www.mgmtpress.cz
www.mgmtpress.cz
Stephen R. Covey – A. Roger Merrill – Rebecca R. Merrill First Things First
Copyright © FranklinCovey, 2001 FranklinCovey and FC logo and trademarks are trademark of FranklinCovey Co. and their use is by permission. All rights reserved. Translation © Aleš Lisa, 2008 Cover design © Petr Foltera, 2008 ISBN 978-80-7261-187-4
www.mgmtpress.cz
O BSAH
Poděkování Úvod
9 11
ČÁST I – HODINY A KOMPAS
17
1 Kolik lidí si na smrtelné posteli přeje, aby byli bývali strávili více času ve své kanceláři?
21
2 Posedlost naléhavým
37
3 Žít, milovat, učit se, zanechat odkaz
49
ČÁST II – NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE DOCÍLIT, ABY NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZŮSTALO NEJDŮLEŽITĚJŠÍM
79
4 Kvadrant II: Dáváme to nejdůležitější na první místo
83
5 Zaujetí plynoucí z vize
111
6 Rovnováha rolí
126
7 Síla cílů
144
8 Perspektiva týdne
162
9 Integrita v okamžiku volby
175
10 Učíme se tím, jak žijeme
196
ČÁST III – SYNERGIE VZÁJEMNOSTI
203
11 Vztahy vzájemnosti
207
12 To nejdůležitější dávejte na první místo – společně
221
13 Posilování zevnitř ven
247
7
www.mgmtpress.cz TO
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO
ČÁST IV – SÍLA, HARMONIE A VYROVNANOST ŽIVOTA ZAMĚŘENÉHO NA PRINCIPY
275
14 Od řízení času k osobnímu vedení
279
15 Vyváženost výsledků
289
Závěr
315
PŘÍLOHY Příloha A: Seminář Osobní poslání
317
Příloha B: Přehled literatury věnované řízení času
333
Příloha C: Literatura věnovaná umění žít
356
Poznámky
362
Rejstřík
366
O společnosti FranklinCovey
372
O autorech
374
8
www.mgmtpress.cz Síla, harmonie a vyrovnanost života zaměřeného na principy
TO
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ UTVÁŘÍ KLID A MÍR V NAŠEM ŽIVOTĚ
Principy a procesy, o nichž hovoříme v této knize, utvářejí klid a mír ve všech čtyřech dimenzích života – klid svědomí, klid mysli, klid a mír ve vztazích… a dokonce i pohodu těla. Vize je zdrojem smyslu a cíle. Role jsou cestami, po nichž se ubíráme k synergickému naplnění potřeby přispění. Svědomím vedené cíle jsou smysluplné a integrované. Časový úsek týdne spojuje (osobní) poslání s jednotlivými okamžiky cyklu růstu. Ostření pily umožňuje každodenní i týdenní obnovu sil. Každý okamžik volby představuje možnost využít čtyři vrozené vlastnosti a jednat s integritou. Společně sdílená vize a dohody o správcovství posilují naše pravomoci a umožňuji chápat lidi nikoli jako zdroj problémů, ale jako příležitost. Uvědomujeme si, že lidé nejsou věci. Nejsou někým, na koho můžeme něco jednoduše „delegovat“. Jsou to živé lidské bytosti, které stejně jako my disponují prostorem mezi podnětem a odezvou, svými jedinečnými vrozenými vlastnostmi a potenciálem docílit synergie a společně s námi dosahovat to nejdůležitější způsoby, jež dalece přesahují vše, co bychom mohli dokázat sami. Tyto principy a procesy mění očekávání mnohých lidí, která se týkají času a kvality života. To je pro dosažení klidu a míru v našem životě klíčové, protože frustrace je ve své podstatě funkcí nenaplněných očekávání. Očekáváme, že něco povede k určitým výsledkům – a ono tomu tak není. Výsledkem je rozčarování, hněv a zklamání. V základu mnoha problémů se nachází skutečnost, že mnoho našich očekávání namísto z principů skutečného severu vyrůstá ze životních scénářů, etiky osobnosti