakcinačních a postinfekčních. Myslím, že není ani nutno zdůrazňovat další důvody použití vakcíny. Tyto byly předmětem již několika předchozích seminářů a článků v našich odborných časopisech (Kovařčík 2009). V poněkud jiné pozici je účel vakcinace proti infekci vyvolané bovinním virem parainfluenzi 3 (PI-3). Tento virus se účastní na vzniku bronchopneumonií telat nejčastěji v kombinaci s bakteriálními původci. K vyvolání přepravní horečky mladého skotu je zapotřebí právě PI-3 virus následovaný po několika dnech bakteriální infekcí druhem Manheimmia haemolytica. Přestože tento syndrom není specificky vyvolaný bovinním PI-3 virem, predisponuje tato virová infekce zvířata k sekundární bakteriální infekci. Proto některé multivalentní atenuované a inaktivované vakcíny obsahují virus PI-3. Intranazáně podané vakcíny (atenuované) zajišťují lepší pokračování kolostrální imunity, proto je jejich použití preferováno místo vakcín inaktivovaných. Nicméně všechny vakcinace, uskutečněné před 3-4 měsíci věku telat musí být opakovány až v této regulerní době. Účinnost vakcinace je jednoznačně lepší při časnějším zahájení. Virus totiž cirkuluje v populaci telat velmi záhy a mnohy již bývá pozdě ve věku 4 měsíců. Nejzávažnější indikací k vakcinaci při prevenci virových infekcí dychacího traktu je však onemocnění vyvolávané bovinním respiratorním syncytiálním virem (BRSV). Tento virus není jenom jednou ze složek bronchopneumonií telat, ale vyvolává rovněž akutní respiratorní syndrom skotu mladšího 18 měsíců. Pro vakcinaci jsou k dispozici inaktivované a atenuované vakcíny. Živé vakcíny aplikované intramoskulárně nebo intranazální cestou se jeví jako vhodnější. Také inaktivováné vakcíny podávané subkutáně stimulují odpověď u mladých telat s pasivní imunitou. Vakcinace zahájená u telat mladších 3 měcísů musí být opakována ještě v tomto období z důvodu možné interference s kolostrálními protilátkami. Protože infekce tímto virem může být aktuální u telat mladších

– 35 –


než 3 měsíce, je nutné doporučit imunizaci krav z důvodu zvýšení hladiny kolostrálních protilátek. Zvýšené hladiny totiž redukují razanci klinických příznaků infekce BRSV nnezabrání však infekci.To bychom měli mít na zřeteli při tvorbě vakcinačních programů. Dalším velmi významným souborem jsou vakcíny vyráběné a používané proti infekcím reprodukčního traktu a infekcím novorozenců. Hlavní problém představuje virus vyvolávající BVD- slizniční chorobu. Přes existující rozmanitost klinických projevů od neplodnosti krav a infekce fetů až po postnatální infekce s výskytem imunodeprese je vakcinace jednou z možností prevence infekce fetů. Pro tento účel by měli být použity pouze vakcíny, které zajišťují ochranu proti viremii a infekci fetů. Vakcinace však musí být součástí programu tlumení výskytu onemocnění, při kterém jsou ze stáda eliminováni jedinci s perzistetní infekcí. Vakcíny proti bakteriálním infekcím. Z aktuálních bakteriálních infekcí vyskytující se u skotu jde především o onemocnění zažívacího a dýchacího ústrojí. Určitě nejvíce prověřené z hlediska klinické účinnosti jsou vakcíny proti průjmům telat zkůsobeným patogenními kmen E. coli. Právě u těchto vakcín bylo možno spolehlivě prokázat výhody subjednotkových vakcín oproti celobuněčným při vakcinaci matek. S postupem doby se k těmto vakcínám přidávají i vakcíny určené k prevenci neonatálních průjmů telat vyvolaných druhem Clostridium perfringens. V tomto případě se však složení vakcín soustřeďuje nejenom proti typu C, ale i proti typu A charakterizovaném produkcí toxinu beta2, odpovědného za vyšší virulenci. Kvalita těchto vakcín však závisí na použitém spektru toxoidů. V kontrastu s účinností těchto vakcín jsou však vakcíny nabízené pro prevenci bakteriálních respiratorních infekcí skotu. Hlavní problém spočívá stále v nedostatečném poznání klíčových složek pro efektivitu vakcín, kterými jsou protektivní antigeny. Z tohoto hlediska je potom nutné chápat jen částečnou efektivnost vakcín proti infekci M.haemolyticau nichž se pozornost se soustřeďuje na využití leukotoxinu (proteinového exotoxinu), zatímco velká variabilita LPS snižuje potenciál navození solidní ochrany. Nicméně to nevylu-

čuje použití Ještě horší je situace v nabídce a vývoji vakcín proti infekcím vyvolaným kmeny Pasteurella multocida. V tomto případě je zapotřebí dalších studií, které by jasně určily antigeny odpovědné za protektivní imunitu. Vzhledem k této situaci je také stále nejasné, zda P.multocida je jenom sekundární patogen a nebo zda disponuje potenciálem primárních patogenů jako je M.haemolytica. Z hlediska komplexnosti prevence bakteriálních infekcí dýchacího traktu je zapotřebí zmínit možnost vakcinace proti Mycoplasma bovis. Nelze totiž podcenit význam mykoplasmové infekce pro zvýšení potenciálu koinfekce s vyrovými či bakteriálními původci. Pokud nejsou jiné možnosti využití protektivních antigenů, jsou bakteriální vakcíny definovány pomocí sérovarů zahrnutých v bakterinu. Vakcíny proti mykotyckým infekcím. Unikátní roli zde sehrála vakcína proti trichofytóze skotu, která má profylaktické i terapeutické použití. Její kvality jsme možná ocenili až po mnoha letech, kdy opět čelíme výskytu klinických příznaku této dermatofytózy.

Závěr V oblasti vakcinologie můžeme očekávat vývoj nových typů vakcíny, které budou odpovídat technologickému pokroku a nenovějším poznatkům vědy. Tomuto trendu se určitě nevyhnou ani vakcíny určené k použití pro skot. Bez ohledu na generaci produkovaných vakcín, však bude jejich použití záviset na schopnostech praktického veterinárního lékaře rozhodnout správně v aktuálních souvislostech, daných zdravotním stavem stáda a nákazovou situací. Možná, že v tomto směru bychom měli do budoucna více spolupracovat v linii výrobce, veterinární lékař a chovatel. Měli bychom se zároveň vyvarovat situace, které čelíme u nás v obalsti humánní medicíny, kdy zákldní principy použití vakcín jsou příležitostně zpochybňovány na úkor zdraví člověka.

Autor:

– 36 –

Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc., Ústav mikrobiologie a imunologie FVL VFU Brno

Obsah: Management zdraví telat... 7 Prof. Dr. W. Baumgartner (VU Vídeň, Rakusko) Prevence průjmů u telat - zkušenosti z USA MVDr

Recommend Documents