nebo společenského zrcadla – z chybných paradigmat, která nejsou založena na základních, podstatných Zákonech života. Mnozí očekáváme – vědomě nebo podvědomě – že dokážeme během dne dosáhnout, co jsme si naplánovali. Když se objeví něco nečekaného, rozladí nás to. Když někdo potřebuje něco, co jsme nepředvídali, znechutí nás to. Lidé jsou zdrojem nepříjemných vyrušení. Změny jsou nežádoucí. Klid a mír a štěstí závisejí na tom, zda dokážeme zvládnout vše, co máme na seznamu úkolů pro daný den. Co se stane, když se tato očekávání změní – když se každý den stane vzrušujícím dobrodružstvím, když máme mapu i kompas, které nám umožňují orientovat se v neznámém a nezmapovaném terénu… když se problémy stávají příležitostí pomáhat druhým lidem… když se těšíme na situace, které nás donutí zamyslet se nad svými prioritami, s důvěrou, že náš kompas nám pomůže nesejít z cesty směřující k tomu „nejlepšímu“? Co se stane, když klid a mír se odvíjejí od vědomí, že jsme si během dne, který končí, zvolili cestu, na níž jsme 295
www.mgmtpress.cz TO
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO
dávali to nejdůležitější na první místo? Změní taková očekávání něco na tom, jak přistupujeme k realitě každého dne? Vezměme si jiná očekávání. Mnozí očekáváme, vědomě nebo podvědomě, že se nám potíže a problémy budou vyhýbat. Když se dostaví, jsme z toho rozladěni. Skutečnost nenaplňuje naše očekávání. Jenže taková očekávání nerespektují realitu. Protiklady jsou přirozenou součástí života. Stejně jako posilujeme svalstvo zvedáním činek (překonáváme protiklad síly a tíhy), posilujeme charakter překonáváním obtíží, problémů a nepřízně osudu. V knize The Road Less Traveled o tom M. Scott Peck říká: Život není snadný. To je hluboká pravda, jedna z největších. Je tak významná právě proto, že když si ji plně uvědomíme a pochopíme, můžeme ji přesáhnout. Jakmile poznáme, že život není snadný, vše se změní. Protože když skutečnost, že život není snadný, přijmeme, přestane na ní záležet.2
Pokud očekáváme obtíže, nemohou nás rozladit. Uvedeme ještě jeden příklad. Mnozí očekáváme, že druzí lidé s námi budou souhlasit, budou dělat to, o čem se domníváme, že by se udělat mělo. Když s námi nesouhlasí, když se vyptávají nebo projevují obavy, když nadšeně nepřijímají a nepodporují naše rozhodnutí, nebo když přicházejí s alternativními myšlenkami, rozladí nás to. Co se změní, když očekáváme, že lidé mohou vidět věci jinak než my, když si jejich odlišného pohledu vážíme a ceníme, když předpokládáme, že ve vzájemné synergii můžeme hledat a nalézat řešení, která mají povahu třetích alternativ? Nenaplněná očekávání vyvolávají rozladění. Svá očekávání ale můžeme kontrolovat. To neznamená mít nižší očekávání. Znamená to vycházet z reality existence skutečného severu. Pokud se rozhodneme prozkoumat svá očekávání, jsme na nejlepší cestě odstranit valnou část frustrace z našeho života. Kdykoli jsme rozladěni, můžeme se vrátit ke kořenům problému. ● ● ● ●
Která moje očekávání se nenaplnila? Vycházejí tato očekávání z reality skutečného severu? Co bych měl udělat, abych tato očekávání změnil? V čem se mohu z této situace poučit? Ovlivní to má budoucí očekávání?
Pokud naše očekávání nemají základ v realitě skutečného severu, jsme na nejlepší cestě ke zklamání, hněvu a nedostatku klidu a míru.
296
www.mgmtpress.cz Síla, harmonie a vyrovnanost života zaměřeného na principy
D VA
KLÍČOVÉ PRINCIPY: PŘISPĚNÍ A SVĚDOMÍ
Pro klid a pohodu jsou ze všech principů a procesů, jimiž jsme se zabývali, nejdůležitější dva – přispění (zanechat odkaz) a svědomí. Podstatné jsou samozřejmě všechny čtyři vrozené vlastnosti. Přispění všem ostatním ale dává smysl a povzbuzuje nás k jejich dosažení. Totéž platí i v případě svědomí. Přispění a svědomí nám pomáhají uvědomit si, kam chceme směřovat a jak se tam dostaneme. Přispění Covey Leadership Center nedávno společně s místní televizní stanicí vytvořilo a zpřístupnilo videonahrávku natočenou v Anglii. Hlavní postavou tohoto pozoruhodného příběhu je Angličan, který se dokázal přenést přes dětství, které prožil na ulici, a stal se úspěšným spisovatelem, vlastníkem pěkného domu, prožívajícím spokojený rodinný život. V době, o níž příběh vypráví, mu ale začala docházet inspirace a psaní se mu nedařilo. Zdálo se, že ho opustila tvořivost. Zadlužil se. Nakladatel na něj tlačil. Spisovatel propadal depresím a obavám, že jeho děti nakonec skončí na ulici jako mnoho dalších… jako on sám, když byl dítětem. Ztrácel odvahu. Protože nemohl spát, začal se toulat ulicemi nočního Londýna. Při svých potulkách viděl všechnu chudobu a nelidské podmínky, v nichž pracovaly děti v továrnách, viděl nezměrné úsilí rodičů snažících se zajistit obživu pro své rodiny. Postupně v něm sílil pocit, vyvolaný sobectvím a hrabivostí těch, kteří zneužívali druhé, a v jeho srdci se zrodila myšlenka, která se pevně usadila v jeho mysli a stále sílila – existuje něco, co může udělat, aby se neutěšená situace, jíž byl svědkem, změnila. Začal opět psát. Pociťoval při tom energii a zaujetí, jako nikdy předtím. Vize vlastního přispění ho zcela pohltila. Pochybnosti, jež mu bránily tvořit, byly rázem minulostí. Chtěl, aby se jeho příběh co nejdříve dostal ke čtenářům. Chtěl, aby si ho mohlo koupit a přečíst co nejvíce lidí. Jeho život se zcela změnil. A změnil se nejenom jeho život. Mistrovské dílo Charlese Dickense „Vánoční koleda“ rozjasnilo životy miliónů lidí po celém světě. Dickens svým příběhem zanechal odkaz plný naděje, laskavosti a zájmu o druhé, který již více než sto padesát let vnáší světlo do života nespočtu lidí. Paradigma nezávisle dosahovaných výsledků z valné části přináší výsledky, které jsou vyprázdněné a iluzorní, protože postrádají kontext smysluplného cíle. Uspokojení, které přinášejí, je povrchní a dočasné. Pouze když se zaměříme na přispění (spíše než na spotřebu), můžeme vytvořit kontext, který umožňuje dosáhnout pohody ve všech aspektech našeho 297
www.mgmtpress.cz TO
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO
života. Žít, milovat a učit se získává smysl, pokud svým životem zanecháváme odkaz. Svědomí Řízení času třetí generace kromě jiného obsahuje kombinaci vědomí sebe sama, nezávislé vůle a tvůrčí imaginace. Pokud ale nevěnuje pozornost také svědomí, klid a pohoda se nemohou dostavit. Stephen: Když jsem pracoval na univerzitě, měl jsem tu čest hostit prominentního psychologa a bývalého prezidenta národní organizace psychologů. Můj host byl považován za duchovního otce „terapie posilující vnitřní integritu osobnosti“ – psychologické metody založené na myšlence, že duševní klid a pohoda, skutečné štěstí a rovnováha jsou výsledkem života, v němž se osobní integrita nedostává do rozporu se svědomím, které čerpá z univerzálně platného smyslu pro to, co je dobré a co je špatné, jež je vlastní všem čas přetrvávajícím kulturám, náboženstvím a společnostem. Jednou odpoledne jsem svého hosta vzal do hor a při té příležitosti jsem se ho zeptal, co ho přivedlo k myšlence integrální terapie. Řekl mi, že jeho cesta k přesvědčení o funkčnosti integrální terapie byla podmíněna velmi osobní zkušeností. „Trpěl jsem maniakálními depresemi a můj život byl jako na houpačce – jednou nahoře, podruhé dole. Moje práce ve mně vyvolávala pocity stresu a stával jsem se velmi zranitelným. Začínal jsem propadat depresím a pociovat sklony k sebevraždě. Protože jsem díky svému vzdělání a profesi věděl, co se se mnou děje, uvědomoval jsem si rizika spojená s těmito stavy. Abych zabránil nejhoršímu, nechával jsme se hospitalizovat. Po měsíci či dvou léčby jsem byl schopen vrátit se ke své práci. Jenže přibližně po roce se vše opakovalo – stavy deprese, hospitalizace, návrat k práci, výzkumu a psaní.“ „V době, kdy jsem stál v čele národní organizace psychologů, se vše natolik zhoršilo, že jsem se nemohl zúčastňovat jejích jednání a plnit své povinnosti. Začal jsem se ptát sám sebe, zda je možné, že ve svém životě a práci vycházím z chybného myšlenkového rámce. Někde hluboko v nitru jsem věděl, že již mnoho let nežiji v pravdě, že v mém životě jsou temná místa, jež si odmítám přiznat a přihlásit se k nim.“ Když se dostal ve svém vyprávění až sem, vyvolalo to ve mně rozporuplné pocity a začal jsem se poněkud obávat, co by mohlo následovat. Můj host ale pokračoval: „Rozhodl jsem se vše změnit. Opustil jsem svoji milenku. S manželkou jsem si o všem promluvil. A poprvé po mnoha letech jsem pocítil klid – klid, který byl zcela jiný než klid, který se dostavil, když jsem se během hospitalizace zbavil depresí a vrátil se ke své práci. Byl to vnitřní klid, klid mysli, byl to určitý druh upřímnosti vůči sobě samému, vnitřní jednoty a integrity.
298
www.mgmtpress.cz Síla, harmonie a vyrovnanost života zaměřeného na principy „V té době jsem se začal zabývat myšlenkou, že mnoho problémů, jež jsem zakoušel, mohlo vyplývat z toho, že jsem ignoroval, popíral, potlačoval svědomí a narušil tak svoji integritu. Začal jsem pracovat na příslušné teorii. Zapojil jsem do výzkumu další klinické psychology, kteří toto paradigma začali využívat při práci s pacienty. Získána data mě přivedla k závěru, že jsem měl pravdu. Zrodila se terapie zaměřená na posilování vnitřní integrity osobnosti.“
Osobní zkušenost a výzkum jasně ukázaly základní a podstatnou roli svědomí při dosahování klidu a pohody – „klidu jiného druhu“. Psycholog, o němž byla řeč, zjevně výrazně rozvinul některé své vrozené vlastnosti. Schopnost vidět vlastní situaci natolik jasně, aby přistoupil k léčbě, ukazuje na pozoruhodnou úroveň vědomí sebe sama a nezávislé vůle. Uznání, jehož se mu dostalo v jeho oboru, svědčí o výrazné tvůrčí imaginaci. Ale klid, po němž toužil, se dostavil, až když se napojil na své svědomí a řídil se jím. Výsledky dosažené během desítek let v psychoterapii, zkušenosti s vytvářením pozitivního mentálního postoje a s rozvojem tvořivosti potvrzují, že pokoušet se dlouhodobě dosáhnout klidu a kvalitního života, aniž bychom zapojili kritický prvek, jímž je svědomí, je jalové a bezúčelné.3 Svědomí nás spojuje se skutečným severem, s principy, jež umožňují nalézt klid a žít kvalitní život.
D VĚ
PŘEKÁŽKY:
N EDOSTATEK
ODVAHY A PÝCHA
Dvě překážky, které nám nejčastěji brání dosáhnout klidu a pohody, jsou nedostatečná odvaha a pýcha. Nedostatek odvahy Tím, co nám brání dosáhnout klidu a pohody, je nedostatek odvahy – antiteze všeho, o čem jsme až dosud mluvili. Nedostatek odvahy je výsledkem života postaveného namísto na principech na iluzi, nutnosti čelit důsledkům toho, že stoupáme po žebříku, který se opírá o nesprávnou zeď. Nedostatek odvahy se dostavuje, když jsme vyčerpaní, nejsme v kondici, máme dluhy, rozpadají se naše vztahy, když se nerozvíjíme a nerosteme, když nenacházíme smysl života nebo nevíme, čeho chceme dosáhnout; když nemáme vizi, náš život není vyvážený, když se nám nedaří dosahovat našich cílů; když jsme zavaleni naléhavými záležitostmi a nevíme kudy kam, když vnímáme věci omezenou perspektivou jednoho dne, když nedokážeme v okamžiku volby jednat tak, aby to nenarušilo naši integritu; když uvažujeme soutěživě a v intencích mentality vzácnosti, když vztahy typu výhra – prohra a politikaření, pomlouvání a soutěživé myšlení prostupují náš život a prostředí. 299
www.mgmtpress.cz TO
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO
Nedostatek odvahy znamená, že si připadáme ztraceni a bez kompasu nebo přesné mapy, je to uvědomění si, že mnohé z map, které jsme převzali od druhých lidí, nás zavedly daleko od míst, do nichž se chceme dostat. Odvaha se naopak dostaví, když si uvědomujeme, že existují principy, když se našim potřebám dostává vyváženého naplnění, když máme jasnou vizi, naše role jsou v rovnováze, když si dokážeme stanovit a dosahovat smysluplných cílů, když se na věci kolem sebe dokážeme dívat tak, abychom přesáhli horizont okamžiku a toho, co je momentálně naléhavé, když nám náš charakter a kompetentnost umožňují v okamžiku volby jednat tak, aby to nenarušilo naši integritu, když nám mentalita hojnosti umožňuje ve světě vyznačujícím se vztahy vzájemnosti jednat efektivně a dosahovat synergie. Odvaha vyvěrá z našeho srdce a schopnost mu naslouchat je zdrojem naděje. Začít rozvíjet a posilovat odvahu můžeme v jakékoli situaci – tím, že si stanovíme cíl a dosáhneme ho, že učiníme slib a dodržíme ho. Nezáleží na tom, o jak „malý“ cíl nebo slib jde. Důvěru ve schopnost jednat v okamžiku volby začínáme vytvářet už tím, že jednáme. Takovým aktem jednání může být i velmi prostá věc, jako například vstát ráno v předem stanovený čas nebo podřídit své chutě požadavkům zdravé výživy – třeba jenom jeden jediný den. Když začneme činit závazky vůči sobě i druhým a dodržovat je, vykročili jsme na cestu, na níž se nachází (sebe)důvěra, růst, klid a životní pohoda. Pýcha Ještě větší překážkou, a největším nebezpečím na cestě k životu založenému na principech, je pýcha. Přestože slovo pýcha často používáme v souvislosti s hlubokým uspokojením nebo velkým potěšením a spojujeme ho s něčím nebo s někým – jsme pyšní na vynikající výsledky nebo na své děti, které něco dokázaly – slovo pýcha rovněž označuje jedno z nejdestruktivnějších životních paradigmat. Tento negativní rozměr slova pýcha lépe pochopíme, když budeme uvažovat o pojmu „pyšný“. Pyšný člověk je ve své podstatě soupeřivý, neustále se snaží vyvyšovat nad druhé. Jak napsal C. S. Lewis: Pýcha nepřináší pocit radosti z toho, že něco máme… zdrojem radosti je pouze vědomí, že máme více než druzí… jsme pyšní, protože jsme ze vzájemného srovnání vyšli lépe než druzí.4
Zamyslete se, jaké důsledky má pýcha pro uspokojení našich základních a podstatných potřeb a způsobilosti. ●
Potřeba žít. Pýcha vede k tomu, že se tolik nezajímáme o to, zda nám naše příjmy umožňují uspokojit naše potřeby, ale zda jsou vyšší než příjmy dru-
300
www.mgmtpress.cz Síla, harmonie a vyrovnanost života zaměřeného na principy
●
●
●
hých lidí. Znamená, že neustále srovnáváme svůj vzhled s druhými – účes, oblečení, tělesný vzhled. Potřeba milovat. Pýcha vede k tomu, že svoji hodnotu odvozujeme od počtu a prestiže domnělých přátel, nebo od toho, kolik chvály se nám dostává od druhých lidí. Potřeba učit se. Pýcha v této oblasti vede k tomu, že se nezajímáme ani tak o to, co umíme a známe, jako o to, abychom měli co nejvýznamnější tituly a co nejvyšší postavení. Potřeba zanechat odkaz. Pýcha v této oblasti vede k tomu, že smyslem života pro nás není dávat, ale dávat více než ostatní a získávat si tím uznání.
Pýcha je emocionální parazit – nepřináší skutečnou radost, uspokojení, klid a pohodu, protože vždy existuje možnost, že někdo vypadá lépe, má více peněz, přátel, větší dům nebo novější auto. Pýcha je zákeřná, protože infikuje smysl a cíle. Otupuje, ignoruje, a dokonce staví do pozadí naše svědomí. Jak napsal C. S. Lewis: „Pýcha je duchovní rakovina: užírá naši schopnost milovat, spokojenost, a dokonce i zdravý rozum.“5 Důsledkem je nenávist, nepřátelství a válka. Pyšní lidé získávají jistotu spíše z toho, jak daleko vystoupali po žebříku srovnávání se s druhými lidmi než z toho, zda se žebřík, po němž stoupají, opírá o správnou zeď. Cítí se užitečnými, když vidí druhé za sebou. Odměnou, na níž se soustředí, je předstihnout ostatní… dokonce i když to znamená být před nimi ve věcech, které nejsou správné a nestojí za to. Pýchu vyvolává nejenom pohled na ty, kteří zůstali pozadu, ale také pohled opačným směrem. Jak prohlásil bývalý ministr zemědělství USA a náboženský vůdce Ezra Taft Benson: Většina z nás považuje pýchu za hřích, jímž se vyznačují ti „nahoře“ – bohatí a vzdělaní, kteří shlížejí ze svých výšin dolů na nás ostatní. Mnohem rozšířenější chorobou je ale pýcha, která se dostavuje, když se díváme opačným směrem. Tato pýcha se projevuje mnoha způsoby – hledáním chyb u druhých, pomlouváním, brbláním, životem přesahujícím naše možnosti, závistí, dychtěním, nesmiřitelností a žárlivostí, odepřením vděku a uznání, jež by mohly druhé pozdvihnout.6
Pýcha je esencí mentality vzácnosti. Pýcha má ničivé účinky na klid a pohodu. Pýcha vytváří umělou, nepřirozenou integritu, mylný pocit sladění s vnějším světem. Cena, kterou za to platíme, je nevídaná! Úzkost, obavy a neklid vyvolané přemítáním, kdo má nejvíce, dostává nejvíce, vypadá nejlépe, žije v nejlepší části města, má největší kancelář, vydělává více peněz, udělá více práce, je nejdůležitější. Čas a energii vynaložené na překonání této úzkosti. 301
www.mgmtpress.cz TO
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO
Když křik soupeření přehluší tichý hlas svědomí, jaké to má důsledky, pokud jde o to, dávat to nejdůležitější ve svém životě na první místo? Protilátkou na jed pýchy je skromnost a pokora – schopnost uvědomit si, že nežijeme sami na opouštěném ostrově, že kvalita našeho života je neoddělitelně spojena s kvalitou života druhých lidí, že smysl života nelze nalézt ve spotřebě a soupeření, ale v přispění. Nemůžeme se řídit vlastními zákony. Čím více si budeme vážit principů a lidí, tím větší klid a pohodu nalezneme.
V LASTNOSTI
ČLOVĚKA ZAMĚŘENÉHO NA PRINCIPY
Začít se stávat člověkem zaměřeným na principy je první krok na cestě, která nikdy nekončí – je to začátek celoživotního úsilí. Čím více sladíme svůj život s principy skutečného severu, tím více budeme rozvíjet některé vlastnosti společné všem lidem zaměřeným na principy. Větší flexibilita a spontánnost. Člověk zaměřený na principy přestává být spoután okovy plánů a časových harmonogramů. Časové plány a harmonogramy jsou pro něj důležité, ale nejsou tím nejdůležitějším. Tito lidé jsou jako odvážní objevitelé vydávající se na průzkum nezmapovaných území – nevědí, co se stane, ale jsou si jisti, že to povede k růstu, bude to zajímavé, že objeví nová území a přispějí k jejich poznání. Zdrojem životní jistoty pro ně není „oblast, v níž se cítí dobře“, ale kompas – jedinečné vrozené vlastnosti, které umožňují s potřebnou sebedůvěrou hledat a nalézat cestu nezmapovaným územím. Bohatší, větší uspokojení přinášející vztahy s druhými lidmi. Pro lidi zaměřené na principy jsou ostatní lidé důležitější než časové plány a harmonogramy. Mají jasno, pokud jde o jejich očekávání. Nesrovnávají se s druhými, nesoupeří s nimi, nekritizují je. Ostatní lidé cítí, že jsou čestní, že jednají zpříma a nepokoušejí se s druhými manipulovat, že činí a dodržují své závazky, že jejich slova a činy se nerozcházejí. Tito lidé přehnaně nereagují na nevhodné chování, kritiku, nedostatky druhých. Dokáží rychle odpouštět. Nechovají vůči druhým zášť, nejsou vůči nim zaujatí. Nenálepkují, neschematizují, neškatulkují, předem nikoho neodsuzují. Pomáhají druhým dosáhnout úspěchu a jsou šťastni, když se jim podaří uspět. Věří, že v každém člověku se ukrývá dosud netušený potenciál. Pomáhají vytvářet ovzduší napomáhající růstu a vzniku nových příležitostí. Větší synergie. Lidé zaměření na principy neprosazují to, co chtějí, bez ohledu na zájmy druhých, ale pracují s nimi na dosažení společně sdílené vize. Váží si 302
www.mgmtpress.cz Síla, harmonie a vyrovnanost života zaměřeného na principy toho, co je odlišuje. Jsou přesvědčeni o výhodnosti synergických řešení, která mají povahu třetích alternativ. V týmu využívají své přednosti a snaží se, aby své nedostatky kompenzovali přednostmi ostatních členů týmu. Když ve zjevně nepřátelských situacích nebo v podmínkách viditelného soupeření vyjednávají a komunikují, dokáží lépe než druzí oddělit lidi od problému. Nesetrvávají u postojů a nepřou se o ně se svými oponenty – dokáží zaměřit pozornost na zájmy a obavy zúčastněných stran. Neustálé průběžné učení. Protože lidé zaměření na principy vědí, že skutečný sever je realitou, neustále se snaží ho objevovat, poznávat, pochopit a sladit s ním svůj život. Postupně roste jejich pokora, otevřenost přijímat nové poznatky a schopnost učit se. Hodně čtou rozmanitou literaturu, osvojují si moudrost věků a naslouchají druhým. Neustále se učí z vlastní zkušenosti. Zaměření na přispění. Lidé zaměření na principy věnují svůj čas a energii spíše než na spotřebu tomu, aby přispívali druhým; spíše na to, aby dávali, než aby dostávali. Jsou více než druzí orientovaní na to, sloužit lidem. Snaží se zlepšit kvalitu života jak druhých lidí, tak i sebe sama. Mimořádné výsledky. Protože lidé zaměření na principy dokáží vyvážit „produkci“ se zvyšováním svého potenciálu produkovat, získávají a rozvíjejí schopnost produkovat z dlouhodobého hlediska výrazně více než druzí. Neustále si osvojují nové schopnosti a dovednosti. Rozvíjejí svoji schopnost pracovat s druhými lidmi a dosahovat vysoce kvalitních výsledků v prostředí vztahů vzájemnosti. Ve všem, co dělají, uplatňují principy umožňující dosahovat kvalitních výsledků. Mentální imunitní systém. Lidé zaměření na principy dokáží zvládat problémy. Tito lidé netrpí psychickou obdobou AIDS. Nemoc, finanční překážky nebo zklamání je nemohou poznamenat nebo nepříjemně překvapit, protože si pěstují a tříbí mentální imunitní systém – manželství, rodinu – jež jim umožňuje hovořit o ožehavých problémech, jako jsou finance, příbuzní nebo kázeň dětí, a zvládat je z pohledu určovaného spíše principy než životními scénáři. Tito lidé se snaží vytvářet obdobné imunitní systémy rovněž v pracovních týmech, skupinách nebo organizacích. Vlastní limity. Lidé zaměření na principy nepracují až do úplného vyčerpání, neutrácejí až do vyčerpání úvěrového limitu, nevěnují všechen dostupný čas práci na projektech. Při rozhodování, kdy něco ukončit, opustit či s tím přestat, jsou méně závislými na vnějších faktorech. Vědí, jak aplikovat principy a využívat moudrost věků při vytváření vlastních limitů s cílem jednat co nejefektiv303
www.mgmtpress.cz TO
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NA PRVNÍ MÍSTO
něji. Zaměřují se na to, aby vynakládali největší úsilí v obdobích vyznačujících se největší tvořivostí a vitalitou. Dopřávají si čas na odpočinek a obnovu sil. Rozumně utrácejí. Spoří a investují, aby si zajistili uspokojení budoucích potřeb. Vyváženější život. Lidé zaměření na principy nejsou workholiky, náboženskými nebo politickými fanatiky, nekompromisními (a neúspěšnými) zastánci nejrůznějších diet, nestřídmými požitkáři, mučedníky. Jsou to fyzicky, mentálně, společensky i duchovně aktivní lidé. Jsou to lidé, jejichž život je naplněn mentalitou hojnosti a synergií. Větší sebedůvěra a jistota. Lidé zaměření na principy jsou přesvědčeni, že život v souladu s principy skutečného severu je zárukou dosažení kvalitního života. Toto přesvědčení vnáší do jejich života klid, mír a pohodu. Je zdrojem trpělivosti a vyrovnanosti. Jejich životní jistota nemá zdroj v jejich práci, přátelských vztazích, uznání, vlastnictví, postavení či dalších vnějších faktorech. Tato jistota vyvěrá z jejich nitra – ze soustředění na principy, z života v souladu s jejich svědomím. Soulad slov a činů. Lidé zaměření na principy se vědomě neuchylují k obojakému jednání, nekolísají, nejsou pokrytečtí, licoměrní, nepřetvařují se. Činí a dodržují závazky. Jejich Osobní konto integrity vykazuje vysoké zůstatky. Zaměření na Okruh vlivu. Lidé zaměření na principy nemrhají časem a energií na činnosti v jejich Okruhu zájmu. Soustředí se na věci, s nimiž mohou něco dělat, a pokoušejí se zlepšit téměř každou situaci, v níž se ocitnou. Bohatší vnitřní život. Pravidelná duchovní obnova je pro lidi zaměřené na principy zdrojem síly. Četbou literatury věnované umění žít, přemýšlením o věcech, meditacemi nebo mnoha dalšími způsoby kultivují kontext, smysl a cíl svého života. Vyzařují pozitivní energii. Lidé zaměření na principy jsou spokojenější, radostnější, příjemnější, optimističtější, pozitivněji naladění. Vidí možnosti. Neutralizují výrazné negativní síly nebo se jim vyhnou. Jsou zdrojem energie pro slabší. Větší radost ze života. Lidé zaměření na principy se neodsuzují pokaždé, když udělají hloupou chybu nebo se dopustí trapného společenského omylu. Dokáží odpouštět sobě i druhým. Nevrtají se v tom, co se stalo. Nesní s otevřenýma očima o tom, co bude. S radostí a vnímavostí jim vlastní žijí v přítomnosti, peč304
www.mgmtpress.cz Síla, harmonie a vyrovnanost života zaměřeného na principy livě a pozorně plánují budoucnost a pružně se přizpůsobují měnícím se okolnostem. Život berou s humorem, často se smějí sami sobě, nikdy se ale nebaví na úkor druhých. Čím více dokážeme tyto vlastnosti rozvinout, tím klidnější a šťastnější bude náš život. Tyto vlastnosti nepřehlédnutelně ovlivňují kvalitu našeho života i života všech lidí kolem nás. Stát se člověkem zaměřeným na principy není vždy snadné. Výsledkem je ale kvalitní život. Důležité je nevzdávat se, neochvějně se pokoušet stále více sladit svůj život s principy skutečného severu.
V ZDEJME
SE VŠEHO , CO NÁM BRÁNÍ STÁT SE ČLOVĚKEM ZAMĚŘENÝM NA PRINCIPY Film Mission líčí příběh muže zapojeného do lovu domorodého obyvatelstva a jeho prodeje do otroctví. Jednoho dne po návratu do vesnice v návalu vzteku zabije svého bratra. Jeho čin v něm vyvolá hlubokou beznaděj a apatii. Teprve po mnoha týdnech se podaří místnímu knězi ho přesvědčit, že existuje možnost jak odčinit, co spáchal. Jeho pokání ho přivede zpět do džungle – tentokrát se skupinou misionářů. Nese si s sebou všechny své zbraně. Cesta, kterou se ubírají, je neuvěřitelně obtížná. Jenom s největšími obtížemi se prodírá se svým těžkým a objemným nákladem džunglí, stoupá do hor, překračuje hluboké strže a překonává vodopády. Jeden z členů skupiny v obavě o jeho zdraví se zeptá kněze, zda není čas zbavit se většiny toho, co nese. Kněz mu na to odpověděl: „On sám bude vědět, kdy nastal pravý čas.“ Když se mu po nezměrném úsilí, naprosto vyčerpanému a zraněnému podaří překonat další horský hřeben, svalí se na zem. Když zvedne hlavu, zjistí, že hledí do tváře jednomu z domorodců. Po chvíli naprostého ticha domorodec vytáhne nůž… a přeřízne popruhy vaku, v němž muž vláčí svůj náklad. Muž pocítí obrovské uvolnění. Je to moment, v němž za sebou zanechal svoji minulost, zbavil se všeho, co mu bránilo vydat se dál. Od té chvíle zasvětil svůj život pomoci původním obyvatelům a snaze zlepšit jejich život. Jak jsme uvedli výše, každý průlom má svůj vnitřní rozměr a vyžaduje něčeho se vzdát. Protože se snažíme začít dávat to nejdůležitější ve svém životě na první místo, možná nastal čas vzdát se věcí, jež nám v tom brání, jež stojí v cestě tomu, abychom přispívali tak, jak dokážeme.
305
www.mgmtpress.cz
Stephen R. Covey A. Roger Merrill – Rebecca R. Merrill
To nejdůležitější na první místo Z anglického originálu First Things First, vydaného v roce 2001 nakladatelstvím Free Press, New York, USA, přeložil Aleš Lisa V roce 2008 vydalo nakladatelství Management Press, s. r. o., nám. W. Churchilla 2, Praha 3, jako svou 379. publikaci Obálku navrhl Petr Foltera Vydání 1. Sazbu zhotovil CADIS, DTP Studio, Praha Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. ISBN 978-80-7261-187-4 Doporučená cena 440 Kč www.mgmtpress.cz